SLOVANÉ – STOPY PŘEDKŮ

O Moravě v 6.–10. století

Moravské zemské muzeum, Brno 2017

SLOVANÉ – STOPY PŘEDKŮ

O Moravě v 6.–10. století

Luděk Galuška

4

© Text: Luděk Galuška© Moravské zemské muzeum, 2017

ISBN 978-80-7028-488-9

Předložená kniha vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování na dlouhodobýkoncepční rozvoj výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (DKRVO, MK000094862).

Recenzovali: Doc. PhDr. Pavel Kouřil, CSc., Doc. PhDr. Jozef Zábojník, CSc.

Obsah

Úvodní slovo  ......................................................................................................................................... 8

1. O SLOVANSKÉM DÁVNOVĚKU .............................................................................................. 111. 1. KRÁTCE O ETNOGENEZI SLOVANŮ ........................................................................... 11 1. 2. SOUDOBÉ PÍSEMNICTVÍ O PRVNÍCH SLOVANECH .............................................. 14

2. O DĚJINÁCH NA MORAVĚ V 5.–6. STOLETÍ ...................................................................... 172. 1. POSLEDNÍ GERMÁNI ........................................................................................................ 172. 2. PRVNÍ SLOVANÉ.................................................................................................................. 18

3. O ŽIVOTĚ NA SLOVANSKÉ VESNICI .................................................................................... 233. 1. PŘÍRODNÍ PROSTŘEDÍ...................................................................................................... 233. 2. SÍDLIšTě ............................................................................................................................... 243. 3. OBYDLÍ ................................................................................................................................. 29

3. 3. 1. Zemnice........................................................................................................................ 293. 3. 2. Povrchový dům .......................................................................................................... 313. 3. 3. Interiér obydlí a jeho výbava .................................................................................... 35

3. 4. OBŽIVA NA POLI, V SADě, VINICI A V LESE ............................................................. 403. 4. 1. Zemědělství ................................................................................................................. 413. 4. 2. Ovocnářství a vinařství ............................................................................................. 44

3. 5. OBŽIVA CHOVEM A LOVEM ZVěŘE ............................................................................ 483. 5. 1. Chov zvěře ................................................................................................................... 483. 5. 2. Lov divoké zvěře ......................................................................................................... 523. 5. 3. Rybolov ........................................................................................................................ 55

3. 6. STRAVA A JEJÍ PŘÍPRAVA ................................................................................................. 593. 6. 1. Potraviny rostlinného původu .................................................................................. 613. 6. 2. Potraviny živočišného původu a tekutiny ............................................................... 62

3. 7. PODOMÁCKÁ MALOVÝROBA ....................................................................................... 64

Slované – stopy předků

5

4. O DĚJINÁCH NA MORAVĚ V 7.–8. STOLETÍ ...................................................................... 734. 1. AVAŘI, SLOVANÉ A FRANKOVÉ .................................................................................... 734. 2. SPOLEČENSKÉ POMěRY .................................................................................................. 804. 3. PRVNÍ HRAZENÁ SÍDLIšTě ............................................................................................ 85

5. O DUCHOVNU SLOVANŮ......................................................................................................... 935. 1. POHANSKÉ NÁBOŽENSTVÍ ............................................................................................ 93

5. 1. 1. Bohové a jejich svatyně .............................................................................................. 935. 1. 2. Duchové a démoni, posvátné rostliny a zvířata ..................................................... 985. 1. 3. Kněží, čarodějové a jejich praktiky ........................................................................ 101

5. 2. SLAVNOSTI A LIDOVÉ ZVYKY ..................................................................................... 104 5. 2. 1. Všelidové roční svátky a slavnosti ........................................................................ 104 5. 2. 2. Člověk a významné dny jeho života ....................................................................... 108

5. 3. SMRT A ŽÁROVÝ POHŘEBNÍ RITUS........................................................................... 110 5. 3. 1. Smrt a následující tři dny ........................................................................................ 1105. 3. 2. Morava v žáru pohřebních hranic ......................................................................... 113

6. O DĚJINÁCH NA MORAVĚ V 9. STOLETÍ .......................................................................... 1176. 1. VZNIK STÁTU A CÍRKVE A BOJ MORAVANŮ ZA NEZÁVISLOST....................... 117 6. 2. „HÉ MEGALÉ MORABIA“ – VELKÁ MORAVA .......................................................... 125

7. O ŽIVOTĚ V MOCENSKÝCH CENTRECH A NA HRADISKÁCH ................................ 1337. 1. HRADISKA A MOCENSKÁ CENTRA ........................................................................... 133

7. 1. 1. Vývoj a členění .......................................................................................................... 1337. 1. 2. Opevnění a zástavba ................................................................................................ 1447. 1. 3. Sídla velmožů a knížat a obydlí prostého lidu ...................................................... 150

7. 2. PANOVNÍK, VELMOŽI A TI OSTATNÍ......................................................................... 1557. 2. 1. Diferenciace společnosti ......................................................................................... 1557. 2. 2. Oděv a kroj ............................................................................................................... 1677. 2. 3. Fyzický vzhled, zdravotní stav a hygiena .............................................................. 172

7. 3. BOJOVNÍCI – DRUŽINÍCI A BRANNÁ HOTOVOST ............................................... 1757. 3. 1. Skladba ozbrojených složek, jejich výzbroj a výstroj ........................................... 1767. 3. 2. Strategie a taktika ..................................................................................................... 181

6

7. 4. SPECIALIZOVANÍ VÝROBCI A ŘEMESLNÍCI ........................................................... 1847. 4. 1. Hutníci, kováři a klenotníci .................................................................................... 1857. 4. 2. Zpracovatelé dřeva, parohu, kamene a hlíny ........................................................ 1917. 4. 3. Organizovanost a úroveň specializované výroby ................................................. 195

7. 5. KUPCI, PRODEJCI A LID SMěŇUJÍCÍ ......................................................................... 1987. 5. 1. Na trzích Moravanů ................................................................................................. 1987. 5. 2. Dálkové cesty a importované zboží ....................................................................... 2017. 5. 3. Kupci, obchod a exportované zboží ...................................................................... 207

8. O KŘESŤANSTVÍ NA MORAVĚ  ............................................................................................ 2138. 1. KŘESŤANSTVÍ A JEHO PRAXE V BěŽNÉM ŽIVOTě .............................................. 214

8. 1. 1. V době učitelů z Bavor, Vlach a Němec  ................................................................ 2148. 1. 2. V době byzantské misie a Metodějova arcibiskupství  ......................................... 216

8. 2. CÍRKEVNÍ ORGANIZACE A JEJÍ PŘEDSTAVITELÉ ................................................. 2248. 2. 1. Vývoj církevní organizace a její ústředí ................................................................ 2248. 2. 2. Klerici  ........................................................................................................................ 230

8. 3. KŘESŤANSTVÍ V ARCHEOLOGICKÝCH PRAMENECH......................................... 2338. 3. 1. Církevní architektura .............................................................................................. 2338. 3. 2. Hroby a předměty křesťanského charakteru ......................................................... 243

9. O KONCI VELKÉ MORAVY .................................................................................................... 2579. 1. ZÁNIK VELKÉ MORAVY V PÍSEMNÝCH PRAMENECH ....................................... 2579. 2. PŘELOM 9. A 10. STOLETÍ OČIMA ARCHEOLOGA A JEDNA HYPOTÉZA ...... 259

Slovo na závěr ................................................................................................................................... 268

Zusammenfassung ............................................................................................................................ 270Summary ............................................................................................................................................ 272O autorovi .......................................................................................................................................... 274Prameny a literatura ......................................................................................................................... 277

Slované – stopy předků

7

Úvodní slovo

Když se v roce 2004 otevřely brány archeologického skanzenu v Modré u Velehradu, vyvstala

potřeba publikace, která by návštěvníkům odpověděla na jejich časté dotazy, týkající se otázek

praktického života i smrti starých Slovanů a lidí Velké Moravy. Tak vznikla kniha „Slované –

doteky předků. O životě na Moravě v 6.–10. století“ (2004). Stala se nejen dobrým průvodcem

modranského archeoskanzenu a rukovětí členů skupin „živé historie“, ale i vyhledávanou učeb-

nicí studentů archeologie a historických oborů. V souvislosti s ní stojí za zmínku slova jednoho

z návštěvníků Modré, jenž řekl, že před spaním běžně vydrží u knížky asi tak 10 minut, avšak

u „Slovanů“ prý až půl hodiny… Kniha se brzy vyprodala, ovšem zájem o ni a všetečné dotazy

zůstaly. A tak je zde druhá kniha s velmi podobným názvem „Slované – stopy předků. O Mo-

ravě v 6.–10. století“. I ona se snaží odpovědět na otázky života a smrti našich raně středověkých

8

předchůdců, zabývá se jejich duchovnem, materiální kulturou, řemeslem, obchodem, vojen-

stvím, stejně jako tradičním „pohanským“ náboženstvím a počátky christianizace, tedy křes-

ťanstvím. To vše na pozadí dějinného příběhu, jenž začíná příchodem Slovanů do střední

Evropy a končí zánikem Velké Moravy v prvním decéniu 10. století. Nemalá část původních

textů zůstala zachována i v právě předkládané knize, případně byla upravena, nicméně objevují

se v ní také pasáže zcela nové, reflektující výsledky aktuálních archeologických výzkumů a mo-

derních přírodovědných metod. Ruku v ruce s tím se v knize nově uplatňují odkazy na odbor-

nou literaturu, jež mohou být poznání chtivému zájemci o ten který problém raných dějin

Moravy dobrým vodítkem k proniknutí do jeho nitra. Zachovány v ní naopak zůstaly četné

původní kresebné a fotografické přílohy, k nimž ještě přibyly obrázky nových archeologických

nálezů, vyobrazení skvostných velkomoravských šperků ve výrazně lepší kvalitě, nebo záběry

přibližující dávný život lidí prostřednictvím aktivit skupin „živé historie“. A tak snad i ti, kteří

si chtějí v knize jen listovat, zůstanou a ponoří se do čtení. Pozoruhodný příběh Moravy jako

součást raně středověkých dějin centrální Evropy si to bezesporu zaslouží.

Luděk Galuška

Slované – stopy předků

9

O SLOVANSKÉM DÁVNOVĚKU

1. 1. KRÁTCE O ETNOGENEZI SLOVANŮ

„…po mnoha letech se Slované usadili na Dunaji, kde nyní je země uherská a bulharská. A tito Slované se rozešlipo zemi a nazvali se jmény podle toho, kde se usadili, na kterém místě. Tak například jedni, když přišli, usadilise na řece jménem Morava, i nazvali se Moravany a jiní se nazvali Čechy.“

Těmito slovy vyjádřil mnich Nestor z kyjevského pečerského kláštera jako jeden z prvních svůj názor napůvod Slovanů. Nestorovu verzi o pravlasti a rozchodu Slovanů do nových sídel z jeho díla nazvaného Povesťvremennych let, vzniklého okolo roku 1113, přejali později mnozí další středověcí kronikáři, například v Če-chách takřečený Dalimil.1

Bádání o etnogenezi Slovanů prošlo od Nestora a Dalimila po současnost mnoha peripetiemi.2 Základníotázkou pro většinu badatelů bylo a je dodnes, zda Slované „od nepaměti“ sídlili na územích, která obývajíi v současnosti, nebo zda kdysi existovala jedna společná slovanská pravlast, z níž se jejich rody rozešly po ev-ropském kontinentu do míst, kde žijí dnes. K první možnosti se přiklánějí tzv. autochtonisté, mezi nimiž figu-rují jak někteří archeologové, tak i historici a lingvisté, jazykovědci. Vycházejí z přesvědčení, že se Slované naúzemí jimi v současnosti obývaném vyvíjejí nepřetržitě už 5 000 let.3 Jejich objevení se v Evropě kladou dosouvislosti s příchodem prvních Indoevropanů v závěru eneolitu, tedy někdy na sklonku 3. tisíciletí př. n. le-topočtem. Většina badatelů ovšem zastává migrační teorii a dokazuje, že na převážnou část území, která dnesobývají moderní národy Slovanů, přišli jejich předkové z jedné velké pravlasti. Kde se však ona pravlast roz-kládala a kdy došlo k jejímu opuštění? Podle mnicha Nestora, jak už víme, ležela někde v dolním Podunají.Stejný názor stále sdílejí někteří jazykovědci, další ji ovšem situují do jiných oblastí Evropy. Lubor Niederlehledal slovanskou pravlast na rozsáhlých plochách mezi řekami Labem a Dněprem, jižně od Pripjaťských bažin,na sever od karpatského oblouku. V současnosti jde o území Polska a Ukrajiny.4 Z Niederleho názoru vycházelii mnozí další badatelé a lze říci, že současný stav poznání je přibližně stejný, jen s jistým posunem západníhranice pravlasti Slovanů poněkud více na východ, blíže k řece Visle.

Konkrétnější časoprostorové určení slovanské pravlasti je ovšem problematické a naráží mezi vědci na jisténeshody. Vývoj starších, ještě „neslovanských“ kultur doby římské, existujících ve výše specifikovaném prostoru,totiž skončil většinou již v průběhu první poloviny 1. tisíciletí naší éry, nejpozději však na počátku 5. století.Materiální náplň těchto kultur je přitom někdy značně odlišná od té, jaká bývá na tomtéž území přisuzovánajiž prokazatelně prvním Slovanům. Z toho vyplývá, že mezi kulturami doby římské a nejstaršími již zcela jistěslovanskými památkami z doby okolo či spíše po polovině 5. století zeje určitá časová mezera. Tu se snaží vy-plnit především archeologové získáním některých nových styčných nálezů.5

První z velkých východoevropských kultur doby římské, pod jejichž anonymitou by se podle některýchodborníků mohli skrývat Praslované, je kultura černjachovská. Její nositelé sídlili v době od 2. až po začátek5. století na rozsáhlých územích jižní Ukrajiny, Moldavska a severovýchodního Rumunska, tedy hlavně mezidolním tokem Dunaje a levými přítoky Dněpru. Osídlení se koncentrovalo u říček, kde se nacházela velká ne-opevněná sídliště se zemnicemi i sruby. Pohřbívalo se kostrově i žárově. Stejně nejednotná byla také materiálnínáplň černjachovské kultury. Je proto zřejmé, že se pod jedním pojmenováním skrývají kmeny a skupiny

Slované – stopy předků

1 Klanica 1986, 14–15 Měřínský 2002, 34–37. 2 K tomu např. Eisner 1966, 21–133, Havlík 1988, 221–224, Fusek 2001, 71–89, Profantová 2003, 19–31, Jelínková 2014, 23–32 a další.3 Např. Máčala 1995, 79–80, Chropovský 1998, 37–42, Trubačev 1988, 216–223, reakce k nim např. Fusek 2001, 72–89, Parczewski 2002,

183–189, Profantová 2003, 19–31.4 Niederle 1953, 33, na podkladě písemných pramenů např. Strzelczyk 2005, 19–29. 5 Např. Vinokur 1988, 18-22, Abašina–Oblomskij–Terpilovskij 1999, 78–98, Terpilovskij 2001, 32–39, 2004, 73–96, Klanica 2009, 9–24.

11

rozdílného etnického původu, jako např. germánští Gótové či sarmatští Alani a v severozápadněji se nacháze-jících oblastech Podněstří a Pobuží snad i Praslované. Jako celek zanikla černjachovská kultura pod náporemkočovných Hunů na sklonku 4. století.6

Střední a horní Podněpří a pripjaťské Polesí, tedy území severně od černjachovské kultury, zaujímala ve2.–4. století kultura zarubiněcká. Její nositelé žili ve velkých hradiskách i na sídlištích a své zemřelé spalovalina hranicích. V 5. století se na podstatné části zarubiněckého území krátkodobě vyvíjel tzv. kyjevský typ, podleněkterých badatelů vlastně jen závěrečný stupeň této kultury.7 I on bývá někdy spojován se Slovany.8 Konečnětřetí významnou kulturou doby římské kladenou do souvislosti s Praslovany je kultura przeworská. Lidé tétokultury žili na území mezi Bugem a střední Odrou, především v dnešním Polsku. V průběhu doby ovšemmigrovali až do Potisí, dále k hornímu toku Dněstru, ale i k soutoku Sály a Labe a také směrem k Jeseníkůma Beskydám. Je velmi pravděpodobné, že z hlediska etnicity se tato kultura členila na několik skupin, cožvyplý vá jednak z nejednotného způsobu pohřbívání, byť dominuje kostrový pohřeb, jednak i z různorodostiobydlí, byť převažují nadzemní obytné stavby s hliněnými píckami. Zatímco němečtí a polští archeologovépovažují za nositele przeworské kultury především germánské Vandaly, jiní vědci jsou přesvědčeni o její slavi -nitě.9 Sám se domnívám, že podstatná část przeworské kultury skutečně souvisela s Vandaly, a naopak považujiza málo pravděpodobnou spoluúčast Slovanů na její existenci.10

Nejstarší prokazatelně slovanské památky se na území východní Evropy objevily někdy okolo poloviny5. století a váží se na oblast lesostepní zóny dnešní Ukrajiny. Jsou spojovány s materiální náplní tří velkých

6 Magomedov 1999, 39–47, 2001, 49–66, 2001a, Baran 2004, 91–102. Ljubičev 2017, 267–285. 7 Terpilovskij–Abašina 1992.8 Terpilovskij 2004, 21–57, 69–72.9 Např. Rusanova 1988, 195–199, Kokowski 2004, 25–85.

10 K tomu dále např. Stloukal 1980, 227–235, Klanica 1986, 21–35, Štefanovičová 1989, 21–24, Měřínský 2002, 39–44.

12

Situace v Evropě na přelomu 4. a 5. století. Podle Godlowski 2000.

kulturních celků.11 Z nich nejseverněji, na horním Dněpru a v povodí Desny a Sejmu, se rozprostíral celekkultury koločinské. Podle polského badatele Michala Parczewského12 je možné, že jejími nositeli byli historičtíVeneti. Ve svém díle Getika je vzpomenul již gótský spisovatel Jordanes, který psal v byzantském prostředí6. století, tedy v době, kdy Slované začali zřetelněji zasahovat do evropských dějin. Jižně od území koločinskékultury, mezi východními svahy Karpat a řekou Dněprem, žil početný slovanský lid s kulturou pražsko-kor-čackou. Ten je ztotožňován s Jordanovými Sklaviny. Konečně území východně a zčásti jižně od pražsko-kor-čacké kultury zabírala kultura peňkovská. Její materiální náplň byla do značné míry ovlivněna prvkyz nomádského prostředí saltovo-majacké kultury, jehož se na jihu a jihovýchodě bezprostředně dotýkala. Zanositele peňkovské kultury jsou obecně považováni Jordanem zmiňovaní Antové.

Můžeme shrnout, že na samém počátku slovanské etnogeneze existovaly tři velké kmeny či celky. Bylijimi Veneti, Sklavini a Antové. Znění Jordanovy zprávy bývá však někdy chápáno i poněkud jinak, a siceže termín „Venet“ označoval obecně Slovana, zatímco termíny „Antové“ a „Sclavini“ byly skutečné názvyvelkých slovanských, tedy vlastně venetských kmenů. Ať tak či onak, proces velké slovanské migrace započalněkdy v průběhu druhé poloviny 5. století a byl veden dvěma hlavními směry, na západ a na jih.13 Před-staviteli západního a částečně i jižního migračního proudu byli Sklavini nebo také Slovieni, tedy tvůrcia nositelé pražsko-korčacké kultury. Západním proudem Sklavinů byly v průběhu asi 150 let postupněosídleny dnešní Polsko, Německo po Polabí, Morava, Čechy, Dolní Rakousko, Slovensko a dále ještě částiMaďarska, Podkarpatské Rusi a Sedmihradska. Jižním směrem postupovali Sklavini a Antové společně,přičemž dosáhli podunajské hranice byzantské říše. Odsud postoupili až do Malé Asie, na řecký Pelopo-nésos, ba dokonce až na Krétu.

Slované – stopy předků

11 Parczewski 1993, 131–138, 2005, 65–78, Sedov 1995, 7–39, 68–93, Baran 1988, 1999, 38–49, Vinokur 1999, 61–67, Godlowski 2000,219–236, Měřínský 2002, 45–50, Terpilovskij 2004, 59–72, Baran Ja. 2004, Vergej 2005, 487–502, Gavrituchin 2005, 403–461 a další.

12 Parczewski 1998, 41, 2002, 183–189, dále např. Poleski 2013, 13–17, 23–27. 13 V poslední době např. Bakala 2004, 103–108, Klanica 2009, 25–40, Jelínková 2014, 23–32 a další.

13

Keramika kyjevské kultury.

V ruce robené nádoby černjachovské kultury. Foto a kresby autor.

Ukázky v ruce robené keramické produkcenositelů černjachovské kultury.

1. 2. SOUDOBÉ PÍSEMNICTVÍ O PRVNÍCH SLOVANECH

Vedle archeologie, která jako jeden z mála vědních oborů je i v současnosti schopna shromažďovat stále novéa nové prameny k etnogenezi Slovanů, patří významná role v procesu poznávání prvopočátků slovanskýchdějin studiu soudobých písemných zpráv. Jejich problémem však je, že autoři těchto zpráv, nezřídka příslušnícitehdejší společenské nobility nebo alespoň jedinci žijící na dvorech mocných, jen málokdy psali na území to-tožném s tím, které popisovali. Proto se v nich místy objevují zeměpisné údaje, které dnes jen stěží, anebo spíševůbec nedovedeme lokalizovat, popřípadě označení národů a etnik v současnosti už neexistujících nebo zná-mých pod jinými jmény. Jak už bylo vzpomenuto, v 6. a 7. století se Slované často označovali termínem „Vinidi“,„Veneti“ nebo „Venedi“. Toto označení má podle některých odborníků svůj původ v germánském prostředí.Naopak pojmenování „Sclavini“ či „Sclaveni“, popř. „Sklábénoi“ bývá spojováno spíše s byzantským písem-nictvím a jeho prostřednictvím také s některými dalšími prameny, svým původem třeba i germánskými. 14

Jedna z nejstarších a také nejdůležitějších latinských zpráv pochází z pera již vzpomenutého gótského his-torika Jordanese, který ve svém spisu Getica mimo jiné píše: „Podél levého svahu Alp, který směřuje na sever ažpo prameny řeky Visly, na nesmírných prostorách, usadil se početný kmen Venétů. Ačkoliv se jejich jména měnípodle různých rodů a sídlišť, nazývají se především Sclaveny a Anty. Sclaveni sídlí od města Novietunum a jezerazvaného Mursiánské až k Dněpru a na sever až k Visle… Anté, kteří jsou mocnější než Sklavini, jsou rozšířenitam, kde se Černé moře zakřivuje mezi Dněprem a Dněstrem.“15 Pro nás je důležité vědět, že Jordanes pod „Alpami“

14 Např. Třeštík 1997, 23–30, zcela jiný, odmítavý pohled viz Curta 2001, 2008, 643–694. 15 Ratkoš 1964, 27–29, MMFH V 1977, 141, Havlík 1987, 38, nověji Strzelczyk 2005, 19–29.

14

Území s nejstaršími slovanskými kulturami a pravděpodobné směry expanze jejich nositelů na přelomu 5. a 6. století. Podle Godlowski2000.

s největší pravděpodobností chápal horský oblouk Karpat. A protože Venéti sídlili podél jeho „levých“, tedyzápadních svahů, znamená to, že přinejmenším severní polovina Karpatské kotliny byla v té době Slovany užzabrána, osídlena. Pozoruhodný je také Jordanův dovětek o jimi zaujatých „nesmírných prostorách“.

Dalším autorem zaznamenávajícím poměry v první polovině 6. století byl Prokopios z Kaisareie. šlo o členadružiny významného byzantského vojevůdce Belisaria, který napsal spis De bello Gotico.16 V něm uvádí, žekdyž germánští Herulové roku 512 utrpěli porážku od jiných Germánů, Langobardů, a odcházeli na sever,přešli někteří z nich pod vedením mnohých vládců z královské krve „územím všech slovanských (Sklábénoi)kmenů“. Tentýž Prokopios k roku 535 dále vzpomenul příběh jistého Hildigise. Mimo jiné uvedl, jak tento pre-tendent na královský trůn Langobardů opakovaně vyhledával ochranu a pomoc u Slovanů, přičemž mu vždybylo vyhověno. Tyto i některé další zprávy celkem jasně dokládají, že v oblastech severně od středního tokuDunaje – nejspíše na západním Slovensku a na východní Moravě – musela už na začátku 6. století existovatpoměrně rozsáhlá území obsazená Slovany.

Podívejme se nyní na to, jak první Slovany viděly oči raně středověkých historiků. Tak např. anonymní by-zantský autor spisu Taktika z konce 6. století, tzv. Pseudo-Maurikios, napsal: „Národy Slovanů a Antů majístejný způsob života a stejné mravy, jsou zvyklí svobodě a nijak se nedají zotročit nebo podmanit, zvláště ne vevlastní zemi. Jsou početní a vytrvalí, snášejí snadno horko, chlad i déšť, nahotu i nedostatek potravin. K cizímlidem jsou laskaví… v případě potřeby je i brání. Mají hojnost různého dobytka i plodin… jejich ženy jsou cudnénad veškerou lidskou přirozenost.“17 Jiný autor, námi už citovaný Prokopios z Kaisareie, při popisování válkys Góty charakterizoval Slovany a Anty takto: „Všichni jsou vysoké a silné postavy. Barva pleti není příliš bílá,barva vlasů není příliš světlá a ani nepřechází docela do černé, ale všichni jsou rusí. Vedou život drsný a primitivníjako Masagetové a jsou plni špíny jako oni... ale nejsou zlomyslní ani záludní.“18 V souvislosti s obléháním Římav roce 537 však neopomněl dodat, jak významná byla jejich vojenská pomoc, které se tehdy dostalo Belisarovubyzantskému vojsku, když se ocitlo v nesnázích. Onu pomoc prý představovalo tisíc šest set hunských, slo -vanských a antských jezdců sídlících za Dunajem. Toto tvrzení poněkud koriguje obvyklý pohled na vojenstvía taktiku prvních Slovanů, protože existuje vžitá představa, že slovanští válečníci bojovali téměř výhradně jakochatrně odění a slabě vyzbrojení pěšáci.

I když písemných zpráv z prapočátků Slovanstva není mnoho, představují důležitý pramen poznání, byťčasto ne zcela jasný. Je to ovšem pochopitelné, uvědomíme-li si, že historiky prvních pěti šesti století naší érybezprostředně zajímaly především ty národy a etnika, které v té době vyvíjely tlak na hranice římské, resp. by-zantské říše nebo se vzpíraly jejich nadvládě. Jinak jim byli tito „necivilizovaní barbaři“ v podstatě úplně lhos-tejní. To je také důvod, proč se první záznamy o Slovanech objevují tak pozdě, až v době jejich velké expanze,kdy náhle a na některých frontách s poměrně velkou razancí vystoupili z anonymity východoevropských kulturdoby římské a začali opouštět svoji pravlast, ležící kdesi na širokých prostorách východního Polska a Ukrajiny.Tak se naši předci na kolbiště dějin dostali jako jedni z posledních v době, kdy mocný Řím už neexistovala Evropa se zmítala v závěrečné fázi doby stěhování národů.

Slované – stopy předků

16 Ratkoš 1964, 31–40.17 Ratkoš 1964, 45–50, Havlík 1987, 42.18 Havlík 1987, 40.

15

Ukázky keramické produkce przeworské kultury z doby stěhování národů. Kresba autor.