l'rnslia, Praha, 59 : 155 - 165, 1987

Rozšíření vybraných druhů vstavačovitých v ČSR

Verbreitung von ausgewahlten Arten der Orchideen in der ČSR

Bohumil Slavík

SLAVÍK B. (1987): Rozšífoní vybraných druhů vstavačo \· itých v ČSR. [Ditltribut ion of selectcd spec iPs of t he family Orchida,ceae in t he ČSR . ] - Pre;:; lia, Praha, 59: 155 - 165.

Thc clistribution of s ix spec ies of the fami ly Orchidaceae in t bc Czech Soc ia li::;t R cpublie (ČSR) is g iven. These are Cephalanthern damaso nimn, Cephalw1th era long1folia, Cora­llorhiza trifida, Epipactis palustris, Listera ovatet and. Neottiu nirlus-avis. R elationships among thc ci ist ribntions and various b iot ic and abiotic fac:tors are disc u;:;sccl.

Botanický ústav ČSA f~, 252 43 Pni honice, Československo.

Vstavačovité patří dnes v ČSR, podobně jako i jinde v Evropě, k nej­ohroženějším rostlinným druhům. Velmi citlivě reagují na hrubé antropické zásahy do biotopů. Stovky lokalit mizí před očima jedné generace - totální destrukcí stanovišť, intenzifikací zemědělství a lesního hospodářství spojenou s nadměrnou chemizací, melioracemi, zaváděním nových kultur, použí­váním těžké mechanizace, především však globálním znečištěním ovzduší a vod, spojeným se značnou acidifikací prostředí. Samozřejmě mezi velkým množstvím případů mizení druhů na lokalitách lze nalézt vzácně i případy opačné , kdy areál taxonu prodělává v určitém území alespoň přechodně pozitivní vývoj (viz např. údaje z Baden-Wiirtemberska - KůNKELE 1977 a z kraje Frankfurt a.d.O. v NDR - HAMMEL et RAHN 1984). Z takových případů nutno vycházet při aktivní ochranářské činnosti .

. Je téměř neuvěřitelné, že pro naše poměry uvnitř dosti dobře floristicky prozkoumané středoevropské krajiny dosud nemáme přehledné mapy celého území s rozšířením tak ohrožené skupiny, jakou je čeleď Orchidaceae. Přitom jsou to druhy atraktivní, sledované, o něž je v současnosti i specializovaný zájem řady profesionálních i amatérských pracovníků. Předkládám proto první serii těchto map, zachycujících lokality šesti relativně více rozšířených druhů za celé období floristického výzkumu (tj. zhruba pos!edních 200 let) Mohou poskytnout cenné informace pro bioindikaci území CSR a současně mohou být důležitým výchozím bodem pro sledování změn ve skladbě fyto­genofondu. Ekologická i cenologická výraznost většiny druhů může v karto­grafickém zobrazení přispět i ke korekci hranic v mapách rekonstruované přirozené vegetace i k prognóze a hodnocení v synchorologii vegetačních jednotek.

Metodicky jsou mapy konstruovány v tzv. středoevropské síti, opírající se o zeměpisné souřadnice, kde každé základní pole má velikost ve směru od západu k východu 10 zeměpisných minut, od jihu k severu 6 zeměpisných minut. Označování polí čtyřmístným číselným kódem vychází z projektu středoevropského floristického mapování (viz SLAYÍK 1971). Do budoucna by měl být shromažďován materiál pro další kategorii map, v nichž by byly

155

odlišeny lokality, ověřené v terénu od r. 1986. U předložených šesti druhů jsou dosti rozdílné rychlosti v současném úbytku lokalit. Nejpomalejší re­dukce areálu je asi zatím u druhu Listera ovata, pak následuje N eottia nid'us­avis a Cephalanthera damasoniurn, zatímco prudce klesá výskyt zbývajících tří druhú - Epipactis palustris, Cephalanthera longifolia a zvláště Corallorhiza trifida.

Fytogeografické hodnocení území musí vycházet ze souboru všech lokalit za celé historické období. Dnes přežívající fragmentarizovaná část původ­ního areálu ta,xonu, tvořící se antropickou činností bez jakýchkoliv zákoni ­tostí, mnohdy již nemůže ukázat skutečné vnější kauzální vazby primární arealogeneze. Jednoduchým ~ýrazem k vyjádření stupně původní hojnosti mapovaného druhu v rámci CSR, používaným i k vzájemnému sroYnávání více druhů navzájem, je makrofrekvenční index (MFI - viz SLAVÍK 1980); připojuji jej za název každého mapovaného taxonu. Pokud budou v bu­doucnosti vytvořeny mapy aktuálního výskytu od r. 1986, budou mít samo­zřejmě jiné makrofrekvenční indexy než mapy nálezů za celé období floris tic ­kého výzkumu; jejich vzájemný poměr bude exaktně vyjadřovat velikost redukce areálu.

Postavení dílčích areálů v ČSR v rámci celkového rozšíření lze posoudit na mapách celkových areálů, které pro všechny uvedené druhy byly již publikovány (viz WrLLING et WrLLING 1979). Na konci textu o rozšíření !]-a území ČSR jsou u každého druhu u-~edeny publikované mapy z území CSR a z území přímo navazujících na CSR s udáním způsobu mapového zobrazení.

Nakonec děkuji všem , ktei'í doplnili svými údaji pfodložen é mapy. J sou to: L. Drelich, RN D r . V. Faltys, RNDr. V. Grulich. V. Chán (za Jihočeskou pobočku ČSBS) , RNDr. lVI. Jatiová, RND r . J. Kirschner, RNDr. K. Kubát, CSc., RNDr. S. Kučera, D. Kyslingrová, RNDr. F. Mladý, V. Pluhař, ing. F. Procházka, RNDr. I. Růžička, RNDr. J. Rydlo, RNDr. M. Sedláčková, doc . RNDr. l\L Smejkal, C.':)c ., Paed. Dr. J . Šádek, J. Šemberk a ing. J. Šmiták. Současně prosím všechny botaniky a floristy o za::;ílání doplňujících lokalit k mapám s rokem ověření v t erén u .

Cephalanthera damasonium (MILLER) DRUCE [ = C. alba (CRANTZ) SrMONK AI] (mapa obr. l - MFI 37,0)

Představa o rozšíření okrotice bílé v ČSR byla dosud značně povšechná. DosTÁL ( 1950 : 2088) charakterizoval její rozšíření „od nížiny do horského pásma v teplejších krajích v celém státě dosti hojně roztroušena", PROCHÁZ­KA (1980 : 165) „roztroušeně v celé~ území, zejména na vápencích a opu­kách". Ve skutečnosti je její areál v CSR výrazně omezen na určité oblasti. Zaujímá jen o něco více než třetinu území; z toho dokonce jen jedna třetina se nachází v oblasti termofytika, zbývající téměř dvě tfotiny v mezofytiku a nap!osto ojediněle zasahuje do oreofytika (regionálně-fytogeografické č~le­nění CSR viz SKALICKÝ )n CHRTEK, SLAVÍK et TOMŠOVIC 1982). Souvislejší výskyt lze sledova~ od Ceského středohoří a východní části vrchoviny Be­rounky přes celou Ceskou křídovou tabuli, Třebovské mezihoří, Zábřežskou vrchovinu a Brněnskou vrchovinu do Vnějších západních Karpat. Dvě vý­značné exklávy se nacházejí na předšumavských vápencích. Podyjím vy­zařuje výskyt k západu až na izolovanou lokalitu Bukovec u Kadolce (ŮBOR­NY 1871 PRC). Další význačná exkláva na ~oravě, inklinující k Oderské nížině v Polsku, je Vidnavská pahorkatina, v Cechách pak Doupovské hory. Do značné míry izolované výskyty nutno hodnotit jako předsunutá nale­ziště nebo nahodilé výsadky, např. Klenčí (KOMBEREC ap. KRESL 1938,

156

I ' I

.t ·· 1 u 41 -12 ·d ti

'3

., I 11 I

111 ů 11 · ~ 1 " l• <. I

~------

O b r . l. - Cephalantherrt rfr11nasonium (MILLER} DRUCE.

., I f l ! •)

; I .

I

I '

K.v . Domažlicka, ms.) , Teplá (KONRAD s. d. PR - pokud nejde jen o místo bydliště), Lavičky ve středním Povltaví (DOMIN 1933 : 56) a Pacova hora u Chýnova (HOUFEK 1952 : 360). Vazba na substrát bazického charakteru je nápadná, ale ne výlučná. Značná část lokalit je na vápencích, čedičích, opu­kách, vápnitých tufech i na paleogenních flyšových vrstvách. Úplná absence nebo jen okrajový výskyt je v území kyselých hornin moldanubika, na zá­padočeském algonkiu i na severomoravském karbonu.

Vysoký stupeň koincidence vykazuje areál okrotice bílé v ČSR při srovnání s mapou rekonstruované přirozené vegetace (MORAVEC et NEUHAUSL 1976) . oblastmi dubohabřin a mozaiky dubohabřin a bučin. Velmi sporé výskyty jsou v souvislých oblastech bučin. V syntaxonomickém přehledu mezofil­ních a hygrofilních listnatých lesů ČSR (MORAVEC et al. 1982 : 24 - 25) je C. damasonium uvedena z 33 asociací pouze v asociaci Cephalanthero-Fagetum 0BERDORFER 1957. Lokality této asociace v mapě jejího rozšíření (ibid., p. 232) však jen zcela fragmentárně odrážejí celkové rozšíření druhu C. dama­sonium v ČSR, které plošně pokrývá nesrovnatelně rozsáhlejší území. I u nás jako jinde ve střední Evropě je totiž C. damasonium komponentou i jiných asociací vedle květnatých vápnomilných bučin na karbonátových horninách (např. Melico-Fagetum SEIBERT 1954). KNAPP (1976 : 57) srovnával rozšíření druhu C. damasonium v NDR s podobným rozšířením několika dalších rostlinných druhů , mj. s druhem M elica uniflora RETZ. I pro ČSR vykazují areály obou jmenovaných druhů velmi vysoký stupeň koincidence.

V mapě na obr. 1 jsou základní pole 5939 a 6642 vyznačena na základě lokalit za státní hranicí na území NSR. Do mapy nebyl pojat obecný údaj z jižního Sedlčanska (MIKYŠKA 1929 : 234).

Mapy z úz e mí ČSR: GRULL (1954: 25 - Ždánický les - bodově), K u BÁ1.' (1970 : 137 -

157

Obr. ~- - Cephalanthera longifolia (L.) FRITSCH.

České stfoclohoH - bodově), KNAPP (1976 : 53 - severozápadní Čechy - síťově 5 X 3'), Iú' x­KELE et WILLING (1976; 87 - západní část ČSR - síťově lO x 6'), SLAVÍK (1985: 43 - Sti'e­dočeský kraj - síťově 5 x 3').

M apy z území navazujících na ČSR: BoRsos (1959 : 74 - Slovensko - bodově), KNAPP (1976 : 53 - NDR - síťově 5 x 3'), K UNKELE et WrLLING (1976 : 87 - NDR a NSR -síťově 10 X 6' ), SCHONFELDER (1977 : 256 - Bavorsko - síťově 5 X 3').

Gephalanthera longifolia (L.) FRITSCH (mapa obr. 2 - MFI 22, 7)

Stejně jako u předchozího druhu byla dosud představa o rozšíření okrotice dlouholisté velice povšechná. DosTÁL (1950 : 2088) ji uvádí „od nížiny do horského pásma v celém státě roztroušeně", podobně PROCHÁZKA (1980: 163) „roztroušeně, místy i hojně, v některých územích však chybí". Ve skutečnosti jde také o druh s vyhraněným areálem, ale mnohem vzácnější než je O. da­masonium. I když počítáme do oblasti výskytu celá základní pole sítě, v nichž jsou umístěny lokality, jsou témět čtyři pětiny polí s absencí tohoto druhu . Roste tedy jen na 20 % území CSR. Jen několik málo lokalit se nachází v termofytiku, naprostá většina patří do mezofytika. Největší frekvence lokalit je na východní, severní a střední Moravě (kromě oreofytika), přes českomoravské mezihoří dosahuje do východního Polabí. Další oblast roz­troušeného vý!'kytu se táhne od Podkrkonoší přes Podještědí, Labské pískov­ce, vlhčí část Ceského středohoří Podkrušnohořím až na Karlovarsko. Posled­ní výraznější arela je mezi dolním Posázavím, Českým krasem, Džbánem, přes Křivoklátsko do severního předhoří Brd a k Plzni. Z význačnějších izolovaných výskytů nutno vyzdvihnout Jihlavsko, Znojemsko a Č~sko­krumlovsko. Na rozdíl od druhu O. damasonium téměř chybí na Ceské křídové tabuli, kde se vyskytuje hlavně jen v severozápadní části na prů-

158

Obr. 3. - Gorallorhiza trifida CHATEL.

niku eruptiv Českého středohoří a v jihovýchodní části s převahou vápnitých pískovců.

Hojnější výskyty jsou v územích vápencových hornin a na karpatském flyši. Téměř chybí v oblasti kyselých hornin moldanubika, západočeského algonkia a na severomoravském karbonu. Ve srovnání s předchozím druhem je nápadný jen okrajový výskyt v oblastech dubohabřin a přesun těžiště výskytu přes mozaiku dubohabřin a bučin do okrajovýc!J. území souvislej­ších bu činných celků rekonstruované přirozené vegetace CSR.

V předložené mapě jsou základní pole 4955, 5055 a 5149 vyznačena na základě lokalit za státní hranicí na území NDR. Do mapy nebyl pojat literární údaj od Palachového rybníka v dolním P odyjí (ZAPLETÁLEK 1939 : 67).

Mapy z území ČSR: ZAVŘEL (1969: append. - Kroměřížsko - bodovč), KNAPP (1976 : 49 - severozápadní Čechy - síťově 5 x 3'), Ki:TNKELE et WILLING (1976 : 88 - západní část ČSR -síťově 10 x 6').

Mapy z úz emí navazujících na ČSR: BoRsos (1955: 85 - Slovensko - bo­dově), K NAPP (1976 : 49 - NDR - síťově 5 X 3'), K i:TNKELE et WrLLING (1976 : 88 - NDR a NSR - síťově 10 x6' ), SCHONFELDER (1977: 257 - Bavorsko - síťově 5x3').

Corallorhiza trifida CHATEL. (mapa obr. 3 - MFI 29,3)

I v případě korálice trojklanné byly údaje o rozšíření v ČSR dosud značně obecné. Přitom opět jde o druh s velmi charakteristickým areálem na našem území, zcela odlišným od předchozích dvou. Vzhledem k tomu, že je to druh cirkumpolární s těžištěm rozšíření v chladnějších oblastech severní polo­koule, má i jeho výskyt u nás charakter subboreálnich květenných elementů.. Těžiště výskytu je v oblasti oreofytika a v některých vyšších částech mezo­fytika. Z oreofytních území je zastoupen ve všech pohraničních horských

159

40

s\~. T-r---r--:--t---fi~--'--,L_--ft:;;f:::--~~'----..t.i=<"--:-_J_-+--+---__;_L__l_~~-

~ J 9 40 41 42 43 "" 13

Obr. 4. - Epipactis palustris (L.) CRAKTZ.

; '_1 7.4

t"

"

celcích, Slavkovském lese, Brdech, Žďárských vrších, Hrubém a Nízkém Jeseníku. Z Moravskoslezských Beskyd je znám jen vzácný výskyt a údaje zatím zcela chybějí z kulminační části Jihlavských vrchů, ale též z Českého lesa. Mnoho lokalit je známo ze značné části Českomoravské vrchoviny a je­jího moravského předhůří. V termofytiku je nejvýznačnější výskyt ve Džbánu a v Rožďalovické pahorkatině. V planárním stupni a ve větší části kolinního stupně chybí nebo se vyskytuje jen na izolovaných lokalitách (nápadné absence jsou v Polabí, moravských úvalech, v Ostravské pánvi a Oderské nížině).

Geologický substrát stanovišť korálice trojklané vykazuje široké spektrum od bazických hornin (vápenec, čedič) až po fylity a granit. Jako obligátní saprofyt má zvýšené nároky na pedogenezi stanoviště, především na tvorbu surového humusu, zvláště v mechatých smrčinách či humusem bohatých bučinách.

Naprostá většina lokalit leží ve vegetačně-geografické oblasti bučin a hor­ských smrčin. U nás je korálice většinou pokládána za diagnostický druh podsvazu Cephalanthero-Fagenion TuxEN in TuxEN et 0BERDORFER 1958 (MORAVEC et al. 1983 : 77), třebaže geograficky se diametrálně liší např. od druhu Cephalanthera damasonium. Její cenologické spektrum je mnohem širší (především Piceetalia excelsae PAWLOWSKI in PAWLOWSKI, SoKo­LOWSKI et WALLISCH 1928).

V předložené mapě jsou základní pole 4952 , 4956 , 5247, 5345, 5444 a 5541 vyznačena na zá­kladě lokalit za státní hranicí na území NDR a základní pole 6844 na základě výskytu na území KSR.

Mapy z území ČSR: KODALÍKOVÁ in HENDRYCH (1973 : 306 - ČSR - bodově), HEMPEL

160

(HJ7;)a: 34 - uzemí ph hranici s NDH - bodově), KxAPP (1976 : 43 - :;evernzápadní Čed1y -1i1íťově 5 X 3'). Ku.-.rKELE et. WILLING (1976: 100 - zápaclni č-:i:,;t. ČSH - síťově lO x 6').

~lap.v z územi navaznjíeíC'h na ÓSR: )hLCTZERet~C'HÚTZE(l953: 304 - „krP:-;Bautzen v XDH - bodově), HEMrEL (1975a: :14 - SaRko - borloYě), K:>rA.l'P ( J !)76 : 43 - XDH. -1:,í t o\·("" 5 ,,< ;~'), KtiNKELE ct WILLnw ( 1976 : 100 - XDR a XSH - síťO\·ě 10 x W), HJETHEK.

(1977: lJ :! - okr<'s Annaberg-Buchholz ,. XIH{, - bodově), ScrcóxFELDE lt (1977: :!61 - Ba­v or,., ko - ,;íťově 5 X 3'), \\'E GE:\'"EH. et GúXTHEH, (1981 : 57 - XDH - bodov<"').

Epipach's palitsfris (L.) CRANTZ (mapa obr. 4 - }1FI :28, l)

Rozšíi"ení tohoto evropsko-západoasijského druhu v Č~R je v litcnttuře zachyceno přesněji než u osta,tní:ch pěti druhů uvedených v t.éto práci, pfosto teprve kartografické znázornění zpřesnilo celkový obraz areálu. Kništík bahenní roste od planárního stupně termof.\Ttika až po nižší 8ásti orc.·ofy_tika (jc8tě ~ýchory). Sousti"eclění lokalit je y území severních a stfocl­níC'h Ceeh mezi 8lulmovským výběžkem pfos Ce~koli psko , _západní část Polabí nn Rakovnicko, dále v severní polovině výchoc111ích Cech, \ r Pfocl­šu ma d a jeho okolí a na východní ..\loravě. \' roz~íl"cní se projevuje sla.bá inklinace k územím ovlivněným snboceanickým klimtit.crn. Xápaclně Yětší frekvence lokalit je na, křídových sedimentech s dobrou propustností (v se­verní polovině Čech a na sevel'Ovýehoclní .Monwě) . Xejčcistěji je kru~tík lmlwnní Z<tpojen do osti"icovornechov,\rch společ-cnskv řádu Caricetalfrt fuscae KocH 19:26 a svazu J!olinfon KocH l B:2(i. a to jak na púclách bohatých uhli­<-itane rn vá pena.t,\·m, tak na púclách sin bě kyselých na :-;i I ikátových podkl;1 -c1cch.

\ - pt'ťdioŽ ťlll' map\· j l' zúkl<Mlní polť ;íJ-1:-+ , ·y7,1mt·l'n o 11 <1. zcí.kiad {· \ ·ý ,.; k.\ ·t ll Z<l. .-:tút11í l1n1.11i('i n a ÚZl' ll1Í XDH. Do m <ctpy lll' byl p o jat údctj \li kulo\- ( DO.\L\,; ap. l•'ornL \ "\'l.;K l 887 : :?Hl) .

.\i <1 p .\· z Úzl'rní na\·az nj íc: í c- h n a ( • :-:JH: Ki ;„,K1%l~ <' ! \\'1 LLI .'\U ( J !)/(i : ~;.) - XI> I{ <1. X~H, - :; ÍlOYČ J() , (i ' ), Rr}JTl181t (1977: llO okJ'('" .\ n1H:tbl' rg -J31wlil1ol z \' XI)!-{ - I JOdovč·) , ~l'llÚ.'\·

fl~Lrnrn. ( 1 D77 : :?/;) - Bn\·01·,.:;ko - ,;íťo\·ě 5 x :n.

Lislera ovata (L.) R. BH.. (nrnpa obr. 5 - l\lFl 05.7)

Dosavadní údaje „v celém 8tátě dosti hojný'~ nedávaly dostate(·nou před­st.avu o skutečném rozložení lokalit na území C~SR. Phtom tento evropsko­zápHcloasijský druh se vyskytuje na území U~R znaúně nerovnoměrně. ~atí m co v některých územích, především severních a severovýchodních Uech a východní ..\loravy núleží k nejhojnějším clrnhúm vstavafovit.ých (místy je dokonce absolutně nejhojnějším druhem), v jiných oblastech se fasto vyskytuje roztroušeně, vzácně nebo na velkých plochár:.h chybí úplně. Yýzna,čné hiáty jsou hlavně ,~ jižní až jihozápc.iclní l-ásti Ceskornorcwské vrchovin)· a ve 8tfodo(·eské pH hork_atině. :X ápadný pokles frekvence výsk)' tu ze :;:;evel'ovýchodníJ10 kvadrantu Cech k jihozápa,du vyzna(·u je př·echod na území rn oldn.nubika, podobně jako u některých jiných rostlinných druhú (např'. Colchicum autu111nale L.). Frekvence pak nápadně stoupá až v Pfocl­~umaví, na Horažcťovicku a na Plánickém hřebenu.

Optimum výskytu v ČSR je převážně v územích se sedimenty v podloží, u nichž je propustnost dobrá, průlinová; e,tbsencc nebo minimální frekvence lokalit je spíše v územích metamorfovaných hornin s propustností slabou, puklinovou. Tyto hydrogeologické poměry zl'·ej mě cllouhoclobě ovlivúovaly genezi půd, která pak byla určujícím prvkem p:h tvorbě areálu druhu. Ceno­logicky se bradáček vejčitý váže na velmi široké spektrum společenstev. jak travinných, tak lesních. Výškového maxima dosahuje pravděpodobně na Rudníku v Krkonoších ve výšce ca 1200 m n.m.

161

Obr. 5. - Listem ovata (L.) R. Brt.

V pfoclložoné mapě j::;ou základní pole 5444 a 5543 vyznač-ena na základě lokalit za státní hra­nicí na území NDR a základní polo 6744, 6844 a 7046 na základě lokalit na území NSR.

Mapy z území navazujících na ČSR: BoRsos (1968: 79 - eupanon::;ká květenn<Í obla t - bodově), GARNWEIDNER (1975: :24 - Bavor::;ko - síťově 5 X 3'), KUNKELE et WILLING

(1976 : 93 - :N"SR - 10 x 6'), RrnTHER (1977 : 110 - okres Annaberg-Buchholz v NDR bodově), ScHó. FELDER (1977 : :286 - Bavor.· ko - síťově 5 X 3') .

Neottia nidus-avis (L.) L. O. RICHARD (mapa obr. 6 .:.___ MFI 59,4) Hlístník hnízdák patří též k relativně dosti hojným lesním druhům vsta­

vačovitých, které se považovaly za „dosti roztroušené v celém území ':, samozřejmě bez bližší specifikace. I u tohoto evropsko-( západosibiřského) druhu, jehož středoevropský výskyt je uvnitř celkového areálu a jenž v kli­maxových společenstvech převážI]ě listnatých lesů zde nachází optimální podmínky, vyskytují se v rámci CSR větší či menší území, kde chybí (viz mapa). Absence je nejen v bezlesých územích, kde je pochopitelná, ale i v územích s velkými lesními celky. Zákonitě pak druh téměi'· chybí v hor­ských smrčinách a v subxerofilních teplomilných doubravách. Hlavní vazba je na společenstva řádu Fagetalia sylvaticae PA w:r ..... ovYSKI in PAWLOWSKI, So­KOWWSKI et WALLISCH 1928. Soó a BoRsos[ ová] ( 1960 : 333), kteří uvádějí zevrubně ekologickou a cenologickou charakteristiku tohoto druhu, považují jej v panonské_ oblasti za více acidoklinní, v západní části areálu za více baziklinní. V CSR roste na různém substrátu, nejčastěji na neutrálním až mírně bazickém, na výrazně kyselých substrátech se nevyskytuje.

Mapy z území ČSR: KUBÁT (1970 : 90 - České i:;třodohoří - bodovč), ŠTĚPÁN (1974 : M 11 - Brdy - bodově), HEMPEL (1975b : 88 - území při hranici s NDR - bodově).

Mapy z území navazujících na ČSR: MILITZER et 8CHUTZE (1953 : 304 - okres Baut-

162

'f ,,·,r I',_,•

Obr. 6. -- .\'eottio nirlus-acis (L.) L. l'. HICHARD.

7..Pn Y KDR - bodo\·(·), Soú et BoRsos (1966 : 335 - enpanons k1i květenná oblast - bodově), HEMPEL (l9í:3b : 88 - Sasko - bodově), Ki.~NKELE et W1LLIXG (1976 : 95 - NSR - :;íťově 10 x 6'), RIETHER (1977: 11:? - okre,.; Annaberg-Buchholz v NDR - bodově), Scm5NI?ELDER (1977: :?88 - BaYorsko - síťově 5 x 3').

SOUHRX

Kartogrnficky bylo zpral"ováno šest relativně do,.;ti hojných drnhú w;tavačovítých na území ČfiR. Mapy byly konstrnovány na základě vŠN: h do:-;tupných ú~lajů. Protože mnohó lokality z minulých období dnes již neexistují, nutno předpokládat pro současnost značnou redukci v zo­brazení vý. kytu, a to relativně nejmenší n druhť1 Lislera onata a Seottia nid1ls-avis, relativně nej­výraznější u clrnl1u Epipactis palustris a Corallorhiza trifida. Maximální rozsah evidovaného Yý­skytu je hodnocen makrofrokvenčním indexem. Podle nf'>j náležely v rámci vyhodnocovací sed­mii'·len116 stnpnicc druli~r Cephalanthera long1folia, Epipactis palw;tris a Comllorhizet trifida mezi druhy roztl'Onšcné (:;\ IFI 15,1 - 30,0), Cephalanthem damrisrmium mezi středně hojné (l\1FI 30,l až 50,0), .Neou;a nidus -uvis a Listerct 01:r1ta mC'zi dosti hojné (l\J FI 50,1 - 90,0). Y komentářích k j<'cl11ot l iY.\·m druliúm je vyhodnocen i vztah jejich rozšífoní v Č'/-.;H, k některým ekologickým faktoru111 a po.·ouzena je i lcjich cenolngická vazba. ]'ro úpluost jsou vždy závěrC'm citovány publiko\·an{· map.v z území CSR a z ť1'.í11 'mÍ na ČSR přímo navazujídch.

Zl'."8.-\::\G\1 EXF .\SS UXG

~echs auf dem GC'biet der ÓSI relativ }ii ~ ufig vorkommendo OrcliidC'enartC'n wm·dcn kartn­graphisch bearbeitet. Die Karten wurdcn auf Grund allor zugiiuglic]wn Angabcn kom;truiert. Da viele Lokalitaten aus clen vorigcn Zeitcn hcutzutage nícht mchr bcstehen, muss fúr die Gegen­wart eine erhebliclie Reduktíon in del' Darstollw1g des Vo1·kommC'ns vorausge:-;ctzt wcrden, die relativ am geringsten bei den Arten Listera ovata uncl Neottia nidus-a1;is unci rclativ am starksten bci Epipactis palustris und Corallorhiza trifida sein soll. Die maximalo A usdehnung des evidierten Vorkommens wird mittels des Makrofrequenz-Indexes gewertet. Nach diesem Index gehorten -im Rahmen der sibengliedrigen Auswertungsskala - die Arten Gephalanthera longifolia, Epipactis palustris unci Corallorhiza tnfida zu den zerstreuten (MFI 15,l- 30,0), Gephalanthera damasoniurn

163

zu den mittelhaufigen (MFI 30,1 - 50,0), Neottici niriita-avi3 un(l Li.'ftern OV(lfri zu (len ziemlich haufigon (MP[ 50,1-90,0) _.i\ :rten. In clen Kommontaren zu einzelnen Arten ist aucli die Bezie­hung d<'ron Verbreitung in del' ČSR zu einigen okologischen Faktoren ausgewertet sowie deren wnologisehe Binct.ung br:mrt0ilt. Der Vollstandigkeit wogen werclen immer zum Schluss die publi­ziertcn Kartcn an,:; dem Gebiot fkr USR wio auch au,; clen an die ČSH.. unmittclbar ankni.ipfonrlen Gehieten ang<'fúhrt.

LIT E l{ AT U R/\

BoRsos O. (1959, 1968): Geobotanise;lw }fonograpltie dc>r Orcltiflo(Yn der panuon.ischC'n und kar · patis<:lwn Flora. U .. X.. - Ann. Univ. Sci. Buclappi-;t. ~: 50-9:3, 9 - 10: 71-86.

l>o~r1:'\ K. (Hl:~:3): Poznámky o y0gť'tační<·h poměrc•c>h okolí La,,ifok v středním PoYltaví. - Yěcla

Pi"ír., Prnlta. 14: 51-58. DOSTAL .J. (1950): Květena ČSR. - Praha. FoR:.r.\~gK 8. ( 1887): Květ0na ::'lforav.v a rakouské Ito Slc•zska. l. - Brno. GARX\\'J!:[()'.\"ER E. ( 1975): Zum Stand <kr' f\:.art icnrng flpr Or<'hid<'<'n in Ba.vern. - .:\[ilt .. \rb .-O<·m.

Florist. l\:.a,l"t. Bavc rns, .:\Iú1wl10n, :N"o 5 : 18 - 2:5. G1~ULL F. (1954): \Tq~·f'ta.č: ni pomt• rv Ž(lá,ni c kého lei-;a. - Sris.v Přírnd. l•'ak. _'\1asar',\' k. Uni\·.

Brno L 954/l. no :352 : l - 35. H .-\"IIEL G. l't H .. ur'.\" A. (198-1): B Po bacl1ttu1gen úhl'r Au-;brc•itung \'On On·liid <'r nn.1·t0 n infolge Yon

Inclu:-;tr·ipimmi:-;sion. - :\[it t. Arheitskr . He im. Or('hirl .. Hodin, U : :H -40. HE:'lfPEL \\T. ( l97i'í<l. ) : Di e VerbrPil ung dí'r' l\:or0ll<•n.wtu·z (Corallorl1iza trifida Chat.) in l-\a chsť1L

- :'\111 urs<'hntza.ťb. n. ~atnrk . H c> im>ttfo rsc l1. ~a,r-lison. DrPsrlí'n. l 7 : :n-:rn. - (I H/,)h): Die Y <•r bro itt1ng dc'r ::-\pst \ntrz, X0ott ia ni<hti-;-n.vis, in Sa<-hsPn. - Xat rtrsl'lrt1tz~trli. tl.

X at lll'k. Ffr i m atforsc> li. Sa,cltsc'n, DrC'scl c> 11, 1 7 : 8 7 - 90 . HE'\IH!.YC'l[ H.. (197'.{): 1''1.vtokarl Dg ra.1nml' (' inigN Gt>hirg:-;pílanzenarten d<'ť Tsc li Pc·li is(·lw11 ~o­

zial i-:tisc- lt0n H. rp ublik (Č'SR). - .\ e;ta Univ. Carol. - Biol., Praha, 1971: 267-306. l-ltWFI"'' .f. ( 195:2): :·itndiP o kYčt<.> nč .Jinclřic>hohra<lockct se zvláštním zfotell'm k Th,hoúské' Jl<lln-i

a pl·il c•l rl.\·m úzC'mim. - :\[-;.[<lip!. pr., <l0pon.. knih. lrntc' clr.\" hot. pl·írod. fa.k. Ul\: Pralrn:j. CrrnTEK .f .. SL \YÍ I( B. ot Tmr;'.;ovrc P. (I 08:2): Smčrni <·r prn zprac·ov1:'tní 1(,-~t<.>n.'· ČSR. l'rn -

l10nir0. KXAPI' H . LJ. (1976): Zllť V(' rbrc' itung ťinign \\Tn.l<lorcl1 id cC'n in clc·r DDI{. nnd n11gr0nzc>11clťn

G('hi(•tc'n. - H:erc:vrlia, Lr· ipzig, J:{ : :rn - 77. Kt·s \1' K. (1!)70): Rozší[·pnÍ nčktN.\'<·h drn hu ro-;tlin v Č<•-;kl'-rn ,_fr<'rlohoř·í. - LitomN i<· e. Kl c'.\'° l\ELE S. (1977): Ůbc•r posil iv<· .\r'ťah·<' riln<i<' rung<'ll lwi C'inigC'n Oťch id<'í'n in Baden

\Yiil"! tornfwrg nnter hťsondC'rr r· B<.>riú·ksicht.igim g d e r :'\aJnrscl111tzpťohll'rn<'. - Gott. Vlo­rist. Rnndhť., Got.tingl'n, 11 : !'í8-7!).

l\:l.~ :\'KELE ~- ct \\TrLLTXG B. (197()): Jntc>rimskadon zur Vorhr<'iLung der OrcliicloenartPn in :\I it -td01l1'opa ( l. Fa-;snng). - \[itt. 131. Arboitskr. Heim. Orch. Badcn-\Vi"trLt.0mlwrg, Tiihingc11, 8 : :!!l-100.

::\[E1 ·:-;mr, 1-1. ct al. (19GO): Yc>rbr< · itttng,;kctťtc n mittc·ldca1tsc-her L<'itpflanzcn, 9. H C' ilr e. - \Yi s .... Z. Univ. Halle. ::\fatl1. - ~a,L., !) : 165 - :224.

::\l eťS1% fI. l't B~IT.L :\. (I ~)()8): Vc'rbro itungskartc n mittddcutsch er LP itpílanzC'n , l l. Rci lte. \\ ' ii-;s. Z. Univ. Hall <' . ::\fatli.-Xn.t., 17: :n7-4'.{l.

"'.\lu~Y::,KA H .. (Hl:!D): O s11k1·p,.,íc-]1 11<t pa-.h' inúc·h jižního ~kdlěanska. - V(•da Př·ír ., .Pruhu, 10: :.?:~:.? - 2'.l!J.

l\TiLITZEI~ "'.\[. (1970): Floristiseltť Bťo hac-lthtngl'n 10(i9. - .\bl1. tl. B or. Natmk. - ~\ln:-:. Oiirlitz „f;"): :~ - 10.

l\ltLITZEH :\f. et S c 11i c:rz E T. (195:l): Di<' b'am- unci Blútenpfhtnz0n im Kreise Bautz0n. - .JaltrC:'s­sr-hr. Jnst. Sorb. Volk-;forsch. , BautzC'n, SonrlPrh. 1 - :!: l - 319.

J\loRAYJ!:C .r. ct n.1. (1982): Dic , \ ssoziationcn JU('i-;o pltile_;· und. h.\'gropliilr r La1tb\\·iilclc·r· in dc·r· T:-:<·ho(' ltis('ll<'n ~ )Zial ist isc li<'n H,0publik. - Yegctacc C~:-\R, Pralm, :\. U : 1 -:!!l:.?.

- (1983): l~ostlinntí. spolPfrn,:;tva České socialisti<-ké r0pnblik.v a jejich o lm>ŽPní. - Sc'\·c·r·oČ>cs .. PHr., LitomN·ic> <' .. -\.ppPnrl. 1!)8:3 / 1: 1-110 .

.:\lortA\'EC ,J. d ~l!: C" II .:\. t TsL H. (H)76): GPobotanická mapa Če::;ké i-;ocialistické r epublik)·. - Prulia. I'ROCH.\ZKA F. ( 1980): Xa.:\e orehid0je. - Pardnbic·e. HIETllEH. \V. (1977): Di0 Orc·hiclcC'n <ks Krciscs AnnalJcrg-Buc-ltl1olz. - ~'\litt. . \rbcits kr. Heim.

Orrl1ifl., B c1·lin, 7: 100 - 120. Scm):ncmLDEH. P. (H)77): VPr·brC'itLtngskarte n de r Orchiclee n in Ha\•f'rn. - Hoppca, Denksehť.

R<'g<'n::;bnrg. Bot. Gcs. % : 240 - :rnn. SLA'\-fK B. (Hl7l): '.\fotodika síť.ovélio ma,poní.ní \'C ,·ztahu k pi'.'ipravovnnémn f_vtog0ogn1fickému

atla.;;n ČSR. - Zpr. Čs. Bot. Společ· .. Praha. 6; 55-(·i:J.

JG.J

(1980): Pi'íspěvek k f.'·tog<'ografil'ké <·lianikteriH1 i( ·P Stl-Pdo(·f'i=<k(~]io krajP. - Studil' Č'.SAV, Pral1a, 1980/1 : 45 - 107. (IH85): Rozšífo11í ťPvnatýd1 roRtlin Y1' Stfedo<".·e,.,kPm kraji. J. - Zpr. Č'><. Bot. SpolPČ., Praha, ~o: 3:~ - H.

Soó H. ťt B01i::;os O. (1!166): Oeobotanisdlf' :.:\l onographif' der Or<·liidl'<'ll <i< •r 1rnrn1oni:·when 11nd karpatisr·lH·n Flora. JX. - Ann. Univ. ~ki. Budapt>st. 8: :n5 - :~:rn.

8T?;PÁX .J. (1974): Rozšíř'('tJÍ a Pkologi<' b:vlinnýc:h drnl1ú l<»·mÍ b•č•te11.'· Brd. - Sbnrn. Z1ípadněc::;. ::\ l nz. Plze:ú-Přír. JO : 1 - :n.

\\.}.;<iE""'Ett Ly. <·t (:t.:-xTJIEJt L. (Hl81): Corallorl1iza trifida C'lwtťlain im J-lnrz (J)J)H). - ::\litt. .·hbeit><kr. Hťim. On·liicl., B<'rlin, I O: 51 - :57.

\\'E1 'ER.T E. (I!)()/): Di<' Yerbr<'itung und da-.: soziolov:iscl1c Y<·rl1alt <·n cl<·r "!'is:-liliilH'JH l<'n C1 •pkt-la11thPra- „ \ rt<·n. - . \r<-11. :N'atunwhutz Land,.,eJi.-Forseh., Bc·rli11, I: !ul IH~.

" · 1i,i.1>rn E. <'( \\.JLLIXt: H. (J979): Jndť'X d('J' Yerbreitnngsl.;al'i<'ll fiir <lir· Or<·l1id1•1•11 Emopns nrnl dn Mittťl11H'<'rlúnde1-. - Beili. Yťroff. Xaturs<·lmtz Larnl><t:l1.-J'fl1 ·12(' H1ul<·11 - \\'i'1rttťml)l'rg,

l\.arlsndw, 1-1- : 1- lO:L ZAPLWr . .\.LEK ,J. (I !):Hl): C<·obolanické poz11(m1ky z dolního P1>ii.' ".ií. - :-:1>om. Elulm PÍ'Írud.

Brno :21 ( H):~8) : ()] - li8. ZAVÚJ~L FI. (l!)u\)): Hozšíi·e11í chr/rnh1~· ,·l1 rn;-;tlin \ ' okr<'-.;< ' kro111 l·!· í:l.skl•m. - Zpr<tV. Okn•-.; .. ..\kt.

SPJ>OP Krumr-L·íž 5: ::? - :n. Došlo :.!O. února 1 \186

Doplněk běiH' l1l tisku:

Cephalanthem <l<11n1180J1i11111: 5!)48; C. lo11gijolia: 7160; Comllorhi::lf trificl11: (),'547, G575, ()666, 6867, 6868, 696~), 7166; Epipaclis JHtlu.<.tris: 6044, Gl70„ 6445, /t);)J; Listem omt11: ;)768, 60G8, 6168, G644, 6f:iG8, () 7 64, (i7 fHl, 6n5 l; :V eotl i11 11 irlu8-r!l"i8: G068, 64(Hi, (i568, G8G I , li86:.!.

G. Krtlint. :

Biologischer Pflanzenbau

::\TOg1iel1kciten lrncl Grf'nz~n biologisclwr .\nbaus_\'stenw

Verlag Eugl'n Dimer, !')tuttgart 1981i, :.!:.!8 ,.;tr., :30 olJr., 107 tab.„ 1·cna rn' uvedC'na. (Kniha je• v knihovnl'· Č'SB:-1.)

Otázka tz\-. biologickt'J10 (orga11id.;é]10, altC'mativníl10, hiologi«lw-d.\'l1amir·k<'.•l10) zcml'·dl'•lst ví sf' vynoí·ila již v období mr•zi ob(\ma :o.věLov)·mi v{tlkarni; klid.'' v~ \'ÍC-cmt'·rnv' m.'·st idJ, podobě pod vlivem antropoi=<ofické•ho nč:cní R. St<'inora a .A. l1o\Yarcla.

Nového významu nabyl tzv. bio log i('ký (altcrnat ivní) smčr z<'mčdělství v po,..,Jcdníd1 ] 5- 20 ]<'lech, kdy .·i n·fojnost v prumy,..,Jovč i z<•rnčclěl><ky vy8pčl)· <:J1 z('rních potala uvt·domovat \ ·zrú::;ta. jí«i z:'ttčž životního prnstřt'dí v pu><l<·dku intenzívni zemčclf>J,..,J.J• v)'l'Ob:'-- (kontaminaťl' z<•mi"děl­Rkýc-li produktu, púdy a podzemních i po\-rchovýc·h vod nitrát.v. rezidui P<'"ticid11 Rtp.). K tomu pí-ist upujc i s k nt e{11os(, že v z<'mčclčbky ">'spělých "tátC'd1 s\·Na t]('llst:ilc·, t (•mC:·I- expmwn<'i:tlně

YZl'LIHtá podíl tzv. dod~ttko\' l' energie v rnstlinné výrobě, což muŽ<' mít liroziv(· (nej<'n <'kono­mickc', ale i ekologické) dl'.1sleclky z<'jmc;na v rozvojovýcl1 zemíe}i.

. \ utor rN"<'nzovaué kniJJ>' • prarov11ík V:vso}.;é školy zf'mčdčbJ,é v !-ltuttµ-al'tu - Hol1enhcimu, přikroi:':il k analýzo a krit. it:lzérnn ><rovnání obou smčrú zf'mčdl',lsi\·í, konvf'nč·níl10, rC'sp. indu­striálního na jedné straně a biologick<·l10 na ,.;traně druhé>, a to na Yyso);: c~ vt·d1 ·<·k{• {1rovni <'t Z('ela nezaujatě, i kd.''Ž na něktcrýcJ1 mí.--tecli Jrnil1y problc::;lrnjí urč-it6 sympatie k drnlH''mu ><rnt•l'tl; sym­pal i<'. které s ním jistě bude sdílet ktCl'~· koJ i cJ;:olog nebo C'ko logi<·ky poufrný agT"Onorn. V úvo­dll :-;v{' knihy stano\'l1jc eílf' zemčdt·bh· í, resp. č-innosti i'·Io-věka v z<'m(•dč' l"'l.J· krajině. Tyto cíle vidí 11cjen ,. pmdukci potravin a nl'·klN)-el1 surovin, a.I<' i,. rf'gf'nera<'i n>dy <"t o\·zd11;'.;í a v zota\·f'nÍ i'-lo\·i"ka, ži.ií<'íl10 přcvú :foě v pi:·cplnč11~-c · l1 prum:'i·"'lcl\·t· obytnýcl1 aglomna.<"ír·h. T:'i·to cíle .ison z0jm{•na v sonř·a::;nf. sit.itar-i <·elol'<včtoy{•l10 nedo1'tatku potra.Yin 11arn11ozc pro tikladné n ,. :'i · ú~ťují

v konfliktní l'<ituae~, Jdr'r( jHou jc;'.;tě Z\'y;:;o\'1Íny nutno><tí r0sp!'l-;:tovai rnnl..:rnf'konomickú č't zc­jména. mikrnekonomieká hledi:;;ka.