www.brc.cz

Zlatá šedesátá

2www.brc.cz

Co je to Klappovo lezení

a proč je důležité?

Klappovo lezení je kvadrupedální lokomoce (lezení

po čtyřech). Dítě leze okolo 9. měsíce života (+/– 3

měsíce). Jde o velmi důležitý mezník v posturální

ontogenezi (vývoji napřimování) člověka, nezbytný

pro pozdější vertikalizaci (stoj), pro fyziologickou

(správnou) bipedálnost (chůzi po dvou). Objevuje se

u všech fyziologických (správně se vyvíjejících) lid-

ských jedinců. Kvadrupedální lokomoci považujeme

v ontogenezi za vyspělý lokomotorický (pohybový)

vzor, jehož vynechání může vést k decentraci klíčo-

vých kloubů, tím pádem k jejich přetěžování, prear-

tózám (předčasná artróza kloubů), brzkým náhradám

kloubů (TEP), pozdějšímu VDT (vadnému držení

těla), výhřezům plotének atd. Dá se říci, že čím déle

dítě leze, tím lépe.

Řada terapeutických konceptů vyu-

žívá ve své terapii pozic vycházejících

z posturální ontogeneze (vývoje člověka

cca do 1 roku života), například Bazál-

ní posturální programy (BPP) – Jarmily

Čápové, Dynamická neuromuskulární

stabilizace (DNS) profesora Koláře, Voj-

tova reflexní lokomoce (VRL) a další.

Jedná se o techniky založené na neuro-

fyziologickém podkladě. (Pomocí těch-

to metod se snažíme ovlivňovat centrál-

ní nervový systém /CNS/ – mozek, tedy

přímo řízení pohybu.) Dá se říci, že se

IKL blíže zabývá tímto úsekem vývoje

– lezením po čtyřech a jeho obměnami

podle potřeby terapeutického záměru

u daného pacienta.

Co by mělo předcházet lezení?

To, co by měl správně se vyvíjející jedinec zvládnout

ve svém vývoji před fází vlastního lezení (0. – cca 9.

měsíc), je velmi obsáhlým tématem a není předmě-

tem tohoto článku. Zjednodušeně řečeno – fyziolo-

gickému lezení musí předcházet funkční dynamická

centrace klíčových kloubů (ramenní klouby a kyčel-

ní klouby). Jde o takové postavení kloubu, které mu

umožní ideálně obstát jak ve statickém, tak v dyna-

mickém zatížení. Opěrná funkce ramenního a ky-

čelního kloubu v rámci lokomotorických aktivit se

při funkčně dynamicky centrované pozici uskuteční

bez produkce nocicepce (bolesti). Vektory sil, které

v okamžiku maximální zátěže působí přes jamku na

kulovou hlavici, jsou rovnoměrně rozloženy tak, že

kontakt kloubních ploch je všude stejný a nikde ne-

INOVOVANÉ KLAPPOVO LEZENÍ

-

-

-

-

3 www.brc.cz

dochází k přetížení. Tato funkce má pak na strukturu

kloubu výrazný pozitivní formativní vliv.

K čemu při lezení dochází?

Dochází k propojení horního a dolního trupu,

k dynamické stabilizaci klíčových kloubů, 3D rota-

bilitě páteře, která se šíří celou páteří bez přerušení –

domino efekt. Páteř je při lezení napřímená, bez kyfo

– lordóz (vyhrbení a prohnutí), vysoce stabilizovaná,

pružná a zároveň stabilní „tyč“, na jejímž konci je

neutrálně stabilizovaná pánev a hlava z hlediska ante

a retroflexe (sklonu dopředu a dozadu).

Historie

MUDr. Rudolf Klapp (1873–1949) byl německý or-

toped. Ve své praxi se zaměřoval převážně na léčbu

idiopatické (bez jakýchkoliv známých příčin) skoli-

ózy. V roce 1926 založil 1. Domov pro děti s idiopa-

tickou skoliózou. Léčba v počátcích spočívala v tzv.

horizontálním režimu (lezení po čtyřech se používa-

lo celodenně namísto normální chůze), 1hodinovém

cvičení s terapeutem a spaním ve speciálně vyrobe-

ném korekčním sádrovém lůžku. Od horizontálního

režimu se po čase upustilo, jelikož docházelo k ne-

vhodnému přetěžování růstových chrupavek v ob-

lasti kolen. Nicméně vlastní terapeutické Klappovo

lezení bylo rozšířeno do celé Evropy jako metoda

první volby u skolióz.

Proč název inovované?

Metoda Klappova lezení se z fyzioterapie v posled-

ních dvaceti letech téměř vytratila. Jarmila Čápo-

vá však tuto metodu aplikovala sama na sobě něko-

lik desítek let jako kompenzaci své sportovní zátěže

a rozhodla se tento koncept znovu oživit a obohatit.

Sama se vedle dětské neurologie a spinálních pacien-

tů vždy průběžně věnovala i pacientům se skoliózou,

s vadným držením těla nebo pacientům s vertebro-

genními potížemi. Využití tohoto konceptu pak bylo

jasnou volbou. Čápová obohatila původní koncept

o významné parametry fyziologické lidské lokomoce

a snažila se tyto parametry následně ideálně promít-

nout do kvadrupedálního projevu. Pacienti si osvojili

individuálně zvolený program cviků, které aplikovali

v rámci autoterapie jako svou vlastní „hygienu páteře“.

Praxe

Při základním nastavování pacienta do jakéhokoli

typu lezení jsou důležité tyto parametry:

Napřímená páteř (bez kyfo – lordóz – viz výše).

Neutrální postavení hlavy a pánve (ante a retrof-

lexe – viz výše).

Průmět opěrných bodů (dlaně a kolena) je vždy

kranio – laterálně (nahoře a mírně do boku) od

klíčového kloubu (rameno, kyčel).

Horní končetiny – lopatka ve frontální rovině

(přilepená na hrudníku), centrovaný ramenní

kloub, extendované (natažené) lokty, loketní

jamka míří dopředu, prsty míří dopředu, dlaň je

rozvinutá.

Dolní končetiny – kyčle v abdukci (dále od těla)

a zevní rotaci, šířka kyčlí menší než šířka ramen,

bérce naléhají po celé ploše na podložku (nejlé-

pe i nárt), akrum (chodidlo) je v plantární flexi

a supinaci (ohnuté dolů a vtočené dovnitř).

VYSOKÉ LEZENÍ - výchozí pozice

Pacient současně posune po podložce pravou ruku

a levou nohu o stejnou vzdálenost.

Jak lezeme?

Opěrné končetiny překonávají odpor pod-

ložky silovým sunutím, tím se zvýrazní

účinek na autochtonní muskulaturu (hluboké

svalstvo zad). Nedochází tedy ke zvedání

končetin od podložky. Pacient se celou dobu

pohybuje v uzavřeném kinematickém řetězci

– punctum fixum (fixní bod – dlaň a koleno)

se nachází distálně (dále od těla) a punctum

mobile (lopatka, pánev) proximálně (blíže

k tělu).

Obtížnost je přímo úměrná odporu podložky

– tření mezi styčnými plochami a podložkou.

Lezeme po koberci, tvrdé podlaze či po

kluzné podložce, například flowin (několik

zakoupeno v BRC).

Charakter povrchu využíváme k dózování

a cílení zátěže.

Pro ty, kteří se chtějí této metodě více věno-

vat, je zapotřebí obstarat ochranné pomůcky,

zvláště při lezení po koberci (prstové ruka-

vice, chrániče na kolena, ochranu předloktí

a bérců – např. podkolenky). Lze si zakoupit

nejrůznější kluzné podložky, v jejichž pří-

slušenství se nachází také sada kluzných

destiček různých velikostí, které si můžeme

umístit pod dlaně, předloktí i bérce.

Důraz klademe na správné vedení kroku –

viz výše.

Lezeme pomalu.

Přehled základních typů lezení

Máme dva základní podtypy Inovovaného Klap-

pova lezení.

1. Lezení: ruka a protilehlá noha jdou současně.

2. Sunutí: 1. krok dělá dolní končetina, poté se

sunou obě HKK s trupem, a poté následuje krok

tentokrát druhou dolní končetinou.

V rámci tohoto článku uvedeme jen pár základ-

ních a nejčastěji používaných typů lezení. V rámci

IKL je možno provádět řadu typů lezení a jejich

variant a různé korekční pozice podle cíle terapie.

Cvičení může být jak symetrické, tak asymetrické

– například u skolióz. Jedinci, kteří mají techni-

ku již dobře zvládnutou, mohou lézt v tzv. řadách

(střídají se různé typy lezení plynule za sebou).

Jednotlivé typy lezení v řadě volíme individuálně

podle příčiny problému daného pacienta.

LEZENÍ PO PŘEDLOKTÍ – totéž na předloktí

SUNUTÍ PO PŘEDLOKTÍ – výchozí nastavení

www.brc.cz 4

Shrnutí

Tato metoda postupně mezi ostatními kon-

cepty upadá v zapomnění. Osobně si myslíme,

že je to škoda, a je potřeba ji znovu „oživit“.

Po správném vedení fyzioterapeuta je pacient

metodu schopen provádět sám doma v rámci

autoterapie. Jednotlivé typy lezení a pozice mu

fyzioterapeut doporučí podle individuálního

problému. Výhodou IKL je to, že pacient ne-

potřebuje žádné nákladné vybavení ani pro-

story a v jednom okamžiku působí na celou

páteř mobilizačně, korekčně a zároveň posilu-

je celý hluboký stabilizační systém páteře.

Kluzná podložka s destičkami

Zaječí skok – (využití spíše u sportovců)

SUNUTÍ PO PŘEDLOKTÍ

Nejprve první noha, pak trup a obě předloktí součas-

ně, poté druhá noha.

PAVOUK

Z vysokého kleku pacient sejde níže. (90° v lokti, lo-

ket kolmo ke stropu, jeden loket – páteř – druhý loket

na přímce. Pacient posune jednu nohu, poté obě dla-

ně s trupem současně – poté druhou nohu – terapeut

může dopomoci podchycením pod žebry.)

Využití

IKL se dá využít u řady diagnóz – vertebrogenní po-

tíže (problémy s páteří), skoliózy, celkově VDT (vad-

né držení těla), hypermobilita, neurologické diagnózy,

u sportovců… Pro využití IKL v rámci fyzioterapie

není nutná kluzná podložka ani další ochranné po-

můcky, stačí samotné precizní nastavení výchozí pozi-

ce a pár kroků na lehátku s uhlídáním všech paramet-

rů správného lezení.

www.brc.cz5

6www.brc.cz

ZAHÁJENÍ SEZÓNY

Už několik let jsme uvažovali o tom, že by se slušelo

uspořádat na zahájení hlavní sezóny v našem rehabili-

tačním centru nějakou speciální venkovní akci, které

by se mohli zúčastnit naši pacienti i veřejnost, a která

by během let mohla založit novou tradici. Hodně láz-

ní organizuje podobné akce téměř od svého založení,

ale u nás je situace dost odlišná v tom, že my vlastně

máme hlavní sezónu celoročně, protože počet léče-

ných pacientů se v průběhu roku nijak výrazně nemě-

ní. A tak si můžeme symbolický začátek naplánovat

v podstatě kdykoliv. Chce to ale jen takovou maličkost

– dobré počasí... Proto padl výběr termínu na začá-

tek června a nakonec, až na dvě průtrže mračen, které

hodně ztížily práci přípravnému technickému týmu,

na samotnou akci bylo počasí přímo ukázkové. Orga-

nizací jsme pověřili ostravskou agenturu Silver B. C.,

která má již nemalé zkušenosti s akcemi tohoto dru-

hu, mimo jiné se velkou měrou každoročně podílí na

zajištění festivalu Colours of Ostrava.

JÍDLO A PITÍ AŽ NA PRVNÍM MÍSTĚ

Na nás bylo zajistit „vstupy“: zdroje energie, ukotvení

stanů, zázemí a servis pro vystupující kapely a přede-

vším občerstvení pro návštěvníky: v provozu byly dva

stánky, restaurace, kavárna a obchod. Někteří kolego-

vé a kolegyně tak byli ten den mimořádně v práci –

a na nohou – už od rána až do půlnoci. A za to nasa-

zení jim rozhodně patří obdiv a poděkování. Celkem

se jich takto o návštěvníky staralo přes 30. Vše běželo

jak na drátkách, venku vyčepovali sedm sudů piva,

7 www.brc.cz

v restauraci další tři, gulášů,

grilovaného masa a klobás se

vydalo 480 porcí, na odbyt šly

i zákusky, preclíky a zmrzli-

na. Každý zaměstnanec, který

na akci přišel, dostal dvě por-

ce guláše a dvě piva zdarma,

celkem jich tuto možnost vy-

užilo přes 110. Když uvážíme,

že z 250 zaměstnanců BRC

jich musí být vždy víc jak tře-

tina v práci na směně, byla

účast potěšitelně velká. Guláš

a pivo zdarma dostal také ka-

ždý návštěvník, který se pro-

kázal rokem narození 1958.

PŘEMETY NA ULICI

Pro děti bylo určitě hlavním

lákadlem parkourové vystou-

pení v brzkém odpoledni. To

nižším ročníkům evokuje sice

jezdecký sport, ale koně zde

nebyli. Dnešní mladí vědí, že

v tomto případě jde o akroba-

tické prvky prováděné lidmi,

a to přímo na ulici, v běžném

terénu, případně s využitím

různých překážek. Salt a ob-

ratů předvedli dva trenéři

rozhodně dost, i různé adre-

nalinové přeskoky přes ně-

kolik odvážných dobrovolní-

ků. A tak nebylo divu, že na

workshop, který následoval,

se hrnuli hlavně kluci. Klasi-

kou byl skákací hrad a malo-

vání na obličej, hodně zájmu

vzbudilo také několik desko-

vých her.

PRACTICE PEOPLE

Z OPAVY

A EVŽEN TRUPAR

Pokud zněl divákům hlas

moderátora Evžena Trupara

libě a melodicky, není se co

divit. Je totiž dlouholetým

sólistou opery Slezského di-

vadla v Opavě a působil také

v ostravské a v olomoucké

operetě. Víme, že se několik

777 wwwwww.bbrbrcc.czcz

8www.brc.cz

Nahoře: Practice People

Uprostřed: zleva Milan Bajgar alias

Berthold Storch, moderátor Evžen

Trupar a T. G. Masaryk v podání

Jindřicha Vaňka ze Silver B. C..

Dole: Autorka článku (vlevo)

a Martina Chudobová s T. G. M.

měsíců připravoval na mode-

rování odpoledního progra-

mu s vystoupením skupiny

opavských praktických léka-

řů, tedy vlastně jedné lékařky

a tří lékařů (Martina Chu-

dobová, Zdenek Šimek, Petr

Štichauer, Pavel Mucha). Ti

se už kdysi rozhodli kromě těl

léčit i duše svou hrou a zpě-

vem. Moderátor měl věru

těžký úkol – pobavit, ale záro-

veň sdělit divákům něco málo

z historie těchto míst, protože

v té se postava TGM objevi-

la dokonce několikrát. Celé

toto odpolední pásmo hudby

a slova směřovalo k příchodu

muže, který měl připome-

nout vzácnou návštěvu v Láz-

ních Skalka v roce 1912, kdy

Masaryk přijel s manželkou

Charlottou i s dcerami Ali-

cí a Olgou. Tehdy ho přivítal

ředitel lázní a lékař MUDr.

Berthold Storch, jeho role

se nyní ujal současný ředitel

Milan Bajgar. K dotvoření at-

mosféry napomohli i členové

kapely a někteří návštěvníci

dobovým oblečením. Teh-

dejší návštěva lázní začala

vlastně omylem, a pokud jste

tu byli a program sledovali,

víte, kam měl původně Ma-

saryk se svým doprovodem

namířeno. Vám ostatním to

na tomto místě prozrazovat

nebudeme, protože jsme vše

nahrávali a připravujeme pro

naši televizi Ondřejka doku-

ment o celé akci, který bude

po dokončení zveřejněn také

na našem YouTube kanále.

(www.youtube.com/rehabi-

litacnicentrum)

888wwwwww.bbrbrcc.czcz

9 www.brc.cz

MASARYK JAKO ŽIVÝ

Ptáte-li se, kdo tak z oka vy-

padl svým oděvem i vystupo-

váním našemu prvnímu pre-

zidentovi, tak vězte, že muž,

který to nikdy neměl v úmys-

lu. (Ale možná, že to nakonec

nebylo jeho poslední vystou-

pení v roli TGM, protože se

do něj dokázal „převléknout“

tak, až se tomu sám divil.)

Jindřich Vaněk je manažerem

v pořádající agentuře Silver

B. C. a ke své roli přišel ná-

hodou, když na přípravných

organizačních schůzkách stá-

le nemohli přijít na to, kde

vhodného Masaryka seže-

nou. Nechal si dorůst vousy,

uniforma včetně jezdeckých

holínek mu padla jako ulitá

a pečlivě připravený projev

pronesl se zanícením, hod-

ným tehdejšího poslance Říš-

ského sněmu. Dojem vytvořil

tak dokonalý, že při odchodu

procházel špalírem tleskají-

cích diváků a kdekdo využil

vzácné příležitosti se s ním

vyfotit. Společnou fotografii

jsme pořídili i na schodech

budovy Lázní. Hudebníci ze

skupiny Practice People se

pásmu ke 100. výročí repub-

liky a příchodu T. G. Masary-

ka přizpůsobili stylovým ob-

lečením, evokujícím 20. léta

minulého století, stejně tak

někteří diváci. Večer pak byly

k vidění spíše převleky z let

60. a éry hippies.

BEATLES

ZE ŠUMPERKA

Na sedmou hodinu večer

jsme se těšili neméně, proto-

že slyšet Beatles, to je vždycky

lahůdka a nejen pro „starší

a pokročilé“. A když zahra-

jí naživo, z iluze na zem vás

vrátí jen to, že po každé pís-

ničce se ozve čeština. Hodně

999 wwwwww.bbrbrcc.czcz

10www.brc.cz

Vlevo dole: Stylově se oblékly

také kolegyně, které měly v sobotu

službu v kavárně a v recepci

Apartmánového domu Lara.

Že by tak mohly chodit pořád?

vás zarazí, že Paul umí tak

dobře česky, když uvádí další

skladbu… K tanci posluchače

moc zvát nemuseli, při takové

hudbě se ani v klidu sedět ne-

dalo. Pangea – The Beatles Re-

vival Band jsou ze Šumperka

a pokud byste je chtěli slyšet

někdy příště, program vystou-

pení mají na svých stránkách

(www.beatles-revival.cz). Zá-

věrečné Hey Jude s nekoneč-

ným refrénem si s nimi z pl-

ných plic zazpívali i ti, kdož

zůstali sedět ve stanu.

ROLLING STONES

Z BRNA

Stouni přijeli z Brna (http://

stonesbrno.cz/) o něco poz-

ději, než se čekalo, prý píchli

všechna čtyři kola. A tak to

hned rozjeli ještě na víc, než

na plný plyn. To už byla úplná

tma, pročež si s chutí zatančili

i ti, kdož se do té doby trochu

ostýchali. Mick Jagger omládl

a křepčil dokonale, prostran-

ství před kapelou bylo v tu

ránu našlapané. Oddechnout

se dalo jen při pomalejších

skladbách. Kvůli dodržení

času ukončení akce jela totiž

kapela nonstop a na plné ob-

rátky víc jak hodinu. Poslední

písnička – přídavek v podobě

chytlavé Satisfaction – byl do-

konale symbolickou tečkou.

Spokojenost, radost.

Takže přátelé, za rok zahá-

jíme sezónu a oslavíme život

podobně.

101010wwwwww.bbrbrcc.czcz

„Oslavu života“ fotografovali: Andrea Adamová, Josef Konečný,

Jana Ožanová, Petra Vlčková.

11 www.brc.czwwwwww.bbrbrcc.czcz111111

Vpravo nahoře: Nevíme, zda si ti dva na snímku prá-

vě povídají jako Tomáš Garrigue Masaryk a Berthold

Storch, nebo jako Jindřich Vaněk a Milan Bajgar.

Obojí je vlastně správně a snímek jen dokresluje přá-

telskou atmosféru toho sobotního odpoledne.

12www.brc.cz

--

Tomáš Garrigue Masaryk (7. března 1850, Hodonín – 14. září 1937, Lány)

navštívil Lázně Skalka v Čeladné v roce 1912 se svou manželkou Charlottou

a s dcerami Alicí a Olgou. Poté si prohlédli léčebnu Parmovice v Kunčicích pod

Ondřejníkem. Průvodcem jim tehdy byl ve-

doucí lékař lázní MUDr. Berthold Storch

(1867–1942), po němž je dnes pojmeno-

ván jeden z léčebných domů v parku Bes-

kydského rehabilitačního centra. Autorem

kopie busty je akademický sochař Zdeněk

Jalůvka z Frenštátu pod Radhoštěm.

-

---

-

Starý muž se toho dubnového rána roku 1937 cítil

o mnoho lépe. Skromně posnídal a nechal si zavo-

lat svého tajemníka. Na papírku měl napsané názvy

knih, které hodlal číst či studovat. Nebylo to nic ne-

obvyklého. Celý život studoval, učil jiné a sám se ka-

ždodenně vzdělával.

„Ty Bultmannovy knihy, Die Erforschung der Synop-

tischen Evangelien a Die Geschichte der Synoptischen

Tradition, ty najdete v mé knihovně. A toho dalšího ti-

tulu Paula Feina s názvem Einleitung in das Neue Tes-

tament se prosím nelekejte, chci si pouze něco ověřit.

Další knihu mi budete muset ovšem sehnat, což ne-

bude v Praze zřejmě problém. Vyšla loni v Basileji od

Franze Krause pod názvem Weg und Welt des Goethe-

anisten Johannes Evangelista Purkyně. Jsem zvědav,

co ten Krause na Purkyněho vytáhl, i když Šalda ve

svém Zápisníku tuto knihu hodnotí velice příznivě.

Ostatní dvě knihy najdete také v mé knihovně. Najít

Pekařovy Dějiny československé nebude problém, ty

mám vpředu, ale někde v hloubi jsou zastrčeny Vzpo-

mínky jednoho valašského básníka. Josef Kalus se

jmenoval a nějak mě napadlo, že bych si ho měl znovu

přečíst. Ani nevím proč…“

Proč tento výčet knih? Monografie brněnského an-

tropozofa Franze Krause, prokazující podle tehdejší

recenze F. X. Šaldy, že Purkyně nebyl zdaleka pou-

hým biologickým badatelem, ale především také

(snad vlivem Goethovým) znamenitým filozofem

-

-

13 www.brc.cz

se snahou „pochopit vnější svět, přírodu z jednotné-

ho stanoviska“. To, co o něm kdysi počátkem stole-

tí napsal biolog a vitalistický filozof Emanuel Rádl,

starého pána zaujalo již jenom proto, že on sám byl

E. Rádlem v podobné souvislosti s Purkyněm dávno

již citován. Byl tedy velice zvědav na Krausovu práci.

Knihy protestantských teologů Rudolfa Bultmanna

a Paula Feine, které si starý pán vyžádal, se týkaly

především jejich netradičního pojetí Nového záko-

na. Oba teologové zastávali názor, že člověk nemůže

chtít, aby mu vírou v Boha byly jednorázově odpuš-

těny jeho hříchy. Jeho postoj ve víře se musí proje-

vovat neustále v každé životní situaci. Tak vykládali

oba autoři Nový zákon a ve chvílích, kdy přichází čas

k bilancování, bylo dobré si myšlenky obou teologů

osvěžit.

Byl čas k bilancování? Ještě koncem srpna se sta-

rý pán cítil výborně. První zářijový den poobědval

s několika přáteli, mezi nimiž byl ústecký průmysl-

ník Schicht, vdova po zlínském podnikateli Marie

Baťová a dávný přítel dr. Jaroslav Císař. S ním pak

odjel i na společnou projížďku kočárem. Nikdo ne-

tušil, že již v noci přijde první krize. Pekařovy Ději-

ny československé, které vyšly poprvé v roce 1921

jako přepracovaná učebnice pro školy, měl starý

muž prostudovány dávno již. S Josefem Pekařem se

leckdy přeli, avšak jejich spory byly naplněny důsto-

jenstvím a pochopením. Nerad, avšak s úctou k jeho

úsudkům, dal starý muž Pekařovi několikrát za prav-

du. Snad se s ním chtěl alespoň takto na dálku zno-

vu setkat. Poslední knihou, o níž se zmiňujeme, je

vzpomínková knížečka Josefa Kalusa. Proč ona? Uči-

tel a dlouholetý ředitel čeladenské školy Josef Kalus,

rodák z Frenštátu pod Radhoštěm, byl výrazným

básníkem svého kraje, tedy Valašska. Ne nadarmo

získal přezdívku „Valašský“ nebo také „Čeladenský

slavík“, za kteréžto pojmenování vděčí Petru Bez-

ručovi. A k Valašsku měl náš muž velmi vřelý vztah

z dob minulých. Avšak to by bylo dost málo na vy-

světlení, snad své by mohla hrát i generační spřízně-

nost, oba byli téměř stejně staří. Navíc, a to se málo

ví, se oba v minulosti setkali. Kalusův přítel, učitel,

spisovatel a propagátor česko-slovenských vztahů

Karel Kálal (a také přítel starého muže) ho kdysi vy-

lákal na vlastivědný výlet do Bystričky pod Velkou

Lúkou nedaleko Turčanského Sv. Martina. Tam se

poprvé s básníkem Kalusem viděli, avšak bylo to

pro něj jedno z mnoha stovek setkání, jakkoli Josef

Kalus o něm v uvedených Vzpomínkách píše. Ty vy-

šly až na jaře roku 1936, nákladem edice „Valašsko“

v Přerově, po předchozím otiskování v románové

příloze Moravskoslezského deníku v Moravské Os-

travě, péčí spisovatele Vojtěcha Martínka. Graficky

se na vydání podíleli akademická malířka Marie Par-

mová – Knězková a sochař Jan Knebl. Jejich druhá

část vyšla dokonce až na jaře 1937. Jak se tedy ona

kniha dostala hned po vyjití do knihovny starého

muže? To se zřejmě již nikdy nedozvíme.

První krize přišla v noci 1. září a v noci 14. září (píše

se v lékařské zprávě) ve tři hodiny dvacet devět

minut ustala činnost srdeční. Později o tom napíše

Jaroslav Seifert nezapomenutelné verše „To kalné

ráno, to si pamatuj, mé dítě“. Paní Olga Revilliodová

si přála, aby všechny předměty a knihy, jež jejího ze-

snulého otce v posledním období života obklopova-

ly, píše ve svých vzpomínkách dr. Antonín Schenk,

byly seznamenány. Vedlo ji k tomu přesvědčení, že

prostředí, ve kterém její otec žil, bylo také odleskem

jeho osobnosti. Pročež byl tento úkol svěřen dr. An-

tonínu Schenkovi, dr. Františku Škarvanovi, zdravot-

ní sestře Miluši Kapsové a komorníku Bohumilu Pří-

hodovi. A tak se k nám dostal podrobný popis bytu

onoho starého muže, našeho prvního prezidenta

Tomáše Garrigue Masaryka. V popisu bytu v oddílu

SALONEK se doslova píše: U východní stěny, vedle

dveří do jídelny, stojí příruční stolek s postranními

sklápěcími částmi. Na stolku leží sedm knih. Vyžádal

si je v dubnu a v květnu 1937 pan prezident. Jako

třetí je uvedena kniha Kalus, Josef, VZPOMÍNKY. Z ji-

nošských let, vzpomínky starobělské. Josef Kalus ve

svých Vzpomínkách napsal ve stati „U profesora T. G.

Masaryka“ (z roku 1903) následující: Odnášeli jsme

si z návštěvy mnohé různé dojmy, ale všecky pěkně

a čistě zladěné. Na mne hluboce zapůsobilo Masa-

rykovo prosté chování v jednání a řeči. „Každá pra-

vá velikost libuje si v prostotě“, pronesl jsem cestou,

„toť velikosti neklamná známka“. Od té doby jsem již

profesora Masaryka nespatřil, až v roce 1924, když

jako prezident přejel ve vlaku kolem Čeladné vel-

mi volně; stál jsem blízko nástupiště se svými žáky.

Muž, který se z okna díval, nezměnil nic ve výrazu

tváře, ač byl v celém národě nastolen na první místo

a zase pomyslil jsem si: „Pravá velikost“.

Básník, který odešel z tohoto světa o něco dříve,

jedenáctého prosince 1934, nemohl tušit, že jeho

Vzpomínky budou mezi několika knihami „posled-

ního čtení vzdělaného demokrata.“ Svědčí to nejen

o velikosti básníkově, ale také i o velikosti čtenářo-

vě. Ať jsou tedy prosím výše uvedené řádky také pří-

spěvkem k našim současným diskusím prezident-

ským. To snad především.

Petr Andrle

14www.brc.cz

MÁM SVOU PRÁCI RÁDA

-

-

-

--

Jarko, v prvních hodinách po nástupu na rehabi-

litační pobyt si tě pacienti zpravidla všimnou jen

letmo, když jim předáváš pár listů s jejich individu-

álním rozpisem procedur. Dost často je ale v dalších

dnech tento plán příčinou k různému brblání a stíž-

nostem, protože pacienti nemohou vidět všechny

souvislosti. Jak to děláš, že stále zůstáváš klidná

a usměvavá? Nemáš někdy chuť se zdravě rozčílit?

Chuť se rozčílit samozřejmě mívám. Komunikace

s lidmi je mnohdy náročný proces a zvláště s lidmi

nemocnými. Je ale třeba chovat se v práci jako profe-

sionál, snažím se proto být lidská a slušná, a to mi ne-

dovoluje být k pacientům nevlídná, ať se již oni sami

chovají jakkoliv.

Čemu se člověk naučí, když pracuje více než čtyři

desítky let ve zdravotnictví?

Naučila jsem se především určitému nadhledu a tr-

pělivosti. Pracujeme s nemocnými lidmi a podle toho

se k nim musíme chovat, aby se zde cítili co nejlépe.

Každý z nás má přece tu zkušenost, že když mu neby-

lo dobře fyzicky, byl daleko citlivější také psychicky.

A tak je duševní pohoda předpokladem ke zlepšování

zdravotního stavu. Právě k tomu se snažím svým dí-

lem přispět.

Máš ve svém profesním životě nějakou příhodu,

nebo nějaký moment, kdy jsi chtěla „se vším praštit“

a jít někam jinam?

Takové myšlenky jsem určitě měla, asi jako mnoho

mých kolegyň a kolegů. Mám ale svou práci ráda, na-

plňuje mě a neměnila bych ji za nějakou jinou. Zvláště

mě potěší, když mohu vyhovět s načasováním proce-

dur a pacient je spokojený.

Dá se říci několika slovy, jak to děláš, abys ten

„plánovací nápor“ zvládla ke spokojenosti obou

stran?

Svoje ovoce přinášejí léta praxe. Dál je k tomu třeba

dobré spolupráce se všemi zainteresovanými. Bohužel,

je to někdy opravdu sisyfovská práce, která mi odčer-

pává hodně energie, ale nakonec mám radost z toho,

když se všechno podaří a všichni jsou spokojeni.

Jak se postupy časování za uplynulých 20 let změ-

nily?

Tak na tuhle otázku nejde jednoduše odpovědět.

Změnilo se totiž všechno. Časování se až do roku

2006 provádělo v budově Lázní jen za pomoci papí-

rových štítků a velké dřevěné tabule. Byla to nároč-

ná práce, doslova na koleně, ale já měla svůj systém,

který mi časování ulehčoval. Pacienti ke mně při-

cházeli jednotlivě, nebo je objednávali telefonicky

přímo z jednotlivých oddělení. Stejně jako dnes vše

začínalo u lékaře, který ručně! vypsal procedury na

kartu procedur. Každé oddělení mělo přidělené fy-

zioterapeutky a ty pak naplánovaly pacientům svoje

individuální fyzioterapie a další procedury rozepsa-

ly. A pak jsem tu „skládačku“ musela dát dohromady

a načasovat.

Když se pro časování pořídil speciální počítačový

program, musely jsme s kolegyní během jedné sobo-

15 www.brc.cz

ty ručně přepsat všechny údaje ode všech pacientů,

včetně časů jejich procedur. A v pondělí se začalo

naostro v počítači časovat novým pacientům, kteří

ten den nastoupili. Od té doby se všechny rehabili-

tační procedury časují výhradně na počítači, ale není

to žádná automatika, jak by si možná někdo předsta-

voval. Při časování musím vzít v úvahu spoustu okol-

ností, které program „nezná“. Například vzdálenosti

mezi budovami, aby měl pacient dost času na přesun

z jednoho pracoviště na druhé. Také jsou nevhodné

některé kombinace procedur bezprostředně po sobě,

například bazén a Polarium. Nebo nemohou být ně-

které procedury ve stejný den. Znalost těchto vazeb

je v podstatě ještě důležitější, než technické zvládnutí

časovacího programu. Ten na monitoru připomíná

velkou barevnou tabulku, kde je najednou „poskládá-

no“ bezmála 160 pacientů, ubytovaných v léčebných

domech v hlavním areálu, a další pacienti z našich

ambulancí. (O časování zhruba dalších 90 se stara-

jí recepční léčebných domů Polárka a Golf.) A tak

si někdy nostalgicky vzpomenu na časy papírových

štítků :-)

Takže v čem je dnes časování snazší?

Až do roku 2014 jsme neměli propojený modul lé-

kaře a časování, a tak jsem si musela do programu ča-

sování údaje nového pacienta ručně vypsat a přepsat

k němu lékařem navržené procedury. Teprve potom

jsem mohla začít časovat. Tato „dvojí práce“ je již mi-

nulostí, dnes si do programu přenesu údaje od lékaře

několikerým kliknutím. I tak bych ale další zjednodu-

šení uvítala. Mohu totiž vždy mít „otevřená data“ jen

od jednoho pacienta. Takže se mi například stane, že

časuji někomu novému procedury, a zatelefonuje mi

ambulantní pacient, který se potřebuje na časech do-

mluvit individuálně. Kolikrát se k jednomu pacientovi

musím takto vrátit několikrát, a to pak člověk snad-

no zapomene, kde předtím skončil, a může tak dojít

k chybě.

Nosíš si někdy práci domů? Nebo už to neděláš?

Práci si domů nenosím. (To bych musela na zádech

nosit počítač :-) Ale přiznávám, že často si doma lámu

hlavu nad tím, jak všechno správně načasovat, když

mám k dispozici málo volných kapacit. ▶

Jarka (s kyticí) s kolegyněmi z oddělení rehabilitace před budovou Lázní, kde měla mnoho let svoje pracoviště. Foto: Jiří Matýsek.

16www.brc.cz

Kdyby Ti bylo o nějaký ten pá-tek méně, volila bys opět povolá-ní zdravotní sestry?

Se vší pravděpodobností ano,

volila bych stejně. Snad je to dáno

i tím, že povolání zdravotní ses-

try je tak výlučné svou pomocí

nemocným lidem, i notnou dáv-

kou empatie, která se dnes hodně

vytrácí. Dělá mi radost pomáhat

pacientům tam, kde jsem.

Za rozhovor děkuje

a k významnému životnímu jubileu

přeje hodně zdraví a radosti

Andrea Adamová

Jarmila Pížová má dvě dcery, Andreu a Silvii, které rovněž pracují ve zdravotnictví. Je čerstvou babičkou

a těší se ze dvou krásných vnuček Klaudinky a Nikolky. Ve svém volném čase s oblibou pracuje, ale i relaxuje

na zahradě, kterou ráda přetváří a vylepšuje. Ale také ráda podniká výlety do okolních Beskyd a jezdí na po-

znávací zájezdy na zajímavá místa naší republiky.

Manžel Zdeněk Píža je výtvarník a jeho surrealistické obrazy se pravidelně objevují na autorských nebo sku-

pinových výstavách doma i v zahraničí. Na vernisáže výstav po moravských i českých městech ho manželka

často doprovází. Děkujeme panu Pížovi za poskytnutí fotografií jeho obrazů zde na stránce.

Nahoře: Nová kosmogonie

Vlevo: Cestování časem

Vpravo: Naslouchání větru

17 www.brc.cz

--

-

JAK NEVYHOŘET

O syndromu vyhoření se dá mnoho najít také v odborné lite-

ratuře. Jako určité shrnutí uvádíme na ukázku několik doporu-

čení, která na semináři zazněla. Třeba jako „první pomoc“.

Jak léčit vyčerpání

Přehodnotit životní priority,

zjednodušit si život (uklidit doma i v duši),

dávat si reálné cíle, být pozorovatelem,

zvážit vhodnost návštěvy u psychologa či psychiatra,

najít smysl života a své práce, změnit zaměstnání,

pečovat o svou vnitřní energii, životní nádobu,

odpočívat, věnovat se sám sobě, svým koníčkům.

Děkujeme paní Žanetě za její čas, sdílení zkušeností a za na-

kažlivý entuziasmus. A přejeme jí, aby měla i dost času na cho-

zení bosky :-), a všem v Ondrášku, ať nevyhoří a mohou pomá-

hat dál. (aa)

Mobilní hospic Ondrášek, o.p.s. (www.mhondrasek.cz) je nestátní zdra-

votnické zařízení poskytující odbornou pomoc nevyléčitelně nemoc-

ným dětem i dospělým. Jeho zaměstnanci provázejí lidi, kteří si přejí ze-

mřít doma, posledním obdobím jejich života a umíráním. Pomáhají jim

v terminálním stadiu onemocnění, aby mohli být v prostředí, které znají,

v kruhu své rodiny a přátel. Starají se o to, aby poslední chvíle strávili bez

zbytečných bolestí, důstojně a zajištěni zdravotní péčí, poradenstvím,

službami i pomůckami, které potřebují. V Ondrášku pracují s nemocnými i s jejich rodinami. Poskytují nepře-

tržitou péči 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Mají k dispozici multidisciplinární tým složený z lékařů, zdravot-

ních sester, fyzioterapeutek, sociálních pracovnic, psychologů, psychiatrů a duchovních. Působí v Moravsko-

slezském kraji pro dětské pacienty, za dospělými jezdí do 30 kilometrů od Ostravy. Mobilní hospic Ondrášek

pomáhá nevyléčitelně nemocným lidem od roku 2004.

Žaneta Klečková vystudovala střední zdravotnickou školu a absolvovala pomaturitní specializační studium

v oboru dětská sestra. Pracovala na popáleninovém centru, na JIP dětské kliniky. V roce 2010 nastoupila do lůž-

kového Hospice Sv. Lukáše. Od roku 2011 je zaměstnána v Mobilním hospici Ondrášek. Absolvovala měsíční stáž

a speciální kurz dětské domácí paliativní péče v Dětském domácím hospici ve Varšavě. Zajišťuje paliativní péči

v domácím prostředí pro dětské a dospělé pacienty a přednáškovou činnost v oblasti paliativní péče.

18www.brc.cz

Z Facebooku Nadačního fondu

Pavla Novotného

13. června 2018:

Všechny Vás zdravím. Beskydské

rehabilitační centrum v Čeladné

dnes od nás obdrželo nové po-

mocníky při léčbě jejich pacientů.

BRC v Čeladné od nás v roce 2016

obdrželo první věcný dar, který

nadační fond vůbec daroval. Jsem

moc rád, že s tímto špičkovým

zařízením u nás republice spolu-

pracujeme úžasně a doufám, že

tato spolupráce bude pokračovat

i v dalších letech.

Z mých rukou dnes převzala pri-

mářka zdejšího rehabilitačního

centra MUDr. Kateřina Jurová spo-

lečně se staniční sestrou LD Golf

paní Annou Mičkovu, fyziotera-

peutem Ondrou Chlubnou a zá-

stupkyní vedení společnosti paní

Andreou Adamovou nové vyšet-

řovací lehátko určené pro cvičení

imobilních pacientů a také 12 ks

speciálních podsedáků určených

pro pacienty po operaci kyčlí. Cel-

ková hodnota darovaných věcí

činí 17 230,- Kč!!! Jsem moc rád, že

i dnes jsem v LD Golf potkal klien-

ta našeho nadačního fondu.

Takže, milí zaměstnanci a hlav-

ně pacienti BRC Čeladná. Přeji si,

ať Vám darované věci co nejvíce

ulehčí Vaši práci, a pacientům, ať

jim co nejdříve pomůžete dostat

se do optimálního zdravotního

stavu...

„Nadační fond Pavla Novotného

vznikl v roce 2016 a nese název po

svém zakladateli Ing. Pavlu Novot-

ném. Tomu byl v roce 2009 diagnos-

tikován zhoubný nádor varlete a od

té doby podstoupil do současnosti

celkem 21 operací a mnoho dalších

vyšetření. Během náročné léčby se

seznámil s vynikajícím a uznáva-

ným onkologem Fakultní nemocni-

ce v Ostravě MUDr. Jaroslavem Háj-

kem a po 5 letech od jejich společné

myšlenky došlo ke vzniku tohoto na-

dačního fondu. Další velmi pevnou

součástí týmu je manželka Pavla

Novotného paní PharmDr. Bc. Miro-

slava Novotná a pan Ing. Jiří Knopp.

Oba zažili na vlastní kůži, jaké to je

starat se při náročné léčbě o onkolo-

gické pacienty v domácnosti.

Motto: Věřím v život

Základní motto nadačního fondu

je „Věřím v život“. Víra v život je totiž

jednou z podstatných součástí tera-

pie a úspěšné léčby onkologických

pacientů, bez této víry bývá léčba

mnohdy náročná, ne-li nemožná.

Proto je velmi důležité pro onkolo-

gické pacienty, aby měli ve svém

okolí někoho, s kým by se mohli

o svém onemocnění bavit, ptát se

na různé problémy spojené s léč-

bou, případně s návratem do běž-

ného nebo pracovního života.

Cíle Nadačního fondu PN

Cíle NF Pavla Novotného: Pořádá-

ní preventivních akcí zaměřených

na osvětu onkologických onemoc-

nění urologického charakteru,

především pak na včasné lékařské

prohlídky dětí, žen a mužů u po-

skytovatelů zdravotní péče v České

republice. Zajištění kvalitní násled-

né péče pro onkologické pacienty,

zlepšení dostupnosti a četnosti po-

skytovaných lázeňských léčeb (a to

jak komplexní lázeňských léčeb,

příspěvkových lázeňských léčeb

nebo ambulantních léčeb), nebo

jiných rehabilitačních pobytů pro

onkologické pacienty. Pořádání

PACIENT, KTERÝ POMÁHÁ JINÝM

-

-

19 www.brc.cz

pravidelných setkání, odborných

seminářů, vzdělávacích, kulturních,

společenských nebo sportovních

akcí pro členy Klubu přátel NF Pavla

Novotného a dalších zájemců z řad

laické či odborné veřejnosti. Zlepše-

ní vybavení nebo zajištění nových

zdravotnických zařízení u posky-

tovatelů onkologického vyšetření,

léčby a další zdravotní péče v České

republice, především pak v nemoc-

nicích a v dalších zdravotnických

zařízeních, nacházejících se na úze-

mí Moravskoslezského kraje. Prová-

dění osvěty za účelem zlepšení ne-

mocniční, ambulantní a následné

lékařské péče pro děti a dorost. Pod-

pora denních stacionářů, terapeu-

tických dílen, hospiců a obdobných

zdravotních či sociálních zařízení,

které jsou zřízeny za účelem posky-

tování sociální a zdravotní péče ne-

mocným dětem, dorostu a dospě-

lým (především pak onkologickým

pacientům a postiženým dětem).

Dobrovolníci Nadačního fondu

Pavla Novotného docházejí do ne-

mocnic. Přinášejí do nemocničního

prostředí více lidského kontaktu,

pomáhají pacientům odreagovat

se a chvíli zapomenout na jejich

trápení v nemoci a tím zajistit psy-

chosociální podporu a pohodu pa-

cienta. Dobrovolníci vyplňují jejich

volný čas a tak přispívají k celkové-

mu zpříjemnění prostředí v nemoci

jak pacientům, tak i rodinným pří-

slušníkům.“ Dodáváme, že v sou-

časné době takto ve fondu pracu-

je 61 dobrovolníků.

(www.nfpavlanovotneho.cz)

Velkorysý dar

Darované lehátko a podsedá-

ky, o kteých pan Novotný píše na

facebooku, jsou tedy výsledkem

jeho práce, pohledu na život a víry

v něj. Prostě se přijede léčit, zjistí,

kde nás bota tlačí, a koná. Výsled-

kem jeho už druhého daru je ten-

tokrát 12 speciálních podsedáků,

které v jídelně umožní příjemné

sezení pacientům po operaci ky-

čle, a vyšetřovací lehátko, na kte-

rém mohou pohodlně cvičit imo-

bilní pacienti. Není to úžasné?

A to je přitom jen malá kapka

„z moře“ dalších aktivit fondu. Při

našem setkání pan Pavel mluvil

s nadšením o další nedávné udá-

losti ve FN Ostrava (viz text v rá-

mečku na straně 31). Vloni zase

zorganizovali v sedmi nemocni-

cích v kraji akci zaměřenou na

onkourolologickou prevenci. Vy-

šetřit se nechalo 400 osob, u 15

z nich bylo zachyceno onemocně-

ní v počátečním stadiu.

A jen nerad a na okraj připus-

til, že byl nominován na ocenění

„Osobnost Moravskoslezského

kraje roku 2018“.

Gratulujeme a děkujeme!

Vlevo: Podsedáky umožňují pohodlné sezení pacientům po operaci kyčle, stoly mají přiměřeně vyšší nohy.

Dole: S pyramidou nových podsedáků a s darovaným vyšetřovacím lehátkem Ing. Pavel Novotný (vlevo) a fyzioterapeut Bc. Ondřej Chlubna.

Vpravo prim. MUDr. Kateřina Jurová, zcela vlevo Anna Mičková, staniční sestra LD Golf, v pozadí zdravotní sestry, které měly právě službu.

20www.brc.cz

-

-

-

Nevíme, proč si do svého loga zvolil

frenštátský Valašský soubor písní a tanců

Sedmikvítek právě tuto v Česku docela

vzácnou rostlinku, ale termín kvetení se

shoduje – u nás kvete Sedmikvítek vždyc-

ky koncem května. Jenom je na rozdíl od

toho bílého evropského pestřejší – taneč-

níci a tanečnice „kvetou“ červeno-modro-

-bíle. Stalo se už milou tradicí, že soubor přímo mezi

diváky na Lázeňském náměstí předvede dějové taneč-

ní pásmo s lidovými písněmi, představující původní

lidové tradice spojené s kácením máje. A tak všichni

přítomní mohou fandit švarnému mlá-

denci, aby svou májku ubránil před partou

kluků ze sousední vesnice. Dobře to samo-

zřejmě dopadlo i letos, májka byla ubráně-

na a padla jen ta naše nedaleko u jezírka

v parku. Stuhu na památku si tak mohli

z májky odvázat i diváci. Děkujeme všem

členům Sedmikvítku i jejich vedoucí Mgr.

Janě Šamánkové za pěkné vystoupení a těšíme se na

shledanou zase za rok. Na cimbálovou muziku Sed-

mikvítku ale čekat tak dlouho nemusíme, hraje a zpívá

pravidelně v naší restauraci U Sestřiček. (aa)

21 www.brc.cz

Vlevo nahoře: Sedmikvítek evropský (foto: Rosa-Maria Rinkl, vlastní dílo, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=58492275)

Vlevo dole a na této straně: Dějové taneční pásmo se doslova „točí“ kolem symbolické májky. Tu opravdovou s chutí skáceli muži

ze souboru na závěr programu. O stuhy z májky byl mezi diváky a divačkami docela velký zájem. Foto: Jana Ožanová, Josef Konečný

22www.brc.cz

Mario Sikora: Výstava fotografií XV, vol. 1

(0:54 min.)

Záhadný název je pozvánkou na výstavu fotografií

v Galerii Lara od 22. června do 8. srpna 2018. Video-

pozvánku si vytvořil sám Mario Sikora, profesionál-

ní fotograf, výtvarník a informatik. Jeho hlavní do-

ménou je módní, portrétní a reportážní fotografie.

V pozvánce představuje několik snímků, které jsou

nyní k vidění na jeho zajímavé výstavě stylizovaných

ženských portrétů. Nenechte si tuto přehlídku ujít.

Výstava je jako vždy prodejní.

Zlatá šedesátá – Oslava života v lázních Čeladná

(12:54 min.)

Delší minutáž si toto video nesporně zaslouží, pro-

tože půlden v sobotu 2. června 2018 se opravdu vy-

dařil a byl plný událostí. Podrobně se této akci věnu-

jeme na stranách 6-11.

Nejprve předvedli své umění trenéři parkouru,

poté jejich mladí svěřenci metali salta a půlobraty.

Hned vedle byl skákací hrad, deskové hry a malova-

lo se na obličej.

Od čtyř odpoledne bylo na programu komento-

vané vystoupení hudební skupiny Practice People,

směřující k ohlášení vzácné návštěvy Tomáše Ga-

rrigue Masaryka. Při příchodu ho doprovázel lékař

Berthold Storch, který zde v roce 1912 působil jako

ředitel. Ve videu je kromě jiného zaznamenám bri-

lantní projev TGM jako tehdejšího poslance Říšské-

ho sněmu. A protože kameraman TV Ondřejka Jiří

Matýsek sledoval program až do konce, můžete se

podívat, jak to na podium slušelo Beatles a jak řádil

Mick Jagger z Rolling Stones. Přidali se i diváci (viz

titulní stranu)...

Připravujeme: Výstava Jaroslava Korečka

Malíř Jaroslav Koreček je náš bývalý pacient a v Ga-

lerii Lara bude vystavovat již podruhé. Na vernisáž

v září 2011 se kromě zaměstanců přišel podívat

také jeho kamarád Zdeněk Šmajstrla z Pohankové-

ho mlýna v Trojanovicích (vpravo nahoře na protější

straně, vlevo Jaroslav Koreček). V pozvánce na letošní

výstavu nebude chybět připomínka, že jeho obrazy

zdobí interiér restaurace U Sestřiček a vestibul Lé-

čebného domu dr. Maye (uprostřed).

Vernisáž proběhne v pátek 10. srpna 2018 od-

poledne a zahrají na ní malířovi kamarádi, skupina

Věrná čtyřka. Ti se potom přesunou do restaurace

U Sestřiček, kde od 18 hodin vystoupí v rámci na-

šich pravidelných kulturních pořadů pro pacienty.

Jste srdečně zváni... (aa)

-

-

23 www.brc.cz

PROGRAM VYSÍLÁNÍ

TV ONDŘEJKAJednotlivé pořady v každém programovém bloku

se opakují ve stejném pořadí 24 hodin.

1. programový blok

(modrý; neděle, středa)

VÍTE, KDO JSME?Krátké dokumenty o BRC a práci zdravotníků

Ukázky léčby a procedur

Pozvánky

Důvěrné hovory: rozhovory se známými

osobnostmi, našimi klienty

2. programový blok

(červený; pondělí, čtvrtek)

VÍTE, CO JEŠTĚ DĚLÁME?Zajímavosti z našeho centra

Nabídky pro volný čas

Pozvánky a reportáže

3. programový blok

(zelený; úterý, pátek)

VÍTE, KDE SE NACHÁZÍTE?Z historie i současnosti regionu

Zajímavosti o Čeladné a okolních obcích

Osobnosti

Pozvánky

4. programový blok

(fialový; sobota)

TAKÉ RADOSTÍ SE LÉČÍTEPozvánky; dva filmy

24www.brc.cz

S lékařem, vědcem, divadelníkem a profesorem

Josefem Skálou se setkávám v kanadském Vancou-

veru. Pijeme spolu zelený čaj v jeho domě z cedro-

vého dřeva, z oken pozorujeme záliv Pacifického

oceánu a hory ležící za městem. Jeho rodina přišla

během totality v Československu o všechno, musel

emigrovat, neměl peníze ani potřebnou jazykovou

výbavu pro život v zahraničí. Předpoklady úspěchu

tedy byly spíš mizivé. Dnes má za sebou úspěšnou

kariéru v medicíně a výzkumu, zároveň celý život

posiloval svou lásku k divadlu. Svůj život předurče-

ný k neúspěchu ve velkém světě za oceánem doká-

zal Josef Skála změnit v opak. Pro mě je živoucím

dokladem toho, že když se opravdu chce, tak jde

všechno.

Z jedné strany jsme obklopeni horami, z druhé

oceánem. Jste tady ve Vancouveru už definitiv-

ně doma?

Já mám obrovské štěstí. Mám dva domovy, které

nesmírně miluju. Jeden z nich je Praha. Jsem samo-

zřejmě neustále Malostraňák, z rodiny starousedlí-

ků v Mostecké. Ale pak jsem našel svůj druhý do-

mov tady ve Vancouveru, ve městě, které s Prahou

nemá vůbec nic společného. Tak jako je Praha nej-

krásnější staré město kultury a tradice, tak tohle je

absolutně mladé město, kde ještě před sto lety byla

radnice ve stanu. A tady, kde teď sedíme, byl prales.

Stejně jako miluju češtinu, tak miluju i angličtinu.

Oba dva jazyky jsou pro mne stejně krásné. Já pro-

stě vlastním dvě naprosto odlišné židle.

Já se teď stěhuju z Česka do Kanady a na vlast-

ní kůži poznávám, že to není jednoduché. Moje

identita tím přechodem docela trpí...

No ale pozor, vtip je v tom, že nesmíte sedět na

těch dvou židlích současně. Jakmile si přesednete,

tak sedíte jen na židli jedné a zapomeňte, že vlastní-

te ještě tu druhou. Nesmíte porovnávat. To je věc, co

přijde s věkem, prostě nesmíme srovnávat. Na otáz-

ku: „Jak se máš?“ je v mém věku jen jediná odpověď:

„Mám se hůř než včera, ale líp než zítra.“ Nesmím

porovnávat a být smutný, že už nic dneska není tak,

jako to bylo včera. Musíme se snažit být vděční za

to, kde jsme teď, a navíc šťastní, že jsme poznali dva

odlišné světy a že jsme v nich mohli i žít.

Jaké jsou podle vás rozdíly mezi Českem a Ka-

nadou? Co si obě země můžou vzájemně předat?

Já myslím, že to srovnávat nelze, to jsou dva různé

světy, úplně jiné podmínky a každá země byla, je

a bude o něčem úplně jiném. Víte, celkové zacho-

--

-

-

-

---

25 www.brc.cz

vání naší „západní“ civilizace nespočívá v tom, že je jednotná, ale naopak spočívá v tom, že každá část té civilizace si zachovává své vlastní tradice, kulturu a morální principy. Kanada nemůže přebírat tradi-ce z Evropy a Česko nesmí přebírat tradice ze Spo-jených států nebo ze západní Evropy. Tyhle země se musí snažit respektovat naše principy státnosti vyrostlé třeba z myšlenek Karla IV., Komenského, Masaryka a Havla.

Měl jste třeba i proto někdy nutkání vrátit se po roce 1989 zpátky?

Já jsem samozřejmě hned v roce 1990 začal do Prahy každoročně jezdit, začal jsem spolupracovat s profesorem Josefem Kouteckým a s profesorem Janem Starým na 2. lékařské fakultě, v Motole jsem pomáhal zakládat jednotky transplantace kostní dřeně, vedl jsem tam několik velkých klinických výzkumných projektů a byl jsem jmenován i hos-tujícím profesorem Karlovy university. Ale to je samozřejmě něco zcela jiného, než kdybych se po sametové revoluci snažil nějak znovu vmezeřit do české společnosti, kultury či medicíny. Moje rodina a můj život je tady a v mém věku už si další stěho-vání nedovedu ani představit. To ovšem nezname-ná, že život v Česku nesleduji, medicínu i kulturu, literaturu a hlavně divadlo, ve kterém mám hodně blízkých přátel.

Nevyčítal jste si někdy ten odchod?

Jak víte, odešel jsem pár dní po okupaci v 68. roce. Odešel jsem, protože jsem musel. Můj táta, úspěš-ný malostranský obchodník, byl po roce 48 dlouhá léta držen v takzvané vyšetřovací vazbě, pak lopa-ta, hutě a takové ty věci. Přišli jsme úplně o všechno a mě vychovala maminka, která myla schody v čin-žácích. Já se dostal na univerzitu jen díky tomu, že na malostranském Gymnáziu Jana Nerudy v pade-sátých letech ještě přežívalo pár členů starého pro-fesorského sboru včetně ředitele, který mi řekl, že mi doporučení na žádnou školu dát nesmí, ale že existuje děkanská výjimka, a když udělám přijímací zkoušky na univerzitu v horních třech procentech, tak mě některý děkan může přijmout i bez dopo-ručení. Vystudoval jsem sice s červeným diplomem, ale můj kádrový profil mi věnoval umístěnku do Aše. Vykopnout mě dál z Prahy už nebylo možné.

V roce 1966 se mi po obrovských problémech po-dařilo vrátit na fakultu do Prahy. A pak pomaloučku začalo Pražské jaro. Já se do něj samozřejmě zapojil ve Svazu mladých vědeckých pracovníků, kde jsme se snažili překopat vědeckou přípravu, aby místo vědeckého komunismu a marxismu učila vědu. Jen-že hned po okupaci našemu výboru přišla výstraha,

že tato činnost bude považovaná za protistátní a že budeme souzeni a odsouzeni. Po tom, co jsem za-žil se svým otcem, jsem rozhodně nehodlal opako-vat jeho putování životem z jednoho kriminálu do druhého, a tak jsem bez pasu a občanky překročil hranice do Rakouska, ve Vídni přespával mezi tisí-covkami dalších uprchlíků na matraci ve sportovní hale, jedl jsem zbytky a pil vodu na veřejných zá-chodcích a přitom putoval po vyslanectvích.

Pak se vám podařilo odjet do Švédska?

Hlavně díky tomu, že jsem měl v té době už ně-jaké vědecké práce. Spojil jsem se s profesorem ve Švédsku a rok jsem tam pak pracoval ve výzkumu na Wenner-Gren ústavu. Odpublikoval jsem dost vědeckých prací, protože jsem věděl, že musím makat a snažit se vybudovat novou existenci. Pak se mi podařilo vyhrát konkurz do Kanady na fe-derální stipendium postdoktorálního fellowshipu, které bylo přiděleno univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru. A tak jsem se, po mnoha oklikách a dost složité cestě, ocitl v tomhle městě. To bylo přesně 21. srpna 1969 a od první chvíle jsem cítil, že jsem tady doma.

To se mi nikdy pak už nestalo, i když jsem proces-toval skoro celý svět a v mnoha krásných městech i pracoval. Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že v květnu 1918 přistál ve Vancouveru na cestě z Ja-ponska do USA Tomáš Masaryk. Ale hlavně, tohle je město, kde v roce 1922 přistálo z Vladivostoku asi osm tisíc československých legionářů vracejících se z ruské fronty domů. A mezi nimi byl můj děde-ček. Přišel sem jako ti ostatní po šesti letech pekla 1. světové války v Rusku, tábořili tamhle na břehu zálivu, který je vidět odsud z balkonu. Mír a klid města nedotčeného válkou, rozmanitost zdejší pří-rody, zeleň lesů a krása hor nad městem... Tenkrát jim to muselo připadat jako přistání přímo v ráji na zemi. Odpočívali tu několik týdnů, pak jeli vla-ky přes Kanadu do Quebecu a odtamtud asi po půl roce loděmi do Hamburku.

Mohl se nějak ten dědův zážitek přenést na vás?

Já jsem o tom přesvědčený. To, co tady dědečkovy oči viděly skoro před sto lety, jsem si v sobě nosil už od narození. My dnes už totiž víme, že není jen genetika, ale i epigenetika, tedy to, co člověk nabe-re během života a pak to přenese na další generaci. Takže v paměti mojí maminky, které to dědeček ur-čitě vyprávěl, musel ten Vancouver zůstat. A od ní jsem to dostal já. Proto jsem tu byl okamžitě doma a jsem tu doma dodneška. Na tom jsem pochopil, že v životě nejsou náhody. Všechno, co se stane, je někde napsané, má to svůj důvod.

26www.brc.cz

To už mi říkáte jako lékař?

Ano. Já jsem vždycky byl trošku neortodoxní pro-fesor medicíny. Věřím tomu, že mnoho věcí mezi ne-bem a zemí nejen neznáme, ale ani je nepochopíme. To je post-kvantová fyzika, tedy filosofie. Já věřím, že existuje něco, co je mimo dosah logického chápání. Něco, co dodává harmonii celému vesmíru a záro-veň každému životu. A že zároveň existuje jakási ne-omezená a nekonečná paměť, které se teď říká Áka-šické pole, a kterou po sobě každý život zanechá. Já jsem byl odkojen na Karlově univerzitě tím, že nejen věda, ale i umění je součástí medicíny, protože pří-stup k pacientovi není jen diagnóza, ale i dotek ruky napřažené od jednoho člověka k druhému.

Vy jste před osmi lety dostal od Kanadské lékař-ské asociace nejstarší a nejvyšší ocenění, které může v Kanadě lékař od svých kolegů obdržet – F. N. G. Starr Award. Dali vám ji za „mimořádný pří-nos k lékařským vědám, praxi a výuce a zároveň za práci v umění divadelním“. Jak to spolu souvisí?

Zvědavost a touha porozumět vyžaduje tvořivost, a jestli ji máte v umění nebo ve vědě, to je jedno. Já jsem původně pracoval v oblasti, která objevo-vala podstatu mezibuněčné komunikace. Pak jsem začal být zván, abych přednášel na onkologických konferencích, protože se zjistilo, že problém nádoru je možná chybná komunikace s normálními buňka-mi. Tak jsem skončil jako profesor dětské onkologie a v té době se začaly dělat transplantace kostní dře-ně. Mně tehdy vadilo, že velké procento pacientů tr-pělo po transplantaci nemocí, které se říká „štěp pro-ti hostiteli“. A to je hrozná nemoc. Tělo občas odmítá transplantovaný orgán, ale v případě transplantace kostní dřeně, která tu imunitní reakci vyvolá, to zna-mená, že je odmítané celé vaše tělo.

Tak jsem se začal věnovat transplantaci paciento-vy vlastní dřeně, kde samozřejmě hrozba imunitní reakce neexistuje. Začali jsme odebírat pacientovu kostní dřeň, pěstovala se mimo tělo, pacient prošel terapií a pak se mu vrátila jeho vlastní kostní dřeň. Jenže ona v mnoha případech ta jeho kostní dřeň obsahovala rakovinové buňky, a tak ji bylo zapo-třebí čistit. Nechtěl jsem ji čistit s použitím toxické chemoterapie, a tak jsem hledal nějaký metabolický rozdíl mezi buňkami rakovinotvornými a normální-mi. Buňky potřebují určité živiny, u kostní dřeně šlo o železo. A ty rakovinotvorné buňky ho vyžadují víc než normální. Toho jsem využil na to čištění, a tak vznikla terapie některých dětských rakovin s použi-tím vyčištěné pacientovy vlastní kostní dřeně, kte-rá byla pak úspěšně používána nejen v Česku, ale i v Kanadě a USA. Za to jsem později dostal všelijaká uznání, i když se pak po několika letech přešlo na

další druhy léčby, jako jsou kmenové buňky.

Říkáte, že chemoterapii nemáte rád, ale přitom dneska se tak stále rakovina léčí...

Víte, jed je jed. A neničí jen buňky rakovinné, ale i normální. Proto se dnes už přechází postupně k in-dividualizované léčbě imunitou.

Pořád ale nerozumím tomu, jak se k ocenění od Kanadské lékařské asociace, kterou kromě vás obdrželi i různí nositelé Nobelových cen, ocitlo divadlo?

Lékař musí především být lidský. Proto je třeba na medicínu přijímat studenty z humanitních oborů, kteří vystudovali psychologii, sociologii nebo umění obecně, aby měli k pacientovi humánní přístup. Spo-jení medicíny a umění bylo starou tradicí profesorů na Karlově univerzitě. U mne se tyhle dvě lásky pro-línaly celý život a hodně mi ho usnadnily a obohati-ly. Takže jsem hodně dělal do kultury, stal se členem kanadské herecké unie, pracoval hodně v CBC, celo-kanadském rádiu, v profi divadle i ve filmu. A v roce 1976 jsem ve Vancouveru založil české divadlo Za rohem, kde jsem pak 30 let produkoval, režíroval a hrál v desítkách inscenací českých klasiků i disi-dentů, za což jsme dostali v roce 2008 českou cenu Gratias Agit a já pak v roce 2010 dostal i Masarykovu cenu. A předsednictvo Lékařské společnosti si toho také zřejmě povšimlo a udělili mi cenu jak za přínos k lékařské vědě, výuce a praxi medicíny, tak za přínos ke kultuře, konkrétně k divadlu. To se stalo, myslím, poprvé v historii.

To udělování ocenění se odehrává na celokanad-ském kongresu za přítomnosti delegátů i z jiných států Commonwealthu, to je dost velká sláva. Tahle se odehrávala v roce 2010 v Niagara Falls. Já jsem celý život zvyklý mít trému na divadle, vím, že je nut-ná, než jdu na scénu, ale jak vylezu na scénu, tak už ji nemám, jsem uvolněný a začínám pracovat. Ale tady jsem byl strašně nervózní. Byl jsem myslím prv-ní takovýhle imigrant, opravdový tulák starý, co stál u tý Niagáry. Ti přede mnou, to nebejvali tuláci, ale profesoři z Harwardu či Oxfordu, nositelé Nobelovky, a já si říkal, že jestli tam budu koktat nějaký blbosti, tak oni tu cenu už nikdy nedají takovému přivandro-valci, jako jsem já.

Kromě toho jsem věděl, že budu děkovat nejen jménem svým, ale jménem všech absolventů Kar-lovy univerzity, kteří kanadské medicíně významně přispěli. Jen z mého ročníku pražské fakulty je tu mi-nimálně třicet spolužáků, kteří jsou tu dneska profe-soři. Tak tam tak stojím v taláru, koukám do hlediště, kde je asi pět set významných doktorů z celé Kanady, USA, Anglie a Austrálie, a říkám si: ježišikriste, co já

27 www.brc.cz

udělám? A pak mě strčili k tomu pultíku, a když jsem si šahal pro projev do kapsy, tak jsem si vzpomněl na starej fór, rozhlédl jsem se po té audienci a řekl jsem: „Víte, já když jsem poslouchal, co tu o mně ří-kali, tak jsem začal mít tak silnou srdeční arytmii, že mi to srdce asi prorazí žebra, prosím vás – nesedí ná-hodou v audienci nějakej doktor?“ Všichni se začali chechtat a já jsem se úplně uvolnil. Taky jsem pak mluvil o těch věcech mezi nebem a zemí, o humani-smu a filosofii a oni mi potom ti profesoři gratulovali a říkali, že takovou řeč tu ještě neměli, a já se usmíval a říkal jsem si: „No jo, hoši, taky jste nikdy doteď tu cenu neudělili komediantovi.“ Musím ale přiznat, že si velice vážím toho, že jsem po sobě zanechal něja-kou stopu a že to ocenění sdílím se všemi českými doktory, kteří rovněž všichni významně přispěli ke kanadské medicíně.

Řadu ocenění máte právě za práci v onkologické oblasti. Když se řekne rakovina, tak se většina lidí vyděsí, že to je strašná věc, ale vy o ní nemluvíte, jako by to byla ta nejhorší věc na světě. Jak se na tu nemoc díváte sám?

Rakovina je neuvěřitelně široký pojem. To slovo je strašné, ale nádor nebo nádorové chování je v pod-statě součástí biologie, součástí života. Ono se třeba ví, že když muž žije dostatečně dlouho, tak se každý dožije rakoviny prostaty. Já s tím mám i osobní zkuše-nost, a jak už jsem říkal – myslím si, že na to, abychom pochopili biologii nádorů, tak ji musíme respektovat jako součást biologie celého organizmu. Musíme si uvědomit, že jsou stovky a tisíce druhů nádorů a že každý člověk, i když má stejnou diagnózu, tak ten jeho nádor je vždycky unikátní, jiný, individuální. V terapii se musí tedy respektovat každý individuální pacient. Biologie nádorového růstu je vždycky sou-částí biologie celého organizmu. Je spousta rakovin, zhoubných i benigních, ale přitom žádná nepracuje v zájmu zbytku těla, každá je sobecká a využívá bio-logii buněk a tkání normálních. Jestliže se na to za-čneme dívat takhle, tak si uvědomíme, že nádorové bujení jako takové je součástí vývoje individua. A já si pořád myslím, že je zapotřebí v budoucím výzku-mu respektovat interakci mezi rakovinovou buňkou a zbytkem těla a hledat způsoby léčení, jak nádor na-učit, aby se začal chovat slušně.

To se dá aplikovat snad na každý problém toho-to světa...

Absolutně. Měli bychom na rakovinu aplikovat po-rozumění a hledat, jak jí nabídnout alternativu.

Myslíte si, že tenhle individuální přístup lékaři dnes praktikují?

Bohužel zatím spíš ne. Medicína se bohužel stává naprostou technologií, všechno je podle statistiky

a zařazeno do škatulek. Když jsem měl profesorské

vizity a medici prezentovali pacienty, tak prezentu-

jící student u pacientova lůžka rovnou sáhl po cho-

robopisu a začal číst. Tak jsem mu řekl: Prosím vás,

vraťte ten chorobopis, kde jste ho vzal, a vystupte si

ze dveří. Na chodbě jsem mu pak řekl, že jestli tohle

udělá ještě jednou místo toho, aby pacienta vzal za

ruku, podíval se mu do očí a zeptal se ho, jak se má,

tak u mě nikdy zkoušku neudělá. To je mimocho-

dem taky důvod, proč jsou všichni ti prodavači ha-

dích olejů a léčitelé dnes úspěšní. Když k takovéhle

kořenářce přijdete, tak ona vám tu ruku podá, ona

se vás zeptá, jak se máte. Když přijdete do běžné kli-

niky, tak doktor přijde s laptopem, položí ho na vy-

šetřovací lůžko a začne ťukat do klávesnice.

Není to náhodou celkovou náladou ve společ-

nosti? Jak se s dnešní dobou vlastně vyrovnáváte?

Ta nálada mi přijde povrchní a vypořádávám se

s tím těžko. Někdo moudrý kdysi řekl, že stáří zna-

mená hodně hlubokou smlouvu se samotou, pro-

tože i když se nám povede chápat věci, které jsme

dřív nechápali nebo pomíjeli, tak už to naše pocho-

pení nikoho nezajímá. Podle mého je naše civilizace

před koncem, ale než umře, měli bychom se snažit

o ní co nejvíc vědět. Tak já cílevědomě čtu a studu-

ji. Nikdy jsem neměl moc rád Freuda, protože jeho

učení se mi zdálo jako únik, že všechny vaše nezdary

a nedokonalosti svede na to, co se stalo, když vám

byly dva měsíce, nebo co vám někdo udělal. Naopak

jsem ale vždycky uznával Viktora Frankla. Ten prožil

koncentrák a po válce byl profesorem psychiatrie ve

Vídni i v USA. On dělal jinou psychoanalýzu, které se

říkalo logoterapie, tedy terapie hledání smyslu. To,

co je v minulosti, neexistuje, to skončilo, to je pryč,

ta vaše minulost vás ovšem vytvořila do té podoby,

v jaké dnes jste. A reflexe minulosti má tedy význam

v tomto smyslu. Budoucnost je zcela nejasná, takže

zbývá jen přítomnost. A tu podle Frankla máme vy-

plnit hledáním smyslu života. Proč tu jsme, proč dě-

láme to, co děláme, proč něco pomíjíme a co může-

me zanechat ve svých dětech a svých vnoučatech.

To je ta nejdůležitější stopa, stopa lásky, kterou tu

po sobě i já snad můžu zanechat ve svých dvou sy-

nech, dvou vnučkách a dvou vnucích, kteří jsou po-

dle mne největším úspěchem mého života.

Já jsem byl určitou dobu hodně na špičce ve vědec-

kém výzkumu a uvědomuju si jednu podivuhodnou

věc: stejně jako žádné náboženství a největší nábo-

ženské mozky nikdy neuměly a doteď neumí odpo-

vědět na otázku, co je bůh, tak věda po třech tisících

let pořád ještě neumí odpovědět na nejdůležitější

otázku, co je život.

28www.brc.cz

Je mi deset let a všichni se v létě toho roku usmívajínaproti našeho domu stavějí kolem kamenného oltáře Cyrila a Metoděje kostel

ještě stále kamuflovaný jako obřadní síňv časopise Květy čtu o Niemeyerově Brasilii a poprvé vidím reprodukce Kupky

a obdivuji československé letce z bitvy o Britániije mi deset let

mám rád projevy pana Smrkovského podivně skloněného nad řečnickým pultíkemkaždý večer poslouchám s dědečkem v jeho ložnici Svobodnou Evropu

na krátkých vlnách v pásmu šestnácti metrůobrozená komunistická strana je na koni

a z televize slyšíme návrhy ekonomické reformy pana Šikak vesnické škole přijíždí obrovský černý Mercedes s německou poznávací značkou

a vpředu má chladič jako naše nákladní autaje to posel jiných světů

hledá se hrob německého vojáka na zdejším hřbitověmožná hledají hrob lékaře z místního lazaretu

co bydlel za války v domě mého dědečka a tvrdil že Hitler je krvavá zrůda a učil se ruskypak přišla fronta a zmizel lékař i dům

kolotočáři toho roku při pouti pouštějí celé dny Beatlesa já cítím že to je přesně ono

tolik energie a optimismu už pak nikdy nebudeani dědečkovy věty

komunisté dokázali popravit i ženu Miladu Horákovoua Rusové nás sice osvobodili ale ode všeho

neubraly ani kousek z nadšenípak jednou ráno mají dospělí v očích slzy

a slyšíme hlas Kamily Moučkovézachovejte klid a rozvahu

mám doma jen dřevěnou puškua tak po namíření na ruský transportér střílím jen slovem prásk

chodím po vesnici a opakuji heslo těch dníIndru Kapka Bilakapověsíme za ptáka

Po prázdninách začala škola a mě s kamarádem poslali uklízet v kabinetusovětské papírové vlajky tam ležely na stole a já je vzal a šel

na záchodbyly stejně nekvalitní jako celý tábor míru a socialismu a pouštěly barvu

má zadnice se zbarvila do červenapak se postupně zbarvilo do červena mnohé

a také někteří mí kamarádi zčervenalia ta barva nešla později smýt tak lehce

jako ta červeň z mého zadku.

ŠEDESÁTÝ OSMÝ...

Milan Bajgar

29 www.brc.cz

Toho léta jsme byli, jako už víckrát předtím, na dovolené v podnikové chatě v Lučanech nad Nisou v Jizerských

horách. Bylo mi osm, měla jsem s sebou knížku Klíč k určování ptáků, a když zrovna nepršelo (na horách v těch

dobách klidně propršela třeba celá dvoutýdenní dovolená), brouzdala jsem kolem chaty a pozorovala, co zrovna

létalo. V noci na středu 21. srpna nás několikrát probudil hluk letadel, nezvykle nízko a nezvykle často, bylo to

divné, ale vždy jsme to nějak zaspali.

Až ráno, když v jídelně hned vedle našeho pokoje pustil správce hodně nahlas rádio, dozvěděli jsme se tu zprá-

vu. Zcela jiný tón hlasu hlasatelky, hrozně vážný a naléhavý, pamatuji si jen slova „Zachovejte klid“. Tomu další-

mu jsem sice rozuměla, ale nedovedla jsem si představit, co znamená „obsadit“. Jen ze šoku našich jsem poznala,

že se děje něco, co se ještě nikdy nestalo, a padla na mě tíseň. Domů jsme se měli z rekreace vracet až v sobotu,

ale odjeli jsme dřív, v Praze jsme měli všechny příbuzné, babička ani teta přitom neměly telefon a obě bydlely

blízko centra. Jeli jsme vlakem, na každém nádraží byli z okna vidět postávající vojáci se samopaly, „Rusáci“, od

těch dnů se jim už jinak neřeklo. Pamatuji se také na zabílené názvy čehokoliv, i na cedule u silnice se šipkou

MOCKBA 2000 км.

Na zápasy mistrovství světa v hokeji, které se v březnu 1969 hrálo ve Švédsku, jsme se chodili dívat k tetě,

doma jsme ještě televizi neměli. Číslice 2:0 a 4:3, napsané křídou na fasádách mnoha domů v pražských ulicích,

vykřikovaly vítězství, vnímala jsem to tehdy jako sladkou pomstu - Rusáky jsme tam dokázali porazit hned

dvakrát. Pamatovala jsem si jména nejlepších hráčů i s jejich čísly a z novin jsem si vystřihovala fotky ze zápasů

do zvláštního sešitu. Mrzí mě, že po několikerém stěhování a přesunu mých zájmů jinam se mi ty sešity ztratily.

Jaroslav a Jiří Holíkové, Václav Nedomanský, výborný slovenský brankář Vlado Dzurilla, z ruských jmen mi nej-

více utkvělo jméno obrovitého obránce Ragulina, který uměl dávat „bodyčky“. Ale ne líp, než náš Jarda Machač...

Když jsme se spolužačkou jely o pár let později do divadla ABC na představení Klubu mladých diváků, z tram-

vaje jsme vystupovaly u Muzea. Dosud byly na tmavých sloupech v jeho průčelí světlé jizvy od zásahů z ruských

tanků. Nedávalo mi smysl, proč stříleli zrovna na Muzeum, ani to, proč to nikdo neopravil.

Ale to už byla dávno normalizace...

Andrea Adamová

30www.brc.cz

Začátkem května 2018 děti z mateřské

školy HAPPY DAY ve Frýdlantu nad

Ostravicí prožily krásný a velmi poučný

den, kdy autobusem zavítaly do parku

Beskydského rehabilitačního centra. Na

autobusové zastávce nás čekal náš prů-

vodce parkem pan Zdeněk Strnadel (na

snímku vpravo). Děti se zábavnou a inter-

aktivní formou dozvěděly hodně o míst-

ní, ale i cizokrajné flóře a fauně. Mohly si

například prohlédnout a nakrmit kame-

runské kozy, pozorovaly japonské kapry,

ale našim očím neunikli ani místní kosi,

drozd zpěvný, sýkorky, veverky či kach-

na. Počasí nám moc nepřálo, protože se

v tento den zrovna velmi ochladilo a mír-

ně nás i zmáčel déšť. To nám ale nebylo

překážkou a i svačinku jsme si vychutna-

li venku na čerstvém vzduchu na velmi

hezké terase kavárny Lara. Poté, co jsme

se posilnili, tak jsme se vydali na výšlap

k volně přístupné léčebné pyramidě, kde

jsme s dětmi relaxovali a čerpali pozitiv-

ní energii. Dál procházka pokračovala

kolem krásných léčebných budov až ke

kapli Nejsvětější Panny Marie, kde nás

čekalo hned několik úkolů. Jeden z nich

byla výsadba trvalek. Děti si zopakovaly

názvy částí rostlinného těla, základní po-

třeby pro růst rostlin a sázením přispěly

ke zkrášlení parku. Děti byly překvape-

né, když jsme u památníku Josefa Kaluse

pustili nahrávky jeho básní, a tak s údi-

vem a nerušeně poslouchaly. Za zmínku

rovněž stojí poznávání místních stromů

– jírovce maďalu, buku, jasanu, javo-

ru mléče i klenu, dubu, ale i běhání pro

vodu na zalévání k místní studánce a vý-

šlap na rozhlednu architekta Lichnovské-

ho. Čas odjezdu zpátky nás tlačil, a tak

jsme již nestihli plánovanou návštěvu

Galerie Lara, což nám ale dává záminku

se do malebného a naučného prostředí

lesoparku opět vrátit.

Děti si odvezly mnoho krásných zážitků

i informací a za to děkujeme krajinářské-

mu architektovi Zdeňku Strnadlovi.

Ing. Irena McCormick, Ph.D.

31 www.brc.cz

--

--

-

Z časopisu Nemocniční listy FN Ostrava 5/2018 (kráceno)Ve čtvrtek 3. května byla v novém ambulantním traktu Kliniky hematoonkologie FNO otevřena Kavárna

života. Jde o další společný projekt kliniky a Nadačního fondu Pavla Novotného. Slavnostní akt se uskutečnil

za plného provozu ambulance, takže hudební doprovod i úvodní slova si vyslechlo několik desítek čekajících

pacientů. „Myslím, že každá dobrá událost v životě se počítá, a toto je jedna z nich,“ prohlásil v úvodu prof.

MUDr. Roman Hájek, CSc., přednosta Kliniky hematoonkologie FNO. „Jsem rád, že v Nadačním fondu Pavla

Novotného máme partnera, jenž nám pomůže s otevřením i provozem kavárny, která je tu pro vás, pro pacien-

ty. Doufáme, že kvalitní káva vám alespoň trochu zpříjemní pobyt v čekárně naší ambulance,“ oslovil přítom-

né... Předseda správní rady nadačního fondu Pavel Novotný pak připomněl, že on sám byl před několika lety

také onkologickým pacientem. „Když porovnám možnosti léčby i kvalitu zázemí poskytovaného pacientům

tenkrát a dnes, těší mě, jak se vše posunuje kupředu. A cením si toho, že spolupracujeme právě s ostravskou

fakultní nemocnicí, která je podle mého mínění jednou z nejlepších nemocnic v republice, ne-li nejlepší,“

zdůraznil a ocenil zvláště vstřícnost Mgr. Kateřiny Hašové, vrchní sestry Kliniky hematoonkologie FNO. „Ka-

várna života úzce souvisí s naším heslem „Věřím v život“. Sami nejlépe víte, jak je při léčbě důležitá psychika

pacienta. Snad k vaší dobré náladě přispěje i lahodná káva nebo čaj, které tu budou dobrovolníci připravovat

v dopoledních hodinách,“ oslovil pacienty a pozval je k ochutnání nápojů. (gl)

Poznámka redakce: Výše citovanou zprávou se ještě vracíme k článku „Pacient, který pomáhá jiným“ na stra-

nách 18-19. Jak vidno, aktivity pana Pavla Novotného a jeho nadačního fondu jsou opravdu neutuchající.

ZA PODPORY OBCE ČELADNÁ

ANETA LANGEROVÁKORBEN DALLAS / a další

3.–4. SRPNA 2018 / ČELADNÁ (AREÁL ZŠ)

www.ladnaceladna.czVstupenky v předprodeji přes síť Ticketpro, v IC Čeladná

a v prodejně Oriental v Ostravě-Zábřehu.

32www.brc.cz

Pokud se rozhodnete navštívit GALERII MALÍŘŮ

BESKYD v Čeladné, uvidíte především výtvarná díla

malířů, členů Sdružení výtvarných umělců morav-

ských (SVUM). Toto uskupení bylo založeno v roce

1907 a sdružovalo řadu významných malířů začátku

20. století. Předními představiteli tohoto sdružení byli

bratři Joža a Franta Úprkové a bratři Bohumír a Alois

Jaroňkové. Bratři Jaroňkové jsou také zakladatelé Va-

lašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm.

Bohumír Jaroněk měl jeden ze svých ateliérů přímo

v místech Beskydského rehabilitačního centra, v teh-

dejších lázních Skalka. Členové SVUM se zde často

scházeli k jednáním i zábavě, stejně jako přední mora-

vští spisovatelé. Podařilo se nám postupně shromáždit

některé jejich obrazy, a tak máte nyní možnost setkat

se s díly předních výtvarníků v místech, která rádi

a pravidelně navštěvovali.

K členům SVUM patřili například Martin Benka,

Antonín Frolka, Roman Havelka, Antonín Hudeček,

Alois Kalvoda, Stanislav Lolek, Alfons Mucha, Fran-

tišek Pečinka a Max Švabinský. O jejich významu pro

výtvarné umění v zemích Koruny české svědčí i to, že

Bohumír Jaroněk byl v té době prvním Čechem, který

se stal členem prestižního vídeňského spolku Hagen-

bund. Řada malířů, jejichž díla zde můžete vidět, byla

Mařákovými žáky na pražské akademii.

Jsme rádi, že se s k nám tito významní umělci moh-

li po více než 100 letech symbolicky vrátit ve svých

obrazech. Srdečně vás zveme k návštěvě. (red)

V prodejní části Galerie malířů Beskyd lze zakoupit: magnetky, tašky, textilní hračky, bylinné

polštářky a pytlíčky, svíčky, svícny a podložky, mýdla, medovou kosmetiku, oleje k péči o tělo,

masážní vosky, voňavé jíly a tyčinky; keramiku: hrnky, konvičky, misky, džbánky, zvonky, aro-

ma lampy, talíře, tácy; kožené výrobky: pouzdra na mobil, karty, peněženky, náramky, skleničky

a sady skleniček (s logem i bez), vánoční a velikonoční ozdoby, prostírání, ubrusy, chňapky, zá-

stěry, polštáře, ručně barvené šátky a šály z hedvábí, trička, lněné šaty a tuniky, šperky, doutníky,

pohlednice, publikace, drobná výtvarná díla...

Galerie malířů Beskyd, 739 12 Čeladná 42;

otevřeno od úterý do neděle 12 - 17 hod. Tel.: 558 616 244