číslo 4 (28) prosinec 2015 ročník 7 :// · 2016-01-26 · − máme sice pro koho a pro co...

Idylická zima na Hlíně, únor 2013.

číslo 4 (28) prosinec 2015http://www.obec-hlina.cz

ročník 7

Hlínské rozhledy, číslo 4 (28), ročník 72

Pohled na Alpy z rozhledny Vladimíra Menšíka na Hlíně, foto Jana Vašulínová, 19. listopadu 2015.

Hlínské rozhledy, prosinec 2015 3

Milé čtenářky a čtenáři,rok utekl jako voda a máme tu opět ten nejkrás-

nější čas, čas Vánoc a oslav Nového roku.Doba vánoční je dobou bilancování. Hlavně média uka-

zují na odiv dokonalou ukázku Vánoc, při níž si mnozí z nás uvědomují svoje nedostatky.

Připadá nám, jak přes veškeré snažení nedokážeme v me-zilidských vztazích dávat to, co bychom měli a co bychom moc a moc chtěli. A tak děláme vše naopak. Místo toho, abychom se v době adventu zamysleli, zklidnili a věnovali čas svým nej-bližším, pouštíme se do úklidu a pečení, šílíme při nakupová-ní a mnohdy zanadáváme na Vánoce, protože nestíháme vše podle našich představ. Pokud se ale zastavíme v tom předvá-nočním shonu a ohlédneme se, tak žádnou pohodu nevidíme. Advent ale není ve znamení dorovnání deficitu, tedy toho, co všechno chceme dohonit a na co nám nezbyl po celý rok čas. Chceme se vykoupit prací, drahými dárky a stresem, vydává-me ze sebe vše, jen ne lásku a radost….

Nejen o Vánocích by bylo dobré zvolnit a říct si, pro co vlastně žijeme − co je náš skutečný cíl, pro který chceme žít. A když si tohle uvědomíme, pak se nám daleko lehčeji bude vybírat mezi tím, co dělat a co nedělat. Lidé často zapomínají na to, že peníze, kariéra a majetek jsou jen prostředkem, který nikdy nesmí být cílem. Věřte, že trápení nezpůsobuje nedosta-tek peněz, ale právě nedostatek lásky a pocitu blízkosti.

Tomio Okamura nedávno řekl, cituji: „I my, lidé s do-movem a teplou postelí, jsme občas takovými bezdomovci − máme sice pro koho a pro co žít, ale tak nějak nás tento obrovský dar míjí.“

Milí čtenáři Hlínských rozhledů, přeji vám poklidnou dobu adventní a dostatek času na to, abyste udělali to dobré a to správné. A také vám přeji dostatek času na to, abyste si mohli přečíst váš obecní zpravodaj a společně s námi zavzpo-mínali na to co se v uplynulém čtvrt roce událo na Hlíně nebo se začetli do právě nových událostí.

Hodně času a hodně radosti vám přeje za redakci Hlínských rozhledů Kamila Veselá

DOTEKY OBCE

Z OBSAHU: 3 Úvodní slovo 4 Slovo starosty 6 Informace OÚ 6 Víte, že? 7 Události v obci21 Oprava kostela24 Kalendář připravovaných akcí24 Společenská rubrika25 Historické okénko33 Hlínské cesty – cesta silůvecká a Tuřanka42 Povídání o bylinkách44 Recepty48 Za hranicemi obce49 Závěrečné slovo50 Hlína a nejbližší okolí na starých pohlednicích


probíhají jednání jak provést odkanalizo-vání obce. Investorem a tím, kdo připraví a uhradí veškerou potřebnou dokumentaci pro povolení stavby bude Svazek vodovodů a kanalizací Ivančice. Ten již ve výběrovém řízení vybral projektanta stavby – společ-nost AGEPOL, která za 900 000 Kč dodá projekt stavby a stavební povolení a zařídí také kolaudaci. Zástupci této společnosti již naší obec navštívili, prohlédli a převzali potřebné dokumenty, aby mohli projekto-vat. Z toho tedy vyplývá, že v následujícím období se může stát, že Vás budeme kon-taktovat k upřesnění různých technických záležitostí k připojení a nebo povolení přechodu přes pozemek ve vašem vlast-nictví. Pro úplnost informací ještě dodám, že odpadní vody z obce budou odváděny do vlastní čističky, která s největší pravdě-podobností bude vybudována na Podevsí. Obec proto odkupuje v této lokalitě dva vhodné pozemky od společnosti MAD-REV.

V další části bych se věnoval hospoda-ření obce. V závěru roku se na obecním úřadě připravuje ke schválení rozpočet na rok příští, který by měl být schválen na veřejném zasedání 18. prosince. Rozpočet se připravuje vyrovnaný a předpokládá, že získané finance budou použity na pláno-vané akce. Jedná se především o výstavbu chodníku podél komunikace 395/2, úpra-vu okolí rozhledny, vybudování sportov-ního hřiště a oddechové zóny za obecním úřadem, rekonstrukci veřejného osvětlení a spoustu dalších drobných a v obci po-

Vážení spoluobčané,v rukou máte poslední letošní vydání

Hlínského zpravodaje, a já se v následují-cích řádcích budu opět snažit přiblížit Vám dění na obecním úřadě, případně okomen-tovat to co nového se událo a připravuje.

Ale v úvodu bych si dovolil nejprve trochu zavzpomínat. Čas velmi rychle běží a tak málo kdo z nás si uvědomil, že v letoš-ním roce, tedy roce 2015, uplynulo deset let od chvíle, kdy byl do provozu uveden dlouho připravovaný nový vodovod. Když si uvědomím jak suchý a málo srážkový byl letošní rok, tak o to více si vážím toho, jak moudré a záslužné bylo rozhodnutí tehdej-ších zastupitelů vodu do obce přivést a vo-dovod vybudovat. I v tak extrémních pod-mínkách, jaké v létě panovaly, nikdo z Vás nebyl přívodem pitné vody omezen. Po celou dobu provozu zatím nedošlo k žádné závažné havárii a voda do domácností vždy přitékala.

Vzpomínám také jak v poměrně krát-kém čase po kolaudaci byly téměř všechny rodinné domy v obci připojeny ( 95% do dvou měsíců ), což bylo velmi kladně hod-noceno vodárenskou společností, která ve své historii takový zájem nezaznamenala. Co to rychlé připojování vlastně zapříčini-lo? Odpověď znají všichni pamětníci toho, jak to s vodou v obci bývalo. V každém případě je velmi dobré, že potíže se záso-bováním pitnou vodou nejsou a tak se po-malu připravujeme na druhou podstatnou záležitost a to je jak nakládat tentokrát s odpadní vodou. Jak již jsem minule uváděl,


třebných věcí. Pokud by se započalo s akcí kanalizace, což v příštím roce nepředpo-kládám, tak budou použity finanční pro-středky ušetřené při hospodaření v minu-lých letech. A že se šetřilo, dokládá fakt, že obec má na účtech v současné chvíli více jak 4 miliony korun. Je mi jasné, že tyto ušetře-né peníze znamenají to, že se toho v obci v posledních letech moc nevybudovalo, a je mi jasné, že ne všichni s tímto postupem souhlasí. Ale snažíme se plánované akce řadit tak, aby na sebe navazovaly a tedy dle mého názoru nemá význam opravovat komunikace, chodníky, zkrášlovat veřejná prostranství ve chvíli, kdy se blíží doba roz-kopání prostranství a budování kanalizace. Stejné stanovisko má i Správa a údržba sil-nic JMK, kdy zástupce společnosti při jed-nání uvedl, že oprava průtahu státní silnice přes obec bude realizovaná až po dokonče-ní kanalizace. Současné zastupitelstvo není

nakloněno řešit nedostatek financí úvěry a zadlužovat obec do budoucna, proto se snaží finance šetřit a dělat jen to co je nut-né a důležité.

Jak jsem již výše uvedl, otázky roz-počtu budou řešeny na veřejném zasedání 18. prosince a pokud Vás to zajímá, tak jste zváni. Zdá se mi, že na zasedání přichází stále více hostů, což je z mého pohledu dobré a dokazuje to, že Vám není lhostejné to co se na obecním úřadě děje.

Nacházíme se v období adventu, obdo-bí příprav nejhezčích svátků a blížícího se konce roku. Dovolte mi, abych Vám všem jménem svým i jménem celého zastupi-telstva popřál krásné, klidné a pohodové prožití svátků a v nadcházejícím roce vše jenom to nejlepší. Tedy zdraví, štěstí a spl-něné sny a přání.

Miloš Dostalý

Oprava střechy kostela sv. Kunhuty na Hlíně, 2014.


INFORMACE OBECNÍHO ÚŘADUZměna termínu svozu odpadu

Vzhledem k tomu, že rok 2015 končí lichým týdnem a rok 2016 začíná opět lichým, dojde v roce 2016 k překlopení svozů z lichého týdne na sudý a naopak, tak aby zůstala zachována čtrnáctidenní četnost svozu.

Tato změna se týká jak komunálního odpadu z nádob občanů, tak separovaných slo-žek odpadu.

_______________


Víte, že...Kuriózní vánoční zvyky ve světě

Krájení jablíčka, házení střevícem, lití olova – tyhle vánoční tradice se dodržují v českých domácnostech. Ostatním národům mohou připadat kuriózní, například Američané kroutí hlavami nad házením střevícem. Ovšem i ve světě mají nejrůznější vánoční zvyky, které při-jdou bizarní zase nám.

ŠpanělskoVelmi podivné vánoční zvyky dodržují ve Španělsku. Umíte si představit, že byste několik

týdnů „krmili“ poleno, aby se nakonec „vykakalo“? Španělské děti se takhle celý prosinec sta-rají o polínko zvané Caga Tió, které má namalovaný obličej a sedí pod plachetkou – to vše pro to, aby se na Štědrý den polínko mohlo „vykakat“. Polínko je duté a rodiče ho předtím naplní sladkostmi. Jako poslední z něj musí vypadnout slaneček nebo česnek, aby děti věděly, že se „vykakalo“.

USAJak známo, americký Santa Claus se do domů dostává komínem. Jenže jak má nadělit dár-

ky dětem, které bydlí v domech či bytech bez krbu? Jedna newyorská televizní stanice proto o Vánocích vysílá 24 hodin denně záběr na oheň v krbu. Tato televizní tradice existuje od roku 1966, a děti se tak mohou těšit z dárků, i když jejich dům neoplývá vhodnou přístupovou cestou pro Santu.

NorskoPodle norské legendy na Štědrý večer vycházejí zlé čarodějnice a hledají košťata, na kte-

rých by se proletěly. Proto musí být všechna košťata v domě pečlivě schovaná. Muži zase stří-lejí z brokovnice, aby zahnali zlé duchy.

VenezuelaV Caracasu chodí věřící časně zrána do kostela. Chodí? Kdepak, ve dnech od 16. do 24.

prosince do něj jezdí na bruslích. Do osmi hodin jsou proto uzavřené některé cesty, aby byla jízda bezpečnější.

Havajské ostrovyTady prý existuje zvyk pořídit si na Vánoce domů akvárium s ostencem běloskvrnným.

Domorodé jméno této ryby je humu-humu-nuku-nuku-a-pua-a.

UkrajinaChtěli byste mít na stromečku pavučiny a pavouky? Nejspíš ne. Ale na Ukrajině věří, že

najít na Štědrý den ráno pavouka znamená velké štěstí, a tak někteří na stromečky věší umělé pavučiny a pavoučky. Jsou i tací, kteří dokonce úmyslně několik dní před Štědrým dnem vy-pouštějí na stromek živé pavouky, aby tam vybudovali pavučiny skutečné.

GrónskoU nás máme kapra a bramborový salát, v Grónsku je vánoční pochoutkou kiviak. Je to sy-

rové maso z alky, které se nechává několik měsíců „dozrát“ pod kamenem zabalené do tulení kůže. K oblíbeným jídlům patří také mattak, což je velrybí kůže s vrstvou tuku. Dobrou chuť!Zdroj: www.První vánoční encyklopedie.cz


Tři bratři v DukovanechV pátek 11. září 2015 v podvečer se zámecký park zaplnil dychtivými diváky, aby

shlédli divadelní představení hudební pohádky TŘI BRATŘI v podání divadelního kroužku při SDH Hlína.

I když počasí nebylo ideální pro delší sezení v parku, diváci byli odměněni krásným představením a jako vždy dané texty byly doplněny vtipnou improvizací divadelníkům vlastní a zasloužili si potlesk asi 400 diváků.

Tři bratři v zámeckém parku v Dukovanech, 11. září 2015.


Tři bratři v zámeckém parku v Dukovanech, 11. září 2015.


10. ročník drakiády u hlínské rozhlednyŘíjen je na Hlíně již neodmyslitelně spjat s podzimním pouštěním draků a všemož-

ných příšer letajících v modravých výšinách. Proto v neděli 4. října 2015 bylo na poli u rozhledny vidět několik nadšenců, dětí i dospělých, kteří pouštěli draky. Horší to bylo s větrem. Ten prostě ne a ne zafoukat a tak se ne všem dařilo dostat svého draka do vzdu-chu. Ale legrace a dobrá nálada byla a tak se všichni skvěle bavili a běhali po poli sem a tam. Odměnou pro děti byla velká čokoláda a poukázka, za kterou si přímo na místě mohly vyzvednout párek v rohlíku a limonádu.

Drakiáda u rozhledny V. Menšíka na Hlíně, 4. října 2015.


Podzimní bazárek Další „BAZÁREK“ je za námi. Uskutečnil se ve dnech 9.–10. října 2015 v prostorách

Obecního úřadu.Rádi bychom tímto poděkovaly všem, kteří nás podporovali a pomáhali s organizací

a přípravou.Bazárku jsme udělali značnou propagaci - oznámení bylo otištěno na internetu, byly

vylepené plakátky a maminky si to sdělily i ústně.Zájem o prodej byl uspokojivý.Nejvíce převažovaly dětské věcičky – oblečení, boty, hračky, helmy, lyžařské vybavení,

brusle zimní i knížky. Sešly se tu i věci pro dospělé, především v dámském textilu, ale i bižuterie, kabelky, věci pro domácnost, atd.

Kdo přišel, neodcházel s prázdnou, vybral si každý a za opravdu výhodné ceny. Jen škoda, že oproti zájmu o prodej bylo kupujících poměrně málo.

I přesto se prodalo zboží za 8 225 Kč, což není zanedbatelná částka.Děkujeme všem, co se zúčastnili, ať už jako prodávající nebo kupující. Příští bazárek

se uskuteční opět na jaře roku 2016 a doufáme, že kupujících bude již více.

Bazárek, 9.–10. října 2015.


Říjnový BABINECV pátek 16. října 2015 se v podvečerních hodinách uskutečnil předposlední „BABI-

NEC“ tohoto roku, který se nesl v duchu „tvoření z keramické hlíny“.Pokud jste někdy zatoužili vyzkoušet si tvorbu keramiky, ale nemáte přístup ke kera-

mické peci, kde byste si mohli hotový výrobek vypálit, byl tento kurz určen právě pro Vás.Hroudy surového materiálu, do kterého jsme zabořily naše prsty a tím zapomněly na

starosti všedních dní, jsme si všechny maximálně užily.Každá žena či dívka měla možnost se stát přímou účastnicí všedního zázraku, kde

z beztvaré hlíny vznikaly originální výtvory.Naše ženy pod vedením paní Věry Salnekové z Ořechova společně zažívaly radost

z tvoření i nedočkavost a překvapení z hotových výrobků.Vytvořily jsme si výrobky dle vlastní fantazie, které budou zdobit naše domy.Hotové výrobky si paní Salneková odvezla domů, kde je vypálí v keramické peci a po-

sléze nám je přiveze.Už teď se naše ženy těší, jak bude jejich výrobek vypadat po vypálení v keramické peci.A jak se nám výtvory povedly, se můžete podívat…

BABINEC při tvorbě keramiky, 16. října 2015.


BABINEC při tvorbě keramiky, 16. října 2015.


Branný denV sobotu 17. října 2015 proběhl v obci Hlína první branný závod pořádaný SDH okr-

sek č. 24 Dolní Kounice. Zúčasnilo se 9 družstev žáků – 3 družstva starších a 6 mladších. Na pěti stanovištích nám ukázali jak správně vázat uzly, chození po laně, základy první pomoci, poznávání značek atd. Start a cíl závodu byl za obecním úřadem na Hlíně. Odtud trasa dále pokračovala kolem hasičské nádrže na Paloučkách, po cestě z Palouček k ha-sičské zbrojnici a zpět k obecnímu úřadu. Na 1. místě mladší kategorie se umístilo naše družstvo z Hlíny ve složení: Jiří Vaňura, Veronika Nesvačilová, Nela Nosková a Zuzana Nosková. Na 1. místě starší kategorie se umístilo družstvo z Moravských Bránic.

Branný den, 17. října 2015.


Branný den, 17. října 2015.


BABINEC vyráběl vánoční dekoraceJiž nastal vánoční čas, kdy každý z nás začíná shánět dárky pod stromeček, a zároveň

se začíná zajímat o adventní věnec či svíci a další vánoční výzdobu či dekoraci.Proto v pátek proběhla na Obecním úřadu další akce našeho spolku „BABINEC“ a to

již tradiční výroba adventních věnců a svící. Někdo si věnec raději koupí, ale vlastnoruční výroba je prostě nejoriginálnější.Akce se zúčastnily jak děti tak i dospělí a to v nemalém počtu.Podívejte se, jak se akce vydařila…

Výroba vánočních dekorací v BABINCI, 27. listopadu 2015.


Výroba vánočních dekorací v BABINCI, 27. listopadu 2015.


Vítání občánků na HlíněV neděli 29. listopadu 2015 se na Obecním úřadě Hlína konalo již po páté Vítání ob-

čánků. Slavnostním vítáním provázela místostarostka paní Jana Vašulínová, hlavní slovo a slavnostní řeč pak pronesl starosta obce pan Miloš Dostalý. Celkem jsme do stavu obča-nů hlinských přivítali dvě holčičky. Celou sváteční atmosféru ještě umocnilo vystoupení děvčat Veroniky Nesvačilové, Zuzany Noskové a Nely Noskové, které recitovaly básničky a písničky. Po slavnostním úvodu byly předány věcné a peněžité dary dětem a rodičům, kdy každé dítě obdrželo od obce Hlína finanční částku 1 500 Kč, pamětní knížku, kytici květin pro maminky, plyšovou hračku pro děti a novou medaili Obce Hlína. Na závěr se uskutečnil přípitek všech rodičů s představiteli obce. A pak už se jen fotilo v kolébce i na křesle. Krásné fotky si zde mohli na památku pořídit rodičové, vítaní občánci i jejich sourozenci

A koho všeho jsme v tento sváteční den přivítali?

Julinku Kandovou s rodiči Kateřinou a Vlastimilem KandovýmiBarborku Chaloupkovou s rodiči Kateřinou a Davidem Chaloupkovými

Blahopřejeme všem dětem a jejich rodičům a přejeme jim hodně lásky a zdraví, spo-kojené dětství a radost ze života.

Vítání občánků v prostorách OÚ Hlína, 29. listopadu 2015.



Julinka Kandová s rodiči a sestrou. Barborka Chaloupková s rodiči a sestrami.




Oprava krovu a střechy kostela sv. Kunhuty na Hlíně

Cíl projektuCílem je záchrana regi-

onálně cenného architek-tonického dědictví a jediné kulturní památky v obci Hlí-na u Ivančic. Kostel sv. Kun-huty je průběžně udržován, kromě střechy, jejíž oprava není ve finančních možnos-tech vlastníka. Oprava krovu a střechy zamezí devastaci památky a umožní její další využívání k bohoslužebným účelům.

Hlína je malá obec s 273 obyvateli.

Přínos projektuKostel sv. Kunhuty je cenný pro svou barokní architekturu a také zejména pro svou

polohu, vytváří přirozené centrum obce a centrum života farnosti.

Obsah projektuObsahem předkládaného projektu je generální oprava střešní konstrukce. V prostoru

krovu budou provedeny sanace statických poruch krovu, sanace napadení dřevokaznými škůdci a kompletní úklid prostor. Koncept řešení vychází z respektování památkových a řemeslných hodnot, v opravách krovu je kladen důraz na zásah pokud možno co nejšetr-nějším způsobem s přihlédnutím k vysoké kvalitě řemeslné práce. Obnova byla rozdělena do dvou etap, první etapa proběhla v roce 2014, druhá etapa proběhne v roce 2015. V průběhu prací byl zjištěn havarijní stav některých prvků povalové konstrukce krovu nad lodí kostela a vřetenového schodiště na kůr a do věže. Na tyto práce bylo vydáno ZS a budou součástí akce v roce 2015.

Obsah akceV rámci akce 2015 bude dokončena oprava krovu a střechy kostela nad presbytářem a

oprava povalového stropu a schodiště na kůr. Jedná se o plochý strop tvořený povalovými trámy, na nichž je položena cihelná dlažba do hlíny. Po odkrytí částí stropu a obnažení zhlaví trámů bylo zjištěno poškození částí nosných prvků. Dalším místem, které vyžaduje neodkladnou opravu, je schodiště na kůr a do věže. Středové vřeteno je vlivem sesychání odkloněno od svislice a je staticky nestabilní.

Jako základní postup řešení sanace krovu je navržena kombinace protézování prvků


krovu po odstranění poškozené části a kompletního nahrazení prvků tam, kde je silně snížena únosnost. Nedílnou součástí sanace je chemická impregnace proti dřevokazné-mu hmyzu. Krytina bude sejmuta a nahrazena stejným typem - pálená bobrovka. Hřebe-náče jsou nově navrženy jako systémové montované s protivletovými hřebeny. Hřebenáče budou podmazány. Klempířské prvky budou provedeny z plechu s povrchovou úpravou v barvě krytiny.

Popis aktuálního stavu problematikyFiliální kostel sv. Kunhuty byl vysvěcen jako novostavba v roce 1794 na místě dří-

vějšího kostela z počátku 13. století. Střecha nad lodí je sedlov, nad presbytářem pak sedlová ukončená půlkruhovou valbou a s krytinou z pálené tašky - bobrovky. Krov je krokevní, hambalkový. Střešní krytina je dožilá a do krovu zatéká. Krov je poškozen hni-lobou a dřevokazným hmyzem. Nejviditělnější poškození představuje destrukce povrchu středových rozpěr mezi plnými vazbami a hambalků nad nimi a to z horní strany pod hřebenem. V krovu se nachází nejen staré napadení, zastoupené destrukcí dřevní hmoty na 50% průžezu prvků, ale i aktivní napadení. Jedná se o napadení tesaříkem krovovým a červotočem. Dále bylo zjištěno poškození hnilobou hnědého tlení na krokvích v místě uchycení hromosvodu nad střešním pláštěm. Dalším místem je pak poškození krokve a zhlaví vazného trámu pod nárožím v přechodu střechy z lodě do presbytáře. V roce 2014 se podařilo opravit krov a střešní plášť nad lodí kostela.

Celkové vyhodnoceníKostel sv. Kunhuty je cenný zejména pro svou polohu, tvoří přirozené centrum obce.

Kostel je hojně využíván, farnost je aktivní a snaží se stavbu udržovat dle svých možností. Obec Hlína má také zájem o tuto kulturní památku a je ochotna se finančně podílet na její záchraně. Opravený kostel sv. Kunhuty bude přínosem pro zlepšení společenského a kulturního prostředí v obci i bezprostředním okolí.

Materiální zabezpečení projektuV rámci plnění všech závazků daných v projektu je veškerá inženýrská činnost zabez-

pečována z prostředků žadatele.Finančním partnerem pro celkovou obnovu kulturní památky je obec Hlína.

Finanční zajištění projektuRekapitulace předpokládaných nákladů na obnovu objektu:

název prací celkové náklady z toho v roce 2015

oprava střechy 704 489,00 Kč 283 498,00 Kč

oprava schodiště na kůr a povalového stropu 82 706,00 Kč 82 706,00 Kč

celkové náklady dané akce 787 195,00 Kč 366 204,00 Kč


Oprava střechy kostela sv. Kunhuty na Hlíně, září 2015. Foto: Jaroslav Vašulín


V měsíci lednu oslaví své životní jubileum pan Stanislav Hejduk. V měsíci únoru pan Josef Batěk a pan Jan Bukovanský.

Všem oslavencům přejeme hodně zdraví, štěstí, pohodu a lásku.

Leden 2016• Neděle 3. ledna 2016 – Tříkrálový koncert v kostele sv. Kunhuty - příjemné odpo-

ledne s hudbou Pěveckého sboru Blahoslava Hajnce v hlínském kostele, od 17.15 hodin.

• Sobota 30. ledna 2016 – Masopustní rej masek. Tradiční průvod masopustních masek obcí. Už nyní můžete přemýšlet o masopustní masce, kterou si vyberete anebo o přípravě pohoštění pro rozveselené masky.

Březen 2016• Sobota 12. března 2016 – 10. ročník koštu slivovice a jiných pálenek v 19.00 hod.

na Hlíně. Příjemný podvečer s občerstvením a hudbou při kterém můžete otestovat soutěžní vzorky pálenek a také přinést svůj vzorek pálenky do soutěže. Už nyní si uscho-vejte minimálně 0,4 dcl pálenky do této soutěže. Bližší informace k soutěži budou včas uveřejněny.


Výpis ze školních kronik obce HlínaŠkolní rok 1932/1933

Počátkem roku nastoupil na definitivní místo pana správce školy Karel Páral, dosud definitivní učitel v Ba-bicích nad Svitavou u Adamova.

Všech školou povinných dítek bylo 56, z nich chlap-ců 32 a děvčat 24. Ze 48 žáků navštěvujících zdejší školu je zapsáno: v I. oddělení (1. šk. rok) 6 chlapců a 5 děv-čat, ve II. oddělení (2. a 3. šk. rok) 11 chlapců a 6 děvčat, ve III. oddělení (4. a 5. šk.rok) 9 chlapců a 8 děvčat a ve IV. oddělení (6. až 8. šk.rok) 0 chlapců a 3 dívky.

V levém rohu na školním dvorku postavena kůlna na dřevo, jakož i na hospodářské náčiní. Náklad na kůlnu byl asi 700Kč.

Školní studna měla velmi špatnou a kalnou vodu. Byla vyčistěna a zároveň pořízena nová dřevěná pumpa, náklad činil 900 Kč.

Zima byla velmi tuhá s množstvím sněhu. Mnohé cesty a silnice v okolí byly nesjízdné. Jinovatka a ledovka zničila velké množství stromů lesních, ale zvláště ovocných ve zdejších sadech. Haluze stromů i celé stromy byly polámány, takže v okruhu obce přišlo na zmar na 500 stromů ovocných. Jinovatka zničila i světelné vedení elektrické, takže obec byla po několik dní bez světla.. Pololetní prázdniny byly letos prodlouženy o 3 dny, takže trvaly od 1. února do 5. února.

Dosavadní učitelka ženských prací ručních pí. Kliková, jenž docházela na zdejší školu z Moravských Bránic, přeložena byla na školu v Ivančicích a na její místo nastoupila pí. Nová-ková, jež zároveň vyučuje v Silůvkách a Pršticích.

Správa školy s místní školní radou vypracovala pro obecní zastupitelstvo memorandum o nedostatcích školní budovy a stavbě nové budovy. Obecní zastupitelstvo však usneslo se, že stavbu v nynější době nemůže podniknouti pro špatnou finanční situaci obce.

Školní rok zakončen byl dne 28. června dopoledne. Propouštěcí vysvědčení vydáno bylo Dudové Aloisii. Do reálného gymnasia v Ivančicích byli přijati Miloš Dostál a Teodor Krato-chvíl. Do měšťanských škol ivančických odchází Dostalý Antonín, Richard Nesvačil, do Brna na Křenovou přijata byla Soukupová Eliška.

Opravy některé v budově školní pořízeny o prázdninách. Usazena dvě nová okna vnější v bytě, lavice v učebny uhlazeny, na zdi připevněny laťky na obrazy, do chodby dány nové vě-šáky a před vchod do školy zapuštěna dvě škrabadla obuvi. Správce školy svým nákladem dal zazdíti dveře z chodby do světnice bytu a v komoře položiti cementovou podlahu.

Pozn.: Doslovný opis ze školních kronikobce Hlína.


Tradice divadla na Hlíně od roku 1970

Patnáctým dílem o tradici divadla v přírodě na Hlíně je opereta o třech dějstvích s názvem „Na tý louce zelený“.

Rok 2007 Na tý louce zelenýOperetu napsali Tobis, Špilar, Mírovský a Rohan. Hudbu složil Jára Beneš.Svým humorným dějem a písněmi, které zlidověly, se opereta řadí mezi nejznámější

operety. Majitelka panství Alena Skalická se vrací po letech pobytu v cizině na svůj statek, aby

se sama podle závěti svého otce ujala jeho vedení. Její strýc Vojtěch Skalický a lesní inženýr Jiří Miláček, kteří dosud statek a přilehlé lesy spravovali, pro ni chystají slavnostní uvítání.

Alena však přivítání stroze odbude a projeví nedůvěru k dosavadnímu způsobu hospo-daření. Chce panství zmodernizovat podle posledních poznatků vědy.

Jako pomocníky si s sebou přivádí vypočítavého sňatkového podvodníka, bývalého důstojníka armády, majetku chtivého Gustava Horowitze a potrhlého vědce profesora Bul-fínka. Záhy po příjezdu se Alena dostává do konfliktu s mladým lesním inženýrem Miláč-kem, když jako první krok uvede vykácet starý les. Přes tento konflikt je zřejmé, že k sobě oba mladí lidé nacházejí zalíbení.

Hajnému Štětivcovi, starému popletovi a opilci, se podaří v lese zatknout profesora Bul-fínka, když jej pokládá za pytláka, a zavře ho do prasečího chlívku. A tak se profesor Bulfí-nek seznamuje s dcerou hajného Štětivce Hančí a oba se do sebe zamilují.

Za Gustavem Horowitzem přijíždí z Prahy milenka a majitelka salónu krásy Lola, aby si svého nastávajícího pohlídala. Zjistí, že Horowitz krouží kolem slečny Aleny. Ze žárlivosti, do které upadnou postupně všechny, Lola, Alena i Hančí, dojde ke spoustě zmatků a nedo-rozumění.

Vše se ale vysvětlí, starý les se zachrání a zamilovaní k sobě nacházejí cestu. Hajný ustou-pí a souhlasí se sňatkem Hančí s profesorem Bulfínkem.

Svatby se mají uskutečnit kde, no přece „ Na tý louce zelený“. Operetka se hrála na Hlíně 6. července a 5. srpna 2007, v Židlochovicích 2. srpna 2007.Operetka se hrála v letech 1970, 1996 a 2007.

V operetě se hrály písně: Sbor Plave na potoce … Jiří a myslivci Kamizolka zelená … Alena a sbor Každý jednu touhu … Horowitz Ach, kde jsou ty časy … Jiří, Alena Proč osud lidských srdcí je tak neznámý … Bulfínek, Hančí Já by chtěl mít tvé foto … Lola, Štětivec Časně zrána v plné lesku … Bulfínek Venoušku, Venoušku, to se dělá …


Hančí, Jiří Šel mysliveček v podvečer … Lola, Horowitz Já nejím, já nespím … Jiří, Alena Velikou lásku až slíbím ti má milá … Bulfínek,Hančí Láska je jak rozjetý vlak … Finále, všichni Na tý louce zelený … Jozef Sliacky, 2015

Plakát na operetu Na tý louce zelený sehranou na Hlíně 6. července 2007.


2007

Na tý louce zelenýOpereta o třech dějstvích

Napsali: Tobis, Špilar, Mírovský, RohanHudbu složil: Jára Beneš

Osoby a obsazení:Vojtěch Skalický, velkostatkář ………………………………... Vlastislav BouškaAlena Skalická, jeho neteř ………………………………… Miroslava KocábováVáclav Bulfínek, profesor ………………………………………… Miloš DostalýJiří Miláček, lesní inženýr ………………………………………….. Jozef SliackyBruno Eisenkulka, nadlesní ……………………………………….. Milan HošekMatěj Štětivec, hajný …………………………………………... Vladimír ŠnyrchBarbora, jeho žena ………………………………………….. Miluška ŠnyrchováHančí, jejich dcera …………………………………………... Helga PacholíkováGustav Horowitz, nadporučík mimo službu …………………… Stanislav MusilLola Paličková, majitelka salónu krásy ……………………… Milana PulgretováMládenci a děvčata ……………….. Martin Dostalý, Aleš Musil, Tomáš Hošek,

Luboš Fraiberg, David Cesar, Marek Šnyrch, Jan Fraiberg,Tomáš Vávra, Patrik Šnyrch, Daniela Dostalá, Kristýna Pulgretová,

Lucie Požárová, Nikola Vávrová, Markéta Dudová,Kristýna Pacholíková a Martina Nesvačilová

Režie: Jozef SliackyNápověda: Věra HoškováScéna: Milana PulgretováZpěvy nacvičil: Rudolf TesařOrchestrální zpracování: Jaroslav Beer

Děj se odehrává po první světové válce na panství Aleny Skalické.Alena a profesor Bulfínek hodlají zavést na panství novinky v hospodaření, tím se mění klid hlavně u hájovny Na tý louce zelený. Humorné výstupy hajného Štětivce doprovází trampoty zamilovaných dvojic, které dospějí k šťastnému konci.Operetku provází pěkné a známé písničky.


Na

tý lo

uce

zele

ný, s

pole

čné

foto

her

ců n

a je

višt

i div

adla

, 200

7.st

ojíc

í zle

va: V

ladi

mír

Šnyr

ch, M

ilušk

a Šn

yrch

ová,

Miro

slav

a Ko

cábo

vá, J

ozef

Slia

cky,

Mila

n H

ošek

, Tom

áš V

ávra

, Mila

na P

ulgr

etov

á,

S

tani

slav

Mus

il, V

last

isla

v Bo

uška

, Mar

tina

Nes

vači

lová

, Milo

š Dos

talý

kleč

ící z

leva

: Mar

tin D

osta

lý, A

leš M

usil,

Tom

áš H

ošek

, Kris

týna

Pul

gret

ová,

Pat

rik Š

nyrc

h, V

ěra

Hoš

ková

, Mar

kéta

Dud

ová,

Hel

ga P

acho

líkov

á,

L

ucie

Pož

árov

á, N

ikol

a Vá

vrov

á, K

ristý

na P

acho

líkov

á, M

arek

Šny

rch,

Dav

id C

ésar

, Jan

Fra

iber

g, L

uboš

Fra

iber

g


Opereta o třech dějstvích Na tý louce zelený, 2007.zleva: Kristýna Pulgretová, Kristýna Pacholíková, Nikola Vávrová, Martina Nesvačilová, Lucie Požárová, Miluška Šnyrchová, Daniela Dostalá, Tomáš Hošek, Aleš Musil, Martin Dostalý, Luboš Fraiberg, Patrik Šnyrch, Jan Fraiberg

Opereta o třech dějstvích Na tý louce zelený, 2007.


Plakát na operetuNa tý louce zelenýsehranou na Hlíně

6. července 2007.






Exkurzí po cestě do Prštic v minulém díle jsme vyčerpali silniční spojení Hlíny s okolím. Je ten správný čas podívat se na cestu do Silůvek. Vzájemná blízkost Silůvek a Prštic nám dovoluje vzít si minulý díl jako šablonu a naplnit ji novými informacemi.

Díl 4. Cesta silůvecká a TuřankaSilůvky a Prštice jsou katastrem sousedé, zástavbou dokonce velmi těsní sousedé. Ten

fakt se nutně musí projevit v hledání bývalé cesty z Hlíny do obou zmíněných dědin. Nej-prve si ale zrekapitulujeme současnost, tj. silniční spojení do Silůvek.

Obr. 1: Prostor od Hlíny k Silůvkám na leteckém snímku (foto Ing. Jan Vondra, 2015).

Úvod – dvě silnicePokud se do Silůvek z Hlíny vypravíme dnes a nebude to pěšky či na kole, pojedeme

po silnici. Přímá silniční varianta není a my máme dvě možnosti jak cestovat (obr. 2). Když to vezmeme přes Kroužek (silnice II/395 od Neslovic) a dál po silnici II/152 kolem samoty Na Pile, máme to doprostřed Silůvek 4,6 km, na prštické pomezí pak 5,0 km. Když pojedeme prštickou silnicí (III/39512) a projedeme celé Prštice, budeme mít na


rozhraní obou katastrů (začátek Anenské ulice v Silůvkách) natočeno také 5,0 km. Takže po kounické silnici a bránicko-silůvecké silnici je to přece jen blíž, alespoň do převážné části Silůvek.

O prštické silnici (1866-1868) víme, že byla součástí silnice Hlína – Šlapanice (HR 3/2015) a navázala na okresní silnici Kounicko – Bítešsko – Žďárskou. Později přibyla komerciální silnice z Ivančic přes Kounice do Pohořelic (1871-1873). Obě tyto hlavní silnice nakonec (1888) propojila silniční spojka Moravské Bránice – Silůvky – prštické rozcestí (dnes křižovatka Silůvky/Prštice/Ořechov).

Jak postupně vznikala silniční mozaika už víme. Položme si opět otázku. Bylo to v minulosti, kdy ještě obě silniční spojení neexistovala, stejné? Nebo lidé chodili a jezdili zkratkou? A cestovali vůbec mezi Hlínou a Silůvkami?

Cestovali. Musely zde fungovat nejen běžné vazby sousedících obcí (příbuzenské, pracovní, obchodní aj.), ale nadto i administrativní. Celá staletí patřily pod stejné – kou-nické – panství. Navíc v právní knize (půhonu) z roku 1508 se praví, že od starodávna pa-třily Silůvky farnosti Hlinské. Příslušnost k faře byla ve středověku klíčová a dosti dlouho církevní i světská správa de facto splývaly. Později se struktura farností změnila a Silůvky přešly pod tikovický kostel.

V době průmyslové revoluce vzniklo zcela nové pouto. Po vystavění hrušovanské trati (1870) začali hlínští občané chodit do Silůvek na vlak, aby se dostali do Brna za prací.

Obr. 2: Jednotlivé trasy hlínsko-silůvecké cesty (K – Kajmonkou, Z – Zajíčkem, T – Tuřanka, T-D – Tuřanka přes Dobřínska, T-O – Tuřanka přes Okloky).


Jméno TuřankaSilůvecké spojení má i cosi speciálního. Je to pojem Tuřanka, u kterého se musíme

zastavit. Tento pomístní název najdeme v hlínsko-silůveckém prostoru hned několikrát. Dodnes se užívá jako jméno lesní trati za Zajíčkem, na návrších nad pravým břehem potoka Z Bejčiny. Stará lesnická mapa (1915) uvádí lesní oddělení U Tuřanky přibližně ve stejných místech, jak jsme zvyklí dnes, a navíc i označuje cestu od kříže Na Kounicku k Bejčí louce popiskem Tuřanka. Později použili jméno i geodeti a pojmenovali jako Tuřanka trigonometrický bod (386,8 m n.m.). Kámen se značkou najdeme v lese kousek severně za křížkem Na Kounicku.

Není pochyb, že to byla cesta do Tuřan, která dala pojmenování všemu zde zmíně-nému. Proč ale Tuřany, když do Tuřan to máme 22 km a v cestě je dalších sedm obcí? Tuřany, dnes součást Brna, prosluly jako významné mariánské poutní místo. Vlastním poutním místem je kostel Zvěstování P. Marie s přilehlou kaplí Zjevení P. Marie v trní. Tradice sahá již k roku 1050 (nalezení sošky P. Marie rolníkem v trní) s významnou obno-vou v roce 1649 po znesvěcení kostela za třicetileté války. Třebaže v omezené míře, konaly se pouti i v dobách nesvobody a konají se dodnes při spíše symbolickém počtu poutníků.

Pomístní jméno lesa mezi Hlínou a Silůvkami dává tušit, že původem nebyli jen pout-níci z Hlíny ale bezpochyby z širšího prostoru západním směrem. Pokud si protáhneme linii z Tuřan přes Hlínu dál k západu, zjišťujeme, že přes Hlínu to měli do Tuřan v logic-kém směru, lidé z Ivančicka, Oslavanska, Mohelenska, Rouchovanska, Hrotovicka a dost možná i mnohem dále. S ohledem na téměř tisíciletou poutní tradici Tuřan můžeme jen těžko odhadovat, kolik lidí přes Hlínu, les a Silůvky prošlo. Jak ukazuje poutnické návěstí (obr. 3), byla Hlína a Tuřanka průchozím prostorem i pro poutníky na cestě z Třebíčska do Rajhradu.

Obr. 3: Poutní směrovka na dřevěné desce umístěné na lípě vpravo od kříže Škorpíkových.

Při rozboru cesty tentokrát nevystačíme s dělením na úsek polní, lesní a zástavbou. V prostoru Hlína – Silůvky zjišťujeme více tras, než v případě staré cesty do Prštic. Na komplikovanosti se podepsala příroda, když vymodelovala vějíř údolí (zdrojnic) potoka Šatavy (HR 2/2014), zejména hlavního přítoku – potoka Z Bejčiny (obr. 1). Celkem se podařilo rozlišit dva hlavní svazky. Ten první je pršticko-silůvecký, kterému jsme se vě-novali do značné míry minule. Druhý bychom mohli nazvat systémem Tuřanky a bude hlavním předmětem tohoto dílu.


Obr. 4: Úvozy a koleje na trase pod Kajmonkou (vlevo: široký stále využívaný koridor v silůvském lese Kopaniny, vpravo: opuštěný úvoz vedle pole Holečky).

Cesta Kajmonkou (pršticko-silůvecká)V minulém díle seriálu (HR 3/2015) jsme si podrobně popsali starou cestu z Hlí-

ny do Prštic, která vedla převážně lesem po kratší linii než současná silnice. Zdůraznili jsme význam lesního rozcestí na Kajmonce s poznámkou, že zde dochází k větvení staré cesty do dvou směrů. Od Hlíny doleva (k severu) sestupovala cesta do Prštic, zatímco k východu sestup mířil k polím Holečky. Široký úvoz (obr. 4 vlevo), často několikačetný, nás doprovází až k okraji lesa a pole. Pod koly buldozerů zmizela hluboká a široká erozní rýha, jejíž součástí byl i úvozový systém hlinsko-silůvecké cesty. Vedl přesně k rozcestí, které si pracovně pojmenujeme „nad Škorpíkovým křížem“ (obr. 7). Kříž rodiny Škor-píkových z roku 1880 stojí mezi starými lipami u křížení cesty Tuřanky a polní cesty k Pršticím. Ze starých map bezpečně víme, že měl předchůdce. Na temeni kopce (pole Padělky u kříže), zhruba na půli cesty mezi křížem a vstupem cesty do lesa Honzovy líchy, bývalo ovšem rozcestí mnohem důležitější. Do dochované trasy Tuřanky (modrá turistic-ká trasa) ústila jak cesta od Neslovic/Tetčic (ze severozápadu), tak zaniklá trasa Tuřanky (z jihozápadu). Navíc odtud odstupovala alternativní trasa do Silůvek (k jihovýchodu), která z jihu obešla zalesněnou strž skrze pole Polodíly u Rži a do Silůvek vstoupila ulicí Prachatičky (obr. 8). Na rozdíl od dochované trasy Tuřanky, která dala základ ulici Ná-dražní, a byla zřejmě hlavní trasou. Ona hluboká strž, spadající k železniční trati, byla pravděpodobně další (možná i starší) variantou Tuřanky, než se stala díky rychle postu-pující erozi neschůdnou.

Vraťme se ještě na moment nahoru do lesa nad Holečky. Hlavní trasa sice zmizela zaorána v poli, nicméně západní alternativa trasy se dochovala v lesním lemu polí (obr. 4 vpravo). Najdeme tam koleje i úvozy, které ovšem končí v mladé strži, kterou dobře po-zorujeme z dochované „turistické“ Tuřanky, když stoupáme od Bejčí louky k Silůvkám. Není pochyb, že o zánik této alternativní trasy se postarala plošná eroze a splach vody z polí Holečky na nestabilním sprašovém břehu nad Tuřankou.

Pršticko-silůvecká cesta po sobě zanechala nejmohutnější stopy v terénu. Její trasa zřetelně vypovídá o tom, že Hlínu víceméně míjela. Přicházela od Neslovic a také od Tetčic využívaje neslovicko-kounické silnice, resp. návrší neslovických Kopanin a Špidlen.


V obou těchto směrech se skrývá mnohem širší spádové zázemí. Hlínští obyvatelé se na tuto starou cestu připojili a trošku si zašli. Pro spojení s Pršticemi byla zacházka výhodná a téměř i nutná, jinak by se museli prodírat údolími a zmolami (prameny Šatavy). Pro spojení se Silůvkami je to trošku jiné. Terénní charakteristiky sice upozorňují na zacházku, ale příznivě vyznívají sklonové poměry (tab. 1).

Obr. 5: Na cestě Tuřance (vlevo: kříž na rozcestí Na Kounicku, uprostřed: pohled z temene Tuřanky na údolní trasu Zajíčkem, vpravo: lesní rozcestí tras od Hlíny k Dobřínským a na Okloky).

Cesta Tuřanka Zajíčkem a Bejčinou (turistická)Třebaže za Tuřanku považujeme spíš cestu na návrší, zahrnuli jsme do tohoto svazku

i cestu Zajíčkem, už kvůli společnému pokračování cest do Silůvek.Již v úvodu jsem zmínili motiv hlínských cestovat pěšky do Silůvek, a to k vlaku.

Ze starých map vyplývá, že údolní cestu do Silůvek lesem Zajíčkem si lidé vybrali až jako cestu k vlaku. Je všeobecně známá a oblíbená i v současnosti. Pro Hlínu je významná, protože dala zrod uličce Kozí horky. Tudy se cesta spouští do temného údolíčka hlavní zdrojnice potoka Z Bejčiny. Až se sklon údolí zmenší, přichází zleva velmi podobné údolí, a to od lesního divadla (obr. 5 uprostřed). Od těchto míst má cesta v údolí víc místa a vine se dál pod Líchy. Čtenáři si možná vzpomenou, jak jsme tato místa podrobně popisovali v pojednání o východní hlínské hranici (HR 4/2013). Terén v těchto místech není vždy příhodný. Zejména křižovatka lesních cest nad zhlavím Bejčí louky je velmi často bahni-tá. Louku necháváme vpravo pod sebou a naše cesta konečně začíná v příznivém sklonu stoupat k Silůvkám. Pozornému oku neunikne, že proráží nezpevněné „zmoly“. Hlinitý materiál podloží je stále aktivní. Nepřekvapí nás mapy z 19. století, které ukazují, že tento úsek cesty vedl dříve o dobrých 20 m níže po svahu. Kousek nad pomníčkem z roku 1966 najdeme hluboké strže, kde slepě končí úvozová varianta cesty Kajmonkou (viz výše). Brzy vystoupíme na temeno a jsme v místech bývalého rozcestí nad Škorpíkovým křížem.

Nemusíme připomínat, že cesta Zajíčkem je současně i turistickou trasou s modrým označením, vedoucí z Ivančic křížovou cestou ke sv. Jakubu, kolem kříže Pode vsí, skrze Hlínu a končí v Silůvkách na nádraží. Dala dokonce pojmenování lesní trati U turistické pěšiny, jak praví stará lesnická mapa (1915).


Obr. 6: Úvozy Tuřanky v lese nad polem V Dobřínských.

Cesta Tuřanka přes DobřínskaZ Hlíny putujeme po silnici až ke kříži J. Dostalého (1871) Na Kounické. Polní cesta

na rozcestí je zřejmě stejná jako před staletími za poutí do Tuřan. Podél okraje lesa Zajíč-ku lze cestu z obce o něco zkrátit. Brzy to začíná být z kopce a nacházíme první rozcestí. Cesta doprava dolů vede suchým údolíčkem. Je jakousi údolí variantou Tuřanky přes Okloky. My ale pokračujeme doleva a dále k severovýchodu. V lese po levé ruce vnímá-me mírné stopy (koleje) po staré Tuřance. Cesta mírně klesá v oblouku k východu. Svoji údolní „sestru“ Zajíčkem nechává vlevo dole. Ještě než narazí na starou lesní oplocenku, větví se ve tvaru písmene „Y“ na lesním rozcestí (obr. 5 vpravo). Cesta doprava míří na Okloky. My pokračujeme doleva, abychom narazili na širokou a plochou lesní mýtinu. V jejím středu narážíme na počátek starého úvozu, který se vine vlevo od současné lesní cesty, až narazíme na vrstevnicovou zpevněnou odvozní cestu. Podél ní jsme putovali při ohledávání východní hlínské hranice (HR 4/2013). Pod odvozní cestou (vede až na silnici do Kroužku) je prastarý úvoz dobře odhalen. Pouhým pohledem dolů pozorujeme krásně obnažený úvoz, potok Z Bejčiny, Bejčí louku a protilehlá pole V Dobřínských (závěrečné foto). Les se dříve nazýval V Klínku. Nebylo by divu, kdyby byl „klínkem“ míněn právě trojúhelník sevřený oběma variantami staré Tuřanky.

Obr. 7: Silůvecká část Tuřanky u bývalého rozcestí nad Škorpíkovým křížem (vlevo: linie bývalé trasy od Dobřínských, uprostřed: linie bývalé cesty z Kajmonky, vpravo: kříž rodiny Škorpíkových pod rozcestím na obraze J. Zoufalého, 2009).


Cesta Tuřanka přes OklokyVracíme se zpět na lesní rozcestí (obr. 5 vpravo), kde jsme odbočili vlevo a sestoupili

na Bejčí louku a do Dobřínských. Tentokrát se dáme doprava kolem staré lesní obůrky. Opisujeme les V Klínku až k mírnému hřbítku. Současná lesní cesta uhne doleva do čer-stvého zářezu a zaústí do již zmíněné vrstevnicové odvozní cesty na hranici. Pokud se budeme držet hřbítku, najdeme na něm velmi starou vozovou kolej, přecházející v úvoz. Je patrné, že i tato varianta Tuřanky je prastará. Stopa se drží „suché“ trasy po hřebeni a pak zvolna sestupuje do údolí potoka Z Bejčiny. Po levé ruce je pod námi bývalá cihel-na, dnes louka s několika úly. Svede nás až na rozhraní lesa a pole nad železnicí, kde úvoz končí u veliké borovice. Podle staré mapy cesta mířila přes políčko přesně na cihlový tunýlek pod tratí. Tím se vydáme i my, abychom vzápětí minuli bývalou hájovnu knížete Herbersteina, dnes usedlost s chovem koní. Jsme u silnice z Bránic do Silůvek, jejíž linii se ubírala i stará cesta. V těchto místech se říkalo Na Oklokách, či Vokloky. Zdá se, že jde o zkomoleninu „Oklik“, které známe i z Ivančic (kolem sv. Jakuba). Dost možná, že tím lidé dříve mysleli právě okliku cesty Tuřanky. Trasa přes Okloky se oproti předchozím variantám protáhla, ale ne natolik, abychom ji vyloučili ze svazku staré Tuřanky (tab. 1).

Obr. 8: Silůvky, ulice Prachatičky – staré rozcestí na Tuřance s letitým kaštanem v místě někdejšího kříže (foto z roku 1965 zapůjčil Radek Neužil ze Silůvek).

Směr starého úvozu nám ukazuje, kde Tuřanka překračovala potok. Pokud přejdeme Bejčí louku, hned na okraji lesa a pole V Dobřínských narazíme na ústí široké erozní rýhy – strže. Jižní (pravý) břeh strže je modelován do pěkně zachovalého nepoužívaného úvozu (obr. 6 vlevo). Máme tedy pokračování Tuřanky a už i víme, kde překračovala Bejčí louku. Úvoz stoupá lesem a klesá jeho hloubka (obr. 6 vpravo), až nás přivede na okraj lesa. Na poli zmizela Tuřanka beze stopy. Stačí ale pokračovat po nejkratší cestě k temeni a opět staneme na bývalém rozcestí u Škorpíkova kříže (obr. 7 vlevo).


Tab. 1: Srovnání parametrů tras Hlína – Silůvky

Trasa Zkratkav mapě

Délka [km] Průměrný sklon [%]

Celkové stoupání

[m]

Celkové klesání [m]

Přímá spojnice 3,2 4,88 65 219

Prštická+Kajmonka K 4,3 3,79 39 194

Turistická=Zajíčkem Z 3,6 5,06 32 186

Tuřanka+Dobřínska T, T-D 3,8 4,26 49 204

Tuřanka+Okloky T, T-O 4,4 3,89 48 203

Silnice přes Kroužek 4,6 3,63 23 177

Silnice přes Prštice 5,8 3,12 40 194

Rozdíl nadmořských výšek Hlíny (432 m n.m.) a Silůvek (269 m n.m.) činí 163 m. Rozdíl maximální (452 m n. m.) a minimální (261 m n. m.) nadmořské výšky na trasách činí 191 m.

ZávěrNa cestě z Hlíny do Silůvek stojí (je) člověku překážkou nejen les a svah, ale také něko-

lik údolí s jediným pravidelně vlhkým místem (přechod potoka Z Bejčiny a stejnojmenné louky). Je zajímavé, jak si s přírodní bariérou poradil a kolik možností si postupem času vybral. Přímým důsledkem přírodních bariér je i fakt, že Hlína a Silůvky nemají přímé silniční spojení.

Využití pršticko-silůveckého svazku cest ukazuje na někdejší důležitost tranzitu zá-pad-východ přes Hlínskou vrchovinu. Jak prštické, tak silůvecké spojení v tomto smyslu obec Hlínu míjelo a k větvení docházelo v lese pod Kajmonkou.

Druhým zjištěným svazkem cest je Tuřanka, která s sebou nese výjimečnost poutního cestování, zcela zvláštního typu přepravy, který se z naší krajiny téměř vytratil.

Pro oba systémy cest jsou příznačné četné stopy kolejí a úvozů v lese a naopak ztrace-né relikty cest v polích (rozorané úvozy a strže po úvozech nad Silůvkami).

Uvidíme, do jaké míry bude situace podobná mezi Hlínou a Moravskými Bránicemi, kam se vypravíme příště.

Dušan ADAM, Ivančice

Autor děkuje Ing. Janu Vondrovi z Brna za poskytnutí sady šikmých leteckých snímků z prostoru Silůvek a Hlíny (pořízeno 1. 10. 2015) a rovněž Radku Neužilovi ze Silůvek za dobové fotografie a cenné informace k historii obce.


Použitá literaturaGeoportál Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního © ČÚZK, http://geoportal.cuzk.cz.Javorová H. (2011): K poutní tradici v Tuřanech ve 20. století. Magisterská diplomová práce. Masary-

kova univerzita v Brně, Pedagogická fakulta, Katedra historie. 75 s.Kratochvíl A. (1904): Vlastivěda moravská. Místopis Moravy. Brněnský kraj. Ivančický okres. Musejní

spolek v Brně, s. 25, 325–326.Ligocká M. (2009): Současné poutě do Tuřan. Průběh a motivace. Bakalářská diplomová práce. Masa-

rykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie. 41 s.Kučera Z. a kol. (2012): Katolická poutní místa v Česku na počátku 21. století podle konání poutě

během kalendářního roku. Mapa a doprovodný text k mapě. Nakladatelství P3K Praha.Walter V. (2005): Mapa Brna a okolí 1 : 14 400 z roku 1839. (Umgebung von Brünn) CD-ROM.Zoufalý J. (2009): Kříž rodiny Škorpíkovy z roku 1880 u cesty Tuřanky nad nádražím směrem k Hlíně.

Olej na sololitu, 40 × 60 cm. Pietní a pozoruhodná místa v Silůvkách a nejbližším okolí. Ka-lendář obce Silůvky pro rok 2010 (měsíc leden).


Povídání o bylinkách JMELÍ BÍLÉ

Jmelí bílé roste v korunách některých druhů stromů. Je to stálezelený polocizopadný keřík až 80 cm vysoký, s dvojicemi tlustě kožovitých neo-padavých listů na zelených větévkách. Je dvoudo-mý, žlutavé samčí a samičí květy vyrůstají na růz-ných jedincích, rozkvétají mezi únorem a dubnem. V říjnu se ze samičích květů vytvoří bílé nebo na-žloutlé bobulovité plody dozrávající až v prosinci. Jmelí bílé si lze splést s ochmetem (Lorantbus), je-hož plody jsou žluté, větvičky tmavé a listy na zimu opadávají.

Jmelí roste na listnatých i jehličnatých stro-mech. U nás se hojně vyskytuje v parcích, v lesích, ale i v zahradách.

Sbíraná část: Větévky s listem. Nejlepší je jmelí z jabloně, hlohu, dubu a borovic. Jmelí z topolu ne-sbírejte. Pozor, plody jmelí jsou jedovaté!

Sběr a sušení: Pro léčebné účely se jmelí sbírá na začátku zimy, od konce listopadu a v prosinci, nebo v první polovině března, nejlépe v dopoled-ních hodinách za slunečného dne.

Užití: Jmelí obsahuje skupinu látek, které snižují vysoký krevní tlak, rozšiřují vlasečnice a pů-sobí příznivě na srdeční činnost a vylučování. Při vodnatelnosti působí močopudně. Tiší bolesti hlavy způsobené vysokým krevním tlakem. Dr. Rudolf Steiner upravil homeopaticky jmelí, tak-že působí proti rakovině a používá se dodnes v alternativní medicíně pod názvem Iscador. Jmelí rovněž prospívá při revmatizmu, působí proti skleróze, uklidňuje nervový systém a podává se i v klimakteriu při návalech horkosti.

ReceptyČaj: Dvě čajové lžičky sušeného jmelí (bez bobulí!!!) přelijte 250 ml vřelé vody, zakryté 15 mi-nut vyluhujte a pak sceďte. Pijte 3× denně při vysokém krevním tlaku, na uklidnění nervového systému, při klimakterických návalech horkosti, revmatismu.

Tinktura: Čerstvě nasekané jmelí (nebo sušené z lékárny) nasypeme do vhodné nádoby se ši-rokým hrdlem a dobrým uzávěrem. Zalijeme jej čistým lihem nebo bezbarvou pálenkou např. vodkou, aby bylo jmelí dobře potopené. Necháme jej na tmavém místě vylouhovat minimálně 6-8 týdnů, občas protřepeme. Poté roztok přecedíme, vymačkáme, necháme několik dní usadit a pečlivě slijeme nebo odsajeme hadičkou. Tinkturu užíváme dlouhodobě 15–20 kapek, ne více, ve sklenici vody (0,3l) naplněné do poloviny, dvakrát až třikrát denně.

Víno: Víno ze jmelí pomáhá proti skleróze a také reguluje krevní tlak. Potřebujeme na něj na-drobno nařezané jmelí, které přelijeme 1 litrem bílého muškátového vína. Necháme v temnu 10 dní louhovat. Poté víno přecedíme a pijeme 2× denně před jídlem.


BEZ ČERNÝKeř nebo malý strom až 8 m vysoký, s takřka

kulovitou koruno a velkými lichozpeřenými listy, které po rozemnutí páchnou. Kvete od května do června žlutavě bílými, nepříjemně vonnými květy seskupenými do plochých květenství. Plody (bez-inky) jsou kulovité peckovičky, ve zralosti v září a říjnu) černé, plné tmavě fialové šťávy, vyrůstající na červených stopkách a stěsnané do hustých plo-denství. Nezralé, syrové nebo nedostatečně uvaře-né plody vyvolávají zvracení.

Bez černý je rozšířen téměř po celé Evropě. U nás roste hojně u plotů, na pustých a zanedba-ných místech, na okrajích lesů, v křovinách, na ru-mištích, kulturní odrůdy se pěstují.

Sbíraná část: Květ a plod.

Sběr a sušení: Květy se sbírají před úplným roz-vinutím, a to za slunečného dne. Suší se na sítech ve stínu pokud možno rychle. Teplota při umělém sušení nesmí přesáhnout 40 stupňů. Plod se sbírá v úplné zralosti, suší se jako květ.

Užití: Květy se užívají ke snížení horečky a při různých zánětech spojených s horečkou. Působí potopudně při nachlazení, podporují vykašlávání, též tvorbu mateřského mléka. Jsou močopud-né, zpevňují cévní stavy, kde působí jako analgetikum a protizánětlivě. Podávejte je při bolestech trojklaného nervu, kloubů, páteře (ischiasu). Při těchto bolestech se doporučuje odvar z plodů nebo sirup.

Zdravotní rizika: Čerstvé plody se dle některých uvedených pramenů nedoporučuje konzumo-vat, protože mají projímavé účinky; tepelná úprava či sušení škodlivé látky neutralizuje. Květy a plody se vnitřně používají s úspěchem celá staletí k léčebným účelům, k přípravě čajů, vín a li-kérů. Kůra a listy se v minulosti občas doporučovaly zevně k obkladům při revmatismu a jako protikřečový prostředek. Odvar z listů hubí hmyz. Listy a kůra jsou v některých pramenech uváděny jako poněkud jedovaté; vzhledem k tomu, že obsahují silné účinné látky glykosid sam-bucinigrin a alkaloid sambucin, nelze doporučit vnitřní užívání listů a kůry. Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem, ošklivostí a celkovou slabostí. Podobné příznaky se mohou dostavit i po požití syrových plodů ve větším množství. V potravinářství se používají především bobule - bezinky. Šťáva lisovaná z plodů se používá jako potravinářské bar-vivo. Pecek zbavená dřeň jako náhražka dražšího ovoce především do směsí. Nezastupitelnou úlohu mají i při výrobě likérů. Pro tyto účely se bezinky částečně vykupují i pěstují.

• V domácí kuchyni - Květenství je možné máčet v těstíčku a smažit podobně jako květák - po-chutina se nazývá kosmatice. Z květů se dá připravit Bezová šťáva nebo kvašením osvěžující limonáda.


RECEPTY aneb dobroty pro vásVánoční sušenkyIngredience: 350 g hladké mouky 2 lžičky prášku do pečiva 120 g moučkového cukru 1 lžička vanilkového cukru 150 g tuku (máslo, hera, použila jsem smetol) 1 celé vejce 1 žloutekPostup: Na vále smícháme mouku s práškem do pečiva a cukrem. Do důlku vložíme 1 celé vejce a 1 žloutek. Přidáme na kousky pokrájený tuk a rukama vypracujeme hladké těsto. Necháme je hodinu odpočinout v ledničce.

Těsto rozválíme na tloušťku asi 3 mm a vykrájíme sušenky libovolných tvarů.

Je možné z nich vyrobit i sirup. Ze sušených léčivý čaj. Z bezinek se vyrábí sirup, marmeláda, likéry i víno. Bezové víno má výbornou chuť a vůni. Je též využíváno jako chuťové korigens.

• Ve farmacii - Moderní farmaceutický průmysl má zájem hlavně o květy. Pro tyto účely se sušené květy vykupují. Květy se sbírají za suchého počasí nejlépe před jejich úplným rozvitím. Suší se co možná nejrychleji ve stínu a ukládají se v suchu, aby nezhnědly.

• V lidovém léčitelství. Všechny části rostliny mají léčivé účinky. Sbírá se květ, list, bobule a kůra, a to v červnu a červenci, bobule v říjnu a listopadu.

V minulosti se bezem léčilo snad téměř všechno. Výhonky bezu se používaly na zmírnění bolesti zubů, mladé lístky smíchané s ječnou moukou léčily popáleniny a přikládaly se též na rány způsobené pokousáním vzteklého psa. Práškem z rozemletých suchých listů se zastavovalo krvácení z nosu.

• Mystické užití. Pro své léčivé účinky kdysi dostávali novomanželé jednu rostlinku svatebním darem.

Bez dříve lidé vysazovali v blízkosti obydlí a chlévů, protože věřili, že zahání dobytčí mor.

• Šťáva lisovaná z plodů se používala na barvení látky, protože má intenzivní tmavěčervenou barvu.

• Na Slovensku je bezové dřevo významnou surovinou pro výrobu tradičních hudebních ná-strojů – fujar a i na výrobu různých píšťalek. V neposlední řadě se ukazuje být dřevo bezu čer-ného v našich končinách vhodné na výrobu hudebního nástroje didgeridoo, a to technologií klasického ručního vrtání.

• V zahradnictví jsou používány okrasné kultivary ‚Madona‘ a ‚Black Beauty‘.

Recept: Bezinkový sirup – ke kilogramu bezinkových plodů přilijte čtvrt litru vody a pomalu vařte 15 minut. Přepasírujte přes síto a do získané šťávy přidejte půl kila cukru a ještě 10 minut povařte. Horkou šťávu slijte do tmavých lahví a rychle zazátkujte. Nechte pomalu vychladnout. Pijte 3x denně jednu polévkovou lžíci sirupu zředěnou vodou.

Zdroj: www.bylinkopedie.cz, www.wikipedie.cz, www.bylinky.eu


Naskládáme je na plech s papírem na pečení a pečeme při 170 °C 7–8 minut.1 dávka – 3 plechy

_______________

Šlehačkové perníčkyIngredience: 500 g hladké mouky 1 lžíce sody 2 menší vejce 150 g medu 150 g moučkového cukru 100 ml smetany ke šlehání 2 lžíce perníkového koření 1 vejce na potření, mandle, ořechyPostup: V míse důkladně rozmícháme celá vejce s medem a cukrem. Vmícháme sodu, koření a smetanu.

Po částech vmícháváme prosátou mouku. Až je těsto tak husté, že se špatně míchá, vyklopíme ho na pomoučený vál a rukama zpracujeme měkké hladké těsto. Mouku zapracováváme podle potřeby, není třeba použít ji všechnu.

Hotové těsto zabalíme do fólie a necháme 1–2 dny uležet.Na pomoučené ploše těsto po částech rozválíme a vykrajujeme libovolné tvary. Na plechu vylo-

ženém papírem na pečení potřeme rozšlehaným vejcem a přilepíme ořech nebo mandli.Pečeme při 200 °C 5–6 minut.

_______________

Košíčky s karamelemIngredience:těsto: 250 g hladké mouky 50 g moučkového cukru 110 g tuku nebo másla 2 žloutky 1 vanilkový cukrkrém: 300 g másla 1 plechovka zkaramelizovaného Salkana dokončení: nastrouhaná čokoláda lískové oříškyPostup: Z uvedených surovin zpracujeme hladké těsto a necháme 2 hodiny odpočinout v chladu.Z těsta tvoříme kuličky, každou lehce omoučíme a vtlačíme do košíčku.

Pečeme při 170 °C asi 8 minut.Změklé máslo našleháme do pěny. Pak po lžících vešleháme Salko (musí mít stejnou teplotu

jako máslo, jinak se krém srazí).Vychladlé košíčky plníme krémem, doprostřed vtlačíme lískový oříšek a posypeme nastrouha-

nou čokoládou._______________

Španělské větry s mandlemiIngredience: 6 bílků 300 g moučkového cukru nastrouhaná kůra z půlky citronu


100–150 g posekaných mandlíPostup: Z bílků ušleháme tuhý sníh, během šlehání můžeme přidat asi dvě lžíce prosátého cukru.

Do tuhého sněhu zamícháme kůru, zbytek cukru a mandle.Lžičkou nabíráme a na plech vyložený papírem na pečení klademe malé hromádky.Vložíme do trouby vyhřáté na cca 110 °C a sušíme přibližně hodinu, do lehkého zhnědnutí.Hotové necháme vychladnout na mřížce.Uchováváme v suchu.

_______________

Tvarohové miništoličkyIngredience: 150 g hladké mouky 100 g měkkého tvarohu 50 g moučkového cukru 50 g rozpuštěného másla 50 g rozinek 1 lžička skořice 1 lžička prášku do pečiva 2 lžíce sekaných mandlí 1 lžíce strouhané pomerančové kůry rum na zalití rozinekdále: máslo a moučkový cukrPostup: Do misky dáme tvaroh, cukr, kůru, máslo a promícháme. Přidáme mouku s práškem do pečiva, skořici, rozinky namočené v rumu, mandle a vypracujeme těsto. Rozpůlíme a z každé půlky vyválíme dlouhého „hada“. Přejedeme ho válečkem, aby se zploštil, nakrájíme na malé kousky a přehnutím vytvoříme štoličky. Upečeme při 200 °C, cca 15 minut, dorůžova. Ještě teplé namáčíme po jedné do rozpuštěného másla a obalujeme v moučkovém cukru. Uložíme do krabice, nejlepší jsou za tři dny (říkal pan Babica, u nás asi tak dlouho nevydrží).

_______________

Vánoční kapr bez smaženíIngredience: 4–6 porcí kapra sůl citronová šťáva hořčice 3 lžíce hladké mouky 3 lžíce strouhanky 3 lžičky koření na ryby 5 lžic drcených mandlí trochu olejePostup: Omyté a osušené porce kapra ze všech stran osolíme a pokapeme citronovou šťávou. Ne-cháme půl hodiny až hodinu v chladu odležet. Pak znovu osušíme a lehce potřeme hořčicí. Smí-cháme mouku, strouhanku, koření a mandle. V této směsi obalíme porce kapra, dobře přitlačíme. Pekáč vyložíme papírem na pečení, papír potřeme olejem, naskládáme na něj rybu a každou porci pokapeme asi půl lžičkou oleje. Vložíme do trouby vyhřáté na 200–210 °C. Pečeme asi 40 minut, během pečení občas otočíme, aby se rovnoměrně opekl ze všech stran. Podáváme s bramborovým salátem.

_______________


Cizrnové karíIngredience: 2 lžíce slunečnicového oleje 1 lžička kmínu 1–2 červené chilli papričky 1 malý svitek skořice 1 bobkový list 1 cibule 0,5 lžičky kurkumy sůl mletý pepř 2 stroužky česneku 400 g uvařené cizrny (je to cca 200 g syrové) 1 lžička mleté papriky 1 lžička sušené bazalky 2–3 rajčata čerstvé lístky bazalky na posypáníPostup: Cizrnu namočíme minimálně na 12 hodin do studené vody. Další den ji uvaříme doměkka.

Papričky zbavíme semeníku a posekáme najemno. Najemno pokrájíme i cibuli a česnek. Rajča-ta spaříme, oloupeme a nakrájíme na kostičky.

Na větší pánvi rozpálíme olej. Vsypeme kmín, bobkový list, skořici a papričky. Krátce opečeme dokud nezačne kmín praskat.

Přidáme cibuli, kurkumu, špetku soli a opékáme za stálého míchání další dvě minuty. Přidáme česnek, mícháme a po dalších 4–5 minutách přisypeme cizrnu, papriku, pepř a suše-

nou bazalku. Dobře promícháme.Nakonec vmícháme rajčata a necháme prohřát.Na talíři posypeme čerstvou bazalkou a podáváme s pečivem.

_______________

Fazole na způsob svíčkovéIngredience: 400 g velkých bílých fazolí 300 g kořenové zeleniny (mrkev, petržel, celer) 2 lžíce oleje 2 lžíce másla 80 g anglické slaniny 2 cibule 5 kuliček nového koření 3 bobkové listy 1 lžička tymiánu 250 ml smetany na vaření 2 lžíce hladké mouky 2 lžíce octa 1 lžička cukru sůl mletý pepřPostup: Přebrané fazole opereme, zalijeme vodou a necháme přes noc nabobtnat.

Druhý den vyměníme vodu za čerstvou, přidáme nové koření, bobkové listy, tymián a fazole dáme vařit.


Slaninu a cibuli pokrájíme na drobné kostičky, zeleninu nastrouháme nahrubo nebo nakrá-jíme na nudličky (případně použijeme mraženou).

V kastrolu zahřejeme olej s máslem, přidáme slaninu s cibulí a za častého míchání osmažíme dozlatova.

Přisypeme zeleninu a všechno společně smažíme do změknutí zeleniny.Téměř měkké fazole scedíme a přidáme do kastrolu k zeleninovému základu. Podlijeme čás-

tí vývaru z fazolí. Ve smetaně rozkvedláme mouku a přes sítko nalijeme k fazolím. Přidáme cukr, všechno promícháme a pod pokličkou vaříme do úplného změknutí. Ke konci vaření osolíme, opepříme a okyselíme podle chuti.

Podáváme s noky nebo pečivem.Zdroj: maminčiny recepty.cz

• sobota 26. prosince 2015 – Turnaj neregistrovaných ve stolním tenise, 10.00 hod., orlovna Silůvky.

• sobota 9. ledna 2016–neděle 31. ledna 2016 – Výstava 95 let skautingu, Památník A. Muchy Ivančice.

• sobota 9. ledna 2016 – 37. ročník zimního závodu dvojic „Zimní stopou okolo Silů-vek“, 9.00 hod., sokolovna Silůvky.

• sobota 9. ledna 2016 – Myslivecký ples, Mělčany.• sobota 9. ledna 2016 – Farní ples, Oslavany.• sobota 16. ledna 2016 – Maškarní ples pro dospělé, Dolní Kounice.• sobota 16. ledna 2016 – Myslivecký ples, Mělčany.• sobota 16. ledna 2016 – I. Sokolský ples, Padochov.• sobota 23. ledna 2016 – Orelský ples, orlovna Silůvky.• pátek 29. ledna 2016 – Myslivecký ples (Myslivecké sdružení Moravské Bránice-Hlí-

na), Moravské Bránice.• pátek 29. ledna 2016 – Rybářský ples, Oslavany.• sobota 6. února 2016 – Maškarní ostatky, Moravské Bránice.• sobota 6. února 2016 – Zimní prodejní výstava drobného zvířectva, ZO ČSCH Mo-

ravské Bránice.• sobota 13. února 2016 – 8. sportovní bál, Dolní Kounice.• sobota 13. února 2016 – Maškarní ostatky, sokolovna Silůvky.• pátek 19. února 2016 – Reprezentační ples města Oslavany, Oslavany.• sobota 20. února 2016 – Turnaj v pingpongu, Mělčany.• sobota 20. února 2016 – II. Sokolský ples, Padochov.• sobota 5. března 2016 – Ochutnávka vín, Moravské Bránice.• pátek 11. března 2016 – Rockový ples, Oslavany.• sobota 12. března 2016 – Ples města Dolní Kounice, Dolní Kounice.


ZÁVĚREČNÉ SLOVO

Milí čtenáři,dobu adventní a dobu Vánoc mám moc ráda už od dětství. Doma to vonělo

vanilkovými rohlíčky a na balkóně čekal na své ozdobení vánoční smrček nebo borovice. Jako děti jsme vždy s rychlostí hltaly štědrovečerní večeři, abychom mohly co nej-rychleji jít ke stromečku a podívat se, jestli nám Ježíšek splnil alespoň nějaké přání. Naši nedočkavost většinou prodlužovala babička, která u nás byla občas na Štědrý den, když si ještě přidala porci smaženého kapra a s gustem a hlavně dlouho si ji vychutnávala….

Pro křesťany jsou Vánoce svátkem, kdy přichází na svět Boží syn v podobě chudého ne-mluvněte narozeného v Betlémě. Bůh se stává člověkem a tím nám propůjčuje podíl na svém božství. Když Král nebes na sebe mohl přijmout podobu chudáka, chudák se tak může stát králem. Možná bychom se proto o Vánocích měli chovat královsky. Jako dobrý moudrý král. Velkoryse, laskavě, se srdcem na dlani. Staňme se v době Vánoc opravdovými velmoži srdce a lásky. Možná se nám to docela nepodaří. Možná jenom na malou chvilku. Ale i ta chvilka stojí za to. (zdroj Monika Mochová 2006, www.rodina.cz)

Dnem 21. prosincem nám začíná zimní slunovrat, doba, kdy se dříve stmívá a později rozednívá. Naši předkové v době zimního slunovratu nemohli pracovat na polích a byli nu-ceni k mírnějšímu tempu. Lidé se proto více sbližovali a sdíleli se navzájem. Zkusme se třeba letos o Vánocích poučit a inspirovat těmi dobrými věcmi, které naši předkové dělali…

Přejeme vám všem krásné Vánoce a šťastné vykročení do nového roku 2016:Kamila Veselá, Gábina Nosková a Radek Neužil

Jan Skácel

Neboj se, až po tvém boku budu usínat,pod černým bezem propadat se zpátky,

aby mne zadrželjeden den dětství mého,

abych se vrátila v ruce držel růži,

abys mne potkávala znova zasněného.

Neboj se, jsou takové prosté věcina lidský rozkaz, gesto z Beethovena,za kterých vojáci přiloží housle k líci

a z nebe padá růže potrefená.

HLÍNSKÉ ROZHLEDY, číslo 4 (28), ročník 7, prosinec 2015. • Zdarma pro občany Hlíny. Náklad 200 výtisků. • Vydává Obec Hlína, IČO 00488135, Hlína 19, 664 91 Ivančice, tel.: 546 421 129, fax: 546 410 205, e-mail: [email protected], http://www.obec-hlina.cz/ • Redakční rada ve

složení: Kamila Veselá (Cidlina), Gabriela Nosková (Hlína). • Grafická úprava: Radek Neužil (Silůvky). • Jazyková korektura: Jana Neužilová (Silůvky). • Tisk: Tiskárna 7 s. r. o., Dolní Kounice. • Uzávěrka příspěvků, námětů a nápadů pro příští číslo nejpozději do 20. února 2016 písemně na adresu Obecního úřadu, elektronicky na e-mail: [email protected]. • Registrováno pod číslem MK ČR E 19360. • Periodický tisk územního samosprávního celku.

Toto číslo vychází 15. prosince 2015.


Franziskaschacht R. B. G. Padochau 49Černobílá pohlednice vydána kolem roku 1910 neznámým vydavatelem nám přibli-

žuje nejbližší okolí šachty Františka v Padochově.Důl Františka byl zaražen v roce 1848. V roce 1904 byla postavena železná konstrukce

těžní věže, v roce 1910 důl spojen dopravní lanovkou s dolem Simson (ve Zbýšově), kam byla dopravována část vytěženého uhlí k úpravě a nakládání. Po dokončení moderniza-ce dolu Kukla (v Oslavanech) se stala šachta Františka větrní jámou. Uhlí se těžilo jen v případě vyšší potřeby těžby uhlí pro elektrárnu Oslavany, k tomuto účelu sloužila visutá Bleichertova lanová dráha. Po rozhodnutí vybudovat centrální šachtu Jindřich II (ve Zbý-šově) byla v roce 1964 zahájena rekonstrukce jámy. Jáma byla prohloubena, zrekonstru-ovány byly i povrchové objekty pro splnění parametrů větrání z hloubek až 1 500 metrů pro jámu Jindřich II.

16. prosince 1991 se započalo se zásypem jámy. Jáma Františka byla prvním likvido-vaným důlním dílem v revíru. 11. ledna 1992 byl zásyp jámy ukončen. Těžní věž posta-vená v 60. letech 20. století při celkové rekonstrukci areálu byla odstřelena v roce 1997. Maximální dopravní hloubka činila 861,15 m.

Pozdrav z Hliny u Ivančic 48Jedná se o černobílou variantu pohlednice, kterou jsme si představili v barevném pro-

vedení ve zpravodaji č. 3 (15), ročník 4, září 2012.Čtyřokénkovou pohlednici vydal obchodník Jan Průša po roce 1900. Pohlednici zpra-

coval a vytiskl litograf a tiskař Lambert Klabusay v Holešově.V jednotlivých okénkách pohlednice nalezneme pohled na horní část návsi se školou

a kostelem, obchod Jana Průše, začátek ulice Křenová a náves.Fialový přítisk na této černo-

bílé pohlednici nás informuje o tom, že obec spadá pod poštu v Ivančicích, patří do okresu Ivan-čice a žije zde v době jejího vydá-ní 282 obyvatel v 54 domech.

Pohlednice napsána E. Rudou z Hlíny čp. 18 je adresována Ma-rice Čechové do Brna. Je opatře-na běžnou výplatní pětihaléřovou Rakousko-uherskou známkou a oražena razítkem poštovního úřadu v Ivančicích.


Spol

ečná

foto

grafi

e ob

čánk

ů se

svým

i rod

iči,

29. l

isto

padu

201

5.zl

eva:

Julin

ka K

ando

vá, K

ateř

ina

Kand

ová,

Vla

stim

il Ka

nda,

Lili

ana

Kand

ová,

D

avid

Cha

loup

ka, K

atka

Cha

loup

ková

, Kat

eřin

a Ch

alou

pkov

á, B

arbo

rka

Chal

oupk

ová,

Luc

inka

Cha

loup

ková

Pozdrav z Hliny u Ivančic, vydal Jan Průša, Hlína,Tisk Lambert Klabusay, Holešov, formát 140 × 88 mm, po roce 1900.

Franziskaschacht R. B. G. Padochau, neznámý vydavatel, formát 137 × 89 mm, kolem roku 1910.

Date post:	04-Aug-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

číslo 4 (28) prosinec 2015 ročník 7 :// · 2016-01-26 · − máme sice pro koho a pro co...

Documents