Představujeme 2

Pel-mel 4

Setkání příznivců velkých raket ve Švýcarsku 6

Historický soutěžní větroň Pluto 10

Pro šikovné ruce 10; 25; 42; 61

Serva HS-5665MH a HS-5685MH 13

Nabíječe Equilibrium 3.0 a Equilibrium Profi 14

Napájení z BEC vícemotorových modelů 17

Vývojová deska pro Picaxe 17

Malý svahový větroň Wizard 20

Zatížení na jednotku plochy 20

Základní nastavení velikosti výchylek 20

Akrobat Thunder 3D EPP 23

Polomaketa B-25 Mitchell 26

Plánek Modelář 28s Apolo 30

Vírník Rainbow 31

Házedlo Fenix 80 na RC 34

Jak jsem si polétal s N-ergií 35

Výplet kolesa pre model 36

Elektrolet Cool Cat 37

Elektrolet Střízlík 38

Splnený sen po 48 rokov 40

Gulášové polietanie 42

Zimné lietanie s motorovými modelmi 43

MiG-15 Fagot od firmy Composite ARF 44

FunJet Ultra poháněný turbínou 45

Neortodoxní motorák Backyard Canard 48

Páté Krtkování 50

Agusta A109 a Griffin 450 51

MSH Protos Mini 52

Zkušenosti s modelem Walkera 4G3 54

Americká UL jednosedadlovka Hummel Bird 57

Táhla, lanka a jiné způsoby přenosu sil 60

Hoblovka v modelářské dílně 61

Dremel Trio 62

Dva přístroje postačí na všechno 64

Laminátové trubky po domácku 65

Nové stejnosměrné motory pro lodě a trucky 67

Parní turbína – úpravy 70

Expanzní stroj pro kolesový parník 71

Ponorka U-31 Vladimíra Randy 74

Vaším objektivem 76

Řádková inzerce 79

1

SLOVO ÚVODEM

RCR 2/2011

OBSAH 2/2011

±

Všechno je jinaknapsal kdysi Jan Werich. Jakkoliv jsem dříve považoval obsah tohoto výroku za poněkud polemický, dnes se hluboce skláním před páně Werichovou moudrostí.

Po sedmidenní usilovné práci jsem konečně v neděli 9. ledna v deset hodin večer zavřel soubor se zcela hotovým Kalendářem mo-delářských soutěží na rok 2011 a přesunul jej do ikonky s materiá-ly připravenými k následnému zpracování naším grafi kem Jirkou Rumíškem.

Pak mi to ale nedalo a znovu jsem jej otevřel, abych si ještě jed-nou zkontroloval práci z poslední-ho dne. Avšak nastojte, nejen prá-ce z tohoto dne, ale celý zpracova-ný kalendář zmizel, jako kdybych na něj po celý týden ani nesáhl. Až mi slzy vhrkly do očí!

Počítačově gramotný Jirka Rumíšek sice vymýšlí krkolomné teorie, co jsem to vlastně provedl, že kalendář beze stopy zmizel, ale já vím své: Můj počítač mě nená-vidí! Nutno dodat, že po této zku-šenosti jde o nenávist obapolnou.

Nezbývá než se omluvit všem čtenářům, že všechno je jinak. Přílohu s kalendářem nenaleznou v tomto sešitu, ale až v březnovém čísle RC revue, musím ji totiž ce-lou zpracovat znovu. Tedy za předpokladu, že mi ji počítač zno-vu nezchramstne.

Přestože můj starší syn pravi-delně jezdí na kole, dokonce na něm tráví každé léto čtrnáctidenní dovolenou někde v cizině, musím se přiznat, že mě osobně šlapání na bicyklu nikdy moc nebavilo. Jsa líný dávám přednost doprav-ním prostředkům, které šlapou sa-my, třeba rikše, motocyklu nebo autu.

Proto jsem balíček, který mi došel z plzeň-ského vydavatelství Cykloknihy, rozbaloval s apriorní nedůvěrou. Balíček ovšem obsaho-val milé překvapení, to-tiž dva výtisky knihy Iva Hrubíška Nebeští cyk-listé, s podtitulem Aero-plány poháněné šlapa-ním.

Přední český odbor-ník na historii a techni-ků bicyklů na 155 stra-nách v této knize přináší faktografi cky bohatý příběh odvěké lidské touhy vznést se k nebe-sům vlastní silou.

Po několika úvodních kapitolách vztahujících se k dávnější minulosti se autor podrobněji zaměřu-

je především na šedesátá až osm-desátá léta 20. století, kdy snahy o létání lidskou silou kulminovaly. Nechybějí samozřejmě kapitoly o asi nejslavnějších šlapacích le-tounech Gossamer Condor a Go-ssamer Albatros konstruktéra Pau-la MacCreadyho, ani o rekordním letounu Daedalos, na kterém Ka-nellos Kanellopoulos uletěl za ne-celé čtyři hodiny více než 115 km. (Rekordů letadel třídy HPA – Hu-man Powered Airship ostatně evi-duje FAI celkem sedm.) O těchto strojích má snad většina čtenářů aspoň povědomost, ale Ivo Hrubí-šek přináší informace i o méně zná-mých strojích. Věděli jste napří-klad, že se uskutečnily pokusy – a ne zcela beznadějné – i se šlapa-cími vrtulníky a že pro úspěšný šla-pací vrtulník je dokonce vypsána jako obdoba Kremerovy ceny Si-korského cena? Ta ještě získána nebyla. Nezkusíte to? Podmínky jsou jednoduché: Vznést se do de-seti stop a setrvat v této výšce nej-méně 60 sekund.

Kniha je doplněna bohatou ob-razovou dokumentací jak fotogra-fi ckou, tak technickými kresbami a „muškami“ řady strojů.

Kniha Nebeští cyklisté určitě obohatí knihovnu nejen zájemců o letectví, ale i každého leteckého modeláře. Ostatně v poslední ka-pitole knihy je i stať věnovaná souvislostem mezi šlapacími le-touny a leteckými modely.

Vydavatelství Cykloknihy (Pod vinicemi 2, 301 00 Plzeň, tel. 377 539 988, e-mail redakce@cyk-loknihy.cz,) knihu Nebeští cyklisté nabízí na internetových stránkách www.cykloknihy.cz za 299 Kč.

Tomáš Sládekváš šéfredaktor

±

±±

±

±

±

Technická data: Rozpětí 1 220 mm; délka 1 230 mm; letová hmot-nost 1 700 g; motor E-fl ite 25 BL Outrunner; regulátor E-fl ite 60 A Pro Switch; baterie Li-pol 4s 2 800 mAh; nabíječ 4s DC s balancérem; přijímač Spektrum AR600; ovláda-né funkce směrovka, výškovka, kři-délka, motor.Vyrábí: E-fl ite, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: Plug & Play 7 899 KčCena: Bind & Fly 9 899 Kč

P-47D Thunderbolt Plug & Play

v atraktivním zbarvení 404. stíha-cí skupiny je osazen maketou hvězdicového motoru a má lisova-nou paneláž. Je připraven k insta-laci funkčních klapek a zatahova-cího podvozku. Ve verzi Plug & Play se dodává s nainstalovaným střídavým motorem, reguláto- rem a servy. Volitelně je možné model vybavit klapkami a elek-trickým zatahovacím podvozkem (EFLG100).

Technická data: Rozpětí 1 070 mm; délka 940 mm; letová hmot-nost 1 130 g; motor střídavý 15 BL Outrunner; regulátor střídavý E- -fl ite 30 A Pro; doporučená baterie Li-pol 11,1 V / 2 200 mAh; ovlá-dané funkce směrovka, výškovka, křidélka, motor, (podvozek), (klap-ky).Vyrábí: Horizon Hobby, USADodává: Astra, Předbranská 415, 688 01 Uherský BrodProdávají: modelářské prodejnyCena: 4 299 Kč

PŘEDSTAVUJEME

2 RCR 2/2011

Dvoukanálový spínač & regulátor RST2X7A

je určen k ovládání dvou nezávis-lých zátěží (stejnosměrné motory, LED diody, sirénky, žárovky atp.) dvěma kanály RC soupravy. Kaž-dý z výstupů může být provozován jako regulátor nebo spínač. U re-gulátoru může být omezeno maxi-mální výstupní napětí na libovol-nou hodnotu v rozmezí 0–100 %. Spínač může výstup zapínat a vy-pínat nebo může generovat sek-venci opakovaného zapínání a vy-pínání výstupu až ve 20 úsecích. Dobu trvání každého úseku je možné nastavit od 100 ms až do 5,1 s s krokem 100 ms. Lze tak na-stavit blikání směrových světel v modelu automobilu nebo napří-klad generovat sekvenci SOS pro model lodi. Spínač se v případě výpadku signálu z přijímače pře-pne do režimu náhradních impul-zů, které lze libovolně přednasta-vit.

Řídicí obvody spínače-reguláto-ru jsou napájeny z přijímače (4– –5,5 V), zátěže v obou kanálech mohou být napájeny napětím až 16 V. Maximální výstupní proud v obou kanálech může být až 7 A. Rozměry jsou 32 x 15 x 5 mm a hmotnost včetně vodičů 14 g.Vyrábí: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail info@bel-shop.eu, www.bel-shop.eu Cena: 500 Kč

Krimpovací kleště pro servokonektoryjsou určeny pro zamačkávání kon-taktů do servokonektorů JR, Futaba nebo Hitec. Zamačkáván je najed-nou vodič i jeho izolace dvěma sek-cemi čelistí. Krimpování na rozdíl od pájení zvyšuje mechanickou odolnost spoje proti přerušení při ohýbání.

Dodává: BEL, Eliášova 38, 160 00 Praha 6, tel. 222 950 345, e-mail info@bel-shop.eu, www.bel-shop.eu Cena: 400 Kč

EPP model Mini Discus 2C

Volně létající model pro úplné začátečníky se vyznačuje velmi jednoduchým a rychlým sestave-ním, pro které není třeba použít le-pidlo. Je vhodný i pro přestavbu na RC model. V kabině je pro dováže-ní šroub o hmotnosti 24 g. Křídlo, kryt kabiny a VOP jsou odnímatel-né.

Technická data: Rozpětí 650 mm; délka 450 mm; letová hmotnost 85 g; celková plocha 6,5 dm2; ploš-né zatížení 13 g/dm2.Vyrábí: Graupner, NěmeckoProdává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel. 549 212 719, www.reichard.czCena: 349 Kč

Servo GWS PICO +F/BB

Rychlé a přesné mikroservo je vhodné pro halové akrobaty, malé větroně a parkfl yery. Servo má plastové převody, kuličkové ložis-ko a sadu pák. Kroucený kabel je ukončen JR konektorem.

Technická data: Hmotnost 6,2 g; rozměry 22,8 x 9,5 x 19,8 mm; krouticí moment (4,8 V) 0,8 kg.cm; rychlost (4,8 V) 0,12 s/60°.Vyrábí: GWS, Tchaj-wanProdává: modelářská prodejna Reichard, Palackého 134a, Brno, tel. 549 212 719, www.reichard.czCena: 229 Kč

Bellanca Super Decathlon ARFkoncepčně vychází ze skutečného cvičného amerického akrobatické-ho letounu. Model je nezáludný,

klidný a příjemně ovladatelný, s de-signem ve dvoubarevném provede-ní. Demontovatelné křídlo se upev-ňuje dvěma čepy a upínacím šrou-bem.

Obsah stavebnice: Nabarvené části modelu, sestavený trup, veš-kerá bižuterie, podvozek, maketové doplňky, příslušenství, tištěný ná-vod ke stavbě, DVD videomanuál.

Technická data: Rozpětí 1 400 mm; délka 1 000 mm; letová hmot-nost 690 g; ovládané funkce smě-rovka, výškovka, křidélka, motor.Vyrábí: VA-Models, 756 61 Rožnov pod Radhoštěm, www.va-models.czProdávají: VA-Models a modelářské prodejnyCena: 1 990 Kč

Yak 54 Carbon Z

Model akrobatického letounu Jak-54 je určený pro zkušené pilo-ty. Carbon-Z konstrukce je lehká jako dřevěná a přitom zaručuje tu-host potřebnou pro přesné létání. Konstruktér Quique Somenzini vy-bavil model výkonným střídavým pohonem a vysokorychlostními di-gitálními servy. Model je dodáván hotový, stačí jej sestavit a za pár minut můžete do vzduchu.

3RCR 2/2011

MLADÝ MODELÁŘPražská 2596

276 01 MělníkTel.: 606 484 045

Po–Pá 8–17, So 8–12

KARMAR MODELVrchlického 883

440 01 LounyTel.: 415 658 234

Po–Pá 9–12, 14–17, So 9–12

REZLERJabloňová 227

583 01 ChotěbořTel.: 569 623 607, mobil: 606 611 683

Po–Pá 15–19, So 9–13

SATRIAE. Krásnohorské 3

779 00 Olomouc-HodolanyTel./fax: 585 228 544

Po–Pá 9–17.30, So 9–12

JUNIORMODELLitvínovská 46/291

190 00 Praha 9Tel.: 604 645 718, 603 993 986

Po–Pá 14–18

ESOTOPKlatovská 115320 17 Plzeň

Tel.: 377 423 635Po–Pá 9–17, So 9–12

JINO–modelářské potřebyNa drahách 740/3a

500 09 Hradec KrálovéTel./fax: 495 263 553, mobil 603 494 778

Po–Pá 8.30–12, 13–18, So 9–12

ČERNÝ LADISLAVMasarykova tř. 534

698 01 Veselí nad MoravouTel.: 777 324 434

Po telefonické domluvě otevřeno kdykoli

MODEL INZERT-prodejnaObchodní dům Dvořák (2. patro)

tř. 9. května 2886390 02 Tábor

www.volny.cz/model_inzert

AVANTIPoděbradova 255

506 01 JičínTel./fax: 493 534 404, mobil: 603 552 512

Po 13–17, Út–Pá 8.30–11.30, 13–17So 8.30–11.30

MODELÁŘ P. ŠilhavýNám. Zachariáše z Hradce 51

588 56 TelčTel./fax: 567 243 430

Po–Pá 9–12, 13–17, So 9–12

Uvedené slevy (v procentech) získáte, když se při osobním nákupu v pro dejně proká žete svou Kartou předplatitele, kterou jste obdrželi jako celoroční před-platitelé RC revue. Pokud nakupujete u zásilkových služeb, připojte fotokopii kar-ty ke své objednávce.

REICHARDPalackého 134a

612 00 Brno-Královo PoleTel.: 549 212 719, fax: 549 252 805

Po–Pá 10–18, So 10–12

RUDOLF HIESBÖKHusova 15

539 01Hlinsko v ČecháchTel.: 469 315 039, mobil: 604 705 455Po–Pá 8.30–11.30, 12.30–17, So 8–11

www.hiesbok.cz

JR MODELSmodelářská prodejna

Veveří 109616 00 Brno

Tel./fax: 541 217 654e-mail: jr.obchod@volny.cz

KLATOVSKÝ MODELÁŘKollárova 400

339 01 KlatovyTel.: 605 925 156, fax: 376 310 343

Po–Pá 9–12, 13–17, So 9–12www.sosmodelar.cz

KOSTKA MODELCENTRUMŽižkova 102

586 01 JihlavaTel.: 736 775 148

Po–Pá 10–12; 14–17, www.kostkamodelcentrum.cz

ŽELEZÁŘSTVÍ OLDŘICH BARTÁKTáborská 224

615 00 BrnoTel.: 548 425 810; 777 603 699

Po–Pá 7.30–18; So 8–12 www.naradi-bartak.cz

Dřevocentrum Sedlčanyul. 28. října 8

SedlčanyTel.: 736 630 516

Po–Pá 8–17, So 8–11

TATRAMODELPod Hradiskom 50, 010 04 Žilina

Tel./fax: 00421 417 634 524Mobil: 00421 905 471 582

Po–Pia 8–12, 13–17, So 9–12

PEMI MODELPieskova 16949 01 Nitra

Tel.: 00421 377 416 198Po–Pia 10–17

So 9–12

SAPEKOŠtefánikova 50, 949 01 NitraTel./fax: 00421 377 414 695

Mobil: 00421 907 523 523 Po–Pia 9–17, So 9–12

www.sapeko.sk

HT MODELNa letisko 49

058 01 PopradTel.: 00421 527 768 212; 527 768 408

Po–Pia 8–17, So 9–12

Košťan model modelarska predajňa

Záturčianska 47, 036 01 MartinTel./fax: 00421 905 217 539

Po–Pia 15.30–20, So–Ne 9–13

GES-ELECTRONICS, a.s.Křenová 29

602 00 BrnoTel.: 543 257 373

e-mail: ges.brno@ges.cz

ModelářPolská 22

779 00 OlomoucTel.: 777 617 962

Po–Pá 10–17, Čt 10–13So 9–12 po tel. domluvě

FunmodelsOkružná 6

917 01 TrnavaTel.: 00421 905 327 107

Po–Pá 9–17, So 9–12

Modelářství – TepliceU Červeného kostela 36/17

415 03 TepliceTel.: 777 200 475

Po–Pá 9–12, 13–17.30

MEISTER-MODELLBAUwww.meister-modellbau.com

Slovany 462348 13 Chodová Planá

Tel.: 602 426 127Po–Pá 9–17, So–Ne po tel. dohodě

RC market Pálavské nám. 11

628 00 Brno-VinohradyTel.: 511 116 693

Po–Pá 9,30–18, So 9–11

RC Modely JičínHolín 42, 506 01 Jičín

Tel.: 493 534 071, 777 695 899Po–Pá 7–16, So 8–12

www.rcmodely-jicin.cz

SLOT CAR S.R.O.Shopping park Ostrava

Olympie OlomoucTel.: 777 305 265

Po–Pá 14–20, So–Ne 10–20 www.autodraha-sc.cz

Fogt ModellsportMasarykovo nám. 26

(nad prodejnou Cyklo Kropáč) Hodonín

Tel.: 518 342 506, 608 035 067Po–Čt 10–17, Pá 10–14

Oxford BookshopLaurinská 9 Bratislava 1

Tel.: 00421 252 622 029Po–Pá 10–19, So–Ne 10–17

DREMEL-SHOP.CZSpálená 440

388 01 BlatnáTel.: 383 420 513

Po–Pá 7–16.30, So 8–11.30

OBCHODNÍCI PŘEDPLATITELŮM

WWW.AGAMA-COLOR.CZPřerovská 496

530 06 PardubiceTel.: 603 223 877

Po–Ne 0–24

GES-ELECTRONICS, a.s.Habrmanova 14

500 02 Hradec KrálovéTel.: 495 532 368

e-mail: ges.hradec@ges.cz

GES-ELECTRONICS, a.s.28. října 273

709 00 Ostrava Tel.: 596 637 373

e-mail: ges.ostrava@ges.cz

GES-ELECTRONICS, a.s.Studentská 55a

323 00 Plzeň Tel.: 377 373 311

e-mail: ges.plzen@ges.cz

GES-ELECTRONICS, a.s.Myslíkova 31

110 00 Praha 1 Tel.: 222 724 803

e-mail: ges.praha@ges.cz

Obchodníci předplatitelům

Modelář VaňouchKorunovační 16 170 00 Praha 7,

Tel.: 233 378 679 Po–Pá 9–18

MG modelVoženílkova 5562

760 05 Zlínwww.mgmodel.cz

Po, St, Čt, Pá 10–18; So 9–12

ZDE MŮŽE BÝT I VAŠE PRODEJNA

4

PEL-MEL

RCR 2/2011

V únoru se dožívá kulatého životního jubilea

Mgr. Věra Pavková

z RMK Krupka. Nejenže jmenovanému klubu dlou-há léta šéfuje, k vrcholovému modelářství přivedla spolu s manželem i své dva syny. Mimo to se věnuje výchově mladého modelářského dorostu v Krupce. Aktivně se podílela a podílí na organizaci republi-kových a mezinárodních soutěží. Působí také jako mezinárodní rozhodčí FAI a reprezentačnímu druž-stvu raketýrů České republiky dělá pomyšlení. V raketovém modelářství není první ženou, která by se tomuto sportu věnovala, ale s takovým zaujetím a vytrvalostí to nedokázala žádná. Z celého srdce přejeme Věře do dalších let pevné zdraví, hodně elánu a aby vytrvala!

Za raketové modeláře ČR Jirka Kašpar

Dne 15. ledna se dožil 80 let

Jaroslav Vylíčil ze Šumperka. Modelaří od mládí. Věnoval se přede-vším rádiem řízeným modelům, v kteréžto odbornos-ti dosáhl mnoha úspěchů jak u nás, tak v zahraničí. Jeho doménou byly rádiem řízené makety, s nimiž po mnoho let patřil mezi naše nejlepší modeláře.Do dalších let mu přejeme mnoho zdraví a spoko-jenosti.

Členové LMK Šumperk

V červnu se bude konat na letišti Aeroklubu Raná 32. setkání historic-kých větroňů Grunau Baby a také se-tkání letounů Z-24 Krajánek.

Pořadatelé by byli rádi, kdyby se setkání zúčastnili také modeláři s maketami nebo polomaketami těchto historických strojů.

Přijet na letiště je samozřejmě možné kterýkoliv den v době trvání

setkání, tedy od 11. do 19. června. Přesný den setkání modelů bude ur-čen podle toho, kolik bude zájemců z řad modelářů, aby nebyla naruše-na plynulost setkání velkých leta-del.

Zájemci se mohou se stručným popisem, případně snímkem modelu přihlásit na e-mailovou adresu arny-un@centrum.cz.

Víkend s modely

OPRAVTE SI:V RC revue 12/2010 byl u článku Majstrovstvá Slovenska kategórií F5J k fotografi i na straně 34 vlevo dole uveřejněn popisek, v němž se uvádí, že je na ní Aleš Krátký s mo-delem Daidalos. Na zmíněném snímku je však soutěžící Lubomír Vaňura.Za tento omyl se Lubomíru Vaňu-rovi a všem čtenářům omlouvá-me.

Redakce RC revue

Školení v DalovicíchV ZŠ Dalovice se ve dnech 20.

a 21. listopadu minulého roku usku-tečnilo školení rozhodčích v raketo-vém modelářství.

V sobotu 20. listopadu byla na programu pravidla FAI kategorií S3A, S4A, S6A, S9A, S1A, S8E/P a S8D včetně dodatků pro rok 2011

a jejich přizpůsobení na-šim podmínkám.

Řešilo se a dohodlo se jak zabezpečit soutěže po-řádané v ČR, jak má po-stupovat sportovní komi-sař, časoměřiči a jury. Všechny připomínky byly zodpovězeny a všichni se dohodli na stejném měřít-ku hodnocení.

V neděli byly na pro-gramu dvě kategorie ma-ket, a to S5 a S7. Pravidla byla prezentována teore-ticky a pak i prakticky, proběhla k nim i bohatá diskuse.

Lektory byli meziná-rodní rozhodčí FAI Ing. Evžen Souček, Mgr. Věra Pavková, Bedřich Pavka a Jiří Kašpar. Školení se zúčastnilo 32 modelářů ze sedmi raketomodelářských klubů (RMK Dalovice, MK Šenov, RCSO Český Těšín, RMK Letovice, RMK Krupka, RMK Praha a RC Model Krupka), kteří nyní mají platné prů-kazy rozhodčích až do roku 2014.

Poděkování od všech účastníků školení patří řediteli a všemu perso-nálu ZŠ Dalovice za pěkné pro-středí, dobrou stravu a příjemné chvíle.

Mgr. Věra Pavková

Vývoj RC souprav a modelářská pravidlaK napsání následující krátké

úvahy či tak trochu prognózy mě přivedla diskuse na „dotazovně“ na webu KLeMČR. Řešil se tam problém souprav v pásmu 2,4 GHz vybavených telemetrií, to zname-ná přenosem dat z modelu zpět na vysílač k pilotovi. Naše i meziná-rodní pravidla dosud jakýkoliv přenos informací zpět k pilotovi striktně zakazovala a trochu se di-vím, proč si tyto soupravy s du-plexním spojením vysílače a přijí-mače modelaři kupovali, když vě-děli, že se dostávají do rozporu se soutěžními pravidly!

Předsednictvo KLeMČR tento problém vyřešilo dodatečnou le-galizací souprav s telemetrií tak, že zpět k pilotovi se smějí přenášet pouze informace o napětí palubní-

ho zdroje v modelu a o stavu či kvalitě rádiového přenosu mezi vysílačem a modelem. Tím se ale-spoň zatím vyřešil tento dílčí pro-blém.

Obecně mají všechny soupravy pracující v pásmu 2,4 GHz proti „starým“ soupravám v pásmech 35 a 40 MHz jednu nespornou a neoddiskutovatelnou výhodu – nedají se jednoduchým způsobem rušit, a jejich provoz je tudíž mno-hem bezpečnější. Dnes již více než 90 % modelářů na soutěžích tuto výhodu pochopilo, a tak zůstává jen pár těch „skalních“, kteří se nehodlají klasických souprav zba-vit anebo je adaptovat na 2,4 GHz. Řeknete si asi, že je to jejich pro-blém, když riskují zničení modelu anebo způsobení nějaké jiné ško-

dy, ale ono to tak není! Oni totiž také komplikují život pořadatelům soutěží, kteří si kvůli několika je-dincům musejí opatřovat kontrolní monitor, hlídat kmitočtové kanály, zřizovat úschovnu vysílačů, vydá-vat vysílače na start a u skupino-vých startů hledat vhodné složení skupin podle požitých kanálů. Kdyby všichni účastníci soutěže byli v pásmu 2,4 GHz, všechy tyto starosti by odpadly.

Co vlastně brání tomu, aby kla-sické soupravy byly pro soutěžní použití zakázány, když jsou ná-chylné na vnější rušení, jsou méně bezpečné a komplikují život pořa-datelům?

Došlo by k podstatnému zjed-nodušení soutěžních pravidel, od-padly by obsáhlé statě o manipu-

laci s vysílači ve smyslu, kdy smí či nesmí soutěžící vysílač zapnout, kdy nejpozději musí vysílač ode-vzdat do úschovny atd. – prostě pravidla by se značně zjednoduši-la a bezpečnost létání zvýšila; při-tom by soutěžící mohli mít vysílač stále u sebe i v průběhu soutěže či závodu. Pokud zmiňuji závody, tak třeba pro F3D nebo F5D vidím již dnes jako naprostou nutnost připustit do závodu pouze soupra-vy v pásmu 2,4 GHz jako význam-ný krok ke zvýšení bezpečnosti těchto kategorií.

Jsem toho názoru, že i předsed-nictvo CIAM FAI a jeho odborné subkomise budou muset problémy související s rychlým vývojem ří-dicích souprav řešit a upřesňovat či měnit pravidla soutěžního létá-ní.

Je asi rozumné, když bude trvat snaha se bránit úplné automatizaci řízení modelu, protože principem soutěžení by měla zůstat zručnost pilota a ne šikovnost programáto-rů na stále se zdokonalujícím tech-nickém vybavení, ale kdo ví, jak to bude vypadat třeba za 20 let? Vždyť třeba před 10 léty jsme ani netušili, že se bude létat v pásmu 2,4 GHz a s telemetrií se pracova-lo pomalu jen v kosmickém vý-zkumu!

Ing. Jiří Havel

5RCR 2/2011

INZERCE

Tak jak jsou v posledním deseti-letí čím dál tím více v oblibě velké modely letadel, samozřejmě exis-tují i velké modely raket a jejich příznivci. Je velice chvályhodné,

že v loňském roce se v ČR usku-tečnil už pátý, opravdu velice zda-řilý ročník setkání těchto přízniv-ců, o čemž na stránkách RC revue už referoval dlouholetý raketový modelář Karel Jeřábek. Týden po něm se konal ve Švýcarsku desátý ročník podobné akce, setkání sta-vitelů a příznivců velkých raket v krásném údolí Val de Ruz u fran-couzských hranic.

Jde o jedno z největších setkání stavitelů velkých modelů raket v Evropě, i když toto tvrzení je nutné brát s určitou rezervou, ne-boť nejde o žádný mega sraz. Lidí, již stavějí opravdu velké modely raket, je v Evropě poskrovnu, nic-méně právě zde se pravidelně se-tkávají lidé opravdu z celé Evropy (obr. 1).

Při tomto předvádění modelů ra-ket se v podstatě o nic nesoutěží, nesbírají se žádné medaile, a účast-níkům jde jen o ukázkové lety těch-to mnohdy opravdových obrů. Jedi-

nou odměnou je potěšení ze zdaři-lého startu a bezpečného přistání.

Na setkání však lze najít spous-tu nových inspirací, triků a kon-strukčních řešení. K vidění jsou jak rakety vlastní konstrukce (obr. 2), tak i krásné makety a polomakety

skutečných raket, a to v měřítku, jež někdy opravdu bere dech.

Moje cesta za modely velkých raket začala ně-kdy v roce 2000 po po-měrně dlouhé přestávce, během níž jsem žádnou raketu nepostavil. Vlastně jsem s raketovým mode-lářstvím skončil ještě dří-ve, než byla zastavena výroba velice známých raketových motorů v ZVS Dubnica nad Váhom. To-to ukončení výroby mělo za následek obrovský útlum raketového mode-lářství obecně, neboť na

trhu v podstatě nebyly volně do-stupné žádné vhodné silné motory.

Myšlenka na stavbu velkého modelu rakety mě pronásledovala už od mladých let. Zásadním pro-blémem ale vždy byla pohonná jednotka. Někdy v devadesátých létech se na internetu začaly obje-vovat informace o hybridních ra-ketových motorech. Ty se začaly používat i v modelech raket a pár fi rem je i začalo vyrábět. Takže jsem si našel na internetu nejbližší-ho prodejce, jenž byl ve Švýcar-sku, a napsal mu dopis. Odpověď došla obratem. Sice mě moc nepo-těšila, protože k zakoupení tohoto motoru byla vyžadována certifi ka-ce, ale majitel prodejny Jurg Thu-ring mě odkázal na modeláře z je-ho klubu Honzu Trnku, jenž po-chází z Brna a ve Švýcarsku dlou-hodobě žije a je samozřejmě taktéž fanda do velkých raket. Tím padla jazyková bariéra a má cesta za opravdu velkými modely raket ko-nečně začala. Čecha lze nalézt –

6 RCR 2/2011

NEJEN RC

Setkání příznivců velkých raket ve Švýcarsku

Obr. 1

Tabulka 1: Rozdělení modelář-ských raketových motorů podle celkového impulzu

Třída celkový impulz v NsA 1,25–2,50 B 2,51–5,00C 5–10D 10–20E 20-40F 40–80G 80–180H 160–320 I 320–640J 640–1 280K 1 280–2 560L 2 560–5 120M 5 120–10 240N 10 240–20 480O 20 480–40 960

Obr. 2

Obr. 4

Obr. 3

k mé velké radosti – opravdu všu-de! Švýcarsko jsem několikrát na-vštívil a udělal si certifi kaci L1 a později i L2.

Jak se vlastně v Evropě létá s velkými modely raket a jak je to s legislativou u těchto motorů?

Raketové motory jsou obecně pro modeláře roztříděny podle vý-konu a označeny podle abecedy od A až po O (tabulka 1).

Motory do celkového impulzu 160 Ns může používat osoba starší 18 let v podstatě bez omezení.

U motorů nad 160 Ns je již vy-žadována takzvaná certifi kace L1. Zkouška obnáší postavit raketu, jež bezpečně poletí s motorem o celkovém impulzu ve skupině H až I. Modelář předvede model a bezpečný start a přistání.

Certifi kace L2 už obnáší kromě postavení funkčního modelu na motory třídy J až L i písemnou zkoušku z předpisů a technických parametrů, zakončenou ukázkou letu vlastního modelu v této vý-konnostní třídě, na což dohlíží zkušební komisař. Pokud vše do-

padne dobře, modelář obdrží certi-fi kační kartičku, je zaevidován do mezinárodní databáze a může létat s raketami větších výkonů. Ale hlavně mu prodají motory u L1 do 500 Ns a u L2 do 5 000 Ns celko-vého impulzu. Tak jsem se sice k hybridním raketovým motorům

hned nedostal, ale zase jsem získal oprávnění (certifi kaci) k manipu-laci s motory na TPH do 5 000 Ns.

Několik fandů z Čech a Moravy se v roce 2009 domluvilo a společ-ně vyrazilo týden po české akci v Koprníku na setkání ve Val de Ruz (obr. 3). Mně osobně cesta ze

střední Moravy trvá dobrých jede-náct hodin a až na místo to mám té-měř 1 100 km.

Po nekonečné jízdě jsme dorazili na místo. Kdo by čekal perfektní modelářské letiště, byl by velice zklamán. Vzletová plocha je tvořena jednou loukou, kterou majitel za úplatu vždy poseče. Členové klubu vždy musejí obejít všech 63 majitelů sousedních parcel a obstarat jejich souhlas s konáním akce. To bývá opravdu nadlidský úkol, neboť vždy se najdou jeden či dva, kteří s tím nesouhlasí, a je nutné na to brát zře-tel. Akce se sice koná v perfektně přehledném údolí o rozloze několika desítek kilometrů čtverečních, ale to je tvořeno někdy až neskutečně ma-lými políčky jednotlivých majitelů. Největší část ploch je v držení sou-kromé školy, něco na způsob naší střední zemědělské, a s jejím svole-ním se může akce pořádat.

Každý účastník si po příjezdu zabere menší plácek, kde si postaví párty stan, a v něm připravuje mo-dely k prezentaci a k letu. Součástí

7RCR 2/2011

NEJEN RC

Obr. 5 Obr. 6

Obr. 8

Obr. 7

Obr. 9

(Pokračování na straně 8)

tohoto setkání vždy bývá i certifi kace nových ža-datelů, přičemž nejimpo-zantnějšími jsou beze-sporu lety certifi kace L3, tj. modely s motory nad 5 000 Ns! Letos to byl Andreas Muler ze Švý-carska se svým Atlasem-Centaurem SLV-3D (obr. 4), poháněným motorem Aerotech M 1 297 W o celkovém impulzu 5 417 Ns, a Luis Schreyer z Německa s perfektním modelem Saturnu 1B (obr. 5), poháněným stej-ným motorem.

Hlavní důraz při této akci je kladen především na bezpečnost. Na tento den je vyhrazen pro rake-tové modeláře letový pro-stor až do výšky 3 km. Každý účastník musí za-platit pojištění pro případ nějaké škody. Prostor pro účastníky a diváky je vždy vyme-zen a označen. Poměrně striktně se dbá na to, aby se v prostoru přípra-vy raket nekouřilo. Mezinárodní asociace raketových modelářů Tri-poli má navíc uzavřeno bezpeč-nostní pojištění na škody, které by vznikly druhým účastníkům, a bere záštitu nad celou touto akcí.

Nejčastěji používané raketové motory jsou americké Aerotechy. Ty se vyznačují velkou spolehli-vostí a širokým spektrem výkonu. V dnešní době se již převážně létá s reloadably, tzn. že se koupí určitý motor (casing) tvořený trubkou z lehké hliníkové slitiny a do něj se jen kupují hnací náplně. Motor se před startem musí poskládat, což je

i součást certifi kační zkoušky. Po vyhoření se jen vyčistí a může se pou-žít znovu. Kompozito-vých motorů na jedno po-užití bylo sice vidět veli-ce málo, avšak v malém výkonu se dělají opravdu ve velkém sortimentu. Přímo na startovišti je i malá pojízdná prodejna, kde lze zakoupit motory a další komponenty.

Mně osobně jsou veli-ce sympatické tzv. fenol-papírové trubky na trupy raket. Jsou velice pevné a přiměřeně lehké. K stavbě raket používám zásadně jen tyto trubky. Na jejich výrobu se v USA přímo specializuje několik fi rem a jsou vyrá-běny v širokém spektru

průměrů, a dokonce i na rozměry motorů, a to s velkou přesností.

Otevření padáku je u velkých raket nutné řešit zásadně zdvojeně, a to kombinací pyrovýmetu z mo-toru, pokud to konstrukce motoru umožňuje, a elektronicky. Návrat velkého modelu rakety převážně probíhá tak, že v apogeu dojde k výmetu malého padáku, s nímž raketa padá poměrně rychle k ze-mi, a tak není unášena do dálky větrem, a potom v cca 200 metrech či méně, podle nastavení elektroni-ky, se otevře hlavní padák a raketa dosedne měkce na zem. Jsou zde uplatňovány různé triky a technic-ká řešení, ale kromě servoventilů je vždy používán výmet s malým

množstvím černého pra-chu. Toto množství vždy záleží na velikosti rake-ty. Lze je sice vypočítat podle vzorce, ovšem z vlastní zkušenosti vím, že je dobré si to pro jisto-tu ještě ověřit empiricky.

Samotné setkání trvá vždy několik dnů. Začí-ná se srazem v pátek v hotelu. V sobotu brzy ráno je nachystané odpa-liště, jež je podle výkonu raket rozděleno na sekto-ry A, B, C a X . Po ne-zbytném raním brífi nku, při němž jsou všichni re-gistrovaní účastníci se-známeni s bezpečnostní-mi předpisy, je určen ve-doucí odpalu, který neú-navně připravené rakety odpaluje a současně všechny přihlížející in-formuje o parametrech modelů.

Součástí předstartovní přípravy je i kontrola technického provede-ní, zaprotokolování modelu a jeho schválení k letu. Přece jen jde v mnoha případech o modely s vel-mi výkonnými motory, které by ne-správným použitím mohly ohrozit nejen samotné účastníky setkání, ale byly by schopny nekontrolova-telně doletět až do přilehlé vesnice.

Na některé rakety a nastavení letové elektroniky byl nezbytný velký žebřík a pomoc několika dalších modelářů (obr. 6, obr. 7). Příkladem je příprava na certifi ka-ci L3 modelu rakety Atlas-Cen-taur, jehož padák dosahuje oprav-du obřích rozměrů (obr. 8).

Nechyběl ani velice zdařilý mo-del protiletecké rakety Volchov italského modeláře Ste-fana Figiniho (obr. 9).

Třešinkou na dortu setkání byl nádherný start 4,5 m velké rakety Ariane 4 v naprosto do-konalém provedení (obr. 10). Start této rakety byl opravdu zážitek, který doslova bral dech. Rake-ta byla poháněna centrál-ním motorem M 1939 o celkovém impulzu 10 240 Ns (nejde o pře-klep, opravdu to bylo de-set tisíc dvě stě čtyřicet) a dále dvěma motory K 550 po 1 780 Ns a dvě-ma J 350 po 750 Ns. Cel-kový impulz všech mo-torů byl neuvěřitelných 15,3 kNs (obr. 11)!

Naše výprava přivez-la dva modely. Tím prv-ním byla raketa Astra

Petra Vysloužila z RMK Praha (obr. 12) a druhým můj nejmenší model G-Force (obr 13). Je třeba poznamenat, že rakety nám letěly naprosto perfektně a rozhodně jsme si ostudu neuřízli. Navíc si Petr během tohoto příjemně strá-veného víkendu udělal certifi kace L1 i L2. Stihl to dokonce během jednoho dne. Klobouk dolů!

Na závěr musíme vřele poděko-vat Honzovi Trnkovi ze Švýcar-ska, jenž nám vše trpělivě vysvět-loval a současně nám dělal i tlu-močníka v technických záležitos-tech.

Pevně doufám, že to nebyla na-še poslední účast a v budoucnu na toto setkání zase někdy vyrazíme.

Vladimír Jiruš TRA 11538

NEJEN RC

RCR 2/20118Obr. 13

Obr. 10 Obr. 11

Obr. 12

(Pokračování ze str. 7)

RCR 2/2011 9

INZERCE

OLDTIMERY

RCR 2/201110

Rada pro větroňáře i gumáčkáře

Nemáme-li k dispozici vhodný časovač, můžeme jej nahradit dout-nákem zhotoveným z bavlněné šňů-ry používané ku stahování rolet či záclon. Nejvhodnější jsou o průměru 3–4 mm. Délku volíme podle od-zkoušeného času hoření doutnáku.

Bavlněnou šňůru – provazec na-táhneme na stůl, konce zatížíme a od jedné strany vyznačíme barevným lihovým fi xem dílky po 10 mm. Tak-

to zhotovený doutnák svineme na vyřazenou cívků od psací barvicí oásky do psacích strojů či jiné vhod-né cívky, vložíme do kulaté krabičky s předvrtanou dírkou, kterou dout-nák protáhneme ven a necháme trčet zhruba 2–3 cm; takto získáme mož-nost odhadu potřebné délky doutná-ku pro determalizátor svého mo- delu.

AD

Soutěžní model větroně Pluto

Technická data modelu:Rozpětí 2 280 mmDélka 1 640 mmHmotnost 955 gPlocha 64,9 dm2

Profi l křídla Clarky-YProfi l VOP Clark-Y 80 %

Konstrukce: Ervín Farský, 1945

Model Pluto pochází z dílny dobré brněnské party, která se scházela i po dobu války na letišti Medlánky. Kromě Ervína Farského k ní tehdy patřili Pavel Lanštiak, Luboš Kočí, Jaromír Jančařík, Zde-něk Bedřich či Zdeněk Husička. Lé-tali hlavně pro své potěšení.

Ervín Farský si velmi dobře ro-zuměl s Pavlem Lanštiakem, spo-lečně vymýšleli nové konstrukce modelů a každou volnou chvíli také společně létali.

Když válka skončila, podařilo se již 2. června 1945 na Medlánkách zahájit bezmotorové létání. První družstvo bylo složeno vesměs z předválečných pilotů stupně B a C. Jeho úkolem bylo co nejdříve obnovit všechny zapomenuté zna-losti a vyškolit instrukory, kteří by mohli vést výcvik nových členů. V medláneckých dílnách bylo pro tento účel opraveno několik kluzá-ků. K 1. srpnu 1945 byla založena Zemská plachtařská škola a zahá-jeny pravidelné měsíční kurzy A, B a C.

Rokem 1945 skončilo jakési prv-ní období poválečného provozu na letišti Medlánky. S jarem roku 1946 přišlo na toto letiště mnoho nového, hlavně příliv nové krve – nových zájemců o létání. Byli mezi nimi sa-mozřejmě i modeláři: Farský, brat-ři Hemzové, Lanštiak, Chloupek a Bedřich, jimž tak na modelařinu zbývalo méně času.

Přesto se Ervín Farský rozhodl přes zimní měsíce zrenovovat svůj již zastaralý a poškozený model Pluto. Později se však rozhodl pro Celostátní modelářskou soutěže ve Zlíně 1946 postavit nový model, který nesl jméno Rosita.

Model Pluto byl celý postaven pouze z tuzemského materiálu. V té

době se velmi propagovaly „krka-té“ modely, tedy s křídlem vysoko nadsazeným vůči VOP. Ervín šel opačným směrem, nadsadil VOP hodně nad křídlo a letový projev Pluta byl přitom také docela sluš-ný. Model poutal pozornost i neob-vyklým lomením křídla s pětistup-ňovou šípovitostí a polohou těžiště hodně vzadu. Pro svůj prostorný trup může dnes být vhodný pro RC model.

Trup desetibokého průřezu byl sestaven z překližkových přepážek a smrkových podélníků. Hlavní po-délníky 3 x 8 byly po obvodě trupu doplněny pomocnými podélníky 3 x 5. Hlavice z lipového hranolu byla opracována do patřičného tva-ru, včetně zářezů pro podélníky tru-pu. Přistávací lyže z překližky 5 by-la doplněna vlečným háčkem z oce-lového drátu o průměru 1,5.

Část trupu v místě odnímacího křídla byla slepena na základové desce z překližky 1,5 se šikminami; celek byl uchycen gumovými oky vedenými přes kolíky o průměru 4, ukotvenými v trupu. Přepážky tru-pu až po odtokovou hranu křídla byly z překližky 1,5, ostatní smě-rem dozadu z překližky 1; všechny byly co nejvíce vylehčené.

Vzadu trupu plynule přecházel do poměrně vysoké SOP se dvěma steveny. Spodní část SOP byla ohnuta z bambusové štěpiny 4 x 4 nad plamenem svíčky. Žebra SOP z překližky 1 měla symetrický pro-fi l NACA 009. Smrková náběžná lišta měla průřez 3 x 8 a odtoková 3 x 12. Náběžná i odtoková lišta byly doplněny ocelovými háčky pro připoutání VOP.

Trimovací ploška sestávala ze dvou dílů z překližky 0,8 x 25 x 150 a smrkové lišty 3 x 10. K SOP byla upevněna třemi vetknutými oheb-

nými plíšky. Přechod SOP do trupu byl z překližky 1,5.

Celý trup byl lepen na přípravku z rovné desky a lišt alespoň 10 x 10, rozmístěných podle rozteče přepá-žek a přišroubovaných k desce. Le-pil se na hlavních podélnících trupu (3 x 8), jištených ke kolíkům pásky gumy. Půdorysná rovina se hlídala pouze okem. Postupně byly po ob-vodu trupu doplňovány pomocné podélníky (3 x 5). Vše se lepilo acetonovým lepidlem a studeným kaseinovým klihem.

Křídlo s mírným šípem 5° bylo dělené, spojené spojkami z buko-vých kulatin o průměru 8 a 6, ukot-venými ve středových žebrech z překližky 2. Celkem neobvyklé bylo použití profi lu Clark-Y a hlav-ně dvojité vzepětí konců křídla. Model však létal spolehlivě a na soutěžích podával standardní vý-kony.

Středová žebra z překližky 2 by-la bez vylehčení, všechna ostatní žebra z překližky 1 byla co nejvíce vylehčena. Náběžná lišta ze smrku 5 x 5 byla usazena na koso. Celkem tři nosníky byly ze smrkových lišt 4 x 12, od zúžení křídla plynule shoblovaných na 4 x 10. Odtoková lišta ze smrku 4 x 12 byla sbrouše-na do klínovitého průřezu a opatře-na zářezy pro žebra.

V místech lomení byly podélní-ky křídla šikmo seříznuté a z obou stran přelepené výztuhami z pře-kližky 1. U náběžné i odtokové liš-ty byly v těchto místech vlepeny ro-hové výkližky z překližky 1.

Koncové oblouky byly lamelo-vány ze šesti pásků dýhy 0,5 v hře-bíčkové šabloně a po zaschnutí obroušené na přesný tvar.

V základové desce přechodu kří-dla do trupu byly vlepeny bukové hranoly, do otvorů v nichž se zasou-valy spojky křídla. Po spojení se

křídlo, respektive základová deska usadila na trup a připevnila gumo-vými oky přes bambusové kolíky zalepené v konstrukci trupu. Střed křídla v rozsahu dvou polí mezi žebry byl potažen dýhou 0,5.

VOP lichoběžníkového půdory-su se zaoblenými konci, opatřená profi lem Clark-Y sníženým na 80 %, byla v celku, bez vzepětí.

Všechna žebra zhotovená z pře-kližky 1 byla vylehčena. Náběžná lišta ze smrku 4 x 4 byla opět posta-vena na koso. Hlavní nosník ze smrkové lišty 3 x 10 byl ke koncům plynule shoblován na 3 x 7. Smrko-vá odtoková lišta 3 x 10 byla ke koncům shoblována na 2,5 x 7, po celé délce sbroušená do klínu a opatřená zářezy pro žebra.

Střed VOP byl u náběžné i odto-kové lišty vyztužen bambusovými štěpinami a shora potažen dýhou 0,5 s léty orientovanými napříč. Koncové oblouky byly lamelovány v hřebíčkové šabloně z pěti pásků dýhy 0,5.

K SOP se VOP poutala gumový-mi oky přes háčky z ocelového drá-tu o průměru 1.

Trup i křídlo byly potaženy tlust-ším papírem Diplom, VOP tenčím papírem Flumo. Po vypnutí vodou byl potah lakován třikrát cellono-vým lakem. Barevné doplňky byly na model stříkány fi xírkou – ústy.

Po vyvážení a zaklouzání se mo-del vytahoval podle tehdejších pra-videl na šňůře o délce 100 m. Ko-nečný výsledek byl součtem časů ze tří letů, omezených maximem 5 min.

Podle podkladů Pavla Lanštiakazpracoval Zdeněk Raška senior

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

►

11RCR 2/2011

►

OLDTIMERY

12 RCR 2/2011

INZERCE

VYRÁBÍ: Hitec, Jižní KoreaDODÁVÁ: RCM Pelikán, Pardubice

V zavádění nových serv určených pro přímé napájení dvoučlánkem Li-pol pokročila fi rma Hitec koncem loňského roku uvedením serv HS-5665MH a HS-5685MH na trh. Vzorky výrobků poskytl dovozce naší redakci k vyzkoušení.

Přes svou sílu se oba typy podle rozměrů řadí k digitálním servům standardní velikosti. Liší se jen v převodovém poměru třetího ze čtyř stupňů převodovky. HS-5665MH je označováno jako „super speed“ (super rychlé), HS-5685MH jako „super torque“ (super silné), ale toto přinejmenším v prvním přípa-dě neplatí, na to deklarovaná rych-lost 0,14 s/60° stupňů těžko stačí, ostatně rozdíl parametrů obou serv není nijak velký. Na krytech jsou lé-pe odpovídající popisy, „super torque“ a „ultra torque“. Obě serva jsou podle výrobce univerzální, ur-čená například pro řízení on-road i off-road aut v měřítku 1 : 10 a 1 : 8, případně pro větší vrtulníky a akro-batická letadla.

Serva mají standardní třídílný plastový kryt, běžný motor a sníma-cí potenciometr se zvýšenou život-ností; servozesilovač s FET výkono-vými spínacími tranzistory je pro-gramovatelný programátory Hitec HFP-10, HFP-20, HPP-21 nebo

HPP-21 Plus. Nastavit se dá poloha neutrálu, velikost výchylky, fail safe, šířka pásma necitlivosti, rychlost a smysl otáčení.

Převodovka je převáž-ně kovová, pastorek je mosazný, první kolo v kombinaci polyamidu a mosazi, druhé a třetí mo-saz/ocel a unašeč je z tvr-dé hliníkové slitiny. Pře-vody vzorků byly z výro-by bohatě namazané tma-vou, pravděpodobně grafi -tovou vazelínou a jejich chod by překvapivě tichý. Unašeč je nahoře i dole uložen do kuličkových lo-

žisek. Výchylku omezuje ocelový kolík v unašeči proti výstupkům v horním dílu krytu, takže se servo dá snadno upravit na průběžné otáč-ky. Zesílený kroucený servokabel je poměrně dlouhý, má přes 30 cm.

V průhledné plastové krabičce jsou k servům přiloženy kromě si-lentbloků a vrutů k uchycení malý polyamidový kotouč, velký karboni-

tový kotouč, jedna jednoramenná a jedna dvouramenná páka, kříž z měkčího červeného plastu, krátká modře eloxovaná duralová páka, re-klamní samolepicí obtisky a návod.

Přestože je uvedeno provozní na-pětí nejméně 6,0 V, obě serva spo-lehlivě pracovala od napětí 3,2 V, takže není nutné se bát ani napájení klasickým čtyřčlánkem nebo z 5V BEC, pochopitelně za cenu menší rychlostí a momentu. Hmotnost je nižší, než udává výrobce, 55 g včet-ně malého kotouče; rozměry krytu odpovídají až na výšku, ta je udána

bez kotouče, respektive vystupující části unašeče.

Na standardní signál 1,0–2,0 ms obě serva udě-lala výchylku 97°, maxi-mální rozsah vstupního signálu byl 0,76–2,24 ms (výchylka 144°). Při pře-kročení mezí servo udr-žuje krajní polohu, není-li aktivována funkce fail safe.

Obě serva měla velmi podobný špičkový odběr proudu, a to přibližně 2,1 A při 6,0 V a 2,6 A při 7,4 V.

Nastavení parametrů prostřednic-tvím programátoru z PC bylo už ně-kolikrát popsáno a funguje stejně ja-ko u ostatních serv, v tomto případě se ovšem nedá nastavit rozlišení a ochrana proti přetížení.

HS-5665MH vykázalo moment 8,6, respektive 9,8 kg.cm, to je o ně-co méně, než udává výrobce, zato doba přeběhu výchylky 60° byla podstatně lepší, jen 0,13/0,11 s, což odpovídá asi o 25 % vyšší rychlosti. Servo HS-5685MH dopadlo podob-ně, nižší moment 11,1/12,5 kg.cm byl kompenzován lepší dobou pře-běhu 60° 0,18/0,15 s (asi o 12 %).

Oba zkoušené typy serv mají po-dobné parametry i určení a osvědče-nou solidní bytelnou konstrukci. Ne-přinášejí žádné převratné změny kromě servozesilovače upraveného na vyšší napětí. Zda je odlišný mo-tor, se mi nepodařilo ani potvrdit, ani vyvrátit. Nejdůležitější výhodou je možnost přímého napájení z dvou-článku Li-pol bez nutnosti použít stabilizátor, čímž se jednak zjedno-dušuje palubní instalace, jednak s vyšším napětím jde ruku v ruce i větší výkon. Doporučená cena obou typů serv je stejná a činí 990 Kč. Ing. Michal Černý

ELEKTRONIKA

13RCR 2/2011

Technické údaje podle výrobceHS-5665MH HS-5685MH

Jmenovité napájecí napětí [V] 6,0–7,4 6,0–7,4Moment (6,0/7,4 V) [kg.cm] 8,8/10,0 11,3/12,9Čas na 60° (6,0/7,4 V) [s] 0,16/0,14 0,20/0,17Hmotnost [g] 60 60Rozměry [mm] 40,6 x 19,8 x 37,8 40,6 x 19,8 x 37,8

Serva HS-5665MH a HS-5685MH

Výrobce, fi rma RCM Pelikán, se k tomuto textu do uzávěrky ne-vyjádřil.

±

Nabíječe Equilibrium 3.0 a Equilibrium Profi VYRÁBÍ: RC SystemDODÁVÁ: RCM Pelikán, Pardubice

Slovo equilibrium, zna-menající rovnováhu nebo vyváženost, se stalo také ozna-čením pro nové nabíječe na našem trhu. Přístroje se vyrábějí v Číně pro sdružení evropských fi rem, kte-ré používá společnou značku RC System a do něhož patří i fi rma RCM Pelikán. Equilibrium 3.0 je jednodušší kompaktní výrobek s vý-konem 50 W a možností přímého sí-ťového napájení. Jeho programové vybavení odpovídá osvědčenému nabíječi e-Station BC-6 (RC revue 9/2007). Equilibrium Profi je vý-kon-

nější a vyba-venější typ, který funkčně vychází z nabíječe e-Station BC6-10 (RC revue 6/2008).

Equilibrium 3.0Bytelný celokovový

kryt má horní, přední i zadní stranu z jediného kusu hliníkového profi lu, do něhož se zasunuje dno zajištěné přišroubovaný-mi boky. Čelní panel je

vodo-rovný s dvouřádkovým podsvíceným displejem s bílými znaky na modrém pozadí. Displej zapuštěný hluboko pod panel je špatně čitelný při jiném než kol-

mém pohledu. Vpředu na-jdeme čtyři obvyklá

ovládací tlačítka v bezespáro-

vém prove-dení. V le-

vém

boku je sí-ťový konektor, sou-

osý konektor napájení 11–

–18 V a konek-tor teplotní sondy, který po připojení USB převodníku dodávaného sa-mostatně může sloužit k přenosu dat do PC nebo sledování na LCD monitoru BatteryMaster PRO. Pra-vým bokem vycházejí výstupní vý-konové zdířky a konektor šestika-nálového balancéru.

Spínaný síťový zdroj zapouzdře-ný v plastovém obalu je uložen v zadní, zvýšené části krytu. Oproti BC-6, v němž byl výstup zdroje ná-silím ohnutý, je zde použita ele-

gantní úhlová průchodka. Zdroj i deska nabíječe jsou uchyceny k hliníkové desce dna a záro-veň k ní jako k chladiči přilé-hají výkonové tranzistory. Chlazení je pasivní, i když

v boku jsou připraveny otvory pro montáž ventilátoru 30 x 30 mm a na desce jsou neosazené pozice součástek pro jeho řízení. Protože převážná část tepla je svedena dolů, je důležité, aby přístroj nestál na

měkkém podkladě a relativně vyso-ké gumové nožičky mohly zajistit odvětrávání.

Deska s plošnými spoji byla z výroby osazena perfektně čistě, příbuznost k desce BC-6 byla zřej-

má. Je-diné, co

bych doporučil doplnit, by bylo

uchycení velkých sou-částek, zejména položených kon-denzátorů, silikonovým kauču-kem. Pak jsem se ale dotkl hlavní-ho kondenzátoru výkonového mě-niče a všiml si, že se i s vývody úplně volně hýbe! Pohled na dru-hou stranu desky už jen potvrdil podezření, oba vývody kondenzá-toru měly typické studené spoje a v pájce byly stopy po „vyklepání“ vodičů zřejmě otřesy při dopravě. Přesně tohle je důvod, proč je důle-žité pevné uchycení všech součás-tek. Vzhledem k tomu, že bez při-pojeného kondenzátoru může dojít k nepředvídatelnému chování, včetně zničení dalších součástek, několik minut, které přístroj chodil před rozebráním, bylo spíše šťast-nou náhodou. Po opravě uvedených spojů a preventivním přepájení ně-

kolika dalších včetně vý-konové tlumivky jsem pokračoval ve zkoušení.

Equilibrium 3.0 se do-dává včetně síťového ka-belu, kabelu s velkými „krokodýlky“ pro připo-jení k akumulátoru nebo stejnosměrnému zdroji a třemi deskovými adap-téry pro servisní konekto-ry PolyQuest, JST-XH a ThunderPower. U pří-stroje je přiložen struč- ný šestijazyčný návod k rychlému použití, jed-ním z jazyků je i čeština. Plnohodnotný podrobný návod v rozsahu 12 stran A4 je volně k dispozici ke stažení na interneto-vých stránkách fi rmy RCM Pelikán.

Plný výkon nabíjení zvládá přístroj bez pro-

blémů, zahřívání zdroje i desky je přiměřené, nejteplejší jsou výko-nové diody (>80 °C), při vybíjení by kryt zvládl uchladit nejméně dvojnásobný výkon. Připojení ko-nektoru stejnosměrného napájení

ELEKTRONIKA

RCR 2/201114

±

má za následek odpojení vnitřní-ho síťového zdroje, to je asi sou-část ochrany. Balancér patří s to-lerancí ±10 mV mezi méně přesné, ale pro běžný provoz a zajištění bezpečnosti stačí. Během zkoušek se vyskytl jediný problém, a to s nespolehlivou funkcí tlačítka Mode/Stop, která se postupně zhoršovala. Vzhledem k to-mu, že jsem neměl roz-šiřující USB sadu, neměl jsem ani mož-

nost vy-zkoušet spo-lupráci s PC.

Programové vybave-ní v první úrovni dává vybrat typ článků (Lixx/NiMH/ /NiCd/Pb) nebo možnost načtení, případně uložení aktuálního nastavení do jedné z pěti pamětí. „Uži-vatelské“ parametry se neukládají do pamětí a jsou platné pro všechny společně.

Uživatelské nastavení obsahuje konkrétní typ Lixx článků a dobu, po níž se v automatickém re-žimu kontroluje shoda zadaných a změřených údajů, citlivost delta peaku samostatně pro NiCd a NiMH, výběr me-zi použitím USB připoje-ní a teplotním senzorem. Další jsou třeba prodleva mezi fázemi při cyklová-ní, omezení doby nabíje-ní, omezení dodaného ná-boje, vypínání zvukové signalizace a minimální přípustné napětí napájecího zdroje (10 až 11 V). Kombinací parametrů lze nastavit i režim časového nabíjení, nabíjení do zahřátí nebo třeba dodá-ní předem určeného náboje.

Nabíje-ní i vybíjení Nixx má kro-mě režimu konstantního proudu i jedno-

duchou automatiku, při níž volba proudu působí jako horní mez. Automat je vhod-ný především pro kvalitní a výkonnější pohonné akumu-látory, u článků s větším vnitřním odporem stanoví zpravidla vyšší

proud a ty se pak v zá-věru nabíjení sil-

ně zahřejí. Nabíjení

je schopné

„nastartovat“ i s články, které

jsou silně vybité, také práce s jedním článkem byla bez problémů. Cyklo-vání (maximálně 5x) využívá aktuál-ní hodnoty nabíjení a vybíjení.

Automat má i nabíjení Lixx článků, ale v tomto případě jde

o automa-tické určení počtu

článků, a to dokonce i v přípa-dě, že není zapojen balancér. Auto-mat výrazně zpomaluje náběh nabí-jecího proudu, protože déle zkouší malým proudem, zda nejde o větší počet silně vybitých článků. Také v tomto případě je proud omezen nastavenou hodnotou. Režim „sto-rage“ balancuje připojenou sadu a současně ji nabíjí nebo vybíjí tak, aby výsledné napětí na článek bylo

3,7 V (Li-ion), 3,8 V (Li-pol) ne-bo 3,3 V (LiFe). Rychlé nabí-

jení ukončuje proces při poklesu proudu na 1/5 nastaveného, režim „ba-lance“ naopak fázi kon-stantního napětí prodlu-

žuje, aby balancér získal více času na práci.

Equilibrium Profi Plastový kryt v podobě skloně-

ného pultu má celou horní plochu pokrytou průhledným materiálem

s okénkem pro podsvícený displej s bílými znaky na modrém pozadí. Displej je výborně čitelný i při šik-mém pohledu. Obvyklá čtyři tlačít-ka jsou vyznačena plasticky i nápi-sy, jsou bezkontaktní s kapacitním snímáním, podobně jako to před ča-sem zavedla na svých nabíječích fi rma Robbe. Nad každým z tlačí-tek je modrá LED a „stisk“ je indi-kován jak jejím svitem, tak akustic-ky. Ovládání u vzorku fungovalo až na dále uvedenou výjimku naprosto spolehlivě.

V levém boku přístroje je mini USB konektor pro připojení k PC a druhý pro teplotní sondu, v pra-vém najdeme výstupní zdířky a ko-

nektor šestikanálového balancéru. Ve zvýšené zadní části krytu je příč-ně uložen hliníkový chladič, venti-látor na něj zprava žene vzduch,

který po ohřátí vychází zčásti vle-vo, zčásti štěrbinami vespod a vzadu. Výkonové prvky jsou

upevněné na chladič a desku s ním mechanicky spojují.

Deska je svou koncepcí výrazně odlišná od nabíje-če BC6-10. Kvalitě osaze-ní i přesnosti výroby bych vytkl jedinou věc, podob-

ně jako v předchozím přípa-dě nepřipevnění velkých součástek

k desce, zde byly ale všechny páje-né spoje perfektní. Napájecí kabely opatřené odrušovacím feritem jsou nezvykle krátké, mají přibližně 40 cm.

Equilibrium Profi se dodává včetně malých svorek na autoaku-mulátor, teplotní sondy s magnetic-kým uchycením na SC články, tří konektorových adaptérů balancéru, USB kabelu a malého CD s obsluž-ným programem Charge Monitor. Návody jsou opět dva, vytištěný malý vícejazyčný u přístroje, po-drobný v češtině je pak volně ke stažení na stránkách www.rcm-peli-kan.cz.

Nabíječ poskytuje solidní vý-kon nabíjení 200 W a vybíjení 25 W, takže plný nabíjecí proud 10 A udrží až pro 5 článků Li-pol. Zvláštní je, že v českém návodu se údaj o výkonu vůbec neuvádí. Chlazení proporcionálně řízeným ventilátorem je výborně účinné, co se týče polovodičových prvků, nic-méně když jsem nechal přístroj bě-žet naplno do šestičlánku Li-pol,

po chvíli začalo být cítit vypalovanou izolaci tlu-mivky měniče. Tlumivka je umístěna v „závětří“ a zvládla se při pokojové teplotě zahřát na 122 °C, což už jádru opravdu ne-svědčí. Nabíječ sice vy-držel i opakovanou práci s plným výkonem, ale přinejmenším pracuje bez rezervy a nedoporu-čil bych jej takto zatěžo-

vat, rozhodně ne za vyšší okolní teploty.

Programové vybavení je velmi podobné jako u nabíječe Equilibri-um 3.0, kromě výkonu je vyšší po-čet pamětí na sady (10). Automatic-ké režimy Nixx i Lixx fungují po-dobně. Rozdíl je v zobrazení napětí balancéru, kde jsou jednotlivé ka-nály číslovány a výpis se už neve-jde přehledně na displej. Nastavi-telná míra podsvícení displeje je značně nelineární. Nabíječ je samo-zřejmě vybaven běžnými ochrana-mi proti přepólování na vstupu ne-bo zkratu na výstupu.

15RCR 2/2011

ELEKTRONIKA

(Pokračování na straně 16)

16 RCR 2/2011

ELEKTRONIKA

Technické údaje podle výrobceEquilibrium 3.0 Equilibrium Profi

Napájecí napětí 10–18 V DC 100–240 V AC (50-60 Hz) 11 - 18 V DC

Počet článků Nixx/Lixx 1 - 15 / 1 - 6 1 - 18 / 1 - 6Nabíjecí proud / výkon 0,1 - 5,0 A / 50 W 0,1 - 10,0 A / 200 WVybíjecí proud / výkon 0,1 - 1,0 A / 5 W 0,1 - 5,0 A / 25 WProud / přesnost balancéru 300 mA / +- 10 mA 300 mA / +- 10 mVCyklování článků 5x 5xPaměti na parametry sad 5 10USB spojení s PC Externí sada InterníRozměry 134x142x36 mm 175x150x67 mmHmotnost 647 g 610 g

Charge MonitorNa CD přiloženém

k nabíječi Equilibrium Profi nebo prodávaném jako součást USB sady je program Charge Monitor verze 10.4.35 a názorný návod k jeho instalaci v šesti jazycích. Program vyžaduje OS Windows XP, Vista nebo 7, ovšem pouze v 32bitové verzi, na 64bitových systémech ne-ní podle návodu spolehlivá funkce programu zaručena. Zkouška odpo-vídala těmto údajům, na 32bitovém Win XP se program nainstaloval a pracoval zcela bez problémů, na 64bitovém W7 se nainstaloval a spustil, ale ovladač nespolupraco-val s USB. Vzhledem k tomu, že jde o obecně využitelný a dostupný ovladač sériového převodníku s ob-vodem CP2102, byl by i tento pro-blém pravděpodobně řešitelný sta-žením novějších ovladačů ze strá-nek fi rmy Silicon Laboratories (www.silabs.com).

Program v levé části číselně uka-zuje předávané a vypočtené hodno-ty, vpravo nahoře je plocha grafu napětí, proudu, kapacity a teploty. Jednotlivé křivky se dají vypnout nebo zapnout, změny měřítek jsou automatické. Dole se ukazuje vel-kými znaky napětí, proud a kapaci-ta, vedle toho je ve stylizovaných nákresech článků sloupcovým gra-fem i přesným číselným údajem uvedeno napětí jednotlivých článků získané balancérem. Program na sledování hodnot stačí, ale nemá

prakticky žádné grafi cké možnosti a neumí získa-ná data ani uložit nebo zpátky načíst a zobrazit později; může však graf vytisknout. Naštěstí jde data exportovat do sou-boru ve formátu MS Ex-cel a následně zpracovat buď v něm, nebo impor-tovat do jiného programu určeného k úpravě a zpra-cování nabíjecích a vybí-jecích průběhů. Lze dou-

fat, že časem se nabíječe Equilibri-um a jejich formát komunikace ob-jeví v nabídce univerzálního pro-gramu LogView, čímž by omezení grafi ckých možností pominulo.

Na nabíječi Equilibrium Profi se při práci projevil „záhadný“ pro-blém. Jakmile jsem jej spojil s počí-tačem, přestala bezkontaktní tlačít-ka správně fungovat, „přidržení“ nebylo vůbec možné (tlačítka ne-

pravidelně spínala) nebo se objevo-valy dvojité zákmity, někdy zůstá-vala tlačítka trvale sepnutá i po od-dálení prstu. Přístroj zkrátka vůbec nešlo ovládat, přestože jinak fungo-val správně. Protože jsem se s tímto

jevem už dříve setkal, šel jsem prakticky najisto. Problém je v zemnění při provozu ze síťového zdroje. Je-li buď nabíječ napájen z akumulátoru nebo počítač (notebook) ze svých baterií (případ-ně obojí), je všechno v pořádku. Vyhoví i síťo-vé zdroje s dobrým gal-vanickým oddělením, což bohužel Power X-20 od stejného výrobce, fi r-my RC System, není. Se-

tkáte-li se s podobným problémem ovládání, nezbývá než počítač nebo nabíječ nenapájet ze sítě, řešením by bylo i vřazení speciálního galva-nického oddělovače do USB kabe-lu.

ShrnutíEquilibrium 3.0 je

univerzální přístroj, je-hož hlavní výhodou je spojení zdroje, nabíječe, vybíječe i balancéru do jediného kompaktního celku za příznivou cenu. Dodávané příslušenství pak tuto výhodu a uni-verzálnost ještě podtrhu-

je. Není bez zajímavosti, že cena výrobku je méně než poloviční ve srovnání s tím, kolik stál při uve-dení na trh jeho předchůdce BC-6. Výkonem nenadchne, ale začáteč-níkovi postačí a jeho programové vybavení nabízí značně široké možnosti. Problémy zjištěné u vzorku byly zřejmě nahodilou vadou kusu, nicméně důkladnější kontrola kvality výroby by určitě neškodila.

V Equilibriu Profi se výrobce pokusil o výraznou modernizaci vzhledu i ovládání. To první se mu povedlo výborně, bezkontaktní ovládání samo o sobě pracuje skvě-le, ale mělo by být podpořeno také vnitřním galvanickým oddělením USB portu, jinak může uživateli připravit perné chvilky. Solidní vý-kon postačí pro většinu rekreačních modelářů, stejně jako bohatý sorti-ment funkcí, a vybavení, které se musí k nižšímu typu dokupovat, je v ceně.

Doporučená cena nabíječe Equi-librium 3.0 je 1 790 Kč, teplotní či-dlo k němu stojí 159 Kč, stejně jako USB sada; Equilibrium Profi přijde na 2 590 Kč. Ing. Michal Černý

Výrobce, fi rma RCM Pelikán, se k tomuto textu do uzávěrky ne-vyjádřil.

(Pokračování ze str. 15)

Řešení je jednoduché: rozdělit napájení palubního systému do více nezávislých okruhů. V tomto přípa-dě jsem měl k dispozici celkový vý-kon 8,2 W. Pustil jsem se do inovace pohonu polomakety Bristol Beau-fi ghter bezkomutátorovými motory a instalace zatahovacího podvozku. Regulátory DYS 30 A jsem opatřil chladiči stabilizátorů BEC, každý měl ztrátový výkon 5,6 W, paralelně spojené pak 7,5 W. Napájecí okruhy jsem rozdělil na hlavní, křidélka (2 serva) a výškové kormidlo (1 ser-vo), a vedlejší, směrové kormidlo (1 servo) a podvozek (2 serva). Ka-bely regulátorů se připojují k přijí-mači rozbočovacím kabelem. Kabel prvního regulátoru je bez úprav, stejně tak kabel pro křidélka a výš-kové kormidlo. U kabelů vedlejšího okruhu vyjmeme z krytek střední dutinky, což jsou kabely kladného pólu, a spojíme je paralelně. Z lišty s kolíky odštípneme patřičný počet a spájíme je. Navlékneme kousek smršťovací hadice a tou pájený spoj zaizolujeme. Střední dutinky vsune-me do krytky a propojíme kolíky. Tím je vše hotovo a vedlejší okruh

– směrové kormidlo a podvozek – jsou napájeny z BEC druhého regu-látoru.

Kdybych spojil obvody BEC obou regulátorů paralelně, měl bych k dispozici výkon 7,5 W, takže na 1 servo by připadalo 1,25 W. Při rozdělení na dva okruhy mám 11,2 W a na jedno servo 1,9 W, tedy o 50 % více. Spolehlivost celého systému se podstatně zvýší.

Kdyby se zablokoval podvozek a BEC vedlejšího okruhu by zkola-boval, napětí BEC by snížila jeho tepelná ochrana asi na 2,5 V, nefun-govalo by vysouvání podvozku a směrovka. Nějak by se s modelem přistálo. Při paralelním spojení BEC by nefungoval celý palubní systém a neřiditelný model by se zřítil.

Jaroslav Kroufek

17RCR 2/2011

ELEKTRONIKA

Napájení z BEC vícemotorových modelů

U vícemotorových modelů po-háněných elektromotory, jejichž re-gulátory jsou osazeny obvody BEC, se většinou vývody pro přijímač spojují paralelně prostřednictvím rozbočovacího kabelu.

Ne vždy je to vyhovující, příkla-dem může být můj dvoumotorový model. Předem jsem změřil ztrátový

výkon obvodů BEC obou regulátorů při teplotě 80 °C. Kupodivu u obou regulátorů vyšel 4,1 W. Fajn, řekl by optimista a spojil je paralelně v do-mnění, že bude mít celkový výkon 8,2 W. Omyl, měřením jsem zjistil 5,2 W, přičemž stabilizátory obvodu BEC prvního regulátoru měly teplo-tu 40 °C a druhého 89 °C.

Vývojová deska pro Picaxe

Moje dosavadní kon-strukce inspirované seri-álem o procesoru Pica-xe, který vycházel v RC revue v roce 2009, byly postaveny na nepá-jivém kontaktním poli. Po několikátém předrá-tování zapojení a po vy-skakování konektorů z pole jsem se rozhodl udělat si stabilní zapojení proceso-ru nad kontaktním polem. Vznikl prototyp kompaktní vývojové des-ky, která se zasunuje přímo do po-

le nebo se dá použít samostatně, případně i jako programátor.

Deska je koncipována tak, aby PIN0 až PIN4 byly pěkně seřaze-

né a dostupné na vnější řadě ko-nektorů, ale současně i v kontakt-ním poli. Pro modelářské účely

mám vyvedeny na třípinové ko-nektory i vstup pro přijímač a vý-stupy pro dvě serva. Díky tomu lze pohodlně připojit nejen exter-ní modelářské komponenty, ale i napíchnout napájecí piny pro-dlužovacími kablíky.

Jako spojovací kablí-ky se mi osvědčila izo-lovaná lanka s krimpo-vanými dutinkami ser-vokonektoru. Kontakty jednoduše izoluji smrš-ťovací hadičkou. Pokud potřebuji „zapíchnout“

(Pokračování na str. 18)

kablík do pole, jed-noduše do něj zasu-nu pin vytažený z lámací lišty. Prů-chozí dlouhé piny jsou použity z láma-cí lišty, která je za-pájena ze spodní strany plošného spo-

je, a pak na ně jsou následně nasa-zeny plastové distance.

Napájení je řešeno opět mým oblíbeným třípinovým konekto-rem, který používám na čtyřčlán-kové baterii pro přijímač. Prů-chozí piny napájejí současně i kontaktní pole. Odpadá problém

s hlídáním polarity při připojová-ní napájecího konektoru, plus je uprostřed a minus na obou kra-jích konektoru. Připojené napáje-ní signalizuje LED. Dioda je pro nedostatek místa použita v pro-vedení s vestavěným odporem na 5 V.

Vývojová deska se mi při poku-sech osvědčila natolik, že jsem si vytvořil podobnou i pro Picaxe 18M2. Tam jsem si již vyvedl všechny piny na „servokonektory“ a tím pádem mohu připojit servo nebo se napíchnout kablíkem na-pájení kamkoliv. Pro Picaxe se

shodně zapojeným napájením a sériovým připojením by šlo rea-lizovat univerzální desku a osadit ji paticí podle nejdelšího kompati-bilního obvodu. Podklady pro des-ky v programu Eagle lze stáhnout ze stránek www.rcrevue.cz. Petr Staněk, Havířov

RCR 2/2011

ELEKTRONIKA

18

Deska plošného spoje vývojové desky pro Picaxe 08M v měřítku 2 : 1

Pohled ze strany spojů na vývojovou desku pro Picaxe 08M v měřítku 2 : 1Schéma vývojové desky pro Picaxe 018M

Deska plošného spoje vývojové desky pro Picaxe 018M v měřítku 2 : 1

Pohled ze strany spojů na vývojovou desku pro Picaxe 018M v měřítku 2 : 1

(Pokr. ze strany. 17)

19RCR 2/2011

INZERCE

VĚTRONĚ

20 RCR 2/2011

Zatížení na jednotku plochy

Základní nastavení velikosti výchylekU modelu postaveného podle vy-

daného plánku obvykle autor dopo-ručuje velikost výchylek kormodel či křidélek, a je tedy dobré se těchto hodnot ověřených zkušenostmi dr-žet. Pokud tyto informace na plánku nebo v návodu nenajdeme, je třeba se držet zásady, že pro zalétávací le-ty je vhodné nastavit raději menší

výchylky. Pro orientaci uvádíme běžné rozsahy výchylek.

Školní větroň: směrovka ±10– –20°; výškovka ±15°,

Jednoduchý motorový model: směrovka ±5–25°; výškovka ±15°.

Akrobatický motorový model: směrovka ±20–35°; výškovka ±30°; křidélka ±10–25°.

Jde pochopitelně jen o orientační hodnoty, protože výchylky kormi-del či křidélek závisejí na jejich tva-ru a ploše, a hlavně pak na rychosti modelu, která je rozhodujícím fak-torem pro jejich účinnost. Obecně rychlý model bude mít poměrně malé výchylky, naopak pomalý školní model nebo realisticky létají-

cí maketa budou mít plochy i vý-chylky kormidel poněkud větší, stejně jako akrobatický model, kte-rý musí mít velmi účinná kormidla při nízkých i vysokých rychlostech.

Podle publikace Modela 3Letecké modely

Létání s modely letadel řízenými rádiem

Velmi důležitou veličinou pro posuzování letových schopností našich modelů je zatížení na jed-notku plochy, zkráceně plošné za-tížení. Jistě jste v některé z recenzí na nabízené stavebnice modelů, ale i na stavebních pláncích nových modelů termín „zatížení“ už vi- děli.

Pokud známe letovou hmotnost našeho modelu – a tu je nutno znát – a pokud jsme si již vypočetli plo-chu jeho křídla, pak zatížením je podíl hmotnosti na jednotce plochy. Jednodušeji řečeno: Hmotnost mo-delu (v gramech) vydělíme plochou křídla (v decimetrech čtverečních) a získáme zatížení křídla na jednot-ku plochy.

Uvedu dva praktické příklady výpočtu zatížení křídla, a to jak pro elektrovětroň, tak pro model určený k razantnímu, až akrobatickému projevu.

Model GeorginaPoměrně známý, hodně stavěný

křidélkový elektrovětroň Georgina má plochu 44,43 dm2. Letová hn-motnost modelu – tedy hmotnost včetně akumulátorů a všeho, co

model veze – zjištěná prostým vá-žením na kuchyňských vahách činí 1 140 g. Zatížení na jednotku plo-chy (zaokrouhlené na jedno dese-tinné místo) tedy činí1 140/44,43 = 25,7 g/dm2.

Model SwingPlocha křídla tohoto modelu je

32,18 dm2. Letová hmotnost mode-lu – tedy hmotnost včetně akumu-látorů a všeho, co model veze – zjištěná prostým vážením na ku-chyňských vahách činí 1 560 g. Zatížení na jednotku plochy (zao-krouhlené na jedno desetinné mís-to) tedy činí 1 560/32,18 = 48,5 g/dm2.

Oproti modelu větroně je nyní vypočtené zatížení málem dvojná-sobné.

Na co můžeme z porovnání těch-to dvou hodnot usuzovat? Georgina je větroň, jde o lehoučký, fi ligrán-ský model, určený pro klidné a po-malé létání v termice. Naproti tomu Swing je modelem rychlým, urče-ným především pro nácvik základ-ních prvků akrobacie. Je tedy zřej-mé, že čím větší je plošné zatížení,

tím rychlejší model bude. Platí to zcela obecně.

V souvislosti se zatížením bych se rád zmínil o jedné skutečnosti. Zatím jsem nikde neobjevil žád-nou normu, která by stanovila, zda zatížení počítat jen z plochy křídla modelu nebo ze součtu obou nos-ných ploch, tedy křídla i VOP. Do-mnívám se, že zavádět do výpočtu zatížení i plochu VOP je poněkud scestné, VOP má především funk-

ci stabilizující. Pro naše úvahy o vhodné míře zatížení je rozhodu-jící především to, abychom se ujednotili. Takže: Tady jsme vy-početli zatížení na jednotku plo-chy křídla.

A ještě jedna poznámka. Fyzi-kálně přesný termín pro zatížení by měl být „hmotnost na jednotku plo-chy“, neboť prostým vážením zjiš-ťujeme hmotnost, nikoliv váhu. Jenže „plošné zatížení“ či „zatížení na jednotku plochy“ je již tak vžitý pojem, že u něj zůstáváme, přesto-že dnes již není správný

Leopold Walek

Malý svahový větroň WizardMalý svahový větroň americké-

ho modeláře Boba Cooka se vy-značuje velmi jednoduchou stav-bou, přitom však bude více než do-statečně pevný a nechybí mu ani určitá elegance.

Na bočnice trupu vybereme tvrd-ší houževnatou balzu tloušťky 3 mm. Po větší části obvodu bočnice zesílí-me balzovými lištami o průřezu 3 x 3, v místě kabiny 3 x 6 a pod kří-dlem smrkovou lištou 3 x 10.

Trup má pouhé dvě přepážky z překližky tloušťky 3 mm. Funkci

čelní přepážky vlepené mezi bočnice zastává hlavice trupu zhotovená z balzového bloku. Horní a spodní potah nařežeme z balzy tloušťky 3 mm, s výjimkou dílu pod stabilizá-torem; na něj použijeme překližku tloušťky 3 mm. „Kabinu“ z balzy tloušťky 6 mm a hrany trupu zaoblí-me.

Ocasní plochy vyřežeme a slepí-me z balzy tloušťky 3 mm. Jejich hrany zaoblíme.

Svislou ocasní plochu bez směro-vého kormidla vlepíme do stabilizá-toru. Větší pevnost spoje mezi ocas-ními plochami bychom mohli zajistit

balzovými lištami 6 x 6 mm trojú-helníkového průřezu.

Profi l křídla je uveden ve skuteč-né velikosti barevným podtiskem na protější straně. Jádro vypálíme z pě-nového polystyrenu podle šablon odporovým drátem. Polepíme je bal-zou tloušťky 1,5 mm. Náběžnou a odtokovou lištu vyřízneme a vy-hoblujeme z balzy tloušťky 6 mm a přilepíme je ke křídlu.

Z balzy stejné tloušťky vyhoblu-jeme a vybrousíme křidélka.

Spoj polovin křídla bez vzepětí přelaminujeme páskem skelné tka-niny. Servo ovládající křidélka

upevníme do prostoru ve spodní části křídla.

K nahánění křidélek použijeme obvyklé torzní páky ohnuté z ocelo-vého drátu, nebo což je téměř jedno-dušší, pro každé křidélko samostatné servo. Servo ovládající táhlem výš-kové kormidlo namontujeme za prv-ní přepážku trupu.

Obroušený model zbavený pilin požehlíme fólií. Úhel nastavení kří-dla je +2°, vodorovná ocasní plocha je v nule. Výchylky křidélek nasta-víme nahoru i dolů 13 mm a výško-vého kormidla 10 mm na obě strany. Přední poloha těžiště nám zajistí větší stabilitu, zadní větší obrat-nost.

Podle Model BuilderJaroslav Kroufek

TEORIE

►

21RCR 2/2011

VĚTRONĚ

►

Vyberte si v našem antikvariátuv Praze 3, v ulici Baranova 31. Prodej-na je otevřena od pondělí do pátku vždy od 13.00 do 17.00 hod., telefonní číslo přímo do prodejny je 222 221 541, e-mail: eshop@rcrevue.cz

Kromě antikvárního zboží, které mů-žete zakoupit pouze v prodejně, zde dostanete i veškerou současnou pro-dukci vydavatelství RCR, nabízenou i v internetovém obchodě http://

eshop.rcrevue.cz (časopisy a CD- -ROM RC revue, RC cars, časopis Robot Revue, propagační předmě-ty), plánky RC revue a Modelář, za-hraniční modelářské časopisy a kni-

hy s modelářskou a leteckou te-matikou. Na toto zboží kromě časopi-sů a modelářských plánků obdržíte slevu 10 % proti cenám uváděným v internetovém obchodě.

Výkup knih s modelářskou tematikou každou středu od 13.00 do 17.00 hodin!Nevyhazujte knihy, přineste je raději k nám!

ANTIKVARIÁT RCR

RCR 2/201122

Modelářská literatura

Létací modely (Zrna, Hemza)Technická příručka pro modeláře

(Procházka, Brož)Konstrukce modelů letadel

(Vyskočil)7 modelů na neděli163x pro letecké modelářstvíStavíme modely (Semrád)Aeroprofi lyPísemný kurs let.modelářství 1. díl

(Semrád)Modela: Letecké modely 3Modela:Letecké modely 4Původní plán Tatran Scale Aviation Modeller 2/2008

(v angličtině)Základy pevnosti létacích modelů

a modelářský materiál (Schindler)Letecké modelářství v ČSLA 2Modelářská výcviková příručka 1 a 2Building & Flying Indoor Model

Airplane (Williams, v angličtině)MTB Moderner Tragfl ächenbau

(Steenbuck)Slabikář modeláře (kolektiv autorů)

Letecké modelářství a aerodynamika (Hoření, Lněnička)

Model Verbrennungsmotoren (v němčině) (Demuth)

Bauen und Fliegen (Denzin, v němčině)

ABC automobilového modelářstvíAutomobilové modelářství

Lietadlá – stavba plastikových mode-lov (v slovenštině)

Godlo i barwa (v polštině)Plastic Kits Aero Revue č.55

Historická a memoárová literatura

Nad ledem a Saharou (Stahl)Stíhací esa na Wildcatech (Barrett,

Tillman)Mc Campbellovi hrdinové (Hoyt)Canso (Krézek)633. squadrona (Smith)Stíhací esa korejské válkyKonečně Malta (Gibbs)

Ve stínu slávy (Pajer)V uniformě RAF (Radosta)Generál nebe (Fajtl)Krvavá jatka 2. díl (Shores, Cull)Osud byl mým přítelem (Vild)Létající tygři (Boyington)Létající tygři (Toland)Čs. letci v boji proti fašismu

(Šmoldas)Oblaka v ohni (McDonald)Bombardér T-2990 se odmlčel

(Bufka)Křídla v boji (Pokryškin)Já stíhač (Zacharov)Češi a Slováci v oblacích (Šorel)Letci s Davidovou hvězdou

(Halperin)Nebe nad Seinou (Šikl)Motory hřmí vzduchem (Kubec)Příběh zkušebního letce (Gallaj)Letím na Berlín (Vinogradov)Bořitelé hrází (Brickhill)Bouřlivá oblaka (Liškutin)Trojúhelník naděje (Skopal)Bombardéry útočí (Bozděch)Velký cirkus (Clostermann)Zbylo nás devět (Osolsobě)A zdi se hroutily (Fishman)KX-B neodpovídá (Šiška)Jak se plaší smrt (Liška)Konec honicích psů (Ivankin)Noci nad Německem (Radosta)Smrt létá rychleji (Udet)Stíhací pilot (Rajlich)Operace Ratlines (McDonald)Z válečného deníku (Sitenský)Průkopníci klouzavého letu

(Nožička)Můj život letce (Udet)Izraelská válečná mašinerie80 let vzdušných bojů (Laming,

Flack)Let mstitele (Hyams)Letecká služba (Liškutin)Malta I (Shores)Přísně tajnéZielone diably (v polštině)Než nám narostla křídla (Andrejs)Stíhači (Sims)Nejrychlejší lidé světa

(Banaszczyk)II.wojna światowa-Bitwa o Wielka

Brytanie (v polštině)Kočičí oči (Rajlich,Sehnal)Létal jsem s Třistatřináctkou (Fajtl)Letecká válka 1939–1945

(Groehler)Mnozí nedoletěli (Loucký)

Nad moři a oceánem (Pajer)Osudy palubního střelce (Sládek)Slovenští letci 1939–1945 (Rajlich,

Sehnal)Speciál Letectví + kosmonautika –

Bitva o BritániiStíhač, Bitva o Británii – jak to

skutečně bylo (Deighton)Stíhači nad kanálem (Rajlich,

Sehnal)Vzduch je naše moře (Rajlich,

Sehnal)

Beletrie Biggles ve službách Scotland YarduBiggles v Africe

Technika a teorieMesserschmitt Me 163 (Ziegler)Letadla čs. pilotů (Šorel)Bojová letadla 2. světové války

(Gunston)Svět letadel (Šorel)Encyklopedie moderních

vojenských letadel (Gunston)Letadla 39–45, stíhací a bombardo-

vací letadla USAZbraně které zasáhly do vývoje

lidstvaSvět dopravních letadel (Toufar)Atlas letadel 5, 6, 7, 8 (Němeček)Atlas letadel, třímotorová dopravní

letadlaAtlas letadel, čtyřmotorová letadlaAtlas letadel, dvoumotorová letadlaVojenská letadlaBlindfl ug-Instrumente (v němčině)Flieger Jahrbuch 1963 (v němčině)Flugzeuge aus aller Welt

(v němčině)Krylja moloďoži, Pěcuch (v ruštině)Letadla čs. pilotů 1. díl (Šorel, Velc)Československá letadla 1. a 2. dílAtlas letadelCivilní letadla 1 a 2 Ilustrovaná historie letectví (Avia

BH-21)Ilustrovaná historie letectví (Iljušin

Il-2)Ilustrovaná historie letectví

(Albatros)Aircraft (v angličtině)Atlas vojenské techniky – vrtulníkyReaktivní letounyBudeme létat (Kdér)

Vojenská letadla 1.–3. dílVojenská letadla 5. dílBombardovací letoun Heinkel He111 (Chodil, Svoboda)Svět letectví (Lowe)VrtulníkyStíhací letadla 1938-45, Velká

Británie – Německo (Válka)Polski samolot i barwa (v polštině)

(Królikiewicz)Ilustrovaná historie letectví

(Avia/Letov C-2, L-29, D.H.Tiger Moth)

Ilustrovaná historie letectžví (Bristol Beaufi ghter, MiG-19, Letov Š-328)

Ilustrovaná historie letectví (MB-200, Wellington, Il-28)

Ilustrovaná historie letectví (Spad VII, XIII, Hurricane Mk.1, MiG-17)

Ilustrovaná histori letectví (Fokker D VII, La-5 a La-7, MiG-15)

Ilustrovaná historie letectví (Thunderbolt II, Junkers J 1, Il-2)

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Japonska 1

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Japonska 2

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Německa 1

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Německa 2

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 1

Letadla 1939–1945, stíhací a bombardovací letadla Velké Británie 2

Samoloty myśliwske pierwszej wojny światowej (v polštině) (Goworek)

Samoloty bombowe II. wojny światowej (v polštině) (Kaczkowski)

Triáda – Wirraway, Polikarpov Po-2, Albatros

Typy broni i uzbrojenia (různá čísla) Malá encyklopedie kosmonautikyVojenské raketyA velký skok pro lidstvoRakety a kosmodromy

Válečné lodě I, III

23RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Thunder 3D EPP metrový speciál

VYRÁBÍ: Jan Hofman, Velká Bystřice

Stavebnici modelu Thunder 3D EPP včetně doporučovaného motoru Hacker A30-28S a regulátoru Hac-ker X-30-Pro jsme obdrželi od fi rmy Krill BP, vlastním výrobcem modelu je ale Jan Hofman z Velké Bystřice.

Historie tohoto modelu sahá k je-ho většímu bratru, téměř dvoumetro-vému kompozitovému akrobatické-mu modelu Thunder, který vyrábí fi rma Krill BP. Pochází z konstrukč-ní dílny akrobatického pilota Aleše Zapletala, jenž se s ním zčastnil Svě-tových leteckých her v Turíně v roce 2009.

Model Thunder 3D EPP, který jsme dostali k vyzkoušení, má stejné zbarvení jako jeho velký vzor. Je ce-lý zhotoven z EPP a vyztužen uhlí-kovými pásnicemi. Plochý trup tvoří deska EPP o tloušťce 25 mm.

Výrobce model uvádí na trh s ná-sledujícím sloganem: „Nudí vás standardní modely? Na co čekáte? Vyzkoušejte Thundera v EPP prove-dení. Odladěn především pro 3D ak-robacii. Podívejte se na ovládací plo-chy modelu. S tímto modelem se po-

sunete o kus dál v 3D létání. Dobrá pronikavost ve větru díky tenkému profi lu.“

Model je dodáván v bílé kartono-vé krabici (bez jakýchkoliv popis-ků), která obsahuje potištěné výřezy polovin křídla, trupu, ocasních ploch a aerodynamické kryty kol, všechno z EPP. Dále jsou zde uhlíkové pásky 3 x 0,5 mm, potřebná bižuterie, uhlí-kový podvozek s koly a kevlarová lanka. Marně bychom však hledali tištěný návod ke stavbě. Ten ve sta-vebnici není, zato je v ní vloženo CD s powerpointovou prezentací. Ta je vlastně souhrnem obrázků jak postu-povat při stavbě, pouze na začátku je uvedeno, co je třeba ke stavbě. Ob-rázkový návod je sice poměrně stro-hý, ale model není určen úplným za-čátečníkům a zkušenější modelář si se stavbou poradí.

Stavba modelu je rychlá a jednot-livé díly k sobě dobře lícují.

První operací je slepení obou po-lovin křídla a jejich následné vyztu-žení uhlíkovými pásky. Stejným způsobem je vyztužen i trup a VOP. Poté se instalují serva do křídla. Ta-dy si Marek – po zkušenostech s po-dobnými modely – dovolil odchylku

proti návodu a nainstaloval křidélko-vá serva tak, aby se osa jejich otáčení shodovala s osou otáčení křidélka.

Následuje vložení polovin křídla do trupu, jejich srovnání, kontrola kolmosti a jejich zalepení. Zde by-chom chtěli podotknout, že výřez v trupu byl přesný a křídlo sedělo v trupu kolmo, nebylo je nutné nijak podkládat.

Po zalepení ocasních ploch násle-duje montáž serv pro jejich ovládání. Jejich poloha není v návodu nijak specifi kována, kam se mají umístit, lze z obrázků pouze odhadnout. Ma-rek je podle našich zvyklostí umístil tak, aby byla co nejblíže k těžišti, přitom nepřekážela křidélkům a dala se snadno propojit s přijímačem.

Další operací je propojení serv lanky s ocasními plochami. Poté ná-sleduje montáž podvozku a motoru.

Výrobce nás telefonicky upozornil na nutnost vyztužení motorového lože podélnými uhlíkovými tyčka-mi, aby lépe drželo v trupu. V mi-nulosti se totiž motor Hacker A30- -28S utrhl.

K dokončení modelu pak už zbývá jen montáž podvozku, osa-

zení motoru, regulátoru a přijíma-če.

Pro první lety vždy upevňujeme pohonnou baterii do modelu obou-strannou samolepicí páskou. Poloha těžiště 3D stroje vždy závisí na indi-viduálních zvyklostech pilota, prak-ticky se pohybuje někde mezi 35 a 50 % hloubky křídla (měřeno od náběžné hrany). Marek ladí těžiště tak, aby letěl model na zádech i břiše vodorovně a nikam nepadal. Při této podmínce je těžiště většinou blízko 50 % hloubky. Tak byl naladěn i Thunder. Do místa uchycení baterie jsme pak přilepili suchý zip.

Pro úplnost ještě výbava našeho Thundera: serva 4x digitální Hyperi-on HP-DS11, motor Hacker A30- -28S s 1 140 ot./V, regulátor Hacker X-30-Pro, přijímač Futaba Fasst R6106HFC a baterie Dualski 3s

1 000 mAh. V této konfi guraci nám vyšla vzletová hmotnost 465 g. Je to o 15 g víc, než udává výrobce, ale jde o minimální rozdíl.

Nyní k pohonné jednotce. Poměr-ně robustní motor Hacker A30-28S

±

(Pokračování na straně 24)

s vrtulí APC-E 10/3,8 dá-vá na tento model přímo brutální výkon, jeho odběr je na úrovni 27 A a otáčky kolem 7 700/min, což je na úrovni 270 W příkonu. Běh motoru je kultivova-ný a jeho víc než dostateč-ný výkon umožňuje s mo-delem létat všechny 3D obraty. S vrtulí APC-E 10/4,7 je odběr 33 A a otáčky 8 040/ /min. S touto vrtulí už jsou však 30A regulátor i pohonná baterie lehce přetíženy, přičemž nárůst příkonu není třeba, a navíc se tím životnost pohonné baterie snižuje. Prakticky vyhovuje, při hmotnosti 460 g, vrtule APC 10/3,8.

Výkonná pohonná jednotka s precizním mo-torem Hacker, vynikají-cím robustní konstrukcí a klidným chodem, dává přesně to, co správný 3D model potřebuje, a nene-chá pilota nikdy na holič-kách.

Zálet modelu proběhl bez jakýchkoliv problé-mů, jen bylo třeba najít přesnou polohu těžiště, což bylo otázkou dvou, tří startů. Po lehkém dotrimování křidélek a výškovky začal Marek zkoušet, co Thunder umí.

Hlavním rysem tohoto modelu je neuvěřitelná obratnost kolem podél-né osy, daná velkou plochou křidé-

lek a jejich obrovskými výchylka-mi. Pro 3D létání potřebujeme ostat-ně obrovské výchylky na všech kor-midlech. V harrieru je model stabil-nější na břiše než na zádech. Přechod do visu nečiní potíže, též nožový let

včetně přemetu v noži je bez problé-mů, pouze s drobnými korekcemi výškovkou. Pokud chceme létat plo-chou vývrtku, jak na zádech, tak na břiše, musíme posunout těžiště co nejvíce dozadu, jinak do ní model ani nespadne. Díky poměrně velké délce (1 000 mm) Thunder 3D EPP

dobře drží stopu. Zajímavostí je po-užití tenkého a velmi ostrého profi lu na křídle, který dává modelu dobrou pronikavost, takže s ním lze létat i za čerstvého větru.

K dalším testovacím letům jsme se dostali, až když napadl sníh, a tak jsme Thundera vybavili lyžemi od fi rmy NoNa; použili jsme tři, dvě na

nohy hlavního podvozku a jednu na ostruhu. Přestože bylo asi 10 cm prašanu, starty i přistání byly bez problémů, jen při rolování se občas lyže zařízly a bylo nutné model zno-

vu položit na sníh. Výhodou lyží Nona je jejich velmi nízká hmot-nost, a tak pilot ani nepozná, že vy-měnil podvozek. Jedna lyže o roz-měrech 145 x 35 mm má hmotnost 6 gramů.

Cena stavebnice modelu Thunder je 1 999 Kč. Pokud si pořídíme sadu model + motor + regulátor, zaplatí-

me 5 499 Kč. Za tuto cenu obdržíme téměř nerozbit-ný a snadno opravitelný model, vhodný pro vyzna-vače 3D létání. S ohledem na poměrně strohý návod a hlavně 3D letové vlast-nosti jej rozhodně nedopo-ručujeme začátečníko- vi, naproti tomu šikovný mírně pokročilý pilot si s Thunderem opravdu užije.

Model i motor lze kou-píte v e-shopu Jana Hofmana nebo u fi rmy Krill BP. Video lze zhléd-nout na: http://www.youtube.com/watch?v=xoX9usanJog.

Vladislav a Marek Plichtovi

Nezávisle do RC revue o svých zkušenostech s Thunderem 3D EPP na-psali i Jiří a Jakub Zako-palovi:

V loňském roce před-stavila fi rma Krill BP ce-lokompozitový model Thunder o rozpětí 2 m. Honzu Hofmana oslovily tvary tohoto modelu i jeho

ELEKTROLETY

24 RCR 2/2011

(Pokračování ze str. 23)

Závěsy kormidel jinak

Jak řešit pohyblivé zavěšení kormidel již bylo popsáno mnoho-krát. Při předělávání házedla z EPP Fenix 80 na RC verzi jsem narazil na problém pohyblivého spojení balzových kormidel s kýlovkou a stabilizátorem zhotovenými z EPP. Klasické pohyblivé spojení samolepicí páskou nebylo příliš spolehlivé, protože EPP má k lepu na samolepicí pásce poměrně znač-nou afi nitu. Zkusil jsem před nale-pením pásky lepenou plochu nape-netrovat nátěrem z Chemoprénu naředěného ředidlem C6000 a po

dobrém zaschnutí pásku nalepit. Výsledek byl lep-ší, ale mně se tento spoj příliš nelíbil, zejména u tlustších materiálů ocasních ploch byl ne-vzhledný a i špatně funkční. Chtěl jsem něco výrobně jednoduchého bez nutnosti pracného a přesného zadlabávání klasických závěsů a ob-dobných řešení.

Ve svých zásobách jsem objevil plastovou

trubičku o průměru 3 mm s vloženou plasto-vou duší, prodávající se v modelářských prodej-nách jako táhlo od serv k pákám kormidel.

Postup zhotovení zá-věsů kormidel: Plastovou trubičku o průměru 3,2/2,2 mm rozřežeme na kousky o délce 25 mm. Na kormidlo i stabilizá-tor nalepíme čtyři kom-plety (1+1 odřezek). Po-zor, při lepení trubičky musíme podložit tak, aby závěsy byly v ose kormi-dla!

Nejprve přilepíme trubičky kyanoakrylátovým lepi-dlem na balzové kormidlo; lepidlo ihned po přilepení za-stříkneme aktivátorem. Do stabilizátoru z EPP trubičky lepíme tavným lepidlem. Je možné pou-žit i hustší kyanoakrylát, případně i epoxid. Lepí-me postupně z jedné i druhé strany. Dbáme, abychom trubičku ne-

přilepili na obě části ocasní plo-chy!

Do trubiček pak vložíme plasto-vý lanovod o průměru 2 mm, uříz-nutý na potřebnou délku. Ocelovou strunu o průměru 1 mm z lanovo-du předtím vytáhneme, jde to vel-mi snadno. Na jednom konci lano-vod zploštíme pistolovou páječkou, vytvoří se hlavička proti vklouz-nutí do trubičky závěsu, a na dru-hém konci u poslední trubičky zá-věsu necháme lanovod přesahovat cca o 5 mm a proti vyklouznutí jej zajistíme těsně nasunutou PVC ha-dičkou.

Takto zhotovené závěsy jsou snadno rozebíratelné, pevné, dobře funkční, vzhledné a snadno zhoto-vitelné.

Václav Ježek

pak. Obrovská křidélka zaručují dobrou odezvu při harrierových vý-krutech.

Podle našeho názoru je Thunder 3D EPP pěkně zpracovaný, létavý a za přijatelnou cenu.

Honzo, díky za „super houbu“!Jiří a Jakub Zakopalovi

letové vlastnosti, proto se rozhodl navrhnout i zmenšenou verzi.

Dostali jsem k vyzkoušení jeden z prototypů.

Potisk jednotlivých dílů je velmi zdařilý. Jednoduché, ale chytré zko-sení hran po obvodu trupu a jeho potisk dodává mode-lu eleganci a prostorovost.

Při osazování RC vyba-vení zalepíme serva do při-pravených otvorů v křídle a trupu. Náhon křidélek tvoří ocelový drát o prů-měru 0,8 mm, na jednom konci ohnutý do Z. Výš-kovka a směrovka se ovládají kevlarovou nití.

K osazení jsme použili jen to, co se válelo doma v šuplíku. Netvrdí-me, že tato výbava je nejvhodnější nebo nejlepší, ale byla po ruce a podle prvních startů se ukázala dostatečnou: Motor AXI 2212/26; regulátor JETI Advance 12; serva 2x HS-55 (výškovka, směrovka); 2x Waypoint W060 (křidélka); vrtule APC 10/4,7; baterie Hyperion G3 3s 850 mAh; příjímač JETI Duplex R5. S touto výbavou jsme se dostali

na celkovou hmotnost 408 g.

První start a posouzení měl v rukou Jakub. Foukal mírný vítr. Na letišti jsme byli sami, což je ideální pro zalétávání jakéhokoliv modelu. Zapojili jsme ba-terii, zkontrolovali veli-kosti výchylek a tah moto-ru; pak už jen stačilo při-dat plyn a pustit model do

vzduchu. Trimovat nebylo zapotřebí, Thunder držel pevně směr i za mírného vě-tru.

Poté přišla zkouška to-ho, co model umí. Začali jsme čtvrtvýkruty, které dokáže zalétat velice pěk-ně a přesně. Minimální rychlosti nedělají vůbec žádný problém, ba nao-

25RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Technická data podle výrobce:Rozpětí 1 000 mmDélka 1 000 mm Vzletová hmotnost 450 g

zdap

peru

hojsdnrž

vzzaptr

hj

pu

Vyjádření výrobce:Návod v Powerpointu je

již opraven. Je možno si jej stáhnout z našeho e-shopu na adrese http://www.craftepp.eu/attach ment.php?id_attach-ment=3 v souboru PDF, v němž je popsán postup stavby krok za krokem a doplněn fotografi emi. I mírně pokročilí modeláři by tak neměli mít se stavbou žádný problém.

Team Craftepp

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Lepení závěsů na stabilizátor, na výškovce jsou už přilepené

Ocasní plochy s trubko-vými závěsy

U kýlovky jsem trubičku před lepením do EPP zajistil ocelovým drátem o průměru 0,5 mm ohnutým do tvaru U a vbodnutým do EPP. Následuje zalepení středně viskózním kyano-krylátovým nebo tavným lepidlem.

VYRÁBÍ: Robbe Modellsport, Německo

Při vyslovení názvu jednoho z nejslavnějších bombardovacích le-tounů z 2. světové války si spousta leteckých fandů určitě v mysli vyba-ví známý nálet na Tokio v květnu ro-ku 1942. Letouny startovaly z palu-by letadlové lodi Hornet.

Polomaketu tohoto středního bombardovacího letounu v provede-ní ARF vyrábí a dodává na český trh fi rma Robbe Modellsport. V mohut-né krabici o rozměrech 102 x x 36,5 x 27,5 cm se ukrývají díly ne-všedního modelu. Jsou vypěněny z polypropylenu ve formách a na-barveny. Doplňují je vakuované dí-ly, například kryty motorů a příďová kabina.

Stavebnice obsahuje i motory, čtyři třílisté vrtule, akumulátor Li- -pol 11,1 V / 1 800 mAh a nabíječ, včetně síťového zdroje. Jediné, co potřebujeme k provozu modelu do-plnit, je RC souprava s alespoň pěti funkcemi. Potěšující je český návod v jazyce, který neuráží. K pohonné jednotce, tedy motoru a regulátoru, je sa-mostatný návod, rovněž v češtině.

V návodu jsou doporu-čená lepidla. Já jsem při lepení použil převážně kontaktní lepidlo Walkera a méně kyanoakrylátové Samson plast-plus.

Poloviny křídla se navlékají na spojovací dráty procházející trubka-mi a lepí se k trupu. Vznikne tedy nerozebíratelný model. Nemusíme však zoufat, vejde se na zadní sedač-ky i malého vozu, jakým je můj Ford Fiesta.

Model má ovládána křidélka, ocasní kormidla, otáčky motorů, otevírání krytů podvozků a zataho-vání podvozků. Je osazen celkem 10 servy!

Nepředpokládám, že by takový model stavěl začátečník, proto popis stavby zkrátím na minimum. Ostat-ně návod doprovázený 53 fotogra-

fi emi a pérovkami je velmi podrob-ný. Proto se omezím spíš na technic-ký popis.

Přiložený nabíječ, umožňující nabíjení dvoučlánkového nebo tří-článkového Li-pol akumulátoru

proudem cca 0,8 A, se napájí ze sí-ťového spínaného zdroje 12 V / / 1,5 A. Napětí 12 V se transformá-torovým měničem mění na tři zdroje o napětí 5 V. Z každého z nich je na-bíjen prostřednictvím servisního ko-

nektoru jeden každý článek samo-statně.

V modelu jsou nainstalována všechna serva. Směrová kormidla se nahánějí soustavou pák a drátěných táhel umístěných na spodině vodo-rovné ocasní plochy. Zapojit je mu-síme tak, aby do sebe táhla nenará-žela. Za letu nejsou ani moc vidět. V sáčku je množství rozbočovacích kabelů a kabelových spojek.

Pohon tvoří elektromotory s ro-tujícím pláštěm s udávaným provoz-ním napětím 11,1 V a maximálním proudem 16 A. Levý motor se otáčí vlevo, pravý vpravo. O jejich regu-laci se staraly regulátory BL-ESC

20 A určené pro 2 až 3 sériové člán-ky Li-pol. Největší proud BEC je 2 A.

K ovládání serva každé podvoz-kové nohy a serva krytu slouží jedna procesorová jednotka. Ta zajištuje

správný sled funkcí, zpo-malení chodu serv a v pří-padě jednotky ovládající pravou podvozkovou no-hu obracení smyslu otáče-ní. Je-li podvozek vysu-nut, po přepnutí spínače na vysílači se nejprve za-sune podvozek, potom se zavře jeho kryt. V případě otevírání je sled samozřej-mě opačný. Napětí proce-soru je stabilizováno Low

Drop integrovaným stabilizátorem napětí 3,3 V / 1 A. Napájecí napětí serv podvozku je ale stále 5 V.

Aby toho nebylo málo, jsou na modelu instalována poziční světla z vysoce svítivých LED napájených z BEC. Co mne zarazilo, bylo deset serv připojených ke čtyřem paralel-ně zapojeným integrovaným stabili-zátorům napětí. BEC jsem od počát-ku považoval za nejslabší článek.

Kabely serv od podvozkových noh vedou do poměrně malého pro-storu v trupu, kam se kromě klu- bek kabelů musejí vejít procesoro-vé jednotky a přijímač. Tím byl v mém případě Hitec Elektron pro 35 MHz.

Dobil jsem akumulátor připoje-ným nabíječem, spustil motory a změřil proud. Ten byl 38 A, tedy více, než může být největší přípust-ný proud motoru podle návodu. Na-stavil jsem páku plynu do asi ⅔ vý-chylky a nechal motory pracovat. V 11. minutě byl regulátorem ome-zen výkon levého motoru. Tato zkouška byla důležitá, abych věděl, kam mám v případě zastavení jed-noho motoru „vyšlápnout“ směrové kormidlo.

Při kontrole polohy těžiště jsem zjistil, že je o několik milimetrů více vzadu, než udává návod. Hmotnost modelu činila 1 730 g, o 20 g méně,

RCR 2/201126

ELEKTROLETY

Polomaketa B-25 Mitchell±

než udává návod. Ne vždy mne ta-kové štěstí potrefí.

Opět jsem přiloženým nabíječem dobil akumulátor a vyrazil na letiště. Ač byla tráva posekána, přece jen byla zejména pro příďové kolo vy-soká. Rozhodl jsem se pro start z ru-ky. Připojil jsem akumulátor a pře-zkoušel dosah s odejmutou anténou vysílače a při různých otáčkách mo-torů. Výsledek mne potěšil.

Zatáhl jsem podvozek, dal plný plyn a se srdcem až v krku model hodil šikmo vzhůru. Mitchell začal stoupat dost strmě, projevila se zad-ní poloha těžiště. Musel jsem potla-čit trim výškového kormidla. Ve výšce asi 30 m jsem dotrimoval, ku-podivu křidélka a směro-vá kormidla jen nepatrně.

První opatrné okruhy, nastoupání a zkouška pá-dových vlastností. Ty mne potěšily, ani přes zadní polohu těžiště model neje-vil snahu padnout do vý-vrtky. Při přetažení začal klonit vlevo a přešel do spirály. Vývrtku zaletí snadno, zastaví ji po puš-tění pák.

Nastoupání, vysunutí podvozku a znovu zkouška stability a řiditel-nosti v různých rychlostech, opět k plné spokojenosti. Zatažení pod-vozku a létání pro fotografování. Poznal jsem, že v zatáčkách musím důsledně používat směrová kormid-la, jinak jsou zatáčky výrazně sklu-zové.

Najednou se však samovolně vy-sunula levá podvozková noha. Pře-

pnul jsem přepínač pátého kanálu do polohy vysunuto a znovu zasunuto, podvozek se zasunul. Šestá minuta letu, začal jsem pomýšlet na přistá-ní. Dost jsem trnul, pod úhlem 70° vál boční vítr 3 až 4 m/s. Za blízký-mi stromy se tvořila turbulence, kte-rou jsem musel proletět. V jednu chvíli model naklonila až na téměř 45°, což ve výšce necelé dva metry nad zemí nebylo zrovna příjemné.

Opakování okruhu a let na vyšší rychlosti, klesání, dotažení a vzorné přistání nejprve na kola zadního podvozku. Nerovnosti a vyšší tráva se postaraly o odtržení krytu přední podvozkové nohy. Úleva se změnila v nadšení moje i mých kolegů.

Model je vynikající. Výkonu je až až, stoupá

pod úhlem 30°, vlastnosti jsou nezá-ludné, řiditelnost výborná.

Moje radost trvala však jen do čtvrtého startu. Akumulátor jsem dobil modelářským nabíječem prou-dem 1 C a krátce změřil odběr – 40 A. Akumulátor byl možná více nabit, ale zcela jistě se naformoval, klesl mu vnitřní odpor.

Napřažení pravice, plný plyn, na-jednou rachot z pravé motorové gondoly. Utrhl se motor? Ne, valí se z ní dým… a vzápětí i z levé! Položil jsem model na zem, odtrhl kryt ka-biny a vytrhl konektor akumulátoru. Puch spáleniny byl obrovský, v předsíni, kde mi Mitchell visí, pře-trvával více než měsíc. Co se stalo? Začal hořet stabilizátor obvodu BEC pravého regulátoru a vzápětí celý re-

gulátor, po jeho příkladu i levý.

Okamžitě jsem se spo-jil s českým zástupcem fi rmy Robbe a 19. října manželka převzala zásil-ku doručenou expresní službou. Její otevření však přineslo zklamání, zásilka obsahovala pouze jeden regulátor 30 A (V Robbe

zjistili, že 20A regulátor nestačí, na-hradili jej 30A.), ač jsem uváděl, že vyhořely dva. Okamžitě jsem urgo-val druhý. Až 15. listopadu jsem do-stal vyjádření, že jsem údajně druhý regulátor převzal 25. října. Rád bych věděl jak, když jsem nebyl doma! Následovala čilá korespondence a 22. listopadu můj dopis do Němec. Do té doby mne měl český zástupce zákonitě za magora a Němci za pod-vodníka. Začaly se dít věci. Koneč-ně 7. prosince manželka převzala druhou zásilku, kterou 25. října po-depsal řidič, a nepředal. Samozřej-mě jsem se okamžitě spojil s ředite-lem české pobočky oné doručovací společnosti.

V důsledku nezodpovědného jednání zmíněného řidiče se zkouš-ky protáhly do zimy. Konečně jsem měl oba regulátory, které jsem označil L a R. Obvod BEC jsem za-těžoval tak dlouho, až jsem v mís-tech stabilizátorů obvodu BEC na-měřil teplotu přibližně 80 °C. Vý-sledky mne překvapily, BEC obou regulátorů měly ztrátový výkon 4,1 W. Paráda, řekl by optimista, dohromady po paralelním spojení to je příjemných 8,2 W.

Jako dobře naladěný pesimista jsem však para-lelní spojení raději také změřil. Ejhle! BEC regu-látoru L měl 40 °C, regu-látoru R 89 °C při celko-vém ztrátovém výkonu 5,2 W. Tudy cesta neve-de!

Rozdělil jsem napájecí okruhy BEC na hlavní, křidélka, směrové kormi-dlo a výškové kormidlo, a vedlejší, podvozek. Změnil jsem nejprve ka-beláž v modelu. Od přijí-mače jsem 5. kanál rozve-dl do motorových gondol, kam jsem umístil a tav-ným lepidlem přilepil podvozkové řídicí jednot-ky a k nim připojil serva.

27RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Technická data podle výrobce: Rozpětí 1 335 mm Délka 1 045 mm Hmotnost 1 750 g Plocha křídla 26 dm2

Plošné zatížení 68 g/dm2

(Pokračování na str. 28)

Kabel regulátoru označeného L (le-vý) jsem normálně zasunul do přijí-mače. Z jeho obvodu BEC je napá-jen přijímač, serva křidélek a ocas-ních kormidel plus poziční světla. Dutinku středního vodiče (+) regu-látoru R a kabelu 5. kanálu (podvo-zek) jsem vyjmul z krytky a navzá-jem spojil. Tím je šest serv podvoz-ků napájeno z BEC obvodu regulá-toru R. Úpravou se výrazně uvolnil prostor v trupu a zmenšilo se klub-ko kabelů. Serva ovládající kryty jsem připojoval postupně za měření odběru z akumulátoru. Je důležité, aby nic nešlo tvrdě na doraz. Odběr jednoho zabrzděného serva je 0,7 A. Snažil jsem se o co největší otevře-ní krytů, aby se ocitly co nejvýše nad zemí, respektive nad trávou. Samozřejmě se táhla nesmějí nikde příčit.

Během zkoušek začal hřát krajní článek akumulátoru. Nepřežil požár, zkratový proud byl vysoký. Protože poloha těžiště byla zadní, zakoupil jsem akumulátor Turnigy 11,1 V / / 2 600 mAh, který je sice o 72 g hmotnější, ale těžiště padlo přesně

podle návodu. Akumulátor se vejde do prostoru trupu opravdu těsně.

Kontrolní měření odběru – 40 A. Vzal jsem čelní štípačky a z konců listů vrtulí odštípal 10 mm. Tím jsem vrtulím zmenšil průměr a zvětšil stoupání. Na zemi pak mo-tory po úpravě odebíraly 36 A. Za letu poklesne odběr tak, že by od-běr jednoho každého motoru neměl

překročit 16 A. Výkonu pro létání je stále dost. I s hmotnějšími zdroji a zkrácenými listy vrtulí model za-letí výkrut a přemet. Stálo by za vy-zkoušení použít účinnější dvoulisté vrtule.

S větší kapacitou akumulátoru lze s rezervou létat až 12 minut. Spotřeba za letu je kolem 220 mAh/ /min. Nárůst hmotnosti se projevil

zvýšením minimální rych-losti, teoreticky asi o 2 %, což nepovažuji za tak vý-znamné.

Se zataženým podvoz-kem lze zcela bezpečně přistávat do sněhu na bři-cho. Jen je třeba přelepit otvory ve spodku trupu, jinak do prostoru příďo-vého podvozku nabereme hodně sněhu.

Model je dobře ovlada-telný i v klouzavém letu a přistání z něj nečiní pro-blémy. Necháme-li moto-ry protáčet, vrtule inten-

zivně brzdí. Model jsem v kluzu ne-chal strmě sestupovat na bezpečné rychlosti, ve výšce asi 1 m vyrovnal, spustil motory, pomalu klesal, těsně nad zemí ply-nule přitáhl a vypnul mo-tory. Do sněhu dosedne Mitchell jako do peřin s dojezdem asi 5 m.

Úpravami napájení pa-lubního systému jsem

podstatně zvýšil bezpečnost. Pokud dojde k přehřátí BEC napájejícího podvozek a omezí se napětí BEC, nebude to vyřazovat hlavní funkce, tedy kormidla. Pouze nebude fungo-vat zasouvání a vysouvání podvoz-

ku, dokud stabilizátory nevychlad-nou.

Problémem je chlazení reguláto-rů, výrobce je neřeší. Spínací tran-zistory regulátorů by se však neměly příliš ohřívat vzhledem k proudové-mu zatížení nejvýše 60 % z maxi-mální hodnoty. Nyní v zimě není s chlazením problém. Horší to může být v letním úpalu.

Elektroinstalace představuje slabší článek modelu, domnívám se, že by se výrobce měl nad ní zamys-let. Mnoho uživatelů může létat bez problémů, ale pokud se sejdou dva regulátory s velmi rozdílnými obvo-dy BEC a jedno servo se trochu za-blokuje, může nastat problém.

Jinak je Mitchell skutečně model nevšední, s výbornými letovými vlastnostmi. Bez problémů jej zvlád-nou středně zkušení piloti. Přede-vším na letištích s asfaltem si s ním pěkně zalétáme. Na travnatých letiš-tích, je-li tráva vyšší, můžou se utrh-nout kryty podvozku.

Létání s modelem je nádherné, což lze posoudit z fotografi í. Není-li možnost porovnání, laik si jej klidně splete se skutečným letounem. Na obloze vypadá opravdu věrohodně.

Tento krasavec se prodává za 309 €.

Jaroslav Kroufek

28

ELEKTROLETY

RCR 2/2011

Výrobce, Robbe Modellsport, se k tomuto textu do uzávěrky ne-vyjádřil.

(Pokračování ze strany 27)

31RCR 2/2011

INZERCE

30

PLÁNEK MODELÁŘ

RCR 2/2011

Konstrukce: Jaroslav Fara

Zájemců o létání s rádiovým řízením přibývá neustále i u nás.

Do prodeje začínají přicházet jednokanálové řídicí soupravy,

snad bude možné si dokonce vybrat. Podstatně menší

možnosti ale mají noví zájemci

ve výběru stavebních plánků. Osvědčený model PLUTO je již dosti starý,

mimoto je plánek rozebrán. A tak vlastně není podle čeho slepit první RC „stroj“. Podle zkušeností totiž z důvodů fi nančních, časových, jakož i ze značných obav z většího modelu se rozhoduje většina nových zájemců pro model malý. Pro ně a pro ty, kdož sice nezačínají, ale mají stejné pořizovací potíže, zkonstruoval Jaroslav Fara model APOLO.

Křídlo, vzhledem k malému rozpětí nedělené, má malé „negativy“ dané tvarem posledních žeber. K trupu je přivázáno gumou přes poutací kolíky.Trup. Na pracovní desce slepíme na dnu trupu hlavní část: přepážky, boční výztuhy a motorové lože. Přilepíme bočnice. Na spodek v místě podvozku přilepíme překližku a celý spodní potah. Přilepíme vodorovnou ocasní plochu a trup shora uzavřeme. Ocasní plochy. VOP tvaru rovné desky slepíme z bal-zových prkének. Kýlovou plochu a směrové kormidlo zhotovíme podobně.

Hlavní podvozek ohneme z tvrdého duralového plechu nebo z ocelové planžety. K trupu jej přivážeme gumou. Můžeme jej také ohnout z pružinového drátu.Prototyp modelu byl vyzkoušen s motorem Jena 1 cm3, který je též nakreslen na plánku. Palivová nádrž je normálního provedení, spájená z bílého plechu.Celý model včetně částí s tuhým balzovým potahem potáhneme tlustým papírem Modelspan. Ozdobné pruhy a nápisy přilakujeme z barevného papíru, drobnější nápisy uděláme tuší nebo z obtisků. Podmínkou úspěšného létání je model souměrný a nezkroucený, správně vyvážený. Jestliže jsme stavěli přesně podle plánku, bude zalétání jednoduché. Do nádrže naplníme asi 4 cm3 paliva a model s mírným rozběhem proti větru vypustíme. Po vypuštění udržujeme model v přímém letu, dokud nezíská dostatečnou výšku. Potom jej zkoušíme uvádět do zatáček o velkém poloměru a sledujeme, jak na signály reaguje. Po zastavení motoru se snažíme především o bezpečné přistání z přímého letu; nechtějme model dostat hned za každou cenu k sobě. Po naplnění většího množství paliva sledujeme chování modelu i za klouzavého letu z větší výšky.

28 S APOLO

Výkres modelu ve skutečné velikosti (1 list A1) a s úplným stavebním návodem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 110 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Eventuálně zašlete poštovní poukázkou typu C částku 110 Kč na adresu RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprá-vy pro příjemce uveďte číslo plánku „M 028s“ a název modelu „Apolo“). Plánek vám bude zaslán do 20 dnů po obdržení poukázané částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čísla účtu, ze kterého poukážete platbu 4,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Eventuálně zašlete částku 4,80 € „Poštovým poukazom na adresu“ na adresu Magnet-Press Slovakia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo plánku „M 028s“ a název modelu „Apolo“). Plánek vám bude zaslán do 30 dnů po obdržení poukázané částky.

Rozpětí 1 075 mmDélka 810 mmHmotnost 840 gMotor 1 cm3

1 list formátu A1 Cena 110 Kč / 4,80 €

JEDNOKANÁLOVÝ RC MODEL NA MOTOR 1 cm3

VYRÁBÍ: Mega motor, Brno

Ne často se na naší obloze, a ani v redakčních testech objevuje mo-del vírníku. Nejspíš právě pro jeho malou rozšířenost se jej jak výrob-ci, tak modeláři jaksi bojí, i když bezdůvodně. Měl jsem možnost vi-dět jedno letové odpoledne „dospě-lých“ vírníků na leteckém dnu v Rokycanech – no, paráda, ti piloti se oprav-du vyřádili, až se místy divákům tajil dech.

Letový projev vírníku je trochu jiný než klasic-kého letounu, především v rovinných obratech v návaznosti na pádovou rychlost.

Je asi málo modelářů, kteří by neznali princip letu vírníku. Pro ty, kdo se s ním ještě neseznámili, je výstižnější mezinárodní název autogyro. To znamená vlastní rotací letící. Vírník má totiž rotující křídlo – rotor, kte-rý se roztáčí dopředným pohybem, protože listy rotoru mají záporný úhel náběhu. Takto roztočený rotor s listy s polosymet-rickým profi lem vyvozu-je vztlak, který tak jako u běžného křídla působí vzhůru. Platí proto, že čím je proud vzduchu rychlejší (působící na ro-tor zespodu), tím je vztla-

ková síla větší, proto při startu mo-del vždy situujeme proti větru, kte-rý pomáhá roztáčet rotor proudu vzduchu od vrtule.

Sportovní model vírníku Rain-bow je podle výrobce určen pro modeláře mající základní zkuše-nosti se stavbou a létáním s RC mo-dely.

Vlastní model se dodává ve středním stupni předpracování. Konstrukce je převážně balzová, v namáhaných místech překližko-vá. Nosník ocasních ploch kruho-

vého průřezu je z uhlíkového lami-nátu. Konstrukční celky gondola a pylon jsou už výrobcem slepeny (v přípravku) tak, aby byla zacho-vána jejich geometrie.

Rainbow se standardně prodá-vá s třílistým rotorem. K modelu dodává výrobce i vlastní motor Mega 400/15/7 s vrtulí Aeronaut 10/6, který redakce RC revue do-stala i k testovanému modelu. RC souprava ovládá otáčky motoru,

výškovku, směrovku a klonění ro-toru.

Ortodoxní dříve narozený mo-delář si při stavbě zamodelaří a za-vzpomíná na začátky v modelář-ském kroužku. Přehledný návod obsahuje černobílé fotografi e, které

ale nejsou mnohdy dostatečně čitel-né. Připojené popisky ale (ne)kvali-tu obrázků doženou. V textu je vše popsáno srozumitelně a přesně.

Jednotlivé komponenty stavebni-ce nejdříve obrousíme, nalakujeme a polepíme. Až na rotorové listy ná-

vod nepředepisuje, které části mají být polepeny jakým materiálem, proto jsem použil, co bylo v díl-ně: Trup, VOP a SOP jsem polepil tenkým červeným Modelspanem. V rozporu s návodem jsem závě- sy výškovky a směrovky udělal z hmoždinkových závěsů. Pokud použijeme na polepení modelu fólii, je dobré ctít návod a závěsy zhotovit ze samolepicí pásky. Na pylon jsem použil zbytek modré nažehlovací fó-

lie, abych „vylepšil barev-nost“ celého modelu.

Jak doporučuje návod, podvozek přišijeme a za-lepíme ještě před slepe-ním modelu, manipulace se slepeným téměř met-rovým trupem při šití podvozku je nepohodlná.

Díly s hotovou povr-chovou úpravou slepíme, dbáme přitom na dodrže-ní geometrie modelu.

Poměrně jednoduchá konstrukce modelu je striktně účelová, a tudíž i nezáludná. První verze vírníku ne-byly opatřeny řiditelnou směrov-kou, která je však potřebná přede-vším při řízení směru během startu ze země.

Sestavení rotoru není náročné, ale je třeba pra-covat pečlivě a co nejvíce dodržovat stejný postup u všech tří listů rotoru. Listy v mém exempláři stavebnice měly před po-lepením hmotnost 2x 15 g a 1x 16 g. Na lehčí listy jsem jsem použil o dvě vrstvy laku více.

Výrobce ve stavebnici dodává potahový materiál

Vlies. Nikdy předtím jsem s ním si-ce nepracoval, ale stačilo si přečíst článek o potahování Vliesem v RC revue a vše šlo přesně podle tohoto popisu až překvapivě snadno.

31RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Vírník Rainbow

(Pokračování na straně 32)

±

Centrální kus, držící rotorové listy s pružným členem a příložka-mi, je osazen ložisky přímo v pře-kližce, zbývá je jen opatrně zalepit epoxidem. Po důkladném vyschnu-tí laku a vytvrzení lepidla rotor zkompletujeme a celek vyvážíme. Na přesném vyvážení rotoru závisí klidný let modelu. Nakonec stejně došlo na jemné dovážení lepicí pás-kou. Pro jistotu jsem pásky lepenky lepil na střed listů, aby se neposu-novalo jejich těžiště.

RC vybavení jsem instaloval do gondoly a pylonu přesně podle do-poručení výrobce. Serva HS-81 MG na klonění a HS-81 na výškovku. Na směrovku jsem použil HS-55 a do desky gondo-ly jsem pro něj vyřízl otvor vedle trubky trupu vpravo ve směru letu. La-novod k výškovce s 0,8mm ocelovou stru-nou je ve stavebnici, pro ovládání směrovky jsem použil shodný. Přilepil jsem je k uhlíkové trubce kyano-akryátovým lepidlem a spoj jsem pojistil transparentní samolepicí páskou. Regulátor 18 A a přijímač JETI Duplex jsou upevněny su-chým zipem na bočnice gondoly. Výchylky jsem nastavil podle ná-vodu.

Pro pohon jsem si připravil dvě sady tříčlánkových baterií Li-pol o kapacitě 1 300 mAh. Motorová zkouška v dílně byla překvapením, dodávaná vrtule Aeronaut 10/5 to-tiž byla hrubě nevyvážená a bylo třeba ji dovážit pásky samolepicí fólie.

Po sestavení jsem zkontroloval, zda poloha těžiště odpovídá údaji v návodu. Kompletně při-pravený Rainbow s třílis-tým rotorem měl hmot-nost 585 g.

Ke stavebnici nám výrobce přidal i tuning – další, čtyřlistý rotor: Čtyři vyfrézované a vy-

vrtané listy o shodné hmotnosti 16 g každý, centrální díl shodné konstrukce jako u třílistého roto-ru, jen se čtyřmi rameny, a ná-hradní pružný člen. Opět jsem všechny listy důkladně (4x) prola-koval lepicím nitrolakem a polepil Vliesem. Po vypnutí teplovzduš-nou pistolí jsem listy prolakoval dalšími čtyřmi vrstvami řídkého vypínacího laku. Při vypínání a lakování kontrolujeme, aby se listy nezkroutily. Po důkladném vyschnutí laku rotor sestavíme a případně dovážíme. K vyvažo-vání mám sestavený přípravek z vyřazeného chemického stojanu.

Rotor se po vyvážení musí zasta-vit v jakékoliv poloze.

Původně jsem chtěl model zalé-tat už koncem října, ale pracovní důvody přesunuly zálet na konec listopadu, kdy ale už nebyly vůbec vhodné podmínky pro zalétávání vírníku, o teplotách hluboko pod bodem mrazu nemluvě. Nakonec to sklouzlo až na první víkend v led-nu, kdy se poprvé objevilo sluníčko a teplota stoupla na „tropických“ +7 °C. Všude okolo byl sice sníh, ale příjemné sluníčko vytvořilo podmínky pro krásné letové odpo-ledne. Vybaveni teplými oděvy, vír-níkem se záložními bateriemi a ro-

tory jsme vyrazili na So-bínku.

První start se usku-tečnil s třílistým roto-rem. Slabý vánek, který sotva zvedl větrný pytel, po cca 20 sekundách roz-točil rotor do takových otáček, kdy už pociťuje-me, že na model v ruce působí vztlak. Trup měl sklon asi 60° vzhůru. Po-

tom již stačilo jen jej sklonit do vo-dorovné polohy, vypustit a vírník na plný plyn začal stoupat přímo proti vánku pod úhlem asi 30°. První opatrná zatáčka vpravo s kloněním s lehce nataženou výš-kovkou. Dobrý – už jsme kamará-di! Několik osmiček na šířku letiš-tě (s bočním větrem cca 1–2 m/s). Při dodržení polohy těžiště je po-delná stabilita bez problémů, pro vodorovný let bylo třeba „dva zoubky“ trimu potlačit při asi po-lovičním plynu.

Zatím jsem létal zatáčky jen na klonění (křidélka), pro větší ladnost zatáčky je dobré lehce přidat smě-rovku, ale opravdu je tře-ba to vyzkoušet od lehké-ho ťuknutí. Kormidla jsou překvapivě účinná a směrovku je dobré, než se s vlastnostmi modelu seznámíme více, použí-vat velice opatrně.

Následoval let na plný plyn, dopředná rychlost

se nijak závratně nezvýšila, ale Rainbow začal stoupat a bylo třeba lehce potlačit, abych jej udržel ve vodorovném letu. Minimální rych-lost je z principu vírníku nulová a samozřejmě je třeba ji zkoušet proti větru, přičemž je třeba praco-vat s plynem podle rychlosti proti-větru. To bychom si měli vyzkou-šet již při prvním letu, abychom se seznámili s tím, jak se vírník cho-vá v režimu autorotace, bez do-předného pohybu. Tímto způso-bem natrénujeme v dostatečné výšce přistání, které je u vírníku okouzlující. Ten totiž dokáže nale-tět nad zamýšlené místo přistání

32 RCR 2/2011

ELEKTROLETY

(Pokračování ze strany 31)

(proti větru) a po postupném staže-ní plynu („vydojení“) a natažení výškovky přejde do visu s autoro-tací a z výšky asi dvou metrů do-sedne jak do peřinek.

Další start byl za totálního bez-větří, stačilo ale rotor roztočit ru-kou a pár rychlých kroků, rotor zís-kal svištivé otáčky a v ruce byl cítit vztlak – překlopení do letové polo-hy a lehký hod, po němž už do-předný pohyb zajišťoval tah vrtule. Pokud by se rotor neroztočil nato-lik, abychom cítili vztlak rotoru, vírník by spadl na zem je bezpeč-nější udělat dva kroky navíc, než si myslet, že „se chytí“. Další lety a přistání už byly za odměnu, cel-ková délka letů byla cca 18 minut.

Těšil jsem se na rozdíl v letu s rotorem se čtyřmi listy, nikdy jsem neměl vírník více než třílistý. Vyměnili jsme tedy připravený čtyřlistý rotor a vložili do modelu čerstvou baterii. Zase trochu zavál slabý vítr, takže start byl s protivět-rem. Následující start byl už opět za bezvětří, ale projevilo se, že právě pro bezvětří jsou čtyři listy ideální.

Podle zvuku byly otáčky rotoru o poznání menší, to se ale podle in-formací od výrobce dalo čekat. Sta-bilita Rainbowu byla opět velice dobrá. Nosnost rotoru se i při sníže-ných otáčkách zvýšila. Snížila se

ryhclost modelu v dopředném letu, takže by se pod vírníkem dalo v po-hodě kráčet volným krokem.

Čtyřlisté provedení je ideální konfi gurací pro nesení fotoaparátu

nebo kamery. Vírník totiž nemá žádný zdroj vibrací, pokud má vy-vážený rotor a vrtuli.

Díky nízké energetické nároč-nosti byly letové časy opravdu

dlouhé a na dvě baterie o kapacitě 1 300 mAh jsme létali skoro celé zimní odpoledne (museli si také zalétat kolegové). Při posledním letu jsem ještě ve výšce asi 20 me-trů vyzkoušel vývrtku. Pohříchu

šla až příliš snadno, stačilo lehce potlačit a kopnout směrovku dole-va. Následovalo sklopení nosu mo-

delu skoro svisle dolů a ukázkový vrták o prů-měru asi dva metry až do země. I když jsem se sna-žil po dvou otočkách vý-vrtku vyrovnat kontra-povely i kloněním, vír-ník nereagoval a po zbý-vající čtyři otočky jsem byl jen za diváka. Pouče-ní: S vývrtkou není vír-

ník kamarád a směrovka se musí používat jen střídmě.

Ale žádná tragédie to nebyla, následky spravilo pár kapek kya-noakryátového lepidla a nová vr-tule. Obdivuhodná konstrukce – listy i trup přežily „oštěpařské“ přistání jen s vylomenou motoro-vou přepážkou a zlomenou vrtulí. Opravu jsme si ale už nechali na doma, protože sluníčko zapadlo za horizont a ochladilo se. Kvůli stavu letiště (voda, zmrazky a hroudy ledu) jsme nezkoušeli start ze země, ale podle projevů při startu z ruky by měl být bez problémů.

Domnívám se, že vírník je další „level“ pro modeláře, kteří nepotře-bují až tolik adrenalinu a upřed-nostňují pohodový let, opravdu kombinace parkfl yeru se slowfl ye-rem. Vždyť největší rozmach za-znamenal vírník jako spojovací a pozorovací letoun.

Konstrukce Rainbowu je sku-tečně dobře promyšlená, což se projevuje jak na vzhledu modelu, tak na jeho chování ve vzduchu. Doporučená prodejní cena staveb-nice včetně motoru a vrtule je 2 990 Kč a tuningového čtyřlisté-ho rotoru 700 Kč. Stavebnice bez motoru a vrtule stojí 1900 Kč.

Jiří Zikmund

33RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Technické údaje podle výrobce:Průměr třílistého rotoru 108 cmDélka po složení listů 96 cmVzletová hmotnost 650 g Plošné zatížení cca 7 g/dm2

Výrobce, Mega motor, se k to-muto textu do uzávěrky nevyjád-řil.

Nechal jsem se před časem in-spirovat článkem Puntík RC od Jaroslava Kroufka v RC

revue 4/2010 a chtěl jsem si tento model také adaptovat na RC ovlá-dání. Puntíka se mi sice nepodařilo koupit, ale v prodejně SCZ model Ostrava mi bylo nabídnuto za 287 Kč (internetová cena 380 Kč) házedlo z EPP Fenix od slovenské fi rrmy Flyteam-Sk. Předělal jsem tedy na RC ovládání tento model a s jeho letovými vlastnostmi jsem byl velmi spokojen.

Technická data házedla: Rozpětí 800 mmDélka 596 mmHmotnost 90 g Plocha křídla 10,56 dm2

Model jsem zvážil a vyšla mi hmotnost podstatně menší, včetně poutací gumy křídla pouhých 77 g. Při úhlu seřízení 2,2° jsem vypočí-tal polohu těžiště 54 mm od náběž-né hrany křídla pro 10% těžištní zá-sobu; od výrobce byla uváděna 55––60 mm.

Pro „radiaci“ modelu jsem zvolil následující osazení: motor Tower-Pro 2408-21T, jehož hmotnost i s unašečem vrtule byla 46 g; regu-látor TowerPro Mag 8 ESC 18 A (30 g); dvě ser-va HXT 900 (18 g); po-honná baterie Li-pol Mys-tery 2s 1 200 mAh / 25 C (53 g); přijímač Orange 6 DSM2 (10 g). Veškeré elektrovybavení i vrtuli jsem koupil na e-shopu hobbyking. Celková hmotnost tohoto vybave-ní byla 157 g, z toho vy-chází letová hmotnost RC modelu 295 g, tedy ploš-né zatížení 28 g/dm2.

Model podstoupil ná-sledující úpravy:

Kryt „kabiny“ byl při-lepen od výrobce, nebylo tedy nutné jej lepit.

Odřízl jsem nos trupu a část krytu kabiny v dél-ce 40 mm pod úhlem 2° dolů. Na čelo trupu jsem nalepil 30minutovým epoxidem kuprextitový držák motoru. (EPP se dá lepit tavným lepidlem,

Purexem i Kanagomem. Lze použít i kyanoakrylátové lepidlo, avšak jen takové, které EPP nenaleptává – lepší je středně husté až husté, řídké se do materiálu vsákne.)

Příď modelu jsem zesílil dvěma smrkovými lištami o průřezu 3 x 8 a délce 105 mm, které jsem vlepil Purexem do drážky vypálené do EPP pistolovou páječkou. Pod kříd-lem jsem trup z boků zesílil dvěma nákližky z překližky 1 mm, které jsem přilepil opět Purexem.

Provrtal jsem v trupu otvory pro průchozí kolíky z bukové kulatiny o průměru 5 mm k poutání křídla,a kolíky zalepil Purexem.

Vyřízl a vypálil jsem výřezy pro serva, zespodu trupu pak pro vodi-če od regulátoru k motoru a samot-ný reguláto a přijímač, zapuštěné pod spodní hranu trupu. Z horní strany trupu jsem vypálil a vyřízl otvor pro uložení baterie po celé hloubce křídla hluboký cca 40– –45 mm a široký 20–23 mm. Přesné rozměry výřezů je samozřejmě tře-ba přizpůsobit podle šíře baterie a přijímače. Výřezy pro serva a re-

gulátor jsou s tímto cent-rálním výřezem spojeny průchozími otvory pro vodiče od regulátoru a serv s akumulátorem a přijímačem.

K práci jsem použil pistolovou páječku, lá-mací nože a skalpely, na otvory kruhového průmě-ru korkovrt.

Boky a spodek trupu v místě zesílení jsem na-

třel Balakrylem. Přilnavost Ba-lakrylu na EPP je vcelku dobrá, ne-loupe se.

Výškové a směrové kormidlo jsem vyřízl z balzy 4 mm, jejich po-vrch jsem vybrousil, za-oblil hrany a natřel je dvěma vrstvami Balakry-lu. Ovládací páky Micro typ 3 od fi rmy MP Jet jsem do kormidel zalepil 30minutovým epoxidem.

Závěsy kormidel jsou zhotoveny z plastové tru-bičky s lanovodem (kou-peno v modelářském ob-chodě). Podrobný postup zhotovení závěsů je po-psán na jiném místě tohto sešitu RC revue.

VOP je přilepená k trupu Chemoprénem, původně nanesené lepi-dlo od výrobce jsem ob-novil ještě jednou vrst-vou.

Do výřezu v trupu jsem vložil serva a zajis-til je přiloženými šrouby do předvrtaných otvorů o průměru 1 mm. Podle testeru serv jsem nastavil jejich střední polohu. Z ocelového drátu o prů-měru 0,8 mm (používám svařovací) jsem vytvořil ovládací táhla kormidel. Jeden konec táhla je ohnut do L, provléknut pákou kormidla (otvorem vzdálenějším od středu – pro menší výchylku) a druhý konec prochází mikrokoncovkou táhla Snap o průměru 1 mm od fi rmy MP Jet, přimonto-vanou na druhý otvor pá-ky serva, cca 7 mm od je-ho osy. Táhlo je vsunuto do plastové trubičky o průměru 2/1 a délce 130 mm, která je přilepe-

ná na bok trupu tavným lepidlem.Nastavil jsem střední polohu

kormidel ocasních ploch a dotáhl

RCR 2/201134

Házedlo Fenix 80 na RC

Zesílení trupu, otvory pro regulátor a serva

Přilepený držák motoru

Otvor v horní části trupu pro akumulátor Upevnění serva

šrouby na servech a koncovkách tá-hel.

Namontoval jsem motor tak, aby přívody k němu byly natoče-ny na spodní stranu trupu. Na-stavil a označil jsem tří vodiče k motoru od regulátoru podle směru otáčení motoru. Vodiče i regulátor jsem v trupu přelepil samolepicí skelnou páskou. Do trupu jsem vložil přijímač a pro-pojil jej vodiči se servy a regulá-torem.

Odtokovou hranu křídla jsem v místě, kde přes ni prochází pou-tací guma, zesílil nákližkem z překližky 1 mm o rozměrech 80 x 15 mm. Lepil jsem opět Pu-rexem a posléze nákližek natřel barvou.

Připojil jsem baterii, připoutal křídlo oky z gumy 1 x 6 mm, dlou-hými 100 mm, zkontroloval veli-kost výchylek kormidel a smysl otáčení serv a bylo hotovo – mohl jsem jít létat.

Nastavení výchylek: výškovka ±10 mm, smě-rovka ±12 mm. Motor je osazen vrtulí 9/4,7, alter-nativně 9/3,8. Tah motoru s uvedenou baterií Mys-tery 2s 1 200 mAh činí podle mého měření 250––320 g, podle vrtule.

Model létá svižně, dobře se řídí a pěkně klouže. Na plný plyn

stoupá s baterií Mystery přímo vzhůru. Podařený model!

Týden před Vánoce-mi, 19. prosince, jsem lé-tal za teploty –3 až 0 °C. Bylo bezvětří, modrá ob-loha. Model se choval dobře, bez problémů se řídil, hladké přistání do sněhu, paráda. Létal jsem asi 8 minut.

Později jsem při létání za slabého, ale nárazové-ho větru křídlo zlomil při nárazu do vysokého plotu. Po jeho opětovném slepení jsem vypálil pistolovou pá-ječkou 60 mm od náběžné hrany křídla na jeho spodní ploše podél-nou drážku pro smrkový nosník o průřezu 3 x 8 a délce 460 mm. Nosník jsem do drážky vlepil Pu-rexem a jeho povrch zabrousil do roviny spodní strany křídla. Přibliž-ně v jedné třetině hloubky křídla

jsem pro jeho zpevnění ještě zespo-du nalepil pás skelné samolepicí pásky šíře 50 a délky 700 mm. Abych dosáhl lepší přilnavosti pás-ky, před jejím nalepením jsem bu-doucí lepenou plochu natřel Che-moprénem rozředěným v poměru asi 1 : 2 ředidlem C6000. Pásku jsem samozřejmě nalepil až po řád-ném zaschnutí lepidla.

Václav Ježek

35RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Jak jsem si polétal s N-ergiíNa loňské Velké ceně Mělníka mě zlákala koupě akrobata N-Ergie 3D z EPP od fi rmy

Čemech. No řekněte, kdo by odolal celkem pěknému akrobátku za ne-celou pětistovku, já tedy ne. Tak jsem si model odvezl domů a moc se těšil, až si ho postavím.

Model není žádnou novinkou, má v podstatě klasické tvary, takže asi nemá smysl ho dál popisovat.

Po příjezdu jsem rozbalil krabi-ci a šel přemýšlet nad návodem ke sklence místního zlatavého moku. Jenže ouha, návod to vlastně žádný nebyl, jen papírek formátu A4 – toť vše. No, co se dá dělat, jsem modelář, tak to snad dám nějak do kupy.

Co stavebnice obsahovala? Kří-dlo, trup, ocasní plochy a podvo-zek. Samozřejmě také onen rádoby návod. Jo, a zapomněl jsem, ještě tam byl kus plastu s bižuterií.

Asi nemá smysl popisovat stav-bu, tak jen pro pořádek. Křídlo jsem slepil lepidlem Purex. Bižu-terie, která byla obsahem onoho plastového rámečku, byla celkem dobře promyšlená. Jediné, na co je třeba upozornit, je páka křidélka, protože to, co tam opravdu patří, je ten kratší kus. Závěsy se mi líbi-ly: dva protikusy s dírkou, mezi něž přijde uhlíková tyčka, která zároveň tvoří výztuhu v kormidle.

Zalil jsem je hustým kyanoakrylá-tovým lepidlem, ale protože se mi nelíbila díra, která tam vznikla (kormidlo je z 5mm EPP a závěs má 3 mm, takže na každé straně asi milimetr), navlhčil jsem ji a za-lil Purexem. Vše jsem přelepil páskou, takže Purex hezky vypě-nil podél vnější části tvarů kormi-del; jelikož používám Purex od Soudalu, skoro to nebylo vidět. Letoun má plovoucí výškovku, což se často nevidí, časem jsem zjistil že to moc výhodné není. Ji-nak se staví klasicky jako každý ji-

ný model z EPP, jen je bez pořád-ného návodu potřeba hodně pře-mýšlet a chce to nějakou tu dávku zkušeností.

Model byl postaven za den práce. Protože prše-lo, šel jsem zalétávat až druhý den. Letoun ještě dostal bačkůrky, které jsem zhotovil z kousků EPP, jež jsem našel do-ma. Na ty já jsem „úplně nemocnej“, už jsem je rval i na upoutance.

Takže první letový den… Já vím, motor je

o dost silnější, než je po-třeba, ale nevadí, přece jenom jde o stroj na 3D akrobacii. Model vy-pouštím z ruky a letí pa-rádně, u modelu letadla to ovšem nic neobvyklé-ho, že… Dávám zatáčku, ale co to, éro jde ve spirá-le k zemi; vybírám to, přidávám plyn, abych přilétl k sobě, ale zase ta-kové divné cuky; radši přistávám a zkoumám, co to je. Na nic jsem

nepřišel, tak zkouším start z ruky do visu – paráda, model vi-sí, ale přidávám plyn a najednou rána! Model padá, uletěl motor, re-spektive se u křídla odlo-mil předek trupu, tak je-du domů.

Doma zkoumám, jak se to mohlo stát. Napadá mě jediná věc, a tou je až moc velká pružnost tru-

pu, jímž je vlastně velký kus EPP bez jakékoliv výztuhy. Ještě se mi povedlo zjistit, že zmíněné cukání bylo od jedné poloviny plovoucí výškovky, takže ještě jedna výztu-ha do zadní části, prozatím z bam-busu.

Následující den jsem šel znovu na věc. S výztuhou byl letový pro-jev o mnoho lepší, model byl hez-ky živý a obratný – pořád to sice ještě nebylo ono, ale už to šlo. Me-zipřistání a něco zase upadlo, ale model letěl dál. Zjistil jsem, že to byl podvozek, který je vyřešen tak, že na kousek černého EPP se nale-

pí dva plastové kotouče imitující disky, a kolo je hotovo.

Vypnul jsem motor a s mode-lem pomalu a hezky přistál na zem, i když trochu dál, než je zdrávo. Ale co to vidím, z dálky běží něja-ký pes a už létají kuličky! Majitel psa se posléze omluvil a model bez jakýchkoliv námitek zaplatil, i když jsem po něm ani nic nechtěl, a toho si velice cením.

Takže závěrem, N-ergie není špatný model, jen by si zasloužil lepší návod a nepatrně trochu víc výztuh, třeba výztuha trupu by ne-byla k zahození, jiné zpracování výškovky a bude vynikající. Zase na druhou stranu rčení „3D zna-mená 3 dny“ je celkem trefné. Roz-pětí modelu je 850 mm, délka 950 mm a hmotnost 250 g.

Jen pro úplnost ještě osazení: Motor Ray C2826; vrtule 8/5 z HC; Serva TG 9 a jedno, které nevím, co je zač; regulátor PHD 25; přijí-mač Hitec HSF-05 MS; baterie Hyperion 3s 800 mAh.

AZY

Hladké přistání jako do peřin

Lietadlá z obdobia prvej sveto-vej vojny a hlavne pred voj-nou používali vypletané bicy-

klové kolesá. Keďže pre väčšinu modelárov znamená zhotovenie ta-kého kolesa zložitý proces, rozho-dol som sa na základe nazbiera-ných informácií vytvoriť jednodu-chý postup výroby maketového kolesa pre malé modely. V nasle-dujúcej prezentácii je uvedený celý postup aj s fotografi ami.

Výrobu kolesa začneme urče-ním rozmerov podľa výkresu. Na pneumatiku použijeme materiál pedik, ktorý je využívaný na plete-nie košíkov a pletených doplnkov do domácnosti. Vyrábaný a ponú-kaný je v priemeroch od 1 mm kruhového alebo polkruhového prierezu. Podľa hrúbky pneumati-ky si pripravíme na príklad 3mm pedik a trn, na ktorom si z pediku urobíme závit. Trn je najlepší plas-tový alebo taký, ktorý je nenasia-kavý. Rozmer trnu je podľa vnú-torného rozmeru ko- lesa.

Na trn navinieme tesne vedľa seba niekoľko závitov pediku, po-istíme proti roztočeniu a namočí-me na cca 1 hodinu do vody. Po vybratí z vody ho necháme vysu-šiť hoci aj na radiátore – najlepšie cez noc.

Po vysušení uvoľníme poistenie a vyskúšame, či sa závity neroztá-čajú. Mierne roztočenie nie je na závadu, ale nesmie sa narovnať. Ak je všetko v poriadku, tak nahrubo narežeme podľa počtu vyrábaných kolies polotovary.

Znova vezmeme trn, na ktorom sme vyrábali závity, a nasunieme si naň jeden z polotovarov. Stlačíme ho čo najtesnejšie okolo trnu a ostrým nožíkom skrátime poloto-var tak, aby sme mohli zlepiť rezné plochy k sebe na tupo. Na lepenie používam kyanoakrylátové lepidlo a aktivátor. Zlepený kruh vytvorí pneumatiku.

Ďalej je potrebné vyrobiť náboj kolesa a disk. Náboj urobíme z pa-pierovej rúrky. Vezmeme vrták alebo uhlíkovú guľatinu po- dľa priemeru hriadele, ktorý chceme použiť na podvozok. Pre výrobu náboja s vnútorným priemerom

1 mm si pripravíme: vrták (uhlík), Modelspan alebo iný poťahový papier a lepidlo (Kanagom).

Z papiera narežeme pásiky šírky cca 10 mm, ktoré jedným koncom prilepíme k vrtáku tak, že vytvoríme tzv. vlajočku a necháme vyschnúť. Po čiastočnom vyschnutí natočíme papier na vrták a poriadne ho utiah-neme. Vonkajší priemer si vytvorí-me počtom vrstiev (cca 1,5 mm). Pretrieme navinutý papier lepidlom tak, aby presiaklo až k vrtáku. Tým sa uvoľní lepidlo, ktorým sme mali prilepený papier, a vrták sa v rúrce začne voľne otáčať. Vyčkáme, až sa celá rúrka vysuší, a máme ju pripra-venú na ďalší postup.

Ďalej si pomocou dierovacieho strojčeka nastriháme z tvrdšieho papiera kolieská, ktoré v strede pre-sekneme dierkovačom o priemere cca 1,5 mm. Výroba dierkovača 1,5 mm je jednoduchá. Vezmeme lekársku ihlu o vonkajšom prieme-re cca 1,5 mm, skrátime ju a na kon-ci vzniknutej rúrky frézou skosíme hrany, čím vznikne ostrá rezná hra-na. Priložíme na stred vyseknutých koliesok a jemným klepnutím kla-divkom vysekneme otvor.

Takto upravené kolieská nasu-nieme na papierovú rúrku, nastaví-

me vzdialenosť medzi kolieskami podľa hrúbky pneumatiky (3 mm) a z vnútornej strany zalepíme. Takto pripravíme náboje na všetky kolesá.

Papierové rúrky necháme presa-hovať z vonkajšej strany cca 1 mm a zbytok orežeme. Rúrku skracuje-me priamo na vrtáku, aby sa nám nezdeformovala.

Z výkresového alebo tvrdšieho papiera vyrobíme disk kolesa takto:

Nakreslíme pásiky 2,5 mm široké a dlhé tak, aby sme tento pásik vle-pili do vnútra kolesa (obr. 5). Vnút-ro kolesa rozdelíme na 24 dielikov a navŕtame dierky, cez ktoré bude-me vyrábať výplet. Pred samotným výpletom je dobré koleso nalako-vať aspoň jednou vrstvou laku a prebrúsiť.

Pripravíme si kolesá s nalepe-nými diskami a navŕtanými dier-kami (stačí aj pomocou špend- líkov), rybársky silon o prieme- re 0,14–0,16 mm, vyrobené nábo-je a prípravok pre upevnenie ko-lesa.

Upevníme koleso do prípravku pomocou svoriek alebo prišpendlí-me, vložíme pomocný hriadeľ, na

ktorý nasunieme náboj budúceho kolesa. Náboj kolesa je dobré pois-tiť voči posúvaniu nasunutím po-mocnej rúrky na pomocný hriadeľ tak, aby tlačila na náboj.

Vycentrovanie kolesa voči ná-boju urobíme pomocou balzovej podložky, pričom hrúbku podložky si vypočítame nasledovne:

dlžka náboja – hrúbka pneumatiky2

36

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

RCR 2/2011

Výplet kolesa pre model

Zhotovenie náboja

Zlepená pneumatika a náboj

Polotovar pneumatiky s nábojom

Postup výpletu je znázornený na obrázku na predchozej strane vľavo dole. Vezmeme silon a jeden koniec zalepíme do otvoru 1. Po zaschnutí ohneme silon okolo ná-boja a prestrčíme do otvoru 7, ďa-lej vonkajškom do otvoru 5, za-hneme okolo náboja a prestrčíme otvorom 11 a takto pokračujeme až na koniec do otvoru 3, kde ukončíme jednu stranu výpletu kolesa.

Po ukončení jednej strany pois-tíme silon lepidlom na náboji a v otvoroch, cez ktoré sme robili výplet. Otočíme koleso v príprav-ku a prevlečeme silon otvorom 2 a pokračujeme vo vypletaní druhej strany kolesa. Po ukončení výpletu znova silon poistíme lepidlom na náboji a v otvoroch. Vyberieme ko-leso z prípravku, prekontrolujeme napnutie a zalepenie silonu vo všetkých otvoroch. Z vonkajšej strany orežeme prečnievajúci silon a začistíme koleso.

Povrchovú úpravu vykonáme farbami podľa doby, v ktorej dané lietadlo lietalo. Najčastejšie boli disky s výpletom strieborné alebo sivé a pneumatiky sivé. Čierna far-ba pneumatík sa používala až ne-skôr.

Kolesá zhotovené týmto spôso-bom sú ľahké, ale pevné.

Ing. Miroslav Petrila

Prezentáciu PPS je možné stiah-nuť na www.rcletkapresov.tk alebo na www.rcrevue.cz.

Model připomínající malý turis-tický letoun a zároveň schopný zá-kladní akrobacie navrhl a postavil americký modelář Ralph H. Pearson. Jeho kon-strukce je klasická, z bal-zy a překližky. Výkres publikoval v časopise RC revue 1/2010 Jaroslav Kroufek.

Vždycky, když jsem tyto „mini“ plánky v RC revue viděl ( a že jich by-lo, kupuji si RC revue od

nultého čísla), říkal jsme si, kdo ví, jestli by to létalo… Tenhle se mi za-líbil tak, že jsem jej zvětšil, zakres-lil do něj motor a umístění baterie, zavěšení křídla a pár jiných detailů. Potom jsem objednal materiál, tedy balzu a překližku, u fi rmy Hvězda.

Model jsem si postavil, potáhl Oracoverem a doplnil samolepicí-mi obtisky, které mně vyrobili v ja-roměřské fi rmě VAM. Chtěl jsem, aby vypadal jako fi ktivní soukromý letoun skupiny Flying Bulls Aero-batics Team, která hangáruje na na-

šem letišti v Jaroměři. Nápisy na křídle a trupu v angličtině mi z češtiny velice ochotně a obratem přeložili v pražské fi rmě ABACK.

Model jsem zalétl v neděli odpoledne 23. května minulého roku. K záletu jenom tolik: Le-toun letěl k mému veliké-

mu překvapení bez problému.Rozpětí modelu je 1 400 mm,

délka 1 100 mmm, hmotnost bez baterií 1,3 kg, motor PJS 3500, vr-tule třílistá Graupner, baterie LiFe 4s 2 300 mAh.

Jindřich Dvořáček, LMK Trifi d

37RCR 2/2011

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

ELEKTROLETY

Cool Cat

ELEKTROLETY

RCR 2/201138

Výkres modelu ve skutečné velikosti (1 list A1) a s úplným stavebním ná-vodem získáte:V ČR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čís-la účtu, z nějž poukážete platbu 110 Kč na účet ČSOB, 576 305 253/0300. Nebo zašlete pošt. pou-kázkou typu C částku 110 Kč na RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3 (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „137“ a název „Střízlík“). Plánek za-šleme do 20 dnů po obdržení částky. V SR zašlete objednávku na e-mail: obchod@rcrevue.cz s uvedením čís-la účtu, z nějž poukážete platbu 4,80 € na účet ČSOB, 400 536 3781/7500. Nebo zašlete poštovním poukazem na adresu částku 4,80 € na Magnet-Press Slovakia, P. O. Box 169, 830 00 Bratislava (do zprávy pro příjemce uveďte číslo „137“ a název „Střízlík“). Plánek zašleme do 30 dnů po obdržení částky.

Elektrolet Střízlík

Konstrukce: Jaroslav Kroufek

Před téměř půlstoletím jsem si podle Leteckého modeláře postavil malého gumáčka Střízlík se sklápěcí vrtulí. Létal nádherně, ale ne dlou-ho. Jednou se usadil ve stoupavém proudu a z Vítkova si to namířil do Karlína a dál do Vysočan.

Když jsem si pořídil miniaturní RC vybavení, chtěl jsem si postavit

model připomínající malého gumá-ka. Ve skříni mi už několik roků od-počívala stavebnice polské A3 Jisk-ra. Žebra a lišty z ní mi posloužily pro stavbu elektro Střízlíka.

K stavbě jsem využil jsem pře-vážně zbytky balzy. Na potah po-sloužil papír ze stavebnice.

RC vybavení je miniaturní. Přijí-mač o hmotnosti 3,5 g, serva Aostar S02A po 2 g a elektromotor HXM 1400-2000 s pevnou vrtuli GWS 4,5/4 nebo sklopnou o průměru 130 mm má s motorovým ložem hmotnost 9 g. Regulátor DYS 10 A je bohatě předimenzován. Akumulá-tor postačí 250–500 mAh.

Létat se Střízlíkem lze do rych-losti větru 3 m/s. Můžeme s ním vy-táčet i úzké stoupavé proudy.

1139

ELEKTROLETY

RCR 2/2011

Po 48 rokoch som si splnil sen, viac-menej vďaka vnúčikovi, s ktorým som začal pred štyr-

mi rokmi znova modelárčiť. Mode-lárčil som ako chlapec, no internát a vojna urobili koniec, hoci aj tam som ešte lietal na rožnovskom ihris-ku a berounskom buzerplaci s upú-tanými modelmi. Ale až teraz som si postavil svoje najobľúbenejšie lietadlo Fieseler Fi 156 C Storch.

Ako predloha mi poslúžil Fi 156 Storch (či skôr K-65 Čáp, u nás pre-zývaný Komár) lietajúci v piešťan-skom aeroklube v rokoch 1958 až 1962 s imatrikuláciou OK-BOY, na ktorom som ako frekventant plach-társkeho výcviku absolvoval štrnásť letov. Bol to pre mňa ako šestnásť-ročného chalana nezabudnuteľný zážitok a povedal som si, že raz, až budem veľký, tak si určite postavím model Storcha. Zamiloval som sa do jeho neuveriteľných letových vlastností a výhľadu priamo pod se-ba. Za vetra 10–12 m/s pristával kolmo na „téčko“ ako vrtuľník.

Na viedenskom modelárskom veľtrhu 2007 som objavil stavebni-cu (v rozsype) od talianskej fi rmy Mantua Aviomodelli v mierke 1 : 6,8 s rozpätím 2,08 m, navrhnu-tú na spalovací motor 12 cm3. Po večeroch som chystal potrebné úpravy, pretože som vôbec nebol spokojný s presnosťou a detailmi ta-lianskej verzie. Úprav bolo nako-niec toľko, že som si mohol rovno nakresliť a vyrezať Storcha sám tak, aby som bol spokojný.

Prvá veľká zmena bola z benzínu na električku. Úprava konštrukcie motorového lože a priestoru. Z mo-delu urobiť aspoň polomaketu (takú lepšiu), celkovo odľahčiť konštruk-ciu vzhľadom na oveľa kľudnejší chod elektromotora. Upraviť a opra-viť všetky odchýlky od skutočnej predlohy, ako tvar ZCHP, VCHP, slotov, štrbinových klapiek a ba-lančných krídeliek, zväčšiť zdvih

pérovania podvozku s funkčným riadeným ostrohovým kolečkom (predloha mala otočné, riadila sa

pribrzďovaním hlavných kolies). Vyrobiť závesy vztlakových klapiek a hlavne balančných krí-deliek s funkčnými záva-žiami hmotového vyváže-nia atď.

Vyriešiť a sfunkčniť kinematiku závesov štrbi-nových klapiek a kríde-liek mi trvalo asi najdlh-šie. Mám tri dokumentá-cie Storcha, ale každá je odlišná v tvare závesov…

No ozajstná lahôdka ma čakala pri prerobení krídiel na štrbinové klap-ky a krídelká, pretože pô-vodné krídlo bolo zhoto-vené z polystyrénového jadra obaleného balzou, na ktorom sa odrezali klapky a krídelká a do re-

zu sa mal nalepiť balzový nosník trojhranného prierezu, kam sa oso-vo mal vlepiť pohyblivý záves.

Všetko som urobil inak. Vyrobil som si tva-rový hrot do pištoľovej spájkovačky, pomocou ktorého som vyrezal po-lystyrén na požadovaný tvar odtokovej hrany, či-že štrbiny pre klapky a krídelká. Balzu, ktorá zostala holá (bez polysty-rénu), som pomocou rúry

priemeru 32 mm natlačil a prilepil o vytvarovaný polystyrén, čím som opäť krídlo na odtokovej hra-ne uzatvoril. Bolo na to treba veľkú silu piatich zveriek a desiatich veľ-kých štipcov. Na odreza-nú čelnú plochu (nábež-ku) krídeliek a klapiek som nalepil balzovú lištu

20 x 15 x 500 mm a vybrúsil na po-trebný profi l. Potom som osadil zá-vesy vyrezané laserom z 1mm du-ralového plechu a zalepil 10minú-tovým epoxidom. Na balančky som zalepil po dve vysústružené oceľo-vé závažia.

Tvar trupových prepážok v ob-lasti palubnej dosky a kabíny tiež nezodpovedal predlohe. Niektoré sú nové, iné upravené. Hneď od začiat-ku som nedôveroval pevnosti niektorých detailov či uzlov (tenké rúrky pruženia podvozkových nôh, slabé kotvenia závesov vzpier, kolá ako také a rôzne iné detaily). Niečo som spevnil hneď pri výrobe, niečo počas záletov.

Vysklievku kabíny som urobil z plexiskla 0,8 mm.

Po lakovaní, brúsení a tmelení som na podklad Master Primer 1K valčekom naniesol dve vrstvy akry-látovej vodou riediteľnej farby De-nas Univerzál mat. Jej kvality som ocenil po pár drobných opravách pri zalietavaní, keď som musel pretrieť niektoré časti. Po zaschnutí nepo-znať miesta napojenia opravených plôch. V predajni mi ochotne na-

miešali odtiene podľa vzoriek, takže namiešané farby ma vyšli na nece-lých 8 € (2x 0,5 kg). Imat-rikulácie a trikolóra sú od Wiki.

Čo som žiaľ nebol schopný zmeniť, je plas-tový výlisok krytu moto-ra. Na predlohe kapota motora geniálne kopíruje tvar invertného 8valcové-

40 RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Splnený sen po 48 rokoch

ho vzduchom chladeného vidlico-vého motora do V Argus AS-10C, ktorý vytvára charakteristický troju-hoľníkový „čumák“ Storcha. Tiež vzopätie krídla bolo zbytočne veľ-ké, pretože ako hornoplošník je do-statočne stabilný. Zmenšil som vzo-pätie asi o polovicu, ale viac sa ne-dalo bez zásadných zásahov do konštrukcie kabíny, trupu a duralo-vých spojok krídla.

Rebrá krídla, VCHP a ZCHP sú imitované 3mm pásikmi hrubšieho Modelspanu, lepenými lakom pred podkladovou farbou. Paneláž je znázornená nalepeným tenkým fo-topapierom, chladiace a vetracie otvory na motore z vybrúseného Styroporu a duralového plechu 0,3 mm, rovnako kapoty podvozko-vých nôh.

Pristávací refl ektor, chladič oleja a nasávač vetrania kabíny sú sústru-žené z lipového dreva. Výfuky sú z duralovej sploštenej rúrky, nareza-nej tenkým karbokotúčom. Náboj kužeľa vrtule je sústružený z dura-lu, vrtuľa drevená Pelikán 15/7. Od-ber s ňou je optimálny. Na 12 minút letu odoberie cca 2 000 mAh; pa-lubný systém cca 110 mAh.

Palubná doska je osadená dobo-vými prístrojmi od Propagteamu. Sedačka pilota je z duralového ple-chu 0,3 mm a knipel z duralovej rúr-ky priemeru 4 mm.

Mnoho vecí, detailov a materiá-lov som si už z čias, keď som lietal na Storchovi, nepamätal, preto som v apríle 2009 navštívil letecké mú-zeum v Schleissheime, kde majú le-tuschopného Storcha. Tam som si urobil fotodokumentáciu s potreb-nými detailmi, ktoré som nikde inde nemohol získať. Ochotne mi odomkli dvere, aby som sa mohol posadiť a nafotiť si interiér. A bolo

tam vidieť aj iné skvosty a unikáty leteckej histórie. Ale to by bolo na samostatný článok…

Elektrovýbava a vôbec celá elek-troinštalácia bola pre mňa maturita, pretože dovtedy som lietal iba Skylarka, Superzooma, Twinstara a elektro Foxa a tam bolo všetko hotové. Tu som si musel sám vybrať kom-ponenty, navrhnúť zapo-jenie a urobiť to.

Motor s regulátorom som si vybral v predajni Modelhobby Ing. Jurovi-

ca, dovozcu a predajcu výrobkov fi rmy Arrowind. Motor som použil striedavý 4030-10, regulátor 60 A Arrowind. Napájam ho šesťčlán-kom Dualsky Li-pol 22,2 V / 3 300 mAh. Palubné napätie pre prijímač a servá obstaráva NiMH päťčlánok Enelope 6 V / 2 000 mAh. Z tejto batérie napájam aj pozičné svetlá a pristávací refl ektor. Napätie kon-

troluje merač palubnej siete od Webry. Prijímač je Spektrum AR-6200 a vysielač DX-6i, tiež Spektrum.

Hmotnosť mi vyšla 4,8 kg, batérie vložené za motorovú prepážku pres-ne dovážili ťažisko, takže ani gram naviac!

Zálet, hoci som sa ho bál, prebehol vcelku bez

problémov. Chcel som ho absolvo-vať v kľude, sám, len s vnúčikom – radcom a pomocníkom v jednej osobe, ale ako naschvál, zišlo sa tam pár kolegov, hoci tak zavčasu nikdy nechodili lietať. Trochu to ťa-halo pri rozbehu vľavo (ostrohové koliesko), ale inak žiadne veľké tri-movanie. Pár preletov na trištvrte plynu, skúška klapiek; minimálku som nemal odvahu skúšať, ale cel-kový dojem bol, že je to dosť rých-le. Keďže som kvôli štartu stál na druhej strane plochy, neodhadol som vzdialenosť modelu, takže pri pristáti som letel dosť natesno ku stojánke a prizerajúcim sa kolegom na druhej strane. Prvý krát som letel s tak veľkým a hlavne ťažkým mo-delom.

Najväčší strach som mal z pristátia – oprávne-ne, neskôr som tri razy urobil kotrmelec po do-sadnutí, ale našťastie bez poškodenia. Myslím, že vždy bola na vine vysoká tráva a málo pritiahnutá výškovka. Prvé lety boli bez pilota, spodnej kapo-táže podvozka a bez slo-tov.

Už mám 26 letov, od-skúšal som ostré zákruty, súvraty, vývrtku, mini-málku, pády, veľké klap-ky. Strašne ma láka loo-ping a výkrut, len neviem, či by to model prežil, tak radšej nevymýšľam. Sku-

točný to tiež nerobil – i keď, kto vie?

Teraz sú na rade sloty, skultúrne-nie elektroinštalácie (konektory na

krídlo, zapojenie LED), montáž rýchlomeru a nový zálet!

Taký je výsledok zhruba ročnej práce a cca 600 odpracovaných ho-dín, vrátane štúdia dokumentácií a ich úpravy, výroby viacerých no-vých častí, až po povrchovú úpra-vu.

Nikdy som nič podobné nerobil. Pred 45 rokmi som staval vetrone, voľné motoráky, gumáky a upútan-ce. Storch je moja prvá maketa.

Moja vďaka za nezištnú pomoc patrí kitárovi Lacovi Gažovi za fo-tografi e a dokumentačné podklady, športovému pilotovi Ľubovi Bráz-dovičovi za fotky Storcha OK-BOY, modelárovi Jožovi Hudcovičovi za plexi a know-how k práci s ním, Jar-dovi Pagáčovi z Kovo Pagáč za la-serom vyrezané duralové závesy a sústružnícke práce. Najväčšia vďaka patrí môjmu vnúčikovi Ma-túšovi Knapovi, ktorý ma najviac povzbudzoval a bol taký urýchľo-vač prác – vždy som mu chcel uká-zať niečo nové hotové, hoci nie vždy sa mi chcelo robiť len na Stor-chovi. No a samozrejme aj tým ostatným nemenovaným, ktorí mi pomohli radou. Špeciálne poďako-vanie patrí mojej žene Daniele za tolerovanie skutočnosti, že som si v panelákovom byte spravil z det-skej izby dielňu na všetko. Celý Storch, vrátane povrchovej úpravy, vznikol v nej.

Srdečne zdravím všetkých stavi-teľov a veľmi, veľmi obdivujem ich prácu na obrích, ale aj subminiatúr-nych maketách a letecké umenie pri ich predvádzaní.

Gabo Vícen, Piešťany

41RCR 2/2011

ELEKTROLETY

Technické údaje:Mierka 1 : 6,8Rozpätie 2 080 mmDĺžka 1 550 mmHmotnosť 4,8 kgMotor striedavý Arrowind 4030-10Regulátor striedavý Arrowind 60 APohonná batéria 6x Li-pol

3 300 mAh / 22,2 VNapájanie elektroniky 5x NiMH

2 000 mAh / 6 VServá 6x MC-1000 MGBB

V októbri vlaňajšieho roku sa naša pomaly sa rozrastajúca skupi-na nadšencov pre rekreačné polie-tanie s RC lietadlami – Hnúšťanská peruť, ktorá si vybudovala letisko v obci Rimavské Brezovo a nazva-la ho Bocian –, zorganizovala pek-né jesenné polietanie. Vybratý deň bol typickým dňom babieho leta.

Hneď ráno sa na letisku rozklá-dol ohník pod kotlíkom, v ktorom dnešný šéfkuchár MUDr. Jozef Farkašovský začal s prípravou chutného guľášika z di-viny, o ktorú sa postaral on sám, veď je aj dlho-ročným poľovníkom. Onedlho sa v okolí ce- lého letiska rozľahla príjemná vôňa pripravo- vaného guľáša, ktorú v ovzduší vírili vrtu- le leteckých modelov. A tých tu bolo ako po celé leto nadostač.

Ako prvý z letiskovej plochy vzlietol Taylorcraft pilotovaný RC pilotom Jankom Sihelským. Nad krásnym krajom sa rozľahol kulti-vovaný zvuk jeho 30cm3 benzíno-vého motora. Janko hneď po oblo-he naváľal výkruty, premety, lety na chrbáte, nízke prelety a ukáž-kové pristátie.

Obloha bola občas preplnená zmesou elektroletov: Prowler, Pa-lio Pro, Aquilla speed, Tipsy, Pr-vý, Fíky, Supermarine Spitfi re…

Michal Lichanec pripravil na-fúkané balóniky, ktoré slúžili na lietanie slalomu a neskôr na pras-kanie nárazmi lietadiel. Tráfanie balónikov si neodpustil ani moto-rák Piper Cherokee pilotovaný MUDr. Pavlom Lichancom.

Pekné prelety polomakety Da-kota DC 3 asociovali pocity po-hľadu na skutočný eroplán. RC piloti Karol Sedlák, Ivan Mocný,

Ladislav Ďurčo, Janko Sihelský starší, Michal Ďurčo, Mirko Ko-žiak, Michal Lichanec, Róbert Ďuriš... sa starali o to, že na oblo-

he bolo permanentne minimálne jedno lietadlo. Mimochodom re-kordným počtom lietadiel na le-tisku Bocian v Rimavskom Bre-zove je dvanásť modelov spolu na oblohe .

Pýchou nás chlapov je aj to, že už sme vychovali aj našu prvú RC pilotku, Maťu Sihelskú.

Guľáš sa podával na pravé po-ludnie a bol fantastický. MUDr.

Farkašovský potom vy-menil varechu za vysie-lač a už si užíval pilo- táže svojich modelov: Mentor, Leon špeciál, Jopa…

A keď sa nad letisko prikradla tma, do výšin vzlietol teplovzdušný párty balón a v srdciach zúčastnených sa rozplý-vala radosť z príjemne prežitého dňa s priateľ-

mi, ktorých spája vášeň k pre- háňaniu sa s modelom lietadla v priestore oblohy.

MUDr. Pavol Lichanec

42

MOTOROVÉ MODELY

RCR 2/2011

Příďový podvozek

V dnešní době sice není nic jed-noduššího než zakoupit hotovou nohu příďového podvozku v mode-lářské prodejně, stále ale existuje skupina modelářů, kteří dají před-nost vlastní stavbě anebo potřebují nohu specifi ckých rozměrů.

Na obrázku je znázorněno něko-lik běžných typů příďových pod-vozků, které se v praxi celkem běž-ně používají.

Typ a je tvořen jednoduchou strunou se dvěma nebo třemi závity zajišťujícími pružnost této podvoz-kové nohy. K motorové přepážce se připevňuje napevno plechovými pří-chytkami, lze ji také přišít tenkým vázacím drátem protahovaným předvrtanými otvory v přepážce a poté prolepeným epoxidem.

Strunu můžeme rovněž nasunout do plastových držáků jako do loži-sek podle obrázku b. Pomocnou ovládací pákou se pak dá kolo ovlá-dat lanovodem společně se směrov-kou.

Uspořádání podle obrázku c je velmi jednoduché. Do mosazného pouzdra s osazením a závitem M10 je zapájena dvojitá noha (nebo i jednoduchá jako na obrázku a) se zakončením pro osu kola. Pouzdro se pak zašroubovává do kompakt-ního držáku z duralu nebo plastu, který je přišroubován na motoro-vou přepážku. Po zašroubování má noha možnost se pootáčet o potřeb-ný úhel buď pomocí ovládací páky, nebo u neřízeného kola volně. Závit zajišťuje nohu proti vypadnutí a umožňuje při transportu snadnou demontáž. Při této příležitosti upo-zorňujeme na to, že pokud příďové kolo nehodláme ovládat, je lepší je

nechat volně otočné (tzv. vlečné kolo) a usnadnit směrovce řízení pro pojíždění s běžícícm motorem.

Poslední verze d je řešením pro ty, kdo se nechtějí trápit s ohýbá-ním, repektive stáčením struny do spirálové pružiny. Oba díly jsou při tomto řešení upevněny v plecho-vém držáku, který umožňuje torzní pružení ve vodorovném trubkovém pouzdru držáku. Tento jednoduchý způsob se hodí pro malé školní mo-dely a dá se realizovat rovněž jen s jednou stru-nou.

Na závěr ještě upozor-nění na správnou délku přední nohy, která určuje podélný sklon trupu k dráze. Správně by měl model stát s nosem mírně skloněným dolů, tedy pod úhlem asi 2 až 3°. Pokud stojí úplně rovně, nebo

pokud má dokonce nos mírně zdvi-žený nahoru, je to zásadní chyba, je-jímž následkem jsou opakované po-skoky modelu při přistání. Stačí jen trochu větší přistávací rychlost, mo-del se dotkne dráhy nejdříve kolem příliš dlouhého předního podvozku, zvětší tím okamžitě úhel náběhu křídla, odskočí a celý „tanec“ se opakuje, dokud se nesníží rychlost.

Podle publikace ModelaRádiem řízené modely letadel 3

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Gulášové polietanie

Modelárčim už viac ako dvad-saťpäť rokov, za tú dobu som pre-šiel mnohými úskaliami modelár-skeho života. Učil som sa sám, a ako to už v živote chodí, nič nie je zadarmo. Spomínam na časy keď som bol v slepej uličke a nemal mi kto poradiť, čo robím zle a ako sa vyhnúť zbytočným chybám. V tých časoch bol materiál omnoho viac nedostupnejší, ako je tomu dnes. Vytrval som, a som hrdý na to, že syn Branislav ide v mojich šľapa-jach a musím povedať, že v mno-hom je lepší, ako som bol ja, ale tak to má byť.

Tak to bolo aj s lietaním v zim-nom období. Lietam s motorovými modelmi a práca s palivom pri tep-lotách –6 °C nebola a nie je príjem-ná. Ale keď to chytí, je to rajská hudba pre modelárske srdce. Štar-ty modelu v prašane sú nádherným zážitkom, tak isto letmé pristátia a vracanie modelu na prah dráhy.

Momentálne lietam s modelmi Ultimate, je to dvojplošník s rozpä-tím 1 440 mm, poháňaný motorom ASP 91 AR. Má hmotnosť 3 400 g. Je zostavený zo stavebnice fi rmy Phoenix. Mám ho štvrtú sezónu, je to stabilný a svižný akro-bat. Motor spaľuje nitro-vané palivo s 5 % nitra. Hlava motora nie je za-teplená, sviečka ASP uni-verzál pre dvojdobé a štvordobé motory nebo-la menená už tretiu sezó-nu pri mojom častom lie-taní. Motor chytá na bo-hatšiu zmes, len je treba viac žeraviť (do biela).

Ďalší model, s ktorým lietam v zime, je Extra 330S s roz-pätím 1 850 mm, osadená benzíno-vým motorom DLE 30 cm3. Má hmotnosť 5 300 g. Model zo sta-vebnice Fliton je plnokrvník na klasickú akrobaciu. Dlho som sa naňho pozeral v dielni, aź som sa

rozhodol zhotoviť lyže. Motor chy-tá bez problémov aj v tuhších zi-mách, štartujem ho so štartérom pre prípad kopnutia, úder vrtule by nebol v mrazoch príjemný. Štar-ty Extry sú krásne, je to ťažší mo-del a tiež stabilnejší na snehu aj vo vzduchu. Pretože je zima a nerád sa zohýnam nad snehom, používam jednoduchý kempingový rozklada-cí stolík.

Lyže po dlhoročných skúsenos-tiach zhotovujem z duralového ple-chu 1,5–2 mm. Sneh je niekedy pra-šan, inokedy zľadovatelý alebo mokrý. Drevené lyže na tvrdom sne-hu sa odierali a nevydržali dlhodo-bejšie používanie, preto som prešiel

práve na dural. Lyžu po vystrihnutí zdrsním hru-bým brúsnym papierom a z obidvoch strán ola- minujem sklotextilom, z vrchnej strany hrubým, zo spodnej strany jemným. Po zaschnutí nanesiem na spodnú stranu (sklznicu) vrstvu epoxidu. Úchyty pre aretačnú šnúru, uchy-tenie osy podvozka a gu-

my lepím pri vrchnom laminovaní lyže. Nestalo sa ani raz, že by lepené spoje povolili. Výztuhu na lyže nele-pím. V prípade, že sa lyža ohne, vy-rovnám ju. Gumičku (na zaváraniny) prevlečiem cez rybársku karabínku, aby to vyzeralo pekne a dalo sa kedy-koľvek demontovať. Podvozkové nohy sú prevrtané vrtákom o prieme-re 1,5 mm; cez tieto otvory sa kara-bínky prevlečú a zamknú.

Svojim príspevkom som sa chcel podeliť o svoje skúsenosti a možno niekomu pomocť pri výrobe lyźí. Tak už len namontovať lyže, uvariť horúci čaj (bez alkoholu) a na letis-ko. V zime sú plochy voľné, mož-ností je veľa.

Ladislav Máte, Revúca

43RCR 2/2011

MOTOROVÉ MODELY

Zimné lietanie s motorovými modelmi

MiG-15 je neodlučitelně spojen s vývojem proudového letectva ja-ko takového i s historií naší armá-dy. První prototyp budoucí „pat-náctky“ vzlétl v červnu 1947 a od roku 1948 byl letoun v mnoha modifi -kacích vyráběn nejprve v SSSR, později i licenč-ně v dalších státech, včetně ČSSR. Celkově vzniklo téměř 18 000 těchto na svou dobu mo-derních a výkonných strojů, které například v korejské válce získaly rovnocenného soupeře až nasazením F-86 Sabre. V naší armádě sloužil MiG-15 do roku 1982, kdy byly poslední kusy vyřa-zeny ze služby.

Model, jemuž budeme věnovat pozornost, vychází ze stavebnice čínské fi rmy Composite ARF (www.carf-models.com), která se prodává od roku 2001, není tedy zrovna no-vinkou. Letadlo má rozpětí 2 050 mm a předpokládanou „su-chou“ hmotnost 12 kg. Zatím není u nás příliš zvykem rozlišovat mezi úrovní a kvalitou jednot-livých čínských fi rem, které vystupují pod svou vlastní značkou. Tento výrobce patří mezi dražší a obvykle používá kvalit-nější materiály; přesnost výroby je ale jeho slabi-nou. I když podle názvu

fi rmy by se dalo očekávat, že sta-vebnice bude „téměř připravená k letu“, má spíš blíž k modelům v rozsypu. Díly mají z forem rýho-

vání, nýty i panely; povr-chová úprava se musí do-dělat. Model na snímcích odpovídá letounům MiG--15bis tak, jak létaly na základně v Pardubicích.

Letadla se vstupními otvory pro vzduch vpředu, jako je právě MiG-15, patří mezi před-lohy, jejichž modelářské

zpracování s pohonem proudovým motorem je o něco složitější než při nasávání z boku nebo s motory v gondolách pod křídlem. Důvodem je právě nutnost vést trupem rozměrné přívody vzdu-chu, takže zbude méně místa na vybavení a zhor-ší se i přístup k němu.

Napájení je standardní, dva dvoučlánky s kapacitou kolem 2 000 mAh pro serva a přijímač, je-den tříčlánek stejné kapacity pro motor. Serva jsou digitální Hitec, jen k řízení předního kola a smě-rovky byly použity Savoxy. Mon-táž serv v křídle vyžadovala použití gynekologických nástrojů, napří-klad šroubovák musel být nastaven o 30 cm, aby se vůbec dala upevnit. Přístup ke směrovkovému servu je poklopem na kýlovce, pohyblivá je pouze dolní část směrovky pod VOP, horní část je na rozdíl od předlohy pevná.

Motor pochází od německého výrobce evoJet (www.evojet.de), ten původně pod jiným názvem vy-ráběl proudové motory pro fi rmu Graupner, nicméně tyto typy se na trhu příliš neprosadily. Byl použit nejmenší motor Booster 90 Turbi-

ne, který při vlastní hmotnosti 950 g vyvine tah typicky 88 N při 165 000 ot./min. Ovládací elektronika Jetro-nic dodávaná s motorem umožňuje start přímo na kerosin. V rozvodech

jsou použity i vlastní spínané venti-ly dodávané fi rmou evoJet.

Vedení vzduchu je z velmi ten-kého laminátu vyztuženého sklem, obchází ze stran kolem prostoru pro vybavení a spojuje se před moto-rem. Za motorem je jakýsi trychtýř z uhlíkového laminátu, který vede spaliny, respektive sekundární vzduch do dvouplášťové nerezové trubice dodávané s modelem. V pů-vodním provedení nemá jít o trych-týř, ale kompletní kryt, který by měl v případě zadření a vzplanutí motoru zpomalit proniknutí plame-nů do trupu. Kryt ale omezuje sání vzduchu, takže byl ponechán jen ve spodní polovině a motor je shora volný. Nádrže o objemu 2,5 litru nebyly součástí stavebnice, jsou dokoupené od fi rmy Fei Bao Jet Models a umístěné v těžišti dole v trupu.

Zatahovací podvozky nebyly s modelem zcela kompatibilní, protože však stavebnice nebyla zakoupena přímo od vý-robce, není jisté, zda by-ly ve stavebnici už od něj, nebo zda se do ní ne-dostaly později. Zataho-vání je pneumatické dvoučinné, k řízení byla použita osvědčená jed-notka kontroly tlaku Air-

power. Rozvod vzduchu je z hadic o průměru 3 mm, na přechodech do křídla jsou zajímavé levné ně-mecké plastové rychlospojky. Jako spojky křídla fungují dvě v tru- pu zalepené sklolaminátové tyče o průměru asi 12 mm, které vidi-telně pruží. Na běžné létání tyto spojky stačí, ale vzhledem k za-mýšlené akrobacii nebudí moc dů-věry; pokud by nebyly lepené, bylo by rozumnější je vyměnit za jiné z tužšího materiálu.

Přestože je použitý laminát lep-ší než na modelech jiných čínských fi rem, stále ještě je příliš křehký a při zlomení i tkanina v něm pras-

44 RCR 2/2011

MOTOROVÉ MODELY

MiG-15 Fagot od fi rmy Composite ARF

ká, velké plochy se čás-tečně kroutí a zvlnění je vidět i na hotovém kříd-le.

Kokpit nebyl součástí stavebnice, je koupený samostatně ze sortimentu Fei Bao.

Uvedený Mig-15 po-stavil a zalétal tříčlenný tým modelářů z AMG Mýto ve složení Josef Kleinhampl, David Vondřička a Ra-dek Suk pro Tomáše Suchánka z Hradce Králové. Model vyšel tak, jak předpokládal výrobce, se su-chou hmotností 11,6 kg; hmotnost při startu je kolem 13,5 kg. Palivo vydrží asi na 6 minut letu s 20% re-zervou na další dvě opakování při-stání, pokud by to bylo třeba.

Zalétání se uskutečnilo 28. října 2010 na letišti u Tchořovic a žádné

větší překvapení nepři-neslo. MiG je stabilní, nepříliš rychlý a nemá přebytek výkonu, výkon motoru je v podstatě ma-ketový. Na zemi sedí vpředu mírně zvednutý, takže stačí přidat plyn a po krátkém rozjezdu se sám zvedne. Většinu letu lze absolvovat na tři čtvr-

tě plynu, pod polovinou plynu už ale model moc letět nechce.

Trimování nebylo při prvním letu potřeba, cel-kově jde o letadlo s nezá-ludnými vlastnostmi, jen při vysunutých odštěp-ných klapkách v nízké rychlosti se objevuje příč-ná nestabilita. Klapky vy-

žadují kompenzaci výškovkou, při malé výchylce používané při startu natažení, při velké během přistání potlačení. Maximální výchylka kla-pek 60–70° silně brzdí a přistávat

se musí pod plynem. Jak bylo mož-né očekávat, velká plocha kýlovky přináší stabilitu ale také určitou cit-livost na boční vítr.

To, co rozhodně nebylo optimál-ní, byl podvozek. Jednak hlavní ko-la mají jen asi centimetrové odpru-žení a víceméně žádné tlumení, jed-nak přední noha nemá přesné ulo-žení a je úplně bez odpružení, takže když model najel na spáru v beto-nu, přední kolo výrazně vyskako-valo. V každém případě jde o mo-del určený výhradně na kvalitní pevnou dráhu, na trávě se provozo-vat nedá. Ing. Michal Černý

45

MOTOROVÉ MODELY

FunJet Ultra poháněný turbínou

Jako „parkovací místo“ stačí víko startboxu

230 km/h s modelem z EPPKlasický FunJet od fi rmy Multi-

plex je jedním z nejrychlejších leta-del ve své třídě a nový FunJet Ultra, vyrobený z vysoce odolného Elapo-ru se záměrně měněnou hustotou pě-ny, je ještě rychlejší. S doporučeným elektropohonem se z něj dá vyrazit i přes 200 km/h. Létání s tímhle drobkem o rozpětí jen 783 mm je opravdový adrenalinový zážitek. A co teprve, když se na FunJet Ultra namontuje malá turbína o tahu pře-vyšujícím jeho hmotnost, to je oprav-du něco neskutečného!

Stavebnice FunJetu Ultra je do-dávána ve vysokém stupni předpra-cování a nejsou potřeba žádné doda-

tečné úpravy pro zvýšení pevnosti. K řízení se používají dvě miniserva. Je nutné barevně odlišit horní a spodní stranu modelu, protože ji-nak je celý šedý. Dodává se sice se sadou samolepicích obtisků, ale při rychlostech, v jakých létá, se z něj stejně stane jen šedá šmouha. Ve velké rychlosti a vzdálenosti snadno pilot ztratí představu o poloze mo-delu.

Pro samotnou instalaci turbíny do modelu bylo potřeba vyřezat z pře-kližky lože, na něž se přišroubovala.

Jedinou komplikací bylo umístě-ní nádrže. Trup je dimenzovaný na uložení pohonných baterií, ale ty na

rozdíl od nádrže nemění během letu svou hmotnost a nemusejí být umístěny v těžišti. Naštěstí jsem ne-byl první, kdo tento pro-blém řešil, a výrobce tur-bíny mimo jiné vyrábí ná-drže přímo na míru pro FunJety.

Elektronika turbíny i přijímač se pohodlně ve-šly do přídě.

Těžiště modelu po jeho osazení kompletní výba-

vou vycházelo trochu vzadu, bylo potřeba přidat asi 30 g olova do-předu.

Turbína Kolibri T32 od německé fi rmy Lambert Microturbines (www.kolibri-jets.de) je jedním z nejmen-ších proudových motorů, které se ve světě vyrábějí. Má vlastní hmotnost 210 g a točí až 245 000 ot./min. Už i Číňani se o to pokoušejí, ale zatím mají problémy s kvalitou a spolehli-vostí. V každém případě turbína Ko-libri má již řadu let své dobré jméno na trhu. Vyniká i svými parametry a spolehlivostí. Pro FunJet Ultra se startovní hmotností 1 340 g bohatě

stačila nejslabší verze s tahem 15 N. Nedávno výrobce rozšířil výrobní řadu o turbíny s tahem 20 a 25 N.

Motory se dodávají ve dvou ver-zích: s autostartem, kdy celou proce-duru startu řídí elektronika s přídav-ným elektromotorem, nebo levnější manuální, kdy je elektromotor na-hrazen externím kompresorem, kte-rý vzduchem roztáčí turbínu na po-žadované startovní otáčky a řídící jednotka přidává palivo. V obou pří-padech startovní procedura trvá asi 50 sekund.

(Pokračování na straně 46)

Kolibri se startuje pomocí pro-pan-butanu, který je zapalován kla-sickou žhavicí svíčkou. Propan-bu-tan slouží jen k tomu, aby se ohřála spalovací komora nad 100 °C a ná-sledně se zapálil ve spalovací komo-ře kerosin.

Obsluha tohoto malého motoru je trochu složitější, protože kvůli sníže-ní hmotnosti se nepoužívají palivové ani plynové ventily pro automatické dávkování paliva a propan-butanu. Pokud obsluha zapomene nebo se při startu zpozdí se zavřením přívo-du plynu, teplota na výstupu snadno překročí 1000 °C a start se z bezpeč-nostních důvodů automaticky přeru-ší.

Letové vlastnosti FunJetu Ultra jsou vynikající, pilot ale musí hlavně při startu počítat s vyšším plošným zatížením. FunJet Ultra se hází z ru-ky s rozběhem, případně vzlétá z ka-tapultu. Také je nutné brát v úvahu, že reakce turbíny na povel z vysílače je pomalá, z volnoběhu do plných otáček to trvá až 6 sekund!

Samotný let je nezáludný, na říze-ní letoun živě reaguje tak, jak má, ja-ko klasická delta. Je nutné stále mo-del pozorně sledovat na obloze a ne-spouštět z něj oči, protože se stačí jen na okamžik ohlédnout a uletí ze zorného pole pilota. Maximální rychlost změřená modulem GPS by-la 230 km/h, což se nemusí zdát tak moc, ovšem při té velikosti letadla je to rychlost ohromná! Znamená to, že za dvě sekundy FunJet dokáže téměř ulétnout z dohledu. S plynem se mu-

sí během letu opatrně. V podstatě plný plyn se dá bezpečně používat jen při startu a při vertikálních obratech. Objem nádrže 350 ml vydrží FunJetu na 3 až 4 minuty letu.

Přistávání s turbínovou verzí je mnohem delší a náročnější na rozpočet než s elektropohonem. Je možné nechat zhasnout motor za letu a proudícím vzduchem podpořit po-mocný elektromotor při dochlazení,

nebo jde přistávat s běží-cím motorem. To je bez-pečnější vzhledem k mož-nosti korigovat přistávací manévr. Jednou se mi sta-lo, že při delším letu za sil-ného větru došlo palivo a turbína se zastavila. Po-zice modelu na obloze ne-byla dobrá, příliš vysoko

na okamžité přistání a příliš nízko na další okruh. Riskl jsem další okruh, ale FunJet se po ztrátě rychlosti zřítil do jedné zahrady. Říkal jsem si, že je „hotovo“, ale při vší smůle jsem měl překvapivě štěstí, protože FunJet na-razil do hustého smrčku. Veškeré škody se omezily na pár zapíchnu-tých smrkových jehliček do trupu. Po této příhodě jsem dbal na to, abych vždy přistával s běžícím mo-torem. Turbína nízký stav paliva vždy dává najevo nepravidelným chodem, dochází k nasávání bubli-nek z nádrže do palivové soustavy.

Turbínová verze je podstatně rychlejší, i když s vyladěným těžším a výkonnějším elektropohonem se létá podobně. S turbínou nejde pilo-tovat tak ostře do manévrů, hlavně kvůli vyšší rychlosti a vyššímu ploš-nému zatížení. V každém případě zvuk turbínového FunJeta zní mno-hem kultivovaněji než zvuk elektro-verze, který připomíná spíš fl exu puštěnou na plné otáčky.

Kombinace elaporové cvičné stí-hačky a spalovací turbíny je dost ne-standardní, hodně lidí překvapí i její malé rozměry. Zvláštní je také po-měr pořizovací ceny modelu a moto-ru, který je v tomto případě zhruba 1 : 10. Ani celková cena nebyla až tak závratná, orientačně asi 50 000 Kč. Zvukový projev je špič-kový. Člověk, když slyší létat turbí-nový model, očekává obvykle velké a majestátní letadlo. EPP stíhačka, co smrdí kerosinem, zatím patří k ra-ritám modelářského nebe.

Byl to krásný adrenalin řídit Fun-Jet Ultra s turbínou Kolibri, ale je čas jít dál, následující sezonu už model bude „řezat nebe“ nad Belgií.

Petr Gubi, ŠternberkFoto Ing. Michal Černý

MOTOROVÉ MODELY

RCR 2/201146

Přistání v natažení s vy-pnutým motorem

Výrazné barevné odlišení vrchní a spodní strany je vzhledem k rychlosti a rozměrům nutné

Kolibri TM32 s autostartem, kabely musejí být vyvázané, aby se v proudu vzduchu neu-volnily

Start FunJeta hodem z ruky, černá páska jistila kryt kabiny po prasknutí originálního uchycení

V trupu jsou ve směru od nosu baterie, palivové čerpadlo, přijímač, elek-tronika turbíny a za ní nádrž

Jets Over Czech 2010, srovnání největšího a nejmenšího modelu

(Pokračování ze strany 45)

RCR 2/2011 3547

RCR 2/201148

MOTOROVÉ MODELY

Neortodoxní motorák Backyard CanardPříznivce méně obvyklých kon-

cepcí určitě zaujme RC motorová kachna, kterou před časem navrhl a postavil americký modelář Ran-dy Wristley. Celobalzový, stavebně až primitivně jednoduchý model je malých rozměrů. K jeho pohonu slouží motor Cox Tee Dee .020 (0,33 cm3).

Pro stavbu trupu vybereme hou-ževnatou balzu o tloušťce 1,5 mm. Dbáme ale na to, aby nebyla příliš těžká. Vyřežeme trupové přepážky, jež jsou ve skutečné velikosti zná-zorněny na protější straně barev-ným podtiskem.

Přepážky slepíme s bočnicemi. Před čtvrtou přepážku zalepíme balzové lišty o průřezu 3 x 3 mm. Potah horní a spodní strany trupu tvoří balza tloušťky 1,5 mm s léty orientovanými kolmo k podélné ose trupu.

Část spodního potahu je odní-matelná, umožnuje vložení napáje-cího akumulátoru. Přední část za-chycuje pásek překližky tloušťky 1,5 mm, zadní drží vrut zašroubo-

vaný do lišty z tvrdého dřeva o prů-řezu 3 x 8 mm. Stejnou lištu zalepí-me před pátou přepážku. Do této lišty se šroubují dva vruty držící odtokovou část křídla.

Hlavici a kryt „kabiny“ vybrou-síme z bloků balzy. Na kryt použi-jeme balzu co nejlehčí, tedy měk-kou, na hlavici zvolíme tvrdou bal-zu. Kryt kabiny přilepíme shora na trup.

Svislou ocasní plochu a kachní plochu vyřízneme z plné balzy tloušťky 1,5 mm. Poloviny kachní plochy slepíme natupo do vzepětí. Výškové kormidlo uchytíme kva-litní izolepou. Poloviny výškového kormidla ovládáme pákami ohnu-tými z ocelového drátu o průměru 1,2 mm.

Kachní plochu zalepíme do tru-pu ještě před vlepením první a dru-hé přepážky a hlavice. Je důležité, abychom dodrželi úhel jejího nasta-vení +1°!

Křídlo opatřené symetrickým profi lem je bez vzepětí. Nosník z tvrdé balzy má průřez 3 x 12,5 mm. Žebra tvoří pásky o průřezu 1,5 x 4,5 mm, nařezané z balzy.

V náběžné i odtokové čáti žebra na-lepíme na balzové lišty o průřezu 1,5 x 1,5 mm.

Náběžnou a odtokovou lištu tvo-ří balza o průřezu 4,5 x 4,5 mm. Po slepení kostry křídla obrousíme ná-běžnou lištu do profi lu.

Křidélka vybrousíme z balzové lišty o průřezu 3 x 12,5 mm. Z pře-kližky tloušťky 1,5 mm vyřežeme spojky naběžné části a nosníků. Z překližky stejné tloušťky je deska v odtokové části, která je přilepená zdola k tuhému potahu středu kříd-la z balzy tloušťky 1,5 mm. Deska brání otlačení křídla od upevňova-cích vrutů. Kolík ve středu náběžné části křídla odřízneme z bukové ku-latiny o průměru 1,5 mm nebo jej vybrousíme z bambusové štěpiny. Koncové desky křídla vyřežeme z balzy tloušťky 1,5 mm.

Podvozkové nohy ohnuté z oce-lové struny o průměru 1,2 mm opat-říme koly o průměru 19 mm. Poté podvozkové nohy zalepíme mezi první a druhou přepážku.

Obroušenou a pilin zbavenou kostru požehlíme nažehlovací fólií. Můžeme ji také potáhnout tenkým

papírem a lakovat běžným způso-bem.

K pohonu můžeme samozřejmě stejně jako konstruktér modelu Randy Wristley použít motor Cox 0,33 cm3 (Tee Dee, Pee Wee), po-kud ho ovšem vlastníme. Většina dnešních modelářů však asi k jeho pohonu nejspíš použije elektromo-tor, postačí o výkonu 25–30 W.

Pozor, u modelů typu kachna je zvlášť důležité dodržet polohu te-žiště a doporučený úhel seřízení.

Křídlo můžeme samozřejmě ta-ké postavit běžným způsobem, tedy se žebry vyřezanými z balzových prkének. Pokud použijeme profi l s prohnutím střední křivky, tedy ni-koli symetrický, posune se nám po-loha těžiště. Model s takovým pro-fi lem bude pomalejší a hodnější, na druhou stranu model s křídlem opatřeným symetrickým profi lem by měl být schopen bez problémů létat na zádech.

Fotografi e a zkušenosti z létáni s tímto malým a neobvyklým mo-delem rádi zveřejníme.

Podle RCMJaroslav Kroufek ►

49RCR 2/2011

MOTOROVÉ MODELY

Backyard Canard

►

Těsně před vánočními svátky zor-ganizoval pátý ročník populárního Krtkování Štěpán Škorpil z fi rmy Heliservis, jehož přezdívka Krtek dala i jméno tradiční první akci zim-ní vrtulníkářské halové sezony. Akce nesla opět své motto, „Nechte své manželky v klidu doma uklízet, ne-pleťte se jim pod nohama a pojďte si zalítat,“ dodržen byl i termín 18. pro-since, tedy poslední sobotu před Vá-nocemi. Tenisová hala v Radonicích byla rozdělena na čtyři, respektive osm letových prostorů plus jeden za sítí. Ten však nebyl tentokráte vyhra-zen k zalétávání, ale pro „soutěž sko-romaket“, která probíhala pod tak-tovkou neúnavného experimentátora Honzy Bareše, známého pod přezdívkou Jaba.

Modely na setkání byly z bezpečnostních důvodů omezeny do velikosti 450. Kdo chtěl létat s větším modelem, měl se domluvit s pořadatelem. Někteří pi-loti velkých elektrovrtul-níků využili možnost zalé-tat si před halou, ale při –8 °C to bylo spíš hrdin-ství než pohodová relaxa-ce. Vzhledem k rozšíření vysílačů 2,4 GHz už neby-la potřeba tabule na rezervování ka-nálů v pásmu 35 MHz; s vysílači na této frekvenci jsme se v Radonicích sešli pouze tři a po vzájemné domlu-vě jsme mohli létat, kdy jsme uznali za vhodné.

Možnosti létat před halou využil i Petr Šantrůček z Benešova Jeho T-Rex na dvanáct článků 2 800 mAh byl opravdu „dobře namotorovanej“, a když jsem si představil, co dělají plastové díly při venkovní teplotě a proudění ledového vzduchu, bylo i jen samotné podívání na letící stroj, občas se ztrácející v mlze, adrenali-novým zážitkem. Protipólem byl na této akci nejmenší vrtulníček Micro Best od Walkery s bezpádlovým ro-

torem o průměru 26 cm. Pohříchu jsem se nezeptal majitele tohoto mo-delu na jméno.

Během celého dne se pilně disku-tovalo, radilo, ladilo a hlavně létalo. K novinkám patřil stroj MiniProtos od fi rmy MS Heli, který byl k vidění jak v provedení pádlovém (pilot Pro-chel), tak bezpádlovém (Krtek). Po-drobnému zkoumání byl podroben i model českého výrobce La-Heli – LA700, který vyniká malou hmot-ností a konstrukční jednoduchostí.

Soutěže maket se zúčastnilo sedm pilotů se čtrnácti stroji. Hodnotily se dvě kategorie, vzhled a let. Bodovali sami piloti, ale vždy jen stroje ostat-ních pilotů. Na to dbali členové jury

Jan Bareš, Zdeněk Citterberg a Mar-tin Černý; jako výpočetní středisko fungoval Adam Kruchina.

V kategorii vzhled se na prvním místě umístil Tomáš Vlček s maketou Ecureuil, druhé místo mi zajistil Dauphin a na tře-tím místě se usadil MD 520 Notar Radka Hnejt-ka. Za letový projev do-stal nejlepší ohodnocení Radek Hnejtek s oběma svými vrtulníky Bö 105 i Notar, následován Ond-řejem Fraňkem s MD 530 a Tomášem Vlčkem

s Ecureuilem. Smůlu měl Jaba, jenž zrušil oba své vrtulníky, jak čtyřlist EC 145, tak pětilistou mechaniku do připravovaného trupu vrtulníku Mil Mi-17.

Celkem se zaregistrovalo 81 pilo-tů s průměrně dvěma stroji! Jako sponzor pomohla zajistit halu i fi rma RCM Pelikán, Jirka Kliment pak ha-lu dokonale ozvučil.

Ze startovného, které bylo pro modeláře 100 Kč, se polovina dala na dárky pro dětský domov; společ-ně s dobrovolným vstupným ostat-ních návštěvníků to dalo hezkou su-mičku. Za tu dostaly děti z dětského domova na Štědrý den dárky pod vá-noční stromeček. Tým Heliservisu mohl být při předávání těchto dárků hrdý na všechny, kteří se na akci po-díleli.

Jiří Zikmund

50 RCR 2/2011

VRTULNÍKY

EC 135 Luďka NovákaJabovy pozůstatky

Páté Krtkování

Bö 105 a Notar Radka Hnejtka

MD 500E Ondřeje Hučína

Jabův pětilist s kopytem trupu Mi-17

Ecureuil Tomáš Vlčka

Na loňské výstavě Model Hob-by se na stánku RCM Pelikán jeden návštěvník ptal na no-

vinku Griffi na 450 a jestli na něj existují maketové trupy. V té době jsme ale neměli žádné informace, zda výrobce RC System nějaké trupy připravuje, ani zda už někdo pro tuto mechaniku použil trup dostupný na našem trhu.

V té době jsem měl v dílně jednak Griffi na a jednak trup Agusty A109 od fi rmy Thunder Tiger, jehož me-chaniku Mini Titan 325 jsem použil pro otestování trupu UH-1.

Začátkem prosince jsem se domluvil s Krt-kem, že na 5. Krtkování přivezu na výstavu i „še-desátkové“ makety, aby diváci viděli velké makety, byť nikoliv v letu, a záro-veň piloti chytli slinu si postavit něco pro ohřátí oka. Jenže v té době mé vrtulníky Long Ranger i Dauphin čekaly na opra-vu po červnových havári-ích. Nu což, za pomoci Míry Hausera dostal Long Ranger novou ocasní část a lak. Dauphin sice na prv-ní pohled nepotřeboval opravu, ale podvozková žebra bylo třeba zpevnit a zalepit. Čas utíkal a úkol, který jsem si předsevzal, totiž opět zalétat Agustu, byl stále odsouván.

Ale nakonec to dopadlo dobře (no, skoro). Dva dny před Krtkováním jsem za-lezl do dílny, posadil vedle sebe Griffi na a skořepiny trupu Agus-ty – a ejhle, základní rozměry, tedy vzdálenost otvorů hlavního a ocasní-

ho rotoru, odpovídaly. Rovněž výška trupu byla pro mechaniku vhodná.

Začal jsem odšroubováním pod-vozku a ocasních ploch. Vodorovnou plochu jsem ale musel rozřezat tak, abych mohl zpětně přišroubovat seg-ment zajišťující objímku vzpěr na ocasním nosníku.

Trup Agusty byl připravený (RC revue 1/2010), takže stačilo jen při-pevnit podvozky k mechanice.

U hlavního podvozku bylo potře-ba uříznout nálitky tak, aby nepřeká-žely v místě přišroubování na šasi.

Vymezovací podélníky podvozku jsem musel roz-šířit, protože Mini Titan má šasi o 3 mm širší. Po přiložení hlavního pod-vozku na šasi jsem je spo-lečně provrtal a přišrou-boval dvěma šrouby M1,6.

Přední podvozek by sice šel pou-ze zasunout na přední hranu šasi při-pravenými zámečky a zajistit šrouby proti vypadnutí, ale konstrukce by byla velmi měkká. Připravil jsem si proto z laminátové destičky 30 x 90 mm tloušťky 1,5 mm výztu-hu, kterou jsem v předním podvozku došrouboval původními šrouby a v šasi opět použil dva šrouby M1,5 s maticemi. Při vyvrtávání otvorů jsem musel dbát na to, abych nepo-škodil elektroniku přilepenou na ša-

si, přijímač u hlavního podvozku a regulátor u předního podvozku. Nejlepší je jej demontovat a po při-šroubování znovu osadit.

Boční vzpěry karoserie je vhodné upevnit na místo dvou šroubů M2, které drží desku gyroskopu. U pů-vodních vzpěr jsem uřízl plastové čepy a nahradil je šrouby M2 s uříz-nutou hlavou, přímo našroubovaný-mi do vzpěr.

Na ocasní nosník jsem nalepil v místě uložení vodorovného stabi-

lizátoru pásek 2mm sa-molepicí mechovky a při-šrouboval na ni příčník vodorovných stabilizáto-rů.

Po nasazení a přišrou-bování obou polovin trupu stačilo jen upravit výřezy pro desku cykliky a pře-vodovku ocasního rotoru.

V pátek jsem jen zkon-troloval polohu těžiště a nabil baterii. Pohříchu až v sobotu po Krtkování jsem našel na stole 20g zátěž, která měla sloužit k dovážení Agusty, takže let nebyl tak docela ply-nulý.

Takže tolik odpověď na otázku, zda existuje na Griffi na maketový trup. Rozhodně to nemá být vy-čerpávající návod, ale jen vodítko jak postupovat při prvních krůčcích s make-tami.

Jiří Zikmund

RCR 2/2011 51

VRTULNÍKY

Boční vzpěra před a po úpravě Umístění boční vzpěry

Upevnění podvozků Úprava hlavního podvozku

Šasi s demontovanými díly

Agusta A109 a Griffi n 450

Uložení ocasního příčníku

VYRÁBÍ: MS Heli, ItálieDODÁVÁ: BESTBUYMODEL, Roztoky

Firmu MS Heli a její vrtulník Protos 500 není asi třeba českým vrtluníkářům příliš představovat. Jeho důmyslná konstrukce ohromi-la nejednoho pilota. Proto první in-formace o jeho menším bratříčkovi, která se objevila přibližně před ro-kem, rozpoutala velkou vlnu emocí a očekávání. Nyní, po roce čekání. je Protos Mini dostupný veřejnosti.

Jde o vrtulník třídy 450 s dopo-ručenou velikostí listů 325 mm. Pro-tos Mini je téměř dokonalou zmen-šeninou svého většího bratříčka.

Po otevření krabice s modelem jsou vidět pouze uhlíkové bočnice, laminátová nabarvená ka-potáž s již vyvrtanými otvory a nainstalovanými gumovými průchodkami, pohonná jednotka a roto-rové listy. Vše je uložené v plastovém výlisku, za-jišťujícím ochranu dílů proti poškrábání a poni-čení při transportu. Ostat-ní díly jsou pod tímto vyliskem úhledně zabaleny v sáčcích, jež jsou označeny písmeny, na která odkazu-jí jednotlivé kroky v manuálu. Záro-veň je na každém z nich natištěn i seznam dílů, které obsahuje, což usnadňuje orientaci při hledání kon-krétního dílu.

Rám je klasické koncepce s jed-nodílnými uhlíkovými bočnicemi. Hlavní odlišností od ostatních vrtul-níků je náhon hlavního i ocasního rotoru společným řemenem z moto-ru s volnoběžným ložiskem přímo v pastorku.

Tato koncepce umožnila použití silnějších hřídelů, než na jaké jsme zvyklí. Hlavní hřídel má vnější prů-měr 6 mm a ocasní hřídel 4 mm.

Aby nenarůstala hmotnost, je hlavní hřídel dutý.

Další nespornou výhodou je možnost stavby jak pádlové, tak bezpádlové verze. Stavebnice obsa-huje komponenty pro stavbu obou variant.

Vrtulník je dodáván v rozlože-ném stavu, což osobně považuji za výhodu, protože při vlastní stavbě se nemusíme obávat, zda třeba výrobce nezapomněl na Loctite. Stavba je vcelku bezproblémová, manuál je dostatečně názorný a při dodržení postupu nehrozí žádný zádrhel.

U některých kovových dílů jsem se setkal s lehkými otřepy, které však stačilo lehce strhnout ostrým

nožem. Otřepy byly skoro okem ne-viditelné, ale vzhledem k vysoké přesnosti při výrobě a minimálním tolerancím by se kvůli nim mohl vy-skytnout problém při sesazování ně-kterých dílů.

Velice mne překvapila kvalita použitých materiálů. Ačkoliv je vět-šina dílů plastová, jde o plast velmi tuhý a houževnatý. Duralový je pouze kámen hlavy, kámen ocasní-ho rotoru a deska cykliky. Domek ocasní trubky je vyroben z vodivé-ho plastu a ve spojení s uhlíkovými

(vodivými) bočnicemi výrazně sni-žuje riziko problémů se statickou elektřinou.

Hlavní hřídel je uložen ve třech bodech, což je výhodné pro život-

nost ložisek. Volnoběžné ložisko není umístěno v hlavním kole, ale přímo v pastorku, který je nasazen na zkráceném hřídeli motoru. Pro delší životnost ložisek v motoru a zamezení namáhání hřídele je do-plněna podpora pastorku třetím lo-žiskem.

Serva cykliky se šroubují přímo do ložiskových domků. Připraveny jsou otvory pro jedno- i dvoudíro-vou montáž a zároveň lze spodní domek výškově nastavit. Díky tomu je možná montáž téměř libovolného druhu serv velikosti mikro či mini.

Očka kulových čepů jsou spíše těsnější, avšak součástí stavebnice je i výstružník, kterým je lze dosta-tečně uvolnit tak, aby se pohybova-la volně a zároveň bez vůlí.

Mé původní obavy z dlouhého a kříženého řemenu se naštěstí uká-zaly jako liché. Řemen nikam neu-hýbá a perfektně drží stopu díky kvalitnímu vedení pomocí kladek.

Milým překvapením bylo použití ocasního rotoru, pádel a ližin Goril-la. Tyto doplňky se vyznačují velmi kvalitním zpracováním a hlavně přispívají k dobrým letovým vlast-nostem. Součástí stavebnice jsou i závažíčka pádel, jimiž lze chování vrtulníku velmi zklidnit, což ocení převážně začátečníci.

Snad jediným nedostatkem, se kterým jsem se při stavbě potýkal, je v některých místech použiti klasic-kých šroubů přímo do plastu. Ve většině případů jsou v plastových dílech zastříknuty matice, ale na několika místech se šroub šroubuje přímo, a tudíž hrozí stržení závitu. Proto je nutné tyto spoje dota-hovat opravdu s citem.

Vrtulník jsem postavil v bezpádlové variantě. Jako bezpádlový systém

jsem zvolil Microbeast. Serva cykliky jsem použil MKS DS530, která díky variabilnímu loži serv šla instalovat naprosto bez problé-mů.

VRTULNÍKY

RCR 2/201152

MSH Protos Mini±

Pohonná jednotka je použita ze sady. Motor pod značkou MSH v celočerném provedení je od fi rmy Scorpion 2580 kv. Regulátor s de-klarovaným proudem 60 A a mož-ností použití až 6s Li-pol – opět pod značkou MSH – je od renomované-ho výrobce YGE. Dodává se již na-programovaný na optimální hodno-ty pro doporučený motor s aktivo-vaným režimem governor. Tudíž postačí provést kalibraci rozsahu signálu a vše je připraveno k letu.

Ve spojení s režimem governor je nutné ve vysílači nastavit kon-stantní hodnoty pro jednotlivé před-volby plynu.

Rotorové listy jsem použil SAB 325 mm dodávané ve sta-vebnici. Letová hmotnost modelu při použití baterie 3s 2 200 mAh je 835 g, což je velmi příjemná hodnota. Navzdory své robustnější konstrukci tento model tedy stále pa-tří k nejlehčím vrtulníkům své třídy.

Zpracování je na opravdu vysoké úrovni, kompletní mechanika vr-tulníku je velice přesná a téměř bez vůlí.

První let byl pro mne velkým překvapením. Při absenci zubo-vých převodů je vrtulník neskuteč-ně tichý. Je slyšet jen lehké ševelení listů. Let na nízké otáčky mne pře-kvapil svou ladností a přitom velmi dobrou ovladatelností. Po přepnutí na vysoké otáčky se z vrtulníku stává opravdu velmi živý a hravý stroj. Výkonu je k dispozici dosta-

tek i pro velmi tvrdou akrobacii. Governor režim funguje opravdu na výbornou, a proto je let na niž-ších otáčkách opravdovou radostí. Přechody mezi letovými režimy jsou plynulé, bez nepříjemných rá-zů. K požitku z letu přispívá i vhod-ně zvolené zbarvení kapotáže kom-binací černé, bílé a fl uorescenční zelené.

Závěrem lze říci že Protos Mini je velmi zajímavým zpestřením tr-hu. Vyniká neobvyklou koncepcí a kvalitním zpracováním, což do-cení jak začátečníci, kteří díky možnosti létání na nízké otáčky a přidáním závažíček do pádel či nastavením vysoké stability v bez-pádlovém systému získají hodný a stabilní stroj, tak i špičkoví piloti, kteří ocení robustní konstrukci,

výkonnou pohonnou jednotku a celkovou lehkost a obratnost bě-hem letu.

Protos 500 versus Protos Mini, aneb jaký otec, takový syn? Tuto otázku jsem si kladl po celou dobu stavby. V podstatě lze říct, že Protos Mini je opravdu čistokrevnou zmen-

šeninou Protosu 500 Carbon. Odliš-ností je opravdu minimum.

Na rozdíl od svého otce má Pro-tos Mini již v základu podporu pas-torku a domek ocasní trubky vyro-bený z vodivého materiálu.

Další odlišností je provedení bez-pádlové hlavy. Protos 500 má zajiš-tění proti pootočení desky cykliky řešené pomocí vodítek hlavních tá-hel ke gripům. To je velmi jednodu-ché a přitom funkční, u verze Mini ale již obtížně proveditelné, proto se výrobce uchýlil k variantě zabloko-vání pomocí pevného washout, po-dobně jako u pádlových mechanik.

Provedení ocasní mechaniky je identické. Jediným drobným detai-

lem je vypuštění bočnic řemenice, což umožnilo v poměrně malém těle po-užít velkou řemenici. Ře-men je veden kladkou, která zároveň zlepšuje celkové opásání a zabra-ňuje spadnutí řemenu.

Poslední odlišností je použití jednodílného pod-vozku. Určitou nevýho-dou je, že při havárii je nutné měnit celý podvo-zek. Na druhou stranu je podvozek vyroben z vel-mi kvalitního a pružného materiálu a celkově je to-to řešení lehčí a jednoduš-ší na výrobu.

Závěrem lze říci že Protos Mini si své jméno Protos opravdu zaslouží,

protože od svého otce se liší oprav-du jen v nepatrných detailech a čer-pá od něj to nejlepší.

Martin Bednář

53RCR 2/2011

VRTULNÍKY

Technická data podle výrobce:Průměr rotoru 736 mmPrůměr ocasního rotoru 157 mmDélka bez listů 714 mmDélka s listy 879 mmDélka listů 325 mmCelková výška 233 mmPřevod mezi hlavním a ocasním rotorem 4,29Počet zubů hlavního kola 120THmotnost bez baterie 635 g

Prodejce, fi rma BESTBUYMO-DEL, k tomuto textu neměl připo-mínek.

Před dvěma léty mě na srazu obrů na miniletišti v Bahně kousek za Frýdkem-Místkem mimo jiné zaujalo vystoupeni dlouholetého pilota vrtulníků Martina Dužího s jeho velmi skvěle seřízeným hbi-tým vrtulníkem.

Již delší dobu jsem o nějakém vrtulníku přemýšlel. Po zhlédnutí této akce mé přemýšlení o modelu, do kterého budu investovat svůj čas i peníze, nabralo na intenzitě. Moje žena měla sice námitky s tím, že doma už je toho dost, podobné důležité poznámky však určitě v nějaké podobě slyšela většina z nás.

Po zhodnoceni všech pro a proti jsem si vybral Walkeru 4G3. Ne-měl jsem nikoho, kdo by mi s vý-běrem poradil, a zkušeností s vr-tulníky jsem také neměl žádné.

Investice do úplného základní-ho jednoduchého stroje, který by bojoval ve větru o život, se mi zdá-la jako předem vyhozené peníze. Proto jsem nejdříve začal létat na simulátoru. Tréninky probíhaly příležitostně přes celou zimu. Po zvládnuti základních pilotních cvi-ků jsem objednal na internetu ce-lou sestavu 4G3 i s hliníkovým kufrem, který skýtá součástem mi-nivrtulníčku skvělou ochranu a ta-ké malé místečko pro základní ná-řadí. Internetových obchodů pro-dávajících takové modely je dosta-tek.

Model 4G3 se dodává v několi-ka variantách. Vybral jsem si verzi se dvěma střídavými motory a du-ralovou rotorovou hlavou. Je fi -nančně výhodnější hned koupit dobře vybaveny model než pak do-

kupovat různé tuningy. Jde o šesti-kanálový stroj ovládaný výhradně vysílači Walkera.

Zakoupená sada obsahovala sestavený vrtulník, vysílač, dvě baterie, náhradní ocasní rotor, lis-ty hlavního rotoru, malý inbusový klíč pro výměnu listů, obyčejný nabíječ (který nejspíš nepoužije-me) a anglický manuál. Nyní však již jsou k dispozici i české návody na seřízení. V kufru je vše ulože-né vzhledně a spořádaně, nechybí místo pro čtyři (!) náhradní bate-rie i pro vysílač; výřezy, v nichž jsou díly uloženy, jsou přesně vy-lisovány z měkkého černého moli-tanu.

Po vyjmutí modelu z kufříku je dobré si ově-řit nastaveni táhel. Poté si zkontrolujeme, jestli kokpit nezadrhává o ser-va, která jsou uložena souhlasně s hranami, tak-že v případe jeho vychý-leni hrozí zaseknuti ser-va o hranu. Vyřešil jsem to nasunutím malé vy-mezovací hadičky na tr-ny. Jinak je vše připrave-né k letu.

Vysílač dodávaný v základu je WK-2601. Na spodní straně má pře-

pínače, jimiž se nastavují paramet-ry gyra, seřízeni cykliky při 3D re-žimu, křivka plynu a reverzy. RC souprava pracuje v pásmu 2,4 GHz.

Při zapojení baterie se po chvíli ozve zapískání motoru a poté se spustí vysílač. Spárování trvá 5–20 s. Při vypnutí vysílače a je-ho opětovném zapnutí však již ke spojeni nedojde, problém je v při-jímači, který se nespáruje zpět. Teprve s přijímačem RX-2610V z novější Walkery se naváže spo-jení i po výpadku napětí.

Walkera dodává také vysílače WK-2602,3 s LCD displejem nebo osmikanál WK-2801; WK-2801 Pro značí prodloužený dosah.

Model má zadní rotor přímo poháněný střídavým motorem o hmotnosti 2,2 g. Rotor motoru je nasunut na 1,5mm hřídel ulože-ný v kluzných pouzdrech statoru. Celý rotor motoru drží pouze magnety.

Při průletu nad zemi a náhodné-ho kontaktu s tvrdším stvolem trá-vy se mi stalo že ocasní rotor i s ro-torem motoru opustil stator a vylé-tl ven. Nad betonem se mi stalo ně-co podobného a holý stator škrtl o betonový povrch. Prodřelo se vi-nutí, které se mi však podařilo úspěšně pod lupou přemotat, 11

RCR 2/20112254

VRTULNÍKY

Zkušenosti s modelem Walkera 4G3S vrtulníkem Walkera 4G3 lé-

tám již dva roky, během nichž jsem s ním nabyl řadu zkušeností. Pro ty, kteří se rozhodují o jeho koupi nebo mají podobný model, můžou být následující řádky vo-dítkem.

závitů mědeným drátem o průmě-ru 0,15 mm na jeden pól.

Uvnitř uhlíkového čtyřhranné-ho profi lu jsou vedené dráty spoju-jící regulátor s motorem. Regulá-tor je připojený na přijímač s inte-grovaným gyroskopem. K pohonu hlavního rotoru je použit střídavý motor WK-WS-12-003 s 11 000 ot./min. Je osazen pastorkem z mo-sazi s 12 zuby. Tento pastorek vy-držel asi 300 vybití baterie a poté musel být vyměněn. Měl jsem k dispozici 14zubový, který zvedl otáčky rotoru na 3 300/min, čímž se „zostřila“ ovladatelnost. Plasto-vé kolo bylo v dobrém stavu až do doby, kdy jsem je ne-chtěně přihřál páječkou při drobných elektric-kých úpravách.

Vrtulník 4G3 vytváří tah na hlavním rotoru při standardním střídavém motoru a 14zubovém pastorku 150–180 g (mě-řeno na váze při 3D reži-mu a startovaní váhy na vlastní hmotnost).

Cyklika je 120°, osa-zená jedním ložiskem a řízená třemi rychlými mikroservy, která jsou v základní sestavě.

Duralová hlava hlavního rotoru je uložená ve dvou kuličkových lo-žiskách na tvrzeném 2mm hřídeli. Jediná věc, která není takto ulože-ná, jsou balanční vahadla. Listy

jsou uloženy ve dvou kuličkových ložiskách na každé straně. Spojo-vací 1,6mm hřídel má uvnitř z kaž-dé strany otvor se závitem, který drží pomoci šroubů úchyty listů u sebe. Šrouby jsou nutně slepené.

K rozebrání se mi osvedčilo nahřa-tí trafopáječkou; následné povole-ní je pak bez problému.

Po tvrdší havárii je nutné zkon-trolovat stav ložisek, neboť s ohnu-tým hřídeleem dochází k vibracím, které ložisko neunese a za letu se zpravidla vysype. Následky jsou jasné: hledáni malých kovových kousků v trávě v okruhu 10 m. V jednom případě jsem dokonce musel použít impulzní hledač ko-vů, abych našel zadní rotor.

Dodávají se celkem tři typy lis-tů: uhlíkové, dřevěné potažené fó-lií a pěnové s uhlíkovou výztuhou, všechny s délkou 142 mm. S uhlí-

kovými nemám žádné zkušenosti. Pěnové (originální) mají profi l tlustý 2,2 mm a hmotnost 2,9 g/ks. Jsou dostatečně pevné, zato ná-chylné k poškození o tvrdší pře-kážky. Shození modelu do vyšší trávy je nepoškodí. Otáčky hlavní-ho rotoru s tuningovým motorem

HP-07S a 20zubovým pastorkem mírně přesahují 4 400/min.

Dřevěné listy mají profi l tloušť-ky 2,9 mm a hmotnost 3,6 g/ks. Jsou potažené fólií. Na konci listu pod fólií je dovažovací kousek ko-vu. Při poškození se fólie odře či praskne a dřevo obrousí. Maximál-ní doporučené otáčky podle výrob-ce jsou 2 400/min. Bez problému však fungují i při 3 300 ot./min.

Všechny nové listy jsou párova-né a vyvážené. Při rozvážení listů (třeba po menším poškození mo-delu) používám izolační lepicí pás-ku, kterou lepím na spodní stranu listů ve vhodné vzdálenosti. Při ta-kovém vyvažování přidržuji 4G3 v ruce. Vibrace se tak dají snadno a rychle odstranit i v terénu.

Celý palubní systém je napájen jediným článkem Li-pol 3,7 V s ka-pacitou 400–700 mAh / 15–20 C. Osvědčily se originální články s kapacitou 500 mAh / 15 C a vel-mi dobré jsou Strom 700 mAh / 20 C. Pro fi nančně šetrnější variantu jsou vhodné Zippy 600 mAh / 20 C. Tyto články jsou schopny dodávat 7 min proud 4,2 A (měřeno na nabíječi IMax B8). Životnost je zhruba jednu se-zonu, pak sice kapacitu ještě mají, ale proud nejsou schopny pro 3D letání dodat.

Prvním problémem, který se projevil po roce létání, byl napáje-cí konektor. Při měření vykazoval úbytek napětí na jedné větvi 240 mV při odběru 5 A a napětí 4,2 V na zdroji. Dohromady 480 mV! Při pracovním napětí 3,3– –4,2 V to je kritické. Vše se jevilo jako vadná baterie a při vyšším zá-

běru nebyl vrtulník sta-bilní a nevydržel dlouho ve vzduchu ani s novým plně nabitým článkem (1–2 min).

Ve skutečnosti konek-tor hřál odhadem na 45 °C. Nahradil jsem jej 2mm zlacenými dutinka-mi, které mají úbytek 4 mV na větev. Letové

RCR 2/2011 55

VRTULNÍKY

Kamera

(Pokračování na str. 56)

vlastnosti se mnohonásobně zlep-šily a čas letu se prodloužil se stej-nou baterii na 5 min. Vrtulník při visu odebírá 3,4 A a není problém krátkodobě dosáhnout na 7 A.

Všechny propojovací konekto-ry od obou motorů jsem odstranil a připájel přímo do regulátoru. Hmotnost se o pár gramů snížila a byly eliminovány úbytky napětí.

K modelu jsou k dostání tunin-gové díly, které ocení především náročnější pilot s dostatečnou zručností.

Pro úpravu letových vlastnosti jsem prodloužil ocas o 2 cm. K to-mu jsem použil mosaznou trubku z teleskopické antény a zbytek ulo-mené uhlíkové tyčky, která zůstala od havárie. Zvýšila se účinnost zadního rotoru, a to navzdory mír-nému rozvážení modelu. K lepení se osvědčil Chemoprén.

Pro zpevnění jsem uvázal uhlí-kový profi l v místě spojení s trub-kou silonem k držáku baterie. To skvělé chrání uhlík před zlome-ním. Ten je sice dost pevný, ale

u úchytu se dá ulomit.Vylepšení se objevilo v novějších modelech Walkery, jako je 4G6 či bezpádlo-vá řada 120D0.

Původní držák baterie jsem upravil a nahradil suchými zipy, je to pro rychlejší výměnu baterie, která může mít i jiné rozměry, na-příklad Zippy, jež je širší. Nabíjím články po třech kusech v balanč-ním nabíječi jako 3s baterii. Při celkem devíti článcích se to do druhého dne ani jinak nedá. K na-bíjení volím proud 0,3 C.

Walkera 4G3 je nejmenší do-stupný 3D vrtulník. Zvládá různé akrobatické kousky. Je velmi hbitý a vyžaduje neustálou kontrolu; i pouhé plác-nutí bodavého hmyzu mě stálo nejeden pád. Nedá se létat příliš daleko, mo-del rád splyne s okolím. Pro začátky je vhodné volit terén s vyšší trávou, která je ideální pro pády, při nichž vrtulník neutrpí téměř žádné škody.

Můj postřeh je, že s tímto malým vrtulníč-kem je potřeba reagovat minimálně dvakrát rych-leji než na simulátoru. V simulátoru je totiž vše dokonale seřízené, sku-tečnost tak ideální není,

což nás překvapí hned při prvním vzlétnutí. Můj první živý let trval asi 4 sekundy.

Po jedné sezoně ve „vysoké trá-vě“ jsem další začal už polétovat a přistávat. Celkem jsem již absol-voval přibližně 800 vzletů mezi 2 až 5 minutami a 4G3 stále ještě létá. Vyskytla se větší vůle na du-ralové hlavě, kulových čepech a zadním kluzném ložisku motoru, ale vzhledem k letovým hodinám je to přijatelné.

Handicapem je let pozadu, při němž gyro se zadním motorem ne-jsou schopné dostatečně rychle re-agovat a udržet tak vrtulník ve zvoleném směru. Po chvíli se pře-točí a letí předkem kupředu.

Jako první vrtulník je 4G3 těžký začátek, ale s troškou trpělivosti a zásobou náhradních dílů jsem to zvládl. Kdo se naučí létat s tako-výmto prckem, toho už pak nejspíše nic nepřekvapí při pilotování větší-ho vrtulníku. Čím menší je vrtulník, tím je náročnější na pilotáž, zato při kolizi jsou rozhodně menší škody.

Cena celé sady i s kufrem byla před dvěma léty 269 $ i s poštov-ným + 20 % clo. Nyní je za lepší cenu.

Volba bezpádlové techniky ur-čitě vytlačí mnoho vůlí spojených s mechanickým gyroskopem.

Miroslav Zezulka

56 RCR 2/2011

VRTULNÍKY

Opotřebení kovové hlavy po přibližně 300 startech Zateplení baterie

Technická data podle výrobce:Průměr hlavního rotoru 302 mmPrůměr zadního rotoru 58 mmCelková délka 273 mmCelková hmotnost bez baterie 68,4 gHlavní motor WK-WS-12-003Zadní motor WK-WS-10-002Baterie Li-pol 3,7 V / 600 mAh

(4–6 min letu.)Vysílač WK-2601 (6 kanálů)

nebo WK-2801 (8 kanálů)Příjmač RX-2605 (6 kanálů)Regulátor WK-WST-10A-LRegulátor WK-WST-10AGyroskop integrovaný v přijímači (jde oddělit a použít pro jiný přijí-mač, pouze pro zkušené v elektroni-ce)Serva wk-02-1 (3,18 g, 0,12 s/60°, 0,12 kg.cm při 3,0–4,5 V,

rozměry 19,2 x 8,3 x 19,7 mm)

(Pokračování ze strany 55)

Vznik tohoto letadél-ka byl velmi zajímavý, svým způsobem i zvlášt-ní. Američan Dave Roe ze Santa Fé se jako ama-térský pilot velmi zajímal o nějakou levnou staveb-nici jednosedadlovky, rozměrově zhruba odpo-vídající francouzskému Cri Cri, aby letadlo mo-hl stavět doma ve sklepě. Předpokládal, že něco takového nalezne mezi letouny představovanými na setkání EAA v Oshkoshi. Objevil tam sice doku-mentaci na celokovový Wind-wagon, který ale jeho představám plně nevyhovoval, a navíc byla ta-to dokumentace tak špatná, že se posléze spojil s dalším členem EAA Morrym Hummelem, aby mu Windwagon upravil do podoby vhodné pro amatérskou stavbu. Z toho nakonec vznikla kompletní modifi kace, která byla přejmenována na Hum-mel Bird

Dave Roe se pustil do stavby. Stála ho asi 2 500 hodin práce a zhruba 7 000 $, při-čemž si sám přestavěl čtyřválcový motor VW na dvouválec.

Morry Hummel prodal v krátké době celou stov-ku výrobní dokumentace

ke svému Birdovi a ama-térská stavba tohoto le-tounku se začala rozjíždět nejen v USA, ale i v dal-ších zemích. Jeden z exemplářů této doku-mentace se posléze dostal i do Čech a první dva po-stavené Birdy již zde úspěšně létají. Dokumen-taci jednoho z nich po drobných úpravách čes-

kého stavitele dnes přiná-šíme.

Hummel Bird je zají-mavě konstrukčně řešený sportovní letounek o ma-lé hmotnosti, malých roz-měrů a čistých aerodyna-mických tvarů. Byl navr-žen jako jednomotorový jednomístný dolnoploš-ník celokovové konstruk-

ce v kategorii UL. Letoun má pev-ný podvozek v klasickém uspořá-dání a uzavřenou kabinu. Není vy-baven přistávacími klapkami a není určen pro akrobacii.

Trup, který lze postavit s mini-mem přípravků na rovné desce, tvoří přepážky z plechu 1 mm, du-ralové úhelníky 35 x 35 x 3 mm a vlastní potah z plechu 0,4 mm. Přepážky byly tvarovány pomocí jednoduchých překlepávacích pří-pravků. Hlavní i pomocný nosník centroplánu jsou vytvořeny rovněž z upravených úhelníků a stojiny z 1mm plechu; vše je zanýtováno s trupovými přepážkami klasický-mi nýty. Odlehčená žebra centro-plánu a potah náběžné části až k hlavnímu nosníku jsou z plechu 0,5 mm, zbytek centroplánu z ple-chu 0,4 mm. Potah trupu i centro-plánu je přinýtován jednostranný-mi nýty. Na pevný čelní štít uza-vřené kabiny z organického skla 2 mm navazuje odklápěcí překryt z větroně Orlík. Hřbetní kapotáž trupu je upravena proti původní dokumentaci tak, aby navazovala na překryt. Kryt motoru je tvaro-ván podle použitého motoru Hirth F123.

Křídlo s modifkovaným profi -lem Clark-Y je složeno podobně ja-ko centroplán. Hlavní nosník má pásnice z úhelníků 35 x 35 x 3 mm, které se ke konci zužují na

14 x 14 x 3 mm, a odlehčenou stoji-nu z 1mm plechu, vše předem za-nýtováno klasickými nýty. Kořeno-vé žebro je z plechu 0,6 mm, další již z plechu 0,5 mm. Ke konci kříd-la se rozteč žeber rovnoměrně zvět-šuje. Potah náběžné části je z ple-chu 0,5 mm a odtokové z plechu 0,4 mm. Koncový oblouk křídla tvoří rovina horního potahu a seříz-nutá spodní rovná plocha od po-sledního žebra. Úhel nastavení kří-dla k základní rovině je 3° a úhel vzepětí rovněž 3°.

Křidélko tvoří uzavřený tvar z plechu 0,4 mm s ohybem v odto-kové hraně, na čelní straně křidélka (spoj je v prostoru štěrbiny) nýtova-ný jednostrannými nýty. Na kon-cích je křidélko zakončené dýnky. Křidélka jsou zavěšena na třech pianových závěsech 200 mm dlou-hých v rovině horní plochy křídla. Výchylky křidélek jsou 20° nahoru a 12° dolů.

Kýlovou plochu symetrického profi lu tvoří ohnutý plech 0,4 mm s ohybem v náběžné hraně, přinýto-vaný na středový úhelník z 1mm plechu procházející zadní částí tru-pu. Úhelník na spodní straně tvoří opěrku ostruhy. Náběžná hrana ký-lovky je u trupu vyztužena přecho-dem. Směrové kormidlo tvoří ob-dobně jako u křidélka pouze ohnutý plech 0,4 mm s ohybem v odtokové hraně, přinýtovaný na úhelník z 1mm plechu, na kterém jsou na-šroubovány závěsy a páka ovládá-ní. Přesah plechu přes úhelník uza-vírá štěrbinu mezi kýlovou plochou a směrovým kormidlem. Konec směrovky je zakončen kapkovitým krytem z laminátu. Výchylky smě-rového kormidla jsou 25° na obě strany.

Stabilizátor je navržen shodně ja-ko kýlovka. Ohnutý plech 0,4 mm s ohybem v náběžné hraně tvoří

57RCR 2/2011

PRO MAKETÁŘE

Americká UL jednosedadlovka Hummel Bird

(Pokračování na straně 58)

symetrický profi l, který je vyztužen párem úhelníků z 1mm plechu, uchycených v trupu. Konce stabili-zátoru jsou zakončeny kapkovitým laminátovým krytem. Výškové kor-midlo je vyrobeno obdobně jako kři-délka z plechu 0,4 mm a je zavěšeno na stabilizátor pianovým závěsem v celém rozpětí. Na pravé polovině výškového kormidla je vyvažovací ploška, ovládaná z kokpitu lanovo-dem. Výchylky výškového kormid-la jsou 32° nahoru a 25° dolů.

Přistávací zařízení tvoří pevný dvoukolový podvozek s mechanic-kými brzdami a otočným ostruhovým kolečkem, spřaženým se směrovým kormidlem pružinami. Kola hlavního podvozku jsou tlumena gumovými bloky, ostruha listovým pérem. Rozměry hlav-ních kol jsou 300/100 mm a ostruhového kolečka 100/40 mm.

Pohonnou jednotkou je dvoudobý ležatý boxer Hirth F23 o zdvihovém objemu 521 cm3, který má maxi-mální výkon 50 k (cca 37 kW) při 6 300 ot./min. Přes řemenový re-duktor 1,6 : 1 pohání dřevěnou vr-tuli o průměru 1 200 mm od fi rmy

Křemen. Palivová nádrž umístěná mezi motorovou přepážkou a pa-lubní deskou má objem 22 litrů.

Palubní deska je osazena základ-ními přístroji pro kontrolu letu

a chodu motoru. Na levé straně kokpitu je na úhel-níku umístěna páka pří-pusti a hlavní vypínač. Pod úhelníkem prochází táhlo ovládající směrové kormidlo. Uprostřed na podlaze je umístěna bate-rie. Na pravé straně jsou páčky ovládající vyvažo-vací plošku a brzdy hlav-ních kol. V horní části tru-

pu je nastavitelné větrací okénko. Přenos sil od řídicí páky a vahadla nožního řízení je pákami a táhly.

Celý letoun v barvě duralového plechu má pouze červeně nastříka-ný vrtulový kužel, modrý nápis Hirth v bílém poli na motorovém krytu z obou stran a fi remní logo motorové jednotky na hřbetě kapo-ty. Černě jsou nastříkány imatriku-lační značky (OK-IUS 02), popisky „zde netlačit“ na kormidlech a logo výrobce na hřbetě trupu za kabinou. Státní vlajka je zčásti na kýlové ploše a zčásti na směrovém kormi-dle. Ostruha je modrá. Prostor kabi-ny včetně čalounění je v červené

barvě.Text a výkres:

Erik BornhorstFoto: Petr Chvojka

Poznámka: Ke zpraco-vání výkresu byla použita zapůjčená původní doku-mentace, poznámky výrob-ce, osobní proměření, fo-todokumentace a článek P. Chvojky v bulletinu LAA 1/2009.

RCR 2/2011

PRO MAKETÁŘE

58

Technická data: Rozpětí 6,480 m; délka 4,000 m; hmotnost prázdná 133 kg; letová 240 kg; nosná plo-cha 7,48 m2; poloha těžiš-tě 23–32 % (od náběžné hrany křídla); pádová rychlost 63 km/h; cestovní 145 km/h; maximální 178 km/h; výdrž 3 h; maximál-ní stoupavost 4 m/s při 95 km/h.

(Pokračování ze strany 57)

59RCR 2/2011

PRO MAKETÁŘE

Hummel Bird

Přenos síly od serva k řízené ploše je již dlouho standardně vy-řešen, využívají se jak táhla, tak lanka. U malých modelů je to zce-la vyhovující a není na tom třeba nic měnit. U velkých modelů je však situace jiná. Oba dva způso-by mají totiž vrozenou vadu, a tou je snižování přenášené síly v zá-vislosti na velikosti výchylky. V praxi se často k vykompenzo-vání této nectnosti používá zvýše-ní ovládací síly zvětšením veli-kosti serva nebo paralelním řaze-ním více serv. Obě řešení však ve-dou ke zvyšování hmotnosti, ceny a potřebného příkonu. Co je příči-nou snižování přenášené síly, si ukážeme na připojených obráz-cích.Fs = síla servaFt = síla v táhleFk = síla kormidla

Na obrázku 1 je páka serva i ří-zené plochy v neutrální poloze a úhel výchylky α = 0°. V tomto případě servo přenáší sílu kolmo na rameno páky. Na řízenou plo-chu přichází řídící síla také kolmo na rameno páky pomocí táhla. Pro názornost jsme zvolili délku pák L = 1 m a sílu serva Fs=1 N. Ser-vo tedy má krouticí moment Mk = 1 Nm.

Obrázek ukazuje, jak se změní síly při výchylce, v tomto případě α = 45°.

Síla, kterou působí servo, je opět kolmá k jeho páce, ale táhlo teď přenáší jen její část danou roz-

kladem sil na trojúhelníku. Na pá-ku řízené plochy přichází menší sí-la od serva a z té teď bude k vyvo-lání krouticího momentu také vyu-žita jen část. Výsledkem je vý-znamné snížení síly a též momentu na řízené ploše způsobující její vy-chýlení.

Vzorce pro síly mají tvar:Ft = cos α * FsFk = cos α * FtFk = (cos α)2 * Fs

Pro názornost uvádíme v připo-jené tabulce, jak klesá síla Fk v zá-vislosti na výchylce serva. Síla serva Fs = 1 N, délka pák je stejná L = 1 m.

Protože jsme pro síly i rameno použili jednot-kové rozměry, můžeme veličiny snadno převést na procentuální vyjádře-ní. Z výpočtu je názorně vidět, jak nevhodně rych-le nám klesá řídící síla na ovládané ploše se vzrůs-

tající výchylkou. Síla potřebná k řízení přitom s velikostí výchyl-ky a rychlosti významně roste.

Standardní řešení je tedy vhodné pouze pro malé výchylky asi do 25° a malé modely, pak již přenášený moment a síly rychle klesají.

Tyto nectnosti mě vedly ke změně. K pře-nosu sil jsou použita lan-ka přenášející pouze tah, páky jsou však nahraze-ny odvalovací kružnicí. Toto řešení přenáší síly a krouticí moment v po-měru 1 : 1 bez ohledu na velikost výchylky. Umožňuje sní-žit počet ovlá-dacích serv ne-bo jejich veli-kost při sou-časném snížení hmotnosti, pří-konu a ceny (obr. 3, 4).

K servu i ří-zené ploše jsou přichyceny od-valovací klad-ky s upínacími

zámky tvořenými blim-py pro lanko. Lanko se odvaluje po kladce a tím

umožňuje stále zachovat velikost páky i přenáše-né síly, lanka kladku vždy opouštějí na tečně, bez ohledu na výchylku serva i řízené plochy. Tím je umožněn stálý přenos síly 1 : 1. Místo dvou serv s momentem 200 Ncm (20 kg.cm) tak můžeme použít jen jedno a výsledná síla na kormi-dle při výchylce 45° bu-de stejná při polovičním

odběru proudu a ceně. Ing. Jiří Potenský

60

TEORIE

RCR 2/2011

Táhla, lanka a jiné způsoby přenosu sil řízení

Obr. 1

Obr. 2

Obr. 3: Rozklad sil a stejné úhly (α + β + 90° = 180°)

Obr. 4

Tabulkaα = 0° Fk = 1 přenos = 100 %α = 10° Fk = 0,97 přenos = 97 %α = 20° Fk = 0,883 přenos = 88 %α = 30° Fk = 0,75 přenos = 75 %α = 40° Fk = 0,586 přenos = 59 %α = 45° Fk = 0,5 přenos = 50 %α = 50° Fk = 0,413 přenos = 41 %α = 60° Fk = 0,25 přenos = 25 %α = 70° Fk = 0,117 přenos = 12 %α = 80° Fk = 0,03 přenos = 3 %α = 90° Fk = 0 přenos = 0 %

61RCR 2/2011

TECHNOLOGIE

Povrchová úprava polystyrenového křídla

Leteckému modelářství jsem se začal věnovat jako samouk ve dva-nácti létech s mladším bratrem a ně-kolika kamarády. Začalo to volnými modely, později jsme přešli na upoutané SUM a po několika létech jsme se dopracovali k RC modelům, a to buď ze stavebnic (Asterix, Juni-or, ovládaný tehdy Gamou, a Tre-nér) nebo podle plánků Modelář (Trempík, Citabria, Presto a další). Po maturitě se bohužel na modely nedostávalo tolik času, později pak přišla rodina, a tak začala nemode-lářská perioda mého života.

Po více než desetileté pauze konečně začínám dávat dohroma-dy dílnu a oprašuji a opravuji své

veterány. Protože za ten čas šel vývoj nezadržitelně dopředu, sna-žil jsem se sehnat nějaký časopis, který by mně pomohl znovu se zorientovat. Měl jsem štěstí, na inzerát jsem sehnal všechny roč-níky RC revue.

Při procházení rubriky Pro ši-kovné ruce mě napadlo, že bych ta-ké mohl přispět naším dávným po-stupem pro potahování polystyre-nových křídel. Při RC začátcích jsme hledali co nejjednodušší po-stupy pro stavbu, protože jsme tušili velké počáteční ztráty. Stavět model půl roku a pak ho po pár letech roz-bít nebyla lákavá představa. Hledali jsme něco pro rychlou sériovou vý-robu a navíc levného, abychom to jako šestnáctiletí kluci mohli fi nan-covat z brigád či příspěvků rodičů. Volba tehdy padla na model Laťák z Modeláře s tím, že konstrukční

křídlo nahradíme polystyrenovým. Zpočátku jsme křídlo potahovali papírovou lepicí páskou, ale když byly havárie méně časté a my chtěli model i barvit, tmelení a barvení zbytečně zvyšovalo hmotnost. Pak jsem objevil (asi opět v Modeláři, už si to nepamatuji) následující po-stup:

K potažení polystyrenového kří-dla lze použít aranžérskou tapetu. Je k dostání v několika barevných od-stínech, a tak se spolu s potahem vy-řeší i barevná úprava.

Tapeta se na jádro lepí lepidlem Herkules, zředěným vodou v pomě-ru 1 : 1. Lepidlem se natře pouze ta-peta, která se pak přiloží na jádro. Poloviny křídla se potahují zvlášť. Při schnutí lepidla je nutné křídlo přiměřeně zatížit, protože dochází k mírnému pnutí a mohlo by se zkroutit.

Výsledkem je lehké a přitom pevné a tuhé křídlo, které stačí nala-kovat lakem proti účinkům paliva.

Uvedeným postupem jsme s bra-trem vyrobili i rezervní křídlo na Asterixe s rozpětím e zvětšeným z 2 na 2,3 m.

Cena tapety na internetu je cca 160 Kč za roli 0,5 x 10 metrů. Bo-hužel se prodávají pouze celé role, my to dříve brali na metry. Možná ale, že se v papírnictví metráž seže-ne i dnes.

Touto technologií jsme zhotovi-li několik křídel během pár dnů (1. den výřez jader, olištování, za-lepení nosníků a koncových žeber z balzy 10 mm; 2. den slepení polo-vin křídla; 3. den laminování středu křídla; 4. a 5. den polepení polovin křídla tapetou; 6. den lako-vání).

Petr Stávek

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Hoblovka v modelářské dílněPři prohlížení reklamních mate-riálů fi rmy EVA mi do oka padla hoblovka s protahem za

sympatickou cenu 3 999 Kč. Proto-že poměrně často truhlařím, po del-ším váhání jsem ji objednal. V du-chu jsem doufal, že s ní budu moct hoblovat zásoby svazarmovské a odpadní balzy.

Když toužebně očekávaná krabi-ce dorazila, hned první víkend jsem hoblovku sestavil. Stroj pohání elek-tromotor o příkonu 1 280 W napáje-ný ze sítě 230 V. Největší šířka hob-lování je 152 mm, největší úběr 3 mm a při protahování 2 mm. Vře-teno se dvěma hoblovacími noži má 9 000 ot./ min a rychlost posuvu při protahování je 8 m/min. Hoblovku průměrně silný modelář bez problé-mů přenese, má 27,5 kg. Na hoblov-ce můžeme hoblovat i úkosy.

Samozřejmě jsem se stroji podí-val pod kryt a byl jsem potěšen pryžovými podá-vacími válci. Snad to zvládne i tlustší balzu.

Vyzkoušel jsem smrk a buk. Tloušťku třísky jsem nastavil na 0,5 mm. Potom přišlo na řadu kra-jové balzové prkénko tlus-té téměř 10 mm. Vyšlo krásně ohoblováné. Šup tam s druhou stranou. Krása!

Posuvné měřítko uká-zalo přesně žádaných 8 mm, ale ouha, na druhé straně 8,5 mm. Deska, po které se posouvá protaho-vané prkno, je spouštěna a vytahována šrouby po-háněnými prostřednictvím ozubených převodů. Kde hledat chybu? V uložení desky? Nastavení nožů?

Nakonec jsem zvolil primitivní řešení. Z laťovky jsem odřízl kus ši-roký 150 mm, protáhl jej a zdola při-šrouboval lišty zajišťující polohu na plechové desce. Označil jsem díru v plechové desce a do laťovky za-pustil šroub M6. Laťovková deska se nasadí na plechovou a přitáhne šroubem a křídlatou maticí.

Zkouška, paráda! Začal jsem po-stupně protahovat prkénka různých tlouštěk. Když jsem protahoval 3 mm, říkal jsem si, že to snad ani není možné. Přišla tloušťka 1,5 mm. Už to asi bude končit. Omyl. Nejmenší tloušťku jsem hobloval 0,6 mm!

Do tloušťky 1,5 mm se při zasou-vání prkénka nevyštipují. Při men-

ších tloušťkách musíme počítat s tím, že nám nože začátek prkénka odštípnou. Povrch po hoblování je natolik kvalitní, že stačí jen lehké přebroušení jemným brusným papí-rem. Z nožů odstraňujeme případné nalepené balzové třísky, jinak nám vydřou prkénko.

Problémem je prach, ač byl ml-havý mrholivý listopad, okolí vypa-dalo jako po příjezdu Martina na bí-

lém koni. Výborné by bylo odsává-ní. Po hodině hoblování mne čekal nepříjemný úklid jemných balzo-vých pilin. Příště budu hoblovat na zahradě.

Že se dočkám takového úspěchu, jsem ani v nejmenším nedoufal. Až se nože otupí, po jejich namontování budu muset nejspíš odšroubovat liš-ty z laťovky a znovu ji protáhnout.

Před prvním uvedením hoblovky do chodu pečlivě prostu-dujeme návod a zejména bezpečnostní pokyny. Dů-sledně používáme ochran-né brýle, chránič sluchu a posouvače při hoblová-ní. Odsávání by bylo skvělé, ale není v běžné výbavě modeláře. Mohl by posloužit alespoň dí-lenský vysavač.

Jaroslav Kroufek

TECHNOLOGIE

62 RCR 2/2011

Dremel TrioVYRÁBÍ: Dremel, USADODÁVÁ: Robert Bosch odbytová s. r. o., ČR PRODÁVÁ: BP-service, Blatná

Zajímavý kousek elektrického

ručního nářadí nabídla naší redakci k otestování fi rma BP-service Blat-ná. Je jím Dremel Trio. Jak již z ná-zvu vyplývá, jde o jeden stroj elek-trického ručního nářadí určený ke třem různým technologickým čin-nostem: řezání, broušení a frézová-ní, a to nejen v domácí hobby dílně, ale i pro některé činnosti v oblasti „profi “. Přístroj lze použít k práci se dřevem, plasty, tenkými plechy, sádrokartonem, dřevovláknitými deskami a dlaždičkami.

Základem Dremelu Trio je pohonná jednotka s rukojetí. Pohon zajišťu-je síťový elektromotor s příkonem 200 W. Ten má elektronickou regula-ci ovládanou otočným knofl íkem na rukojeti. Na ní „pod ukazováčkem“ je i spouštěcí tlačítko. Pro trvalý chod je na boku ru-kojeti další malé aretační tlačítko, jak je u podobných přístrojů obvyk-lé. Otáčky na výstupním hřídeli jsou regulovatelné v rozmezí 10 000– –20 000/min naprázdno. Motor je chlazen odstředivým ventilátorem s velkými ventilačními otvory. Vý-stupní hřídel Dremelu Trio je pohá-něn elektromotorem přímo, bez pře-vodu. V něm je uložena kleština o průměru 4,8 mm, utahovaná šesti-hrannou maticí. K utažení kleštiny slouží klíč v příslušenství a na tělese pohonné jednotky aretační tlačítko, které zablokuje hřídel proti pooto-čení. Pohonná jednotka má poloho-vatelnou rukojeť, po stisknutí vel-kého aretačního tlačítka na boku pohonné jednotky se dá nastavit

buď rovnoběžně s osou výstupního hřídele, nebo kolmo k němu.

Kolmo k vý-stupnímu hřídeli je výškově nasta-vitelná základová deska, ta určuje hloubku řezu v obrá-běném materiálu. Nastavení potřebné výšky zá-kladové des-ky a tím

i hloubky řezu je možné po povolení křídlového šroubu

na boku pohon-né jednotky,

posunutí po ko-vovém

sloupku a zpětném utažení

křídlové-ho šrou-

bu.

V ko-vové destičce s plastovým čelem

jsou dva obdélní-kové otvory, do nichž lze zasunout a dalším kří-dlovým šroubem zajistit v potřebné poloze vodít-ko. To může sloužit jako přímé hranolové, potom je jeho plechový úhelník otočený dolů, nebo jako kruhové, pak je jeho ple-chový úhelník otočený nahoru. Čep na liště slou-ží jako osa otáčení celé sestavy pro výrobu vel-kých kruhových otvorů.

Praktickým doplňkem celé se-stavy je prachový nástavec k vysa-vači. Zasunuje se do otvoru v zadní části základové destky.

Sestava pohonné jednotky se zá-kladovou deskou, vodítkem, pra-chovým nástavcem a sadou základ-ních nástrojů se dodává v praktic-kém plastovém kufříku, jak je u elektrického ručního nářadí Dre-mel zavedeným standardem. Samo-zřejmostí je originální návod s celou řadou ukázek možností různých pra-cí, popisem prací a obsluhou. Ne-chybí český překlad. Ocenil jsem i řadu bodů týkajících se bezpečnos-ti práce s dřevoobráběcími stroji. Nejdůležitější část návodu – tabulku nástrojů, materiálů a řezných pod-

±

63RCR 2/2011

TECHNOLOGIE

Technická data podle výrobceJmenovitý příkon 200 WJmenovité napětí 230–240 V,

50–60 Hz Průměr kleštiny 4,8 mmOtáčky při chodu naprázdno

10 000–20 000min

mínek je dobré si okopírovat a ne-chat ji v dílně na viditelném místě.

Abych si ověřil praktičnost Dre-melu Trio, vzal jsem jej do své díl-ny a podle ukázek všech tří techno-logií v návodu jsem jej vyzkoušel. V kufříku byl v sáčku pryžový una-šeč brusných kotoučků. Těch bylo v sáčku šest, tři s hrubostí asi 60 a tři 100. Dále sáček obsahoval ře-zací frézu o průměru 3 mm a frézu pro frézování dřeva o průměru ¼ palce (6,35 mm).

První technologií je řezání. Do kleštiny jsem upnul frézu se šrou-bovitými drážkami o průměru 3 mm a nachystal si dřevěnou des-ku. Při prvním spuštění Tria mě překvapila poměrně nízká hlučnost i při nastavení nejvyšších otáček. Volné řezání i řezání podle vodítka šlo výborně, je však potřeba vzhle-dem k relativně nízkému výkonu Tria poslouchat otáčky a podle toho volit rychlost posuvu, aby se vřeteno příliš nezpomalo-valo; na to ostatně upo-zorňuje i návod. Při řezá-ní s vodítkem je také po-třeba tlačit vodítko na hranu obráběného mate-riálu dostatečnou silou, řezací fréza má snahu „kopat“, při dostatečné přítlačné síle tomu zabráníme a ře-zaná plocha je rovná a čistá.

Velmi se mi líbilo řezání velkých kruhových otvorů podle čepu na vodítku. Do materiálu se vyvrtá středový otvor, do něj se nasadí čep na vodítku a nastaví potřebný polo-měr. Šlo to opravdu výborně. Zau-jala mě i možnost řezání otvorů do keramických kachlíků, protože už jsem v životě nějakou tu koupelnu

a kuchyni obložil. Šlo to poměrně dobře, i když relativně pomalu. Oproti mnou používanému odvrtá-vání byla ale kvalita řezu výborná. Při řezání plastů je nutné podle konkrétního materiálu nastavit op-timální řezné podmínky, aby řezací fréza materiál odebírala a nedochá-zelo k jeho tavení.

Stejně jako řezání jsem vyzkou-šel i frézování, a to jak volné, tak

podle vodítka. V základním příslu-šenství je fréza o průměru ¼ palce. Vzhledem k větším silám je nutno Trio více tlačit do vodítka a pevněji držet v ruce. Při frézování dochází k většímu úběru materiálu než při řezání a tvoří se daleko víc třísek, proto je vhodné použít z příslušen-ství odsávací nástavec na vysavač. Návod ukazuje frézování zaoble-ných hran na dřevěných deskách

pomocí rádiusové frézy. Dají se pak vyrábět i velmi pěkné díly nábyt-ku.

Pro broušení je v zá-kladním příslušenství gu-mový unašeč na kovové stopce. Na unašeč se na-souvají brusné kotoučky, které jsou stočené z tvr-zeného smirkového papí-ru do tvaru trubičky. Tato trubička se pak na gumo-vém unášeči upne pomo-cí šroubu na čele. Při uta-hování se stahují obě čela

gumového unášeče, ten má snahu „zesoudečkovat“ a tím pevně ze-vnitř upne trubičku z brusného pa-píru.

Sestava Dremelu Trio je velmi praktickým doplňkem každé ku-tilské dílny. Hodí se zejména pro dokončovací práce při dřevoobrá-bění, ale její využití je širší a vel-mi univerzální. Dremel Trio se najde uplatnění v dílně každého šikovného modeláře, který ještě nepodlehl současnému trendu skoro hotových stavebnic a který si své modely ještě staví sám od prvního říznutí po poslední lako-vání. Doporučená cena sady je 3 490 Kč. Ing. Jindřich Felkel

Prodejce, fi rma BP-service, Blat ná, k tomuto textu neměl při-pomínek.

Postavil jsem si malý, lehký elektrolet. Během stavby jsem však zjistil, že moje dosud užívané váhy již nevyhovují. Při návštěvě fi rmy RC servis Zdeňka Hnízdila jsem proto zakoupil kapesní digitální vá-hu a přibral i digitální mincíř neboli přezmen.

Oba přístroje pocházejí z Číny. Návod k nim je, kromě rodného ja-zyka přístrojů a v angličtině, i čes-ký. Nechybějí v něm ani praktické

příklady použití. Ovládá-ní je jednoduché.

Digitální kapesní vá-ha, uložená v koženko-vém pouzdru, má roz- měry 113 x 76 x 19 mm a hmotnost 120 g včetně napájecího zdroje. Ten tvoří dva tužkové články velikosti AAA. Váha má rozsah do 1 000 g a rozli-šitelnost 0,1 g.

Odklopíme černý plas-tový kryt držený magnetem a získá-me přístup k plošce váhy. Po stisk-nutí tlačítka ON se rozsvítí modře podsvícený displej. Tlačítkem MO-DE zvolíme jednotky, ve kterých

budeme měřit. V metric-ké soustavě jsou to gra-my g, v britsko-americké oz (unce = 28,35 g), ct (karát = 0,2 g), ozt (unce systém trojský = 31,1 g), dwt (stará jednotka hmot-nosti v britsko-americ-kém systému penny-weight = 1,555 g), GN (v britsko-americké sou-stavě grain = 64,8 mg).

Jednotky můžeme volit i během vá-žení. Vynulovat údaj na displeji mů-žeme stiskem tlačítka TARE.

Po zapnutí se rozsvítí displej se všemi údaji, po několika sekundách

zhasne. Vážený předmět položíme na plošku, probíhá vážení, rozsvítí se displej s naměřeným údajem. Ne-činná váha se sama vypne po 1 mi-nutě.

Váha svým rozsahem a přesností vyhoví pro vážení malých modelů a jejich dílů.

V návodu je upozornění, aby vá-ha nebyla v blízkosti vf zdrojů. Zku-sil jsem ji obíhat mobilním telefo-nem, ale nereagovala. Zapnul jsem vysílač Flash a přiblížil k váze anté-nu. Měřený údaj se podstatně změ-nil.

Odvažování dvousložkových le-pidel a barev je při použití této váhy legrace. Výsledek je zaručen, na rozdíl od odvažování od oka. S je-

jím užitím si snadno zho-tovíme měrky pro prys-kyřici a odvážíme potřeb-ný počet kapek tužidla.

Potřebujeme vážit hmotnější díly, modely nebo měřit tah vrtule? Nic jednoduššího než si poří-dit elektronický mincíř neboli přezmen Wei Heng. Vejde se do dlaně a s napájecím zdrojem

tvořeným dvěma články velikosti AAA má hmotnost 135 g. Váží do hmotnosti 40 kg při rozlišení 10 g.

Zapíná se tlačítkem ON/OFF. Tlačítkem UNIT volíme jednotky, ve kterých budeme vážit. Kilogra-my kg, Lb (britská libra = 0,4536 kg), JIN (stará čínská jednotka hmotnosti, objemu i délky). Jednot-ky můžeme volit i během vážení, když je přezmen zatížen břeme-nem. Přístroj se sám vypne po 120 s. Chceme-li zaznamenat mě-řenou hodnotu, stiskem tlačítka TARE nastavíme L_ON. Hodnota zůstane uložena a v pravém horním rohu displeje se objeví symbol zámku. Stisknutím TARE uložení zrušíme.

Kromě vážení můžeme přístroj použít i k měření tahu, například vr-tule nebo páky serva.

Model s podvozkem je nejjedno-dušší přivázat k mincíři a spustit motor. Odečteme hodnotu a uloží-me ji podle výše popsaného postupu nebo stiskneme TARE a po vypnutí motoru se nám zobrazí tah jako zá-porná hodnota.

Model bez podvozku zavěsíme za ocas a stiskneme tlačítko TARE. Tím se vynuluje displej. Zapneme

motor a odečteme tah. K jeho zaznamenání mů-žeme použít výše popsa-ný způsob. Zavěsíme mo-del a vynulujeme jeho hmotnost. Nastavíme re-žim záznamu L_ON. Spustíme motor a změří-me tah, uložení je signa-lizováno symbolem zám-ku.

Aby toho nebylo málo, stiskneme na 2 sekundy tlačítko UNIT a ukáže se nám teplota ve °C. Teplo-tu zrušíme krátkým stisk-nutím tlačítka ON/OFF.

Tyto dva přístroje ob-sáhnou prakticky veškeré vážení, které při provozo-vání svého koníčka potře-buji. Váha se prodává za 395 Kč a mincíř za 325 Kč.

Jaroslav Kroufek

64

TECHNOLOGIE

RCR 2/2011

Dva přístroje postačí na všechno

Jako pouzdra spojek křídla své-ho nového modelu jsem chtěl pou-žít laminátové trubky (o vnitřním průměru 10 mm, vnějším maximál-ně 12 mm a délce 250 mm). Jejich domácí zhotovení se mi podle ná-vodů prezentovaných na internetu zpočátku nedařilo. Nakonec jsem ale systémem pokus-omyl ověřil technologii, kterou jsem pak zhoto-vil zdárně a bez zmetků všechny trubky, které jsem potřeboval. A když se to daří amatérovi, jako jsem já, pak se to musí podařit každému.

Hladkou hliníkovou kulatinu o průměru 10 mm (spojku křídla) jsem před použitím otřel acetonem. Na její povrch jsem třením svíčkou na-nesl vosk (pravý, ne ten lojový hřbitovní; včelí jsem ještě nezkoušel…), přičemž jsem zjistil, že nejlépe je povrch kulatiny potřít jedním ta-hem svíčky. Pokud se tyč „šudlá“ několikrát na jednom místě, z vos-ku se začnou dělat šupinykteré z ty-če opadávají. Délka voskem potře-né části tyče stačí s rezervou cca 350 mm (celková délka tyče pro snadnou manipulaci by měla být alespoň 500 mm).

Skelnou tkaninu o plošné hmot-nosti 80 g/m2 jsem ustřihl s přídav-kem na konečné zakrácení trubky v rozměru cca 300 x 300 mm (při tomto rozměru je na tyči navinuto zhruba 10 vrstev tkaniny). Při délce 400 mm (dříve zkoušené) vyšel vnější průměr trubky cca 12,5 mm. Měl jsem ale v žebrech připraveny otvory o prů-měru jen 12 mm, proto jsem délku pásu tkaniny zmenšil na zmiňovaných 300 mm, čímž (jak jsem po vytvrzení zjistil) klesl vnější průměr trubky na přijatelných 11,7 mm.

Tkaninu jsem prosytil tupováním štětcem lami-novací pryskyřicí Letoxit PR 102 s tvrdidlem Leto-xit EM 400 (na plochu

300 x 300 mm s rezervou stačilo rozmíchat 15 g pryskyřice + 5,6 g tvrdidla). Podložkou byla rovná deska, přes kterou jsem mezi dvě-ma lištami napnul mikrotenovou fólii.

Prosycený plát jsem navinul ja-ko „roládu“ na navoskovanou tyč, a to tak, že jeden konec tkaniny jsem přes tyč přehnul a pořádně

„zakasal“. Pravou rukou jsem pak jednak kroutil tyčí a tím napínal tkani-nu, která se táhla po fólii, a jednak přitlačoval pra-vou stranu tyče k podlož-ce. Levou rukou jsem pouze přitlačoval levou stranu tyče k podložce. Tím jsem také vytlačil přebytečný epoxid.

Po navinutí jsem volný konec tyče zlehka upnul do svěráku, abych si uvolnil ruce, a roládu jsem omotal několika závity po-

travinářské fólie. Jako pojistku proti rozmotání jsem vše dokončil jedním závitem žluté lakýrnické pásky.

Výsledek svého snažení jsem pro nastartování chemické reakce vzhledem k zimnímu období po-ložil na těleso ústředního topení a nechal přes noc vytvrdit (v létě bych asi tyč strčil do černě natře-né trubky a položil na sluníčko).

Následující den jsem tyč opět upnul do svěráku, sejmul lakýrnic-kou pásku i potravinářskou fólii a celek zahřál horkovzdušnou pis-tolí. Aby člověk zjistil, kdy je ten správný okamžik pro stažení trub-ky, je vhodné po chvilkách zkoušet rukou v rukavici trubkou pootočit. Jakmile se pohne (vosk povolil), odložím horkovzdušnou pistoli a oběma rukama opatrně trubku stáhnu z tyče. Ochladím ji pro-

fouknutím a druhým koncem hliníkové tyče, na kterém mám vytvoře-nu ostrou hranu, několi-krát chladnou (!) trubku protáhnu, abych odstra-nil zbytek voskového fi l-mu. A je hotovo.

Lepšího výsledku, co se týká pevnosti, by zřej-mě šlo dosáhnout použi-tím diagonálně střižené-ho čtverce tkaniny. Ing. Libor Vítek

65RCR 2/2011

PRO ŠIKOVNÉ RUCE

Zabaleno

Navinuto

Hotovo

Navinování na tyč

Přehyb tkaniny

Tupování epoxidem

Laminátové trubky po domácku

Připravená skelná tkanina

RCR 2/201166

INZERCE

ServoNaut TM72ServoNaut je fi rma ze severoně-

meckého Pinnebergu orientující se především na modely trucků, případ-ně stavební a vojenské techniky. Její sortiment k nám dováží fi rma Š-Hob-by z Hradce Králové. Motor TM72 vyráběný pro ServoNaut tchajwan-skou fi rmou Nichibo naší redakci po-skytl k vyzkoušení dovozce.

TM72 svými rozměry a způsobem uchycení odpovídá motorům řady 540 až na to, že je asi o 5 mm delší.

Hří-del má

průměr 3,17 a délku výstupní

části 10,8 mm, celkový průměr motoru včetně magneticky vodivé objímky je 37 mm. Pětipólová kotva dává motoru plynulý záběr a relativně velký moment. Vyvážený rotor přispívá k výjimečně tichému a klidnému chodu bez vib-rací. Zadní čelo má tento typ jako jediný ze zde uve-dených motorů plastové, uhlíky jsou neseny a přitla-čovány ke komutátoru pružnými plechovými ra-ménky. Výměna uhlíků se nepředpokládá. Komutátor je odrušen třemi vnitřními kondenzátory. Motor nemá aktivní chlazení, vzduch

vstupuje otvory vpředu a vystupuje vzadu do boků. Zadní víko má výstu-pek a v plášti jsou připraveny tři záře-

zy pro nastavení časování motoru ve výrobě; dodatečná změna by vyžado-vala vybrousit dva úchyty vytvořené zásekem do pláště ze strany.

K motoru jsou od výrobce k dis-pozici neobvykle přesné a podrobné technické údaje pro všechny čtyři podstatné režimy chodu: běh na-prázdno, bod maximální účinnosti, bod maximálního výkonu a zabloko-

vání. Předpokládá se napájení jme-novitým napětí 7,2 V (šestičlánek Nixx). Při maximální účinnosti má motor točit 5 200 ot./min při odběru 2,86 A (výkon 14 W), maximální vý-kon 32 W odpovídá 3 000 ot./min, respektive 9,5 A.

Naměřené hodnoty se dobře sho-dovaly s deklarovanými. Naprázdno motor točil 6 200 ot./min, ale odebí-

ral podstatně méně, jen 0,44 A. Opti-mální účinnosti téměř 72 % dosaho-val při proudu 3 A (5 200 ot./min) a maximálního výkonu kolem odbě-ru 10 A (2 500 ot/min), to už ale účinnost klesla mezi 45 a 50 %. Hmotnost motoru je 216 g.

TM72 je motor výborně přizpůso-bený svému účelu, tj. především po-honu maket kamionů v měřítku 1 : 14 nebo 1 : 16, nicméně pokud je použi-to napájecí napětí 7,2 V, tato aplikace se svými požadavky prakticky sho-duje s požadavky na motor lodní ma-kety nebo plavidla, u něhož jsou dů-ležité manévrovací schopnosti a pružnost reakce pohonu. I ve velmi nízkých otáčkách má motor stabilní moment a pohon s ním je velmi ti-chý. Cena TM72 v internetovém pro-deji Š-Hobby je 578 Kč.

Speed 600 ECOMotor Speed 600 ECO ze sorti-

mentu německé fi rmy Graupner je

části 10,8 mm, celkový

zvvz

ptppb

Hří-del má

průměr 3,17 a délku výstupní

části 10,8mm, celkový

67RCR 2/2011

LODĚ

Technické údaje motoru ServoNaut TM 72 podle výrobceProvozní napětí 7,2 VPočet pólů 5Otáčky / proud / moment naprázdno 6 000 / min / 0,72 A / 0 g.cm*Otáčky / proud / moment při max. účinnosti 5 200 / min / 2,86 A / 265 g.cm*Otáčky / proud / moment při max. výkonu 3 000 / min / 9,5 A / 1 050 g.cm*Otáčky / proud / moment při zablokování 0 / min / 19 A / 2100 g.cm** Údaj o momentu je uveden tak, jak ho uvádí výrobce, v přepočtu odpovídá přibližně 0; 0,027; 0,105 a 0,210 Nm

Nové stejnosměrné motory pro lodě a trucky

V posledních létech byly mode-lářské stejnosměrné pohonné mo-tory z velké většiny vytlačeny lehčí-mi a výkonnějšími motory střídavý-mi, udržují si ale pozice například v oblasti maket a polomaket lodí i aut a samozřejmě také v začáteč-nických modelech prodávaných ja-ko sady připravené k provozu. Sor-timent stejnosměrných motorů vět-šiny fi rem se rozvinul v jiných pod-mínkách a dodnes vychází přede-vším z potřeb leteckých modelářů. Inovací se najde jen minimum a ty, které přicházejí, přizpůsobují se současnému stavu a orientují se na typy motorů s větším krouticím mo-mentem a nižšími otáčkami, celko-vě méně výkonné, těžší, ale zato vy-robené důkladněji. Podívejme se podrobněji na čtyři takové výrobky, které se na náš trh dostaly v uply-nulém roce.

(Pokračování na straně 68)

navržen na provoz při napětí 6 až 9,6 V, tedy na 5 až 8 článků Nixx, na motoru je uvedeno jmenovité napětí 7,2 V. Vzorek byl zakoupen v prodej-ně Modelář-Vaňouch.

Speed 600 ECO má standardní rozměry a hmotnost 220 g, Výstupní část hřídele o průměru 3,17 mm má délku 8,7 mm. Motor vznikl spíše mírným přizpůsobením a mezi šesti-stovkami má nejnižší uváděný proud při maximální účinnosti (7,5 A) a dru-hé nejnižší otáčky naprázdno při jme-novitém napětí. Vpředu jsou otvory

pro vstup vzduchu, před komutáto-rem je umístěn odstředivý ventilátor nuceného chlazení, který vyfukuje vzduch čtyřmi bočními otvory v pláš-ti. Čtyři relativně velké větrací otvory jsou i v zadním kovovém čele, takže pokud není motor vystaven náporu vzduchu, jedním proudem je chlazen komutátor, druhým vinutí rotoru. Uh-líky jsou neseny a přitlačovány ke ko-mutátoru pružnými plechovými ra-ménky, je k nim dobrý přístup přes zadní čelo, ale výměna uhlíků se ne-předpokládá. Komutátor je odrušen nejméně dvěma kondenzátory, údaj od výrobce jsem nenašel. Motor není přizpůsoben pro změnu časování.

U vzorku jsem při 7,2 V naměřil naprázdno 10 460 ot./min a odběr

0,96 A. Oblast optimální účinnosti vyšla při proudu 9–10 A (kolem 8 300 ot./min, ), účinnost se přiblí-žila k vynikajícím 80 % a výkon byl 52 W. Oblasti maximálního vý-konu asi 150 W dosáhneme při od-běru kolem 30 A. U tohoto motoru jako u jediného z dané skupiny by mělo smysl uvažovat o účelnosti dodatečného chlazení například vodou, pokud by podmínky neu-

možňovaly dobrou cirkulaci vzdu-chu.

I když lze Speed 600 ECO označit za současnou nejpomalejší a nejméně výkonnou šestistovku, z naší skupiny motorů je výrazně nejrychlejší i nej-výkonnější. Je to pochopitelné, podle výrobce výrazně přizpůsobený být nemá, stále jde o motor univerzální. Třípólová kotva je znát nerovnoměr-ností momentu ve velmi nízkých otáčkách stejně jako u většiny ostat-ních šestistovek. Tento motor je dob-rou volbou v případě, že modelu se speciálním „pomalým“ motorem chy-bí výkon a rychlost a standardní „le-tecké“ motory řady 600 jsou na něj pří-liš výkonné a rychlé. Cena v prodejně Modelář-Vaňouch byla 341 Kč.

MIG 600 boatBrněnská fi rma Jomita vyrábějící

motory Mega a MIG představila na Model Hobby 2010 dva pomaluběž-né motory s velkým momentem označené jako boat, tedy speciálně pro lodě. Oba motory mají široký po-volený rozsah napájecího napětí a jmenovité napětí 12 V. K motorům je velmi málo technických údajů,

takže budeme muset vycházet přede-vším z měření.

MIG 600 boat má standardní roz-měry, průměr včetně magneticky vo-divé objímky je 38 mm, hřídel má průměr 3,17 a délku výstupní části 14,2 mm; hmotnost činí 226 g. Motor má pětilamelovou vyváženou kotvu, nemá nucenou ventilaci, větrací otvory jsou dva v boku, standardní vpředu a menší i v kovovém zadním čele. Výřezy v plášti jsou připraveny pro tři varianty časování nastavitelné ve výrobě před zalisováním čela ve

čtyřech bodech. Uhlíky jsou stejně jako v předcho-zím případě neseny pruž-nými plechovými rameny a nepočítá se s jejich vý-měnou. Na motoru je vy-značen rozsah napětí 6–16 V.

Při 7,2 V, tedy blízko spodního okraje intervalu napájecího napětí, točil motor 3 280 ot./min a ode-bíral malý proud, jen 0,20 A. Oblast maximální účinnosti (až 68 %) se na-chází při odběru 1,0 A

(2 900 ot./min), motor má přitom vý-kon 5–6 W. Orientačně lze tedy v této situaci motor výkonově přirovnat k nesrovnatelně menším motorům velikosti 280, ovšem ty pracují ve zcela jiných otáčkách. Maximálního výkonu 10,5 W dosahuje MIG 600 boat při proudu 3,3 A a 1 700 ot./min, účinnost ovšem klesá na 45 %.

Při napájení 12 V točil MIG 600 boat 5 560 ot./min a odebíral 0,23 A. Maximální účinnosti 72 % dosaho-val při 1,5 A a podával výkon 13 W při 4 800 ot./min. Oblast maximální-ho výkonu téměř 30 W se nachází při odběru zhruba 5,3 A a odpovídá 2 800 ot./min (účinnost 47 %).

Z uvedených hodnot je zřejmé, že MIG 600 boat je z naší skupiny nej-méně výkonný, díky pětilamelové kotvě má ale velmi hladký průběh ta-hu i v malých otáčkách. Výrobcem doporučená cena motoru je 350 Kč.

MIG 650 boatDruhým příspěvkem fi rmy Jomita

do sortimentu motorů MIG je typ

MIG 650 boat. Také v tomto případě je k dispozici velmi málo údajů, jen rozsah napájecího napětí 6–24 V a jmenovité napětí 12 V. Mo-tor má průměr včetně magneticky vodivé objímky 38 mm a je za stran zploštělý na 31,4 mm, délka je 85 mm a hmotnost 228 g. Hřídel o průměru 4,00 mm má délku výstupní části 14 mm.

Motor vychází z kvalitnějších průmyslových typů s pětilamelovou vyváženou kotvou, má čtyři velké větrací otvory vzadu z boku v úrovni komutátoru a plechové zadní čelo, v němž je neosazené připojení na dva vodiče, pravděpodobně od nepouži-tého snímání otáček. Motor nemá

LODĚ

RCR 2/201168

Technické údaje motoru Speed 600 ECO podle výrobceProvozní napětí 7,2 VPočet pólů 3Otáčky naprázdno 11 000 /minProud naprázdno 1,0 AProud při maximální účinnosti 7,5 AMaximální účinnost 72 %Blokovací proud 50 A

Příklady odběru proudu motoru MIG 600 boat při použití lodní vrtule napřímo podle internetových stránek výrobceLodní vrtule 7 V * 12 V **Graupner třílistá, průměr 45 mm, stoupání 24 mm 0,70 A 1,45 AGraupner třílistá, průměr 50 mm, stoupání 26 mm 0,90 A 2,05 AGraupner třílistá, průměr 55 mm, stoupání 29 mm 1,20 A 2,65 AGraupner dvoulistá, průměr 47,5 mm, stoupání 40 mm 1,05 A 2,30 AGraupner dvoulistá, průměr 50 mm, stoupání 42 mm 0,95 A 2,25 ARobbe třílistá, průměr 60 mm 2,25 A –Graupner pětilistá, průměr 40 mm, stoupání 24 mm 0,50 A 1,35 AGraupner čtyřlistá, průměr 45 mm, stoupání 20 mm 0,50 A 1,00 A* Výborná účinnost pro 0,8–1,5 A**Výborná účinnost pro 1,0–2,2 A

(Pokračování ze strany 67)

aktivní chlazení a změna časování není možná ani ve výrobě. Uhlíky jsou kvalitně vedené po celé délce a přitlačovány ke komutátoru vinutý-mi pružinami, jsou přístupné a lze

snadno zkontrolovat jejich stav i je vytáhnout z vedení, nicméně nejsou připraveny k jednoduché výměně, protože není přístupný konec jejich přívodního kabelu.

Při 7,2 V točil motor 3 300 ot./ /min při odběru 0,245 A. Oblast ma-ximální účinnosti 63 % byla kolem odběru proudu 1,2 A (2 700 ot./min, výkon 5,5 W), oblast maximálního výkonu 9,7 W při proudu 3,0 A (1 475 ot./min).

Při 12 V se otáčky naprázdno zvý-šily na 5 640/min při proudu 0,283 A. Maximální účinnost také stoupla na 69 % při proudu 1,75 A (4 600 ot./ /min, 14 W), oblast maximálního vý-konu byla při proudu 5,0 A (2 570 ot./min, 28 W).

MIG 650 boat má plošší křivku účinnosti i výkonu než MIG 600 boat a působí celkově robustnějším do-jmem, výborně a plynule táhne v ma-lých otáčkách, ale je poněkud hluč-

nější. Poněkud vyšší doporučená ce-na motoru 750 Kč je způsobená pře-devším podstatně nižšími výrobními sériemi a náročnější technologií.

ZávěrVzájemně porovnávat uvedené

motory v tom směru, který je lepší

nebo horší, nemá smysl, to záleží na zamýšlené aplikaci. Přestože všech-ny tyto motory se zaměřují na jiné než letecké aplikace, nižší otáčky a vyšší moment, jsou mezi nimi značné rozdíly především ve výko-nu. ServoNaut TM72 je motor vyla-děný na napájecí napětí 7,2 V, důle-žitý je u něj kromě momentu přede-

vším klidný rozběh a ti-chý chod. Speed 600 ECO je v polovině cesty mezi speciálními nizkoobrát-kovými motory a letec-kými „šestistovkami“, má při optimální účin-nosti o víc než polovinu vyšší otáčky a čtyřikrát vyšší výkon, v nejnižších otáčkách ovšem netáhne tak dobře. Oba motory MIG jsou svými parame-try celkem podobné a uplatní se především při napájecím napětí 12 V nebo vyšším. S lodními vrtulemi do průměru 55 mm a otáčkami 3000– –5000 /min napřímo se hodí pro většinu maket a polomaket běžných ve-likostí, pokud nejde o rychlé jachty nebo zá-vodní čluny. V každém případě je dobře, že se sortiment stejnosměrných motorů přizpůsobuje je-jich současnému reálné-mu modelářskému po- užití. Ing. Michal Černý

69RCR 2/2011

LODĚ

Příklady odběru proudu motoru MIG 650 boat při použití lodní vrtule napřímo podle internetových stránek výrobceLodní vrtule 7 V* 12 V**Graupner třílistá, průměr 40 mm, stoupání 21 mm 0,60 A 1,10 AGraupner třílistá, průměr 45 mm, stoupání 24 mm 0,80 A 1,65 AGraupner třílistá, průměr 50 mm, stoupání 26 mm 1,00 A 2,30 AGraupner třílistá, průměr 55 mm, stoupání 29 mm 1,25 A 2,95 ARobbe třílistá, průměr 60 mm 2,30 A –Graupner pětilistá, průměr 40 mm, stoupání 24 mm 0,80 A 1,60 AGraupner čtyřlistá, průměr 45 mm, stoupání 20 mm 0,60 A 1,20ARobbe třílistá, průměr 50 mm 1,25 A 3,20 ARobbe třílistá, průměr 40 mm 0,90 A 1,95 ARaboesch typ D třílistá, průměr 45 mm 0,95 A 2,55 ARaboesch typ D třílistá, průměr 50 mm 1,30 A 3,20 A*Výborná účinnost pro 0,9–1,6 A**Výborná účinnost pro 1,4–2,2 A

Když jsem si přečetl svůj člá-nek o parní turbíně v minu-lém sešitu RC revue, osypal

jsem se a bylo mi jasné, že to takhle nemůžu nechat: žádný zajímavý výsledek! To mně vadilo, takže jsem se narychlo rozhodl k rekon-strukci, abych měl jistotu, že jsem udělal vše potřebné.

Měl jsem na to týden od vyjití článku, protože předpověď počasí říkala, že se na víkend oteplí, a tu-díž bych měl šanci rekonstruovanou turbínu vyzkoušet v lodi… No, bylo to velmi živých asi pět dní, ale život penzisty je radostný úděl: Mohu, co chci, a prakticky nemusím nic… Mám pocit, že jsem trochu zešílel, ale manželka moje úlety nese sta-tečně, a tak proč ne, že.

Takže – rozebral jsem turbínu. Připadalo mi, že se ta moje věc ne-může moc točit, protože má příliš mnoho lopatek (36 místo 24), které jsou velmi malé a nedají se správně zkroutit, a tak jsem vyrobil nový ro-tor.

Pečlivě jsem vynásobil průměr rotoru Ludolfovým číslem 3,14 a výsledek jsem dělil 24, abych měl stejný počet lopatek jako na výkre-se.

Samozřejmě jich bylo jen 23, nevím, jak je to možné, inu mate-matika je úžasná věc v rukou parní-ho amatéra; nicméně vyrobil jsem si formičku a do ní vymačkal ve svěráku pomocí kulatinky o průmě-ru 6 mm všechny lopatky.

Opět kroužek na obvod, spájet s lopatkami – a to je vše, kupodivu věc se začala točit opravdu ochot-něji.

Z drátu do výpletu jízdního kola jsem si dokonce vybrousil primitiv-ní kuželový výstružník a vylepšil jím všech šest trysek, aby pára měla možnost předvést, co umí.

Přidělal jsem ještě z mosazného jäckelu 20 x 10 mm cosi jako schránku na kondenzovanou vodu; podle plánku tam byla malá trubič-ka se šroubem na odčerpání vody, co kdyby to pomohlo?

Změřil jsem otáčky otáčkomě-rem, který jsem si loni koupil u Conrada v Lipsku, ale nechodil

mi, a tak jsem nakonec nakreslil černý kříž na ozubené kolo do po-mala a ještě přisvítil baterkou, aby mohla fotonka, či co to je, snímat. No, pracuje to!

Turbína při tlaku vzduchu asi 1,5 atmosféry točí 6 500 ot./min, na hřídeli lodní vrtule je tedy teoretic-ky (děleno 5) 1 300 ot./min. Proto-že kotel dává do pracující turbinky jen 1 atmosféru, jsou otáčky vrtule naprázdno kolem 1 000/min, ale i to stačí. Samozřejmě ve vodě je to zase jen zlomek, ale nedokážu to změřit, mohu jen odhadovat.

Když dám reverz, točí to jen 700 ot./min, asi je to dané opačným

sklonem lopatek, které jsou vybou-lené na druhou stranu, ale moc re-verz dávat nebudu.

Zkoušel jsem rekonstruovat ko-tel, ale to bude líčení do nějakého dalšího článku, sem to asi nepatří. Nechci svými neúspěchy obtěžovat ostatní nadšence, takže nakonec jsem tam vrazil ten, co jsem měl; je na 0,9 l vody a dává tu 1 atmosféru, což mi na zkoušku stačilo, jen jsem musel udělat držák hořáku a koupit kvůli tomu asi za 470 korun „Opa-lovač plevele a zapalovač dřevěné-ho uhlí na grilu“ v Baumaxu v Kladně (má to dlouhý držák) a trochu ho rekonstruovat; náš ho-

řák Meva 2,9 kW na to nestačil, má sice trysku 0,31, ale Němec má trysku asi 0,36, a to je lepší – pla-men mi jde i z komína, ale vody se vaří dostatek (tedy v ideálních pod-mínkách a v teple dílny).

Takže v neděli ráno 9. ledna (!) jsem vzal loď na trupu Pepíka Darvaše na vodu, tentokrát na Doksy, tam je malý rybník a u vstupu Kačáku do něj je malá plocha nezamrzlá, aby umožnila otočku lodě. Raději jsem si vzal gumovky do pasu, kdyby se něco nezdařilo (Před třinácti léty jsem musel nahý do vody v prosinci, protože mi vítr převrátil malý ko-lesáček, co měl dva stožáry na po-mocné plachty. To bych už nemo-hl, jak mi zestárlo tělo, jsem hned roztřesený zimou a asi by mně rychle kleplo…).

Takže: loď na vodě, hořák zapá-len, žena popadla vysílač a hned, jak tlak na kotli ukázal tu jednu at-mosféru, vyjeli jsme.

Páry jako v tureckých lázních, hořák hučel jako piliňáky, ale vý-sledek nic moc. Bylo to trochu rychlejší než s rotorem s 36 lopat-kami, ale jako celek zklamání.

Bohužel jediné foto s příďovou vlnou je rozmazané, takže musím rychlost jen popsat: asi jako když jede parníček s turbínkou.

Manometr při zastavení ukázal 0,5 atmosféry. Prostě kotel nestačí dávat dostatek páry, aby turbína měla zajímavé otáčky, a loď se jen hrabe. Kotel, který by dal více, by musel být velký (takže těžký), ale to by zase chtělo výkonnější hořák, větší bombu na plyn nebo ohřívač plynu, a to zase chce komplikova-nější zařízení a jako celek velkou loď, aby to vše uvezla, takže větší hydrodynamický odpor – a jsme zase tam, kde jsme byli.

Tady bych mohl skončit, sepsal jsem o tom povídání, ale než jsem klikl na „odeslat článek“, tak mě ještě něco napadlo: Když při třech

RCR 2/201170

LODĚ

Parní turbína – úpravy

Vše je v lodi: anténa na kolíčky, přívody a vývody hadičkami

Opravdu už kompletní turbína

Přidělal jsem mosazný jäckel na zachycení kondenzované vody. Na ozube-ném kole do pomala je nakreslený kontrastní kříž pro čítač otáček.

Srovnání obou rotorů. Jsou stejně velké, ale snímek zkresluje, jsou vidět větší lopatky.

tryskách kotel neudrží tlak, protože pára odchází velkým průřezem, co kdybych zaslepil dvě z trysek a ne-chal jen jednu – potom by tlak tak nespadl a i při jedné trysce by se to mělo točit lépe. Omluvil jsem se Angličanům od jedné trysky do plechovky od krému a učinil po-třebné.

Zkouška na suchu mi dala za pravdu. Na hřídeli vrtule jsem na-měřil při tlaku 1 atmosféry páry hned 1 120 ot./min – o něco lepší výsledek, a co hlavní, tlak na kotli neklesal.

Takže znovu: ukecat ženu, aby se mnou zase jela na Doksy. Konečně výsledek, který se už dal popsat i nafotografovat. Nebyla to sice žádná stí-hačka, ale plulo to docela dobře. V zimě je nádher-ně vidět pára nad vodou, moc se mi to líbilo.

Nakonec jsem si tedy spravil náladu. Asi by to šlo dotáhnout do nějaké-ho konce, ale moje stroje prostě vedou, s turbínou

nechci už nic podnikat – jde to, ale chtělo by to výzkum, lepší a výkon-nější kotel… Jenže já jsem zařízen na parní stroje a nebudu už na tom nic měnit.

Takže ještě jednou pro eventuál-ní zájemce o stavbu turbín: Jsou to žrouti páry! Vzpomněl jsem si na mladá léta, kdy jsem pracoval v SONP jako rozvodný v el. 2 PH, a měli jsme tam dvě turbíny, z nichž každou poháněly dva obří kotle a další byl v rezervě. V modelář-ském provedení to asi bude ještě horší poměr, ale když srovnám veli-

kost turbíny s ohromnou budovou kotelny, chce se mi plakat. Proto asi na závodech parních lodí zatím žádný závodník loď s turbínou ne-měl.

A ještě poslední radu: Nějaký lapač kondenzované vody tam sice mám, ale je to nesmysl, nepracuje to, asi by to chtělo kondenzátor s odsávací pumpou. Pro modelář-ské použití ale stačí výfuk do komí-na. já to tam sice mám, ale místo uzavíracího šroubu jsem udělal vý-

vod páry a kondenzované vody, protože jinak turbína plave ve vodě a samozřejmě se moc netočí – voda mi šla i z mazacích otvorů na hříde-li turbíny. Takže lapač vody ne!

K turbínám mě prostě cesta ne-vede, zůstávám u svých parních strojů s mizernou účinností, ale pů-sobících mi větší radost. Nicméně až někdo postaví něco funkčního, budu rád. Tomáš Kočí s Teslovou turbínou dostává šanci…

Jiří Voráček

Loni na jaře jsem postavil dva expanzní stroje. Oba byly stojaté, a tak jsem si řekl, že bych mohl udělat i ležatý stroj do kolesáku.

Takže honem, schrastit pokud možno pár věcí, abych nemusel začínat od nuly. Mám několik dílů z minulých pokusů, které jsem buď nedokončil, nebo se nějak ne-zdařily, a tak jsem je odložil. Teď jsem z nich tedy vyhrabal starý oscilační stroj s válci 16 mm, lože na pokus o šoupátkový stroj s po-divnou klikovkou s červíky a na-víc spájenou cínem, svoje obligát-ní vedení pro křížovou hlavu z mosazných plocháčků a táhla z nějakého nepovedeného stroje

z minula, mosazné kulisy, kámen a táhélka – a začal jsem skládat.

Prvotní nadšení se změnilo v urputnost. Expanzní stroj potře-buje jeden válec menšího průmě-ru a druhý většího, takže jsem vzal jeden oscilační válec 16 mm, do něj zhotovil vložku z trubky o průměru 14/16 a bylo to – mám tedy první válec 14 mm a z něj ex-pandovaná pára odchází do válce o průměru 16 mm.

Nenašel jsem žádný nákres či výkres na expanzní stroj tak ma-lého průměru, ale je pravda, že za-se nemám těch plánků moc, a na-víc na ležatý stroj mám jen jeden, a ten je na stroj stejnotlaký o prů-

měru pístů 19 mm, přičemž údaje na něm jsou v anglických mírách. No, nevadí, stejně bych je nedodr-žel, a tak jedeme dál, jak praví pí-seň o šlapacím kole.

Připájel jsem na oscilační válce plocháčky z mosazi, přece jen je měkčí a dobře se s ní dělá.

Vyfrézoval jsem drážky pro parní kanálky a přívody páry do konců válce tak, jak by to mělo být.

Zaslepil jsem jedny příruby, které byly vrtané na pístní tyče, aby se píst příliš neopotřeboval, a záslepky prostě do přírub zapá-jel.

Zhotovil jsem nové pístní tyče i písty; zase jsem vše brousil v sou-struhu vrtačičkou Prox-xon a písty probíjel skr-ze válce kladívkem.

Vyrobil jsem šoupát-kové komory z kousků duralu a z tvrdší mosazi jsem zhotovil šoupátka; jsou plochá, válcová jsem před časem opustil.

Táhélka s vidličkami, kulisu s kamenem a za-řízení na přesunování

kulisy jsem upravil z čehosi a při-dělal k tělu stroje do jediného mís-ta, na které to šlo: Křížové vedení je na distančních podložkách a křížová hlava je ze dvou kusů z tvrdší a měkčí mosazi.

Takhle to jde rychle, nemohu se rozepisovat o problémech. Ne-jsem strojař a jsem jen amatérem v ovládání soustruhu i frézky, ale alespoň každá povedená věc člo-věka víc potěší – kdybych byl vzdělaný strojař, asi bych z toho takovou radost neměl.

Musel jsem udělat excentry, jsou oba z jednoho kusu, vyrobené v udělátoru z jara, jen jsem dal me-zi oba excentry rozdíl asi 150°,

71RCR 2/2011

LODĚ

Křížové vedení, podložky, kusy křížové hlavy

Expanzní stroj pro kolesový parníkTakhle to začíná: jeden válec s vlož-kou z tenkostěnné trubky

(Pokračování na straně 72)

sám nevím proč. Dělené objímky excentrů, vše je zabíhané na brus-nou pastu, už jsem docela zručný, řekl bych „fra-jer“.

Kupodivu to běželo, dokonce i na stlačený vzduch, který jak známo neexpanduje, prostě jsem měl štěstí.

Mezitím jsem rozcho-dil měřič otáček z Lipska, co mi doma ležel bez užit-ku rok. Conrad prodával tuhle věc za 23 €, ale mně to nechodilo podle návo-du. Nakonec jsem po roce natřel rotující část stroje černobíle, a navíc jsem na to svítil baterkou – a ejhle, ono to začalo ukazovat.

Strojek běžel jako vzteklý, takže jsem si přečetl údaj 99–102, což krát 10 dalo množství otáček na-prázdno.

Při tomhle kvaltu mi občas upad-la nějaká matička z vidliček ke kuli-se, a tak jsem nakonec po jakémsi seřízení věc prostě spájel; už s tím nikdo nehne, leda za cenu zrušení stroje.

Zbylo ještě udělat nějaký převod na kolesa, takže jsem někde vyhra-bal plastové kolečko a ozubený ře-mínek, s pastorkem to dělá 3 : 1 převod do pomala.

Nakonec jsem popadl kotel z lodi Kirishima, který se po likvidaci parní strojovny z této lodě „uvolnil“. Asi 420 cm3 vody postačí na hořák Meva 1 300 W asi na 15 minut běhu, snad za tu do-bu objedu celé závodiště i s couváním a zastavením v kotvišti… no, uvidíme!

Expanzní stroj běží opět na tlak asi 1 atmosfé-ry. Možná by i na více, ale zase by to stálo víc plynu

a koneckonců i vody, takže by se loď mohla zastavit před koncem zá-vodu (mám v tom praxi), uvidíme na jaře.

No a teď to nejlepší: Trup je z parníku Jirka od Pavla Jakoubka, dostal jsem ho před dvěma roky v Ji-nolicích jako sponzorský dar. Nele-nil jsem a promptně jsem ho přefi kl a nastavil kousky lišt asi o 18 cm, Jir-ka totiž přetížený uveze asi 3 kilo-gramy, zatímco tenhle prodloužený 4,5 kilogramu, a to by mohlo stačit.

Moje maličká loď Philadelphia s Pavlovým strojem a krabicovým kotlem mezitím změnila majitele. Věřím, že ten dá strojovnu taky do větší lodě, takže se na jaře zase po-tkáme u vody.

Tenhle „kousek“ bude mít kolesa dvakrát širší než Philadelphia, takže

snad popluje rychleji a jis-těji, uvidíme!

Vyhlásím kamarádům na Vyžlovku 2011 soutěž „,rychlostních kolesáků“ ,takže je zas důvod spě-chat. Ivan má totiž velice rychlý kolesák z minulosti a já mu musím být důstoj-ným soupeřem, zvláště poté, co jsem se zbavil i dvou ostatních kolesáčků – prostě nastal čas na změ-nu.

Jiří Voráček

72 RCR 2/2011

LODĚ

Změť táhel a páček

Plastová kola a ozubený řemen, stolek s ložisky pro hlavní hřídel Je hotovo

Je k poznání že válec byl oscilační (středový důlek pro červík)

Pohled na stroj zezadu

Sestavený stroj s kotlem, výstup z prvního válce jde do vstupu druhého

Pohled od klikovky – křížové vedení a vidličky s křížovou hlavou, vložka do válce

(Pokračování ze strany 71)

INZERCE

73RCR 2/2011

LODĚ

RCR 2/201174

Ponorka U-31 Vladimíra RandyModel ponorky U-31 (typ 212)

od fi rmy Robbe patří mezi ty, kte-ré jsou svými staviteli téměř vždy nějak upravovány a vylepšovány. Pomáhá tomu poměrně hodně prostoru v těsném trupu ponorky a také příznivější poměr délky a šířky, než mají štíhlé stroje z do-by druhé světové války. Asi nejví-ce doplňků, které jsem zatím v je-diném modelu viděl, má U-31 Vladimíra Randy z ponorkového klubu Žilina.

Většina úprav se soustředila do věže, která je kompletně funkčně vybavená. Hloubková kormidla jsou ovládaná servem umístěným vpředu v oddělené těsné části, která je zespodu uzavřena průhledným plexisklem s ventilkem. Servo leží v úrovni prů-zorů polohových světel. Pomocí ventilku se dá udělat tlaková zkouška nebo po jeho odšroubo-vání prostor vysušit. Funkční kormidla při-spívají ke stabilitě udr-žování hloubky a byla vyzkoušena jak se samostatným ovládáním, tak na vysílači spřaže-ná s ovládáním zadních kormidel. Na hřbetě je vyříznutý poklop, který je původně ve stavebnici jen naznačený, a volně se otevírá na závěsu. Slouží k vypuštění vzdu-chu z prostoru mezi vnějším a těs-ným trupem při ponořování.

Věž se k trupu upevňuje cent-rálním šroubem procházejícím do můstku, tím se podařilo zbavit ne-pěkných hlav vrutů vystupujících do strany. Přední světla z boku vě-že jsou dělená na polohová a svět-lomety mířící dopředu, zadní světlo imituje záblesky, což není maketové, ale je to efekt-ní a pomáhá to rozpo-znání polohy v šeru.

Periskopy a radar jsou společně upevněny na původní desce, ta je ovšem pomocí závitové tyče a pouzdra z matice vysunovatelná. Vedení zajišťují dvě mosazné tyčky o průměru 4 mm. Dojezd do koncových

poloh snímají magnetická čidla. Pohonný motor velikosti 400 je umístěný mezi bokem věže a běž-cem, těsnění je z kusu cyklistické duše, uzavřené na obou koncích silikonem. Hřídel byl navlečením trubičky z kuličkové tužky zvět-šen na průměr 3 mm a utěsněn těsněním ze zubového čerpadla do ostřikovače. Převodovka s ozu-benými koly z hračky na snímku sloužila k otáčení radaru. Je také vidět černá hmota, kterou je na-třená elektronika ve věži. Jde o vulkanizující gumoasfalt použí-vaný automechaniky k utěsňování oken.

Vybavení věže přida-lo ke hmotnosti ponorky 700 g, a to v prostoru, který byl původně za-plavovaný a nad hladi-nou. Hmotnost 700 g je dokonce víc, než činil výtlak výrobcem původ-ně doporučované písto-vé balastní nádrže o ob-jemu 650 ml. V modelu

použitá nádrž 750 ml se musela vyměnit za 850 ml, větší už ale použít nejde, a tak jedinou mož-ností jak dosáhnout plavby na čáře ponoru a neztratit možnost pono-ření pod hladinu byl druhý ponorný systém, tentokrát na stlačený vzduch.

Skutečné ponorky ty-pu 212 mohou místo tor-péd „nabít“ do torpédo-metů kazety se čtyřmi raketami odpalovanými jednotlivě pod hladinou a určenými především k ničení vzdušných cílů, ale i proti plavidlům ne-bo pozemním cílům. Vlado chtěl udělat odpa-lování raket také funkč-ní, nicméně dát silo na místo torpédometu by

znamenalo výrazně na-rušit těsný trup, a navíc při odpálení rakety těsně pod hladinou a ještě ve vodorovné poloze se vel-mi špatně dá zaručit směr letu, takže od této myšlenky upustil. Silo pro jednu raketu usadil do přídě nad čarou po-noru a šikmo, takže se vzadu dotýká těsného

trupu. Raketa vzlétá pod úhlem asi 30°, další zvětšení úhlu se dá docílit nakloněním celé ponorky. Tělo sila je z trubky z uhlíkového laminátu, která se nedeformuje a krátkodobě snese žár při startu rakety. Lehký poklop si raketa otevře sama.

S raketami proběhlo mnoho experimentů. Běžná čínská pyro-technika měla slabý pohon a ne-vhodný průběh tahu, takže se Vla-do brzy uchýlil k modelářským raketovým motorům. Proběhly pokusy s raketami, které po opuš-tění sila roztáhly křídla, ale nako-nec se osvědčilo velmi jednodu-ché řešení se stabilizační tyčkou a vedením motoru nalepenými kousky balzy. Motor má v horní části výmetnou slož, tam se dají pro zvýšení efektu vložit třeba světlice, petardy nebo dýmovnice

75RCR 2/2011

LODĚ

z čínské pyrotechniky. Při střelbě nahoru vyletí motor asi do 40 me-trů výšky, což je naprosto posta-čující, z ponorky letí spíše jako ra-keta s plochou dráhou letu.

Po vložení rakety a zapojení palníku do svorkovnice se silo utěsní přelepením samolepicí hli-níkovou fólií používanou běžně ve vzduchotechnice. Fólie má tu vý-hodu, že vydrží při ponoření těsnit v celém rozsahu tlaku, který je pro model běžný, a současně ji raketo-vý motor zvládne snadno prorazit. Čínská pyrotechnika v ponorce kolegů například při zkouškách nezvládla projít fólií a vyhořela uvnitř sila, což se neobešlo bez po-škození plavidla. I když je raketa vypouštěna z jiného místa než na předloze, při pozorování startu to takový rozdíl není.

K ovládání věže byl vyvinutý elektronický modul Triton, který v době fotografování řídil jen po-hyb periskopů, ale byl připraven i na ovládání radaru, balastní ko-mory, stabilizaci hloubky a odpa-lování rakety. Ve výsledném řeše-

ní anténou radaru otáčí upravené mikroservo bez elektroniky utěs-něné zvenčí plastickým tmelem. Řízení tohoto pohonu nespočívá jen v sepnutí napájení, ale aby se dal radar zatáhnout do věže, musí se velmi přesně natočit do podélné osy ponorky. Ke snímání polohy slouží magnet připevněný na osu

radaru a elektronický snímač umístěný proti němu. Když se za-stavení v požadované poloze ne-povede na poprvé a anténa polohu přejede, modul Triton sníží otáč-ky na třetinu a při dalším otočení už zastaví spolehlivě. Teprve pak dovolí zasouvání do věže. Prů-chod kabelů z těsného prostoru do

věže je přímo v polovině trupu nahoře, takže ka-bely musejí mít uvnitř značnou rezervu délky, aby se dal vnitřní trup vytáhnout a rozpojit ně-kolik konektorů.

Nakonec jedna zkuše-nost z praxe, která může být velmi důležitá nejen pro všechny majitele po-

norky postavené ze stejné staveb-nice, ale i pro všechny uživatele balastních nádrží Robbe (Engel). Na těchto nádržích jsou namonto-vané výkonové koncové spínače, respektive odpínače, které v kra-jích přímo přerušují proud do mo-toru. Spínače mají nízké plastové hmatníky, na snímku jsou červené.

Čidlo plné nádrže (v popředí) je stlačeno při ponoření vyjíždějícím hladkým mosazným segmentem a pracuje bez problémů. Hmatník druhého spínače (detekce prázdné nádrže) jezdí po závitové tyči a ta jej při každém pohybu pístu obru-šuje, i když tomu dobré mazání do jisté míry brání. Když se hmatník obrousí tak, že kontakt přeskočí, systém přestane fungovat a píst ve směru vyprázdnění nepojede. Dů-sledek toho je jednoduchý, model se normálně ponoří, ale už se ne-dokáže vynořit. Je důležité stav hmatníku pravidelně kontrolovat (při častém ježdění se dá očekávat životnost asi jeden rok) a při vidi-telném opotřebení mikrospínač vyměnit. Stejný mikrospínač se dá koupit třeba v prodejnách GES za méně než 30 Kč. Problém se sice může dočasně odložit přisunutím mikrospínače, jehož poloha je se-řiditelná, ale výměně se stejně ne-vyhneme, a nastane-li závada ve vodě, je ztráta celé ponorky víc než pravděpodobná. Takto zřejmě loni přišel o svůj model i Vladův klubový kolega Mário Galbavý. Trvanlivějším řešením by bylo od-dělit plast hmatníku a závitovou tyč jazýčkem z tenkého pružné- ho plechu, který by po závitech klouzal. Ing. Michal Černý

Foto autor, Michal Doležal, Vladimír Randa

76

VAŠÍM OBJEKTIVEM

RCR 2/2011

▼ S modelem Pfalz A1 vybaveným vyvíječem opravdu pořádného kouře létal na loňském Amperfestu v Nesvačilech František Říha

▼ Že letadlo Fieseler Fi 156 mělo něco do sebe, potvrdí každý pilot. Svěd-čí o tom ostatně i tento elektro Storch JIřího Bezděka.

▲ Michal Lacko z Levic si připravil na nastávající sezonu lodních modelá-řů elegantní rychlý člun Speed s elektropohonem. Na vodě jej ale zatím vyzkoušet nebyl, u nich v Levicích jsou totiž všechny použitelné vodní plochy zamrzlé.

▲ Polomaketu Ju 87B Stuka si Josef Baco z Děčína postavil podle plánku z RC revue. Celobalzový model má letovou hmotnost 585 g, ovládány jsou směrovka, křidélka a otáčky motoru. Letoun má prý příjemné letové vlastnosti.

▲ S impozantným modelom Lockheed C-130 Hercules od fi rmy Ripmax lieta päť-násťročný Ján Sihelský z Klenovca. Polomaketa má rozpätie 2 540 mm a dĺžku 1 880 mm. Je poháňaná štyrmi motormi ASP .32A (5,26 cm3). S modelom sa vraj lieta veľmi ťažko; aby mal dostatočne nízku rýchlost na pristávanie, musí Jano motory zhasínať už vo vzduche.

▼ S hotlinerem Dion Carbon létá na modelářském letišti Modelcentra Litvínov Oldřich Mánert starší. Model, pohá-něný motorem S-Neu, napájeným šesti články A123 2 200 mAh, má při rozpětí 1 700 mm stoupavost až 40 m/s.

77RCR 2/2011

VAŠÍM OBJEKTIVEM

▼ Celoživotní láskou Pavla Kryma z Jindřichova Hradce je PB-6 Racek. Jeho zatím poslední má rozpětí 3,6 m a hmotnost 9 kg.

▼ V této barevné úpravě létal Turbolet L-410 UVP patříci Aeru Vodo-chody. Jeho dokonalý model postavil Jiří Zahálka.

▲ Model Primátor vlastní konstrukce Zdeňka Skořepy z Prahy o rozpětí 2 m a hmotnosti 1 300 g má laminátový trup a konstrukční křídlo. Pohání jej tlačný motor Turnigy 250 W s tříčlánkem Li-pol 2 200 mAh. Ovládány jsou výškovka, směrovka a motor.

▲ S půvabným elektroletem Hugo, který opatřil přistávacími lyžemi, si letošní tuhou zimu na letišti Bocian v Rimavskom Brezově zpestřuje MUDr. Pavol Lichanec. Když je model ve vzduchu, ani prý mráz příliš necítí.

▲ Napadl první sníh a Láďa Novák už lyžoval na Bořitově se svým modelem Bohemia, trochu dozdobeným novým markingem a „kryty vahadel ventilů“. Pro zlepšení letových vlastností má také Bohemia proti původnímu plánu o třetinu větší VOP. Sníh byl ale v úvodu zimy mokrý a nijak zvlášť nenesl, tak musel Láďa startovat s nataženou výškovkou a po odlehčení hned srovnat.

▼ Na přelomu roku Paní Zima jednoznačně kralovala i v Pardubicích. Pavel Nohýnek nezaváhal a mrazivému počasí bleskurychle přizpůso-bil svůj dmychadlový model F-18. S lyžemi sice tento stroj vypadá přinejmenším zvláštně, ale létá, a to je hlavní!

78 RCR 2/2011

MODELÁŘMODELÁŘMiloš Vaňouch

Korunovační 16, Praha 7Tel.: 233 378 679

Funkční modelařina pro všechny,

plastikové modelyOtevřeno: Po - Pá 9.00 - 18.00

www.modelar-vanouch.cz

ModelářstvíTeplice

otevřeno

po–pá 9–17,30; sobota 9–12

nabízíme kompletní sortiment pro modeláře servisní služby bazarový prodej výkup modelů

Teplice, U Červeného kostela 36/17

Prodej, servis a bazar RC model letadel, vrtulník ,

aut, lodí a p íslušenství

www.utm.cz

Lipanská 1737, 250 82 Úvaly246 082 260, 602 141 121

ZDE MŮŽE BÝT I VÁŠ INZERÁT

POHODALETJan Dvořák

Čechova 44 594 01 Velké Meziříčí

tel. 566 523 397; 775 994 441www.pohodalet.cz /info@pohodalet.cz

NOVINKY:NOVINKY:

uhlíkové vrtule, uhlíkové vrtule, vrtulové matice, vrtulové matice,

laminátové kužele na kleštinu laminátové kužele na kleštinu a třílistou vrtulia třílistou vrtuli

Laminátové a uhlíkové kuželyod ø 60 mm do140 mm

Duralové kužely / klasik / turboNa sklopné vrtule i pevné vrtule

Od ø 30 mm do 50 mm

E. Krásnohorské 3779 00 Olomouc-Hodolany

tel./fax: 585 228 544e-mail: satria@telecom.cz

Otevřeno: Po–Pá 9–12, 13–18 So 9–12

nová řada motorů

Basic 28xx

7 KOUPIM STARE CESKE RC SOUPRAVY, JA-KO BETA, GAMA, TONOX, MVVS, CETO. TAKE AMATERSKE A PRISLUSENSTVI, PRE-DEM VAM DEKUJI, VLADIMIR. fokker, tel. 604 847 1498 KOUPIM STARE CESKE RC SOUPRAVY, JA-KO BETA, GAMA, TONOX, MVVS, CETO. TAKE AMATERSKE A PRISLUSENSTVI, PRE-DEM VAM DEKUJI, VLADIMIR. fokker, tel. 604 847 1499 plan na ponorku ohio, mozna vymena za jine plany ponorek. Děkuji, sms na tel. 737 864 382

10 VYM. NOVY VRTULNIK ZA EL. MOTOR MVVS 2,5 + REG. NEBO HITEC OPTIC 40 MHZ. NEVYUZITY DAREK. VICE NA tel. 606 627 667

1 Prodam netknutou stavebnici od MPX Gemini, ce-na: 2 000 Kč, tel. 728 709 6852 Prodam nova nepouzita 4 serva Dymond D47 a D60m vhodna do F3K nebo pylonu. Cena 550 kc + postovne. tel. 607 553 0563 3x motory Modela CO2, funkcni, neposkozene, vcetne vrtuli a nahradnich dilu, cena za vse 550 kc, dobirka mozna, tel. 777 202 7364 Motory, tri kusy Modela CO2, funkcni, neposkoze-ne, vcetne vrtuli a nahradnich dilu, cena za vse 550 kc, dobirka mozna, tel. 777 202 7365 Prodam nove nepouzite serva D47 a D60, vhodna do F3K nebo pylonu. Cena 530 kc/ks + postovne. tel. 607 553 056

6 Plán Minimoa M 1 : 5 od f. Krick. Tel. 732 839 984

RCR 2/2011 77

MODELÁŘI SOBĚ

RC revue 2/2011 - soukromá inzerce

Jméno

Adresa

Nabídka(patřičné políčko zaškrtněte)

Podpis

PSČ

RůznéPoptávka

Rubriku Modeláři sobě nelze využí-vat k prodeji zboží koupeného či zhoto-veného ke komerčním účelům ani k na-bídce služeb atp. K tomu slouží inzerce plošná.

Jak podávat řádkovou inzerci pí-semně? Vyplňte originál připojeného kuponu a zašlete jej nalepený na kore-spondenčním lístku nebo v obálce na ad-resu: RC revue, Ba ranova 31, 130 00 Praha 3. Do „žebříčku“ na kuponu na-pište text inzerátu tak, aby vždy jeden znak (písmeno, interpunkční znaménko, mezera mezi slovy) byl v jednom poli. Součástí textu v žebříčku musí být i vaše adresa nebo telefonní či e-mailové spoje-ní. Redakce spojení inzerenta a zájemce nezajišťuje. Pište čitelně, nejlépe hůlko-vým písmem. Za chyby vzniklé přepiso-

váním nečitelného textu redakce neod-povídá.

Podávání řádkové inzerce mo-bilním telefonem formou SMS. Zpráva musí mít následující formu: X/mezera/RCR/mezera/vlastní text inzerátu. Včet-ně kódu X RCR v úvodu může obsaho-vat nejvýše 160 znaků. Text formulujte s ohledem na to, že neprochází redakční korekturou! Nepoužívejte diakritiku! Zprávu odešlete na číslo 900 30 20. Cena za SMS je 20 Kč. Službu technicky za-jišťuje Fincom – Materna Communicati-on, a. s.

Váš inzerát bude zařazen do nejbliž-šího čísla, redakce si však vyhrazuje možnost jeho přesunutí, pokud množství inzerátů přesáhne plánovaný rozsah in-zertní rubriky.

Další soukromou inzerci najdete na internetových stránkách www.rcrevue.cz

PRODEJ

RŮZNÉ

MODELÁŘI SOBĚ

Kresba: Jan Kaplan

KOUPĚ

modelá ské pot ebyPoděbradova 225, 506 01 JIČÍN

Tel.: +420 603 552 512E-mail: avantircm@seznam.cz

www.avantircm.cz

Prodejní doba: Po: 13,00 – 17,00Út – Pá 8,30 – 11,30 13,00 – 17,00; So 8,30 – 11,30

Vše děláme pro vaši spokojenost !

Vše nejlepší, hodně zdraví Vše nejlepší, hodně zdraví a stejný počet startů jako a stejný počet startů jako

přistání po celý rokpřistání po celý rokvám přeje dodavatel potřeb pro vám přeje dodavatel potřeb pro vaše modely letadel, vrtulníků vaše modely letadel, vrtulníků

a lodí (a nejen pro ně), váša lodí (a nejen pro ně), vášE- Shop a prodejnaE- Shop a prodejna

www.avantircm.czwww.avantircm.cz

RCR - Radio Control Revue modelářský měsíčník ročník XII, č. 2, únor 2011 Vyšlo v nákladu 14 000 ks

Vydavatel: RCR, s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3Adresa redakce: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3; tel.: 222 723 388, fax: 222 221 543; e-mail: redakce@rcrevue.cz; www.rcrevue.czNávštěvy v redakci: úterý 15.00–19.00 hŠéfredaktor: Tomáš Sládek (tel.: 222 221 557, 777 936 490; e-mail: sladek@rcrevue.cz)Redaktor: Jaroslav Kroufek (tel.: 312 520 541)Manažér redakce: Oldřich Novotný (tel.: 777 597 553; e-mail: manager@rcrevue.cz)Administrace a předplatné: Mgr. Dana Trněná (tel.: 222 723 388, 774 777 794; e-mail: predplatne@rcrevue.cz)Distribuce a plošná inzerce: Dagmar Motyčková (tel.: 222 221 543, 774 777 794; e-mail: inzerce@rcrevue.cz)Zlom a předtisková příprava: Jiří Rumíšek (tel.: 222 723 390, 777 936 490; e-mail: rumisek@rcrevue.cz)Tiskne: Východočeská tiskárna, spol. s r. o.Distribuce: Modelářské prodejny, První novinová společnost, a. s.Předplatné: na 12 měsíců 792 Kč, na 6 měsíců 396 Kč. Zašlete poukázkou typu C na adresu: Redakce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Do zprávy na ústřižku pro příjemce napište, od kterého čísla časopis objednáváte. (Časopis lze předplatit od kteréhokoliv měsíce v roce. Stejným způsobem si může-te objednat i starší čísla.) Celoroční předplatitelé získávají Kartu předplatitele RC revue, která jim umožní získat některé slevy ve vybraných modelářských prodejnách.

Předplatné pro Slovensko na 12 měsíců 36 €, na 6 měsíců 18 €. Zašlete objednávku poštou na adresu: RCR s. r. o., Baranova 31, 130 00 Praha 3, ČR, faxem na tel. č. +420 222 221 546, e-mailem na predplatne@rcrevue.cz; objednávkový formulář je i na www.rcrevue.cz. Příslušnou částku poukažte převodem nebo poštovní poukázkou typu U na účet 4005363781/7500, konstatní symbol 0308, variabilní symbol 654321, adresát RCR s. r. o. Baranova 31, 130 00 Praha 3, referenční číslo 13815470. Při platbě z účtu nezapomeňte zaslat své číslo účtu, aby platbu bylo možné identifi kovat. Předplatné na pokyn vydavatele rozesílá SLOVENSKÁ POŠTA, a. s., Uzbecká 4, P.O.BOX 164, 820 14 Bratislava 214.Foreign subscription orders: are to be despatched to Editor´s Offi ce RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, Czech Republic, by means of a Bank cheque. One issue cost 7,50 €, annual subscription 90 € including p.& p. by surface mail.Distribúciu pre SR zabezpečuje: PressMedia, spol. s r. o., Liběšická 1709, 155 00 Praha 5, ve spolupráci s Mediaprint-Kapa, Pressegrosso, a. s., Vajnorská 137, 831 04 Bratislava, tel.: +421 249 498 112-3Sprzedaż i dystrybucja miesiecznika RC revue na terenie Polski prowadzi fi rma KAL-POL. Adres: Skladnica Modelarska, 02-362 Warszawa, ul. Bitwy Warszawskej 1920 r. Nr. 6; tel.: +48 22 8220277, +48 22 8223818; fax: +48 22 6687332, www.modelarnia.plVelkoodběratelé a prodejci si mohou časopis objednat na adrese: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3, tel./fax: 222 723 388Registrace MK ČR E-10439 ISSN 1213-130XRedakcí nevyžádané příspěvky se nevracejíTitulní snímek: Ing. Michal Černý© RCR - Radio Control RevueCena výtisku 79 Kč ● Slovensko 3,60 € ● Polsko 14 zł

Aerobatics.cz str. 78Alfa computers str. 78Astra, s. s r. o. III. obálkaABF str. 19Avanti str. 79BEL str. 79BESTBUYMODEL str. 29BP-Service str. 5DSYS str. 79e-Motors str. 48Hobbyteam str. 9Hořejší model str. 19Houška modelář str. 48IMI Nitra str. 79Intertrans str. 2ITEA str. 12JETI model str. 29JINO str. 48Kostka modelcentrum str. 78Mega motor str. 48Meister modellbau str. 78Modelář Vaňouch str. 78Modelářství Teplice str. 78Modelhobby str. 48MVVS str. 47MZK Servis str. 47OD Vágner str. 78Pe+Ka str. 47Pohodalet str. 78Potensky str. 78PowerBox Systems str. 47RCM Pelikán IV. obálkaRCM vos str. 38RC Heaven str. 78RC servis str. 2RCshop.eu str. 79Reichard modelsport str. 38Robbe modellsport II. obálkaSatria str. 78Tatramodel str. 79Telink str. 38ÚTM Pavel Krob str. 78VA models str. 47Vladyka str. 78VR technik str. 78

V tomto čísle inzerují:

80

TIRÁŽ

RCR 2/2011

Modře jsou vytištěny prodejny, kde obdr-žíte všechna dosud vyšlá čísla. Získat je rovněž můžete, pokud zašlete poštovní poukázkou typu C příslušnou částku na adresu: RC revue, Baranova 31, 130 00 Praha 3. Částka za jedno číslo je 49 Kč / 2,20 € (od č. 9/2005 59 Kč / 2,70 €; od č. 11/2007 69 Kč / 3 €), do zprávy pro pří-jemce uveďte, o která čísla máte zájem.

ČESKÁ REPUBLIKA

BENEŠOV ● Classic models, Dvořákova 2118BLATNÁ● BP-Service, Spálená 440BRNO● City Paper, Česká 16/18● JR Models - H. Zapletalová, Veveří 109 ● Reichard Modelsport, Palackého 134a● Železářství Barták, Táborská 224● RC market, Pálavské nám. 11BŘECLAV● Spektrum, Husova 3015ČESKÁ LÍPA● OK model, Nám. T.G.M. 200● RC shop Montičky, Masná 1407ČESKÉ BUDĚJOVICE ● Kontakt Elektronik, Nová 17● Modelcentrum ČB, Nádražní 118/6● Hobby model, Žižkova 12DĚČÍN● RC Modelář Hájek, Labská 267/38DOMAŽLICE ● Sladký-modelář, Nám. míru 40FRÝDEK-MÍSTEK ● Žižamodelář, Příborská 130, ChleboviceHLINSKO V ČECHÁCH● Rudolf Hiesbök, Husova 144HODONÍN● Fogt Modellsport, Masarykovo nám. 26HRADEC KRÁLOVÉ● JINO, Na Drahách 740/3a● Š-Hobby, S. K. Neumanna 281HULÍN● RM Hobby, Partyzánská 622CHODOVÁ PLANÁ● Meister –Modellbau, Slovany 462CHOTĚBOŘ● Rezler, Jabloňová 227JABLONEC N. NISOU● A-partner, Pražská 16JIČÍN● Avanti, Poděbradova 225

● RC Modely Jičín, Holín 42JIHLAVA● Kostka Modelcentrum, Žižkova 102JIRKOV U CHOMUTOVA● MP Kocourek, Hrnčířská 194KARLOVY VARY● Zdeněk Smieško, Nad Dvorem 1KLATOVY● Modelář-Šos, Kollárova 400KOLÍN● RC modely Novotný, M. Alše 264KUTNÁ HORA● RC modely-PH, Václavské nám. 254LIBEREC● Pe+Ka, Na humnech 844● RAMON Com., Tanvaldská 40LOUNY● Karmar Model, Vrchlického 883MĚLNÍK● Mladý modelář, Pražská 2596OLOMOUC● Satria, E. Krásnohorské 3● Modelář, Polská 22● Helimodels, Přerovská 688/62a● Slot Car s.r.o., OlympieORLOVÁ-LUTYNĚ● Modelář Scholz, Masarykova tř. 1017OSTRAVA ● SCZ modelpark, Chopinova 5● Slot Car s.r.o., Shopping parkPARDUBICE● RCM v.o.s., J. Zajíce 983PLZEŇ ● Elektro Komárkovi, Slovanské údolí 31● EsoTop, Klatovská 115● Model Fun, J. J. Ryby 66● Modelářské potřeby Jarý, Na Roudné 25● ZM model, Koterovská 39PRAHA● Krakatit, 1, Jungmannova 14● Planografie, 2, Bělehradská 73● Auto Jarov – čerpací stanice, 3, Osiková 2● Polena models, 5, Otínská 1022/44● HVP modell, 5, Pod Žvahovem 73/74 (ve dvoře)● RC servis, 6, Letecká 666● RC Modely Pod Babou, 6, Koulova 14● Modelář – Vaňouch, 7, Korunovační 16● Houška Modelář, 8, Křižíkova 62● MIPA s.r.o., 9, Travná 223● e-obchod.com, 9, NC Rajská zahrada● Juniormodel, 9, Litvínovská 291/46● Lestr models, 9, Kolbenova 11● RC shop.EU, 4, Ohradní 1357/41

● SCZ modelpark, 10-Uhříněves, Fr. Diviše 105 ● ÚTM, P. Krob, Úvaly, Husova 77PŘÍBRAM● Veselý letecký modelář, Březnická 85RYCHNOV NAD KNĚŽNOU● RC modely BZUK, Dlouhá ves 41SEDLČANY● Dřevocentrum, 28. října 8SEMILY● RC Modely, Ke stadionu 196SVITAVY● Modelář, Gorkého 61ŠEBROV● JR Models, Šebrov 113ŠUMPERK● Šumperský Modelář, Masarykovo nám. 1267/20TELČ● Petr Šilhavý, nám. Zachariáše 51TEPLICE● Modelářství – Teplice U Červeného kostela 36/17TŘEBÍČ● MD plus, Kosmákova 1166/55UHERSKÉ HRADIŠTĚ● PK modelář, Na splávku 182ÚSTÍ N. LABEM● VR technik, Žižkova 343ÚSTÍ N. ORLICÍ● Š-Model-Hobby, Třebovská 1VESELÍ N. MORAVOU● Černý Ladislav, Masarykova 534VYŠKOV● BIKE PRO, nám. Obránců míru 4ZLÍN● ESKO, Prlovská 2490● MG model, Voženílkova 55/62GES-ELECTRONICS● Brno, Křenová 29● Hradec Králové, Habrmanova 14● Ostrava, 28. října 273● Plzeň, Studentská 55a● Praha 1, Myslíkova 31PECKA-MODELÁŘ ● P-1, Karoliny Světlé 3● P-1, Zlatnická● P-6, OC Šestka● Průhonice, OC HypernovaMPM, SPOL. S R. O.● Havířov-Podlesí, Šrámkova 1379● Mladá Boleslav, Viničná 1308/III● Most, Šeříkova, blok 529/1054● Olomouc, OD, 28. října 7● Tábor, OD Dvořák, Tř. 9. května 2886

● Teplice, Masarykova 82● Vrchlabí, Krkonošská 22● Znojmo, Dolní Česká 37/384MODELPOINT.cz● Hradec Králové, Hypermarket TESCO, Rašínova tř. 1669● Jihlava, Hypermarket TESCO, Brněnská 4971/74● Kladno, Hypermarket TESCO, Americká 2777● Kolín, Kolín světelná, Legerova 277● Opava, OC Silesia, Těšínská 2914/44● Ústí n. Labem, Hypermarket TESCO, Havířská 17/352● Zlín 4, CENTRO ZLÍN, 3. května 1170

SLOVENSKÁREPUBLIKA

BRATISLAVA ● Modelhobby, Robotnícka 3● Pecka-modelár, Avion Shopping Park, Ivanská cesta 16● Oxford Bookshop, Laurinská 9MARTIN ● KOŠŤAN-model, Záturčianská 47NITRA● PEMI MODEL, Pieskova 16● SAPEKO, Štefánikova 50NOVÉ ZÁMKY● ELCOM, M. R. Štefánika 91NOVÉ MESTO nad VÁHOM● Plast servis, Sasinkova 19PIEŠŤANY● Modelhobby, Vajanského 58POPRAD● HT model, Na letisko 49ROŽŇAVA● Modelár, Kóšu-Shoppera 2223/15STARÁ TURÁ● Probe, Dom Služieb, SNP 41TRNAVA● Funmodels, Okružná 6ŽILINA● Tatramodel, Pod Hradiskom 50

POLSKÁREPUBLIKA

JELENIA GÓRA● Modelemax.pl, Ul. Okopowa 6aKRAKÓW● Składnica Modelarska, ul. Dwernickiego 7POZNAŃ ● Składnica Modelarska, Łukaszewicza 16WARSZAWA ● Składnica Modelarska, ul. Bitwy Warszawskiej 1920 r. Nr 6

Prodejny, kde získáte RC revue za sníženou cenu