16
Ročník: 97 | číslo: 3 | 15. ledna 2017 | Cena: 10 Kč Týdeník Církve československé husitské Český zápas Spiritualita
Ročník: 97 | číslo: 3 | 15. ledna 2017 | Cena: 10 Kč
Týdeník Církve československé husitské
Český zápas
Spiritualita
26. 12. se konaly v náboženské obciKošice slavnostní české vánoční bo-hoslužby, na kterých si členové obcezavzpomínali na obnovení činnostinaší církve před 20 lety. Slavnostníchbohoslužeb se zúčastnil jako kazatelbiskup CČSH na Slovensku br. JanHradil, který spolu se zesnulým br. vi-
kářem Bohumilem Kamanem (†15. 5.2016) zahájil 26. 12. 1996 činnost cír-kve v Košicích.Církev československá (husitská) vznik-la na Slovensku v čase prvního česko-slovenského státu. Do naší církve tehdyvstoupily tisíce Čechů, žijících na Slo-vensku, a tak vzniklo 54 bohoslužeb-ných míst a 16 farních úřadů včetněkošického. Po rozdělení Českosloven-ska v r. 1939 byla činnost církve na Slo-vensku zakázaná. Až v r. 1988 přišelna Slovensko jediný kněz pro NOv Bratislavě, nynější náš br. biskupJan Hradil, a byl to právě on spolu se
zesnulým br. Bohumilem Kamanem,kdo se o obnovení obce v Košicích za-sloužil a celých 20 let se spolu sesloužícími duchovními o chod NOstaral. Br. Bohumil Kaman od února2014 až do 15. 5. 2016 jako duchovnínáboženské obce. CČSH se stala v r. 1998 členem Eku-
menického spole-čenství církví v Ko-šicích a zúčastňo-vala se všech orga-nizovaných akcí.Úspěšně spolupra-covala s Českýmspolkem v Koši-cích na organi-zování každoročnípoutě při výročímučednické smrtiMistra Jana Husaa dalších akcí.Pod vedením ny-
nějšího br. vikáře Miroslava Tábor-ského bude tato spolupráce a celáčinnost náboženské obce v dalších le-tech pokračovat. Bratr biskup JanHradil popřál náboženské obci v Ko-šicích k výročí „...aby se Božího slovahlásati nebáli, hlásali je pravdivě,sebe nevyvyšovali, ale o správu svě-řeného stádečka se starali. Aby nábo-ženská obec vzkvétala ke cti a slávěBožího jména.“
Růžena Kulichová,
předsedkyně RS NO
Miroslav Táborský,
vikář VD a farář NO Košice
č. 3 15. 1. 2017
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
2 Český zápas
ediTorialCelá příroda je určena k tomu, aby námpřipomínala ráj. Thomas Merton
Rád bych, abyste tu malou botanickou za-hradu také navštívili, jenže už nevím, kdese vlastně nachází. Je v ní leknínové je-zírko. Na dně je možno rozpoznat ok-rouhlé květinové hrnce, kde jsou jed-notlivé rostliny rozsazeny. Každá je tamsama pro sebe, v osobním ohraničení.Z této základny lekníny vyrůstají, vztyčujíse kolmo vzhůru, až dosáhnou povrchuhladiny. Tam rozestřou zelené listy a roz-vinou bílé a růžové květy. Na této druhé,vyšší úrovni nejsou žádná rozmezí, vodníhladina je společná všem. Omezení v hrn-cích dole pranic neznamená. Květiny seradují, že mohou svobodně kvést na vzdu-chu pod sluncem. Vyšší rozměr je tu proto,aby se otevřela duše květu, aby obšťastnilasebe i své družky i celé prostředí tou září,kterou do ní vložil Bůh.Lidská společnost je rozhraničena nikolido hrnců, ale do jiných přízemních, ome-zujících útvarů. Jsou to rozdíly národ-nostní, náboženské, politické a vůbec ná-zorové. Jsou ovšem i nejrůznější drobné so-becké ulity všeho druhu. Lidé pokládajíhmotná, domněle spolehlivá zajištění za je-dině možná. Takto se ovšem zabezpečujíi jedni proti druhým: odtud neshody, sváry,nepřátelství, války. Příčinou je neznalostjiné, vyšší, duchovní úrovně, bez níž nenímožno ani kvést, ani se opravdu radovat,ani vpravdě milovat, ani naplňovat věčnýsmysl bytí, pro nějž jsme byli všichni vro-zeni do života. Miroslav Matouš
Příjemné chvíle nad číslem, které jsme vě-novali spiritualitě, přeje redakce
Ze živoTa Círve
Ohlédnutí za Vánocemi v Košicích
Týdeník Církve československé husitské. Vydává: Ústřední rada Církve československé husit-ské, Wuchterlova 5, 166 26 Praha 6. Vedoucí redaktorka: ThDr. Klára Břeňová, redaktoři: PhDr. Václav Drašnar,Mgr. Ervín Kukuczka, Milan Udržal, grafik. Šéfredaktorka Cesty: Mgr. Jana Krajčiříová.Tel. redakce: 220 398 107; e-mail: [email protected]: Grafotechna. Distribuce a reklamace: A.L.L.production s. r. o., F. V. Veselého 15, 190 00 Praha 9,Call centrum - tel.: 840 306 090.Redakce si vyhrazuje právo na úpravy
a krácení příspěvků.
Předplatné: František Brynych, tel.: 220 398 117,e-mail: [email protected]
Náboženská obec CČSH Mirovice, 31.12. 2016: Již šesté putování mirovic-kých věřících ke kostelu sv. Jana Křti-tele na Stražišti přivedlo dohromadyletos téměř dvacet poutníků a poutnic.Pouť vedl bratr kazatel Libor Zeitham.V areálu stražišťského kostelíku pakpřítomným požehnal do nového rokubratr biskup Filip. Na konci pobožnostitaké poutníci rozsvítili svíčky na zdej-ším hřbitově, za zesnulé i živé, za křes-ťany všech dob i za naši krásnou zemi.
Text a foto: Miroslav Felcman
Silvestrovská pouť ke kostelu sv. Jana Křtitele
Český zápas 3č. 3 15. 1. 2017
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiTriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Za hojné účasti veřejnosti, která do posledního místečka zaplnila veškerý prostor k sezení i stání, sekonala půlnoční bohoslužba 24. prosince v Husově sboru ve Vršovicích. Bylo to historicky první vystou-pení Václava Neckáře na skutečné půlnoční bohoslužbě, kde zazpíval i svůj hit Půlnoční. Známý zpěvák,který je se svou rodinou členem sesterské náboženské obce v Praze Braníku, v té souvislosti uvedl:„Půlnoční už jsem zpíval téměř všude a ve všech časech, i v červenci v pravé poledne, na opravdovépůlnoční to však bylo letos poprvé.“ Kromě této písně zazpíval Václav Neckář i další vánoční písně zesvého repertoáru. Doprovodil ho chrámový sbor Pražských pěvců, který byl pro tento účel doplněno četné dětské hlasy nejmladších potomků bratra faráře Davida Frýdla, který půlnoční bohoslužbu vedl.Bohoslužbu doplnili i někteří kolegové Václava Neckáře z umělecké branže. Roli lektora biblickýchtextů na sebe vzal Jiří Lábus, v publiku byly přítomny Iva Janžurová a Sabina Remundová. Kromě písníVáclava Neckáře zazněla v průběhu večera Rybova česká mše vánoční v orchestrálním podání. Orchestrvedl a sbor řídil skutečný mistr ve svém oboru, pan Stanislav Mistr. Děkujeme všem zúčastněným i Měst-ské části Praha 10, která celou akci podpořila ze svých grantových zdrojů. Příznivci Václava Neckářese mohou těšit na komorní recitál Václava Neckáře Mezi svými, který v blízké době opět zařadí Vršovickédivadlo MANA v Husově sboru do svého programu. Srdečně zveme! Rada starších
„Uslyším lidi na půlnoční zpívat v kostele...“- Půlnoční v Husově sboru ve Vršovicích
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
4 Český zápas č. 3 15. 1. 2017
A já jsem stále nevěděl, kdo to je, ale ten, který mě poslal křtítvodou, mi řekl: „Na koho spatříš sestupovat Ducha a zůstávatna něm, to je ten, který křtí Duchem svatým.“ Já jsem to viděla dosvědčuji, že toto je Syn Boží. Jan 1,33-34
Prochází věky to Boží „namlouvání“ člověka. Prochází od časůStarého zákona přes čas Nové smlouvy až po časy naše. Hos-podin oslovuje svůj lid, ale i každého člověka, váže ho dovztahu se sebou, žádá si ho víc a víc. Už Izajáš o tom ví své. Copak ho kdy napadlo, že by měl a smělpoužít ústa, aby jím Bůh mohl promlouvat? A přece je k tomuzavolán. Uvědomuje si nakonec, že tak už to s ním Bůh zamý-šlel odedávna (už od zárodku jeho života). Má být Božím slu-žebníkem uprostřed svého lidu. Znamením naděje v temnýchdobách. A nakonec i to je málo. Má prosvítit cestu k Bohu nejensvým vlastním, ale i těm dosud cizím. Bůh neomezuje působeníjen na své „vyvolené“, celý svět je jeho, celý svět má být za-chráněn. To „světlo pronárodům a spásu do končin země“ rozeznali pakprvní křesťané v Ježíši Kristu (známe to z řeči starce Simeonanad betlémským dítětem v jeruzalémském chrámu). Dalšía další generace, další a další zástupy se mají stát lidem, jemužje Hospodin Bohem.V tom duchu píše svůj první list křesťanům do Korintu i apoštolPavel. Právě v té směsici lidí ze všech koutů tehdejšího světa,kteří přicházeli a zase odcházeli z přístavního velkoměsta, po-volal Pavlovým působením Hospodin mnohé do Kristovy obce.Tito lidé měli za sebou jiné náboženské i kulturní pozadí, nežJežíšovi krajané. A přece je „do společenství se svým Synem,naším Pánem Ježíšem Kristem“ Hospodin zavolal. Jeho věrnostnení v tom, že by se omezil na původně vyvolený lid, jeho věr-nost přesahuje lidská vymezování, ohraničování, jeho věrnostje stálost vztahu, k němuž volá. V rozechvění katastrofickými a zároveň povrchními výrokymédií o dnešní evropské situaci, v oprávněném zneklidnění sta-vem současného světa je dobré zakotvit svou existenci v Bohu,který je věrný a stálý. On neopouští, on volá další a nové.Možná je to těžko k postřehnutí v tradičním provozu křesťan-ských církví, kde počítáme stále menší počty. Leccos se dá tomucírkevnímu provozu vytýkat, lecčím zaostává. Možná jsme simy, evropští křesťané, příliš zvykli, ustrnuli v určitých způso-bech a možná nedostatečně důvěřujeme Božímu povolávání.Jenže mezi lidmi je znát, že hledají, v čem zakotvit svůj život.Že potřebují odpovědi na své životní otázky. Že je leccos tížía nevědí si s tím rady.
Možná, kdyby k nim dolehly Křtitelovy rasantní výzvy, posta-vené do dnešních souvislostí, zařadili by se docela ochotně dozástupů takových, kdo u Jordánu mínili jít do sebe, očistit se,osvěžit, začít něco nového, nadějného…A my se musíme ptát: U koho jiného najdou odpověď, nežu toho, kdo bere na svá ramena tíhu světa, propady, krize, dluhy,selhání – tradičně řečeno hříchy? A kdo jiný to na sebe bere nežKristus? A jsme-li Kristovým tělem, jak církev chápeme a na-zýváme, kde máme být a co dělat? S čím se vypořádat samiv sobě a mezi sebou, aby skrze nás mohl volat Bůh další a další?Jan Křtitel poznal Spasitele podle Ducha Božího. Jak ten k nám mluví? Co nám dává rozeznat a co po nás žádá?A rozeznáme-li konečně, oč jde, co to s námi udělá? Bůh je věrný, Kristus stále volá další učedníky. Některým to za-volání změní život, seberou se a vyjdou za ním. Jiní zůstanoutrčet jakoby na břehu Jordánu a vrátí se zas ke svým způsobům. Prochází věky to Boží „namlouvání“ člověka. Hospodin svouláskou oslovuje vlastně každého, volá ho do vztahu se seboua žádá si ho víc a víc. Umíme říct: Nalezli jsme Spasitele? Umíme to říct dál?
Jana Wienerová
umíme to říct dál?
druhá Neděle Po ZJeveNí
Hospodin seslal slovo své a uzdravil je, zachránil je z jámy.Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy,jež pro lidi koná. žalM 107,20-21
První čtení z Písma: Izajáš 49,3.5-6
Tužby vánoční:
2. Abychom Ježíše jako Syna Božího vyznávali a za Pána jejpřijímali, modleme se k Hospodinu.
3. Abychom v naší církvi o duchovní dary pečovali, modlemese k Hospodinu.
Modlitba před čtením ze sv. Písem:
Panovníku, Hospodine, tvůj Syn je světlem světa. Dej, ať se na
nás odráží světlo jeho slávy, abychom byli světlem naší zemi!
Osviť nás, Bože, svým svatým Duchem, ať slyšíme slova Ježíše
Krista, našeho Pána. Amen.
Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 1,1-9 Evangelium: Jan 1,29-42Verše k obětování: Žalm 66,1.16 Verše k požehnání: Jan 1,41.42
Modlitba k požehnání:
Panovníku Hospodine, dej, ať živeni tvým slovem a svátostmi
se připravujeme na splnění tvých zaslíbení! Prosíme o to ve
jménu Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
Vhodné písně: 43, 185, 188
Pane Ježíši kriste, dej nám dojít tam, kde bydlíš. daruj nám domov v sobě. Neotřesitelný,
ale proměňující. daruj nám milost své blízkosti mezi lidmi současného světa,
v jejich trápeních, naléháních, hledáních. a dej nám odvahu činit, co po nás žádáš.
amen.
Nad PíSMeM
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 5č. 3 15. 1. 2017
Spiritualita a zbožnost je něčím, o čem můžeme psát jen s velkouopatrností a zdráhavostí. Je to záležitost velice niterná a týká senašeho osobního vztahu s Bohem. Zbožnost souvisí s naší vírou,s modlitbou, s náboženskou zkušeností a s mystikou.Za určovatele a hlavní nositele křesťanské zbožnosti byli ve stře-dověku považováni především řeholníci a řeholnice, mysticia mystičky, duchovní osoby dosahující zvláštních náboženskýchzážitků a zjevení askezí a rozjímáním nad Kristovým utrpeníma křížem. Mystická středověká zbožnost a na ninavazující barokní spiritualita byly neseny tradicívizí, kdy Kristus se zjevuje světcům, jako je Fran-tišek z Assisi, Kateřina Sienská, Ignác z Loyoly,Terezie z Avily a dalším. Je to znázorněno řadouobrazů i soch křesťanského umění s vizionář-skými tématy a nadpřirozeným zjevením Krista,Marie a dalších postav z duchovního světa. Přichází však doba osvícenství, doba rozumu,včetně kritiky středověké a barokní asketickézbožnosti. Víra a zbožnost osvícenců se začínávíce soustřeďovat na to, co je přirozené, než nato nadpřirozené. Boží blízkost je vnímána vesvětě, v přírodě a v nitru člověka. Dokládá to i ob-líbená krajinomalba 19. století se scénami barvitépřírody, za níž je tušen Bůh jako Tvůrce. To, coje „přirozené“ – vesmír, příroda, člověk a jehomožnosti, je viděno očima víry jako „zázračné“.V této době osvícenské a modernistické zbožnosti se rodí Církevčeskoslovenská husitská. Zbožnost zakoušející přítomnost Bohav nekonečném vesmíru a lidském nitru je zřetelná i v textech ně-kterých duchovních písní a modliteb. „Tisíce světů, že jsi, Bože,hlásá, o tobě mluví hor a lesů krása, a já tě, lásko, tuším v srdcisvém“ (Zpěvník CČSH č. 286). „Blízký je tobě Otec tvůj, jenž
vládne celým vesmírem, stánek si zvolil v srdci tvém“ (ZpěvníkCČSH č. 151). V Příručce křesťanské modlitby CČS z roku 1932je tato osvícenská zbožnost také patrná: „Všecka slunce a nebesanekonečná, všecky světy a časy tebe, Bože, neobsáhnou. Blízkojsi nám, ba v nás jsi, a přec jsi tak daleko“ (cit. s. 37).Současná zbožnost v našem prostředí se vyznačuje určitým ná-vratem k tradiční osvědčené křesťanské zbožnosti a spiritualitě.Objevováno je pravoslaví a jeho hloubka duchovního života, ale
upoutává i barokní římskokatolická zbožnostsvým silným působením na iracionální stránkučlověka. Určité lidi též oslovují pietistické nebocharismatické projevy zbožnosti a jsou jim blízkéa vlastní. Nechybí však ani zájem o východní ná-boženství, o esoteriku a magii, a tak se pojem spi-ritualita stal velmi širokým až nezřetelným.Hovoříme-li o spiritualitě v Církvi československéhusitské, pak je tím míněna předně biblická zbož-nost a křesťanský duchovní život ve smyslu životaz Ducha svatého a v Duchu svatém. Zbožnost neníjen vnější forma, viditelné náboženské projevya úkony, ale skutečný postoj úcty a zakoušení po-svátného. Předpokladem je náš osobní vztahk Bohu. Příkladem pravé zbožnosti a duchovníhoživota je pro nás Ježíš a jeho vertikální vztahk Otci i horizontální k lidem. Víra jako vztah k ži-vému osobnímu Bohu a vytrvalé následování Je-
žíše je víc než chvilkové citové zakoušení vzmachu radostia zážitek náboženského uspokojení. Hluboká spiritualita jetrvalé a důvěřivé vědomí Boží blízkosti v každém okamžiku na-šeho života, i když ji právě nemusíme bezprostředně prožívata zřetelně pociťovat. Tomáš Butta
patriarcha
Proměny zbožnosti a spiritualita dneška
Modlitba ticha: Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého zpytuji teď své svědomí, uvědomuji si svůj současný stav a vyznávám se, Bože,a děkuji, že mám tuto dnešní příležitost. Prosím za odpuštění a volám po tvém milosrdenství, ač vím, že ho nejsem hoden. Prosím,vstup do mé blízkosti natolik, abych pochopil, jak dál. Prosím, ať alespoň pro následné chvíle této modlitby odstoupím zcela od samasebe. Ne však tak, jak si já představuji, ale tak, jak rozhodne tvoje svatá vůle. Kéž ji poznám, kéž najdu dost odvahy ji uskutečnit. Dálsi netroufám, dál se už bojím pokračovat, lidsky se děsím neznámého, a volám z hlubin Hospodina – vyslyš můj hlas! Prostřednictvímtvého Syna vzbuzuji důvěru, naději a lásku v tebe. Vyvaž mě, prosím, z mé lidské nevědomosti, pozvedni mě, prosím, do svého Vědomí,neboť se domnívám a věřím, že v tobě je pravý Život, že v tobě je moc i sláva navěky. Předkládám své lidské bytí jako obětní dar,přestože vím, že vlastně není mé. Z nepochopení tak činím, neboť nedovedu svůj vztah k tobě přesvědčivě vyjádřit. Vlastně jsem nakonci své slovní modlitby. Všechno, co bych dále řekl, se mi jeví jako násilně vynucené pouhým lidským způsobem. Uchyluji se protoraději k mlčení. Do něho vkládám všechno nevyslovitelné, pro mne tajemné a neznámé --- Vnímám jen různá vnitřní bezeslovní hnutí –zdá se mi, že jsou přesvědčivější, účinnější než myšlenky a slova – méně překážím. Ticho mě nutí, abych prohloubil stav, v němž se na-lézám – moc to nepotřebuje. Klidem tě oslavuji, klidem se nějak propadám, jakási lehkost přináší naději. Vpravdě miluji, leč nevím jak– a přeci tak činím. Jsem skutečně v „blízkosti království Božího“? Jsem u nebeské brány? Zaklepám a v bohabojném postoji počkám.Milost Boží si nelze vynutit. Na tvá vnuknutí pozor dávám a s Rabíndranáthem Thákurem dodávám: „Zde odevzdávám klíče dveří svýcha o poslední vlídná slova vás prosím. Obloha rdí se mi jitrem a já zřím stezku novou, nikdy neviděnou před sebou...“ MS
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
6 Český zápas č. 3 15. 1. 2017
Téma spirituality se objevuje na počátku doby moderní a je stálevíc frekventované v církevní veřejnosti i odborných kruzích.Zřejmě se stává jedním ze znamení doby. Člověk se snaží uniknoutz ubíjející povrchnosti i neosobní technické racionality a objevithlubší přístup ke skutečnosti. I v duchovní oblasti prožívá potřebu„osobně zakusit“. To by nám mohlo být blízké. Vždyť naše tradiceod počátku hovoří o náboženské zkušenosti. Obsah a výklad to-hoto pojmu sice procházel vývojem, ale základní myšlenka jejasná a souzní s duchovní potřebou současníků. V naší církvi bývá téma spirituality často spojeno s otázkami: Jakýzaujmout postoj k tradičním křesťanským zdrojům a formám du-chovního života, jako jsou např. ignaciánské exercicie, hesychas-tická modlitba? Existuje nějaká specifická spiritualita CČSH? A měla by vůbec existovat?Duchovní život a jeho projevy nez-naly a neznají konfesní hranice. Ně-kteří, pokud vím, navrhují právě natomto základě překonávat nejenrozdělení církví, ale také založitmezináboženský dialog. Lidskázkušenost transcendence spojujevšechny. Otázkou zůstává její re-flexe, jazykové vyjádření a výklad,ale zkušenost sama může vést kesblížení a porozumění. Tradiční prvky duchovního života se projevují v CČSH pro ni ty-pickým způsobem (zbožnost spíše praktická, aktivní, liturgická,svátostná, „plachá“, neokázalá, civilní). Nemyslím, že bychom žá-dnou spiritualitu naší církve neměli. Naším úkolem ale není aninějak uměle vytvářet „svou vlastní spiritualitu CČSH“, nýbrž pro-hlubovat svůj duchovní život (osobní i společný) z tradičníchzdrojů, způsobem odpovídajícím charakteru naší církve. Jsempřesvědčen, že to je možné a děje se to. Duchovní život netvoří jeden z řady segmentů života, ale spíšje hlubší dimenzí celého života („hloubka všeho“). Spirituálníčlověk nemusí být „pobožnější“, ale uvědomuje si a žije svůjživot v hlubších souvislostech. Mystik by řekl, že spirituální člo-věk je „bdělejší a přítomnější“. Toto otevření nové, hlubší dimenze spirituality představuje dar mi-losti (dílo Ducha) a současně vyžaduje z naší stany dispozici (ote-vřenost). Ekumenická tradice uchovává základní osvědčenézpůsoby tohoto disponování se. Svou zbožností skutečnost nevy-tváříme. Jen se jí otvíráme. Disponujeme se, abychom ji mohli za-koušet, jak nám to Bůh chce dát. „Velké zkušenosti života bývajísice osudem, darem Božím a milostí, ale užitek z nich většinou
mají jen ti, co se připravili na jejich přijetí. Jinak nad člověkemvyjde hvězda, avšak ten je pro ni slepý.“ (K. Rahner). Křesťanská tradice zná tři základní osvědčené prvky napomá-hající rozvoji a prohloubení duchovního života: ticho (samota)– modlitba – Písmo. Ticho představuje základní podmínku duchovního života. Připra-vuje nás k tomu, abychom mohli slyšet v srdci Boží Slovo. Tichoněkdy lidi spojuje víc než slova. Modlit se neznamená jen říkat něcoBohu („bavit ho“, L. Armbruster), ale učit se být s Bohem. Mámepřejít od komunikace ke komuniu (= společenství) s Bohem (L. Armrbruster). Modlitba nás připravuje k přijetí Božích darů a zaslíbení. „Rozněcuje naši touhu po Bohu a životě s ním,“ (sv. Au-gustin). V tichu a modlitbě rozjímáme Písmo. Nasloucháme mu
a pořád se to učíme. Neustálá otevřenostvůči Písmu jako privilegované cestě, kte-rou k nám přichází Slovo, je důležitá.Evangelní výzva k obrácení znamenápředevším tuto neustálou otevřenost Bo-žímu mluvení. V duchovním čtenízjednodušeně řečeno naslouchá jedinec-církev ve slovech Bible hlasu Vzkříše-ného Krista. Očekává, že něco takovéhoje možné, děje se a lze to zakusit. Du-chovní četba Písma nikterak nevylučujeracionální exegezi, jak ji známe z teolo-
gického studia. Naopak. Z nejstarších proudů tradice známeobojí ve vnitřní jednotě (viz např. největší starověký biblista,exegeta a velký mystik Slova Órigénes). Myslím, že dnes velmi záleží na tom učit se číst společně Biblitak, abychom objevovali její sílu, aby lidé poznali, že to je knihapro ně, nikoli jen pro odborníky teology a faráře, ale skutečně prokaždého. K tomu nás dnes mohou vydatně inspirovat svou bib-lickou prací sestry a bratři z Latinské Ameriky, Afriky či Asie.Každý může být osloven Božím slovem. Je potřeba ticho, na-slouchání a rozhovor. Vyžaduje to určitou námahu, ale lidé dnesrádi podstoupí námahu tam, kde vidí, že to je opravdu dobré a smysluplné. Cítím, že máme vytvářet kolem sebe podmínkypříznivé pro takovou zkušenost s Písmem. Touto zkušenostíbude zároveň prohloubena i zkušenost církve. Společně prožitéticho, modlitba i společné naslouchání Bibli nás spojuje navzá-jem, dává nám zakusit něco z rozměrů Boží lásky a tak du-chovně buduje a oživuje církev. Dnešní člověk potřebuje poznat, že k němu Bůh mluví. A Bůhk lidem opravdu mluví. I dnes. Naším radostným úkolem je totodosvědčovat. Petr Šandera
osobně zakusit...(Spiritualita v Církvi československé husitské)
Milé sestry a milí bratři,zveme vás na pravidelné modlitby za naši církev. konat se budou každé první úterý v měsíci v kostele sv. václava na Zderazev Praze v resslově ulici od 18.30 hodin. Modlitby za církev vznikly před několika lety v souvislosti s volbou patriarchy a biskupů našícírkve a s menšími či většími přestávkami se tyto modlitby udržely dodnes. rádi bychom modlitební společenství opět obnovili.věříme totiž, že pro svůj život v církvi a pro své aktivity potřebujeme důvěru v našeho Pána a jeho požehnání, abychom se takvyhnuli pasivitě a poraženectví anebo naopak bezmyšlenkovitému a bezbřehému aktivismu. Místem setkání bude sakristie (minimálnědo jara), choďte tedy prosím zezadu přes faru. v případě potřeby volejte na naše telefonní čísla. Budeme se těšit na setkání.
kristýna Mlýnková (774 157 685) a Petr Bruna (732 777 638)
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
CESTA
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
81
Jistě
to z
náte
– k
dyž
někd
y pr
askn
evo
dovo
dní p
otru
bí a
nač
as p
řest
ane
téct
vod
a, h
odně
nás
to o
mez
uje
– čl
ověk
naje
dnou
nem
ůže
auto
mat
icky
oto
čit k
o-ho
utke
m a
jen
tak
si n
alít
skle
nici
, opl
ách-
nout
ruce
, nap
ustit
van
u...
Až
teď
vidí
me,
jak
je v
oda
nezb
ytná
a p
otře
buje
me
ji ka
ždou
chvi
lku
– na
pití
, na
vaře
ní, n
a m
ytí,
na s
pla-
chov
ání,
na p
raní
... P
ři po
ruše
dod
ávky
vod
yjs
ou v
ždyc
ky h
ned
k di
spoz
ici c
iste
rny,
ke
kter
ým s
i můž
eme
s ka
nyst
rem
nebo
kyb
líkem
doj
ít. Je
to n
epo-
hodl
né, a
le a
lesp
oň n
ějak
á vo
datu
je. N
ení t
o je
ště
tak
dávn
o,kd
y se
cho
dilo
pro
vod
u s
vě-
drem
do
stud
ny ú
plně
běž
ně. T
oaž
mod
erní
dob
a ná
m z
aved
lapo
hodl
ně p
otru
bím
vod
u až
dom
ů –
a do
konc
e i t
eplo
u.U
nás
na
chal
upě
mám
e st
udnu
,al
e ne
ní m
oc h
lubo
ká. P
roto
když
byl
o v
posl
ední
ch le
tech
velk
é su
cho,
stá
valo
se,
že
když
jsm
e by
li na
cha
lupě
del
ší d
obu
nebo
nás
tam
byl
o ví
c, s
tudn
a se
vypr
ázdn
ila a
vod
a př
esta
la té
ci. M
usel
i jsm
eza
čít v
odou
šet
řit.
A v
tom
je te
n vt
ip –
člo
věk
větš
inou
zač
neně
čím
šet
řit te
prve
tehd
y, k
dyž
toho
má
mál
o. K
dyž
jsm
e no
sili
vodu
v k
yblíc
ích
z po
-to
ka a
pro
vod
u na
pití
jezd
ili s
kan
ystr
em d
ost
udán
ky, n
ajed
nou
jsm
e zj
istil
i, že
jí p
otře
-bu
jem
e m
nohe
m m
íň n
ež d
řív. A
ne,
že
by-
chom
pře
stal
i pít
nebo
se
už n
emyl
i – je
njs
me
přes
tali
plýt
vat.
Podo
bně
půso
bí, k
dyž
za n
ěco
mus
íme
zapl
atit
– pr
oto
si m
yslím
,že
je d
obře
, že
za v
odu
plat
íme
– ne
jen
prot
o, ž
e je
jí či
štěn
í něc
o st
ojí,
ale
také
pro
to,
že k
dyby
byl
a za
darm
o, p
lýtv
ali b
ycho
mje
ště
mno
hem
víc
než
teď.
Kde
konk
rétn
ě m
ůžem
e vo
du u
šetř
it? T
řeba
když
se
sprc
huje
te, n
enec
háve
jte v
odu
stál
epu
štěn
ou –
než
se
nam
ydlít
e, o
dteč
e jí
spou
sta
litrů
zby
tečn
ě do
kan
álu.
Ste
jně
tak
při č
iště
ní z
ubů
– zu
baři
nás
nabá
dají,
aby
-ch
om s
i je
kart
áčke
m d
rhli
aspo
ň tř
i min
uty
– zk
uste
si n
ěkdy
zm
ěřit,
kol
ik v
ody
za tu
dobu
z k
ohou
tku
vyte
če! A
přit
om jí
na
vy-
plác
hnut
í pus
y st
ačí m
alý
kelím
ek. D
alší
mča
stým
způ
sobe
m, j
ak s
potř
ebov
at m
nohe
mví
c vo
dy, n
ež je
nez
bytn
é, je
myt
í nád
obí
pod
teko
ucí v
odou
. Dne
s m
á už
hod
ně li
díús
porn
é m
yčky
, my
mís
to to
ho p
ouží
vám
edv
a dř
ezy
– je
den
na ja
rovo
u vo
du, d
ruhý
na
oplá
chnu
tí. Ji
stě
vás
napa
dnou
dal
ší p
ří-kl
ady.
Mys
lem
e na
to, ž
e na
svě
tě js
ou p
ořád
mís
ta,
kde
lidé
trva
le tr
pí n
edos
tatk
em v
ody
jako
tako
vé n
ebo
jim c
hybí
kva
litní
pitn
á vo
da. JK
Co
můžu
udě
lat j
á?R
ada
třetí:
Šetř
eme v
odou
!
Nakre
slila
Lucie
Krajč
iříkov
á
Apr
oč?
Jak
víš,
že
Bůh
vůbe
c je
? S
podo
bným
iot
ázka
mi s
e se
tkáv
áme
pom
ěrně
čas
to.
Odp
ověd
ět n
ebýv
á sn
adné
, zvl
áště
kdy
ž ne
vžd
yta
zate
le n
aše
odpo
věď
opra
vdu
zajím
á. N
ěkdy
je to
tiž
tak
skál
opev
ně p
řesv
ědče
n o
své
prav
dě, ž
e jin
ý ná
zor n
ení v
ůbec
och
oten
přij
mou
t.M
á pa
k vů
bec
smys
l se
sní
m o
své
víře
bav
it? S
naži
t se
mu
vysv
ětlit
, co
mi v
íra d
ává,
čím
mě
oboh
acuj
e? U
rčitě
se
nevz
dáve
jme
– vž
dyť u
ž to
, že
se p
tá, z
nam
ená,
že
vně
mpř
ece
jen
něja
ký č
erví
k po
chyb
nost
í hlo
dá. Ú
činn
ější
způ
sob
– ik
dyž
nem
éně
nes-
nadn
ý –
je v
šak
prok
azov
at s
vou
víru
tím
, jak
žije
me
den
po d
ni. N
e-m
usí t
o bý
t nic
oká
zalé
ho a
pa-
trné
ho n
a pr
vní p
ohle
d –
naše
post
oje,
náz
ory,
cho
vání
vur
čitý
chsi
tuac
ích
by v
šak
měl
y na
poví
dat,
že s
e sn
ažím
e říd
it Bo
ží v
ůlí.
Tak
nám
vše
m p
řeji,
ať s
e m
ám to
vno
vém
roce
dař
í co
nejlé
pe!
JK
Ledn
ové
zim
ní p
řání
Ráno
jsem
se p
robu
dila
a ve
nku
bylo
bílo
.Zi
ma
nám
tak
vyko
uzlil
asv
é m
istr
ovsk
é dí
lo.
Do
chla
divé
ho o
dkaz
upr
vní v
ločk
a pa
dáa
z le
dový
ch p
rova
zůse
sype
cel
a řa
da.
Post
upně
se sh
luku
jína
pro
chla
dlé
zem
i,kd
e ve
vět
ru ta
ncuj
ív
rytm
u m
ezi v
šem
i.
Ta s
něho
bílá
chl
adná
pan
ív
ruko
u bí
lý o
dkaz
drž
í,po
vlo
čkác
h po
sílá
psa
ní,
že z
ima
přijd
e le
tos b
rzy.
Jitk
a Ve
stfá
lová
(Lan
dová
)
Mod
litba
Pane
Bož
e,dě
kuje
me
ti, ž
e js
me
tě m
ohli
pozn
ata
můž
eme
se n
a te
be k
dyko
liv o
brac
etse
svý
mi r
ados
tmi i
tráp
ením
i.S
tebo
u ne
jsm
e ni
kdy
sam
i.A
men
Ty v
ěříš
vB
oha?
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
72
Soutěž o tři knihyM
ilé děti, když se vám podaří vypsat si z horní tabulky písm
enka v pořadípodle čísel v dolní tabulce, dozvíte se, co je to spiritualita. Pošlete nám
svéřešení na adresu redakce nebo m
ailem na jana.krajcirikova@
ccshnej-
později do poloviny února, třem z vás m
oc rádi pošleme knížku! Jm
énavýherců otisknem
e v březnové cestě.
Blahopřejeme výhercům
soutěže z listopadu(tajenka: Jsou pro nás dodnes příkladem
.):
Tomáš Beran z Žernovníku
David Sitar z Blanska
Eliška Kapounová z Dlouhé Lhoty
NA
Uč
Sy
žM
iO
TU
OO
Bl
ěE
žO
Sí
Sě
OcH
Ni
SD
ěV
US
řU
EO
JR
ZO
TR
RE
Di
iO
MV
iž
TP
AM
AM
TJ
KP
VN
VT
íE
MT
2340
4813
7117
3568
560
654
2430
599
5056
4552
1565
143
3820
4210
2551
3349
1946
647
5870
274
3121
1134
2928
1847
3667
3241
361
7263
1257
853
2655
162
3769
2239
6214
4466
Povolání v B
ibli3. Z
emědělci
Izraelci pěstovali zejm
éna pšenici a ječ-m
en. Jak jsme se již dříve zm
ínili,prvním
zemědělcem
v Bibli byl Kain (Gn
4,2). To, že Hospodin nepřijal jeho oběť,
vůbec neznamená, že by nepřál zem
ěděl-cům
. Záleželo na Kainově povaze, ne najeho povolání.Po podzim
ních deštích půda změkla a rol-
ník používal k jejímu obracení
jednoduchýdřevěný pluh,tažený volemnebo oslem
.Potom
ručnězasel obilí (vizpodobenství orozsévači – M
t13,3-9) a zaoralje do půdy.Pokud přišlypodzim
nídeště, byloobilí zralé kesklizni v dubnunebo v květnu.Rolník sklízelobilí ručnímsrpem
a klasysvazoval do snopů, které nechával na poliusušit. N
epožaté či spadlé klasy se nechá-valy pro chudé, kteří si je m
ohli posbírat.O
tom m
oc hezky vypráví biblická knihaRút.Jestliže podzim
ní deště nepřišly, obilí seneurodilo. V První knize M
ojžíšově sedozvídám
e například o sedmiletém
ob-dobí hladu, které nastalo ve všech zem
ích(G
n 41,54). Díky Josefově prozíravosti byly
velké zásoby obilí nashromážděny
v Egyptě, který je pak okolním národům
prodával. Obilí m
ohly také zničit rojekobylek nebo cizí arm
ády. O tom
, jak sirolníci poradili s případným
plevelem, nás
poučí další z Ježíšových podobenství (Mt
13,24-30).Po sklizni byly svázané snopy odnesenyna m
lat, kde se obilí rozprostřelo a volisvým
i kopyty vymlátili zrno z klasů. N
ěkdy
se přes obilí tahala těžká dřevěná deska,která byla opatřena kam
ennými nebo
železnými hroty. Zrno se od plev oddělo-
valo tak, že se vymlácené obilí házelo
lopatou proti větru. Vítr odvál plevy a nazem
padalo poměrně čisté zrní. N
akonecse zrní ještě jednou pročistilo pom
ocí síta.U
chovávalo se v pytlích nebo hliněnýchnádobách.
JK
Nakreslila: Lucie Krajčiříková
Ču
ňá
tko
a Z
latí
čko
Čá
st 4
. – N
ov
oro
ční
pře
dse
vze
tí
„Tom
áši,
Tom
áši,“
pov
zdyc
hla
si s
rd-
cery
vně
mam
inka
, „vž
dyť t
y už
jsi n
a to
msv
ém ta
blet
u úp
lně
závi
slý!
Ven
ne-
chod
íš, a
ni s
lege
m u
ž si
neh
raje
š, je
nom
pořá
d hr
aješ
ty s
voje
hry
!“„T
o ne
ní p
ravd
a, m
ami,
nejs
em z
ávis
lý!“
brán
il se
Tom
áš. „
A v
íš c
o, já
ti to
dok
ážu,
“po
vídá
za
chví
li. „D
ávám
si n
ovor
oční
před
sevz
etí,
že o
d 1.
ledn
a bu
du n
ata
blet
u hr
át je
nom
hod
inu
denn
ě!“
„To
bys
vážn
ě ud
ělal
?“ u
smál
a se
mam
inka
, ale
byl
o na
ní v
idět
, že
moc
nevě
ří, ž
e To
máš
své
pře
dsev
zetí
dodr
ží.
Jejic
h ro
zhov
or p
oslo
ucha
l čuň
átko
,sc
hova
ný p
od p
oste
lí. „T
o si
piš
,m
amin
ko, ž
e to
dod
rží,“
usm
ál s
e po
dvo
usy,
pro
tože
měl
svů
j plá
n. A
jest
li to
Tom
áš s
e sv
ým s
libem
mys
lel v
ážně
neb
one
, dík
y ču
ňátk
ovi n
eměl
na
vybr
anou
.Je
ho ta
blet
totiž
kaž
dý d
en n
ěkam
zmiz
el a
obj
evil
se p
řesn
ě je
n na
tu s
líbe-
nou
hodi
nu. T
omáš
ho
hled
al v
šude
, kde
ho n
apad
lo, n
ikdy
ho
ale
nena
šel.
Poto
m,
naje
dnou
, se
obje
vil n
a st
ole.
Neb
ylo
tovž
dyck
y ve
ste
jnou
hod
inu,
ale
hod
něpo
máh
alo,
kdy
ž m
ěl u
ž ho
tové
dom
ácí
úkol
y. P
o ho
dině
hra
ní v
šak
tabl
et z
ase
hned
zm
izel
a o
bjev
il se
až
zítr
a. K
dyž
sept
al ro
dičů
, tvá
řili s
e, ž
e ne
vědí
, o č
emm
luví
.To
máš
ovi t
o ho
dně
vrta
lo h
lavo
u, a
lena
kone
c si
na
to z
vykl
. A v
ěříte
, že
mu
taod
vyka
cí k
úra
pros
pěla
? Po
pár
týdn
ech
už h
o to
ani
tak
moc
net
rápi
lo, ž
e m
áta
blet
jen
na h
odin
u de
nně,
a z
jistil
, že
mít
čas
i na
jiné
věci
nen
í k z
ahoz
ení.
A c
o vy
? D
ali j
ste
si ta
ké n
ějak
éno
voro
ční p
ředs
evze
tí?Ja
na K
rajč
iříko
váNa
kresli
la: El
iška Z
apfov
á
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
IK
ŘE
SŤ
AN
SK
Ý Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
63
Pro
č v
Na
šep
ytl
ích
neb
ylo
ob
jev
eno
blu
diš
tě 2
. čá
st
VN
ašep
ytlíc
h by
dlel
můj
bra
tran
ec Ja
rosl
av se
svou
rodi
nou.
cho
dil d
o pá
té o
becn
éa
každ
é pr
ázdn
iny
jsm
e tr
ávili
spol
ečně
, pro
tože
jsem
byl
zm
ěsta
aby
lo m
i ted
ytř
eba
tu a
tam
se n
adýc
hat z
drav
ého
vzdu
chu.
Vtě
chto
prá
zdni
nový
ch d
nech
vyn
aléz
alJa
rosl
av rů
zné
podi
vuho
dné
výpr
avy
např
íkla
d do
rozs
áhlý
ch sk
lepů
pod
jeho
rodn
ýmdo
mem
, kde
měl
i být
zak
opan
í švé
dští
rejta
ři, ji
ndy
opět
na
půdu
, kde
jsm
e ve
star
émče
rném
kuf
ru h
leda
li m
ezi z
ažlo
utlo
u po
štou
mod
rého
Mau
ritia
, ajin
dy o
pět d
o bl
ízké
hole
sa, k
de Ja
rosl
av z
něko
lika
různ
ě po
lože
ných
bal
vanů
rozp
ozna
l roz
valin
y kd
ysi s
lavn
ého
hrad
u Tr
umbe
rka,
rozb
ořen
ého
pak
žižk
ou Ja
nem
. Při
těch
to v
ýpra
vách
mě
Jaro
slav
ob-
vykl
e jm
enov
al p
rvní
m d
ůsto
jník
em, p
onec
hav
si ti
tul v
elite
le n
ebo
gene
rála
, avy
zbro
jilm
ě rů
zným
i nep
ostr
adat
elný
mi p
ředm
ěty
jako
mot
ouzy
, zrc
átke
m, p
aklíč
em, s
kroj
kem
chle
ba, g
umič
kam
i od
zava
řeni
n, n
ovin
ovým
pap
írem
, drá
tem
, hře
bíky
, žár
ovko
u, sv
íčko
u,zá
palk
ami,
žile
tkou
atd
. Jar
osla
v vy
nika
l vůb
ec b
áječ
ným
i náp
ady
avl
astn
ostm
i. Sn
ad to
bylo
tím
, že
oded
ávna
čet
l. Zn
al js
em h
o vě
tšin
ou č
touc
ího.
ina
taje
mný
ch v
ýpra
vách
vytá
hl v
e ch
vílíc
h od
poči
nku
odku
dsi k
nihu
neb
o al
espo
ň ča
sopi
s aza
hlou
bal s
e do
nic
h.D
osaž
iteln
é kn
ihov
ny jí
m b
yly
zcel
a vy
řízen
y. Te
prve
po
lete
ch js
em se
moh
l pou
čeně
ob-
divo
vat f
aktu
, že
Jaro
slav
tehd
y př
ečet
l itř
etí d
íl Vo
jny
am
íru, p
rvní
díl
Dav
ida
copp
er-
field
a a
sedm
ročn
íků
Strá
že m
ysliv
osti.
Az
knih
, kte
ré n
ečet
l, zn
al z
cela
nep
ocho
pite
lně
obsa
h, c
ož m
i dod
nes z
ůsta
lo z
astř
eno
taje
mst
vím
.Zd
eněk
Svo
boda
(pok
račo
vání
příš
tě)
Nakre
slila:
Lucie
Krajč
iříko
vá
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
5
KŘ
ES
ŤA
NS
KÝ
Č
AS
OP
IS
P
RO
D
ĚT
I
4
Lidé z
různých rodin, zemí, kultur se vždy lišili. A
sinejvíc se však liší lidé z
Měsíce a
lidé ze Slunce.Vskutku, nejsm
e jediní, kdo obývá naši soustavu.Krom
ě nás, Pozemšťanů, tu jsou iM
ěsíčanéa
Slunečňané. Sluneční lid se vyznačuje tím, že
všichni mají m
odré oči avlasy barvy písku, zlata nebo
je mají zrzavé. Když je poznáte lépe, zjistíte, že překy-
pují touhou stále něco zkoumat, jsou velice horliví
acitově otevření. Vůbec neznají strach z
neznámého
– naopak je milují, protože je co objevovat.
Měsíční lid je jejich pravým
opakem. O
či mají vždy
černé nebo hodně tmavě m
odré. Připomínají také
oblohu – jenže vnoci. Vlasy m
ají vždy bílé nebokouzelně stříbrné. N
a rozdíl od lidí ze Slunce, kteřím
ají kůži vždy lehce opálenou, Měsíčané jsou
naprosto bledí. Hlavní rozdíl je však v
povaze. Měsíční
lid je neuvěřitelně konzervativní, uzavřený anic
nového nechce ani vidět. Jsou chladní adůstojní
anikdy nedělají nic zbrklého, sm
ěšného či dokoncepobuřujícího. Kvůli těm
to rozdílům se tyto dva
národy ksm
rti nenávidí. Ovšem
jedno mají společné
– nevědí, co je to láska.Jednoho dne uspořádal sluneční král slavnostvynálezů. M
imo jiné zde proběhla soutěž o
nejlepšínávrh tém
atu hlavního výzkumu pro příští rok.
Návrhů bylo m
noho, například: Zdají se zvířatům sny?
Může se sen nahrát z
hlavy na kazetu apustit znovu?
Kde se bere teplo Slunce? Jsou všechny hvězdy stejnéjako ta naše? O
všem nejvíc krále zaujala otázka jedné
mladé slečny: „Výsosti, co je to láska? lidé z
Modré
planety tu věc zbožňují.“Král hned rozkázal, aby se nad tím
to záhadnýmslovem
začalo bádat. Někdo si m
yslel, že by mohlo jít
onějaký přístroj. N
ebo snad potravina? Rostlina?D
omácí m
azlíček? Nikdo nevěděl. N
akonec rozhodli:„Vyšlem
e někoho přímo na Zem
i, ať tu lásku najdea
přinese.“ Přihlásil se chlapec jménem
Flame. M
ělzrzavé vlasy a
oči mu jiskřily touhou po dobro-
družství. Popřáli mu tedy štěstí a
Flame šel.
Tato událost se měsíčním
u lidu nelíbila. co když je láska nějaká zbraň avšechny je zničí?
Vyslali tedy dívenku Moon, aby to Flam
eovi překazila.Potkali se na hvězdné stezce blízko Velkého vozu. K
Zemi už to bylo jen kousek kolem
království Kassiopeiy. „Jak ti říkají?“ zeptal se Flame
aprohlížel si tu bělovlasou slečnu s
černými perlam
im
ísto očí. „Moon,“ odpověděla potichu. „Proč hledáš
lásku? Kčem
upak je dobrá?“ „lidé ji prý zbožňují.M
usí to být něco krásného,“ usmál se Flam
e.Jakm
ile došli na Zem, jejich oděv se náhle prom
ěnil.Flam
e byl nyní vkabátku s
výletní holí aM
oondostala šedé sváteční šaty. S
úžasem hleděli na tu
krásu. Ve městě se právě konal jarm
ark. Všude plnolidí, povozů, zboží a
hluku. Flame se hned začal
každého vyptávat: „Kde najdu lásku? co to je?“ lidése však jen sm
áli ahleděli si svého. M
oon se Flamea
neustále snažila přemluvit, ať to vzdá a
vrátí sedom
ů. Flame však trval na tom
, že se vrátí teprve, ažnajde, co chce.čas plynul a
Flame stále lásku nenalézal. O
ba začalipochybovat, že to někdy skončí. N
u... Alespoň že
měli jeden druhého. Flam
e cítil, že je mu M
oondražší než cokoliv jiného. Snad proto zůstával naZem
i – aby se od ní nemusel odloučit. M
oon ze stej-ného důvodu doufala, že Flam
e lásku nikdy nena-jde. Zároveň si však přála, aby byl šťastný a
tudíž abynašel, co hledá. N
akonec už oba pomalu zapom
nělina své původní poselství a
jen tak spolu žili aužívali
společných chvil.O
tom se ovšem
dozvěděli sluneční král am
ěsíčníkrálovna. N
adšeni nebyli arozhodli se své
neposlušné poddané potrestat. Král, aniž věděl, žeFlam
e ve skutečnosti našel, co hledal, proklelFlam
ea tak, že už se nikdy nemohl vrátit na Slunce
astal se Pozem
šťanem. M
nohem větším
trestem pro
něj však bylo to, co postihlo Moon. N
a rozkazkrálovny se rozplynula a
stala se součástí nekonečném
lhy, husté jako oblaka. Plula nad roklí atiše
naříkala.O
d té doby Flame každý den vycházel na nejvyšší
skálu, díval se na mraky a
mluvil se svou m
ilovanou.Tak člověk ze Slunce našel lásku, věčnou lásku,kterou však už nikdy nebude m
oci obejmout.
Lucie Krajčiříková
Příběh byl inspirován obrazem „Poutník nad m
ořem m
lh“ od Caspara Davida Friedricha
Hledání lásky
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 7č. 3 15. 1. 2017
➲
Modlitba jako základ spiritualitySpiritualita, česky duchovnost (někdy seužívá také výraz zbožnost), znamená ži-votní praxi, způsob vnímání a osobníhozacházení s tím, co člověka přesahuje:s Bohem, s božským, s transcendencí.Lze ji též definovat jako rozměr života,v němž si uvědomujeme Boží přítom-nost. Spiritualita zahrnuje tedy Boží pů-sobení v nás, ale také samozřejmě našivlastní aktivitu, ale pouze tu, která je re-akcí na Boží činnost a která je umožněnaBoží milostí. Existuje mnoho typů spiri-tuality – zůstaneme-li u spirituality křes-ťanské, pak je to např. spiritualitamnišská, kněžská a laická, spiritualitavýchodní a západní a různé typy spiri-tuality podle řeholních řádů. Vzhledemk tomu, že ve spiritualitě jde o niternývztah s Bohem a ten lze udržovat a prohlu-bovat pouze prostřednictvím modlitby,lze modlitbu považovat za základníkámen každé spirituality.Modlitba je výrazem toho nejintimněj-šího vztahu a není snadné o ní mluvit.Paradox modlitby spočívá v tom, že se jimusíme učit, ale zároveň ji můžeme je-dině přijmout jako dar. Právě proto jemodlitba předmětem tolika protichůd-ných představ a názorů. V mnoha kni-hách mnohých světců a dalších najdemenávody, jak se modlit. Mnoho autorůnám stále opakuje známou větu apoštolaPavla: V modlitbách neustávejte (1. Tes5,17). A nacházíme i různé školy mod-litby. Podíváme-li se na jednu z nejstar-ších východních škol – hesychamus – tapokládá za základ vytvoření intimníhovztahu s Bohem vážně myšlenou disci-plínu. Bez stálého a náročného usilovánínemá podle této školy smysl o modlitběmluvit. Jeden ze známých představitelůtéto školy Theofan Zatvornik napsal:„Učiň si pravidlo, že budeš neustáles Pánem a že tedy budeš svou mysl udr-žovat ve svém srdci a nedovolíš svýmmyšlenkám se toulat; když zabloudí, při-veď je zpět a drž doma, v komůrce svéhosrdce a v rozhovoru s Pánem“ (The Artof Prayer, Faber and Faber, London1966, s. 119). Ale disciplína je jen jed-nou částí – titíž autoři připomínají, žemodlitba je dar Boží. Říkají, že bez pů-
sobení Ducha svatého v nás se ani mod-lit nemůžeme. Jasně to říká apoštolPavel: „Nikdo nemůže říci Ježíš je Pán,leč v Duchu svatém“ (1 K 12,3). Mnohomystiků říká, že modlitba je milost, svo-bodný dar Boží, ale zároveň dodávají, žeje opravdu v našem dosahu. V JežíšiKristu Bůh vstoupil do našeho niternéhoživota a my můžeme do jeho životavstoupit skrze Ducha. Modlitba v DuchuJežíšově tedy znamená účast na niter-ném životě Boha samého. Thomas Mer-ton napsal: „Sjednocení křesťana s Kris-tem je mystickým sjednocením, ve kte-rém se Kristus sám stává pramenema principem Božského života ve mně.
Kristus sám ve mně božsky dýchá a dávámi tak svého Ducha.“ (New Seeds ofContemplation, Burns Oates, London,1962, s. 123-4). A apoštol Pavel to vyjá-dřil slovy: „Už nežiji já, žije ve mněKristus“ (Ga 2,20). Modlitba je tedyBožím dýcháním v nás, skrze něž se stá-váme součástí Božího niterného života.Dalším paradoxem je, že Bůh je mimorámec naší zkušenosti, a přesto je v cen-tru všeho. Proto také často bývá těžkéodlišit v modlitbě Boží přítomnost odjeho nepřítomnosti. Jeho přítomnost na-tolik přesahuje rámec lidské zkušenosti,že může být pociťována jako nepřítom-nost, a naopak silný pocit nepřítomnostiBoží může otevřít cit pro jeho přítom-nost. Tato skutečnost je velmi silně vy-
jádřena v žalmu 22. Když Ježíš vyřklslova tohoto žalmu na kříži, spojily senaprostá opuštěnost a plné přijetí.V tomto okamžiku úplné prázdnoty bylovše naplněno. V hodině temnoty bylospatřeno nové světlo. A když se mod-líme, vstupujeme právě do tohoto mys-teria. A tak nám často zbývá věrnéčekání na Toho, který již přišel, ale ještěmá znovu přijít. Tajemství Boží přítom-nosti se tedy můžeme dotknout jen skrzeprožívání jeho nepřítomnosti. V trpěli-vém očekávání Milovaného zjišťujeme,jak moc již naše životy naplnil. Je mnoho způsobů, jak se modlit. Jistěse občas ptáme: Jaký je můj způsobmodlitby? Co je modlitbou mého srdce?Asi nelze vzít modlitbu vážně a nezvolitnějakou cestu. Ta nám ovšem nevydržípo celý život, ale bude občas třeba změ-nit cestu či alespoň směr. Hledáme cestu,která nás povede do hlubokého intim-ního vztahu s Bohem. Podíváme-li se naživoty a doporučení „klasiků“ modlitby,pak lze zdůraznit 3 věci, které jsou proživot modlitby důležité: rozjímavé čteníPísma, tiché naslouchání Božímu hlasua důvěřivá poslušnost duchovnímu do-provázejícímu. Často jsme zvyklí Božíslovo analyzovat, ale ono by nás mělovést více k meditaci a kontemplaci, kespojování s naším osobním příběhem.Zadruhé potřebujeme tichý čas v Božípřítomnosti. Přestože se snažíme žít celýden, celý život pro Boha a s Bohem, jenutné vyhradit si denně specifický časpouze pro Boha. Pokud to činíme, po ně-jaké době objevíme, že nás čas strávenýv tichu činí vnímavějšími a pokojněj-šími. Slovo Boží nás táhne do tichaa ticho nás činí vnímavými pro slovoBoží. Ale to vše potřebuje citlivé vedení,abychom neklamali sami sebe a nezamě-ňovali svůj hlas za hlas Boží. Bez citli-vého doprovázení je velmi těžké zůstatvěrným touze najít svou vlastní du-chovní cestu. Naše modlitba se stávámodlitbou srdce, jestliže jsme ve svémstředu uvolnili prostor, do kterého můževstoupit Bůh a stát se naším hostitelem.Vždyť Ježíš řekl: „Vždyť královstvíBoží je mezi vámi“ (L 17,21). A „Hle-
Všechno s BohemJá prosby k Bohu, s ním, v něm, z něho vysílám: on jest můj duch, můj žalm, mé slovo, vše, co mám.
Angelus Silesius, Cherubský poutník
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
8 Český zápas č. 3 15. 1. 2017
dejte především jeho království a spra-vedlnost a všechno ostatní vám bude při-dáno“ (Mt 6,33).Ale musíme si také uvědomit, že mod-litba nás často vede tam, kam bychomraději nešli. Modlitba nás nezbaví utr-pení – spíše naopak. Trpíme více, pro-tože naše láska k Bohu je láskou k Bohutrpícímu, k Bohu, ve kterém je veškerélidské utrpení přijato soucitem. Pokud na-lezneme svoji modlitbu srdce, budemevíce milovat i více trpět, uvidíme vícesvětla, ale i temnoty, více milosti, ale i hří-chu. Modlitba srdce nás vede jak na Tábor(abychom byli svědky proměnění Páně
Mt 17,2), ale i do Getseman (L 22,44). To, co zatím bylo řečeno, by mohlo vy-volávat dojem, že modlitba je pouze sou-kromou záležitostí – já a Bůh. Ale opakje pravdou. Modlitba musí zůstat pevnězasazena v životě společenství, jehožjsme součástí. Společenství víry nabízíochranné hranice, v nichž můžeme na-slouchat našim nejhlubším touhám, anižbychom se soustředili příliš na sebe.Společenství víry je tak pramenem veš-keré modlitby. Vždy směřuje za sebesamo a hovoří svým vlastním, jedinečnýmjazykem – jazykem modlitby. Skrze mod-litbu je společenství jak vyjadřováno, tak
utvářeno. Osobní a společnou modlitbunelze od sebe oddělit. Osobní modlitbabez společenství se stává egocentrickou,ale bez osobní modlitby se modlitba spo-lečenství stane pouhou rutinou. Bůh násvšechny povolal z temnoty do světla svéslávy. Toto společné povolání proměňujenáš svět v místo, kde mohou vedle sebeexistovat Tábor i Getsemany, náš čas v častrpělivého, ale radostného očekávání po-sledního dne a nás samotné v bratry a se-stry. Ivana Macháčková
(Zpracováno na základě textůz knihy H. J. M. Nouwena: Duchovníživot jako cesta, Vyšehrad, Praha, 2012.)
Meditace je duchovní úkon a jako všechno pod sluncem má i me-ditace mnoho definic. Různí autoři ji popisují různými způsoby.Meditaci bychom mohli definovat jako bdělé vnímání skuteč-nosti. Nebo: vědomí zaměřené na bytí a Boží věci. Mně se nej-víc líbí: žít s Bohem tady a teď.Osobně jsem přesvědčen, že člověku více prospívá pět minutmeditování, než hledání té nejpřesnější definice. Meditace je tanejpřirozenější věc na světě. Meditovat dokáže v podstatěkaždý. Stačí si jen naplno uvědomit: jsem tady a teď!Pokud jsem ve stavu plného vědomí, už medituji. Je to základnímeditace – stav bdělosti.Známe to i ze života: zaměříme pozornost na zajíce na poli, nadojemnou scénu ve filmu, na rybku, která vyskočila nad hladinuřeky a zase se ztratila. Jsou to okamžiky, kdy „vytrháváme“mysl z nevědomého prožívání k určitému stupni soustředění.Často se to děje, když se chystáme podat nějaký výkon, napří-klad chceme vystřelit z luku – zatajíme dech, zamíříme, mysl acelé tělo se soustředí...Meditace je ale zároveň hodně obtížná. Zkoncentrovat se na krátkýčas dokáže samozřejmě každý, ale udržet plné soustředění, to užje velký problém. Za běžných okolností dokážeme naplno zaměřitsvoji mysl zhruba na 10 až 20 vteřin. Potom ulítáváme, ztrácímese. Mysl opět zaměstná něco jiného. Mysl je jako motýl, který pře-létává z květu na květ. Chtěl by ochutnat každý a na žádnémdlouho nevydrží. Nové barvy a nové vůně ho přilákají a nedopřejímu klidné spočinutí.Jednou mě napadlo, že s meditací to je podobné jako s půjčkou.Banka vám půjčku poskytne velmi snadno. Dnes nepotřebujeteani ručitele. Za pár minut se vyplní papíry, ověří se potřebné do-kumenty a je to. Člověk je šťastný, že má peníze v kapse. Ale ažpotom přichází realita. Měsíční splácení požadované částky, kekteré jsme se smluvně zavázali. Ať mám dobré nebo špatné dny,ať svítí slunce nebo prší, ať jsem nemocný nebo zdravý. Od téchvíle nikoho nezajímá, jak mi zrovna je. Banka chce nazpět svojepeníze i s úroky. A abych je zvládl splácet, musím se snažit.Tak je to i s meditací. Půjčku získáme jednoduše a hned. Ale ažnásledující dny, týdny a měsíce ukážou, jak s ní dovedeme naložit.Mysl a srdce člověka ponořeného ve „víru světa“ jsou podobnypočítači, který má otevřeny desítky, až stovky oken. Je tak pře-
tížený, že kolabuje. To samé se denně děje s námi, s naší duší:je přetěžována množstvím zbytečných informací (z médií, bul-váru), umělými povinnostmi (co všechno je potřeba zabezpečit,aby byl náš život na „vyšší úrovni“), osobními ambicemi a tou-hami (chci získat místo šéfa, chci mít drahé auto, chci pravi-delně trávit dovolenou na Krétě, chci získat tamtu ženu), až tonezvládneme a tělo vypoví službu. Nosíme mysl plnoustarostí, informačního odpadu, zbytečných tužeb, stresu a ne-rvozity.Naproti tomu bdělá a čistá mysl je podobna počítači, který jezapnutý, ale nevyvíjí žádnou zbytečnou činnost. Nachází sev základním klidovém stavu. Čeká na to, co se bude dít. Je tozákladní forma meditace: bdělé vnímání skutečnosti. A totobdělé vnímání bytí je vždy spojeno s tajemstvím Božího života.
Juraj Jordán Dovala
Princip meditaceJeden kněz vysvětloval svým věřícím princip meditace. „Je to jednoduché,“ říkal. „Když jsme byli malí kluci, na let-ním táboře jsme dvě hodiny počítali auta, která projelakolem. Nevěřili byste, co všechno jsme objevili. Jaké typyaut a barev. Toho bychom si nikdy nevšimli, kdybychom našipozornost plně nevěnovali poctivému počítání. A pak někdodostal nápad: Pojďme sledovat oblaka. Po několika minutáchúpěnlivého pozorování se nám začaly zjevovat ukryté obrazy.Panečku, to byla podívaná. Oblaka kouzlila tvary a mozaiky,ve kterých byli rozpoznatelní sloni, gepardi, myši, květiny,stromy, města, bojovníci i mudrci. Viděli jsme to, co nikdoz těch lidí, kteří chodili se zraky, upřenými do země, neviděl. Až po dlouhých letech jsem si na ty zážitky vzpomněl, kdyžjsem se jako kněz začal věnovat meditaci a vnitřní modlitbě.Uvědomil jsem si, že už jako kluci jsme odhalili základní pri-ncip meditace: Zaměřit svou pozornost a setrvat v tom.Chceme-li putovat k Bohu a prodlévat v jeho svatostánku,zaměřme svou pozornost na Boha a setrvávejme v tichusrdce.“
Juraj Jordán Dovala, z knihy Pankáč v kostele
Co je meditace?
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 9č. 3 15. 1. 2017
Na setkání kněží se z ničeho nic strhla váš-nivá diskuse. Na tom by nebylo nic zvlá-štního, vždyť slovní klání má v dějináchcírkve svou tradici. Byla by to krásná po-dívaná pro věřící laiky, kdyby setkání bylopro veřejnost. Taková lahůdka, kde to jis-kří a zároveň se odkrývají pozice niterněžité víry. Jenže tenhle dialog záhy přešelv okřikování a okřikování ve fyzické napa-dání. Nevěřili byste, ale kněží si skutečně,jak rozvášněné sokyně, vjeli do vlasů.Do toho se vrátil biskup, který si jen na
chviličku odskočil, a nevěřil svým očím. Tobyl obraz – upocené tváře, rozcuchanéúčesy, sežmolené košile, otrhané ko-lárky..., no děs a hrůza. Biskup ihned zatleskal, aby si vyžádal po-zornost rváčů, a zvolal na ně: „Že se ne-stydíte, před Bohem se takhle chovat!“ Samozřejmě že na biskupovo slovo se hnedsjednal pořádek. Kněží si ukázněně sedlijako žáčci ve škole a každá strana muchtěla vysvětlovat, proč se pře vyhrotila.„Ne, nechci slyšet nic!“ zastavil je biskup.
„Mně to neříkejte, povězte to Bohu, pročjste takhle dětinsky selhali. Já vám povímjednu věc: Bůh je s námi, tady a teď. Na-učte se ho vidět vždy a všude. Potom senestane, že se kvůli malicherným sporůmpřestanete ovládat. Bůh chce od nás jinévěci než šarvátky. Chce, abychom žasli nad krásou hvězd. Abychom děkovali za dar života při kaž-dém nádechu. Abychom zpívali u řeky,která se řine do moře. Abychom jeho PŘÍTOMNOST viděli vždya všude a oslavovali ji.“
Juraj Jordán Dovala, z knihy Pankáč v kostele
Kněží, kteří neviděli Boha
„Pane Všehomíra! Ty, jenž nasloucháš sklíčeným nářkům a zoufalým výkřikům všech svých milovaných dětí, tyslyšíš mé nesouvislé nářky, ty rozumíš mým zmateným slovům. Snažím se ze všech sil, abych se ti přiblížil. Vzývámtě svými nepřiměřenými modlitbami a ty mi rozumíš.“
modlitba Rabiho Nachmana (Vlídná zbraň)
Z knihy Kurta Martiho Něha a bolest, edice Blahoslav 2001
Otázka
Rámus
Lem roucha
Zdola
Kříž
Extra caritatem nulla salus
Bůh je odpověď, jak si často myslíme a jak to hlasitě zvěstují jeho horliví stoupenci. Bible říkástroze, že Bůh je Slovo. A kdoví, možná, že je většinou otázkou, kterou jinak nikdo neklade.
Kdysi se tropil rámus, aby se zlí duchové vyhýbali lidem a příbytkům. Zlí duchové se zřejmě do-dneška fantasticky rozmnožili - jinak je totiž ustavičný rámus, který děláme, nevysvětlitelný.
Izajáš ve své vizi, při níž byl povolán, spatřil Hospodina sedět na vysokém trůnu a „lemjeho roucha naplňoval chrám“ (Iz 6,1). To, co mohou obsahovat chrámy - t.j. kult, nábo-ženství, teologie - není nikdy Bůh sám, nýbrž nanejvýš lem jeho roucha. Kněží a teolo-gové: pečovatelé o lem Božího roucha.
Dívá se Bůh na svět shora? K této domněnce svádí pořád formule „Bůh v nebesích“. Ale evangeliumtvrdí, že perspektiva Boží je perspektiva Ježíšova. Ten jakožto anonymní venkovan uprostřed svě-tové říše římské a jakožto pověšený místní rebel učil vidět svět zdola, to znamená ze zorného úhlubezprávných (žen, dětí), zavržených (malomocných), venkovských proletářů (nádeníků), zbloudi-lých ve víře (Samařanů) a sociálních psanců (celníků).
„Kříž spojuje to, co je nahoře, s tím, co je dole, a to, co je vlevo, s tím, co je vpravo.“ Takové jesymbolické vysvětlení, oblíbené zejména v učebních pomůckách pro vyučování náboženství. Jak to?Copak se dal Ježíš pověsit, aby tím upozornil na dobře vymyšlenou formu kříže? To snad ne! Kříž nenísymbolem všesvětové ideologie středu, je to šibenice, určená pro úchylkáře a buřiče, pro nepřátelea rouhače.
„Mimo církev není spásy.“ Novozákonně by však tato větamusela znít „Mimo lásku není spásy.“
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
10 Český zápas č. 3 15. 1. 2017
Raději spi, než kritizuj Sádí ze Šírázu o sobě vypráví tento příběh:Jako chlapec jsem byl velice zbožný, zanícený pro modlitbu i po-božnosti. Jednou v noci jsem s otcem držel vigilii, svatý Korán naklíně. Brzo začali všichni v místnosti podřimovat a netrvalo dlouhoa tvrdě spali, tak jsem se naklonil k otci a povídám: „Ani jeden
z těchto spáčů neotevře oči nebo nezvedne hlavu, aby se pomod-lili. Člověk by řekl, že jsou všichni mrtví.“Otec odpověděl: „Můj milovaný synu, to už je lepší spát, nežtakhle kritizovat.“
DiamantŽebravý mnich došel na kraj vesnice a usadil se pod stromem, žetam přenocuje, když tu najednou přiběhl vesničan a volal:„Kámen!Ten kámen! Dej mi ten drahý kámen!“ „Jaký kámen?“„Včera v noci se mi ve snu zjevil bůh Šiva,“ vysvětloval vesničan,„a řekl mi, že když půjdu za soumraku na kraj vesnice, najdu tammnicha a ten mi dá drahý kámen, který ze mne udělá nadosmrtiboháče.“Mnich se chvíli hrabal ve vaku a pak jeden kámen vytáhl: „Patrněměl na mysli tento,“ pravil a podal jej vesničanovi. „Našel jsemho před pár dny na lesní stezce. Je váš.“Muž na kámen užasle hleděl. Byl to diamant, a pravděpodobně tennejvětší na světě. Vždyť byl velký jako lidská hlava. Popadl dia-mant a odešel. Celou noc se však v posteli převaloval a nemohlspát. Za úsvitu šel probudit mnicha a řekl: „Chtěl bych, abys midal jiné bohatství. To, které ti umožňuje dát někomu takový dia-mant s tak lehkým srdcem.“
Změň svět tím, že změníš sebeSúfí Bajázíd o sobě říká:„Když jsem byl mladý smýšlel jsem jako revolucionář a veškerémé modlitby k Bohu zněly: ´Bože, dej mi sílu změnit svět.´ Když jsem se blížil střednímu věku a uvědomil jsem si, že polovinaživota mi uběhla, aniž bych změnil jedinou duši, změnil jsem mod-litbu na: ´Bože, dej mi tu milost změnit všechny ty, kteří se mnoupřicházejí do styku. Jen mou rodinu a přátele a budu spokojený.´Teď, když už je ze mě stařec a mé dny jsou sečteny, má modlitbazní: ´Pane, dej mi milost, abych mohl změnit sám sebe.´ Kdybychse takto modlil od samého začátku, nepromarnil bych život.“
Z knihy Ptačí zpěv od Anthonyho de Mella. Nakladatelství Cesta 2001. www.cestabrno.cz
Dne 15. prosince se konal benefiční kon-cert na podporu veřejné sbírky na opravumístních píšťalových varhan v kosteleSboru Dr. Karla Farského Církve čsl. hu-sitské v Klatovech. Ve zhruba osmdesá-timinutovém programu Základní umě-lecké školy J. Kličky vystoupilo přes pa-desát účinkujících. Žesťové kvarteto naúvod, žesťový kvintet s dětským pěvec-kým sborem, Studentský soubor Kaňky,Smyčcový orchestr a symfonický orche-str při ZUŠ v čele s dirigentem a auto-rem hudby Janem Kaňkou a literárnědramatický soubor pod vedením Mar-kéty Lukášové s doprovodem dívčí ka-
pely Greedies. Ti všichni přinesli vícenež stovce návštěvníků krásný pozdněadventní umělecký zážitek s koledami,originálními interpretacemi klasickýchkusů a poutavým příběhem o vánočníhvězdě, který svým slovem o astrono-mických souvislostech Ježíšova naro-zení doprovodil místní pan farář TomášProcházka. Toho večera bylo veřejnousbírkou na opravu varhan vybráno11 173 Kč. Celkově je k 2. lednu 2017na transparentním kontě a veřejné po-kladně sbírky necelých šedesát tisíckorun. Všem návštěvníkům koncertui dosavadním dárcům s radostným srd-
cem děkujeme, stejně jako všem účinku-jícím za jejich čas a lásku k umění. Cel-kové náklady generální opravy varhančiní 402 152 Kč. Cílová částka prvníetapy opravy činí 119 811 Kč. Jakmilesbírka dosáhne prvoetapové částky, za-čneme s opravou. Do zahájení opravyvarhan nám tedy chybí ještě jednoutolik, co již bylo vybráno do této chvíle.Věříme, že i s vaší pomocí se to povedea budeme moci zahájit opravu již letos.Transparentní účet veřejné sbírky naopravu varhan je 115-2688330217/0100.
Rada starších NO CČSH Klatovy
Klatovy - benefice na opravu varhan
Dveře do Bredovské zahrady ve Lvové
ediTorial • Ze živoTa Církve • Nad PíSMeM • TéMa MěSíCe: SPiriTualiTaPro děTi • TéMa MěSíCe • ZPrávy
Český zápas 11č. 3 15. 1. 2017
vyhledávací řízení na pozicireferenta/referentky
odboru ekumeny a vnějšíchvztahů Úřadu ústřední rady CČSh
Církev československá husitská vyhlašuje
vyhledávací řízení na pozici referenta/referentky
odboru ekumeny a vnějších vztahů ÚÚr CČSh jako
zástup za rodičovskou dovolenou.
kvalifikační předpoklady:
● členství v CČSh,
● dokončené min. SŠ vzdělání s maturitou,
výhodou vŠ teologické vzdělání,
● plynná mluvená i písemná angličtina,
výhodou je znalost dalšího jazyka,
● administrativní zdatnost, znalost MS office
(Word, excel, Power point),
● přivítáme základní znalost administrace
webových stránek (Wordpress).
Nabízíme:
● služební poměr na 1/2 úvazku
(za rodičovskou dovolenou),
● práci v menším kolektivu v rámci
odboru ekumeny a vnějších vztahů
a současně spolupráci v rámci
celého Úřadu Úr CČSh,
● flexibilní podmínky pracovní doby.
Předpokládaný nástup od 1. března 2017.
Žádost s životopisem zašlete do 20. 1. 2017
na adresu Církev československá husitská,
personální oddělení, Wuchterlova 5,
160 00 Praha 6; nebo mailem na adresu:
Již tradiční Setkání lidí dobré vůle proběhlo na Nový rok zaúčasti představitelů křesťanských církví v kostele sv. VáclavaNa Zderaze v Praze na Novém Městě. Za naši církev se ekume-nické slavnosti zúčastnil patriarcha dr. Tomáš Butta a Mgr. EmaBlažková. Modlitba, kterou přednesl Martin Moldan, biskup Apoštolskécírkve: Svatý Bože, ty jsi vskutku naše útočiště, naše síla i pomoc
v každé nesnázi. Jsi Bohem, před jehož velikostí se chvějí hory,
a současně i někým, koho můžeme nazývat ve jménu Pána Ježíše
svým Otcem. Děkujeme ti za mnohá tvá ujištění o tom, že jsi s námi.
Děkujeme ti za to, že se opět můžeme sejít na počátku nového ka-
lendářního roku. Ač jsme z různých církví a různých tradic, tvé
slovo vytváří základ, na němž můžeme společně budovat jednotu.
Jsme lidmi, kteří zhřešili, avšak ve jménu tvého syna Ježíše Krista
docházíme smíření a naděje. Modlíme se, abys otevřel naše srdce
i mysl a učinil je vnímavými pro hlas tvého Ducha. Dej nám po-
slušné a vnímavé srdce, bychom byli lidmi, kteří jsou nejen poslu-
chači, ale rovněž i těmi, kteří dle tvého slova žijí a konají. Amen.
Novoroční ekumenická slavnost 2017
