Radiační ochrana na pracovištích s RTG generátory ionizujícího záření
Fyzikální, biologické a legislativní principy radiační ochrany na pracovištích s RTG generátory ionizujícího záření
Mgr. David ZoulFakulta biomedicínského inženýrství ČVUT
2013
Obsah
Fyzikální principy radiační ochranyBiologické principy radiační ochranyLegislativní principy radiační ochrany
Hlavní zdroje ozáření
Přehled zdrojů ozáření
lékařské ozáření19,5%
radon a jeho d.p.41,8%
zemské záření gama14,8%
kosmické záření12,6%
zkoušky jad. zbraní4%
ostatní 0,4%
radionuklidy v těle7,4%
lékařské ozáření zkoušky jad. zbraní ostatní
radon a jeho d.p. zemské záření gama kosmické záření
radionuklidy v tělě
Kolektivní dávky z RTG vyšetření
Spektrum RTG záření
Fyzikální principy radiační ochrany
Opatření redukující individuální zevní ozáření z daného zdroje vychází ze čtyřprincipů nazývaných
ochrana regulací emise zdrojeochrana vzdálenostíochrana časem ochrana stíněním
a jejich vzájemné kombinace, neboť platí vztah:
První činitel označuje tzv. příkon fluence částic (závisí na emisi zdroje a navzdálenosti). Druhý činitel umožňuje provést ochranu časem a konečně třetí činitelna pravé straně vyjadřuje stínění materiálem tloušťky d, s lineárním součinitelem zeslabení µ.
2~4
dzND t er
Opatření a postupy vedoucí ke snížení radiační zátěže na pracovišti
využívání ochranných prostředků (štíty, zástěny, závěsy, zástěry, límce, brýle, rukavice)
omezení provozu na nejnutnější dobudůsledné vycloňování na oblast zájmuvyužívání možnosti volby přídavné filtracedodržování maximální vzdálenosti pacient - lékařvyužívání pulsní skiaskopieminimální využívání režimu vysokého rozlišení
(např. pouze pro záznam)maximální vzdálenost ohnisko-pacientminimální využívání režimu zvětšenípři skiaskopování s vodorovnou osou svazku musí stát vyšetřující lékař vždy na straně detektoru obrazupři skiaskopování se svislou osou svazku musí být rentgenka vždy pod pacientem.
Radiační ochrana pacientůPečlivá volba velikosti pole RTG záření (maximální vyclonění)Správná volba napětí a filtrace (snížení dávky na kůži)Maximální omezení počtu vyšetření (zdůvodnění) a opakovaných vyšetření, např. opakování snímku:
chyby v nastavení pole (práce fyziků, biomediků a laborantů)podexponování (standardy správných radiologických postupů)pohyby pacienta (děti)
Maximalizovat vzdálenost ohnisko – kůže (mobilní RTG d 30 cm, stacionární RTG d 45 cm)Diagnostické referenční úrovně - národní DRÚ viz vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb, místní DRÚ viz standardní operační postupy (SOP)Informovaný souhlas s provedením radiologického vyšetření gravidní pacientkyZaznamenávání údajů o expozici ke zpětnému odhadu radiační zátěžeČím menší zátěž pacienta, tím menší zátěž personálu a naopak
Radiační ochrana pacientůVyužívání všech dostupných prostředků pro stínění orgánů pacienta mimo oblast klinického zájmu (např. v zubní ordinaci zástěra a límec pro intraorální snímkování - ochrana štítné žlázy, ochrana trupu před rozptýleným zářením z hlavy)
BIOLOGICKÉ PRINCIPY RADIAČNÍ OCHRANY
Biologické účinky ionizujícího záření
Přímé účinky: okamžité poškození buněk způsobené přímým působením stopy ionizující částicekernel-elektrony
Nepřímé účinky: následná poškození buněk způsobená chemickým působením radiačně indukovaných volných radikálů
Biologické účinky ionizujícího zářeníDeterministické – projeví se pouze je-li dosaženo dávkového prahu (cca. stovky mGy pro jednorázové celotělové ozáření) a to v relativně krátké době po ozáření. Souvisí s radiačním poškozením funkce klinicky významného množství buněk těla (nemoc z ozáření)Hormetické – stimulující účinky malých dávek záření mohou vyvolat tzv. adaptivní odpověď organismu v podobě dočasného zmírnění specifických zdravotních potíží, jako je např. artritida, astma, pooperační bolesti aj. (radioaktivní lázně, radonové jeskyně).Stochastické – pravděpodobnostní, bezprahové a kumulativní (účinek vzrůstá s dávkou lineárně až kvadraticky, genetická poškození se s časem kumulují)
Projevy: postupné genetické mutace přenosné i na příští generace, vznik nádorových onemocnění.
ÚČINKY HORMETICKÉ
Letální dávkaLDmin – smrt jediného jedinceLD50/t – smrt 50% jedinců za čas tLD100/t – smrt 100% jedinců za čas t
Biologické účinky ionizujícího záření
Akutní nemoc z ozáření vzniká typicky po jednorázovém celotělovém ozáření vyšší dávkou pronikavého záření. U člověka se ke kvantifikaci míry deterministických účinků ozáření používá komplexního ukazatele LD 50/60, což je letální dávka, při níž zemře 50 % ozářených jedinců v období do 60 dnů po ozáření. Ve správě UNSCEAR 1993 se uvádí hodnota LD 50/60 pro ozáření člověka ve střední čáře pro řídce ionizující záření v rozpětí 2,1 Gy až 5,25 Gy se střední hodnotou 3,5 Gy. Klinický obraz akutní nemoci z ozáření závisí na velikosti celotělové dávky. Podle její stoupající výše převládají nejprve příznaky podmíněné poruchou funkce sliznic, poté krvetvorných orgánů, při vyšších dávkách příznaky z oblasti trávicího ústrojí a konečně důsledky poruch centrálního nervového systému a metabolismu.
1) Orofaryngeální syndrom se projevuje již při jednorázovém ozáření dávkou 2 – 3 Gy. Je charakterizován změnami na sliznici dutiny ústní a v hltanu, kde jsou postiženy zejména tkáně bohaté na lymfatické elementy, jako jsou tonzily a kořen jazyka. Postiženy jsou i dásně, sliznice tváří a měkkého patra. Vedle krvácení a povrchových ulcerací mohou vznikat i hluboké nekrózy. Může jít o projevy vcelku závažné, provázené bolestí a hromaděním lepkavých hlenovitých hmot, které ucpávají dýchací cesty a ztěžují dýchání. Neméně významné může být poškození plicní tkáně. Terčovými elementy jsou zde buňky alveolů, případně i jemné cévy. V průběhu několika málo měsíců po ozáření se může vyvinout radiační pneumonitis, který v ojedinělých případech může vést i ke smrti.
Deterministické účinky celotělového ozáření - akutní nemoc z ozáření
2) Hematologická forma se svými hraničními příznaky může projevit již při jednorázovém celotělovém ozáření dávkou okolo 1 – 2 Gy, avšak typický obraz odpovídá dávkám nad 3 Gy. V klinickém průběhu lze rozlišit několik období. Během prvních 48 hodin po ozáření se rozvíjejí přechodné úvodní příznaky, které jsou důsledkem odezvy regulačních systémů organismu, především autonomního nervového systému. Jsou reprezentovány projevy gastrointestinálními a neuromuskulárními. K první skupině patří nechutenství, nausea, zvracení, průjem, salivace a dehydratace organismu. Ke druhé pak únava, apatie, pocení, bolesti hlavy, pokles krevního tlaku a zvýšená teplota. Zvracení bývá dominujícím příznakem. Je důsledkem podráždění dvou center v prodloužené míše nízkomolekulárními peptidy. Jedním z center je chemorecepční spouštěcí zóna, druhým vlastní centrum zvracení. Doba nástupu zvracení a jeho frekvence může být vodítkem k předběžnému odhadu závažnosti ozáření. Po odeznění úvodních obtíží nastává několikadenní období latence, kdy postižený nemá výrazné příznaky. Plný rozvoj nemoci z ozáření je charakterizován výrazným zhoršením celkového stavu. Nemocný trpí horečkami, za příznaků mikrobiálního rozsevu a zhroucení imunitních ochranných struktur, krvácením ze sliznic, popř. kožními projevy krvácení. Tyto příznaky vrcholí v době nejhlubšího poklesu neutrofilních leukocytů a krevních destiček, který nastupuje při dávkách 4 Gy okolo 20. dne po ozáření, při dávkách 6 Gy asi 7. den po ozáření. Jednotlivé třídy elementů periferní krve prodělávají změny vyplývající ze zániku radiosenzitivních buněk. Pokud celotělová dávka záření nepřekročí 3 Gy, mohou se objevit, po 6 – 8 týdnech, známky pomalého postupného zlepšování zdravotního stavu. Ze zachovalé frakce kmenových buněk proběhne v krvetvorných orgánech nová repopulace. Pro dávky 3 – 6 Gy se průměrná doba přežití postižené osoby pohybuje okolo jednoho měsíce.
Deterministické účinky celotělového ozáření - akutní nemoc z ozáření
3) Gastrointestinální forma akutní nemoci z ozáření se projevuje po jednorázové celotělové dávce 6 – 10 Gy, kdy rozvinuté příznaky nastupují mezi 4. a 7. dnem po ozáření. Spočívají v krutých průjmech provázených ztrátou tekutin, minerálním rozvratem a krvácením ze střev. Patogeneticky jde o projevy nekrózy buněk střevního epitelu s obnažením povrchu střeva. V pozdějších stádiích dochází k rupturám střevní stěny s následnou sepsí. Časový nástup změn souvisí s větší rychlostí obratu buněk střevního epitelu tj. dobou přechodu od kmenových buněk ve střevních kryptách k funkčním buňkám klků tenkého střeva. Vyšší prahová dávka zase souvisí s relativní radiorezistencí těchto buněk ve srovnání s kmenovými buňkami krvetvorby. Přežije-li nemocný 7 dnů, což bývá spíše výjimkou, projeví se u něho ovšem v plné míře i příznaky poškození krvetvorných orgánů.
4) Neuropsychická forma akutní nemoci z ozáření se projevuje při jednorázové celotělové dávce nad 10 Gy. Je důsledkem zejména radiačně indukovaného narušení krevního zásobení centrálního nervového systému.Během několika minut se objevuje celková zmatenost a dezorientace, nejpozději za několik hodin upadá postižený do těžkého komatu, z něhož se již neprobere. Během 6 hodin zcela vymizí lymfocyty v periferní krvi. Smrt se dostavuje v průběhu několika málo desítek hodin po expozici.
5) Kardiovaskulární a toxemický syndrom nastává po jednorázovém celotělovém ozáření dávkou v řádu několika desítek Gy. Poté co postižený upadne po několika minutách, či desítkách minut do komatu, dochází k totálnímu metabolickému rozvratu v celém organismu a během několika hodin nasává srdeční selhání.
Deterministické účinky celotělového ozáření - akutní nemoc z ozáření
Deterministické účinky ozáření kůže - akutní a chronická radiační dermatitida
Erytematózní dermatitis – 3 – 10 GyPo několikatýdením období latence se objeví zarudnutí a epilace. Ta může být při dávkách nad 6 Gy i trvalá. Erytém po čase sám zmizí bez dalších následků.
Deskvamativní dermatitis – 10 – 30 GyNěkolik hodin po ozáření vzniká tzv. časný (též prchavý) erytém, který po několika dnech samovolně odezní. V řádu několika týdnů se však rozvinou puchýře a plošné mokvání zasažené tkáně. V příznivějších případech poté dochází k plné obnově kůže z okrajů defektu.
Nekrotická forma radiační dermatitidy – 30 – 80 GyJe důsledkem především trombotického uzavření cévního zásobení hlubších vrstev kůže. Postižený okrsek tkáně postupně odumírá, odlučuje se a vytváří vřed. Hlubší defekty se dlouho a obtížně hojí v důsledku cévní degradace v okolí postiženého místa. I po zhojení je však další osud postiženého okrsku nejistý. Nová pokožka, často velmi tenká a křehká, nemá dostatečně spolehlivou podkladovou vyživující vrstvu, a proto špatně odolává mechanickým, chemickým a mikrobiálním faktorům. Po několika letech se proto může objevit sekundární vřed vyžadující zpravidla zákrok plastického chirurga. Těžký stav spočívá v celkových příznacích vyplývajících z toxémie a vyžaduje aplikaci náročných postupů popáleninové medicíny.
Doba nástupu klinických projevů na kůži rukou po expozici řídce ionizujícím zářením
Deterministické účinky – radiační poškození kůže
Deterministické účinky – radiační poškození kůže
Chronická radiační dermatitida
Stochastické účinky – Koeficienty rizika
Pravděpodobnost indukce malignity [10-2 Sv-1]
Souhrnná zdravotní újma [10-2 Sv-1]
Tkáň nebo orgán obyvatelé pracovníci obyvatelé pracovníci
močový měchýř 0,30 0,24 0,29 0,24
kostní dřeň 0,50 0,40 1,04 0,83
kostní povrch 0,05 0,04 0,07 0,06
mléčná žláza 0,20 0,16 0,36 0,29
tlusté střevo 0,85 0,68 1,03 0,82
játra 0,15 0,12 0,16 0,13
plíce 0,85 0,68 0,80 0,64
jícen 0,30 0,24 0,24 0,19
vaječník 0,10 0,08 0,15 0,12
kůže 0,02 0,02 0,04 0,03
žaludek 1,10 0,88 1,00 0,80
štítná žláza 0,08 0,06 0,15 0,12
ostatní tkáně 0,50 0,40 0,59 0,47
tkáně a orgány celkem 5,00 4,00 5,92 4,74
Příklad 1: Vypočti riziko indukce malignity po celotělovém terapeutickém ozáření dávkou 10 Gy, které je součástí léčby akutní leukémie, před transplantací kostní dřeně. Leukémie se na celkovém počtu radiačně indukovaných malignit podílí cca 5%.
Věková závislost radiosenzitivity
Dědičné důsledky ozáření rodičů
Genové mutace
Chromosomální aberace
Koeficient rizika dědičných poruch pro pracovníky: 0,810-2 Sv-1
Koefeicient rizika dědičných poruch pro obyvatele: 1,3310-2 Sv-1
Účinky záření na vývoj lidského zárodku a plodu
Při ozáření zárodku či plodu dávkou nižší než 20 mSv neexistuje významnější riziko pro další nepříznivý vývoj dítěte.
Dávka 20 – 50 mSv již vyžaduje patřičnou pozornost s využitím spolupráce se složkami SÚJB popř. SÚRO pro maximální upřesnění jejího odhadu, nepředstavuje však ještě bezpodmínečné poškození.
U dávek 50 – 100 mSv lze již předpokládat vliv ozáření na další vývoj plodu. Také celkové riziko gravidity se tím přibližně zdvojnásobí ve srovnání s přirozenými riziky těhotenství.
Zkreslené představy o riziku RTG zářeníMohou vést k neúměrným obavám před možným rizikem, a někdy až k požadavku umělého přerušení těhotenství i v situaci, která ve skutečnosti nepředstavuje pro plod významné riziko. Je třeba vysvětlit rodičům, že u konvenční skiagrafie je dávka na uterus vždy nižší než 10 mSv, což v řadě zemí světa koresponduje s roční dávkou od přírodního pozadí a nepředstavuje tedy zvýšené riziko. Ani u kontrastních vyšetření a CT vyšetření v oblasti břicha a pánve nebývá dávka na uterus obvykle vyšší než 50 mSv a nepředstavuje tedy ještě významné riziko.
Ve snaze uchránit plod je odloženo RDG vyšetření těhotné ženy s následkem pozdní diagnózy závažného onemocnění, které může ohrozit i samotný plod. Je třeba vždy zvážit, je-li vyšetření při použití ionizujícího záření nutné a jediné možné pro správné stanovení diagnózy a pakliže ano, zda jej nelze odložit až na období po porodu, bez rizika poškození pacientky či plodu. Je-li RDG vyšetření nutné, musí být pacientka řádně poučena o rizicích a podepisuje informovaný souhlas. Vyšetření je poté nutno realizovat dle takového protokolu, který minimalizuje dávku na plod. Tuto dávku je třeba spočítat ve spolupráci s radiologickým fyzikem a uvést ji do popisu vyšetření.
U těhotných pracovnic na RDG odděleních může jejich přeložení narušit chod oddělení, popř. vést k jejich diskriminaci. Je potřeba upravit práci ženy tak, aby plod po zbytek těhotenství neobdržel dávku převyšující obecný limit pro obyvatele, tj. 1 mSv, není ale nutné ženě zcela zabránit v práci se zdroji IZ, pokud sama dbá na svoji zvýšenou ochranu. Osobní dozimetry měří povrchovou dávku. Pokud pracovnice důsledně využívá všech ochranných prostředků, jež jsou jí k dispozici, bývá dávka na plod cca. 100x nižší, než údaj dozimetru.
Účinky vyšších dávek záření (nad 50 mGy) na vývoj lidského zárodku a plodu
Období preimplantace a blastogeneze (do 3. týdne) – platí pravidlo „vše nebo nic“ – ozářená zygota či blastocysta buď přežije bez vlivu
na další vývoj zárodku, nebo uhyne jako celek
Období embryogeneze (od 3. týdne do 8. týdne) – kromě rizika uhynutí zárodku hrozí též zpomalení jeho vývoje či některých jeho částí (mikrocefalie, mikroftalmie, …) a různé deformity jako např. rozštěpy patra aj.
Ranně fetální období (od 8. týdne do konce 2. trimestru) – ohroženo je především vyzrávání centrálního nervového systému. Hrozí trvalá mentální retardace (koeficient rizika 410-1 Sv-1)
Pozdně fetální období (3. trimestr) – dominuje riziko indukce malignit u dítěte, které se projeví do 10 let věku. Riziko indukce fatální malignity se odhaduje na 1,1210-1 Sv-1 po celé prenatální období.
Stanovení tkáňových a orgánových dávekMatematický model lidského tělaAdam a Eva (ICRP 75)
Voxel fantomy K dispozici dítě, dospělý muž a dospělá žena. Získávají se na základě MRI a CT rekonstrukce živých pacientů
Polygon mesh surface fantomyDnes existují v rozličné věkové, výškové i hmotnostní škále.Moderní výpočetní systémy pro stanovení tkáňových a orgánových dávek využívají těchto fantomů pro matematické modelování metodami Monte Carlo. Standardními výpočetními systémy tohoto druhu jsou např. programy PCXMC, EfDose, CalDose, nebo IMPACT.
Hodnocení zátěže pacientůSkiagrafie – efektivní dávka
Výpočet dávky na kůži na základě údajů KAP metru pro jednotlivé expozice
LEGISLATIVNÍ PRINCIPY RADIAČNÍ OCHRANY
Legislativní principy radiační ochranyZdůvodnění – §7 zákona č. 18/1997 Sb.: Lékařské ozáření se smí uskutečnit pouze tehdy, je-li odůvodněno přínosem vyvažujícím rizika, která ozářením vznikají nebo mohou vzniknoutOptimalizace – princip ALARA (As Low As Reasonably Achievable) ozáření tak nízké jak je rozumně dosažitelné při uvážení všech hospodářských a společenských hledisek. Ukazatele: pacient – radiologické standardyobyvatel – cost-benefit analýzapracovník – referenční úrovně ozářeníLimitace – závazné kvantitativní ukazatele jejichž překročení je nepřípustné (pro obyvatelstvo, pro pracovníky, pro učně a studenty)Zabezpečení zdroje – zamezení možnosti neoprávněného používání zdroje nepovolanou osobou, jeho poškození, či odcizení. Rentgenové přístroje nesmí být např. volně zaparkované na chodbách, kde se pohybují pacienti a další nepovolané osoby.
Radiologické standardyPři radiodiagnostickém vyšetření nutné správné použití zobrazovací metody tak, aby dávky ve tkáních byly co nejnižší, aniž by se tím omezilo získání nezbytných radiodiagnostických informací.
Pro každý standardní typ vyšetření spojený s lékařským ozářením existují tzv. národní radiologické standardy (viz zákon č. 373/2011 Sb., věstník MZ 9/2011), s nimiž se zároveň pojí tzv. národní diagnostické referenční úrovně (NDRÚ).
Každé pracoviště má ze zákona zároveň povinnost vypracovat a pravidelně aktualizovat tzv. místní radiologické standardy (charakteristické pro konkrétní pracoviště) v koordinaci s národními radiologickými standardy pro dané typy vyšetření, jež se na daném pracovišti provádějí. Jejich dodržování jednotlivými radiologickými pracovišti je posuzováno klinickým auditem. Součástí místních radiologických standardů musí být též způsob stanovení a hodnocení dávek pacientů a tzv. místní diagnostické referenční úrovně (MDRÚ) pro každý typ prováděného vyšetření.
Místní diagnostické referenční úrovně stanovuje lékařský fyzik na základě statistického rozboru pacientských dávek obdržených z každého typu vyšetření, prováděného na dostatečně velikých kohortách vyšetřených pacientů.
Místní radiologické standardyKromě MDRÚ je zejména potřeba, aby každý místní radiologický standard obsahoval:
1) Seznam přístrojů na daném oddělení a ke každému z nich přesný popis vyšetření, která se na něm provádějí.
2) Ke každému vyšetření je nutno dále uvést přesný postup snímkování (přednastavené hodnoty kV, ms, mAs, ... , použití AEC/AERC/ABC, ... , použité předvolby, vykrytí, velikosti polí (clony, zoomy), příprava před operací a po operaci, indikace a kontraindikace, ...).
3) Toto je třeba rozepsat zvlášť pro děti (pokud je dané zařízení určeno ke snímkování dětí), zvlášť pro dospělé a to jak pro štíhlého pacienta, tak pro silného pacienta pokud se liší.
4) Dále je potřeba uvést standardní polohu pacienta pro daný typ vyšetření, způsob vykrytí, použití Pb deky, apod.
5) Rovněž je důležité popsat, kterak si lékař ověřuje případnou graviditu pacientky před vyšetřením.
6) Nezbytný je rozpis klinické zodpovědnosti za jednotlivá vyšetření (indikující odborník, aplikující odborník, oprávněný lékař).
7) Za další je nutno popsat veškerou dokumentaci spojenou s vyšetřením pacienta - vyhotovením žádanky k RTG vyšetření počínaje, přes informovaný souhlas s vyšetřením (užší specifikace - gravidní a negravidní pac., pac. v bezvědomí, apod.) a zápisem parametrů vyšetření do provozního deníku konče.
8) Dále se popíše způsob odeslání dat do PACSu a kdo je za něj odpovědný.9) Také je nutno popsat způsob a doba zálohování dat na CD či jiných médiích kdo ji
provádí a kdo za ni odpovídá. 10) Zároveň je třeba v dokumentu ošetřit statut doprovázející osoby (podpisy, archivace, ...)
Cost – benefit analýza
Vážení nákladů spojených s radiační ochranou a přínosu spojeného s investicí těchto nákladů
Za tímto účelem byla objektivní zdravotní újma spojená s ozářením jednotlivce z řad obyvatelstva přepočtena na peníze a vyčíslena na:
2,5 milionu Kč/Sv pro dávky převyšující 3/10 limitu 1 milion Kč/Sv pro dávky mezi 3/10 a 1/10 limitu 0,5 milionu Kč/Sv pro dávky menší než 1/10 limitu
Radiační ochrana na pracovišti se ZIZ je považována za optimalizovanou tehdy, jestliže by investice spojené s jakýmkoli dalším zásahem na odvrácení dávek převážily nad benefitem, z těchto investic plynoucím.
Systém základních limitů
Pro pracovníky Pro obyvatele Pro studenty
(tzv. obecný limit) (16 – 18 let)
celé tělo (E): 50 mSv / rok 1 mSv / rok 6 mSv / rok 100 mSv / 5 let 5 mSv / 5 let 30 mSv / 5
let
oční čočka (HT): 150 mSv / rok 15 mSv / rok 50 mSv / rok
Kůže (HT): 500 mSv / rok 50 mSv / rok 150 mSv / rok
ruce po předloktí,nohy po kotníky (HT): 500 mSv / rok 50 mSv / rok 150 mSv /
rok
Systém odvozených limitů
Pro pracovníky
Hp (10): 20 mSv / rok
Hp (3): 150 mSv / rok
Hp (0,07): 500 mSv / rok
Pro profesní ozáření se nepřekročení základních limitů ozáření považuje za dostatečně prokázané, nejsou-li překročeny tzv. odvozené limity, vyjádřitelné v přímo měřitelných veličinách:
Směrné hodnoty pro referenční úrovně ozáření
(platí pro radiační pracovníky)
Referenční úrovně, při jejichž překročení je třeba údaj zaznamenávat a evidovat, se označují jako záznamové úrovně. Záznamové úrovně oddělují hodnoty zasluhující pozornost od hodnot bezvýznamných. Záznamové úrovně se zpravidla stanovují jako odpovídající 1/10 limitů a metody monitorování se volí tak, aby nejmenší detekovatelná hodnota měřené veličiny radiační ochrany byla menší než takto stanovená záznamová úroveň.
Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k následnému šetření o příčinách a možných důsledcích zjištěného výkyvu sledované veličiny radiační ochrany, se označují jako vyšetřovací úrovně. Vyšetřovací úrovně se zpravidla stanovují jako odpovídající 3/10 limitů ozáření.
Referenční úrovně, jejichž překročení je podnětem k zahájení nebo zavedení opatření ke změně zjištěného výkyvu sledované veličiny radiační ochrany, se označují jako zásahové úrovně. U zásahových úrovní vymezených v programu monitorování se uvádí také přesně, o jaký zásah se jedná a jakým postupem se o něm rozhoduje.
Sledované a kontrolované pásmo se zdroji ionizujícího záření
Sledované pásmo se vymezuje všude tam, kde se očekává, že efektivní dávka by mohla být vyšší než 1 mSv/rok nebo ekvivalentní dávka by mohla být vyšší než 1/10 limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny
Kontrolované pásmo se vymezuje všude tam, kde by efektivní dávka mohla být vyšší než 6 mSv/rok nebo kde by ekvivalentní dávka mohla být vyšší než 3/10 limitu ozáření pro oční čočku, kůži a končetiny,
nebo v pracovním místě, kde příkon dávkového ekvivalentu z ozáření bude v průměru za rok při běžném provozu zdroje záření vyšší než 2,5 Sv/h
Vymezení kontrolovaného pásma
Dokumenty: Vymezení kontrolovaného (popř. sledovaného) pásma Důkaz optimalizace radiační ochrany na pracovišti se ZIZ
Kategorie radiačních pracovníků
Pracovníci kategorie A – pracovníci, kteří smějí pracovat v kontrolovaném pásmu.Pracovníci kategorie A jsou monitorováni pomocí radiofotoluminiscenční (OSL) osobní dozimetrie (perioda odečtu 1 měsíc) popř. pomocí elektronické osobní dozimetrie (odečet dávky okamžitě po odchodu z pracoviště). Dozimetry se nosí na tzv. referenčním místě, tj. na levé straně hrudníku, vně ochranné zástěry.Pravidelné preventivní lékařské prohlídky pracovníků kategorie A. Dělí se na vstupní, periodické (perioda 1 rok), mimořádné (náhlá změna zdravotního stavu, překročení limitů ozáření), výstupní. Může je provádět pouze tzv. oprávněný lékař.Ostatní radiační pracovníci náleží do kategorie B a smějí pracovat pouze ve sledovaném pásmu.
Do kontrolovaného pásma mohou vstoupit (stejně, jako neradiační pracovníci – např. úklidová služba) pouze pokud provozovatel zajistí, že jejich ozáření nepřekročí obecné limity.
Mimořádné událostiRadiační nehody – události, které mohou mít za následek nepřípustné ozáření osob (nejčastější příčinou bývá ztráta kontroly nad zdrojem IZ). Zpravidla jsou omezeny pouze na prostory se zdrojem IZ. Možný počet zasažených osob se nejčastěji pohybuje v rozmezí 1 až 10.
V případě generátorů IZ lze jednoduše přerušit napájení bezpečnostním vypínačem (emergency off), popř. vytažením přístroje ze zásuvky
Dále postupovat podle standardního operačního postupu (SOP) pro mimořádnou událost
Provést šetření a záznam
Radiační havárie – události většího rozsahu, které vyžadují opatření na ochranu obyvatelstva a životního prostředí před účinky ozáření. Počet zasažených osob se může pohybovat v řádu desítek až stovek. Zpravidla souvisí s únikem radionuklidů do životního prostředí a nehrozí tedy na pracovištích vybavených pouze generátory IZ.
Postupovat dle Vnitřního havarijního plánu
Dokumentace v radiodiagnosticeOrganizační směrnice: (kopie modře označených dokumentů musí být uloženy též u přístroje)
Program zabezpečení jakosti: Odpovědnosti za radiační ochranu, Povinnosti, práva a kvalifikační požadavky na radiační pracovníky, Technická dokumentace a manuály, Prohlášení o shodě a typové schválení jednotlivých zdrojů, Registrační karty jednotlivých zdrojů, Rozhodnutí SÚJB o povolení k provozu jednotlivých zdrojů, Seznam ZIZ na pracovišti, Záznamy o pravidelných servisních prohlídkách, Provozní pokyny, Provozní deníky, Protokoly o zkouškách (PZ, ZDS, ZPS), Záznamy o opravách a údržbě, Záznamy o vstupu osob do KP, Záznamy o opakování expozic, Informovaný souhlas pacienta, Záznamy o poučení osob pomáhajících, Seznam radiačních pracovníků, Záznamy o vstupním školení pracovníků kategorie A, Záznamy o pravidelném ročním proškolení a přezkoušení pracovníků kategorie A, Posudek o zdravotní způsobilosti radiačních pracovníků, Záznamy o pravidelných lékařských prohlídkách pracovníků kategorie A, Způsob vyřazení zdroje a pracoviště se zdrojem, Protokoly o auditech).Program monitorování: Důkaz optimalizace, Vymezení sledovaných a kontrolovaných pásem, Program monitorování pracovníků kategorie A, Radiační průkazy externích pracovníků, Záznamy o přešetření nadexpozic pracovníků kategorie A.Vnitřní havarijní plán: Mimořádné události, Radiologické události
Standardní operační postupy
Mimořádné události při provozu jednotlivých zdrojůMístní radiologické standardyMístní diagnostické referenční úrovně Metodiky provádění QC, popř. QA na jednotlivých zdrojích
Příručky jakosti
Hodnocení vlastností zdrojů IZZabezpečování jakosti při RDG vyšetřeních
Radiologický asistent
Provádí expozici pacientů pouze pod odpovědností lékaře.Musí být zaškolen pro daný typ přístroje a činnosti.Musí být seznámen s legislativou související s činností a obsahem dokumentů majících vztah k radiační ochraně (zákon č. 18/1997 Sb., vyhláška SÚJB č. 307/2002 Sb, Organizační směrnice (Program zabezpečování jakosti, Program monitorování, Vnitřní havarijní plán)).Pravidelně se podrobuje ověřování znalostí a způsobilosti k nakládání se ZIZ a to před začátkem práce a dále jednou ročně.Používá správnou zobrazovací metodu tak, aby dávky v tkáních byly co nejnižší při zachování nezbytných diagnostických informací.Denně, před zahájením klinického provozu, provádí vizuální a mechanickou kontrolu funkčnosti a nepoškozenosti všech prvků zařízení a kalibraci zařízení.Je povinen důsledně využívat všech ochranných pomůcek a prostředků pro radiační ochranu pracovníků, osob podstupujících lékařské ozáření i osob dobrovolně o ně pečujících.Dále je povinen zajistit, aby během provozu generátoru IZ byly v KP přítomny pouze osoby, jejichž přítomnost je nezbytně nutná.Zaznamenává do provozního deníku údaje o vyšetření, jako jsou expoziční parametry a jména lékařů přítomných v KP během činnosti ZIZ.Nosí filmový dozimetr na levé straně hrudníku vně ochranné zástěry.Při jakémkoli podezření na chybnou funkci zařízení nebo mimořádné události (neukončená expozice, požár) okamžitě zařízení vypne a dále postupuje dle dokumentu Vnitřní havarijní plán.
Pracovník pověřený soustavným dohledem nad dodržováním pažadavků radiační ochrany
Podřízenost: Je z hlediska radiační ochrany a bezpečnosti práce s ionizujícím zářením přímo podřízen statutárnímu zástupci, tj. řediteli nemocnice.
V otázkách radiační ochrany a bezpečnosti jsou všichni pracovníci bez výjimky podřízeni pracovníku pověřenému soustavným dohledem nad dodržováním požadavků radiační ochrany na oddělení.
Povinnosti: dbá na dodržování veškerých principů radiační ochrany uvedených v této prezentaci
Pravomoci: okamžitě odvolat zaměstnance z jeho pracovní činnosti při hrubém porušení základních pravidel nebo nařízení týkajících se radiační ochrany a bezpečnosti práce se zdroji ionizujícího záření, bez předchozího souhlasu vedoucího pracoviště, až do úplného vyřešení přestupku.
Při zjištění závažných nedostatků během pravidelných zkoušek provozní stálosti, nebo dlouhodobé stability, které by mohly ohrozit pacienty nebo obsluhující personál, má právo zastavit okamžitě práce na těchto zdrojích, bez předchozího souhlasu vedoucího pracoviště.
Při zjištění závažných nedostatků na zdrojích v průběhu léčby, které by mohly vést k nadměrnému nebo nereprodukovatelnému ozáření pacientů, má právo okamžitě zastavit práci na těchto zdrojích, až do odstranění závad. O této skutečnosti informuje vedoucího pracoviště a vedoucího OLF.
Upozornit zaměstnance na porušení zásad správné práce se zdroji ionizujícího záření a při opakování navrhnout vedoucímu pracoviště zaměstnance k uplatňování odpovědnosti dle platných předpisů.
Doporučit okamžité přeřazení zaměstnance na jiné pracoviště, pokud by byl ohrožen jeho zdravotní stav v případě setrvání v prostředí s ionizujícím zářením (např. těhotné pracovnice, nebo pracovník s překročenými limity ozáření).
Zakázat činnosti či metody léčby, jež by vedly k nadměrnému ozáření pacientů nebo personálu.
