Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Sebrané spisy Františka Vladislava Heka. I. Číslo I by Jan JakubecReview by: Jakub ŠebestaListy filologické / Folia philologica, Roč. 45, Čís. 5 (1918), pp. 309-316Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23445184 .

Accessed: 11/06/2014 11:24

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact support@jstor.org.

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 309

131 vedení jich od Delfských na společenstvo bylo předáno, 154 v době Krista, 170 za doby Caesara, 147 vzdor tomu, že

•cvičení tělesná nenacházela se na oné výši, 150 znali využitko

vati, 148, 187 a jinde hry se odbývají, 187 dosíci úřady, 188

jež užívali, 190 hrdla (svého) zpět vztáhl a m. j. Některé i, těchto i ostatních zde neuvedených chyb jsou snad jen chyby

tiskové, ale jsou také důkazem povrchnosti spisovatelovy. Ta se

jeví na několika místech i v nesprávných poukazech k připoje

.ným obrázkům.

Ale přes to vše p. Kraus jistě jest hrd na to, že jest spi

sovatelem a že obohatil chudou českou odbornou literaturu no

vým cenným spisem, bez něhož by v ní zela citelná mezera.

Ant. Kolář.

Sebrané spisy Františka Vladislava Heka. I. Práce ■veršované. Vydal Jan Jakubec. Novočeská knihovna. Číslo I.

V Praze. Nákladem české Akademie císaře Františka Josefa pro

-vědy, slovesnost a umění. 1917. Stran XXVIII + 118 + 23.

Záslužný podnik III. třídy České Akademie se uvedl vy

dáním prací osvíceného a vzdělaného kupce dobrušského Františka

. Vladislava Heka, hrdiny pětidílného románu Jiráskova »F. L. Věk*.

Vydavatel prof. Jan Jakubec připsal také svou práci Aloisů Ji

ráskovi, neboť Jiráskův román vedle Jakubcových studií časopisů

obrozenských dal k tomuto vydání podnět. František Vladislav Hek s dcerami svými Ludmilou a Vlastou

přispíval hlavně do Hromádkových » Prvotin pěkných umění neb

Literních příloh k c. k. Vídenským novinám«. Dva epigramy

»Břich a hřích* a »Skrbec« otištěny byly v Puchmajerově Se*

brání básní a zpěvů I. (Vyšlo již také v >Novočeské knihovně».)

Dále otiskoval své verše ve «Vlastenských novinách* Václava

■Rodomila Kramériusa, v Palkovičově «Týdenníku*, který vycházel

od r. 1812 do 1818, v »Knize zlaté neb Novém zvěstovateli·,

v Hýblových «Rozmanitostech* (vycházely od 1816 do 1822),

v »Čechoslavu« mladšího Kramériusa. Hek, o němž podrobněji

psal Antonín Rybička v GČM. 1875, 221, byl odchovancem Josefa

Liboslava Zieglera, lokalisty v Dobřanech, malé pohorské vísce

nedaleko Dobrušky. A oni dva hlavně způsobili, že se Milota

Zdirad Polák, když mezi lety 1809 a 1813 se svým plukem kanlonoval po vesničkách českého severovýchodu, obrátil od ver

šování německého k českému. I kdyby Hek nebyl napsal jediného -verše, bylo by ho v dějinách naší literatury právě pro toto vý

znamné působení vzpomínáno. Ale Hek sám je také skladatelem

slušné knížky veršů, které se druhdy čtou lépe než verše Polá

kovy. V úvodě svého vydání na str. VII. prof. Jakubec praví: > Knížka sama, trvám, podá důkaz, že Hekovi v zátiší českého

•obrozenského básnictva náleží místo. Nestrhne zářivým leskem

pozornost od větších hvězd, ale jeho barvitý paprsek přispěje

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

310 Úvahy.

k celkovému světlu znatelným podílem. Asi qtvrt stovky epi

gramův a asi deset rozsáhlejších veršovaných skladeb obstojí též

se stanoviska esthetického. Zajisté tedy neprávem zapomínáme na Heka básníka.» Slova ta správně vystihují věc: i nyní ještě· lze verše Hekovy čisti bez únavy a sebezapření.

Životopis a rozbor spisovatelské činnosti Hekovy podá prof.. Jakubec až v úvodě ke druhému svazku sebraných spisů, který

přinese práce prosaické. Tam pravděpodobně se dočteme, že

básně Hekovy jsou vesměs mravokárné a poučné, velmi často

neobyčejně vtipné a že proto také epigramy jeho jsou převahou

gnomické. Proto Fr. VI. Heka sluší řaditi k českým Lessingovcům. Κ básním Hekovým připojil vydavatel i 18 básní dcer jeho,.

Vlasty a Ludmily (Lidmily), neboť verše jejich »jsou tak proniklé názory a duchem otcovým, podobny jeho plodům co do vnější

formy a řeči, že se zdají míti otce ne-li auktorem, aspoň vlivným

spolupracovníkem ».

Práce Hekovy, po časopisech roztroušené, seřadil prof. Ja

kubec chronologicky. Pilně vyšetřil, čím Hek přispěl do uvede

ných časopisů z doby našeho obrození. Příspěvky Hekovy bývají různě podpisovány: plným jménem, začátečními písmeny obou

jmen, šifrou -o-k, pseudonymem Dobrota Smíchorád (při práci samostatně vyšlé >Rídí-li se svět novým rokem»); také anonymně některé byly otištěny. V > Poznámkách» prof. Jakubec připomíná, které básně Hekovy otištěny byly nepodepsány a dokazuje ne

pochybné auktorství Hekovo podle námětů, formy veršův a jiných

ještě znaků. Veršované práce Hekovy psány jsou, kromě části

«•Dobrého připomenutí« a »OhIasu«, rozměrem staroklassickým,

přízvučným hexametrem a přízvučným distichem, druhou sapfickou strofou dvojího tvaru a první strofou Archilochovou. Hek se přesně

přidržoval theorie Dobrovského, která byla, třeba ještě kusá, přece

správná, a prof. Král počítá Heka »k lepším veršoveům té doby*,,

kterým » zřídka vyklouzla přízvuková chyba «.

Rozbor básníkovy řeči ponechal vydavatel až do svazku

druhého. Tam zajisté budou vyloženy všecky zvláštnosti Hekovy

mluvy poetické. Na př. slovo »svěda« (str. 3. v nadpise epi

gramu a str. 16. také v nadpise), »churý« (tvar patrně dialektickým str. 6. »Na novináře«), »bíledný« (»Očky« str. 7.), >bíledně*

(str. 72. >Něco obyčejného», = zjevně), »pohodlný čas« (str. 7.

»0čky«, = příhodný), časté sloveso »krásiti« (dialekt?) proti ne

poměrně řídkému »(o)-krášliti«, »sotně« (str. 16. ^Vrchnost»,, str. 96. >Takhlé to máme», str. 104. »Satyryk«), » nuzná po třeba» (str. 17. »Na lháře«, = nutná? dialekt?), »šířicí touha»

(str. 32. »Pláč mladé vdovy u hrobu svého manžela», = žhavá?),

»postraně« (str. 38. > Živobytí podlé světa»), (str. 45^ » Leknutí a smích», = dbalost?), časté úsloví *v potahu*, »po

tasně<, » duchopárné částky « (str. 48. » Rozjímání na den prvního

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 311

ledna*), *smotlacha« (str. 49. tamtéž i jinde ještě), «s krk«, » marci pánovy stroužek*, «rozkošnou párku* (str. 50.), > zasedělé

úrokyc, »pod pavus« (str. 51.), »cřo návy«, «vremě« (str. 51. = čas), »nestihlý otec nebeský» (str. 52.), *louští se< (str. 53.), *soustrovati« (str. 53. a jinde), «holčice valná*, ->zábyvka« (str. 54.), »lidotrap<, *na paděrek* (str. 55.), »na lišce« (str. 57. »Co jest pan starý*), «pivo do sudu spílati*, »zhořčiti« (str. 59. = hořkým učiniti), »smahem zničiti město« (str. 61. «Bitva u Lipska 1814*), «milým zahřetím« (str. 66. «Na husu*), ■>polóht (str. 72. »Něco obyčejného « a jinde), *saditi jestost« (str. 74. »Řídí-li se svět novým rokem«), »rozhod« (str. 76.; na str. 96. Hek vykládá význam slova toho v poznámce), >ohlav«

(str. 76.), »kole se* (str. 77.), *pádel« (str. 78. = padánek? dialekt?), »prodlouzilá léta« (str. 82.), >tklé zásluhy« (str. 87. »Sebrání domácích prostředků proti psavosti*), »tklé ucho*

(str. 97. «Takhle to máme«), »seminči« (str. 92. «Opravovatelům

světa), »rozprasi se* (str. 96. «Takhle to máme«), >šehřici závist* (str. 99. «Dva rybáři*), >plzké místo* (str. 100. »Ďábel«), »stvůrný< (str. 102. «Satyryk*, = tvořivý), »vybude si jméno« (str. 102., 104., 109.), *ustav si chřtán svůj« (str. 103.), » osobní se k stavu svému* (str. 104), »blahota« (str. 104. proti »blahost« na str. 105.), «vrtkavost neošitá« (str. 105), «čas* (str. 106. = otázka?), »působniti« (str. 109.), «smesičwě* (str. 112.), (str. 112. = řeč?), »šeredití« (str. 113.).— Uvedli jsme jen namátkou slova, která průměrnému čtenáři za

jisté budou vysvětlena zároveň s Hekovými zvláštnostmi v hlásko

sloví a ve fraseologii, ze kterých opět namátkou uvádíme: subst.

kniha, gen. pl. kneh, instr. pl. knèhami (str. 48. «Rozjímání na

den prvního ledna*); subst. konev, instr. pl. konvemi (str. 9. »Pokřik z omylu*); nebo adj. «ve svých tejných mukách (str. 50.

»Rozjímání«), není-li to snad sazečská chyba, protože všude jinde

je toto přídavné jméno bez zpětné přehlásky: tajného (str. 66. v. 16.

»Na husu«), v tajné skrejše (str. 67. v. 23. «Na husu*), tajně

(str. 114. ř. 17. «Dobré připomenutí»), v tajnosti (str. 115. ř. 50.);

pošepmo (str. 43. «Jaký to div!«), snad tvar dialektický; adj. prásný

(str. 47. «Strašidlo«), v kterémžto tvaru nacházíme je i jinde, na př. na str. 72. v. 19. (»Něco obyčejného*), dokonce prášen

(str. 75. v. 57. «Rídí-li se svět novým •rokem«), kdežto prázdné

(str. 50. ř. 67. «Rozjímání na den prvního ledna*, str. 69. v. 15.

»Lakomec a marnotrátee*), bohopráscžně (str. 70. v. 27. ibidem),, str. 94. v. 76. («Opravovatelům světa*), str. 107. v. 159. (»Sa

tyryk*). U Heka jeví se kolísání: pohřeb —

pohřebu, pohřbu,, dočkal — dočekal. Hek má akk. pl. přátehy — nepřáteli/ («Pře tvařování* str. 40,41.), dat. pl. «jedm'm zisk velí« («Rozjímání na den prvního ledna«, str. 51. ř. 118.), akk. sg. řeholw («Roz

jímání* str. 55. v. 63.), instr. pl. židaww (str. 55. v. 61.), dat. pl. dveří%m («Jak v Cechách* str. 56. v. 15.), plný tvar nomi

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

312 Úvahy.

nativní choti ( » Pláč mladé vdovy na hrobu svého manžela·

str. 32. v. 15.). Hek vůbec užívá jen· tvaru starec, stařeček bez

změkčeného r proti stařecí (věk) (»Pláč mladé vdovy . ..« str. 31. v. 6.). V » Sebrání domácích prostředků proti psavosti« (str. 87.

v. 4.) čteme saziči místo obvyklého sazeči, očerství místo ofrčerství

(»Satyryk« str. 104. v. 78.), mrtví, 3. sg. (=jest mrtvý) (»Sa tyryk» str. 106. v. 132.), vok. sg. dívka (asi vlivem dialektickým, »Proč dívka plakala«, str. 11.). Co do fraseologie poznamenáváme: >rozbolel zub mě« (»Clověk zůslává člověkeni« str. 6.), «nadělil

ho Pán Bůh« (»Naděl Pán Bůh ! « str. 12. a jinde), >vyhověl ohledu práce* (»Párek« str. 13. i jinde), časté »byť byt, »dvořiti se obrazem pravdy« (»Škudlivcovo cvrčení» str. 20.), >již tudy

jsi«, »byl tudy« (= tady) (snad také vlivem dialektickým, «Brzké navrácení· str. 23.), «nejsme zpraveni kněmu« («Leknutí a smích*

str. 45. v. 36.), «pro krysty pányU (ibidem, str. 46. v. 57.), »ježto« (= kdežto) (>Rozjímání na den prvního ledna» str. 51.

ř. 117. a 121.), «že se má proč meškati tebe« («Jak lze zna

menitým býti« str. 64. v. 40.), »u příští vyprostitelova* (»Řídí-li se svět novým rokem « str. 83. v. 26.), «krom ten den« (str. 84.

ř. 66.), »švitoří ptáčně* (*Satyryk« str. 108. v. 182.), «napadá mi« (»Ohlas« str. 118.).

V úvodě svém vydavatel podrobně promlouvá o pravopise Hekově a o zásadách, kterými se vydavatel sám řídil. Básní Hekových

právem neotiskuje diplomaticky věrně co do pravopisu; protože

každý redaktor listu, kam Hek přispíval, měl pravopis svůj a řídil

se při tom svými zásadami. Snažil se pak prof. Jakubec vyrovnati

všechny nesrovnalosti, nedůslednosti a chyby podle zásad nyněj šího našeho pravopisu, což se mu značnou měrou podařilo. Mnohé

věci, které bylo upraviti a opraviti, uvádí vydavatel jednak už

v úvodě, jednak v připojených poznámkách. Zjevné chyby tiskařské

byly vůbec odstraněny a také interpunkce opravena. Rsal-li Hek

velmi podobně a — o, y — s, j (— í), vznikla tím na př. v básni

«Lakomec a marnotrátce* tiskařská chyba jakir místo jaký, nebo

«dvojitý místo i dvojitý, jak o tom mluví prof. Jakubec v po známce na str. 134. Opravuje-li prof. Jakubec Hekovy chyby v deklinaci náměstky ona, matení tvaru akk. ji s gen. a dat. ji

(instr. zní ni), pak snad proklouzla analogická chyba při vztažné

náměstce jež »yíž zapůjčil* (str. 64. v. 49.), a ani poznámka k básni «Satvryk» (str. 140.) není zcela jasná: »ve v. 80. tištěno:

ji chybným pravopisem, jak vidno z celé souvislosti (kdyby byla chyba syntaktická, zněla by věta: [ona] není).« Gteme-li ve verších

samých: «Clovëk proto-li jest, aby sotně se koukolem bavil, pšenice hledaje tam, kde vzrůstu ni vzniku jí není?<

(str. 104. v. 79. 80.),

tvaruje zcela správný. Tvarová chyba jako »stromy se kácí< je

jediná (nikoli »řídkái); Hok raději upadá ve výstřednost opačnou.

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 313

Opravdu časté jsou chyby ve vazbách přechodníkových (na př. na str. 84. ř. 52.: »Maje pak za to, že by tu mělčina byla, na

padla ho chut...«). Zásady úpravy pravopisné projevil vydavatel sám (XII):

«Logickým důsledkem toho, že bratrský pravopis Hekův v celku

převádím na náš pravopis nynější, jest, že jsem opomíjel jistých zvláštností dobových. Posavadní praxí vydavatelskou stanovil jsem si za pravidlo, že nutno rozeznávati mezi pravopisem řekl bych

vnějším a vnitřním. Vnější je výrazem ustáleného zvyku při volbě

znaků pro hlásky a pro vystihování mluveného slova; vnitřní

dotýká se podstaty mluvy (na př. kvantita samohlásek a j.).« Proto vesměs je zavrženo psaní velikých písmen na začátku veršů v

i jinde, kdežto psaní cizích slov, od našeho odlišné, ponecháno

po způsobu Hekově. Částice -li, ze, by jsou oddělovány, ač Hek

je srážel se slovy předchozími, v čemž se vlastně přidržoval učení

Dobrovského. Věrně následoval Hek Dobrovského »Lehrgebaude der bôhmischen Sprache« i při psaní pomocného slovesa býti

píše: sem, si, sme, ste, sou. To je ponecháno i ve vydáni Jakub

cově. »K pravopisu vnějšímu náleží také psaní příslovečných vý

razů, vzniklých z pádů předložkových*, praví prof. Jakubec dále

v úvodě (str. XV.). Tu je v původních otiscích Hekových veršů

>značná nedůslednost», snad i z libovůle redaktorů jednotlivých

časopisů. Bývá-li spojka jakmile v původním textu pravidlem tištěna odděleně (jak mile), psaní takové vyhovuje někdy lépe hexametru přízvučnému; na př. na str. 35. »Touha po štěstí* v. 4.:

sJiní se po věci shánějí, však jakmile jí dojdou« ...

Zde zasluhuje přednost způsob jak mile, které dobře zapadá do

rozměru přízvučného hexametru. Příslovce »za častěj* (str. 90.

v. 3.) nebo »po tajmo« (str. 54. v. 56.) je vysázeno odděleně, ale »pošepmo« (str. 43. »Jaký to di v ! < ) a »naodpor« (str. 135.

v řádku předposledním) dohromady. »Vydavateli působí nesnáze

nedůslednosti ve psaní předložkových předpon s- a z-< (str. XVI.). Všechno to prof. Jakubec ve svém vydání otiskuje po nynějším

způsobu pravopisném. Ve slově » zděliti « po radě prof. Zubatého

ponecháno s-, protože toto psaní je správnější nežli způsob ny

nější (sděliti). Nesprávné psaní předložek s a z je v nynějším

•vydání rovněž opraveno. (Při tom proklouzla chyba, kterou čteme

na str. 6. v posledním verši ve velmi vtipném epigramu » Člověk

zůstává člověkem«: »se sebe člověka svléci*, a snad také, čteme-li

na str. 45. v. 54. »vyskočí z lože«.) Zvláštní účel tohoto vydání, účel, kterého plně bylo dosa

ženo, vytýká vydavatel na str. XVIII. slovy: »Vydání mé podává

příspěvek nikoli k dějinám vnějšího českého pravopisu, nýbrž k dějinám české řeči. Snažím se tedy zachovati vše, co vyznačuje

jazykový ráz spisovatelův. U Heka je to na př. značný vliv staršího

jazyka českého*... Vedle toho ovšem také působil vliv živého

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

314 Úvahy.

nářečí českého severovýchodu, kde Hek žil. Mnohé z toho, co·

osvětluje jazyk básníkův, vloženo je do připojených poznámek. O zvláštnostech jiných se dočteme při druhém díle sebraných spisů.

Zbývá na př. vyložiti, proč Hek užívá tvarů rce (str. 36. v. 14.) a rceš (str. 72. v. 25.), o nichž viz také »Naši Řeč«, dále že

sloveso lící (str. 53. v. 10.), subst. braň (str. 53. v. 29.), slovesa,

přít (str. 54. v. 42.), přijít (str. 67. v. 22.), kole se (str. 77.. v. 98.), střeže se (str. 89. v předposlední řádce), ktve (str. 93.

v. 48.), užive (str. 93. v. 56., str. 104. v. 84., str. 106. v. 108., str. 113. v. 305.), adj. obrový (str. 109. v. 199.) jsou archaismy;:

proč Hek užívá subst. hospodynství (str. 44. v. 8.), slovesa zhášely

[hvězdy] (str. 44. v. 19.), subst. ocelem (str. 44. v. 21.), kej (str. 45. v. 51.), šlapěje (str. 64. v. 42.), imper. žehři (str. 64. v. 42.), bí (str. 65. v. 57.), řed se (str. 66. v. 82.), slovesa ushro

mážditi se (str. 83. ř. 43.), bezčíslné [množství] (str. 84. ř. 68.), o čemž viz »Naši Ě.eč«; proč Hek dává přednost slovům střed

(str. 90. ř. 8.), líčku (str. 90. ř. 13.), slovesům pyšněti se (str. 94. v. 84.), vykove (str. 106. v. 114.), kove (str. 108. v. 179.), subst.. zkušení (str. 109. v. 203.), adj. dávní [zvyk] (str. 40. v. 224.), proč říká >vztěkající se bouře « (str. 115. ř. 36.), proč užívá

chybného vezdy (»Ohlas« str. 117. a 118.). Sloveso »klící« (str. 113.

v. 309.) je totéž sloveso jako v «Rozjímání na den prvního ledna«

(str. 48. ř. 34.), které vyloženo v poznámce na str. 129. Obtížné

bylo rozhodování, kterak tisknouti slova s náslovným u-. Za dob

Hekových některá slova, která se nyní píší a vyslovují s dlouhým ((-, psala a vyslovovala se s krátkým M-, na př. Msta. Náslovné

ú- podle mluvnice Jana Nejedlého se rozvádělo v au (= ou),

jen Slováci prý je vyslovují jako dlouhé ú-. V mluvě spisovné se

víc a více ujímalo dlouhé Ú-. Toliko Karel Hynek Thám ve své

mluvnici rozeznává v náslovném u- dvojí výslovnost: u- krátké

a ú- dlouhé. To všechno prof. Jakubec podrobně a důkladně vy šetřil podle všech mluvnic českých tehdejší doby. A pilným stu

dováním Hekových textů došel závěru, že náslovné u- u něho

bylo kvantity dvojí, krátké i dlouhé. A uvádí toho doklady mezi

jinými také z básně »Raději zahvízdl sám« (str. 56.) «řad (v. 2.) a ouiad (v. 3.). Tak v úvodě na str. XX. V textu básně však

na vytčených místech čteme »úřad« (v. 2.). Podobně i v básni

»Satyryk« (str. 106.) wdové (v. 134.) a <mdové (v. 126. a 130.)— v textu však čteme »údové« (v. 134.). Zajímavý byl by také

neuvedený doklad «pí (str. 50. ř. 90.) — típěnlivý (str. 51. ř. 119.). Za zvláštnost Hekovy básnické mluvy pokládá prof. Jakubec psaní slov pwjčiti a pwjdu, kde spatřuje ústupek i řeči lidové v krát kém -u- i řeči spisovné v -j-. Jen v epigramu »Zebrota«, který otiskl a patrně opravil Palkovič v » Týdenníku «, čteme »vypttjč«. Ale také v epigramu » Láska k vlasti častěji od žaludku pochází·,.,

původně otištěném v «Prvotinách», čteme v nynějším vydání

»propwjčí« (str. 21.). Zbývá vyložiti ještě, proč Hek psal na př_

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

Úvahy. 81&

dověra (str. 109. v. 213.), ale důvěrný (str. 114. ř. 20.), proč šk-ádlivec (str. 102. v. 18.), dorostal (str. 53. v. 23.), tremdí (str. 51. ř. 96., str. 58. v. 33., str. 101. v. 8., str. 111. v. 238.), proč

schlottbný (str. 65. v. 58.), kdežto jinde všudy schhtbný. Jako

bylo u Heka kolísání při psaní náslovného ou-, ύ-, u-, tak pestré

podle uváděných dokladů je i psaní předpony vy: vy-, vý-, vej

(a v slově zítra [zýtra, zejtra]), což ve vydání ponecháno. Infinitivy

odbyti, ukrí/ti, užiti, ubiti jsou správné podle theorií tehdejších grammatiků, jakož i snesti, dovesti, nalezti atd. » Četnější odchylky od psaní v řeči spisovné ve kvantitě samohlásky -i- (i) u Heka

určovala zpravidla výslovnost v živé mluvě. « (XXIII.) Na př. slovo

»břích« bývá psáno pravidlerfi s -i-. Jen v prvním epigramu je

břich, oprava Puchmajerova. Spisovné slovo »břicho« je psáno s -ί-, kdežto břichatý s -i-. Dokladů je uvedeno mnoho. Kterak

vyložiti -i- »od ph'c« («Rozjímání na den prvního ledna«, str. 48.

ř. 26.)? Jak vyložiti -í- v častém slově »clm'lka«? »Podle řeči

živé je psáno slovo »rádní«. (XXIV.) Archaismus je asi psaní raddá (»Nedobrý podpis», str. 29.). Je vlivem řeči lidové zkrá ceno »slabnou« (str. 63. v. 4.)? Vedle zrádně (str. 59. v. 50.) píše Hek zrádná (str. 64. v. 27.), jinak (na př. »Přítel« str. 29.), buď vlivem řeči lidové nebo zdlouženo pro stopu, spáni (str. 36.

v. 29.), včera (» Člověk zůstává člověkem«, str. 6.), snad zdlouženo

pro stopu, kdežto včera (»Náhrobek« str. 18.), neradi (>Očky« str. 7.), snad vlivem dialektickým, užasne (»Nedoslechnutí« str. 14.), zdráhá (str. 95. v. 102.), náruživě (str. 109. v. 196.), javor (str. 118.), nikdý (str. 70. v. 23.), pokaždý (str. 92. v. 18.). Podle béru, bére v nesčetných dokladech je asi také prodére (na př. na str. 67. v. 23.). Divné je kolísáni di/chaly

— di/chaly

— dýchá,

vše na str. 85. Nevysvětlitelná je také nejistota při psaní slova

lék a jeho odvozenin: lék — lek, lečiti, lékař, lékařství'(vždy tak),

lékařské, lékárník. Snad se tu při zkracování přece lze rozhod

nout! pro vliv řeči lidové, ač vydavatel o tom pochybuje, protože

sjova ta lidu byla neznáma. Koncové -t a -ť u ženských se

u Heka střídá. Píše-li Hek siíka (»Dobré připomenutí·*, str. 115.

ř. 43.), působí to i dále, že píše »do skřínek*. (^Rozjímání na

den prvního ledna«, str. 53. v. 17.). Hek píše podle svého nářečí,

jak konstatuje prof. Jakubec (XXVI.), odpověcž, přípověá, čelecí

vedle čeleď. (V poznámkách, které jsou označovány shodně s bá

sněmi, je však na str. 124. nadpis »Odpověď«.) >Snad nemá se

pokládati za chybu tiskovou ani: zeá.« (»Rídí-li se svět novým rokem?< str. 83. ř. 25.) (XXVI.) V poznámce na str. 136. čteme však: »...zde možná připustiti, že se háček na konci řádku

urazil.« — Od originálu se vydavatel odchyluje, jak poznamenává na str. XXVI., v interpunkci. Upravil ji po způsobu nynějším. Κ tomu lze poznamenati, že v epigramu »Paření komu zdrávo ?«

(str. 7.) čárka za slovem »bravům« v 3. řádce druhé strofy je

zbytečná. Za zbytečné lze pokládati čárky na př. také v epigramu

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

ma Úvahy.

»Nezvyklý kůň« (str. 15.) za slovy vyjeti, zpíraje, jdouc. — V rozboru řeči Hekovy bude jistě slovo >znejblaženějšil« (str. 79. v. 14:4.) uvedeno jako doklad, že Hek neoddával mánii tvořili slova nová. — »Sulciů obraze (str. 68. v. 6.) tištěno místo »Sulciův

obraz«. Na str. 92. v. 25.

«němému výřečnost dá, a výřečným zůstane němcem«

je asi čisti «výřečný zůstane němcem* (výřečný budé němý). Na str. 111. ve verši 250. «pravdu zakalí, leč pak vylíčí tak, že

se líbí « čisti jest asi »leš«. Na konec ještě o metrické stránce Hekových básní. Celkem

lze potvrditi slova prof. Jakubce: »Hek dbal přísně pravidel me

trických·! (str. 125.), «Epigram (totiž »Komu platí přízvuk*, str. 22.) svědčí o vytříbeném smyslu Hekově pro správný rytmus v «če

ském verši« (str. 127.). Přece však ve verších Hekových, který se důsledně držel pravidel Dobrovského, nalézáme i chyby me

trické. Neustálou chybou Hekových přízvučných pětiměrů jsou

člyrslabičná slova na konci těchto veršů, která jsou tam nevhodná

a nesprávná. Nelze uváděti všech jednotlivých metricky chybných

veršův; upozorňujeme pouze na některé, zvlášť nepěkné, na př.:

první hexametr epigramu >Přízvučná otázka těm, jenž přízvuku nešetří« (str. 21.), nebo třetí verš epigramu «Lidská kapitola*

(str. 22.), nebo zejména druhý verš epigramu »Nebezpečná ná

sada* (str. 23.) a tak i na místech ještě jiných. Máme-li mluviti

o naznačování metrem veršovým, což bývá známkou veršovců

snad již zručnějších, tu by v druhém verši epigramu «Náhrobek*

(str. 24.) tíha úmyslně byla vyznačena samými spondeji. Než se rozloučíme v referáte svém s krásným vydáním

prof. Jakubce, vyslovujeme ještě jedno pium desiderium, které je lehko splnitelné: aby totiž aspoň v druhém svazku byly u po známek označovány stránky, na kterých je věc, k níž se po známka vztahuje, otištěna v novém vydání, nebo aby u jednotli

vých básní a článků byly poznamenány stránky, na kterých

jsou otištěny poznámky, jež se k nim vztahují. Vydáním Ja

kubcovým památka Hekova je zachována a uctěna jak možno

nejlépe. Jakub Sebe&ta.

Drobné zprávy. Dne 15. října 1918 zemřel po krátké nemoci Augustin Krejčí,

professor gymnasia v Resslově ul. v Praze. Narodil se 28. srpna 1857 v Klatovech; po studiích na gymnasiu v Písku vstoupil na Pražskou, tehdy ještě nerozdělenou universitu, kde se oddal studiu klassické filo

logie (1876—1880). Potom působil jako učitel latiny a řečtiny na gym nasiu píseckém (1880—1884), novobydžovském (1884—1900) a konečně až do své smrti na pražském gymnasiu v Žitné, nyní v Resslově ulici. Od r. 1901—1908 vyučoval též na dívčím gymnasiu Minervě; mimo to :řídil dvě leta doplňovací kurs latinský pro absolventy reálek, zřízený

This content downloaded from 195.78.109.194 on Wed, 11 Jun 2014 11:24:29 AMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions