VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA
PRŮVODCE VOLITELNÝMI SPORTY
NA VYSOKÉ ŠKOLE
POLYTECHNICKÉ JIHLAVA
Jaromír Fuchs, Emanuel Hurych, Pavla Křenová, Bohumír Machovec
2007
Katedra sportů
Recenzovali: doc. PhDr. Vlasta Vilímová, CSc.
doc. PhDr. Vladimír Sobotka, CSc.
Za jazykovou a věcnou správnost obsahu díla odpovídá kolektiv autorů.
Text neprošel jazykovou ani redakční úpravou.
© Jaromír Fuchs, Emanuel Hurych, Pavla Křenová, Bohumír Machovec, 2007
ISBN 978-80-87035-03-0
2
Slovo autorů
Průvodce volitelnými sporty na Vysoké škole polytechnické Jihlava je společným dílem
všech členů katedry sportů této školy. Jeho snahou je podat v pokud možno zajímavé podobě
základní informace o životě a aktivitách katedry sportů a motivovat studenty k zájmu o sportovní
aktivity touto katedrou organizované. Publikace je tedy určena v první řadě studentům školy.
Doufáme však, že i kolegové a studenti z jiných vysokých škol a všichni další zájemci
o vysokoškolský sport se mohou díky tomuto dílku dozvědět zajímavé informace o systému,
do něhož jsou sportovní aktivity (semestrální sporty, vstupní kurzy i semestrální kurzy) na VŠPJ
zahrnuty. Počtem a pestrostí jednotlivých aktivit je sportovní nabídka na této škole, zejména
ve srovnání s jinými technicky zaměřenými vysokými školami, vysoce nadstandardní.
Autoři se snažili o čtivou formu, kterou doplňují fotografie z poměrně krátké, ale velmi
bohaté historie sportovního života VŠPJ včetně stručné vzpomínky na VOŠ Jihlava, z níž
stávající vysoká škola vzešla.
Pokud tento pohled na sport v podmínkách mladé jihlavské vysoké školy čtenáře zaujme,
budeme to považovat za velmi příjemnou skutečnost.
Jarda Fuchs, Eman Hurych, Pája Křenová & Míra Machovec
3
OBSAH
ÚVOD ......................................................................................................................................................4
1 HISTORIE – OD POČÁTKŮ SPORTOVNÍCH AKTIVIT NA VOŠ JIHLAVA
AŽ PO VZNIK KATEDRY SPORTŮ VŠPJ ..............................................................................7
2 FILOZOFIE SPORTŮ NA VŠPJ ................................................................................................9
3 OBECNÉ INFORMACE O SPORTECH NA VŠPJ ................................................................11
3.1 PRAVIDLA PRO UDĚLOVÁNÍ ZÁPOČTŮ ..................................................................................11
3.2 ZÁKLADNÍ INFORMACE O NABÍDCE VOLITELNÝCH SPORTŮ .................................................11
4 SPORTY A KURZY NA VŠPJ ..................................................................................................14
4.1 VSTUPNÍ KURZ ......................................................................................................................14
4.1.1 Úvod .................................................................................................................................14
4.1.2 „Velké sporty“ ..................................................................................................................16
4.1.2.1. Šifra mistra Hurycharda ...........................................................................................16
4.1.2.2. Iron(ic) Man .............................................................................................................17
4.1.2.3. Homajova perná peřej ..............................................................................................18
4.1.2.4. Tour de Trnávka ......................................................................................................19
4.2 SPORTOVNÍ KURZY ................................................................................................................20
4.2.1 Kurz lyžování – běh ..........................................................................................................20
4.2.2 Lyžování – sjezd,snowboard .............................................................................................21
4.2.3 Vodní turistika a rafting ...................................................................................................22
4.2.4 Cykloturistika ...................................................................................................................25
4.2.5 Katamarany a cykloturistika ............................................................................................26
4.2.6 Pěší turistika .....................................................................................................................27
4.2.7 Lezení ................................................................................................................................28
4.2.8 Aerobik .............................................................................................................................29
4.3 SEMESTRÁLNÍ SPORTY ..........................................................................................................31
4.3.1 Malá kopaná .....................................................................................................................31
4.3.2 Basketbal ..........................................................................................................................32
4.3.3 Kondiční běh .....................................................................................................................33
4.3.4 Kondiční cvičení ...............................................................................................................34
4.3.5 Florbal ..............................................................................................................................36
4.3.6 Volejbal ............................................................................................................................37
4.3.7 Aerobik .............................................................................................................................38
4.3.8 Spining ..............................................................................................................................39
4.3.9 Aqua-fitness ......................................................................................................................41
4.3.10 Lezení ...........................................................................................................................42
4.3.11 Tenis .............................................................................................................................43
4.3.12 Stolní tenis ....................................................................................................................45
4.3.13 Nohejbal .......................................................................................................................45
4.3.14 Plavání .........................................................................................................................46
4.3.15 Netradiční sporty ..........................................................................................................47
4.4 POČTY STUDENTŮ V SEMESTRÁLNÍCH SPORTECH A KURZECH 2005-2007 ...........................49
ZÁVĚR ..................................................................................................................................................50
SEZNAM LITERATURY: ..................................................................................................................51
4
ÚVOD
Význam sportu, respektive pohybových aktivit obecně, nabývá v poslední době poněkud
nových dimenzí. Jakkoli přetrvávají všechna pozitiva, která pohyb od nepaměti skýtal, ať již
v oblasti obecného zdravotního přínosu, formování osobnosti (včetně volních vlastností)
či pozitivního rozvoje emocí, stále výrazněji se dostávají do popředí okolnosti, které souvisejí
se životním stylem běžného člověka jedenadvacátého století.
Obrovský posun v povaze pracovních aktivit způsobuje, že nutnost přirozeného pohybu
neustále klesá. Tempo tohoto poklesu je alarmující a nijak se nezmírňuje. Takovýto vývoj
je v současných podmínkách nezvratný, nechceme-li se zabývat těžko předvídatelnými
situacemi, které by mohla přinést civilizační pohroma globálního charakteru. Vývoj lidstva
je odedávna determinován vynálezy a objevy, jejichž cílem bylo usnadnit život své generaci
i jejím následovníkům. Není snahou těchto řádek tento vývoj kritizovat, nýbrž poukázat na jeho
důsledky. Přirozená potřeba pohybu, která je člověku dána (její míra se nepochybně individuálně
výrazně liší), se dostává do rozporu s faktickou potřebou společnosti danou požadavky
na pracovní výkon jednotlivce, potažmo na jeho společenskou potřebnost. Profesí, kde je jistá
míra fyzické kondice nezbytná (hasiči, policisté), ve struktuře profesní nabídky ubývá a ani jim
se nevyhýbá fyzické nároky snižující modernizace.
Pracovní nároky kladené na jedince v naší společnosti postupně zvyšují potřebu vyššího
všeobecného i odborného vzdělání i v těch oborech, u nichž dříve postačovalo vzdělání základní
či středoškolské. S tímto faktem koresponduje nárůst počtu studentů vysokých škol.
To se projevuje mimo jiné i rozšiřující se nabídkou bakalářských oborů, které tuto poptávku
do značné míry, zejména u odborných předmětů, pokrývají. VŠPJ je příkladem moderní školy
tohoto typu, kde se akademické vzdělání pojí s praktickými dovednostmi zaměřenými velmi
konkrétně na potřeby jednotlivých oborů.
Charakter pracovní zátěže pochopitelně výrazně ovlivňuje množství a intenzitu
pohybových činností, které je každý jedinec nucen vykonávat. Jestliže se i u oborů, které byly
dříve spojeny s mnoha praktickými činnostmi, zvyšuje podíl teoreticky, či spíše duševně
orientované zátěže, zákonitě ubývá příležitostí k pohybové aktivitě a zejména se zmenšuje
časový prostor pro její realizaci. Pro celou řadu vysokoškolských studentů je navíc samozřejmé
(a často nezbytné) přispívat více či méně k finančnímu zabezpečení svého studia, což obnáší opět
značné množství času, investovaného do pracovních činností spojených s přivýdělkem.
Charakter těchto činností je určitě různý, ale i zde se velmi často jedná o práci duševní.
Vezmeme-li v úvahu čas potřebný na odpočinek, relaxaci a zábavu, což k životu
vysokoškolského studenta patří, je zcela zjevné, že časové možnosti pro pohybovou aktivitu jsou
v případě současných studentů patrně podstatně limitovanější, než tomu bylo u generací jejich
rodičů a prarodičů. Právě efektivní využití tohoto času je klíčové, má-li být zachována
rovnováha duševního a tělesného rozvoje.
O takovémto ideálu kalokagathie se velmi často hovoří v abstraktní rovině. Určitě
je obecně pozitivní, pokud je člověk harmonicky rozvinutý a vyznačuje se všestrannými zájmy.
Tato skutečnost však má i zcela konkrétní pozitivní dopady na jeho pracovní výkonnost
a univerzální použitelnost (z pohledu pružnosti jeho nasazení). Již antická společnost nazírala
na tento „vyšší ideál“ poměrně pragmaticky. V moderní společnosti si zaměstnavatelé snadno
spočítají, že investice do zvýšení fyzické kondice (a tím i zlepšení zdravotních parametrů)
zaměstnanců je z dlouhodobého hlediska velice výhodná. U státních zaměstnanců je situace
podobná, pouze výkonné mechanismy jsou poněkud pomalejší. V případě vysokoškolských
studentů je konkrétní realizace pohybových programů záležitostí každé konkrétní školy, a proto
se také charakter a množství pohybových aktivit nabízených a požadovaných jednotlivými
školami výrazně liší.
5
Důležitou funkcí, kterou sportovní činnosti plní, je vytváření nových osobních i pracovních
vztahů. Vodní turistika je ideální aktivitou pro vznik nových přátelství
Dříve než se budeme zabývat popisem a vysvětlením organizace pohybových aktivit
na Vysoké škole polytechnické Jihlava (dále VŠPJ), chtěli bychom zakončit tuto úvodní pasáž
obecnou analýzou smyslu a formy tělesných cvičení pro běžného vysokoškoláka. Rádi bychom
nastínili některé vůdčí principy, které vedly k vytvoření námi použitého modelu.
Nejprve zmíníme princip volného výběru aktivit. Na základních a středních školách
procházejí žáci a studenti povinnou školní tělesnou výchovou, která (při dodržení osnov)
zahrnuje širokou škálu tělesných cvičení. Ne všechny jsou pro mnohé z nich příjemné, ale jejich
poznáním získávají příležitost najít právě pro sebe vhodnou pohybovou aktivitu, která bude
vyhovovat jejich zájmu, povaze a možnostem. Na vysoké škole je již prostor pro výběr takovéto
(subjektivně) optimální aktivity a tím se buduje platforma pro pozitivní vztah k ní, který by měl
být možností výběru determinován. Tento obecný poznatek je aplikován na mnoha vysokých
školách, ale pouze, je-li nabídnuta skutečně pestrá paleta tělesných aktivit, má své opodstatnění.
Školy, které nabízejí tři nebo čtyři druhy sportů, mohou pochopitelně mnohem hůře uspokojit
spektrum zájmu svých studentů. Má-li tu skutečně být volný výběr, je potřeba nabídnout
poměrně velký počet fyzických aktivit (tzn. patnáct, dvacet nebo i více), a to pokud možno
co nejrozmanitější povahy. To je jednak otázkou materiálních a finančních možností školy,
jednak to vyžaduje kvalitní organizaci.
Dalším důležitým principem je pružnost systému z pohledu časového zařazení. Pokud
si student může vybírat, ve kterém období svého studia se bude věnovat pohybovým aktivitám,
budou pro něho tyto činnosti mnohem atraktivnější. Lépe se dají skloubit se studijním plánem
a student je veden k odpovědnosti za rozhodnutí, které je zcela v jeho rukou.
Je také třeba uvést princip povinné volitelnosti, který celý model dotváří a bez něhož
by systém nemohl fungovat. Školy, které zařadily sport či tělesnou výchovu mezi nepovinné
6
aktivity, prošly od roku 1989 zajímavým vývojem a z jejich zkušeností je možno se poučit. Není
pochyb o tom, že studijní povinnosti a další, již zmiňované vytížení současných studentů,
odsouvají pohybové aktivity na jakousi vedlejší kolej. Vytvářejí se tu vlastně tři skupiny
studentů. Ta první si cestu ke sportu v jeho různých formách najde vždy. Bohužel počet
takovýchto jedinců dlouhodobě neustále klesá. Druhou skupinu tvoří ti, jejichž vztah k pohybu
je ve své podstatě pozitivní, ale především z časových důvodů dávají přednost jiným činnostem.
Třetí skupinou jsou ti, jejichž vztah k pohybu je spíše negativní. Právě pro tuto cílovou skupinu
představuje nabídka volného výběru zcela jinou situaci, než v jaké bývali zvyklí se pohybovat
na základních a středních školách. Jedná se také o případy různých zdravotních omezení, které
studenty limitovaly v rámci hodin školní tělesné výchovy, ale které jim neznemožňují účast
na sportovních činnostech organizovaných vysokou školou. V případě obou zmíněných skupin
studentů hraje princip povinné volitelnosti významnou roli, kterou spíše než jako donucovací
můžeme označit jako regulační.
Dále je možno zmínit princip vyváženosti a přiměřenosti, který se výrazně projevuje
například v přístupu vyučujících, ale také v obecně daných nárocích, které by měli studenti
v rámci pohybových aktivit splňovat. Vše je samozřejmě dáno typem školy a zaměřením
studijních programů.
Konkrétními formami aplikace uvedených principů v podmínkách VŠPJ se zabývá
kapitola 4.
7
1 HISTORIE – OD POČÁTKŮ SPORTOVNÍCH AKTIVIT NA VOŠ
JIHLAVA AŽ PO VZNIK KATEDRY SPORTŮ VŠPJ
Od zřízení Vyšší odborné školy Jihlava (dále VOŠ) v roce 1994 měly sportovní aktivity
ve vyučovacím programu této školy své významné místo. Jednalo se především o dvouhodinové
volitelné předměty (plavání, volejbal, sálová kopaná, basketbal, kondiční cvičení a postupně
i některé další). Výuku zajišťovala jediná interní tělocvikářka Mgr. Jitka Komárková, dále
externisté Mgr. Bohumír Machovec a PaedDr. Emanuel Hurych, později Mgr. Jaromír Fuchs
a také další sportovci z řad učitelů školy. Důležitou roli sehrála i skutečnost, že ředitel VOŠ
PaedDr. Ladislav Jirků významně podporoval sportovní aktivity, které se díky němu mohly
na škole neustále rozvíjet. Velkou zásluhu na realizaci sportovních kurzů měli Mgr. Radek
Stolín, Mgr. Luboš Vošta a Ing. Miloslav Reiterman Z jejich iniciativy byla založena velmi
nadstandardní tradice vodáckých kurzů a škola byla také na tyto kurzy postupně velmi dobře
materiálně dovybavována. K nejčastěji sjížděným řekám patřila Berounka, Vltava a Lužnice.
Škola pořádala také zimní lyžařské kurzy a v letním období kurzy cykloturistiky a pěší turistiky.
Dlouhodobě připravovaná transformace vyšší odborné školy na školu vysokou se projevila
i v oblasti sportovních aktivit. Druhým kmenovým tělocvikářem se v roce 2004 stal
Mgr. Jaromír Fuchs.
Kurzy pěší turistiky byly i díky přijatelné fyzické náročnosti populární již od samých počátků
výuky sportů na VOŠ Jihlava
Po určitou dobu trvala situace, kdy současně vedle sebe existovaly dvě školy – VOŠ
Jihlava a VŠP Jihlava. Se zahájením výuky na VŠPJ na jaře 2005 bylo třeba najít nový prostor
pro sportovní aktivity. Model, který byl použit, postupně rozvíjen a jehož podrobnějšímu popisu
se věnují následující kapitoly, vycházel ze zkušeností s výukou sportů na VOŠ, a to především
pokud se týkalo nabídky jednotlivých sportů a realizace sportovních kurzů. Specifika, která
8
si vyžádal jiný typ studia, s sebou pochopitelně přinesla řadu změn. Bylo zřízeno oddělení
sportů, které vedl Mgr.Jaromír Fuchs a jež spadalo pod katedru přírodních a humanitních věd
(KPHV). Od podzimu 2005 se začaly organizovat vstupní kurzy pro nastupující studenty
v rekreačním středisku Trnávka. Ty byly od samých počátků velice příznivě hodnoceny, zejména
samotnými studenty. Interními pedagogickými pracovníky oddělení sportů KPHV se postupně
stali PaedDr. Emanuel Hurych, Mgr. Bohumír Machovec a Mgr. Pavla Křenová. S přibývajícím
počtem studentů se projevila příliš heterogenní struktura KPHV a od počátku roku 2007 byla tato
katedra rozdělena na katedru matematiky a katedru sportů s vedoucím Mgr. Jaromírem
Fuchsem. Po celou dobu existence KPHV byla výuka sportů významně podporována vedoucím
katedry RNDr. Radkem Stolínem, Ph.D., který se také sám aktivně podílel na zajištění
sportovních aktivit, především sportovních kurzů.
V současnosti působí na katedře sportů čtyři pedagogičtí pracovníci. Vzhledem k počtu
studentů a rozmanitosti nabídky sportů a kurzů pomáhá se zajištěním výuky více než deset
externistů.
V poněkud sportovnější podobě proběhl kurz vysokohorské turistiky v Roháčích (červen 2007)
9
2 FILOZOFIE SPORTŮ NA VŠPJ
Základní filozofie, která ovlivnila současnou formu realizace sportů na VŠPJ, vznikla
na základě obecných principů uvedených v úvodu a na její konečné podobě se podílel vývoj,
popsaný v předchozí kapitole. Současný model určitě není definitivní, v mnohém je možno
pokračovat na jeho zdokonalování, nicméně v tom hlavním se v konfrontaci s každodenní praxí
osvědčuje.
V úvodu byla naznačena celospolečenská potřeba fyzicky aktivních a zdatných jedinců.
Je také třeba zdůraznit, že z hlediska fyzické výkonnosti spadají naši studenti do té nejkvalitnější
věkové skupiny. Tradice vysokoškolského sportu na celém světě i v tuzemsku jsou velmi bohaté
a do jisté míry i zavazující. Sport byl vždy úzce propojen se studentským životem. Příkladem
nám může být třeba basketbal, který byl vždy chápán jako typický vysokoškolský sport.
Sport také plní roli jakéhosi ventilu, který dává prostor pro vybití nežádoucích
emocí a agresivity. Představuje vítanou alternativu k jiným, společensky méně žádoucím
způsobům trávení volného času. S tím souvisí další role, kterou bychom neměli opominout - role
společenská. Příležitost k setkávání studentů napříč obory, ročníky, pohlavími či místu trvalého
pobytu, k navazování nových osobních či pracovních kontaktů skýtají na naší škole jak
semestrální sporty, tak zejména sportovní kurzy, včetně vstupního.
Jak tedy popsat filozofii sportů na VŠPJ v obecné rovině? Vychází z myšlenky, že všem
studentům by měla být dána co největší možnost pohybu v tak široké škále tělesných aktivit,
jakou je škola schopna poskytnout. Tato nabídka by měla být regulována pokud možno
co nejméně, pokud jde o směrování studentů k jednotlivým aktivitám a také co se týká období,
v nichž mohou studenti tyto aktivity absolvovat. Je tu samozřejmě nutná určitá regulace, a ta je
dána počtem sportů, které musí každý student do konce studia splnit. Pokud jde o povahu
sportovních aktivit, můžeme hovořit o jejich dvou základních typech:
semestrální sport,
kurz.
Proto by měla být zachována určitá proporcionální rovnováha mezi těmito dvěma základními
typy sportovních činností. Vzhledem k různému charakteru studijních programů a studijních
oborů, je možno také tento model upravit pro každý obor zvlášť, tak aby byly zohledněny
potřeby jednotlivých studijních oborů.
Požadavky kladené na studenty vycházejí ze skutečnosti, že škola není svým zaměřením
sportovního charakteru. Funkce, které sport jakožto volitelný předmět plní, jsou tedy především
– dát studentům možnost organizovaného pohybu, kompenzace duševního charakteru zátěže
v rámci studia, poznávání nových sportovních činností, navazování nových kontaktů a setkávání
se se spolužáky v jiných podmínkách než v rámci běžného vyučování, rozvoj fyzické kondice
a motorických schopností a zvládnutí nových pohybových dovedností.
Pořadí těchto funkcí je skutečně určující a proto se hodnocení volitelných sportů odvíjí
od aktivní účasti studentů v hodinách semestrálních sportů či jednotlivých kurzech a nikoli
od předvedených výkonů. Velkou pozornost při vylaďování detailů použitého modelu jsme
věnovali také stejnému metru, který by měl být aplikován na různé sportovní aktivity, zejména
pokud jde o jejich časovou náročnost. Fyzická náročnost se pochopitelně liší podle charakteru
vybrané aktivity, ale to je dáno povahou věci samé a působí spíše pozitivně. V této souvislosti je
možná vhodné podotknout, že v moci organizátorů je ovlivnit kvalitu výuky z hlediska metodiky
a materiálního zabezpečení, velice důležitou roli však hraje pohybová úroveň studentů a mnohdy
také jakési proporcionální složení skupiny z hlediska této úrovně (např. velké rozdíly
ve výkonnosti). V tomto ohledu vyžaduje práce pedagoga vždy velkou přizpůsobivost
a schopnost improvizace, protože žádná skupina není stejná a nelze s ní tedy stejně pracovat.
Katedra sportů se pokouší tuto skutečnost do své práce integrovat a nabízet skutečně pružné
výukové programy.
V souvislosti s pestrostí nabídky je nutné zmínit organizační náročnost volitelných sportů
a v neposlední řadě také jejich finanční zabezpečení. Velice pečlivě volíme, které volitelné
10
sporty jsou pro zařazení do nabídky finančně a organizačně přijatelné, a individuálně
posuzujeme konkrétní varianty jejich realizace. V případě některých sportů je nutné jejich
finanční náročnost regulovat příspěvkem ze strany studentů, jehož výše je u semestrálních sportů
pouze menší částí vynaložených nákladů.
Celý systém samozřejmě funguje na základě nabídky a poptávky. I zde je nutná určitá
regulace. Fyzicky méně náročné formy sportovních aktivit se v celkovém měřítku těší mnohem
větší popularitě, což je nutné udržet na určité úrovni. Nicméně, k obohacení nabídky mohou
připívat i studenti, a to mnoha různými formami – v diskusním fóru školy, osobním nebo
elektronickým kontaktem s pedagogy katedry sportů. Všechny návrhy, které jsou alespoň zčásti
reálné pečlivě vyhodnocujeme a zvažujeme. V konečné fázi je však vždy rozhodující možnost
organizačního a personálního zabezpečení ze strany katedry sportů.
Volejbal patří mezi oblíbené aktivity, sportovní náročnost tu lze dobře skloubit se složkou
společenskou
11
3 OBECNÉ INFORMACE O SPORTECH NA VŠPJ
3.1 PRAVIDLA PRO UDĚLOVÁNÍ ZÁPOČTŮ
Každý student školy je dle Studijního a zkušebního řádu (čl. 27, §1e) povinen „získat
alespoň 4 zápočty ze sportovních aktivit (vstupní kurz, sportovní kurzy, semestrální výuka
sportu), z nichž nejméně 2 zápočty a ve studijním oboru Cestovní ruch nejméně 3 zápočty musí
získat absolvováním kurzu.“ V současnosti nejsou za absolvování sportovních aktivit udělovány
kredity.
Tato povinnost se vztahuje k úspěšnému zakončení studia. Není tedy žádným způsobem
určeno, kdy musí student nutné minimum splnit. Přesto nedoporučujeme odkládat splnění této
povinnosti na dobu těsně před ukončením studia, protože to s sebou může pro studenta přinést
vážné komplikace. Také je třeba zvážit skutečnost, že po dobu praxí si studenti nezapisují žádné
předměty (ani kurzy), a s tímto faktem počítat. Předpokládáme, že většina studentů si pro splnění
největšího počtu sportovních aktivit vybere první ročník. Tak je také model do jisté míry
koncipován. Samozřejmě volnost, s níž si každý tvoří svůj studijní plán, umožňuje i další
varianty, které je však potřeba dopředu propočítat.
S charakterem studia, respektive zaměřením studijních programů a oborů, koresponduje
i poměrně nadstandardní preference sportovních kurzů (k těmto je započítáván i vstupní kurz).
Od této myšlenky se odvíjí zaměnitelnost libovolného počtu semestrálních sportů kurzy, zatímco
naopak tato možnost neplatí.
Podmínkou pro udělení zápočtu je v případě semestrálních sportů splnění minimální
povinné účasti. Ta představuje 80% absolvovaných hodin ze všech uskutečněných lekcí.
V případě zdravotních či časových indispozic mají studenti možnost nahradit chybějící hodiny
aktivní účastí na jiných hodinách volitelných sportů, které jsou v daném semestru v rámci výuky
na VŠPJ realizovány.
Na každého studenta je uvalena určitá míra osobní zodpovědnosti za uzpůsobení
si studijního plánu tak, aby nedošlo k nahromadění nesplněných závazků ohledně sportovních
aktivit na samotném konci studia. To by mohlo vyvolat problémy s jeho ukončením. Katedra
sportů a její pracovníci se obecně snaží vytvářet podmínky pro to, aby k podobným problémům
docházelo co nejméně. Není určitě v souladu s filozofií sportu, realizovanou na naší škole, aby
právě nesplnění minimální povinné účasti na sportovních aktivitách bylo studentům na překážku
pro úspěšné dokončení studia. Při vysokém počtu studentů VŠPJ však u některých jedinců tato
situace nastat může. V konečném důsledku není možno studenty ovlivnit v jejich rozhodování
jinak než poskytnutím dostatečného množství informací, a to již od samého počátku studia.
3.2 ZÁKLADNÍ INFORMACE O NABÍDCE VOLITELNÝCH SPORTŮ
Obecně je možno získat zápočet za sportovní aktivity v jejich třech různých formách.
Podrobněji se jimi zabývají následující kapitoly. Povšimněme si tedy především této struktury
jako celku a propojení jednotlivých komponent.
Jedná se o vstupní kurzy, sportovní kurzy zakončující jednotlivé semestry a semestrální
sporty. Jak již vyplývá z uvedeného, zápočty za sportovní aktivity nejsou vázány na akademický
rok, nýbrž na jednotlivé semestry. To je velice důležitá okolnost, která staví minimální počet čtyř
zápočtů za sportovní aktivity do poněkud jiného světla, než kdyby se jednalo o závazek na celý
akademický rok.
V tomto počtu je také zahrnut předpokládaný zápočet za vstupní kurz. Tento kurz má
poněkud zvláštní postavení mezi sportovními aktivitami a také se od nich svou náplní do jisté
míry liší. Po prvotních zkušenostech, kdy vstupní kurz nebyl zahrnut do zápočtového programu,
jsme přehodnotili způsob jeho zařazení, a to v souladu s celkovou koncepcí sportovních aktivit
v rámci školy. V situaci, kdy vstupní kurz byl na úrovni jakési víceméně povinné aktivity,
12
se projevily všechny nedostatky takovéto formy realizace. Mnozí studenti se snažili svůj pobyt
na tomto kurzu omlouvat různými typy potvrzení, argumentovali především zdravotními
důvody, dovolenou v zahraničí, pracovními závazky a podobně. Ve stávající podobě vstupního
kurzu je na každém jednotlivci, zda se rozhodne kurz absolvovat v plném rozsahu a získat za něj
zápočet či zda využije jiných možností, jak získat základní vstupní informace (a zúčastní se
například zápisu v náhradním termínu). Pro většinu studentů je určitě zajímavé a přínosné
dozvědět se základní údaje o informačním systému, o menze či o kolejích a poslechnout si
vstupní informace od rektora školy, prorektorů a vedoucích jednotlivých kateder. Také možnost
absolvovat zápis v prostředí kurzu a současně poznat nové spolužáky, respektive kolegy, je pro
většinu studentů lákavá. Tím, že se nejedná o jedinou možnou variantu, je však rozhodnutí
o absolvování kurzu přesunuto na studenty. Ostatně, tato koncepce koresponduje i s modelem,
v němž si studenti sami vytvářejí svůj vlastní rozvrh na každý semestr (a je tedy jakousi první
přípravou na tuto situaci).
Semestrální sporty představují jakousi hlavní osu sportovních aktivit na VŠPJ. Jedná se
o pravidelné lekce, které se uskutečňují po celou dobu trvání jednotlivých semestrů, v rozsahu
dvou vyučovacích hodin, a to vždy jednou týdně. Nabídka těchto sportů se v každém semestru
mírně obměňuje. To je dáno jednak organizačními, jednak personálními možnostmi katedry
sportů. Definitivní skladbu semestrálních sportů potom výrazně ovlivňují i samotní studenti.
V rámci předregistrace je zjišťován předběžný zájem studentů o jednotlivé aktivity v každém
aktuálním semestru a podle tohoto zájmu je potom vytvářena nabídka. Poptávka nových studentů
(to se týká prvního ročníku vždy v podzimním semestru) po semestrálních sportech je zjišťována
v rámci vstupních kurzů.
Zájem studentů však není jediným determinujícím faktorem, protože při vlastní registraci
je třeba řešit rozvrhové kolize s jinými předměty. Pravidlo, které je potom aplikováno, je
průhledné a jednotné. Skupiny, v nichž není přihlášen minimální potřebný počet studentů, jsou
k určitému datu zrušeny a studentům je dán ještě určitý čas přehlásit se do jiné skupiny, která
zrušena nebyla. I přes skutečnost, že některým sportům se nevyhne redukce počtu skupin
a někdy dojde i ke zrušení nabídnutého sportu jako takového, se daří udržet nabídku
semestrálních sportů velmi bohatou a poměrně pestrou. Důrazně doporučujeme sledovat vzkazy
v informačním systému, zejména v období tvorby rozvrhu a jeho průběžných úprav.
Sportovní kurzy představují další alternativu, jak splnit povinné minimum sportovních
aktivit. Jsou realizovány především ve zkouškovém období, tak aby nebyla narušována výuka
během semestru. Ve standardní podobě jsou pětidenní, někdy může být doba jejich trvání
(z organizačních důvodů) delší. Součástí každého kurzu jsou i tři organizační a informační
schůzky, ty se uskutečňují během semestru a předcházejí každému kurzu. Záběr sportovních
kurzů je velmi široký. Studentům je zde dána možnost poznat zcela nové sportovní aktivity,
například rafting či jízdu na katamaranech. Ovšem, také ti, kteří tíhnou ke sportu poněkud méně,
či mají nějaké zdravotní omezení, si mohou vybrat takové zaměření, které je přijatelné pro jejich
aktuální fyzický, případně zdravotní stav.
Domníváme se, že zmíněný systém sportovních aktivit je komplexní a ve své celkové
struktuře vyvážený. Na jedné straně je tu zachována rovnováha, pokud jde o časovou náročnost
jednotlivých aktivit, což činí jejich vzájemnou zastupitelnost takřka bezproblémovou. Na druhé
straně jsou tu značné rozdíly v náročnosti fyzické a v požadavcích kladených na technickou
dovednost, protože vycházíme z reálné skutečnosti, že fyzické dispozice a motivace k pohybové
činnosti se u jednotlivých studentů velmi výrazně liší a tento fakt nelze opomíjet.
To však neznamená, že se nesnažíme studenty nenásilně a postupně motivovat k výběru
aktivit, které jsou svou podstatou více sportovně zaměřené. Například popularita kurzů pěší
turistiky bývá poněkud spojena s výběrem jakési „cesty nejmenšího odporu“. Snažíme se proto
těmto kurzům vdechnout sportovnější charakter, a to například začleněním míčových her
a dalšího programu (pokud kurz probíhá na základně) či volbou náročnějších tras (v případě
vysokohorské turistiky).
13
Velkou výhodu realizace sportovních aktivit spatřujeme v tom, že škola není zaměřena
na odbornou tělesnou výchovu. Pro studenty není tedy prioritou splnit nastavené limity, ale svou
aktivní účastí dospět ke zdokonalení vlastních pohybových schopností a konkrétních dovedností
v rámci jednotlivých sportovních aktivit. Velkou roli zde hraje již zmíněný aspekt regenerační
a sociální. Nicméně, pro ty, kteří chtějí v rámci některých aktivit dojít poněkud dále než ostatní
a mají zájem své dovednosti dále rozvíjet, chystá katedra sportů například možnost získat
v rámci kurzů základní licence sportovních instruktorů. Týká se to zejména lyžování a vodní
turistiky, ale do budoucna počítáme s podstatným rozšířením i této nabídky.
Na získání akreditace k udělování licence pro instruktory lyžování, snowboardingu (a také vodní
turistiky) katedra sportů v současnosti intenzívně pracuje. Tyto licence jsou zejména studenty
oboru Cestovní ruch poměrně žádané
14
4 SPORTY A KURZY NA VŠPJ
4.1 VSTUPNÍ KURZ
4.1.1 Úvod
V roce 2005 bylo oddělení sportu, dnes již neexistující KPHV (katedra přírodních
a humanitních věd), pověřeno úkolem zabezpečit organizaci a náplň vstupních kurzů.
Po prověření několika zařízení, vyhovujících kapacitou, umístěním, vybavením a cenovými
relacemi, bylo vybráno rekreační zařízení Trnávka u Želiva s kapacitou 176 lůžek ve třech
kategoriích:
1. Hotelový typ s TV a soc. zařízením
2. Chaty s vlastním sociálním zařízením
3. Chatky pro 4 os. s palandami a bez soc. zařízení
Rozdíly v kvalitě ubytování jsou zohledněny při vyúčtování plateb za kurz. Pokud
se stane, že počet studentů překročí kapacitu tohoto zařízení, jsou další studenti ubytováni
v rekreačním zařízení u kanálu pro vodní slalom v Želivě, kde jsou k dispozici dvou, čtyř
a šestilůžkové pokoje s vlastním sociálním zařízením. Vzdálenost od Trnávky 2 km, vhodné pro
studenty s vlastní dopravou.
Vstupní kurzy jsou mezi studenty oblíbené, jejich organizace však bývá při vysokých počtech
frekventantů náročná
Vybavení rekreačního zařízení: jídelna, kavárna s barem, tělocvična, tři hřiště s umělým
povrchem na odbíjenou, košíkovou, nohejbal a tenis, travnaté hřiště na malou kopanou, dále
potom travnaté plochy na petangue, frisbee a další aktivity, lze si zahrát také stolní tenis.
15
Středisko je umístěno na břehu přehrady Trnávka, tudíž je zde možnost koupání a plaveckého
výcviku. Dále na přehradě probíhá základní výcvik pádlování a ovládání lodě.
Vstupní kurzy probíhají poslední týden v srpnu a první dva týdny měsíce září. Jsou
pětidenní, od pondělí do pátku. Po úvodním vystoupení rektora školy jsou zpravidla první dva
dny věnovány zápisu, fotografování a studijním plánům jednotlivých oborů, seznámení
s informačním systémem školy, jsou zde řešeny i záležitosti spojené s ubytováním na kolejích.
Ve volných chvílích je možno plnit tzv. ,,malé sporty“ – viz dále.
Další dny jsou věnovány sportovním aktivitám a večer přednáškám vedoucích
jednotlivých kateder a prezentacím programů jako je Erasmus apod.
Po zkušenostech z organizování několika kurzů byla pro udělení zápočtu ze vstupního
kurzu přijata tato pravidla:
1. Absolvování celého kurzu v rozsahu pondělí – pátek, všech přednášek a školení BOZP a PO.
2. Získání 15 „trnávko-kreditů“ za absolvování sportovních aktivit z následující nabídky:
,,velké sporty“
- ŠIFRA MISTRA HURYCHARDA – orientační závod všestrannosti
- IRON(IC) MAN – závod družstev v triatlonu: jízda na kanoi, kolo, běh v terénu
- HOMAJOVA PERNÁ PEŘEJ – sjezd řeky Želivky v úseku Želiv – most u Senožat,
8 km - obtížnost WW I, zpestřeno dvěma sjízdnými jezy
- TOUR de TRNÁVKA – cyklistický orientační závod družstev, na cca 18 km trase
je nutno vyhledat 5 až 7 kontrol
,,malé sporty“
- aerobik, basketbal, cyklistika, frisbee, kanoistika, malá kopaná, nohejbal, petangue,
pěší turistika, stolní tenis, tenis, plavání.
Vstupní kurzy usnadňují orientaci ve studijních programech, dávají studentům mnoho
informací pro tvorbu svého osobního studijního plánu, jsou místem pro první seznámení
se s akademickými pracovníky a dalšími funkcionáři školy, umožňují orientovat
se v informačním systému školy. Představují pro studenty příležitost setkat se s budoucími
spolužáky a navázat nové vztahy. Atmosféra kurzů svým způsobem ovlivňuje názory studentů
na celou školu a zejména z počátku se přenáší do atmosféry dalšího studia.
Obdobně jsou přínosné pro akademické pracovníky, kteří navíc zde mohou zjistit zájem
o volitelné předměty a podle toho upravit nabídku těchto předmětů.
16
4.1.2 „Velké sporty“
4.1.2.1. Šifra mistra Hurycharda
Jedná se o jakýsi závod všestrannosti. Studenti vytvářejí hlídky, ideální počet členů jedné
hlídky jsou tři nebo čtyři jednotlivci. V okolí tábora jsou rozmístěna stanoviště, bývá jich okolo
deseti. Stanoviště jsou očíslována a na všech je umístěn terč s identifikačním kódem, jenž je pro
každou hlídku různý. Dále terč obsahuje úkol, který hlídka musí splnit. Na trať se vybíhá
intervalovým způsobem většinou v pětiminutových rozestupech. Je možno běžet, jít, případně
střídat chůzi s během. Není dovoleno používat dopravních prostředků, jako jsou auta či kola.
Každá hlídka se musí pohybovat po celou dobu závodu společně, není dovoleno rozdělit si úkoly
a obíhat jednotlivá stanoviště. Před startem obdrží členové jednotlivých hlídek mapu, legendu
a záznamový arch, do něhož zapisují své odpovědi. Stanoviště jsou na mapě výrazně vyznačena
a v legendě jsou popsány upřesňující detaily.
Identifikační kódy jsou vytvářeny tak, aby každá hlídka vyhledávala a zapisovala svůj
vlastní kód. Toto opatření slouží jako potvrzení, že na daném stanovišti byla hlídka fyzicky
přítomna.
Úkoly, které na jednotlivých stanovištích každá hlídka plní, jsou různého charakteru,
většinou se jejich realizace odehrává ve verbální rovině. Jedná se o otázky z místopisu, historie,
politiky, literatury, logické úlohy, luštění šifer apod.
Výsledky jednotlivých hlídek v závodě jsou potom dány jednak časem, v němž hlídka
závod absolvuje, a jednak úspěšností při plnění úkolů. Bodové hodnoty za jednotlivé úkoly
se převádějí na časy v minutách a sekundách a jejich hodnota se od výsledného času odečítá.
Pokud hlídka vynechá (například nenalezne) některé stanoviště, je v pořadí zařazena
až za hlídky, které mají všechna stanoviště zaregistrovaná.
Na základě několikaleté zkušenosti se většinou daří nalézt vyvážený poměr mezi časy,
které jsou přisouzeny správnému řešení jednotlivých výkonů a reálným časem, který spotřebuje
vlastní závod. Tyto hodnoty jsou (alespoň přibližně) předem známy, takže je na každé hlídce,
aby zvážila, zda preferovat perfektní splnění úkolů či zda vsadí na kvalitní běžecký čas. Ideální
je samozřejmě rozumná kombinace obojího.
Tento závod je pojímán studenty různě, ale i těm, kteří nejsou příznivci rychlého běhu,
se většinou líbí. Je to dáno jednak možností vynahradit fyzickou zdatnost zdatností duševní,
jednak překrásnými místy okolo vodní nádrže Trnávka, kterými trať závodu prochází. Zejména
v případě příznivého počasí se jedná o příjemně strávený půlden. Navíc studenti v rámci této
akce navážou nové kontakty a mohou si cestou povídat – díky úkolům není o témata k rozhovoru
nouze.
Některé úkoly jsou poměrně seriózní, jiné mají poněkud odlehčený námět nebo
se pokoušejí o vtipnou pointu. Na závěr uvádíme příklady některých úkolů z let minulých.
Příklady:
1. Jak se jmenují řeky, na nichž leží tyto vodní nádrže:
a) Kamýk b) Mohelno c) Želiv d) Švihov
2. Seřaďte následující města podle vzdálenosti od městečka Želiv (od nejbližšího
po nejvzdálenější):
a) Pelhřimov b) Červená Řečice c) Vlašim d) Humpolec e) Pacov
3. Pokuste se vzpomenout, kdo byl premiérem ČR od roku 1993 (uveďte alespoň čtyři jména).
4. Maminka je dnes o 21 let starší než její dítě. Za 6 let bude dítě 5x mladší než maminka.
Otázka zní: kde je dnes tatínek?
17
5. Jedna topinka se smaží dvě minuty - minutu z každé strany. Na pánev se vejdou dva chleby
vedle sebe. Za jak dlouho nejrychleji osmažíte na jedné pánvi tři topinky?
6. Na kterou stranu jede autobus (2body) a proč (3body)?
Pokud bude mít někdo zájem analyzovat správné odpovědi či případně debatovat
o ukázkových úkolech, může se obrátit na některého z pracovníků katedry sportů.
4.1.2.2. Iron(ic) Man
Název této aktivity je jakousi parafrází titulu Železný muž (Iron Man), což
je v současnosti již kultovní podnik, který stál u zrodu dnešního moderního triatlonu. S objemy,
které musejí účastníci tohoto dlouhého triatlonu absolvovat (3,8 km plavání – 180 km jízdy
na kole – 42,195 km běhu) se samozřejmě náš závod měřit nemůže, proto ta lehká ironie v jeho
názvu. Nicméně pokud jde o náplň, nemají k sobě tyto dva závody až tak daleko. Vzhledem
k podzimnímu termínu kurzů a nejisté čistotě vody v přehradě je však plavání nahrazeno jízdou
na kanoích, to rozhodně nevylučuje možnost a pro některé posádky nutnost koupele. Vzdálenosti
pro jednotlivé disciplíny jsou přizpůsobeny amatérům a skutečnost, že závod je štafetový,
zvyšuje jeho atraktivitu.
Závodu se účastní čtyřčlenná družstva. Start závodu, konkrétně úvodní disciplíny,
je hromadný. První dvojice vybíhá z prostoru startu a po zhruba stometrovém běhu se dostává
ke břehu přehrady, kde nasedá do kanoí. Před závodem má každý tým možnost vybrat lodě
a připravit si je na libovolném místě (v rámci daného sektoru), pochopitelně včetně pádel.
Použití záchranných vest je nejenom důležité z hlediska bezpečnosti, ale také opticky činí tuto
část závodu divácky atraktivní. Trasa vede přes přehradu a zpět (cca 1500 metrů), na obrátce
se každá dvojice podepíše a doplaví se zpět. Po přistání následuje opět běh do prostoru startu,
kde je předáním pomyslného štafetového kolíku (tedy plácnutím) vyslán další člen štafety
do cyklistické části. Ta vede zvlněným terénem vesměs po málo frekventovaných silnicích
a měří okolo 12 km. I zde jsou na trati kontroly, kde se každý závodník podepisuje. Po příjezdu
cyklisty nadchází čas pro posledního člena štafety, kterým je v horším případě chodec, většinou
to však bývá běžec. Jeho úkolem je poradit si se závěrečným úsekem trati, který měří okolo
4 km.
Z technických a bezpečnostních důvodů není možné, aby startovaly všechny štafety
najednou. Startuje se tedy ve vlnách zhruba po sedmi až deseti štafetách. Podmínky se mohou
poněkud lišit, zejména pokud závod probíhá ve dvou různých dnech, ale základní parametry jsou
pro všechny stejné, tudíž výsledky můžeme považovat za porovnatelné.
Vzhledem k pestrosti závodu a poměrně krátkým distancím je tato aktivita divácky velmi
vděčná a také samotným aktérům se většinou líbí. Zajištění bezpečnosti věnujeme značnou
pozornost. Použití záchranných vest při vodácké části a ochranných přileb při cyklistice
je samozřejmostí. Na trati jsou rozmístěny kontroly a spojky, tak abychom měli celý prostor
pod kontrolou.
18
Start závodu Iron(ic) Man v září 2006. Fotografie není naaranžovaná, takhle se na Trnávce
opravdu závodí
4.1.2.3. Homajova perná peřej
Znalí a ti, kteří zvládli řízení kanoe na klidné hladině přehrady Želiv na řece Trnava,
se mohou bez obav vydat za dalším dobrodružstvím,splutím řeky Želivky, do které se Trnava
vlévá asi po 1 km pod hrází přehrady. V tomto úseku byl koncem 80. let minulého století
postaven nejtěžší kanál pro vodní slalom v Evropě, délka 600 m, obtížnost WW IV.
My nezačínáme na řece Trnavě, ale na Želivce, a to buď od jezu v Želivě nebo pod
mostem za touto obcí. Podle místa začátku pak je vlastní sjezd dlouhý 10 nebo 8 km. Protože
koncem srpna a začátkem září nemívá Želivka dostatek vody, volba místa nástupu na ,,vodu“
se pak řídí tím, zda a kolik vody pouští elektrárna pod Sedlickou přehradou. Čím více vody
pouští, tím je jízda příjemnější.
Po úspěšném nasednutí do lodí nás poměrně bystrý proud s mírnými peřejemi unáší
kolem fotbalového hřiště a kolem želivského kláštera k první a poslední obci, která je z vody
vidět – k Poříčí (architektonický skvost, jihočeské Holašovice v malém). To jsme již ujeli 3 km
a po dalších 2 km přijíždíme k prvnímu jezu u obce Tukleky. Ten je bezpečně sjízdný, pouze
mizivé procento vodáků se seznámí blíže s teplotou vody. Pod jezem se dostaneme do poměrně
hlubokého údolí, do kterého je možno dostat se pouze lodí nebo obtížněji pěšky. Řeka zde tvoří
četné meandry a bohatá fauna a flora je naší odměnou za vynaloženou námahu. Tento úsek končí
asi 1 km dlouhým ,,olejem“ před druhým jezem. I tento jez je sjízdný, ale končí ostrým
pravotočivým zákrutem s vrbičkami, ve kterých již několik lodí skončilo dnem vzhůru.
Po krátké přestávce nás čeká poslední úsek s dobrým proudem a několika zatáčkami. Asi
po 10 minutách uvidíte silniční most mezi Miletínem a Senožaty, kde naši plavbu zakončíme.
Sjezd tohoto úseku trvá kolem dvou hodin, s dopravou lodí a posádek na start a z cíle na Trnávku
je to záležitost na tři až čtyři hodiny.
19
Voda je živel nestálý a záludný, ale i léčivý, uklidňující. Proto je pobyt na ní a u ní pln
protikladů, proto přináší tolik nepředvídaných zážitků, takové bohatství dojmů. Mnozí z těch,
kteří zde jeli na lodi poprvé, si potom vybírají z nabídky kurzů právě vodní turistiku nebo rafting
a vracejí se na vodu i v dalších letech, ať již se školou nebo individuálně. Kdo vodě jednou
propadne, je ztracen navždy.
4.1.2.4. Tour de Trnávka
Soutěž pro ty, kteří mají na kurzu kolo, případně si ho vypůjčí (katedra vám může
zapůjčit dvě až tři kola). Soutěžit mohou jednotlivci, dvojice, trojice. Cílem tohoto závodu
je absolvovat trasu, na které jsou umístěny kontroly, v co nejkratším čase. Přitom nezáleží pouze
na vlastním cyklistickém výkonu, ale ve stejné míře i na zvolené trase, kterou si budete vybírat
postupně od stanoviště ke stanovišti. Pokud zvolíte optimální trasu, najedete asi 20 km, pakliže
se při volbě trasy zmýlíte, ,,zakufrujete“, bude vaše trasa o to delší. Nicméně, o to více se budete
kochat tímto krásným místem severozápadní části Českomoravské vysočiny, tzv. Křemešnické
vrchoviny. Pro cyklistiku je tento kraj jako stvořený – členitý terén, minimální provoz, bezpečné
sjezdy, stoupání někdy strmá, ale nemusíte si sáhnout až na dno svých sil, jelikož zavčas končí.
Na startu dostanete mapu, aktuální informace a místo, kde najdete první kontrolu. Na této
kontrole dostanete informaci o dalším postupu. Kontrol je pět až sedm, průchod kontrol
je většinou stvrzen razítkem zařízení, kde se kontrola nachází. Pokud některou z kontrol
nenajdete a chcete v závodě pokračovat, zavoláte ,,přítele po telefonu“ a dostanete informaci, jak
dále postupovat. Každé zavolání je penalizováno patnácti minutami, které se připočítají k času,
jehož dosáhnete.
Tekutiny a cukry můžete vzít s sebou, avšak na této trase je dostatek příležitostí oboje
doplnit.
20
4.2 SPORTOVNÍ KURZY
4.2.1 Kurz lyžování – běh
Tento kurz organizujeme v lokalitě pro běh na lyžích a lyžařskou turistiku zaslíbené –
v okolí Nového Města na Moravě. Ubytování je v nejvýše položené obci Českomoravské
vysočiny, v obci Studnice. V blízkosti se nalézají další známá rekreační střediska jako Medlov,
Sykovec, Tři Studně, Sklené, Kadov, Pohledec, Maršov, Fryšava. Všechna tato místa jsou
propojena množstvím lyžařských stop, většinou strojově upravených. Výhodou těchto kurzů jsou
malé finanční náklady, ubytování s polopenzí se pohybuje kolem 320,- Kč/den. Pro zájemce
o tento kurz má katedra k dispozici kompletní běžecké vybavení. Kurz je pětidenní, od pondělí
do pátku.
Náplň kurzu
výzbroj, výstroj, mazání lyží
historie lyžování, lyžařské závody
práce s mapou a průvodci, příprava lyžařské túry
první pomoc a pravidla pobytu na horách
chůze sunem a skluzem
obraty a výstupy
běh střídavý dvoudobý a běh odpichem soupaž
změna směru jízdy odšlapováním
bruslení
jízda v terénu
Program kurzu je vždy přizpůsoben úrovni frekventantů kurzu. Mohou se zúčastnit i začátečníci.
Okolí Nového Města na Moravě poskytuje tradičně ideální terény pro běžecké lyžování
21
4.2.2 Lyžování – sjezd, snowboard
O tyto kurzy je ze strany studentů větší zájem i když jsou finančně podstatně nákladnější.
Již poslední kurzy VOŠ Jihlava se uskutečňovaly v penzionu Horský Dvůr v Krkonoších a v této
tradici VŠPJ pokračuje. Průměrnému ubytování ve dvou až čtyřlůžkových pokojích se sociálním
zařízením na patře a solidní stravě odpovídá cena 380,- Kč ubytování s polopenzí za den.
Výhodou tohoto střediska jsou velké slevy na permanentky, a to 35% do 20.1. a 20% v ostatních
termínech pro školy. Cena šestidenního kurzu tak před hlavní sezonou vyjde na 4000 Kč
a v sezoně na 4500 Kč i s permanentkou a dopravou autobusem z Jihlavy na místo a zpět. Pokud
je dostatek sněhu, dostanou se lyžaři od chaty přibližovacím vlekem na sjezdovku z Černé hory,
kde mohou použít osmimístnou kabinkovou lanovku na Černou horu, případně čtyřsedačkovou
lanovku Protěž nebo kotvový vlek Anděl.
Dalším místem, kde pořádáme kurzy, je chata Prvosenka nad Pecí pod Sněžkou, která
je nádherně zasazena do úbočí Liščí hory. Lyžovat se jezdí do Pece, před chatou si nasadíte lyže
a sjedete, po překonání cca 400 m rovinky, na horní stanici vleku na Zahrádkách. Zpět
se dostanete sedačkovou lanovkou Hnědý vrch, která vás vyveze na úroveň chaty a po 10-15
minutách chůze po rovinatém terénu jste na Prvosence. Ubytování se sociálním zařízením
na pokoji a celá penze stála 420,- Kč na den, šestidenní permanentka stojí kolem 2 500,- Kč.
V prosinci 2006 byl uspořádán jeden kurz v Rakousku v oblasti Zell am See - Kaprun.
Proběhl formou dvou víkendů, vždy od pátku do neděle, lyžovalo se jednou dva dny, podruhé
2 a půl dne. Cena ubytování, (dvou až šestilůžkové pokoje s možností vaření), dopravy
a permanentek byla 6 000,- Kč.
V únoru 2007 byl uskutečněn další kurz v rakouském Lienzu. Ubytování v penzionu
Leisacherwirt ve dvou a třílůžkových pokojích se sociálním zařízením a s polopenzí. Včetně
pětidenní permanentky a dopravy stál zájezd 6 000,- Kč. Lyžovalo se ve dvou střediscích
bez čekání ve frontách a za dobrých sněhových podmínek.
Náplň sjezdového lyžování:
bezpečnostní pravidla FIS, pravidla chování v horách
výzbroj, výstroj, mazání lyží
historie lyžování, lyžařské závody
všeobecná lyžařská průprava
kročné oblouky
modifikované oblouky
carvingové oblouky
bezpečnostní zásady carvingového lyžování
jízda ve volném terénu
Navíc náplň pro snowboard:
bezpečný pohyb snowboardistů na sjezdových tratích
padání a vstávání
sesouvání, jízda šikmo svahem
jízda na vleku
frontsidový a backsidový oblouk
smýkané a carvingové – řezané oblouky
modifikované oblouky
freestyle
Před vlastním výcvikem jsou účastníci kurzu rozděleni podle vybavení (lyže, snowboard)
a podle úrovně zvládnutí lyžařských dovedností do družstev. Výcvik je přizpůsoben úrovni
frekventantů.
22
Škola má k dispozici krátké lyže (100-120 cm), na kterých si mohou zájemci vyzkoušet
základy carvingové techniky jízdy. Zejména pro úvodní lekce carvingového lyžování jsou krátké
lyže velmi přínosné.
K oblíbeným základnám pro zimní kurzy patřila několik let
i horská chata Prvosenka na úbočí Liščí hory v Krkonoších
4.2.3 Vodní turistika a rafting
V zimě lyže, v létě voda, zkrátka voda v každém skupenství. V letních semestrech mimo
pěší turistiky jednoznačně nejoblíbenější kurzy.
Počátky opět musíme hledat na VOŠ Jihlava. Díky pochopení ředitele školy, nynějšího
rektora VŠPJ PaedDr. Jirků, a iniciativě jeho kolegů Mgr. Vošty, Ing. Reitermana
a Mgr. Stolína, zakoupila škola potřebné vybavení. A začalo se jezdit na vodu. Později byl
přizván ke spolupráci Mgr. Fuchs.
Zcela jistě již desítky studentů nezapomenou na zážitky, které jim připravily klasické
začátečnické řeky jako Lužnice a Berounka, později Otava, Vltava, Sázava či Doubrava.
V letním semestru 2007 byla jedna skupina na Slovensku – Váh, Belá, Dunajec.
Nedosažitelnými nejsou ani řeky v Rakousku.
Podmínky pro udělení zápočtu:
účast na teoretické přípravě na učebně (film, organizační zabezpečení kurzu, vybavení,
termíny praktického výcviku a vlastního kurzu)
základní výcvik jízdy na kanoi a raftu (2x na loděnici SK Jihlava U Českého Mlýna nebo
celodenní splutí některého úseku řeky Jihlavy, Sázavy, Doubravy, Svratky)
dokázat uplavat libovolným způsobem 200 m a 10 m pod vodou v bazénu SMJ,
ulice E. Rošického 6
účast na týdenním kurzu, zpravidla konaném v měsíci červnu, u raftingu koncem dubna
a začátkem května
Kurzy se uskutečňují na řekách stupně obtížnosti ZW – WW II, pro pokročilé WW III
(vizdále), a to na otevřených kanoích typu Vydra a Vertex, samovylévacích nafukovacích
kanoích Orinoco a na raftech Colorado 450.
23
Klasifikace toků
Stupeň Název Charakteristika Znalosti
jezdce
Technické vybavení,
zajištění
ZWA Stojaté
vody
Neproudící nebo jen málo
proudící toky (jezera,
přehrady)
Bez nároků Otevřené lodě všech
typů, děti vesty
ZWB Klidné
vody
Slabě proudící toky
(2-3 km/hod.), přehledné
Bez nároků Otevřené lodě
všech typů, děti vesty
ZWC Mírně
proudící
Rychlost proudu
3-5 km/hod., přehledné
Znalost základ-
ního záběru
Otevřené lodě
všech typů, děti vesty
WW I Lehká Pravidelná proudnice
a pravidelné vlny, malé
peřeje, časté meandry
s rychle tekoucí vodou,
zarostlé břehy
Znalost
základního
a zpětného
záběru,
přitažení
Otevřené lodě
všech typů, vesty,
zajištění lodě proti
potopení
WW II Mírně
těžká
Nepravidelné vlny a
proudnice, střední peřeje,
slabé válce a víry, nízké
stupně, malé peřeje
v silně meandrujících
nebo málo přehledných
řečištích
Znalost všech
základních
záběrů (řízení
a ovládání
lodě)
Obratné otevřené lodě
(slalomový typ), lépe
zavřené nebo
nafukovací, vesty,
zajištění proti potopení
WW III Těžká Přehledný průjezd
s vysokými
nepravidelnými vlnami,
větší peřeje, válce, víry,
,,karfioly“, střední peřeje
v úzkém (zarostlém)
řečišti, rychlý proud
v meandrujícím řečišti
Velmi dobré
ovládání lodě,
znalost všech
záběrů, znalost
,,čtení vody“
Jen kryté lodě,
samovylévací, rafty,
vesty, přilby, dobré
úchyty na lodích,
zajištění proti
potopení, ochranný
oděv (neopren)
WW IV Velmi
těžká
Vysoké vlny a dlouhé
peřeje, velké válce, víry a
,,karfioly“, málo
přehledný průjezd, nutno
předem prohlédnout
Znalost
eskymáckého
obratu, dobrá
fyzická
kondice
Jen kryté lodě, rafty,
vesty, přilby, neopren,
zajištění proti
potopení, úchyty,
jízda ve skupinách
WW V Mimořádně
těžká
Extrémní peřeje, válce a
víry, prohlídka, případně
znalost terénu nezbytná
Nutná znalost
eskymáckého
obratu, dobrá
kondice
Jen pro specialisty a
špičkové jezdce
v ustálených skupinách
na speciálních lodích
WW VI Hranice
sjízdnosti
Všeobecně nesjízdné, při
optimálním stavu vody
eventuálně sjízdné
s vysokým rizikem
Nutná znalost
eskymáckého
obratu, velmi
dobrá kondice
Jízdu nelze obecně
doporučit
ZWA – WW II možno sjíždět i na otevřených lodích, od WW III zavřené lodě, případně
samovylévací a rafty.
24
Co je třeba zvládnout – technika a taktika jízdy na vodě:
záběr vpřed
záběr vpřed se slalomovým ulomením
záběr vpřed s přitažením zádě
záběr vpřed s rychlostním ulomením
široký záběr od přídě
přitažení
vylehnutí na pádlo
záběr vzad
závěs
bidlování
jízda vpřed
nájezd a výjezd z proudu a do proudu na stranu zadáka
nájezd a výjezd z proudu a do proudu na stranu háčka
přejezd proudu (traverz)
průjezd válce
přejezd válce
nebezpečí na vodě, pravidla záchrany při zvrhnutí lodě
,, čtení vody“
V současné době má škola k dispozici 16 otevřených kanoí typu Vertex a Vydra a 4 rafty
Colorado 450, 2 samovylévací nafukovací kanoe Orinoco, dostatečné množství kanoistických
pádel, neoprénových kalhot typu Long John a vest splňujících normu EN 393, které vám
společně se zkušenými instruktory zajistí bezpečné splutí řek, na které se vydáte.
Umělý kanál v Českém Vrbném patří k těm, s nimiž si naši studenti pod vedením instruktorů
dokáží na raftech či gumových lodích typu Yukon a Orinoco docela úspěšně poradit
25
4.2.4 Cykloturistika
Cykloturistika představuje zajímavou alternativu letních kurzů. Výhodou je poměrně
velký akční rádius, a nenásilně absolvovaná fyzická zátěž, jejíž objem a intenzitu je možno velmi
dobře dávkovat (např. vytvořením několika skupin podle výkonnosti). Při dobrém výběru lokalit
se také minimalizuje asi největší problém, s nímž se obecně cyklistika v posledních letech
potýká, a tím je neustále houstnoucí provoz na našich silnicích. Srovnáme-li cykloturistiku
s turistikou pěší, jeví se nám jako největší výhoda mnohem větší dosah jednotlivých výletů,
a tedy i více zajímavých míst, které je možno navštívit. Oproti vodní turistice je tu zase
významná možnost improvizace a změn trasy podle zájmu studentů či případně podle
momentálních okolností (dopravní situace, počasí, kulturní akce atd.).
Podmínky pro udělení zápočtu:
účast na teoretické přípravě - 3 schůzky. Náplň schůzek:
úvodní informace – náplň předmětu, podmínky k udělení zápočtu, případné úpravy tem.
plánu
druhy cyklistiky
základní informace o kolech, návrhy tras pro cyklokurz
výběr vhodného kola
doporučené vybavení pro cykloturistiku
povinné vybavení kola, pravidla o chování na komunikacích
příprava konkrétního programu kurzu
veřejné závody a cykloturistické akce
práce s cyklomapou, rozpracování tras
přeprava kol
cestovní kanceláře, časopisy, ceny
základní údržba, běžné opravy kola
základní údržba, běžné opravy kola (prakticky)
příprava kurzu
účast na pětidenním kurzu, zpravidla konaném v měsíci červnu.
Konkrétní realizace cyklistických kurzů v minulosti probíhala dvěma základními formami.
První byla s ubytováním na základně, odkud se podnikaly hvězdicové výlety do okolí. Jako
základna nám sloužil LT Kalich u Kamenice nad Lipou, kde je také k dispozici řada sportovišť –
vhodné podmínky pro volejbal, basketbal, fotbal, nohejbal i stolní tenis. Tato zařízení jsme
poměrně hojně využívali po návratu z cyklistických výletů. Jihočeská krajina skýtá poměrně
slušné možnosti pro cyklovýlety. Jejich cílem byly Černovice, Žirovnice či Jindřichův Hradec.
Soukromou úzkokolejnou železnicí jsme se také převezli do Jindřichova Hradce, což nám
umožnilo podívat se do okolí Třeboně a k rybníku Rožmberk.
Další variantou cykloturistiky je putovní forma.Většinou nás doprovází autobus s vlekem
na kola, vlastní jízda na kole je tedy bez zátěže. Jako příklad uvádíme trasu kurzu, který
probíhal na Šumavě a v Novohradských horách:
1. den: Jihlava – Šumava (přesun autobusem), z Prášil kolem Poledníku, přes Javoří Pilu,
Antýgl a Srní na Čeňkovu Pilu do Rejštejna – 29 km. Ubytování v penzionu Černá Růže
v pokojích se sociálním zařízením nebo ve stanech na zahradě tohoto penzionu, kde
je k dispozici hřiště na volejbal a bazén 6x12 m.
2. den: Z Rejštejna údolím Losenického potoka do Červené a potom přes Stachy a Zadov
na Churáňov. Po odpočinku v hospodě U Hořejšů, poblíž penzionu olympijské vítězky Kateřiny
Neumannové, se vracíme zpět překrásnými partiemi Šumavy, často po trasách lyžařských
26
běžeckých tratí přes Zlatou Studnu, Zhůří a nádherným 9 km dlouhým sjezdem přes Svojše zpět
do Rejštejna – 40 km.
3. den: Autobusem vyjíždíme na vrchol kopce u Zhůří a přes Horskou Kvildu, Kvildu,
Borovou Ladu a Polku sjíždíme do Horní Vltavice a potom dále do Lenory. Trasa je velice
příjemná, většinou z kopce. Po přestávce v Lenoře pokračujeme po lesních a polních cestách
přes Černý Kříž do Nové Pece nad Vltavou. Zde nakládáme kola a jedeme kolem Lipna přes
Vyšší Brod, Kaplice do Nových Hradů. Po hodinové pauze jedeme do kempu Veveří (ubytování
v chatkách nebo ve stanech). Na kole najeto 63 km.
4. den: Volíme opět lesní a polní cesty velice slušné kvality (pozůstatky po ,,železné oponě“)
a přes České Velenice, Novou Ves, Rašpach a Františkov přijíždíme do kempu u rybníka
Hejtman poblíž Chlumu u Třeboně. Odpočinková etapa, většinou z kopce a po rovině – 48 km.
5. den: ,,Na skok do Rakouska“- u Staňkovského rybníka překračujeme hranici a přes
Josefsthal a Rottal se dostáváme k nejsevernějšímu bodu Rakouska a po překonání příhraničního
potoka zastavujeme krátce u Peršláku (Kámen republiky) a potom jedeme do Nového Vojířova,
kde nakládáme kola na vlek – 26 km.
Celkem bylo najeto 206 km.
Kurzy cykloturistiky kladou často značné nároky na opravářské, jezdecké i organizační
schopnosti instruktorů
4.2.5 Katamarany a cykloturistika
V rámci snahy o pestřejší náplň kurzu jsme vytvořili nabídku, která spojuje dvě různé
pohybové aktivity. První z nich je určitá forma jachtingu, přístupná pro začátečníky. Využívá
nabídky lipenských jachtařů na pronájem katamaranů. Katamaran je (v závodní podobě) rychlá
a lehká plachetnice pro dvě osoby, skládající se ze dvou plováků a jedné plachty, řízená
kormidlem. Běžná obsluha katamaranu je poměrně snadná, není pro ni potřeba licence ani
27
absolvování kapitánských zkoušek. V rekreačních poměrech pojme katamaran bez problémů
posádku čítající čtyři osoby. Vodní nádrž Lipno nabízí velmi dobré podmínky pro jachting
po většinu letní sezóny. Černá v Pošumaví je ideálním výchozím místem pro výlety na obě
strany přehrady i na protilehlý břeh.
Druhou pohybovou aktivitou, která je součástí kurzu, je cykloturistika. V okolí Lipna
je velké množství značených cyklostezek, zejména na jižním břehu přehrady procházejí
nedotčenou přírodou a jsou vedeny mimo běžné silnice. Profil těchto tratí je většinou poměrně
rovinatý, což dává těm, kteří mají zájem vidět za jediný den více zajímavostí poměrně slušné
možnosti. Například na ty, kteří mají chuť poněkud více šlápnout do pedálů, opustit břehy Lipna
a vystoupat asi 200 nadmořských metrů hlouběji do šumavských lesů ke Schwarzenberskému
kanálu (v minulosti používanému ke splavování dřeva), čeká příjemná odměna. Cesta podél něj
je totiž skutečnou lahůdkou nejen pro cyklistické labužníky, ale i pro milovníky přírody.
Za zdolání také stojí nedaleko ležící ledovcové Plešné jezero, případně nad ním se tyčící 1378 m
vysoká hora Plechý.
4.2.6 Pěší turistika
K tradičním kurzům letního semestru patří kurzy pěší turistiky. Jak již bylo výše uvedeno,
mnoho studentů volí tyto kurzy s pocitem, že se bude jednat o fyzicky poněkud méně náročnou
aktivitu. Ano, slovo „pěší“ v názvu může naznačovat, že by se takový kurz dal prostě odejít, ale
i na tomto poli lze podávat kvalitní sportovní výkony. Vše záleží na formě, organizaci a náplni
daného kurzu.
Rozlišujeme dva základní druhy turistiky:
1. klasická pěší turistika (walking)
vhodný pro rekreaci všech skupin populace
využívá různě intenzivní chůze jako nejpřirozenějšího pohybu převážně v přírodním
prostředí
nenáročná z hlediska speciálních dovedností a vybavení
dostatečná je standardní fyzická kondice
2. vysokohorská turistika (trekking)
nutná dobrá tělesná kondice (náročnost terénu, nadmořská výška, …)
často je třeba použití rukou, základních prvků horolezecké techniky
specifické odborné znalosti a dovednosti (znalost terénů, orientace, práce s mapou
a buzolou, základy předpovědi počasí, 1. pomoc, …)
Velice důležitou podmínkou pro všechny turistické kurzy je vhodná volba obutí
a oblečení!!!
Turistické kurzy lze plánovat s ohledem na různé varianty zázemí, přičemž každá má své
výhody a svá kouzla:
1. jedna základna
umožňuje pořádat pouze hvězdicové výlety do nepříliš vzdáleného okolí
není potřeba nosit těžký batoh
lze připravit doplňkový program v místě základny (míčové hry, orientační běh...)
2. putovní varianta („na těžko“)
vyžaduje kvalitní vybavení a značnou fyzickou kondici, protože po celou dobu
si každý vše pro nocování a stravování nese na zádech
putování spojené s romantikou odloučení od civilizace a táboření ve volné přírodě
může být motivací pro tento typ turistiky
28
Kurzy se mohou lišit také druhem ubytování (v penzionech, chatkách, bungalovech, stanech
nebo i pod širákem) nebo tím, zda máme k dispozici dopravní prostředek, či se při přesunech
spoléháme pouze na vlastní síly. Pochopitelně je možné všechny tyto varianty kombinovat tak,
aby kurz uspokojil pokud možno všechny frekventanty.
Částečně je možné s vedoucími kurzů spolupracovat na plánování možných tras, na přípravě
doplňkového programu. K tomu mimo jiné slouží 3 informační schůzky, přičemž účast
na alespoň dvou z nich je společně s absolvováním samotného kurzu nutnou podmínkou pro
získání zápočtu z této aktivity.
V roce 2007 se uskutečnilo hned několik různých typů kurzů. Byly to kurzy s pevnou
základnou a hvězdicovými výlety do okolí - Žďárské vrchy, Javořice. Dále potom vysokohorská
turistika ve slovenských Roháčích se dvěma základnami a jednodenními hřebenovými přechody,
zde byl k dispozici autobus. Putovní varianta byla zvolena pro přechod Novohradských hor.
Naším cílem je organizovat tyto kurzy, stejně jako všechny ostatní, tak, aby plnily vedle
výkonnostních funkcí také funkce kulturně a společensky poznávací. V případě, že se podaří
všechny výše uvedené aspekty vhodně skloubit dohromady, můžeme i pěší turistiku postavit
na úroveň na první pohled fyzicky jednoznačně náročnějších kurzů.
4.2.7 Lezení
Čtyři palice (plus několik dalších v přilbách) a krása skal na Vysočině
Kurz lezení byl zatím vždy uspořádán v chráněné krajinné oblasti Žďárských vrchů, které
jsou jedním z ekologicky nejzachovalejších míst v České republice, a proto jsou nazývány jejím
zeleným srdcem. Žďárské vrchy nabízejí ideální podmínky pro začínající i pokročilé lezce.
Zdolávat můžete stěny různé obtížnosti – III až VIII. Tento kurz není finančně náročný.
Ubytování je ve stanech v kempu Milovy hned vedle pěkného rybníka. Přibližně 1-3 km
od kempu se nachází rulové skalní útvary modelované mrazovým zvětráváním (Čtyři palice
a Drátník), které jsou obklopené balvanovitými sutěmi se zachovanými lesními porosty. K vidění
29
jsou tu skalní vrcholy ve tvaru hlav, krásný výhled v nadmořské výšce 732 m n. m a cvičné
horolezecké terény s vyznačenou obtížností, které jsou 30-35m vysoké. Na kurzu se naučíte:
oblečení sedacího úvazku
navázání se na lano
slaňování
základy bezpečného lezeckého pohybu v přírodním skalním terénu
Jestliže se chcete seznámit s tímto sportem, vyzkoušet lanové překážky, překonat sebe sama
při dobývání vrcholu, máte jedinečnou příležitost na tomto kurzu. Na kurzu je zajištěno základní
vybavení pro bezpečné lezení s horním jištěním (toprope) – sedáky, lana, přilby, karabiny
a osmy. Během kurzu jsou vytaženy cesty různé obtížnosti (vhodné i pro začátečníky) a každý
má možnost vyzkoušet si je a najít tak hranici svých možností, která však nemusí být definitivní.
Při každém zdolání vrcholku je lezci odměnou krásný výhled nad vršky stromů do dalekého
kraje Žďárských vrchů.
4.2.8 Aerobik
Zejména pro dívky je kurz aerobiku na pobřeží Jadranu velmi atraktivní
Tento kurz je věnován různým kondičním a aerobním sportovním aktivitám za doprovodu
hudby, které běžně znáte z tělocvičen a fitness-center. Kurz aerobiku je sjednocením několika
semestrálních sportů do jednoho kurzu, které můžeme absolvovat nejen v tělocvičně, ale i pod
širým nebem.
AEROBIK
KICKBOX
FUNKY
AQUA FITNESS
ROCK ´N´ROLLBIC
30
POWER JOGA
ORIENTÁLNÍ TANEC
KALANETIKA
Ve všech těchto sportovních aktivitách je spojujícím prvkem aerobní činnost. Jedná
se o cvičení s delší dobou trvání (aerobní), kdy se za doprovodu hudby vytváří více či méně
složité choreografie a sestavy z jednoduchých základních kroků aerobiku, kick boxu, různých
tanců, atd. Bližší charakteristiky jednotlivých forem aerobiku a jiných aktivit, které jsou náplní
tohoto kurzu, naleznete v dalších kapitolách o semestrálních sportech.
Kurzy jsou pořádány jak v kempech a v přírodě České Republiky (Želivka), tak také
v přímořském podnebí (Chorvatsko - Pag). Jejich náplní je aerobní cvičení dvakrát denně,
posilování a strečink. Jako zpestření cvičení mohou být využity činky a posilovací gumy.
Jednotlivé formy a druhy aerobiku budou v průběhu kurzu zařazovány podle aktuální fyzické
kondice.
Společnost skupiny cvičících lidí, příjemné prostředí a hudba umožní během kurzu zlepšení
kondice či flexibility, ale také poznání nových forem cvičení a dozvědět se něco o správném
cvičení, životním stylu a sami o sobě.
31
4.3 SEMESTRÁLNÍ SPORTY
4.3.1 Malá kopaná
Volitelný sport Malá kopaná se mezi studenty tradičně těší značné oblibě. Sluší
se podotknout, že semestr malé kopané již úspěšně absolvovalo také několik studentek. Dříve
sloužila jako zázemí, nejen malé kopané, tělocvična v areálu kolejí na Tyršově ulici. Dnes
se snažíme o výběr pro malou kopanou vhodnějších prostor.
Výuka a pravidla vlastní hry jsou vždy přizpůsobovány konkrétním podmínkám dané
tělocvičny. Hraje se nejčastěji bez brankáře, se třemi až čtyřmi hráči v poli. V průběhu semestru
si studenti osvojují a zdokonalují se v následujících činnostech:
výběr místa
přihrávání a zpracování míče
vedení míče
obcházení soupeře
střelba
obsazování hráče bez míče, s míčem
obsazování prostoru
odebírání míče
obranné činnosti brankáře
útočné činnosti brankáře
útočné kombinace (kombinace založené na přihrávce, kombinace přihraj a běž,
kombinace založené na výměně místa)
obranné kombinace
systém postupného útoku
systém rychlého protiútoku
obranné systémy (územní obrana, osobní obrana, kombinovaná obrana)
Hráči, kteří prokážou jistou herní kvalitu, mají možnost osvědčit své schopnosti
na soutěžní úrovni. Malá kopaná je, doufejme že dočasně, jediný sport z nabídky, který
reprezentuje školu ve veřejné soutěži. Z iniciace několika učitelů školy (především Mgr. Vošty
a Mgr. Fuchse) vznikl školní tým, který byl na podzim roku 2005 přihlášen tehdy do nejnižší
VIII. ligy malé kopané v Jihlavě. Dnes má tato soutěž 10 lig a v každé 12 týmů. Svojí masovostí
tak nemá v České republice obdoby.
Zápasy probíhají ve dvou jihlavských areálech s umělým trávníkem, většinou za umělého
osvětlení. Hraje se 2 x 25 minut, brankář + 5 hráčů v poli. Každá sezóna se odehraje vždy
během 11-ti týdnů a to buď na jaře nebo na podzim, systémem každý s každým. Dva nejlepší
týmy postupují přímo do vyšší soutěže, naopak dva nejhorší přímo sestupují.
Mezi studenty VŠPJ je rozhodně herní kvalita hráčů, která by školu mohla předurčovat
k bojům o postup. Bohužel asi největší boj svádíme, samozřejmě kromě soupeřů, s termíny
některých zápasů. Podzimní sezóna začíná již v průběhu září, což koliduje se vstupními kurzy
a konec jarní sezóny pro změnu zasahuje do začátku letního zkouškového období. Není proto
vždy jednoduché dát dohromady dostatek hráčů na tyto konkrétní zápasy. Konkurence mezi
týmy je tak veliká, že než se rozběhne vlastní zimní semestr, může být po nadějích na sebelepší
konečné umístění.
Našemu školnímu týmu se podařilo za dosavadní čtyři sezóny dvakrát postoupit,
od podzimu 2007 bojuje v VI. lize. Škola vybavila družstvo dresy s logem a míči a platí každý
půlrok nemalé startovné.
32
Strůjci nejčerstvějšího úspěchu v plné slávě pod vedením kapitána Míry Machovce
Aktuální průběh malé kopané můžete sledovat na webových stránkách:
http://www.mkjihlava.wz.cz/aktuality.htm, případně můžete přijít osobně povzbudit naše borce
na libovolné utkání.
4.3.2 Basketbal
Basketbal je jedním z nejtradičnějších vysokoškolských sportů. Dřívější výsadní
postavení basketbalu a volejbalu, jakožto hlavních míčových her zimní sezóny, se v poslední
době v tuzemsku na základních a středních školách poněkud vytratilo. V současnosti je basketbal
mírně zastiňován florbalem, který se stal fenoménem přelomu tisíciletí. Tato skutečnost
se projevuje také na naší škole. Zatím se dařilo otevřít v každém semestru vždy jednu skupinu
basketbalu, což ve srovnání se zájmem, který panoval na VOŠ Jihlava, znamenalo značný
pokles. Přitom, zatímco dříve jsme hrávali v tělocvičně v areálu kolejí, která umožňovala spíše
jakousi streetballovou variantu košíkové, dnes máme možnost hrát v hale, která poskytuje
předpoklady pro plné rozvinutí všech herních variant, jež basketbal skýtá. Touto halou
je v poslední době tělocvična Gymnázia Jihlava.
Forma výuky je přizpůsobena různé herní úrovni studentů, která vyplývá z faktu,
že jediná otevřená skupina obsahuje aktivní basketbalisty, hráče se zkušenostmi s basketbalem
i úplné začátečníky. Toto spojení bývá ovšem často i výhodou, zejména pro posledně
jmenované.
Studenti se zdokonalují v těchto základních činnostech:
individuální činnosti jednotlivce
o driblink
o přihrávka
o pivotová obrátka
o dvojtakt
o střelba
o obranné činnosti jednotlivce
o útočné činnosti jednotlivce
33
útočné kombinace
obranné systémy
o osobní obrana
o zónová obrana
další prvky
o clona, proklouzávání, taktické varianty
Vše se procvičuje ve hře. Mimo jiné se studenti také seznamují s pravidly basketbalu,
činnostmi rozhodčího a ovládáním časomíry. V rámci jednotlivých hodin jsou pořádány jakési
miniturnaje, které často bývají poměrně oblíbené. Zatím se vzhledem k omezenému počtu
zájemců nepodařilo uspořádat turnaj pro celou školu, případně nějaký prestižní zápas mezi
studenty a pedagogy (pouze na vstupních kurzech), ale věříme, že v budoucnu nám to umožní
i celkově vyšší počet studentů v rámci celé školy. Také možnost účasti v některé dlouhodobé
basketbalové soutěži je do příštích let otevřená.
4.3.3 Kondiční běh
Kondiční běh je sportovní aktivitou, která má celou řadu pozitivních zdravotních aspektů.
Běh je přirozenou pohybovou dovedností a je v různé podobě součástí mnoha sportovních
aktivit. Jako prostředek pro udržení fyzické kondice a optimální tělesné hmotnosti je stále jednou
z hlavních a poměrně oblíbených činností. Je tu velká variabilita pro výběr prostředí. Jihlava
a okolí skýtá skutečně skvělé možnosti, především pro běh v přírodních podmínkách. Díky
aktivitě místních orientačních běžců a amatérské soutěži Běžec Vysočiny (která zahrnuje
devatenáct běžeckých závodů, z toho mnohé v Jihlavě a okolí), jsou tu velmi dobře zmapovány
tratě a stezky, takže je možné vybírat pokaždé jiné trasy a zajímavá místa. Pro otestování
výkonnosti je také možné vyrazit na tartanovou dráhu stadiónu Na Stoupách.
Součástí tohoto předmětu je (mimo jiné):
seznámení se základy běžeckého tréninku,
základy atletické abecedy,
pomoc při sestavování individuálního tréninkového plánu,
výběr vhodné obuvi a výstroje
vytvoření arzenálu relaxačních a protahovacích cvičení.
Různá úroveň zúčastněných studentů, s níž se setkáváme u většiny skupin v rámci
semestrálních sportů, není u kondičního běhu příliš na závadu, protože je poměrně jednoduché
individuálně dávkovat vzdálenosti i tempo. Určitá elementární běžecká zdatnost je však jako
vstupní požadavek nutná. Týká se spíše schopnosti uběhnout určitou vzdálenost, než požadavků
na tempo (ty se dají individuálně snáze regulovat).
Hlavní náplní předmětu (na různé kvalitativní úrovni) jsou tyto tréninkové prostředky:
rozklusání, zahřátí organizmu
protažení svalových partií, uvolnění kloubů
souvislý běh s různou intenzitou
intervalový běh
o úseky na dráze, v terénu
o kopce
o různě dlouhé úseky (např. pyramida)
opakovací trénink
fartlek
34
vyklusání
protažení a závěrečný strečink
Tuto obecnou náplň je třeba chápat jako nabídku. Vzhledem ke zmiňované povaze
předmětu (a také k jeho názvu) je převažujícím prostředkem souvislý běh mírné intenzity.
Bohužel, jakási nepřímá úměra, kterou je možno sledovat mezi fyzickou náročností dané
sportovní aktivity a počtem zájemců o ni, je u kondičního běhu hodně patrná. Souvisí
se současným životním stylem, který vede k určité pohodlnosti. Zřejmě se na této skutečnosti
podílejí i předchozí zkušenosti ze základních a středních škol. Najít dostatečný počet studentů
pro kondiční běh bývá problém, takže ne vždy se podaří otevřít alespoň jednu skupinu, která
by se věnovala této činnosti. Kdo však tento předmět absolvoval, může hovořit o příjemných
zážitcích a radosti z úspěšného boje s vlastní leností.
Možnosti kondičního běhu samozřejmě nekončí pouze během pro zdraví, takže
pro zájemce je tu i šance otestovat si svou výkonnost v některém ze závodů silničních,
přespolních či na dráze. Je tu také možnost tento sport spojit s dalšími atletickými činnostmi
a zpestřit program o sprinty, případně skoky či hody.
Skutečnost, že v Jihlavě není vhodná hala pro atletiku, totiž komplikuje možnost vypsat
atletiku jako samostatný semestrální sport, vzhledem k roční době, v níž probíhají oba semestry.
Vše záleží především na zájmu a iniciativě studentů.
Student naší školy Robin Vohlídal (uprostřed) se stal suverénním vítězem celoroční soutěže
Běžec Vysočiny 2006. Také ročník 2007 úspěšně zahájil vítězstvím v běhu na Pávově,
kde jej na stupně vítězů doprovodili Jaroslav Tuna z Chotěboře a Vladimír Srb z Jihlavy
4.3.4 Kondiční cvičení
Poměrně značné popularitě se na naší škole těší volitelný sport Kondiční cvičení. Důvody
jsou zřejmě dány poměrně příjemným prostředím, v němž se tento předmět odehrává
35
a skutečností, že mnoho studentů a studentek má (oprávněný) pocit, že volbou tohoto předmětu
dělá něco pozitivního pro své zdraví a svůj zevnějšek.
Kondiční cvičení se odehrává v posilovně vybavené jednoúčelovými posilovacími stroji,
multifunkčními zařízeními, nakládacími činkami a jednoručními činkami. Pro zahřátí
a rozcvičení jsou k dispozici šlapadla (steppery), rotopedy, různé trenažery a švihadla. Posilovna
je také vybavena žebřinami se závěsnými lavičkami pro shyby a kliky.
Součástí tohoto předmětu je také seznámení s teorií posilovacího tréninku. Studenti
získají základní informace o:
stavbě tréninku
zásobě cviků a jejich správném provádění
správné výživě
pitném režimu
regeneraci
Seznamují se s
konkrétními cviky na jednotlivých posilovacích strojích
cviky s nakládacími činkami
cviky s jednoručními činkami
cviky s využitím hmotnosti vlastního těla
a s posilováním vybraných svalových partií
se základy strečinku a kalanetiky
Během jednotlivých hodin si studenti postupně doplňují rejstřík vhodných cviků
pro úvodní rozcvičení a rozehřátí. K dispozici je mnoho obrazových a textových materiálů.
V nich jsou obsaženy také příklady podrobně rozpracovaných tréninkových plánů od úrovně
začátečníků až po pokročilé cvičence.
Po úvodním zaškolení, které většinou zabere úvodní tři lekce, si studenti zpracovávají pro
každou hodinu jednoduché individuální tréninkové plány a na konci hodiny odevzdávají jakýsi
přehled svého tréninku. Tím je umožněna individuální diferenciace cvičebních plánů a vytvoření
optimálních podmínek pro to, aby každý mohl cvičit dle svých momentálních možností, a to jak
pokud jde o výběr cviků, tak o jejich intenzitu.
Vzhledem k poměrně vysokému počtu skupin využíváme několik posiloven - v hale SMJ
na Rošického ulici, SPŠ na ulici Legionářů či na ZŠ Nad Plovárnou. Každá z těchto posiloven
má poněkud jiné vybavení, ale všechny skýtají pro kondiční cvičení velmi dobré podmínky.
Druhou variantou tohoto předmětu je kondiční cvičení realizované ve školní tělocvičně.
Tento semestrální sport může být kompromisem pro ty studenty, nebo spíše studentky,
které nemají v oblibě klasické hodiny aerobiku (napodobování krokových variací a sestav)
či v opačném případě cvičení s ″těžkými železy″ v posilovně. Tato hodina, jak už vyplývá
z názvu předmětu, spojuje jednoduchý aerobní trénink s přiměřeným posilováním, které je cíleně
zaměřováno na zlepšení kondice a posílení, či spíše zpevnění celé postavy.
Hodiny probíhají v areálu kolejí VŠPJ a využívá se v nich nejen cvičení a posilování
s vlastním tělem, ale i dostupných nářadí a náčiní (stepy, činky, posilovací gumy).
Během hodin se setkáte s programy, kdy cvičení probíhá na pomalejší hudbu
a s minimálním počtem krokových variací (Macáková, 2001). Jsou to například:
P-class
Asi nejznámější, silově vytrvalostní trénink zaměřený na dynamické posílení a formování
problémových partií - zejména břicho, hýždě, stehna. Pro rozcvičení a zahřátí se používá
jednoduchých vazeb kroků spojených do nenáročných choreografií.
36
Bodystyling
Silově vytrvalostní trénink zaměřený na tvarování postavy a posílení hlavních svalových
skupin celého těla, pro rozcvičení a zahřátí používá jednoduchých kroků spojených
do nenáročných choreografií.
Body tone
Je další z vytrvalostně-silových programů, který se převážně zaměřuje na rozvoj a posílení
svalstva horních končetin. V hodině se využívá pomůcek (činky a posilovací gumy).
Interval aerobic training
Zvláštní typ kondičního cvičení, který v průběhu hodiny kombinuje interval jednoduchého
aerobního cvičení s intervaly tréninku síly.
Kruhový trénink
Cvičení, při němž se střídají stanoviště v určených časových intervalech.Důraz je kladen
na přesně cílená pohybově jednoduchá cvičení (Macáková, 2001).
Náplň hodin se nemusí úzkostlivě a přesně podobat výše zmíněným programům.
Kombinují se a přizpůsobují možnostem a potřebám studentek.
4.3.5 Florbal
Tento poměrně mladý kolektivní sport se těší stále větší oblibě veřejnosti. Za průkopníky
této hry v jeho současné podobě jsou považovány země Skandinávie, především Švédsko
a Finsko. Zde se také v současnosti hraje florbal na nejvyšší úrovni. Na kontinent a potažmo
i do České republiky se dostal na konci 80. let minulého století. Vůbec první zápas na našem
území se odehrál v roce 1984 v Praze v rámci výměnného pobytu studentů VŠE a vysokoškoláků
z finské univerzity.
Též na VŠPJ je o tuto hru velký zájem. Podmínkou účasti pro hráče je mít vlastní
florbalovou hokejku. V tělocvičně ZŠ Seifertova se podařilo zajistit odpovídající prostory.
Rozměry tělocvičny umožňují dostatek místa pro 4 hráče v poli na každé straně. K dispozici jsou
branky oficiálních rozměrů. Zatím se vždy našel dostatečný počet studentů, kteří jsou ochotni
se do brány postavit, za což jim patří dík. Hra tak získává na dramatičnosti a svou kvalitou
se může rychleji alespoň přiblížit soutěžní úrovni. Ta je přece jenom ještě díky pravidelnému
tréninku organizovaných hráčů trochu jinde. Vybavení pro brankáře postupně doplňuje dle
finančních možností katedra sportů.
V průběhu hry se hráči zdokonalují v těchto dovednostech:
herní činnosti jednotlivce:
o útočné – technika ovládání míčku, obcházení soupeře, střelba, výběr místa,
přihrávání, zpracování míčku, vedení míčku, vhazování
o obranné – obsazování hráče a prostoru, odebírání míčku, osobní obrana
herní kombinace:
o útočné – přihraj a běž, křížení, clonění, zpětná přihrávka, …
o obranné – zajišťování, přebírání, zdvojování, …
Dále si studenti osvojují pravidla vlastní hry a mají možnost si ověřit jejich zvládnutí
při řízení zápasu.
Také k tomuto volitelnému sportu si našlo cestu několik studentek. Většinou jsou
to členky soutěžních týmů hrajících v různých florbalových ligách České republiky. Nutno
37
uznat, že jsou svým spoluhráčům opačného pohlaví více než zdatnými soupeři. Ti se od nich
mohou leccos z techniky ovládání hole s míčkem a pohybu po hřišti přiučit. Florbal je sice řazen
mezi bezkontaktní sporty, ale někdy se hráči v zápalu boje těsnějšímu kontaktu neubrání.
Zapojení děvčat do této hry tak přináší něco navíc z ducha hry fair play, např. více ohleduplnosti
a gentlemanství na hřišti i mimo ně.
4.3.6 Volejbal
Volejbal může být právem považován za inventář semestrálních sportů nejen VŠPJ, ale
především její předchůdkyně VOŠ. Společně s malou kopanou, basketbalem, kondičním
cvičením a plaváním patří do standardní nabídky od počátku prosazení myšlenky volitelných
sportů do života školy.
Přestože celorepublikově není volejbal právě sportem číslo jedna, na naší škole
je pravidelně králem, co se týká počtu do míčových her docházejících studentů. V každém
semestru se naplní minimálně 2 – 3 skupiny. Konkrétně na VŠPJ je to mimo jiné dáno počtem
zástupců něžného pohlaví a faktem, že studentkám se zájmem o míčový sport je většinou bližší
právě volejbal než např. kopaná či florbal, i když také zde mají dívky své zastoupení.
Odbíjená svým kolektivním pojetím, nutností aktivní spolupráce a komunikace všech
členů týmu, potřebou se sehrát a navzájem si vyhovět, plní kromě sportovní stránky také neméně
důležitou stránku sociální. Sociální aspekt ve formě dobrého pocitu ze sounáležitosti
a prospěšnosti konkrétní skupině přátel často předčí pocit uspokojení nebo naopak zklamání
z konečného výsledku zápasu (nebude tomu tak pochopitelně na úrovni profesionální soutěže).
Také to zajisté nemalou měrou přispívá k výši zájmu o toto sportovní odvětví.
Během výuky se studenti zdokonalují v těchto herních činnostech jednotlivce:
podání
odbíjení obouruč spodem
odbíjení obouruč vrchem
příjem podání
nahrávka
smeč
blok
další činnosti – různé druhy podání, odbíjení jednoruč, lob atd.
Dle úrovně skupiny se procvičují také různé taktické varianty (např. nahrávka ze středu,
z kůlu, či hra s vbíhajícím nahrávačem).
Tato hra je velice nenáročná a variabilní na podmínky nutné pro vlastní hru. Co se týká
prostoru, povrchu, počtu a úrovně jednotlivých hráčů, lze se volejbalem nebo alespoň jeho prvky
bavit takřka všude. Vlastně nám stačí mít pouze vhodný míč.
Podmínky pro volejbal na VŠPJ jsou téměř dokonalé. Využíváme Halu SMJ
na Rošického ulici. Tamní hřiště splňuje nutné parametry pro nejvyšší národní soutěže. Též
tělocvična na ZŠ Nad Plovárnou, kterou si škola za účelem výuky také pronajímá, umožňuje
kvalitní odbíjenou.
V jednotlivých hodinách se studenti zdokonalují ve všech herních činnostech, ale
ti zkušenější velkou měrou přispívají ke snaze posunout hráčské umění těch méně zdatných
jedinců na takovou herní úroveň, aby se mohli bez problémů začlenit do hry.
38
Na konci každého semestru se pořádají všem studentům VŠPJ otevřené turnaje
s pravidelnou účastí „učitelského“ týmu. Což bývá pro všechny účastníky příjemným zpestřením
studia a pro některé i vhodnou motivací k pravidelnému tréninku.
V areálu veřejného koupaliště Vodní ráj se nachází dvě kvalitní písčitá hřiště na plážový
volejbal (beach volleyball). Také zde se naskýtá výborná možnost využít své v průběhu semestru
získané dovednosti. V případě alespoň trochu příznivých a stabilních meteorologických
podmínek v měsíci květnu se snažíme po dohodě se studenty o přesun posledních výukových
hodin do tohoto areálu. Bohužel tato varianta je značně limitována počasím a zatím nemáme
s těmito pokusy zcela ideální zkušenosti. Přesto se podařilo několikrát uspořádat zde alespoň
turnaj dvojic dle pravidel pro „beach“. A i když počasí nebylo pokaždé zrovna příliš vstřícné,
účast týmů i úroveň hry byly kvalitní a příjemné zážitky vždy nakonec jasně zvítězily.
4.3.7 Aerobik
Aerobik je kondiční cvičení, kdy se za doprovodu hudby vytváří více či méně složité
choreografie z jednoduchých základních kroků aerobiku. Toto cvičení řadíme do aerobních
aktivit, které jsou charakteristické delší dobou trvání a to s takovou intenzitou, kdy nedochází
k vytvoření kyslíkového dluhu (nepopadáme dech). Od běžných cyklických aerobních aktivit
(běh, kolo apod.) se aerobik odlišuje většími nároky na koordinaci, ale přináší větší pestrost
cvičení za doprovodu motivační hudby.
Klasický aerobik naplňuje takřka celou hodinu cvičením základních kroků aerobiku, které
se kombinují a rozvíjejí a podle plynulých a logických principů spojují do bloků a sestav.
Můžeme jej rozdělit na dvě formy:
Low Aerobic (nízký) – používá se základních kroků, nízká intenzita cvičení (jedna noha
stále na zemi)
High Aerobic (vysoký) – používá se skoků a poskoků, vyšší intenzita cvičení
Stejně jako většina sportů, má aerobik své příznivce a odpůrce. Jeho obliba v průběhu let
několikrát kolísavě stoupla i klesla. Dnes už se na komerčních hodinách spíše setkáváme
s mnohými formami, které z aerobiku vzešly, nežli se samotným a čistým aerobikem. Stejnou
cestou jsme se vydali i my, a tak se na hodinách v tělocvičně VŠPJ (areál kolejí) setkáte a možná
i seznámíte třeba s:
Dance Aerobik
Aerobní cvičení, které do choreografie vkládá taneční prvky a kroky. Své příznivce najde
mezi těmi, kteří milují tanec, individuální projev a rytmickou hudbu. Každá lekce v sobě
odráží konkrétní tanec, vycházející z hudby funky, r´n´b, hip hop i ze starší hudby rock and
rollu.
Aerobic mix
Kombinace aerobiku nebo dance aerobiku a posilovacích forem cvičení. Ideální pro ty,
co chtějí zhubnout a současně formovat své tělo a mají rádi dynamický pohyb při hudbě
s tanečními prvky.
Step Aerobik
Je kombinací aerobního cvičení na jednoduchém plastovém nebo dřevěném schodu (stepu)
ve formě choreografie a kratšího posilovacího bloku hlavních svalových partií. Tento
39
oblíbený druh aerobiku přináší do cvičení netradiční vertikální trénink, který má výborné
účinky na zvyšování fyzické kondice a současně na formování dolních končetin.
Aerobic dynamic kickbox
Stínový kickbox do rytmu hudby ve vysokém tempu. Toto aerobní cvičení se skládá z prvků
boxovacích technik, ale i technik seků, loktu a také i kopů. Toto cvičení můžeme zařadit
mezi rychlostně vytrvalostní cvičení (Zavoral, 2007).
Orientální Tanec
Směřuje k prohloubení ženskosti a vyzdvižení individuální krásy ženy. Je atraktivní
pohybovou aktivitou pro ženy, která není omezena věkem, postavou ani výkonností.
Power joga
Cvičení využívající základních prvků z jógy v dynamické posloupnosti. Účelem hodiny
je nejen celkové posílení a úplné protažení těla, ale také formování postavy. Je výborným
prostředkem k uvolnění stresu a napětí.
Jednotlivé cvičební programy se v hodinách mohou kombinovat a jsou doplněny o posilovací
formy aerobiku (viz Programy kondičního cvičení) a strečink.
Malá, ale naše tělocvična v areálu VŠPJ, je pro aerobik jako stvořená
4.3.8 Spining
Spining je skupinová jízda jednotlivců na stacionárních kolech za doprovodu hudby.
Spining je sportem, který má své vyhraněné příznivce či odpůrce. Jestliže se rozhodnete
absolvovat semestr spiningu bez předešlé zkušenosti, hrozí Vám jen tři možnosti:
Jednoduše se Vám nebude líbit šlapat na místě, nebo se spining pro Vás stane efektivním
a účinným kondičním tréninkem, kde necháte „litry“ potu, případně si zamilujete překonávání
40
neviditelných vrcholků kopců v rytmu hudby a zdolávání nesčetných kilometrů v sedle, aniž
byste se hnuli z místa a přesto si mohli sáhnout na dno svých sil.
Každopádně se naučíte jezdit správnou technikou v bezpečném prostředí a možná
i ztratíte nějaké to kilo. Hodiny probíhají v zavedeném sportovní centru FIT PEOPLE
nad Delvitou, kde pravidelně jezdíme několikrát v týdnu.
Při spiningu se používá speciálních kol s pevným převodem, která se nazývají spinery.
Kola se díky několika jednoduše nastavitelným prvkům přizpůsobí různým fyzickým proporcím
(proporcím lidského těla). U kola nastavujeme:
Výšku sedla
Výšku řídítek
Předozadní polohu sedla.
Všechna tato nastavení umožní bezpečnou a pohodlnou jízdu. Pod řidítky se nachází
ovládací prvek zátěže, který zároveň slouží jako brzda. Subjektivní zátěž, kterou si každý
individuálně nastavuje spolu s kvalitním setrvačníkem, umocňuje pocit jízdy na skutečném kole
venku.
Spining program rozlišuje jízdu po rovině a do kopce. Současně s tímto rozdělením užívá
jízdy v sedle a ze sedla. Kombinace různé zátěže, kadence (frekvence šlapání) a pozice jezdce
v sedle nebo ze sedla co možná nejrealističtěji imituje reálné podmínky, se kterými bychom
se mohli setkat venku na silnici. Pro snadnější komunikaci jezdců s instruktorem, byly vytvořeny
techniky jízdy, se svými pravidly a zásadami.
Rovina
Rovina ze sedla (Running)
Kopec v sedle
Kopec ze sedla
Skoky
Sprinty
Pro Spining jsou užívány tři pozice rukou. Jejích užití (u jednotlivých technik) dotváří
charakteristiku všech zmíněných technik jízdy.
Každý student po absolvování tohoto sportu by měl dobře zvládnout:
Nastavení kola
Základní techniky jízdy (rovina, running, kopec v sedle a ze sedla, skoky)
Pokročilé techniky jízdy (sprinty)
TECHNIKA POZICE
RUKOU ZÁTĚŽ KADENCE
ROVINA V SEDLE 1 Lehká 80-110
ROVINKA ZE SEDLA
RUNNING 2 Střední 80-110
KOPEC V SEDLE 2 Střední / těžká 60-80
KOPEC ZE SEDLA 3 Těžká 60-80
SKOKY 2-3 Střední 80-110
SPRINT 2-3-2 Střední / těžká 110
41
Sál posilovny Fit People často v hodinách spiningu praská ve švech
Z předchozího textu je možné získat dojem, že v případě spiningu jde především
o komerci, čemuž nasvědčuje fakt, že spining, jako jízda na stacionárním kole, bývá
ve sportovních centrech k nalezení i pod názvy „indoor cycling“ (volně přeloženo „cyklistika
uvnitř“), nebo pod registrovanou značkou SPINNING. Lze říct, že spining je totéž jako
SPINNING, ale není to značkové. Anglická Wikipedie se dokonce k problému staví tak,
že „SPINNING“ je pouze podmnožinou „Indoor cycling“.
4.3.9 Aqua-fitness
Tento termín v sobě slučuje všechny činnosti provozované ve vodním prostředí,
se sportovní aktivitou, kondicí a hudbou. Je to forma kondičního cvičení zaměřeného na zlepšení
mnoha složek fyziologických systémů. Cvičení probíhá v mělké, přechodové nebo hluboké vodě,
kde motivační funkci vytváří hudba.
Jedinečné vlastnosti vodního prostředí (hydrostatický tlak, vztlaková síla, odpor vody,
atd.) přinášejí do cvičení odlišné prvky, které nenalezneme u běžných pohybových aktivit.
Výhody Aqua-fitness uvádějí následující řádky:
bezpečnější cvičení
menší zátěž na klouby a páteř
nedojde k přehřátí organismu a pocení
pocit soukromí a zároveň skupinové cvičení
uvolnění svalového napětí a zlepšení flexibility
Kdy už pojedeme
z kopce ???
42
Máte-li rádi hudbu a pohyb, je aqua-fitness vhodný právě pro vás. Stud se schová
pod hladinou vody a vy můžete jenom cvičit. Záleží i na Vás, jestli se opřete do vln nebo
se na nich necháte spíše ukolébat. Specifické vodní prostředí sice více vyhovuje lidem, kteří mají
s vodou zkušenosti (plavci), ale opakování prvků a pravidelné cvičení brzy způsobí,
že se ve vodě budete cítit jako doma, nebo spíše jako na suchu. Hodiny probíhají v areálu
ZŠ Demlova, v šestnáctimetrovém bazéně, kde cvičíme hlavně v mělké a přechodové vodě.
Pro aqua-fitness ani nemusíte umět plavat.
Pojem Aqua-fitness je shrnující termín pro zdravotní, taneční nebo aerobní aktivity:
AQUA AEROBIK
Nejběžnější kondiční forma Aqua-fitness, která obsahuje nejen hlavní aerobní část, ale
i posilování a relaxaci. Voda dodává aerobiku zcela nový rozměr.
POWER AQUA AEROBIC
Cvičení zaměřené na posilování celého těla nebo pouze jednotlivých partií.
HI AQUA AEROBIC
Hodina zaměřená především na spodní část těla (svalstvo dolních končetin a hýžďové
svalstvo).
KICKBOX AQUA AEROBIC
Bezkontaktní cvičení, ve kterém jsou obsaženy bojové prvky (údery, seky, kopy, atd.).
ORIENTÁLNÍ TANCE
Pohybová aktivita určená pro všechny. Pozitivně působící na psychickou a fyzickou
stránku tanečnic. Pohyby vychází ze středu těla, kdy pevnou osu tvoří páteř, kolem které
krouží pánev i hrudník.
AQUA JÓGA (AI-ČI)
Cvičení prováděná v pomalém nepřerušovaném tempu. Převážně relaxační a dechová
cvičení za doprovodu klidné hudby.
AQUA JOGGING
Tímto pojmem se označuje běh ve vodě.
4.3.10 Lezení
Lezení bylo a je přirozenou schopností každého z nás. I když v současné době není
potřeba člověka lézt po stromech a získávat tak potravu či hledat ve výškách úkryt tak urgentní,
jak tomu v pradávných dobách bývalo, každý z nás uměl lézt dříve, nežli se naučil chodit.
Lezení jako sportovní aktivita má již poměrně dlouhou historii. Počátky jeho výuky jsou
dokumentovány již od 18. století. Od lezeckých začátků, kdy první horolezci používali konopná
lana, přivázaná kolem hrudníku, uplynula řada let. Dnešní příznivci tohoto sportovního odvětví
mají na výběr, nejen ze značného množství zmapovaných, označených a vynýtovaných horských
terénů či krytých stěn, ale i z mnoha lezeckých disciplín, které se v posledních letech vyvinuly.
Lezení prožívá v současné době obrovský „boom“. Není to však vznik nového sportu, je
to spíše renesance a oživení sportovního odvětví, které tu již dříve bylo (Vomáčko, Boštíková
2003).
Za pozornost stojí poukázat na rozdíl ve dvou často zaměňovaných pojmech – „lezení“
a „horolezení“. Tato dvě slova se stejným kořenem však v sobě skrývají velký rozdíl, který
spočívá především v rozmanitosti využívaného terénu. Lezení lze provozovat na umělých
stěnách, mostech a budovách, a to i s minimálním vybavením, zatímco horolezectví
je provozováno v terénu horském (hory a velehory), kde hrozí daleko větší objektivní nebezpečí
a je potřeba dobré vybavení a zkušenosti.
Lezení je sportem pro všechny. Není zde totiž rozhodující fyzická síla, ale především
koordinace a technika. Každý se snaží zdolat svůj cíl a metu a posunout tak vlastní hranice
43
a možnosti dál a výš. Ideální způsob, jak začít, je lezení na umělé stěně s odborným dohledem
instruktorů.
Tento sport v sobě skrývá i jistou míru rizika. Lezení na umělé stěně se s použitím
kvalitního vybavení a materiálů stává poměrně bezpečným sportem. K úrazům v tomto sportu
dochází ve většině případů chybou člověka. Patnáctiletá studie v USA dokázala, že výuka lezení
je bezpečnější než tradiční tělesná výchova (Steffen & Stiehl, 1955, převzato z Vomáčko
& Boštíková, 2003).
Během výuky se používá horního jištění (toprope), kdy je lano provlečeno vrcholem cesty
a je tedy vedeno k lezci seshora dolů. V případě pádu si lezec sedne do lana. Úkolem výuky
je studenty naučit:
oblečení sedacího úvazku
navázání se na lano
základy lezeckého pohybu
zásady bezpečného jištění
Lezení je nenásilný sport, který při potřebné míře bezpečnosti přináší radost z pohybu
a překonání sebe sama.
Umělá lezecká stěna v tělocvičně základní školy v Rošického ulici
dává šanci začátečníkům i pokročilým
4.3.11 Tenis
Tenis je jedním z nejrozšířenějších druhů sportů ve světě. Podobnou hru hráli již Římané,
nazývali ji Trigon, obdobné hry hráli i Španělé či Francouzi. Zpočátku se míč odpaloval holou
dlaní, potom rukavicí a později se začaly vyvíjet pálky a rakety.
44
Kolébkou tenisu v současné podobě je Anglie, kde se tato hra začala hrát v posledních
desetiletích 19. století. První tenisový turnaj v Čechách se hrál v parku knížat Kinských v Chocni
v roce 1879.
Na VŠPJ byl tenis jako semestrální sport nabídnut poprvé v letním semestru 2005-2006.
Hraje se na třech kurtech v nafukovací hale Teniscentra Jihlava v Mostecké ulici, pokud počasí
dovolí, tak na čtyřech otevřených antukových kurtech téhož centra. Příspěvek studentů
na pronájem kurtů je 200,- Kč za semestr. Míče dodává škola, raketu musí mít každý zájemce
o tento sport vlastní. Hraje se v dopoledních hodinách, protože pronájem kurtů je podstatně
levnější než odpoledne. Doposud byly hracími dny pondělí a čtvrtek od 9.00 do 10.30 hodin.
Na tenis se mohou přihlásit i začátečníci, těm je věnována při trénincích zvýšená
pozornost. Pokročilí hráči mají více volnosti, které využívají k zdokonalování jednotlivých
úderů. V průběhu semestru je možno absolvovat turnaje pořádané školou, případně můžeme
zajistit i účast na turnajích pořádaných jinými organizacemi.
Nafukovací hala Teniscentra v Mostecké ulici je útočištěm našich tenistů koncem zimního
a začátkem letního semestru, dokud počasí nedovolí hru na venkovních antukových kurtech
Studenti se zdokonalují v těchto základních činnostech:
údery přímé forhendem
údery přímé bekhendem
údery se spodní rotací forhendem a bekhendem
údery s horní rotací forhendem a bekhendem
podání přímé
podání s boční rotací
podání s kombinovanou rotací
forhendový volej
bekhendový volej
smeč forhendem
smeč bekhendem
45
stopbal forhendem
stopbal bekhendem
halfvolej forhendem
halfvolej bekhendem
lob forhendem
lob bekhendem
Mimo to se studenti seznámí s taktickými systémy hry a taktickými zásadami pro dvouhru
a čtyřhru a se základními pravidly hry.
4.3.12 Stolní tenis
Dalo by se zjednodušeně říci, že tento sport je vlastně přenesením klasického tenisu
do daleko menších, většinou uzavřených prostor, které nejsou závislé na ročním období,
ani na rozmarech počasí. Prostor, který je zapotřebí pro tuto hru však rozhodně neznačí, že by šlo
zároveň o sport menší svou atraktivností nebo snad menší náročností. Ping pong na vrcholové
úrovni naopak vyžaduje od hráčů takové schopnosti a dovednosti, jejichž absence by v jiných
sportech nebyla zdaleka tak patrná jako zde. Hráči musí mít výborný postřeh, schopnost
předvídat a číst pohyb soupeře, rotaci a dráhu letu míčku, rychlé ruce a nohy, celkovou
obratnost, herní vytrvalost a v neposlední řadě značnou psychickou odolnost. Na druhou stranu
je stolní tenis také velice často vyhledávanou rekreační aktivitou, kterou je schopný
si po několika málo úderech osvojit téměř každý alespoň tak, aby dosažená úroveň hry splňovala
třeba pouze odpočinkový charakter.
Stolní tenis je jednou z nejrychlejších sportovních her, vždyť rychlost míčku
při topspinech a smečích může dosahovat rychlosti 120 až 170 km/hod. Také na naší škole
se dostal velice rychle do popředí zájmu mnoha studentů. Většinou nebývá problém naplnit
v každém semestru hned několik funkčních skupin.
Výuka tohoto sportu probíhá v prostorách Herny SK Jihlava v ulici Karoliny Světlé. Zde
je k dispozici 6 kvalitních pingpongových stolů a kolem každého dostatek místa pro dvouhru
či čtyřhru.
Studenti se v tréninkových hodinách zdokonalují ve všech dovednostech, které jsou
nepostradatelné pro kvalitně odehraný zápas. Cílem vlastní hry a její taktiky je dokázat odolávat
tlaku soupeře co nejdéle a odehrávat míčky takovým způsobem, aby s nimi soupeř měl co možná
největší problémy. V hodinách se také dozvíte, co jsou to pinky, topspiny, čopované údery
a další pro laickou veřejnost ne vždy známé pojmy tohoto sportovního odvětví.
4.3.13 Nohejbal
Na počátcích ryze rekreační sport, který se začal hrát na trampských osadách
a plovárnách, postupem času zamířil do řady evropských zemí i na další kontinenty. Tam
se hraje pod názvem fotbaltenis.
U zrodu nohejbalu stála tři sportovní odvětví – fotbal, volejbal a tenis. Z fotbalu nohejbal
převzal míč, hru hlavou a částečně techniku a zákaz hry rukou, z tenisu možnost dopadu míče
na vlastní polovině hřiště při příjmu podání, a výšku sítě. Nejvíce prvků je z volejbalu – povrch
hřiště a jeho rozměry, síť, jeden dotek míče jedním hráčem, maximálně tři doteky míče jedním
družstvem za sebou, blokování.
Na škole se nohejbal zatím hrál na vstupních kurzech a jako doplněk při kurzech vodní
turistiky, pěší turistiky a cyklistiky. Při předregistracích se zatím na nohejbal nepřihlásil takový
počet zájemců (minimálně 12), aby byla tato aktivita otevřena jako semestrální sport. Přitom
46
pro provozování by byly ideální podmínky v hale Teniscentra v Mostecké ulici a v letním období
na hřištích SK Jihlava pod autobusovým nádražím.
V současné době se konají soutěže a turnaje jednotlivců (singl), dvojic (dvojky), trojic
(trojky) a družstev. Úspěšně si při této hře počínají i dívky a ženy.
Při nácviku jednotlivých činností se seznámíte postupně s těmito činnostmi:
herní činnosti jednotlivce
o podání z voleje, po odskoku míče od země nebo přímo ze země
o přihrávka hlavou, přihrávka nohou
o přihrávky ostatní (hrudníkem, břichem)
o nahrávka vnitřním nártem, přímým nártem, hlavou
útočné údery
o smeč vnitřní stranou nohy
o smeč hranou podrážky
o smeč nártem, špičkou, hlavou
o háček
o úder vnější stranou nohy - ,,zatáčka“
o ulití, stopbal
obranné údery
o blok nohou čelem k síti
o blok nohou bokem k síti
o blok nohou ve výskoku
o vybírání míče nohou, hlavou, tělem, ve výskoku, v pádu, z voleje, halfvolejem
Nohejbal pro svoji nenáročnost na vybavení se dá hrát prakticky všude a pokud zvládnete
základy, přinese vám mnoho radostných chvil při lítých bojích u ,,saka“ až do pozdního věku.
4.3.14 Plavání
„Neumí číst ani plavat“- všeobecně známý výrok starých Řeků. Vyjadřuje dostatečně
jasně význam zvládnutí této pohybové činnosti, která na rozdíl od mnoha jiných sportů,
vzhledem k tomu, že probíhá ve zcela specifickém prostředí, nezatěžuje naše klouby a kosti.
Provází nás celým životem. Ve vodách rybníků, přehrad, řek, moří, bazénů potkáváme plavce,
kteří jsou již velmi dlouho v důchodovém věku. Přidejme se k nim a čím více plaveckých
dovedností zvládneme, tím je pak pobyt ve vodě radostnější.
Semestrální sport plavání probíhá na krytém 25 m bazénu SMJ,v ulici E. Rošického 6.
V pondělí míváme k dispozici dvě nebo tři dráhy od 14.00 do 16.00 hodin, v úterý všech šest
drah bazénu v době od 17.00 do 18.00 hodin. Maximální počet plavců v jedné dráze je šest. Při
samotném výcviku se vychází z úrovně zvládnutí plavání jednotlivými účastníky. Bývalí
závodní plavci si mohou svoji tréninkovou jednotku postavit sami nebo je jim trénink napsán,
ostatní se mohou zdokonalovat v jednotlivých plaveckých způsobech a dalších dovednostech.
Na začátku semestru se plave na čas 50 m prsa, později i 50 m znakem, případně
kraulem. Měření se opakuje na konci semestru, a tak máte možnost sledovat, jak zlepšení
techniky plavání přispělo k zlepšení vašeho výkonu. Oblíbeným testem je ,,půlhodinovka“, která
se plave ke konci semestru. Můžete plavat jakýmkoliv způsobem, respektive je střídat, při únavě
si odpočinout. Cílem je uplavat co nejvíce metrů. Výkony vašich předchůdců se pohybovaly
od 800 m do 1 600 m za třicet minut.
Struktura hodiny:
Po rozcvičení následuje rozplavání – kolem 8 minut, asi 200 až 300 m různými
plaveckými způsoby. V hlavní části se pak převážně zdokonalují jednotlivé plavecké způsoby,
47
tedy prsa, znak a kraul, pokročilí mohou zkoušet i motýlek. V této části se využívá prvkové
plavání s destičkami.
Zvlášť se procvičují pohyby paží, nohou jednotlivých způsobů, dýchání a potom souhra..
V další části se nacvičují obrátky, skoky do vody, případně jsou zařazeny hry ve vodě,
štafety, jízda na tobogánu či vodní pólo.
Při dobré organizaci si studenti mohou příjemně zaplavat i pokud se jich sejde v jedné dráze
větší množství
4.3.15 Netradiční sporty
Tento předmět je určen především těm studentům, kteří tolik netíhnou k jednomu
konkrétnímu sportu, jemuž by se chtěli intenzivněji věnovat celý semestr, ale naopak těm, kteří
mají rádi změnu a chtějí si rozšířit své znalosti v oblasti různých kolektivních sportovních
aktivit.
V netradičních sportech se setkáte s celou řadu kolektivních her, které jsou pro mnohé
zcela neznámé nebo se nachází na samém okraji zájmu sportovní veřejnosti. Přitom některé
z nich jsou v jiných zemích nebo i různých částech naší republiky velice vyhledávanou
a oblíbenou sportovní aktivitou. K těm patří například frisbee, badminton, korfbal nebo faustball.
Další skupinou her jsou hry odvozené od dobře známých sportů. Mají pouze upravena
pravidla tak, aby byla hra dostupnější (jak po stránce hmotného vybavení, tak po stránce
pohybových schopností a dovedností jednotlivých hráčů) širšímu spektru zájemců. Např. softbal,
florbal, softtenis, ringo, streetball...
Některé aktivity se běžně využívají jako průpravné hry kolektivních sportů (rohová –
basketbal nebo střelecká – házená) nebo plní především společenskou funkci (petanque).
S těmito a možná i s dalšími hrami (záleží také na aktivitě studentů) se lze bavit v tomto
volitelném sportu celý semestr. Mnoho z těchto her pak jistě využijete i v rámci svých
soukromých pohybových aktivit (dovolená, výlety, volný čas…).
48
Fotografie ze vstupního kurzu na Trnávce jednak dokazuje, že čas na relaxaci se najde vždy,
jednak dokládá popularitu jednoho z fyzicky méně náročných, zato však stále více oblíbených
sportů, který lze též zařadit mezi netradiční. Pro nezasvěcené - jedná se o petanque.
49
4.4 POČTY STUDENTŮ V SEMESTRÁLNÍCH SPORTECH A KURZECH 2005-2007
Pro ilustraci uvádíme přehled o počtech studentů, kteří se od začátku výuky do konce letního
semestru 2006/2007 zapsali do výuky a dokončili jednotlivé sporty a kurzy.
Nastoupilo stud. 246 407 546 1 199
Druh sportu LS 2004/5
ZS
2005/6 LS 2005/6 ZS 2006/7 LS 2006/7 Celkem
Z S Z S Z S Z S Z Z S
Aerobik 20 19 31 30 33 32 72 54 31 187 135
Aqua aerobik 0 0 0 0 27 26 18 14 9 54 40
Florbal 2 1 5 5 0 0 22 20 17 46 26
Horolezectví 5 5 9 8 12 10 44 25 35 105 48
Kondiční běh 0 0 6 6 0 0 0 0 0 6 6
Kondiční cvičení 8 8 36 32 49 46 98 83 82 273 169
Košíková 2 2 17 16 13 11 13 9 15 60 38
Malá kopaná 2 1 9 8 3 2 13 8 14 41 19
Míčové sporty 6 5 0 0 0 0 0 0 0 6 5
Odbíjená 7 7 10 10 13 13 34 31 31 95 61
Plážový volejbal 0 0 0 0 24 20 0 0 0 24 20
Plavání 19 19 35 32 22 15 50 38 43 169 104
Spinning 0 0 31 31 52 49 75 68 48 206 148
Stolní tenis 0 0 0 0 0 0 47 39 26 73 39
Tenis 0 0 0 0 24 23 26 23 24 74 46
Celkem 71 67 189 178 272 245 512 412 375 1 419 902
Kurzy - letní
Aerobik 0 0 0 0 48 48 0
Cykloturistika 4 3 28 24 0 32 27
Horolezectví 0 0 15 12 18 33 12
Pěší turistika 0 0 82 67 92 174 67
Horská turistika 0 0 0 0 23 23 0
Rafting 0 0 21 16 58 79 16
Vodní turistika 13 12 66 46 47 126 58
Kolo + katam. 28 28 0
Kurzy - zimní
Lyžařský - běh 11 10 18 11 29 21
Lyžařský - sjezd 44 43 148 128 192 171
Celkem 38 28 55 53 212 165 166 139 314 764 372
Legenda: Z = počet zapsaných studentů
S = počet studentů, kteří splnili zápočet
50
ZÁVĚR
V současnosti dochází v oblasti sportu k velmi dynamickému vývoji. Ten
je charakterizován nástupem a zvyšující se popularitou poměrně nových sportovních disciplín
(snowboarding, paragliding, carvingové lyžování, různé varianty free-ridingu - cyklistika, lyže,
snowboard). Také v poměrně konzervativně udržovaném programu olympijských her můžeme
sledovat vcelku významné změny. Tato situace vyplývá i z relativně tristního stavu, v němž
se ocitly některé tradiční sporty jako je atletika, cyklistika, běžecké lyžování vinou nesčetných
dopingových skandálů.
Některé u nás tradiční sporty či hry (sportovní gymnastika či házená) do jisté míry
ztratily své výsadní postavení v tělesné výchově na základních a středních školách. Zimní sezónu
v současnosti ovládá florbal, stále častěji se v hodinách tělesné výchovy objevují netradiční hry -
pálkovací hry, korfbal, ringo apod. Na tuto situaci reaguje i program sportů a kurzů, které VŠPJ
prostřednictvím katedry sportů nabízí. Snažíme se, aby nabídka byla pestrá a vyvážená. Sporty
by měly plnit především funkci relaxační a poznávací. Také nemůžeme ignorovat skutečnost, že
zatím mezi studenty VŠPJ převládají dívky.
Na tomto místě je třeba říci, že přirozená tendence většiny je jít cestou nejmenšího
odporu. Největší popularitě se v celkovém měřítku těší ty sporty a kurzy, které představují
pro studenty co nejmenší fyzickou zátěž. Katedra sportů jde zcela vědomě proti této tendenci.
Rozhodně není naší snahou obecně vychovávat výkonnostní sportovce, ačkoli v jednotlivých
případech jsme schopni a ochotni zájemce o sportování na soutěžní úrovni vést a podporovat.
Na druhé straně, i na běžného zdravého jedince bychom rádi vyvinuli určitý tlak, aby i přes
počáteční nechuť dokázal překonat některé své fyzické limity. Samozřejmě, také studenti, kteří
mají nějaká zdravotní omezení, dostávají v našem modelu příležitost, aby plnohodnotně
absolvovali sportovní program nezbytný pro zvládnutí studia na VŠPJ. Například nadměrná
obliba kurzů pěší turistiky souvisí do značné míry se zmiňovanou cestou nejmenšího odporu.
Těmto kurzům se proto snažíme dát vyšší sportovní úroveň (například vysokohorská turistika,
turistika „na těžko“) a také jejich počet cíleně regulujeme. Pro zdravého jedince by neměl být
problém vybrat si z velmi bohaté nabídky úžeji zaměřených kurzů (cykloturistika, lyžování,
vodní turistika, lezení, aerobic...).
Z uvedeného plyne, že není možné sestavovat nabídku pouze podle poptávky, nýbrž tuto
poptávku do jisté míry a rozumným způsobem regulovat. Všichni akademičtí pracovníci katedry
sportů vám budou vděčni za jakékoli postřehy, náměty a připomínky, které k výuce sportů
na VŠPJ poskytnete. O jejich případné realizaci a konkrétních řešeních s vámi budeme rádi
diskutovat.
51
SEZNAM LITERATURY:
1. Čechovská, I., Miler, T.: Plavání. Praha: Grada, 2001. ISBN 80-247-9049-1
2. Čechovská, I., Milerová, H., Novotná, V.: Aqua-fitness. Praha: Grada, 2003.
ISBN: 80-247-0462-5
3. Krištofič, J.: Kondiční trénink. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-2197-2
4. Lepková, H. a kol.: Jak dokonale zvládnout indoorcycling. Praha: Grada, 2006.
ISBN 978-80-247-1748-7
5. Macáková, M.: Aerobik. Praha: Grada, 2001. 120 str. ISBN 80-247-0057-3
6. Maršík, J.: Carving. Praha: Grada 2003. ISBN 80-247-0594-X
7. Příbramský, M.: Lyžování. Praha: Grada, 2003. ISBN 80-7169-786-9
8. Skružný, Z.: Florbal. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0406-4
9. Turistický atlas Česko. Zádveřice: SHOcart, 2006
10. Vodácký průvodce Česko. Zádveřice: SHOcart, 2005
11. Vomáčko, S., Boštíková, S.: Lezení na umělých stěnách. Praha: Grada 2003.
ISBN 80-247-0406-4
Mgr. Jaromír Fuchs, PaedDr. Emanuel Hurych, Ph.D., Mgr. Pavla Křenová,
Mgr. Bohumír Machovec
PRŮVODCE VOLITELNÝMI SPORTY NA VYSOKÉ ŠKOLE
POLYTECHNICKÉ JIHLAVA 1. vydání
Vydala Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 16, Jihlava, 2007
Tisk Ediční oddělení VŠPJ, Tolstého 16, Jihlava
Náklad 600 výtisků
ISBN 978-80-87035-03-0