12/2011

Komplet telemetrie Hitec „nitro“ (12) ● Polomaketa Deperdussin 1913 (39) ● Šroubokolesový parníček Kiawanda (70)

RCR – Radio Control Revue www.rcrevue.cz prosinec 2011 / ročník XII 89 Kč ● Slovensko 3,99 € ● Polsko 15 zł

SkymasterA-10 Thunderbolt II(53)

1

Slovo úvodem

RCR 12/2011

OBSAH 12/2011

±

Usmívejte se, prosím!Blíží se konec roku, za chvíli bu-

deme slavit Vánoce a o týden poz-ději Silvestra. V těchto časech bý-vají lidé k sobě většinou vlídnější laskavější, více se usmívají, prostě jsou veselí.

Letos tomu tak pohříchu není. Jda po ulici, vidím většinou za-chmuřené tváře, v hospodě chlapi jen na všechno nadávají, vládne všeobecná nas… naštvanost.

Není se ani čemu divit, když už jsme víc než půl roku strašeni, jak bude v roce 2012 zle, co všechno se zdraží, jak se podle nového zákoní-ku práce zhorší podmínky zaměst-nanců… Z televizní obrazovky to na nás chrlí reprezentanti prakticky všech politických stran jen s tím rozdílem, že jedni říkají, že teď mu-sí být hůř, aby nám později mohlo být lépe, a ti druzí, že už bude je-nom hůř, protože všechny změny, které se teď dělají, jsou špatně.

Nebudu vám předkládat těšínská jablíčka, opravdu nejspíš bude o něco hůř, chtěl bych jen připome-nout ono dnes již klasické, že „s úsměvem jde všechno líp!“

Četl jsem před časem nějaký rozhovor z bývalým vězněm z kon-centračního tábora, v němž říkal, že i v těch nelidských podmínkách, ja-ké tam panovaly, jim humor pomá-hal přežít. Někdy měl, pravda, dosti morbidní podobu, zmíněný vězeň vzpomínal, jak se strašně nasmáli, když jejich spolutrpitele strážce zcela bezdůvodně nakopl tak, až mu zlomil nohu. No, dovedu si představit lepší důvod k veselí, ale když jim to pomáhalo…

Humor může mít různé podoby. Ostatně všichni asi víme, že se liší humor jednotlivých národů. Mně osobně se velice libí suchý humor anglický, tedy fórky pronášené s kamennou tváří. Francouzský hu-mor je zase krásně rozjívený, za-tímco německý mi připadá poně-kud těžkopádný; pokud vám Ně-mec vypráví vtip, sám se přitom na-hlas směje, asi abyste pochopili, že je to legrační. Rusové zase často mívají ve svém humoru přimíchánu větší či menší dávku melancholie a někdy i ponaučení.

Tyhle rozdíly se ale netýkají jen národů, najdeme je i v naší malé ze-mičce. Například my Pražáci hroz-ně rádi rýpeme. Své jedovaté po-známky přitom pronášíme se smr-telně vážným obličejem a samo-zřejmě nám největší radost udělá, když tím dokážeme někoho vytočit. Bodří Moravané mají zase v oblibě vtipy často jadrné, až gargantuov-ské.

Narazí-li pak na sebe lidé s roz-dílným smyslem pro humor, může to někdy přinést i velké trapasy.

Když jsem kdysi byl trenérem rake-tových modelářů, zajeli jsme se na jednom soustředění vykoupat na místni přehrádku a samozřejmě jsme ve vodě blbli. Stál jsem zrov-na na břehu a díval se na kluky, když mě tehdy čerstvý nováček v reprezentaci strčil do vody. Vyno-řil jsem se, vyplivl čůrek vody a pravil: „Kamaráde, ty se v repre-zentaci dlouho neohřeješ!“

Od té doby mě neměl rád a dlou-ho jsme nevěděl proč, až z něj jed-nou vypadlo, jak jsem mu tenkrát vyhrožoval. Překvapeně jsem mu vysvětloval, že to přece byl jenom vtip. Ale nevěřil mi: „Vždyť ty ses vůbec nesmál!“

Někdy má neobyčejné kouzlo humor zcela nechtěný. Ještě než se Vláďa Hadač stal mým šéfredakto-rem v Modeláři, jezdili jsme spolu na chmel. Vraceli jsme se jednou z takové chmelové brigády – tehdy se pro brigádníky vypravovaly zvláštní vlaky –, procházeli se po vagoně a hodnotili přítomné slečny, když nás jedna z nich oslo-vila: „Kluci, udělejte něco, ať je sranda!“ Vladimír se rozhlédl a je-ho oko utkvělo na spacím pytli, kte-rý měla vedle sebe. „To je tvůj?“ „Jo.“ Vladimír spacák vzal a pustil z otevřeného okénka. Nešťastné děvče stačilo jen vyjeknout: „Ne-blbni, mám tam holínky!“

Upřímně řečeno vyhození dra-hého spacáku z okna připadlo i mně docela drsné, ale její výkřik, když holínky byly asi desetkrát levnější než spací pytel, byl vpravdě komic-ký. Samozřejmě jsme se všichni smáli, jen postižená dívka jaksi ni-koliv. Musím ale dodat, že o spacák s holínkami nakonec nepřišla, v dalším kupé po směru jízdy stál totiž u okna kamarád, který ho chy-til.

Humor může být všelijaký. Drs-ný jako Vladimírovo vyhození spacáku z okna, jedovatý, jak to umíme my Pražáci, laskavý, něž-ný, lechtivý až obscénní… ale jed-no by měl mít společné: Neměl by zraňovat! Je například docela hloupé, když povídáte někomu v hospodě vtipy o tupých strážcích pořádku a z něj se pak vyklube po-licista právě propuštěný pro ne-schopnost.

Rozhodně bychom se ale neměli humoru zříkat. Naopak! Dobrý vtip často dokáže rozjasnit chmury na duši. Ne nadarmo kdosi řekl, že nic na světě není tak vážné, aby se o tom nedalo žertovat. Mějte to na paměti, kdykoliv si v příštím ro-ce budete chtít zanadávat.

A usmívejte se, prosím!Tomáš Sládek

váš šéfredaktor

±±

±

±±

±±

Představujeme 2

Pel-mel 4

MistrovstvíČRproupoutanémodely 6

PosledníletošnísoutěžSPraketýrů 6

RaketovýKoprníkposedmé 7

RChistorickývětroňzroku1949Sirius495-V 8

NiMHakumulátoryEnergizerAA2400aAAA800mAh 10

KomplettelemetrieHitec„nitro“ 12

DvoukanálovýkonvertorimpulzůKI1 14

ServaKingMax5520MA,5521MDa7021MD 16

Regulaceventilátoruchlazení 19

Prošikovnéruce 19;42

„Rybí“větroňWindhover 20

Pylonpromotor 20

MagnetyProteco 20

RCVM2011–loňskýmistrobhájiltitul 22

ElektrovětroňRobin 24

ElektrovětroňFox1800 26

HalovákategorieAeromuzikál 28

HalovýakrobatkategorieF3PQuarkEvo 30

RychlýelektroakrobatMidgetMustang 32

PohonnýkompletpromodelyF6B 34

ModelNutball 36

Deperdussin1913 39

PilatusTurboPorter 42

HoráckýleteckýdenJihlava2011 44

GulášAirShowParty2011 48

PolétánívModelparkupočtvrté 49

AkrobatPittsM12-S 50

DvakrátA-10ThunderboltII 53

AmerickýmotorákRookieMKII 56

KvadrikoptéraAR.Drone 58

RotorovélistySpinBlades600FBL 60

MézkušenostisbateriemiPulse 61

ČeskomoravskáKolben-DaněkPragaE.210 63

Vektorovánítahu 66

ÚpravapřímočarépilyProxxon 67

Malá,alešikovná! 68

Dremeltrochujinak 69

ŠroubokolesovýparníčekKiawanda 70

PlánekModelář72sSKA-065 72

ItalskáponorkatypuCB 74

Obsahročníku2011 76

Řádkováinzerce 79

ké opadání a výborný kluz. Křídlo vyztužené uhlíkem je určeno pro pl-nou mechanizaci. Model je vyráběn z vybírané lehké balzy, gondola a trup jsou uhlíkové.

Technická data: Rozpětí 2 500 mm; délka 1 300 mm; prázdná hmotnost 450 gVyrábí: Reichard modelsport Prodává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel: 549 212 719, www.reichard.cz Cena: 5 900 Kč

Mystic 29 Catamaran Brushless Plug & Drive

je závodní člun vybavený vodou chlazeným střídavým motorem 1 800 ot./min a vodou chlazeným regulátorem 60 A. Trup je lamináto-vý. Balení obsahuje sestavený kata-maran, nainstalovaný regulátor, mo-tor a servo.

Technická data: Délka 762 mm; šířka 279 mm; doporučená RC sou-prava 2kanálová; baterie 2x NiMH 7,2 V / 4 000 mAh, Li-pol 7,4 V / / 4 000–5 000 mAh / 20 C.Vyrábí: Proboat, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 8 599 Kč

Motory „inrunner” HET Typhoon

Šestipólové motory jsou klasické konstrukce s rotorem uvnitř statoru. Hodí se k pohonu velmi rychlých modelů a dmychadel a pro montáž převodovky. Na skladě jsou motory série o průměru 28 mm. Nejmenší z nich 2W má hmotnost 78 g, 4 600 ot./min a výkon 450 W, největší 2W--25 má hmotnost 110 g, 2 720 ot./ /min a výkon 1 100 W.

Vyrábí: HET, HongkongDodává: Hořejší model, Teslova 7, 301 00 Plzeň, www.horejsi.czProdávají: modelářské prodejnyCena: 2W 1 270 Kč 3W 1 270 Kč 2W-20 1 500 Kč 2W-25 1 625 Kč

Piper PA-25 Pawnee 1.20/26ccm ARF

Stavebnice makety amerického zemědělského letounu celodřevěné konstrukce obsahuje montážní pří-slušenství, hotový kryt kabiny, pod-vozek s koly, řízenou ostruhu s ko-lem, nádrž, vzpěry, motorové lože, nainstalovaná křidélka i klapky, na-barvený laminátový kryt motoru. Polosymetrický profil křídla umož-ňuje létání základních akrobatic-kých prvků. Odnímací křídlo je pro snadnou přepravu půlené.

Technická data: Rozpětí 2 205 mm; délka 1 528 mm; letová hmot-nost 4 880 g; nosná plocha 70,2 dm2; plošné zatížení 70 g/dm2; do-poručený motor 60–90 2T, 90–120 4 T, 26–30 cm3 benzinový; RC sou-prava 6kanálová. Vyrábí: Airline, ČínaDodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 8 999 Kč

Vrtulník Pioneer

Dvourotorový vrtulník s hliníko-vým trupem je téměř úplně sestave-ný. Je ovládán tříkanálovým infra-vysílačem (otáčky obou rotorů a zadního rotoru) + gyro. Délka mo-delu je 210 mm a celková hmotnost 38 g. V ceně je vrtulník, vysílač, dva náhradní listy rotoru, dva ocasní ro-tory, šroubovák a USB kabel pro na-bíjení z počítače.Dodává: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail info@bel-shop.euCena: 550 Kč

Párové vrtule 8/4,5 a 10/4.5

Sada plastových vrtulí (pravá a levá) 8/4,5 a 8/4,5R nebo 10/4,5 a 10/4,5R je určena pro dvoumoto-rové modely. Ke každé vrtuli je do-dávána sada distančních kroužků.Dodává: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail info@bel-shop.euCena: 80 Kč pár 8/4,5 100 Kč pár 10/4,5

Me-163 KometModel má rozpětí 920 mm

a hmotnost od 580 g (podle poho-nu). Trup je laminátový, neodníma-telné křídlo z pěny a balzy. Výrobce uvádí rychlost s vrtulovým poho-nem až 260 km/h, přesto je model dobře řiditelný a nezáludný. Zákla-

dem doporučené pohonné jednotky je motor HET 2W-20, který dosahu-je 34 000 ot./min (s vrtulí 4,5/ 4,5). Kromě verze s vrtulovým pohonem se model dodává i ve verzi pro po-hon dmychadlem 70 mm.Vyrábí: HET, HongkongDodává: Hořejší model, Teslova 7, 301 00 Plzeň, www.horejsi.czProdávají: modelářské prodejnyCena: 2 380 Kč (vrtulová verze)

2 690 Kč (pohon dmychadlem)

Straton

Elektrovrtulník se dodává v sadě s vysílačem 2,4 GHz, pohonným akumulátorem Li-pol 850mAh a sí-ťovým rychlonabíječem. Je určen k létání v hale i venku za klidu.

Technická data: Délka trupu 420 mm; průměr nosných rotorů 345 mm; hmotnost: 265 gDodává: Pelikan Daniel, PardubiceProdává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel: 549 212 719, www.reichard.cz Cena: 1 990 Kč

Cumulus ARFSoutěžní elektrovětroň kategorie

F5J má vynikající pronikavost, níz-

Představujeme

2 RCR 12/2011

Karel Jeřábek: Modelářství na Ústecku (vázané, 102 str. na křídovém pa-píře, bohatá fotodokumentace)

Karel Jeřábek je výraznou osob-ností mezi modeláři nejen z Ústecka, ale i v celém Česku, respektive dří-vějším Československu.

Začínal s leteckými modely, pře-devším s volnými větroni, už v pade-sátých létech minulého století a za-znamenal na domácí scéně několik úspěchů. Od roku 1967 se věnuje

především raketovému modelářství, v kteréžto odbornosti byl i úspěšným československým reprezentantem na nejvyšších světových soutěžích. Dokázal si však, byť jen rekreačně, odskočit také k RC automodelům. Od osmdesátých let létá především s RC větroni RCV2 a později F3J a na propagačních akcích pouští obří makety raket.

Kniha Modelářství na Ústecku je chronologicky rozčleněna na 50. lé-ta; 60. léta; 70. léta; 80 léta; 90. léta a Milénium. Autor v těchto kapito-lách velmi podrobně zmapoval čin-nost modelářských klubů v Ústí nad Labem a okolí a úspěchy ústeckých

modelářů v celostátním i mezinárodním měřítku. Kniha obsahuje neuvěři-telné množství podrobnos-tí a jmen známých i méně známých modelářů. Jejím největším přínosem pak je bohatá fotografická doku-mentace. Lze jen litovat, že před tiskem neprošla ja-zykovou korekturou.

Cena knihy je 400 Kč plus poštovné 45 Kč. Ob-jednat ji lze telefonem na čísle 605 558 533 nebo e-mailem na adrese ka-reljerabek88@seznam.cz

3RCR 12/2011

Uvedené slevy (v procen-tech) získáte, když se při

osobním nákupu v pro dejně proká žete svou Kartou

předplatitele, kterou jste obdrželi jako celoroční

před platitelé RC revue. Po-kud nakupujete u zásilko-vých služeb, připojte foto-

kopii karty ke své objednávce.

KLATOVSKÝ MODELÁŘKollárova 400

339 01 KlatovyTel.: 605 925 156, fax: 376 310 343

Po–Pá 9–12, 13–17, So 9–12www.sosmodelar.cz

Dřevocentrum Sedlčanyul. 28. října 8

SedlčanyTel.: 736 630 516

Po–Pá 8–17, So 8–11

SATRIAE. Krásnohorské 3

779 00 Olomouc-HodolanyTel./fax: 585 228 544

Po–Pá 9–17.30, So 9–12

REICHARDPalackého 134a

612 00 Brno-Královo PoleTel.: 549 212 719, fax: 549 252 805

Po–Pá 10–18, So 10–12

žELEzÁŘSTVí OLDŘICH bARTÁKTáborská 224

615 00 BrnoTel.: 548 425 810; 777 603 699

Po–Pá 7.30–18; So 8–12 www.naradi-bartak.cz

SAPEKOŠtefánikova 50, 949 01 NitraTel./fax: 00421 377 414 695

Mobil: 00421 907 523 523 Po–Pia 9–17, So 9–12

www.sapeko.sk

KARMAR MODELVrchlického 883

440 01 LounyTel.: 415 658 234

Po–Pá 9–12, 14–17, So 9–12

REzLERJabloňová 227

583 01 ChotěbořTel.: 569 623 607, mobil: 606 611 683

Po–Pá 15–19, So 9–13

TATRAMODELPod Hradiskom 50, 010 04 Žilina

Tel./fax: 00421 417 634 524Mobil: 00421 905 471 582

Po–Pia 8–12, 13–17, So 9–12

ModelářPolská 22

779 00 OlomoucTel.: 777 617 962

Po–Pá 10–17, Čt 10–13So 9–12 po tel. domluvě

JUNIORMODELLitvínovská 46/291

190 00 Praha 9Tel.: 604 645 718, 603 993 986

Po–Pá 14–18

ČERNÝ LADISLAVMasarykova tř. 534

698 01 Veselí nad MoravouTel.: 777 324 434

Po telefonické domluvě otevřeno kdykoli

AVANTIPoděbradova 255

506 01 JičínTel./fax: 493 534 404, mobil: 603 552 512

Po 13–17, Út–Pá 8.30–11.30, 13–17So 8.30–11.30

Modelářství – TepliceU Červeného kostela 36/17

415 03 TepliceTel.: 777 200 475

Po–Pá 9–12, 13–17.30

ObchOdníci PředPlatitelům

Modelář VaňouchKorunovační 16 170 00 Praha 7

Tel.: 233 378 679 Po–Pá 9–18

LESTR MODELSOC Galeria CílTopolová 2915

106 00 Praha 10Tel.: 602 388 031

Po–Pá 8–17

ESOTOPKlatovská 115320 17 Plzeň

Tel.: 377 423 635Po–Pá 9–17, So 9–12

MODEL INzERT-prodejnaObchodní dům Dvořák (2. patro)

tř. 9. května 2886390 02 Tábor

www.volny.cz/model_inzert

PEMI MODELPieskova 16949 01 Nitra

Tel.: 00421 377 416 198Po–Pia 10–17

So 9–12

RC modelyKe stadionu 196

513 01 SemilyTel.: 603 753 790

Út-Pá 9–12.30, 13–17 So 9–11.30

KOSTKA MODELCENTRUMŽižkova 102

586 01 JihlavaTel.: 736 775 148

Po–Pá 10–12; 14–17, www.kostkamodelcentrum.cz

HT MODELNa letisko 49

058 01 PopradTel.: 00421 527 768 212; 527 768 408

Po–Pia 8–17, So 9–12

Pavel Vít - PV modelNádražní 410/171

702 00 Ostrava-PřívozTel.: 596 111 446, 739 419 415

Po–Pá 9–17, So 9–12

RC FactoryBeranových 130199 00 Praha 9

tel: 777 337 567Po–Pá 9–16.00

www.rc-factory.cz

RUDOLF HIESbÖKHusova 15

539 01Hlinsko v ČecháchTel.: 469 315 039, mobil: 604 705 455Po–Pá 8.30–11.30, 12.30–17, So 8–11

www.hiesbok.cz

WWW.AGAMA-COLOR.CzPřerovská 496

530 06 PardubiceTel.: 603 223 877

Po–Ne 0–24

RC MODELy – PHVáclavské nám. 254

284 01 Kutná Horatel.: 777 152 294

Po-Pá 10–17, So 9–12www.Rcmodely-PH.cz

Obchodníci předplatitelům

Oxford bookshopLaurinská 9 Bratislava 1

Tel.: 00421 252 622 029Po–Pá 10–19, So–Ne 10–17

MG modelVoženílkova 5562

760 05 Zlínwww.mgmodel.cz

Po, St, Čt, Pá 10–18; So 9–12

RC market Pálavské nám. 11

628 00 Brno-VinohradyTel.: 511 116 693

Po–Pá 9,30–18, So 9–11

Fogt ModellsportMasarykovo nám. 26

Tel.: 518 342 506, 608 035 067Po–Čt 10–17, Pá 10–14

Sleva pouze při platbě v hotovosti

Modelářství Louny U Žatecké brány 5,

Louny

Po–Pá 9–17, So 9–12

Každý rok je jiný. Le-tošní promítání filmů při-hlášených na filmový fes-tival modelářů Bzuk film, které se konalo 8. října ve Weldis Sporthotelu v Dlouhé Vsi u Rychnova nad Kněžnou, přineslo báječný večer pro všech-ny zúčastněné diváky i autory.

Úroveň filmů byla do-sti rozdílná. O vítězi opět rozhodovali pouze divá-ci. Odbornou porotu nahradilo zá-věrečné slovo filmového znalce. Ja-roslav Doleček, osobnost mezi svě-tovými filmovými amatéry, pozdra-vil naše setkání již potřetí v řadě a zdá se, že byl spokojen.

Vždy je příjemné, když na ve-řejné promítání přijedou i přihlá-

šení filmaři. Potěšila nás účast au-torů z Prahy. Michal Čeliš s sebou přivezl i kolegu a natočili krátkou reportáž pro modelářskou televizi RC-TV, kterou můžete od letošní-ho roku sledovat na internetu.

Profesionální reportáže praž-ských autorů však nestačily na do-mácího Milana Michálka, který zvítězil již po čtvrté v řadě, tento-krát s filmem Zavírání sezony 2011. Jeho dvouletá dcera se uká-zala jako vynikající herečka a po-mohla k získání 56 % hlasů divá-ků. Druhý byl poslední díl RC-TV Michala Čeliše z Prahy a na tře-tím místě skončil rychnovský fil-mař Jaromír Schejbal se svými Po-střehy.

Vyhlášením ankety Modelář ro-ku Bzuk team chce ocenit práci modelářů, kteří se významnou mě-rou podílejí na rozvoji tohoto ko-níčku v našem euroregionu Gla-censis (Hradecký a Pardubický kraj, příhraniční oblast Polska a další části českého příhraničí). Každý rok hodláme morálně pod-pořit a věcně ocenit jednoho mode-

láře. První polovinu nominací za uplynulé desetiletí provedl Bzuk team a během večera dostali ocenění Modelář desetiletí 2001– –2010 tito modeláři:

Jaroslav Mach, Doudleby nad Orlicí – výrobce světových modelů F3A a konstruktér ultralightu;

Ladislav Macháň, Náchod – úspěšný výrobce modelů lodí, pro-pagátor rychlostních člunů Eco;

Miroslav Miletín, Vysoká nad Labem – lodní modely skupiny M, mistr ČR, úspěšný reprezentant ČR;

Jan Sršeň, Vamberk – lodní mo-dely skupiny M, mistr ČR, úspěš-ný reprezentant ČR;

Jiří Špinar, Borohrádek – lodní modely skupiny NS a C, mistr ČR, úspěšný reprezentant ČR.

Dalších pět modelářů bude oce-něno na jaře roku 2012 na nějaké z modelářských akcí v regionu. Nominace je možno zaslat do 31.prosince.

Výstava Modeláři sobě přinesla ukázky letadel, lodí, aut a raket. Na závěr byla slosována zákaznic-ká soutěž prodejny RC modely Bzuk a vylosovaná tombola.

Poděkování za příjemný večer patří všem partnerům a sponzo-rům, kteří letos akci podpořili:

Města Vamberk a Rychnov nad Kněžnou, Kooperativa pojišťovna Pardubice, ČSOB Hradec Králo-vé, KB Rychnov nad Kněžnou, modelářské velkoobchody Peli-kan Daniel Pardubice a Astra Uherský Brod, Tiskárna Horáček Vamberk, výrobce Standboxu Amulet Náchod a modelářské ča-sopisy z Prahy RC revue a RC mo-dely. Promítací plátno zapůjčila společnost AV Media Praha.

Ing. Zdeněk SršeňBzuk team Vamberk

V prosinci se dožívá v plné svěžesti 80. narozenin zakládající člen

nymburského modelářského klubu

Jan NetopilíkObětoval mnoho sil výchově nás mladýchmodelářů. Poté se stal předsedou celé nym-burskéorganizaceazasloužilseovybudováníbudovy,kdevzniklozázemíprovšechnyodbor-nostiamodelářizískalisvojivlastnídílnu,kterou

využívámedodnes.Svůjmodelářskýživotzasvětilkategoriiupoutanýchmaket.ZískalněkolikráttitulmistraČRavroce1988bylzařazendočeskoslovenské-ho reprezentačníhodružstva.Zasvůjnejvětšíúspěchpovažuje čtvrtémístonamistrovstvísvětavamerickéMunciivroce1992,kdemuchybělopůlbodunabronzovoumedaili!Poskončení reprezentačníčinnostiv roce1996patřímeziúspěšnézávodníkynadomácíchsoutěžíchaumísťujesenapředníchmístechvžebříčku.My,členovéScaleModelKlubuNymburk,muděkujemezacennéradyaúčin-noupomocpřimodelařině.Přejememuhodnězdavíaspokojenostijakvrodi-ně,taknasoutěžíchještěpomnohodalšíchlet.

Nymburští modeláři

Václav Rejchrt 70!Dne18.listopaduoslavilvýznamnévýročívplnémodelářskékondiciVáclavRejchrt.Sestavboumodelůzačaljakodesetiletýastavíjedodnes.Zatudobustavělmodelyskorovšechkategorií,volné,upoutanéiRC,sekterýmisoutěžnělétal.Vedl takémodelářskékroužky,hlavněvarmá-dě. Václav je dlouholetým členemModelklubu

HradecKrálové,kdekromětoho,žesoutěžnělétal,bylisportovnímfunkcioná-řem.Podílelseinavybudováníznáméhomodelářskéhostadionu„Ustoleté“.Oddevadesátýchletminuléhostoletísevěnujestavběstarýchmodelů–old-timerů,kterézhotovujepřesněpodlepůvodníchpodkladůisdodrženímteh-dejšíchmateriálů.Zadvacet letpostavil přesstohistoriků, včetně takových,jakobyltřímetrovýpětimotorovýmodelsgumovýmpohonemajednostrannýmpotahempanaPodlešákaztřicátýchletminuléhostoletí.Věřím,žeelánanad-šenípromodelářstvívydržíVáclavoviidalšíroky.Tomuzakamarádyapřátelepřeje

Honza Kypta

RCR 12/20114

Pel-mel

Báječný večer

OPRAVA

V RC revue 10/2011 byly v článku „Lipenecký obr trochu jinak a lé-pe“ publikovány informace budící dojem, že Úřad pro civilní letectví se zúčastnil akce v Lipencích. ÚCL se však akce oficiálně nezú-častnil a nevydal žádné hodnoce-ní. Pracovníci úřadu na této akci sice skutečně byli a nechali se o jejím průběhu informovat, nic-méně šlo pouze o jejich soukro-mou aktivitu a kontrolou nebyli pověřeni oficiálně.

Tomáš Sládekšéfredaktor

Nová modelářská prodejnabylaotevřenavJabloncinadNisou.KroměsamotnýchRCmodelůastaveb-nic aut, letadel, vrtulníků, lodí, tanků a jinýchmodelů zde naleznete širokýsortimentstavebníhomateriáluamodelářskébižuterie.Prodejnasloužíijakovýdejnímístoprointernetovýobchodwww.rc66.cz.

Adresa prodejny: 466 02 Jablonec nad Nisou, Březová 31aTelefon +420 737 167 696, www.rc66.cz

Otevírací doba: Po–pá 9:00–12:30 13:30–17:00

Připravené diplomy a dárkové poukázky pro „Modeláře desetiletí“

Vítězný Milan Michálek s protago-nistkou svého filmu Zavírání sezo-ny 2011

5RCR 12/2011

Inzerce

Poslední letošní soutěž Světové-ho poháru raketových modelářů se konala ve dnech 7.–9. října ve slo-vinském Kamniku. Z Česka se zú-častnili Bedřich a Marek Pavkovi, Alexander Kozlov (všichni RMK Krupka) a Jaromír Chalupa s Janem Šebestou (oba MK Šenov), Věra Pavková působila v mezinárodní ju-ry. Ve Slovinsku se tradičně hodnotí soutěž jednotlivců i družstev. Přesto-že naše výprava byla malá, dosáhla velmi pěkných výsledků.

V jednotlivcích Marek Pavka zvítězil a Jaromír Chalupa obsadil

3. místo v kategorii raketoplánů S4A. V kategorii raketa vírník S9A po rozlétávání zvítězil Jaromír Chalupa před Markem Pavkou. V soutěži týmů získali Alexander Kozlov a Marek a Bedřich Pavkovi druhá místa pro ČR v kategoriích S4A a S9A a v kategorii raket na pa-dáku S3A dokonce zvítězili. Jan Še-besta zvítězil v kategorii S3A v soutěži jednotlivců. Šenovští Jan Šebesta a Jaromír Chalupa si pak vzali do týmu T. Kasprzického z Polska a zvítězili v kategorii ra-ket na streameru S6A. V kategorii

RC raketových kluzáků S8E/P létal česko-sloven-ský tým ve složení Jaro-mír Chalupa, Jan Šebesta a Peter Matuška a obsadil třetí místo. To byla úspěš-ná tečka za letošním seri-álem Světového poháru.

Mgr. Věra Pavková

Z pověření Svazu modelářů ČR a pod záštitou města Svitavy uspořá-dal Modelklub Svitavy ve dnech 10.–11. září ve Svitavách na mode-lářském stadionu Cihelna mistrov-ství ČR upoutaných modelů s mezi-národní účastí. Soutěžilo se podle pravidel FAI s výjimkami platnými v ČR. Létaly se kategorie rychlost-ních modelů F2A, akrobatických modelů F2B, upoutaných školních modelů US a rychlostních modelů UR20 a UR25. Účast byla podmíně-na účastí na krajském přeboru nebo některé z vybraných soutěží. Na do-držování pravidel dohlížela jury ve složení Jinřich Samek, Milan Weis a Jaroslav Šafler. Celkem se mistrovství zúčastnilo 51 soutěží-cích z deseti klubů ČR. Přijeli i mo-deláři ze Slovenska a Polska. Počasí účastníkům přálo, bylo nádherně jas-no, teplota 18–27 °C, větřík 2–4 m/s.

V pátek 9. září proběhly plánova-né tréninky, v sobotu se v každé ka-tegorii létala dvě kola a v neděli se odlétalo třetí kolo.

V kategorii F2A startovalo pět soutěžících. Prvé a druhé kolo zvlád-

li nejlépe Slovák Marián Jurkovič rychlostí 244,899 km/h a Svatopluk Menšík (162,896 km/h).

V kategorii F2B bylo přihlášeno šestnáct soutěžících. Po odlétaných dvou kolech se na předních místech umístili slovenští reprezentanti Igor Burger a Alexandr Schrek, dále náš Zbyněk Kravčík. Mezi prvními čtyř-mi soutěžícími byl rozdíl jen 180 bo-dů a bylo jasné, že o konečném pořa-dí bude rozhodovat třetí kolo.

V národní kategorii US startovalo dvacet účastníků. Již od prvého kola se rozpoutal nelítostný boj mezi Václavem Zahálkou, Dominikem Šaflerem a Daliborem Tomanem. Po dvou kolech byl rozdíl mezi nimi dokonce pouhých 5 bodů, a tak i ta-dy rozhodovalo třetí kolo.

V národní rychlostní kategorii UR 20 startovalo sedm soutěžících a hned od začátku se i zde rozpoutal boj o co nejlepší výsledek. Po sobot-ním létání byl nejvíce spokojeni Vladimírové Tomkové mladší a starší a Dominik Šafler. Rozdíl po dvou kolech byl jen 0,98 s. V ka-tegorií UR 25 startovalo osm soutě-

žících a situace byla po-dobná jako u UR20. Po dvou kolech byli na předních místech Vác-lav Zahálka a Petr Popel-ka. Mezi třemi nejlepšími byl rozdíl pouhé 1,29 s. I zde tedy vše rozhodly až výsledky třetího kola.

Večer se většina účast-níků mistrovství sešla u táboráku, kde bylo při-pravené grilování masa, opékání buřtů i další ob-čerstvení, u něhož někteří vydrželi až do časných ranních hodin.

V neděli se létala ve všech kategoriích třetí kola.

V kategorii F2A se po-dařilo Svatopluku Menší-kovi z Holešova vylepšit na 223,602 km/h, nicméně celkově vyhrál Marián Jurkovič Marián z Bratislavy výkonem 244,899 km/h, druhý byl Svatopluk Menšík (a stal se mistrem ČR) a třetí místo obsadil Vladimír Tomek z Hradce Králové výkonem 144,576 km/h.

V kategorii F2B si první tři soutě-žící výsledky vylepšili a tím se roz-hodlo o umístění na „bedně“. Titul získal Jiří Vejmola Jiří výkonem 7 168,80 bodů. O druhém místě pro sebe rozhodl lepším třetím kolem Igor Burger z Bratislavy (7 159,60 b.) a třetí skončil Alexander Schrek z Bratislavy (7 155,8 b.).

Největší bitva nastala v kategorii US. Mistrem republiky se stal Vác-lav Zahálka z Modelklubu Svitavy výkonem 314 bodů. Na druhém mís-tě se umístil Dominik Šafler z Hrad-ce Králové výkonem 311 bodů a tře-tí místo obsadil Dalibor Toman z Modelklubu Svitavy výkonem 308 bodů.

V kategorii UR20 si nejlepší mís-ta rozdělili soutěžící z Hradce Králo-

vé. Mistrem republiky se stal Vlad-mír Tomek mladší výkonem 23,30 s, druhé místo obsadil Vladimír Tomek starší (24,30 s) a třetí Dominik Šafler (25,37 s).

U kategorie UR25 byla situace obdobná. O umístění na prvních třech místech rozhodovala lepší připravenost a pohoda. Tu měl nej-větší Václav Zahálka z Modelklubu Svitavy a získal titul výkonem 21,19 s. Druhé místo obsadil Petr Popelka výkonem 22,22 s a třetí byl Svatopluk Menšík z Holešova (22,95s).

Svitavské mistrovství ČR bylo největší akcí pro upoutané modely v roce 2011. Po celou dobu se o sou-těžící i pořadatele vzorně staral „bu-fet“ pod vedením Miroslavy Válko-vé a Jany Bahenské. Potěšitelná byla i účast asi dvou set padesáti diváků. Modelklub Svitavy děkuje všem účastníkům, pořadatelům i sponzo-rům.   Jindřich Samek  předseda MK Svitavy

nejen Rc

RCR 12/20116

Nejlepší soutěžící v kategorii S9A

– vítěz Jaromír Chalupa a druhý Marek

Pavka

Mistrovství ČR pro upoutané modely

Poslední letošní soutěž SP raketýrů

Stupně vítězů v kategorii F2B

Slovenské modely

Po loňském trochu smolném ročníku, pozna-menaném špatným poča-sím a větším počtem havá-rií, se v sobotu 24. října konalo na modelářském letišti Koprník u Mnicho-va Hradiště již sedmé se-tkání příznivců velkých raket.

Předpověď počasí sli-bovala téměř ideální pod-mínky. Ráno v sobotu však byly jen dva stupně nad nulou, rosa a hustá mlha. Okolo osmé dora-zila většina účastníků se-tkání a hlavně sestra Kar-la Urbana Vlasta, která již tradičně zajišťovala občerstvení (její štrůdl je vyhlášený). Startovní pole čítalo dvacet modelářů s jejich pomocní-ky, kteří s sebou přivezli 25 mo- delů.

Sobotní nebe otevřel po jedenácté hodině, kdy se už mlha rozpustila, per-fektním startem Petr Adam s modelem o prů-měru 50 mm a délce 1 m na motor ROS-40. Tako-véto modely dosahují výš-ky 300–500 m a jsou rela-tivně nenáročné na stavbu i přípravu ke startu, také díky tomu, že motor ROS--40 má zpožďovač pro vý-met návratného zařízení.

Po několika dalších startech obdobných mode-lů následoval první vzlet většího (průměr 75 / délka 1 200 mm) modelu, a to Pluto-03 Michala Křížka na motor 150 Ns s elektro-nickým časovačem. Po

dosažení výšky kolem 300 m se ote-vřel padák a model bezchybně při-stál.

Následoval start Matěje Pavlan-ského s polomaketou raketoplánu Energia-Buran o délce 1 100 mm

na motor 100 Ns. K odpojení a ovlá-dání aerodynamických ploch na ra-ketoplánu sloužila RC souprava. To však fungovalo špatně a raketoplán si to zamířil obloukem k zemi a hava-roval.

Další pěkný model, polomaketu francouzské rakety Dragon III, při-vezl Honza Plecháč z Lomnice nad Popelkou. Letěl sice jen s druhým stupněm, ale i ten měl úctyhodné rozměry (180/1 100 mm) a hmotnost 3,5 kg. Na motor 340 Ns dostoupal do cca 300 m.

To už se na vypouštěcí rampě při-pravoval Vláďa Jiruš se svým 1 800 mm dlouhým modelem Růžo-vý panther, poháněným hybridním raketovým motorem o imulzu 1 200 Ns. Vláďa model opravil po loňské havárii, při níž závada na vstřikovači zavinila malý tah motoru a model skončil zarytý v zemi. Ani letos však motor nefungoval tak, jak by měl. Měl opět nízký tah, takže neudělil modelu dostatečnou rychlost, a 5,5 kg těžká raketa se po 15 sekundách letu po balistické dráze zabod-la do pole.

Jirka Vyšata z Podě-brad přivezl zajímavý mo-del s kruhovými stabi- lizátory (100/1 570 mm) o hmotnosti 2,8 kg na čtyři motory ROS-40. Po pěk-ném letu se model rozdělil na dvě části, hlavice pada-la na jednom padáku a zbytek modelu na třech, což vypadalo velmi pěkně.

Přehouplo se poledne a na startovní rampě se připravil jediný zahraniční účastník Dušan Adamec ze Slovenska s asi nejzají-

mavějším modelem letošního setká-ní. Jeho Šakala úctyhodných rozmě-rů 120/2 950 mm a startovní hmot-nosti 17,7 kg (model je z kartitových trubek vyrobených na objednávku) poháněl motor 2 300 Ns! Šakal per-fektně odstartoval, vyletěl do výšky necelých 800 m a na třech padácích bezpečně přistál. Dušan předvedl asi nejhezčí let letošního setkání.

Po této lahůdce pro oko se větši-na účastníků hladově vrhla na opé-kané lahůdky u Vlasty v občerstve-ní, a já tak měl chvilku klidu, abych ke startu připravil svůj model Astra High Power (126/2 580 mm) o star-tovní hmotnosti 5,5 kg. K pohonu sloužil motor Aerotech RMS38/720 – J600R 650 Ns. Měl jsem napláno-ván let do výšky cca 600 m s návra-tem ve dvou stupních (brzdicí padák v apogeu a nad zemí otevření hlav-ního přistávacího padáku). Vzhle-dem k pěknému bezvětrnému poča-sí jsem jako brzdicí použil poměrně velký padák o průměru 120 cm. To se ukázalo jako prozřetelné. Po svižném startu a perfektním

Zrekapitujme si nejlep-ší výsledky českých účast-níků na těchto soutěžích za celý rok:

Český Těšín (13.–15. května): kategorie S4A – 1. Jaromír Chalupa, 2. Zdeněk Kolář; S9A – 2. Jaroslav Chmelík

Lotyšsko, Lijepaja (8.––10. července): S4A – 2. Václav Krůta; S7 – 2. Bedřich Pavka

Polsko, Zielona Gora (22.–24. července): S6A – 2. Bedřich Pavka; S9A – 2. Jiří Theimer, 3. Jan Chmelík; S7 – 2. Jan Še-besta, 3. Marek Pavka

Bratislava (3.–5. srp-na): S4A – 3. Jan Šebesta; S6A – 1. Jan Šebesta, 3. Jaromír Chalupa; S9A – 2. Jaroslav Chmelík; S7 – 2. Bedřich Pavka; S8E/P – 3. Petr Dubina

Partyzánske (5.–8. srp-na): S4A – 2. Václav Krů-ta; S6A – 3. Jaroslav Chmelík; S9A – 1. Václav Krůta; S7 – 1. Marek Pav-ka (

Slovinsko, Kamnik (7.–9. října): S4A – 1. Ma-rek Pavka, 3. Jaromír Cha-lupa; S9A – 1. Jaromír Chalupa, 2. Marek Pavka; S3A – 1. Jan Šebesta

7RCR 12/2011

nejen Rc

Marek Pavka se zlatým raketoplánem kate-gorie S4A

Jan Šebesta na startu s RC raketovým kluzá-kem S8E/P

Honza Plecháč z Lomni-ce nad Popelkou a jeho

Dragon

Raketový Koprník po sedmé

Vláďa Jiruš a jeho Růžový panther s hybrid-ním motorem

Start mé rakety Astra High Power

(Pokračování na straně 8)

rovném letu na něm model klesal poměrně pomalu, ale asi ve 150 me-trech nad zemí, kdy se měl otevřít hlavní padák, se nic nestalo. Po při-stání modelu jsem zjistil, že jsem hlavní padák do rakety příliš napě-choval a ten se tam vzpříčil. Naštěs-tí se modelu při trošku tvrdším při-stání nic nestalo.

Následoval start polomakety RIM24-Tartar (100/1 700 mm) Voj-ty Fojtíka o startovní hmotnosti 3,4 kg, poháněné motorem o impul-zu 350 Ns. Předvedl pěkný start a let do výšky cca 250 m.

Již podruhé v tomto dni se na start připravoval Vláďa Jiruš, tentokrát s modelem A4/V2 o prů-měru 150 a délce 1 750 mm. Polomaketa o startovní hmotnosti 12,5 kg je poháněna moto-rem Aerotech K560 2 560Ns. Drobná závada vypouštěcí rampy však způsobila, že se model při

startu naklonil a letěl pod velkým úhlem do strany. Když se ještě při výmetu padáků odtrhla hlavice od trupu, bylo vystaráno. Trup těsně minul pás rybníků vedle letiště, hla-vice již takové štěstí neměla a skon-čila několik metrů v rákosí, kde ji Vláďovi obětaví kamarádi vylovili.

Poté pěkně odstartovali Alois Grumlík z Prostějova s raketou Bru-tus o délce 1 600 mm a startovní hmotnosti 3 kg a Honza Plecháč s polomaketou Little John (110/1 600 mm) o hmotnosti 3,5 kg na motory 350 Ns.

O závěr programu se postaral Mi-chal Křížek s polomaketou českoslo-

venské sondážní rakety Sonda S6-S9 (105/2 330 mm) ve dvoustupňovém provedení. Raketa o startovní hmot-nosti 4,75 kg, poháněná motory 640 Ns (první stupeň) a 150 Ns (druhý stupeň) pěkně odstartovala, avšak druhý stupeň se zažehl předčasně – ovládán zřejmě netrpělivým prstem na páce vysílače – a tak první stupeň na krátkou chvíli druhý „předběhl“. Naštěstí dále již vše probíhalo tak, jak má.

Celkově v sobotu odstartovalo čtyřicet raket. O tak vysoký počet se zasloužil především neúnavný Mirek Topinka osmnácti starty svých modelů na motor ROS-40. Součet celkových impulzů použi-tých motorů činí 11 820 Ns – pře-konali jsme výkonnostní třídu M.

Poděkování patří všem, kdo podali pomocnou ruku nebo při-spěli jiným způsobem, a také MK Veselá za laskavé zapůjčení letiš-tě.

Závěrem snad mohu konstato-vat, že letošní ročník byl velmi

vydařený a že se již těšíme na ten příští. Vždyť se na Koprníku nako-nec sešlo zhruba sto lidí se zájmem o létání s raketami.

Petr VysloužilRMK Praha

Fotogalerii a videa z této i dal-ších akcí můžete zhlédnout na www.rmkpraha.cz.

Konstrukce: Bronislav SokolíčekText a výkres: Zdeněk Raška

Výkres modelu Sirius 495-V vyšel v RC revue 2/2010. Pohledný větroň vzbudil mezi čtenáři ohlas a dokonce už bylo postaveno několik exemplá-řů. Proto jsme se se Zdeňkem Raš-kou, jenž zásobuje naši rubriku oldti-merů výkresy zejména českých kon-strukcí, dohodli, že model nakreslí znovu, tentokrát ve skutečné velikos-ti a ve verzi na RC ovládání, kterou si Bronislav Sokolíček postavil před několika léty.

Trup je nesporně konstrukčně velmi zajímavý. Má promyšlenou stavbu na pomocné středové liště, která se po zalepení všech přepážek

a podélníků vytáhne. Lze jej ale sta-vět i způsobem dobře známým stavi-telům minimaket 1 : 20, tedy z polo-vin přepážek dělených ve svislé ro-vině.

Křídlo s klenutým profilem NACA 6509 a lomené do M je děle-né, poloviny se původně nasazovaly

na duralový jazyk. V současném provedení se poloviny nasouvají na spojovací duralovou kulatinu a ocelový drát.

Plovoucí výškovka s profilem G-359, nadsazená nad SOP, je děle-ná, spojená ocelovými dráty a ovlá-daná kulisou přes střední díl.

SOP je dělená v místě zadního stevenu. Směrovka je ke kýlovce otočně upevněna běžnými plastový-mi závěsy a opatřena ovládací pá-kou z překližky.

Přijímač, baterie a serva jsou uloženy v přední části trupu. K ovládání může být použit jakýko-liv přijímač (u prototypu Rex 4) a serva i standardní velikosti. Táhla ke kormidlům jsou ze smrkových lišt.

Prototyp rádiem řízeného Siria 495-V je celý potažen Vliesem, ba-revné doplňky jsou z tenkého Mo-delspanu.

RCR 12/2011

OldtimeRy

8

RC historický větroň z roku 1949 Sirius 495-V

Výkres modelu ve skutečné veli-kosti (2 listy A1) a s úplným sta-vebním návodem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uve-dením čísla účtu, z nějž poukážete platbu 180 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Nebo zašlete pošt. poukázkou typu C částku 180 Kč na RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „147“ a název „Sirius 495-V“). Plánek zašleme do 20 dnů po obdržení částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uve-dením čísla účtu, z nějž poukážete platbu 7,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Nebo zašlete poš-tovním poukazem na adresu část-ku 7,80 € na Magnet-Press Slova-kia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „147“ a název „Sirius 495-V“). Plánek zašleme do 30 dnů po obdržení částky.V obou zemích můžete plánek ob-jednat také prostřednictvím inter-netového obchodu na adrese: http://eshop.rcrevue.cz

RC replika postavená konstruktérem původního modelu B. Sokolíčkem

Sirius 495-V si jako volný model postavil J. Vrabec z Jeřic u Hořic

nejen RcStart modelu V2 Vládi Jiruše

Jediný zahraniční účastník Dušan Adamec ze Slovenska

předvedl se svým Šakalem asi nejhezčí start setkání

(Pokračování ze strany 7)

9RCR 12/2011

OldtimeRy

RCR 12/201110

Technické údaje podle výrobceAA-2 400 AAA-800

Kapacita (Umin = 1,0 V, I = 0,2 C) 2400mAh 800mAhHmotnost 28,0g 12,0gVnitřní odpor (100 % nabití) 30mΩ 100mΩVnitřní odpor (50 % nabití) 40mΩ 120mΩImpedance (100 % nabití, 1 000 Hz) 12mΩ 35mΩRozsah teplot – nabíjení 0–40°C 0–40°CRozsah teplot – vybíjení 0–50°C 0–50°CRozsah teplot – skladování –20–+30°C –20–+30°CVlhkost 65±20% 65±20%

NiMH akumulátory Energizer AA 2400 a AAA 800 mAh

Prodejce, firma Pecka-mo- de lář, k tomuto textu neměl při- pomínek.

±

VyRáBí: Energizer, JaponskoDoDáVá: Pecka-modelář, Praha

Akumulátory NiMH s nízkým samovybíjením nabízí stále více výrobců, a tak není divu, že ani fir-ma Energizer nezůstala pozadu. Je-jí nedávnou novinkou jsou jednak „přednabité“ články velikosti AA Precision (tužkové) s kapacitou 2 400 mAh, jednak články velikos-ti AAA Extreme (mikrotužkové) s kapacitou 800 mAh. Oba typy akumulátorů dostala k vyzkoušení naše redakce od známé firmy Pec-ka-modelář, která tyto zdroje nabí-zí ve svých prodejnách.

Katalogové listy výrobce k obě-ma uvedeným typům zrovna mno-ho užitečných informací neposky-tují, kromě kapacity je to prakticky jen údaj o vnitřním odporu. Dopo-ručené a mezní proudy nabíjení a vybíjení nebo údaje týkající se sa-movybíjení uživatel hledá marně. Zkoušené články AA byly o 6 % těžší než udává výrobce (29,6 g), články AAA naopak nepatrně leh-čí (11,8 g).

Ověřit nejdůležitější vlastnost uvedených akumulátorů, totiž malé samovybíjení, je v časovém hori-zontu, v němž je únosné test usku-tečnit, velmi problematické. Urči-tou, i když nepřesnou možnost dá-vá zjistit datum výroby dané šarže, vyjít z předpokladu, že akumuláto-ry jsou nabíjeny do úrovně, která leží mezi inflexním bodem nabíjecí křivky a jejím vrcholem, a zjistit kapacitu, kterou jsou schopny do-dat po zakoupení. V našem případě byly články vyrobeny v dubnu 2011 a měřeny počátkem listopadu, po šesti měsících. Akumulátory AA byly schopny průměrně dodat 1 158 mAh, menší články 611 mAh. V prvním cyklu byla pak zjišťová-na kapacita a u každého článku jed-notlivě porovnána s předchozím údajem. Tužkové články byly

schopné napoprvé dodat 52 % a mikrotužkové 75 % reálné

kapacity, v optimál-ním přípa-

dě by vyšlo ko-

lem 90 %. Je to podstat-

ně víc, než ko-lik by si podržely po půl roce obyčejné NiMH člán-

ky, nicméně výsledky byly u tužkových akumulátorů o dost horší, než bych očekával. Slabinou ovšem je předpoklad o nabíjení ve výrobě přinejmenším do úrovně inflexního bodu. Pokud neplatí,

musíme brát zjištěný údaj jen jako nejhorší variantu a reálné samovy-bíjení bude určitě lepší.

Zajímavý a potěšitelný výsle-dek vyplynul z velmi malého roz-ptylu reálných kapacit i náboje všech 8 akumulátorů od každého druhu. Kapacita se vešla do pásma ±3 % a míra nabití ±1,5 %, u men-ších článků byly tolerance ještě menší, to svědčí o vysoké kvalitě výroby.

Měření vnitřního odporu začalo ukazovat značné rozdíly mezi obě-ma typy: zatímco tužkové články vykázaly kolem 46 mΩ v polovině

kapacity a 52 mΩ při plném nabití, což jsou hodnoty výrazně horší, než udává výrobce, mikrotužky s 57, respektive 65 mΩ byly proti udávaným parametrům skoro dva-krát lepší. Následné zkoušky při různých vybíjecích proudech tyto rozdíly už jen potvrdily.

Akumulátory AA Precision špatně snášely rychlé nabíjení, za maximum lze považovat proud 1 C, tedy 2,4 A, ale je lepší se držet pod proudem 0,5 C, pak se v prů-běhu nabíjení jen slabě zahřejí. Tr-valý vybíjecí proud by neměl pře-kročit také mez 1 C (2,4 A), krátko-době 2 C (4,8 A), při vyšším odbě-ru je už pokles napětí značný a za-

hřívání výrazné. Změřené vybíjecí charakteristiky jsou uvedeny v grafu.

Akumulátory AAA Extreme příjemně překvapily. Nabíjecí proud 1 C (0,8 A) jim nečinil žádné problémy, dobře snášely také proud 2 C (1,6 A), i když samozřejmě ta-ké v tomto případě lze doporučit nabíjení pomalejší. Trvalý vybíjecí proud 1 nebo 2 C zvládaly perfekt-ně, při 4 C (3,2 A) začínaly výraz-ně hřát, ale krátkodobě si poradily i proudem 6 C (4,8 A).

Na tomto místě je nutné zmínit důležitou věc. Oba typy článků by-ly ve standardním provedení s „če-pičkou“, nikoliv přizpůsobené k pájení nebo přímo s bodově při-vařenými vývody. To, že akumulá-tory samy zvládají proud kolem 5 A, ještě v žádném případě nezna-mená, že je takto můžeme zatěžo-vat v praxi, kdy jsou vloženy do pružinových pouzder. Běžně používaná kontaktní pouzdra to v žádném případě nevydrží a ome-zují odběr zhruba na 0,5, nejvýše 1 A, naproti tomu přípravek použi-tý při testování má přechodové od-pory v řádu jednotek mΩ a s prou-dy do 10 A si hravě poradí. V praxi je tedy mnohem více proud omezen kvalitou pouzdra a jeho spojů než vlastním akumulátorem.

Výsledné zhodnocení je nutné udělat samostatně pro oba typy. Tužkové články HR6 Precision se musejí nabíjet relativně pomalu a jsou vhodné spíše pro menší od-běry se špičkami do 1–2 A, typicky do vysílačů nebo spotřební elektro-niky. Vyrovnanost parametrů uka-zuje na kvalitu, ale velikostí poho-tovostního náboje o opravdu malé míře samovybíjení nepřesvědčily. Mikrotužkové články HR03 Extre-me naproti tomu ukázaly vynikají-cí parametry. Ač kapacitou i hmot-ností téměř třetinové, lze je zatížit prakticky stejným proudem a zvlá-dají i půlhodinové nabíjení. Kromě běžného použití ve spotřební elek-tronice jsou schopny dobře sloužit i jako pohonné akumulátory v ma-lých modelech.

Uvedené akumulátory Energi-zer se prodávají v blistrech po 4 ks nebo jednotlivě, kusová cena je stejná a činí 85 Kč/ks.  Ing. Michal Černý

elektROnika

11RCR 12/2011

Inzerce

elektROnika

12 RCR 12/2011

Komplet telemetrie Hitec „nitro“

Magnetický snímač otáček

Telemetrická ústředna

Optický snímač otáček

±

VyRáBí: Hitec, Jižní KoreaDoDáVá: Pelikan Daniel, Pardubice

Poměrně dlouhou dobu se mož-nosti telemetrie RC souprav Hitec se systémem AFHSS a zejména vy-sílače Aurora 9 omezovaly na kont-rolu napájecího napětí přijímače, případně celkového napětí akumu-látoru, pokud byl využit vstup SPC. V současné době jsou již v prodeji další čidla, a tak je na místě podívat se na možnosti telemetrie Hitec po-drobněji. Sadu prodávanou jako komplet a zaměřenou na modely se spalovacím motorem poskytl naší redakci k vyzkoušení dovozce, fir-ma Pelikan Daniel.

Telemetrická ústředna nitro

Chceme-li připojit i jen jedno či-dlo, potřebujeme ústřednu, která se spojí s přijímačem prostřednictvím konektoru Data. Do ústředny se jed-notlivá čidla zapojují do předem ur-čených konektorů, kte-rých je připraveno celkem osm, uspořádání je tedy hvězdicové. Důležité je, že i když je ústředna spo-jena s přijímačem, kabel Data neslouží k přenosu napájení; k tomu je vyhra-zen jiný konektor. Ústřed-na může být napájena ze

samostatného zdro-je nebo lze na-

pájení vzít

z volné pozice

servoko-nektoru přijí-

mače, rozmezí napětí je

4,8–8,4 V. Ústředna pracuje

jen s výrobcem dodáva-nými čidly, jimž zajišťuje i napájení, nepřipravuje prostor pro nestandardní měření vlastními čidly

uživatele. Na druhou stra-nu konektory čidel jsou nezaměnitelné, takže za-pojení je extrémně jedno-duché a systém přesně ví, co na kterém vstupu má.

Modul má dva vstupy pro měření otáček, jeden pro GPS sondu polohy, je-den pro snímač stavu pali-va v nádrži a čtyři pro či-

dla teploty. V kompletní sadě jsou kromě ústředny i všechna jmenovaná čidla v plném počtu, propojova-cí kabely a drobné příslu-šenství, jako třeba vruty, plastové vázací pásky ne-bo oboustranná lepicí fó-lie. K funkci je nutné, aby vf modul Spectra, přísluš-ný přijímač a případně vy-sílač Aurora (je-li použit), měly aktualizované pro-gramové vybavení. Po-drobnosti lze nalézt na interneto-vých stránkách dovozce.

Ústředna je v plastovém krytu, jehož vnější rozměry s výjimkou kontaktů konektoru napájení jsou větší, než je uvedeno v paramet-

rech od výrobce, nepřekračují však 38,0 x 27,6 x 8,2 mm. Hmot-nost je jen 7 g, takže se hodí i do malých modelů, limitují spíš rozměry než hmotnost. Není po-třeba nic nastavovat, stačí modul

upevnit oboustrannou pěnovou le-picí páskou.

Optický snímač otáček

Snímač je poměrně velký, má ale včetně kabelu hmotnost jen 4,3 g. Uvnitř krytu je procesor Atmel Tiny a zejména fotočidlo s plastovou opti-kou. Podle parametrů je rozsah měře-ní od 0 do 50 000 ot./min, je třeba ale také uvažovat počet listů vrtule (roto-ru), který se pro správné zobrazení údaje nastavuje ve vysílači nebo po-čítači. Snímač je navržen s ohledem na modely vrtulníků, tomu je přizpů-soben i způsob jeho uchycení vázací-mi pásky na trubku ocasního nosníku tak, aby optika viděla listy hlavního rotoru, ale už ne stabilizační pádla. Alternativně se dá přišroubovat dvě-ma vruty k rovnému podkladu. Před-pokládá se, že snímač „uvidí“ přes vrtuli volnou oblohu, může být ale od vrtule dost vzdálen, u větších vr-tulí až přes 1 m. Čidlo je dost citlivé, pracuje ve viditelném světle, a pokud by mělo dostat umělý zdroj světla, ze zkoušek vyplynulo, že je lepší použít malou klasickou žárovku než bílou LED, i když její svit je podstatně in-tenzivnější a směrový.

Magnetický snímač otáček

Malý snímač s Hallovou sondou má celkovou hmotnost 2 g a je třeba jej přišroubovat těsně k měřenému

13

elektROnika

RCR 12/2011

GPS senzor

Snímač stavu paliva

Teplotní snímač

Dovozce, firma Pelikan Daniel, se k tomuto textu do uzávěrky nevy-jádřil.

objektu, na nějž se musí připevnit jeden nebo více magnetů. K výrobku jsou přiloženy tři miniaturní magnety o průměru 3 mm, pro ně platí optimální vzdálenost od čidla méně než 1 mm. Měření magne-tickým snímačem je cel-kově přesnější a nepodlé-há tolik rušivým vlivům, neobejde se ale bez úpravy vrtulového kužele, případně některého z převodových kol. S ohledem na rozvážení sníma-ného dílu je lepší na díl připevnit sy-metricky dva magnety. Budou-li opačně pólované, čidlo zaznamená jen jeden z nich (nastaví se počet lis-tů vrtule 1), pro nižší otáčky je vhod-nější magnety pólovat shodně a zvý-šit tím přesnost měření. Počet mag-netů (2 nebo 3) se kompenzuje ve vysílači nebo počítači. Aby si uži-vatel nemusel určovat polaritu mag-netů sám, je na všech stejný pól označen symbolem „+“. Drobnost, která pomůže. Celý rozsah do 70 000 ot./min jsem při zkouškách neprově-řil, ale jinak pracoval snímač výtečně a jeho citlivost byla vyšší, než vyplý-vá z udávaných parametrů; s většími neodymovými magnety se vzdále-nost snadno prodloužila na 1 cm.

GPS senzorSenzor určuje polohu v prostoru

na základě vyhodnocení signálu z družic, předává čas, souřadnice a nadmořskou výšku; všechny ostat-ní údaje, jako jsou relativní výška nad povrchem, kurz, rychlost proti zemi, přímá vzdálenost a délka drá-hy pohybu se z těchto údajů dopočí-távají ve vysílači nebo počítači. Da-ta se odesílají 2x za sekundu.

Hlavní výhodou modulu z pro-dukce firmy Hitec je malá hmotnost (6,8 g). Na rozdíl od obvykle použí-vaných antén GPS, které je třeba udržovat alespoň přibližně v hori-zontální rovině, je v tomto případě použita „kubická“ anténa, tvořená kostičkou sestavenou z kousků des-ky s plošným spojem. Výsledek sice trochu zvětšuje výšku modulu, ale je lehký a hlavně přijímá signál téměř

v jakékoliv poloze. Při umístění do modelu je třeba pamatovat na to, že anténa musí mít z hlediska elek-tromagnetických vln co nejlepší

„výhled“ na oblohu. Za-krytí fólií, plastem nebo balzovým potahem se pro-jeví sotva znatelně, kovo-vé plechy a fólie, případně laky s příměsí kovů nebo uhlíkové díly příjem zne-možní nebo přinejmenším zhorší. Při zkouškách se projevil značný rozdíl v době, kterou modul potřebuje, aby „chytil“ družice; poprvé to trvalo ně-kolik minut, pokud byl opětovně spuštěn, byl náběh téměř okamžitý.

Snímač stavu palivaMěření stavu paliva v nádrži patří

mezi značně obtížné úlohy a mnoho výrobců telemetrií se mu vyhýbá, v pohybujícím se modelu navíc ni-kdy neposkytuje přesné výsledky. Firma Hitec zvolila kapacitní způ-sob snímání, který není citlivý na pěnění paliva, a nevadí mu ani otočení letadla na záda; jeho nevý-hodou ovšem je to, že se nedá použít pro benzin, funguje jen s palivy

na bázi metylalkoholu. Čidlo tvoří ohebný plošný spoj mezi dvěma vrstvami plastové fólie opatřené z obou stran lepicí vrstvou. Instalace je krajně jednoduchá: Z jedné strany čidla odloupneme ochranný siliko-nový papír a čidlo zvenčí nalepíme na plastovou nádrž. Dodávají se tři čidla různé velikosti, nejmenší se hodí pro výšku hladiny kolem 3,5 cm, druhé pro 5 cm a třetí pro ví-ce než 6 cm. Každé čidlo má dva páskové vývody, jeden podélný a je-den do strany. Nepotřebný vývod se dá případně odstřihnout.

Je důležité nejprve zapnout tele-metrii a teprve potom naplnit nádrž, jen tak se může měření správně zka-librovat. Signalizace má 5 stupňů, prázdnou nádrž, ¼, ½, ¾ a plnou ná-drž.

Oč jednodušší je instalace čidla, o to větší zrada čeká uživatele při je-ho propojení s elektronickým modu-lem, v tomto směru je návod napros-to nedostatečný. Jde o to, že když se uživatel pokusí tenký pásek s kon-takty do konektoru jen zastrčit, pravděpodobně jej zalomí a zničí. Je nutné nejprve povytáhnout plastový „šuplíček“ z obou stran konektoru současně, lehce vložit pásek kon-

taktními ploškami nahoru a zatlačením na šuplíček z obou stran kontakty spo-jit a zajistit. V popisu na internetových strán-kách firmy Pelikan Daniel je postup správně a po-drobně uveden, ale v ná-vodu chybí, a není mnoho modelářů, kteří jsou s ma-nipulací s tímto typem ko-nektorů obeznámeni.

Teplotní sondaČidlo tvoří malý válcový termis-

tor o průměru 2 mm a délce asi 5 mm, připojovací kabel má přibliž-ně 35 cm. Teplotní rozsah měření je od –40 do +200 °C, rozli-šení 1 °C, takže stejné či-dlo jde použít pro měření teploty hlavy spalovacího motoru, pláště elektromo-toru, chladiče regulátoru i jej zasunout mezi články sady akumulátorů. Uspo-řádání čidla dovoluje snadné uchycení zejména

mezi žebra motorové hlavy, stačí převléct čidlo přes hlavu a utažením připravených navlečených silikono-vých kroužků utáhnout. Přesnost měření podle zkoušek s tolerancí kolem ±3 °C je pro modelářskou praxi dostatečná.

Zobrazení datZískané údaje jsou prostřednic-

tvím ústředny předány do přijímače a odeslány do vf modulu vysílače. Dále je potřeba tyto údaje zpracovat a zobrazit, případně zaznamenat. O zobrazení se může postarat vysí-lač a jeho displej (Aurora 9) nebo počítač připojený k vf modulu vysí-lače buď kabelem, nebo bezdrátově. Zpracováním a zobrazením, které určuje uživatelský komfort, se bude-me zabývat v samostatném článku příště.

ZávěrVýběr principů, zvolená kon-

cepce i dílčí řešení čidel ukazují na to, že firma Hitec podřídila ná-vrh jednoduchosti instalace i ob-sluhy v provozu a snížení hmotnos-ti, to ostatně odpovídá i jejímu hes-lu. Orientuje se spíš na uživatele s obvyklými požadavky. Přesnost měření je pro modelářské účely na-prosto vyhovující. Jako určitá ne-výhoda se mi jeví uzavřenost celé-ho systému a například absence či-dla pro snímání reálné rychlosti le-tu (airspeed). Snaha o snížení hmotnosti si vynutila použití dosti tenkých a zranitelných kabelů a ko-nektorů, což může být výhoda i ne-výhoda, záleží na přiměřenosti k modelu. Sada pro modely se spa-lovacím motorem obsahuje po jed-nom kusu každé z popsaných částí, snímače teploty jsou celkem 4. Do-poručená cena kompletní sady „nitro“ je 3 190 Kč, koupit lze i sa-mostatně ústřednu (599 Kč), optic-ký snímač otáček (399 Kč), snímač stavu paliva (399 Kč), GPS (1 890 Kč) a dvojici snímačů teplo-ty (249 Kč). V dohledné době by se měly na trh dostat další ústředny optimalizované pro jiné typy mo-delů.   Ing. Michal Černý

14 RCR 12/2011

elektROnika

Dvoukanálový konvertor impulzů KI1Technická data podle výrobce:Početvstupů/výstupů 2/2

(+2revertované)Napájecínapětí 3,5–5,5VDélkaimpulzů(vstupivýstup) 1–2msPeriodapulzůnavstupu10–30msPeriodapulzůnavýstupujakovstup

1nebo20msRozměry 25x15x5mmHmotnost 7g

VyRáBí: BEL, Praha

I když většinu funkcí potřeb-ných v modelu lze obecně nastavit na straně vysílače, používané lev-nější typy často pokročilé možnos-ti nemají. V takovém případě se uplatní moduly schopné úpravy signálu provést až mezi přijíma-čem a servy. Jedním z nich je dvoukanálový konvertor pulzů od firmy BEL, která naší redakci poskytla tento výrobek k vyzkou-šení.

Srdcem konvertoru je procesor, celá osazená deska s minimem dal-ších součástek má včetně krycí bužírky rozměry 16 x 24 x 6 mm a hmotnost 7,7 g. Dva vstupy jsou opatřeny 25 cm dlouhými servoka-bely, čtyři výstupy najdeme na zla-cených kontaktech. Modul může upravovat dva signály nezávisle na sobě, pracovat jako V-mixér ne-bo posilovač signálu s řiditelným ziskem. V každém z těchto režimů lze pro oba výstupy odděleně zvolit zpomalení pohybu serva v šesti stupních od 0 do 5 s, a to dokonce nezávisle pro pohyb v jednom a druhém směru. Zpomalení může simulovat například funkci hyd-rauliky. Dále jde nastavit střed a meze platné pro vstupní signál, střed a krajní meze platné pro vý-stupní signál a výchylku fail safe, která je použita v případě výpadku vstupních impulzů na déle než 1 sekundu. Je důležité dodržet hor-ní mez napájecího napětí proceso-ru, jinak by došlo k jeho zničení, tedy pozor na BEC s napětím 6 V nebo palubní soustavy přímo napájené z dvoučlánku Li-pol.

Přenos signálu se může upravit odmocninovou nebo mocninovou transformací, což je obdoba funkce EXP ve vysílači a slouží ke zvýše-ní nebo snížení citlivosti na vý-chylku ovládání kolem neutrálu.

Používá se zejména v kanálu řízení směru. Transformaci lze jen za-pnout nebo vypnout, nastavit její míru nejde. Čtyři výstupy tvoří dvě dvojice, na prvním je vždy výsled-

ný signál pro daný kanál, na druhém k němu signál revertovaný pro opačný smysl pohybu serva. Kombinací nastavení se dá dosáhnout mnoha funkcí, včetně přizpůso-bení rozsahu výchylek vysílače výchylkám po-třebným v modelu, bohu-žel ale nejde tyto výchyl-ky na výstupu razantně zvětšit a využít plný roz-sah serva dosahující až 180°.

K nastavení konvertoru slouží přiložené tlačítko s kablíkem, které se zapojí do revertovaného výstupu druhého kanálu než toho, který chceme nastavit. Modul rozlišuje krátká a dlouhá stisknutí tlačítka, krátkými se vybírá hodnota para-metru, dlouhými se ukládá zvolená hodnota do paměti a přechází se na další parametr. Kdykoliv v prů-běhu práce můžeme odpojit napáje-ní, čímž se programování ukončí a následující parametry zůstanou beze změny.

Nastavení je v návodu velmi dobře popsáno, použitý způsob bych ale těžko mohl označit

za komfortní. Stalo se už zvykem třeba u regulátorů, že lze po vstu-pu do parametru ihned zvolit dal-ší, čímž se volba hodnot přeskočí a ty zůstanou beze změny. V pří-padě tohoto konvertoru to ale ne-jde a vždy je nutné projít celým ře-tězcem nastavení hodnot všech parametrů, včetně vstupních a vý-stupních výchylek. Modul také ni-jak nesignalizuje, který parametr nebo hodnota jsou právě navoleny, takže vše musíme pečlivě odpočí-távat podle postupu v návodu.

Při nastavení mezí je nutné, aby minimum odpovídalo kratšímu ří-dícímu pulzu serva a maximum delšímu, nejde jen o libovolně bra-nou jednu a druhou mez výchylky. V praxi ale málokterý uživatel tuší, na kterou stranu výchylka ovladače pulzy zkracuje a na kterou prodlu-žuje. Bude nutné to předem zjistit přinejmenším voltmetrem zapoje-ným mezi zem a výstup pulzů z přijímače. Delší pulzy se při změ-

ně projeví zvýšením na-pětí.

Mixér má pět úrovní nastavení míry vlivu pro každý kanál (20– –100 %). Jde nastavit i mixér asymetrický a je potěšitelné, že umí dát na výstup plnou výchyl-ku i při plné výchylce jen jednoho vstupu, takže se hodí k řízení pásových vozidel, zejména tanků.

Funkce nazvaná posilovač ome-zuje výchylky přivedené na první vstup pomocí druhého (řídícího) vstupu a to o 10–50 %. Může být využita třeba v autech se spalova-cím pohonem (nebo jednosměrným regulátorem) k automatické změně rozsahu řízení v závislosti na rych-losti, respektive poloze plynu. Po-silovač nepracuje jen s jedním pá-rem výstupů, jak by se dalo čekat, ale s oběma páry a pro každý lze navolit samostatně třeba zpomalení nebo výstupní meze. Praktické vy-užití této vlastnosti mě nenapadá. V případě, že stačí využít jen 1. ka-nál modulu, musíme v 2. kanálu nastavit nejméně vstupní meze,

protože ty se aplikují na řídící sig-nál.

Řízení serv na výstupu se vli-vem zpracování signálu v proceso-ru může nepatrně chvět a občas, když se „sejde“ zpracování para-lelních procesů, dochází k mžiko-vému záškubu s výchylkou serva 2–3°. S ohledem na to, že konver-tor je určen spíše do jednodušších modelů, v nichž dohání omezené možnosti RC souprav, případně k pomocným funkcím, nebudou drobné pohyby serv většinou pod-statné.

Modul dvoukanálového konver-toru je vysoce univerzální a v mno-ha případech může dobře poslou-žit. Jediná funkce, která mi v něm chyběla, bylo výrazné zvětšení vý-stupních výchylek mimo rámec, který zvládá vysílač. Nastavení modulu je pracnější a zdlouhavější, než by bylo nutné, zejména pokud se při laborování opakuje, ale ob-vykle jej bude uživatel dělat jen jednou. Prodejní cena modulu je podle internetových stránek výrob-ce 400 Kč.  Ing. Michal Černý

±

Vyjádření výrobceKonvertor impulsů nebyl zkon-

struován s cílem nahradit obyčejný servorevers, ten lze z asijské pro-dukce koupit za pár korun (čemuž nelze konkurovat). Cílem bylo na-bídnout mnohem víc, a proto pro-gram zabírá paměť procesoru až „po střechu“. Z tohoto důvodu už nebylo možné do programu zabu-dovat uživatelsky příjemnější po-stupy, jako by bylo automatické rozlišení krátkých a dlouhých im-pulsů. Rozšíření rozsahu výstup-ních impulsů se do paměti také ne-vešlo, proto existuje výrobek Ex-pandér, zpomalovač a simulátor hydrauliky, který kromě rozšířené-ho rozsahu impulsů (0,5 až 2,5 ms) přináší i ještě „pomalejší“ zpoma-lovač a simulátor hydrauliky pro modely stavebních strojů.

Ing. Zdeněk Budinský, BEL

15RCR 12/2011

16 RCR 12/2011

KingMax 5520MA, 5521MD a 7021MD±elektROnika

VyRáBí: KingMax, ČínaDoDáVá: Revas, Plzeň

Při zběžném čtení parametrů se výkonná univerzální serva KingMax standardní velikosti jeví jako téměř zázračná: moment kolem 20 kg.cm, přiměřená rychlost pohybu, odolné kovové převody, to vše za fantastic-kou cenu. Jak to ale dopadne, pokud se těmto servům podíváme podrobně na zoubek? Serva k vyzkoušení naší redakci poskytla firma Revas, která je také na objednávku dováží na náš trh.

KM5520MAje na první pohled úplně obyčejné servo s krytem z houževnatého čer-ného plastu. Jediným neobvyklým detailem jsou hlavy dvou šroubů ve-dle výstupu unašeče, ty napovídají, že kryt je zpevněný. Ve skutečnosti je to ale jen iluze, jde o krátké vruty, které fungují pouze jako záslepky otvorů. V názvu má servo zakódová-no, že je vybaveno kovovými převo-dy a analogovým servozesilovačem. Převodovka je celokovová, za pas-torkem z mosazi najdeme první kolo v kombinaci hliníkové slitiny a oceli, druhé a třetí jsou z mosazi a oceli a konečně unašeč je z tvrdé slitiny hliníku. Mechanické dorazy výchyl-ky tvoří ocelový čep a plastové vý-stupky v krytu. Ačkoli výrobce udá-vá, že servo má dvě kuličková ložis-ka, najdeme v něm jen jedno, a to dole pod unašečem. Hřídel potencio-metru odděluje plastový segment, nahoře má unašeč jen třecí kovové uložení. Tato koncepce je hodně ne-obvyklá, pokud bývá v servu jedno kuličkové ložisko, pak zpravidla u výstupu. Pomocné hřídele převo-dovky jsou uloženy jen do plastu krytu.

Celá převodovka byla z výroby silně namazána bílou silikonovou va-zelínou. Díly plastového krytu na se-

be doléhaly velmi preciz-ně, žádné dodatečné těsnicí prvky kryt ne-má. Rozměry i hmotnost serva odpovídaly úda-jům od výrobce, výška je počítaná včetně unašeče.

Servozesilovač KM5520MA je pevně spojen s potenciomet-rem, osazení desky bylo u vzorku čisté, zakončení vodičů nezafixované, ale od-izolované konce byly tak krátké, že to ani nebylo potřeba. Standardní

motor s kotvou a feritovými magne-ty je připojen kablíky, plášť motoru však není zemněný, přestože na servozesilovači je pájecí bod pro zemnění připraven. To může přispět k problémům s rušením. Kablíky

od motoru měly na konci

u desky roztřepené konce a téměř zkratovaly blízké spoje.

Servo bylo schopné pracovat s pulzy ve velmi širokém rozsahu 0,52–2,39 ms a přitom vykázalo vý-chylku 185°, omezení vyplývalo z mechanických dorazů, ne servoze-silovače. Standardnímu buzení 1–2 ms odpovídala výchylka 88°, už z toho je vidět výrazná nelinearita v krajích. Podle technických para-metrů se řídící pulzy mají opakovat s kmitočtem 300 Hz (3,3 ms). Serva s takto zkrácenou periodou obvykle spolupracují jen s určitými gyry, v tomto případě se ale není třeba bát, KM5520MA si poradí i s běžnou pe-riodou 20 ms. Její další prodloužení má za následek jen zpomalení pohy-bu, respektive snížení momentu, na-opak 3,3 ms servo nezvládalo, spo-lehlivě pracovalo jen do 120 Hz (8 ms), pak se zejména po zahřátí za-čaly objevovat chaotické záškuby. Zkrácení periody celkově zlepšuje chod serva, které při 20 ms překmitá-vá požadovanou polohu asi o 3°, při 10 ms nebo mechanickém zatížení tyto překmity zcela mizí.

Chod serva byl plynu-lý, klidný, ale hlučnější, než bych čekal. Kontrola rychlosti přeběhu výchyl-ky ukázala přesnou shodu s údaji od výrobce, mo-ment byl ale překvapivě zhruba poloviční, a do-konce i přes několikaná-sobnou kontrolu větší při 4,8 V, než při 6,0 V, kon-krétně 10,0/9,1 kg.cm. Obě věci se vysvětlily,

i když dost nezvykle. Z podrobného přečtení parametrů vyplynulo, že vý-robce udává pouze přídržný moment a obvyklý moment do zastavení po-hybu vůbec v parametrech není. Zá-jemce se tak při čtení snadno „chytí“

17RCR 12/2011

elektROnika

(Pokračování na straně 18)

na tu jedinou hodnotu momentu, kte-rou podle jednotek najde. To velmi dobře souhlasí s měřením, přídržný moment bývá o 50–100 % vyšší než moment do zastavení. Údaje o mo-mentu udávané na 4 platná místa pů-sobí navíc už na první pohled „zvlášt-ně“ s ohledem na to, že i teplotní změny je mohou ovlivnit až o 20 %.

Vyšší moment při nižším napětí má zjevnou spojitost s frekvencí bu-dicích pulzů, pokud se totiž zvýší kmitočet, najednou všechno pracuje, jak má, 9,6 kg.cm při 4,8 V a 10,2 kg.cm při 6,0 V. A opět odkazuji na jasně uvedené parametry od vý-robce: servo je určeno pro 300 Hz a při 50 Hz výrobce nic nezaručuje. Jiná věc je, že s 300Hz buzením servo není schopné pracovat (ostatně to na přijímačích těžko najdete), naopak při 50 Hz pracuje celkem slušně.

KM5520MA bylo schopné praco-vat při výjimečně nízkém napětí 2,5 V, tato hodnota a současně ovla-datelná výchylka přes 180° z něj dě-lají unikát, který může být právě pro to vyhledáván. Proudový pulzní od-běr je vyšší a odpovídá zhruba jiným servům s podobným momentem, 3,5 A při 4,8 V a 4,0 A při 6,0 V. Pro-blémem jsou výrazné záporné prou-dové špičky, které servo vrací do na-pájení, ty mohou být příčinou „ruše-ní“ v palubním rozvodu, i když s pra-vým rušením vf signálem to nemá nic společného. Přidaný Lo ESR kondenzátor, ať už přímo do serva, nebo na kabel těsně k němu, ale špič-ky spolehlivě odstraní.

KM5521MDje servo, jak už označení napovídá, s kovovými převody (M), digitálním servozesilovačem (D) a momentem 21 kg.cm. Kryt je čtyřdílný, s jed-ním dílem z frézovaného eloxované-ho duralu, který má chladit rychlý coreless motor. Šrouby v horní části krytu skutečně procházely až do dalšího dílu, ale v plastu se protá-čely tak volně, že o zpevnění ne-mohla být řeč. Převodovka byla prakticky identická jako u předcho-zího typu, ale unašeč byl opravdu

uložený do dvou kuličkových loži-sek a z výroby byly převody nama-zány přiměřeně.

Duralový díl krytu má jen velmi úzké styčné plochy s motorem, které navíc nebyly namazané tepelně vo-divou vazelínou, takže jeho chladicí možnosti byly velmi omezené, a ani z hlediska mechanického zpevnění nemá moc velký význam. Ani v tomto případě nebyl plášť motoru zemněný. Snímací potenciometr je standardní, s dlouhými vývody, pá-jený k servozesilovači. Strojové osa-zení servozesilovače bylo čisté a precizní, ručně dělané spoje také, i když konce vodičů nebyly zafixo-vané. Pod servozesilovačem mě však čekalo další překvapení: téměř 11 mm dlouhý pocínovaný odstřižek vývodu nějaké součástky, který se volně pohyboval mezi spoji. Že by to

za provozu znamenalo dříve nebo později v podstatě zaručený zkrat a vyřazení serva nebo celé palubní soustavy, snad netřeba připomínat. Servozesilovač má být podle výrob-ce programovatelný, jakékoliv po-

drobnosti o nastavitelných paramet-rech nebo způsobu programování se mi ale nepodařilo zjistit.

Chod serva byl velmi příjemný, plynulý, tichý, naprosto bez zákmitů, mechanická vůle v otáčení na páce byla kolem 1° a pásmo necitlivosti souhlasilo s udávanými 2 μs. Servo-zesilovač akceptoval pulzy v rozsahu

přesně 0,8–2,2 ms, při nich se servo vychýlilo o 137°. Při překročení rozsahu servo drželo aktivně krajní výchylku. Standardnímu buzení 1,0–2,0 ms odpoví-dala výchylka 93°. Mini-mální napětí, při němž servo ještě pracovalo, bylo 3,2 V. Měření rychlosti vy-šlo nepatrně lépe, než udá-vá výrobce (0,16/0,13 s), moment byl 12,7/15,3 kg.

cm. Podobně jako v předchozím pří-padě tyto hodnoty korespondují s udávanými parametry, kde ovšem najdeme jen moment přídržný. Pulz-ní odběr serva byl podstatně vyšší, což se s ohledem na coreless motor dalo čekat, 5,6 A při 4,8 V a 7,6 A při 6,0 V. I toto servo generovalo zápor-né špičky proudu, ale v poměru s předchozím jen nepatrně. Ověření rychlosti a momentu při buzení serva kmitočtem přes 300 Hz vykázalo té-měř stejné hodnoty jako při 50 Hz, což vyplývá z toho, že spínací kmito-čet zde nijak nezávisí na řídícím sig-nálu.

KM7021MDje na první pohled bytelné, extrémně odolné servo s celokovovým třídíl-ným krytem z frézované tvrdé hliní-kové slitiny. Převodovka je celoko-vová, shodná s předchozími, slabě mazaná ropnou vazelínou, pomocné hřídele jsou pochopitelně uloženy do kovu. Unašeč na dvou kuličko-vých ložiskách je navíc nahoře těsně-ný gumovým kroužkem, další gumo-vá těsnění najdeme mezi zabrouše-nými plochami dílů krytu. Pomocné šrouby shora v tomto případě oprav-du plní svou roli. Má to svůj smysl, u silných serv přestávají být slabým místem převody a při rázech se často

elektROnika

18 RCR 12/2011

Technické údaje podle internetových stránek výrobceKM5520MA KM5521MD KM7021MD

Přídržný moment (4,8/6 V) [kg.cm] 19,23/20,33 18,55/21,45 18,56/21,36Rychlost (4,8/6 V) [s / 60°] 0,19/0,17 0,16/0,14 0,16/0,14Budící pulzy (neutrál) [μs/Hz] 1520/300 1520/330 1520/333Šířka pásma necitlivosti [μs] - 2 2Rozměry [mm] 40,5x20,2x44,2 40,5x20,2x44,2 40x20x40,3Hmotnost [g] 55,6 57,5 72,5Cena [Kč] 285,- 740,- 1300,-

rozlomí nebo zkroutí kryt, případně se servo i vlastní silou vytrhne ze zá-věsu. Rozměry serva byly odlišné od parametrů, naměřil jsem 40,2 x 20,0 x 40,2 mm.

Servo je opět osazeno coreless motorem, tentokrát uloženým v duti-ně kovového středního dílu, takže teplo se výborně rozvádí na celé servo. Plášť motoru a kryt jsou neu-zemněné. Digitální servozesilovač shodný s předchozím typem je více-méně spuštěný do šachty a drží na servokabelu, obdélníkový poten-ciometr s vysokou život-ností je připojen kablíky. Přesněji řečeno měl by být připojen, ve vzorku jeden ze tří kablíků vůbec nebyl k potenciometru připájený a druhé konce (všechny tři) byly odizolované v délce ještě asi 4 mm za spojem a přitisknuté k desce, takže se zkratova-ly proti bodům připojení servokabelu. Vodiče totiž nebyly zasunuté do otvoru v desce a zapájené, ale jen přichycené na její povrch. Po ochraně nebo fixování ani stopy. Vývody servozesilovače k motoru od zkratu proti stěně kovo-vé šachty dělil jen kousek volně vlo-žené papírové samolepicí fólie.

Chod serva (po opravě zkratů a nezapájeného vodiče) byl klidný, tichý a přesný, rotační vůle na páce lehce přesahovala 0,5°. Rozsah servozesilovače byl stejný (0,8–2,2 ms), ale výstupní hřídel se otočil o 145°, což je pochopitelné, poten-ciometr je jiného typu. Mimo rozsah servozesilovač držel krajní výchyl-ku. Při standardním buzení 1–2 ms se páka vychýlila o 101°. Rychlost po-hybu vyšla 0,16/0,13 s, moment do zastavení 12,3/14,2 kg.cm, prak-ticky shodně při 50 i 300 Hz. Opět připomínám, že v parametrech je moment přídržný. Špičkový odběr proudu nepřekročil 4,9/6,3 A. Ostat-ní parametry byly shodné s předcho-zím typem.

KM7021MD má být podle výrob-ce odolné proti stříkající vodě, což skutečně je, navíc je prachotěsné. Gumové těsnění kolem unašeče je účinné, stejně jako těsnění mezi díly krytu. Proti stříkající vodě to stačí, toto servo má ale na víc. Stačí vy-jmout šrouby, namazat vazelínu ko-lem gumové průchodky servokabelu

a před vrácením šroubů vtlačit do ot-vorů také trochu vazelíny. Získáme servo schopné reálného provozu pod hladinou, i když ne ponoření do větší hloubky. Vzorek takto pracoval ne-přetržitě ve vodě 90 minut a dovnitř se nedostala ani kapička.

Závěr s jednoznačným jednodu-chým vyjádřením nelze napsat. Až na první servo a jeho chybějící kulič-kové ložisko a omezenou frekvenci pulzů výrobky splňují udávané para-metry. Jiná věc je, že tyto parametry jsou napsány tak, že velmi snadno uvedou zákazníka v omyl a ten do-

stane servo, jehož moment je zhruba poloviční proti tomu, co čekal. Názor na kvalitu je rozporuplný, co se týče návrhu, výroby servozesilovačů, opraco-vání všech mechanických dílů i příslušenství, je kva-lita výborná. Vady má „na svědomí“ prakticky výhradně ruční kompleta-

ce výrobku, ta naprosto selhala, stej-ně jako výstupní kontrola, jejíž sa-molepky serva hrdě nesou. Uchýlím se proto ke dvěma diametrálně odliš-ným závěrům a doporučením ze dvou různých hledisek. Každý si mu-sí vybrat podle svých požadavků.

Pokud očekáváte, že servo po za-koupení jen instalujete do modelu a bude dlouho a spolehlivě fungovat, těmto servům se zdaleka vyhněte a vyberte si z nabídky mnohokrát prověřených (a nesrovnatelně draž-ších) typů serv renomovaných firem. Kritické závady na třech ze tří zkou-šených serv hovoří jasně a těžko to může být náhoda, nasazení kterého-koliv ze vzorků do modelu by bylo hazardem.

Pokud jste ochotni a schopni serva po zakoupení rozebrat, dopájet chybějící spoje, odstranit zkraty a ci-zí předměty, zakápnout konce vývo-dů tekutou gumou nebo silikonem, nechat vše den vyschnout a pak smontovat a vyzkoušet, prostě dodě-lat doma během čtvrt hodiny čistého času, získáte vynikající, přesná a sil-ná serva s velmi vysokou odolností, kvalitou srovnatelná se špičkovými výrobky. Výstupní páky jsou kompa-tibilní se servy Futaba. Zejmé- na k vodotěsnému a prachotěsnému tuhému celokovovému servu KM7021MD s momentem 14 kg.cm těžko dokážete najít jakoukoliv alter-nativu za jen trochu srovnatelnou ce-nu. Zkrátka koupit, dodělat doma, a budete velmi spokojeni. Těm, kdo hledají ještě silnější serva s napáje-ním 7,2 V, výrobce nabídne v brzké době další typy ze stejné řady.  Ing. Michal Černý

Dovozce, firma Revas, k tomuto textu neměl připomínek.

(Pokračování ze strany 17)

19RCR 12/2011

Regulace ventilátoru chlazeníNěkteré nabíječe a zejména sí-

ťové zdroje jsou konstruovány tak, že jejich ventilátor nuceného chlazení běží stále na plný vý-kon, i když přístroj jenom čeká nebo je vytížen v podstatě zce- la zanedbatelně. Nepříjemnému hluku, který pak provozem ven-tilátoru na plný výkon vzniká, můžeme jednoduše zabránit do-plněním regulace do napájení ventilátoru, která plynule řídí výkon podle skutečné teploty. Zapojení je převzaté z interneto-vých stránek www.belza.cz a už jednou vyšlo v RC revue 2/2004, nicméně stále se opakující dota-zy na tuto problematiku ukazují, že je na místě se k tématu znovu vrátit.

Termistor připevníme na nej-více zahřívanou součástku, nej-častěji chladič spínacího tranzis-toru. K připevnění poslouží malý třmen přes tělo termistoru při-šroubovaný do chladiče, můžeme použít i oko z tlustší smršťovací hadičky či silikonové gumy (ha-dice) nebo stahovací pásek s pružnou podložkou. Je dobré termistor usadit do kapky tepelně vodivé vazelíny, ale pozor, vazelí-na by neměla přijít do styku s vý-vody termistoru!

Jakmile teplota vzroste, klesne odpor termistoru a stoupne napětí na řídící elektrodě FET tranzisto-ru, ten se otevře a ventilátor se ro-zeběhne úměrně zahřátí. Podle chladicího účinku a tepelné kapa-city se pak ustálí rovnováha a ven-tilátor se přiměřeně otáčí a v pod-statě stabilizuje teplotu sledované-ho dílu nebo mírně pulzuje v inter-valech několika desítek sekund.

K nastavení teploty je nejlepší bezkontaktní teploměr, ale může stačit i odhad přiložením prstu. Když je součástka nepříjemně horká, trimrem nastavíme roz-běhnutí ventilátoru.

U automatických nabíječů s vybíjením pravděpodobně na-jdeme dva hlavní zdroje tepla – spínací tranzistor a tlumivka hřejí při nabíjení a jiný tranzistor při vybíjení. Nejsou-li oba polovodi-če na stejném chladiči, zapojíme místo jednoho termistoru dva pa-ralelně (můžeme použít i hodnotu 12 nebo 15k) a každý umístíme na jeden zdroj tepla. Takto řízený ventilátor reaguje spolehlivě v obou režimech.

Rezistor R1 nebo Zenerova di-oda ZD nejsou pro činnost obvo-du nutné, bez nich je při nízké teplotě ventilátor úplně odpojen.

Během delší doby používání se ukázalo, že i malé množství vyví-jeného tepla se v přístrojích po-stupně akumuluje a ventilátor se pak velmi pomalu rozbíhá. Někte-ré ventilátory vydávají těsně před roztočením zvuk podobný mňou-kání. Není silný, ale v noci ruší. Tomu zamezíme, pokud necháme ventilátor velmi pomalu a tedy prakticky neslyšně otáčet i v době, kdy je tranzistor zavřený.

Rezistor R1 vybereme tak, aby se přes něj ventilátor pomalu roz-běhl. Hodnota se může lišit, uda-ných 220 Ω odpovídá chlazení zdroje Power X-20, jemuž stačí k chodu napětí 3,3 V a proud 35 mA.

Jinou možností je napájet ventilátor přes Zenerovu dio-du, jejíž napětí zjis-tíme jako rozdíl skutečného napáje-cího napětí ventilá-toru a minimálního napětí, při němž bě-ží, v našem případě řekněme 12 – 3,3 = = 8,7 V.

Podle skutečného proudu odebíraného

ventilátorem ještě musíme zkont-rolovat, že rezistor nebo dioda tento proud trvale výkonově vy-drží, a je vhodné, abychom počí-tali nejméně s 50% rezervou.

Typ tranzistoru není nijak kri-tický, postačí jakýkoliv se stan-dardním buzením (5–9 V) a spí-naným proudem přes 2 A.

Plošný spoj na regulaci venti-látoru nebývá třeba, termistor musí být na snímaném místě a pro zbývající součástky stačí použít uchycení na ventilátor a letmé montáže, samozřejmě s izolováním vývodů.

Ing. Michal Černý

Upevnění JETI boxu mini na vysílač Hitec Eclipse 7

Většina modelářů v dnešní době létá anebo přechází na 2,4 GHz. Ani mne tento přechod ne-

minul. Nechtěl jsem kupovat nový vysílač, a tak jsem svůj vysílač Hi-tec Eclipse 7 osadil modulem 2,4 GHz od firmy JETI model. Kou-pil jsem si také JETI box mini, abych mohl využívat i výhod tele-metrie atp. Záhy jsem však stál před problémem jak tento mini

box připevnit na vysílač. Nechtěl jsem vymýšlet nějaká složitá udělátka, ale vzpomněl jsem si na větu, kterou používá můj otec: „ V jednodu-chosti je krása!“

K upevněni mini boxu jsem využil metodu CDD (co dům dal). Použil jsem dva L-profily 28 x 28 mm, u kterých jsem převrtal krajní otvory na průměr 6 mm pro upevňovací nylonové šrouby. Tyto šrouby jsou součástí mini boxu. L--profily jsem připevnil na korpus vysílače trha-

cími nýty. Rozteč otvorů pro nýty je 46 mm. U to-hoto postupu doporučuji vysílač rozšroubovat, aby se při vrtáni a nýto-vání nepoškodila deska plošného spoje, umístě-ná za displejem! Celé upevnění je patrné z při-pojených fotografií.

Ing. Jiří KomárekRC klub Veselé

elektROnika

PRO šikOvné Ruce

20 RCR 12/2011

větROně

„Rybí” větroň Windhover

Magnety ProtecoV prodejně nářadí mne zaujaly

magnety Proteco v různých velikos-tech a úhlech v ceně od 29 Kč za kus.

Základ magnetu je vypálen z tlustého ocelového plechu a k němu jsou při-nýtovány z plechu vylisované boky.

Nezaváhal jsem a tři různé typy zakoupil. To jsem ne-tušil, jak brzy je využiji. Potřeboval jsem natvrdo stříbrem spájet pylon pro motor skládající se z mo-torové přepážky z ocelo-vého plechu a dvou ocelo-vých drátů. Pájení bylo velmi jednoduché. Dráty jsem položil na mag nety, k nim se přichytila plecho-

vá přepážka. Magnety ji udržely i po přidání stříbr-né pájky s tavidlem. Po-tom krátký ohřev plame-nem a bylo spájeno. Jestli-že do stavební desky vy-frézujeme drážky a při-pevníme do nich ocelové pásy, získáme jednoduchý přípravek pro stavbu nejen pravoúhlých trupů. Menší trojúhelníkový magnet má rameno dlouhé 80 mm, větší 100 mm a síla k jeho odtržení je kolem 65 N.

Uvidíte-li tyto magne-ty, určitě neprohloupíte, když je zakoupíte.

Jaroslav Kroufek

Americký modelář Michael J. Carroll dal trupu svého větroně nezvyklý rybí tvar. Trup má poměr-ně malou délku, proto je abnor-málně velká SOP, respektive smě-rové kormidlo.

Bočnice trupu z balzy 2,5 zesílí-me až za odtokovou hranu křídla nalepenou překližkou 0,8. Po obvo-dě na bočnice nalepíme balzové liš-ty 6 x 6 a mezi ně příčky stejného průřezu. Přepážky obdélníkového průřezu vyřežeme z překližky 3. Spodní a horní potah z balzy 2,5 klademe léty kolmo k podélné ose trupu. Hlavici vybrousíme z bloku

tvrdé balzy. Přistávací lyži zhotoví-me ze smrkové lišty 6x6. Boky kry-tu kabiny vyřežeme z balzy 10 a do-plníme horní části z měkké balzy. Hrany trupu zaoblíme a obrousíme kabinu.

Kýlovku slepíme z balzy 4,5 a potáhneme balzou 1,5. V místech průchodu spojovacích drátů nalepí-me zvenku zesílení z překližky 1,5. Směrové kormidlo slepíme z měkké balzy 4,5 a dole nalepíme lištu 4,5 x 10 z tvrdé balzy.

Výškovka je plovoucí. Pásnice nosníku tvoří smrkové lišty 3 x 6 naplocho. Náběžná i odtoková lišta jsou z balzy 4,5 a žebra z pásků balzy 2,5 x 6. Středová žebra vy-

řežeme z balzy 3 a vlepíme do nich tenkostěnné trubky o světlosti 2,5 pro ocelové spojovací dráty. Koncové oblouky vybrousíme z balzy.

Protože křídlo má technologicky náročné vzepětí, musíme nejprve zhotovit přípravek pro jeho stavbu. Konstruktér použil k jeho zhotovení překližku 3 a smrkové lišty.

Žebra křídla zhotovíme rašplo-vou interpolací. Pásnice hlavního i pomocného nosníků jsou ze smr-kových lišt 3 x 6. Lišty přebereme a na horní pásnice použijeme ty kvalitnější, s hustšími a přímějšími léty. Tuhý potah torzní skříně, stoji-na, pásy odtokové části i páskování

žeber jsou z balzy 1,5. Středová žeb-ra křídla vyřežeme z překližky 1,5. Zalepíme do nich trubky o světlosti 4,5 mezi pásnice předního nosníku a o světlosti 3 mezi pásnice pomoc-ného nosníku. Prostor mezi pásni-cemi a trubkami vylepíme balzou a přilepíme stojiny z překližky 1,5; tyto konstrukční uzly lepíme nejlé-pe epoxidovým lepidlem. Tuhý po-tah je v náběžné části lepen k liště z balzy 3; po zabroušení potahu při-lepíme náběžnou lištu z balzy 10. Koncové oblouky – winglety – vy-brousíme z bloků balzy. Jsou ohnuté dolů.

K řízení modelu postačí dvouka-nálová souprava. Těžiště by mělo le-žet v blízkosti předního nosníku. Kostru požehlíme fólií.

Podle RCm Jaroslav Kroufek

Pylon pro motorPo více než deseti rocích jsem

při úklidu půdy naší chalupy nara-zil na polomaketu amerického kluzáku Cadet UT-1. V minulosti jsem s ním byl párkrát létat na sva-hu. Co s ním? Potah nažehlovací tkaninou je odolný vůči proraže- ní strništěm. Byl by pro klidné pod-

večerní polétání na poli za chalu-pou.

Což jej motorizovat? Od myš-lenky k činu nebylo daleko. Moto-rová přepážka z ocelového plechu o tloušťce 0,6 mm je zhotovena ze stínícího krytu PC, konstrukce je ze svařovacího drátu o průměru

2 mm. Přepážce jsem udělal jakési uši mezi dráty, čímž jsem ji jed-nak vyztužil a zároveň si také zjed-nodušil pájení. Dráty při něm drže-ly magnety a stačily udržet i pře-pážku. Vše jsem spájel stříbrem a po očištění dráty ohnul. Domní-vám se, že postačí i pečlivé pájení měkkou pájkou. Motorové lože jsem jednoduše zalepil do děr v tru-pu. Použitý elektromotor o výkonu asi 75 W napájí tříčlánek Li-pol. Osa moto- ru by měla být v nule, případně mírně nahoru pro elimi-

naci klopného momentu. To se od-zkouší při zalétání.

Takovýto pylon je vhodný zejmé-na pro modely skutečných historic-kých větroňů, protože jejich případ-ná motorizace (například Šedého vl-ka) se řešila obdobně motorovým ložem svařeným z trubek.

Zhotovení lože a montáž včetně motoru mi zabraly asi hodinu práce. Nyní s Cadetem ráno a v podvečer brousím vzduch.

Jaroslav Kroufek Foto: Karla Kroufková

►

21RCR 12/2011

větROně

►

Win

dhov

er

Pro letošní soutěžní sezonu RC větroňů s pomocným spalovacím motorem bylo vypsáno šest akcí. K tradičním pořadatelům totiž přibyl LMK Štěpánov a hned v úvodu je nutno poznamenat, že obstál se ctí.

Úvodní soutěž sezony se koná tradičně vždy v poslední květnovou sobotu v Bohuňovicích a tak tomu mělo být i letos 28. května. Sjelo se jedenadvacet zájemců (z Třebíče hned devět, ze Štěpánova pět), vše bylo připraveno, ale proti bylo tento-krát počasí. Příznivá předpověď vy-šla pro Čechy, ne však pro Moravu – pršelo nebo lilo celý den, a tak po obědě (tradiční řízek) byla akce zrušena s tím, že se odlétá jindy a jinde, stejně jako předloni.

Následující den byl určen pro soutěž LMK Štěpánov. Počasí vyšlo ideálně – jas-no až polojasno, jen mírný vánek, teplo a k tomu roz-tomilé letiště pro ULL v Dětřichově u Litovle. Prezentovalo se devate-náct soutěžících a v panu-jících skvělých podmín-kách bylo dosaženo vý-borných výsledků. Orga-nizace klapala na jednič-ku, vše fungovalo, jak mělo, guláš byl výborný a atmosféra dokonalá. Předloňský mistr republi-ky Dušan Strnad (Hořice) naletěl 1 731 b. a zvítězil o dvě vte-řinky před svým klubovým kolegou Tomášem Rumlem (1 729) a praž-ským J. Mickou (1 711). V půl druhé odpoledne bylo hotovo a obětavá parta štěpánovských pořadatelů sou-hlasila s tím, že se odlétá i olomouc-kou soutěž, která den předtím propr-šela. I tato soutěž proběhla hladce a plynule a kolem páté odpoledne se mohly sčítat výsledky. Oba Hořičtí si pořadí prohodili, vyhrál Tomáš (1 730) před Dušanem (1 716), za kterým zaostal o pouhý bod M. Nováček z Třebíče (1 715). Na 2. až 7. místě byla tlačenice, rozdíl byl pouze čtyři body, tři borci měli do-konce stejně a o pořadí rozhodoval škrtaný let. Loňského mistra republi-

ky Ing. M. Velebu potíže s motorem odsunuly v pořadí zpět i přes výbor-né lety. Pražskému Z. Andrýskovi silná termika doslova ukradla jeho Nyxe do výšky a při strmém sestupu se mu poškodilo křídlo. Technické potíže měli i další, přesto v každé z obou soutěží celý tucet pilotů nalé-tal víc než 93 % výsledku vítěze. Pě-tice domácích pilotů se dobře uvedla a Michal Vidlař v olomoucké soutěži dokázal obsadit velmi dobrými lety páté místo.

V sobotu 16. června se uskutečni-la soutěž v Hořicích. Přijela dvacítka soutěžících, zcela novou tváří byl místní M. Číp. Počasí nebylo dva-krát příznivé, téměř zataženo a chladno, ale po krátké přeháňce se mraky zvedly a létalo se. Vítr ztěžo-

val přistání, avšak těm nejlepším to nevadilo. S přehledem zvítězil do-mácí T. Ruml (1 722), o dvanáct bodů za ním se umístil J. Micka (1 710) a o další čtyři zpět skončil třetí L. Jindra z LMK Pra-ha ČSA (1 706). Ze štěpá-novských noviců se nejlé-pe umístil L. Sedlář na pá-tém místě. Nechyběl tra-diční guláš a hořické tru-bičky.

Soutěže v Třebíči 9. července se zúčastnilo osmnáct pilotů, plná polo-vina byla místních. Počasí bylo krásné, téměř jasno, teplo až horko, mírný vítr a jako obvykle nevyzpyta-telná termika. Kupodivu výkony nebyly nic moc,

většina soutěžících zazna-menala dva dobré výsled-ky a dva horší. Řada z nich měla technické po-tíže nebo problémy při přistání, a to včetně favo-ritů (Ing. Veleba, Micka). Početní převahu domácí zúročili v první dvě mís-ta: Vítězem se stal M. No-váček (1 705) před P. Py-rochtou (1 704), třetí skončil J. Vidlař ze Štěpá-nova (1 701).

Druhá letošní soutěž v Třebíči se létala 3. září.

Za krásného letního dne se dostavilo šestnáct účastníků, z favoritů chyběli Ing. Veleba a J. Micka. O pořadí roz-hodovala především přistání ke stře-du čtverce. Palmu vítězství si odnesl domácí A. Nahodil (1 721) před T. Rumlem (1 713) a na třetím až pá-tém místě skončili s nevelkými od-stupy Štěpánovští v pořadí Vidlař syn, Vidlař otec a M. Knobloch.

Mistrovství republikyse letos po několika létech uskuteč-nilo v Bohuňovicích v sobotu 10. září. Pěkné počasí babího léta vydr-želo (ostatně až do října – pamatuje-te?), bylo teplo, oblačno a jen slabý větřík, zkrátka ideální podmínky.

22 RCR 12/2011

větROně

J. Vidlař ze Štěpánova použil pylon nad přídí – motor Fora 2,5 cm3

Štěpánovský P. Bořil použil jednoduchý pylon nad přídí

M. Knobloch ze Štěpánova umístil motor Fora na malý pylon nad příď trupu svého mo-delu

Znovu model předsedy LMK Třebíč M. Sedlá-ka s kapotovaným motorem, tentokrát v detailu

RCVM 2011 – loňský mistr obhájil titul

Všichni se horečně připravují, P. Pyrochta hemžení v poklidu sleduje. Za ním kapotáž motoru M. Sedláka z bočního pohledu.

Třebíčský P. Pyrochta po úspěšném letu na

mistrovství ČR v Bohuňovicích

Přijeli téměř všichni, prezentovalo se dvacet dva pilotů. Vypsáno bylo pět soutěžních kol, jedno se škrtalo. Vše klapalo, jak mělo, létalo sou-časně pět modelů a akce měla rychlý spád. Pod vysokou oblačností byly větroně dobře vidět i ve velké výšce, dobrých časů dosahovali až na vý-jimky prakticky všichni. O zisku bodů tak rozhodovala hlavně přistá-ní, mnohdy hrálo roli jen pár centi-metrů od značky na měřicím pás-mu.

Loňskému mistru republiky Ing. Velebovi se podařilo čtyřikrát přistát za 100 bodů a to rozhodlo o jeho prvenství za 2 312 b. Na stří-brném stupínku skončil J. Micka (2 305) a bronzovou medaili bral za výkon 2 293 b. T. Ruml. Medailisté tedy skončili v totožném pořadí jako na loňském mistrov-ství republiky v Hořicích a své pozice obhájili. Pod stupni vítězů se seřadili s odstupem pouhých tří sekund čtvrtý I. Dundr a pátý A. Nahodil. I na dalších místech byla tlačenice a rozhodoval ka-ždý bodík. Sportovní úro-veň byla vysoká, vždyť devatenáct pilotů naletělo víc než 93 % bodů vítěze.

Jury nemusela řešit žádný protest a byla zcela bez práce (ostatně jako vždy v naší kategorii), a tak její před-seda MUDr. J. Hacar společně s ře-

ditelem akce I. Hanákem předal ví-tězné trojici medaile, poháry a vtip-né kreslené diplomy od H. Janky. Všichni účastníci včetně časoměřičů

pak dostali drobné věcné ceny, tričko s emblémem akce a samozřejmě oběd. Jako třešničku na dortu věnoval majitel letiště a firmy Mamba Air Ivo Brumar medailistům vy-hlídkový let ve vrtulníku Robinson, což se setkalo s velkým ohlasem. Ivo, moc děkujeme!

Mistrovstvím soutěžní sezona skončila a nastalo počítání bodů do žebříč-

ku. Soutěží se letos zúčastnilo dva-cet čtyři pilotů, do žebříčku se jich dostalo jedenadvacet. Pořadí nejlep-ších: 1. T. Ruml (Hořice), 2. A. Na-hodil (Třebíč), 3. D. Strnad (Hoři-

ce), 4. J. Micka (Praha 4), 5. M. No-váček (Třebíč), 6. Ing. M. Veleba (Třebíč), 7. L. Jindra (Praha ČSA), 8. P. Pyrochta (Třebíč), 9. M. Vidlař (Štěpánov), 10. Dr. B. Brázda (Olo-

mouc).Jaká tedy byla letošní

sezóna pé-emek? Přede-vším potěšila účast no-vých tváří, pětice ze Ště-pánova kolem rodiny Vid-lařů (L. Sedlář, M. Kno-bloch, P. Bořil) a M. Číp z LMK Hořice. Všichni létali velmi dobře a roz-hodně nebyli jen do po-čtu, ale mnohdy šlapali na paty i favoritům. Ště-pánov se tak stal další líh-ní soutěžících (v záloze jsou v klubu ještě další).

Organizace všech soutěží byla bez-chybná.

V technice modelů se žádné pře-vratné změny nevyskytly. Asi polo-vina pilotů použila modely hotové nebo ze stavebnic, ostatní vlastní kreace (většinou hotový laminátový trup a konstrukční křídlo). Motor se umísťuje do nosu trupu nebo na py-lon nad křídlem či nad přídí. Třebíč-ský A. Nahodil předvedl novinku – pylon je umístěn na odnímatelné špi-ci větroně Snake. Hořický M. Číp použil malý milý elektrovětroň a za-budoval do něj jedničku MP Jet. Ostatní až na výjimky používají mo-tor Fora 2,5 cm3 s vrtulí 7/3 nebo 7/4 a tlumiče MVVS. Dá se říct, že na typu modelu a jeho uspořádání až

tak nezáleží, všechno se rozhoduje při přistání, stejně jako u elektrovětro-ňů a RCV2. Potěšitelný závěr – kategorie RCVM nejen stále žije, ale s no-vou krví se rozšiřuje. Na shledanou poslední květnový víkend 2012 v Bohuňovicích a Štěpá-nově. BR

Foto: Ivo HanákJosef Kraus

Rudolf Šošolík

23RCR 12/2011

větROně

I. Dundr z LMK Praha ČSA připravuje svůj model Nyx k soutěžnímu letu, asistuje J. Micka

A. Nahodil upevnil pylon na odnímatelnou hlavici svého větroně Snake

K. Ošmera z LMK Třebíč po soutěžním letu vylévá palivo z motoru

Motor MP Jet 1 cm3 na původně elektromode-lu M. Čípa z LMK Hořice

Ing. Veleba se připravuje ke startu, pomáhá M. Nováček

Medailisté na mistrovství ČR, zleva stříbrný J. Micka, vítěz Ing. Veleba a bronzový T. Ruml

Štěpánovský P. Bořil vypouští k soutěžnímu letu model svého klubového kolegy L. Sedláře

24 RCR 12/2011

elektROlety

Elektrovětroň RobinVyRáBí: RC system DoDáVá: Pelikan Daniel, Pardubice

Co je malé, to je hezké. Pokud s předchozím tvrzením souhlasíte, pak je elektrovětroň Robin něčím, co vás na první pohled určitě zaujme. Pohledný model v RTF sadě,který se vyrábí pod značkou RC system, je dodávaný včet-ně vysílače, pohonného akumulátoru, nabíječe, sí-ťového zdroje i alkalic-kých článků do vysílače. Nechybí ani podrobný ná-vod, popisující přípravu k letu a základy řízení. Na-ší redakci poskytl výrobek k vyzkoušení dodavatel, firma Pelikan Daniel.

V lepenkové krabici s pestrým vyobrazením je model chráněn uložením do komor v poly-styrenovém bloku. Trup z EPP s veš-kerým vybavením tvoří spolu s ocas-ními plochami jeden celek, křídlo s klenutým profilem (také z EPP) se k němu připevňuje po propojení ka-belu serva křidélek vpředu kolíkem, vzadu křídlo přidržují dvě dvojice neodymových magnetů. Podobně i kabina je uchycena jen na magnety. I když tento způsob spojení nemusí budit důvěru, je naprosto postačující.

Sklopnou plastovou vrtuli o prů-měru 105 mm pohání stejnosměrný 13mm elektromotor. Přijímač spolu s regulátorem a dvěma lineárními mikroservy je na jedné účelové desce elektroniky o rozměrech 34 x 31 mm. Z pravé strany desky se tyčí krátká anténa přijímače. Kovová táhla kor-midel, ve střední části nastavená uh-líkem, mají na obou koncích stavitel-né koncovky, u serva s kulovým kloubem, u kormidla klasickou plas-tovou vidličku. V modelu nejsou

prakticky žádné obvyklé propojovací kabely s výjimkou přívodů k akumu-látoru a k motoru, takže vše je pře-hledné a uspořádané. Akumulátor se vkládá do výborně přístupného pro-storu vymezeného výstupky EPP pod kabinou a nemá možnost se pohybo-vat.

Křídlo se vzepětím do V a win-glety na koncích má křidélka ovláda-ná jedním servem prostřednictvím torzního náhonu. Aby se omezila síla nutná k ovládání, jsou závěsy všech pohyblivých ploch proříznuty a po-

nechány jen úzké pásky na koncích a uprostřed. Vůle křidélek je dost velká, přibližně 2mm výchylky. Se-stavený model měl hmotnost 103 g, těsně pod limitem udávaným výrob-cem.

Malý nabíječ na dvoučlánky Li--pol v dnes již standardním provede-

ní se napájí z malého spínaného síťo-vého adaptéru 12 V / 600 mA; dopl-něním kabelu s konektorem do zapa-lovače v autě můžeme snadno rozší-řit jeho použitelnost i na letiště. Červená LED nabíječe signalizuje napájení, zelená nabíjení. Ačkoliv je uveden nabíjecí proud 600 mA a akumulátor má kapacitu jen 250

mAh, trvalo nabíjení aku-mulátoru téměř přesně jednu hodinu.

Čtyřkanálový oválný vysílač lze také již označit za standardní a podrobně známý z dříve uveřejně-ných testů, dovoluje změ-nu módu 1 na mód 2 pře-klopením antény a otoče-ním celého vysílače. Vzhledem k tomu, že Ro-

bin může zaletět docela daleko a po-dobný typ RC souprav se používá především k malým modelům a vr-tulníkům, u nichž není potřeba příliš velký dosah, věnoval jsem právě do-sahu velkou pozornost. Ovládání modelu ve výšce 1 m nad zemí spo-lehlivě fungovalo ještě na 1 150 m, na plnou délku báze, kterou použí-vám (1 350 m), bylo možné řídit při výšce kolem 2 m. Nemusím snad zdůrazňovat, že na takovou dálku je útlý model o rozpětí 0,78 m naprosto neviditelný. Je zjevné, že ač vysílače mohou vypadat podobně, mají různý vf výkon, a je-li to třeba, může mít dosah velkou rezervu. Podle návodu

je vysílač kompatibilní s modely Mi-ni Bee a Funtic, ale ne se sadami vr-tulníků Colibri a Colibri Pro.

Změřený tah motoru přibližně 0,85 N dával tušit, že výkon Robino-vi chybět nebude. To se potvrdilo už při prvním startu, kdy model zamířil strmě vzhůru a bylo jej třeba v moto-rovém letu trvale potlačovat. Naopak

±

25RCR 12/2011

elektROlety

Technické údaje podle výrobce:Rozpětí 780mmDélka 520mmPlochakřídla 5,9dm2

Hmotnost 105–110gOvládanéfunkce S,V,M,K

pro kluz bylo potřeba tri-mem výškovku téměř plně natáhnout. Motor je při-měřeně vyosen do strany, ale jeho potlačení nebylo u zkoušeného modelu do-statečné a seřiditelné. Čás-tečně pomohlo prohnutí celé špice od úrovně polo-viny kabiny dolů, EPP si nechá za tepla dost líbit.

Pokud jsem létal s Ro-binem jako s elektrovětro-něm, tedy střídal stoupání s plným výkonem a pak kluz bez motoru, pohybo-vala se doba letu mezi 14 a 15 minutami. S ohledem na to, že vrtule se většinou po vypnutí motoru nesklo-pila a celou dobu kluzu brzdila, to nebyl špatný výsledek. Delšího letu ko-lem 19 minut se dalo docí-lit, když Robin létal stále pod malým tahem motoru ve výšce asi 30 m. Při silovém létání s motorem téměř stále naplno a akrobacii vydržel model ve vzduchu 8–9 minut.

Co se týče ovladatelnosti, překva-pil mě Robin malou citlivostí na kři-délka, a to i v režimu větších výchy-lek. Začátečník se jej může naučit ří-dit, model je poměrně stabilní, ale těžko na něm získá správné návyky. Na plnou a drženou výchylku křidé-lek reaguje až po několika sekundách mírnou zatáčkou, náklony kolem po-délné osy v turbulencích se křidélky srovnávají po-malu a výchylkami až na doraz. Naopak na smě-rovku reaguje okamžitě a velmi živě, nakloní se a jde do zatáčky, při plné výchylce má snahu pře-klopit se na záda a s pod-porou křidélek udělá i pře-valení trochu podobné vý-krutu. Výškovka má na pohled velmi malé vý-chylky, ale i přes počáteční obavy se ukázala jako při-měřeně účinná, na plné přitažení se dá zalétnout přemet a překvapilo mě,

že udrží model i v delším a dobře ovladatelném letu na zádech. Připo-mínám ale, že Robin má poměr tahu pohonu a hmotnosti, za který by se nemusel moc stydět ani akrobat, a že všechny pokusy o akrobacii je nutné dělat s běžícím motorem. Bez vrtulo-vého proudu mají kormidla mnohem menší účinnost a třeba výškovka sot-va stačí i v relativně ne moc ostré za-táčce.

Vysílač dovoluje stlačením levé-ho ovladače přepínat mezi dvěma „letovými režimy“, což není nic jiné-ho než dvojí velikost výchylek kor-midel. Z textu návodu vyplývá, že změna se má týkat všech kormidel, u zkoušeného vzorku se ale projevo-vala zvláštně. Podle pozorování drá-hy přímo na servech to v podstatě vy-padalo tak, jako by směrovka měla trvale větší výchylky, výškovka rea-govala na změnu jen ve směru potla-čení a křidélka šlo nastavit podle předpokladů.

Robin létá dost svižně, proti větru do 5 m/s se prosadí, ale jakákoliv tur-bulence se na něm vzhledem k jeho „muší“ váze hned projeví a ve větší vzdálenosti je z boku docela špatně

čitelný. Za klidu se dá výborně ovlá-dat jen směrovkou a výškovkou, cel-kově jeho řízení spíš odpovídá spor-tovnímu motorovému modelu než větroni. V obratech se křídlo vyztu-žené i zespodu čirými samolepkami hodně prohýbalo, ale vydrželo bez poškození. Jedinou závadou, která se vyskytla po kolizi s větví stromku, bylo poškození sklopné vrtule. Ne-vím, jak se to přesně stalo, ale ačko-liv úchyty na kuželu zůstaly nepo-škozeny, oba listy včetně čepů odle-těly a už jsem je v trávě nenašel. Na-štěstí lze zakoupit jednotlivé celky modelu i jako náhradní díly. Příště by to asi chtělo věnovat více pozornosti zajištění čepů.

Létání s Robinem vyžaduje pře-devším předvídavost a rychlejší správné reakce, na větší přemýšlení a opravy chyb času moc neposkytu-

je. Obojí dají až zkušenos-ti. Je to na pohled velmi povedený a pěkný model, který by dokonce snesl zvětšení na trojnásobek, což se u malých letadel dá říct jen výjimečně. Může se s ním dobře létat a hod-ně vyřádit, nicméně neje-ví se mi jako vhodný pro začátečníky na první se-známení s řízením RC modelů ani k výuce. Do-

sah použité RC soupravy je vynika-jící, absence pokročilejších funkcí (rozsah výchylek, mixy) však sa-motný model, který by měl na víc, omezuje, stejně jako nižší přesnost ovládání lineárními mikroservy a vůle v mechanice. Doporučená ce-na RTR sady malého elektrovětroně Robin je 1990 Kč.  Ing. Michal Černý

Dovozce, firma Pelikan Daniel, se k tomuto textu do uzávěrky nevy-jádřil.

26

elektROlety

RCR 12/2011

Fox 1800VyRáBí: Pelikan Daniel, Pardubice

RC model akrobatického větroně Fox je v nabídce firmy Pelikan Dani-el ve dvou verzích, větší o rozpětí 2 300 mm a menší 1 800 mm, ten jsem dostal od výrobce prostřednic-tvím redakce RC revue na test.

Model je dodáván pečlivě zaba-len v bublinkové fólii a v barevně potištěné kartonové krabici, kterou důmyslně vyplňuje. Co chválím, je výborný návod, který není jen návo-dem k sestavení modelu, ale i čtivě a věcně psaným úvodem do létání s RC modely a zahrnuje také bezpeč-nostní minimum.

Ke stavbě lze říct, že dobře pro-myšlený záměr zkomplikovalo ně-kolik nedostatků, které pravděpo-dobně vznikly při kom-pletaci výrobku. U mého modelu to bylo ohnuté drátěné táhlo výškovky. Musel jsem jej pečlivě na-rovnat, aby ohyb nekladl odpor v trubici vedení táhla. Trup byl viditelně pomačkaný na spodní části vpředu a VOP po-škrábaná. Horní závěs směrovky byl rozlepený, původní lepení silikonem na plastovém ohebném závěsu povolilo a směrov-ka se v horní části zcela uvolnila. Závěs jsem pře-lepil Uhu Porem a pojistil malými kousky Skytexu z obou stran. Na koncov-ce táhla na páce serva výškovky byl stržený zá-vit. To považuji za závaž-né – dovedu si představit začátečníka, který v dob-ré víře dotáhne šroub (na šroubu je totiž nane-sen zajišťující přípravek, takže jde utáhnout po-měrně ztuha) a za letu se může nedostatečně zajiš-těné táhlo výškovky uvol-nit. Já sáhl do zásob a vadný díl nahradil. Vr-tule namontovaná na hří-

deli motoru se závitem byla nevyvá-žená; abych omezil vibrace na sne-sitelnou úroveň a mohl vyzkoušet konfiguraci od výrobce, musel jsem ji vyvážit. Rozhodně bych doporu-čil podrobnou prohlídku modelu ještě před prvním letem.

Trup je kompletně se-staven a vybaven střída-vým elektromotorem CD28 s 18A regulátorem s BEC. Regulátor při po-kusu o napájení dvoučlán-kovým akumulátorem ne-reagoval, přestože je tato možnost pohonu v návodu zmíněna; s doporučeným tříčlánkem byl plně funkč-ní. V trupu byla nainstalo-

vaná odhadem 9g serva bez popisu, která se zatím jeví jako bezproblé-mová a dokáží vyvinout potřebnou sílu i při rychlostech modelu kolem 100 km/h. Prostor v trupu je kryt vel-kým krytem kabiny, zajištěným dvě-ma pružnými zámky, a je na relativ-ně malý model velmi prostorný: Umožňuje rozmístění akumulátoru a přijímače podle libosti. Regulátor je ke dnu prostoru přilepen siliko-nem. Po prvním startu se odlepil, a tak jsem ho přesunul do přední čás-ti hned za motor a zajistil suchým zi-pem. Podvozek, respektive hlavní a ostruhové kolo, usnadňuje přistání na pevné dráze a zabraňuje poškoze-ní spodku letadla.

Model má jednoduché křídlo bez vzepětí s vypěněným pouzdrem pro uhlíkovou trubku, která tvoří nosník křídla. Má poměrně štíhlý polosy-metrický profil a na EPP kvalitní a hladký povrch bez obvyklých vý-stupků po vstřikování. VOP je zajiš-těna jedním ocelovým šroubem a táhla výškovky i směrovky jsou ukrytá v trupu. Výškovka je zavěše-ná na závěsu z oslabeného materiálu.

Kladla podle mého názoru příliš velký odpor a ani doporučované rozhýbání ji příliš neuvolnilo, tak jsem v pravidelných roze-stupech závěs prořízl.

Foxe jsem sestavil, opatřil přijímačem, tří-článkem 1,3 Ah a přeměřil odběr motoru. S originální vrtulí při plně nabitém akumulátoru byl příkon motoru kolem 145 W (14 A), což ukazuje na dobře dimenzovaný regu-látor. Model jsem ještě po-lepil přiloženými samole-picími obtisky, při jejichž umísťování jsem se řídil fotografiemi na krabici. Letová hmotnost takto osazeného modelu byla 715 g, o 30 g víc, než udá-vá výrobce, což je v me-zích tolerance. Pohon po-skytuje statický tah, který

přibližně vyrovnává hmotnost mo-delu, takže je určitě dostatečný pro dynamické létání.

Zalétání se uskutečnilo za sluneč-ného termického dne s větrem do 2 m/s. Po předchozích problé-mech jsem toho od Foxe mnoho ne-čekal, o to víc mě příjemně překva-pil. Ochotně stoupal do výšky (zhru-ba 4 m/s), po srovnání do horizontu, vypnutí motoru a „sklapnutí“ vrtule nabral v klesání snadno rychlost 90 km/h, a co je hlavní, přes svou malou hmotnost si ji dokázal dlouho udržet! Nebyl problém z bezpečné výšky zvládnout v kluzu 10 přemetů za se-bou nebo sestavu několika přemetů či výkrutů, let na zádech, vývrtku a další. A ještě zbylo dost energie a rychlosti pro průlet kolem pilota i s následnou zatáčkou ve velkém ná-klonu před dalším motorovým stou-páním. Doporučuji netahat za výš-kovku a nebrzdit model. Fox má rád rychlost, a pokud mu ji při létání po-skytneme, chová se nezáludně a ne-hrozí nějaké nečekané padání po kří-dle. Jestli nabranou výšku utratíme v akrobatických obratech nebo ji bu-

±

27RCR 12/2011

elektROlety

Technické údaje podle výrobce:Rozpětí 1800mmDélka 880mmPlochakřídla 23dm2

Hmotnost 685gOvládanéfunkce S,V,M,K

Záznam letu

deme šetřit v klouzavém letu při hledání termiky nebo svahového proudění, je jen na nás. Ani tak se nedá mluvit o nějakém po-malém „brouzdání“, pro-tože i při přeletech s ma-lou ztrátou výšky (opadání kolem 1 m/s) je rychlost poměrně vysoká a prová-zena charakteristickým svistem.

Výškovka je dostateč-ně účinná a vyztužená, ani při střemhlavém letu jsem se nesetkal s flutterem ne-bo jiným negativním je-vem. Vzhledem k dosta-tečným výchylkám výš-kovky i použitému profilu a nulovému vzepětí křídla je let na zádech velmi snadný a není třeba příliš tlačit, ale musíme mít aku-mulátor v trupu dostatečně zajištěn například suchým zipem, ji-nak při odtlačených obratech hrozí nebezpečí, že kryt kabiny akumulá-tor v trupu neudrží!

Křidélka mají v poslední době výrobci oblíbený a používaný vzdá-lený náhon s převodem síly šikmým skrytým mechanismem (švédský zá-věs). V případě Foxe je překvapivě dobře funkční a bez podstatné vůle, po dobu testu jsem nepozoroval ani

její zvětšování. Křidélka jsou po-měrně „gumová“ a malá, výchylka by také mohla být poněkud větší. Po-kud použijeme v návodu doporuče-nou diferenciaci, dosáhneme jen dal-šího snížení účinnosti. Pro běžné lé-tání je jejich účinek malý, pro zalét-nutí vodorovného výkrutu musíme mít dostatečnou rychlost, obzvláště

pokud jde o výkrut v bezmotorovém letu. Pokud těsně před výkrutem při-zvedneme nos modelu, značně si ob-rat ulehčíme.

Směrovka je maketová, tedy po-měrně malá, a její účinek velmi sla-bý, zejména při pomalejším bezmo-torovém letu. Souvrat nebo souvra-tová zatáčka je v motorovém letu ob-tížně zvládnutelná a v bezmotoro-vém prakticky nemožná, právě vinou nedostatečné výchylky smě-rovky. Souvisí to i s výkrutem, po-kud nám lenivá křidélka model po-malu přetáčejí do čtvrtvýkrutu, smě-rovka moc nepomůže s udržením nosu modelu v horizontu. Tedy opět – rychlost a pečlivé naplánování ob-ratů jsou pro zalétnutí akrobatických prvků nezbytné. Do vývrtky se Fox nechá roztočit ochotně, a pokud v ní chceme setrvat, je nutná plná vý-chylka směrovky. Po jejím uvolnění sám vývrtku ukončí a přejde do kle-savého letu. Při přetažení, je-li mo-del srovnaný v horizontu, se ukázko-vě zhoupne do pádu. Pokud křídlo v horizontu nemáme, zvrátí se do pá-du po křídle, v němž nabere rychlost, a je tak opět plně řiditelný.

Při kontrole po asi dvou hodinách letu jsem zjistil tři povolené šrouby,

které drží motor na překližkové pře-pážce. Dále jsem po čase při delším motorovém letu na plný plyn občas zaznamenal malé kolísání otáček motoru. Zda jde o problém motoru nebo po delší dobu naplno zatížené-ho regulátoru, se ukáže až časem.

Odolnost modelu je velká, dokon-ce (samozřejmě nechtěný) kolmý ná-raz do země se obešel bez ohnutí hří-dele motoru a destrukce trupu, nasta-la jen malá deformace, odstranitelná na místě mírným vytrvalým tahem.

Doma jsem pak model opatrně polil horkou vodou a trup se beze zbytku srovnal do původního tvaru.

Fox je přes typ své předlohy a menší rozměry v letu překvapivě čitelný, a nebojím se ani označení hodný. Ani tak bych ale úplným za-čátečníkům nedoporučil vyrazit s tímto modelem a pouze návodem „jak na to“ na letiště, minimálně do-hled zkušenějšího modeláře považu-ji za nutný, což je ostatně v návodu důrazně doporučeno. I když je totiž Fox hodný, je poměrně rychlý a ne-dává příliš času na nápravu chyb pi-lotáže, obzvláště v nízké výšce. Vy-žaduje rychlé a přesné řízení, žádné váhání běžné u začátečníků. Osobně bych Foxe doporučil až jako druhý nebo třetí model; pokud budeme vy-bírat z nabídky firmy Pelikan Daniel, tak v linii Beta 1400, Alfa 1500, Fox 1800.

Létání s Foxem je pro pilota ne-vyžadujícího plný rejstřík akrobatických obratů sku-tečně svižné a zábavné. Ochotně se dokáže při-způsobit povětrnostním podmínkám, je schopen jak divokého, ale přitom nezákeřného točení se v akrobatických obratech v bezmotorovém letu, tak i klidných přeletů, kdy se často stačí jenom dívat, protože správně vyvážený a seřízený model letí

v klidném ovzduší sám a rovně jak podle pravítka. ARF sada Fox 1800 dodávaná včetně střídavého motoru, regulátoru, pohonného akumulátoru, nabíječe a RC soupravy Cadet 4 má doporučenou cenu 3 990 Kč, verze bez RC soupravy, akumulátoru a na-bíječe stojí 2 590 Kč.

Richard Mrázek, Praha

Výrobce, firma Pelikan Daniel, se k tomuto textu do uzávěrky nevy-jádřil.

Venku začíná foukat studený ví-tr, tráva je po ránu bílá a modeláři zalezli do dílen. Ale ne všichni! I letos budou piloti soutěžit v něko-lika kategoriích v halách po celé republice.

Divácky nejoblíbenější katego-rií je Aeromuzikál, tedy létání na hudbu. Piloti si sestříhají vlast-ní dvouminutové „mixy“ ze všech možných hudebních žán-rů, od soundtracků ze známých filmů přes drs-ný metal až po moderní popové pecky. Jde o ja-kýsi tanec nebo kraso-bruslení v modelářském provedení.

My nepoužíváme brus le, nýbrž depronové modely, vyladěné tak, aby nám umožnily co nejlépe akrobatickými sestavami doprovázet hudbu. K to-mu využíváme nejrůznějších do-plňků, jako jsou stuhy, vrtule umožňující viset nosem modelu do-lů, osvětlení a tak podobně. Mode-ly mají hmotnost kolem 150 g, po-háněny jsou obvykle dvoučlánkem Li-pol o kapacitě 240–450 mAh s BLDC motorem o hmotnosti 18––22 g. Stejně jako u krasobruslení, i při této halové soutěži jsou pří-tomni bodovači, kteří hodnotí vý-kony modelářů.

Pravidla právě tuto zimu pro-cházejí jistými změnami, pojďme se tedy podívat na kritéria hodno-cení. Když se pak podíváme na ně-jaké video nebo přijedeme na sou-těž, bude nám jasné, o co v této ka-tegorii jde! Pojďme si pravidla ro-zebrat bod po bodu.

Hlavní změnou pro piloty i bo-dovače je úprava bodovací tabulky, v níž byla vynechána kritéria 2.3.1 Využití letového prostoru a 2.3.2 Umístění obratů. Naopak přibylo kritérium 2.3. Umělecký dojem.

Podstatou Artistic Aerobatic (kategorie F6A) a Aeromuzikálu

(F6B) je „umělecké létání“. Zna-mená to, že v této soutěži je hodno-cen i dojem z letu, nikoliv jen ná-ročnost a výběr obratů nebo obraty nové. Jde o to, jak dobře si pilot vy-bral jednotlivé části hudby, jak celá sestava působí dohromady a dává tak smysl jako celek, v němž je vi-dět pilotův záměr. Základem je dobré využití letového prostoru,

a nemělo by se tedy stávat, že si pi-lot mimo soulad s hudbou přeletí z jedné části haly do druhé, kde bu-de v sestavě pokračovat.

Také použití stuh, odhazování konfet nebo osvětlení na modelu zvýší hodnocení v tomto kritériu, pokud jsou voleny tak, aby zvyšo-valy umělecký dojem.

Podívejme se dále, co v bodova-cí tabulce zůstalo a co ta jednotlivá kritéria znamenají.

Technická náročnostPřesnost provedení obratů. Hod-

notí se, jestli pilot létá přesné a přesně zastavované obraty (napří-klad bodové výkruty), nebo jestli jde o nedefinované zmítání modelu (i když do hudby). Bodovač by ale měl respektovat pilotovu volbu, na-příklad když kopaný výkrut do no-že nepřetočí, ale záměrně jej zasta-ví do skluzu atp.

Využití celé obálky obratůPilot by neměl předvádět jen

drsné obraty na hranici řiditelnosti, i když takových stihne hodně. V tomto kritériu se hodnotí, jestli

využívá také všechno další, co mů-že – přesné obraty, 3D obraty, jejich kombinace a jejich co nejširší spek-trum. Tedy výkruty, přemety, nožo-vé lety, visení, harriery, vývrtky…

Všestrannost (pilota i sestavy)Tohle se částečně překrývá

s předchozím kritériem. Pilot by měl například předvádět výkruty na obě strany (To je hodně důleži-té, bodovači, pokud pilot nelétá výkruty točené na obě strany, ne-bojte se mu dát v tomto kritériu málo bodů!), létat na zádech i na břiše, zkrátka nemělo by nic převládat a nic chybět. Podívejte se na vyvážené sestavy světové špič-ky, abyste lépe pochopili, co je tím myšleno.

UMěLCoVy KVaLiTy

Soulad s hudbouPilot nesmí ignorovat důrazné

údery hudby, měl by reagovat na změnu výšky tónů (například odpovídající změnou výšky letu)

atp. Do klidné a pomalé hudby sa-mozřejmě nesmí létat hranaté obra-ty na rychlosti.

Návaznost obratůPoužité obraty a manévry by

na sebe měly navazovat tak, aby vypadaly jako jeden celek, ne jako jednotlivé obraty. Stejně jako ply-ne hudba, měla by plynout i sesta-va, tón za tónem, obrat za obra-tem.

Kontrast rychlých a klidných částí sestavy

Hudba i obraty by měly být jak klidnější, pomalé a elegantní, tak rychlejší, razantní a důrazné. Stří-dání těchto úseků je na pilotovi, může zvolit první část pomalou, druhou rychlejší, nebo prostřídat víc pomalých a víc rychlých částí. Změny by měly být nenásilné, aby nekazily umělecký dojem. Stále by si sestava měla zachovávat svou přesnost, návaznost a mělo by z ní být cítit „ano, takhle to PAN pilot chtěl“, nikoliv že mu to takhle vy-šlo.

Pokud se chcete o halovém lé-tání dozvědět víc, neváhejte na-vštívit server www.RCMania.cz, kde v sekci Pomalu a v hale na- jdete průběžně aktualizovaný ka-lendář soutěží, pravidla, sestavy, ukázková videa a spoustu dal- ších informací. Pokud máte dotaz na našeho nejvyššího trené- ra, kontaktujte ho na adrese F3P@seznam.cz nebo opět přes

RC manii.Závěrem bych rád po-

děkoval za všechny pilo-ty všem pořadatelům ha-lových soutěží za ochotu a perfektní výkony, které předváděli v sezonách uplynulých, a výkony, které „na bojišti“ jistě předvedou v budoucosti. Bez nich by to nešlo! Další dík si zaslouží bo-dovači. I když na ně my

piloti občas nadáváme, víme, že se snaží a odvádějí skvělou práci! A konečně všichni děkujeme tre-nérovi Tomášovi Ciniburkovi, kte-rý to všechno drží pohromadě, po-máhá s organizací a stará se o to, aby české halové létání dál vzkvé-talo.

Těším se s vámi na viděnou ně-kde v teple pod střechou!

Jan „HonzaS“ Špatnýspatnyh@seznam.cz

28 RCR 12/2011

elektROlety

Halová kategorie Aeromuzikál

29RCR 12/2011

Inzerce

VyRáBí: Hacker Model Production, Řevničov

Popisovaný model jsme obdrželi osobně od Karla Hackera, majitele firmy Hacker Model Production. Ta jej vyrábí podle švýcarsko-fran-couzského návrhu pro zákazníky hlavně ze západní Evropy. Jde o mo-del pro přesné halové létání.

Stavebnice se dodává v „rozsy-pu“, a to ve třech barevných provede-ních: žlutém, červeném a modrém.

Hlavním materiálem, z něhož je model vyroben, je potištěný 3 mm tlustý deskový extrudovaný polysty-ren, mezi modeláři známý jako de-pron. Dále jsou součástí stavebnice uhlíkové tyčky potřebných délek a průměrů, plastová bižuterie z po-lyamidu a návod ke stavbě. Ten je sestaven obrázkovou metodou (z či-telných perokreseb), bohužel pouze s anglickými popisky. Ve 29 krocích je zde podrobně popsáno jak model sestavit a vyvážit.

Hned při prvním seznámení, tedy už když díly modelu vyjímáme z kartonové krabice, je vidět, že jeho konstrukci byla věnována velká pé-če. Prakticky všechny díly do sebe zapadají díky vtipně a účelně navrženým zám-kům, takže model snad ani nelze postavit špatně.

Model stavěl a později s ním samozřejmě i létal můj syn Marek.

Stavba začíná oříznu-tím úkosů na křidélkách, výškovce a směrovce a ná-sledném zavěšení kormi-del pomocí izolepy.

V šestém stavebním kroku se již na rovné desce začíná sestavovat trup. Ten se staví v poloze na zá-dech. Pak se k základu le-tadla lepí spodní svislá část trupu. Zde je třeba

konstatovat, že všechny výčnělky a západky přesně zapadají do vodo-rovné části, a tak nelze tuto část usa-dit jinak, než jak to konstruktér mys-lel.

Takto rozpracovaný model, stále položený na rovné desce, se vyztuží systémem uhlíkových tyček tak, že vznikne velmi tuhá konstrukce. Na-příklad nejen křídlo, ale i VOP jsou vzepřeny ke trupu dvěma uhlíkový-mi vzpěrami. Příhradová konstrukce z uhlíkových tyček pak vyztužuje trup a zajišťuje jeho odolnost proti kroucení.

Následuje montáž podvozkových noh s vtipně vyřešenými „koly ne-koly“ – jen oblouky, po nichž model při pojíždění po zemi klouže.

V této fázi stavby, ještě před při-lepením horní svislé části trupu, se osazují všechna tři serva.

Pak následuje montáž a lepení horní svislé části trupu, jejíž výstup-ky opět perfektně lícují do připrave-ných otvorů.

Po vyztužení kýlovky k trupu pomocí uhlíkových tyček následuje zavěšení směrovky na kýlovku po-mocí izolepy. Dále pak propojení křidélek se servem uhlíkovými táh-

ly a ocasních kormidel se servy ke-vlarovou nití, která je přiložena ve stavebnici.

Přiložená bižuterie, zvláště pak páky ovládání kormidel, vyrobené 3D tiskem z Polyamidu, je velmi pevná a úžasně lehká. Navíc jsou pá-

ky navrženy tak, že ještě vyztužují kormidla.

Po zalepení křížového lože motoru, které vyztu-žuje trup v přední části, lze namontovat motor s regulátorem.

Následuje osazení mo-delu přijímačem a jeho vy-vážení posunováním po-honné a napájecí baterie. To je také poslední krok v návodu.

Po základním napro-gramování vysílače při-stoupil Marek k prvním zalétávacím letům venku, téměř za bezvětří. Quark Evo se choval způsobně, a tak už zbývalo jen po-čkat na volný termín v ha-le. Ten nastal následující neděli.

Času bylo dost, a tak si Quark pořádně zalétal. Prvních deset startů bylo věnováno doladění polohy těžiště, a to jak v podél-ném směru, tak v příčném. Další starty už sloužily jen k doladění programu

ve vysílači a pak Marek začal létat celou novou sestavu F3P. A byl spo-kojen!

Quark Evo je dostatečně pomalý, ale dobře ovladatelný a díky pouhým 119 g vzletové hmotnosti a poměrně velkým brzdám na výškovce a kři-

RCR 12/2011

elektROlety

30

Halový akrobat kategorie F3P Quark Evo±

délkách i pomalý v letu svisle dolů.

Konstruktérům se po-dařilo dobře sladit proti-chůdné požadavky na mo-del. Při vybírání střemhla-vého letu Quark nevypla-ve, je přiměřeně obratný, v nožovém letu neuhýbá. Díky poměrně velkým brzdám jej však pilot musí držet víc „na plynu“, aby se nezastavil. Model má poměrně velkou hloubku křídla, a tak i jeho plošné zatížení je velmi příznivé, to jen vylepšuje jeho leto-vé vlastnosti, které jsou pro současnou, velmi ná-ročnou sestavu halové ka-tegorie F3P potřeba.

Co lze modelu vy-tknout? Quark Evo nemá nijak vyztuženy přechody křídlo–trup a VOP-trup, což Marek upravil vlepe-ním cca 4 cm dlouhých uh-líkových pásků 3 x 1 mm.

Dalším do určité míry problematickým detailem jsou kapoty podvozko-vých noh. Ty jsou sice vel-mi efektní, ale jsou pouze nalepeny na uhlíkové tyč-ky, které tvoří vlastní pod-

vozek, a na modelu jsou jen kvůli jeho lepšímu vzhledu. Při tvrdším při-stání mohou odpadnout. Méně zručným pilotům bych doporučil je na mo-del nelepit. Ušetří se tím hmotnost.

Náš exemplář modelu má následující vybavení: motor Hyperion HP-Z

1705-14 s vrtulí GWS 8/4, baterie Hyperion 2s Li-pol 240 mAh, tři se-rva Futaba FS-31 a čtyřkanálový při-jímač Futaba R 6004FF. Díly modelu z extrudovaného polystyrenu jsme

lepili UHU Porem a uhlí-kové tyčky a ostatní plas-tové díly kyanoakryláto-vým lepidlem na extrudo-vaný polystyren.

Model bychom dopo-ručili všem zájemcům o halové akrobatické létá-ní, a to jak začátečníkům v hale (nikoliv začínají-cím RC pilotům), tak sou-těžním borcům v katego-

riích RCAE i F3P.Vladislav Plichta

Vyjádření výrobce:V době předání modelu na test

ještě nebyl český návod k dispozici. V současné době je již český návod součástí stavebnice.

Karel HackerHacker Model Production

31

elektROlety

RCR 12/2011

Technická data:Rozpětí 816mmDélka 906mm.Dosaženávzletováhmotnost119g

VyRáBí: Black Horse Model, VietnamDoDáVá: Pelikan Daniel, Pardubice

Firma Pelikan Daniel nám po-skytla k otestování stavebnici polo-makety zajímavého rychlostního le-tadla Midget Mustang.

Stavebnice je dodávána v karto-nové krabici. Víko krabice je celé barevně potištěno a kromě mnoha vyobrazení modelu obsahuje i infor-mace o jeho parametrech. Díly mo-delu jsou v krabici zajištěny proti po-hybu kartonovými přepážkami a proklady, navíc jsou ješ-tě zabaleny v plastových sáčcích. Stavebnice obsa-huje i kompletní modelář-skou bižuterii potřebnou k dokončení modelu. Chy-bí jen pohon a RC vybave-ní.

Jde o model klasické konstrukce z překližky, lišt a balzových dílů. Dře-věné díly jsou vyřezává-ny laserovou technologií. Trup je potažen měkkou balzou a celé letadlo pak fólií. Ta byla na některých místech povolená, model bylo nutné před započetím stavby přežehlit. Při případném přežehlování si dejte pozor na ozdobné pruhy na spodní straně křídla, jsou vyřezány z jiné fólie, která se vypíná při nižší teplotě. Konstrukce je doplněna lamináto-vým krytem motoru a kryty kol. Kvalita laminátových dí-lů byla dobrá.

Vyčerpávající anglic-ký návod doplňuje český obecný, jednotlivé staveb-ní kroky jsou v návodu doprovázeny černobílými fotografiemi a kresbami. Fotografie jsou názorné a přehledné, ani s menší-mi zkušenostmi se stav-bou modelů by neměl být

problém stavebnici postavit i bez znalosti angličtiny.

Práce při uvedení modelu do letu-schopného stavu je poměrně málo. Díky poměrně malým rozměrům modelu mohl výrobce předpracovat díly ještě více, než jsme dnes zvyklí (a že jsme si za posledních několik let opravdu zvykli). Vše, co je mož-né přilepit, je už přilepeno výrob-cem. K trupu je přilepen i překryt ka-biny a v ní figurka pilota.

Práce mi šla moc pěkně od ruky. Na nedostatky jsem narazil pouze u dodané modelářské bižuterie: Všechny dodávané páky byly pra-

vé. Dva vruty pro páky křidélek by-ly krátké. Jeden stavěcí šroub pro podvozkové distanční kroužky chyběl; když jsem jej vytáhl z vlast-ních zásob, zjistil jsem, že v krouž-ku není závit. Jsou to sice drobnos-ti, jinak je stavebnice předpracová-na velice dobře, ale možná o to víc to zlobí při práci. Nicméně u mode-lu Space Walker od stejného výrob-ce, který jsem stavěl nedávno, byla

bižuterie v pořádku, může tedy jít jen o ojedinělou vadu právě mé sta-vebnice.

Dovozcem doporučovaný elekt-romotor jsem neměl k dispozici, na-hradil jsem jej motorem s přibližně stejnými parametry. Dále jsem mo-del osadil čtyřmi mikroservy, 40A střídavým regulátorem a tříčlánkem Li-pol 2 200 mAh.

Hmotnost modelu připraveného k letu vyšla na 1 450 g. Motorová

zkouška ukázala, že nedo-statkem výkonu pohonné jednotky model rozhodně trpět nebude.

Já jsem model stavěl tři večery, ale myslím, že po-kud bychom začali ráno, dal by se postavit i za je-den den. Stavebnice je po-dle mne vhodná i do pod-mínek panelákové kuchy-ně.

Hotový model je velice skladný, lze bez potíží převážet ve složeném sta-vu i v osobním autě.

O zalétání modelu jsem požádal kolegu Prs-ťáka. Sešli jsme se za tím účelem v neděli na lipe-neckém modelářském leti-šti. Počasí bylo perfektní, přesto jsme zálet museli

odložit, neboť tráva na letištní ploše díky teplému a slunečnému počasí v průběhu minulých dní rychle vy-rostla, a model by nemohl bezpečně přistát. Kola z bačkor totiž vykukují pouze kousek, takže jsem se báli, že by se malý a rychlý model při přistá-ní převrhl. Navíc jsem zjistil, že ku-žel víc než dost hází, to jsem ale vy-řešil jeho sejmutím.

Rozhodli jsme se pro zálet na So-bínce, kde byla nedávno vybudová-

RCR 12/201132

elektROlety

Rychlý elektroakrobat Midget Mustang±

svižné polétání, ale Midget Mus-tang ochotně a poslušně reaguje na povely pilota, jen je opravdu dů-

ležité přistávat pod mírným ply-nem. Při jednom přistání se mi „po-dařilo“ sjet z dráhy do neupravené plochy za ní. Přitom jsem ohnul jed-nu podvozkovou nohu a poškodil bačkoru.

Doma jsem obě nohy odmonto-val, upnul je do svěráku a přihnul tak aby kola byla blíž náběžné hraně kří-dla. Bačkory jsem potom už nenasa-zoval. Modelu to sice bez nich sluší o poznání méně, ale zase nebude tak lehko zakopávat v trávě. Provizorní

na nové asfaltová dráha. V pondělí ráno foukalo, ale naštěstí po dráze. Midget Mustang se asi po metro-vém rozjezdu odlepil od dráhy a začal prudce stoupat. Prsťák ho potla-čil a hned mě požádal, abych mu dotrimoval výškovku. I po dotrimo-vání se ovšem model cho-val jako lehký na předek, takže se Prsťákovi poda-řilo přistát jen s vypětím všech sil.

Přezkoušel jsem polo-hu těžiště a model bylo opravdu potřeba dovážit. Dorazil jsem akumulátor až na první přepážku a zkusili jsme jít znova do vzduchu. Bohužel to bylo stále málo, a tak ná-sledovalo opět adrenalino-vé přistání. Prsťák si už stěžoval, že zkouším, co vydrží jeho srdce.

Hledal jsem, co bych ještě mohl přímo na letišti použít k dovážení, abychom se nemuseli vracet do díl-ny. Nakonec jsem v tašce našel men-ší tříčlánek, který jsem lepicí páskou připevnil pod motorový kryt. Těžiště se tím dostalo mírně před polohu do-poručovanou výrobcem.

Po startu se tato poloha ukázala jako vyhovující, a Prsťák tak mohl konečně začít prověřovat letové vlastnosti. Vyzkoušel pár obratů

ve výšce a pochvaloval si dobrou ovladatelnost. Při snížení letové rychlosti však model prudce otupí

a začne se nepříjemně „klátit“. Je třeba jej držet na rychlosti, i když jdeme na přistání.

Nechtěli jsme riskovat přistání s vybitou baterií, a tak jsme letový čas omezovali na čtyři minuty. Nabí-ječ sice ukazoval, že v akumuláto-rech zůstává ještě rezerva, ale raději jsme byli opatrní.

Potom, co Prsťák model prověřil, jsem si založil pár akumulátorů i pro sebe. Musel jsem uznat, že je to

závaží v přední části jsem nahradil kusem kovu.

Později na letišti se ukázalo, že s přihnutým podvozkem a bez bačkor je Midget Mustang schopen startu i přistání na travnaté drá-ze. Pokud nemáte k dispo-zici asfalt, doporučuji tuto úpravu hned při stavbě le-tounku, stejně jako jeho dovážení lehce před polo-hu udávanou v návodu.

Počítali jsme s tím, že model bude rychlý a uká-zalo se, že tomu tak

opravdu je, ale o trochu méně, než jsme očekávali. Příjemně nás pře-kvapila obratnost a celková ovlada-telnost modelu. Při dodržení vyšší letové rychlosti se chová poměrně příjemně.

Midget Mustang EP bych dopo-ručil pouze zkušeným pilotům jako malý rychlý akrobatický model. Ur-čitě však není vhodný pro začáteční-ky!

Koupí stavebnice získáme pěkný model v mimořádně vysokém stupni předpracování za velice výhodnou cenu. Doporučená maloobchodní ce-na stavebnice modelu Midget Mus-tang EP je 3 490 Kč.

Olda

33RCR 12/2011

elektROlety

Technická data podle výrobce:Rozpětí 1000mmDélkatrupu 860mmHmotnost 1400gPlochakřídla 20,3dm2

Motor AXI2820/10, RayC3542/05

Dovozce, firma Pelikan Daniel, se k tomuto textu do uzávěrky nevy-jádřil.

Pohonný komplet, který dodá-vá na náš trh firma Hořejší model, sestává z motoru Dualsky Xmotor XM2812CA-27, regulátoru Castle Creations Phoenix 10 A, USB pro-gramátoru Castle Link a baterie Dualsky Li-pol XPower 300-2S G5. Jde o kompletní pohonnou jednotku pro halové akrobaty především kategorie Aeromuzikál (F6B).

Výrobce regulátoru snad netře-ba podrobně představovat. Castle Creations má sídlo ve Spojených státech a po dlouhá léta se speciali-zuje jak na letecké, tak autíčkářské a lodní regulátory, o jejichž kvalitě nemohou být spory. Na reguláto-rech Castle visí již hodně zlatých medailí ze soutěží, jako je World Air Games, ETOC a mnoho dal-ších.

Dualsky je modelářská firma z Šanghaje, opět zaměřená přede-vším na pohonné systémy, tedy motory, regulátory, ale i pohonné baterie.

BLDC motor Dualsky XM2812CA-27 je dodáván v plastové krabičce se sáčkem s příslušenstvím a naletova-nými „bullet“ konektory 0,8 mm. Příslušenství obsahuje dva adaptéry vrtulí (kovové kroužky), O-kroužky pro uchycení vrtule na gumičkový unašeč a montážní vruty. Pod moli-tanovou vložkou krabičky najdeme sadu samolepicích obtisků Dualsky a návod v anglickém jazyce. Český návod byl přiložen mimo krabičku. Skrz průhlené dno krabičky si mů-žeme přečíst štítek s informacemi o motoru, například udávanou hmotnost 19 g, maximální špičkové zatížení 80 W / 10 A nebo doporu-čený počet článků 2–3 Li-pol.

Motor má čtyři montážní otvo-ry. Hřídel o průměru 3,2 mm ne-vyčnívá a nelze použít k uchycení unašeče vrtule. Pokud by z něja-

kého důvodu gumičkový unašeč integrovaný na motoru nevyhovo-val, lze dokoupit delší náhradní hřídel a vyměnit jej.

Motor jsem vážil na dvojích váhách, oboje ukázaly 20 g, což neod-povídá hmotnosti 19 g udávané výrobcem. Ani jedny z mnou použitých vah však nebyly přesně kalibrovány a váhy s certifikátem pro přes-né určení hmotnosti jsem neměl k dopozici. Řekněme tedy, že motor má něco mezi 19 a 20g.

Protože jsem se chystal model vyzkoušet v soutěžním aeromuzi-kálovém modelu Edge 540T od firmy RC factory, připadal v úvahu pouze pohon 2s baterií. Pro tu návod doporučuje vrtuli 8/4, jenže GWS 8/4 nemá požado-vané vlastnosti. Proto jsem použil o chlup větší GWS 8/4,3. Ta jde nasadit na unašeč motoru bez nut-nosti použití adaptéru, což zjed-noduší její případnou výměnu.

Motor jsem přišrouboval na motorovou přepážku a připájel ho k regulátoru CC Phoenix bez pou-žití konektorů.

Bezsenzorový regulátor Phoenix 10 je dodáván v sáčku o rozměrech 22 x 10 cm. Na první pohled zau-

jme víc vložený barevně potištěný kartonový leták než malinký regu-látor (rozměry DPS 20 x 16 mm). Leták obsahuje základní informace o regulátoru, tedy maximální počet Li-pol článků, jaký lze použít (4), počet článků, při kterém lze využít BEC (2–3), proudovou zatížitelnost (10 A) a další.

Regulátor má přiletované dlou-hé silové kabely k baterii i moto-ru, které je možné zkrátit na poža-dovanou délku. Servokabel má re-gulátor jen jeden, slouží k progra-mování nebo napájení přijímače.

Udávaná hmotnost bez kablíků 6 g pravděpodobně souhlasí, já jsem se dostal na 8 g se zkrácený-

mi vodiči k motoru i ba-terii.

Balení obsahovalo samolepicí obtisk i ná-vod v češtině a angličti-ně, který podrobně popi-suje vlastnosti reguláto-ru, jeho funkce, způsob programování atp.

Instalace regulátoru do modelů typu shock flyer je snadná, stačí jej

oboustrannou lepicí páskou nebo dvěma kapkami lepidla přilepit na stěnu trupu. Důležité je upo-zornění v návodu, že regulátor by

měl směřovat LED diodou do vol-ného prostoru, nikoliv ke stěně trupu. Návod nabízí i alternativní uchycení, jako je upevnění su-chým zipem nebo za kablíky – dů-ležité je však prý myslet na dosta-tečné chlazení; no, to se asi shock-flyerů moc netýká.

Na regulátor jsem připájel ko-nektory a po zkrácení výstupních vodičů jsem regulátor připájel i k motoru.

Baterie XPower 300-2S G5 je (jak již název napovídá) v uspo-řádání 2s a její kapacita je 300 mAh. Skvělé je povolené nabíjení 6 C, tedy 1,8 A, a vybíjení 45 C, te-dy 13,5 A. Myslím si však, že po-kud se někdo rozhodne baterii vy-bíjet tímto proudem, bude mít pro-blémy s jejím chlazením. Sám to zkoušet nebudu, protože nemám po ruce dostatek chladicího média, jakým je například kapalný dusík. Tím nechci říct, že takto tvrdá bate-rie je k ničemu, naopak! Například při pylonovém létání si motor z ba-terie vezme klidně k 10 A, ale za 20, respektive 45 sekund je dolé-táno. Za takovou chvilku se baterie upéct v EPP nestihne. Při létání ae-romuzikálu se také můžeme setkat se špičkovým odběrem překračují-cím běžné normy, například většina VPP systémů si v záseku vezme přes 12 A špičky, a čím tvrdší bate-rie, tím lépe, protože pilot nemusí nechávat baterii nadechnout odleh-čením, ale může hned pokračovat v agresivních obratech.

V případě šetření gramů lze baterii odlehčit o asi 3 g sejmutím tuhé smršťovací fólie a odpájením balančního konektoru, čímž se ale na druhou stranu stane akumulá-tor zranitelnější. XPower 300-2S

elektROlety

RCR 12/201134

Castle Link svrchu

Pohonný komplet pro modely F6BModel Edge 540T, který jsem použil ke zkouškám

Motor Dualsky na motorové přepážce

Castle Link zespodu

G5 je dodáván s naletovanými ka-bely s konektorem JST, ten jsem ustřihl a připájel mnou používané 2mm „bullet“ konektory.

Podle návodu je regulátor již připraven k letu. Mně se během prvních letů stávalo, že občas vy-pnul motor a signalizoval proudo-vé přetížení (že by ta větší vrtu-le?). S měkčím akumulátorem by k tomu pravděpodobně nedošlo, ale to nevadí.

USB programátor Castle Linkje DPS o rozměrech 30 x 12 mm se servoko-nektorem na jedné straně a USB typu B na druhé. Spolu s ním je dodáván USB A-B kabel o délce 175 cm, tedy dostatečně dlouhý, aby bylo možné model pohodlně připojit k notebooku nebo stolní-mu počítači. V balení je opět český návod a aršík samolepicích obtisků.

Podle návodu jsem z internetových stránek

výrobce stáhl program a bez pro-blémů jej nainstaloval (použitý systém Windows 7). Program mi nabídl update firmwaru v regulá-toru, tuto volbu jsem vybral a po-čkal na přeprogramování. Přece jen výrobce update nevydává jen tak z legrace, že? Následně jsem snížil citlivost regulátoru na proudové přetížení a pohrál si s nastavením rozběhu motoru tak, aby byl co nejplynulejší.

Kromě update firmwaru se dá regulátor nastavit i „napípáním“ plynovou pákou. Tím jsem měl hotovo a mohl jsem jít dál létat.

Co všechno Castle Link nabízí?

V záložce Plyn lze nastavit režim letadla, vrtulníku, nebo upouta-ného modelu. V závis-losti na naši volbu se mění i možnosti nasta-vení. Například v reži-mu Letadlo regulátor neumožňuje použití go-vernoru. Pilot si může zvolit pevné koncové body křivky plynu nebo

si vybrat možnost auto-kalibrace. V režimu od-pověď plynu lze vybrat ze tří předvolených možností nebo si „na-klikat“ vlastní hodnotu. „Tuhost“ brzdy lze na-stavit po 10 % v předvo-lených možnostech ne-bo si opět zvolit vlastní možnost. Dále lze na-stavit zpoždění brzdy a nástup brzdy (okamži-tý až super pomalý).

Záložka Odpojení na-bízí nastavení vypínací-ho napětí regulátoru jak na pevné napětí, tak na napětí na článek s au-tomatickým rozeznáním počtu Li-pol článků. V této záložce lze také nastavit citlivost regulátoru na proudové přetížení.

Záložka Motor nabízí nastave-ní časování motoru, směru otáče-ní a spínací frekvence PWM.

V záložce Ostatní lze vypnout zvukovou signalizaci pípáním.

Poslední položka Software na-bízí update regulátoru a v zálož-ce Uložení-Tisk si můžete za zá-lohovat aktuální nastavení před tím, než se vám podaří v rámci ladění regulátor totálně zbourat tak, že už s tím nepůjde létat. Pak stačí načíst uložené funkční na-stavení a můžeme ladit znovu.

Po necelých dvou odlétaných hodinách hodnotím celou pohon-nou sestavu velice pozitivně. Pro-gramování regulátoru přes počí-tač je jednoduše geniální, pře-hledné, intuitivní. Pro neznalé

anglického jazyka bude výhodou grafické uživatelské rozhraní (GUI) v češtině. Motor jako tako-vý je vyroben precizně a hlavně hezky. Kvalitou se odvážím ho srovnat s motory jako jsou AXI nebo Hacker. Navíc cena nece-lých 700 Kč je skvělá. Troufám si tvrdit, že tento motor nebude mít problémy s VPP jednotkou Up-side Down nebo například s 80cm EPP modely od RC factory. S Ed-gem majícím hmotnost 162 g cvi-čí neskutečně, rezerva výkonu je obrovská. Životnost akumulátoru zatím nemohu hodnotit, ale dva moji kamarádi tyto „třístovky“ již minulou sezonu v halových modelech trápili a i po roce jsou baterie ve velice dobrém stavu. Tak si i já ještě doobjednám dvě sady.

Jan Špatnýspatnyh@seznam.cz

35RCR 12/2011

elektROlety

Naměřené údajeVrtule Imax I U ot./minGWS 8/4,3 10,3A 8,9A 7,3V 7000

GWS 8/4 9,7A 7,5A 7,3V 7900

Údaje nejsou absolutně přesné, přesnost odpovídá použití optického otáčkoměru a běžného klešťového ampérmetru

36 RCR 12/2011

elektROlety

Model Nutball

Stavbě modelů z EPP se věnuju už čtvrtým ro-kem. Proč, to se můžete dozvědět, když si ote-vřete RC revue 3/2011 na straně 24.

Létání s výtvory ve tvaru ptáků na vol-ném prostranství mi jde báječně. Hledal jsem ale něco, s čím bych se tak-říkajíc vešel do proluky mezi panelovými obyt-nými bloky u nás na sídlišti. Po ostudě, kterou jsem utržil při létání s „plackou“ typu Blade (ka-ždý pokus o akrobacii skončil ha-várií), jsem hledal předlohu pro model, který bych uřídil i svými prsty, stiženými artrózou kloubů.

Pak jsem na YouTube objevil letové záběry modelu Nutball a bylo rozhodnuto. Na jednom snímku byl totiž odkaz na přísluš-né stránky, a tak jsem si stáhl pod-klady a hned se pustil do stavby.

Během týdne byl pro-totyp připravený k zalé-tání. Pro začátek jsem zvolil větší verzi o prů-měru disku 60 cm. Byla to sázka na jistotu; před-pokládal jsem, že větší model bude pomalejší a tím pádem také hod-nější, což se nakonec po-tvrdilo. S tímto Sateli-tem (nebo také Kosmo-diskem) jsem si začal zvykat na ji-ný způsob ovládání. Další Nut- bally už mají průměr disku 50 cm a tato velikost plně vyhovuje. Je to kompromis mezi stabilitou a ob-ratností, přičemž hledisko obrat-nosti převažuje.

Vlastní model (tady spíše polé-tadlo) je natolik jednoduchý, že snad jednodušší ani být nemůže. Celý je slepený z EPP tloušťky 8 mm. Nejprve vyřízneme (nejlé-pe odporovým drátem za tepla) disk o průměru 500 mm a stejným způsobem pak vyřízneme ještě SOP. Na ni použijeme šablonu

z tvrdšího papíru. Další díly, které tvoří výztuhy, už stačí vyříznout ostrým nožem podle ocelového pravítka. Jsou to pásky EPP o šíř-ce 20 mm.

Z disku odřízneme pomocí pří-pravku části, které budou po opě-tovném přilepení tvořit uši. Právě tato „vychytávka“ dává modelu potřebnou dávku stability při za-chování schopnosti plné akroba-cie. Řežeme pomocí přípravku

pod úhlem 10°. Následně vyřízne-me (opět odporovým drátem podle šablon) zářezy tvaru V, pomocí kterých vytvoříme závěsy kormi-del přímo z materiálu. Takto upra-víme i SOP.

Střední díl položíme na rovnou desku spodkem nahoru a vyznačí-me místa, kde budeme lepit spodní výztuhy z pásků EPP. Styčné plo-chy jemně obrousíme (stačí zmat-nit, hrubší broušení je nevhodné, protože EPP je materiál savý, a tak bychom při lepení vypotřebovali zbytečně moc kyanoakrylátového lepidla) a následně v místech, kte-

rá jsme si označili předem, vyříz-neme drážky pro výztuhy z hliní-kového drátu o průměru 1,6 mm. Tento drát pro daný účel plně vy-hovuje hned ze dvou důvodů: jed-nak je poměrně levný a hlavně je běžně k dostání v každé modelář-ské prodejně.

Drážky řežeme skalpelem po-dle ocelového pravítka do hloubky 2 mm. To proto, aby po zatlačení zdrsněného a lihem odmaštěného drátu do drážky odřezkem plastu drát nevyčníval nad povrch mate-riálu. Všechny operace děláme zá-sadně pouze na rovné pracovní desce! Při lepení také musíme jed-notlivé díly zatížit a zátěž na nich ponecháváme až do úplného vy-tvrzení lepidla.

V místě, kde budou uložena ser-va, vyřízneme příslušný otvor. Udě-láme jej raději těsnější, protože se-rva do něj budou při montáži zatla-čena, a držet tak budou pouze třením a kapkou kontaktního lepidla.

Přilepení uší do vzepětí 20° do-sáhneme tak, že je nejprve pooto-

číme vůči středu o 180° a poté je podepřeme šablonou o stejném úhlu. Šablonu zafixuje-me v dané poloze nejlépe delšími modelářskými špendlíky. Po důkladné kontrole jednotlivé díly bodově slepíme kyanoa-krylátovým lepidlem střední hustoty. Ještě jednou zkontrolujeme a v případě, že je všech-no v pořádku, spoje pro-lepíme řídkým kyanoak-rylátovým lepidlem. To-též opakujeme na druhé straně.

Po dokonalém vytvr-zení lepidla sejmeme slepený díl z pracovní desky, otočíme jej spod-ní stranou nahoru a po-ložíme jej středem na předem připravenou podložku například z obyčejné polystyreno-vé desky patřičné tloušť-ky. Ještě jednou zkontro-lujeme, jestli je vše v po-

řádku, a můžeme přistoupit k za-lepení spodních výztuh z pásků EPP.

Než lepidlo dokonale zatuhne, připravíme si překližkové díly a také si předem naohýbáme drát na podvozek. Létání bez podvoz-ku nedoporučuju hned dvou důvo-dů: Jednak bychom se tím připra-vili o efektní starty ze země, hlav-ně bychom ale při nepodařených přistáních úplně zbytečně riskova-li poškození motoru a vrtule.

Na přední část středního dílu přilepíme shora další výztuž z destičky EPP. Docílíme tím lep-šího rozložení sil při případném čelním nárazu a také si tím zajistí-me větší kližnou plochu pro přile-pení držáku motoru a podvozku z překližky. Po vytvrzení lepidla si vyznačíme podle šablony sklon přední části. Podle plánku to dělá 5° dolů (potlačení) a tato hodnota plně vyhovuje. Do strany motor případně vyosíme až při zalétává-ní pomocí podložek.

Sestava přepážky pro uložení motoru a podvozku je dostatečně zřejmá z ob-rázků. Obě části jsou slepené lepidlem na bázi polyuretanu. Tímtéž le-pidlem jsou pak přilepe-ny k předku středního dílu. Neprohloupíme, pokud si předem připra-víme otvory pro uložení držáku motoru.

Model položíme na pracovní desku tak, aby nohy podvozku byly mi-

mo ni, a můžeme přistoupit k při-lepení SOP a kabiny. Lepíme až

elektROlety

37RCR 12/2011

po ustavení dílů do správné polohy nejlépe zase pomocí příložných šablon. U takto malého modelu se totiž každá nepřesnost projeví při létání a to už je pak pozdě.

Pokud naznáme, že je všechno v pořádku, můžeme přistoupit k zalepení výztuh motorové pře-pážky a SOP. Jako výztuhy použi-jeme obyčejné bambusové špejle na špíz. Do předku lepíme dvě špejle o průměru 2,5 mm a délce kolem 8 cm. Do výškovky zalepí-me špejli o průměru 2 milimetry a délce deseti centimetrů. V ký-lovce bude zalepeno z celkové dél-ky jen šest centimetrů, zbytek bu-de zalepený do středního dílu a do ostruhy.

Lepíme opět lepidlem na bázi polyuretanu. Protože ale toto lepi-dlo tuhne pouze za přítomnosti vzdušné vlhkosti, musíme mu ji dodat už při samotném lepení. Já to dělám tak, že do otvoru, který jsem předem vyřízl naostřenou trubičkou, zatlačím z jednorázové injekční stříkačky trochu PUR le-pidla a hned nato do tohoto otvoru zatlačím bambusovou špejli. Špej-li vytáhnu, znovu zatlačím a opět vytáhnu. Pokud je lepidlo na ce-lém povrchu špejle, kápnu do ot-voru v materiálu kapku vody. Ná-sledně do toho otvoru opět zatla-čím výztužnou špejli a podle po-třeby celý úkon ještě zopakuju. Jen takto totiž dosáhnu toho, že PUR lepidlo nejen dokonale vy-tvrdne, ale navíc ještě napění a tak vyplní všechny případné mezery v materiálu. Tenhle způsob lepení používám už déle než tři roky k plné spokojenosti.

Počkáme, až lepidlo dokonale vytuhne (nejlépe do příštího dne), a můžeme přistoupit k dokončení celé stavby. Ještě před instalací

motoru a serv je vhodné vytvořit povrchovou úpravu. Pro začátek bude stačit barevné odlišení spod-ních a horních ploch, později se už můžeme při tom vytváření kabát-ku modelu dokonale vyřádit. Má-me přitom ale stále na paměti, že každá vrstva nátěru znamená při-růstek hmotnosti a u tak malého modelu je každý gram znát. Lehčí model je vždy mnohem obratnější. Nejrychlejší (ale také dost drahé) je nastříkání povrchu modelu ak-rylátovými barvami ve spreji.

Sestavení pohonné jednotky a instalace serv jsou zřejmé z ob-rázků. Serva před vložením do trupu odmastím a obtočím ma-lířskou maskovací lepicí páskou.

Přestože jsou do trupu vmáčknutá a drží tak dostatečně třením, pro jistotu je ještě pojistím zakápnu-tím několika kapkami lepidla Sty-ro. Spoj tak zpevní, ale zůstane ro-zebíratelný.

Zbývá ještě zalepit samolepicí pásky nebo terčíky suchého zipu, na který později přichytíme regulá-tor, přijímač a pohonnou baterii. Protože EPP nemá hladký povrch, a tak by nám na něm bez předchozí úpravy suchý zip nedržel, musíme předem pro přilepení těch terčíků vytvořit hladkou plochu. Já to dě-lám tak, že příslušná místa zdrsním brusným papírem, nanesu na ně trochu PUR lepidla, a celý povrch po rozetření postříkám pomocí roz-prašovače vodní mlhou. Vhodnou špachtlí ještě jednou rozetřu a pak už jen přiložím vhodnou hladkou destičku, předem opatřenou sepa-rátorem.Destičku řádně zatížím. Pak počkám asi dvě hodiny a des-tičku opatrně odstraním. Navlhče-né PUR lepidlo po vytvrzení vy-tvořilo na povrchu dílu dokonale hladkou plochu. Příslušné místo pro jistotu ještě odmastím lihem, nanášeným kouskem papírového ubrousku, a můžu přistoupit k le-pení suchého zipu.

Konečná kompletace spočívá ve spojení serv se směrovkou táh-ly. Jak to dělám já, je opět zřejmé z připojených obrázků.

Než přistoupíme k zalétávání, musíme zkontrolovat polohu těžiš-

tě. U tohoto modelu je těžiště v jedné čtvrtině podélné osy, brá-no samozřejmě od přední části modelu. Polohu těžiště je nutné dodržet, protože jen tak má model odpovídající letové vlastnosti.

Na úplný závěr něco čistě osob-ního:

S tímhle modelem jsem koneč-ně trefil, jak se říká, do černého. Nejen že umí létat patřičně rychle. Ono to také umí létat pěkně poma-lu. Obrat zvaný harrier je hračka a visení jako s vrtulníkem jakby-smet. Zkrátka vynikající polétadlo pro dokonalé vyblbnutí. Hlavně je to ale něco, co dokážu „upáčkovat“ i s těmi svými chromými pazoury. Takže spokojenost vrchovatá.

Jo a na zimu už tomu chystám místo kol lyže.

Prototypy modelu Nutball byly osazeny levnými motory EMax CF 2822 (větší typ) a EMax 2805 (menší typ) s regulátory Hobby-King 18 A. Vrtule používám opět relativně levné GWS EP-9050 (větší motor) a EP-8040 (menší motor). Pohon je řešen dvoučlán-kem Li-pol 0,8 Ah. Obě serva jsou typu HXT 900, která pro tento model plně vyhovují.

Model lze samozřejmě osadit jinými komponenty podle zvyk-lostí uživatele.

Před zalétáváním je nutné na-stavit výškovku ve smyslu nataže-ní zhruba o 2–3°. Podmínkou pro úspěšné létání je samozřejmě také dodržení polohy těžiště. Protože k řízení modelů používáme vý-hradně soupravy, pracující v pás-mu 2,4 GHz, nemáme problémy s rušením.

Václav Dočekal

Videa v množství větším než vel-kém naleznete tady:

http://www.youtube.com/watch-?v=FHjwIKcOJFk&feature=rela-ted

Plánky, návody, fotografie a vi-dea jsou volně ke stažení zde:

http://www.rcgroups.com/fo-rums/showthread.php?t=836389

Původní výkresstažený z internetu

Inzerce

38 RCR 12/2011

ing. Miroslav Petrila

Stále som si chcel urobiť lietad-lo z obdobia začiatkov lietania, aj keď som sa nevedel rozhodnúť ktoré. Z tohto obdobia existuje mnoho krásnych a zaujímavých konštrukcií. Až jedného dňa som našiel na internete lietadlo, do kto-rého som sa zamiloval, ako sa ho-vorí, na prvý pohľad. Bolo roz-hodnuté. Išlo o lietadlo postavené v rokoch 1912–1913 známe ako Deperdussin Monocoque alebo aj Deperdussin Racer v rýchlostnej verzii so skráteným krídlom.

Začal som zbierať podklady. Na všemoc-nom internete toho bolo neúrekom, až som sa do-stal k podkladom, ktoré mi poskytol môj známy. Bol v Paríži a z múzea do-niesol fotografie vystave-ného lietadla Deperdus-sin. Vtedy som sa naštar-toval a začal už s konkrét-nou realizáciou. Mojím rozhodnutím bola verzia so skráteným krídlom. Na kopírke som si nechal zväčšiť trojpohľadový vý kres a začal so stavbou.

Keďže trup je jedno-duchej konštrukcie kru-hového prierezu, roz-kreslil som umiestnenie základných prehradiek, aby som určil priemery. Preniesol som tieto roz-mery do plotra a vyrezal som ich zo samolepiacej fólie. Tie som nalepil na

ľahkú preglejku a vyre-zal priehradky lupienko-vou pílkou. Pripravil som si základné smrekové po-zdĺžniky 8 x 4 mm. Aby sa mi trup dobre staval a bol symetrický, podlo-žil som ho rovnakými podložkami z tvrdého polystyrénu. Na lišty som naznačil vzdialenos-ti medzi priehradka-mi začal lepiť. Stavba trupu išla ako po masle.

Medzitým, ako som čakal, až vytvrdne le-pidlo, na ďalšom výkre-se som začal so stavbou VCHP, ktorú som zväč-šil o cca 20 %. VCHP je po obvode zo smreku 8 x 8 mm a výstuhy z balzy 8 x 8 mm. Tu som sa však trocha pre-rátal. Neuvedomil som

si, že lietadlo má krátku prednú časť, preto som pri vyvažovaní do prednej časti musel doplniť záva-žie o hmotnosti 500 g. Ak by som vyrobil VCHP ľahšiu, tak by som ušetril na celkovej hmotnosti.

Po dolícovaní VCHP do trupu som pokračoval zabudovaním va-hadiel pre lankové ovládanie výš-

kového kormidla. Vahadlá pre ovládanie sú vyrobené z oboj-stranného cuprextitu na plošné spoje a prispájkované na mo-sadznú trubku o priemere 3 mm. Vzdialenosť medzi lankami na va-hadle je potrebné určiť podľa veľ-kosti pák na kormidle. Pomer me-dzi vahadlom a pákami na kor-midle by mal byť 1 : 1.

Po upevnení pákového prevodu do trupu pomocou plastových prí-chytiek som pokračoval s poťaho-vaním spodnej časti trupu balzou 1,5 mm. Trup je poťahovaný celý-mi plátmi balzy skrátenými na po-trebnú vzdialenosť medzi prie-hradkami a pred lepením navlhče-nými vodou. Po uzavretí spodnej časti trupu som namontoval dosku serv pre riadenie chvostových plôch. Pre riadenie som použil štandartné servá Carson, ktoré

som mal doma. Prepojil som servo výškovky s pákovým prevodom 3mm uhlíkovou guľati-nou s kovovými vidlič-kami na obidvoch kon-coch.

Podvozok z 3mm preglejky je polepený 1,5mm balzou. Výstuhy medzi podvozkovými nohami sú zo smrekovej dosky. Keďže pôvodný podvozok bol celodreve-ný a vybavený rôznymi

výstuhami a kovaniami, a ja som sa chcel priblížiť čo najviac sku-točnému lietadlu, začal som kres-liť a rozmeriavať.

Základné kovanie pre upevne-nie podvozku k trupu a prepojenie podvozkových nôh navzájom je

39RCR 12/2011

elektROlety

Nastavovanie kozlíka na trup

Servá chvostových kormidiel Vahadlá pre výškové kormidlo

Deperdussin 1913

(Pokračovanie na strane 40)

z hliníkového plechu 0,5 mm a zoskrutkované 2mm skrutkami s maticami. Podvozkové nohy s plechovým kovaním sú prevŕtané cez trup, ktorý je z vnútornej strany podlepený smrekovými lištami, v ktorých sú kotvené skrutky.

Pre upevnenie kolies je použitá 5mm oceľová guľatina s prispáj-kovanými podložkami pre vyme-dzenie posuvu do strany a upev-nená v pohyblivej páke k podvoz-kovým nohám tak, ako to bolo u predlohy.

Podvozok je odpruže-ný opletenou gumou o priemere 3 mm, kúpe-nou v textilnej galantérii.

Samotné kolesá sú zhotovené metódou lepe-nia kruhových výrezov v kombinácii balza a preglejka a patrične odľahčené kruhovými otvormi. Ako pneumati-ka je použitá čierna gu-mená palivová hadica zlepená kynaoakryláto-vým lepidlom na tupo. Pri lepení je však potreb-né urobiť presný rez bez vôle. Na jednu stranu ha-dice nanesieme aktivátor a na druhú stranu lepidlo. Potom už záleží na našej zručnosti, ako to spojíme tak, aby to presne lícova-lo. Po pritlačení je po-trebné spoj fixovať aspoň 10–15 s. Stred kolies je vypúzdrený duralovým púzdrom, ktoré je zafixo-vané lepidlom. Kolesá sú z vonkajšej strany po-tiahnuté Solartexom a potom sú nasadené a prilepené gumy.

V zadnej časti trupu som zo smrekovej dosky vyrezal a vybrúsil ostro-hu, ktorú som na rozdiel od predlohy doplnil ko-lieskom zamaskovaným pod kovanie. Ostroha je

po vlepení do trupu doplnená imi-táciou plátna medzi trupom a ostrohou – kúskom prižehleného a pokrčeného Solartexu.

Podvozok bol hotový. Pokračo-val som dokončením vrchnej časti trupu a pilotného priestoru. Po uzavretí a vyrezaní otvoru pre pi-lotný priestor som ho následne ob-šil kožou zo starej kabelky od svo-jej manželky.

Motorový kryt som urobil z ko-volistu používaného v tlačiarňach. Tento materiál je vhodný pre ma-

ketové stvárnenie rôz-nych plechových krytov a aj nefunkčného kova-nia. Pred samotným vyt-varovaním krytu z ple-chu som urobil z tenké-ho kartónu šablóny, kto-ré som následne zlepil a vyskúšal nasadiť na trup. Keď bolo všetko, ako som chcel, tak som rozmery preniesol na hliníkový plech a vystri-hol. Pre stvárnenie spev-

ňujúcich ohybov v spod-nej časti motorového krytu som si zhotovil prípravok zo smreko-vých líšt a oceľového drôtu, ktorý som postup-ne vtláčal do materiálu, čoho výsledkom sú pra-videlné záhyby. Diely motorového krytu som zlepil kyanoakryláto-vým lepidlom. Pred sa-motným lepením je po-trebné styčné plochy prebrúsiť – zdrsniť, ná-sledne oprášiť, naniesť lepidlo a po spojení fixo-vať. Môžeme si pomôcť aj aktivátorom.

Po zlepení som spoje prebrúsil a poistil prela-minovaním. Chcel som imitovať aj nitovanie ple-chov a bolo treba sa roz-hodnúť ako to urobiť. Vy-rážať nity do plechu z druhej strany bolo nere-álne, pretože nity boli u skutočného lietadla na spojoch plechov, a tým, že som tieto plechy k se-be lepil, by sa spoje po-škodili. Preto som sa po vyskúšaní rozhodol, že budem imitovať vystupu-júce hlavy nitov pomocou lepidla. Na kyanoakrylá-tové lepidlo som nasa- dil lekársku ihlu vhod- ného priemeru, ktorú som zbrúsil do roviny

RCR 12/201140

elektROlety

Kryt pred nitovaním a striekaním

Skrutka krídla pre nasunutie do trupu

Diely kolies

Vyrážanie drážok do motorového krytu

Ostruhové koleso

(Pokračovanie zo strany 39)

prechádza do stúpania. Je potreb-né ho nechať, nech sa odlepí sám, a len mierne pritiahnuť výškové kormidlo. Let je celkovo usporia-daný, so slušnou pozdĺžnou, prieč-nou a smerovou stabilitou. Pred znížením rýchlosti na pádovú ma model upozornil jemným naklá-

ňaním sa. Pristávanie je kvôli jeho hmotnosti na väčšej rýchlosti, ale stabilné. Je však potrebné pristá-vať s motorom.

a postupne som nakvap-kával „hlavičky“ nitov na vopred určené miesta. Po nakvapkaní je lepidlo fi-xované aktivátorom. Po vyschnutí nasledoval ná-strek základnou farbou a neskôr aj vrchnou.

Vrtuľový kužeľ je vy-laminovaný do negatív-nej formy. Základom je drevené kopyto, niekoľ-ko krát lakované kvôli hladkému povrchu. Po vybratí z formy nasle-doval bežný postup prípravy pred vrchným nástrekom. Nosnou čas-ťou vrtuľového kužeľa a vrtule je kruhová základňa z 2x 3mm preglejky. Na základňu je upevne-ná vrtuľa pomocou unášača dodá-vaného k motoru. Po dotiahnutí vr-tule k základni som si označil jej polohu. Priložil som kužeľ, ceruz-kou označil výrezy na listy vrtule, rezal a brúsil, až vrtuľa sadla na zá-kladňu a medzi listami vrtule a ku-žeľom bola prijateľná medzera. Po nasadení som kužeľ zafixoval kvapkou lepidla v polohe, kedy najmenej hádzal, a po jeho obvode navŕtal dierky pre upevňovacie skrutky. Pre upevnenie kužeľa som použil drevoskrutky o priemere 2 mm a dĺžke 6 mm. Keď bolo všetko dolícované, demontoval som kužeľ, opravil men-šie poškodenia po brúse-ní, naimitoval nitovanie pomocou lepidla a mo-hol som striekať.

Krídlo je bežnej kon-štrukcie so štyrmi smre-kovými pozdĺžniky, kto-

ré sú umiestnené tak, aby som me-dzi ne mohol vlepiť smrekové hra-nolčeky, ktoré slúžia na upevnenie skrutiek funkčných laniek a v ob-lasti centroplánu pre upevnenie drevoskrutky, ktorá drží a fixuje krídlo v trupe.

Do trupu sú zalepené epoxidom duralové rúry o vnútor-nom priemere 8 mm, do ktorých vkladám skrut-ky krídla. Výhodou ta-kéhoto upevnenia krídla k trupu je možnosť jeho nastavovania a v prípade nehody vyskočí krídlo z trupu bez vážnejšieho poškodenia – potvrdené pri núdzovom pristáti do oraniska.

Krídelká sú ovládané štandardnými servami a sú po celej dĺžke krídla. Pre takéto umiestnenie som sa rozhodol, aby som nenarušil hornú časť poťahu krídla, pretože skutočné lietadlo malo iba natáčané konce kríd-la. Poťah krídla je zo So-lartexu krémovej farby.

Na kovanie laniek som použil duralový 1mm plech. Lanká pre upevnenie krídla sú také, ktoré sa používajú pre ovládanie upúta-ných modelov lietadiel. Pre na-pnutie a nastavenie krídla voči trupu a pre nastavenie celkovej geometrie lietadla som použil mosadzné napináky v kombinácii s kovový-mi vidličkami. Napiná-ky sú použité aj pre ovládanie výškového kormidla.

Po nastavení geo-metrie som prepočítal ťažisko, ktoré vyšlo ne-zvyčajne v cca 42 % hĺbky profilu, a vyvážil model.

Zalietaval som na trávnatej plo-che za skoro bezveterného poča-sia. Model sa správa ako jeho veľ-ká predloha. Po dlhšom rozjazde

41RCR 12/2011

elektROlety

Technické údaje:Rozpätie 1670mmDĺžkatrupu 1350mmHmotnosť 4500gMotorDualskyXM4260CA-5Vrtuľadrevená15/10antikPAKRRegulátor Spin70optoAkumulátory2x4článkyA123AkumulátorypreBEC2xA123Ovládanie4xštandardnéservá

elektROlety

RCR 12/201142

Pilatus Turbo Porter

Koncovka tiahlaPri stavbe polomakety lietadla

Spirit of St. Louis som sa pre veľmi rýchle dokončenie modelu pred sú-ťažou snažil zhotoviť tiahla k ovlá-daniu chvostových kormidiel. Keď-že som nemal zakúpené plastové koncovky, spájkované sa mi nechce-lo vyrábať a používať Z-koncovky je z môjho hľadiska nepraktické, tak som si zhotovil jednoduchú koncov-ku, ktorú si urobí každý zo zvyšku materiálu, ktorý má doma.

Základnou požiadavkou na túto koncovku bola jednoduchá montáž a demontáž celého tiahla pri prácach na chvostových plochách.

Základom koncovky je oceľový drôt o priemere 0,8 mm (alebo inom, podľa potreby) vytvarovaný podľa

pripojeného obrázku. Použil som k tomu ploché kliešte, ktoré majú če-lusti 5 mm široké, a pomocou nich som urobil základné ohyby drôtu.

Pripravil som si zvyšky tenkého lanovodu (s vonkajším priemerom 2 mm), z ktorého som si narezal 20–25 mm dlhé trubičky. Označil som si vzdialenosť cca 15 mm a od-rezal som hornú časť trubičky tak, aby som dostal tvar otvoreného žliabku. Pri odrezávaní režem len potrebné množstvo steny trubičky tak, aby ostala samosvorná. Samo-svornosť oceníme neskôr pri mani-pulácii. Do konca žliabku som vyvŕ-tal otvor podľa priemeru použitého drôtu. Nasunul som upravenú tru-bičku na drôt až ku tvarovanej kon-

covke a vyskúšal nasadenie drôtu cez dierku. V prípade veľkého pre-čnievania drôtu potrebné množstvo skrátim. Po preskúšaní a upravení som vsunul drôt do lanovoda až k ser-vám, kde som ho upevnil.

Tento spôsob ovláda-nia oceníme v prípade opravy, kedy je možné ce-lé tiahlo vybrať, alebo aj pri konštrukcii demonto-vateľných chvostových plôch ako vhodnú rýchlu a jednoduchú alternatívu náhonu.

Na obrázkoch je uve-dený postup spracovania koncovky so základnými rozmermi a použitím na konkrétnom lietadle. Roz-mery je samozrejme mož-né si prispôsobiť podľa potreby.

Túto koncovku sa nau-čili používať skoro všetci

Nenajde se snad modelář, který by neznal švýcarské výceúčelové letouny Pilatus Porter a Turbo Porter. Tyto úspěšné stroje byly dodány do více než 50 zemí světa. Původní verze Porter, poháněná pístovým motorem Lycoming o vý-konu 254 kW, byla zalétána 4. května 1959. Porter pak byl po-stupně zdokonalován a byly do něj montovány různé turbovrtulové motory od 390 až po 485 kW.

Velmi jednoduché tvary letou-nu nejednou posloužily a určitě ještě poslouží pro stavbu makety či polomakety. Jedním z modelá-řů, kteří postavili polomaketu Pi-latus Turbo Porter, je Američan Steve Gray. Model pro svou jedno-duchou, převážně balzovou kon-strukci snadno zvládnou postavit i méně zkušení modeláři.

Základem trupu je příhradová konstrukce z balzových lišt 6 x 6, doplněná polopřepážkami z balzy 2,5. V místě křídla a oken kabiny boky tvoří plná balza 6. Přední vzpěra podvozku se pohybuje mezi dvěma příčkami a je odpružená gu-mou. Motor s převodovkou leží na desce z překližky 3. Pokud pou-žijeme motor bez převodovky, zho-tovíme obvyklou motorovou pře-pážku z překližky, postačí tloušť- ky 3. Horní oblou část trupu potáh-neme balzou 1,5. Motorový kryt la-minujeme na polystyrenové kopyto. Pro spojky křídla slepíme z překliž-ky a smrkových lišt pouzdro. Spod-ní částí trupu prochází ocelový drát sloužící k připoutání vzpěr křídla.

Ocasní plochy mají velmi jedno-duchou příhradovou konstrukci z balzových lišt 6 x 6, doplněných lištami nařezanými z balzy 6. Na konce stabilizátoru nalepíme desky z překližky 0,8.

Konstruktér postavil křídlo oblí-bené americké vícenosníkové kon-strukce pro větší jednoduchost s profilem s rovnou spodní stranou a bez křidélek.

Žebra vyřežeme z balzy 2,5. Ná-běžná lišta je z balzy 10, odtoková má průřez 6 x 25. Pro hlavní nosník o průřezu 6 x 12,5 vybereme tvr-dou balzu, stejně tak pro dva podél-níky 3 x 3. Koncové profily vyřeže-me z balzy 3. Středová žebra zesílí-me balzovými lištami 3 x 6, který-mi procházejí háčky z ocelového drátu pro zachycení stahovací gu-my. Spojky křídla vyřežeme z pře-kližky 3 a přilepíme k nosníku. V místech zakotvení vzpěr zesílíme nosník zdvojením jeho průřezu a zalepíme ocelový drát o průměru 1,5, ohnutý do tvaru písmene L.

Vzpěry křídla, zakončené ocelo-vými dráty o průměru 1,5, zhotoví-me z balzy 6 x 12,5. Ostruhu, ohnu-tou z drátu o průměru 1,5, přiváže-

me nití a zalepíme. Ostruhové kolo má průměr 19. Přední podvozko-vou nohu, odpruženou gumovým svazkem, ohneme z ocelové struny o průměru 3, zadní nohy z ocelové struny o průměru 2,5. Zadní vzpěru podvozku připevníme k trupu pro-střednictvím plechové objímky. Na přední nohu nalepíme kapotu z balzové lišty. Podvozek opatříme koly o průměru 70.

K potažení modelu by byl vhod-ný Vlies, který vypnutý a nalakova-ný dodá konstrukci potřebnou tu-host v krutu. Potah po vypnutí na-stříkáme.

Mikroserva přišroubujeme na desky z překližky 3 a kormidla na-háníme táhly z tvrdší balzy 6 x 6.

Pro pohon postačí motor o vý-konu od 150 W. Na prototypu byla vrtule třílistá. Větší účinnost bude mít dvoulistá.

Model dobře poslouží i méně zkušeným pilotům; svou stavební i finanční náročností si nezadá s jednoduchým školním modelem.

Podle Model BuilderJaroslav Kroufek

členovia nášho modelárskeho klubu a sú s jej funkciou spokojní.

Ing. Miroslav Petrila

PRO šikOvné Ruce

►

RCR 12/2011 3543

elektROlety

Pilatus Turbo Porter

►

Nebývá moc zvykem, aby se v RC revue psalo o leteckém dnu skutečných letadel, ale ten, který proběhl ve dnech 9.–10. září na letiš-ti aeroklubu Jihlava, si to zaslouží nejen proto, že po oba dny tento den slavnostně zahajovali modeláři, ale i proto, že jeho organizace byla ně-čím, co stojí za zamyšlení.

Příjezd byl tradičně účastníkům umožněn již v pátek, a tak bylo již v pátek možné sledovat přistání, ale také příjezdy některých skvostů, kte-ré pak vystupovaly v sobotním a ne-dělním programu. V průběhu pátku se také sjela téměř celá skupina Gre-at War Flying Circus, a tak jsme po oba dny mohli vystupovat s dva-nácti modely. Pořadatelé přistupova-li ke všemu velmi pečlivě, a tak nám ještě v pátek večer zajistili vysekání plochy pro přistání našich modelů o velikosti cca 100 x 20 m.

Trochu nezvykem proti modelář-ským leteckým dnům byl čas avizo-vaného hlavního programu, a to po oba dny od 14:00 do 16:00. Podle programu, ale i podle počtu letadel stojících již v pátek večer na stoján-ce se mi zdálo nemožné ukázat vše ve dvou hodinách, nehledě na to, že jsem si říkal, kolik diváků asi bude ochotno zaplatit vstupné 150 Kč kvůli pouhým dvěma hodinám. Jak vel-mi jsem se mýlil!

V sobotu ráno, kdy modelářské slety již žijí čilým ruchem, bylo na jih-lavském letišti vcelku po-klidno. Letištní ticho pou-ze občas vyrušil další při-létající exemplář. První návštěvníci se začali na letišti objevovat po de-sáté hodině, aby si v klidu před vlastním zahájením prohlédli stroje na stojánce. V jede-náct byl svolán brífink, kam jsme by-li pozváni také my, a byl zde rozdán

na minuty rozepsaný letový harmo-nogram. Kolem půl druhé jsme byli vyzváni k přípravě pyrotechniky

pro naše vystoupení a potom už mohlo vše vypuknout.

Těsně před druhou hodinou od-startoval Zlín 43, který „úderem“ druhé v letu nabral ze země transpa-rent s logem sponzora a prolétl s ním před diváky, jichž v tu chvil-ku bylo na letišti cca 1 500. Ale další množství návštěvníků stálo ještě ve svých vozidlech na příjezdové cestě k letišti, která byla beznadějně ucpaná kolonou aut, dlouhou na obě strany asi kilometr. Ti, kdo se roz-

hodli přijet až na poslední chvíli, měli prostě smůlu. Nezbylo jim než nějakou dobu pozorovat program ze svých vozidel.

Po průletu již zmíněného Zlínu s transparentem přišel čas na naše vystoupení. Německá letadla startují – velení vydává rozkaz k útoku a již se vše točí v divokém, děsivém ko-lotoči. Poprvé v historii Horáckého leteckého dne zahajují tuto akci mo-deláři a nutno dodat, že s velkým ohlasem jak u pořadatelů, tak u pří-tomných diváků.

Blíží se konec našeho vystoupení a my musíme spěchat na přistání, protože časový rozpis je neúprosný a z dálky již burácí motor přilétáva-jícího skutečného stroje. Letový plán

opravdu sedí na minuty, a tak těsně po dosednutí našich modelů a při loučení s diváky již dostává z věže zelenou a nad plochou prolétává v rychlém nízkém průletu Bücker Jungmann Bü 131, který přímo před diváky předvádí základní prvky ak-robacie.

Celý program běží opravdu v rychlém sledu, není minuty, kdy by se nad vlastní plochou něco nedě-lo, a tak mají diváci možnost zhléd-nout krásný tichý let německého

44

mOtOROvé mOdely

RCR 12/2011

Bücker Jungmann

Horácký letecký den Jihlava 2011

Kluzák DFS Habicht

LO 100 na zádech a s kouřovou stopou

kluzáku DFS Habicht s typickým lomením křídla o rozpětí 13,6 m, který sklízel především v nízkých průletech zasloužený obdiv. Ještě v průběhu jeho vystoupení vyvleka-la vlečná další dnes již historický vě-troň, a to desetimetrový LO 100, je-hož pilot za doprovodu hudby a dý-movnic na křídle předváděl nádher-nou tichou akrobacii, a když na zá-věr prolétl v glizádě s křídlem ve výšce do jednoho metru nad zemí, mezi diváky to vřelo. Čím dál se zvětšující dav přihlížejících dával svoji spokojenost najevo bouřlivým potleskem.

Po přistání LO 100 se zpoza kop-ce nízko nad zemí vynořila dvoumo-torová Cessna O-2A Super Skymas-

ter, aby v rychlém a vel-mi nízkém průletu nasadi-la k útoku podobně jako za války ve Vietnamu, kde tyto Cesny sloužily.

Po jejím vystoupení odstartoval stroj, na nějž jsem se já osobně těšil nej-více. Na dráhu naroloval a za úžasného zvuku burá-cejícího sedmiválcového

motoru Continental odstartoval ke svému vystoupení Boeing Stear-man. Po něm se do vzduchu ihned pustil Beechcraft T-34 Mentor, který předvedl, jak probíhá výcvik pilotů na tomto stroji.

Program pomalu spěl ke svému vrcholu. Po startu známé Anduly, bylo téměř každému fandovi letectví

jasné, že se ve vzduchu objeví para-šutisté. Čas potřebný pro nastoupání Anduly vyplnil všem dobře známý Čmelák. Předvedl se ve svém typic-kém letu nízko nad zemí, na konci souvratová zatáčka a zase rychle zpět nad „pole“ práškovat. Po jeho odletu na okruh se už v oblacích za-čala objevovat skupina „paragánů“, a nejen tak někdo, tato skupina před-vedla pro mě do té doby naživo nevi-děné formace a po rozpadu formací

diamant a drak předváděly dvojice spirálu smrti.

Hned poté se do vzduchu vznesl experimentální Blaník poháněný tur-bínou z První brněnské strojírny a po něm hned další nevídaný stroj, vírník Magnigyro.

Jako vrchol bylo zařazeno vy-stoupení skupiny Folow Me, která se čtveřicí Zlínů předvádí průlety v úz-ce sevřených formacích. Celou dvouhodinovou show uzavřel vzlet vzducholodi Steva Foseta.

Nedá se popsat, co vše se v dvou-hodinovém programu objevilo, nut-no ale dodat, že každou minutu se něco dělo, nedocházelo k žádným prostojům a pořád se bylo na co dí-vat. Již dlouho se mi na leteckém dni nestalo, že bych tolik času strávil s hlavou otočenou k obloze.

Ale živo bylo nejen ve vzduchu, také na zemi běželo současně něko-lik doprovodných programů a atrak-cí. Diváci přicházející od hlavní brá-ny měli možnost zhlédnout výstavu dnes už historických lidových vozí- tek Velorex v kontrastu s vystavo-vanými novými vozidly místních au-tosalonů, dále byla k vidění výstava vojenských veteránů, fakíři s hady a ohnivá show. Zájemce hlavně z řad žen zaujalo taneční vystoupení dívčí skupiny, které probíhalo v hangáru. Rodiče měly možnost odložit své ratolesti do improvizova-né školky, kde děti bavili moderátoři místního rádia, a podle množství malých dětí tuto možnost zřejmě hojně využívali. O množství stánků nabízejících různé pochutiny ani ne-mluvě. Takový sortiment výběru ná-pojů i rozmanitých jídel nebo i jen pamlsků jsem měl možnost zažít jen v německém Lehrte. Prostě celý prostor vzbuzoval dojem dokonalé pouti.

V sobotu večer organizátoři pro účastníky a fandy, kteří se rozhodli strávit noc na letišti, připravili Han-gárbál za hudebního doprovodu živé kapely.

45RCR 12/2011

mOtOROvé mOdely

Parašutisté ve formaci

T-34 Mentor

Boeing Stearman

Cessna O-2A

Čmelák „hnojil“ o sto šest

(Pokračování na straně 46)

V neděli se opakoval prakticky stejný program jako v sobotu s tím rozdílem, že jej obohatil přílet něko-lika replik letounů z první světové války, čehož někteří členové naší skupiny vlastnící stejné modely vy-užili ke společnému fotografování modelů 1 : 3 a „modelů“ 1 : 1. S čás-tí těchto replik, a to s Fokkerem E.III a Sopwithem 1 Strutter, také jejich piloti společně inscenovali le-tecký souboj, takže diváci měli možnost porovnat vystoupení na-šich modelů a těchto replik.

Nedělní program odsýpal stej-ným tempem jako sobotní a zajíma-vé bylo, že v neděli, přišlo ještě mnohem více diváků a před druhou hodinou byla kolona stojících vozi-del v zácpě před letištěm ještě větší než v sobotu. Na to, že šlo „jen“ o regionální letecký den, musel mít velmi dobrou propagaci, protože le-tiště navštívilo opravdu mnoho lidí. Přišly celé rodiny a pro každého byl připraven program – jak pro fandy letectví z řad otců a dědů, tak i pro jejich manželky a děti, které si ve chvíli, kdy je letadla už nezají-mala, měly možnost najít z ostat-ních atrakcí to své.

Na závěr bych si dovolil jakousi prognózu. Po sletech obřích modelů či vůbec leteckých modelářských dnech se pohybuji již mnoho let. Le-teckých dnů skutečných letadel, kde jsou jakousi vložkou i modeláři, se naše skupina zúčastnila v loňském roce na regionální akci v Žamberku a letos v Holíči a zde popsané v Jih-lavě. V létech předchozích účinko-vala také na CIAF. Přestože některé leteckomodelářské slety jsou na vy-soké úrovni, takových návštěvností a atraktivity jako letecké dni sku-tečných letadel se nedočkávají. Je to samozřejmě v první řadě způsobe-no rozpočtem, který mají aerokluby vyšší, ale také různí sponzoři se snadněji nechají „zlomit“ na spon-zoring velkých letadel spíše než mo-delů. Tím pádem si pořadatel může

dovolit zaplatit více zajímavostí, ale také více propagace, což přiláká ví-ce lidí. Může také pozvat více růz-ných stánkařů, což přináší zisk ne-jen těmto stánkařům, nýbrž i pořa-dateli, ale i diváci jsou spokojeni, protože nemusejí stát v dlouhých frontách u jednoho stánku, kde se točí pivo, a to jak známo potřebuje svůj čas. Toto všechno pořadateli vrací vložené finance jak ve větší částce za prodané vstupenky, tak i za místa od stánkařů, ale hlavně návštěvník odchází spokojený a pak rád přijde i příště.

Pokud se vhodně skloubí pro-gram dospělých letadel a modelů, do toho se přizvou různí nadšenci i z jiných zájmových činností a udělá se dobrá reklama, přitáhne

to mnohem více diváků, a to i tako-vých, kteří by na samostatný letec-komodelářský den nikdy nepřišli. V neposlední řadě i pro modeláře samotného je zajímavější zhléd-nout spolu s modely vystoupení skutečných letadel, a tak se potom stane, že malý regionální letecký den má větší návštěvnost než nej-vyhlášenější modelářské slety, přestože modelářský den nabízí sedmihodinový program, který může být i zajímavější než některé programy menších sletů skuteč-ných letadel.

Myslím, že budoucnost podob-ných akcí je právě v kombinaci velkého leteckého a modelářského programu pro zatraktivnění celého dne jak pro příznivce letectví, tak i jejich rodinné příslušníky. Samo-zřejmě to s sebou nese mnohem více nároků na organizaci, poža-davky na přesné dodržování časo-vého harmonogramu a prostoru daného organizátorem. Ale před-stava, že vystoupení skutečného letadla předchází let jeho zmenše-niny ať už v jakémkoliv měřítku, by jistě byla nejen pro diváky zají-mavá. Bylo vidět, s jakým zá-jmem sledovali piloti velkých leta-del modelářské vystoupení Great War Flying Circus a jaký to u nich mělo ohlas.

Jistě se dá oponovat, že se z toho pak vytrácí pohoda, pro kterou ně-kteří modeláři na slety modelů jez-

dí. Ano, souhlasím, a pro-to je potřeba pořádat růz-ná přátelská poletání, je jen dobré se občas zamys-let nad tím, zda je potom divák, který zaplatí jakési byť nevelké vstupné, ochotný čekat na prodle-vy mezi starty modelů, které se na těchto mode-lářských akcích často vy-skytují, zda příště bude mít divák, manžel či dě-deček podporu od znudě-né manželky a dětí a zda raději příště nezvolí právě

onen sice jen dvouhodinový, ale o to více nabitý program.

Radim Hnilica Foto: Michal Cimbůrek 

 Svaťa Hnilica starší 

46 RCR 12/2011

mOtOROvé mOdely

Fokkery E.III

Čtveřice Zlínů skupiny Folow Me

Výstavka „hadraplánů“ Velorex

Vírník Magni Gyro

Sopwithe

(Pokračování ze strany 45)

RCR 12/2011 47

V sobotu 17. septem-bra usporiadali modelári z Dunajskej Stredy pod vedením Ing. Michala Hutníka a Róberta Fehera za výdatnej pomoci Atillu Nagy, tiež pilota, ale tohto času preveleného za šéf-kuchára poľnej kuchyne, vydarené pohodové lieta-nie s rodinnou atmosfé-rou, nádherným počasím a vynikajúcim pohostením a občerstvením. Atilla na-varil nielen pravý pikant-ný guláš, ale v druhom kotlíku stihol pripraviť chutnú maďarskú špecia-litu: rybaciu polievku ha-lászle.

Pilotov bolo do pätná-stich, lietadiel cca dvad-saťpäť všetkých možných konštrukcií, tvarov a veľ-kostí. Vetrík južných sme-rov do 3 m/s, slnečno, tep-lota 25 °C.

Domáci Róbert Feher predviedol viacero letov s Veloxom o rozpätí 2,2 m a hmotnosti 7 kg od firmy Orion models s motorom ZDZ 40, osadeným sie-dmimi servami Hitec Digi, vrátane sytičového, a Powerboxom Evoluti-on. Okrem Veloxa prevetral Róbert aj malú elektrodeltu s rozpätím cca 700 mm.

Ďalší z domácich, Michal Kozá-čik – pôvodom Petržalčan –, lietal s EPP modelom Edge 540 od firmy Kyosho. Lietadlo má rozpätie 1,2 m a hmotnosť 1,1 kg. S trojčlánkom 2 200 mAh lietal priemerne sedem-

minútové akrobatické lety. Po výmene motora v Ko-záčikove FW 190D-9 o rozpätí 1,3 m od Hy- perionu na Turnigy 3 548/1 100 sa trochu zmenila poloha ťažiska, čo asi aj spolu s nedosta-točne vyoseným motorom vpravo bolo príčinou hneď po štarte až moc efektného nožového letu s ľavou polovicou krídla po streche jedného zo za-parkovaných áut. Model

z EPP si nijak neublížil, pilot to na-pokon zvládol a predviedol Focke Wulfa v plnej kráse pri päťminúto-vom lete. Pristátie síce skončilo na nose, ale to sa stávalo aj esám z Luftwaffe…

Najmladší účastník, jedenásťroč-ný Alex Maleh, predviedol pár „rých-lych“ letov s malým 1m Staudache-rom, ale aj s Piperom Cub o rozpätí 1,8 m a hmotnosti 3,1 kg od Kyosha s električkou 4 260/500 a štvorčlán-kom Li-pol 4 000 mAh, s ktorým ne-skôr išiel vlekať Foxa od Hype svoj-ho strýka Petra Poneca. Práve tu pred

pár dňami prvý krát vlek absolvovali. Dnes im nevyšiel štart, ale odniesla to len vrtuľa, krídlové oblúky Pipera a nejaké praskliny.

Štrnásťročný Matúš Knap z Pieš-ťan predviedol model T-34 Mentor od americkej firmy E-Flite o rozpätí 1,4 m a hmotnosti 2,2 kg s trojčlán-kom 3 300 mAh. Veľmi realistické lety po okruhu so základnou akroba-ciou, ako sa na cvičného Mentora patrí! Matúš tiež predviedol precízne lety s Fieselerom Fi 156 Storch s rozpätím 2,1 m a hmotnosťou 4,9 kg so šesťčlánkom Li-pol 3 300 mAh. Model postavil a tiež s ním li-

eta Gabo Vícen. Po ťažkej havárii 1. marca tohto roku „opeknel“. Do-stal maketové, na zemi prestaviteľné sloty, maketu motora Argus, rýchlo-mer, novú vrtuľu Graupner, s ktorou na 10 minút letu spotrebuje 2 000– –2 200 mAh a Matúš dokáže lietať 7,5–8minútové lety so spotrebou 1 500 mAh. Gabo predviedol efekt-né wingowers s náklonom cez 90° vo výškach päť až dvadsať metrov.

Smoliarom stretnutia sa stal Mi-chal Hutník, ktorému vysadil motor na vrtuľníku Kyosho 30 SX s 900mm rotorom a motorom OS Max 32 FX vo výške cca 5 m. Od-niesol to rotor, trupový nosník a nejaké tiahla.

Vrchol pilotného umenia predvie-dol Bratislavčan Adam Weinzettel so svojou Extrou 300 od Extreme Flight

o rozpätí 2 m a hmotnosti 4,9 kg s motorom AXI 5320/16 a Li-pol šesťčlán-kom 4 000 mAh na pohon a 1 600 mAh na palubnú sieť so štyrmi 16kg serva-mi. Adam predvádzal dych vyrážajúce obraty v rozpore s fyzikálnymi, ale aj aerodynamickými zákonmi. Precízna, presná akrobacia, lety s krídlom, VCHP či ZCHP v tráve spôsobovali šteklenie brá-nice a ježenie chlpov na celom tele. Vrcholom

bol posledný let, ktorý pilot celý od-lietal s vysielačom za chrbtom. Ná-ročnosť obratov a dynamika letu s rovnakou razanciou a „hladením trávy“ VCHP ako s vysielačom na bruchu nikoho nenechalo na po-chybách, že videli to najlepšie, čo sa v tejto brandži vidieť dá. Virtuózne predvedenie náročnej zostavy s neu-veriteľnou ľahkosťou a eleganciou!

Neostáva iné len poďakovať po-hostinným organizátorom a aj pilo-tom za pekný spoločný deň plný le-tových a chuťových zážitkov! Ve-rím, že do videnia o rok!

Gabo Vícen, Piešťany

mOtOROvé mOdely

RCR 12/201148

T-34 Mentor a Matúš Knap

Extra 300 Adama Weinzettela

Guláš Air Show Party 2011

Attila Nagy chystá dobroty

Elektro Storch Gaba Vícena

Velox Róberta Fehera vo vise

Strýko Ponec chystá aerovlek

Polétání v Modelparku v Suché se stává stále známější pro piloty tur-bínových modelů i jejich příznivců. Pavel Štern tuto akci naplánoval na sobotu 1. října a udělal dobře, protože počasí bylo skutečně mode-lářské, slunečno, teploty vyšší než 26 °C, ale hlavně úplné bezvětří, což v Suché zrovna nebývá. Pavel spo-lečně s Radkem Sukem pozvali všechny piloty modelů s turbíno-vým pohonem z Česka i Slovenska a několik hostů pro zpestření pro- gramu.

Účastníci se v Suché prezentovali už od čtvrtečního večera a v sobotu bylo před zahájením na místě pat-náct pilotů se sedmnácti modely. Do deseti hodin probíhala montáž a kontrola strojů, pak se po zahájení Pavlem Šternem a malém brífinku rozjel kolotoč vystoupení všech účastníků, protože někteří startovali dvakrát i třikrát za den, až do úplné-ho soumraku.

Létání zahajoval Petr Gubi s Ult-ra Lightingem, který známe z minu-lého vystoupení, a nezklamal. Uká-zal, že má nejrychlejší model na plo-še. Následovalo vystoupení Jirky Jarolímka mladšího s akrobatem Su-29, jehož vystoupení se velice lí-bilo, zvláště když ve visu zakouřil celý prostor. David Vondříček před-vedl model Turbinátor, který, přesto-že je balzové konstrukce, létal velice svižně a obratně.

Honza Horák si přivezl starší mo-del nazvaný Santorin-Fantazin. Měl při prvních dvou startech trochu pro-blémy, ale ten poslední stál za to. Krásné průlety a velké zakouření za modelem, který psal po obloze kolečka, udělalo vystoupení velmi pěkné a Honza sklidil od všech po-tlesk.

V dalším programu bez pořadí se úspěšně představili Zdeněk Hůlka s modelem Aeromacchi MB-339,

Martin Hora s F20 Tiger Sharkem, Vladislav Brož s L-159 Alkou, Mi-roslav Pastyřík s Oran Jetem, Jirka Písaříček s L-39 Albatrosem, Radek Suk s Gripenem JAS 39 a Karel Pá-nik s F-22 Raptorem.

Ze Slovenska přijel Pavol Klčo s Fei Bao Veloxem a Roman Anorej s Harpoonem v podstatě na zkuše-nou.

Z domácího klubu Severka měl dva modely junior Jakub Vlk. Letěl nejdříve s osvědčeným modelem F9F Panther, bohužel mu po několi-ka průletech zhasla turbína, a musel přistát mimo rozjezdovou plochu a svůj stroj poškodil. U překrásně zbarveného modelu F-18 Super Hor-net v kanadských barvách, se mu ne-povedlo nastartovat úplně novou tur-binu a model zůstal na stojánce. Pa-

vel Štern létal s Hornetem II až těsně před západem slunce – a výborně!

Největší pozornost však budily obří modely Pavla Šterna a Radka Suka A-10 Thunderbolt II. Pro divá-ky to byla pěkná podívaná už na sto-jánce. Pavel neměl vyzkoušené všechny systémy, a tak předvedl mo-del jen při pojíždění po ploše, na-opak Radek, který už měl tento stroj zalétaný, předvedl pěkné ukázky ne-jen v odpoledním programu, ale i těsně před západem slunce, kdy model v letu nebyl k rozeznání od skutečného letadla.

Zpestřením celé akce akce bylo vystoupení Ládi Kusého a Lukáše Rady s modely historických strojů

Fokker E.III, start rakety Václava Maršíka, několik kreací Jirky Jaro-límka s Su-29, Karla Pánika s vr-tulníkem vozeným na přívěsu za RC automobilem i prohlídka mého mo-delu raketoplánu Columbia.

Byla to zdařilá akce, která se všem líbila. Děkujeme všem, kteří se o to zasloužili, a hlavně pilotům za účast.

Karel Jeřábek

49RCR 12/2011

elektROlety

David Vondříček a Turbinátor

Polétání v Modelparku po čtvrté

Modely A-10 Thunderbolt II Radka Suka a Pavla Šterna

F-18 Super Hornet v kanadském markingu a F9F PantherJakuba Vlka

Curtis Pitts zkonštruoval jedno-miestny akrobatický dvojplošník v rokoch 1943–1944. Design bol ra-finovaný, od prototypu až po prvý let v septembri 1944. Súčasný Pitts S2 má stále veľmi blízko k pôvodnému návrhu.

Po ťažkom rozhodovaní aký mo-del akrobatického lietadla pre syna kúpiť som sa rozhodol pre model Pitts M12-S od americkej firmy Great Planes. Voľba bola ťažká, na-koľko sa mi veľmi páčil aj 2,2m Sbach od firmy RC Pilot, ale nako-niec padla voľba na niečo, čo ne-vlastní každý – dvojplošník.

Model bol zabalený v obrovskej škatuli, ktorá sa po sklopení zadných sedadiel len-len zmiestnila do auta. Škatuľu sme vyniesli na druhé po-schodie do dvojizbového bytu v pa-neláku a v obývačke o rozmeroch 3,45 x 5 m sme ju so synom postup-ne začali rozbaľovať. Tešili sme sa nad každým novým rozbaleným die-lom, až nakoniec ich bola plná obý-vačka. Manželka pred polnocou na nás len pozerala, či nám šibe.

Na druhý deň sme sa rozhodli, že model presťahujeme do priestorov môjho pracoviska (kotolňa vykurujú-ca sídlisko), nakoľko si doma s tým-to lietadlom rady nedáme, pretože je-ho rozpätie je 1 740 mm a dĺžka 2 045 mm.

Ako s prvým sme začali so zažeh-ľovaním povrchu lietadla, pretože bol dosť zvlnený a použitá fólia MonoKote sa len ťažko dostávala do pekné-ho natiahnutého tvaru.

Po vyžehlení všetkých dielov sme mohli pristúpiť k samotnému zostavova-niu modelu.

Horné krídlo sa skladá z troch častí spojených dvoma uhlíkovými rúrka-mi, ktoré sme zalepili epo-xidovým lepidlom. Medzi jednotlivé diely sa vkladajú hliníkové profily, ktorými je krídlo prichytené o trup. Spodné krídlo sa skladá z dvoch častí taktiež spojených uhlíkovými rúrka-mi menšieho a väčšieho priemeru. Na spodné krídlo sme na spodnú časť prilepili časť trupu. Pred prilepením bolo potrebné krídlo naskrutkovať na trup, priložiť naň diel trupu, obkres-

liť jeho obrysy, odstrániť poťahovú fóliu a následne prilepiť.

V krídlach sú kryty o rozmeroch 50 x 50 mm, o ktoré sa pripevňujú servá. Na krídelká som použil servá Turnigy 620 DMG (10,6 kg.cm a 0,13 s), na ktorých som odstrihol konektor a pripájkoval dlhšie servo-káble, ktoré som po určení dĺžky osa-dil servokonektorom. Na predlžova-nie som použil točený servokábel. Na riadenie sú použité plastové páky, ktoré sú prichytené štyrmi skrutkami do ovládacích plôch. Dierky som predvŕtal a do každej kvapol kyanoa-krylátové lepidlo. Tiahla sa prispôso-bujú potrebnej dĺžke. Na jednu stra-

nu tiahla sa pájkuje vidlička a na druhej strane je vidlička naskrutko-vaná pre nastavovanie potrebnej dĺž-ky.

Po skompletovaní krídiel sme pri-stúpili k montáži držiakov horného krídla, ktoré sa skrutkujú do trupu. Držiaky sú štyri a každý je prichyte-ný dvoma skrutkami. Skrutky som natieral tekutinou proti povoľovaniu.

Po namontovaní držia-kov krídla došlo aj na pod-vozok. Masívne lamináto-vé nohy sú opatrené pa-pučkami vo farbách mode-lu. Do trupu je každá priskrutkovaná tromi skrutkami. Penové kolesá majú priemer 85 mm.

Ako k ďalšiemu sme pristúpili ku skompletova-niu chvostovej časti. Sta-bilizátor ako aj kýlovku sme vlepili do trupu. Po zaschnutí lepidla sme pri-stúpili k prichyteniu chvostových kormidiel, ktoré sú pripojené hmož-dinkovými závesmi. VCHP i ZCHP sú spevne-né uhlíkovými tyčkami, na

konce ktorých sú prilepené koncov-ky tiahel a naskrutkované vidličky. Na spodnú a hornú stranu ZCHP ako aj VCHP sme priskrutkovali pod uh-lom ohnuté pliešky, o ktoré sa uhlí-kové tyčky chytajú. Všetkých osem tyčiek sme našpanovali a zaistili pro-ti povoleniu.

Model je vybavený ostruhovým kolieskom, ktoré je ovládané sme-rovkou. Na výškovku sme použili servá ako na krídelká (Turnigy 620 DMG). Sú namontované pod stabili-zátorom na trupe a ovládanie (páka, tiahla) je také isté ako na krídelkách. Smerovka je ovládaná lankom, ktoré sa ťahá pripravenými vlepenými la-novodmi. Lanko je na obidvoch stra-nách opatrené koncovkami lanka,

ktoré sú zaskrutkované do vidličiek. Na smerovku som použil servo Turnigy MG958 (15 kg.cm a 0,2 s), ktoré je osadené pod kry-tom kabíny.

Pri voľbe pohonu lie-tadla som bol jednoznačne rozhodnutý použiť motor DLA 56 osadený vrtuľou 23/8 firmy Fiala Propellers,

50

mOtOROvé mOdely

RCR 12/2011

Akrobat Pitts M12-S

ktorý som zabehol mimo modelu na provizórnej sto-lici, urobenej z dre-votriesky upevnenej na ku-se kláta. Nakoľko toto je môj druhý zábeh motora, nepovažoval som za po-trebné zaoberať sa výro-bou nejakej profesionál-nejšej stolice. Motor som zabehával približne päť hodín na štvrť plynu s mi-

xovaním benzínu 1 : 25 pri použití oleja Stihl, s kto-rým som zatiaľ spokojný. Uvidíme, čo ukáže čas. Nakoľko mi stolica neu-možňovala na zábeh pou-žiť JMB mufler so vstu-pom na zadymovanie, tak som použil originál.

Po zábehu som koneč-ne mohol osadiť motor. Po montáži motora sme na-montovali krídla a až vte-dy sa ukázala skutočná krása a mo-hutnosť lietadla, aj keď tomu chýbala tá čerešnička na torte v podobe moto-rového krytu. Za motor na pravú stra-nu som pripevnil zapaľovanie a na ľavú stranu čerpadlo na zadymova-

nie Sullivan Skywriter S753. Model je osadený dvoma nádržkami Dubro 710 ml (jedna na benzín a druhá na zadymovaciu kvapalinu).

Najväčšiu starosť mi robili moto-rový kryt a veľký uhlíkový kužeľ

115 mm (Krill Aircraft), pretože tam bolo treba urobiť otvory na motor, chladenie, výfuk a na kuželi otvory na vrtuľu. Po niekoľkých meraniach a prispôsobovaniach sa mi ich poda-rilo vyrobiť a som s nimi nadmieru spokojný.

Do lietadla som osadili BEC od firmy JETI model Max BEC 2D, kto-rý je napájaný 2x Turnigy Nanotech 2s 7,4 V / 2 200 mAh. Výstupné na-pätie 6,0 V je cez Y-káble pripojené na prijímač Hitec Optima 9. Zapaľo-vanie motora a čerpadlo zadymova-nia sú napájané ďalšou batériou Tur-nigy Nanotech 2s 7,4 V / 2 200 mAh cez elektronický vypínač (Rcexl Op-to Gas Engine Kill Switch v 1.3), ovládaný kanálom vysielače.

Po skompletizovaní elektroniky som pristúpil k nastavovaniu výchy-liek ovládacích plôch a tu som zistil,

že servo nainštalované na smerovke (Turnigy MG958) je vadné (kmitalo, nevedelo sa ustáliť na nule). Musel som kúpiť nové servo. Pre krátkosť času padla voľba na drahšie a možno kvalitnejšie servo Savöx SC-1256TG

a problém bol vyriešený. Nastavenie výchyliek: výškovka 73/73 mm, smerovka 150/150 mm, krídelká 51/51 mm.

Nastal deň prvého letu poloma-kety Pitts M-12S na našom domov-skom letisku Bocian v Rimavskom Brezove. Naštartoval som motor a po chvíľke zahriatia sa model mo-hol vzniesť k oblohe. To som už pre-nechal synovi, nakoľko ja nie som taký dobrý pilot ako on (slúžim ako servisný technik). Pitts sa krásne vzniesol. Ako pri každom prvom le-te syna s novým modelom aj teraz som mal taký zvláštny pocit na ža-lúdku, že čo keď… Ale počas letu sa našťastie nič nestalo a po dotrimo-vaní výchyliek nám Pitts predviedol aj základnú akrobaciu (výkrut, sú-vrat, let na chrbte) a samozrejme aj zadymovanie. Bol to krásny pohľad,

ako je to zakaždým, keď sa vznesie niečo nové na oblohu. Pekné dosadnutie na pristávaciu plochu, avšak na konci dráhy, už na minimálnej rýchlosti, syn zatočil pre vrátenie sa k sebe, penové koliesko sa vychýlilo do strany, za-chytilo o vnútornú časť papučky a celá ľavá noha sa vylomila dozadu a po-škodila spodnú časť trupu lietadla. Aký bol náš smú-

tok a sklamanie. Ďalší deň bol dňom nášho leteckého sviatku, kedy sa zí-deme všetci, a chceli sme nový mo-del predstaviť.

No nič. Do rána je času veľa, tak poďme domov a model opravme. Po-

darilo sa. Model bol do polnoci opravený a osade-ný už bez papúč.

Ráno sme sa zišli na le-tisku a každý Pittsa obdi-voval. V ten deň urobil už niekoľko letov, pri ktorých nám predvádzal akrobatic-ké kúsky, a let čo let, ako ho syn dostával do rúk a vedel, čo si s ním môže dovoliť, bol lepší a lepší.

Ján Sihelský

51RCR 12/2011

mOtOROvé mOdely

Inzerce

RCR 12/20112252

Radek Suk

Před několika léty jsem poprvé viděl turbínový model A-10 na akci Jets over Czech v Model City. Léta-li tam s nimi ve skupině piloti z Itá-lie a Rakouska a byla to jednoznač-ně nejlepší letová ukázka. V dalších létech jsem stejné modely potkal ještě několikrát, a ani časový od-stup neubral nic na jejich atraktivitě pro diváky. Říkal jsem si už v té do-bě, že by bylo fajn, kdyby se nějaká A-10 objevila také u nás.

Ještě před rokem existoval je-diný světový výrobce těchto mo-delů v maketové turbínové verzi – slovinský Mibojet. Této skuteč-nosti si byli vědomi i projektanti čínské jedničky ve výrobě turbí-nových modelů, firmy Skymas-terjet, a pokusili se udělat konku-renční stroj.

Jak moc se jim to podařilo? Měl jsem to štěstí, že jsem v dílně měl několik týdnů společně modely A-10 od obou výrobců. Jeden patří kamarádovi Pavlu Šternovi z Ústí nad Labem, druhý chvilku sloužil jako můj předváděcí model na kon-ci uplynulé sezony 2011.

Jako první jsem měl možnost si u Pavla loni na podzim prohlédnout jeho stavebnici od slovinského vý-robce. Do detailů jsem model ne-stačil prozkoumat, ale zaujaly mě použité materiály. Na celém letadle skelnou tkaninu nahradila kevlaro-

vá, místy vyztužená uhlíkem. Žebra a přepážky jsou z jakési uhlíkové voštiny. Prostě – dřevo či sklo v modelu nejsou. Spolu s precizní řemeslnou prací jsem držel v ruce něco obrovského a neuvěřitelně lehkého. Myslím, že samotný trup, dlouhý téměř tři metry, neměl hmotnost ani kilogram a křídlo jakbysmet. Podvozky od německé firmy Behotec vypadaly také moc pěkně. Celkově stavebnice působi-la velmi kvalitním dojmem. Pouze jsem si při zhlédnutí celku předsta-

voval ty stovky hodin, které Pavel bude muset nad modelem strávit. V jedné části místnosti byly velké díly stavebnice a druhou část zabí-raly ostatní menší a malé části, kte-ré se někam měly vlepit nebo při-šroubovat. Později jsem s Pavlem mnohokrát konzultoval dodaný ná-vod, který jej podle všeho hodně při stavbě brzdil, ale sám jsem ho nevi-děl, tak jej nemohu objektivně po-soudit. Také si Pavel trochu stěžo-val na složitější práci s kevlarovou tkaninou.

Můj Skymaster A-10 dorazil z Číny na začátku letošního jara, ovšem v tu dobu jsem dokončoval svého velkého Gripena, tak jsem model po vybalení odložil a jen na něj občas pokukoval. Se stavbou jsem začal na konci července. Le-toun má rozpětí 278 cm a dlouhý je 255 cm (Mibo má rozpětí 300 cm a délku 275 cm).

Suchá hmotnost deklarovaná výrobcem byla pod 20 kg, tak jsem jako bohatě dimenzovaný pohon zvolil dva motory od německého

výrobce BF-Turbine B100F s ta-hem 120 N a hmotností 1 200 g. Serva jsem vybral jako obvykle di-gitální Hitec, na výškovku s mo-mentem 25 kg.cm, směrovku 13 kg.cm, křidélka 13 kg.cm a na před-ní podvozkové kolo 25 kg.cm. Po záletu jsem pro jistotu vyměnil křidélková serva za 25 kg.cm, ne-boť jsem měl pocit, že ta slabší je-dou na doraz. Všechna serva byla pro napětí 6 V.

K napájení jsem použil power-box Emcotec 2001 a dvě Li-pol ba-terie o kapacitě 3 200 mAh. Leta-dlo řídí čtrnáctikanál FASST R6014, pro osvětlení jsem zvolil opět německého výrobce Optotro-nix. Na modelu svítí poziční světla, záblesková světla a přistávací re-flektory.

Podvozek ke stavebnici je kla-sicky pneumaticky ovládaný, ov-šem standardem pro stavebnice Skymaster je hydropneumatické tlumení, tudíž žádné pružiny a ani žádné odskoky při přistání. Pod-vozek a brzdy jsou ovládané elek-tromagnetickými ventily JetTro-nics.

RCR 12/2011 53

mOtOROvé mOdely

Dvakrát A-10 Thunderbolt II

(Pokračování na straně 54)

Stavbu jsem začal jako obvykle křídlem. Výrobce se nespokojil s běžným vyklápěním klapek přes závěsy, ale zvolil mechanicky slo-žitější a zcela maketové provedení, při němž klapky vyjíždějí po vodi-cích lištách z křídla na svoji pozici výchylky asi 50°. Při zpomaleném chodu dokonalý efekt! Lišty jsou v křídle vlepené a pro jistotu ještě šroubované. Naproti nim v klap-kách jsou vlepené a šroubované vo-dicí čepy. Chtělo to sice delší ladě-ní, ale výsledek stojí za to.

Rozštěpením křidélek nahoru i dolů na přibližně 70° od základní polohy se aktivují vzdušné brzdy stejně jako u skutečného letadla. Tu-to „parádu“ jsem u modelu vyne-chal. Ušetřil jsem tím čtyři silná se-rva (pro každou polovinu brzdy jed-no) a tím asi i 250 g v křídle. Tato funkce mi pro model přišla zbytečně riskantní, protože jakýkoliv mecha-nický zádrhel ve vzduchu by zname-nal téměř jistou havárii. Proto jsem brzdy slepil epoxidem k sobě bez možnosti pozdější změny.

Poprvé byl výrobcem použitý jako materiál na křídlo a kormidla he-rex s tkaninou. Pro po-rovnání jsem pak vážil kormidla Mibo. Rozdíl asi tři desítky gramů mi potvrdil, že i v Číně umě-jí vyrábět pěkné a kvalit-ní věci.

SOP jsou k VOP šrou-bované dvěma šrouby M4 a pro jistotu jsem ješ-tě celý spoj i styčné plo-chy prolil řídkým lepi-dlem. Tato část stavby mi zabrala asi nejvíce času, pak už to šlo jako na drát-kách. Ocasní plochy jsou k trupu uchycené dvěma uhlíkovými kolíky a dvě-ma šrouby M5.

Turbínové gondoly jsou proti A-10 od firmy Mibo v jednom kuse

a stejným způsobem připevněné. Ří-dicí elektroniky turbín s čerpadly a ventily jsou v trupu mezi gondola-mi; v těch jsou jen samotné motory s palivovými filtry.

Ve střední části trupu jsou dvě čtyřlitrové nádrže a před nimi dvě „krmítka“. Palivová soustava je zdvojená, každý motor má zcela sa-mostatně svoje plnění, krmítko, ná-drž i přepad.

V přední části pod kokpitem jsou vlepené tlakové láhve na vzduch, nad nimi je powerbox s přijímačem. Jelikož přední pod-vozková noha není jako u ostatních letadel v ose letadla, nýbrž kvůli kanonu posazená u strany, zbývají-cí prostor vedle nohy jsem efektiv-ně využil pro domeček na baterie a vzduchové ventily. Ovládací ko-nektory, manometry a plnění jsem vyvedl pod servisní dvířka před předním sklem kabiny. Pro dováže-ní tak, aby těžiště mělo předepsa-nou polohu, stačilo pouze směš-ných 200 g olova do nosu trupu.

V srpnu mi volal Pavel, že má svoje letadlo připravené k barvení

a požádal mě o pomoc. Zvolil marking se zna-kem černého pantera ve dvou šedivých odstí-nech. Jako předlohu pro míchání barev dodal i malý kovový model, po-dle něhož se odstíny cel-kem podařilo najít.

Pavel mi k letadlu do-dal několik archů obtisků snímatelných vodou. Když jsem to všechno rozložil na stůl, trochu jsem znejistěl. Polepit v jednom člověku celé le-tadlo obtisky by obnášelo několik desítek hodin práce. Nakonec se této práce rád zhostil sám Pa-vel s vnukem a zetěm. Za celý den to ve třech celkem zvládli. Pak jsem s pomocí kamarádů od nás z letiště dodělal

bojovou patinu a model přelakoval.

Jelikož jsem měl bar-vy a stejné obtisky, logic-ky jsem z pohodlnosti zvolil zcela stejnou povr-chovou úpravu a další týdny jsem dělal druhé podobné letadlo. Celko-vý čas na stavbu a nabar-vení mého modelu vyšel asi jen 120 hodin, což je

54 RCR 12/2011

mOtOROvé mOdely

(Pokračování ze strany 53)

obrovská výhoda ARF modelů firmy Skymaster.

V tomto období jsem měl letadla v dílně obě a mohl jsem dobře porov-návat. Letoun od firmy Mibo vyšel jednoznačně lehčí i při větší velikosti, ovšem vzhledem k jasné snaze uspořit hmotnost se mi jevil dost křehký a po-dle mého názoru bude mít větší problémy při létání v silnějším větru. Povr-chové provedení už ov-šem vyznělo ve prospěch čínského výrobce, jeho detaily byly lépe dotaže-né.

Pár dní po dokončení svého modelu jsem jel do Modelparku v Suché a vzal jsem A-10 s sebou, abych udělal alespoň po-jezdové zkoušky. Po vy-ježděné nádrži na zemi jsem dotankoval a odhod-lal se, krásné počasí a dobrá nálada byly pro zálet ideální. Naroloval jsem na konec dráhy, roz-svítil všechna světla a při-dal plyn. Po asi padesáti metrech rozjezdu jsem mírně přitáhl a model až nečekaně snadno vysko-čil do vzduchu, trochu se prosedl a pak už poslušně na plný plyn stoupal do bezpečné trimovací výšky. Při několika okru-zích létaných na polovinu plynu jsem se s modelem stále přetahoval, nechtělo se mu do zatáčky, a když už v ní byl, nechtěl zase ven. Asi po pěti streso-vých minutách jsem bez problémů přistál. Vysunu-té plné klapky model zpo-malily, takže dosedl v po-lovině dráhy.

Na další let jsem už neměl chuť a místo toho přemýšlel, co je špatně. Uvědomil jsem si, že se s modelem snažím podvědomě létat rychleji, než by se asi mělo. Podle toho jsem za pár dní zkusil další let. Problém se

však v menší míře projevoval i při nižších rychlostech, tak se bádalo dále. Křídlo v oblasti křidélek má zvláštní klenutý profil, který jsem ni-kdy na letadle neměl. Napadlo mě úplně zrušit diferenciaci křidélek,

kterou jsem podle zvyku automatic-ky před záletem nastavil asi na 35 %. A ejhle, najednou byl třetí let již zce-la normální a mohl jsem si vyzkou-šet i prvky základní akrobacie.

Na naší poslední letošní akci „Ukončení sezony v Suché“ v říjnu se oba dva A-10 sešly poprvé ven-ku. Pavlův sice jen pojížděl, ale re-

akce diváků i pilotů na dvě maje-státní makety na dráze byly mírně řečeno velice pozitivní. Když byla letadla vedle sebe, rozdíl ve veli-kosti ve prospěch slovinské staveb-nice byl zanedbatelný. Na společ-ných snímcích je můj A-10 od Sky-masteru ten s otevřenou kabinou a pilotem se žlutou helmou.

Při dalších letech jsem se už v podstatě učil s modelem létat po-malu a pomaleji, abych nechal vy-

niknout jeho siluetu. Dnes, asi po třiceti startech, mohu potvrdit, že se model povedl a proti slovinské konkurenci má obrovský potenciál. Na zemi působí impozantně a ve vzduchu snad ještě lépe. Sedí mu spíše nižší rychlost, odhaduji tak do 200 km/h, pro kterou bohatě stačí 30–50 % výkonu instalovaných mo-

torů. S tím jsem měl zpočátku tro-chu problémy, protože jsem dlouho s něčím tak pomalým a zároveň sta-bilním nelétal. Při sedmiminutovém letu si každý motor řekne o 2,5 až 3 litry paliva, takže v nádržích zůstá-vá bohatá rezerva pro další dvě mi-nuty létání. Dnes je již můj A-10 u svého nového majitele, s nímž lé-táme zatím ještě ve dvojici na kabe-lu. Pavlův A-10 přes zimu dostane elektrické podvozky a další vylepše-

ní, takže model čeká zálet až na jaře. Budu-li mít to štěstí, nechá mě ho Pavel vyzkoušet, abych si mohl nakonec porovnat i letové vlastnosti obou.

Původně jsem nevěřil, že by u nás tyto modely mohly létat a nakonec jsou tady hned dva. Bu-dou ozdobou jakéhokoliv letiště, kam se v budouc-nu vydají.

RCR 12/2011 55

mOtOROvé mOdely

mOtOROvé mOdely

Americký modelář Bill Winter se při návrhu svého modelu zřej-mě nechal inspirovat letouny z poloviny třicátých roků minulé-ho století.

Americký motorák Rookie MK II

Na bočnice trupu vybereme tvrd-ší balzu tloušťky 2,5 mm. Až k pře-pážce 3 bočnice zdvojíme balzou 2,5 mm, lepenou s léty orientovaný-mi pod úhlem 45°. K jejímu lepení bude nejvhodnější epoxidové lepi-dlo a určitě také nepochybíme, vlo-žíme-li do kližné spáry tenkou skel-nou tkaninu. Po obvodu zadní části bočnic nalepíme lišty z balzy o prů-řezu 6 x 6 mm, umožňující pozdější zaoblení hran trupu. Nad křídlem nalepíme zesilující lišty z balzy o průřezu 6 x 12 mm, pod vodorov-nou ocasní plochou zesílení z balzy 6 mm.

Motorovou přepážku 1 vyřeže-me z překližky tloušťky 6 mm. Pře-pážky nad křídlem a přepážku 3 zhotovíme z balzy 6 mm, zbývající z balzy 3 mm; nahoře a dole na ně nalepíme pásy balzy o průřezu 3 x 12 mm. Přepážku 2 zesílíme do-

le pásem překližky 3 mm, kterým prochází kolík o průměru 6 mm.

Z balzy tloušťky 3 mm zhotoví-me desku, na které leží palivová ná-drž. Spodní potah za křídlem tvoří balza 3 mm s léty kolmo k podélné ose trupu; v místě ostruhy nahradí-me balzu stejně tlustou překližkou. Hřbet kabiny a horní části je z balzy 6 mm. K ní nalepíme šikmé boky z balzy 2,5 mm. Kouty mezi touto deskou a přepážkami zesílíme nale-penými balzovými lištami.

Z bloků balzy zhotovíme čelo kabiny a motorový prostor. Na vrtu-lový kužel navazuje mezikruží vy-říznuté z překližky tloušťky 3 mm.

SOP zhotovíme z balzy tloušťky 6 mm. Spodní část směrového kor-midla, kde je napojena páka ostru-hy, oboustranně zesílíme nalepenou překližkou tloušťky 0,8 mm.

VOP celobalzové konstrukce má kosočtvercový profil. Žebra vyřeže-me z balzy 3 mm. Pro usnadnění stavby mají obdélníkový tvar, koso-čtvercový profil jim dáme až závě-rečným zabroušením.

Náběžná lišta stabilizátoru má průřez 10 x 10 mm, pásnice nosníku

6 x 12 mm a odtoková lišta 10 x 19 mm. Střed vylepíme balzou tloušťky 2,5 mm, ve které je 6 mm široký výřez pro zalepení přečníva-jící části kýlovky. Koncové oblouky vybrousíme z bloků měkké balzy.

Náběžnou lištu výškového kor-midla tvoří lišta o průřezu 6 x 12 mm, žebra lišty 6 x 6 mm a odtokovou lišta 6 x 12 mm.

Všechna žebra křídla vyřežeme z balzy tloušťky 2,5 mm. Na pásni-ce nosníku o průřezu 6 x 12,5 mm vybereme tvrdší balzu, stejně tak na pásnice pomocného nosníku o průřezu 4,5 x 4,5 mm. Náběžnou lištu zhotovíme z balzy tloušťky 10 mm. Stojinu tvoří balza tloušťky 2,5 mm.

Podvozek je zakotven v lištách z tvrdého dřeva. Žebra v těchto mís-tech zesílíme nalepením překližky 1,5 mm. Z té jsou i spojky polovin křídla, přilepené oboustranně k pás-nicím hlavního nosníku, a zesílení, kterým prochází bukový kolík o průměru 6 mm.

V místě průchodu šroubů v odto-kové části vlepíme blok tvrdé balzy a zdola překližku tloušťky 0,8 mm.

Tuhý potah i páskování žeber, širo-ké 12 mm, jsou z měkké balzy. Kon-cové desky vyřežeme z balzové pře-kližky, vzniklé slepením tří vrstev balzy tloušťky 2,5 mm.

Náběžnou lištu křidélek odřízne-me z balzy tloušťky 3 mm, odtoko-vou lištu tvoří balza o průřezu 4,5 x 12 mm. Páky serv ovládají-cích křidélka jsou na horní straně křídla, kde jsou méně zranitelné, ale kladou větší aerodynamický odpor.

Model konstruktér požehlil fó-lií. Zvolil zbarvení amerických le-tounů z poloviny třicátých let. Le-toun je celý žlutý, s výsostnými znaky s rudým středem bílé hvěz-dy, modrým svislým pruhem na náběžné části směrového kormi-dla a za ním střídající se bílé a čer-vené pruhy.

K pohonu prototypu byl použit čtyřdobý motor o zdvihovém obje-mu 10 cm3, montovaný nastojato. Výkonově by měla stačit i výkonná dvoudobá šestapůlka. Samozřejmě můžeme model pohánět i dvoudo-bou desítkou.

Podle Model Builder       Jaroslav Kroufek ►

57RCR 12/2011

mOtOROvé mOdely

►

Jako fanda mobilních zařízení od firmy Apple často navštěvuji růz-né internetové stránky věnující se „nakousnutým jablíčkům“. Při jedné návštěvě internetu jsem narazil na zajímavé video, na němž byl za-chycen netradiční létající stroj, který byl řízen pouze pohyby Iphonu. Po chvilce hledání jsem zjistil, že jde o kvadrikoptéru AR. Drone, kterou vyrábí francouzská firma Parrot, známá především hands free sadami do aut. Název AR. Drone tvoří zkrat-ka slov augmented reality (rozšířená realita) a označení drone se používá pro bezpilotní letouny.

Při hledání dalších po-drobností jsem zjistil, že kvadrikoptéra se řídí přes Wi-Fi pomocí mobilních zařízení se systémem iOS (Iphone, Ipod touch či Ipad) a je osazena dvěma kamerami, které on-line přenášejí obraz do zaří-zení, jímž model řídíme. Model je vybaven také ul-trazvukovými senzory pro měření výšky. Tyto informace mě velmi zau-jaly, takže jsem ihned za-čal pátrat po ceně a do-stupnosti této kvadrikop-téry na českém trhu. Tou-ha vyzkoušet tento létají-cí stroj byla silná, takže jsem požádal pražskou firmu ProfiTec, která má kvadrikoptéry AR. Dro-ne ve své nabídce, o za-půjčení modelu k vy-zkoušení.

Při převzetí kvadri-koptéry jsem se od za-městnanců firmy dozvě-děl další zajímavou infor-maci, totiž že AR. Drone funguje i na zařízeních s operačním systémem Android (verze 2. 2. 1 a novější) a také Nokiích se systémem Symbian^3 a novějšími verzemi An-na a Belle. Na internetu

jsem později našel informaci, že obslužný program ke kvadrikopté-ře je ke stažení i pro systém Bada od firmy Samsung (telefony Sam-sung Wave).

Ještě cestou domů jsem se pustil do čtení obsáhlého českého návodu. Ten zabírá šestnáct stran formátu A4 a kromě různých bezpečnost-ních upozornění obsahuje důležité informace o provozních režimech a způsobu ovládání modelu, a také popis nastavení řídicí aplikace.

Model je zabalen v kartonové krabici s tvarovanou vložkou, kte-

rá jej bezpečně chrání při přepravě. AR. Drone se dodává se vším, co po-třebujeme k provozu, te-dy kromě smartphonu či tabletu. Obsahem balení je kompletně sestavená a osazená kvadrikoptéra se dvěma ochrannými kryty, jeden pohonný tříčlánek Li-pol o kapa-citě 1 000 mAh 10 C

ve tvrdém pouzdru s konektorem Tamiya mini, síťový nabíječ s adaptérem a návod.

Kvadrikoptéra AR. Drone se skládá z nosného kříže vyrobeného z uhlíkového kompozitu, na jehož koncích jsou upevněny pohonné střídavé elektromotory s elektroni-kou. Motory a elektronika jsou chrá-něny plastovými rámy, které zame-zují jejich styku s okolním prostře-dím. Motory pohánějí vrtule přes převodovku, skládající se z plasto-vého kola a kovového pastorku. Okonektorované kabely od motorů jsou vyvedeny do středu kříže, kde jsou spojeny s další elektronikou.

Střed kříže je ukryt v mohutném těle kapkovi-tého tvaru z EPP, v němž je umístěna čelní kamera (640 x 480 bodů / 15 snímků za sekundu), navi-gační deska a základní deska s vertikální kamerou (176 x 144 bodů / 60 snímků za sekundu) a ult-

razvukovými senzory, které určují výšku. Do horní části těla se vkládá pohonná baterie, která je fixována

páskem se suchým zipem. Na tělo se vkládá ochran-ný kryt, respektive kryty. První je určen pro létání venku a svým tvarem při-pomíná kabinu. Druhý kryt je určen pro létání v uzavřených prostorách. Jeho střední část je prak-ticky totožná s krytem pro venkovní létání, ale po ob-vodu jsou umístěny čtyři prstence chránící rotující vrtule. Kryty jsou tak jako tělo vypěněny z černého EPP. Na kabinách je nane-sena pevná plastová vrstva s barevnou povrchovou úpravou. K dispozici jsou tři barevné varianty.

Před létáním je potřeba nabít pohonnou baterii přiloženým síťovým nabí-ječem. Baterie se k němu připojuje přes servisní ko-nektor a průběh nabíjení je indikován několika LED.

Baterie je nabita zhruba za devade-sát minut.

Dále si musíme do smartphonu (tabletu) stáhnout a nainstalovat ob-služný program. I když je na iOS za-řízení obslužných programů více, já jsem použil aplikaci AR. Free Flight. Jednak je přímo od firmy Parrot, za druhé je zdarma a za třetí je její nastavení detailně popsáno v návodu ke kvadrikoptéře. Na An-droid Marketu je k dispozici také

vRtulníky

58 RCR 12/2011

Kvadrikoptéra AR. Dronerozšířená realita v praxi

dostatek aplikací, včetně AR. Free Flightu. Pro Nokie je na Ovi Storu ke stažení jediný program. Ten má název A. R. Drone, je také zdarma a stojí za ním přímo firma Nokia. Pro systém Samsung Bada existuje program s názvem Drone Contro-ller, který si můžeme stáhnout ze stránek www.samsungapps.com.

Jakmile máme nabitou baterii, můžeme kvadrikoptéru se smartpho-nem spárovat. Je to velmi jednodu-ché. Kvadrikoptéra po zapnutí vy-tvoří vlastní Wi-Fi síť s názvem ardrone_parrot (pokud ji z nějakého důvodu nepřejmenujeme). Jakmile jsou jednou zařízení spárována, příš-tě se již připojí automaticky. Je to to-tožné, jako když se připojujeme k domácímu routeru. Ještě dodám, že jednotlivé pro-vozní stavy jsou signalizo-vány LED umístěnými u motorů.

Po zapnutí aplikace AR. Free Flight se auto-maticky zapne čelní ka-mera, jejíž obraz sleduje-me na displeji našeho za-řízení. Obraz můžeme kdykoliv také přepnout na kameru vertikální. Na displeji dále vidíme uka-zatel síly Wi-Fi signálu a stav nabití baterie v mo-delu. Kvadrikoptéru polo-žíme na rovný povrch a na displeji stiskneme tlačítko pro nastavení. V nastavení zvolíme typ ochranné-ho krytu, který jsme na kvadrikop-téru nasadili (vnitřní nebo venkov-ní), a můžeme vzlétnout. Nastavi-telných parametrů je zde samozřej-mě více, například můžeme měnit nastavení citlivosti řízení, přepínat letové režimy, zapnout omezení výšky atp.

Po stisku jediného tlačítka na dis-pleji kvadrikoptéra automaticky vzlétne do výšky zhruba jednoho metru a zůstane viset na místě. Od této chvíle můžeme ovládat vir-tuálním joystickem na displeji smartphonu otáčky motorů, respek-tive stoupání, klesání a otáčení kvad-

rikoptéry v ose. Pohyb vpřed/vzad a do stran řídíme stisknutím tlačítka umístěného vlevo dole na displeji a nakláněním smartphonu přísluš-ným směrem. V případě, že nám lé-tání za použití akcelerometru nevy-hovuje, režim ovládání jednoduše změníme v nastavení programu. V tom případě se nám ukáže vlevo dole na displeji druhý virtuální joy-stick, který nahradí pohyby smart-phonu. Pakliže se prsty nedotýkáme žádného tlačítka na displeji, řízení převezme elektronika a AR. Drone se vznáší na místě. O přistání se opět postará elektronika modelu, stačí pouze stisknout příslušné tlačítko na displeji a kvadrikoptéra automa-ticky přistane.

Pokud nám za letu někdo telefo-nuje a my hovor přijmeme či otevře-me přijatou SMS, řídicí program se ukončí a model automaticky přista-ne. V případě, že hovor odmítneme nebo neotevřeme příchozí SMS, mů-žeme samozřejmě pokračovat v letu. Do doby, než přijmeme či odmítne-me příchozí hovor, kvadrikoptéra zůstane blokována na posledním pří-kazu. Při náhlém problému máme k dispozici i nouzové tlačítko, po je-hož stisku se vypnou motory a mo-del neřízeně spadne na zem.

Jak je z popisu patrné, létání s AR. Drone je velmi jednoduché a po seznámení se s funkcemi řídicí-ho programu a způsobem letu kvad-rikoptéry jej podle mého názoru

zvládne i úplný začátečník. Model je velmi stabilní, a pokud se náhodou dostaneme do nějaké krizové situa-ce, elektronika to většinou vyřeší. Mně dělalo největší problémy zvyk-nout si na ovládání nakláněním smartphonu, takže jsem ze začátku létal raději se dvěma virtuálními joy-sticky. Jde však pouze o zvyk.

Omrzí-li nás obyčejné poletování či známe-li někoho dalšího s AR. Drone, můžeme se pustit do hraní a vyzkoušet si takzvanou rozšířenou realitu. Firma Parrot nabízí k tomuto účelu tři aplikace. V AR. Flying Ace jde o to, abychom virtuálními střela-mi zneškodnili svého protivníka. Když kamera našeho AR. Drone za-měří protivníkův model, objeví se na displeji zaměřovač a my můžeme pálit. Na displeji také sledujeme, ko-lik virtuálních životů protivníkovi zbývá. S aplikací AR. Pursuit zase můžeme hrát hru na kočku a myš. Je-den pilot uniká, druhý jej honí. Po zá-sahu virtuální střelou se role obracejí. Hra AR. Race spočívá v prolétávání nafukovacím kruhem a mezi nafuko-vacími pylony – ano, i takové příslu-šenství se dá k AR. Drone zakoupit. Vítězí opět ten nejrychlejší. Jak je te-dy patrné, s AR. Drone můžeme zažít mnoho zábavy a létání s ním nás patr-ně jen tak neomrzí.

Kvadrikoptéra AR. Drone je snadno ovladatelný netradiční létají-cí stroj, s nímž se opravdu nebudeme nudit. Můžeme s ním jen tak létat pro radost, soutěžit či natáčet videa a po-

řizovat snímky. I to umož-ňují některé aplikace tře-tích stran, které si můžeme do smartphonu nainstalo-vat. Pochválit musím také značnou odolnost modelu. Když přece jen k nějaké-mu poškození dojde, lze zakoupit všechny potřebné náhradní díly. Firma Profi-Tec prodává kvadrikopté-ru AR. Drone za cenu 7 410 Kč.

Luděk JirákFoto: autor

a Štěpán Mašek

59RCR 12/2011

vRtulníky

Ukázka obslužného programu AR. Free Flight

60

vRtulníky

RCR 12/2011

Listy 435 FBL po vybalení

T-Rex 700 s listy Spin Blades 690 FBL

Rotorové listy Spin Blades 600 FBL

Testovací vrtulníky. Zleva T-Rex 700, Logo 600 a Protos 500.

Kvalita zpracování je obdivuhodná

Začátkem října jsem byl osloven Ing. Hořejším, majitelem firmy Ho-řejší model, zda bych nechtěl vy-zkoušet novinku, kterou dodává na náš trh – rotorové listy značky Spin Blades.

Listy se vyrábějí v Německu a mají se vyznačovat špičkovou kvalitou. Vyrábějí se ve dvou prove-deních: standard a flybarless (tedy pro verze vrtulníků s pádly a pro vr-tulníky s bezpádlovou mechanikou hlavy). Jako třešničku na dortu fir-ma dodává i listy s polosymetric-kým profilem, jež jsou určeny hlav-ně začínajícím pilotům s menšími zkušenostmi a pro mechaniky zasta-věné do jakékoliv maketové kapoty.

Zprvu jsme se dohodli na otesto-vání listů pro moje Logo 600, tedy se symetrickým profilem, délkou 600 mm a ve verzi pro bezpádlo. Popíšu kompletní osazení svého Loga, na kterém jsem listy testoval a porovnával s jinými. Je ve verzi bezpádla osazené Microbeastem V.2.0. Serva na cyklice používám Futaba S9451, regulátor Kontronik 80 + HV a motor Scorpion 4035- -500 kv. Pohonné baterie jsou Pulse 12s 3 300 mAh.

Listy jsou baleny v bílé krabici s označením verze. V mém případě tedy SB600FBL. Po rozbalení a vy-tažení listů z krabice na člověka dýchne německá preciznost. Už na první pohled jsou dokonale zpracované do nejposlednějšího de-tailu. Žádná rozlitá barva potisku, žádná nedokonalost nástřiku atp. Určitě navodí velice příznivý první dojem. Ovšem na letové vlastnosti, kvůli kterým si listy pořizujeme, první dojem vliv nemá. I když…?

List má tloušťku kořene 12 mm, díru pro šroub 4 mm a jeho hloubka je 59 mm. Hmotnost listů je 140 g, což je nejméně ze všech, které mám pro Logo doma. Od kořene ke kon-ci má list stejnou hloubku. Konec listu je zaoblený.

Byl jsem samozřejmě netrpělivý a zvědavý, jak tyto listy budou na mém vrtulníku fungovat. S tě-mi, se kterými jsem létal dosud, jsem příliš spoko-jen nebyl. Byly tupé a tím pomalé, pomalé v obratu a celkově jejich projev byl příliš líný a nevyho-voval mi. Osadil jsem te-dy listy Spin Blades na vrtulník, nabil baterie a hurá na pole k nám za ves. První lety se ode-hrávaly za krásného slun-

ného dne, teplota okolo 20 °C, vítr žádný. Tudíž ideální testovací pod-mínky. Nastavení vrtulníku jsem nechal stejné jako s předchozími listy. A rozdíl byl znatelný hned po odlepení vrtulníku od země. Lis-ty mají krásný lineární chod na ko-lektiv po celé jeho dráze.

Po rozletu vrtulník letěl na krás-ně modré obloze „jako po kolejích“ a můj pocit z řízení byl, že jej mám stále takříkajíc na páčkách. První baterii jsem celou odlétal na nejniž-ších otáčkách, které mám nastave-ny, tedy 1 600/min.

Další baterii jsem již roztočil na 2 000 ot./min a trochu si zablb-nul. Vyzkoušel jsem všechny mož-né prvky a opravdu jsem si to uží-

val. Při zarážených obratech zmize-lo prosedávání vrtulníku. Je s listy velice obratný, ztratil svou lenost, ovšem při zachování své perfektní stability a rovného letu. Vylétal jsem všechny tři baterie, a byl jsem zvědavý, jak se tyto letové vlast-nosti projeví na spotřebě.

Při stejném způsobu letu jsem za stejnou dobu, tedy 5 minut, dobí-jel s původními listy v rozmezí 2 100–2 200 mAh. Po dobití se Spin Blades byla hodnota nepatrně vyšší, nabil jsem cca 2 250–2 300 mAh, tedy kapánek více, než jsem byl zvyklý, ale zdůvodnil jsem si to tím, že jsem se během letu nechával unést skvělými vlastnostmi listů a stroje a více jsem dováděl.

Ve smyslu rčení „dva je více než jeden“ jsem se domluvil s kolegou Danem Benešem, kterému jsem lis-ty a jejich projev večer telefonicky popsal, a přizval jej k testování. Byl na listy stejně zvědavý jako já. Do-hodl jsem se s panem Hořejším na dodání listů 690 mm FBL a 435 mm FBL. Kolega si je chtěl vyzkoušet na svém T-Rexu 700 E a já pak ještě na modelu Protos 500.

Listy dorazily hned následující den. Dan byl stejně netrpělivý a ješ-tě téhož dne vyrazil na letiště. Do-volím si tady vložit jeho příspěvek z jednoho nejmenovaného mode-lářského fóra, který se objevil téhož večera:

„Teď testuji Spin Blades 690 FBL na Rexovi. A musím říct, že jsou výrazně lepší než většina listů, se kterými jsem létal doposud. Tak velká a okamžitá reakce na kolektiv (a to u 5 kg těžké heliny) mě pře-kvapila. Rychlost na kolektivu je úžasná – jako bych přidal 2° na ná-běhu. Klonění a klopení taky fan-tastické. Při střemhlavém letu a po-tažení výškovky helina zarazí té-měř do pravého úhlu (s jinými listy z toho byl plynulý oblouček). Mám

61RCR 12/2011

vRtulníky

Jako asi každý pilot RC vrtulníků jsem se i já snažil na tomto už tak dost drahém hobby ušetřit. Bylo mi jasné, že na mechanice šetřit moc nejde, na elektronice už vůbec ne, a tak jediné, u čeho jsem si myslel, že zas až tak na výrobci a značce ne-záleží, byly baterie.

Vyzkoušel jsem nespočet značek levných čínských Li-pol baterií s menší či větší spokojeností, ale i podvědomě jsem tušil, že to nějak není ono. Navíc s postupem času se jejich technologie stále „vylepšova-la“, takže vydržely stále méně cyklů a odcházely při prvním náznaku ne-šetrného zacházení. Jistě máte po-dobné zkušenosti, že vaše starší „čí-ny“ fugují dnes lépe než ty novější s méně cykly. Když mi moje posled-ní „čína“ po dolétání chytla plame-nem v ruce, zatoužil jsem po bate- riích značkových.

Jenže to něco stojí, ty nejlepší značky mají skutečně závratné ceny, navíc u každé baterie hrozí nebezep-čí, že nepřežije havárii To mě donu-tilo hledat kompromis cena/výkon. Na Facebooku jsem našel promo no-vě vznikajícího izraelsko-americké-ho výrobce baterií Pulse včetně ce-nové nabídky a rozhodl se pro tuto značku. Kamaráda Filipa Deklevu (Helihobby.CZ) jsem „ukecal“ k to-mu, aby se stal jejich výhradním do-vozcem pro Českou republiku a Slo-vensko. Šel do toho po hlavě i přes-to, že šlo o neznámou značku, pod-nikl i kroky v režimu svého podni-kání, aby to vyšlo, za což jsem mu velmi vděčný. Můj kalkul byl tako-vý, že i kdyby měl tento relativně levný výrobce sklouznout do pod-průměru, tak alespoň první rok bude

držet laťku vysoko, aby nepoškodil jméno nové značky a nezmařil tak své investice do jejího zave-dení a technologického vývoje. Tedy aspoň v prv-ním roce předpoklad dob-ré kvality za levný peníz.

K dnešku mám s těmi-to bateriemi již nalétáno přes osmdesát letů s kaž-dou. Jsem velmi příjemně překvapen jejich kvalitou.

Stále vypadají jako nové, a hlavně se stále chovají jako nové. Fungují do samého konce s nezměněným výkonem. Jako by člověk létal na nitro s tím rozdílem, že se mu motor v prudkých obratech nedusí. Dokonce jsem své baterie už i radi-kálně podbil. Udělal jsem totiž chy-bu a místo charge režimu zvolil na nabíječi režim storage. Po „nabi-tí“ jsem dal baterie do vrtulníku a lé-tal pět minut jako obvykle. V po-slední minutě letu mi začal omezo-vat regulátor příkon a já přistál s po-dezřením, že je přehřátý. Že toto omezení bylo kvůli podbití, mě ani na chvíli nenapadlo, neboť můj Rex

700 do poslední chvíle „mohl“. Vý-konu měl stále plno.

Jaké bylo mé překvapení, když po připojení na nabíječ balancér ukázal 2,95 V na článek a 0 % v ba-terii. Tehdy jsem do 5 000mAh bate-rie Pulse dobil 5 100 mAh. Jak to tu baterii poznamenalo? Nijak! Dnes mám na ní po této nemilé příhodě dalších čtyřicet cyklů a není ani na-fouknutá, ani se nerozjíždějí články a ani neklesla kapacita. Kdybych na ní neměl nakreslené kolečko fi-xem, tak bych ani náhodou dnes ne-dokázal rozpoznat, který ze svých dvou párů (12s) jsem podbil.

Připojil jsem záznam z 50. nabí-jecího cyklu:

Po celou dobu nabíjení je GAP (největší odchylka napětí článku od průměrného) menší než 0,009 V a před začátkem nabíjení a po dobití je GAP menší než 0,003 V. Po 10 min balancování není problém se do-stat na GAP 0,001 V, to je úžasné! S počtem cyklů dokonce klesá vnitř-ní odpor baterie. Nové měly kolem 20 mΩ na sadu (tedy šest článků), v padesátém cyklu 17 mΩ a nyní (80 cyklů) mají jen 12 mΩ. Stále tedy

tvrdnou. Očekávám, že když se do-stanu na minimum, tak budu v polo-vině životnosti baterie. To se zatím neděje, takže mám naději, že mini-málně 160, spíše 200 cyklů baterie umožní i při tak brutálním zacháze-ní, jakým je tvrdé 3D létání s deva-desátkovým vrtulníkem.

Po zkušenostech s těmito baterie-mi jsem si téměř jist, že můj původní kalkul svézt se na vlně zaváděcí kvality nové značky se nevyplní, ale že bude kvalitní i v dalších létech. K tomuto názoru mě vede i chování firmy Pulse k reklamaci. Jejich první várka baterií 2 500 mAh 6s 45 C se trochu nepovedla – po pár cyklech se dost nafoukly. Firma Pulse mi zdarma zaslala nové baterie 2 600 mAh 6s 45 C a ty původní mi pone-chala. Já se nafouknutí neulekl, a stále s nimi létám. Elektricky jsou totiž stále skvělé. Články se neroz-cházejí, kapacita neklesá, vnitřní od-por je u nich dokonce 6 mΩ na sadu. Mám na nich už 86 cyklů, z toho 70 po nafouknutí, a jsou stále super. Mimochodem, mají i krásný, neo-třelý design.

Daniel Beneš

Mé zkušenost s bateriemi Pulse

je na vyzkoušení, ale určitě si je koupím a vracet je nebudu. Přes to všechno, jak se s nimi můj T-Rex 700 chová, je spotřeba nižší než v minulosti. Jednak jsou o 2 mm širší a hlavně jsou aerodynamický rovné. Před odtokovou hranou není taková ta prohlubeň a slzička profi-lu je po celém obvodu konkávní. Fakt vřele doporučuji vyzkoušet.”

S odstupem času, kdy mám s listy nalétáno asi dvacet startů

na Logu a deset na Protosovi, mu-sím jejich vlastnosti shrnout do vě-ty: Pro mne naprosto vynikající a dokonalé listy! Slovy „pro mne“ mám na mysli, že ne každému vy-hovuje každý druh listů. Určitě se najdou i modeláři, kterým vyhovo-vat nebudou, budou hledat listy ještě ostřejší, nebo naopak se jim i tyto budou zdát příliš ostré a bu-dou hledat něco lenivějšího. Ale listy Spin Blades jsou zlatým stře-

dem mezi obratností, rychlosti re-akcí a stabilitou rovného letu. Spo-třeba je u mne opravdu cca o 5 % vyšší, což přisuzuji tomu, že tyto listy mají oproti předchozím lepší účinnost po celé dráze kolektivu. Zvýšení spotřeby je ovšem subjek-tivní záležitost, moje spotřeba ne-patrně stoupla, zatímco kolegovi klesla. Před nasazením Spin Bla-des jsme měli na vrtulnících každý jinou značku listů.

Velkou výhodou je bílá barva listů. Listy jsou na vrtulníku vý-borně vidět, což mi dává mnohem lepší orientaci o pozici vrtulníku. Navíc cena těchto listů je v porov-nání s konkurencí o několik sto-korun nižší. Osobně si myslím, že se s vrtulníkovými listy Spin Bla-des v modelářské sezoně 2012 bu-deme na letištích setkávat stale častěji.

Filip Dekleva

Vyberte si v našem antikvariátuvPraze3,vuliciBaranova31.Prodejnajeotevřena od pondělí do pátku vždy od13.00do17.00hod.,telefonníčíslopřímodo prodejny je 222 221 541, e-mail:eshop@rcrevue.cz. Kromě antikvárníhozboží,kterémůžetezakoupitpouzevpro-

dejně,zdedostaneteiveškerousoučas-nouprodukcivydavatelstvíRCR,nabíze-nou i v internetovém obchodě http://eshop.rcrevue.cz(časopisyaCD--ROMRC revue, RC cars, časopis Robot Re-vue, propagační předměty), plánky RC

revueaModelář,zahraničnímodelářskéčasopisyaknihysmodelářskoua letec-koutematikou.Natotozbožíkroměčaso-pisů a modelářských plánků obdržíteslevu10%proticenámuváděnýmvinter-netovémobchodě.

Výkup knih s modelářskou tematikou každou středu od 13.00 do 17.00 hodin!Nevyhazujte knihy, přineste je raději k nám!

Modelářská literatura7 modelů na neděliStavíme modely (Semrád)Scale Aviation Modeller 2/2008

(v angličtině)Bauen und Fliegen (Denzin,

v němčině)Původní plán Racek, větroň

(Procházka)Původní plán MKM-22 Orkán

na gumu (Neubert)Původní plán větroň Střela (Ledvina)Původní plán Ledňáček, motorový

hydroplán (Kafka)Původní plán MKM-73 Beta Minor

na gumu (Staníček)Původní plán Meteor-AS, motorový

(Ledvina)Původní plán Biko, motorový

(Bittmann, Korda)Původní plán Messerschmitt

Me 109 na gumu (Ledvina)Původní plán Praga Baby, motorový

(Fleissig)Původní plán Komár, větroň (Staněk)Původní plán V.J. 6 na gumu

(Jirotka) Původní plán Cyklon, motorový

(Neubert)Původní plán Moskyt na gumu

(Čížek)Původní plán vrtulník N112 na gumu

(Nápravník)Původní plán Racek VB 44,

motorový (Bušek)Původní plán Ostříž VB 48, motorový

(Bušek)Lití plastických hmot pro modeláře

(Boublík)Profily létajících modelů (Hořejší)Stavíme makety letadel a kosmických

lodí (Šorel)Plany modelarskie 104 Defiant

(Baczkowski)Plany modelarskie 106 La-5FN, La-7

(Gibas)Plany modelarskie 109 Potez XXV

(Baczkowski)Plany modelarskie 121 Il-2

(Kowalczyk)Plany modelarskie 131 Jak-3

(Tomaszewscy)Plany modelarskie 137 J-1

Przasniczka – Don Quixot (Podgorski)

Lietadlá – stavba plastikových modelov (v slovenštině)

Godlo i barwa (v polštině)Plastic Kits Aero Revue č.55Klub 1:72 Jak-1, Messerschmitt

Bf 109 F (kolektiv autorů)

Historická a memoárová literaturaNad ledem a Saharou (Stahl)Stíhací esa na Wildcatech (Barrett,

Tillman)Mc Campbellovi hrdinové (Hoyt)Canso (Krézek)633. squadrona (Smith)Stíhací esa korejské válkyKonečně Malta (Gibbs)Ve stínu slávy (Pajer)V uniformě RAF (Radosta)Krvavá jatka 2. díl (Shores, Cull)Osud byl mým přítelem (Vild)Létající tygři (Toland)Čs. letci v boji proti fašismu (Šmoldas)Oblaka v ohni (McDonald)Bombardér T-2990 se odmlčel (Bufka)Křídla v boji (Pokryškin)Já stíhač (Zacharov)Češi a Slováci v oblacích (Šorel a kol.)Letci s Davidovou hvězdou (Halperin)Nebe nad Seinou (Šikl)Motory hřmí vzduchem (Kubec)Příběh zkušebního letce (Gallaj)Letím na Berlín (Vinogradov)Bouřlivá oblaka (Liškutin)Trojúhelník naděje (Skopal)Zbylo nás devět (Osolsobě)A zdi se hroutily (Fishman)Jak se plaší smrt (Liška)Konec honicích psů (Ivankin)Noci nad Německem (Radosta)Smrt létá rychleji (Udet)Stíhací pilot (Rajlich)Operace Ratlines (McDonald)Průkopníci klouzavého letu (Nožička)Můj život letce (Udet)Izraelská válečná mašinerieLet mstitele (Hyams)Letecká služba (Liškutin)Malta I (Shores)Přísně tajnéZielone diably (v polštině)Než nám narostla křídla (Andrejs)Stíhači (Sims)Nejrychlejší lidé světa (Banaszczyk)II.wojna światowa-Bitwa o Wielka

Brytanie (v polštině)Letecká válka 1939–1945 (Groehler)Mnozí nedoletěli (Loucký) Stíhači nad kanálem (Rajlich, Sehnal)

Biskajská dramata (Slípka)Speciál Letectví + kosmonautika –

Češi a Slováci v historii letectví Letecká kniha československé

mládeže (Květoň)Lehčí než vzduch (Vrchovecký)Průkopníci vzduchu (Felix)Stíhací esa Luftwaffe 1939–1945

(Matyáš)Stíhači ohnivých nocí (Kaucký)V boji od začátku až do konce

(Bala)Začátek cesty – podivná válka

(Shores)

Beletrie Biggles ve službách Scotland YarduBiggles v AfriceIkarův návrat (Frýda)Padákoví myslivci nastupují

(Gericke)

Technika a teorieMesserschmitt Me 163 (Ziegler)Letadla čs. pilotů (Šorel)Bojová letadla 2. světové války

(Gunston)Svět letadel (Šorel)Encyklopedie moderních vojenských

letadel (Gunston)Zbraně které zasáhly do vývoje

lidstvaSvět dopravních letadel (Toufar)Atlas letadel 5, 6, 7, 8 (Němeček)Atlas letadel, třímotorová dopravní

letadlaAtlas letadel, čtyřmotorová letadlaAtlas letadel, dvoumotorová letadlaBlindflug-Instrumente (v němčině)Flieger Jahrbuch 1963 (v němčině)Flugzeuge aus aller Welt (v němčině)Krylja moloďoži (Pěcuch, v ruštině)Československá letadla 1. a 2. dílAtlas letadelCivilní letadla 1 a 2 Atlas vojenské techniky – vrtulníkyReaktivní letounyBudeme létat (Kdér)Vojenská letadla 1.–3. dílSvět letectví (Lowe)VrtulníkyStíhací letadla 1938-45, Velká

Británie – Německo (Válka)Polski samolot i barwa (Królikiewicz,

v polštině)Samoloty bombowe II. wojny

światowej (Kaczkowski, v polštině)

Triáda – Wirraway, Polikarpov Po-2, Albatros

Typy broni i uzbrojenia (různá čísla)

Focke-Wulf FW 190D, camouflage & markings 1. díl (Deboeck, Larger…)

Focke-Wulf FW 190D, camouflage & markings 2. díl (Deboeck, Larger…)

Ilustrovaná historie letectví (Fokker VII, La-5, MiG-15)

Konstrukcje lotnicze polski ludowej (kolektiv)

Letadla – obrázkový slovníkO letecké akrobacii (Macháček)Padák a jeho užití (Novák)Parašutistický sport (Lukin)Zarys dzialań polskiego lotnictwa

(Król, v polštině)Strojně technická příručkaAtlas letadel, dvoumotorová pístová

letadla (Němeček)Barwa w lotnictwe polskim 1,

Samoloty i szybowce do 1939 roku

Barwa w lotnictwe polskim 2, Samoloty linii lotniczych 1919–1930

Barwa w lotnictwe polskim 3, Samoloty linii lotniczych 1931–1939

Barwa w lotnictwe polskim 4, Samoloty linii lotniczych 1945–1956

Barwa w lotnictwe polskim 5, Samoloty linii lotniczych 1957–1981

Barwa w lotnictwe polskim 6, Samoloty wojskowe obcych konstrukcji 1918–1939 (1)

Barwa w lotnictwe polskim 7, Samoloty wojskowe obcych konstrukcji 1918–1939 (2)

Barwa w lotnictwe polskim 8, Samoloty wojskowe obcych konstrukcji 1918–1939 (3)

Barwa w lotnictwe polskim 8, Samoloty wojskowe obcych konstrukcji 1918–1939 (4)

Barwa w lotnictwe polskim Wojskowe samoloty szkolne 1918–1939

Malá encyklopedie kosmonautikyVojenské raketyA velký skok pro lidstvo

Válečné lodě I, III

antikvaRiát RcR

RCR 12/201162

Letadlové oddělení koncernu ČKD v Praze Karlíně, činné od ro-ku 1930, přišlo pět let po svém vzniku s poměrně revoluční myš-lenkou dvoumotorového letounu s motory v tlačném uspořádání pro přepravu čtyř osob – jakéhosi ae-rotaxi. Bylo to zejména díky aktivi-tě jeho šéfkonstruktéra Ing. Jaro-slava Šlechty. Přestože bylo vytvo-ření letounu od počátku ze strany Ministerstva veřejných prací (zod-povědného za civilní letectví, a to i finančně), ale i ČSA podporová-no, postavený prototyp čekalo dlouhé období radikálních přesta-veb a technického dolaďování;

v tomto ohledu zůstal jakýmsi ex-perimentálem.

Původní podoba ne zcela hoto-vého, nezalétaného prototypu byla vystavována na Aerosalonu v Paří-ži od konce listopadu 1936. Po do-končení a pozemních zkouškách mohl E.210 dne 13. února 1937 po-prvé vzlétnout. Vyznačoval se kla-sickými ocasními plochami s jedi-nou, poměrně mohutnou svislou ocasní plochou a záďovým podvoz-kem s kluznou ostruhou.

Tlačné řadové invertní čtyřvál-cové motory Walter Minor o výko-

nu 85 k (63 kW) od počátku trpěly přehříváním, jelikož nebyly přímo ofukovány vrtulemi. V chladicích traktech jejich válců se laborovalo s kanály, deflektory a dalšími úpra-vami.

Během zkušebních letů, pokraču-jících sporadicky do počátku léta, byla shledána nízká účinnost smě-rového kormidla a určitá příčná ne-stabilita. Zadní část letounu byla proto přestavěna do podoby s licho-běžníkovou vodorovnou ocasní plo-chou a dvojicí svislých ocasních ploch na koncích, bylo také přidáno

ostruhové kolo. Takto se letoun zkoušel od listopa-du se záměrem vylepšit chlazení motorů.

Následovalo ověřová-ní letových režimů a pro-vozních charakteristik, v únoru 1938 totéž zkou-mala komise Ministerstva veřejných prací.

Pokračovalo nekoneč-né upravování a násled-né zkoušení, až se v létě dospělo k další výrazné

rekonstrukci: bylo vyrobeno nové křídlo o půdorysu jednoduchého li-choběžníku s větší plochou, tento-krát bez vztlakových klapek. Zvětše-né svislé ocasní plochy byly oválné-ho tvaru a dostaly tuhý překližkový potah. Příď letounu s pilotní kabi-nou byla zhotovena zcela nová, za-oblených tvarů – zejména však uzpůsobená pro ukotvení příďové-ho podvozku, což bylo absolutní no-vum v našich podmínkách. Hlavní podvozek se z tohoto důvodu posu-nul poněkud vzad. Rekonstruována byla i velká část instalací.

Protože v napjaté pomnichovské době dostaly u výrobce přednost úpravy vojenského typu E.51, byla rekonstrukce dvěstědesítky dokon-čena až po okupaci. Dne 18. dubna 1939 se s ním firemní pilot Jan An-derle mohl opětovně vznést ke zku-šebnímu letu.

Tento letoun, který je předmětem dnešní monografie, měl již jen málo společného s předchozím provede-ním. Je jasné, že se všechny zmiňo-vané úpravy promítly v hmotnosti letounu a zůstává faktem, že s pl-ným zatížením se například vzlety zcela neúměrně prodloužily. V této jarní fázi zkoušek přibyla ještě třetí, pevná svislá ocasní plocha do rovi-ny symetrie, která definitivně řešila problémy se stabilitou.

Zkoušky pokračovaly i v létě 1939 pod dohledem okupačních or-gánů, posudky vydávalo Minister-stvo veřejných prací. Teprve násle-dujícího roku 1940 se prototyp do-stal do zkoušek ve Vojenském tech-nickém leteckém ústavu v Letňa-nech, tehdy za války FVA Prag. Je až s podivem, kolik technické po-zornosti věnoval ústav okrajovému civilnímu typu – zkoušky a ověřová-ní probíhaly až do února 1941. V posudcích se promítla řada při-pomínek.

Na jaře 1941 došlo k poslední významné změně, když domácí mo-tory Walter byly zaměněny za ně-mecké Hirth HM 500 o mírně vyš-ším výkonu 105 k (77 kW), se který-mi letoun vzlétl 14. června. Čtyři dny poté byl prototyp přelétnut k ověřovacím zkouškám do zkušeb-ního centra E-Stelle Rechlin u Ber-lína. Zde už mu zřejmě jako neper-spektivnímu typu nebylo věnováno mnoho pozornosti.

1163RCR 12/2011

PRO maketáře

Českomoravská Kolben-DaněkPraga E.210

(Pokračování na straně 64)

Letoun Praga E.210 byl doprav-ní hornoplošník pro čtyři osoby, s dvojicí pístových motorů v tlač-ném uspořádání, v konečném pro-vedení s trojicí svislých ocasních ploch a příďovým podvozkem. Měl smíšenou konstrukci s převažují-cím podílem dřeva.

Křídlo bylo celodřevěné, průběž-né, lichoběžníkového půdorysu, s profilem ČKD F 44.2 o relativní tloušťce 21 % v kořeni a 11 % na konci. Na jeho zadním nosníku byla ukotvena motorová lože. Potah byl překližkový. Křidélka kovové konstrukce byla potažena plátnem.

Trup čtyřhranného průřezu se zaoblenou horní a dolní stranou měl kostru svařenou z ocelových trubek. Na ní byly uchyceny tvaro-vací přepážky nesoucí podélné liš-ty. Předek trupu byl tvarován z hli-níkového plechu, v kabinové části byl potah překližkový, zbytek plá-těný. Na levé straně byly vstupní dveře.

Ocasní plochy sestávaly z licho-běžníkového vodorovného stabili-zátoru nesoucího na koncích svislé ocasní plochy vejčitého obrysu se směrovými kormidly. Třetí hřbetní kýlová plocha byla pevná. Kon-strukce stabilizátoru a kýlových ploch byla dřevěná s překližkovým potahem, kormidla měla konstrukci z ocelových trubkek s plátěným po-tahem. Průběžné výškové kormidlo bylo opatřeno vyvažovací ploškou ve své střední části.

Přistávací zařízení tvořil pevný podvozek příďového typu. Hlavní podvozek, vybavený olejopneuma-tickými tlumiči, měl kola opatřená pneumatickými brzdami. Příďový podvozek s vlečenou vidlicí, též

vybavený tlumičem, byl otočný o 360°, se samočinným ustředěním po odlehčení. Všechna tři kola byla kryta aerodynamickými kryty z hli-níkového plechu.

Pohonnými jednotkami byla dvojice invertních vzduchem chla-zených řadových čtyřválcových motorů Walter Minor o výkonu 85 k (63 kW) v tlačném uspořádání s okovanými dvoulistými pevnými vrtulemi. Motorové kryty byly zho-toveny z hliníkových plechů. Pali-vová nádrž byla vestavěna mezi

nosníky křídla procházející hřbe-tem trupu.

Elektrickou síť 12 V napájel pa-lubní akumulátor.

Přístrojové vybavení obsahova-lo všechny základní přístroje pro

kontrolu letu a chodu motorů (ty pochopitelně dvojmo). Sonda rych-loměrného systému byla nesena stožárkem umístěným centrálně nad kabinou.

Barevné provedení lze odhad-nout jako nástřik stříbrnou hliníko-vou barvou. Jelikož toto finální pro-vedení letounu létalo až za okupa-ce, mělo již výsostné označení há-kovými kříži na kýlových plochách a úzkými trámovými kříži na kříd-le. Později přibyl tento kříž i na trup spolu s čtyřpísmenným kódovým

označením NC+EQ černé barvy, obvyklým u vojenských letounů – ostatně v roce 1941 již žádné jiné než vojenské nelétaly.

Pavel KučeraSnímky sbírka autoraVýkres Erik Bornhorst

Na snímcích odzadu je patrné čtyřpísmenné označení i na horním povrchu křídla, aplikované v poz-dější etapě zkoušení. Je značně aty-pické či nepředpisové tím, že pís-mena nejsou po stranách křížů, ale vždy dvojice zevnitř (ve směru ke trupu).

Všechny snímky představují poslední provedení letounu. Záběry bez označení jsou vytvořeny retuší, zřejmě pro interní potřeby firmy.

Více informací lze nalézt v mo-nografii publikované v časopisu Le-tectví a kosmonautika v květnu a červnu 2008.

64 RCR 12/2011

PRO maketáře

Hlavní technická data: Rozpětí12,5m;délka8,42m;nosnáplocha20,7m2;hmotnostprázdnéholetou-nu965kg;vzletová1420kg;maxi-málnívodorovnárychlost230km/h;doba výstupu do 2000m 14 min;praktickýdostup4300m;dolet640km.

(Pokračování ze strany 63)

65RCR 12/2011

PRO maketáře

Praga E.210

Když se v letectví začaly použí-vat proudové motory, bylo hlavním cílem jejich vývoje dosáhnout co největšího dopředného tahu. To je možné považovat za první etapu vy-víjení proudových motorů, která tr-vá až dodnes a v dohledné době ne-skončí.

Jak se však letadla zrychlovala a zvětšovala, bylo nutné udržet dél-ku letišť v rozumných mezích, a vznikla tak potřeba brzdit při při-stání záporným tahem, to je obrátit smysl působení tahu proudových motorů obdobně jako brzdění rever-zováním vrtulí.

Vývoj proudových motorů se schopností reverzování, což už lze považovat za počátek vektoro-vání tahu, můžeme nazvat druhou etapou vývoje proudových mo- torů.

Potom přišla potřeba letounů s proudovými motory v kategorii VTOL, to je se schopností svislého vzletu, přistání a vznášení. Pokud v tomto případě nejsou použity sady zvláštních motorů s pouze svislým tahem, je nutné měnit směr, smysl a velikost tahu, to už je plnohodnot-né vektorování tahu. V tomto přípa-dě se dá vystačit s natáčením celého motoru nebo jeho výstupní trysky okolo příčné osy. Při vývoji raket a vznášejících se motorů bylo nutné měnit vektor tahu ve dvou rovinách, moderní bojové letouny též vyžadují možnost změny působení tahu mo-toru nejen ve svislé podélné rovině, ale i ve vodorovné rovině – okolo svislé osy. To můžeme považovat za třetí etapu vývoje.

Protože při současném rychlém rozvoji modelářských proudových

motorů lze očekávat, že v do-hledné době vznikne snaha o realizaci uvedené druhé a třetí etapy jejich vývoje, se-znamme se blíže s řešením vektorování tahu proudových motorů a připravme tak půdu pro očekávaný pokrok v mo-delařině.

Na obrázku 1 jsou nejzná-mější konstrukční řešení sys-témů reverzace proudových motorů. Varianta a má sklápě-cí segmenty kanálu před vý-stupní tryskou, varianty b (mušlová) a c mají reverzační prvky až za výstupní tryskou. Varianta c je spíše teoretická, pro značný odpor v režimu do-předného tahu se nepoužívá. Varianta d je uzpůsobena pro jednoduché řešení v modelář-ském provedení, je možné ji doporučit zájemcům pro počá-tek vývoje.

Na obrázku 2 je znázorněn princip tzv. proudových kor-midel. Jsou to natáčecí plošky s osou natáčení kolmou k ose

trysky, uspořádané do kříže a vložené do proudu plynů vystupu-jících ze spalovací komo-ry raketového motoru, výstupu proudového mo-toru nebo proudu vzdu-chu za dmychadlem či vr-tulí v prstenci. Zkušenos-ti ukazují, že účinnost ta-

kovýchto kormidel je vel-mi vysoká.

První širší použití je známo z německé balis-tické rakety V2 (obr. 3). Do proudu spalin za spa-lovací komorou byly vlo-ženy čtyři grafitové ploš-ky, tvořící vnitřní kormid-la. Pro fázi letu rakety v atmosféře měla raketa ještě vnější kormidla, vy-tvořená jako plošky na okrajích stabilizátorů.

Na obrázku 4 je znázorněno pou-žití proudových kormidel v mode-lářském provedení, zde u dvoumoto-rového modelu postaveného jako studie před návrhem modelu katego-rie VTOL. Řídicí plošky výškových kormidel jsou vloženy do výstupu kanálů vrtulí v prstenci, směrová kormidla jsou umístěna až za ně. Směrová kormidla jsou větší, vybí-hají až nad výstupní kanály vrtulí v prstenci a umožňují tak řízení při kluzu nebo i při výpadku jednoho z motorů. Způsob ovládá-ní takovéhoto dvoumoto-rového letounu okolo po-délné osy – klonění – je znázorněn na obrázku 5.

Až dosud nejznámější, nejúspěšnější a nejrozší-řenější letoun Harrier (je-ho pokročilejší varianta na obrázku 6), schopný svisle vzlétat, vznášet se a svisle přistávat, a z něho odvozené další letouny

používají výstupní trysky ve tvaru natáčecích lopat-kových mříží (obr. 7).

Harriery používají dvouproudový motor Rolls Royce Pegasus. Vnější proud za dmycha-dlem je rozdělen do dvou částí, které vycházejí natá-čecími lopatkovými trys-kami po obou stranách přední části trupu. Spaliny vnitřního proudu za turbí-nou jsou též rozděleny

do dvou částí, ty vycházejí z natáče-cích lopatkových trysek v zadní části trupu. Při dopředném letu výstup vzduchu a spalin směřuje dozadu, pro vzlet a přistání jsou trysky nato-

čeny pro proudění vzdu-chu a spalin dolů k zemi.

Konstrukční provedení trysky je na obrázku 8. Rozsah natáčení trysky je větší než 90°. Proud spa-lin nebo vzduchu zde mů-že směřovat i mírně do-předu, letoun tedy může i couvat nebo se vznášet nejen v poloze vodorov-né. Při předvádění Harrie-rů piloti s potěšením le-toun zastaví a skloní tak, jako by mířili na stacio-nární pozemní cíl. Potom začnou bočit tak, že le-toun stále míří na pomysl-ný cíl a krouží okolo

66 RCR 12/2011

teORie

Obr. 8

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3

Obr. 7

Obr. 6

Obr. 4

Obr. 5

Vektorování tahu

A

B

C

D

něho. Částečný sklon trysek mezi vodorovnou a svislou polohou se u Harrieru používá při tzv. vzletu skokem, kdy letoun se rozjíždí na rovině a najíždí na rampu v podo-bě obráceného lyžařského skokan-ského můstku, to je zdola nahoru. Tím se značně zvyšuje nosnost le-tounu.

Posledním způsobem vektorová-ní tahu je naklápění celé výstupní trysky. U velkých – i těch největších – raket se naklápí celá spalovací ko-mora spolu s výstupní tryskou, vět-šinou Lavalovou. Tak vzniká síla šikmá k ose rakety a vyvozuje mo-ment k těžišti a v atmosféře i k boč-ním plochám rakety, čímž mění směr letu nebo let stabilizuje. Takto

byly řízeny též úspěšné francouzské experimen-tální létající proudové motory SNECMA C 400 Atar Volant (obr. 9). Oko-

lo podélné osy byly řízeny pomoc-nými tryskami na podvozkových nohách. Z Atarů později vznikl le-toun s prstencovým křídlem SNECMA C 450 Coléoptere, zná-zorněný na obrázku 10, už ale méně úspěšný. Prokázal schopnost svislé-ho startu, přistání a vznášení; pokus o překlopení a přechod do vodorov-ného letu skončil katastrofou.

Nové bojové letouny mají naklá-pěcí trysky s možností naklápění ve velkém rozsahu. Na obrázku 11 je nákres provedení takové trysky v poloze pro vodorovný let a svislý vzlet. Na obrázku 12 je letoun Lockheed Martin F-35C v konfigu-raci pro svislý vzlet, vznášení a svislé přistání. (Pro tyto režimy je

letoun vybaven ještě dmychadlem se svislou osou otáčení v přední části trupu, poháněným přes spojku a převod od hřídele motoru. Při dopředném letu je toto dmychadlo zakapotová-no.) Výstupní tryska to-hoto letounu se může na-klápět v rozsahu úhlů mnohem větším než 90°, může směřovat i vzhůru. Průřez této trysky musí být proměnný za provo-zu, jinak by hrozilo roz-vážení termodynamické-ho cyklu motoru s fatál-ními následky. Obratnost

tohoto letounu a obdobných rus-kých letounů je neuvěřitelná, polo-měry obratů při menších rychlos-tech letu se blíží k nule.

Konstrukční řešení tohoto naklá-pění výstupní trysky je oříškem. V poslední době některé letouny dis-ponují kromě naklápění trysky ve svislé rovině i možností vyklápě-ní trysky do boků. Řešení konstruk-ce trysky této koncepce je pak pro konstruktéra přímo majstrštykem. Možné je provedení trysky uložené na Kardanově závěsu nebo naklápě-ní trysky v jedné rovině a současně ve stavu naklopení její natáčení oko-lo osy motoru.

Na závěr několik poznámek o ří-zení a stabilizaci letounů, o kterých

jsme pojednávali. Pokud jde o režim s reverzová-ním, u dospělých letounů se používá při doběhu při přistání a jen zcela výji-mečně při pojíždění. Po-kud by byl použit tento re-žim u modelů za letu, mě-lo by jít stále o dopředný let s normálním řízením kormidly. Letouny s prou-dovými kormidly jsou ří-zeny a stabilizovány po-mocí těchto kormidel. Le-touny s naklápěcími trys-

kami jsou vybaveny pomocnými ří-dicími a stabilizačními tryskami, do kterých je přiváděn stlačený vzduch z prostoru za kompresorem. Například Harrier má takovéto trys-ky na přídi a zádi trupu a na koncích křídla.

Ing Lubomír BendaFoto a kresby: autor 

a jeho sbírka

67RCR 12/2011

teORie

Obr. 9

Úprava přímočaré pily ProxxonPoužívám skvělé nářadí Prox-

xon, jehož jedinou stinnou strán-kou je vyšší cena. Mezi mnou čas-to používané stroje patří přímoča-rá pila. Její využití je velmi široké. Nejčastěji ji používám upnutou ve svěráku.

Když stavím modely s částeč-ným tuhým potahem křídla, je tře-

ba středová žebra snížit o tloušťku potahu. Velmi jednoduše to jde po úpravě pravítka pily.

Pravítko nedosahuje až k pilo-vému listu. Z materiálu tlustého 4 mm, v mém případě textitu, od-řízneme potřebný kus. Vyvrtáme do něj dvě díry o průměru 2 mm a zahloubíme je. Do pravítka vyvr-

táme díry a vyřežeme zá-vity M2. Přídavný díl přišroubujeme dvěma šrouby M2 se zápustnou hlavou.

Nyní stačí nastavit vzdálenost pravítka od pilového listu tak, aby šířka odřezávaného materiálu odpovídala tloušťce tuhého potahu. Žebra vyřežeme podle jedné šablony nebo je

zhotovíme rašplovou interpolací. Žebra, ke kterým bude lepen tu-hý potah, snížíme o tloušťku po-tahu.

Vystačíme tedy s menším množstvím šablon a i práce je přes-nější a rychlejší. Změníme-li tloušťku potahu, je úprava žeber hračkou. Takto lze snadno upravit i žebra, která byla původně vyře-zána pro křídlo bez tuhého potahu.

Jaroslav Kroufek

technOlOgie

Obr. 12

Obr. 10

Obr. 11

Souprava pro kutily obsahující ventilátor a brusku vyráběná ná-chodským podnikem Atas rozhodně není novinkou, na výstavě Model Hobby se objevuje v nezměněné po-době už řadu let a nějaké její inovace se údajně nechystají.

Jako každý rok jsem se u stánku výrobce zastavil, ale až letos jsem

neodolal a soupravu za-koupil s úmyslem použít ji jako přídavný strojek k soustruhu pro broušení nakulato. Po vyzkoušení jsem si lál, že ji nemám doma již dávno. Je vhodná pro drobné práce, neměla by tedy chybět ani v mo-delářské dílně. Mám sice brusky o výkonu 370 W, ale pro drobné práce jsou již méně vhodné nehledě na hluk, který vydávají a který v paneláku může sousedům vadit.

Základem je elektromotor o pří-konu 55 W s otáčkami 2 860/min. Při průměru brusného kotouče vy-chází obvodová rychlost 15 m/s, te-dy poloviční než u mých větších brusek. To může někdy být výho-dou, nehrozí tak přehřátí broušené-

ho materiálu. Motor je uložen ve dvoudílné skříni z houževnaté-ho plastu spojené šrouby. Plastový je i ochranný kryt a unašeč na hří-deli motoru. Ochrana před nebez-pečným dotykem je dvojitou izo- lací.

Výrobcem udávaná životnost činí 1 000–3 000 hodin, což je u zařízení

pro amatérské používání doba dosta-tečně dlouhá.

Hmotnost strojku o rozměrech 110 x 130 x 170 mm je 1,4 kg.

Souprava je skutečně univerzální, v krabici z mikrovlnné lepenky je uložena motorová jednotka s krytem kotouče, oběžné kolo ventilátoru, opěrka ventilátoru, brusný kotouč

o průměru 100 a tloušťce 8 mm, plo-chá opěrná destička, dva lešticí ko-touče, pět smirkových kotoučů, ře-zací kotouč o průměru 100 a tloušť-ce 1,5 mm, přítlačná kovová a plas-tová podložka, víceúčelová opěrná deska, upínka a další drobnosti.

Strojek je dodáván s namontova-ným brusným kotoučem. Zakoupil jsem ještě jeden s jemnější zrnitostí. K brusce se může jako zvláštní pří-slušenství zakoupit také lupenková pilka.

Návod na osmi stranách formátu A5 je doplněn pérovkami a je dosta-tečně názorný. Jen se domnívám, že

místo výrazu nevývaha by byla vhodnější nevyváže-nost.

Pro přeměnu ve venti-látor nebo leštičku odstra-níme ochranný kryt. Po-volíme matici, sejmeme podložku a vyjmeme brusný kotouč. Povolíme dva šrouby držící ochran-ný kryt a ten odstraníme. Nasadíme oběžné kolo ventilátoru, které přes podložku upevníme mati-

RCR 12/201168

technOlOgie

Malá, ale šikovná!

cí. Jmenovitý průtok vzduchu je 1,7 m3/min. Lešticí kotouč přitáhneme k matici přiloženým šroubem M5x 10 přes miskovou podložku. Obdobně namontujeme smirkový kotouč podložený lešticím kotou-čem. Lešticí i smirkové kotouče mají průměr 85 mm.

Řezací kotouč, sloužící přede-vším k dělení materiálu, může po-sloužit i k broušení, například pily. Pilu opíráme o vhodně nastavenou víceúčelovou opěrnou destičku. Při použití této destičky nabrousíme ve správném úhlu širokým kotou-čem i nůžky. Šikovným modelářům

nebude dělat problém zhotovit přípravek pro broušení šroubovitých vr-táků.

K orovnávání brousicí-ho nebo řezacího kotouče slouží orovnávací kámen.

Aby toho strojek uměl ještě víc, je v matici dráž-ka, takže motor může pro-střednictvím řemene – vhodného O-kroužku – pohánět další nástroj.

Při práci se držíme ná-vodu a bezpečnostních pokynů. Samozřejmě pou-žíváme ochranné brýle. Motor brusky má malý výkon, odhaduji jej na asi 40 W, proto ji nebudeme přetěžovat. Při provozová-ní brusky by doba jejího užívání neměla přesáh-nout 25 minut, záleží na způsobu zatěžování. Jako ventilátor může pra-covat trvale.

Jaroslav Kroufek

Náhrada řezacích kotoučů

Originální řezací kotouče jsou relativně drahé, ale hlavně křehké (stačí brusku neopatrně položit). Nahradil jsem je kotoučky zhoto-venými z běžných řezacích kotou-čů pro úhlové brusky. Tím je i za-ručena bezpečnost. Tyto kotoučky lze současně používat jako řezací i brusné. V provozu jsou velmi odol-né a snesou i hrubší zacházení. Po-užívám ponejvíce opotřebené ko-

touče z brusky o tloušťce 1 mm a průměru cca 25 mm. Označení pro vy-střižení je z papírové- ho samolepícího štítku. Otvor o průměru 3 mm je provrtán obyčejným vr-tákem na železo. Ten se sice poněkud otupí, ale ne nějak dramaticky. Ko-toučky vystřihávám na pákových nůžkách, lze to i nůžka-mi na plech. Přesný kruh není pod-mínkou, kotouček se při prvním použití velmi rychle srovná. Hřídel jsem vysoustružil.

Proti originálnímu kotouči je při stejném pracovním úkonu ži-votnost mnohonásobně vyšší. Pou-žití je všestranné, pro různé mate-riály, včetně broušení drobných nástrojů či pilek.

Broušení libovolnými brusnými papíry

Uvedený způsob nelze použít pro rovinné broušení. Jako unašeč

vyhovuje bežný brusný kotouč o průměru 13 mm se stopkou 3,1 mm. Brus-

ný papír má průměr 30 mm. Je na-lepen tavnou pistolí, výjimečně spoj nevydrží maximální otáčky, ale ty není důvod používat. Brousí obvodová část brusného papíru. Náklon brusky umožňuje papíru se ohnout a tím je umožně-no dobrušování míst, kde jinak je broušení plo-chým pevným kotouč-kem sporadické. Brouše-ní předpokladá krátký nacvik na zkušebním materiálu.Při použití brusného papíru zrnitosti 400–600 lze zejména na mosazných dílech docílit téměř lesku, aniž by se narušil geometrický tvar.

Broušení brusnými rouny

Zvolené brusné rouno ustřihne-me zhruba z koupeného polotovaru (běžně v prodeji) a nalepíme tav-nou pistolí na unašeč. Plně vyhovu-je běžný brusný kotouč o průměru 6–10 mm se stopkou 3,1 mm. Je výhodné připravit více unašečů při jednom lepení. Kotouček z rouna má průměr cca 25–30 mm. Jsem přesvědčen, že tento způsob brou-šení uvítají konstruktéři parních strojů. Rouno se dostane do míst, kde je ruční broušení dosti obtížné. Rouno se dost brzy opotřebuje, ale vzhledem k pořizovací ceně je tato daň přijatelná.

Pavel Ország

69RCR 12/2011

technOlOgie

Dremel trochu jinak

Letos na jaře jsem na Vyžlovce předvedl plavidlo s přezdívkou Prk-no na lodní vrtuli poháněnou turbín-kou a kolesa poháněná expanzním strojem 14/16/24 mm; navíc to mělo plachty. Kamarád Ivan to nazval Bi-zarre, protože to lépe znělo, ale jako celek to opravdu bylo bizarní, a tak jsem se nezlobil.

V průběhu roku jsem na to neměl čas – přes léto máme na krku vnou-čata a práci na chalupě, jsou závody Naviga a taky bylo mistrovství světa v Maďarsku, a tak až po všech těch akcích jsem vzal do ruky obří trup a začal tvořit.

Měl jsem velký kolesový stroj – psal jsem o něm asi před dvěma léty na stránkách RC revue – a tak jsem ho použil.

Měl jsem obrázek jednoduchého člunu odněkud z Orego-nu, z knihy Billa Mitchela o parních lodích, takže ta moje není až takový vý-mysl, ale pozor, změna, na lodi už byl hřídel, a tak jsem udělal lodní vrtuli, aby to lépe zatáčelo, ma-névrovalo a vůbec se cho-valo lépe; i ta rychlost by se mohla trochu zvětšit, jenže to chtělo výkonný kotel pro dva stroje. Ne-hodlal jsem nic nechat ná-hodě, ale nic není tak jed-

noduché, jak se zprvu zdá.

Vzal jsem tedy velký stojatý kotel, aby to odpo-vídalo obrázku z knihy pa-na Mitchela, kolesový stroj a opravil jsem velký šoupátkový stroj (2x 18 mm písty) na pohon vr-tule.

Jenže aby se to tam všechno ve-šlo, bylo nutné dát kolesový stroj do-zadu – kolesa jsou sice trochu za středem lodě, ale alespoň vzniklo místo na stroj pohánějící lodní vrtuli, ale až v předku lodě, jinak to prostě nebylo možné. Kdybych dal kolesa před střed lodě a stroj na vrtuli doza-du, zase by byl kotel na přídi a to by opravdu nešlo.

Aby to mohlo takhle dopadnout, bylo nutné udělat něco jako „králov-ský“ hřídel uprostřed lodě pod kot-lem a kolesovým strojem, ale bylo nutné použít malinký řetízek na pře-vod točivé síly od stroje na přídi, protože hřídel musel být co nejníže. Jenže stroj měl hřídel asi 5 cm nad dnem lodě (ložiska, základna stroje

a loď se na přídi zužuje) – použil bych ozubená kola do pomala, ale nešlo to, hřídel u dna nedovolil dát větší průměr ozubeného kola než dva centimetry, musel bych použít nějaká vložená kola, ale to by bylo moc komplikované, takže řetěz se jevil vhodnou náhradou.

Ještě bylo nutné zhotovit jedno-duché spojky na kolesa a hřídel od stroje, takže jsem vymordoval ně-jaké unašeče, a tak mohu strojovnu vyjmout bez větších komplikací – chtělo to jednoduché ložisko a čtyři ramena ze šroubů M4 nebo mosaz-ných drátů.

Jenže i když jsem všechno maxi-málně zjednodušil, nechtělo to moc fungovat.

Řetěz na hřídeli stroje celou věc komplikoval. Otáčet rukou lodní vr-tulí sice šlo, ale dalo to práci. Nevím, jak je to možné, tenhle druh převodu mi přidělal za ty dva měsíce, co jsem se s ním hrabal, docela vrásky.

Stroj otáčením za setrvačník šel lehce, vrtule s královským hřídelem šla taky lehce, ale když jsem to spojil řetízkem, něco se vzepřelo – a ko-nec.

Takže při tlaku přes 1 atmosféru jsem roztočil vrtulový stroj, poté jsem rozhýbal kolesový stroj, ale ne-šlo už reverzovat vrtulovým strojem, protože odběr dvou strojů byl příliš velký a tlak poklesl.

Jediná šance byla vypnout vrtu-lový stroj v přídi, reverzovat jen ko-lesovým strojem a doufat, že po couvnutí na trati se zase dá naho-dit vrtulový stroj, což se mi ale ne-

dařilo.Vyměnil jsem vrtulový

stroj za menší (2x 16 mm písty), abych ušetřil tlak páry na kotli, ale velký od-por řetězu a hřídele ve dvou ložiskách s karda-nem na vrtuli byl na menší stroj příliš.

RCR 12/201170

lOdě

Královský hřídel a strojek s 2x18 mm písty

Opravený stroj s přívody a s řetízkem

Pohled na stroj s řetízko-vým převodem – teoretic-ky to mělo fungovat

První plavba na Lánech – zatím je to velmi rudi-

mentární

Velký kolesový stroj v lodi

Šroubokolesový parníček Kiawanda

Vyměnil jsem kotel, a to celkem třikrát, dokonce i ležatý, a nainstalo-val výkonný hořák z OBI či Hornba-chu, ale pořád žádný pokrok.

Mezi tím jsem zhotovil kolesnice, aby můj model k něčemu vypadal, trup jsem nastříkal na černo se zele-ným ponorem, ale kolesnice byly moc velké, a tak jsem je udělal zno-vu trochu menší a táhlejší dozadu, což už bylo lepší.

Každá úprava znamenala naložit to do fábinky, vyvláčet na rybník na Lánech a zkoušet. (Vím, o čem mluvím, sedmadvacet kilo dávat do vody v předklonu prostě nejde, takže gumovky a vcházet do vody

vzpřímen, až se voda do-stane k lodi co nejblíže, a pak jí prostě do vody po-ložit.)

Vyzkoušet jsem tedy tři kotle, ale žádný nedokázal hnát oba stroje současně. Nakonec jsem si vzpo-mněl na turbínu, ale ta ne-šla spřáhnout s králov-ským hřídelem jinak než použít další převod do po-mala a ejhle – převod 1 : 2 není nic moc, ale najed-nou se vše začalo točit o mnoho ochotněji. Opravdu nevím proč, když byl řetěz na hřídeli stroje a lodní vrtule, představoval obří od-por, ale převůdek do pomala ozube-ným kolem a potom řetěz… a najed-nou to začalo fungovat.

Turbína je lehoučká, takže dobré, ale ta spotřeba…

Ale pořád – velký kolesový stroj a turbína, něco to chtělo. Navíc vel-ký kolesový stroj, i když naprázdno měl docela sílu, při zatížení lopatka-mi ve vodě ztratil otáčky a jen tak tak se točil, takže další převod do poma-la; je to asi 1 : 4,5 a konečně to doce-la funguje.

Musím ovšem používat jen jeden druh pohonu, turbínu, nebo stroj. Vždy, jak tlak na kotli nastoupá na nějakou zajímavou hodnotu, dá se to samostatně spouštět a reverzovat, ale běh dohromady srazí tlak na 0,4 atmosféry, a to není moc – loď sice pluje, ale očekával jsem víc, chci s tím vyhrát ty naše závody.

Takže stejně budu muset asi udě-lat nějaký výkonný kotel, aby se to-čily jak turbína, tak šoupáček na ko-lesa, a pořád není vyhráno…

Nečekal jsem tolik protivenství od tupé hmoty. Možná někdo ví něco o mechanice točení řetězovými koly a řetězem a vysvětlí mi to polopatis-

ticky, já už nechci o věci přemýšlet.

Předvádění ve Velkém Přítočně s turbínou a kole-sovým strojem po deseti minutách skončilo málem

tragicky, došla voda v kot-li a loď hnal vítr na kame-nitý břeh, jen se štěstím jsem ji zachránil.

Takže domů, vyhodit turbínu a dát tam něco ji-ného, úspornějšího, proto-že ta malá mrcha je schop-na „odpářit“ celý kotel sa-ma za deset minut. Na Vy-žlovce jsem naštěstí objel trať asi za 4 minuty 40 sekund.

Los padl na oscilační tříválec, kterému jsem zhotovil teflonové krouž-ky, aby lépe těsnil. Parní přepínač, hromada práce, přívody a izolace, je to práce pro psychicky odol-né jedince. Propojit, napl-nit, vzít na vodu. Zapálit, odstrčit, a doufat, že se to vrátí zpátky vlastní silou.

Vrátilo, ale opět – nic moc. Otáčky vrtule asi 200/min, žádná sláva, ale loď na to pluje, a dokonce ochotněji zatáčí než jen na kolesa. Přece jen tlak vody od vrtule na kormi-dlo dělá své – určitě o po-lovinu menší poloměr otá-čení než jen s kolesy, tak-že tahle cesta už vypadá slibně. Navíc to plulo asi dvanáct minut na oba stro-je na podivný kotlík „He-ligon“ při tlaku asi 0,5 at-mosféry.

Bude to chtít asi ještě úspornější stroj, ale o tom příště.

Jiří Voráček

71RCR 12/2011

lOdě

Zkouším kotel Yarrow, nic moc

Místo velkého stroje tur-bína s převody. Hmot-

ností a na otáčky vrtule vítězství, ale prohra na

spotřebu páry.

Takhle vypadala loď v dubnu

Ložisko kolesa s unašeči

Opravdu to má i lodní vrtuli, průměr 110 mm

Jednoduchá strojovnička na stoleUž to má kolesnice, zatím velké

Vyrábím menší kolesnice

RCR 12/201172

Plánek mOdelář

72 s SKA-065

Výkres modelu ve skutečné velikosti (1 list A1) a s úplným stavebním návodem získáte, jestli-že:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 110 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Eventuálně zašlete poštovní poukázkou typu C částku 110 Kč na adresu RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprávy pro příjemce uveďte číslo plánku „M 072s“ a název modelu „SKA-065“). Plánek vám zašle-me do 20 dnů po obdržení poukázané částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 4,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Plánek vám zašleme do 30 dnů po obdržení poukázané částky.V obou zemích můžete plánek objednat také prostřednictvím internetového obchodu na adrese: http://eshop.rcrevue.cz

SOVěTSKý HLíDKOVý ČLUN TYPU MO-4

Měřítko 1 : 50Délka 26,9 mRychlost 25 uzlůVýtlak 56 t

1 list formátu A1 Cena 110 Kč / 4,80 €

Plánek: Jaroslav FaraPopis: M. Hladký

Malé hlídkové lodí popisovaného druhu vznikly již v první světové válce. Umožňovaly jednak zjišťovat včas nepřátelská plavidla přibližující se k pobřeží, jednak chránit vlastní břeh před cizí diverzí anebo naopak vysazovat vlastní lidi v týlu nepřítele. Původně byly k tomuto účelu nasazovány torpédovky, jejich rostoucí potřeba na širém moři však vedla k hledání náhrady. Tou se staly právě malé hlídkové lodi, sice pomalejší, ale také značně levnější a rychleji postavitelné.V období po první světové válce pak potřeba malých hlídkových lodí a stíhačů ponorek ve vojenských flotilách

různých států spíše ještě vzrostla v důsledku rozvoje ponorkové zbraně. Také v Sovětském svazu se začalo ve třicátých letech se stavbou takových hlídkových lodí, jež byly od počátku určeny především k ochraně pobřežních vod před ponorkami. Hlídkový člun SKA-065 typu Mo-4 patřil při napadení Sovětského svazu fašistickým Německem za druhé světové války k černomořské dunajské flotile.

Maléhlídkové lodi typuMo-4mělyvodnívýtlak56 tun.Jejichdélkačinila27m,šířka4maponor1,5m.Právětentomimořádněmalýponorumožňovallodímpřekoná-vatbezúhonypolepoloženázkontaktníchminDvanaf-tovémotoryojednotlivévýkonnosti1300kumožňovalylodirychlost25uzlů,ježtehdyprobojsnepřátelskýmipo-norkamipostačovala.Výzbroj sestávala ze dvou děl ráže 45mm a dvou ažtří protiletadlových kulometů.Propotírání ponorekbylynapaluběvodníbomby.Zbarvení:Běhemválečnéhonasazeníbylyveškeréčás-ti lodiSKA-065nadvodoryskoušedé,podní červené.TotojeodvozenozbarevnékresbyzčasopisuModělist--konstruktor.

LoďMo-4má jednoduchounástavbu,bohatávýzbrojavýstrojznívšakčinívhodnoupředlo-huiprovyspělémodeláře.Poměrnějednodu-chýtrupzhotovímebuďplaňkováním,nebola-minováním.Vzhledemktomu,žepalubajerov-ná (bez prošlupu), lze jí velmi jednoduše zho-

tovit z letecké překližky. Nástavba jejednoduchá, její zhotovení bude rov-

něžbezzvláštníchobtíží.Postupzho-tovení výstroje a výzbrojemodelu zále-

ží na schopnostech amožnostech každéhomo-deláře.

72 s SKA-065

RCR 12/2011 75

Inzerce

Když se mluví o ponorkách, které se účastnily bojů druhé světové války, asi každému

se vybaví německé „vlčí smečky“ ponorek typu VII a IX v Atlantiku nebo třeba americké ponorky třídy Gato v obrovském Tichém oceánu. V pobřežních vodách a později ze-jména při diverzních akcích ale hrá-la svou roli i podstatně menší plavi-dla, jejichž osádku tvořili nejvýše čtyři muži. Mezi ně vedle známěj-ších německých Seehundů, brit-ských miniponorek třídy X a japon-ských sebevražedných torpéd Kai-ten patřily i italské ponorky typu CA a CB.

Už na počátku války navrhl Ing. Gianni Caproni desetimetrové a přibližně třináct tun těžké diesel-elektrické ponorky CA pro dva, nejvýše tři muže. Výzbroj tvořila dvě torpéda ráže 450 mm nebo po-zději až osm náloží po 100 kg a mi-ny. Během let 1938 až 1941 vyrobi-la Caproniho společnost celkem čtyři tyto ponorky. Počítalo se s ni-mi v ambiciózním plánu útoku na přístav v New Yorku, jehož se měla jedna z nich, Leonardo da Vinci (CA2), zúčastnit spolu s ko-mandy žabích mužů. Přes Atlantik měla být přepravena na palubě vět-ší „mateřské“ ponorky podobně, ja-ko japonské ponorky nosily Kaite-ny. Žádná z ponorek CA se nedo-chovala, všechny byly potopeny v létech 1943–1944.

Nástupcem ponorek CA se v lé-tech 1941–1943 stala třída CB také navržená Capronim a vyráběná v jeho závodech. Podstat-ně větší plavidla s délkou 15 m a výtlakem 35/44 tun obsluhovala čtyřčlen-ná osádka, výzbroj tvoři-la opět dvě torpéda nese-ná vně trupu nebo miny. Torpédomety se daly na-bíjet přímo ve vodě. Tyto ponorky mohly operovat v hloubce až 55 m. Objednáno bylo celkem 72 ponorek, dokončeno a nasazeno jich bylo cel-

kem 12 z údajně 22 rozestavěných kusů, které se dočkaly spuštění na vodu. Jejich osudy byly velmi pestré, několik z nich bylo napří-klad převedeno pod rumunské ná-mořnictvo v Černém moři, při ústu-pu v srpnu 1944 byly potopeny, br-zy na to vyzdviženy Sověty, pře-značeny a nasazeny do služby, tak-že se dá říct, že s ponorkami CB bylo možné se setkat na obou stra-nách konfliktu.

Zajímavé je, že dvě ponorky CB se dochovaly do dnešní doby. CB20 v nedokončeném stavu ukořistili Němci, byla převezena do Mussoli-niho Italské sociální republiky, po-

zději zajata jugoslávskými partyzá-ny v chorvatském přístavu Pula a zařazena do jugoslávského ná-mořnictva, kde pod označením Ma-lišan P-901 sloužila do roku 1950. V současnosti je možné ji vidět v Muzeu vědy a techniky v Záhře-bu. CB22 získali spojenci v ital-ském Terstu, několik roků rezla na břehu přístavu, aby se po opravě stala exponátem místního Museo della Guerra.

Ponorky typu CB se zalíbily Ludwigu Seitzovi z bavorského Augsburgu, právě s CB20 se setkal před třiceti léty v Jugoslávii a nafo-tografoval si ji. Svou roli při roz-hodnutí o stavbě hrálo i to, že v ne-

dávné době si malou ma-ketu ponorky CB postavil Norbert Brüggen, známý německý výrobce dílů pro modely. Ludwig Seitz ale chtěl maketu ve svém oblíbeném mě-řítku 1 : 20. Část doku-mentace se mu podařilo získat z Vídně, potom se z časopisu Sonar dozvě-děl o tom, že vyšla knížka od Caproniho o malých bojových plavidlech,

74 RCR 12/2011

Umístění přijímače a jeho připojení

lOdě

Detail elektroniky a pohonu balastní nádrže Poklop na věži má i uzavírací mechanismus

Italská ponorka typu CB

Bajonetový uzávěr děleného trupu

Ludwig Seitz při přípravě ponorky CB

v níž by měl být podrobnější popis. Prostřednictvím kamaráda v Milá-ně publikaci sehnal. Zvětšil nákresy půdorysu a bokorysu, z řezů měl ale jen jeden výkres na hlavní pře-pážku. Když ji zhotovil z balzy a ukázal kamarádům, většina z nich ztratila o stavbu zájem, protože se jim zdála příliš komplikovaná.

Záměrem bylo ponorku CB vy-modelovat, pak měkké kopyto ola-minovat, vnitřek vydlabat a získat tím trup na jedinečný model. Po-dobně to Ludwig již v minulosti dě-lal se svými historickými ponorka-mi. Přece jen ale zbylo několik ka-marádů, kteří si chtěli postavit CB také, takže nakonec vznikla nega-tivní forma.

Celý trup je laminátový, kousek za poklopem na věži příčně dělený na dvě části, spojené těsným kovo-vým bajonetovým uzávěrem. Za-plavovaná část je jen nahoře pod palubou a samozřejmě věž. K zadní části je připevněná i pístová balast-ní nádrž, kterou na míru vyrobil je-den z klubových kolegů. Problé-mem je ovládání hloubkových kor-midel, jejichž osa by procházela hřídelem motoru, a na mechanické vyřešení zalomenou osou je v trupu málo místa, takže k ovládání byla použita dvě mikroserva pro kormi-dla, po každé straně jedno. Serva jsou spojena Y-kabelem. I tak zbylo mezi motorem a stěnou jen asi 5 mm a do tohoto prosto-ru se muselo dostat utěs-nění. Nebylo možné pou-žít standardní soustruže-ná pouzdra s vícenásob-nými O-kroužky, vešel se tam jen gumový kroužek z miniaturního vrtulníku. Těsnění náhonu hloubko-vých kormidel je slabi-nou modelu a na setkání v Neulengbachu, odkud pocházejí použité foto-grafie, také způsobilo, že ponorka druhý den už ne-mohla vyjet. Celý blok ovládání se třemi servy se dá ze zádě vyjmout, demontáž je ale poměrně složitá.

V trupu je zabudováno uzavíra-telné pouzdro cyklistického ventil-

ku, které slouží pro vyrovnání tla-ku jednak po delším pobytu mode-lu na slunci (přetlak), jednak po ochlazení ve vodě (podtlak). Je--li po jízdě uvnitř podtlak, nedá se

bajonetový uzávěr bez vyrovnání tlaku rozumnou silou povolit a ro-zebrat.

Dobové podklady pro barevné schéma se nedochovaly, proto Ludwig Seitz zvolil kombinaci od-stínů šedé a khaki zelené, obvyklou v té době v rakouském námořnic-tvu. Ponorka v muzeu v Záhřebu nemá originální zbarvení, z foto-grafií se dá jen určit, že horní část byla světlejší než spodní. Existují však i snímky ponorek, které byly celé šedé s tmavším odstínem shora nebo měly lomené pruhy kamuflá-že. Model ostatně neodpovídá kon-krétnímu plavidlu typu CB. Mezi

jednotlivými ponorkami byly roz-díly například v uchycení a vedení antény, v příčce na periskopu, ve tvaru zaplavovacích otvorů a po-dobně. Ludwigovou snahou bylo se co nejvíce přiblížit CB26 podle Ca-proniho knihy, proto také předělá-val horní díl s již vypilovanými oválnými otvory na díl s kulatými otvory, nicméně podle věrohod-ných pramenů se vyrobilo jen 22 ponorek a žádná CB26 by tedy nee-xistovala.

Model je doplněn dvěma odní-matelnými torpédy. Při jejich stav-bě prakticky nebylo možné vychá-zet z fotografií, protože všechny za-chycovaly plavidla v přístavu a te-dy bez torpéd. Při vystavení na bře-hu se může ponorka vyzdobit třemi figurkami námořníků, postavy po-mocí čepů drží v otvorech paluby nebo na zábradlí. Osvětlení je ne-funkční, jen naznačené. Stožár se dá pro menší výšku modelu při pře-pravě odmontovat.

Vybavení i funkce modelu jsou jen základní, ovládaný je stejno-směrný pohonný motor, kormidla a pístová nádrž, u níž stojí za zmín-ku použití amatérské ovládací elek-troniky. Osmikanálový přijímač Schulze (využity 4 kanály) je umís-těný vedle výstupu vody na čele ná-drže úplně vpředu, aby byl co nej-dál od zdrojů rušení. V přídi jsou už jen akumulátory. Přijímač je spojen s vybavením vzadu jediným šestiži-lovým plochým kabelem, který vel-mi zjednodušuje a zpřehledňuje in-stalaci.

Stavba modelu zabrala přibližně tři měsíce intenzivní práce, s do-končením detailů se ovšem protáh-la asi na rok. Výsledek se na letoš-ním setkání v rakouském Neuleng-bachu ostatním účastníkům natolik zalíbil, že se italská ponorka typu CB Ludwiga Seitze nejprve dostala do užší nominace tří novinek a poté z nich byla zvolena a oceněna pu-tovní cenou jako nejlepší model se-tkání.

Ing. Michal ČernýFoto: autor a Martin Velek

lOdě

75RCR 12/2011

Ludwig Seitz přebírá na dva roky putovní cenu

Balastní nádrž se dá z modelu snadno vyjmout

Hloubková kormidla mají osu procházející hřídelem pohonu

Ochranná konstrukce a sonar pod přídí

Slovo úvodemNěco o dotazech ........................................1/1Všechno je jinak ......................................2/1Norimberk 2011 .........................................3/1Jó, časy, páni, ty se mění ...........................4/1Jak jsem si udělal radost .............................5/1Najednou je pozdě! ................................6/1K vašim příspěvkům ................................7/1Máme ještě na to? .....................................8/1Nová cena RC revue ................................9/1Modeláři v roce 2011 ..............................10/1Co vlastně chceme? ................................11/1Usmívejte se, prosím! ..............................12/1

Pel-melPředstavujeme ..........................................1/2;

2/2; 3/2; 4/2; 5/2; 6/2; 7/2; 8/2; 9/2; 10/2;11/2; 12/2

Obchodníci předplatitelům RC revue ......1/3;2/3; 3/3; 4/3; 5/3; 6/3; 7/3; 8/3; 9/3; 10/3;

11/3; 12/3Víkend s modely ......................................2/4;

3/4; 4/4; 5/4; 6/4; 7/4; 8/7; 9/7; 10/4; 11/4 Opravte si! ...............................................2/4;

3/4; 4/5; 5/5; 8/4; 11/4; 11/64Vaším objektivem ...................................1/76;

2/76; 4/76; Řádková inzerce .....................................1/79;

2/79; 3/79; 4/79; 5/79; 6/79; 7/79; 8/79;9/79; 10/79; 11/79;

Kreslený vtip J. Kaplana ........................ 2/79;5/79; 9/78

Standa Dočekal ..........................................1/4Jaroslav Macháček 70 let ...........................1/4Jaroslav Netáhlo 70 let ...............................1/4František Konečný 80 let ...........................1/4 Ing. Luboš Budín ...................................1/4II. Velký chujál ...........................................1/6Pár zajímavostí z veletrhu v Lipsku ........1/62Školení v Dalovicích ..................................2/4Vývoj RC souprav a modelářská pravidla ..............................2/4Jaroslav Vylíčil 80 let ...............................2/4Mgr. Věra Pavková – jubileum .................2/4Modelářská výstava v Kladně ..................3/4Robert Zych 50 let ....................................3/4Karel Werbitzký 70 let ...............................3/4 Stanislav Kačírek ..................................3/4Norimberk 2011 .....................................3/70Nová modelářská prodejna – Zizamodelar ............................................4/2Modelářská škola v RMK Krupka ..........4/4Sezona začala Aviatickým večírkem .......4/5Ing. Zdeněk Drbal 60 let ...........................4/5Alois Šild 80 let ........................................4/5Veletrh Modelář Brno 2011 ....................4/74Nová modelářská prodejna – PV model ...5/2Tomáš Sládek 60 let! ................................5/2Nové modelářské letiště ............................5/4For model Olomouc ...................................5/4Výstava modelů letadel ve Frýdku-Místku .....................................5/560 let leteckomodelářského klubu Drozdov ...........................................5/6Modelárska burza v Old Wardene .........5/54František Frei 80 let ................................6/4Bohumil Rambousek 70 let .....................6/4 Zdeněk Kaláb ........................................6/4Modeláři v DDM Praha 4 – Hobby centrum 4 ..................................6/6

65 let Modelklubu Rousínov ..................6/6Zpovědnice – Zdeněk Malina ................6/7Kam to chodíš, aneb jak nemodelařit ....6/9Modeláři ve Friedrichshafenu ...............6/46Ondrej Henkrich sedemdesiať ..................7/4 Josef Daněk ...........................................7/4Nový modelářský obchod – RC models ....8/2Pavel Broný a Bedřich Pavka 50 let ........8/4Josef Ferbas 65 let ...................................8/4Od špejlí k UL speciálu ........................9/4Nečekaná návštěva ve Flying Styro Kitu ...............................9/6Ing. Dušan Sedlár 70 let ..........................9/7 Pavel Komárek ......................................9/7Maynard Hill 21. února 1926 – 7. června 2011 ..............9/7Hofmanův pohár RC parašutistů .........9/45Nová modelářská prodejna – RCM Shop ........................................10/4Nová modelářská prodejna – VaSa Model .......................................10/4 Jiří Vojáček ...........................................10/4 Ing. Stanislav Roubínek .......................10/4 Bedřich Nevrlý .....................................10/4Náš B-25 Mitchell ...................................11/4Milan Hodáč 75 let ................................11/4 Dušan Krumplovič ...............................11/4 Ing. Jaroslav Mátl ................................11/4Jubilejní veletrh Model Hobby ............11/37Jde to i bez auta .....................................11/62Karel Jeřábek: Modelářství na Ústecku ...12/2Báječný večer ..........................................12/4Václav Reichrt 70 let .............................12/4Jan Netopilík 80 let ..............................12/4Nová modelářská prodejna– rc66.cz, Jablonec n. N. ....................12/4Oprava .....................................................12/4Obsah ročníku 2011 ...............................12/76

nejen RcMaketa sondážní rakety Maxus................1/8Setkání sportovců ...................................1/10Setkání příznivců velkých raket ve Švýcarsku ..............................................2/6Vystřelovací polomaketaSuper Étendard ..........................................3/6Severní liga házedel 2011 ........................4/6Vystřelovací polomaketa I-16 ...................4/8Vystřelovací polomaketa Mikojan I-250 ...5/8Východniarska halovka F1N ..................5/10Házedlo Pavlínka – radost za pár korun ...6/13Seriál mistrovství ČR raketýrů zahájen! ....................................6/14Raketýři v Českém Těšíně .......................7/6Upoutané modely v Dolním Podluží ......7/7Festival raket v Suché i mezinárodně ......8/6Mistrovství ČR v kategoriích S8D a S8E/P .........................8/6Mistrovství ČR F4B, SUM a Varnsdorfský upoutanec .........................9/8Raketýři v Lotyšsku a v Polsku ...............9/9Soutěže Světového poháru na Slovensku ............................................10/6Mistrovství Evropy kosmických modelů .................................10/6Majstrovstvá Slovenska U-modelov ........10/7Mistrovství Evropy pro upoutané modely ..............................10/8Bronzová medaile pro české magnetáře ................................11/6Mistrovtví ČR mládeže ve volném letu ...11/8Dlouhý streamer na závěr sezony .........11/9Mistrovství ČR pro upoutané modely ....12/6Poslední letošní soutěž SP raketýrů ......12/6Raketový Koprník po sedmé .................12/7

OldtimeRyCvičný model větroně 45-06 ....................1/12Gama samo domo ...................................1/12

Soutěžní model větroně Pluto ................2/10Motorový model z roku 1951 IVA-09.......3/8Motorový model s elektropohonemMohawk Buzzard (plánek 139) ..............4/10Soutěžní větroň kategorie A1 z roku 1957 Pluto 32 ...............................5/12Vzpomínka na Radoslava Čížka ............5/14Závodní model větroně Ostříž ...............5/16Víte, že… ...............................................5/16;

6/16; 7/12Historický větroň Aloš-10-A2 ................6/166. zlet historických modelov v Šali .....6/18Fatra oldtimer meeting 2011 ..................7/10Šestý memoriál R. Čížka je za námi ......7/11Závodní model větroně 4705 .................7/12Majstrovstvá Európy SAM RC v San Marine .............................................8/9Větroň Sokol 473-V ................................8/12Pozoruhodný historický motor VY-KVA-I ....................8/12Jak se dělá rychlokvaška .......................8/16Historický motorový model Commando (plánek 144) ..........................9/10Kabinový motorák Aldebaran 474 B ....10/10Šarišské krídlo 2011 ...............................10/10Malokarpatský pohár SAM RC po štvrtý raz .........................11/10Výkonný termický větroň Sup ..............11/12RC historický větroň z ruku 1949 Sirius 495-V (plánek 147) ........................12/8

elektROnikaNabíječe Schulze nextGeneration II .....1/14Střídavé regulátory MayTech Harrier .....1/16RC souprava Cadet 4 ..............................1/18Digitální 1,7g nanoservo .........................1/20LipoLocker – ochrana při nabíjení Li-pol ...................................1/21Pult pro vysílač Futaba FX-18 ................1/22BEC – a kolik serv? ................................1/24Serva HS-5665MH a HS-5685MH ........2/13Nabíječe Equilibrium 3.0 a Equilibrium Profi ..................................2/14Napájení z BEC vícemotorových modelů ........................2/17Vývojová deska pro Picaxe ......................2/17Li-pol akumulátory pro vysílač .............3/10Minikamerka pre modelárov ..................3/11Prúdová zaťažiteľnosť vodičov .............3/11Turnigy TGY 9X – RC souprava pro zvídavé ............................................3/12Jak číst charakteristiky elektromotorů ...3/14Turnigy battery charge & store pack .....3/16Poradna ..................................................3/53;

5/25; 7/16; 9/15; 10/20Telemetrie k RC systému JETI Duplex ...4/12Akumulátory Kypom 11,1 V/2 600 mAh .....................4/14Ještě nepatří do šrotu ..............................4/16Hacker A50-14L 8p Electric turbine a vrtulník .................................................4/16Programové vybavení Er9x ....................4/18Telemetrie k RC systému JETI Duplex ...5/18Serva MKS DS1210 a DS470 ..................5/22AC motor BO-2828/28 a regulátor ECO-Line 30A .....................5/24Závada vysílače mc-16/20 .....................5/25Nabíječ Equilibrium mini V2 .................6/20RC souprava JR Propo DSX-11 ..............6/21Servo HK28013MG Mi ..........................6/24Vnitřní odpor akumulátorů ....................6/25Když chybí kanál… ...............................6/26;

7/18; 8/24Sedminásobný sekvenční RC spínač .......7/14Secraft Tx Tray V1 ..................................7/15Nefunguje to. Kdo za to může? ............7/16Spínaný zdroj Avair 5075-LAB24 ........8/18Přijímač Hitec Optima 6 Lite ................8/20Regulátory FOXY R-25B a R-45SB .......9/12Přijímač Hitec Minima 6T ....................9/13Úpravy vysílače Cadet 4 ..........................9/14

Detektor vysílání na 2,4 GHz pro zvídavé ..........................9/16Procesorový prepínač zálohového zdroja pre RC modely ..........9/18First Person View ....................................9/20RC souprava JR XG8 ............................10/12AR 9200 Power Safe Evolution Spektrum DSM2 ................10/14Síťový zdroj Power X-80 ......................10/16Picaxe-08M2 .........................................10/18„Zpátečka“ u letadel ..............................10/19Přijímač JR RG411Ba čidla pro telemetrii .............................11/14Servo Hitec HS-430BH .........................11/16Nabíječ Turnigy Accucell-8150 .............11/18Konec blesků ........................................11/19Levný šestikanálový nabíječ .................11/20NiMH akumulátory EnergizerAA 2 400 a AAA 800 mAh ................12/10Komplet telemetrie Hitec „Nitro“ ........12/12Dvoukanálový konvertor impulzů KI1 ..........................12/14Serva KingMax 5520MA, 5521MD a 7021MD ..............12/16Regulace ventilátoru chlazení .............12/19

mOdely a POčítačeUSB převodník pro simulátory .............1/21Rapid Prototyping doma na stole ...........8/21

větROněNeobvyklý větroň Motýl Monarcha ....1/26Malý svahový větroň Wizard ..............2/20Malý větroň Kolibri ..............................3/18Větroň Micro-Focus ............................4/20Soutěžní model F3K Fireworks III ...4/20Soutěžní model kategorie F3K Osiris II ................................................5/26F3F Raná – konečně vítr ....................6/28Českolipské aerovleky .........................6/30Havajský větroň Elua Mika Mark 6B ...6/32Isis – bohyně pro F3K a F6D ..........6/34Termické větroně RCVS ....................8/26Svahový větroň Inzewind ...................8/30Najdi si své samokřídlo ........................8/30100 let plachtařství na Wasserkuppe ....9/22Retroplane 2011 ..................................9/23Mistrovství ČR v kategorii RCV2 .....9/26Mistrovství ČR termických větroňů F3J .......................9/28Francouzská kachna Canardel ...........10/22„Rybí“ větroň Windhover ...................12/20Pylon pro motor ................................12/20RCVM 2011 – loňský mistr obhájil titul ..................12/22

elektROletyNa termiku je Kadet ............................1/28Přistávací lyže ......................................1/30Goody Flyer – další z modelů ovládaných hlasem ...............................1/32Elektrický zatahovací podvozek ...........1/33Messerschmitt Bf 109 ..........................1/35Ocas není nikdy dost velký ...................1/38Mini Bee – jak včelku zpomalit? .........1/38Nieuport N 28 elektro se simulací zvuku motoru ....................1/40Ztráta výkonu motoru? Ne! .................1/43Malý, menší, nejmenší ..........................1/44Jednoduchý model SAAB (plánek 136) ..........................................1/46Metrový speciál Thunder 3D EPP ........2/23Polomaketa B-25 Mitchell ...................2/26Vírník Rainbow ....................................2/31Házedlo Fenix 80 na RC .....................2/34Jak jsem si polétal s N-ergií ................2/35Model Cool Cat ....................................2/37Elektrolet Střízlík (plánek 137) ............2/38Splnený sen po 48 rokoch ....................2/40Funtic RTF Profipack ..........................3/20Úpravy modelu Beta 1400 ....................3/21

Obsah ROčníku

RCR 12/201176

Obsah ročníku 2011V obsahu jsou uvedeny všechny

články. Čísla sázená tučně značí číslo sešitu (1-12), další, obyčejně sázená, číslo stránky, na které člá-nek začíná. Plánky a konstrukční návody jsou vytištěny červeně, tes-tované výrobky modře.

Varnsdorfská halovka 2011 .................3/22Zajímavý elektrolet Volti 400 z Francie ...............................................3/24„Fógli“ ..................................................3/24Experimentální model VX-1 .................3/27Micro Beast Bind & Fly .....................3/28Superakrobat ZOOM 4U .....................3/30Fun Cub – na co asfaltovou dráhu? .....3/33Rekreační model na elektropohon Pohoda (plánek 138) ...........................3/36RC minimaketa Vickers FB.8 ..............3/38Halová sezona po třech čtvrtinách ........4/24Super Decathlon ..................................4/26Motorový větroň Fournier RF-4D .......4/29Spitfire ARF EPP .................................4/33Mini Discus 2C na RC .........................4/36Vítězný model žebříčku RCEN 2010 ..........................................4/38Súťaž F5J Letka Košice jar ................5/29Závěr haloletecké sezony 2010/2011 ...5/30Malé Mosquito moc dobře létá ............5/32Republic P-47D Thunderbolt ................5/34Neobvyklý bezocasý model Raketchen .............................................5/36Opravdu krásný dvoumotorák jen tak ............................5/36Yakovlev Yak 54 ..................................6/36Polomaketa Antonov An-2 .................6/38Handley Page H.P. 75 Manx ...............6/40Ultimate za garáží ...............................6/42Polomaketa Fieseler Fi 256 (plánek 141) .........................................6/44Poradna ................................................6/63;Soutěžní elektrovětroň Eso-3 (plánek 142) ..........................................7/22Soutěž seriálu F5J v Maďarsku ...........7/24Mega Cup po třinácté ...........................7/26P-51 Mustang (Baby Warbirds) ..........7/28Bellanca Super Decathlon EPP ..........7/30Sbach 242 EPP od firmy Craftepp .......7/31Můj nový „bublinkový“ Piper Super Cub ...................................7/34Model D.H. 2, který mě zaujal .............7/34Akrobat Astro Hog s elektropohonem .................................7/36Amperfest v Nesvačilech .....................8/32Eurocup podruhé, tentokrát z Česka .....8/34Lošonského memoriál .........................8/36Malá elektromaketářská se vydařila ....8/37Polomaketa Fox 2300 s elektropohonem ................................8/38Polomaketa akrobatu Sbach 342 ...........8/40Depronový Sbach 342 od Jamary .........8/42Polomaketa Jak-12 na elektropohon (plánek 143) ..........................................8/44Stavba VSO-10 v provedení elektro ....9/303. závod Eurocupu, tentokrát na Slovensku .........................9/32Legendární Zlín Z-226 z EPP .............9/34Zdařilý Pilatus PC-6 Turbo Porter ........9/36„Bublinková“ polomaketa Midget Mustang ..................................9/38Mistrovství ČR v kategorii RCEJ ......10/22JETI Model Meeting po sedmnácté ...10/26Malý elektrovětroň z EPP Omega 1200 .............................10/28Luky Termik – elektrovětroň s velkým V ...............10/30Switchblade – model, zbraň…? .........10/34Nová Cessna 172 z Piešťan ...............10/35Jde to i obráceně ...............................10/35Rekreační elektrovětroň Čáp (plánek 145) ........................................10/36Halová soutěž ETOC 2011 ................11/22Poslední závod seriálu Eurocup ........11/24Elektrolet Don Quixot (plánek 146) ........................................11/28Tilt rotor ESO X-1 ..............................11/30B-17G Flying Fortress ARF ...............11/32Baby-Hai – jde to i bez dílny ...........11/35Skúste lietanie pomedzi nohama .......11/36Môj DHC-2 Beaver 25e ....................11/45Akrobatický model ve stylu Sbach 342 .............................11/46Elektrovětroň Robin ...........................12/24Elektrovětroň Fox 1800 .....................12/26Halová kategorie Aeromuzikál .........12/28

Halový akrobat kategorie F3P Quark Evo ..........................................12/30Rychlý elektroakrobat Midget Mustang ...............................12/32Pohonný komplet pro modely F6B .....12/34Model Nutball ....................................12/36Polomaketa Deperdussin 1913 ..........12/39Pilatus Turbo Porter ............................12/42

mOtOROvé mOdelyŽhavítko nové generace .....................1/48Ještě nemáte lyže? ...............................1/49Lyže pro kolový podvozek ..................1/49Diablotin jako dvojplošník? .................1/50Arctic Tern – týmová záchrana ohroženého druhu .................................1/51Skymaster BAe Hawk Mk. 100 ...........1/52Malý motoráček S-Tee ........................1/54Gulášové polietanie .............................2/42Zimné lietanie s motorovými modelmi ........................2/43MiG-15 Fagot od firmy Composite ARF ......................2/44FunJet Ultra poháněný turbínou ..........2/45Neortodoxní motorák Backyard Canard ..................................2/48Dva turbínové modely z Bölsdorfu .....3/44Dlouhá cesta k Harrieru ......................3/46Co je nového v pravidlech pro makety? ..................3/48Motorový „hranáč“ Grasshopper .........3/50Úprava křídla modelu Vrabec ............3/50Mezi třemi pylony .......................4/40; 8/46Bellanca Decathlon 46 ARF ................4/42Blériot XI – Kašpar ..............................4/45Extra 300S – zase o kousek dál ...........4/48Motorový model Swallow ....................4/50Škola pro létání s proudovými letouny ..........................4/50Space Walker 120 .................................5/38Sbach 342 z Revúcej ...........................5/41Ultra Lightning ....................................5/42Francouzský motorový model Flambeau ..............................................5/44Airworld JAS-39 Gripen .....................6/49Jakoby historický model Phalene .........6/52Jarní polétání s jety ..............................7/38Přátelské poježdění a polétání ..........7/39Dvojplošníky a vícemotoráky pod Beskydami ..................................7/40Mistrovství České republiky F4C .......7/41Obří Gôtovany .....................................7/44Víkend na Bocianovi aj s vrtuľníkmi ...7/46Benzinový motor MVVS 152 IRS .......7/48Polomaketa Ju 87B Stuka ...................7/50Jak-6 ze severu Moravy .......................7/52Pozdrav z Austrálie .............................7/55Neobvyklý motorový model Aero Arrow ...........................................7/565. ročník Model Air Show Halenkovice .........................................8/48Končiny po sedmnácté ........................8/48F3A – South Moravian Cup 2011 ........8/50Velký, větší, největší… ........................8/51Jets Over Czech 2011 .........................8/52Polomaketa stíhačky Heinkel He 100 .....................................8/54Zpráva z La Ferté Alais 2011 .............9/40Dvorecko-berounská peruť ................9/42O pohár MVVS ...................................9/44Letecký den Holíč 2011 .....................9/48Benzinový motor MVVS 30 IFS .........9/52Jak jsem stavěl polomaketu Čmeláka ...9/53Zeppelin-Staaken R.VI ........................9/55Turbíny z Bíteše .................................9/58Cvičný akrobatický model M.V. Sport ............................................9/60Letovické polítání 2011 ....................10/39Velcí ptáci opět nad Znojmem ..........10/40Lietanie v raji 2011 ...........................10/42Soutěž F3M, RCAS a polétání v Kyjově ...........................10/43Jets over Model City 2011 ...............10/44Lehrte 2011 – stále silnější česká stopa .................10/46

MVVS Cup 2011 ...............................10/48Lipenecký obr trochu jinak a lépe ............................10/50Elektronický vypínač Spark Switch ......................................10/52Záhada okolo DLE 111 a ladeného výfuku ..............................10/52S-4 Kania 3 – dědictví po panu Klejchovi ...........10/53Nový Fokker D.VII ...........................10/54Polomaketa Biplum ...........................10/58Model show na Divokém západě .....11/48Mistrovství ČR RC akrobatů 2011 ....11/50Mistrovství ČR obřích akrobatů ........11/50Nesvačilské podívání po čtvrté ...........11/52Polomaketa Airco D.H.2 ..................11/55Akrobat Valcer ze Slovinska .............11/58Horácký letecký den Jihlava 2011 ......12/44Guláš Air Show Party 2011 ...............12/48Polétání v Modelparku po čtvrté ........12/49Akrobat Pitts M12-S .........................12/50Dvakrát A-10 Thunderbolt II ..............12/53Americký motorák Rookie MK II .....12/56

vRtulníkyVrtulník Funcopter ...............................1/56Podkrušnohorské helisetkání v Litvínově ...........................................1/58Páté krtkování ......................................2/50Agusta A109 a Griffin 450 ..................2/51MSH Protos Mini ................................2/52Zkušenosti s modelem Walkera 4G3 ...2/54Vrtulníková serva KDS N280, N290, N580 a N590 .............................3/52Polomaketa UH-1Y ..............................3/54Palubní digitální teploměr s analogovým ukazatelem ....................3/56S vrtulníkem za hranice všedních dnů ..............................4/54; 5/46Microheli Hlinsko 2011 .....................4/58Trestuhodná nedbalost! ......................4/59Walkera V 400D02 ...............................5/48Jak na Walkeru 120D02 ........................5/5020 let Helicupu Kroměříž ....................6/54Polomaketa vrtulníku Mil Mi-24 ........6/55T-Rex Tek 2011 ....................................7/58Pražský vrtulník 2011 .........................7/59Vario Hughes 500E .............................7/60První ročník Slověnické heliparty .......8/57Microbeast v. 2.0 .................................8/57Helicup 2011 .......................................9/63Combat Twister – za ním a sestřelte ho! .........................9/64Blade mCP X – mikrovrtulník s kolektivem ..............9/654. ročník helisletu Trnávka Funfly .....10/60Lark – ne jen halový vrtulník ............11/60Hacker A50-14L Turnado a vrtulník ............................................11/61Kvadrikoptéra AR. Drone .................12/58Rotorové listy Spin Blades 600 FBL .........................12/60Mé zkušenosti s bateriemi Pulse .........12/61

PRO šikOvné RuceSpojky lanek .........................................1/22Ještě jednou štětec ...............................1/22Montáž křídla pomocí šroubů ..............1/45Oprava polystyrenového trupu ............1/54Vyvažovací prípravok ..........................1/65Rada pro větroňáře i gumáčkáře ..........2/10Závěsy kormidel jinak ..........................2/25Výplet kolesa pre model ....................2/36Příďový podvozek ................................2/42Povrchová úprava polystyrenového křídla ........................2/61Laminátové trubky po domácku .........2/65Zvierky z kolíkov na bielizeň ...............3/6Úprava čelustí zveráka ..........................3/6Okrajové oblouky z bambusu ................3/8Vrtací přípravek ..................................3/50Díra do tenkého plechu ....................3/50Broušení ...............................................3/50

Zhotovení trojúhelníkových výztuh ....3/50Rašplová interpolace .............................4/8Jehelníček na špendlíky .......................4/22Přípravek pro zhotovení zářezů do odtokových lišt ...............................4/22Proti balzovému prachu .....................4/22Montážní stojan ...................................4/52Stříkání barevných doplňků ....................5/8Jestlipak máte kliku? ............................5/59Koncovka tiahla ..................................6/32Pomôcka pri stavbe krídel .................9/70Zhotovenie rebier krídla ináč .............9/71Hřebík to zvládne .................................9/77Stojan na modely ..............................10/58Kancelářské klipy ..............................11/58Upevnění JETI Boxu mini na vysílač Hitec Eclipse 7 ...................12/19Koncovka tiahla .................................12/42

teORieKřidélka ................................................1/26Řízení aerodynamickým odporem ......1/64Zatížení na jednotku plochy ................2/20Základní nastavení velikosti výchylek ................................2/20Táhla, lanka a jiné způsoby přenosu sil řízení .................................2/60Nástavce náběžných hran ..................3/60Čtyři vyzkoušené profily .....................3/61Těžiště ..................................................3/61Než poprvé vzlétne ..............................4/64Poradna: Gyroskopický moment.........4/65Mohutnost ocasních ploch snadno a rychle i bez PC ...................5/60K článku o gyroskopickém momentu vrtule ......5/61K článku o plošném zatížení křídla .....6/64Poradna: Dural, nebo uhlík? ................6/65Poradna: Motýlkové ocasní plochy .....7/66Poradna: Zkroucení křídla .....................7/66Tah motoru v závislosti na upevnění vrtule ...........7/67Vrtule v prstenci ...................................9/70Flaperony ...........................................10/64Dural nebo uhlík podruhé ................11/58Vektorování tahu ................................12/66

technOlOgieUniverzální vrtáky King ......................1/67Airbrush DH 125 ..................................1/68A+B Epo Putty – epoxidová plastelína ..............................................1/69Hoblovka v modelářské dílně .............2/61Dremel Trio .........................................2/62Dva přístroje postačí na všechno .........2/64Horkovzdušná pistole MH550 ...........4/62Zasklívání oken s lepidlem BSI ..........5/53Řezačka na pěnový polystyren a EPP .................5/58Plasti Dip ..............................................6/60Kyanoakrylátový gel IC-gel .................6/62Jehlové pilníky Proteco ........................6/62Příhradová konstrukce .......................6/63Stříkací pistole Proteco HVLP ............8/62Nekupte to! ........................................10/66Oprava ložiska spouštěče .................10/66Pila v rozsypu aneb modelaření před modelařením ...10/66Magnety Proteco ...............................12/20Úprava přímočaré pily Proxxon .......12/67Malá, ale šikovná! ............................12/68Dremel trochu jinak ..........................12/69

PRO maketářeFairey T. 66 Tipsy Nipper Mk. III ........1/60Hummel Bird .......................................2/57SAAB J-35 Draken ..............................3/58Republic Seabee ..................................4/60Jakovlev Jak-40 ....................................5/56

77RCR 12/2011

Obsah ROčníku

(Pokračování na straně 78)

Obsah ROčníku

RCR 12/201178

Vought A-7D Corsair II ........................6/58Göppingen Gö-4 Gövier ......................7/63FMA IA-63 Pampa ..............................8/60Cessna 337 Super Skymaster ..............9/68VariEze – Burt Rutan ......................10/62SAAB 37 Viggen ................................11/64Českomoravská Kolben-DaněkPraga E.210 .......................................12/63

lOděJak jsem vyráběl parní turbínu.................1/71Když dva dělají totéž... (jak postavit model ponorky, která nebyla) ..................1/73Nové stejnosměrné motory pro lodě a trucky .....................................2/67Parní turbína – úpravy ............................2/70Expanzní stroj pro kolesový parník .......2/71Ponorka U-31 Vladimíra Randy ..............2/74Šoupátkový rychloběžný parní stroj .....3/64Ponorka Severstal ..........................3/67; 4/72Výstava „Lodě světových válek“ ............3/69Zimní tug towing v Mostě ....................4/67Zimní akce KLoM Letkov .....................4/69Rychloběžný stroj v lodi ........................4/70Detekce vlhkosti v ponorce ....................4/73Moravský pohár 2011 lodních modelářů ....................................5/63Dráhové modely lodí se neujaly ............5/63Smith Frankrijk, remorkér do dlaně ....5/64RC rekreační model policejního člunu Jax (plánek 140) ......5/66Remorkér Parat s pohonem Voith-Schneider ...................5/68Branický parníček ....................................5/71Kolesáček na prodlouženém trupu .......5/74SMS Scharnhorst ....................................5/76

Setkání lodních modelářů Off-shore .....6/67První soutěž seriálu Micro Magic .........6/69Turbína JetCat pro lodě ........................6/69Mistrovství ČR kategorie C .....................6/70Otevírání vody v Lánech ......................6/73Otevírání vody na Vyžlovce ..................6/74Plechové lodě ..........................................6/76Chlazení regulátoru v lodi ....................6/78Řízení poslepu ........................................6/78Seriál NS lodních modelářů začal ..........7/68Tug towing v Protivanově ....................7/68Springer Cup 2011 bez Springerů .......7/70Okolo Ostrova Open regata 2011 .........7/71Plachetnice Discovery ............................7/73Zlatý retriever ..........................................7/74Nemecká ponorka U-177 typ IX D2 ........................................7/76; 8/76Evropský pohár Naviga F-NSS 2011 ......8/64Merrimack se předvedl ve Zlonicích ......8/66Soutěže lodních maket v roce 2011 .......8/68O Olomoucký tvarůžek po páté ..............8/70Ledová Úhlava 2011 ...............................8/70Miniplachetnice Caribbean .....................8/71Remorkér Braveheart ..............................8/72Služební člun z ruského dreadnoughtu Petropavlovsk ..........................................8/74Sraz na Proseku ......................................9/72Sandberg 2011 – plachetnice NSS u Kolína .................9/74Jezírkový tug towing – workshop ..........9/76Námořní muzeum v Paříži ......................9/76Springer Krokodýl .................................9/77Parníkářův pohled na mistrovství světa ..............................10/68Bitka o Atlantik .....................................10/72Lánská louže ........................................10/7344. Jablonecká kotva a 40. Modrá stuha ...................................10/74Jinolice 2011 ve fotografiích ................10/76Žáci bojovali o mistrovské tituly .......10/77

10. mistrovství Evropy kategorie C .....11/67Kategorie Offshore – setkání nadšenců ................................11/68Ohlédnutí za mistrovstvím ČR FSR-V ...................................................11/70Springer Cup 2011 – prokletá akce? .....11/72Ponorky v Neulengbachu .....................11/73Zhotovení sloupků lodního zábradlí ....11/76Šroubokolesový parníček Kiawanda ...12/70Italská ponorka typu CB ......................12/74

Plánky mOdelář98s SPS-MI ..........................................1/7028s Apolo .............................................2/3049s 3 lodi ..............................................3/62

MODELÁŘMiloš Vaňouch

Korunovační 16, Praha 7Tel.: 233 378 679

Funkční modelařina pro všechny,

plastikové modelyOtevřeno: Po - Pá 9.00 - 18.00

www.modelar-vanouch.cz

Prodej, servis a bazar RC modelů letadel, vrtulníků,

aut, lodí a příslušenství

www.utm.cz

Lipanská 1737, 250 82 Úvaly246 082 260, 602 141 121

ModelářstvíTeplice

Tel. 775 756 879

- Letecká škola- Výkup modelů- Nově vrtulníky Mikado Logo- Měření, výpočet pohonů letadel- Transportní obaly na T-Rex 500 a 600

SERVIS – BAZAR – SPLÁTKYTeplice, U Červeného kostela 36/17

e-shop: www.rcmodels.cz

Zde může být i váš inZerát

137s Trempík ........................................4/2878s Leticia ............................................5/2719s Alice ..............................................6/7234s BA-4B .............................................7/841s Vodouš ...........................................8/6776s Admirál-2 ......................................9/2737s Barracuda .....................................10/7032 Avia B 135 ....................................11/5472s SKA-065 .....................................12/72

všité PřílOhyKalendář modelářských soutěží v ČR a SR v roce 2011 ................................3Katalog modelářských plánků (ve výtiscích pro předplatitele) ..................11

(Pokračování ze strany 77)

1 Nabíječ Turbomat 7 plus Graupner Best Nr. 6429. Nabíjení z 230 V nebo z autobaterie. Pů-vodní cena 2 500 Kč, nyní 1 500 Kč, zařízení je nové. A. Doušek, Školní 494, 431 51 Klášterec nad Ohří, tel. 732 141 9882 Nový výbrus na Webra 61 10 cm3 a stůl na stav-bu modelů 2 m dlouhý, nový. Tel. 739 740 4073 Elektrovětroně a další modely letadel různých velikostí a vybavení. Seznam zašlu anebo zodpo-vím osobně telefonicky. Dohoda jistá. Tel. 728 858 9164 Prodám přijímače Schulze 35 MHz: Alpha 835 (500 Kč), Alpha 435 (… Tel. +420 777 565 900 5 Prodam TX modul Weatronic 2,4 GHz FHSS + prijimac pro Graupner MC 24 (2 000 Kc). Tel. +420 777 565 9006 PRODAM AKUMULATORY JETI + SATRIA – POWER ION 1 300 mAh 3S1P – 6 ks. POUZI-TE JEDNU SEZONU V ELEKTROVETRONI. CENA ZA VSECH 6 ks JE 3 000. TEL. (SMS) 739 917 3017 Prodam trupy, kridla, stavebnice, prislusenstvi po firme Obag – Cessnu, Esprita, Luci, Vikinga a dalsi. Vice informaci tel. nebo mailem. Tel. 607 55 30 56

8 Kabinky k RC modelům OBAG Vega Termik a Astir. A. Janeček, Na Potůčku 679, 264 01 Sedl-čany, tel. 722 705 4909 hledam modelarske plany na japonskou bitevni lod Kirishima – trida Kongo – a Nagato, nabizim modelarske planky jinych lodi. Dekuju za sms na tel. 737 864 382

PRODEJ

79

mOdeláři sObě

RCR 12/2011 77

mOdeláři sObě

RC revue 12/2011 - soukromá inzerce

Jméno

Adresa

Nabídka(patřičné políčko zaškrtněte)

Podpis

PSČ

RůznéPoptávka

Rubriku Modeláři sobě nelze využí-vat k prodeji zboží koupeného či zhoto-veného ke komerčním účelům ani k na-bídce služeb atp. K tomu slouží inzerce plošná.

Jak podávat řádkovou inzerci pí-semně? Vyplňte originál připojeného kuponu a zašlete jej nalepený na kore-spondenčním lístku nebo v obálce na ad-resu: RC revue, Ba ranova 31, 130 00 Praha 3. Do „žebříčku“ na kuponu na-pište text inzerátu tak, aby vždy jeden znak (písmeno, interpunkční znaménko, mezera mezi slovy) byl v jednom poli. Součástí textu v žebříčku musí být i vaše adresa nebo telefonní či e-mailové spoje-ní. Redakce spojení inzerenta a zájemce nezajišťuje. Pište čitelně, nejlépe hůlko-vým písmem. Za chyby vzniklé přepiso-

váním nečitelného textu redakce neod-povídá.

Podávání řádkové inzerce mo-bilním telefonem formou SMS. Zpráva musí mít následující formu: X/mezera/RCR/mezera/vlastní text inzerátu. Včet-ně kódu X RCR v úvodu může obsaho-vat nejvýše 160 znaků. Text formulujte s ohledem na to, že neprochází redakční korekturou! Nepoužívejte diakritiku! Zprávu odešlete na číslo 900 30 20. Cena za SMS je 20 Kč. Službu technicky za-jišťuje Fincom – Materna Communicati-on, a. s.

Váš inzerát bude zařazen do nejbliž-šího čísla, redakce si však vyhrazuje možnost jeho přesunutí, pokud množství inzerátů přesáhne plánovaný rozsah in-zertní rubriky.

Další soukromou inzerci najdete na internetových

stránkách www.rcrevue.cz

KOUPě

modelářské potřebyPoděbradova 225, 506 01 JIČÍN

Tel.: +420 603 552 512E-mail: avantircm@seznam.cz

www.avantircm.cz

Prodejní doba: Po: 13,00 – 17,00Út – Pá 8,30 – 11,30 13,00 – 17,00; So 8,30 – 11,30

Vše děláme pro vaši spokojenost !

Poctivý E- Shop a kamenná prodejna je:

www.avantircm.czA odtud mohou přiletět nebo přijet vaše nejlepší dárky pro

vás nebo vaše blízké!!!

E. Krásnohorské 3779 00 Olomouc-Hodolany

tel./fax: 585 228 544e-mail: satria@telecom.cz

Otevřeno: Po–Pá 9–12, 13–18 So 9–12

nová řada motorů

Basic 28xx

POHODALETJan Dvořák

Čechova 44 594 01 Velké Meziříčí

tel. 566 523 397; 775 994 441www.pohodalet.cz /info@pohodalet.cz

NOVINKY:

uhlíkové vrtule, vrtulové matice,

laminátové kužele na kleštinu a třílistou vrtuli

Laminátové a uhlíkové kuželyod ø 60 mm do140 mm

Duralové kužely / klasik / turboNa sklopné vrtule i pevné vrtule

Od ø 30 mm do 50 mm

RCR - Radio Control Revuemodelářský měsíčníkročník XII, č. 12, prosinec 2011Vyšlo v nákladu 13 500 ks

Vydavatel:RCR,s.r.o.,Baranova31,13000Praha3Adresa redakce:RCrevue,Baranova31,13000Praha3;tel.:222723388,fax:222221543;e-mail:redakce@rcrevue.cz;www.rcrevue.czNávštěvy v redakci:úterý15.00–19.00hŠéfredaktor:TomášSládek(tel.:222221557,777936490;e-mail:sladek@rcrevue.cz)Redaktor: JaroslavKroufek(tel.:312520541)Manažér redakce: OldřichNovotný(tel.:777597553;e-mail:manager@rcrevue.cz)Administrace a předplatné: Mgr. DanaTrněná(tel.:222723388,774777794;e-mail:predplatne@rcrevue.cz)Distribuce a plošná inzerce:DagmarMotyčková(tel.:222221543,774777794;e-mail:inzerce@rcrevue.cz)Zlom a předtisková příprava: JiříRumíšek(tel.:222723390,777936490;e-mail:rumisek@rcrevue.cz)Tiskne: Východočeskátiskárna,spol.sr.o.Distribuce:Modelářsképrodejny,Prvnínovinováspolečnost,a.s.Předplatné:na12měsíců864Kč,na6měsíců432Kč.ZašletepoukázkoutypuCnaadresu:RedakceRCrevue,Baranova31,13000Praha3.Dozprávynaústřižkupropříjemcenapište,odkteréhočíslačasopisobjednáváte.(Časopislzepředplatitodkteréhokolivměsícevroce.Stejnýmzpůsobemsimůže-teobjednatistaršíčísla.)CeloročnípředplatitelézískávajíKartupředplatiteleRCrevue,kterájimumožnízískatněkteréslevyvevybranýchmodelářskýchprodejnách.

Předplatné proSlovensko na 12měsíců 39€, na 6měsíců 19,50€. Zašlete objednávku poštou naadresu:RCRs.r.o.,Baranova31,13000Praha3,ČR,faxemnatel.č.+420222221546,e-mailemnapredplatne@rcrevue.cz;objednávkovýformulářjeinawww.rcrevue.cz.PříslušnoučástkupoukažtepřevodemnebopoštovnípoukázkoutypuUnaúčet2700187207/8330,konstatnísymbol0308,variabilnísymbol654321,adresátRCRs.r.o.Baranova31,13000Praha3,referenčníčíslo13815470.Připlatbězúčtunezapomeňtezaslat svéčísloúčtu,abyplatbubylomožné identifikovat.PředplatnénapokynvydavatelerozesíláSLOVENSKÁPOŠTA,a.s.,Uzbecká4,P.O.BOX164,82014Bratislava214.Foreignsubscriptionorders:aretobedespatchedtoEditor´sOfficeRCrevue,Baranova31,13000Praha3,CzechRepublic,bymeansofaBankcheque.Oneissuecost7,50€,annualsubscription90€includingp.&p.bysurfacemail.Distribúciu pre SR zabezpečuje:PressMedia,spol.sr.o.,Liběšická1709,15500Praha5,vespoluprácisMediaprint-Kapa,Pressegrosso,a.s.,Vajnorská137,83104Bratislava,tel.:+421249498112-3Sprzedaż i dystrybucja miesiecznika RC revue na terenie Polski prowadzi firma KAL-POL. Adres:SkladnicaModelarska,02-362Warszawa,ul.BitwyWarszawskej1920r.Nr.6;tel.:+48228220277,+48228223818;fax:+48226687332,www.modelarnia.plVelkoodběratelé a prodejcisimohoučasopisobjednatnaadrese:RCrevue,Baranova31,13000Praha3,tel./fax:222723388Registrace MK ČR E-10439 ISSN 1213-130XRedakcí nevyžádané příspěvky se nevracejíTitulní snímek:RadekSuk© RCR - Radio Control RevueCena výtisku 89 Kč ● Slovensko 3,99 € ● Polsko 15 zł

Aeroteam str. 78

Alfa computer str. 15

Astra, s. s r. o. III. obálka

Avanti str. 79

Beat radio str. 38

BEL str. 79

Hořejší model str. 10

IMI Nitra str. 69

JETI model str. 10

JINO str. 15

JR models str. 69

Kostka modelcentrum str. 78

KRILL Model II. obálka

Mega motor str. 47

Modelář Vaňouch str. 78

Modelářství Teplice str. 78

Modelhobby str. 69

MVVS str. 47

MZK Servis str. 47

Papouch str. 47

Pelikan Daniel str. 5; 29;

IV. obálka

Pohodalet str. 79

Power Box System str. 56

PV model str. 79

RC Heaven str. 78

RC King str. 15

RC Port str. 78

RCM vos str. 47

RCshop.eu str. 79

RC Vondra str. 78

Reichard modelsport str. 79

Satria str. 79

Tatramodel str. 79

ÚTM Pavel Krob str. 78

Vladyka str. 79

VR technik str. 78

V tomto čísle inzerují:

80

tiRáž

RCR 12/2011

Modře jsou vytištěny prodejny, kde obdr-žíte všechna dosud vyšlá čísla. Získat je rovněž můžete, pokud zašlete poštovní poukázkou typu C příslušnou částku na adresu: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Částka za jedno číslo je 49 Kč / 2,20 € (od č. 9/2005 59 Kč / 2,70 €; od č. 11/2007 69 Kč / 3 €; od č. 12/2011 77 Kč / 3,40 €), do zprávy pro příjemce uveďte, o která čísla máte zájem.

ČESKá REPUBLIKA

BENEŠOV ●Classicmodels,Dvořákova2118BRNO●CityPaper,Česká16/18●ReichardModelsport,Palackého134a●ŽelezářstvíBarták,Táborská224●RCmarket,Pálavskénám.11●RCmodely,Palackéhotř.48●Prodejnamodelů,Mojmírovon.27●AircraftModelsport,Veveří109BřECLAV●Spektrum,Husova3015ČESKá LíPA●OKmodel,Nám.T.G.M.200ČESKé BUDěJOVICE ●KontaktElektronik,Nová17●ModelcentrumČB,Nádražní118/6●Hobbymodel,Žižkova12DOMAžLICE ●Sladký-modelář,Nám.míru40FRýDEK-MíSTEK ●Žižamodelář,Příborská130, ChleboviceHLINSKO V ČECHáCH●RudolfHiesbök,Husova144HODONíN●FogtModellsport,Masarykovon.26HRADEC KRáLOVé●JINO,NaDrahách740/3a●Š-Hobby,S.K.Neumanna281HULíN●RMHobby,Partyzánská622CHODOVá PLANá●Meister–Modellbau,Slovany462CHOTěBOř●Rezler,Jabloňová227

JABLONEC N. NISOU●A-partner,Pražská16●WWW.RC66.CZ,Březová31JIČíN●Avanti,Poděbradova225JIHlAVA●KostkaModelcentrum,Žižkova102JIRKOV U CHOMUTOVA●MPKocourek,Hrnčířská194KARLOVY VARY●FrantišekKolářSHOP-RC OCFontána-TESCO,Chebská370KLATOVY●Modelář-Šos,Kollárova400KOLíN●RCmodelyNovotný,M.Alše264KROMěříž●K-air,NaHrázi1148KUTNá HORA●RCmodely-PH,Václavskén.254LIBEREC●Pe+Ka,Nahumnech844●RAMONCom.,Tanvaldská40LOUNY●KarmarModel,Vrchlického883●ModelářstvíLouny,UŽateckébrány5OLOMOUC●Satria,E.Krásnohorské3●Modelář,Polská22●Helimodels,Přerovská688/62aORLOVá-LUTYNě●ModelářScholz,Masarykovatř.1017OSTRAVA ●SCZmodelpark,Chopinova5●PVmodel,Nádražní410/171●AlfaComputera.s.,28.října252PARDUBICE●RCMv.o.s.,J.Zajíce983PLZEň ●ElektroKomárkovi, Slovanskéúdolí31●EsoTop,Klatovská115●ModelFun,J.J.Ryby66●MPJarý,NaRoudné25●ZMmodel,Koterovská39PRAHA●Krakatit,1,Jungmannova14●Planografie,2,Bělehradská73●AutoJarov–čerpacístanice,3, Osiková2

●Polenamodels,5,Otínská1022/44●RCservis,6,Letecká666●Modelář–Vaňouch,7,Korunovační16●HouškaModelář,8,Křižíkova62●Juniormodel,9,Litvínovská291/46●Lestrmodels,10,OCGaleriaCíl, Topolová2915●RCshop.EU,4,Ohradní1357/41●RCmodely,4,Štětkova20●RCFactory,9,Beranových130●SCZmodelpark,10-Uhříněves, Fr.Diviše105●ÚTM,P.Krob,Úvaly,Husova77PříBRAM●Veselýleteckýmodelář,Březnická85RYCHNOV NAD KNěžNOU●RCmodelyBZUK,Dlouháves41SEDLČANY●Dřevocentrum,28.října8SEMILY●RCModely,Kestadionu196SVITAVY●Modelář,Gorkého61ŠEBROV●JRModels,Šebrov113ŠUMPERK●ŠumperskýModelář, Masarykovonám.1267/20TEPLICE●Modelářství–Teplice UČervenéhokostela36/17TřEBíČ●MDplus,Kosmákova1166/55UHERSKé HRADIŠTě●PKmodelář,Nasplávku182ÚSTí N. LABEM●VRtechnik,Žižkova343ÚSTí N. ORLICí●Š-Model-Hobby,Třebovská1VESELí N. MORAVOU●ČernýLadislav,Masarykova534VYŠKOV●BIKEPRO,nám.Obráncůmíru4ZLíN●ESKO,Prlovská2490●MGmodel,Voženílkova55/62žATEC●VaSaModel-Hobby,Dlouhá120PECKA-MODELář ●P-1,KarolinySvětlé3●P-1,Zlatnická

●P-6,OCŠestka●Průhonice,OCHypernovaMPM, SPOL. S R. O.●Havířov-Podlesí,Šrámkova1379●Most,Šeříkova,blok529/1054●Olomouc,OD,28.října7●Znojmo,DolníČeská37/384

SLOVENSKáREPUBLIKA

BRATISLAVA ●Modelhobby,Robotnícka3●Pecka-modelár,AvionShopping Park,Ivanskácesta16●OxfordBookshop,Laurinská9NITRA●PEMIMODEL,Pieskova16●SAPEKO,Štefánikova50NOVé ZáMKY●ELCOM,M.R.Štefánika91PIEŠťANY●Modelhobby,Vajanského58POPRAD●HTmodel,Naletisko49POVAžSKá BYSTRICA●UDOSKs.r.o.,Nemocničná986ROžňAVA●Modelár,Kóšu-Shoppera2223/15STARá TURá●Probe,DomSlužieb,SNP41žILINA●Tatramodel,PodHradiskom50●SKYmodel,Dlhá88

POLSKáREPUBLIKA

JELENIA GóRA●Modelemax.pl,Ul.Okopowa6aKRAKóW●SkładnicaModelarska, ul.Dwernickiego7POZNAń ●SkładnicaModelarska,Łukaszewicza16WARSZAWA ●SkładnicaModelarska, ul.BitwyWarszawskiej1920r.Nr6

Prodejny, kde získáte RC revue za sníženou cenu