Kč 15,– 5767 ČERVENEC 2007 ROČNÍK 69

VĚSTNÍK ŽIDOVSKÝCH NÁBOŽENSKÝCH OBCÍV ČESKÝCH ZEMÍCH A NA SLOVENSKU

TAMUZAV

Starý hřbitov v piemontském Moncalvu. (K reportáži na str. 8–9. Foto archiv.)

TRYZNA KEVER AVOTTradiční zářijová tryzna v Terezíně na pa-mátku všech našich blízkých zavraždě-ných během šoa se koná v neděli 9. září od10 hodin. Dopravu zajišťuje rabinát. Srazzájemců je v 8.15 před budovou Židovskéobce Praha, odjezd je v 8.30. Místa v auto-buse je možno rezervovat u slečny AlžbětyNovákové do 31. srpna na telefonním čísle224 800 849 nebo na e-mailové adresenovakova@kehilaprag.cz. Rabinát ŽOP

PETICE ZA UNESENÉ VOJÁKYPod patronací Mezinárodního křesťanské-ho velvyslanectví Jeruzalém (ICEJ) probí-há v ČR akce, při níž lze podepisovat celo-evropskou humanitární petici. Tato peticemá přimět Mezinárodní výbor Červenéhokříže k většímu úsilí v pátrání po třech ne-zvěstných izraelských vojácích GiladuŠalitovi, Ehudu Goldwasserovi a EldaduRegevovi, unesených před rokem při dvoupřeshraničních přepadeních Izraele. Peticevznikla díky činnosti Evropské koalice proIzrael (ECI) – svazu křesťanských pro-izraelských organizací, jehož cílem je dodá-vat členům Evropského parlamentu infor-mace o situaci na Blízkém východě. Peticije možné podepsat on-line na www.icej.cznebo na téže adrese lze podpisový formu-lář stáhnout a odeslat na adresu ICEJ (do8. července 2007). mk

GRATIAS AGIT 2007Ministr zahraničí Karel Schwarzenbergpředal 19. června v Černínském paláci cenuGratias agit 2007 významným osobnostema organizacím, které se výrazně podílelya podílejí na šíření dobrého jména republi-ky v zahraničí. „Obraz o naší zemi si lidév cizině nevytvářejí podle ministrů či diplo-matů, ale právě podle lidí jako tito laureá-ti,“ řekl ministr. Mezi šestnácti oceněnýmije i několik osobností s židovskými kořeny:již v lednu tohoto roku byla cena předánaIreně Kirklandové, ženě, která napomáhalauprchlíkům z totalitních zemí (I. K. ze-mřela 24. 1. 2007). Na jaře letošního rokuocenění převzal režisér Miloš Forman,dvojnásobný držitel Ceny americké filmovéakademie. Za příspěvek k rozvoji česko--chorvatských vztahů získal cenu literárníhistorik a kritik, překladatel a bohemistaDušan Karpatský. Za dlouholetou práci veprospěch česko-izraelských vztahů byl oce-něn Chanan Rozen, předseda Izraelské spo-lečnosti přátel ČR, zakladatel Ligy přátel-ství Izrael – Československo a generálníhonorární konzul ČR v Izraeli. am

ZLATÁ PAMĚTNÍ MEDAILE UK PRO JEHUDU BAUERADne 11. června převzal v pražském Karo-linu přední světový odborník na dějiny ho-

locaustu, pražský rodák, profesor JehudaBauer zlatou pamětní medaili UK. Získalji jako ocenění své celoživotní činnostiv oblasti výzkumu šoa. Profesor Bauer(nar. 1926) žije v Izraeli od roku 1939.Dějinám holocaustu se věnuje od vysoko-školských studií: jeho fenomén zkoumánejen jako jedinečnou historickou událost,ale též obecně, včetně důsledků pro sou-časnost – působí například v mezinárodníorganizaci pro předcházení genocidám(Genocide Intervention Network). (Roz-hovor s prof. Bauerem přineseme v příštímčísle Rch.) mx

PLENÁRNÍ ZASEDÁNÍ TF V PRAZEV Praze se v červnu konalo plenární zasedá-ní The Task Force for International Coope-ration on Holocaust Education, Remem-brance and Research (TF). Tento mezivládnívýbor vznikl roku 1998 z podnětu švéd-ského premiéra Perssona a podstata jehočinnosti je formulována ve Stockholmskédeklaraci. Základem práce TF je působitna vládní i nevládní organizace ve člen-ských zemích, aby podporovaly povědomía výuku o šoa.

V současné době zahrnuje TF dvacet čty-ři členské země, přičemž největší důraz jekladen na aktivity ve státech střední a vý-chodní Evropy, tedy tam, kde byly zmínkyo holocaustu po několik poválečných dese-tiletí potlačovány či zkreslovány komunis-tickými režimy. Z prostředků TF jsou v jed-notlivých zemích financovány projektyspojené s výukou o šoa. V ČR tak v letech2001–2006 TF dotoval osmnáct projektů(mj. semináře učitelů o výuce šoa; pomocterezínskému archivu po povodních; semi-nář o romském holocaustu v Brně).

Pro rok 2007 byla jako předsednickázemě TF vybrána Česká republika a jakozmocněnec pro předsednictví působí PhDr.Miloš Pojar, dlouholetý ředitel VKC ŽMv Praze a bývalý velvyslanec ČR v Izraeli.Pražské zasedání jednotlivých pracovníchskupin TF a jeho výboru se zabývalo řa-dou otázek, jež bádání a výuka o holocau-stu přinášejí. Účastníci se dohodli na jed-

nom zásadním praktickém kroku: od roku2008 bude zřízen sekretariát TF se sídlemv Berlíně a funkce stálého výkonného ta-jemníka.

Informace o TF včetně podmínek pro zís-kání grantů lze nalézt na www. holocausttask-force.org. Nejbližší termín uzávěrky pro po-dávání žádostí o granty je 1. září 2007. am

SEZNAM OBĚTÍ ŠOAS MAJETKEM V IZRAELIIzraelská média (deník Haarec, portál Ynet-news, 20. 6.) informovala o tom, že pří-slušná státní organizace publikovala nainternetu seznam osob zavražděných zaholocaustu, které měly majetek v Izraeli.Jedná se přibližně o tři tisíce bankovníchúčtů a 500 dalších položek. Z bývaléhoČeskoslovenska je v tomto seznamu uve-deno několik desítek osob s jejich majetky.Většina bankovních účtů byla otevřenav 30. letech minulého století u bank v teh-dejší Palestině pod britskou správou – nej-více v Anglo-palestinské bance, která sepozději přeměnila na izraelskou banku Le-umi. Po desetiletí bankami vedené účtybyly nakonec převedeny do Židovskéhonárodního fondu a na zmíněnou společ-nost, jež se také snažila získávat informaceo uměleckých předmětech a knihách vlast-něných někým z obětí holocaustu. Na zá-kladě zveřejněného seznamu se budoumoci rodinní příslušníci obětí o majetkudozvědět a vyplnit si žádost o jeho navráce-ní. Týká se to i majetku dosud v seznamunezveřejněném. Nenárokovaný majetekbude převeden na potřebné z přeživšíchholocaust a na organizace starající seo připomínku holocaustu. Více informacíje možné získat na internetové stránce tétospolečnosti: www.hashava.org.il/assetList(jména, u nichž je uveden původ z Česko-slovenska, lze nalézt na adrese eretz.cz/content/view/2629/54/) nebo na telefon-ním čísle +972-3-5164117.

R. Řehák, Velvyslanectví ČR v Izraeli

2 VĚSTNÍK 7/2007

AKTUALITY

Z OBSAHU:

Höß a Eichmann mezi námi 3Důležité je stvořit člověka

rozhovor s A. B. Jehošuou 6–7Hory, vinice, synagogy 8–9Primo Levi: ArgonOd coresů k dada 12–13Sto plus jedna

(konference AJC ve Washingtonu) 16Dvojí metr na Blízký východ 17Izrael: Peres mezi Hamástánem

a Fatahstánem 19Média: Ztracený poklad z Michle 18Spolupracovníci StB 20Kulturní pořady 21Zprávy ze světa 24

Zpráva, kterou sepsal Rudolf Höß, v le-tech 1940–43 velitel koncentračníhotábora Osvětim, během své poválečnévazby v Krakově (Rudolf Höß: Velitelemv Osvětimi. Autobiografické zápisky, Aca-demia 2006), přímo volá po srovnání s ji-ným úředníkem holocaustu, Adolfem Eich-mannem, respektive s Eichmannovouvýpovědí během je-ho výslechu v Je-ruzalémě (1960 až1961), který byl za-znamenán na mag-netofon a po přepisustránku po stránceEichmannem kori-gován a signován.Tento text se stal základem skvělé esejeHannah Arendtové Eichmann v Jeruzalémě,která vyšla v českém překladu roku 1995v Mladé frontě.

BEZCHYBNÍ OBŽALOVANÍ Podobně jako Eichmann, který nebyl s todokončit střední školu, byl esesák Hößprůměrný, nedovzdělaný, ale zato výji-mečně pracovitý, spořádaný člověk, milu-jící svou rodinu, zvířata a přírodu. Jeho zá-kladní vlastností byla naprostá poslušnosta oddanost autoritě. Ve chvíli, kdy tato au-torita na konci války zmizela, byl ochotencele se podřídit autoritě nové, vojenskémutribunálu, ochotně s ním spolupracovata vypovídat. Jeho zápisky jsou de factovýrazem Hößova výsostného vztahu a dů-věry v instituci.

K soudu nad svou vlastní osobou stejněpřistupoval i Eichmann. Při výsleších pří-mo planul nadšením z jedinečné příleži-tosti vydat ze sebe vše, co ví, jinak řečenostát se tím nejlépe spolupracujícím obžalo-vaným na světě (str. 42). I Höß na otázkykladené vyšetřovateli odpovídal iniciativ-ně, jako by byl sám na vyšetřování zainte-resován, dával vyšetřovateli spontánní in-formace, které ho napadly navíc, mimootázku apod. Formou dodatečných zápiskůse pak sám od sebe snažil podat co nejpo-drobnější výklad související s jeho funkcí,s koncentračními tábory a s SS. Hößovyzápisky nejsou produkty vychloubačnéžvanivosti, ale přes určitá zkreslení a ne-jednu přikrašlující retuš překvapují svojíúčetnicky strohou věcností. Jeho zpráva jeaž infantilně otevřená, zvláště také proto,že Höß nikdy nelhal, aspoň nikdy ne auto-ritě. Podobně Eichmann před svým vyšet-řovatelem pronesl: „Jednou z mála vloh, jížmě osud obdařil, je říkat vždy, pokud to zá-visí na mně, pravdu“ (str. 76–77).

Höß, který pocházel z nábožensky zalo-žené rodiny, se stejně jako Eichmann po-stupně rodičům odcizil. Nejlépe se cítil

v „kamarádsky družném“ prostředí vojen-ské jednotky nebo nejrůznějších spolkůjako mnoho jiných nacistů, kteří prošliútrapami první světové války a pak zjistili,že dokážou žít už jen ve světě rozkazůa hierarchicky uspořádaných poměrů. Pů-vodně chtěl Höß sedlačit, dopracovat se„selské usedlosti a v ní založit velkou

zdravou rodinu“. Ale všechno dopadlo ji-nak. V roce 1934 přišla Himmlerova vý-zva, aby vstoupil do SS, zlákal ho přislíbe-ný rychlý postup, tedy povyšování, a s tímspojené finanční výhody (str. 76).

Také Eichmann nevstoupil do stranyz přesvědčení a ani se z něho nikdy pře-svědčený straník nestal. Neznal ani pro-gram strany, ani nikdy nečetl Mein Kampf.Linecký právník Kaltenbrunner se ho jed-nou otázal: A proč nevstoupíte do SS?A Eichmann odpověděl: Proč ne (str. 49).

PSYCHICKY ZDRAVÍ LIDÉ Hororové příběhy pracují vždy s duševněvyšinutými jedinci. V souvislosti s Hö-ßem a Eichmannem horor ovšem spočíváv tom, že to byli zcela psychicky zdravílidé. Psychiatři, kteří Eichmanna vyšetřo-vali, dospěli k názoru, že Eichmann je„normální“: „Celkový psychický stav“,jeho vztah k ženě, dětem, k rodičům, sou-rozencům a přátelům je „nejen zcela nor-mální, nýbrž nanejvýš žádoucí“ (str. 39).

Také Hößův psycholog, který měl mož-nost ho zkoumat v polském vězení, napsal:„Nebyl ani nenormálním jedincem typumoral insanity, ani bezcitným psychopa-tem, ani člověkem, který projevoval kdy-koli náchylnost k zločinu nebo sadistickésklony. Byl jedincem vykazujícím velmiprůměrnou inteligenci; od dětství měl vli-vem prostředí sklon přijímat životní jevymálo kriticky a ochotně se podřizovat au-toritám všeho druhu; lidi takového druhupotkáváme velmi často“ (str. 7).

Höß nejdřív sloužil v Dachau, v letech1934–38. Zprvu jako řadový esesák a pakbyl velitel bloku. Při tělesných trestechvězňů se vždy snažil, aby nemusel býtpřítomen bití. Naproti tomu velitelé blo-ku, kteří o to stáli, byli podle něho „téměřúplně všichni zákeřné, hrubé, násilnicképovahy, často velmi hanebné kreatury,lidé, kteří se odpovídajícím způsobemchovali i ke svým vojenským druhům

nebo ke své rodině. Pro ty nebyli věznilidmi“ (str. 81).

A jinde: „Zlovolné, zlostné, zcela zka-žené, surové, podlé, nízké povahy spatřujív uvězněném jen objekt, na kterém si mo-hou bez zábran, bez odporu vybít své čas-to perverzní pudy, své vrtochy, své kom-plexy méněcennosti. Chápou se kterékoli

příležitosti, která sejim naskýtá, abyvězně jim svěřenétýrali“ (str. 85). S ta-kovými „zločinný-mi“ esesáky Höß za-žil mnoho trápenítaké později, už jakovelitel Osvětimi, kdy

svým chováním narušovali spořádanýchod tábora a házeli mu tak de facto klac-ky pod nohy.

Ani Eichmann nebyl člověk, který bysnad někoho bil. Co se týká Židů, necítilk nim nenávist. „Osobně“ proti Židům ne-měl nikdy ani to nejmenší. Když za Eich-mannem přišla v roce 1943 vzdálená pří-buzná, poloviční Židovka, aby jí udělilpovolení k emigraci do Švýcarska, tak jího dal, stejně jako zasáhl ve prospěch jed-něch známých vídeňských židovskýchmanželů. „Zmiňuji se o tom jenom proto,“vypověděl Eichmann, „abych dokázal, žejsem žádnou nenávist k Židům nikdy ne-pociťoval, neboť jak matka, tak otec měvychovávali v přísně křesťanském duchua kvůli svému zčásti židovskému příbu-zenstvu zastávala má matka v tomto směrujiné názory, než jaké byly v kruzích SS ob-vyklé“ (str. 45). A Höß k tomu dodá:„Chtěl bych zde ještě zdůraznit: Já jsemosobní nenávist vůči Židům nikdy nepoci-ťoval. Byli pro mne sice nepřáteli našehonároda. Proto však pro mne byli rovniostatním vězňům a zasloužili si i stejné na-kládání. Nikdy jsem tu nečinil rozdílů.Ostatně pocit nenávisti mi není vlastní“(str. 148).

Jak Höß, tak Eichmann se štítili fanatic-kého antisemity Julia Streichera, vydava-tele obscénního plátku Der Stürmer, protikterému Eichmann podnikal prudké výpa-dy. Höß na adresu Streichera napsal: „Jájsem ten Streicherův týdeník Stürmervždy odmítal pro jeho ostudný způsob pre-zentace, vypočtený na nejnižší instinkty“(str. 147).

NĚJAK JSEM CELÝ POHASLNení divu, že Höß napíše: „Od počátkumasové likvidace jsem už nebyl v Osvěti-mi šťasten. Nebyl jsem už spokojen sám sesebou“ (str. 172). Náhlou ztrátou Arbeits-freude byl postižen i Eichmann.

(dokončení na straně 14–15)

VĚSTNÍK 7/2007 3

OBJEKTIVNOST, NEOSOBNOSTNESTRANNOST

Rudolf Höß a Adolf Eichmann mezi námi

PINCHAS 4M 25,10 – 30,1„I řekl Hospodin Mojžíšovi: Vezmi si Je-hošuu, syna Nunova, muže, ve kterémduch jest, a vlož na něho ruku svou a postavho před Elazara, kněze, a před celou obeca poruč mu před očima jejich. A dej ze své-ho lesku na něho, aby poslouchala celáobec synů Jisraelských“ (4M 27,18–20).

V těchto třech verších vidíme „střídánístráží“, předávání vedení od Mojžíše k Jo-zuovi. Sledujeme tři různé kroky, kterémusel Mojžíš při této příležitosti vykonat,a v nich rozpoznáme tři různé druhy tra-dičního židovského vedení. Za prvé: Moj-žíš musel „položit ruce“ na Jehošuu, čin,který vyjádřil předání rabínské autority(smicha, doslova vložit na)z mistra na žáka (Mišna Sanhed-rin 1,1). Jelikož Mojžíš byl tra-dičně znám jako Moše rabenu,Mojžíš náš náboženský učitel čináš rabi, a jelikož Jehošua jev Bibli i midraších vykreslenjako Mojžíšův oddaný následo-vník, je naprosto logické, že prv-ní krok spočíval v předání práv-ně-náboženské autority. Mojžíšbyl navíc velký prorok, který ná-rodu zprostředkovával slovo Boží;a protože prorok je vždy takéučenec (chacham), intelektuálněa duchovně silná osobnost, Moj-žíš předal Jehošuovi svou nábo-ženskou autoritu mistra a proroka.

Poté musí Mojžíš dle Hospodi-nova příkazu Jehošuu „postavit“před kněze Elazara. Kohen gadolčili velekněz byl ve starém Izraeliurčitě vůdce, nicméně jeho bož-ská služba byla jen formální, ri-tuálně, výrazně omezená na sva-tyně nebo Chrám. Bylo nezbytné,aby rabína – učence – prorokavelekněz uznal a naopak; jenžezatímco rabín a prorok neustálepřinášel živé Hospodinovo slovolidem a často se ocital ve sporu s vládnou-cími autoritami, a dokonce s většinou Izra-elců, velekněz musel jen vykonávat přesnýchrámový rituál, aby byla zajištěna boho-služba a udržována z generace na genera-ci. Jehošua se tedy musel před veleknězepostavit, ale nezískal od něj rituální autori-tu. V Mojžíšovi a Jehošuovi sídlila nábo-ženská, morální a etická autorita; v Arono-vi a Elazarovi rituální autorita. A nakonecmusel Mojžíš „dát ze svého lesku“ (heb-rejsky hod) na Jehošuu, aby ho „poslou-chala celá obec synů Jisraelských“. Mojžíštotiž fungoval také jako král, nejvyšší vý-konný hodnostář izraelského národa. Díkysvé autoritě se mu podařilo zvládnout ně-kolik rebelií a měl nesmírný vliv nejen ve

své generaci, ale ve všech následujících,včetně té současné. Mojžíšův vliv se tímtokrokem neoslabil, naopak, neboť jak říkávrchní britský rabín J. Sacks, když se odjedné svíce zapálí druhá, ta první září dálejasným plamenem, a navíc spojí svit sesvou následovnicí.

Zatímco obvyklý výklad „položení ru-kou“ je ten, že mistr předává svou autoritužákovi, rabi Solovejčik interpretoval našisidru jinak. Podle něj se v biblickém textunejedná o to, že mladší Jehošua je závislýna autoritě staršího Mojžíše, ale spíše o to,že Mojžíš hledá u Jehošuy oporu. Vzpomí-nám si, jak rabi Solovejčik při tomto vý-kladu pohlédl s velkým očekáváním a na-dějí na nás, studenty: „Já jsem závislý na

vás. Bez vás by moje Tóra, mé učení, veš-kerá tradice, kterou jsem získal od před-chozích generací, zemřela se mnou. Vyjste má pojistka do budoucna.“

Z tohoto důvodu musel Mojžíš porazitKoracha, který toužil po vládě kvůli ne-správnému účelu; a z téhož důvodu podpo-roval Eldada a Medada, kteří byli ovlivněniduchem svatým. A to je také pravý smyslúsloví našich moudrých, že otec nikdy ne-žárlí na dítě a že učitel nežárlí na svého žáka.

VAETCHANAN 5M 3,23 – 7,11V sidře na tento týden se nacházejí dvě nej-slavnější věty z celé Bible, jež se vztahujík Bohu: první z deseti přikázání: „Já jsem

Hospodin, Bůh tvůj, který tě vy-vedl ze země egyptské a domuotroctví,“ a úvodní verš Šma, vy-znání naší víry: „Slyš, Izraeli,Hospodin je náš Bůh, Hospodinje jediný.“ Ani jeden z uvedenýchveršů nicméně nevyjadřuje přímýpříkaz věřit v Boha a žádný tako-vý verš také v celé Bibli nenalez-nete. Proč? A co zvláštního nástyto dva verše učí o Hospodinu?

Domnívám se, že Bible neza-hrnuje specifický příkaz věřitv Boha proto, že samotná víra ne-stačí. Vždyť kolik fanatických vá-lek se vedlo a vede ve jménuBoha! K čemu je dnes dobrý„ryzí monoteismus“, když Alláhse změnil v Satana?!

Velký filosof Maimonides nic-méně odvozuje příkaz milovatBoha z prvního přikázání. Svénejvětší dílo Mišne Tora začínázákony (teologických) základůTóry (1,1–6): „Základem základůa pilířem moudrosti je vědět, žeexistuje prvotní příčina, která vy-tvořila vše, co je... Tato příčina jeBůh světa a Pán nad celou zemí...znát tento (základní fakt) je klad-

né přikázání, neboť je psáno: ,Já jsem Hos-podin, tvůj Bůh...‘ (2M 20,1; 5M 5,6).“

Je zřejmé, že Maimonides vykládá prv-ní přikázání takto: „(Přijímej mě tak, že) jájsem Hospodin, Bůh tvůj...“ Filosof inter-pretuje tento základní kámen židovskévíry tak, aby zdůraznil univerzální prvkyjudaismu. Jelikož vše a každý tvor ve ves-míru vznikl díky jedinému Bohu, jenž jezodpovědný za veškeré stvoření, Maimo-nides uzavírá Mišne Tora obrazem univer-zální harmonie a míru pod Boží vládou:„... a to, co je psáno v Izajášovi (o ,koncidní‘), jak ,vlk bude dlít s beránkem a lev-hart odpočívat s kůzletem‘ (Izajáš 11,6), jepouhé obrazné vyjádření a analogie. Hlav-ní smysl spočívá v tom, že Izrael bude žít

4 VĚSTNÍK 7/2007

SIDRYPRO TENTO

MĚSÍC

Maimonides – Mišnej Tora, rukopis na pergamenu, Provence kol. 1300.

v míru s bezbožnými národy světa...a všichni se vrátí k pravému náboženství.Už se nebude loupit a ničit, lidé budou jístjen to, co je dovoleno bez boje, jako to dě-lají Izraelité“ (Zákony králů 12,1).

Zvláštní je, že Maimonides odvozujevíru v Boha veškerého stvoření právě z to-hoto verše, který zachycuje událost takspecificky spjatou s židovským národem –jeho vysvobození z egyptského zajetí. Při-tom je to tentýž verš, na němž rabi JehudaHalevi, autor známého filosofického po-jednání Kuzari, dokládá jedinečný vztahmezi Hospodinem a Izraelem.

Řekl bych, že Maimonides si tento veršvybral ze dvou důvodů: za prvé proto, žepředchází negativnímu přikázání protimodlářství: „Nebudeš mít jiného bohakromě mě,“ takže je logické, že první při-kázání vyjadřuje pozitivní příkaz přijmoutjediného Boha; za druhé proto, že Maimo-nides opravdu věří, že exodus z Egyptadává i univerzální ponaučení! Velký filosofmohl nalézt podobný podnět i ve čtvrtémpřikázání, příkazu o dodržování šabatu,který byl Izraeli dán, aby mu připomínalstvoření a východ z Egypta. Co tyto dvafenomény – stvoření a exodus – spojuje?Exodus je důsledek stvoření: Jestliže Hos-podin stvořil každou lidskou bytost podlesvého obrazu, pak musí být každý člověksvobodný a nikdo se nesmí chovat ke dru-hému násilně či usilovat o jeho majetek.Boží stvoření člověka vytvořilo scénu prolidskou svobodu a svou podstatou musívyústit ve zničení „faraonského“ despotis-mu a ve formulaci univerzálního zákoníkumorálky: Nebudeš vraždit, nebudeš krást,nebudeš smilnit.

Není divu, že Maimonides trvá na tom,že každý musí přijmout – třeba i donuce-ním – sedm noachidských zákonů morál-ky (Mišnej Tora, Zákony králů 8, 10), a žedefinuje mesiášskou dobu jako čas, kdycelý svět žije v míru a harmonii. Nenídivu, že největší komentátoři, jako Ram-ban a Ibn Ezra, vnímají exodus jako čin,který ustanovil Hospodina jako jedinéhoVládce vesmíru. Svou vládu demonstro-val tím, že odstranil faraona, prototypdespoty, a tím si nárokoval právo uzáko-nit morálku všem. Tím se v naší sidřevysvětluje i vztah mezi Desaterema modlitbou Šma. Neexistuje univerzál-nější vyjádření naší víry než „Slyš, Izrae-li, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je je-diný“, což v Rašiho výkladu znamená, žeačkoli Bůh lásky (Hašem) a morálky(Elohim) je v současnosti přijímán jennámi, nakonec ho přijmou všichni, veške-ré lidstvo, jež Hospodin stvořil.

(Z komentářů rabiho Šlomo Riskina vybrala a přeložila am.)

VĚSTNÍK 7/2007 5

BOHOSLUŽBYv pražských synagogách – červenec 2007

Staronová synagoga3. 7. úterý půst 17. tamuz 1.55–21.59 hodin6. 7. pátek začátek šabatu 20.55 hodin7. 7. sobota PINCHAS 4M 25,10–30,1

hf: Jr 1,1–2,3perek 1mincha 20.50 hodinkonec šabatu 22.20 hodin

13. 7. pátek začátek šabatu 20.51 hodin14. 7. sobota MATOT-MASEJ 4M 30,2–36,13

hf: Jr 2,4–28; 3,4; 4,1–2perek 2mincha 20.40 hodinkonec šabatu 22.13 hodin

16. 7. pondělí Roš chodeš av20. 7. pátek začátek šabatu 20.44 hodin21. 7. sobota ŠABAT CHAZON

DEVARIM 5M 1,1–3,22hf: Iz 1,1–27perek 3mincha 20.30 hodinkonec šabatu 22.04 hodin

23. 7. pondělí začátek půstu 9. av 20.57 hodin24. 7. úterý PŮST 9. AV – Tiša beav

konec půstu 20.37 hodin27. 7. pátek začátek šabatu 20.35 hodin28. 7. sobota ŠABAT NACHAMU

VAETCHANAN 5M 3,23–7,11hf: Iz 40,1–26perek 4mincha 20.20 hodinkonec šabatu 21.52 hodin

30. 7. pondělí 15. av3. 8. pátek začátek šabatu 20.25 hodin4. 8. sobota EKEV 5M 7,12–11,25

hf: Iz 49,14–51,3perek 5mincha 20.10 hodinkonec šabatu 21.39 hodin

V sobotu a o svátcích šachrit (ranní modlitba) od 9 hodin.

Vysoká synagogaVe všední dny šachrit (ranní modlitba) v 8.00 hodin,

mincha (odpolední modlitba) ve 14.00 hodin, maariv (večerní modlitba) v 19.30 hodin.

Španělská synagoga (Bejt Praha)

Každý pátek kabalat šabat od 19 hodin.

Jeruzalémská synagogaV sobotu ranní bohoslužba v 9.00 hodin, páteční večerní bohoslužby se nekonají.

Bejt Simcha (Mánesova 8, Praha 2)Kabalat šabat každý pátek od 18.00 hodin.

V pátek 20. 7. se bohoslužba v Bejt Simcha nekoná,ale zveme všechny na víkendový reformní šabaton do Děčína.

Pane Jehošuo, jste znám jako spisovatelsefardského původu, ale současně takéjako „sabra“, rodilý Izraelec. Odkudvlastně pocházela vaše rodina?Moji rodiče pocházeli každý z trochu jiné-ho prostředí. Otec se narodil do rodiny je-ruzalémských starousedlíků, takže z jehostrany patřím k páté generaci v Izraeli.Byla to tradiční sefardská rodina, dědečekbyl rabín a předsedal rabínskému soudu.Řekl bych, že v téhle větvi rodiny byloněco typicky jeruzalémského. Naopak mojematka pocházela z Maroka a do Izraele sedostala vlastně náhodou – přistěhovala sesem v útlém věku se svým otcem, kterýpropadl sionistické myšlence a se dvěmadcerami opustil celou svou rozvětvenourodinu v Maroku. Když brzy nato zemřel,obě jeho dcery se provdaly za sefardskémladíky – a jedním z nich byl můj otec.

Byl jste vychováván v sefardské tradici?My jsme doma sice dodržovali židovskézvyky a chodili jsme pravidelně do syna-gogy, nicméně nebyli jsme přísně orto-doxní domácnost – nenosil jsem klobouk,rodiče mě posílali do sekulární školy. Ži-dovskou tradici jsem tedy znal, ale spíšenež k sefardskému židovství jsem byl vy-chováván k izraelství. Myslím, že to bylatak trochu zásluha mé matky, která se se-fardským prostředím nikdy úplně nesply-nula. Celá její rodina zůstala v Maroku,kontakty jsme moc nepěstovali, a tak hlav-ní identitou, k níž se hlásila, byla sionistic-ká koncepce izraelského židovství.

Jak vzpomínáte na své dětství a mládí,na dobu studií? Jak jste prožíval politic-kou a historickou situaci těch let?V době mého dětství – narodil jsem sev roce 1936 – byl Jeruzalém součástí brit-ského mandátu. Prožívali jsme těžkoudobu, po mandátu vypukla válka za nezá-vislost, obléhání Jeruzaléma, otec byl ra-něn v boji, náš dům byl poničen explozí.Ale pak přišel optimismus padesátých leta izraelská identita se stala něčím jasným,získala hranice. Tohle mi vždycky přišlodůležité: dříve v dějinách byli Židé rozptý-leni, neměli žádné hranice, naopak bylispíše těmi, kdo všechny hranice prostupo-val. Sionismus ale vyhlásil, že Židé majímít svoje hranice, uvnitř nichž budou žít,které budou bránit. A tak tomu také bylo –od roku 1948, kdy byl založen stát, až doroku 1967 měl Izrael zřetelné a jednoznač-né hranice, což napomohlo vybudování

izraelské identity. Po šestidenní válce seúzemí Izraele sice rozšířilo, ale hranicestátu se opět staly něčím nejasným, a totrvá dodnes: dokáže někdo bez váhání na-kreslit obrysy Státu Izrael?

Dotkli jsme se tématu židovské a izrael-ské identity. Vy jste vyslovil poněkudkontroverzní názor, který svého času

vyvolal bouřlivou diskusi: tvrdil jste, žepouze izraelská identita je plnou verzíidentity židovské. Mohl byste tento svůjpostoj nějak vysvětlit?Tímto vyjádřením jsem mířil na skutečnost,že všechno, co se v Izraeli děje, je židov-skou záležitostí a Židé žijící mimo Izraelse zabývají jen malou částí všeho tohodění. My v Izraeli musíme řešit spoustuproblémů, spočívá na nás tíha morálního

rozhodnutí. Máme dát peníze, dejme to-mu, na výstavbu kulturního střediska,nebo na koupi vojenského letadla? Kdyžchytíme teroristu, máme právo ho mučit,abychom od něj získali informace o dal-ších nebezpečích? Teď, když se zhoršilabezpečnostní situace poblíž Gazy, řešímeproblém, zdali na ni smíme zaútočit i s rizi-kem, že ublížíme civilistům. Jsou tu tisíceotázek, politických, ekonomických, ekolo-gických, a všechny se týkají židovské exi-stence. A každé naše rozhodnutí bude for-movat naši identitu. Židé spravují svůjstát, vládnou si sami – to je obrovský po-sun v identitě našeho národa, posun k situ-aci, která tu nebyla dva tisíce let.

Izraelská společnost je ale současně vel-mi nesourodým, pestrým celkem. Ne-máte někdy obavy z konfliktů, kterémohou vskrytu vřít mezi jednotlivýmiskupinami?Pluralita izraelské společnosti je přede-vším věcí základní a přirozenou: Židé doIzraele přišli a stále přicházejí z různýchkoutů světa a z různých kultur. Objevují setu samozřejmě nejrůznější třecí plochy,mezi Orientálci a Aškenázy, mezi Židyzbožnými a sekulárními, a to nemluvímo sociálních napětích. Ale podstatné je, žemáme všichni společného nepřítele, a pro-to nemohou tyto vnitřní konflikty přerůstve skutečnou občanskou válku – bojujemes nepřítelem, který nás chce zničit všech-ny, ne jenom část. A tak se za sto dvacetlet sionismu až na výjimky nestalo, že byŽidé zabíjeli jiné Židy kvůli ideologickýmdůvodům.

Existuje tu ovšem jeden základní střet,který tu byl odjakživa, a tím je střet mezináboženskou a národnostní koncepcí ži-dovství. Zatímco první proud hlásá, že„není Izraele mimo Tóru“, sekulární pojetízdůrazňuje Židy jako národ, který ustano-vuje svá rozhodnutí na základě konsenzua podle demokratických pravidel. Tenhlehluboce zakořeněný konflikt může vypuk-nout třeba ve chvíli, kdy budeme musetodevzdat okupovaná území a vystěhovatosadníky. Jak to nakonec dopadne, to zále-ží jen na nás, to my se musíme rozhodnout– a to je opět něco, na čem nebudou parti-cipovat Židé z diaspory, ale pouze izraelštíŽidé skrze demokraticky ustanovená poli-tická rozhodnutí.

Vy sám jste častokrát vstupoval do po-litických debat, zvláště v souvislostis problematikou izraelsko-palestin-ských vztahů. Jaká je podle vás spole-čenská úloha spisovatelů? Mohou vů-bec, či dokonce mají nějak ovlivňovatveřejné mínění?

6 VĚSTNÍK 7/2007

DŮLEŽITÉ JE STVOŘIT ČLOVĚKARozhovor se spisovatelem Avrahamem B. Jehošuou

Pozoruhodné dílo izraelského spisovateleAvrahama B. Jehošuy (*1936) si získaloznačné uznání doma i ve světě a bylo pře-loženo do 28 jazyků, mezi nimiž češtinabohužel doposud chybí. Jehošua je držite-lem řady izraelských i zahraničních lite-rárních cen, napsal osm románů, několikpovídkových sbírek, esejů a divadelníchher. V současnosti žije s manželkou v Hai-fě, kde přednáší literaturu na univerzitě,a nadále se aktivně věnuje psaní; jeho po-slední román Přátelská palba (Eš jedidu-tit) vyšel v roce 2007. Slavný spisovatelpřijel v červnu do Prahy, kde v rámci Fes-tivalu spisovatelů vystoupil v diskusníchvečerech i na autorském čtení.

Domnívám se, že tahle angažovanost jeněčím přirozeným pro spisovatele vůbec.Od spisovatele se nepožaduje jen to, abynám vyprávěl krásný příběh, ale také abyvyslovil morální soud. Na rozdíl od jinýchumělců – hudebníků, malířů, tanečníků –se totiž ve své tvorbě zabývá mezilidský-mi vztahy, tedy něčím, co hluboce zasa-huje do etické oblasti, a tak není divu, žese po něm požaduje odpověď i na morál-ní otázky týkající se státu. A co se týčevlivu na veřejné mínění – jistě nějakýexistuje, ale není to vliv přímý. Spisova-tel působí pouze na myšlení, na média;může projasnit uvažování lidí, dát jimlepší slova. Jeho působení se podobákapce oleje na rozbouřených vlnách his-torie, která trochu uklidní hladinu, utišíbolesti.

Politika a politické problémy často vý-razným způsobem vstupují i do životavašich hrdinů. Vnímáte politickou rovi-nu svých knih jako jejich zásadní sou-část?První věc, kterou musí spisovatel udělat,je stvořit člověka, lidskou bytost, která másvou psychologickou stavbu, jejíž jednáníje čtenáři pochopitelné. Když taková po-stava o něčem uvažuje, ni-kdy to není jednoznačné.Spisovatel musí ctít jejíduševní život, komplex-nost života. To není jakopsát článek či vystoupitv nějaké debatě, kdy mátepovinnost říkat věci jasněa jednoznačně – tady na-opak musím dát své posta-vě všechny nuance. Kdyžpíšu postavy Arabů, musímje pojmout v jejich kom-plexnosti, nemůžu je idea-lizovat nebo na ně ukázata říct: podívejte se na tychudáky, jak trpí. Musí setam dostat i jejich problé-my, jejich lži, celá složitostjejich existence. To je velmi důležité – abyto, co píšete, nebyl pamflet.

Právě arabské postavy ve vašich kníž-kách se staly předmětem kritiky – EtgarKeret prohlásil, že levicoví spisovatelénemají právo hovořit za Araby, jako byvěděli přesně, co se v nich odehrává. To,že jim vkládáte do úst své myšlenky,znamená prý dokonce určitou povýše-nost z vaší strany. Jak byste na takovouvýtku reagoval?Myslím si, že Keret se tady naprostomýlí. Spisovatel může zobrazit Arabazcela věrně, stejně jako může ztvárnit

ženu, dítě, starého člověka, zkrátka koho-koli jiného, než je on sám. Záleží jen naschopnosti empatie. Například postavaNaima v románu Milenec, kterou mělmožná Keret na mysli, byla oblíbenái mezi Araby samotnými, ztotožňovali ses ním. Navíc Naim není jen Arab, ale takémladý kluk, má určité názory, které s nímostatní Arabové nemusejí sdílet. V knizevystupuje sám za sebe, nehovoří za všech-ny Araby. Tvrdit, že nemám právo tuhlepostavu napsat, by byl podobný nesmysljako říct, že Shakespeare neměl právo na-psat Shylocka, protože sám není Žid a Ži-dům nemohl rozumět. Zaměřovat se jenna sebe, říkat stále jen já, já, já, to mi při-padá trochu dětinské.

Zmínil jste se o reakcích arabských čte-nářů – měl jste nějaké odezvy ze stranyPalestinců na vaše knihy? Byly některéz nich přeložené do arabštiny?Něco málo z mých knih sice přeloženobylo, ale musím s velikou lítostí říct, žedialog s Araby vlastně neexistuje, určitěne s Palestinci. U izraelských Arabů je si-tuace trochu jiná, jsou s námi denně v kon-taktu, znají nás. Ale popravdě řečeno, ne-mám vlastně představu o tom, kolik z nich

čte izraelskou literární produkci. Zvláštěv poslední době je ve vztazích mezi námipatrná určitá tíseň. Jako bychom všichni,my i oni, ztratili naději. Dříve jsme pěsto-vali styky, snažili jsme se o dialog, překlá-dali jsme z arabské literatury. To všechnodneska vymírá, jako by už nikdo nevěřil,že to mezi námi může fungovat. Ostatnětohle všechno se odráží i v mých posled-ních románech.

Až dosud jsme ponechali trochu stra-nou vaši tvorbu, která je českým čtená-řům prakticky neznámá. Jak byste vysám charakterizoval to, co píšete?

Myslím, že jsem spisovatel, který rádpíše pokaždé trochu jinak a trochu o ně-čem jiném. Začínal jsem s psaním poví-dek a kratších novel, později jsem zkusilmetodu románů o mnoha hlasech – každápostava v nich vypráví svou část příběhu.Můj možná nejdůležitější román, PanMání, je postaven na pěti telefonickýchrozhovorech a je to vlastně historický ro-mán, který začíná v přítomnosti a končíminulostí. Napsal jsem i román o lásce,který se vyhýbá vší politice a ideologii –jmenuje se Návrat z Indie, nebo třeba pří-běh z konce prvního tisíciletí o cestě al-žírského Žida do Francie k aškenázskýmrabínům, před nimiž chce obhájit svémnohoženství. Zkrátka těší mě měnit ná-mět i formu. Jak už jsem řekl, důležitá jepro mě psychologie – možná bych seoznačil za realistického autora, ale s kap-kou fantazie.

Mohl byste jmenovat nějaké spisovate-le, kteří vaši tvorbu nejvíce ovlivnili,kterými se rád zabýváte, o nichž před-nášíte na univerzitě?Své přednášky na univerzitě v Haifě jsemvždycky zaměřoval tematicky. Soustřediljsem se například na téma zápletky, na

morální hledisko v romá-nu, na téma psychologiepostav – a to všechno jsemse snažil ilustrovat na vel-kých dílech světové litera-tury, kterých si vážím, naruských klasicích, na auto-rech 20. století, jako byliVirginia Woolfová, FranzKafka, Šmuel Josef Agnon.A kdybych měl říci, kdoz nich mě nejvíce tvůrčímzpůsobem ovlivnil, asibych musel uvést čtyřijména: Faulkner, Kafka,Camus a Agnon.

A poslední otázka, přivaší návštěvě Prahy té-

měř povinná: jaký máte vztah k Če-chám?Asi vás překvapím, ale tady je odpověďcelkem jednoduchá. Dědeček mého dě-dečka, rabi Jicchak z Prahy, pocházelz Čech a do Izraele se přistěhoval v roce1848. Byl to zřejmě původně rod křesťan-ských proselytů, příjmením se jmenovaliOplatkové. Po tomhle mém prapradědeč-kovi je dokonce v Jeruzalémě pojmenova-ná jedna ulička. Byl to Aškenáz, ale vzal siv Izraeli sefardskou ženu. Takže jestli vemně koluje kapka aškenázské krve, tak jeprávě odsud.

MAGDALENA KŘÍŽOVÁ

VĚSTNÍK 7/2007 7

A. B. Jehošua, Festival spisovatelů Praha 2007. Foto na str. 6–7 Karel Cudlín.

„Postav si Pimonte, silnější forposty,“ zpí-valo se v písničce, kterou si čeští vojáciv rakousko-uherské armádě ještě za prvnísvětové války připomínali bitvy, jež vedloRakousko v Itálii v 19. století. Zpíval jii Švejk paní Müllerové, když byl povolán

do zbraně. V písni se pravilo, že: „byla bit-va, byla, tam u Solferina“. Tu bitvu svedloroku 1859 spojené vojsko piemontskéhokrálovství a Francie Napoleona III. s ra-kouskými jednotkami, padlo v ní mnohovojáků a „Pimont“ vyhrál. Šlo o jeden zestřetů válek a bojů za risorgimento, sjed-nocení Itálie, které vyvrcholilo obsazenímŘíma v roce 1870. Také v tomto úsilí hrál„Pimont“ (neboli Království Sardinie –Piemont) vedoucí roli.

Dnešní Piemont (italsky Piemonte) jehistoricky vymezený italský region v nej-severozápadnější části země při francouz-ské a švýcarské hranici. Od obou států hoodděluje alpské pohoří, jehož vrcholy zdedosahují často více než 3000 metrů. I té-měř pětitisícový Mont Blanc leží v tétooblasti. Však Piemont znamená v překladu„na úpatí hor“. Kromě hor však region na-bízí mnoho dalších zajímavostí a fakt, ženení turisticky příliš frekventovaný, mudodává na příjemnosti a přitažlivosti prokaždého, kdo nevyznává ideály masové tu-ristiky. Vedle bývalého královského sídlaTurína, které je v současnosti druhým nejprů-myslovějším městem v Itálii, Alessandrie,odkud pochází proslulý klobouk borsali-no, Vercelli, evropského střediska pěstová-ní rýže a několika dalších velkých měst, jezde plno menších měst a městeček s dobřezachovanými historickými centry, kde se dápříjemně trávit čas a ledacos zajímavého siprohlédnout. Sem patří například Alba,Asti, Saluzzo, Mondovi, Casale Monferra-to a vlastně celá oblast Monferrata a pro-vincie Cuneo se stejnojmenným správnímstřediskem a kopcovitou oblastí Le Lang-he, proslulou svými vinicemi.

O Piemontu se říkalo, že je to nejméněitalská oblast Itálie, a skutečně, mluvilo setu ještě v průběhu 19. století (vedle místní-ho osobitého dialektu) převážně francouz-sky. Dnes už to neplatí, ale jak v architek-tuře, tak v temperamentu obyvatel určitoupodobnost s nedalekou Francií a Francouzistále můžeme nacházet. Pro nás je navíc za-jímavé zjištění, že v Piemontu existovalo naitalské poměry hodně židovských obcí; ně-které jsou živé dodnes, jiné připomíná ně-kolik významných a cenných památek.

CASALE MONFERRATOMěsto leží zhruba 30 km severovýchodněod Asti a vlastně by nebyl zvláštní důvodse vypravit nejdřív zrovna sem, kdyby-chom nevěděli, že v úzké postranní uličcevicolo Salomone Olper 44, nedaleko hlav-ní třídy Via Roma, se nachází synagogaz roku 1599 ve stylu piemontského baro-ka, která je považována za nejkrásnějšístavbu svého druhu v Itálii.

První Židé se v Casale usadili po vyhná-ní ze Španělska v r. 1492. Věnovali se ob-chodu se šperky, krajkami a brokátem; pourčitou dobu měli monopol na prodej solia – to je zajímavé – hracích karet. Postupněbyli zatlačeni do ghetta, kde žilo v době,kdy Piemont obsadil Napoleon (1799 až1814) 673 osob. Po Napoleonově porážce

se italští Židé museli do ghetta opět vrátit.V roce 1848, kdy byla rasová segregacezrušena definitivně, žilo v Casale dokonce850 obyvatel židovského vyznání. V dů-sledku emancipace a s ní spojeného stěho-

vání Židů do větších měst (jak to známei z české historie) klesl počet členů obcev roce 1931 na 112. Během války bylo dovyhlazovacích táborů odvlečeno 22 osob,po ní zůstalo v židovské obci 44 členů.

Synagoga je pozoruhodná stavba zdobe-ná uvnitř zlaceným štukováním a dřevo-řezbami, mramorem a množstvím nástěn-ných a nástropních nápisů – citátů z Biblea z modliteb. Dominantou interiéru, kterýbyl nedávno velmi citlivě restaurován, jearon ha-kodeš datovaný rokem 1761 a bima(v sefardské terminologii teva) z r. 1765.V roce 1866 přibyla zajímavá kazatelna,prostor synagogy byl rozšířen a zvětšenobylo také ezrat našim (oddělení pro ženy),které má dvě patra.

V oddělení pro ženy a v budově obce,která na synagogu bezprostředně navazu-je, bylo v roce 1969 otevřeno Museo ebrai-co (Židovské muzeum). V několika sálechpředstavuje expozice život, svátky a zvykymístních sefardských Židů, vystavena jeřada předmětů a dokumentů, které uchovalarchiv a depozitář obce. V suterénu, kterýsloužil jako pekárna macesů, je instalová-no Museo dei Lumi (Muzeum světel), kte-ré tvoří sbírka chanukových svícnů, vytvo-řených moderními umělci.

LE LANGHECestou do oblasti Le Langhe, kterou byneměl žádný návštěvník Piemontu vyne-chat, se můžeme na chvíli zastavit v Mon-calvu, malém městečku uprostřed vinic.Zdejší obec, založená v roce 1394 Židy

vyhnanými z Francie, po které zbyl hřbi-tov při silnici do Grazzana, užívala, spolus dalšími dvěma malými piemontskýmiobcemi v Asti a ve Fossanu, tzv. minhagapam, vlastní starobylý ritus, který se pod-

8 VĚSTNÍK 7/2007

HORY, VINICE, SYNAGOGYNa úpatí hor, v Piemontu

Označení Židovské obce v Casale. Foto autor.

Synagoga v Casale Monferrato. Foto archiv.

statně odlišoval od běžného aškenázského,sefardského či italského ritu.

Další zastávkou může být už vzpome-nuté Asti – světoznámé středisko výrobyšumivého vína. Židovskou obec zde vy-tvořili vyhnanci ze Španělska, Německaa hlavně z Francie už na konci 14. století.Synagogu a malé muzeum najdeme na viaOttolenghi 8.

Pokud neodbočíme na Turín, kde se na-chází fungující židovská obec (piazzetta

Primo Levi 12, e-mail: comebrato@libe-ro.it), můžeme pokračovat dále na jih.I když se však prvnímu hlavnímu městusjednocené Itálie vyhneme, z dálky uvidímejeho nejvyšší stavbu a dominantu, 167 met-rů vysokou Mole Antonellianu. Byla původ-ně v 19. stol. postavena jako synagoga, aležidovská obec ji postoupila městu. Dnes jinajdeme dokonce v turínském znaku.

Cestou na jih se dostaneme do Albya pak do Cheraska, prvního městečka pro-slulé oblasti Le Langhe. Také zde bylaobec a dochovala se pozdně barokní syna-goga z konce 18. století (via Marconi 4).

Z Cheraska je to už jen několik kilometrůstoupání do vesnice La Morra. Odtud, z te-rasy na vrcholku kopce, se otvírá výhled,na který je těžko zapomenout. Dole v údolíse vlní nekonečné pole vinic a mezi nimidesítky vinařských obcí, z nichž většina jeozdobená pevností či zámečkem a každápředstavuje ve světě vína skutečný pojem:Barolo, Barbaresco, Serralunga d’Alba,Novello, Grizane Cavour, Dogliani, Mon-forte d’Alba a další a další. Světové pověstizdejších značek odpovídají i ceny – např.Barolo hodné svého jména se pod 20 eurnepořídí. Přímo v Barolu je ve spodníchpatrech zámečku umístěna regionální vino-téka, kde se u některých ročníků a lahví ob-jevují překvapivá čísla.

Ale i abstinent si přijde na své. Zvolnase pohybovat tímto krajem, zastavit se na

místech skvělých rozhledů, odkud jsou vi-dět v dálce i v létě zasněžené vrcholy čtyř-tisícovek, i to má své kouzlo.

Cestu po Langhe lze ukončit v jeho nej-jižnějším cípu, v městečku Mondovi. Z vr-cholu kopce kousek nad náměstím je krás-ný pohled na kopce Le Langhe i na jih naúpatí Alp. I tady najdeme na via Vico 65malou synagogu z konce 18. století, kteráje pozůstatkem obce, založené v roce1584.

PRAMENY PÁDUPro ty, kteří se chtějí podívat i do hor, jevhodnou základnou město Saluzzo – jed-no z nejzachovalejších středověkých městPiemontu. Lze tu strávit několik klidnýchhodin nebo i dnů a vydávat se na výletydo některého z horských údolí. Nejbližšíje Valle Po, údolí Pádu, kterým se můžetedostat až na Pian del Re, vysoko polože-nou planinu okolo pramenů této řeky,protékající napříč celou severní Itálií.O něco jižněji je údolí Val Maira, lemo-vané horskými vesničkami se starýmikostelíky. V této oblasti se ještě dochovaldialekt, vycházejí z provensálštiny, jed-noho z románských jazyků, které už jsoumálo používány.

Po všech těch výletech je příjemné siodpočinout v klidném Saluzzu. A kdonemá dost horských túr, může ještě vy-stoupit na Torre Civica, městskou věž, od-kud je skvělý pohled na město, na horyi na rovinatou část Piemontu. A konečně,i v Saluzzu byla starobylá a významná ži-dovská obec. Dosvědčuje to synagoga,která svou definitivní podobu dostala v ro-ce 1832 a nachází se na via dei Deportatiebrei 29.

Pokud tedy do Piemontu náhodou zaví-táte, nebo se tam dokonce vypravíte, určitěnebudete litovat. A pro židovského turistuto platí dvojnásob.

JIŘÍ DANÍČEK

RYCHNOV PO ŠESTÉ

V krásných slunných dnech na konci květ-na proběhlo v Rychnově nad Kněžnou užpo šesté literární sympozium, jehož du-chovním patronem je spisovatel Karel Polá-ček. I když se před třemi lety zdálo, že jsmeběhem pěti sympozií, z nichž první se ko-nalo v roce 1992, „proprali“ českého humo-ristu a jeho dobu ze všech stran, letošnítéma Karel Poláček a obraz první světovéválky v české literatuře přilákalo do Rych-nova bezmála třicet zájemců z řad literár-ních vědců, jazykovědců a historiků, kteřízde vystoupili se svými referáty, z nichžvíce než třetina byla věnována přímo KarluPoláčkovi a jeho dílu. Na sympoziu, pořá-daném pod záštitou ministra kultury Českérepubliky, nechyběli ani účastníci ze zahra-ničí: spisovatel Ota Filip z Mnichova, z pol-ské Vratislavi přijela mladá doktorandkaAleksandra Seidel-Maczyńska. Švédskoubohemistiku zastupovala Helena Koskováz Norrköpingu, která se stejně jako Vladi-mír Novotný z Pedagogické fakulty Zápa-dočeské univerzity v Plzni zabývala téma-tem první světové války v novele Andělmilosrdenství Vladimíra Körnera. Až z Ka-nady přijel host nejvzácnější: vnuk KarlaPoláčka Martin Jelinowicz, který vystoupilse srovnáním ohlasu světové války v díle Ja-roslava Haška a Karla Poláčka, a na rozdílod většiny účastníků mluvil spatra a dobře.Že je Poláčkův jazyk pořád přitažlivýi z hlediska jazykovědného, dokázali hneddva účastníci sympozia: Michal Křístekz FF Masarykovy univerzity v Brně se za-býval Poláčkovou pentalogií z hlediska te-matizace války v přirovnáních, kdežto JosefJodas z FF Univerzity Palackého v Olo-mouci si všímal nářečních prvků v Poláč-kových rychnovských prózách.

Za těch patnáct let, co se poláčkovskásympozia konají, se samozřejmě značněobměnilo složení referujících, a z dvaačty-řiceti účastníků prvého sympozia byli letospřítomni jen čtyři. Potěšující je ale, že ačvýrazně poklesl věkový průměr přednášejí-cích, odborná kvalita sympozia se nikteraknezměnila. Nespornou zásluhu na tom máErik Gilk z FF Univerzity Palackého v Olo-mouci, autor souboru studií Poetiky a kon-texty prózy Karla Poláčka, který se po JanuLopatkovi, Jaroslavu Kolárovi a Pavlu Ja-náčkovi podílel odborně a organizačně napřípravě posledních dvou sympozií. Hlavníbřímě organizačních starostí nesl ovšemjako vždy na svých bedrech doktor JanTydlitát, neúnavný a nestárnoucí rychnov-ský spiritus agens, jehož zásluhou se každý,kdo se někdy poláčkovského sympozia zú-častnil, rád do Rychnova znovu vrací.

OLGA HOSTOVSKÁ

VĚSTNÍK 7/2007 9

Vinice v oblasti Barola – Le Langhe. Foto Jiří Stach.

Piemontský rodák Primo Levi (1919 až1987) se narodil i zemřel v Turíně a prožiltam většinu svého života. I přes vyhlášenírasových zákonů, které od roku 1938 limi-tovaly účast italských Židů ve veřejném ži-votě, se mu podařilo dokončit studia. Poobsazení Itálie Němci se aktivně účastnilodboje, byl zatčen a internován. V roce1944, kdy správu internačního táborapřevzali Němci, byl jako Žid transporto-ván do Osvětimi. Dožil se osvobození tá-bora ruskou armádou a po návratu domůnapsal řadu knih (Je-li toto člověk,1947; Příměří, 1963; Kdy, když ne teď,1982; Potopení a zachránění,1986),které patří k tomu nejzávažnějšímu, cobylo o holocaustu, válce a antisemitis-mu řečeno.

Povoláním byl chemik a znalosti z to-hoto oboru často a zdařile využil i ve svéliterární tvorbě. Nejpatrnější je to zřejměu knihy povídek Prvky života (1975,česky 1981). V originále se jmenujeIl sistema periodico (periodická – Men-dělejevova – soustava) a zachycuje osudgenerace, která vyrostla v období fašis-mu, války a perzekuce. Levi jednotlivýmprvkům (vodík, železo, dusík, cín, zlatoatd.) přiřazuje situace, osoby a děje, vy-cházející z jeho zkušenosti a zážitkůa současně odpovídající vlastnostema reakcím toho kterého prvku. Vznikajítak příběhy, které vedle vážných a tragic-kých poloh mají i humor a hravost, kte-rou v takové míře v jiných autorovýchknihách nenajdeme. V naší ukázce, kterámá korespondovat s článkem o židov-ském Piemontu na str. 8, se můžete se-známit ve zkrácené verzi s úvodní povíd-kou Argon, ve které se Levi věnuje svýmpiemontským předkům. Srovnává je s ne-tečnými plyny, které – podobně jako postaletí Židé v diaspoře – „se neslučujís žádným prvkem“. jd

NETEČNÉ PLYNYVe vzduchu, který dýcháme, jsou obsaženytakzvané netečné plyny. Mají zvláštní řeckájména učeného původu, jež znamenají„nový“, „skrytý“, „lenivý“ a „cizinec“.Jsou totiž natolik netečné, natolik spokoje-né se svým údělem, že nevstupují do žádnéchemické reakce a neslučují se s žádnýmprvkem, a právě proto je celá staletí nikdonezaznamenal: teprve v roce 1962 se jedno-mu snaživému chemikovi podařilo po dlou-hé, usilovné a vynalézavé práci přinutit „ci-zince“ (xenon) k přechodnému sloučení se

silně aktivním a živým fluorem. Čin to bylnatolik mimořádný, že mu za to byla uděle-na Nobelova cena. Těmto plynům se říkátaké vznešené, a zde by byla na místěotázka, jsou-li opravdu všichni vznešeníneteční a všichni neteční vznešení; koneč-ně se jim říká plyny vzácné, ačkoliv jedenz nich, argon, „lenivý“, je ve vzduchu obsa-žen v úctyhodném poměru 1:100 – to zna-mená, že je dvacetkrát nebo třicetkrát hoj-nější než kysličník uhličitý, bez něhož byživot na této planetě byl nepředstavitelný.

O PŘEDCÍCHTo málo, co vím o svých předcích, mámnoho společného s těmito netečnýmiplyny. Ne že by byli všichni materiálněneteční, to si ani nemohli dovolit: byli,anebo museli být dokonce velmi aktivní,aby si vydělali na živobytí a aby učinili za-dost jisté panující morálce, podle kteréplatilo „kdo nepracuje, ať nejí“; ale nepo-chybně byli neteční v intimnějších oblas-tech – se svým sklonem k planému hlou-bání, vtipným promluvám a elegantním,sofistickým, leč prázdným diskusím. Zřejměne náhodou jsou jim připisovány životní

příběhy, které přes svou rozmanitost majíurčitý společný rys: jakousi statičnost, dů-stojně zdrženlivý postoj, dobrovolné (nebotrpně přijímané) vyobcování z širokéhoproudu života. Vznešení, neteční a vzácní:v porovnání s jinými slavnými hebrejský-mi obcemi v Itálii a v Evropě jsou jejichdějiny dosti chudé. Do Piemontu zřejměpřišli kolem roku 1500 ze Španělska přesProvence, jak lze soudit podle některýchtypických příjmení odvozených od míst-ních jmen. [...]

Turínská společnost je buď nepřijala,nebo přijala nevlídně, a tak se usadili v ně-kterých zemědělských oblastech jižníhoPiemontu, kam přinesli technologii hed-vábnictví. Ani v období největšího rozkvě-

tu však nepřekročili postavení velicenepatrné menšiny. Nesetkali se nikdy sezvláštní přízní ani se zvláštní nenávistí;nedochovaly se žádné zprávy o jejichvýznamnějším pronásledování, alepřehrada podezřívání, nevyslovenéhonepřátelství a výsměchu je zřejmě udr-žovala ve značném odloučení od ostat-ních obyvatel ještě několik desetiletí pozrovnoprávnění z roku 1848 a přesídle-ní do města, pokud mohu věřit otcověvyprávění o jeho mládí v Bene Vagien-na: že se mu totiž jeho vrstevníci cestouze školy s oblibou (dobrácky) posmí-vali; zdravili ho cípem kabátu sevře-ným v pěsti jako oslí ucho a zpívali„Uši prasečí, uši oslečí, židům se za-vděčí“. Narážka na uši neměla žádnývýznam a gesto bylo původně rouha-vým napodobením způsobu, jakým seHebrejci zdraví v synagoze: když majípředčítat z Bible, ukazují si navzájemcípy modlitebního pláště. [...]

Nesnášenlivost byla, jak už to vždyc-ky bývá, vzájemná: stejnou přehradu sivybudovala proti celému křesťanskémusvětu i menšina (proti „gójům“ a „are-lům“ – „nevěřícím“ a „neobřezaným“).V provinčním měřítku a v klidnémpastýřsky idylickém prostředí se takopakovala legendární situace lidu vyvo-leného. Neúměrnost této analogie byla

zdrojem dobráckého humoru našich strýců„barba“ a tet „magna“; rozvážných šňupají-cích patriarchů a vládkyň rodinného krbu,kteří se sami hrdě nazývali „lid Izraele“.[...]

BARBA – STRÝCOVÉBarbarônín byl vysoký, robustní a zastávalradikální názory: utekl z Fossana do Turí-na a prošel mnoha řemesly. V divadle Cari-gnano ho angažovali jako komparsistu doDona Carlose a on napsal domů, aby sepřijeli podívat na premiéru. Přijel strýcNatan a teta Ailegra, měli místa na galerii;když se zvedla opona a teta uviděla syna

10 VĚSTNÍK 7/2007

Primo Levi

PRVKY ŽIVOTA: ARGON

Kresba Antonín Sládek.

v plné zbroji jako Filištínského, vykřiklaz plna hrdla: „Áróne, co to děláš! Hned tušavli polož!“

Barbamiclín byl prosťáček; v Acqui hoctili a chránili, protože prosťáčci jsou dětiBoží a neřekneš jim křivého slova. Ale ří-kali mu Bibinážník, od té doby, co mu je-den „raša“ (bezbožník) z žertu namluvil,že se krocani „bibini“ pěstují jako brosk-ve, tedy tak, že se jejich brka sázejí dobrázd a oni potom na nich vyrostou jakona větvích. Je ostatně zajímavé, že krocanměl důležité místo v onom mírném a spo-řádaném rodinném světě se smyslem prohumor; možná proto, že jeho nadutost, ne-ohrabanost a popudlivá povaha jsou pra-vým opakem těchto vlastností, nebo snadz mnohem prostšího důvodu, protože sez něho o Velikonocích dělají proslulé zpo-la rituální krůtí medailonky.

Také strýc Pacifik choval krůtu a velicek ní přilnul. Naproti bydlel signor Lattes,hudebník. Krůta hudrovala a rušila panaLattese; požádal proto strýce Pacifika, abykrůtu umlčel. Strýc odpověděl: „Jak sipřejete. Paní krůto, buďte zticha.“ [...]

Gnôr (Signor) Grassiadiô a gnôr Cô-lômbô byli dva přátelé-nepřátelé, kteří, jakse vyprávělo, bydleli odnepaměti naprotisobě, každý po jedné straně uzounké ulič-ky v Moncalvu. Gnôr Grassiadiô byl zed-nář a velký pracháč: trochu se styděl zasvé židovství a oženil se s gójkou, to jestkřesťankou, s plavými vlasy dlouhými ažna zem, která mu nasazovala parohy. Tégójce, třebas byla gójka, se říkalo magnaAusilia, což svědčí o určitém stupni přízněprojevované potomky; byla to dcera ná-mořního kapitána, který věnoval jejímumuži velikého pestrobarevného papouškapřivezeného z Guyany. Ten papoušek říkallatinsky „Poznej sám sebe“. Gnôr Côlôm-bô byl chudák a mazzinián: když se obje-vil papoušek, koupil si opelichanou kavkua naučil ji mluvit. Jakmile papoušek začal„Nosce te ipsum“, kavka odpovídala: „Jdise vycpat!“ [...]

BARBARICÔNemohu samozřejmě opomenout ani strýceBarbarika, který mi je časově mnohem bliž-ší: chybělo jen málo (jediná generace),a mohl být mým strýcem v pravém slovasmyslu. Pamatuji se na něj osobně a mávzpomínka je tedy barvitější a životnější, ni-koliv „figé dans une attitude“ jako vzpomín-ky na legendární postavy, o nichž jsem mlu-vil až dosud. Na strýce Barbarika se do slovaa do písmene hodí podobenství o netečnýchplynech, kterým začínají tyto stránky.

Studoval medicínu a stal se dobrým lé-kařem, ale nelíbil se mu svět. Totiž líbili semu lidé a obzvláště ženy, louky, obloha;

ale nelíbila se mu námaha, hluk povozů,honba za kariérou, dobývání denního chle-ba, povinnosti, ordinační hodiny a splatnostúčtů; zkrátka nic z toho, čím se vyznačovaluspěchaný život v Casale Monferrato v ro-ce 1890. Rád by byl z toho všeho utekl,ale byl na to příliš líný. Přátelé a jednažena, která ho milovala a kterou on snášels roztržitou blahovůlí, ho přesvědčili, abyse ucházel o místo palubního lékaře najednom zámořském parníku. V konkurzusnadno zvítězil, podnikl jedinou plavbuz Janova do New Yorku, a když se vrátil,požádal o propuštění, protože v Americe„je děsný bordel“.

Po téhle epizodě se usídlil v Turíně.Poznal různé ženy, které ho všechny chtě-ly spasit a provdat se za něj, ale on pova-žoval manželství – podobně jako vybave-nou ordinaci a pravidelné vykonávání svépraxe – za příliš velký závazek. Kolemroku 1930 to byl zakřiknutý stařeček, shr-bený a scvrklý, strašlivě krátkozraký. Žils tlustou a vulgární gójkou; čas od časupodnikal bezmocné pokusy se jí zbavita nazýval ji potupně „ta husa, ta oslice, tozvíře“, ale bez zášti, a dokonce s náde-chem nepochopitelné něhy. Ta gójka hochtěla dát dokonce pokřtít, což on vždyc-ky odmítal, ne že by byl tak pevný ve víře,ale z nechuti vůbec něco podnikat a z lho-stejnosti. [...]

BARBABRAMÍNZ celého příbuzenstva nejizolovanější, vý-středně netečný byl strýc mé babičky z mat-činy strany, Barbabramín z Chieri, zahalenýv hustém rubáši neuvěřitelných legend a aždo morku kostí fosilizovaný ve své funkcistrýce. Už v mládí byl velice bohatý, poně-vadž skoupil od místních šlechticů množ-ství dvorců do Chieri až k Astigianu. Všich-ni příbuzní se spoléhali na jeho dědictvía veškeré své jmění rozházeli za hostiny,bály a cesty do Paříže. Tu se však stalo, žejeho matka, teta Milca („Regina“) onemoc-něla a po dlouhých hádkách s manželemnakonec svolila k tomu, že najali haverta,neboli služku, což až doposud rozhodněodmítala: jako by měla tušení, nechtěla ni-kdy žádnou ženskou do domu. A stalo sepřesně to, čeho se obávala: Barbabramín sedo té služky zamiloval; pravděpodobně tobyla první žena bez svatozáře, která se kdyoctla v jeho blízkosti.

Pověst o jejím zjevu se dochovala, alejméno nikoli. Byla to krásná, kyprá žena,obdařená nádhernými chalaviot (prsy: vý-raz, který klasická hebrejština nezná, je v nívšak slovo „chalav“ – mléko). Byla to sa-mozřejmě gójka, chovala se drze a neumělačíst ani psát; zato byla vynikající kuchařka.Byla z vesnice a chodila po domě bosa.

A právě do toho všeho se strýc zamiloval:do jejích kotníků, do její jadrné mluvy a dojídel, která vařila. Dívce neřekl nic, ale otcia matce oznámil, že se s ní zamýšlí oženit.Rodiče spustili hrozný povyk a strýc ulehldo postele. Zůstal v ní dvaadvacet let.

Názory na to, co celých těch dvaadvacetlet Barbabramín dělal, se rozcházejí. Roz-hodně velkou část tohoto času prospal a pro-mrhal: fakt je, že se ekonomicky zničil, pro-tože „nestříhal kupony“ státních dluhopisůa protože svěřil správu svých statků člověku,který byl „mamzér“ (lump) a který je prodalza směšnou cenu nastrčenému kumpánovi.Jak tušila teta Milca, přivedl strýc na bubencelé příbuzenstvo a ještě dnes se v rodině na-říká na následky té pohromy. [...]

MAMANTéměř nic si nepamatuji o té, kterou můjotec nazýval „maman“ (i ve třetí osobě).S oblibou o ní vyprávěl a vychutnával jejípodivínství s labužnickým gustem, jen ne-patrně zmírňovaným nádechem synovskéúcty. Každou neděli ráno mě otec vodilpěšky na návštěvu k babičce Malii: šlijsme pomalu po via Po a otec se každouchvíli zastavoval, aby pohladil kdejakoukočku, přičichl ke všem lanýžům a prolis-toval každou antikvární knihu. Můj otecbyl inženýr, kapsy měl plné knih a znali hovšichni uzenáři v okolí, protože na logarit-mickém pravítku kontroloval prodavačůvvýpočet ceny za šunku. Ne že by šunkukupoval s lehkým srdcem: spíš z pověrči-vosti než ze zbožnosti se necítil dobře,když porušoval předpisy košeru, ale mělšunku tak rád, že nikdy neodolal pokušenívýkladních skříní. Vždycky přitom vzdy-chal, mumlal si nějaké kletby a vrhal namě postranní pohledy, jako by se bál méhoodsouzení nebo doufal v mé spoluvinictví.

Konečně jsme vystoupili na šeré odpočí-vadlo před bytem ve via Po; otec zazvonil,a když přišla babička otevřít, křikl jí doucha: „Je první ve škole!“ Babička nás pus-tila dovnitř s očividnou nevolí a vedla násřadou zaprášených a neobydlených pokojů.V jednom z nich, ověšeném hrůzostrašnýminástroji, byla téměř nepoužívaná ordinacejejího Doktora. On sám se téměř nikdy ne-ukázal a já jsem také ani v nejmenším ne-toužil po jeho přítomnosti ode dne, kdyjsem zaslechl, jak otec vypráví mamince,že léčí koktavé děti tím, že jim prostříhávánějakou blanku pod jazykem. Když jsmedošli do parádního salonu, vytáhla babičkaze skrýše krabici s čokoládovými bonbony,vždycky stejnou, a jeden mi nabídla. Čoko-láda byla červivá a já jsem dar celý v rozpa-cích nenápadně schovával do kapsy.

(Přeložila Hana Benešová, mezititulky redakce.)

VĚSTNÍK 7/2007 11

Letošní (už 17.) ročník Festivalu spisova-telů Praha přivedl na počátku června dometropole několik světoznámých židov-ských autorů; stejně zajímavé ovšem byloi jeho hlavní téma – dada – a skutečnost,že fenoménem dada se účastníci festivaluzabývali také ve vztahu k jeho rumunským(respektive židovským) kořenům a že sesoustředili i na podíl, jímž k tomuto směrupřispěl umělec, jehož dobrodružný a vý-střední život se v posledním úseku spojils tragickým osudem českých Židů.

DOCTOROW, GRUNBERG, JEHOŠUA...Zatímco americký autor E. L.Doctorow je u nás známým po-jmem (v češtině vyšlo sedmjeho románů, mj. Ragtime, Jeze-ro potáplic, Boží obec, další sepřipravuje) a nizozemskémuautorovi Arnonu Grunbergovizde vyšly již tři knihy (Modrépondělky, Statisté a Fantomovábolest), izraelský spisovatel A.B. Jehošua na svou českou pre-miéru stále čeká (viz rozhovorna str. 6–7). Do Prahy přijeltaké rakouský autor žijící v Pa-říži, tvůrce zatím jediné do češ-tiny přeložené biografie FranzeWerfela (Franz Werfel, příběhživota), Peter Stephan Jungk.Tito všichni se tradičně účastniliautogramiád, autorských čtenía diskusí a následných beseds publikem.

Svou knihu Dada East; TheRomanians of Cabaret Voltaire(Východní dadaismus; Rumuniz kabaretu Voltaire) představilšvédský autor Tom Sandquist.O koncepci stejnojmenné výstavy, zachy-cující vznik a vývoj dada v curyšském li-terárně-uměleckém dada Kabaretu Voltai-re, hovořil její kurátor Adrian Notz, kterýdiváky seznámil i s podobou a problémyobnoveného kabaretu v curyšské Spielga-sse 1 (výstavu Dada East? bylo možnév červnu zhlédnout i v Praze). O českémdada, jeho kontextu a souvislostech s čes-kou a evropskou kulturou a o domácí reak-ci na tento směr hovořili Miloslav Topinkaa Jindřich Toman, o životě a aktivitáchjednoho ze spolutvůrců dada a význam-ném představiteli tohoto hnutí WalteruSernerovi promluvil Ludvík Kundera (vizdále).

TZARA – TSARA – TZORE – TZURE?Znamená jidiš slovo „cure“, „core“ (tzure,tzore) spíš problémy, nebo starosti? Natoto téma se rozproudila debata při jednéz besed v divadle Minor. Zatímco autorstudie o rumunském dada Sandquist jepřekládá jako „potíže“, pánové Grunberga Jungk se přikláněli spíš ke „starostem“.Moderátor a organizátor festivalu MichaelMarch, který mívá vždy po ruce duchapl-ný citát, se tentokrát nevyjádřil (škoda, že

neznal anekdotu s pointou „coresy ať sidělá jeho maminka“, která by vše přivedlana správnou míru).

Sandquistova přednáška se totiž cel-kem detailně soustředila na to, do jakémíry rumunský a židovský původ, židov-ské okolí a vzdělání zakladatelů dadaovlivnily charakter tohoto směru. TristanTzara (vl. jménem Samuel Rosenstock),bratři Marcel a Jules Janco, Arthur Segal(pův. jménem Aron Sigalu), všichni po-cházeli z židovských rodin, a navíc vyrů-stali v prostředí, kde se nacházely četnéchasidské komunity. Podle Sandquistaprávě chasidismus, jeho modlitby a písněse střídavým rytmem a mystickým tan-

cem, kdy obsah slov jako by ztrácel smy-sl a zůstal jen zvuk a rytmus, a purimovéhry s maskami hrály pro podobu dadapředstavení v Kabaretu Voltaire velkouroli. Významný vliv mělo i jidiš divadloa jidiš kultura, která stejně jako dada„mísí racionální s iracionálním, grotesknís absurdním a vznešené s vulgárním“.Sandquist si dále všímá toho, že v Zoha-ru, jednom ze základních textů kabaly, senacházejí označení Boha a pojetí Ejn sof,která jsou téměř totožná s mnoha defini-cemi dada vyslovenými samotnýmidadaisty. Co se pseudonymu SamuelaRosenstocka týče, Sandquist ke známéinterpretaci jména Tzara – tedy „trist entsara“, smutný ve své vlastní zemi – při-

dává ještě další výklad, jenž vy-volal výše zmíněnou debatu.Vzhledem k tomu, že v jidiš zna-mená „tzure“/ „tzore“ opravdustarosti (i problémy) a tentýž vý-raz se hebrejsky řekne „cara“,svým pseudonymem mohl slavnýdadaista nepřímo poukazovat napotíže či trápení, jež mu v rodnézemi způsoboval jeho židovskýpůvod.

MYŠLENKY JSOU JEN NÁLADOVÉ MYŠI Básník a překladatel Ludvík Kun-dera hovořil o osobnosti německypíšícího básníka a prozaika Walte-ra Sernera, autora manifestu dadaa režiséra curyšských dada veče-rů. Tímto pozoruhodným a u násmálo známým autorem se v kata-logu k výstavě Dada East? zabý-vá i básník Miloslav Topinka;z obou textů dále citujeme.

Walter Serner se narodil roku1889 v Karlových Varech v zá-možné židovské rodině; jeho otecvydával německý týdeník Karls-bader Zeitung. Po mnoha peripe-tiích se mu roku 1913 povedlo

dokončit studia práv a od dva roky pozdějiodjíždí do Curychu. Zde píše prózu,spřátelí se s malířem Christianem Scha-dem, s nímž zakládá měsíčník Sirius(přispívá do něj např. básnířka Else Las-ker-Schülerová). Stává se členem zdejšídada buňky, roku 1918 formuluje mani-fest dada s názvem Letzte Lockerung(Poslední uvolnění). O obsahu tohotomanifestu píše M. Topinka:

„78 paragrafů, kde vše je vzájemně pro-pojeno, vše souvisí se vším. Každá věta jedoslova rozbuškou pro tu následující. Ja-kákoli teze je okamžitě vyvrácena antitezí.,Každé pravidlo je výjimkou.‘ Serner na-padá naprosto všechno: lásku, která je bez

12 VĚSTNÍK 7/2007

OD CORESŮ K DADAO židovských dadaistech na festivalu spisovatelů

uzardění schopna udělat z kachny labuť,vědomí, filosofii, vědu, umění, humanitu,náboženství, morálku, řeč, která selhalaa stala se z ní prodejná děvka. ,Každé slo-vo je samozřejmě jen kompromis.‘ (…)Text manifestu je přitom úžasnou demon-strací toho, co je možné dělat s jazykem:slovní hříčky, neologismy, pohrávání si sezvukovými významy slov, rozbíjení logic-kých a syntaktických vazeb. Používánímslov jen prokazuje jejich nepoužitelnost.,Myšlenky jsou jen náladové myši.‘ PrávěSernerův manifest naprosto jednoznačněinspiroval Tristana Tzaru k napsání zná-mého Manifestu dada 1918.“

ORGANIZÁTOR DADA KONGRESU A DADA PLESUAktivit Kabaretu Voltaire se Serner nezú-častňoval. Ale v dubnu 1919 vystupujev Curychu na 8. dada večeru, pořádanémv Sále obchodníků. Zde také poprvé pře-četl svůj manifest. Reakcí na něj bylo pře-zíravé pohrdání. Sernerovi se však podaři-lo vyprovokovat publikum k agresivitě.Zuřivě se na něho vrhají a tyčkami vytrha-nými ze zábradlí ho ženou ven z pódia.

V prosinci 1919 uspořádal Serner v Že-nevě „první světový kongres dadaistů“a snad i „dada ples“, jehož se měl podle u-mělcovy fantazie zúčastnit i CharlesChaplin. Roku1920 odjel doPaříže, kdese seznamujes tamějšímidadaisty. Brzyje vpleten dovšemožnýchnedorozumění,afér a skandá-lů, které muvynesou pověst„velikášské-ho výtržníka“.Píše s HansemArpem spo-lečné básně,předzvěst sur-realistickýchpokusů. HansArp ho pozdě-ji charakteri-zuje jako „do-b r o d r u ž n o upostavu, auto-ra detektivek,mondénníhotanečníka, kož-ního specialis-tu a lupiče-džentlmena“. Ve 20. letechnapsal Serner řadu napínavých próz ode-hrávajících se v podsvětí (např. U modré

opice, Jedenáctý prst, Hvízdnutí za ro-hem, román Tygřice), jež sám charakte-rizoval jako „ideální pro jízdy autobu-sem či vlakem“. Je však také autorembásní, veršových miniatur, které nazývalManžety.

Po pobytu v Paříži a roztržce s Trista-nem Tzarou si Serner obnovil českoslo-venský pas a od roku 1929 žije častějiv Praze a v Karlových Varech. Německuse od nástupu nacismu vyhýbá. V roce1933 jsou tam úředně zabaveny čtyři Ser-nerovy knihy jako „braková literaturaohrožující veřejnou mravnost“, v roce1935 figurují už veškeré jeho knihy na se-znamu „škodlivé literatury“. Roku 1938 seoženil a s manželkou, Berlíňankou Dorot-hee Herzovou, bydlí od počátku roku 1939v pražské ulici V Kolkovně 5. Jako poly-glot se zřejmě živí vyučováním jazyků.Týden po německé okupaci žádá o vystave-ní „vysvědčení zachovalosti“ kvůli vystě-hování do Šanghaje. O výjezd se s ženou,která je podle norimberských zákonů jennapůl Židovka, pokoušejí ještě několi-krát, naposledy v prosinci 1940. Marně.10. srpna 1942 jsou oba deportováni doTerezína, pár dní nato, 20. srpna na vý-chod. Kde přesně manželé Sernerovi za-hynuli, se neví. Stopa po velkém mystifi-kátorovi a „lupiči džentlmenu“ končí buď

v Osvětimi, ne-bo v nějakémjiném vyhlazo-vacím tábořev Bělorusku.

Dílo Walte-ra Sernera jeu nás téměřneznámé. Ně-kolik jeho bás-ní uveřejnilav šedesátýchletech minulé-ho století re-vue Světováliteratura; zá-sluhou festi-valu spisova-telů lze nynínalézt na webu(www.pwf.cz)a v kataloguk výstavě Da-da East? kro-mě autorovýchvlastních tex-tů také fun-dované statiLudvíka Kun-

dery a M. Topinky. Ukázky ze Sernerovadíla se objeví v Židovské ročence 5768.

ALICE MARXOVÁ

POSLEDNÁ PAMIATKA

Rohožník je mestečko ležiace na západ-nom okraji Malých Karpát v blízkostiMalaciek. Dátum vzniku židovskej obce

v Rohožníku sa nepodarilo presne identifi-kovať, ale vieme, že záznamy o židov-ských obyvateľoch pochádzajú už z roku1720. Koncom 18. storočia stála v obcibudova murovanej synagógy spojenej sožidovskou školou – chederom. Komunálneorgány v Rohožníku vydali pri príležitosti600. výročia založenia obce publikáciu,ktorá zaznamenáva, že v roku 1939 žilov obci 12 židovských obyvateľov popri1273 slovenských, 36 nemeckých, 35 „ci-gánskych“ (rómskych), 14 českých, 4 ma-ďarských a jednej osobe „inej národnosti“.Tá istá publikácia píše, že v povojnovomobdobí už nežil v obci žiaden židovský oby-vateľ. Tento stav ostáva dodnes nezmenený.Na margo cintorína a synagógy sú v citova-nom zdroji uvedené nasledujúce vety:

„Ku koncu šesťdesiatych rokov už bolipomníky na (židovskom) cintoríne veľmipoškodené a preto ich dali pracovníci ná-rodného výboru odstrániť.“

„Synagóga bola predaná r. 1941 po-travnému a úverovému družstvu. Lavice zosynagógy boli odnesené do rímsko – kato-líckeho kostola.“

Dnes sa v obci nachádza len jedna hmot-ná pamiatka židovskej minulosti – budovasynagógy. Jej majiteľom je mesto. V rokoch2004–05 boli na objekte prevedené rekonšt-rukčné práce, ktoré financovalo mesto a ÚZŽNO. Súčasťou prác bolo aj osadenie pa-mätnej tabule na čelnej fasáde objektu.Dnes slúži budova ako kultúrne centrumobce, konajú sa v nej výstavy a koncerty.

JARO FRANEK

VĚSTNÍK 7/2007 13

Walter Serner. Foto archiv Festivalu spisovatelů Praha.

Budova synagógy a pamätna tabuľa. Foto autor.

(dokončení ze strany 3)Nejvíce na něj tento pocit dolehl, když sedozvěděl o vůdcově rozkazu k „fyzické li-kvidaci Židů“. Na takové řešení „nikdynepomyslil“ a svou reakci popsal stejnýmislovy, jako když ho v r. 1932 přeložiliz Lince do Salcburku: „Všechno mě opus-tilo, radost z práce, jakákoli snaha i zájem.Nějak jsem celý vyhasl“ (str. 46). PodleHöße jeho vina začíná tam, když odmítlpřiznat nadřízenému v Dachau TheodoruEickovi, který je cvičil být nelítostnýmik vězňům, že se pro tuto práci nehodí, žeje příliš změkčilý (str. 94).

TĚŽKÁ PRÁCEJaký byl tedy Hößův vztah k vězňům? Onsám popisuje, jak v červenci 1942 dostalirozkaz vyselektovat tam přežívající Ciká-ny, což byl „obzvlášť obtížný“ úkol.

Proč? „Většina Cikánů,“ svěřuje se,„vazbou vzdor nepříznivým poměrůmpsychicky nijak zvlášť nestrádala. Ani ne-moci a vysokou úmrtnost nebrali tragic-ky. Celou svou podstatou totiž zůstalidětmi, byli překotní v myšlení i jednání.I na nejtěžší věci dokázali pohlédnout od-lehčujícím způsobem. Byli optimisty.Nikdy jsem si u Cikánů nevšiml tem-ných, nenávistných pohledů“ (str. 143).Ano, tak to má být, osud je těžký, ale roz-hodující je slušnost, mezi dozorci i vězni.I když se Höß s Cikány v Osvětimi „ne-málo nazlobil“, byli to „přece jen věznimi nejmilejší“ (str. 144).

O to to pak bylo pro Höße těžší. „Přihlí-žet jejich životu i jejich rejdům by bývalozajímavé, kdybych za tím nebyl spatřovaltu velikou hrůzu, rozkaz k likvidaci, kterýv Osvětimi znali do poloviny roku 1944kromě mě jen lékaři. Ti měli podle rozka-zu nenápadně odstraňovat nemocné, pře-devším děti. A právě ty chovaly k lékařůmdůvěru. Není snad nic těžšího než musetpevným krokem projít kolem něčeho tako-vého chladně...“ (str. 145).

Höß to měl v Osvětimi celkově těžké,na něm ležela veškerá odpovědnost zachod obrovského komplexu, musel shánětmateriál na výstavbu baráků, který mu ni-kdo nechtěl dát, zápasil s línými a sadistic-kými podřízenými a ke všemu musel pro-vádět tak nevděčnou práci, jako byl rozkazk likvidaci tolika lidí. Nepozorný člověkby si možná ani nevšiml, že Höß mluvío masovém vraždění. On si to totiž takéneuvědomoval, ani ex post. Mluvil o tech-nických a organizačních problémech spo-jených s likvidací, napůl se litoval a napůl

chválil, že přes nepřízeň osudu v tom těž-kém úkolu obstál.

Stejně na tom byl i Eichmann. I když hožidovský policista po osm měsíců při té-měř každodenních výsleších konfrontovals hrůznou skutečností, zdlouhavě a opako-vaně mu vysvětlovat, proč to u SS nedo-táhl přes veškeré úsilí ještě výš, a snažil semu vysvětlit, že na tom žádnou vinu nene-se, udělal pro to opravdu všechno.

Když Hößův nadřízený reagoval na jehosnahu řídit všechno v táboře sám do po-sledního detailu slovy, že jako komandantmá tábor ovládat ze své pracovny pomocírozkazů a prostřednictvím telefonu, reago-val Höß zděšeně: „Prý plně postačí, kdyžse tu a tam projde po táboře! Svatá prosto-to!... Toto nepochopení ze strany nadříze-

ného mne dohánělo k zoufalství. Já jsemdo svého úkolu vkládal veškerý um, ve-škeré úsilí...“ (str. 127).

A Eichmann jejich nelehkou situaci potvr-zuje: „Cokoli jsem připravoval a plánoval,všechno dopadlo špatně, moje osobní záleži-tosti i moje letitá snaha dostat pro Židy něja-ké území. Nerozumím tomu. Můj život jakoby byl začarován. Cokoli jsem chtěl a pláno-val, všechno mi osud nějak překazil, jako byna všem ležela nějaká zlá kletba“ (str. 70).

Na druhou stranu ovšem těžké úkolypřinášely i radost, především z dobře od-vedené práce. Jakmile chmury odtáhly,dostavila se euforie a hrdost na příslušnostk SS. Eichmannovi stačila pouhá slovajako SS, kariéra či Himmler a „jakýsi ne-měnný a naprosto spolehlivý mechanis-mus se dal do pohybu“ (str. 71).

Když se Höß rozpomene na nějakouesesmanovu duši povznášející myšlenkuči zážitek, napřímí se a prohlásí: „Jako fa-natický nacionální socialista jsem byl pře-svědčen o tom, že naše idea si najde cestudo všech zemí...“ (str. 147). Jenže Höß bylvšechno jiné, jen ne „fanatický“. To, coříká, jsou jen prázdné fráze a klišé, kteréovšem zabíjely.

Stejně tak nabubřele a prázdně zní, kdyžHöß mluví o Osvětimi. „Podle vůle Reichs-führera SS se z Osvětimi stal největšíkomplex na likvidaci lidí všech dob...Jistěže byl takový rozkaz čímsi neobvy-klým, čímsi nestvůrným. Avšak při náleži-tém zdůvodnění se mi tento likvidační po-stup jevil jako správný. Žádnými úvahamijsem se tehdy nezabýval, obdržel jsemrozkaz a mou povinností bylo jej splnit.O tom, zda byla tato masová likvidaceŽidů nezbytná, nebo ne, o tom jsem sižádný úsudek dovolit nemohl, tak dalekojsem nemohl vidět... Rozkazy ve jménuVůdce byly svaté. Ty se žádným úvahám,žádným výkladům, žádným interpretacímprostě nepodrobovaly“ (str. 161–2).

Také z Eichmanna, už když stál pod ši-benicí a měl poslední možnost pokusit seurovnat své vztahy s tímto světem, vypad-ly jen fráze a klišé. Odmítl útěchu protes-tantského duchovního, protože „nemůžeztrácet čas“. Svou závěrečnou řeč začalemfatickým prohlášením, že je Gottgläu-biger. Chtěl tak vyjádřit obvyklým nacis-tickým způsobem, že není křesťan a že ne-věří v posmrtný život. Pak pokračoval:„Za krátký čas, pánové, se všichni znovusetkáme. Takový je úděl všech lidí. Ať žijeNěmecko! Ať žije Argentina! Ať žije Ra-kousko! Nikdy na ně nezapomenu.“

Tváří v tvář smrti se mu vybavilo klišé,které se používá na pohřbu, poznamenalak tomu Arendtová. Pod šibenicí mu paměťprovedla poslední kousek: cítil se „po-vznesen“ a zapomněl, že jde o jeho vlastnípohřeb (str. 336). Jako kdyby popravovaliorchestrion, natáhla se klika a on spustil,co má na svých válcích. Jako kdyby sezhmotnila groteska od Ladislava Klímy,kde směšnost a hrůznost jsou sestry.

SPALOVAČ MRTVOL V Hößově podání působí komicky i to,když tento dobrák od kosti popisuje zavá-dění plynu pro usmrcování vězňů. Po vy-zkoušení cyklonu B na ruských válečnýchzajatcích Höß celou věc komentuje: „Mu-sím otevřeně říct, že na mne toto zply-nování zapůsobilo uklidňujícím dojmem,jelikož v dohledné době se mělo začíts masovou likvidací Židů a Eichmannoviani mně nebylo jasné, jakým způsobem sezabíjení těchto mas, které přijdou, bude

14 VĚSTNÍK 7/2007

OBJEKTIVNOST, NEOSOBNOST, NESTRANNOSTRudolf Höß a Adolf Eichmann mezi námi

Obálka anglického vydání. Česky kniha vyšla r. 1995.

dít. Nyní jsme tedy postup objevili. Z po-prav zastřelením jsem měl vždy hrůzu,když jsem pomyslel na ty masy, na ženya děti. Dost jsem si užil už při popraváchrukojmí, při skupinových exekucích...Nyní jsem byl tedy přeci jen klidnější, žemy všichni budeme ušetřeni té krvavé láz-ně a že i pro oběti to bude až do poslední-ho okamžiku šetrnější“ (str. 164).

Načež se rozhovoří o tom, jak probíhalozplynování a co zažil a musel vyslechnoutod obětí, jako kdyby před námi stanulKopfrkingl z románu Ladislava FuchseSpalovač mrtvol. Poté, co zaznamená natřech stranách otřesné scény, předevšímmatek s malými dětmi, které si s hrůzouuvědomí, co se chystá, a chtějí bránit svéděti, Höß uzavírá: „Masová likvidace sevšemi průvodními jevy ovšem neprochá-zela kolem všech zúčastněných prostě jentak. Až na několik málo výjimek zřejměvšem, kdo byli k této nestvůrné ,práci‘,k této ,službě‘ naveleni, i mně samému,poskytovaly tyto děje...“ a teď co? „...hoj-ně látky k zamyšlení, zanechávaly v náshluboké dojmy...“ (str. 169).

A jelikož Höße přitom všichni pozoro-vali, musel se „velmi ovládat, abych aniv rozrušení z čerstvého prožitku na soběnedal někdy znát své vnitřní pochybnostia své tísnivé stavy“ (str. 170). V závěruHößových zápisků se už člověk musísmát: „Nechť ve mně veřejnost klidně i na-dále spatřuje krvelačnou bestii, krutéhosadistu, vraha milionů, neboť jinak si širo-ké masy velitele Osvětimi představovat aninemohou. Nikdy nepochopí, že i on mělsrdce, že nebyl zlý“ (str. 200).

ŘÍŠSKÝ VŮDCE SS Jaký byl vztah mezi těmito spořádanýmiúředníky holocaustu a jejich nadřízeným,říšským vůdcem SS Himmlerem?

„Podle rozkazu měli být všichni Židétransportovaní do Osvětimi prostřednic-tvím Eichmannova organizačního útvarupůvodně bez výjimky zlikvidováni, ale užu prvních transportů německých Židů při-šel rozkaz, aby byli vybíráni všichni prá-ceschopní Židé, muži i ženy, a aby se jichv táboře využilo pro účely zbrojní výro-by,“ stěžuje si Höß v pojednání o „koneč-ném řešení židovské otázky“ (str. 209).

Nebylo to ovšem z toho důvodu, že byŽidy nenáviděl, ale jako táborový manažera profesionál věděl, že výjimky jsou vždyšpatné, přidělávají problémy, které se pakkupí, až začnou být neřešitelné. Himmlerovšem na Hößovy starosti nedbal, potře-boval splnit kvótu pro zbrojní výrobu a to,že větší počet vězňů znamenal přeplněnébaráky, v nichž hynuli lidé jako mouchy,mu bylo jedno. Höß chtěl baráky čisté,

s přesně stanoveným počtem vězňů a do-brými hygienickými podmínkami... Lidédo plynu měli jít podle předpisu, čistía zdraví a pokud možno i v dobré náladě,jako ty Hößovy oblíbené cikánské děti.Himmlerovi na vězních nezáleželo, alepřed šoa jako úřednickou ideou dával v tuchvíli přednost zbrojnímu průmyslu. Hößnaopak chtěl, aby vězni, „než budou zli-kvidováni“, netrpěli nebo žili v lidsky při-jatelných podmínkách.

Himmler, z vůle Hitlera hlavní strůjcenacistické vyhlazovací mašinerie, se díkysvému cynismu choval „lidštěji“ než„slušňáci“, jako Höß a Eichmann. Když semu to zrovna hodilo, nabídl vyměnit Židyza vojenský materiál nebo z politickýchdůvodů vydal na podzim roku 1944 rozkazlikvidaci Židů okamžitě zastavit.

Z pohledu Eichmanna a Höße byloovšem takové počínání nesystémové, defacto „nemorální“, bylo to odsouzeníhod-

né kupčení s „ideálem“. Že ten ideál spočí-val v masovém vraždění, to Hößovi s Eich-mannem už posuzovat nepříslušelo.

Jestliže Himmler byl ještě v negativnímsmyslu člověk, jednal jako člověk, jako po-litik, lhář, který všemožně zastírá cíle svéhojednání a dovedl machiavelismus až na nej-zazší hranici zrůdnosti, u Höße a Eichman-na něco takového nepřicházelo v úvahu;jednali stále stejně, podle rozkazů, neuhnuliani o kousek. Kdyby byl na jejich místě ro-bot, vyšlo by to nastejno. Proto také jejichfráze a důstojnicko-úřednické průpovědipůsobí tak směšně, jako kdyby z obou ese-sáků promlouvala umělá inteligence, na-programovaná jen na určité situace; když seocitne v nové situaci, nedokáže na ni vůbecreagovat, mele zcela nesmyslně stále totéž.

Himmlerovi se podařilo pěstěním, vý-chovou, kázní vyprodukovat z průměrného

německého maloměšťáka homunkula, je-hož schopnost myslet mimo služební po-vinnosti byla minimální nebo zcela potla-čená, osobu bez vlastního úsudku, kteráplní veškeré pokyny svého pána, necouvnepřed žádným rozkazem, ale přitom zůsta-ne osobně „slušná“, resp. citově neutrální.To byl ideální SS, nový člověk, oddanýstraně a věřící v budoucnost, ideál nacis-tického nového člověka, stejně jako člově-ka komunistického; koneckonců není toi ideální firemní zaměstnanec v systémutržního hospodářství? Bylo by zajímavévědět, jak se na Höße s Eichmannem dívalHimmler. Byli to v jeho očích Leninovi„užiteční idioti“? Ideální blbci, které lzevyužít k čemukoli?

Himmler byl výjimečný zločinec, lidítypu Höße a Eichmanna je ovšem třeba seobávat mnohem víc, protože chodí všudekolem nás, žijí s námi a tváří se jako nej-spořádanější a nejslušnější občané.

ZÁVĚR, BOHUŽEL NE KONEC Chovat se slušně k okolí, milovat rodinu,za každé situace zůstat osobně slušný, to jevlastně největší či jediný trumf maloměš-ťáka, ať má dělnické povolání nebo vyso-koškolský diplom: který nenávidí nacisty,ale přitom udá souseda, že ukrývá Židy,protože to se nesmí, i když proti Židůmnic osobně nemá, a stejně tak nesnáší ko-munisty a přitom do posledního puntíkuposlušně plní všechno, co jim vidí naočích. Ačkoli se na nacisty nebo komunis-ty díval skrz prsty (i když některá jejichopatření nebyla od věci), s největší ocho-tou přijímal nacistickou propagandu, ať užšlo o parazitující, řádné práce se štítícíŽidy nebo o odbojáře označované za ban-dity a teroristy, stejně jako přijímal komu-nistické propagandistické žvásty o tom, žeunderground je skupina promiskuitníchnarkomanů nebo že disidenti jsou vypláce-ni ve valutách ze Západu apod.

Ovšem nutno říct, že Höß s Eichman-nem patřili k maloměšťácké elitě, necítili,a to jim lze věřit, k nepřátelům státu činároda nenávist. Jen se ocitli v nesprávnýčas na nesprávném místě. Kdyby žilio dvacet let později a v Československérepublice, byli by z nich jistě stejně takdobří komunisté, lidé aparátu nebo velite-lé lágru v Jáchymově a opět na jinémmístě a v jiné době by vedli spořádaný,usedlý život. Snadno si lze představitHößův stateček, s vnoučaty na dvořemezi slepicemi a s dobytkem za statkemna louce – Hößův životní sen. Osud aletomu chtěl jinak a proti tomu nikdo nicnezmůže.

(Psáno pro Rch a Babylon. Redakčněkráceno.) PETR PLACÁK

VĚSTNÍK 7/2007 15

American Jewish Committee (101) vkročildo druhého století své existence v doslovapochodovém rytmu. Letošní výroční kon-ference začínala pochodem k Bílému do-mu a skončila pochodem centrem NewYorku. První den byl věnován Dárfúru.AJC je znám tvrdou kritikou laxního po-stoje světových organizací, včetně OSN,sám se pak co nejvíce snažil pomáhat přiřešení humanitární krize, která v Súdánuvznikla v důsledku střetů mezi vládou pod-porovanými islámskými milicemi a místní-mi černošskými kmeny.

CENA JANA KARSKÉHODruhý den již pokračoval standardně – pa-ralelními akcemi, semináři, přednáškamiapod. Večer vyvrcholil předáním Výročníceny Jana Karského. Polský zpravodajskýdůstojník Jan Karski se dvakrát tajně do-stal do uzavřeného varšavského ghetta a –v přestrojení za estonského dozorce – do-konce do vyhlazovacího tábora v Belzeci.V roce 1942 o tom referoval spojeneckýmpředstavitelům. Jeho burcování veřejnostii mnoha organizací a institucí, včetně ži-dovských, vyznělo naprázdno. Považovalijeho zprávy za přehnané a nevěrohodné,jeho příběh byl pak po válce zapomenut,dokud jej znovu neobjevil režisér ClaudeLanzmann ve svém dokumentu Šoa. Kar-ski zemřel v roce 2000 ve Washingtonu,kam se po válce přestěhoval. AJC se pakrozhodl udělovat na jeho počest výročnícenu osobnostem, které se výrazně zapsa-ly při připomínání památky obětí šoaa v boji proti antisemitismu. Cenu v letoš-ním roce převzal páter Patrick Desbois,předseda výboru pro vztahy s judaismemFrancouzské biskupské konference. Tenjiž deset let dokumentuje zapomenutámísta na Ukrajině, kde byly uloženyostatky tisíců zavražděných židovskýchobětí. Snaží se získat výpovědi svědků tra-gických událostí, hovoří s místními obyva-teli a podle jejich údajů nachází dosud ne-známé hromadné hroby. Podle jeho slovbylo jen na území Ukrajiny zavražděno na1,5 milionu Židů. V pohnutém projevu vě-noval cenu památce všech zavražděnýchžidovských dětí.

Z jiného světa pocházel druhý řečníkvečera, Klaus Schwab, zakladatel a ředitelEkonomického fóra v Davosu. Z referátubyla nejpoutavější úvaha o tom, že dnesdochází k přesunu mocenských struktur zestředu společnosti na její okraje. Někdymoc získávají ti, kteří k tomu nebyli zmoc-

něni demokratickým procesy, a proto jižnemohou fungovat mezinárodní mecha-nismy, které dokážou zabránit krizím neboje řešit. Je to ovšem – podle slov profesora– někdy obtížné včas zpozorovat, tak jakoje těžké sledovat uragán z jeho oka. Vizenepříliš optimistická.

ENERGETICKÁ ZÁVISLOSTVelkým tématem nejen pro AJC je energe-tická závislost. Problémům s tím spoje-ným byla věnována řada přednášek a dis-kusí. Bývalý ředitel CIA James Woolseydal současnou krizi do souvislostí s válkouproti terorismu, s „dlouhou válkou“, jak sejí zde začíná říkat. Některé země Střední-

ho východu leží na nalezištích ropy a zem-ního plynu, které tvoří dvě třetiny celosvě-tových zásob těchto surovin. V tomtosmyslu je íránský argument o nutnosti vý-roby jaderné energie nehorázný. PodleWoolseye jde nyní o to zbavit naftu a zem-ní plyn charakteru strategické suroviny.Přirovnal to k válkám o sůl, která byla aždo vynálezu lednice jako jediný známýkonzervant také strategickou surovinou.Východiskem jsou alternativní zdroje růz-ného druhu – hybridní motory, etanola také zpětný prodej a redistribuce nespo-třebované energie.

Rabín David Rosen je ředitelem AJCpro mezináboženské záležitosti. Zabývá sevztahy judaismu s křesťanstvím a islá-mem. K pódiové diskusi si přizval Ahme-da Abbádího, generálního tajemníka prozáležitosti islámu Marockého království,a Kemala Silaye, prezidenta Centra islám-ského pluralismu z Turecka. Ti předvedlinázorně, jak se mohou názory muslim-ských představitelů diametrálně lišit. A toje Maroko považováno za velmi liberální

zemi, kdežto Turecko mívá někdy nálepkuzemě fundamentalistů. Podle prezentacepanelistů by mohl být opak pravdou.

BUDOUCNOSTVelmi živě působilo vystoupení tří mladýchIzraelců, kteří předvedli jiskřivý a kritickýobraz budoucnosti Izraele.

Gidi Grinstein mluvil o mezinárodnípolitice Izraele a hned v úvodu zdůraznil,že v současné době nejde jen o původní si-onistickou vizi, kdy všichni Židé budou žítv Izraeli, nýbrž o globální hledisko, kde jerovnocenně vnímán Izrael a světové židov-ské komunity. Všichni jsme dnes spojeninejen poutem rodovým, náboženským,etickým atd., ale také zcela prakticky,máme internet, mobilní telefony, můžemespolu komunikovat. Někdy se ovšem do-stáváme do situace, že to, co je dobré proIzrael, nemusí být dobré pro diasporu

a obráceně. To v posled-ní době platí hlavněv oblasti mediální pre-zentace Izraele. Grinsteinpak zmínil zajímavý ter-mín: přidaná židovskáhodnota. Co to zname-ná? Židé, kteří přijedoudo Izraele, se zde ihnedmohou cítit jako doma.Izraelci, kteří se roz-hodnout žít ve světě,však jen těžko navazujívztah k místní židovskéobci. Jejich životní zku-šenost je totiž nikdy ne-nutila žít v komunitě.

A to je třeba oboustranně změnit.Dan Ben-David je sociolog, působí na

Telavivské univerzitě. Zabýval se mimo-řádnými změnami v izraelské společnosti,v poslední době. Mluvil dokonce o příbě-hu dvojího Izraele. Na jedné straně jdeo jednu z nejúspěšnějších a nejrychlejirostoucích ekonomik, na stranu druhoudochází k rapidnímu zvýšení hranice bídy,úpadku sociální péče a k alarmujícímupropadu všeobecné vzdělanosti. To všedokládal na statistikách. Podle něj je nej-vyšší čas začít s reformami.

Einat Wilfová, bývalá asistentka ŠimonaPerese a členka ústředního výboru Stranypráce s vizáží topmodelky, se zabývalaotázkou, proč se dnes mladí lidé v Izraeliodmítají ve větší míře angažovat v politi-ce. Jako jinde ve světě mají i mladí Izrael-ci možnost realizovat se v jakémkoliv obo-ru, od filosofie až po špičkovou výpočetnítechniku. Politická kariéra je však zde pro-jevem současné formy sionismu – sebere-alizace ve prospěch židovského lidu. A jejisté, že o ni mnoho lidí stojí a bude stát.

16 VĚSTNÍK 7/2007

STO PLUS JEDNAVe Washingtonu proběhla zajímavá konference AJC

Alegorický vůz v průvodu Israel Parade v New Yorku. Foto archiv.

Jde jen o to, aby to byli lidé kvalitní a cha-rakterní. Některé problémy, kterým dnesIzrael čelí, jsou podle Wilfové způsobenynedokonalým systémem, ale často i nedo-statkem charakteru některých politickýchpředstavitelů. To může mladé lidi odradit.A proto, než někdo začne uvažovat o poli-tické kariéře, měl by v první řadě dobřeznát sám sebe. Aby věděl, jak se bude cho-vat třeba v krizových situacích, a nebylsám sebou překvapen. Návod platný nejenv Izraeli.

V rámci konference se konaly i dva na-rychlo svolané semináře. V prvním prezen-toval Paul Goldenberg projekt vzdělávánípolicistů v zemích OECD. Jde o úspěšnouiniciativu, na níž se významně podílí AJCa díky níž se policisté v mnoha zemích se-znamují s problematikou antisemitismua jeho projevů. To je pak důležité při kvali-fikaci trestných činů.

Druhý seminář byl věnován problemati-ce restitucí židovského majetku. Na rozdílod Česka není tato věc ve většině evrop-ských zemí zdaleka uzavřena. Vedle ředi-tele AJC pro mezinárodní vztahy rabínaAndrew Bakera, z jehož iniciativy se set-kání konalo a který jej moderoval, vystou-pil i zástupce Světové židovské restitučníorganizace (WJRO) Chaim Chesler, kterýpro mnohé překvapivě prohlásil, že po-kud budou židovské majetky vráceny,musí zisk z nich jednoznačně zůstat v ze-mích jejich původu, aby v prvé řaděsloužil místním židovským komunitám.Prohlášení, které přichází nejméně s dese-tiletým zpožděním.

Prezidentský úřad bývá svěřen význam-ným osobnostem z řad AJC na tři roky. Le-tošním zasedáním uplynul tento mandátpro prezidenta E. R. Goodkinda a na jehomísto byl zvolen Richard Sideman, absol-vent Harvardu a významný daňový práv-ník, který se od r. 1982 podílel na činnostimnoha výborů AJC a po čtyři roky vedljeho pobočku v San Francisku.

Závěrečný pochod se konal v New Yor-ku, kam byla většina účastníků z Was-hingtonu dopravena autobusy. Israel Pa-rade je jedinečnou každoroční akcí, kterése účastní snad všechny židovské institucev USA. Letos přišlo víc než sto tisíc lidí.Letní počasí a nadšení brzy zachvátilyi největší skeptiky – většinou z bývalýchsocialistických zemí –, kterým se do obdo-by prvomájového průvodu moc nechtělo.Jenže tady se jednalo o něco úplně jiného.Manifestace radosti a hrdosti mezi mrako-drapy a zelení Central Parku je jedineč-ným zážitkem. A nemohla ji pokazit aniskupinka ultraortodoxních chasidů předhotelem Plaza, kteří mávali palestinskýmivlajkami. TOMÁŠ KRAUS

Krvavé srážky mezi palestinským Hamá-sem a Fatahem si při posledních bojích vy-žádaly více než sto mrtvých. Od roku 2006pak již hodně přes 600 – jen o málo méněnež za stejné období při střetech ozbroje-ných Palestinců s izraelskou armádou.V bojích znepřátelených palestinskýchstran došlo k činům, které otřásly i otrlýmiválečnými zpravodaji. Člen osobní ostrahypalestinského prezidenta Abbáse, pětadva-cetiletý Mohamed Sweirki, byl v Gaze une-sen militanty Hamásu, vyvlečen na střechupatnáctiposchoďového domu a shozen dolů.Znepřátelený Abbásův Fatah reagoval vestejném stylu: chycený aktivista Hamásubyl vyhozen z 12. patra.

Toto jsou zřejmě nejkřiklavější přípa-dy krutosti, o níž však média referují jenvelice zdrženlivě. Před většinou světovéveřejnosti tak zůstávají až na výjimky za-mlčeny další zločiny v Gaze: zajatí pří-slušníci Fatahu byli zabíjeni před očimasvých manželek a dětí výstřely do hlavy.Unesenému lékaři Fájezovi al-Barráví-mu, známému příznivci Hamásu, prostří-leli rivalové z Fatahu našestkrát nohya pohodili ho na ulici. Militanti z obouznepřátelených stran často užívají stře-chy nemocnic či jejich území jako paleb-ná stanoviště, takže odvetná střelba ničínemocniční budovy, ohrožuje jejich per-sonál a pacienty.

Proč o tom všem mluvím? Svět si na-vykl měřit na Blízkém východě dvojímmetrem. Na jaře 2002 rozpoutali Pales-tinci bezprecedentní vlnu teroru v Izraeli.V krátké době bylo při sebevražednýchatentátech zabito na 130 civilistů, stovkydalších byly zraněny. Poté, co při sváteč-ní pesachové večeři v hotelu v Netanji za-

hynulo rukou teroristy 30 převážně star-ších lidí, zahájil Izrael vojenskou opera-ci. Během bojů v Džanínu byl svět zapla-ven zprávami o izraelských masakrech,válečných zločinech a hromadných hro-bech palestinských civilistů. Humanitárníorganizace a světoví státníci se předháně-li v odsudcích izraelských zvěrstev. Co natom, že se nakonec ukázalo, že v Džanínubylo zabito 56 převážně ozbrojených Pa-lestinců a přibližně stejně izraelských vo-jáků? Svět již měl o izraelské bestialitějasno.

V létě 2005 se Izrael z Gazy stáhl a ponecelých dvou letech jsme zde svědky ob-čanské války mezi Palestinci. Tam, kdemohl a měl být základ palestinského státu,se páchají obludné zločiny, ale svědomísvěta je tentokrát klidné. Ministři zahrani-čí členských zemí Ligy arabských státůoznámili, že ustanoví vyšetřovací komisi,a „rozhodně odsoudili kriminální činy“.Světoví politici, jindy tak pohotoví v od-souzení Izraele, nyní mlčí. A z médií, kte-rá jsou k Izraeli setrvale kritická, dokoncecítíme podporu danému vývoji. „Éra spra-vedlnosti a islámského práva nadešla,“vzkázal mluvčí Hamásu Islám Šahawán.

Komunistům více než blízké Haló novi-ny komentují vývoj takto: „Sídlo bezpeč-nostních složek hnutí Fatah v Gaze … do-byli muži z Hamásu, kteří bojují proti

korupčnímu režimu Fatahu a za lepší životizraelskou okupací zbídačených širokýchvrstev Palestinců.“

Jen tak dál. Jsou to vskutku danajskédary těm, kdo sní o demokratické Palesti-ně po boku demokratického Izraele.

LEO PAVLÁT

(Psáno pro Rádio Česko a Rch.)

VĚSTNÍK 7/2007 17

DVOJÍ METR NA BLÍZKÝ VÝCHOD

Bojovníci Hamásu v kanceláři palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse (15. 6. 2007). Foto ČTK.

Pod titulkem „Kain a Abel: Bratříčku, kdejsi?“ otiskla Mladá fronta Dnes (26.5.) za-myšlení nad klasickým příběhem. Soudímj., že „Kain znamenal další krok na cestělidstva k úplné zkaženosti, ale na druhoustranu – na rozdíl odjeho otce Adama – dlerabínských výkladůobjevil něco důležité-ho, totiž pokání“. ■■

Média (např. iDNES,14.6.) přinesla nekro-log na barona Guyhode Rothschilda (98).■■ „Nevím, jak lze de-finovat chytrost, alehistorický zájem všechŽidů o vzdělání sebesamých, a zejménadětí, je fenomén, kterýnení příliš vidět mezijinými národy,“ píšečtenář Reflexu (21.6.) v reakci na článeks námětem „Proč jsou Židé nejchytřej-ší?“. ■■ Vzpomínání Oldřicha Stránského(86) na zážitky z pracovních a koncentrač-ních táborů otiskl Havlíčkobrodský deník(23.6.) s podtitulkem: „Zažil bombardová-ní a dnešní debatu o radarové základně ne-chápe, je jednoznačně pro.“ ■■ Rokycan-ský deník (23.6.) otiskl dopis čtenářeo rokycanské veřejné debatě na téma ame-rický radar v Čechách. Odpůrci mu prýpřipomínali agitátory po r. 1948, jedenz debatujících vyjádřil nakonec přesvěd-čení, že „Hitler měl všechny Židy vy....“Autor poslední slovo vytečkoval a dodaljen: „Hrůza!“ ■■ Média připomněla tragic-ký osud švédského diplomata Raoula Wal-lenberga, který v r. 1944 zachránil mnohodesítek tisíc maďarských Židů, v lednu1945 byl zatčen NKVD a záhadně zmizelkdesi ve stalinských vězeních. MfD (20.6.)píše: „Wallenberg patří mezi největší hrdi-ny 2. sv. války, jeho strom právem stojív Jad vašem, má sochu v Budapešti a jakodruhý člověk na světě získal čestné občan-ství Spojených států. Jeho životem se za-bývají stovky knih a tisíce článků...“ ■■

MfD (23.6.) a A2, kulturní týdeník (20.6.) přinesly recenzi vzpomínkové knihyTomana Broda Ještě že člověk neví, co hočeká; A2 na okraj připomíná, že budoucíhistorik byl „ryze český chlapec“, jehožjméno matka objevila ve známé básni K. J.Erbena. ■■ Pod titulkem „Němci se na ne-dotknutelnost Davidova národa ptají stálečastěji“ otiskl týdeník Týden (1.7.) úvahu,v jejímž závěru čteme: „Německo zatím

zůstává zajatcem své historie. Poválečnágenerace se většinou za holocaust stydía přijímá svou historickou odpovědnost.Touha po normálních vztazích s Židy jeovšem zřejmá. Patří k tomu možnost kri-

tizovat nejen je, alei židovský stát. Je alepodobná normalita,navíc ve stínu vyvraž-dění šesti milionůŽidů, vůbec možná?“■■ U příležitosti výro-čí atentátu na Heydri-cha připomněl Hra-nický týden (22.6.)osobnosti regionu po-pravené za stannéhopráva a uvedl, že „nej-masovější vražda v dě-jinách Hranic bylapřipravena ještě zaHeydricha“ – likvida-

ce místních Židů. ■■ Pod titulkem „Ztrace-ný poklad z Michelské synagogy“ píšeMfD (21.6.) krátce o historii více než 1500svitků Tóry z českých a moravských obcí,které byly v dnes zapomenutém chrámuuloženy po 2. světové válce. ■■ Z obsáhléreportáže ze „vzorového islámského státuOmánu“ v deníku Právo (21.6.) plyne řadapoučení. Jen dvě na ukázku: „Není náho-dou osvícený ... totální vládce lepší nežnaše upachtěná, postnormalizační a proko-rumpovaná demokra-cie?“ „Když se zdraví-te s muslimem, dejtepozor, abyste místoSalaam neřekli Ša-lom.“ ■■ „Není divu,že kvůli izraelskémupolitikovi Natanu Ša-ranskému přijel doPrahy na setkání disi-dentů z celého světajeho obdivovatel Geor-ge W. Bush,“ píšíHospodářské noviny(12.6.). „I první mužSpojených států budejednou jen bývalýmprezidentem, kdežtoŠaranský (59) už na-dosmrti zůstane hrdinou, který přežil devětlet sovětského kriminálu, včetně lágru naSibiři.“ ■■ Nabucco začíná ovládat zdejšíoperní jeviště. Brno, kde představujev tuto chvíli Verdiho opera „fenomén“, za-žilo „nevídanou věc: publikum doslovaburácelo po celé představení“ a sbor Židů

museli pěvci opakovat. „Nic podobného sepředtím ani potom v brněnské opeře nesta-lo... právě se rodí legenda,“ píše MfD(9.6.). Podle stejného listu (22.6.) stejnouoperu jako poslední premiéru sezonychystá také Divadlo J. K. Tyla v Plzni, re-žii má německý režisér Darius Etemadieh.■■ „Prominent, zavalený kostlivci“ – taknazvala MfD (23.6.) svůj nekrolog za bý-valého rakouského prezidenta a šéfa OSNKurta Waldheima. HN (15.6.) daly nekro-logu titulek „Zemřel muž, kvůli němužRakušané odhalují minulost“. ■■ LN (12.6.)referovaly o Světovém židovském kongre-su, jehož prezidentem byl zvolen RonaldLauder (73). ■■ Moje Ostrava (2.6.) přine-sla článek na téma „Jak to kdysi bylo s pří-chodem Izraelitů do města“ a konstato-vala, že „doménou jejich podnikání bylypředevším obchod a nájmy pohostinství“.■■ Pod malebným titulkem „Odchycenápouštní liška“ se rozepsaly LN (26.5.)o německém polním maršálu Rommelovi,který požíval jistou úctu i po válce prosvou možnou účast na atentátu na Hitlerav r. 1944. Dokument TV ZDF však obje-vil, že Rommel hrál „klíčovou roli v plá-nech na dobytí Palestiny a vyhlazení Židůna Blízkém východě“. ■■ MfD (7.6.) pře-vzala krátkou zprávu z ČTK, že poblížOděsy ve vesnici Gvozovka byl objevenmasový hrob několika tisíců zavraždě-ných Židů. ■■ Havlíčkobrodský deník(20.6.) v kratičké recenzi monodramatuna motivy prózy Ladislava Fuchse PanTheodor Mundstock píše, že tvůrce před-stavení Jaroslav Achab Haidler, herec

„s vizáží Žida a ne-uvěřitelným výra-zovým potenciálemvtáhl diváka do svýchobav z transportu zadruhé světové válkynaprosto dokonale.Navíc výborně zvládli diskuse s fiktivnímipostavami“. ■■ Ná-chodský deník (8.6.)zaznamenal zážitkystudentů gymnáziav Novém Městě nadMetují z Osvětimi. ■■

„Po náchodských Ži-dech mnoho stop ne-zbylo,“ konstatuje sev titulku článku MfD

(29.5.). ■■ Podle Náchodského deníku(22.6.) Harissia special ze sbírky kaktusůJaroslava Žida se předešlého dne „před 20.hodinou začala otevírat, o dvě hodiny po-zději silně zavoněla, aby nalákala můrya noční motýly k opylení, a do rána uva-dla“. (tp)

18 VĚSTNÍK 7/2007

ZTRACENÝ POKLAD Z MICHLE ... a jiné události

/Vybráno z českého tisku/

Kresby Antonín Sládek.

Ještě než si stačil Izrael připomenout vý-ročí únosu desátníka Gilada Šalita doGazy a dalších dvou vojáků do Libanonu,rozjely se události, jež překryly bilanciroku poznamenaného druhou libanonskouválkou. Přesněji řečeno ji vyjevily v aktuál-ním světle.

Už dlouho se v médiích objevují výrazy„Hamástán“ a „Fatahstán“. Vysvětlují roz-díl mezi dvěma částmi Palestinské samo-správy – Gazou (1,5 milionu obyvatel),ovládanou radikálně islamistickým Hamá-sem, a Západním břehem Jordánu (2,5 mi-lionu obyvatel), ovládaným revolučně se-kulárním Fatahem. Onen rozdíl byl téměřpůl roku překryt palestinskou vládou ná-rodní jednoty. Politicky slabší Fatah pre-zidenta Mahmúda Abbáse v ní dal legi-timaci Hamásu, který se tak podílel navýkonné moci, aniž by přistoupil na pod-mínky Izraele i světového společenství:uznat Izrael, uznat předchozí dohody pa-lestinské reprezentace s židovským státema zříci se násilí.

V polovině června se ale novinářskéklišé stalo realitou. Ozbrojenci Hamásuběhem krvavých bojů ovládli Fatahem ří-zené instituce (policie, bezpečnost, roz-vědka) i celé pásmo Gazy, prezident Ab-bás nato v Ramalláhu odvolal dosavadníspolečnou vládu a jmenoval nouzový ka-binet. Jenže jeho rozhodnutí jsou akcep-tována právě jen na Západním břehu, ve„Fatahstánu“, zatímco v Gaze, v „Hamástá-nu“, má výhradní slovo Hnutí islámskéhoodporu.

Teprve na tomto pozadí můžeme sledo-vat konkrétní události v Izraeli. Patří semnávrat Ehuda Baraka do politiky, jenž na-hradil Amira Perece v čele Strany prácei ministerstva obrany. A nepřímo sem mů-žeme zařadit i volbu Šimona Perese hla-vou státu. Izraelský prezident má jen cere-moniální roli, ale světem protřelý politik,vyjednavač a mírový nobelista z roku1994 udělá jistě vše pro to, aby i ve svých83 letech úřad zviditelnil.

EHUD BARAK S. R. O.Izrael si tak trochu připomněl léto 2006.Jenže za loňské koordinované ofenzivyz jihu a severu (rakety z Gazy i Libano-nu) vládl Palestinské samosprávě samot-ný Hamás, zatímco letos měl být umrav-něn v rámci vlády národní jednoty. Což seukázalo jako fikce.

Stačí nahlédnout do chronologie obětíraket: 2006 – v březnu zabiti dva beduíni,v červenci zabit izraelský civilista, v listo-padu žena ve městě Sderot, shodou okol-

ností u domu ministra obrany Perece.2007 – v květnu zabita chodkyně a poté ři-dič ve svém autě. Obyvatelům nejhůře po-stiženého města Sderot, které se v doběútoků vylidnilo z 20 tisíc na asi 10 tisícduší, šlo jen těžko vysvětlit, jaký význammá palestinská vláda národní jednoty.

Ehud Barak byl do čela Strany prácezvolen v primárkách ještě předtím, nežHamás ovládl celou Gazu, ale již v atmo-sféře zesíleného ostřelování raketami, tedyočividně jako „muž do nepohody“. Přitomizraelský tisk se už delší čas pozastavovalnad tím, že nikdo přesně neví, na jakémbyznysu Barak zbohatl za šest let, co ode-šel z vysoké politiky (byl premiérem v le-tech 1999–2001, poté založil společnost

Ehud Barak Limited). Jenže to, co je proaspiranta na veřejné funkce v demokraciiminus, bylo po zkušenosti s odborářskýmpředákem Perecem překryto potřebou ná-vratu osvědčeného lídra s vojenskou zku-šeností.

Teprve uvidíme, jak se bude vyvíjetvztah k rozštěpené Palestinské samosprá-vě. Zatím se celý Západ staví jednoznačněza Abbásův Fatah. USA a Evropská unieoznámily, že obnovují pomoc Palestincůmzadržovanou více než rok – od ustavenívlády Hamásu. Izrael ohlásil, že novémukabinetu uvolní stejně tak dlouho zadržo-vané peníze z vybraných palestinských

daní (700 milionů dolarů). Nikdo ovšemneví, jak se vyvine vztah k vyhlášení pa-lestinské státnosti, čímž zejména Evropapodmiňuje urovnání na Blízkém východě.„Doufáme, že se palestinské strany usmí-ří,“ řekl evropský zmocněnec pro zahra-niční politiku Javier Solana. Ale o co kon-krétního tuto naději opírá? Bude Západvčetně Izraele stále sázet na kabinet Fata-hu vládnoucí pomocí dekretů prezidentaAbbáse? Pomine natrvalo demokratickyzvolený parlament s většinou Hamásu?Podpoří ustavení Státu Palestina (na jakémúzemí?), nebo „Fatahstánu“? Odpovědi natyto základní otázky se zatím ve slovechpolitiků neobjevují.

POSLEDNÍ STŘEDOEVROPANO to zajímavější je volba Šimona Pereseprezidentem. I když je tento úřad formál-

ní, pro názorný obraz stačí při-pomenout některé prezidenty.Jicchak Navon (1978–83) pro-slul jako první zástupce sefar-dů ve vysoké politice. ChaimHerzog (1983–93) navštíviljako první hlava židovskéhostátu Německo. Jeho nástupceEzer Weizman (1993–2000)coby absolvent leteckého vý-cviku v Českých Budějovicíchchoval k Čechám nostalgii, ježvyvrcholila v roce 1996 – přinávštěvě Prahy se dozvědělo úmrtí Francoise Mitterranda,bezprecedentně vzal na palubuizraelského „Air Force One“Václava Havla a letěli spolu doPaříže na státní pohřeb. Z tétoživé tradice se vymkl nevýraz-ný Moše Kacav (2000–07), od-cházející z úřadu s obviněnímze sexuálního obtěžování.

Peres je asi posledním stře-doevropským rodákem ve vy-soké izraelské politice. Narodilse jako Szymon Perski 2. srpna1923 v tehdejším východním

Polsku. Neměl talent pro oslnivou politic-kou dráhu, a přestože byl dvakrát premié-rem (1984–85, 1995–96), bylo to na zá-kladě politické dohody, respektive v rámcinástupnictví za zavražděného JicchakaRabina. První volený post získal až nynív 83 letech. Nicméně v historii zůstane za-psán jako člověk, který má lví podíl na iz-raelské jaderné technologii. Získal ji předpůlstoletím díky Francii. Bude zajímavésledovat, jak se izraelsko-francouzskévztahy rozvinou v éře prezidentů Peresea Sarkozyho. Zdá se, že kdo sází na zlep-šení, moc neriskuje.

ZBYNĚK PETRÁČEK

VĚSTNÍK 7/2007 19

IZRAEL: Peres mezi Hamástánem a Fatahstánem

Dům ve Sderot zasažený raketou z Gazy (29. 5. 2007). Foto autor.

Kalendárium

Před 160 lety, 4. 7. 1847, se ve Čkyni na-rodil český právník ALOIS ZUCKER. Vy-studoval práva na Karlově univerzitě, kdepozději sám vyučoval; patřil k těm nemno-ha židovským učitelům, kteří začali působitna české větvi tehdy čerstvě rozdělenéhopražského vysokého učení, byl profeso-rem trestního práva, v l. 1985–97 dokonceděkanem právnické fakulty. Je autoremprávnických a kriminalistických prací,v nichž se snažil prosazovat nejrůznější re-formy trestního práva v Rakousku-Uher-sku (mj. zrušení trestu smrti). Byl poslan-cem říšské rady a členem České akademievěd a umění. Patřil k první generaci příz-nivců českožidovského hnutí, která uspě-la: byl protektorem první českožidovskéorganizace Spolku českých akademiků--židů (zal. 1876), jež se hlásila k odkazubásníka Siegfrieda Kappera a dala si zaúkol šířit mezi Židy lásku k české vlastia českému jazyku.

Před 150 lety, 9. 7. 1857, se v Liberci na-rodil ADOLF MENZEL. Vystudoval právana pražské univerzitě, na rozdíl od Zucke-ra však kariéru udělal na univerzitě v hlav-ním městě: působil tu jako profesor správ-ního a trestního práva, r. 1915 byl zvolenrektorem. Patřil k nejvýznamnějším ra-kouským právním odborníkům: byl čle-nem vídeňské Akademie věd, říšskéhosoudu a v l. 1918–30 viceprezidentem ra-kouského správního soudu. Zajímal setaké o veřejné právo a sociálně politickézákonodárství, věnoval se i historii, filoso-fii a sociologii. Zemřel ve Vídni v čase,kdy se jeho svět zhroutil, 12. 8. 1938.

Před 220 lety, 10. 7. 1787, se narodil JO-HANN EMANUEL VEITH, jehož životní běhse všemi zvraty a tužbami by mohl sloužitjako příklad při výkladu na téma: úskalísetkání kultur. Vyšel z přísně ortodoxnírodiny, která ho předurčila k rabínskémustudiu, avšak – jsme na samém počátku „ži-dovského osvícenství“ – když se chtělvzdělávat i v profánních vědách, odmítla hopodporovat. Vystudoval medicínu v Prazea Vídni, kde se pak živil jako ředitel veteri-nární školy, ale jeho zájmy ho táhly jinam:brzy uplatnil svůj básnický talent a byl ob-líbencem vídeňských židovských salonů.Roku 1816 náhle konvertoval, vystudovalkatolickou teologii, byl vysvěcen na knězea vstoupil do řádu redemptoristů. Po něko-lika letech z řádu odešel a věnoval se tomu,co ho bavilo nejvíc: literatuře, homeopatic-ké léčbě a kazatelství (v l. 1847–55 kázalúspěšně i v Praze). Je autorem teologic-

kých, uměleckých i odborných děl. Zemřel6. 11. 1870 ve Vídni.

Před 25 lety, 18. 7. 1982, zemřel v Bosto-nu ROMAN OSIPOVIČ JAKOBSON, jedenz nejvýraznějších představitelů lingvistiky20. století, jehož život, dílo a vliv tohotodíla by mohly sloužit jako školní příkladpodařeného setkání více kultur. Jakobsonpatřil stejnou měrou čtyřem kulturnímprostředím: ruskému, českému, židovské-mu a americkému a zároveň výrazněovlivnil vývoj ve svém oboru. Narodil se11. října 1896 v Moskvě, od r. 1921 žilv ČSR, zprvu ve službách bolševické vlá-dy, posléze jako pedagog a učenec: stal seprofesorem ruské filologie a staročeské li-teratury na brněnské univerzitě, byl členemavantgardní skupiny Devětsil a předevšímzakladatelem a předsedou dodnes věhlasné-ho Pražského lingvistického kroužku, kte-rý studoval vzájemné vztahy prvků a slo-

žek jazyka v rámci jazyka jako systému.V roce 1939 emigroval do USA, kde až dosvé smrti působil na předních vysokýchškolách. Soupis jeho prací by zabral pod-statnou část našeho časopisu, my si tu při-pomeneme alespoň dvě česky psaná díla:Základy českého verše (Praha, 1926) a Řeča písemnictví českých Židů v době přemy-slovské (New York, 1957).

Před 100 lety, 22. 7. 1907, se v Brtniciu Jihlavy narodil BARUCH (BENEDIKT)KURZWEIL. Podobně jako jeho otec získalrabínské vzdělání a aprobaci. Roku 1939odjel do Palestiny, kde učil na vysoké ško-le v Haifě; roku 1955 obdržel profesuruhebrejské literatury na Bar-Ilanově univer-zitě. Je představitelem moderní hebrejskéliterární kritiky, pozoruhodným komentá-torem největších děl hebrejské (i světové)literatury a také významným kulturnímhistorikem; jeho kritiky a další texty otiště-né v Haarecu a jiných izraelských periodi-kách byly oblíbené pro svůj často polemic-ký styl, plný ironie a důvtipu. Zemřel předtéměř 35 lety, 24. 8. 1972 v Tel Avivu. tp

SPOLUPRACOVNÍCI STB

Tento sloupek navazuje na text ing. KarlaWienera, který autor na žádost redakceuveřejnil v minulém čísle Roš chodeš(str. 20). Šlo o reakci na článek ing. TomášeJelínka v deníku The Prague Post (25. 4.2007), v němž byl tajemník FŽO TomášKraus označen za spolupracovníka StB.Původní plán byl otisknout všechny tytotexty současně. Nedošlo k tomu z redakč-ních důvodů.

Z vyjádření dr. Tomáše Krause:Otázku údajné spolupráce s StB jsmev rámci Federace židovských obcí řešili jižna počátku 90. let. Konstatovali jsme, žepodle zákona není pro funkce v jejím rám-ci vyžadováno lustrační osvědčení. Lidem,uvedeným v seznamech, bylo přesto dopo-ručeno, aby své jméno očistili soudní ces-tou. Sepsal jsem nejdříve své zkušenostia předal příslušné komisi jako čestné pro-hlášení. Tam jsem konstatoval, že jsem ni-kdy žádnou spolupráci s StB – přes dlou-hodobý a intenzivní nátlak – nepodepsal.Na doporučení několika právních kancelá-ří jsem další kroky nepodnikal a považovaljsem tím – a považuji stále – celou věc zauzavřenou. Případnou skandalizaci spoje-nou se soudním projednáním jsem totižpovažoval za kontraproduktivní. Je známaspousta případů, kdy se lidé sice očistili,ale špína na nich stejně ulpěla. Mnohdyjsou ve spisech uváděna tvrzení, která ne-lze nijak vyvrátit. Skandalizace by navícnepostihla jenom mě, ale celou komunitu,přinejmenším by na ni vrhla špatné světlo.

Vždy jsem však o celé věci otevřeněmluvil a byl jsem připraven vydat svědec-tví příslušným institucím, které se tím bu-dou seriózně zabývat, ať už ÚDV či Ústavpaměti národa. Ale jako svědek, nikolijako strana soudního sporu.

Za Federaci židovských obcí bych ráduvedl, že se prezidium nedávnými článkying. T. Jelínka zabývalo a konstatovalo, ževysvětlení dr. Krause, jež má k dispoziciv písemné podobě, považuje za dostačují-cí. T. Kraus, jak sám uvádí, dlouhodobémunátlaku StB nepodlehl a spolupráci s níneuzavřel. To lze zjistit i z materiálů, kteréna něho byly vedeny a které dnes jsou, stej-ně jako rozhodující většina všech osob-ních svazků tohoto typu, prostřednictvímarchivu MV ČR obecně dostupné. Nenítaké od věci připomenout, co napsal T. Je-línek v Rch 8/2004: „Lidem, kteří píší donovin své radikální názory, chybí snad pudsebezáchovy. Takový postup poškozujenaši pospolitost a dává prostor pro anti-semitská vyjádření.“ Zdá se, že změnilnázor. JIŘÍ DANÍČEK

20 VĚSTNÍK 7/2007

Foto archiv.

ŽIDOVSKÁ KULTURA V HOŘOVICÍCHVe dnech 15.–16. června 2007 se konalyv budově bývalé synagogy v Hořovicích Dnyžidovské kultury, které organizovala Mgr.Drahomíra Dušková-Havlíčková, farářkamístního kostela Českobratrské církve evan-gelické. Synagoga a kostel v Hořovicích jsoutotiž jedna a táž budova.

První židovské rodiny se v Hořovicíchusadily v 15. století; v 17. a 18. století seŽidé museli z města vystěhovat a mohli sesem vrátit až v 19. století. Místní židovskáobec byla založena v roce 1875, v roce1930 zde bylo evidováno 50 členů. Jménaposledních významných reprezentantů ŽOjsou napsána na pamětní desce uvnitř bu-dovy, kde je také uvedeno jméno méhopradědečka – Jakuba Abelese. Před válkoutvořili Židé výraznou součást hořovickéspolečnosti; z nacistických koncentračníchtáborů se jich vrátila jen hrstka, obec se jižneobnovila a budova synagogy připadlaČeskobratrské církvi evangelické.

V rámci letošních Dnů židovské kulturychtěli místní členové farního sboru připo-menout historii hořovické Jubilejní syna-gogy (stojí ve Valdecké ulici 408), kteráv roce 2004 oslavila sté výročí existence.Tehdy se o výročí příliš nemluvilo, takželetos se vlastně konala dodatečná „naroze-ninová oslava“.

V přednáškách pro děti a dospělé, kteréorganizovalo Vzdělávací a kulturní centrumŽidovského muzea v Praze, se připomenulosud židovské komunity v Hořovicícha okolních obcích a diváci se seznamovalise židovskými zvyky a tradicemi.

Kromě přednášek vystoupil také pěvec-ký soubor HaChucpa a divadelní souborFeigele. Malí a velcí herci zahráli příběho královně Ester. Akce měla velký úspěcha všichni doufají, že se Dny židovské kul-tury stanou v Hořovicích dobrou tradicíi pro další roky.

Vida Neuwirthová

KONCERTY V JERUZALÉMSKÉ A ŠPANĚLSKÉ SYNAGOZE■ Na programu prázdninových koncertův Jeruzalémské a Španělské synagozev Praze jsou vrcholná díla houslových vir-tuosů – původní skladby a transkripce odF. Kreislera a J. Heifetze.

Na programu jsou slavná díla z různýchobdobí, barokem počínaje a moderní hud-bou a jazzem konče (Bach, Corelli, Mo-zart, Beethoven, Mendelssohn-Bartholdi,Čajkovskij, Prokofjev, Gershwin apod).Termíny koncertů: Španělská synagoga –19. 7., 26. 7., 2. 8., 9. 8. vždy od 19 hodin;Jeruzalémská synagoga: 1. 8., 14. 8. (vždyv 19.00).

OD TÉ DOBY VĚŘÍM NA OSUD■ Pod tímto názvem je do 22. červencev Galerii Roberta Guttmanna v Praze pří-stupná výstava o transportech protektorát-ních Židů na území Polska v letech 1941––1942. Archivní dokumenty a dobové fo-tografie doplňují filmové záběry rozhovo-rů s pamětníky.

VÝSTAVY ALEŠE VESELÉHO■ Během podzimu lze zhlédnout dvě vý-stavy děl jednoho z našich nejzajímavěj-ších současných umělců, sochaře AlešeVeselého: do 16. září v prostorách Výcho-dočeské galerie na zámku v Pardubicícha do konce října na nádvoří hradu Kleno-vé a v budově purkrabství.

BOSKOVICE 2007■ Již po patnácté se koná Festival pro ži-dovskou čtvrť v Boskovicích, letos v ter-mínu 19.–22. července. Na festivalu seuskuteční řada koncertů, divadelních před-stavení, filmových projekcí, výstav, autor-ských čtení a dalších akcí, mnohé z nichs židovskými tématy. Bližší informace zís-káte na adrese www.unijazz.cz.

HOLEŠOV 2007■ Od neděle 29. 7. do soboty 4. 8. se usku-teční Festival židovské kultury v Hole-šově. Jedno z témat je „Židé v zámoří“,koncerty jazzové hudby či setkání se spi-sovatelem Arnoštem Lustigem. Podrobnýprogram viz www.olam.cz.

TŘEBÍČ 2007■ Třebíčský festival židovské kulturys názvem Šamajim se koná ve dnech2.–4. srpna. Ve zdejší Zadní synagoze seuskuteční koncerty, přednášky, besedya filmové projekce, navíc ochutnávka ko-šer nápojů od firmy R. Jelínek. V sobotuv 18.45 se na své místo v synagoze vrátí

původní pergamenový svitek Tóry. Vícena www.samajim.cz.

BÝVALÍ SPOLUŽÁCI■ Do konce září je v plzeňské Staré sy-nagoze otevřena výstava Spolužáci, osu-dy židovských studentů gymnázia naMikulášském náměstí v Plzni. Předsta-vuje výsledky pátrání skupinky součas-ných studentů zdejšího gymnázia poosudech „bývalých spolužáků“ v doběnacismu.

STIPENDIUM DO SOUTHAMPTONU■ Univerzita v Southamptonu (Velká Bri-tánie) poskytuje pro příští školní rok jednostipendium pro občany členských zemíEU ze střední a východní Evropy. Magis-terské stipendium je určeno pro obor ži-dovská historie a kultura. Bližší údaje nawww.parkes.soton.ac.uk/ma.htm.

PÁTRÁNÍ PO OBRAZECH ■ Hledám všechny dostupné informaceo předválečných obrazech mé tety HellyGuthové ve snaze zjistit cokoli o jejichosudu, získat jejich barevné fotografie,případně možnost zapůjčení pro připravo-vanou výstavu jejího díla. Jakoukoli infor-maci s radostí přijmu na e-mailové adrese:katerys@hotmail.com.

AD: TŘI RABÍNI V SÁLE (RCH 6/07)V minulém čísle Roš chodeš byla uvede-na chybná informace o diskusi rabínů.Evropské reformní židovství se řídí stan-dardem Evropského Bet Dinu, kterýuznává tradiční pojetí židovského půvo-du po matce.

Přesto jsme maximálně inkluzivní účastidětí, které mají jenom židovského tatínka,na životě komunity a jejich vzdělávacíchmožnostech.

V případě dospělých je potřeba rozlišo-vat mezi stránkou obsahovou a formální.Obsahově není Žid po tatínkovi nežid, alepatří k zera jisrael, semeni izraelskému.Formálně je však patrilineární Žid zván,snad i snažně žádán, k vyjasnění statusupřed Bet Dinem, od kterého zavisí formál-ní uznání židovského statusu se všemi ná-slednými náboženskými právy.

Bezpochyby je přístup k patrilineárnímŽidům odlišný od externích konverzí neži-dů co do časových i organizačních nároků.To proto, že tento krok považujeme za ti-kun olam, nápravu světa v situaci, která jenám všem – ruku na srdce – nepříjemná.

Přesto je matrilinearita podstatným zna-mením spojitosti s židovským národem,zvláště s konzervativním židovstvím.

Rabín Dr. Tom Kučera

VĚSTNÍK 7/2007 21

KULTURNÍ POŘADY

Divadlo Feigele v Hořovicích. Foto Otto Fürth.

NADAČNÍ FOND OBĚTEM HOLOCAUSTU ■ NFOH vyhlašuje výběrové řízení na pod-poru projektů v následujících programech:

Péče – Program podpory projektů sociálnězdravotní péče se zvláštním zřetelem k potře-bám těch, kdo přežili holocaust.

Připomínka – Program podpory projektůsloužících k důstojné připomínce obětí holo-caustu a vzdělávání o holocaustu.

Budoucnost – Program podpory projektůvzdělávacích aktivit v oblasti judaismu.

Obnova – Program podpory projektů re-konstrukce, obnovy a zachování židovskýchpamátek.

Uzávěrka pro příjem žádostí je 19. září2007. Další informace získáte u koordináto-rek programů a na webových stránkách,http://www.fondholocaust.cz. Pro programyPéče, Připomínka a Budoucnost kontaktujteAndreu Fictumovou, e-mail: fictumova@fondholocaust.cz, tel.: 224 261 573, fax: 224262 563. Pro program Obnova Martu Malou,e-mail: mala@fondholocaust.cz, tel.: 224261 615, fax: 224 262 563. M. Malá

PRODLOUŽENÍ RESTITUČNÍ LHŮTY■ Rakouské velvyslanectví v Praze oznámi-lo, že byla prodloužena lhůta k podání resti-tučních nároků k nemovitostem, které sek 17. lednu 2001 nacházely ve vlastnictvíRakouské republiky, spolkových zemí HorníRakousy, Korutany, Salcbursko, Dolní Ra-kousy, Vorarlbersko, Burgenland a Štýrsko,ve vlastnictví hlavního města Vídně neboměst Bad Ischl, Eisenstadt, Mattersburg,Oberwart, Purkersdorf, Rechnitz, Stockerau,Vöcklabruck a Wiener Neudorf. Zároveň jemožno prostřednictvím rakouských židov-ských organizací požádat o vydání movitýchvěcí, zejména uměleckých či kultových před-mětů. Lhůta k podání těchto žádostí bylaprodloužena do 31. prosince 2007.

Podrobnější informace (v nj a aj) lze zís-kat na webové adrese Národního fondu prooběti nacionálního socialismu Rakouské re-publiky www.nationalfonds.org.

Rakouský Národní fond se také zabýváhistorickým výzkumem v oblasti uloupenéhokulturního dědictví. Byla vypracována data-báze předmětů, které s velkou pravděpodob-ností pocházejí z nacistických konfiskacív Rakousku a jsou v majetku veřejných insti-tucí. Tato databáze je přístupná na internetuna adrese www.kunstrestitution.at.

Projekty rakouského Národního fondu prooběti nacionálního socialismu (který vzniklv roce 1995) se týkají všech osob, které bylyperzekvovány v době nacismu na území Ra-kouska nebo z něj musely uprchnout. tk

SŽOV■ Červnové plenární setkání členů Sdruženížidovských vojáků a odbojářů proběhlo v du-chu ústředního tématu, kterým bylo mapová-ní antisemitských projevů v médiích, bojproti nim a ochrana proti terorismu. O tomvšem nás informovali dr. T. Kraus, tajemníkFŽO a P. Kalvach. Schůzi vedl místopředse-

da organizace ing. V. Schwarz. Na přípravěpěkného setkání se podíleli E. Jerochimová,K. Hloušková, M. Strnadová, G. Singer, P. Po-lák a J. Poskočil. Založili jsme sociální dob-rovolný fond pro naše přátele (členy SŽOV),kteří jsou upoutáni na lůžka a nemohou přijítmezi nás. Vyslovujeme dík majiteli restaura-ce King Salomon J. Grünbergerovi za výbor-né občerstvení, které věnoval účastníkůmsetkání.

Příští plenární schůze SŽOV proběhne až večtvrtek 20. září, opět v 10.00 ve 3. patře radni-ce ŽOP. Hlavním tématem bude referát o vý-znamu a ocenění hrdinského činu A. Wetzleraa R. Vrby, doplněný promítáním.

Výbor SŽOV se sejde 11. 9. v 10.30 v klu-bu Gešer. Přejeme krásné letní dny!

Za SŽOV E. Benešová, předsedkyně

DENNÍ CENTRUM SENIORŮ■ Každý den máme pravidelné aktivity, po-drobněji viz: www.dcs-zop.wz.cz. Milí přá-telé seniorského věku, přijďte, jste vítáni!

V průběhu obou prázdninových měsícůprobíhá běžný program, a navíc se věnujemevíce pobytu venku, vycházkám, rekreačníma sportovním činnostem i odpočinku. Přeje-me všem příjemné léto! Kontakt: tel.: 226235 100-102, 724 093 830, e-mail: d.centrum@kehilaprag.cz. kt

PODĚKOVÁNÍ■ Obyvatelé Penzionu Charlese Jordana vře-le děkují Bejt Praha, jmenovitě panu PeteruGyorimu, paní Jitce Davidové a paní Kateři-ně Šulcové za peněžitý dar ve výši 18 795Kč na zakoupení nové pračky a sušičky. BejtPraha uspořádal ve Španělské synagoze hap-pening, při kterém se dražila vybraná umě-lecká díla mladých tvůrců, výtěžek z dražbybyl poskytnut na zakoupení potřebného vy-bavení.

Za obyvatele penzionu děkují HelenaFrankenbergerová, Ivana Rymešová

PÁTRÁNÍ PO VĚZNÍCH■ V rámci svého historického výzkumu pátráŽidovské muzeum v Austrálii po bližších in-formacích o dvou osobách vězněných za vál-ky v terezínském ghettu.

Jde o Paula Schwarze, nar. 22. 7. 1894,který byl spolu s manželkou Reginou depor-tován 10. 12. 1941 z Prahy do Terezína tran-sportem L. Z Terezína do Osvětimi, kde za-hynul, byl deportován 1. 10. 1944.

Druhým je Leo Löwit, nar. 21. 5. 1887.Do Terezína byl, stejně jako Schwarzovi,deportován v prosinci 1941 transportem L

z Prahy, z Terezína do Osvětimi 6. 10. 1944.Zahynul.

Po dobu pobytu v Terezíně pracovali obajmenovaní v oddělení Raumwirtschaft židov-ské samosprávy v Magdeburských kasár-nách. Ze Schwarzova a Löwitova životav ghettu se zachovala řada obrázků, doku-mentujících tamní život, jejichž originályjsou uloženy v archivu Židovského muzeav Austrálii.

Kdo by mohl k uvedeným osobám podatjakékoli informace, ať laskavě kontaktujepaní Susan Faine (sfaine@jewishmuseum.com.au), kurátorku sbírek Židovského mu-zea v Austrálii. Adresa: The Jewish Museumof Australia, Cnr Toorak Rd, Arnold St, SouthYarra Victoria 3141, Australia.

STROM TEREZÍNSKÝCH DĚTÍ■ Památník Terezín se obrací s výzvou napamětníky, kteří se v roce 1943 zúčastnili za-sazení Stromu terezínských dětí, ať osobněnebo byli o něm informováni svými spolu-vězni.

Jde především o upřesnění data a místa,případně o jména svědků. Uvítali bychomi informace o tom, kdo byl iniciátorem tétoakce a jaké byly okolnosti přesazení stromkudo areálu Židovského hřbitova v Terezíněroku 1948.

Jakoukoli informaci (i dílčí) přijmou Mgr.Ludmila Chládková nebo doc. Vojtěch Blo-dig buď písemně na adresu Památník Tere-zín, Principova alej 304, 411 55 Terezín,nebo telefonicky na čísle 416 782 131.

CD SOUBORU LAMALO■ Soubor brněnské židovské obce Lamalovydal CD s názvem Esa ejnaj. Obsahujemodlitby a žalmy zpívané rabínem Kollerem,doprovázené živelným poprockovým usku-pením. CD je možné zakoupit za 120 Kč naŽidovské obci Brno, tř. Kpt. Jaroše 3, po do-mluvě na secretary@zob.cz nebo na tel. 544509 622.

ŽO BRNO – NABÍDKA VÍNA■ Židovská obec Brno nabízí k prodeji košervíno: Cabernet Sauvignon, jakostní, suché,košer, 2005, cena 125 Kč; Chardonnay, po-zdní sběr, suché, košer, 2006, cena 140 Kč.Objednávky zasílejte na ŽOB, tř. Kpt. Jaro-še 3, 602 00 Brno nebo zob@zob.cz .

ŽOP HLEDÁ ZDRAVOTNÍ SESTRU■ Židovská obec v Praze hledá zdravotnísestru na zástup do ambulance praktické lé-kařky na dobu od konce července do polovi-ny listopadu. Zájemkyně, ozvěte se, prosím,MUDr. Kolanové na tel. 602 662 781.

SEZNÁMENÍ■ Ráda bych poznala touto cestou muže do68 let, který by si vážil přátelství citlivéa slušné ženy. Stále věřím, že ještě není poz-dě něco v životě změnit za účelem jeho obo-hacení. Za pokus a odvahu to jistě stojí.Budu se těšit na odpověď do redakce Rošchodeš. Zn.: Ještě je čas.

22 VĚSTNÍK 7/2007

VÝZVY, ZPRÁVY

INZERCE

ŽNO BRATISLAVAV júli oslávia: pán Juraj Alner, nar. 23.7. – 70rokov; pán Alexander Bachnár, nar. 29.7. – 88rokov; pán Peter Bán, nar. 19.7. – 76 rokov;pán Ferdinand Blau, nar. 22.7. – 86 rokov;pani Ing. Erika Brániková, nar. 20.7. – 76 ro-kov; pán Ernest Brodek, nar. 23.7. – 77 rokov;pán Evžen Ječný, nar. 23.7. – 76 rokov; pánIng. Bernard Knežo-Schönbrunn, nar. 4.7. – 88rokov; pani Zlatica Koštialová, nar. 20.7. – 92rokov; pani Tatiana Majerová, nar. 6.7. – 55 ro-kov; pani Ľudmila Mesežníková, nar. 20.7. –80 rokov; pani PhDr. Emma Panovová, nar.29.7. – 82 rokov; pani Jozefína Patašiová, nar.19.7. – 78 rokov; pani PhDr. Anna Podhorná,nar. 25.7. – 71 rokov; pani Veronika Poláková,nar. 14.7. – 77 rokov; pán Juraj Reich, nar. 7.7.– 80 rokov; pani Marianna Rybecká, nar. 4.7. –72 rokov; pani Klára Somogyiová, nar. 17.7. –83 rokov; pani Zuzana Sternová, nar. 5.7. – 60rokov; pani Desanka Tausová, nar. 2.7. – 78 ro-kov; pán Samuel Trojan, nar. 30.7. – 87 rokov;pani Agneša Urbanová, nar. 13.7. – 72 rokov;pani Anna Weissová, nar. 9.7. – 83 rokov; pánIng. Ján Wister, nar. 5.7. – 60 rokov; pani Ka-tarina Zitkovská, nar. 16.7. – 78 rokov a paniAnna Zlatošová, nar. 24.7. – 83 rokov. Ad meaveesrim šana!

ÚmrtiaSo zármutkom oznamujeme, že naše radyopustili: pán Juraj Fischer, 20.5., vo veku 60rokov; pani Flóra Bieliková, 24.5., vo veku82 rokov, a pani Eta Weltzlerová, 25.5., voveku 82 rokov.

ŽO BRNOV červenci oslavují narozeniny tito naši čle-nové: paní Nicole Engelsmannová, nar. 31.7 –36 let; paní Lýdia Ferová, nar. 8.7. – 69 let;pan David Fiša, nar. 7.7. – 19 let; paní DitaHanáková, nar. 3.7. – 35 let; pan Bedřich Her-mann, nar. 2.7. – 88 let; pan Leo Horáček, nar.23.7. – 58 let; pan Ctibor Hřebíček, nar. 15.7.– 52 let; pan Petr Kavan, nar. 15.7. – 57 let;paní Renata Laxová, nar. 15.7. – 76 let; paníGusti Veselá, nar. 27.7. – 78 let; paní Věra Vo-záková, nar. 30.7. – 63 let a paní Lada Young,nar. 7.7. – 32 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO DĚČÍNV červenci oslavují tito naši členové: paníVlasta Bakalová, nar. 10.7. – 59 let; pan PetrChvátal, nar. 15.7. – 34 let; pan Daniel Jan-čovič, nar. 30.7. – 25 let; pan John Konirsch,nar. 6.7. – 81 rok; Jaroslav Kovtun, nar. 21.7.– 12 let; paní Lilian Malkina, nar. 14.7. – 69let; pan Alexandr Narodetsky, nar. 4.7. – 62let; pan Michael Neuwirth, nar. 7.7. – 49 leta pan MUDr. Leoš Středa, nar. 5.7. – 44 let.Ad mea veesrim šana!

ŽO Děčín – výlet do Prahy V červnu připravila ŽO Děčín autobusovýzájezd do Prahy. Navštívili jsme synagogy naStarém Městě a Starý židovský hřbitov. Tím-

to chceme poděkovat našemu průvodci panuPutíkovi ml. za příjemně prožitý den.

ŽNO KOŠICEBlahoželáme našim júlovým oslávencom: paniOľga Šponderová-Solárová, nar. 20.7. – 95 ro-kov; pán Viliam Schön z Kráľovského Chlmca,nar. 18.7. – 94 rokov; pani Alžbeta Fábryováz Michaloviec, nar. 6.7. – 89 rokov; pán JúliusLevický, nar. 20.7., nar. – 89 rokov; pán Dezi-der Drucker, nar. 27.7. – 88 rokov; pani VieraKoložváryová, nar. 2.7. – 87 rokov; pani Mag-daléna Novotná, nar. 31.7. – 87 rokov; pán Ši-mon Chajimovič, nar. 16.7. – 85 rokov; pánAlfréd Forbát, nar. 9.7. – 84 rokov; pani ŠarlotaMészárošová, nar. 19.7. – 84 rokov; pán EugenŠramek z Kráľovského Chlmca, nar. 2.7. – 79rokov; pani Ilona Gregorová, nar. 29.7. – 78 ro-kov; pani Katarína Hirschová, nar. 19.7. – 76rokov; pani Magdaléna Zunová, nar. 21.7. – 74rokov a pán Dagobert Lewandowski, nar. 4.7. –70 rokov. Ad mea veesrim šana!

ŽO LIBERECV červenci oslavují tyto naše členky: paní LeaAdamová, nar. 13.7. – 34 let; slečna AdrianaPříborská, nar. 14.7. – 21 let a paní Naďa Ši-chanová, nar. 16.7. – 55 let. Ad mea veesrim!

ŽO OLOMOUCBlahopřejeme našim červencovým jubilan-tům: panu Oskaru Horskému, nar. 24.7. – 86let, a panu Jiřímu Löffovi, nar. 10.7. – 76 let.Ad mea veesrim šana!

ŽO OSTRAVAV červenci oslavují: paní PhDr. Zuzana Čaplo-vá, nar. 5.7. – 58 let; paní Jindřiška Danelová,nar. 6.7. – 75 let; paní Jana Dytková, nar. 16.7. –76 let; paní Traute Hanková, nar. 30. 7. – 91 let;paní Zuzana Lyčková, nar. 20.7. – 59 let; paníEvženie Madlová, nar. 28.7. – 58 let; paní IraidaRechtmanová, nar. 1.7. – 56 let; paní Inge Rus-ňáková, nar. 2.7. – 75 let; pan Ing. Josef Salo-monovic, nar. 1.7. – 69 let; paní Hanna Tomešo-vá, nar. 25.7. – 85 let. Ad mea veesrim šana!

ŽO PLZEŇS opožděnou, o to však vroucnější gratulacíblahopřejeme: paní Heleně Beckové, nar.8.6. – 60 let; panu Karlu Blochovi, nar. 21.6.

– 75 let; panu Pavlu Ledererovi, nar. 8.6. –68 let; paní Evě Liškové, nar. 30.6. – 78 let;paní Evě Porákové, nar. 28.6. – 74 let; panuAdolfu Stárkovi, nar. 16.6. – 77 let; paní VěřeSüssové, nar. 26.6. – 77 let a paní Anně Šubr-tové, nar. 7.6. – 79 let, kteří oslavili svá ži-votní jubilea v červnu. Zároveň připojujemevroucí gratulace paní Kláře Faitové, nar.17.7. – 78 let; panu Karlu Steinerovi, nar.6.7.1953 – 54 let a panu Ladislavu Václaví-kovi, nar. 4.7. – 54 let, kteří oslaví narozeni-ny v červenci. Ad mea veesrim šana!

ŽO PRAHAV červenci oslavují narozeniny tito naši členo-vé: paní Eva Blažková, nar. 31.7. – 83 let; paníŽofie Czinnerová, nar. 29.7. – 90 let; pani Er-nest Fuks, nar. 13.7. – 81 let; paní Esti Gutwei-nová, nar. 23.7. – 95 let; paní Blanka Klingero-vá, nar. 4.7. – 93 let; paní Helena Kovanicová,nar. 13.7. – 83 let; paní Sonja Kratochvílová,nar. 19.7. – 81 let; paní Věra Krulišová, nar.7.7. – 93 let; paní Šárka Kuželková, nar. 24.7.– 87 let; paní Edeltrude Landová, nar. 5.7. – 94let; paní Zuzana Ledererová, nar. 29.7. – 83let; paní Jana Polanská, nar. 27.7. – 86 let; paníIrena Racková, nar. 23.7. – 82 let; paní EvaRoubíčková, nar. 16.7. – 86 let; paní KamilaSieglová, nar. 22.7. – 82 let; paní Valerie Sle-záková, nar. 1.7. – 84 let; paní Gusta Šnáblová,nar. 3.7. – 88 let a pan ing. Richard Svoboda,nar. 29.7. – 84 let. Ad mea veesrim šana!

ÚmrtíDne 21. května zemřel ve věku 94 let MUDr.Viktor Deutsch-Dennis, plukovník čsl. armá-dy a účastník bojů za 2. světové války.

MUDr. P. Dennis s rodinou a Prof. R. Dennis s rodinou – synové

Dne 24. května zemřela v Curychu ve věku87 let paní Louisa Mariana Jilek, roz. Katzová.

Dne 28. května zemřel ve věku nedožitých90 let pan Ing. Ota Ullmann.

Dne 28. května zemřel ve věku 81 let panZdeněk Procházka.

Dne 6. června zemřela ve věku 95 let paníAlice Koutníková. Byla pohřbena 7. 6. naNovém židovském hřbitově v Praze.

ŽNK RIMAVSKÁ SOBOTAV mesiaci júl majú sviatok narodenín: pánIng. Zoltán Wirtschafter, nar. 4.7. – 53 rokov;pán Ing. Juraj Wirtschafter, nar. 21.7. – 57rokov a pani Eva Ruffiniová, nar. 28.7. – 77rokov. Ad mea veesrim šana!

ŽO TEPLICEV červenci mají narozeniny tito naši členo-vé: paní Lotte Kozová, nar. 19.7. – 82 let;paní Hana Kredlová, nar 15.7. – 50 let; paníSylvia Lebovičová, nar. 26.7. – 61 let; panFrantišek Lederer, nar. 11.7. – 77 let; paníEva Skočdopolová, nar. 29.7. – 75 let; panRobert Appel, nar. 7.7. – 43 let a pan RomanFaerman, nar. 1.7. – 49 let. Ad mea veesrimšana přeje Židovská obec Teplice.

VĚSTNÍK 7/2007 23

ZPRÁVY Z OBCÍ

PROČ JEN IZRAEL?Generální tajemník OSN Pan Ki-mun sepřipojil k představitelům EU, Kanadya USA v jejich kritice na adresu Výborupro lidská práva při OSN. V červnu totižtento výbor rozhodl, že v oblasti lidskýchpráv se bude věnovat především Izraelia že do země vyšle zvláštní pozorovatele.Současně výbor rozhodl, že odvolá pozo-rovatele z Kuby a Běloruska, což jak pro-hlásil americký vyslanec při OSN Alejan-dro Wolff, „mluví samo za sebe“. Wolfftaké řekl, že výbor má „patologickou po-sedlost Izraelem“. Generální tajemník vy-zval výbor, aby „veškerá možná porušová-ní lidských práv posuzoval stejně“.

ZEMŘEL BARON ROTHSCHILDVe věku 98 let zemřel 14. června v Pařížipatriarcha francouzské větve slavné ban-kéřské rodiny baron Guy de Rothschild.Tento muž proslul nejen jako známý fi-nančník a bankéř, ale také jako patronfrancouzského a evropského Židovstva,zdecimovaného holocaustem. Roku 1950založil United Jewish Fund, federaci asi200 sociálních, vzdělávacích a kulturníchasociací, jež pomáhaly hlavně integraci se-fardských Židů, kteří v 50. a 60. letech mi-nulého století přijížděli do Francie z Ma-roka, Tuniska a Alžírska a dnes tvořízhruba 70 % francouzských Židů. BaronRothschild též dotoval židovské vzděláníve Francii a prostřednictvím nadací pod-poroval Stát Izrael.

ANTISEMITA NA SIBIŘISoud v Novosibirsku odsoudil vydavatelemístních novin za to, že podněcuje k anti-semitismu. Igor Kolodženko byl za svoučinnost již dvakrát odsouzen k podmíneč-nému trestu: jednou za to, že otiskl článekotevřeně vybízející k násilí proti Židům,podruhé za to, že ve protižidovské propa-gandě pokračoval. Nakonec ho soud poslalv červnu na dva roky do vězení.

KAZIMIERZ 2007Letošní festival v krakovské židovskéčtvrti Kazimierzi (koná se na konci červnaa počátku července) je tradičně ve zname-ní židovské hudby, hlavně klezmeru, aletaké hudby synagogální (z Chicaga přijíž-dí sefardský kantor Alberto Mizrachi, zva-ný Pavarotti bimy), židovského divadlaa literatury. Dále se konají přednášky,sympozia a konference, výstavy, kabaretnípředstavení a taneční vystoupení, seminá-ře o jidiš a hebrejštině, výuka chasidskýchtanců a ukázky z dílny židovských kucha-řů. Jedna z konferencí se zabývá obnovouhistorických židovských čtvrtí ve východo-evropských městech.

SYMPOZIUM V TEL AVIVUNa konci května uspořádalo Velvyslanec-tví ČR v Izraeli v telavivském Muzeu dia-spory slavnostní sympozium k 80. výročínávštěvy prezidenta Tomáše G. Masarykav Palestině. Sympozia se zúčastnili polito-log a historik prof. Šlomo Avineri, historikprof. Jehuda Bauer a prof. Chedva Ben--Israelová z fakulty historie na Hebrejskéuniverzitě v Jeruzalémě. T. G. M. byl prv-ní hlavou státu, která navštívila Palestinuv době britského mandátu. Cestu podniklv době od 9. do 15. dubna 1927 a vyjádřiljí solidaritu s Židy v jejich snaze vytvořitvlastní stát.

ZAVŘELI ŠKOLUVedení univerzity v italském městě Tera-mo rozhodlo, že škola bude na jeden den(18. května) uzavřena. V tento den měl to-tiž na univerzitě vystoupit známý popíračholocaustu Robert Faurisson, jehož pozvalzdejší profesor historie a který prohlásil,že přijde a vystoupí za jakýchkoli okol-ností. Jediné řešení, jak zachránit reputaciškoly jako seriózní instituce, bylo školuuzavřít.

ŘÁD ČESTNÉ LEGIE SPRAVEDLIVÝMBývalý francouzský prezident JacquesChirac předal na sklonku své funkce nej-vyšší státní civilní vyznamenání, Řád čest-né legie, 160 Francouzům. Jsou to lidé,

které Izrael již dříve uznal jako „Spraved-livé mezi národy“, tedy jako křesťany, kte-ří za druhé světové války pomáhali Židům.Ve Francii bylo uděleno celkem 2725těchto ocenění, což je nejvíce po Polskua Nizozemsku (v celé Evropě to je 16 000lidí). Ačkoli za války bylo do vyhlazova-cích táborů deportováno více než 72 250francouzských Židů, většina židovské po-pulace (na 300 000 osob) se zachránila,což je mnohem více než v kterékoli jinéNěmci okupované zemi.

NOVÝ RUMUNSKÝ RABÍNNový rabín Rumunska, země se sedmiti-sícovou židovskou komunitou, se jmenu-je Sorin Rosen a je mu 28 let. Je tedyjmenovec slavného rabína Moše Rosena,který působil v Rumunsku po celou dobukomunistického režimu a zemřel roku1994. Sorin R. má židovského otce, k ju-daismu konvertoval v Jeruzalémě předsedmi lety. Dříve vyučoval na Lauderověškole v Bukurešti, poté studoval pod ve-dením rabiho Avi Weisse v New Yorkuv Institutu hebraistiky v Riverdale, naškole, jež je považována za centrum mo-derní ortodoxie. Do rabínského úřadu mánastoupit v srpnu.

VÝSTAVA O VÍDEŇSKÉ OBCIDo 21. října je ve vídeňském Židovskémmuzeu k vidění výstava obsahující jedi-nečnou sbírku dokumentů dokládajícíchhistorii zdejší židovské komunity. Archi-vy na obci jsou systematicky zpracovává-ny od roku 1816 a obsahují materiály od17. století. Lze z nich vyčíst informaceo osudu jednotlivců i celé obce, o prácižidovských institucí, o náboženské, spo-lečenské, vzdělávací i kulturní činnostivídeňských Židů. am

Vydává Federace židovských obcí v ČR, Maiselova18, 110 01 Praha 1, IČO: 00438341, www.fzo.cz Re-dakce a administrace: Izraelská 1, 130 00 Praha 3,Telefon / fax 242 487 330, e-mail: sefer@volny.czRedakce: Jiří Daníček, Alice Marxová, Tomáš Pěkný(šéfredaktor). Sekretariát a výtvarná spolupráce:Anna Tomášková. Vychází měsíčně, nevyžádané ru-kopisy se nevracejí. Číslo indexu 47 680. Distribucipro předplatitele provádí v zastoupení vydavatelespolečnost Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrumMoravské nám. 12D, 659 51 Brno, tel.: 541 233 232;fax: 541 616 160, e-mail: zakaznickecentrum@medi-aservis.cz, reklamace: 800 800 890. Předplatné proSlovensko MAGNET press, Slovakia s.r.o. P.O. Box169, 830 00 Bratislava, tel.: 00421-2-67201931-33,fax: 00421-2-67201910 (20,30), e-mail: predplatne@press.sk. Předplatné do zahraničí vyřizuje adminis-trace Roš chodeš. MKČR E922, ISSN 121074 68.Toto číslo vychází 3. 7. 2007. Cena 15 Kč

24 VĚSTNÍK 7/2007

ZPRÁVY ZE

SVĚTA

Krakov – Kazimierz, dobová pohlednice. Foto archiv.