SAVCI, CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY A PŮVOD · „O ochraně přírody a krajiny.“ Zákon přispívá...

Příjmení a jméno: …………………………………. Třída: ……………

PŘÍRODOPIS 8 (savci)

strukturované učivo

Pouze pro vnitřní potřebu školy, sestavil Miroslav Suk, 2016

savci, přírodopis 8. ročník - 2 -

„Všechny druhy rostlin a živočichů jsou chráněny … před zničením,

poškozováním, sběrem a odchytem, který by mohl vést k ohrožení těchto druhů na

bytí … nebo k jejich degeneraci, k narušení rozmnožovací schopnosti druhu, zániku

populace nebo … zničení ekosystému, jehož jsou součástí."

Zákon 114/1992 Sb. „O ochraně přírody a krajiny.“

Zákon přispívá k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitosti forem

života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji (půdou, vodou,

ovzduším, nerostnými surovinami, … ropou, uhlím)

Typy zvláště chráněných území :

národní parky (NP) 4 (Krkonošský, Podyjí, Šumava, České Švýcarsko)

chráněné krajinné oblasti (CHKO) 26 (Žďárské vrchy)

národní přírodní rezervace (NPR) 108 (Babín u Žďáru, Žákova hora)

přírodní rezervace (PR) 815

národní přírodní památky (NPP) 119

přírodní památky a výtvory (PP) 1528

Vyhláška 395/1992 Sb. (prováděcí ustanovení k zákonu 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny)

1. SEZNAMY zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů

rozdělení zákonem chráněných druhů do skupin podle míry jejich ohrožení:

o kriticky ohrožené druhy

o silně ohrožené druhy

o ohrožené druhy

2. Upřesněn způsob a míra ochrany stanovišť chráněných druhů

3. Uvedeny sankce ze strany státu při porušení zákona

Kam se obrátit s podnětem při zjištění porušování zákona?

Referát životního prostředí Městského úřadu ve Žďáře n.S.

Správa Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy ve Žďáře n. S.

Ministerstvo životního prostředí ČR

Mezinárodní organizace (pro ochranu přírody)

1. IUCN = Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů

2. WWF = Světová nadace pro divokou přírodu

3. UNESCO = Organizace společnosti národů pro výchovu, vědu a osvětu

Mezinárodní dohody

Bernská konvence … o ochraně druhů

Washingtonská konvence … o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy


Seznam kapitol

strana

Původ a rozšíření savců 4

Společné znaky savců 4

Třída: Savci – systém 5

Podtřída: Savci vejcorodí 5

1. řád: Ptakořitní 5

Podtřída: Savci živorodí 6

Nadřád: Vačnatí 6

2. řád: Vačnatci 6

Nadřád: Placentálové 7

3. řád: Hmyzožravci 7

4. řád: Letouni 8

5. řád: Hlodavci 9

6. řád: Zajíci 11

7. řád: Šelmy 11

čeled: psovití 12

čeleď: kočkovití 12

čeleď: medvědovití 13

čeleď: kunovití 14

8. řád: Ploutvonožci 15

9. řád: Kytovci 16

podřád: Kosticovci 16

podřád: Ozubení 17

10. řád: Chobotnatci 18

11. řád: Lichokopytníci 18

čeleď: koňovití 19

čeleď: nosorožcovití 19

čeleď: tapírovití 20

12. řád: Sudokopytníci 20

podřád: Nepřežvýkavci 21

podřád: Mozolnatci 21

podřád: Přežvýkavci 22

čeleď: žirafovití 22

čeleď: jelenovití 23

čeleď: turovití 23

tuři 23

kozy a ovce 24

antilopy 25

13. řád: Primáti (nehetnatci) 25

podřád: Poloopice 26

podřád: Opice 27

oddělení: ploskonosí 27

oddělení: úzkonosí 27

čeleď: kočkodanovití

nadčeleď: Hominoidi 28

čeleď: gibonovití

čeleď: hominidi (= lidoopi a lidé)

Rozšíření savců 30

Chování savců 31

Domestikace savců 32


Savci jsou vývojově nejpokročilejší třídou podkmene obratlovci.

PŮVOD A ROZŠÍŘENÍ SAVCŮ

Předky dnešních savců jsou savcotvární plazi. První savci se objevili na počátku druhohor před

195 mil. lety. Měli noční aktivitu a byli podobní dnešním hmyzožravcům (velikost drobné myši až

králíka; s protaženým rypáčkem, př. Triconodon). Velký rozvoj savců začal až v třetihorách po

vyhynutí dinosaurů na konci druhohor před 65 mil. lety.

Savci se postupně přizpůsobili a osídlili všechna životní prostředí na Zemi:

o Savci žijí nejen na souši, ale trvale žijí i ve vodě (delfín) a také létají (netopýr).

o Savci se vyskytují i v extrémních podmínkách horkých pouští (fenek) a polárních oblastí

(lední medvěd).

SPOLEČNÉ ZNAKY SAVCŮ

Savci udržují stálou a poměrně vysokou tělesnou teplotu (cca 36°C-39°C). Teplo získávají

spalováním živin (CTB) z potravy, a proto musí neustále přijímat poměrně velké množství

potravy. Pro překonání období nedostatku potravy vytvářejí zásoby energeticky bohatého

podkožního tuku. K udržování stálé tělesné teploty napomáhá nejen jejich srst, ale i chování.

Teplokrevnost jim umožnila osídlit všechny základní biomy na Zemi (včetně polárních).

Tělo savců pokrývá kůže, z které vyrůstají chlupy z rohoviny a tvoří srst. Ta zajišťuje ochranné

zbarvení těla a jeho tepelnou izolaci. Někteří savci druhotně srst ztratili (delfín, slon).

Druhy chlupů v srsti:

pesíky (tužší a delší chlupy; ochranné zbarvení)

podsada (měkčí a krátké chlupy; tepelná izolace)

Speciální druhy chlupů:

dlouhé hmatové chlupy na hlavě, tuhé štětiny (prase), oční brvy, dlouhé žíně na ocasu

(kůň),…

Přeměnou chlupů vznikají:

ostré tuhé ostny (u ježka), rohovité šupiny (u luskouna), rohovité destičky (u pásovce).

Sezónní línání srsti je projevem pravidelné jarní a podzimní výměny srsti (letní a zimní srst).

Kůže obsahuje i četné žlázy potní a mazové. Jejich přeměnou vznikly žlázy pachové a u

samic žlázy mléčné.

Pouze samice savců krmí mláďata mateřským mlékem

(…mléko zajišťuje nejen výživu mláďat, ale zvyšuje i jejich

odolnost vůči nákazám). Mléko se tvoří v mléčných žlázách,

které vytvářejí na břiše samic mléčná políčka (u vejcorodých

savců) nebo párové mléčné bradavky (u pokročilejších

živorodých savců). Většina savců rodí živá mláďata. Savci

poměrně dlouho pečují o mláďata.

mládě vačice saje mléko

z mléčné bradavky

vlníky

pesík

osiníky

pesíky

podsada

(= vlníky a

osiníky)

1. TEPLOKREVNOST

2. TĚLO CHRÁNÍ SRST

3. MLÉČNÉ ŽLÁZY U SAMIC


Pouze v chrupu savců jsou zuby tvarově (i funkčně) rozlišené a umožňují dokonalé

rozmělnění potravy před jejím trávením.

V chrupu mohou být až 4 druhy zubů (tzv. úplný chrup):

řezáky (I), špičáky (C), třenové (Pm) a stoličky (M).

Zastoupení a počet jednotlivých druhů

zubů závisí na druhu potravy a způsobu

jejího získávání.

U některých savců vznikají přeměnou

určitých zubů zuby speciální:

- hlodáky u myší (přeměněné řezáky),

- trháky u psa (zvětšené některé třeňáky

a stoličky),

- kly u slona (prodloužené horní řezáky).

Jednou za život savci obměňují chrup -

mléčný chrup mláďat nahradí trvalým

chrupem dospělců.

Tělní dutina u savců je rozdělena plochým svalem bránicí na dutinu hrudní a břišní. V dutině

hrudní jsou plíce. Stah bránice napomáhá nasávání vzduchu do plic při plicní ventilaci.

Pouze v krvi savců jsou červené krvinky, které nemají buněčné jádro.

Krevní oběh savců je uzavřený a tvoří ho 2 krevní oběhy – velký tělní a malý plicní oběh.

Oba krevní oběhy vzájemně propojuje čtyřdílné srdce.

Pouze savcům nasedá na zvukovod ucha viditelný ušní boltec. Ve středním uchu mají 3 kůstky.

SYSTÉM SAVCŮ Třída - savci

1. Podtřída : SAVCI VEJCORODÍ Samice vejcorodých snášejí a zahřívají vejce (jako

ptáci). Mláďata se líhnou z vajec.

řád : Ptakořitní

2. Podtřída : SAVCI ŽIVORODÍ Samice živorodých rodí živá mláďata.

nadřád : Vačnatí Samice rodí drobné nedokonale vyvinuté zárodky, které dokončují

vývin v břišním vaku samic (přisáté k mléčné bradavce).

řád : Vačnatci

nadřád : Placentálové Samice rodí dobře vyvinutá mláďata, která se vyvíjela v děloze

samice (a byla vyživována z těla samice prostřednictvím placenty).

řády : Hmyzožravci Letouni Tany

Primáti Chudozubí Luskouni

Hlodavci Šelmy Ploutvonožci Zajíci Damani Chobotnatci

Sirény Lichokopytníci Sudokopytníci

Kytovci

úplný chrup psa

4. TVAROVĚ ROZLIŠENÉ ZUBY

řezáky I špičáky C třeňáky Pm stoličky M

trháky

5. SVALNATÁ BRÁNICE

6. BEZJADERNÉ ČERVENÉ KRVINKY

7. UCHO S UŠNÍM BOLTCEM


1. řád : PTAKOŘITNÍ

Starobylá skupina primitivních VEJCORODÝCH savců. Mají jak znaky savců, tak znaky plazích

předků. Všech pět dnešních druhů žije v Austrálii a na Nové Guineji.

ptakopysk podivný Žije samotářsky v řekách a potocích Austrálie; ve břehu si

vyhrabává hlubokou noru; loví vodní bezobratlé živočichy.

Vzhled :

Čenich má podobu bezzubého kožovitého kachního zobáku

(sídlo citlivého hmatu); hustá srst; plovací blány mezi prsty;

u samců je na zadních nohách jedová ostruha.

ježura australská Žije samotářsky v lesích a pouštích Austrálie a na Nové

Guineji; živí se převážně mravenci, termity a larvami hmyzu,

které vyhrabává ze země silnými drápy; samice zahřívají

vejce v břišním vaku

Vzhled :

Bezzubá trubicovitá tlama a dlouhý jazyk; silné hrabavé nohy

s mohutnými drápy; srst a silné rohovité bodliny.

2. řád : VAČNATCI

Vývojově pokročilejší ŽIVORODÍ savci. Vyskytují se v Austrálii a v Jižní Americe.

Osídlili různá životní prostředí. Existují rozmanité druhy pozemní, podzemní, stromové,

skalní. Vačnatci se výrazně liší velikostí i tvarem těla, ale i způsobem pohybu i výživou.

klokan rudý Australský velký pozemní druh – žije v suché lesostepi = buši.

Vzhled:

Mohutné zadní nohy (pohyb skákáním a obrana kopáním);

silný dlouhý ocas (opora těla při chůzi a při stání, ocas také

pomáhá udržovat rovnováhu těla při skákání).

Existují desítky druhů klokanů; všichni jsou býložraví a všichni

žijí v Austrálii. Existují druhy velké i malé; druhy pozemní, skalní

i stromové.

koala medvídkovitá

Australský stromový druh ; potravní specialista – živí se

klokan obrovský

koala medvídkovitá

ptakopysk podivný

ježura australská

Společné znaky ptakořitných:

Mají kloaku jako plazi a ptáci.

Samice snášejí vejce. (1-2 drobná kulovitá vajíčka s kožovitou skořápkou, cca 15 mm)

Samice zahřívají vajíčka tělesným teplem.

Vylíhlá mláďata jsou drobná a nedokonale vyvinutá; živí se mlékem z mléčných políček

na břiše matky.

Společné znaky vačnatců:

Samice po velmi krátké době březosti rodí drobné neúplně vyvinuté

zárodky (=embrya,= slepé, bez srsti, s pahýlky před. končetin, cca 1 cm).

Po porodu se zárodky přesunou do břišního vaku, kde dokončují vývin.

Ve vaku se přisají k mléčným bradavkám, se kterými zpočátku pevně

srůstají. Mléčné bradavky jsou u většiny druhů v břišním kožním vaku.


pouze listy stromu blahovičníku;

Vzhled :

Klíšťkovité prsty předních nohou; nemá ocas; břišní vak je

otevřený ke konečníku.

vačice virginská Pozemní druh ze Severní Ameriky; dobře šplhá po stromech a

plave; všežravá (živí se i odpadky ve městech).

Různé druhy vačic žijí zejména v Jižní Americe - druhy pozemní i

stromové; druhy všežravé, hmyzožravé, masožravé; mají vždy

více mláďat.

další vačnatci : vombat, vakoveverka, ďábel medvědovitý,

vakomyš, kunovec, …

3. řad : HMYZOŽRAVCI

Nejstarší a nejprimitivnější placentálové. Tvoří vývojový základ, ze kterého se vyvinuly ostatní

řády placentálů.

Většinou malí až velmi drobní pozemní savci. Masožraví nenasytní jedlíci. Loví převážně drobné

živočichy - hmyz, pavouky, slimáky, žížaly, ... Aktivní jsou za šera a v noci.

ježek západní ČR, větší pozemní druh; hřbet má pokrytý krátkými bodlinami; je

všežravý - živí se bezobratlými živočichy (loví hmyz, slimáky, žížaly,

požírá i vejce ptáků); zimu přečkává zimním spánkem.

krtek obecný ČR, je přizpůsobený životu v podzemí = malé oči a malé ušní boltce,

krátká hustá srst, lopatovité přední hrabavé nohy; vyhrabává si pod

zemí dlouhé chodby (až 150 m dlouhé) a tvoří na povrchu krtiny; loví

zejména žížaly a půdní hmyz.

rejsek obecný ČR, drobný pozemní druh s dlouhým špičatým čenichem a krátkými

nohami; je velmi žravý a je aktivní i v zimě.

rejsec vodní ČR, podobný většímu rejskovi; vyskytuje se na březích vodních toků,

výborně plave a potápí se; loví nejen vodní hmyz a pulce, ale i rybky

a žáby (kořist ochromuje jedem-kousnutím).

vačice virginská

pochva

vaječník

vejcovod

zárodek pupečník placenta

děloha

Společné znaky hmyzožravců:

Hlava je nápadně protáhlá v pohyblivý a úzký čenich.

Orientují se převážně výborným čichem a hmatem.

Chrup mají úplný s velkým počtem hrotitých zubů.

Ploskochodci (= našlapují na celou délku prstů).

lebka ježka

o Vývojově pokročilejší živorodí savci než vačnatci.

o Zárodky mláďat se vyvíjí celou dobu v děloze

uvnitř těla matky.

o Výživu zárodků z těla matky zprostředkovává

placenta uchycená na vnitřní stěně dělohy a

zárodek je s ní spojený provazcovitým

pupečníkem.

o Samice pak rodí dokonale vyvinutá mláďata.

o pupečníkem.

PLACENTÁLNÍ SAVCI (= placentálové)


4. řád : LETOUNI

Hmyzožravcům podobní savci. Jsou přizpůsobeni k aktivnímu

letu pomocí křídel. Většinou malí až velmi drobní létající savci

s noční aktivitou. Převážně masožraví.

Letouni se přes den se ukrývají v jeskyních a jiných dutinách (dutý strom, půda, šachta). Za

soumraku a v noci vylétají na lov. Žijí v letních a v zimních koloniích (druhy v ČR mají zimní

spánek – před zimou si vytváří zásobu podkožního tuku). Letouni vyskytující se v ČR se živí

létajícím hmyzem. Cizokrajné druhy požírají i plody (kaloň), sají květní nektar (vampýr), krev

(upír) nebo loví jiné drobné obratlovce.

Hlavním orientačním smyslem u části letounů (= netopýrů) je ECHOLOKACE. Při ní sluchem

zachycují odražené ultrazvukové vlny, které vydávají tlamkou nebo nosem.

Všechny naše druhy jsou chráněné zákonem.

netopýr velký v ČR se vyskytuje 24 druhů netopýrů

Netopýry lze odlišit od vrápenců :

- rychlý let; za zimního spánku nezakrývají tělo létacími blánami

- na čenichu nemají blanité výrůstky (ultrazvuk vydávají tlamkou)

- ušní boltec s vnitřním blanitým víčkem

vrápenec velký v ČR se vyskytují 3 druhy vrápenců

Vrápence lze odlišit od netopýrů :

- pomalý třepotavý let; za zimního spánku si zakrývají tělo létacími blanami

- na čenichu mají blanité výrůstky (ultrazvuk vydávají nosem)

- ušní boltec je bez víčka

kaloň australský v ČR se nevyskytují

Kaloni jsou velké býložravé druhy letounů s velkýma očima (= létající lišky),

nepoužívají echolokaci; živí se ovocem; vyskytují se v tropech Asie, Austrálie a

Afriky.

upír obecný v ČR se nevyskytuje

Upíři jsou malé druhy letounů; lížou krev z nakousnuté kůže kopytníků nebo

ptáků; vyskytují se v Jižní Americe.

ježek západní

krtek obecný

rejsec vodní

rejsek malý

vampýr

dlouhojazyčný

Společné znaky hmyzožravců:

Základ křídel tvoří prodloužené kosti v přední končetině (zejména

kosti prstů).

Mezi prsty, trupem, zadními končetinami a ocasem jsou napnuté

prokrvené kožovité létací blány bez srsti.

Křídly pohybují mohutné prsní svaly.

Zadní končetiny (nohy) jsou slabé a slouží pouze k zavěšování na větve

nebo stropy jeskyní.


5. řád : HLODAVCI

Druhově nejpočetnější řád savců. Jsou velmi přizpůsobiví. Typickým znakem hlodavců je

neúplný hlodavý chrup.

Malé druhy hlodavců jsou potravním základem mnoha predátorů. Před vyhynutím je chrání

vysoká rozmnožovací schopnost. Žijí často v organizovaných skupinách.

Některé druhy doprovází člověka a jsou považováni za škůdce (= ničení potravin, přenos

infekcí). Jsou však také člověkem chováni jako kožešinová (nutrie) nebo laboratorní zvířata (krysa).

Někteří jsou domácími mazlíčky (křečík).

veverka obecná ČR (lesy a parky); všežravá; staví hnízda ve větvích

svišť horský velehory; býložravý; zimní spánek (podkožní tuk), hluboké nory

bobr evropský ČR (říční toky); býložravý Živí se listy a kůrou z větví listnatých

stromů. V březích si buduje nory se vstupem pod vodní hladinou. Při

nízkém stavu vody zvyšuje hladinu vody stavbou hrází.

dikobraz obecný Afrika a jižní Evropa (skalnaté křovinné svahy); býložravý

morče divoké Jižní Amerika (Andy); býložravé; předek morčete domácího

myš domácí ČR (lidská sídla a pole); všežravá; při přemnožení je škůdce a

přenašeč infekcí;

kaloň prostřední netopýr velký vrápenec velký upír obecný

netopýr velkouchý

Společné znaky hlodavců:

Neúplný hlodavý chrup. V chrupu je mezera - chybí

špičáky a u některých hlodavců i třenové zuby.

Řezáky v obou čelistech jsou přeměněné ve 4 hlodavé

zuby (2 horní + 2 dolní).

Hlodáky nemají kořeny a stále rostou. Navzájem se

obrušují a ostří. Na přední straně mají tvrdou sklovinu

a pod ní měkčí zubovinu.

Přední končetiny mají velmi obratné.

Vysoká rozmnožovací schopnost. Projevuje se

krátkou graviditou, mnoha mláďaty v jednom vrhu a

jejich rychlým dospíváním.

Většinou jsou býložraví, jen

někteří jsou všežraví (potkan,

křeček,…). Mnozí si na

nepříznivé období vytváří

zásoby potravy („křečkování“,

„ syslování“).

lebka potkana


myšice lesní ČR (okraj lesa); dobře šplhá a skáče; všežravá; „myš“ s velmi

dlouhým ocasem, velkýma očima a ušními boltci, světlé břichy

hraboš polní ČR (pole a louky); buduje dlouhé zemní nory; při přemnožení je polní

škůdce; býložravý; „myš“ s krátkým ocasem, malýma očima a

krátkými ušními boltci, krátký čenich

potkan obecný ČR (okolí říčních toků, lidská sídla - kanalizace, vlhké sklepy,

skládky); všežravý; škůdce a přenašeč infekčních nemocí; vytváří

početné a dobře organizované kolonie

křeček polní ČR (stepi a pole); buduje si hluboké a rozsáhlé zemní nory; všežravý;

při přemnožení polní škůdce; vytváří velké zásoby zrní na zimu; má

zimní spánek; má nápadně širokou hlavu s lícními torbami

plch velký ČR (lesy, parky); výborně šplhá a skáče; všežravý; má zimní

spánek; „myš“ s huňatým ocasem a velkýma očima

sysel obecný ČR (travnaté ekosystémy); podzemní nory; býložravý; má zimní

spánek; žije v koloniích

bobr evropský veverka obecná křeček polní svišť

morče divoké sysel obecný plch velký

hraboš polní

myš domácí

potkan obecný

krysa obecná

myšice lesní


6. řád : ZAJÍCI

Středně velcí pozemní savci vzhledem podobní hlodavcům, ale nejsou s nimi příbuzní.

.

zajíc polní ČR (pole a louky); větší než králík, má delší zadní nohy i slechy (ušní

boltce); žije samotářsky; mláďata rodí v mělkém otevřeném "pekáči",

mláďata se rodí osrstěná, vidící a ihned opouštějí pekáč.

králík divoký ČR (lesy, louky, lidská sídla); menší než zajíc; žije v koloniích a

buduje si rozsáhlé podzemní nory; mláďata rodí uvnitř nory v hnízdě

z chlupů, jsou zpočátku neosrstěná a slepá.

pišťucha americká

7. řád: ŠELMY

V přírodě plní funkci vrcholných predátorů a jsou výborně přizpůsobeni k lovu živé kořisti.

Většina jsou masožravci, méně je všežravců. Většina druhů je aktivních (loví) za soumraku a

v noci.

Žijí a loví samotářsky (levhart) nebo v přísně organizovaných skupinách = smečkách (vlk).

Lovecká teritoria si vymezují pachovými značkami a hájí je proti konkurenci.

Vyskytují se v různých prostředích po celém světě (tropy i polární kraje, souš i voda).

lebka zajíce

zajíc polní králík divoký

Společné znaky zajíců:

Neúplný chrup, ve kterém chybí špičáky a zuby třenové.

Stoličky jsou bez kořenů a stále dorůstají podobně jako hlodáky.

Řezáky jsou přeměněné v 6 hlodavých zubů. (4 horní + 2 dolní).

Ocas je velmi krátký.

Výhradně býložraví. Potravu tráví dvakrát.

Poprvé vykálenou měkkou natrávenou směs opět požírají a znovu

tráví tvrdé bobky.

Vysoká rozmnožovací schopnost. Často kořistí predátorů.

Společné znaky šelem:

Pružné a svalnaté tělo zajišťuje rychlost a hbitost.

Vynikající smysly (zrak, sluch, čich), mimořádně je

rozvinutý čich.

Prsty jsou opatřené silnými drápy.

Jsou to ploskochodci (našlapují na celou délku prstů) nebo

prstochodci (našlapují pouze na špičky prstů).

Chrup je úplný s dlouhými špičáky a 4 velkými trháky (=

zvětšené stoličky a třeňáky). Trháky stříhají šlachy a maso.

Velký tlak v čelistech (ke kousání masa a drcení kostí).

trháky

chrup lišky

trháky

špičáky


7.1. PSOVITÉ ŠELMY (čeleď)

Psovití jsou uzpůsobeni k vytrvalému STOPOVÁNÍ a ŠTVANÍ kořisti.

Větší druhy psovitých šelem loví ve smečkách, menší druhy jsou spíš samotáři.

vlk obecný ČR (horské lesy, Beskydy); žije ve smečkách s přísným řádem;

v Evropě takřka vyhuben; loví menší i velké savce

liška obecná ČR (lesy, často i ve městech); žije samotářsky; buduje podzemní

nory; všežravá (hmyz, myši, nemocné zajíce i lesní plody); často

přenáší nebezpečnou vzteklinu

další druhy : liška polární (Arktida), šakal (Evropa, Afrika, Asie), kojot (Severní

Amerika), dingo (Austrálie), fenek berberský (Afrika), ...

7.2. KOČKOVITÉ ŠELMY (čeleď)

Kočkovití jsou uzpůsobeni k ČÍHÁNÍ na kořist a ke krátkému prudkému útoku ZE ZÁLOHY.

Většina druhů žije a loví samotářsky.

rys ostrovid ČR (horské lesy-Beskydy, Jeseníky, Šumava); samotář; ohrožený druh

kočka divoká ČR (listnaté a smíšené lesy); samotářská; ohrožená

lev pustinný Afrika (savany); žije a loví ve smečkách – loví samice.

tygr džunglový Asie (lesy - džungle a tajga); samotář; více poddruhů - tygr ussurijský

je nejmohutnější kočkovitá šelma, nejmenší z tygrů je tygr bengálský

liška obecná

vlk obecný

šakal obecný kostra nohy

prstochodce

lebka rysa

Štíhlé tělo s dlouhými končetinami a delším huňatým

ocasem.

Prstochodci s krátkými, tupými a nezatažitelnými drápy.

Hlava je protáhlá s protáhlými čelistmi. Zašpičatěný

čenich.

Výborný čich a sluch.

Vzhled psovitých šelem

Štíhlé a mrštné tělo s delším nehuňatým ocasem.

Prstochodci s ostrými zatažitelnými drápy.

Hlava je kulatá se zkrácenými čelistmi. Krátký čenich.

Poměrně velké oči.

Výborný zrak, čich a sluch.

Vzhled kočkovitých šelem

lebka vlka


levhart skvrnitý Afrika, Asie (lesy i otevřená krajina); samotář; výborně šplhá po

stromech. Rosety jsou bez vnitřní tečky.

jaguár americký Jižní Amerika (tropické močálovité lesy); oproti levhartovi je

robustnější a nižší – kratší nohy, širší hlava, v rosetách má tečku.

gepard štíhlý Afrika (savany); sprinter-vysoká rychlost, tupé nezatažitelné drápy

další druhy : puma americká (Severní Amerika), jaguarundi (Jižní Amerika)

7.3. MEDVĚDOVITÉ ŠELMY (čeleď)

Největší všežravé šelmy. Zdánlivě pomalé a neohrabané, ale mají PRUDKÝ a RYCHLÝ ÚTOK.

Žijí samotářsky. Vyskytují se jak v tropech, tak v Arktidě; 7 druhů medvědů.

medvěd hnědý ČR (horské lesy, Beskydy); všežravý

(rostliny, kořínky, hmyz, myši, ryby); zimní

spánek v podzemních brlozích;

Existuje několik poddruhů – brtník (Evropa a

Asie), grizzly (S. Amerika), kodiak (Aljaška)

medvěd lední Arktida (polární oblasti), nejmohutnější

medvěd; výborně plave a potápí se – loví

zejména tuleně.

tygr džunglový

gepard štíhlý jaguár americký

levhart skvrnitý lev pustinný

lebka medvěda

kostra medvěda

Zavalité tělo s dlouhými končetinami a krátkým zakrnělým

ocasem.

Ploskochodci s dlouhými, tupými a nezatažitelnými drápy.

Hlava je velká a široká s protáhlými čelistmi. Zašpičatělý

čenich.

Výborný čich, ale špatný zrak a sluch.

Vzhled medvědovitých šelem


panda velká Čína (horské bambusové lesy),

výhradně býložravá, silně ohrožena

7.4. LASICOVITÉ ŠELMY (čeleď)

Lasicovití jsou zpravidla menší, hbité a mrštné šelmy uzpůsobené ke SLÍDĚNÍ po kořisti.

Většina žije samotářsky.

lasice kolčava ČR (lesy i městské parky); malá šelma s celoročně hnědým zbarvením

srsti; loví drobné hlodavce

lasice hranostaj ČR, malá šelma, hnědá letní a bílá zimní srst, konec ocásku je černý

kuna skalní ČR (skalky i hospodářské budovy); větší než lasice … bílá náprsenka

kuna lesní ČR (rozsáhlé lesy) … žlutá náprsenka

tchoř tmavý ČR (rozsáhlé lesy); větší než kuna, noční aktivita … bílá srst u očí, na

čenichu a na konci ušních boltců.

jezevec lesní ČR (lesy), zavalitý; všežravý; vyhrabává rozsáhlá podzemní doupata,

zimní spánek a noční aktivita

vydra říční ČR (říční toky), výborný plavec, hustá srst, plovací blány - loví ryby

další druhy : rosomák (Sev. Amerika a Asie), skunk (Sev. Amerika)

medvěd hnědý

medvěd lední

panda velká kostra nohy

ploskochodce

lebka kuny

kuna skalní kuna lesní

Štíhlé a nápadně protáhlé tělo s krátkými končetinami a

delším ocasem.

Ploskochodci s nezatažitelnými drápy.

Hlava je protáhlá s dlouhou mozkovnou a s krátkými

čelistmi. Zašpičatělý čenich.

U řitního otvoru mají pachové žlázy. Při ohrožení vyměšují

smradlavou tekutinu (tchoř, skunk,…)

Vzhled lasicovitých šelem


7.5. HYENOVITÉ ŠELMY (čeleď)

hyena skvrnitá Afrika

8. řád : PLOUTVONOŽCI

Ploutvonožci jsou šelmy přizpůsobené K ŽIVOTU A LOVU VE VODĚ. Většina druhů se

vyskytuje se na pobřeží moře. Ve vodě jsou rychlí a hbití, ale na souši nemotorní.

Loví především ryby, ale i hlavonožce, tučňáky, korýše a jiné živočichy ze dna.

V době rozmnožování vytvářejí velké kolonie. Samice rodí na souši bezbranná mláďata. Mláďata

mají smáčivou srst, a proto nemohou do vody. ... lov mláďat pro kožešinu, nutná ochrana.

tuleň obecný Žije na pobřeží Severního a Tichého oceánu.

Tuleni se mohou po zemi pouze plazit - zadní nohy směřují dozadu. Nemají

ušní boltce. Samci a samice se jen málo liší.

lachtan antarktický Žije na pobřeží Antarktidy.

Lachtani (lvouni) mohou po zemi chodit - zadní nohy směřují dopředu.

Mají malé ušní boltce. Mohutní a větší samci mají na krku hřívu.

mrož lední Žije na pobřeží Arktidy.

Mroži jsou mohutní ploutvonožci se zavalitým tělem. Jejich horní špičáky

mají tvar dlouhých klů. Nápadné jsou i jejich tuhé vousy a úplná ztráta srsti.

Společné znaky ploutvonožců:

Tělo má hydrodynamický tvar.

Tuleni a lachtani mají krátkou srst. Mrožům srst úplně chybí.

Silná vrstva podkožního tuku je chrání proti chladu a tlaku

vody. Tuk také nadlehčuje tělo při plavání a je i zásobní

zdroj živin pro dobu hladovění.

Končetiny jsou silně zkrácené a získaly vnější podobu ploutví.

Ušní boltce mají zmenšené nebo úplně zakrněly.

Uši i nos uzavírají svěrací svaly.

Chrup mají podobný chrupu šelem.

lasice kolčava

lasice hranostaj tchoř tmavý

jezevec lesní

vydra říční

lebka tuleně


9. řád : KYTOVCI

Mezi kytovci jsou největší živočichové na Zemi. Dokonale se přizpůsobili k TRVALÉMU

ŽIVOTU ve vodě. Nemohou žít mimo vodní prostředí.

Samice rodí mláďata ve vodě a tak jako všichni savci je kojí mlékem.

Mezinárodní ochrana. Mnoho druhů je ohrožených na bytí lovem pro maso a tuk.

9.1. KOSTICOVCI (podřád)

Mohutní kytovci s poměrně velkou hlavou vůči tělu.

velryba černá moře severní polokoule, až 17 m a 80 tun

plejtvák malý všechna moře, až 10 m a 13 tun

plejtvák dlouhoploutvý (keporkak) všechna moře, až 14 m a 30 tun, plejtvák s dlouhými

prsními ploutvemi, při lovu rybek spolupracují

plejtvák obrovský největší kytovec - až 33 m a 160 tun

Poměrně velká hlava a široká tlama bez zubů.

Z horní čelisti vyrůstá hustá řada kostic. Kostice jsou dlouhé a úzké

rohovité desky se štětinovitými okraji.

Planktofágové. Do tlamy nabírají vodu s planktonem (kryl) a drobnými

rybkami, které s pomocí jazyka a kostic z vody odfiltrují a spolknou.

Na temeni hlavy mají 2 dýchací otvory.

lachtan ušatý

tuleň obecný

mrož lední

kostra velryby

grónské

Společné znaky kytovců:

Tělo má hydrodynamický tvar podobný tělu ryb.

Kůže je citlivá, bez srsti a se silnou vrstvou podkožního tuku.

Přední končetiny mají vnější podobu ploutví. Zadní končetiny úplně vymizely.

Na ocasu se vytvořila vodorovná ocasní ploutev a na hřbetě hřbetní ploutev. Jsou tvořené

tuhým vazivem a nejsou vyztužené kostmi. Ocas se pohybuje nahoru a dolů !!!

Dýchají plícemi a jejich nozdry se přesunuly na temeno hlavy.

Ušní boltce úplně vymizely.

Mají vynikající sluch. Dorozumívají se širokým spektrem zvuků.

Zvláštní znaky kosticovců:

kostice


9.2. OZUBENÍ KYTOVCI (podřád)

Většinou menší druhy kytovců

s poměrně malou hlavou.

vorvaň obrovský hluboká moře, až 20 m, 50 t (hloubkové potápění, lov krakatic)

kosatka dravá všechna moře, až 9 m, 10 tun (inteligence a hravost, organizovaný lov

v rodinných skupinách)

delfín skákavý všechna moře, do 3 m

plejtvák dlouhoploutvý

= keporkak

plejtvák malý

plejtvák obrovský

velryba černá

kostra vorvaně

vorvaň obrovský

kosatka dravá

delfín skákavý

vyhledávání kořisti

echolokací

Poměrně malá hlava s různě velkým „balonem“ na temeni hlavy.

V úzkých a dlouhých čelistech vyrůstají zuby. Je jich velký počet

a jsou kolíkovitě zahrocené.

Draví. Loví zejména ryby, hlavonožce i korýše. Větší druhy

(kosatky) loví lachtany, tuleně i jiné kytovce.

Echolokace. Při lovu vydávají cvakavé zvuky, které usměrňují

„balónem“ na hlavě a odraz zvuků od kořisti přijímají dolní čelistí.

Na temeni hlavy mají pouze 1 dýchací otvor.

Zvláštní znaky ozubených:

lebka delfína


10. řád : CHOBOTNATCI

Největší suchozemští savci. Výhradní býložravci.

Žijí v menších stádech, které vede nejstarší samice. Vedou vyspělý sociální život. Rodí 1 mládě.

slon africký Afrika (savany a lesostepi); větší uši; okrouhlá hlava na temeni; na

konci chobotu má 2 hmatové prstíky; dlouhé kly mají samci i samice.

slon indický Jižní a jihových. Asie (lesy); menší uši; hrbolatá hlava na temeni; na

konci chobotu má 1 hmatový prstík; kly u samic jsou malé nebo

chybí; částečně domestikovaný k práci a k náboženským slavnostem.

11. řád : LICHOKOPYTNÍCI

Velcí býložraví savci. Většina druhů obývá otevřené savany, stepi a lesostepi. Jsou zpravidla

uzpůsobeni k rychlému a vytrvalému běhu.

slon africký slon indický

kostra koně

Společné znaky chobotnatců:

Chobot zakončený hmatovými prstíky. Vznikl prodloužením a srůstem

nosu s horním pyskem. Je to citlivý orgán hmatu a čichu,

ale slouží také k uchopování a podávání předmětů.

Chrup je neúplný – chybí špičáky a dolní řezáky. Horní

řezáky jsou prodloužené ve 2 kly. Stoličky jsou mohutné.

Prstochodci. Konce prstů jsou chráněné rohovitými kopýtky. Pod patou je pružný vazivový

„polštář“, a proto měkce a tiše došlapují. Mají sloupovité končetiny.

Kůže je silná a takřka lysá. Pohyblivé velké ušní boltce používají k ochlazování těla.

Společné znaky lichokopytníků:

Prstochodci. Na původně pětiprsté končetině

je snížený počet prstů a to 1, 3 nebo 4 prsty.

Prsty jsou chráněné kopyty z rohoviny.

Osa končetiny (a váha těla) prochází jedním

prstem. Tento prst je silnější než ostatní.

Záprstní kosti (na zadní noze nártní kosti)

jsou silně prodloužené.

Potravu tráví v jednodílném žaludku.

Trávení dokončují v mohutném slepém

střevě.

lebka slona


11.1. KOŇOVITÍ LICHOKOPYTNÍCI (čeleď)

Žijí ve stádech na savanách, stepích a horských polopou-

štích. Rychlí a vytrvalí běžci.

kůň Převalského Střední Asie (step); divoký druh koně (robustní tělo, velká hlava,

kratší a silný krk, krátká stojatá hříva).

kůň domácí Mnoho plemen - vyšlechtěno z divokých koní; zdivočelí domácí koně

- mustang (Amerika), brumbees (Austrálie), tarpan (jižní Evropa)

zebra Grévyho Afrika (savana); nejhojnější zebra s hustými a úzkými černými pruhy

zebra stepní Afrika (savana); největší zebra s řídkými a širokými černými pruhy

osel africký sv. Afrika (Somálsko, polopoušť); menší než kůň, osli mají žíně jen na

konci ocasu, delší uši, divoký předek osla domácího

11.2. NOSOROŽCOVITÍ LICHOKOPYTNÍCI (čeleď)

Žijí samotářsky v lesostepích Afriky a v tropických lesích jihových. Asie. 5 druhů. Rychlí běžci.

nosorožec dvourohý Afrika (lesostepi); živí se listy keřů; má 2

rohy a chápavý horní pysk

nosorožec tuponosý Afrika (lesostepi); živí se trávou; má 2 rohy

a širokou tlamu bez chápavého pysku

nosorožec indický Indie (travnaté oblasti); má 1 krátký roh,

chápavý horní pysk, záhyby kůže vytváří na

těle nápadné kožní štíty

kůň Převalského

osel asijský

zebra stepní

nosorožec tuponosý

nosorožec indický

lebka koně

Končetiny jsou štíhlé a vysoké. Krk je dlouhý.

Ocas s dlouhými žíněmi.

Na končetinách pouze 1 prst s mohutným kopytem.

Vzhled koňovitých

Končetiny jsou sloupovité a kratší. Tělo je robustní. Silná kůže.

Na hlavě (na nosních kostech) vyrůstá 1 nebo 2 rohy z rohoviny.

Na končetinách 3 prsty s kopýtky. Prostřední prst je nejsilnější.

Výborný čich, ale špatný zrak.

Vzhled nosorožcovitých lebka nosorožce


11.3. TAPÍROVITÍ LICHOKOPYTNÍCI (čeleď)

Žijí samotářsky v tropických bažinatých lesích poblíž vody. 4 druhy.

tapír čabrakový jihovýchodní Asie (džungle Indie, Barmy, Thajska, ...)

další druhy : tapír hnědý a tapír horský (oba Jižní Amerika)

12. řád : SUDOKOPYTNÍCI

Velcí býložraví savci. Jejich stáda se vyskytují jak v otevřených stepích, tak v lesích. Druhově

bohatý řád (225 druhů). Jsou uzpůsobeni k rychlému a vytrvalému běhu.

tapír čabrakový

s mládětem

kostra přední a

zadní nohy

tapíra

kostra tura

prsty na nohou

sudokopytníků

stopa prasete

(otisk prstů)

Končetiny jsou nízké, ale štíhlé. Tělo je dlouhé a zavalité.

Na hlavě je kratší pohyblivý chobot (= prodloužení a srůst nosu a

horního pysku.)

Na přední končetině jsou 4 prsty a na zadní jsou 3 prsty.

Vzhled tapírovitých

Společné znaky sudokopytníků:

Všichni sudokopytníci mají štíhlé končetiny.

Prstochodci (kromě velbloudů). Na původně

pětiprsté končetině je snížený počet prstů.

Mají buď 2 prsty (stejně silné) nebo 4 prsty (2 silné přední spárky a 2 malé zadní paspárky).

Prsty jsou chráněné kopyty z rohoviny.

Osa končetiny (a váha těla) prochází mezi

dvěma nejsilnějšími prsty.

Záprstní kosti na přední končetině (na zadní

nártní kosti) jsou silně prodloužené.

Potravu tráví v jednodílném nebo složeném

žaludku.

spárky

paspárky

lebka tapíra


12.1. NEPŘEŽVÝKAVCI (podřád)

prase divoké ČR (lesy); všežravé - rypákem rozrývá zem při hledání potravy

(požírá hlízy, bukvice, spadaná jablka, hlodavce, červy, mršiny);

noční aktivita;

- protáhlý rypák, dolní i horní kly se stáčejí ven z tlamy a nahoru;

štětinatá srst; lovná černá zvěř (samec= kňour, samice= bachyně,

mláďata= seleta); předek prasete domácího.

hroch obojživelný Afrika (řeky a jezera, polovodní); býložravý – noční pastva na břehu;

- velmi široká tlama s dlouhými kůlovitými špičáky i řezáky; kůže je

bez srsti; výborně plave a potápí se; je útočný a nebezpečný.

12.2. MOZOLNATCI (podřád)

Jsou přizpůsobeni životu v podmínkách horkých i studených

pouští.

velbloud dvouhrbý = drabař; pouště střední a východní Asie; divoký i domestikovaný;

tukové hrby (zásoba živin při hladovění); hustá srst chrání proti

chladu i horku, široké a dlouhé prsty umožňují chůzi v písku i sněhu.

velbloud jednohrbý = dromedár; pouště severní Afriky, západní Asie a střed Austrálie;

úplně domestikován (karavany, závody).

hroch obojživelný

prase divoké

lebka prasete

prase bradavičnaté

Tělo je sudovité s poměrně velkou hlavou. Chrání ho silná kůže.

Prstochodci. Končetiny jsou poměrně krátké se 4 prsty (2+2).

Chrup je úplný. Horní i dolní špičáky přeměněné na kly.

Potravu nepřežvykují a tráví ji v jednoduchém žaludku.

Vzhled nepřežvýkavců:

Tělo s poměrně malou hlavou a dlouhým krkem.

Končetiny jsou dlouhé a se 2 prsty. Pod prsty jsou velké

pružné mozoly. Mozoly mají i na kolenou a prsou.

Ploskochodci. Došlapují na celou délku obou prstů (s mozoly).

Chrup je úplný.

Potravu přežvykují a tráví ve čtyřdílném složeném žaludku.

Vzhled mozolnatců:

lebka velblouda


lama guanako Jižní Amerika (velehory = Andy); nemá hrby; domestikována jako

lama krotká (chov pro mléko, srst, maso, nošení nákladů).

12.3. PŘEŽVÝKAVCI (podřád)

Při pastvě rychle naplní potravou mohutný bachor.

Natrávená potrava se z bachoru vrací přes čepec

zpět do tlamy a je přežvýkána. Pak je opět spolknuta.

Přichází do knihy a odtud postupuje do slezu a do

střeva.

žirafa mramorovaná Afrika (savany); 9 poddruhů, např.

masajská, síťovaná,…

okapi pruhovaná Afrika (husté tropické lesy)

velbloud dvouhrbý

velbloud jednohrbý

lama guanako

bachor

čepec

kniha

slez

lebka jelena

Prstochodci. Končetiny se 2 nebo 4 prsty.

Chrup je neúplný. Vždy chybí horní řezáky.

Špičáky jsou zmenšené nebo chybí.

Potravu dodatečně přežvykují. Po pastvě vracejí

potravu ze žaludku do tlamy k opětnému a

důkladnému přežvýkání.

Potravu tráví ve složeném žaludku. Tvoří ho 4

oddíly a to … 3 předžaludky (bachor, kniha, čepec)

1 žláznatý žaludek (slez).

Na hlavě mají rohy nebo parohy.

Vzhled přežvýkavců:

o Typický je dlouhý krk a dlouhé nohy se 2 prsty.

o Samcům i samicím vyrůstají na temenu hlavy 2 až 4 krátké

kostěné RŮŽKY, které jsou pokryté osrstěnou kůží.

o K trhání listů ze stromů používají dlouhý jazyk a velmi

pohyblivé pysky.

12.3.1. PŘEŽVÝKAVCI ŽIRAFOVITÍ (čeleď)


jelen lesní ČR, Evropa, Asie i Severní Amerika (lesy); 28 poddruhů – př.

evropský, wapiti ze Sev. Ameriky, samice = laň, mládě = kolouch

daněk skvrnitý ČR (chov v lesních oborách)

los evropský ČR, Evropa, Sev. Amerika (lesní a jezerní oblasti); lopatovité paroží,

„hrb“

sob polární severní Evropa, Grónsko i Severní Amerika (tundra); parohy mají i

samice; částečně domestikovaní

srnec obecný ČR (lesy i otevřené louky a pole)

a) TUŘI Většinou lesní druhy; mají mohutné tělo; ze zadní části lebky vyrůstají

srpkovité rohy, které směřují na bok hlavy; široká tlama s lysým čenichem;

bučí. (samec=býk, samice=kráva, mládě=tele)

bizon americký Sev. Amerika (travnaté prérie)

zubr evropský vých. Evropa (rozsáhlé lesy Polska a Běloruska)

buvol africký Afrika (savany); vyskytuje se v okolí vodních toků a bažin

o Samcům vyrůstají na temenu hlavy PAROHY, které jsou

kostěné, plné a větvené.

o Každoročně po skončení říje samci parohy shazují a na jaře jim

rostou nové (vyrůstají z kostěných výrůstků na lebce). Rostoucí

paroh je zpočátku pokryt prokrvenou kůží = lýčím. Větvení a

mohutnost paroží ukazuje na věk a zdravotní kondici jedince.

los evropský

jelen lesní

daněk skvrnitý srnec obecný

sob polární

12.3.2. PŘEŽVÝKAVCI JELENOVITÍ (čeleď)

o Samcům (zpravidla i samicím) vyrůstají na hlavě ROHY, které

jsou z rohoviny, duté a nevětvené. Rohy neshazují.

o S věkem roh neustále přirůstá a prodlužuje se. Roh vyrůstá na

kostěném výběžku na kosti čelní.

o Většina turovitých žije ve stádech v otevřené bezlesé krajině.

Mnoho druhů bylo domestikováno (např. tur domácí, buvol

domácí, jak domácí, koza domácí, ovce domácí)

12.3.3. PŘEŽVÝKAVCI TUROVITÍ (čeleď)


další druhy : buvol indický, jak divoký (Himaláje), gaur (jižní Asie)

b) KOZY Většinou horské druhy - výborně šplhají po skalách; z horní části lebky

vyrůstají rohy, které zpočátku směřují nahoru a pak se teprve stáčejí; užší

tlama s osrstěným čenichem, brada z delších chlupů; mečí.

kamzík horský ČR (hory - Beskydy, Jeseníky)

kozorožec horský Evropa (velehory - Alpy)

c) OVCE Většinou žijí v horských pouštích - velmi odolné - dobře šplhají po skalách;

z horní části lebky vyrůstají rohy, které se hned se stáčejí na bok hlavy;

užší tlama s osrstěným čenichem, nemají „bradu“; bečí.

ovce kruhorohá muflon Korsika (Středomoří), ČR (v lesních oborách)

pižmoň severní Grónsko a Severní Amerika (polární oblasti)

bizon americký buvol africký

kamzík horský

kozorožec núbijský

kozorožec

horský

pižmoň severní ovce kruhorohá

muflon


d) ANTILOPY Velikostí i tvarem těla jsou velmi rozmanité; typické antilopy jsou štíhlé

s dlouhýma nohama, krátkým ocasem a rychle běhají; často žijí ve velmi

početných stádech.

gazela Thomsonova Afrika (savany); menší

impala Afrika (savany); menší

kudu velký Afrika (savany); velký se šroubovitě stočenými roky a hřívou na krku

antilopa koňská Afrika (savany); větší

pakůň žíhaný Afrika (savany); větší, tvoří velmi početná migrující stáda

sajga tatarská střední Asie (suché stepi); menší, přizpůsobena suchu, mrazu i horku

kudu velký pakůň žíhaný

impala

sajga tatarská

gazela Thomsonova

antilopa koňská


13. řád : PRIMÁTI

Primáti se vyvinuli z hmyzožravců.

Většina druhů má denní aktivitu a přizpůsobila se životu na stromech.

Vyskytují se především v tropech a subtropech. Nežijí v Austrálii.

Většina druhů má pouze 1 mládě. Rodiče o mládě dlouho pečují a mládě se od rodičů dlouho učí.

Malé druhy jsou převážně hmyzožravé, větší druhy jsou převážně býložravé. Všežraví paviáni

a šimpanzi loví a požírají i větší ptáky a savce (a jiné opice).

13.1. POLOOPICE (podřád)

Vývojově nižší skupina primátů. Žijí převážně na stromech.

Většina druhů má ještě noční aktivitu (kromě madagaskarských

denních lemurů).

Komby po větvích hbitě běhají, šplhají a skáčou, outloni jen

pomalu popolézají a lemuři rychle šplhají a skáčou ve svislé

poloze těla. Nikdy neručkují.

Vyskytují se v tropických a subtropických oblastech Afriky,

na Madagaskaru a v jižní Asii.

lemur kata Madagaskar; pozemní; převážně býložravý; denní aktivita

komba velká Afrika; stromová; spíše hmyzožravá; noční aktivita

rody poloopic : lemur, sifaka, komba, outloň, lori, maki, poto, …

lemur kata

komba

outloň

lori

nehty na prstech gorily

opozice palce na noze Společné znaky primátů:

Ovládají šplhání po větvích (používají všechny končetiny),

někteří i ručkování (pouze horní končetiny).

Horní i dolní končetiny jsou uzpůsobené ke šplhání:

a) Chápavé ruce i nohy - palce otočené proti ostatním

prstům (tj. palce v opozici).

b) Klouby v končetinách jsou velmi pohyblivé.

c) Ploché nehty na konci prstů, které umožňují nejen

úchop větví, ale i předmětů.

Oči směřují dopředu a umožňují prostorové vidění, které

je důležité při odhadu vzdálenosti mezi větvemi.

Hlavním smyslem je u nich velmi dobrý zrak.

Rozvinutý koncový mozek podmiňuje vysokou

inteligenci, složité sociální chování a vztahy ve skupinách.

Menší než většina opic a s menším mozkem (a tím i nižší inteligencí)

Obličejová část lebky je podlouhlá s protáhlým neosrstěným a vlhkým čenichem.

Noční druhy mají velké oči, dobrý čich a výborný sluch (pohyblivé ušní boltce).

Ocas je u většiny druhů dlouhý a huňatý.

Zadní nohy jsou mohutnější a delší než přední.

Vzhled poloopic (a odlišnost od opic):

lebka lemura


13.2. OPICE (=VYŠŠÍ PRIMÁTI) (podřád)

Vývojově vyšší skupina primátů. Žijí jak na stromech, tak na zemi. Většina opic má denní

aktivitu. Třídíme je na opice ploskonosé a úzkonosé. Mezi úzkonosé opice jsou zařazeni i lidé.

tamarín vousatý Jižní Amerika; malé a pestře zbarvené opičky s drápky na prstech

(kromě palce); běhají po větvích stromů jako veverky

kosmanovití: tamarín, kosman, lvíček, kalimiko

malpa kapucínská Jižní Amerika; větší opice s nehty na prstech; výborně šplhají i

ručkují; při šplhání jim pomáhá chápavý ocas; mají vyspělejší

sociální chování a inteligenci než kosmanovití; vyznačují se i větší

zručností

malpovití: malpa, vřešťan, chápan, kotul, chvostan, uakari, ...

tamarín vousatý tamarín pinčí malpa kapucínská

Větší než poloopice a s větším mozkem (a tím i vyšší inteligencí).

Obličejová část lebky je zmenšená a s kratším čenichem.

Mimické svaly v obličeji umožňují dorozumívání grimasami.

V chrupu mají prodloužené špičáky.

Zrak je dominantním smyslem.

Někteří (hominoidi) kromě šplhání dokážou ručkovat.

Vzhled opic (a odlišnost od poloopic) s výjimkou člověka:

o Opice Nového světa. Vyskytují se lesích Jižní a Střední

Ameriky.

o Malé (kosman) i větší druhy.

o Mají širší obličej, nozdry nosu směřují do stran – mezi

nozdrami je široká nosní přepážka.

o Malpovití používají při šplhání dlouhý chápavý ocas jako další

končetinu.

13.2.1. OPICE PLOSKONOSÉ (oddělení)

o Opice Starého světa. Vyskytují se jak v tropických lesích, tak

na savanách i v horách Afriky a Asie. V Evropě (Gibraltar) žije

makak magot.

o Větší až mohutné (gorila) druhy.

o Mají užší obličej, nozdry nosu směřují dopředu – mezi

nozdrami je úzká nosní přepážka.

o Pokud mají ocas, nikdy není chápavý.

o Na zadku mají holé sedací hrboly.

13.2.2. OPICE ÚZKONOSÉ (oddělení)

lebka malpy

lebka kočkodana


kočkodan obecný Afrika (lesy); štíhlý stromový druh; tvoří velké organizované tlupy

pavián anubi Afrika (savany); velký pozemní druh s protáhlým čenichem a

mohutnými špičáky; tvoří velké a organizované tlupy, mohutní samci

jsou nebezpeční; všežraví – zabíjejí drobné gazely a ptáky

rody : kočkodan (Afrika), pavián (Afrika), makak (Asie), mangabej

(Afrika), hulman (Asie), gueréza (Afrika), langur (Asie), …

NEJBLIŽŠÍ PŘÍBUZNÍ ČLOVĚKA

Giboni, lidem podobní lidoopi (šimpanz, gorila, orangutan) a lidé (člověk moudrý - Homo

sapiens) jsou v zoologickém systému zařazeni mezi úzkonosé opice a do společné nadčeledi

Hominoidi. Blízká příbuznost se projevuje podobným vzhledem, psychikou i inteligencí.

Giboni i lidoopi mají jako lidé denní aktivitu a v noci odpočívají. Žijí v lesích rovníkové Afriky a

v jihovýchodní Asii.

gibon lar jihovýchodní Asie (lesy); stromový; žije v párech; býložravý

šimpanz učenlivý rovníková Afrika (lesy); pozemní; menší tlupy; všežravý loví i jiné

savce včetně menších opic; na nocování staví na stromech „hnízda“

šimpanz bonobo rovníková Afrika (lesy); pozemní; menší tlupy; všežravý

gorila nížinná rovníková Afrika (lesy); pozemní; menší tlupy; býložravá

orangutan Borneo, Sumatra, Jáva (lesy); stromový; samotář; býložravý

kočkodan obecný pavián anubi pavián anubi

šimpanz bonobo

o Robustnější a větší než ostatní opice.

o Zvětšená mozkovna a mozek. Plošší obličej.

o Zploštěný hrudník ve směru záda-břicho.

o Horní končetiny výrazně delší než dolní a silnější paže.

o Ocas je zakrnělý.

o Mohou se pohybovat po 4, ale i ve vzpřímeném postoji.

o Dobře šplhají a výborně ručkují (= vyšší pohyblivost kloubů).

o Zručností převyšují ostatní primáty (výroba „nástrojů“).

šimpanz učenlivý

Specifické znaky lidoopů a gibonů lebka šimpanze


gorila nížinná

gibon

orangutan


ROZŠÍŘENÍ SAVCŮ

Rozšíření savců na Zemi je určováno podmínkami prostředí, na které jsou savci i jiní živočichové

dlouhodobě přizpůsobeni.

BIOMY Biomy jsou rozsáhlé přírodní celky na Zemi, které jsou dány určitým klimatem a

souborem rostlin a živočichů s podobnými nároky na prostředí.

1. Tropické deštné lesy tropické pásmo, vysoké teploty, vydatné srážky, druhově nejbohatší biom;

r. – listnaté dřeviny, liány, orchideje, kapradiny

savci ………………………………………………………………………………

…………………………………………………………………………….

2. Savany tropické pásmo, vysoké teploty, střídají se delší období sucha a krátké

období dešťů; r.- vysoké trávy a osamocené stromy (akácie, baobaby)

savci

………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

3. Pouště a polopouště ve všech podnebných pásmech, velké rozdíly teplot mezi dnem a nocí, velký

nedostatek srážek; r. – kaktusy, pryšce

savci ………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

4. Stepi mírné pásmo, střídá se horké léto a chladná zima, nedostatek srážek; r. –

(= prérie, pampa) trávy

savci ………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

5. Lesy mírného pásma mírné pásmo, mírné teploty, střídá se vlhké teplé léto s kratší sušší a

chladnější zimou, dostatek srážek; r. – listnaté lesy (původní, dub, buk,

jasan, habr), dnes nahrazeny monokulturami vysazenými člověkem

savci ………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

6. Severské jehličnaté lesy studené pásmo, nízké teploty, střídá se krátké teplejší léto a dlouhé

(= tajga) chladné zimy; r. – jehličnaté neopadavé stromy (smrk, jedle, borovice)

savci

………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

7. Tundra studené pásmo, velmi nízké teploty, půda hluboko promrzá, krátké chladné

léto; r. – mechy, lišejníky, klikva, zakrslé vrby a břízy

savci ………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

8. Polární oblast studené pásmo, velmi nízké teploty, málo srážek, celoroční zalednění; bez

rostlinstva

savci ………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

9. Moře a oceány slaná voda

savci ………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………

Zařaď (přepiš) savce ze seznamu do příslušného biomu:


žirafa, pižmoň, králík divoký, kůň Převalského, tuleň grónský, lumík, delfín skákavý, hyena,

jaguár americký, prase divoké, levhart skvrnitý, rys ostrovid, psoun prériový, tapír čabrakový,

buvol pralesní, slon africký, gazela Thomsonova, nosorožec tuponosý, kosatka dravá, lev,

pískomil, fenek, křeček polní, gibon lar, přímorožec šavlorohý, sysel, hraboš polní, bizon,

vidloroh, velbloud jednohrbý, lama guanako, vlk obecný, kočka divoká, bobr evropský, medvěd

hnědý, jelen lesní, veverka obecná, los, okapi pruhovaná, sobol, orangutan, kuna lesní, zebra,

sob polární, zajíc bělák, liška polární, medvěd lesní, velryba černá, sajga, vorvaň, gepard, liška

obecná, mrož.

Znáš (zjisti) názvy největších afrických národních parků:

CHOVÁNÍ SAVCŮ

Etologie = věda zkoumající chování živočichů.

vrozené chování (= instinktivní, pudové, dědičné) Chování, které je důležité pro přežití a je

charakteristické pro každý živočišný druh.

získané chování (= naučené) Tvoří se postupně na základě učení a zkušeností získaných

během života.

HLAVNÍ OKRUHY VROZENÉHO CHOVÁNÍ

1. CHOVÁNÍ PODMÍNĚNÉ LÁTKOVOU VÝMĚNOU

Zajišťuje základní životní funkce spojené s příjmem a výdejem látek (př. potravy,

výměšků,…).

druhově specifické způsoby vyměšování moči a trusu (pes, kočka, králík, nosorožec, …)

2. CHOVÁNÍ OCHRANNÉ A OBRANNÉ

Chrání živočicha před nepříznivými vlivy prostředí (před nepřítelem,… před chladem,

teplem, suchem, deštěm).

varování před nepřítelem (akustické - varovný křik sojky, hvizd sviště, údery ocasu bobra,

optické - zdvihání kelky u daňka, ...)

varování nepřítele = zastrašování, hrozba nepříteli (cenění zubů a vrčení u šelem, klamné

preventivní výpady u prasete, jelena, …, odstrašující postoje u ježka, kobry, zmije,

ropuchy, ... syčení ještěrů a chřestění u chřestýšů, výstražné zbarvení u kuněk, vos)

chování při bezprostředním ohrožení - rychlý útěk (srna, zebra), znehybnění a vyžití

ochranného zbarvení (zajíc), stavění se mrtvým (vačice), shlukování do stád (pižmoň,

zebra), metání či vystřikování páchnoucích sekretů či výkalů (skunk, tchoř, kvíčala)

ochrana před chladem, horkem, deštěm, ... zimní spánek, vyhledávání úkrytů, vyhřívání se,

schoulení do klubíčka, třes těla, vzpřimování srsti a peří,...

3. CHOVÁNÍ KOMFORTNÍ

Souvisí s péčí o povrch těla (o kůži, srst, peří, …).

př. drbání (opice), válení v prachu nebo bahnu (kaliště divočáků), popelení (slepice),

otřásání (medvěd), olizování (kočka), koupání (kanár, slon), promašťování peří

(kachna), mravenčení (žluna)

4. CHOVÁNÍ SOCIÁLNÍ

Souvisí s udržováním a řízením vztahů mezi jedinci téhož druhu ve skupině.

dorozumívání pomocí signálů - pachových (u šelem, lemurů), zrakových (kelka u daňka),

zvukových (vytí vlků, zpěv velryb a gibonů), postojových (u vlků)

souboje o postavení ve skupině mezi samci (vlci, šimpanzi, zebry, lvi, jeleni,...) i mezi

samice (slepice)


upevňování vztahů mezi matkou a jejím mládětem, samcem a samicí

5. CHOVÁNÍ ROZMNOŽOVACÍ

Souvisí s reprodukcí druhu (tvoření párů, páření a péče o potomstvo).

namlouvací chování - např. souboje mezi samci o samice (říje jelenů, tok tetřívků), vábení

samic samci (předvádění se - u ptáků zpěv, změna "šatu", "vystavování", poskoky, úklony),

zásnubní tance u jeřábů, zpěvy samců velryb, vzájemné krmení u holubů

budování doupat, hnízd, ... pro odchování potomků

různá technika páření

péče rodiče(ů) o potomstvo - krmení, ochrana před predátory, zahřívání

DOMESTIKACE SAVCŮ

Domestikované zvíře:

se odlišuje vzhledem (i užitkovostí) od svých divokých předků

je chováno odděleně od divokých předků

je závislé ve výživě a ubytování na lidech

má reprodukci (= rozmnožování) řízenou člověkem (prostřednictvím umělého výběru))

V průběhu postupné domestikace divokých předků domácích zvířat člověk záměrně posiluje a

pozměňuje ty vlastnosti, pro které bylo domestikováno = tj. šlechtí je.

Šlechtění jednoho druhu domestikovaného zvířete se může ubírat různými směry a výsledkem

je vznik několika plemen (= ras) téhož druhu domácího zvířete.

Základní metody šlechtění

UMĚLÝ VÝBĚR

Pro další chov (a reprodukci) jsou člověkem vybíráni jen ti jedinci daného druhu, kteří se odlišují

od ostatních v těch vlastnostech, které jsou žádoucí a mohou je přenést i na své potomky.

př. vyšší produkce mléka (u tura), delší a hustší srst (u ovce)

KŘÍŽENÍ

Spojování 2 i více odlišných a žádaných vlastností vyskytujících se odděleně u 2 různých plemen

stejného druhu do jednoho nového plemene

Samice jednoho plemene se oplodní samcem z druhého plemene z jejich potomků se do

dalšího chovu vyberou jen ti jedinci, u kterých se spojí žádané vlastnosti jejich rodičů.

Domestikovaná zvířata mohou být současně zvířaty domácími, hospodářskými i

laboratorními. Některá domestikovaná zvířata se využívají ke speciálním potřebám lidí – pes

vodicí, záchranářský, hlídací,…

a) Domácí zvíře: Žije v domácnostech člověka, může, ale nemusí být hospodářským

zvířetem. Může být chováno pouze pro potěšení, jako společník apod. –

např. kočka, pes, morče, kanár, papoušek,….

b) Hospodářské zvíře: Má vždy určitý hospodářský (ekonomický) význam. Může i nemusí žít

v domácnosti člověka.

Hospodářské zvíře, které žije v domácnostech je např. tur, kůň, prase, ovce,

koza, kur, kachna, králík, holub, …

Hospodářské zvíře, které nežije v domácnostech lidí je např. kapr obecný,

včela medonosná, bourec morušový, kožešinová zvěř (norek, liška, sobol,

nutrie,…)

c) Laboratorní zvířata: Zvířata chovaná pro pokusy (ověřování nových léků, kosmetiky apod.)

potkani, myši, morčata, křečci, psi, prasata, … aj.

Pozn. Morče je v Peru hospodářským zvířetem (maso), ale u nás je považováno za domácího

mazlíčka. „Jiný kraj, jiný mrav.“

Date post:	26-Sep-2019
Category:	Documents
Upload:	others
View:	11 times
Download:	0 times

SAVCI, CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY A PŮVOD · „O ochraně přírody a krajiny.“ Zákon přispívá...

Documents