Rodí se další česká bestsellerová autorka, prvotinuvydala v padesáti letech

V české literatuře se objevil fenomén, jehož výjimečnost potvrzují nejen ohlasy fanoušků a literárních kritiků, ale také počet prodaných výtisků. Alena Mornštajnová před několika lety zariskovala. Dala výpověď v práci, aby se mohla věnovat psaní. Zaujala hned svým debutem Slepá mapa, který vydala v padesáti letech, následoval další román Hotýlek. Zatím poslední titul Hana je její nejúspěšnější knihou, která ovládla i sociální sítě. Díky velkému zájmu čtenářů muselo nakladatelství Host dotisknout všechny tři autorčiny romány, celkem se prodalo více než 14 tisíc výtisků. Vedle Kateřiny Tučkové a Petry Soukupové se zrodila další česká bestsellerová autorka.

Po dle mého je to jednoduché: Alena Mornštajnová splnila očekávání, a pokud tento její třetí román (první dva se jmenovaly Slepá mapa a Hotýlek) někdo v budoucnosti nez�lmuje, tak si budu myslet, že mají producenti, dramaturgové, scenáristi či režiséři vlčí mlhu. Jakub Šofar, Právo

Alena Mornštajnová (nar. 1963) vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. Debutovala ve svých padesáti letech v roce 2013 románem Slepá mapa, který se dostal do užší nominace na Cenu Česká kniha 2014. V roce 2015 vydala román Hotýlek a letos román Hana.

Velký, opravdu velký čtenářský zážitek. Autorka, která umí odvyprávět utrpení, velmi zralý rukopis a přitom je to i umné, umné, ale nepředvádivé, navíc kniha je portrétem místa - pomník Valašskému Meziříčí. Nevím, kdy naposledy se mi něco podobného přihodilo se současnou českou prózou. Po dlouhé době próza, na niž se těšíte.literární kritik Jiří Trávníček o románu Hana

Zariskovala jsem a dala výpověď v práci Rozhovor s Alenou MornštajnovouZačala jste publikovat poměrně pozdě. Co vás k psaní přivedlo?

Zjednodušeně bych mohla říct, že i mě zpomalily ony velké dějiny. Studovat jsem mohla až po revoluci, a to už jsem byla vdaná, měla dvě malé děti a pracovala jsem. Vystudovala jsem jenom díky tomu, že jsem měla velkou oporu ve svém muži. Pak jsem kromě učení začala překládat a přemýšlet o psaní. Vždycky jsem věděla, že chci psát, ale k tomu je potřeba čas. Jednoho dne jsem si uvědomila, že čas budu mít jedině tehdy, když si ho udělám. Že můj život bude takový, jaký si ho udělám. Zariskovala jsem, dala jsem výpověď v práci a po deseti letech jsem konečně dopsala první knihu. Na druhou stranu ale musím říct, že to pokládám za přirozený vývoj. Žádné roky svého života nepovažuju za promarněné. Všechno, co jsem prožila, slyšela, viděla, přečetla, se mi uložilo kdesi v podvědomí, a když sednu k počítači, mám z čeho čerpat.

Už ve Vaší první knize — románu Slepá mapa — jsou hrdinkami tři generace žen, které se potýkají s velkými dějinami. Podobné je to i v románu Hana. Máte pocit, že ženy reagují na ty velké historické události jinak než muži?

Píšu o ženách, protože ženám víc rozumím. Muže mám ráda, ale jejich pohled na svět je jiný. Pokud jde o tzv. velké dějiny, ovlivňují náš život a je úplně jedno, jestli jste žena, nebo muž. Všichni se musíme vyrovnávat s tím, že svět se neotáčí tak, jak bychom si přáli nebo představovali. Každá doba přináší své problémy. My máme štěstí, že žijeme v období zdánlivého klidu, ale i tak si musíme hledat své místo ve světě.