Evropa po 1848 návrat k absolutismu• V Rakousku absolutismus (tzv. Bachův) • 1849 – 1859 ztělesňovali:• ministr vnitra - Alexander Bach (1813-

1893)

• císař František Josef I.(1830- 1916)• Neexistoval parlament ani ústava, vláda byla jmenována

vladařem a byla mu zodpovědná /umrtven politický a společenský život /zákaz spolčování/ vzrostl vliv církve /cenzura/ tvrdý policejní útlak

• Tři opory režimu:• armáda + policie • byrokratický aparát• katolická církev

• Dobová anekdota -• Rakousko má 4 druhy vojska: • stojící (vojáci)• sedící (úředníci)• klečící (kněží)• plazící se (udavači)

• Na rozdíl od Metternichova absolutismu 1815 - 48 došlo k liberalizaci ekonomiky, kapitalistické podnikatelské svobodě

Franz Josef I.• 1830 – 1916• Nastoupil na trůn v

revoluční situaci - 2. 12. 1848 po odstoupení slaboduchého bezdětného strýce Ferdinanda V. (Čechy přezdíván Dobrotivý, Vídeňáky Trottel)

• Vládl 68 let• Přesvědčený absolutista,

přesvědčený o svém poslání monarchy

• Konzervativní, nejen v politickém smyslu - nesnášel zavádění technických novinek, ačkoli za jeho života vynalezeno auto, telefon, výtah, metro, elektřina

• Při sčítání lidu se zapsal jako „samostatný úředník“ – osobně vyřizoval úřední agendu, přečetl si a podepsal každou listinu

• Skromný životní styl - vstával časně ráno, skromná strava, oblékal se do uniforem (ačkoli nevyhrál jedinou válku)

• Osobní životní tragédie: bratr Maxmilián zastřelen jako mexický císař 1867, syn a následník trůnu Rudolf se i s milenkou zastřelil 1889, jeho manželka císařovna Alžběta zavražděna protihabsburským fanatikem

Karel Havlíček Borovský • Většina českých radikálů se nechala zastrašit,

někteří emigrovali, mnozí se stáhli do ústraní, někteří se dali koupit

• Jen málokteří se nezalekli• Havlíček - politik a novinář• Liberální, národní, proticírkevní stanoviska• Jeho Národní noviny ovlivňovaly silně veřejné

mínění• Aktivní účast v revoluci 1848/49 a na Slovanském

sjezdu• Za Bachova absolutismu se nenechal umlčet• Po zákazu Národních novin odešel do Kutné Hory

a pokračoval v novinářské činnosti

• Protože překvapivě vyhrál dva procesy se státní mocí, byl tajně zatčen a internován v tyrolském Brixenu.

• Zde žil s manželkou a dcerou tři roky a stvořil literární díla Tyrolské elegie, Křest sv. Vladimíra a Král Lávra. Krátce po návratu do Prahy 1856 zemřel na TBC.

• Při jeho pohřbu se nikdo neodvážil mít projev, pouze Božena Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu (symbol mučednictví)

• 1859 - Rakousko prohrálo bitvy v severní Itálii

• (u Magenty a Solferina) a ztratilo Lombardsko• Císař se navždy vyléčil z pokusů sám velet svým vojskům, ale

až do smrti se oblékal do uniforem. Od tohoto debaklu se snažil vyhnout válkám.

• Císař pochopil, že je třeba změna• Obětoval Bacha, vzdal se absolutní formy

vlády• Vzniká parlament, který se nazývá Říšská

rada• (Oficiálně se nikdy slovo parlament nepoužije)

• ústava (= obnovení politického života)• Rakousko se přeměňuje ve „vlažnou“

konstituční monarchii

Nejvýznamnější čeští politici 2. pol. 19. st.:

• František Palacký • František Ladislav Rieger • Julius a Eduard Grégrovi

„rakousko-uherské vyrovnání“dualismus

• 1866 prusko- rakouská válka o nadvládu nad střední Evropou a o vedoucí úlohu v německém sjednocovacím procesu

• Rakousko prohrálo krize - využili Uhři a vymohli si na Rakousku samostatnost

• Češi zůstali loajální a setrvali na pozicích austroslavismu = nedostali samostatnost

• Monarchie rozdělena na Předlitavsko a Zalitavsko (říčka Litava tvořila hranici) čili Rakousko-Uhersko 1867

• Společný panovník, armáda, zahraniční politika, částečně finance

• Nevyřešeny národnostní otázky - z 11 národů byly jen dva suverénní - v Předlitavsku Němci (1/3 obyvatelstva)

• V Zalitavsku Maďaři (1/2 obyvatelstva)• Přijata tzv. Prosincová ústava 1867-

zaváděla rovnost všech občanů před zákonem a občanská práva a svobody, další krok k liberalizaci Rakouska

Státoprávní bojcíl: - obnovení českého státu v rámci

federativně uspořádaného Rakouska• Na protest nezasedali čeští poslanci v

letech 1863 - 1879 v Říšské radě = politika „pasivní opozice“

• Zatímco Maďaři svůj státoprávní boj vyhráli, Češi česko-rakouského vyrovnání nedosáhli pro odpor Němců a Maďarů

• Čeští poslanci setrvali na protest v pasivním odporu (nedocházeli ani na zasedání Říšské rady ani českého sněmu)

• Palacký přiznal, že jeho idea austroslavismu selhala = konec představ o spravedlivé federaci

• Dualismus vyvolal v české společnosti nespokojenost

• Čeští poslanci opustili zemský sněm, demonstrace v Praze, „tábory lidu“, odmítání platit daně

• Položení základního kamene Národního divadla r. 1868 = politická demonstrace

• V Praze vyhlášen výjimečný stav

• Tento neúspěch přispěl k rozkolu mezi českými politiky

• Vznikají dvě strany s rozdíly v politickém programu. 1874

• Staročeši – „Národní strana“ (F. Palacký, Frant. Lad. Rieger)

• Mladočeši – „Národní strana svobodomyslná“ (Karel Sladkovský, bratři Grégrové)

• 1874 je též založena první dělnická strana: sociálně demokratická strana - prozatím bez poslanců

• 1878 založena Českoslovanská sociálně demokratická strana v Rakousku (Praha-Břevnov, hospoda „U Kaštanu“, zpočátku ilegální)

„Drobečková politika“• 1879 se čeští poslanci vrátili do

Říšské rady - vzdali státoprávní boj (přesto státoprávní ohrazení = nevzdávají se historických státních práv) a soustředili se ne na rozbití Rakouska, ale cílem je dosáhnout jazykových, kulturních a správních ústupků pro český národ

• Největší úspěch: rozdělení pražské univerzity na německou a českou 1882 (na české jmenován profesorem T. G. Masaryk) - zde se rozhořelo druhé kolo boje o pravost Rukopisů

Devadesátá léta• Nástup dělníků do politického života (sociálně

demokratická strana)• Velká účast na demonstraci 1. května 1890• 1893 - 1. celorakouský odborový sjezd• 1893 - vlna demonstrací za rozšíření volebního práva,

doprovázená provokacemi radikální mládeže• 1897 vstoupili čeští sociálně demokratičtí poslanci do

říšské rady a vydali „protistátoprávní“ prohlášení• Postupně vzniká velké množství politických stran

(vznikají, zanikají, slučují se, přejmenovávají se, atd. = zmatek)

• 1905 – mohutné demonstrace za všeobecné volební právo (převážně dělníci). 28. 11. generální stávka

• 1907 zavedeno všeobecné, rovné, tajné a přímé hlasovací právo pro muže od 24 let

Proces s Omladinou (omladina = mládež)

• Mladí dělníci a studenti - radikálnější politické názory než starší generace

• 1893 – vlna demonstrací za rozšíření volebního práva - často končily násilnými střety s policií, mladí radikálové - protirakouské provokace: strhávání státních znaků, vytlučení oken budovy místodržitelství, letáky, umístění oprátky na sochu císaře Františka I., zpěv zakázaných písní, ...) - napětí – nad Prahou vyhlášen výjimečný stav

• Policie hledala iniciátory a vymyslela neexistující tajný spolek a protistátní spiknutí

• Vykonstruovaný proces (leden 1894), ve kterém měl být korunním svědkem rukavičkářský učeň Rudolf Mrva, který oznámil na policii existenci tajného spolku Omladina a udal údajné vůdce.

• Mrva zavražděn r. 1893 svými druhy• V procesu souzeno 79 osob (mezi nimi

např. Alois Rašín, budoucí první československý ministr financí)

• vyneseny exemplární tresty