250 VOJENSKÉ ZDRAVOTNICKÉ LISTY ROČNÍK LXIX, 2000, č. 6

615. 38-06

NEŽÁDoUCÍ ÚČINKY TRANSFUZÍ - PoTRANSFUZNÍ REAKCE A KOMPLIKACE

Miıøš BOHONĚKOddělení hematologie a krevní transfuze Ustřední vojenské nemocnice, Praha

SouhrnPodání krevní transfuze je nutné považovat za rizikový výkon. Velikost rizika lze minimalizovat, ale nelze

ho nikdy zcela vyloučit. Důvodem je specifičnost transfuzního připravku, protože se jedná o biologické pří-pravky, které při zachováníjejich léčebného účinku nelze výrobními postupy upravit tak, aby se známá rizikazcela odstranila. Z dlouhodobého forenzního hlediskajsou nejzávažnější potransfuzní infekce, zejména viro-vého původu, nejobávanější akutnípotransfuzní reakcíje hemolytická reakce. Z dalších potransfuzních reak-cí a komplikacíje popsána pyretická reakce, alergická reakce, potransfuznípurpura, reakce GvHD, oběhovéreakce, hemosideróza a hemochromatóza a komplikacepři masivní tranfuzi.

Klíčová slova: Potransfuzní reakce; Potransfuzní infekce; Hemolytická reakce; Pyretìcká reakce; Alergická reakce; Potransfuznípurpura; Reakce GvHD; Oběhové reakce; Masívní tranfuze.

Side-effects of Transfusions - Post-transfusion Reactions and Complications

SummaryA blood transfusion must be considered a risk operation. The extent of the risk can be minimalized but it

is not possible to eliminate it absolutely. This is due to the specificity of the blood product. These productsare biological products which when maintaining their treatment eflect cannot be modified by the productionprocesses in such a way that the known risks are completely eliminated. From the long-term legal point ofview the most serious are post-transfusion infections, mainly ofviral origin. The worst acute post-transfusionreaction is a haemolytic reaction. Pyretic reaction, allergic reaction, post-transfusion purpura, GvHD reaction,circulation reactions, haemosiderosis, haemochromatosis and complications during massive transfusion aredescribedfiom other post-transfusion reactions and complications.

Key words: Post-transfusion reaction; Post-transfusion infection; Haemolytic reaction; Pyretic reaction; Allergic reaction; Post-trans-fusion purpura; GvHD reaction; Circulation reactions; Massive transfusion.

Podání krevní transfuze je Z mnoha příčin nutnév každém případě považovat Za rizikový výkon. Ve-likost rizika lze minimalizovat, ale nelze ho nikdyZcela vyloučit. Důvodem je Specifıčnost danéholéčiva - transfuzního přípravku, ať již erytrocytů,trombocytů nebo plazmy. Jedná Se o biologicképřípravky, které při Zachování jejich léčebnéhoúčinku nelze výrobními postupy upravit tak, aby SeZnámá rizika odstranila, mnohde to ani není tech-nicky možné, protože dosud neexistuje např. adek-vátní náhrada kyslíkového nosiče místo erytrocy-tárního hemoglobinu.

Potransfuzní infekce

Z hlediska dlouhodobých potransfuzních rizik iz hlediska forenzního se jedná o nejpalčivější prob-

lém Současné transfuzní Služby, na který je Zamě-řena většina aktuální výzkumné činnosti v oboru.Situaci pochopitelně akcentovala pandemie AIDSpočínající v 2. polovině 80. let.

Problematika potransfuzních infekcí je dána jed-nak ne zcela Stoprocentní Spolehlivostí průkazu in-fekce vzhledem k používání Screeningových tech-nik založených na detekci protilátky, která nemusíbýt úspěšná v raně postinfekční periodě - tzv. imu-nologickém oknu, ale i technickou a fınanční ne-možnosti vyšetřovat všechny v úvahu připadajícípřenosné choroby. Proto značnou důležitost připříjmu dárce k odběru představuje Získání jehoanamnestických dat a preventivní vyloučení všechdárců, kteří Spadají do Skupin obyvatel S většímírou rizika přenosu infekčních chorob, ZejménaAIDS a hepatitid. Mezi takové rizikové Skupinypatří toxikomani, osoby provozující rizikové sexu-

ROČNÍK LXIX, 2000, č. 6 VOJENSKÉ zDŘAvoTNIcK'É'LISTY _ 251

ální praktiky (např. pohlavní Styk mezi muži), OsobySexuálně promiskuitní, Osoby dlouhodobě pobýva-jící v zemích Západní a centrální Afriky, hemofilici,osoby po léčbě hormony hypofýzy. -

Infekce HIVPrůkaz protilátek proti viru HIV l a 2 patří k po-

vinným laboratomím testům každého odebranéhodárce. Problémem je Velmi nekonstantní délka Séro-konverze, a to od 8 týdnů do několika let. Virus,který patří mezi RNA-viry rodu Retroviridae Sku-piny Lentiviridae, totiž po průniku do organismuvniká nejprve do buňky lymfocytu, kde až po re-plikací a Zpětném výstupu do krve Způsobuje proti-látkovou reakci. Přitom před replikací může v buň-kách perZiStovat až několik let.

Infekce VHBPovinné vyšetření dárců krve diagnostikuje pří-

tomnost HBSAg, který je detekovatelný Zejménav počátečních Stadiích infekce a Zpravidla ve 2.-12.týdnu po nakažení. Virus je Ze Skupiny DNA-hepad-navirů.

Infekce HCVVirus HCV je RNA-virus Ze Skupiny flavovirů,

který až do Začátku 90. let nebyl Zjistitelný Speci-fickým ukazatelem a hepatitida C dlouho patřilamezi t. non-A non-B hepatitidy. Přitom je v Sou-časné době prokázáno, že až 80 % všech potranS-fuzních hepatitid je právě typu C, který Se mj.vyznačuje řadou nepříznivých prognostických fak-torů, jako je sklon ke vzniku chronické perzistujícíhepatitidy a karcinomu jater. Choroba má velmi dlou-hou inkubačních dobou, a to až 6 měsíců, a séro-konverzní interval 4 týdny až 6 měsíců, případně idéle. Dárce se Známkou hepatitidy C je trvale vy-loučen Z dárcovství krve.

Pomocným, nicméně diskutovaným a ne všudeve Světě používaným testem ke Stanovení infekcehepatotropními viry je vyšetření hodnoty ALT, kte-rá u dárců krve nesmí přesahovat 2násobek normy.

Infekce HAVVirus HAV, který patří do Skupiny RNA-en-

terovirů - pikomavirů, nepatří do povinně vyšetřo-vaných infekcí u dárců krve. Pouze Se dbá naSkutečnost, aby osoba s prokázanou prodělanouVHA byla Z dárcovství dočasně vyloučena na 1 rokpo úzdravě. Pokud etiologie prodělané hepatitidynení dostatečně známa nebo ověřena, musí být

před odběrem provedeno vyšetření HBeAg.

Infekce EBV a CMVStejně jako u HAV' Se tyto infekce obligatomě

nevyšetřují, po prodělaném onemocnění dané etio-logie Se dárce pouze na 1 rok dočasně vyřazuje. Jeovšem třeba mít na zřeteli, že cytomegalová infek-ce představuje výrazné riziko pro příjemce S osla- _benou imunitou, a to ve formě intersticiální cyto-megalové pneumonie. Proto pro takové imunode-ficitní pacienty, jako jsou novorozenci a kojenci,transplantovaní pacienti nebo pacienti v průběhuagresivní cytostatické nebo radiační léčby, majíněkterá pracoviště transfuzní Služby registr dárcůkrve CMV-negativních a pro tyto účely je odebra-ná krev na anti-CMV vyšetřována. Další využíva-nou možností je deleukotizace, tj. odstranění leu-kocytů Speciálními leukocytámími filtry Z erytro-cytámích nebo trombocytámích přípravků. Primár-ní CMV-infekce totiž přechází do latentní formy av té pak celoživotně přežívá inkoroporována do ge-nomu monocelulámích krevních buněk, hlavně T--lymfocytů Po přenosu transfuzí může být cyto-megalovirus aktivován cizím imunitním prostře-dím. Největší riziko CMV-potransfuzní reakce je učerstvé krve nebo trombocytámích náplavů, proto-že při standardním Skladování v chladnici je virusjiž po 24 hodinách postupně inaktivován.

Infekce syfilidyVyšetření známek proti Treponema pallidum je

tradičně povinným vyšetřením dárců krve a pro tytoúčely Se vyšetřuje 2 testy- treponemovým proti-látkovým testem (zpravidla TPHA - Treponema pal-lidum hemaglutinačním testem nebo nově ELISA--testem) a testem kardiolopinovým. Po proděláníchoroby je dárce trvale vyřazen. Nicméně pro přes-nost je potřeba uvést, že případný přenos infekceSyfylidy Se týká pouze buněčných krevních pří-pravků a maximálně 3 dny starých. Spirocheta narozdíl od většiny ostatních mikroorganismů totižběhem skladování při teplotě 2-6 °C do 72 hodinhyne, teplotě pod bodem mrazu podléhá okamžitě.

Infekce HTLV I a IIJedná Se o první známé lymfotropní viry rodu

Retroviridae druh Oncovirinae, ne příliš vzdálenéHIV (HIV 1 = HTLV III, HIV 2 = HTLV IV).Nákaza těmito viry, které Se vyskytují zejména vzemích východního Pacifıku, (Japonsko, Filipíny)je prokázaným rizikovým faktorem pro vznik ma-

252 ' voJENsKÉ ZDRAVOTNICKÉ LISTY

ligních lymfomů. V řadě Zemí je proto vyšetření naZnámky infekce HTLV 1 a 2 zařazeno mezi povin-ná vyšetření dárců krve.

MalárieVšechny druhy plazmodií jsou velmi odolná

protozoa, která dlouhodobě přežívají ve skladova-né, a dokonce i v ZmraZené krvi. K propuknutí pl-ných projevů choroby Stačí přenos 10 prvoků. Po-byt v malarické oblasti a Současné užívání antima-larik představuje lZměSíční vyloučení Z dárcovstvíkrve, pokud se během této doby neobjevila mala-rická horečka, prodělaná infekce znamená vylouče-ní dárce na 3 roky po uzdravení. Tři roky jsou vy-loučeny Z dárcovství také osoby, které Se v mala-rické oblasti narodily nebo vyrůstaly a nyní Se knám přestěhovaly. Vyšetření na infekci plazmodiemse Stadardně neprovádí.

Toxoplazmóza, borrelióza, babesióza, leishma-nióza, trypanozomóza

Prodělaná infekce Znamená trvalé vyloučení Zdárcovství krve, Standardně se nevyšetřují.

Bakteriální infekceZ hlediska procentuálního rizika nepředstavují

bakteriální infekce v transfuzní Službě nejzávaž-nější problém. Baktérie většinou nejsou Schopnydlouhodobějšího přežití v chladnicové teplotě, na-víc dárci, ‘u kterých připadá v úvahu bakteriémienebo zvýšené riziko bakteriální kontaminace (akut-ní infekce, větší záněty, generalizované kožní cho-roby), jsou Z dárcovství vylučování. Potenciálnímísto vniku baktérií do krevní konzervy, a to jehloupři venepunkci, je ošetřeno důkladnou dezinfekcimísta vpichu. Minimální množství baktérií, kteréSe stejně Zpravidla jehlou do krevní konzervy dos-tane, je pak obvykle zlikvidováno ještě 'před zpra-cováním krve působením vlastních imunitních me-chanismů krve, která se i po odběru chová jakoživá tkáň. Z tohoto důvodu je v transfuzní SlužběZavedeno pravidlo, že od doby odběru do zpraco-vání krve musí být alespoň 2hodinový interval.

Přesto patří potransfuzní- bakteriální sepse neboendotoxı'cký šok mezi nejobávanější potransfuzníkomplikace s velmi závažnou prognózou. Jedná SeZejména o důsledky gramnegativních infekcí (Esche-richia coli, Pseudomonas aeruginosa, Yersinia ente-rocolica), které do krevní konzervy pronikly přinesprávně provedeném odběru, při závadě během

_ ROČNÍK LXIX, 2000, č. 6

zpracování nebo Skladování, tj. porušení uzavřené-ho systému vaku.

Dlouhodobé vylučovatelství Salmonelové infekcea prodělaná brucelóza představují trvalé vyloučeníZ dárcovství krve.

DNA-diagnostické metodyAltemativou klasických Sérologických ELISA-

-testů při Screeningu virových infekcí u dárců krvejsou DNA-vyšetřovací metodiky na bázi moleku-lární biologie, které postrádají výše Zmíněnou ne-výhodu imunologického okna. Těmito metodami jeZjišťována přímo kauzální přítomnost virové nuk-leové kyseliny, a to již v množství několika mole-kul. V posledních letech jsou již na trhu k dispozicikomerční kity na Zjišťování řady DNA-sekvencímetodikou, pro níž Se vžil název PCR - PolymeraseChain Reaction (polymerázová řetězová reakce), aněkteré země (např. SRN) již Zavedly tato vyšetře-ní do rutiny v transfuzní Službě - i když se zatímvyšetřují poolované vzorky. od minimálně deseti pa-cientů. Je otázkou dalšího času a Zhodnocení, Zdase tato metodika ujme jako Standard v transfuzníSlužbě i v dalších Zemích. Výsledky Ze SRN ale za-tím nejsou zdaleka tak přesvědčivě, jak se původněpředpokládalo, a „cost benefit“ dosud hovoří protitěmto testům.

Jiná situace je u zpracovatelů plazmy, u kterýchPCR-testy na detekci HIV a VH-infekcí patří jižněkolik let ke standardním postupům.

Vı'rucı'dnı' technikyK omezení přenosu infekčních chorob při po-

dání transfuzních přípravků nebo krevními derivá-ty Slouží také virucidní techniky, kterými je pří-padná, laboratomími testy nezjištěná infekce inakti-vována.

U transfiızních přípravků je použití těchto tech-nik zatím limitováno pouze na plazmu ke klinické-mu použití, kterou je možné inaktivovat působe-ním UV-Záření Za přidání metylenové modři, lyofi-lizací nebo chemickou cestou působením Směsi roz-pouštědla s detergentem. Poslední 2 možnosti jsouvyhrazeny pouze průmyslovým provozům. v

Krevní deriváty v procesu Zpracování dnes zpra-vidla projdou dvoustupňovým procesem inaktivace(zpravidla kombinace tepelné a chemické metody),který představuje podle Současných znalostí prak-ticky Stoprocentní účinnost proti známým a Sledo-vaným virovým infekcím.

ROČNÍK LXIX, 2000, č. 6 VOJENSKÉ ZDRAVOTNICKÉ LISTY 253

Potransfuzni hemolytická reakce

Akutní hemolytická reakceK akutní potransfuzní hemolýze dochází Zpra-

vidla při rychlé destrukci převedených dárcov-Ských erytrocytů působením protilátek obsaženýmiv plazmě příjemce, nebo - velmi zřídka - při des-trukci příjemcových erytrocytů protilátkami Z dár-covského transfuzního přípravku. Protilátky Samy,navázané na membránu erytrocytů, hemolýzu ne-Způsobují, ale indukují hemolýzu Závislou na pří-tomnosti kOmplementu.

Intravaskulámí hemolýzaNastává prakticky vždy při inkompatibilitě v Sys-

tému ABO a dále působením těch protilátek, kteréStejně jako ABO-izoaglutininy/izohemolyziny jsouschopny aktivovat komplement jako celek.

Extravaskulární hemolýzaJe Způsobena těmi protilátkami, které aktivují

komplement pouze do stupně C3. V tomto případějsou erytrocyty s navázanými C3b Odbourávány Ze-jména makrofágy v játrech nebo jsou - předevšímve slezině - rozrušovány mononukleáry s Fc-recep-torem proti na erytrocytu navázané protilátce.

Závažnost reakce Závisí na druhu antigenu, typua titru protilátky, množství transfundovaných in-kompatibilních krvinek a celkové imunogenitě Or-ganismu příjemce. U dospělého je nebezpečná trans-fuze inkompatibilní krve již v množství od 200 ml.

Důsledkem akutní hemolytické reakce je hemo-globinémie, Způsobená jednak přímou hemolýzou,ale vzniklá také následkem destrukce aglutinova-ných erytrocytů v kapilámích Orgánových systé-mech. Prostřednictvím antigen-protilátkové reakcena povrchu erytrocytů dochází k ohromnému uvol-nění hiStaminu a jemu podobných látek, které Způ-Sobují cévní dilataci a Zvýšení permeability cévnímembrány. Dochází tak ke Zvýšenému úniku te-kutiny do tkání, hypotenzi a šokovému stavu.

Šokovým stavem a aglutináty erytrocytů jsoupostiženy zejména ledviny a plíce, ledvinné tubulyjsou navíc Zneprůchodněny masívní přítomnostívolného hemoglobinu. Dochází k aktivaci koagu-lační kaskády S následným vznikem diseminovanéintravaskulámí koagulace (DIC).

Charakteristickou klinickou Symptomatologií jsouprudké bolesti v lumbální krajině, pocit Svírání naprsou, dušnost, úzkost, pocit tepla v průběhu žíly,nauzea, neklid, hypotenze, tachykardie, hemoglo-

binurie, hemoglobinémie, Oligurie až anurie, v pří-padě DIC generalizované krvácení. U nemocnéhov narkóze nebo bezvědomí jsou tyto příznaky utlu-meny a prvním projevem pak může být až profuzníkrvácení z Operační rány při DIC nebo náhlý šok čiledvinné Selhání.

Laboratomě se potransfiızní hemolytická reakcediagnostikuje pozitivním přímým Coombsových tes-tem, přítomností volného hemoglobinu v Séru, ev.haptoglobinu, methemoglobinu a hemopexinu, cel-kovou a přímou hyperbilirubinémií, zvýšeným Sé-rovým železem, Zvýšenou hodnotou LDH, hemo-globinurii, DIC-koagulačním vyšetřením.

Terapie je založena na protišokových opatře-ních, vysokodávkovaných kortikoidech, forsírovanédiuréZe a léčbě DIC. Tam, kde je k dispozici pří-slušná technika, je možné provést léčebnou plaz-maferézu za účelem snížení titru hemolýzu Způso-bující protilátky a volného hemoglobinu. Pozor -jsou kontraindikovány vaZOpreSívní léky, protožezhoršují průtok krve ledvinami.

Pozdní hemolytická reakceObjevuje Se po 24 hodinách po transfuzi a jeji

příznaky jsou Většinou mírné. Projevuje Se Obvykletřesavkou, horečkou, anemiZací, může nastat i led-vinné Selhání. Laboratomě Zjišťujeme pozitivní pří-mý Coombsův test, anémii, retikulocytózu, hemo-globinémii, hemoglobinurii, hyperbilirubinémii.

Příčnou je opožděná Sekundární protilátkováreakce. Protilátka v době podání transfuze není pří-tomna (Zkouška kompatibility je negativní), v doběprojevů je zpravidla nezjistitelná a v detekovatelnéhladině Se vytváří 3-10 dní po transfuzi. V anamné-ze pacienta často nalézáme předcházející transfuzenebo těhotenství - tj. primární antigenní podnět.

Pyretické reakce

Horečka, případně s třesavkou, je nejčastější po-transfuzní reakcí a provází řadu etiologicky různo-rodých potransfuzních komplikací, včetně hemoly-tických. Naprostá většina je ale nehemolytických,krátkého trvání a lehkého průběhu, v těžších pří-padech může být Spojena s nevolností, zvracením,úZkoStí, dušností a cefaleou.

Nejčastěji jsou reakce tohoto typu Způsobenyleukocytámími pyrogeny, které pocházejí buď pří-mo Z rozpadlých leukocytů v transfuzním příprav-ku, nebo Z jejich rozpadu Vyvolaného příjemcový-

254 VOJENSKÉ ZDRAVOTNICKÉ LISTY

mi antileukocytámími protilátkami v případě, že sejednâ o opakovanou transfuzi. Reakce mohou takévýjimečně zavinit i protilátky proti leukocytům vplazmě dárce.

Většina těchto reakcí se zvlâdâ pomoci antipy-retik, v těžších případech Se podají kortikoidy. Účin-nou prevencí je podávání transfuzních přípravků Sodstraněnými leukocyty.

Alergické reakce

Projevem potransfuzních alergických reakcí mů-že být urtika, Quinckeho edém, případně teplota,nevolnost nebo dušnost.

Většinou Se jedná o mírné reakce, které léčímepodáním antihistaminik, u anafylaktických reakcípodáváme kortikoidy, případně zavádíme protišo-ková opatření.

Tyto reakce Se vyskytují zejména u pacientůpřecitlivělých a Spíše jako reakce na plazmatickébílkoviny.

Potransfuzní purpura

Tutu komplikací mohou náhodně vyvolat HLA--protilátky, aniž by byly Specificky namířeny protitrombocytámím antigenům. Tento typ reakce Se vy-Skytuje vzácně a mechanismus odbourávání trombo-cytů není známý.

Potransfuzní purupura postihuje hlavně Ženy v6. a 7. deceniu, které mají Zpravidla v anamnézetěhotenství nebo transfuze.

Klinicky Se komplikace projevuje 5.-10. den potransfuzi náhlým poklesem počtu destiček a životohrožující diatézou S 10-20% mortalitou. V průbě-hu 1-4 týdnů dochází ke spontánní úpravě. Diag-nózu potvrzuje průkaz Specifických protilátek protitrombocytům.

Terapeuticky jsou metodou volby vysokodáv-kované intravenózní imunoglobuliny, protože korti-koidy nepřinášejí potřebný efekt a transfuze desti-ček je kontraindikována vzhledem k možným těž-kým reakcím.

Reakce GvHD

Reakce štěpu proti hostiteli - „Graft versus HostDisease“ (GvHD) je jednou z nejvzácnějších, ale

ROČNÍK LXIX, 2000, č. 6

Současně nejobávanějších potransfuzních kompli-kací. Vyskytuje se zejména u imunodeficitnich ne-bo imunosuprimovaných příjemců a je důsledkemtoho, že v jejich imunologicky nekompetentním or-ganismu Se uchytí dárcovské lymfocyty a periferníkmenové buňky z transfuzního přípravku.

Těžké Stavy Se projevují teplotami, kožními vý-Sevy, hepatitidou, dřeňovým útlumem a infekty,obecně S možným Smrtelným zakončením.

Slabé formy GvHD Se po každé transfuzi pří-pravku obsahujícího lymfocyty neprojevují zřejmějen proto, že imunitně neoslabený organismus jeSchopen převedené lymfocyty v krátké době elimi-novat, ovšem za cenu následné omezené imuno-logické kapacity proti jiným cizím antigenům.

Tato tzv. transfini indukovaná imunosuprese jepak příčinou zhoršeného hojení operační rány aprogresí tumorózních Stavů. Zabránit jí lze jednakco nejširší indikací autotransfuzních postupů, nebopoužíváním deleukotizovaných transfuzních pří-pravků.

K prevenci GvHD Se dále používá ozáření trans-fuzních přípravků 25 Gy, které z 89-95 % vyřazujereplikační Schopnost lymfocytů, aniž by Se ovlivnilafunkce ostatnich buněk.

Oběhové reakce

K oběhový reakcím dochází při rychlé transfuzinepřiměřeného množství transfuzního přípravkunebo při oslabeném oběhovém Systému. Při nedos-tatečné funkční rezervě Srdce pak může nastat ne-bezpečná oběhová a respirační insuficience S náh-lým Selháním levé komory.

Na hrozící přetížení oběhu ukazuje pocit napětív hlavě, Suchý kašel, pocit tíhy na hrudníku, duš-nost, zblednutí, cyanóza, zrychlení tepu, Schváce-nost, zvýšená náplň krčních žil. Někdy však můžedojít k Smrti i bez nástupu příznaků.

Nebezpečí náhlého selhání hrozí zejména u ne-mocných S těžkou normovolemickou anémií, cho-robami Srdce, plic a ledvin a u Starých lidí. Pre-vencí je podání transfuze v Sedě, malého množstvía pomalou rychlosti, tj. max. 2 ml/kg tělesné hmot-nosti za hodinu. Jinou možností je podání diuretikapředem.

Léčba potíží Spočívá v podávání kyslíku, diu-retik, kardiotonik, případně provedení flebotomie.

ROČNÍK LXIX, 2000, č. 6

Potransfuzni hemosideróza a hemochromatóza

Jedná se o komplikací u chronicky a často trans-fundovaných nemocných Z nadměrného přívodu že-leza do organismu po 100 a více podaných trans-fiızí erytrocytů. Ukládající se železo poškozuje Srd-ce, játra, slezinu a endokrinní orgány a může vyústitve Smrtelnou komplikací.

Léčebně se podává desferioxamin B (Desferal)i. m. nebo kontinuální podkožní ínfuzí.

Komplikace při masivních transfuzích

Toxicita citronanu sodnéhoNadbytek citrátu Z konzervované krve může vést

k nebezpečnému Snížení ionizovaného kalcia v kr-vi příjemce, které může vést až k srdeční zástavě.Navíc citrát svým přímým účinkem na myokardoslabuje Srdeční činnost a Způsobuje také význam-nou vazokonstrikci v plicním řečístí.

Důležitým symptomem upozorňujícím na totonebezpečí je vzestup žilního tlaku. Dnes je totonebezpečí mnohem menší diky moderním konzer-vačním roztokům s nízkým obsahem citrátovýchiontů a je třeba S ním počítat Spíše u Starých nebodigitalizovaných pacientů, při poruchách myokar-du, chorobách jater a ledvin a u kojenců.

Prevencí je podávání Ca gluconicum i. v., Zhrubajedna ampule na každé dva litry podané erymasy,při podávání plazmy dvakrát více. Altemativou kal-cia je novokain.

HyperkaliémieV supematantu konzervované krve Se postupem

času zvyšuje koncentrace kalia, za 3 týdny až Skrát.Tato okolnost může být nebezpečná u pacientů Shyperkaliémíi, např. při onemocněních ledvin, crushSyndromu, popáleninách, u novorozenců a kojenců.

Obtížím lze předejít v odůvodněných případechpodáním čerstvé krve Skladované nejvýše do 7 dnůpo odběru.

voJENSKÉ ZDRAVOTNICKÉ LISTY 255

Zhoršeni koagulačních poměrůPří masivních transfuzích Se vždy Zhoršujípo-

měry krevního srážení, pravidelně nastává hemodi-luční trombocytopenie, naředěním dochází ke Sní-žení aktivity koagulačních faktorů, nehledě k tomu,že příjemce konzervovanou krví obdrží poměrněZnačné množství antikoagulačního roztoku.

Uvedené skutečnosti ale v běžných případech ne-vedou k závažným komplikacím, vážnější poruchykoagulace vyvolává Spíše protrahovaná hypovolé-mie a tkáňová hypoxie, a ne transfuze.

Pro zlepšení koagulačních poměrů lze pre-ventivně transfuze erytrocytů proložit podánímZmrazené plazmy (Zhruba 1 TU plazmy na 3-4 TUerytrocytů), výjimečně také destiček (1 TU trombo-cytů na 4-5 TU erytrocytů).

Líteratura

l. Kolektiv autorů.: Hematologie a transfuziologie. I. díl.Praha, IDVPZ, 1992. 150 S.

2. ECKSTEIN, R.: Imunohematologie a transfuzni lékařství.Diagn. Human, 1994. 173 S. Účelová publikace.

3. DOBRÝ, E., aj.: Hematologie a transfuzni služba. Zdra-votnické aktuality 211, Ministerstvo Zdravotnictví ČSR.Praha, Avícenum, 1987. 310 S.

4. MOLLISON, PL., et al.: Blood Transfusion in ClinicalMedicine. 8th ed. Oxford, Blackwell Scientific Publica-tions, 1993. 1615 s.

5. WALKER, RH., et al.: Technical manual. 10th ed. Arling-ton, AABB Press, 1990. 665 s.

Korespondence: Mjr. MUDr. Miloš BohoněkÚstřední vojenská nemocniceU Vojenské nemocnice 1200169 02 Praha 6-Střešovicee-mail: bohonmil@uvn.cz

Do redakce došlo 8. 3. 2000