Robert Zbíral

EU pro „přírodovědce“

14. března 2011

Základní společných politik EU I.Vnitřní trh, měnová unie

Summit Brusel (10.-11. března 2011)

zasedání Evropské rady, za ČR prezident Klaus diskuze o situaci v Libyi

– Německo a další země proti zásahu– Francie (+VB): snaha o aktivní zásah– nakonec shoda na tvrdších sankcí, odmítnutí legitimity Kaddáfího

režimu, zásah jen v nutnosti (také právní základ a podpora regionu)

Pakt konkurenceschopnosti (nyní Pakt o euru)– projekt Francie a Německa– cílem přispět k růstu ekonomiky a podpoře eura– liberalizace některých odvětví, omezení veřejných výdajů, limity

půjčování státu (i v ústavě)– dohoda o společných zásadách penzijních systémů– diskuze o podobě daní: Francie, Německo: měl by být aspoň

společný základ pomoc eurozóně

– Řecko: prodloužení půjčky ze tří na sedm let, nižší úrok– Irsko: nesouhlasí s Paktem konkurenceschopnosti (veto),

žádné úlevy

Schéma společných politik EU

společné politiky plynou z pravomocí svěřených EU smlouvou (a členskými státy)– viz první přednáška, většina pravomocí sdílených

zřízení společného trhu měnová a finanční politika horizontální (funkční) politiky

– prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti; regionální politika, sociální a zaměstnanecká politika; energetická politika; výzkumná a inovační politika; politika životního prostředí

sektorální politiky– zemědělská politika, rybolovná politika, dopravní

politika

Vnitřní trh

jednotlivé fáze integračního úsilí– 1. zóna volného obchodu

• státy odstraní bariéry mezi sebou

– 2. celní unie• ZVO + společný celní sazebník navenek

– 3. společný trh• CU + volný pohyb dalších složek (kapitál, pracovníci)

– 4. hospodářská a měnová unie• ST + jednotná měna a koordinace hospodářské politiky

– 5. politická unie• praktická federalizace

co je vnitřní trh?– „Prostor bez vnitřních hranic, v němž je zajištěn volný

pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu“ (čl. 26 odst. 2 SFEU)

Vnitřní trh

základní logika– „Dobře fungující jednotný (vnitřní) trh je nezbytný pro

posílení zaměstnanosti a růstu a pro podporu hospodářské stability. Čím je jednotný trh efektivnější, tím více zlepší obchodní prostředí, přiměje firmy investovat a vytvářet pracovní míra a rovněž zvýší důvěru spotřebitele a poptávku.“ (Komise 2009)

proč vnitřní trh?– politické důvody: cesta k propojení národů

(protekcionismus vede ke konfliktům)– ekonomické důvody: větší trh má výhody v

• více spotřebitelů• větší konkurence (sjednocování cen)• lepší využití konkurenční výhody (chybí překážky)• lepší alokace zdrojů (např. pracovních sil)• výhodnější pro investory

Vnitřní trh- historie

základní cíl integrace od počátku, ale postup velmi pomalý– odstranění vnitřních cel (1968), ale pokračuje řada

netarifních překážek (EU zaostává)– polovina 80. let (Delors)- projekt dokončení vnitřního

trhu, deadline 1992

úsilí o prohloubení stále pokračuje– uvědomění si důležitosti liberalizace (proces

globalizace)– stále existuje řada překážek– postupem doby se do něj zahrnuje více záležitostí

(telekomunikace, infrastruktura atd.)

Příklad protekcionismu: případ Cassis

70. léta– Německo: likér musí mít

aspoň 25 % alkoholu– Francie: rybízový likér

Cassis má jen 19 %– Německo zakazuje prodej,

zákazník by se mohl cítit poškozen (případně zdravotní rizika)

– pravidlo uplatněné na všechny, ale neodůvodněné

– Soudní dvůr: vzájemné uznávání (co je možné prodávat v jedné zemi, dá se i v druhé)

Jednotný celní sazebník

je jedno, kde zboží vstupuje do EU (nemožnost zvýhodnit importa oproti jiným zemím)

změny cestou společného rozhodování propojeno se společnou vnější obchodní

politikou systém TARIC: každé zboží importované do EU

má svou kategorizaci a k ní připadá dané clo– záleží na zemi původu– ukázka:

http://ec.europa.eu/taxation_customs/dds2/taric/taric_consultation.jsp?Lang=cs&redirectionDate=20110313

Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy

volný pohyb zboží– nejstarší a zdánlivě nejjednodušší – v současnosti pořád boj proti různým opatřením s

diskriminačním účinkem (hlavně judikatura) volný pohyb osob

– zaměstnanci: zákaz diskriminace na základě národnosti u zaměstnání, odměny i podmínek práce

– OSVČ: svoboda podnikat na území jiného státu– kroky (judikatura, legislativa):

• vzájemné uznávání kvalifikací• poskytování výhod usnadňujících výkon práce (vzdělání, příprava

na povolání, sociální výhody)

– přechodná období pro „nově“ přistoupivší země skončila– přesto prozatím prostupnost malá

• o přesunu do jiné země uvažuje jen 13 % lidí v EU-15 a 11 % v EU-10

Volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu mezi členskými státy

volný pohyb služeb– služby tvoří více než 70 % HDP EU– propojeno se svobodou podnikání (usazování)– dlouhodobě problémy- proto navržena směrnice o

službách• plán: řídit se zemí původu poskytovatele

• co má být vše obsaženo

• politicky kontroverzní: přijato 2006, ale v očesané podobě

– finanční služby: zrychleno s krizí, přijata řada nařízení a směrnic

volný pohyb kapitálu– do značné míry uvolněno (samozřejmě jiné daně a

bankovní standardy)

Harmonizace předpisů a vzájemné uznávání

cílem aproximace práva (čl. 115 SFEU) zprvu snaha o harmonizaci (sjednocování)

– pokryto vše včetně technických detailů– neflexibilní, problém se domluvit, komplexní

vzájemné uznávání (viz Cassis)– variantně určování minimálních standardů (a

postupně evropských)

odstraňování bariér vyžaduje zásahy– kritici: čím méně opatření, tím lépe (námitka cílených

zásahů států)

Politika hospodářské soutěže

nutné hlídat dodržování pravidel firmami (včetně státních)

co se hlídá:– dohody poškozující soutěžení na trhu (např. kartely)– zneužití dominantního postavení (monopoly)– nedovolená státní pomoc– vždy musí zasáhnout vnitřní trh

kdo hlídá:– Komise (GŘ pro hospodářskou soutěž), možnosti:

• zakázat spojení firem

• pokuty při porušení pravidel

– proti rozhodnutí možnost odvolání k Soudnímu dvoru

Nejvyšší pokuty udělené Komisí

Překážky dokončení vnitřního trhu historicko-kulturní rozdíly, role lokálního

prostředí některý legislativa schválně obecná (odpor

států) určité sektory brány jako „chráněné“

(energetika atd.) spory co všechno má být součástí vnitřního

trhu– příklad: harmonizace firemních daní

problematická implementace legislativy– ani ne tak formálně, jako fakticky (sice provedeno, ale

špatně)– reakcí žaloby Komise na členské státy

Počet řízení pro porušení práva EU zahájených Komisí

Prospěch z vnitřního trhu

Měnová unie: historie pokusy již v 70. letech (Wernerova zpráva:

neúspěch) konec 80. let- příznivější prostředí

– dokončení vnitřního trhu– politická podpora (Německo „ochotné“ se vzdát

marky za podporu sjednocení) součást Maastrichtské smlouvy

– Dánsko a Spojené království výjimka– tři etapy přechodu (nejpozději 1999)– podmínky účasti: Maastrichtská kritéria

• důvod: aby vstoupily jen státy neohrožující stabilitu měny• nízká inflace, roční deficit veřejných financí pod 3 % HDP, celkový

veřejný dluh pod 60 % HDP, nízké úrokové míry, stabilita měny (ERM II)

Německo a „nadšení“ z eura

Měnová unie: výhody a nevýhody (teorie) výhody

– politické• symbolika kroku ke sjednocení, měna jako znak suverenity

– ekonomické• odstranění nákladů na převody měn• lepší srovnání cen (konkurence)• stabilita větší měny (není hračkou trhů)• odstranění fluktuace kurzů (jistota pro podnikání)

zápory– politické

• vzdání se suverenity

– ekonomické• nemožnost vlastní monetární politiky (devalvace, úrokové

míry)• jednotná monetární politika pro více států (přitom různé

ekonomické potřeby)

Členové eurozóny

Dánsko a Británie mimo už od Maastrichtu v květnu 1998 rozhodnuto, že od 1. ledna 1999 bude

součástí 11 zemí (viz další strana) Řecko se přidává v roce 2001 Švédsko odmítlo v roce 2003 v referendu Slovinsko v roce 2007 Kypr, Malta v roce 2008 Slovensko v roce 2009 Estonsko v roce 2011

nečlenské země eurozóny (kromě DK a UK) přijaly vstupem do EU právní závazek připojit se, ale až když splní podmínky– přijetí eura je závazkem, ale formulované zároveň jako právo

Prvky měnové unie jednotná měna: euro

– bankovky shodné, mince s národními symboly– tisk peněz výhradně na ECB

jednotná měnová politika– vede Evropská centrální banka

• absolutně nezávislá na státech a politicích (kromě jmenování vedoucích představitelů)

• jediný cíl: nízká inflace (kolem 2 %)– ECB sama určuje úrokové míry

Pakt růstu a stability– povinnost dodržovat pravidla deficitu i po vstupu do

eurozóny- při porušení možnost sankcí (zatím neuplatněno)

– platí i pro státy, které jsou mimo eurozónu