Rok v Hobitíně

Děkujeme, přátelé.

Už na začátku tu bylo krásně!

A plány byly velké.

Místo vrat, přivítání.

Plán výsadby tvrdého sadu jsem udělal přesný…

…s pravítkem a kružítkem.

Pravejtko máme pořádný.

Dva hydrologové a softwarový inženýr s mým plánem.

Po chvilce přemýšlení to vykoumali, a i když se s pravítkem 3x4x5 m docela nadřeli, vyměřili to přesně. A začalo se kopat.

Náš přeborník ve výkopových pracech – Jarka.

Ani Jirka se nedal zahanbit!

Nemakáme ale pořád. Děláme tak, aby nás to bavilo!

Zatímco nahoře se kopaly díry pro stromky a keře, dole…

…dole Martin kopal kadibudku.

Taky jsme tu udělali meditační kruh, uprostřed kaštano-ořechového háje.

A máme vykopáno!

Tedy, ne všichni.Vážně se střídali, ale na fotkách to je jen takhle.

V pracovním nám to sekne.

I zezadu.

A máme zasázeno.

I když většina keříků je menších než tento rakytník,máme z toho velkou radost!

Je tu opravdu krásně.

Za pár dní…kadibudka jede.

Potřebujeme gril!

A taky sklep.

A mezitím, kadibudka nejenže stojí, ale má i nájemníka.

První zátěžová zkouška.

Ohniště pro grilování je připravené.

Hned jsme ho vyzkoušeli.

Po týdnu opět pokračování, tentokrát ploty, záhony a sklep 2.

Nejdřív ořezat špičku…

…pak pořádně opálit… a nakonec zarazit do země.

Všechny to táhne k ohni.

Záhony jsou zryté, pauza vyhlášena.

Do záhonů potřebujeme hodně větví.

Aby se tam držela vlhkost.

Jo ten sklípek… No Sabča si pěkně mákla.

Ale než jsem se stihl otočit…

…plot byl hotov.

Ovšem ten sklípek… to bylo opravdu hodně kopání. Taky Radim si užil hornické práce.

Díra se nakonec povedla,tak jsme mohli opravdu stavět sklep!

A postavili jsme. Krásnej sklípek.

Ready for any shit.

Tráva na jaře roste rychle. Keříky nám přerostla až moc rychle.

Přiznávám, byl to docela porod, kličkovat s kosou. Ale příjemná práce

Zeleninka už leze.

Odskočil jsem si z Hobitína na kurz stavění z nehraněné kulatiny, abych věděl, jak na to.

Makáme, i když je fakt hnusně! Připravujeme dřevo na první projekt…

Bude to koza.

Dub a buk k sobě náramně ladí.

Letní sídlo

Větší větry a deště naše sídlo bohužel položily.

Základy pro hliněnou zídku

Oloupané klády na boudu. Nutno dodat, že loupání to bylo opravdu hodně. Kdo zažil, tak ví, o čem mluvím.

Jednou takhle v noci…jsme postavili lavičku. Už ani nevím, na čem jsme to jeli.

Dýně už nám vyrostly pořádně. Teda hlavně listí.

Elektriku potřebujeme. Bez vrtačky a nahřívátkařas nemůže žádná domácnost fungovat.

A stojí dodnes!

Tohle bude naše bouda. Filip nám ji navrhnul nejdřív zhruba…

…a pak přesně. Ještě že je takovej nadšenec.

Klára se pustila do našeho většího snu.

A zvládla to naprosto skvěle. Klobouk dolů!

Po pečlivém zvážení a zaměření jsme konečně pozvali bagr. To byl velký zážitek. Strávil u nás celkem 8 dní.

Vykopal jezírko,

šlinc na elektriku,

základy na naši vysněnou boudu a

rovinku na dům a díru na pořádný sklep. Bohužel z našeho malého sklípku se stalo těžko dostupné místo.

Teď pojedeme ke mně!

Jednou to samozřejmě nestačilo.

Hádejte, kde je problém?

Jasně… plachta byla moc malá, museli jsme to celé přerovnat. Ještěže kluci přijeli jako na zavolanou!

Materiál uskladněn, pustíme se do základů.

Sklidili jsme poslední dýně a hurá do práce…

Vypadá to jednoduše, ale s těmi tvárnicemi jsme se fakt nadřeli. A ještě je dát do roviny…. To je taky kumšt.

Pak už to šlo celkem hladce.

Ještě izolace a základy jsou hotové!

Ani jsme se nenadáli a podzim byl tu.

A začali jsme řezat.

Teda řezat…hlavně měřit, měřit a měřit.

No, řezali jsme dost.

Nevěříte?

První dřevěné věnce hotové!

Davide, oloupej mi kládu.

Aby to pěkně sedělo, musí se to dobře podložit.

Dlažbu tu ještě nemáme.

Samé nezbytnosti.

S dlátem jsme si taky užili moc legrace.

Krov je připraven, pak už ho „jen“ zvednout.

I při práci je tu krásně.

Všechno jsme to pořádně svrtali.

Pak jsem si ale uvědomil, že než to postavíme, musíme udělat ještě spoustu práce…

A znovu řezat.

A taky házet..

Řezat a dlabat..

No a teď to postavíme!

Pěkně porovnat, ať nám to nespadne.

Zaberte!

Drží to!

Mezitím jsme také opalovali okna. Labůžo!

Ale ač jsme postavili základ konstrukce, ještě zdaleka nebylo nařezáno.

Ani doměřeno.

Teď přijde zkouška ohněm.

Pořádně vyměřit…

A udělat díru.

Je to ale fakt krasavec, co?

Zkusíme, jestli tam pasuje. Ale bacha, je to těžký hovado!

Po chvilce úsilí jsme ho zvedli.

Barča vyrábí kolíky.

A David se na to nemůže koukat.

Nebylo to jednoduché, ale nakonec jsme to všechno spasovali a konstrukce stojí celá!

Další krok – dostat nahoru krov. Byla to hračka.

Vypadá to náramně!

Nad ložnicí jiný patent, ale taky pěkné

Dohromady je to paráda!

Mezitím… přišlo jaro!

Tak jsme začali zase makat i na zahrádce.

I záhony z loňska potřebují trochu péče.

Díky pánové, jste machři!

A jak už jsem párkrát říkal, baví nás to.

Ještě že jsou to siláci

Záhonky se také povedly, takže paráda!

Je to opravdová nádhera.

Jaro přišlo opravdu o měsíc dřív. Ale my z toho máme radost.

Sejeme zeleninu.

Sázíme keře. Jo a v pozadí je vidět naše nové auto. Bez něj by ta stavba nešla tak hladce!

A samozřejmě jsme na to zase nebyli sami. Tady bude květnatá louka, na jaře roku 2015.

Pobíjení střechy prkny šlo o mnoho lépe, než jsem čekal. Byla to úplná pohodička. A hlavně bylo teplo, tak mohla dorazit i zimomřivá pomocnice.

Taky makám, nemyslete si!

Vypadá to slibně, tak to pojďme dodělat!

Ještě nad ložnicí a je to.

A takováhle je to paráda!

A co teprv zevntř…

Takže všichni, kdo tu ještě nebyli… ať už na párty, buchty nebo práci,

koukejte to napravit!

Protože je tu opravdu krásně…

A taky už budete moct ochutnat naši první zeleninku!

Za uplynulý rok od koupě pozemku – Hobitína jsme

udělali opravdu hodně práce. Bez vás všech,

kterým je tato prezentace určena, by to nebylo

možné.

Z celého srdce vám všem děkujeme a zveme vás znovu a znovu sdílet s

námi radost z přírody a smysluplné činnosti.

Děkují,Aleš & Bára