Sociální pedagogika1. Sociální pedagogika jako vědní disciplína, její vymezení a vývoj. Současné pojetí

sociální pedagogiky u nás a v zahraničí, její obsah, postavení, vztah k jiným oborům.SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA – pojetí:a) směr v pedagogiceb) samostatná pedagogická disciplínac) pedagogika je celá sociálníPojmy:

1. SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA2. SOCIOLOGIE VÝCHOVY3. PEDAGOGICKÁ SOCIOLOGIE4. SOCIOLOGICKÁ PEDAGOGIKA

POJETÍ A ÚKOLY SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY V SOUČASNOSTI SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKA = speciální (aplikovaná) pedagogická disciplína s   charakterem TRANSDISCIPLINÁRNOSTI.Dominuje sice vztah k sociologii, ale nejde pouze o interdisciplinárnost. Má výrazně integrující charakter.Soustřeďuje a dále rozvíjí teoretické poznatky pedagogických, společenských i dalších vědních disciplín. Analyzuje životní situace jedince a navozuje pozitivní změny v sociálním prostředí. Akcentovaná je sociálně výchovná pomoc ohroženým skupinám dětí a mládeže, práce s marginálními skupinami.DEFINICE:Zastáváme širší pojetí sociální pedagogiky, podle kterého se tato disciplína zaměřuje nejen na problémy patologického charakteru, marginálních skupin, částí populace ohrožených ve svém vývoji a potenciálně deviantně jednajících, ale především na celou populaci ve smyslu vytváření souladu mezi potřebami jedince a společnosti, na utváření optimálního způsobu života v dané společnosti.

KONKRÉTNÍ ÚKOLY SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY:1. Ujasnit a sjednotit terminologii. 2. Vyjasnit předmět zkoumání.3. Akceptovat globální problémy společnosti (generační, etnické, multikulturální,

technizace, ekologické…).4. Přispívat k utváření zdravého životního způsobu (zájmovou orientací, nabídkou

hodnotného využívání volného času, programy prevence, zvládání NŽS, učením správné komunikaci, orientaci v mezilidských vztazích).

5. Rozpracovat formy a specifické metody sociálně výchovné činnosti.6. Zpracovat profesní model sociálního pedagoga.7. Vyvíjet snahu o uplatnění poznatků v praxi (jak v rámci profese sociálního pedagoga,

tak v působení učitelů a dalších vých. pracovníků) . Problémy, které by měla sociální pedagogika řešit a kde by měla nacházet uplatnění, lze hledat v   těchto rovinách:

– vlastní výchovná činnost– sociálně výchovná činnost ve výchovných zařízeních včetně škol– činnost reedukační, resocializační

1

Sociální pedagogika– činnosti poradenské, depistážní– organizování akcí – tvorba programů, projektů– vzdělávání a osvěta– vědeckovýzkumná činnost

POSTAVENÍ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY V SYSTÉMU VĚDNÍCH OBORŮObsah sociální pedagogiky:Sociální dimenze – procesy technizace, automatizace, rozvoj komunikačních technologií, změny ve formách spolužití, ekologické, etnické problémy, globalizační tendence, atd.Pedagogická dimenze – jak pedagogickými prostředky prosazovat a realizovat společenské nároky, cíle, požadavky Česká sociální pedagogika se přednostně zaměřuje na tyto oblasti:

prostředí a jeho vliv na utváření osobnosti, pedagogizace prostředí prevence a terapie sociálních deviací jedinců i sociálních skupin

Konkrétní okruhy problémů, kterými se sociální pedagogika zabývá: prostředí rodinyprostředí školylokální prostředívrstevnické skupinyvolný časmimoškolní výchovná zařízeníspolečenské organizace, hnutí a sdruženísociální komunikacečlověk v situaci ohroženísociální aspekty pedagogických profesímetody a prostředky, metodologie výzkumů prostředí

Místo sociální pedagogiky ve struktuře vědních disciplín:VZTAH SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY A SOCIÁLNÍ PRÁCE

Definice sociální práce: „Obor zabývající se činnostmi, kterými předcházíme nebo jimi upravujeme problémy jedinců (skupin) vznikající z konfliktů potřeb jedince a společenských institucí, se záměrem zlepšovat kvalitu života.“Vztah sociální pedagogiky a sociální práce v   jednotlivých zemích: NĚMECKO - nahradit dosavadní dualismus jedním pojmem ANGLOSASKÉ ZEMĚ - pedagogika a teoretické problémy výchovy se zde řeší v rámci sociologie, proto se zde termín sociální pedagogika nevyskytuje. POLSKO - sociální práce se začala rozvíjet na bázi sociální pedagogiky. Sociální pedagogika se považuje za metodologický základ pro soc. prac. Sociální práce se studuje jako jedna ze specializací sociální pedagogiky.SLOVENSKO - podobně jako v Polsku, obor sociální práce se budoval na pedagogických katedrách a fakultách.ČESKÁ REPUBLIKA - vývoj šel jiným směrem – obor sociální práce se studoval na pracovištích sociologických, příklon k   anglosaskému modelu. Tři možné pohledy na vztah obou disciplín (Ondrejkovič, 2000):

2

Sociální pedagogika- praktické ztotožnění obou disciplín (Německo)- zřetelná diferenciace - pokud se o sociální pedagogice vůbec mluví (anglicky mluvící

země).- jistá integrace při zachování určité svébytnosti obou disciplín (na Slovensku a v Polsku)

INTENZITApomoc starým soc. prac. pomoc bezdomovcůmpomoc handicapovanýmpéče o rodinupéče o delikventní mládežochrana dětí a mládežeprevencevýchovné poradenstvíterapierodičovská osvětavých. ovlivňování VČpůsobení v lokalitě soc. ped.Postavení soc. ped. ve struktuře pedagogiky: má blízko k teorii výchovy, k pedagogice volného času, andragogice Vztah sociální a speciální pedagogiky: speciální pedagogika (zejména etopedie) hledá sociální oporu v sociální pedagogice např. v procesu integrace

VÝVOJ SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY JAKO VĚDNÍ DISCIPLÍNYHISTORIE SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY:

Starší názory na sociální funkci výchovy (Klapilová, 2000):Platón - zdůrazňoval vztah výchovy k přípravě člověka pro jeho společenské uplatnění; výchova zajišťuje bezproblémový život v státě. T. Morus (1480-1535) a T. Campanella (1568-1639) - výchovu zasadili do svého obrazu sociální utopie. C. Helvetius, D. Diderot, Ch. Fourier, R. Owen (všichni 18.-19. stol.) – výchova je chápána jako přední přetvářející síla společnosti.J. A. Komenský – bere v úvahu spolupůsobení prostředí na člověka při výchově (např. Informatorium školy mateřské); ve Velké didaktice upozorňuje na harmonizaci vnitřního a vnějšího prostředí ve škole.Pozn.: Myšlenku, že existuje závislost mezi organismem a prostředím nacházíme nejprve v oblasti přírodních věd. Přírodní vědy tak položily základ pro určitou analogii v   jiných oborech. Johann Heinrich Pestalozzi - poukázal na prostředí jako na zdroj výchovných podnětů. „Prostředí je činitel, který podporuje nebo oslabuje výsledky práce školy.“

Vliv sociologie na utváření sociální pedagogiky:Po vzniku sociologie v 19. stol. se projevil její vliv na pedagogiku, který působil proti jejímu psychologizujícímu pojetí a proti tvrzení, že vývoj dítěte je určován především vrozenými faktory. Sociologie pokládá za rozhodující při utváření osobnosti vlivy prostředí, především společenského.

SOCIOLOGICKÁ PEDAGOGIKA

3

Sociální pedagogikaA. Diesterweg - poprvé použil Název Sociální pedagogika ve svém díle „Rukověť vzdělání pro německé učitele“ F. Le Play - významně posunul metody zkoumání prostředí, za element společenské struktury zvolil rodinu Gustav Adolf Lindner usiloval o demokratizaci výchovy, o co nejširší zpřístupnění škol a vzdělání všem vrstvám a o vysokoškolskou přípravu učitelů.

- vytvořil předpoklady pro soustavnou koncepci soc. ped., ale nerozpracoval ji v ucelenou a vyhraněnou disciplínu.

- sociálnost jeho pedagogiky lze nalézt ve zdůraznění sociálnosti cíle výchovy - „Mnohdy bezvědomé vlivy vychovávací jsou účinnější než samotná práce vychovatelů.“

- Dílo „Všeobecné vychovatelství“ z roku 1878: při výchově působí vždy také jiné okolnosti, než jenom činnost pedagoga. Jde o přírodní a společenské podmínky. Nejvíce na výchovu působí společnost, veřejné mínění, zřízení atd.

- Dílo „Pedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním“ (vydal J. Klika r. 1888) – použil termín sociální pedagogika, názory na sociální funkce výchovy

První systematické pojetí sociální pedagogiky:Paul Natorp - zakladatel sociální ped. koncepci soc. ped. nezakládal na sociologii, ale na Kantově filosofii. Cíl společenského vývoje viděl v ideální společenské jednotě, k níž má výchova přispívat utvářením individuálních mravních vlastností lidí. Výchova má podle Natorpa dvojí úkol:zdokonalovat a zušlechťovat jednotlivce,jejich prostřednictvím vytvářet společenskou jednotu.Výchovu vůle ztotožňoval s mravní výchovou tzv. etický socialismus - obsahuje 3 teze:

- etika je zde proto, aby odstranila rozpory ve společ. vztazích- Kant zdůraznil ideu socialismu, tj. ideu všelidské solidarity- lidstvo, také pod vlivem výchovy, se bude zdokonalovat

Etický socialismus byl mravní ideál, k němuž se mohlo dospět i prostřednictvím sociální pedagogiky. Paul Bergemann – pokusil se o empirický, resp. experimentální přístup, využíval zkušenosti a indukce na rozdíl od Natorpovy deduktivní metody. Paul Barth - na filosoficko-sociologickém základě rozpracovává myšlenky soc. ped. Herman Nohl - rozšiřuje tyto názory o otázky sociálně výchovné péče o mládež a problematiku profylaxe POLSKO Ryszard Wrozcyński - učebnice Sociální pedagogika (Pedagogika spoleczna) vydaná v roce 1966. Helena Radlińska Oba patří k zakladatelům sociální pedagogiky jako vědeckého oboru. Význam spočívá zejména v tom, že sociální pedagogiku skutečně konstituovali jako specializační obor pedagogiky.

Vývoj sociální pedagogiky u nás:Počátky: viz G. A. Lindner Období 1. republiky:

4

Sociální pedagogikaV Brně působí dva významní sociologové, kt. hledali souvislosti mezi pedagogikou a sociologií: A. I. Bláha – dílo „Sociologie dětství“ (1927) – řešil problémy prostředí a jeho vlivu na rozvoj osobnostiJ. Šíma – práce „Sociologie výchovy“ (1938) – analyzuje společenské prvky uplatňující se ve výchově, školskou organizaci, výchovné instituce, hledá spojitosti mezi sociologickými aspekty a teorií výchovného procesuS. Velinský – dílo „Individuální základy sociální pedagogiky“ (1927) – pokusil se o vymezení oboru a úkolů soc. ped.Otokar Chlup - dílo „Pedagogika“ (1936)Otakar Kádner -  dílo „Základy obecné pedagogiky“ (1925) – existuje jen jedna pedagogika, jež je zároveň individuální i sociálníDalší sociologové, kteří se zabývali i otázkami pedagogickými: E. Chalupný, B. Foustka, V. Vendyš, T.G. Masaryk

Období od 2. světové války do r. 1989:60 léta - 1989:

Slovenský překlad publikace R. Wroczynského „Sociálna pedagogika“ (1968) – ucelená koncepce soc. ped. v PolskuK. Galla - publikace „Úvod do sociologie výchovy“ (1967) – analyzuje vztah mezi sociologií a pdagogikou Pojem soc. ped. se objevuje v dílech Milana Přadky z Brna: „Vybrané problémy vztahu výchovy a prostředí“ (1983). Na Slovensku O. Baláž: „Sociálna pedagogika v systému pedagogických vied.“B. Kraus: stati „K sociologickým otázkám výchovy“ (1979) a „Sociální prostředí jako výchovný činitel“ (1985)M. Přadka: „Výchova a prostředí“ (1978) a „Vybrané problémy vztahu výchovy a prostředí“ (1983)Je třeba hledat specifika, která opravňují soc. pedagogiku, aby byla pokládána za samostatnou vědní disciplínu. K. Galla (1967) rozlišuje následující zaměření, kde lze hledat atribut sociálnosti:

na objekt výchovy na formy, metody a podmínky výchovy na instituce a výchovná zařízenína cíle výchovy + sociálnost ve smyslu sociální pomoci Použití termínu sociální pedagogika (B Kraus, 1996)a) ve smyslu metodologickémb) jako pedagogická disciplínac) jako studijní (profesní) obord) jako vyučovací předmět

2. Přehled vývoje sociálně pedagogického myšlení.

5

Sociální pedagogikaSOCIOLOGICKÁ PEDAGOGIKA

A. Diesterweg - poprvé použil Název Sociální pedagogika ve svém díle „Rukověť vzdělání pro německé učitele“ F. Le Play - významně posunul metody zkoumání prostředí, za element společenské struktury zvolil rodinu Gustav Adolf Lindner usiloval o demokratizaci výchovy, o co nejširší zpřístupnění škol a vzdělání všem vrstvám a o vysokoškolskou přípravu učitelů.

- vytvořil předpoklady pro soustavnou koncepci soc. ped., ale nerozpracoval ji v ucelenou a vyhraněnou disciplínu.

- sociálnost jeho pedagogiky lze nalézt ve zdůraznění sociálnosti cíle výchovy - „Mnohdy bezvědomé vlivy vychovávací jsou účinnější než samotná práce vychovatelů.“

- Dílo „Všeobecné vychovatelství“ z roku 1878: při výchově působí vždy také jiné okolnosti, než jenom činnost pedagoga. Jde o přírodní a společenské podmínky. Nejvíce na výchovu působí společnost, veřejné mínění, zřízení atd.

- Dílo „Pedagogika na základě nauky o vývoji přirozeném, kulturním a mravním“ (vydal J. Klika r. 1888) – použil termín sociální pedagogika, názory na sociální funkce výchovy

První systematické pojetí sociální pedagogiky:Paul Natorp - zakladatel sociální ped. koncepci soc. ped. nezakládal na sociologii, ale na Kantově filosofii. Cíl společenského vývoje viděl v ideální společenské jednotě, k níž má výchova přispívat utvářením individuálních mravních vlastností lidí. Výchova má podle Natorpa dvojí úkol:zdokonalovat a zušlechťovat jednotlivce,jejich prostřednictvím vytvářet společenskou jednotu.Výchovu vůle ztotožňoval s mravní výchovou tzv. etický socialismus - obsahuje 3 teze:

- etika je zde proto, aby odstranila rozpory ve společ. vztazích- Kant zdůraznil ideu socialismu, tj. ideu všelidské solidarity- lidstvo, také pod vlivem výchovy, se bude zdokonalovat

Etický socialismus byl mravní ideál, k němuž se mohlo dospět i prostřednictvím sociální pedagogiky. Paul Bergemann – pokusil se o empirický, resp. experimentální přístup, využíval zkušenosti a indukce na rozdíl od Natorpovy deduktivní metody. Paul Barth - na filosoficko-sociologickém základě rozpracovává myšlenky soc. ped. Herman Nohl - rozšiřuje tyto názory o otázky sociálně výchovné péče o mládež a problematiku profylaxe POLSKO Ryszard Wrozcyński - učebnice Sociální pedagogika (Pedagogika spoleczna) vydaná v roce 1966. Helena Radlińska Oba patří k zakladatelům sociální pedagogiky jako vědeckého oboru. Význam spočívá zejména v tom, že sociální pedagogiku skutečně konstituovali jako specializační obor pedagogiky.

Vývoj sociální pedagogiky u nás Počátky: viz G. A. Lindner

6

Sociální pedagogikaObdobí 1. republiky:V Brně působí dva významní sociologové, kt. hledali souvislosti mezi pedagogikou a sociologií: A. I. Bláha – dílo „Sociologie dětství“ (1927) – řešil problémy prostředí a jeho vlivu na rozvoj osobnostiJ. Šíma – práce „Sociologie výchovy“ (1938) – analyzuje společenské prvky uplatňující se ve výchově, školskou organizaci, výchovné instituce, hledá spojitosti mezi sociologickými aspekty a teorií výchovného procesuS. Velinský – dílo „Individuální základy sociální pedagogiky“ (1927) – pokusil se o vymezení oboru a úkolů soc. ped.Otokar Chlup - dílo „Pedagogika“ (1936)Otakar Kádner -  dílo „Základy obecné pedagogiky“ (1925) – existuje jen jedna pedagogika, jež je zároveň individuální i sociálníDalší sociologové, kteří se zabývali i otázkami pedagogickými: E. Chalupný, B. Foustka, V. Vendyš, T.G. Masaryk

Období od 2. světové války do r. 1989: 60 léta - 1989:Slovenský překlad publikace R. Wroczynského „Sociálna pedagogika“ (1968) – ucelená koncepce soc. ped. v PolskuK. Galla - publikace „Úvod do sociologie výchovy“ (1967) – analyzuje vztah mezi sociologií a pdagogikou Pojem soc. ped. se objevuje v dílech Milana Přadky z Brna: „Vybrané problémy vztahu výchovy a prostředí“ (1983). Na Slovensku O. Baláž: „Sociálna pedagogika v systému pedagogických vied.“B. Kraus: stati „K sociologickým otázkám výchovy“ (1979) a „Sociální prostředí jako výchovný činitel“ (1985)M. Přadka: „Výchova a prostředí“ (1978) a „Vybrané problémy vztahu výchovy a prostředí“ (1983)Je třeba hledat specifika, která opravňují soc. pedagogiku, aby byla pokládána za samostatnou vědní disciplínu. K. Galla (1967) rozlišuje následující zaměření, kde lze hledat atribut sociálnosti:

na objekt výchovy na formy, metody a podmínky výchovy na instituce a výchovná zařízenína cíle výchovy + sociálnost ve smyslu sociální pomoci Použití termínu sociální pedagogika (B Kraus, 1996)e) ve smyslu metodologickémf) jako pedagogická disciplínag) jako studijní (profesní) oborh) jako vyučovací předmět

7

Sociální pedagogika3. Uplatnění sociálního pedagoga v praxi. Práce sociálního pedagoga (asistenta) v

terénu. Uplatnění sociálního pedagoga v sociálních službách.Sociální aspekty pedagogické profese. Profesní model sociálního pedagoga. Práce sociálního pedagoga (asistenta) v

terénu. Uplatnění sociálního pedagoga v sociálních službách.Charakteristika profese soc.pedagoga

každá je zatím modelová (ne jednoznačně vymezena jako např.u učitele)-profese soc.pedagoga není zařazena zatím do katalogu prací (takže neexistuje vlatně jako profese, ale jako povolání)

v zákoně o vých.pracovnících a o soc.službách pouze to, že vystudování oboru je dostačující kvalifikací pro výkon profesí v několika resprtech (viz.příloha)

soc.pedagog (Klíma)- specializovaný odborník vybavený teoreticky,prakticky a koncepčně pro záměrné působení na osoby a soc.skupiny hlavně tam, kde se jejich životní způsob a praxe vyznačuje destruktivním nebo nekreativním způsobem uspokojování potřeb a utváření vlastní identity- soc.pedagog řídí a organizuje výchovný proces a působí na subjekty v rovinách:

▪ Integrační- zaměření na osoby potřebující odbornou pomoc a podporu-krizové situace, psychické, sociální ohrožení-stávájí se pro okolí překážkou▪ Rozvojová- podpora a upevnění žádoucího rozvoje osobnosti-správný životní styl,náplň volného času= sociální prevence

četné, pestré uplatnění,flexibilní pracovní úvazky práce soc.pedagoga (dále SP) je důležitá- třeba proto, jak se mění rodinné klima a čím dál

tím víc dětí netráví volný čas plnohodnotně (i s rodiči)- možnost uplatnění SP můžeme ji charakterizovat z různých hledisek, dvě nejdůležtější:

▪ psychologcký aspekt- sleduje ind.charakteristiky a osobn.předpoklady soc.pedagoga pro úspěšný výkon profese a psychologické otázky přípravy na ni▪ sociologická apekt- problematika společensko-ekonomické, kulturní a politické podmíněnosti vzniku, významu a působení (popř.zániku) profese- jádrem zájmů je oblast vztahů, kt.ovlivňují přípravu na povolání a společenské souvislosti jeho naplňování v praxiCharakteristika pracovních činností a kompetencí

mozaika činností pestrá a velká, potřeba kreativita přímá a nepřímá výchovná práce jsou v různé proporcionalitě (dle zařízení a prac.zařazení) povaha pracovních činností:

1) výchovné působení ve volném čase2) poradenské činnosti- diagnostika a soc.analýza problému, situace nebo prostředí3) reedukační a resocializační péče i terénní práce (depistáže,screening )

zaměřené hlavně na děti a mládež, ale klienty i dospělí spolupráce s rodiči, ped.pracovníky, dalšími odborníky, soc.pracovníky, organizační a

manažerské aktivity,tvorba koncepcí, podíl na projektech, metod.materiálech, výzkumy-potřeba mít určité kompetence (požadavky na vědomosti,dovednosti a profesionálně-etickou identitu)

důležité vytvořit partnerský vztah, přijetí dítěteKompetence:a) vědomosti širšího společensko-vědního základu (obec.pedag.,psychologie,sociologie...), biomedicínské znalosti (soc.pedag.,PVČ, metody soc.-vých.práce...),poznatky z managementu,personalistiky, zájmové oblasti...b) dovednosti- sociální komunikace, diagnostika (př.prostředí), vedení dokumentace, použití metod prevence i terapie,asertivitac) fyzické i psychické,morální vlastnosti osobnosti, soc.kompetence- vnímavost, vyrovnanost,sebekontrola,emoc.stabilita,trpělivost,empatie,kreativita,originalita,aktivita...Typologie negativního pracovníka

profesně deformovaný a nezdravý přístup8

Sociální pedagogika vychází z druhu interakce a interpersonálních vztahů 4 varianty negat.typu:

Velmi přísný pracovník- nnesmlouvavý, trestá okamžitě a bezpodmínečně,pohled na svěřence-aprirori nezdárné a zlomyslnéShovívavý typ- atmosféra volnosti a svobody-bývá zneužívánoLhostejný typ- nezaujatý pro svou práci,pracuje rutinně,svěřenci-materiál, který je nucen opracovávatPedantický pracovník-vyžaduje detailní plnění úkolů,moralizuje,mentoruje, je náladovýPodmínky pro výkon profesea) Materiální- prostory a vybavení pro výkon potřebných činností, hlavně zájmové a klubové činnosti, specifické prostory pro ind.působení na klineta pro soc.asistenta, vychovatele v DM nebo ve VÚb) Sociálně-psychické- dobré interpesonální vztahy, odpovídající způsob řízení a pracovní režim,příhodná soc.-kulturní atmosféra dané lokalityDůsledky výkonu profese

prac.podmínky, požadavky a náročnost profese se odrážejí na psychickém i fyzickém stavu fyzická,psychická,sociální únava -přesycenost sociálními kontakty, neustálá komunikace-

promítnutí do soukromého života nepravidelná pracovní doba - změny životního rytmu, často v rozporu s výkoností křivkou

(př.noční služby u vychovatelů)-vliv na produktivitu,častá podrážděnost NS přímý styk s infekcí - záněty dýchacích cest ledvinové choroby (nepřetržitá prac.úseky bez přestávek) námaha hlasového ústrojí - nemoc z povolání,důležitá správná hlasová hygiena stres - nejsou zřetelná kritéria hodnocení, resp.sebehodnocení-pocit pesimismu, marnosti v

profesionálním počínání (nemáme u nás k dispozici odpovídající diagnostické a autodiagnostické metody)

důsledkem všeho-syndrom vyhořeníPříprava a možnosti uplatnění

struktura vzdělání-kontinuální,celoživotní, zahrnující všechny odpovídající oblasti a možnosti specializace

vnitření specializace či diferenciace-podle věku (zaměření na děti,mládež atd.) a druhu zařízení (pro volná čas,DM, VÚ atd.), ale společný široký základ

důležitá dostatečná nabídka specializačních kurzů a atestací v rámci dalšího vzdělávání-reflektovat soc.realitu-doškolování,inovační programy...

Minimální standardy vzdělávání- odrážejí se ve struktuře a obsahu jednotl.disciplín- stále se formují a vyvíjí→ profesionální- vycházejí z analýzi činností a kompetencí→ vzdělávací- normy odpovídající statusu profesionála v dané oblasti→ zaměstnavatelské- podmínky, za jakých je pracovník zařazen do urč.profese, rejstřík potřebných pracovních úkonů atd.→ klientské- definují klienti svými požadavky a představami-odbornost a lidské kvalityAktuální výzvy z perspektivy dalšího vývoje profesí v ČR

co stojí před vzdělavateli soc.pedagogů: přílohaMožnosti uplatnění soc.pedagoga- příloha

jsou zde instituce, které s pracovníky daného typu počítají, jinde je potřeba,aby se teprve zakotvili, jinde je třeba další specializace

všude platí určitý etický kodex

9

Sociální pedagogika4. Metody uplatňované v sociálně výchovné práci – přehled metod a jejich

charakteristika.Metody sociálně výchovné činnostiMethodos = slovo řeckého původu - znamená cestu, postup → metoda = cesta k cíliV   pedagogice hovoříme o metodách:

1) Výchovné metody - je jimi postupováno ke splnění cílů jednotlivých výchovných složek a pěstování postojů, potřeb a zájmů osobnosti

2) Vyučovací metody - způsoby záměrného uspořádání činností vzdělavatele a vzdělávaného, které směřují ke stanoveným cílům, pedagog jimi rozvíjí vědomosti a pěstuje dovednosti a návyky žáků

3) Vědeckovýzkumné metody - nástroje obohacování pedagogiky sebe sama novými poznatky (např.vědecký experiment, vědecké pozorování...)

Výchovná metoda (Kraus)= určitý konkrétní postup, kterým chceme realizovat konkrétní výchovný záměr a v daném směru ovlivnit osobnost vychovávaného- jejím cílem je rozvíjet vychovávaného jedince po stránce charakterových vlastností, např. názorů, postojů, přesvědčení, zájmů, a pěstovat jeho mravní city i návyky morálního chování

- V zásadě se rozdělují na (Malach):1. metody výuky (= didaktické metody) uplatňované ve školách2. metody výchovy mimo vyučování 3. metody rodinné výchovy

KLASIFIKACE DIDAKTICKÝCH METOD (Maňák)A. Metody podle pramene poznání a typu poznatků – aspekt didaktickýI. Metody slovní

1. monologické metody – vysvětlování, přednáška2. dialogické metody – rozhovor, diskuze3. metody písemných prací – písemná cvičení4. metody práce s knihou

II. Metody názorně demonstrační1. metody pozorování předmětů a jevů2. metody předvádění – předmětů, modelů, pokusů3. demonstrace statistických obrazů4. projekce statistická a dynamická

III. Metody praktické1. nácvik pohybových a pracovních dovedností2. žákovské laborování3. pracovní činnosti v dílnách4. grafické a výtvarné činnosti

B. Metody z hlediska aktivity a samostatnosti žáků – aspekt psychologickýI. Metody sdělovacíII. Metody samostatné práce žákůIII. Metody badatelské, výzkumnéC. Struktura metod z hlediska myšlenkových operací – aspekt logickýI. Postup srovnávacíII. Postup induktivníIII. Postup deduktivníIV. Postup analyticko – syntetický

10

Sociální pedagogikaD. Varianty metod z hlediska fází výchovně vzdělávacího procesu – aspekt procesuálníI. Metody motivačníII. Metody expozičníIII. Metody fixačníIV. Metody diagnostickéV. Metody aplikačníE. Varianty metod z hlediska výukových metod a prostředků – aspekt organizačníI. Kombinace metod s vyučovacími formamiII. Kombinace metod s vyučovacími pomůckamiF. Aktivizující metody – aspekt interaktivníI. Diskuzní metodyII. Situační metodyIII. Inscenační metodyIV. Didaktické hryV. Specifické metodyMETODY MRAVNÍ VÝCHOVY – třídění dle různých hledisek:- Podle postavení vychovávajícího :

• Metody přímého působení – např.vysvětlování a přesvědčování, cvičení a navykání, hodnocení a přikazování

• Metody nepřímého působení – prostřednictvím vhodně navozených zkušeností vychovávaných, např. hrou, dramatizací, prací, sportem, uměním

- Podle stránek osobnosti, na které jsou metody převážně zaměřeny:• Metody kognitivní (rozum)• Metody emotivní (cit)• Metody aktivní (vůle, chování)

- Podle hlavního prostředku působení :• Metody slovní (slovo)• Metody názorné (příklad)• Metody činné (zkušenost z vlastní aktivity žáka)

- Podle stupně aktivity vychovávaných :• Metody pasivní – vychovávaní přijímají vychovatelovo působení – např. působení

instruktivní, názorné, emotivní• Metody aktivní - vychovávaní a vychovatelé jsou v interakci - např. rozhovor,cvičení• Metody samostatné – vychovávaní jsou iniciativní, samostatně navrhují i provádějí

činnost, dovolávají se zájmu, pozornosti, uznání nebo pomoci vychovávajícíhoMetody mravní výchovy A. Metody mravního uvědomovánía) metody rozumové instrukce

1. metoda požadavků2. metoda vysvětlování

b) metody citového a názorného působení3. metody vyvolávání a tlumení citů – sugesce, agitace, eliminace apod.4. metody přesvědčování5. metoda příkladu

c) metody rozvoje morálního úsudku6. metoda řešení mravních dilemat

B. Metody mravní aktivity11

Sociální pedagogikad) metody usměrňování činnosti dětí a mládeže

7. metoda režimu8. metoda cvičení9. metoda očekávání, projev očekávání, slib a výstraha, soutěž, závazek10. metoda kontroly (dozor)11. metoda hodnocení (odměny a tresty)

e) metody utváření situací pro samostatnou činnost dětí a mládeže12. metoda pověřování úkolem nebo funkcí13. metoda utváření samosprávy a spolupráce se samosprávou

Každá metoda má specifickou funkci - žádnou nelze preferovat na úkor metod ostatníchROZDĚLENÍ METOD DLE PROF. KRAUSE (dle postavení vychovávaného)Mezi všemi výchovnými postupy lze rozlišit 1) metody přímého výchovného působení (intencionální) → akcentuje tradiční pedagogika2) metody nepřímého výchovného působení (funkcionální) → sociální pedagogika1) Metody přímého výchovného působení

- klasické postupy, představují metody přímého ovlivňování - Vychovávaný zřetelně pociťuje, že je ovlivňován nebo cítí snahu s ním manipulovat- Bezprostřední a přímočarý vliv vychovatele směrem k vychovávanému- Například příkazy, zákazy, vytýkání chyb → vychovávaní si proti tomuto tvoří bariéry

2) Metody nepřímého výchovného působení- těmto metodám dává přednost sociální pedagogika- vychovávaný nepociťuje,že ho někdo usměrňuje, co nejméně pociťuje, že je vychováván- vliv vychovatele není bezprostřední a přímočarý směrem k vychovávanému - Vychovatel se snaží na osobnost zapůsobit využitím okolností, prostředí, vlivů z okolí

Sociální pedagogika - Teorie ani praxe se také neobejde bez klasických výchovných metod:

vysvětlování, přesvědčování, metoda souhlasu a nesouhlasu, příklady, cvičeníodměny a trestu,

- Pro sociálně výchovnou činnost je z těchto metod zásadní metoda rozhovoru Metoda rozhovoruRozhovor = dorozumívání dvou či více osob, sdělování poznatků a sdílení pocitů

- Je východiskem i pro další metody (mediace, animace, inscenační a skupinová činnost)- může mít různý účel (např. diagnostický, výchovný, poradenský, terapeutický)- Sociální pedagog musí být schopen aktivního a reagujícího naslouchání, aby měl

vychovávaný jistotu, že byl pochopen a že může očekávat zpětnou vazbu, neměl by se při rozhovoru nechat vyprovokovat, být ironický, nesmí skákat do řeči

- Sociálně pedagogický přístup dává přednost otevřeným otázkám (dávají větší prostor k vyjádření pocitů)

3 fáze rozhovoru1. úvodní fáze - slouží k navázání kontaktu, zbavení obav, napomáhá vzájemnému naladění2. jádro rozhovoru - je dáno konkrétní situací (sledování záměru vychovatele, očekávání

vychovávaného, hledání společného řešení problému) → při tom pozorování chování vychovávaného (i neverbální reakce)

3. Závěr – výsledek jednání, dohoda, slib

12

Sociální pedagogikaMETODY NEPŘÍMÉHO VÝCHOVNÉHO PŮSOBENÍ:Metoda organizování (pedagogizace) prostředí

- Pedagogizovat = využít prostředí jako „výchovného prostředku“- Vychovávající mění prostředí a tím pro vychovávaného navozuje podnětné podmínky- Zasahovat lze do věcně-prostorové složky prostředí a do složky osobnostně-vztahové- Pro vychovatele to znamená vnést do vztahu s vychovávaným aktivitu, kreativitu- Příklad: výstavba naučné stezky, náboženství (cílem je ovlivňovat prostředím lidi), domov

mládeže např. v zámečku- Charakter pedagogizace má také estetizace prostředí (upravený pozemek školy → zlepšení

citového vztahu ke škole, pocitu pohody)- Pedagogizace osobnostně-vztahové stránky: například zásahy do velikosti výchovných

skupin (školní třídy) → možnosti výchovného ovlivňování závisí na počtu členů skupiny X v přeplněných třídách, věznicích je výchovný proces znemožněn

Práce se skupinou- Podstatou je využití skupinového tlaku (mínění) na jedince či skupinu jako celku- Skupinové mínění (názory,postoje skupiny) může být využito jako vých. prostředek- Názoroví vůdci ve skupině se podílí na formování spontánních skupinových názorů, postojů,

hodnot - Aby byl vychovatel s výchovným záměrem úspěšný, měl by věc probrat s vůdci skupiny a

pokusit se získat jejich podporu- Předpokladem je vychovatelova znalost kolektivu (např.sociometrickým šetřením)- Může mít podobu dramatizace, intervence do sociálně psychického klimatu skupiny- Zda je vychovatelova práce s kolektivem efektivní, ukazuje jak se daří vychovateli:

• Usměrňovat vůdčí osobnosti ve skupině• Ovlivňovat subkulturu v dané skupině• Prosazovat morální normy chování• Ped. znalost životního stylu členů skupiny• jaké jsou motivy práce a chování členů skupiny

- pokud vychovatel při práci se skupinou odstraňuje psych. poruchy, nežádoucí chování či pomáhá při krizové životní situaci, hovoří se o skupinové psychoterapii

Metoda situační- Životní situace, pokud je vhodně uchopena, se může stát výchovnou - Vždy je nutná analýza dané situace z hlediska vých. cílů a potřeb vychovávaného → může být

symetrie (cíle i potřeby jsou v souladu) i nesymetrie (cíle a potřeby jsou v rozporu)- Každá situace má pevně danou strukturu (obsah a cíl) – jejich sled tvoří kontinuum situací- Vychovatel je buď přímým aktérem nebo pasivním pozorovatelem- jedná se i o využití základních životních aktivit (hra, práce, sport, umění). Na stejném principu

staví specifické terapeutické postupy (arteterapie, ergoterapie apod.)- Možnost vstoupit a ovlivnit situaci souvisí s časem, kdy probíhá:

• Hodinu (výuka), dny (tábor), dlouho (ústavy)Uzlové body situační metody (průběh situace) (podle Řezníčka):

1. krystalizace - počáteční fáze, která je snadno regulovatelná vychovatelem, je to přechod od relativně klidové polohy k dynamickému vývoji situace

2. vyhranění – nastává při pokračování situace a může mít tři podoby:a. vzniká pod vlivem vých.působení - situace je pevně v rukou vychovatele, neobjevují se

problémy. většinou v případech, kdy jsou cíle vychovatele a potřeby vychovávaných v souladu

b. začnou převažovat nezáměrné vlivy, stanovené cíle jsou ohroženy. vznikají nesrovnalosti mezi záměry vychovatele a neformálními vlivy ve skupině. vychovateli se daří nesrovnatelnosti řešit vzájemnou dohodou, spoluprací

13

Sociální pedagogikac. vychovateli se nedaří situaci usměrnit, střety jsou častější, spolupráce je narušena →

v důsledku toho jsou vychovatel a klient v kritickém uzlovém bodě3. otevřený konflikt – jednoduchá cesta k nápravě a spolupráci už neexistuje, obtížné4. poslední uzlový bod – tato fáze může také nastat již po 2. stádiu (pokud se situace

nevyhrotí v konflikt), hovoříme o: a. zániku situace – pozitivní vyústění a konec nebo přechod k situaci další, vychovatel

má vše pod kontroloub. rozpadu situace – vychovateli se nepodařilo situaci zvládnout a má dál negativní

stránky, nepodařilo se naplnit předpokládané cíle, ale události nepředstavují konfliktc. rozbití situace – nastává po 3.stádiu (otevřeném konfliktu), je to stav, kdy jsou

vzájemné vztahy zcela narušeny a jakákoli spolupráce není možná - pedagogicky je třeba posoudit, ve kterém uzlovém bodu lze ze situace odstoupit a přestat

být aktérem či pasivním účastníkemMetoda inscenační- jedná se o cílevědomé ovlivňování umělé, navozené, modelové situace- založena na uměle navozených (modelových) situacích a hledání jejich optimálního řešeníFáze: 1. Fáze - Příprava (ujasnění cílů)2. Diagnostika - analýza podmínek výchovné skupiny z hlediska rozložení věku, pohlaví,…3. fáze realizační4. fáze hodnotící- metoda předpokládá princip rozdělení a hraní rolí → přijmutí role vede k hlubšímu pochopení

mezilidských vztahů či alternativnímu řešení problémů- Rozhodovací procesy – vychovatel musí znát důsledky svého jednání, mít připravené

alternativy postupu- Využití v preventivních programech, účastníci se učí odmítat nabízená řešení, reagovat na

ohrožující situace,…Metoda režimová

- Režim = způsob organizování životního procesu v konkrétním čase a místě - staví na navození jistého řádu- pracuje se záměrným časovým uspořádáním určitých činností- každá činnost má své normy, které jsou dány institucí, která činnosti realizuje – rodina,

škola, DDM- nutné v rámci norem respektovat hygienické, pedagogické a společenské principy- různé přístupy působení prostřednictvím režimu od liberálního (vytváří nejistotu) k přísnému

(potlačující svobodné rozhodování)- Chyby: nejednotnost a nedůslednost dodržování režimu mezi vychovateli, narušení

pravidelnosti režimu (např. vlivem sledování TV), přemíra emočních podnětůRežimy dle doby trvání: - epizodické (výlety)- krátkodobé (tábory, sportovní kurzy)- dočasné (ŠD, vězení)- trvalé (DD, rodina)

Metoda animace- jedná se o nedirektivní postup povzbuzování, podněcování hledání vlastní cesty řešení

situací, předkládání přiměřených, zajímavých možností seberealizace - Využití ve vých. ovlivňování volného času- Pro účastníky se předpokládá možnost seberealizace, důraz na dobrovolnost a možnosti

volby, vytváří prostor pro iniciativu- při využití této metody je nutné dobře zvážit reálné možnosti klientů

14

Sociální pedagogika- Alternativou této metody je OUTWARD BOUND

• Krátkodobá pedagogická, zážitkově intenzivní koncepce pobytu ve volné přírodě • Outward Bound Truste (sdružení britských organizací) založeno 1946 v Londýně• Pedagogická metoda, která staví na intenzivním emocionálním zážitku, na prožití

skutečnosti, na překonávání překážek a sebepoznání, na průběhu• klade důraz na proces, průběh, děj, nikoli na úkol• Smyslem je plná účast na hledání a nacházení sebe samého• Např. u nás Prázdninová škola Lipnice, náročné horské výstupy, plavba na lodích,

noční výlety- Pro tuto metodu charakteristické :

– zvládnutí vyžaduje fyzickou i duševní sílu– většinou se účastníci potýkají se strachem a stresem– Subjektivně vnímáno jako nebezpečné

Metoda mediace (mediace viz také otázka 27.)- Lat.mediare = být uprostřed = → Způsob řešení sporů (nejčastěji v právních sporech)- Základem: mezi znesvářené strany vstoupí nezávislá třetí osoba = mediátor, který je

prostředníkem ke kompromisnímu řešení problému- postup lze uplatnit při řešení různých sporů, učí nést odpovědnost a uvažovat o

budoucnosti, napomáhá vzájemnému porozumění, samostatnému rozhodování- Mediátor musí být nezaujatý, bez předsudků, mít neutrální postoj a musí vytvářet stejný

prostor pro hledání řešení oběma stranámKonfliktní situace se řeší 5 různými způsoby řešení:

1) Přizpůsobit se – jeden z účastníků se dobrovolně vzdává ve prospěch druhého2) Prosadit se – jeden z účastníků prosazuje vlastní cíle a nebere ohledy na ostatní3) Volit únik – účastníci o věcech nediskutují,proto se jim ani nedaří udržet dobrý vztah4) Najít kompromis – obě strany něco získají a v něčem ustoupí 5) Dohodnout se – zúčastnění najdou optimální řešení – naplnění cílů a potřeb všech

Fáze mediace: • Zahájení - vytvoření pozitivního ovzduší • Interpretace situace – účastníci vyslechnou komentáře • Snaha o pochopení – vzájemné naslouchání, podmínky pro kooperaci • Hledání možných řešení – hledání dohody • Dosažení dohody – aktéři přijmou dohodu na základě společně akceptovaného řešení a

formulují závěry

5. Současné přístupy v pedagogice volného času a místo sociálního pedagoga v nich.

15

Sociální pedagogika

6. Práce s komunitami, rizikovými a minoritními skupinami. Práce sociálních pedagogů v terénu.

Problémy multikulturality v   globalizujícím se světě: Základní pojmy:1) Nacionalismus: politický směr a ideologie vycházející z přesvědčení o výjimečnosti a zpravidla i nadřazenosti vlastního národa2) Xenofobie – strach z toho, kdo přichází z ciziny, z cizího prostředí, mimo vlastní sociální útvar.3) Rasismus – předpokládá fyzickou a duševní nerovnost lidských plemen (ras) a rozhodující vliv rasových odlišností na dějiny a kulturu lidstva.- má v podstatě dvě polohy: lidovou (jsou např. sklon připisovat příslušníkům jiných ras či etnik nejen odlišné, ale přímo horší charakterové vlastnosti nebo osobní dispozice, nechuť žít v jejich blízkosti atd.) a ideologickou (nestaví na náhodných případech ani na lidových předsudcích, ale odůvodňuje to jimi, přitom má spíše mocenský charakter= stát nad někým a mít nad ním moc)4) Rasová diskriminace – znamená jakékoliv rozlišování, vylučování, omezování nebo znevýhodňování založené na barvě pleti, rase, rodovém nebo národnostním či etnickém původu, jehož cílem nebo následkem je znemožnění nebo omezení uznání, užívání nebo uskutečňování lidských práv a základních svobod na základě rovnosti v politické, hospodářské, sociální nebo kterékoli jiné oblasti veřejného života.Problematika Subkultur:Subkultura= společenství lidí, které je charakteristické určitými znaky (hodnotami, symboly,, chováním, zvyky) uvnitř širšího kulturního rámce, do něhož patří. Subkultura záměrně udržuje svou odlišnost vůči dominantním normám, z nichž některé vědomě neguje.

Práce s   komunitami, minoritními a rizikovými skupinami: I. Komunita • Skupina lidí žijících na určitém území, mezi nimiž existují vzájemné vazby a kteří jsou vázáni k sobě navzájem i k místnímu společenskému životu. • Komunita je většinou určena hranicemi, strukturou a je postavena na pilířích jako jsou společné hodnoty, zájmy, sociální problémy, subkultura. II. Typy komunit: 1. Morální – hlavním poutem jsou duchovní vazby, hodnotová orientace…Někdy propagují určitý životní styl. (např. náboženské komunity, squateři). Členové se nemusejí vzájemně znát. Často lidé kteří se sdružují, protože chtějí propagovat způsob života, živ.styl, ale tito lidé se nemusí znát osobně, což je zarážející (ale jako např.v církvi, taky se všichni neznají, bydlí různě na světě ale spojuje je všechny to že jsou katolíci)Nově vznikající komunity díky internetům – jedna ohromná skupina, neznají se navzájem osobně, např. fanklub, skupina s cílem propagovat něco… (na internetu)2. Sídelní – rozhodujícím znakem je společné obývání vymezeného prostoru. Charakterizuje je úroveň bydlení, služeb, infrastruktura…Nejčastěji pokud se řekne komunita, lidé si vybaví vietnamská, romská komunita…Pojem komunita souvisí s občanským životem, nejde o to, že jsou „jiní“, romská komunita se říká proto, že jejich způsob života odpovídá definici komunityNejčastěji býváme členy sídelní komunityÚrovně sídelních komunit

16

Sociální pedagogika• místní (lokální) – obec, čtvrť města, sídliště• městská • regionální • občanské komunity – společenství osob, které ve společném prostoru vykonávají každodenní aktivity. (souvisí s dobrovolnictvím, souvisí s vnímáním občanské společnosti, u nás jiná než např. v Německu, u nás lidé stále čekají něco od státu, v Německu zvyklí z poválečné doby na vypomáhání si sami)• stmelení lidí je to co může vytvářet komunitu (viz.v Německu kupování děr na silnici)(3) Terapeutické komunity – jedná se v užším slova smyslu o metodu léčby. Nabízejí pomoc lidem s psychickými problémy. •Třetí typ komunity, ale tyto komunity jsou z jiné oblasti, ale pojem definici komunita splňuje stejně, spadá ale do jiného rezortu, práce např. v psychiatrických léčebnách, s drogově závislýmiIII. Komunitní práce - činnost směřující k vyvolání a podpoře změn, které by vedly ke zlepšení situace daného společenství a jeho životních podmínek - jde především o aktivizaci všech členů komunity (zapojují se do řešení problému, chce to zapojení a participaci nejen komunitního pracovníka, ale i členy komunity, členové mají hledat řešení sami)- vyžaduje široce založenou mezi-profesní a institucionální spolupráci a spoluúčast členů komunity (důležitá podpora odborníků)- nejčastěji si lidé pod tím představují práci s těmi nejhoršími- týká se všech ostatních společenských komunit, není to způsob řešení problémových komunitProfesionální pracovník:• Jako profesionál by si měl uvědomit, že i on sám je produktem určité subkultury (sdílí tedy její hodnotový systém). Hodnotový systém platný v komunitě může být odlišný. Liší se nejen hierarchie hodnot, ale i hodnotové imperativy. Pracovník by měl být schopen vědomé reflexe všech hodnotových systémů i imperativů, které ho ovlivňují. • Posláním komunitního pracovníka je odhalení sociálních priorit a potřeb dané komunity a povzbuzování obyvatel k tomu, aby poznali své vlastní problémy a pokusili se je zvládnout s pomocí dostupných služeb. • Nabízí proto informace o možnostech, podporuje společná řešení. • Pomáhá formulovat cíle aktivit, či je předkládá sám. (neměl by jim ale řídit, co by se tam mělo dělat)• Podněty vychází z prostředí, komunitní pracovník je spíše koordinátorKomunitní aktivista člen komunity, spolupracuje s komunitním pracovníkem (tento princip využívají např. peer programy, romští asistenti). Není placená práce, není jako zaměstnání Proces komunitní práce • Zjištění a analýza potřeb – Sběr informací (demografická struktura, soc-ekon. poměry, kulturně-vzdělávací poměry, zjištění potřeb obyvatel). - Metody sběru – dotazník, dotazování v terénu, tel. dotazování. - Cílem je dozvědět se co nejvíce o lidech, způsobu života, subkultuře. - Demografická struktura je důležitá (analýza důležitá) např.v dotazníku nám jedno sídliště vyplní že tam chtějí udělat na 1.místě školku a pak až klub důchodců, ale zjistíme z demografických údajů, že je to čtvrť kde žijí hlavně důchodci a že tam je dětí málo, pak je

17

Sociální pedagogikapotřeba tam zjistit a ověřit, zda opravdu potřebují spíše školku než klub důchodců (zda to jen nezaškrtli protože si to přejí pro svá vnoučata), proto demografie cenná2) Plánování Komunita má formulovat cíl procesu,pojmenovat prostředky, zpracovat časovýplán, vyčíslila finanční i personálnípožadavky. Výsledkem je projekt. (získání vnějších zdrojů – např. strukturální fondy EU)Komunitní pracovník – dá se spojit s místní samosprávou a posouvat to do té úrovně (třeba na to přispějí financemi)3) Realizace (implementace)Spočívá v komunikaci uvnitř realizačníhotýmu i navenek s občany, institucemi.4) Vyhodnocení (evaluace) Je zpětnou vazbou pro celý tým i účastníky. Metodou evaluace je – průzkum veřejnéhomínění, zajištění údajů ze spisů, projektů… (pokud peníze od někoho dostaneme, je většinou ve smlouvě že chtějí evaluaci)V dnešní společnosti se hodně dá na evaluaci, ale ztrácí se původní význam, vyhodnocení je důležité, ale současně se přehání, je to z nastavení kapitalistické společnosti (vše se musí kontrolovat)• V poslední době je patrný trend nejenom pomáhat marginálním skupinám k začlenění do komunit, ale také podporovat obyvatele k participaci na řešení problémů.• Pro činnost komunit je typické zapojení dobrovolníků.Komunitní vzdělávání:=soubor činností a postupů, který pro členy komunity (jednotlivce, školy, veřejné i soukromé organizace, spolky atd.) vytváří prostor k tomu, aby se stali partnery při řešení potřeb dané komunityKomunitní škola:o škola, která kromě vzdělávání nabízí i další mimoškolní aktivityo ředitel otevře školu pro to místo, kde ta škola leží, už ne jenom pro ty dětio využije učitelky (ty něco umí, př: češtinář pomáhá vietnamským a romským rodinám učit se

česky), rodiče dětí (taky něco umí, třeba kutilové pomáhají spravovat majetek školy) a volné prostory atd. a využívá je, otevře je i ostatním lidem, ale za určitých podmínek, aby se tam nic neničilo atd,

o ředitelé se bojí zakládat takové školy, většinou je zakládají ti, kteří tam žijí už dlouhoo je to dobré pro spolupráci rodiny a školy, škola se otevírá hlavně těm rodinámo odráží se i na chování a jednání dětí ve školeo problémem založení mohou být také zvýšené náklady (př: je potřeba mít komunitního

pracovníka, který se o to stará, vymýšlí programy, zapojuje rodiče a učitele)Multikulturní výchova- práce s   dětmi z   rizikových, minoritních skupin: - Multikulturní výchova patří společně s Globální výchovou a Mediální výchovou mezi novodobé doposud nezakotvené předměty vyučování. - Podle Průchy: "multikulturní výchova je příprava na sociální, politické a ekonomické reality, které žáci prožívají v kulturně odlišných lidských stycích." Mezi typická témata tohoto předmětu

18

Sociální pedagogikapak řadí například etnikum, etnicita, etnické vědomí, národ, národnost, národnostní menšinu, rasu a rasismus, kulturu, akulturaci, asimilaci, předsudky a stereotypy- také se užívá pojmenování interkulturní výchova. Ze samotného názvu pak tuto výchovu můžeme chápat jako vzájemné prolínání kultur, kdy jedna čerpá informace od druhé a naopak. Odlišnosti kultur by tedy měly být chápány jako příležitost k vlastnímu obohacení. - Hlavním předmětem této výchovy je tedy výchova k toleranci v prostředí, kde se setkává více kultur.Hlavní cíle Multikulturní výchovy (str. 42, 2009): předat žákům zajímavé informace o jiných kulturách ve vazbě na kulturu vlastní vychovávat k toleranci a proti rasismu vzdělávat o tom, co se děje při setkávání příslušníků různých kultur (zachycení reálných procesů interakce a jejich charakteru) podporovat sociální a kulturní identitu žáků domácích a cizích (umožnit žákům porovnávat a vytvářet si vlastní identitu sociální a kulturní, přemýšlet a volit si cestu, udržet kompaktnost osobnosti)Obsah multikulturní výchovy:

Tato disciplína má v obecné rovině stejná témata jako společenskovědní obory. Má v podstatě sociologický, psychologický a kulturologický základ. Příbuznými obory jsou tedy disciplíny jako je sociologie, historie, etnografie, psychologie, etika, právo, lingvistika, filosofie, demografie atd.Tématika (str. 186, 2009):1) Charakteristika různých kultur, kulturní mapování: popis přírodního a kulturního prostředí (společnost, geografie, biologie, stupeň modernizace...), popis jednotlivých kulturních rysů (náboženství, jazyk.....)2) Srovnávání kultur: v čem jsou si kultury podobné, co jedna kultura přejímá od druhé...3)Vztahy mezi příslušníky různých kultur: xenofobie, asimilace, lidská práva, diskriminace, komunikace.....4) Důsledky vztahů mezi příslušníky různých kultur: předsudky, stereotypy, rasismus, válečné konflikty, holocaust ghetta...5) Sledování proměn kultur a kulturní identity jedinců: tolerance, kulturní šok, důvody migrace, očekávání migrantů.....6) Multikulturalita a multikulturalismus: historie multikulturalismu (první popisy multikulturního prostředí), je multikulturní prostředí dobré nebo špatné, multikulturalismus v právu, politice, ve vzdělání....

PRÁCE SOCIÁLNÍHO PEDAGOGAPovolání x Profese Povolání – forma ekonomické aktivity subjektivně – specifická aktivita zajišťující obživu objektivně – vymezuje místo jednotlivce v komplexu činností tvořících ekonomiku společnostiProfese - specifická skupina povolání, vyžaduje dlouhou teoretickou přípravu• vyžaduje vyšší kvalifikaci, profesionální autoritu• váže se k ní etický kodex4 aspekty profesí:• ekonomický• právní• psychologický• sociologickýDefinice profese soc. ped.

19

Sociální pedagogikaAni modelová definice není jednoznačná, možnosti uplatnění jsou četné a pestré. Např. Klíma charakterizuje sociálního pedagoga jako specializovaného odborníka vybaveného teoreticky, prakticky a koncepčně pro záměrné působení na osoby a soc. skupiny především tam, kde se životní způsob a praxe vyznačuje destruktivním, nekreativním způsobem uspokojování potřeb a utváření vlastní identity. výchovný pracovník Osoba, která řídí a organizuje na profesionální úrovni výchovný proces a působí na jiné ve směru vytyčených a žádoucích výchovných-vzdělávacích cílů. Funkce spjaté s profesí pedagoga (J. Maňák)• plánovací – stanovení cílů, přípravy • motivační- získání zájmu žáků• komunikativní – diskuse, individuální interakce.• řídící – strategie a taktika práce • organizační – zajištění podmínek pro práci + pečovatelská a zaopatřovatelská (u vychovatele) Profesní způsobilosti (Pařízek) • odborná způsobilost • výkonová způsobilost• osobnostní způsobilost• společenská způsobilost• motivační způsobilost (logotrop, paidotrop)Model kompetencí sociálního pedagoga Soc. pedagog by měl disponovat příslušnými Kompetencemi tj. a) požadavky zahrnujícími vědomostí výbavu, b) spektrum praktických i sociálních dovedností, c) profesionálně etická identita.a) Vědomostní výbava soc. pedagoga – Vědomosti širšího společensko-vědního základu (obecná pedagogika, psychologie, sociologie, filozofie) včetně vědomostí biomedicínských (biologie člověka, somatologie, zdraví a nemoc) a poznatků z oblasti soc. politiky, práce a práva. - Speciální znalosti (sociální pedagogika, pedagogika VČ, metody sociálně výchovné práce, teorie komunikace…) doplněné o poznatky z oblasti managementu, personalistiky…b) Dovednosti soc. pedagoga - výbava v oblasti sociální komunikace a diagnostiky (prostředí i jedince) - schopnost vést dokumentaci - pracovat metodami sociálně-pedagogické prevence i terapie - umění asertivně řešit problémyc) Vlastnosti osobnosti soc. pedagoga - psychické i fyzické- vnímavost pro životní situace, různá prostředí- celková vyrovnanost- emocionální stabilita- schopnost sebekontroly- empatie, trpělivost, vlídnost - kreativita, originalita, aktivita Pracovník řídí a organizuje výchovný proces a působí na subjekty výchovy ve dvou rovinách: • Integrační – zaměřuje se na osoby, jež potřebují odbornou pomoc a podporu.• Rozvojová – podporuje a upevňuje žádoucí rozvoj osobnosti, který by měl směřovat ke správnému životnímu stylu a hodnotnému a užitečnému naplňování volného času.

20

Sociální pedagogikaPracovní činnosti soc. pedagoga mají souhrnně povahu: • Výchovného působení ve volném čase • Poradenské činnosti vykonávané na základě diagnostiky a soc. analýzy problému a životní situace nebo výchovného prostředí, v němž se vychovávaný nachází. • Reedukační a resocializační péče i terénní práce (depistáže, screening) Profesní typologie

autoritativní

logotrop paidotrop

sociální

Zdravotní důsledky pedagogické profese• Fyzická, psychická i sociální únava• Změny životního rytmu• Kontakt s infekcí• Námaha hlasového ústrojí• StresRezorty uplatnění • Rezort školství, mládeže a tělovýchovy • Rezort spravedlnosti• Rezort práce a sociálních věcí• Rezort vnitra• Oblast církevních, společenských a neziskových organizacíSociálně výchovná činnost v terénu Práce s určitými cílovými skupinami v přirozením prostředí, v obvyklých časech a místech jejich setkávání.Sociální výchova je uplatňována podle toho o jakou cílovou skupinu jde a jaké problémy je třeba řešit. Sociální výchova se zaměřuje na to, aby v klientech podporovala rozvoj osobních schopností, jež prospívají klientovi i celé společnosti. Činnosti terénní sociálněvýchovné činnosti • Přímé – vlastní práce na ulicích i v zařízeních. • Nepřímé činnosti Plánování, administrativa, jednání s institucemi. • Příkladem práce v terénu může být činnost NZDM, PMS. Kontaktní práce• nadřazený pojem, komplex nízkoprahově orientovaných služeb, jejichž cílem je vytvářet podmínky pro navázání kontaktu s jednotlivci a soc. skupinami, které nemohou nebo nechtějí vyhledat standardní institucionální pomoc a je u nich předpoklad potřebnosti této pomoci.Základní formy kontaktní práce: • Mobilní – streetwork, terénní programy• Stacionární – zařízení (nízkoprahové kluby, komunitní centra) 1. Streetwork, terénní programyAktivní vyhledávací a kontaktní činnost zaměřená na jednotlivce i sociální skupiny.Jedná se o vyhledávací (mapování lokality, aktivní vyhledávání kontaktů), mobilní (vychází z potřeb cílové skupiny, místo poskytování se mění dle pohybu skupiny), doprovodnou (poskytování pomoci a podpory při zvládání obtížných životních situací) činnost.Cíle terénní práce:

21

Sociální pedagogika• Vyhledávat jedince a skupiny, kteří jinak pomoc nevyhledávají; • navázat a udržet s nimi kontakt; • doprovázet je v jejich přirozeném životním prostředí. Tři typy kontaktu: • Aktivní – pracovník přímo osloví konkrétní jedince nebo skupiny v terénu• Pasivní – pracovník se pravidelně pohybuje v místech, kde se skupina nachází, po určité době dochází ke kontaktu• Zprostředkovaný – přes třetí osobuMetody navození změny • Přímé – přímým kontaktem s klientem, např. vzdělávání, osvěta…)• Nepřímé – prostřednictvím odkazování a zprostředkování dalších služebFORMY PRÁCE:• Individuální práce• Skupinová práce• Zážitková pedagogikaCílové skupiny• Děti a mládež• Uživatelé drog• Prostitutky a prostituti• Subkultury• Romové• Bezdomovci• Extremistické skupinyNízkoprahově orientovaná služba: • při kontaktu nejsou od klientů požadována osobní data. „NÍZKÝ PRÁH“ – neplatnost limitů věku, pohlaví, zájmů…2. Nízkoprahová zařízení pro děti a mládež • Zaměřují se na práci s neorganizovanými dětmi a mládeží, realizují určitou nabídku služeb. • Činnosti stanovené zákonem o sociálních službách:a) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,c) sociálně terapeutické činnosti,d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.• Cílem nízkoprahových zařízení je především zlepšení kvality života uživatelů, a to předcházením nebo snížením sociálních a zdravotních rizik, které souvisejí s jejich způsobem života. Dále mají umožnit cílové skupině lepší orientaci v sociálním prostředí a vytvářet podmínky k řešení jejich nepříznivé sociální situace. Zřizovatelé NZDM: • neziskové organizace• charity a církve• obecněprospěšné organizace Cílová skupina NZDM: Děti a mládež:• v obtížné životní situaci (v konfliktu s sociálním okolím, nebo společenskými normami) a potřebující v této situaci pomoc, kterou jim nejsou schopni nebo ochotni poskytnout blízcí. • mající vyhraněný životní styl a způsob trávení volného času, který není akceptován většinovou společností.

22

Sociální pedagogikaNeorganizované děti a mládež Skupina dětí a mládeže, která se nehlásí ke členství v žádném zájmovém kroužku, klubu, mládežnické organizaci. Odhady hovoří o 82-90% dětí, z toho 25% využívá neziskových služeb, či je s nimi v kontaktu.

7. Dobrovolnická činnost, pomáhání v ČR.

Dobrovolnictví nebylo v 90. letech minulého století zakotveno v žádném obecně platném právním dokumentu ČR. Od roku 2000 se situace postupně mění. Dobrovolníci se objevují v zákoně č. 359/1999 Sb., v platném znění, o sociálně-právní ochraně dětí, kde jsou již vymezeny některé jejich povinnosti. Jedná se o případy, kdy dobrovolníci působí v rámci zařízení sociálně-právní ochrany, jako například zařízení sociálně výchovné činnosti a výchovně rekreační tábory pro děti (§29 zákona), ve kterých mohou dobrovolníci působit po boku profesionálních pracovníků. V praxi se často jedná o mentoringové dobrovolnické programy, jako je Pět P a KOMPAS.

V grantových titulech MŠMT ČR se od roku 2001 objevuje možnost žádat podporu také na „zvýšení odbornosti dobrovolných pracovníků nevládních organizací“. Zpočátku ale byla v tomto ohledu grantová politika MŠMT zaměřena převážně na tradiční dětské a mládežnické zájmové, turistické či sportovní oddíly a jejich kolektivní táborovou činnost. V dalších letech se situace postupně zlepšovala, například Program státní podpory práce s dětmi a mládeží pro nestátní neziskové organizace na léta 2004 až 2006 uvádí jako jednu ze šesti priorit „rozvoj dobrovolnictví a dobrovolné práce s dětmi a mládeží“. Systémově resort školství uchopil dobrovolnictví od roku 2009 v projektu „Klíče pro život“, v jehož  rámci je realizováno

23

Sociální pedagogikasamostatné průřezové téma „Výchova k dobrovolnictví“. Výstupy tohoto projektu týkající se dobrovolnictví by se měly mimo jiné odrazit v legislativních opatřeních, podobně jako se to podařilo ve zdravotnictví a sociálních službách.

U ministerstva zdravotnictví je možno od roku 2002 žádat o grant na dobrovolnictví ve zdravotnických zařízeních. Konkrétně to pro potřeby grantového řízení upravuje každoročně vydávaná Metodika pro vypracování a registraci žádostí k Programu vyrovnávání příležitostí pro občany se zdravotním postižením, kde například pro rok 2010 je to tématický okruh: 1. Podporovat vznik dobrovolnických center a rozvoj dobrovolnických aktivit ve zdravotnických zařízeních, zejména podpořit spolupráci organizací občanů se zdravotním postižením se zařízeními následné a dlouhodobé péče

V roce 2003, jako důležitá součást postupně se rozvíjejicího managementu dobrovolnictví, vstoupil v platnost zákon č. 198/2002 Sb., ze dne 24. dubna 2002, o dobrovolnické službě a o změně některých zákonů (zákon o dobrovolnické službě), ve znění pozdějších předpisů, který je prvním právním předpisem upravujícím statut dobrovolníka v České republice. V tomto zákoně jsou uvedeny náležitosti smluv mezi vysílající organizací a dobrovolníkem a  mezi vysílající organizací a přijímající organizací. Dále jsou zde uvedeny možné oblasti dobrovolnické služby a její časové ohraničení apod.

8. Vliv prostředí výchovných institucí na rozvoj osobnosti. Role výchovných institucí v oblasti sociální výchovy, sociálně výchovné prevence a terapie.

Vliv prostředí výchovných institucí na rozvoj osobnosti. Role výchovných institucí v oblasti sociální výchovy, sociálně výchovné prevence a terapie. Výchovné situace, jejich průběh a řešení. Vliv prostředí výchovných institucí na rozvoj osobnosti PROSTŘEDÍ = jedná se o předměty, jevy existující kolem nás, nezávisle na našem vědomí, tedy o určitý prostor, o objektivní realitu = prostor vytváří podmínky pro život, pak hovoříme o životním prostředí (= v prostoru působí různí činitelé, které umožňují organismu žít, vyvíjet se a rozmnožovat = prostředí člověka zahrnuje vedle hmotných předmětů nezbytné povahy, tedy vedle materiálního systému duchovní systém (věda, umění, morálka,...) prostředí jako jistý vymezený prostor obsahuje podněty nezbytné pro rozvoj osobnosti = životní prostředí člověka je ta část světa, která člověka obklopuje, působí na něho svými podněty, ovlivňuje jeho vývoj a on na tyto podněty reaguje, přizpůsobuje se a aktivně svou prací ho mění - obě součásti životního prostředí (přírodní i společenská) nepředstavují něco nemněného - člověk díky své aktivitě může a dokáže prostředí měnit

24

Sociální pedagogikaSTRUKTURU ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ je možné přiblížit jako určité sféry vztahů: 1) Sféra vztahů „lidé - příroda", zahrnující interakci s neživou přírodou (abiosféra) i živou přírodou (biosféra). Stále přes všechny snahy i zásahy do této sféry je toto sepětí větší než si někdy připouštíme. 2) Sféra vztahů „lidé - výsledky lidské aktivity (kultura)" má formativní těžiště v uspokojování i kultivaci lidských materiálních a duchovních potřeb. 3) Sféra vztahů „lidé - lidé" v širším i užším sociálním prostředí, jak ukážeme dále TYPOLOGIE PROSTŘEDÍ A. PODLE VELIKOSTI PROSTORU, o který se jedná makroprostředí vytváří prostor pro existenci celé společnosti regionální prostředí prostor pro širší sociální skupiny na rozsáhlejším teritoriu lokální prostředí prostor spojený zpravidla s bydlištěm – městská čtvrť, obec mikroprostředí bezprostřední prostor jedince B. Podle POVAHY ČINNOSTÍ realizovaných v daném prostoru pracovní dílny, haly, kanceláře, školní třída obytné a rekreační hřiště, park, klubovna C. Z hlediska PODÍLU ČLOVĚKA na podobě daného prostředí bývá rozlišováno na přirozené a umělé člověkem utvářené D. Podle CHARAKTERU se prostředí člení na přírodní tvoří v zásadě živá (fauna a flora) a neživá (faktory geologické, geografické) společenské je dáno charakterem a uspořádáním celého společenského systému s ekonomickými politickými a správními vazbami kulturní je tvořeno všemi hmotnými i nemateriálními výsledky lidské aktivity (umělecké výrobky, vědecká poznání, právní a morální normy, stavby apod.) E. Podle POVAHY TERITORIA venkovské městské velkoměstské specifikace sídlišť F. Podle FREKVENCE, PESTROSTI A KVALITY PŦSOBÍCÍCH PODNĚTŦ prostředí podnětové chudé, přesycené, optimální podnětově jednostranné, mnohostranné prostředí podnětově zdravé, příp. závadné, deviační prostředí všechna uvedená třídění se různě prolínají a doplňují - tři základní roviny (přírodní, společenská, kulturní) se promítají do prostředí obytného, pracovního i rekreačního, stejně zřetelné jsou na úrovni na makro či mikro-prostředí - zásadní roli v socializačním procesu hraje MIKROPROSTŘEDÍ - určující rovinu však udává MAKROPROSTŘEDÍ (celospolečenské poměry ovlivňují po všech stránkách všechna další prostředí, přičemž toto působení se jakoby lomí přes roviny nižší – poměry v regionu, lokalitě i v rodině) v novém století nabývá na významu prostředí GLOBÁLNÍ (CELOSVĚTOVÉ) - charakterizujícím rysem současného globálního prostředí je především prudký rozvoj komunikačních a informačních technologií, ale i dravý průnik anglického jazyka do všech koutů světa - výsledkem by mělo být usnadnění kontaktů vzdálených kultur - globalizace současně zvyšuje nároky na specifické lidské vlastnosti, schopnosti a výkonnost - globální prostředí charakterizují i ZÁVAŢNÉ NEGATIVNÍ SOCIÁLNÍ ZNAKY: uniformita výrobků a spotřeby amerikanizace životního stylu a kultury demoralizační vliv multimediálních komunikačních prostředů (pornografie na internetu, propagace násilí a terorismu)

25

Sociální pedagogikaúnik mozků vysoké nároky na výkon (způsobují psychický tlak, stresy, civilizační choroby) výrazná diferenciace populace, tj. „rozevírání nůžek“ mezi bohatými a chudými populační nerovnováha, tj. populační exploze v rozvojových zemích v kontrastu se snižováním populačních přírůstků ve vyspělých zemích, kde není zajištěna ani přirozená reprodukce ekologická havárie oslavení významu rodiny pro celý život jedince rozvoj terorismu a organizování zločinu preferování ekonomických zájmů před sociálními zásadami i za cenu použití nátlaku a hrozby použití síly KAŽDÉ PROSTŘEDÍ MÁ DVĚ STRÁNKY: - materiální (věcná, prostorová) je dána tím, jaký prostor prostředí vymezuje, jaký je jeho

stav, jaké faktory (materiální, přírodní) se v něm vyskytují, jak je vybaveno věcmi, technikou apod.

- sociálně – psychikou (osobnostně-vztahovou) stránku tvoří lidé, kteří se v daném prostoru nacházejí, jejich struktura (z hlediska věku, pohlaví, kvalifikace) a vztahy, jež mezi nimi existují (včetně podřízenosti a nadřízenosti, formální i neformální) + styl řízení (instituce), režim, který v ní panuje, stupeň samosprávnosti apod.

VLIV PROSTŘEDÍ NA JEDINCE - prostředí, do kterého se rodíme, ve kterém vyrůstáme a žijeme, v nás zanechává zřetelné stopy a v nějaké míře (to bude individuální a závislé na dalších okolnostech) nás poznamenává a ovlivňuje - od A. Bláhy pochází pojem „sociální dědičnost“, kterým chtěl vyjádřit, že vedle geneticky přenášených dispozic se přenášejí ještě určité způsoby a modely chování v daném prostředí -schematicky a zjednodušeně je možné znázornit tento vztah následovně: GENOTYP: soubor dispozic, jež jedinec získává v okamžiku svého zrodu od svých rodičůFENOTYP: soubor znaků, jimiž se jedinec projevuje a je jimi charakterizován v určitém okamžiku svého vývoje - je otázkou, jaké prostředí je optimální pro žádoucí rozvoj jedince význam prostředí v procesu utváření osobnosti je hodnocen v různých názorech a teoriích odlišně - celý proces utváření osobnosti je záležitostí velmi složitou, a proto není ani jednoduché rozřešit otázku, co je v tomto procesu rozhodující Vlivy prostředí mohou: a) jednání člověka věcně podpořit, nebo být překážkou (např. velký prostor, hlušený prostor apod.) b) jednání přímo formovat (úzce účelový prostor, např. vyučovací kabina) c) mí signální funkci (anticipačně vyvolávat určité jednání) Člověk nemůže žít mimo přírodní prostřední, nemůže však ani žít bez sociálních kontaktů, mimo sociální prostředí. Tyto kontakty probíhají: ADAPTACÍ = vyrovnávání se s podmínkami, s novými situacemi povahy přírodní i společenské ADJUSTACE = vyrovnávání se se situacemi sociálními a vpravování se do sociálních vztahů MALADAPTACE (MALADJUSTACE) = neschopnost se vyrovnat s danými podmínkami, novou situací K adaptaci (adjustaci) dochází dvojím způsobem: buď se člověk sám přizpůsobuje podmínkám, v nichž žije (pasivní adaptace), anebo mění tyto podmínky podle svých potřeb tím, že do nich aktivně zasahuje. V průběhu fylogenetického vývoje člověka se poměr obou typů adaptace mění. Zpočátku výrazně převládala pasivní adaptace, aby postupně zřetelně ustoupila aktivním zásahům člověka do přírody i společnosti. ÚLOHA PROSTŘEDÍ VE VÝCHOVĚ - prostředí v souvislosti s výchovným procesem hraje následující role (FUNKCE):

26

Sociální pedagogikasituační –

- každá výchovná situace se odehrává v konkrétním prostředí - vytváří kulisu po stránce věcné, prostorové i osobnostně vztahové

- tato kulisa, podmínky mohou působit ve směru výchovného působení (pozitivně) nebo v rozporu (negativně), případně i irelevantní (neutrálně)

- výchovná (formovací) - konkrétní prostředí mocně ovlivňuje jednání a podílí se výrazně na rozvoji osobnosti - jednání lidí se mění podle toho, jak se střídají prostředí

Výchovné působení je organizované, záměrné, jakoby uměle navozeno. Čím méně má vychovávaný pocit, ţe je vychováván, tím lépe pro výsledný efekt výchovy. Prostředí můžeme také pedagogizovat (organizovat), intervenovat do prostředí znamená vlastně využít prostředí jako „výchovného prostředku“ týká se obou stránek prostředíDĚLENÍ PROSTŘEDÍ DLE S. KLAPILOVÉ (KAPITOLY ZE SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY) Prostředí = geografické prostředí, které lze definovat jako souhrn předmětů a jevů živé a neživé přírody, které jsou jednak na začátku dějin přirozenou výchozí základnou pro vznik a rozvíjení historické aktivity člověka, jednat vždy také objektem přetváření a jeho výsledkem. PROSTŘEDÍ Z HLEDISKA OSOBNOSTI Vnitřním prostředím osobnosti rozumíme souhrn faktorů, k nimž patří dědičnost, aktuální zdravotní stav, psychická a fyzická kondice Vnější prostředí zahrnuje vedle svých materiálních složek i souhrn sociálních vztahů (tzv. sociální prostředí) Dělení vnějšího prostředí na základě M. Přadky: dualismus materiálního a společenského prostředí

- Materiální = příroda upravená i neupravená pro potřeby člověka a materiální výsledky civilizace a kultury

- původní přírodní prostředí (podnebí, povrch země) - prostředí přírody upravené člověkem () - Společenské = společenské a mezilidské vztahy a lidská kultura - prostředí, které je využíváno člověkem pracovně

prostředí, které je upravené k bydlení (v užším smyslu - bytová kultura; v širším smyslu -město, městské čtvrti, úprava krajiny)

- prostředí vytvářejí specifické podmínky pro rozvoj a utváření osobnosti; významnější je ovšem prostředí společenské - podporuje nebo omezuje cílevědomé úsilí o výchovné formování člověka

ROZDĚLENÍ SPOLEČENSKÉHO PROSTŘEDÍ VE VÝCHOVNÉM PROCESU - rodinu, lokální a vrstevnické skupiny PŘIROZENÉ PROSŘEDÍ - společenské instituce a organizace (organizace dospělých, dětí i mládeže a to zájmově

orientované i obecně prospěšné) - prostředí vytvářené masovou kulturou (sdělovacími prostředky) a uměním

+ dle PŘADKY 2 mezitypy Zájmová sdružení a hnutí, pracovní prostředíWROCZYNSKI dělí prostředí na základě posuzování druhu podnětů, jimiž prostředí působí na jedince: - přírodní prostředí (nazýváno také fyzikálním - podnebí, fauna, flóra) - společenské prostředí (struktura vzniklá historicky, př.: stupeň a struktura vzdělání) - kulturní prostředí (výsledky historické činnosti člověka – zahrnuje kulturní statky duchovní (náboženství, právo, morálka) a hmotné (civilizace)) K nápravě nevhodného prostředí na děti a mládež (ale i na dospělé) používá sociální pedagogika speciální postupy zejména PROFYLAXE A KOMPENZACE Profylaxe - neutralizuje vliv činitelů, vyvolávajících potencionální ohrožení - profylaktická činnost se může projevit ve dvou směrech

27

Sociální pedagogika- jako tlumení aktivity v oblastech vedoucích k potenciálnímu ohrožení (nevhodné působení - jako podněcování aktivity ve směrech, utvářejících kladné podněty (např. zakládání institucí, vhodně naplňujících volný čas) - příkladem profylaxe může být primární prevence drogových závislostí zaměřená na populaci, která dosud s drogami neexperimentovala Kompenzace - vyrovnávání a vyvažování nedostatků, vzniklých zápornými vlivy prostředí - př.: náhrada chybějící nebo nefunkční rodiny dítěte rodinou pěstounskou, adoptivní nebo dětským domovem rodinného typu 14.2 Role výchovných institucí v oblasti sociální výchovy, sociálně výchovné prevence a terapie Rozdělení prostředí ve výchovném procesu: 1) PŘIROZENÉ (nepřímé) prostředí výchovy ve výchovných institucích - začlenění jedince v těchto skupinách je zpravidla provázeno silnými citovými vazbami a hodnoty v nich respektované jsou přijímány jako životně významné a) Rodina b) Vrstevnická skupina c) Lokální prostředí 2) INTENCIONÁLNÍ (přímé) prostředí ve výchovných institucích a) Školní prostředí funkce školy sociální klima školy sociální kompetence učitele sociální deviace ve školním prostředí b) Prostředí v zařízeních pro organizované využívání volného času školská výchovná zařízení pro výchovu mimo vyučování školní družina školní klub domovy mládeže středisko pro volný čas dětí a mládeže zařízení pro zájmové studium základní umělecké školy (ZUŠ) jazykové školy c) Prostředí výchovy v institucích zaměřených na kompenzaci funkcí rodiny a náhradu rodiny náhradní rodinná výchova osvojení pěstounská péče individuální opatrovnictví ústavní výchova dětí a mládeže diagnostický ústav (přijímá děti a na základě vyšetření je umisťuje do příslušných zařízeních), dětský domov a dětský domov se školou (pečuje o děti podle jejich individuálních potřeb, plní úkoly výchovné, vzdělávací a sociální, pro děti od 3 do 18 let, pro nezletilé matky s jejich dětmi), výchovný ústav (pro děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, ústavy pro děti s nařízenou ústavní výchovou a uloženou ochrannou výchovou, pro nezletilé matky, ústav s výchovně léčebným režimem) Ad 1a) RODINA = malá, primární, neformální sociální skupina, kterou tvoří jedinci spojení pokrevními, manželskými a adoptivními vztahy - přirozené společenské prostředí - rodinná socializace je pouze z části naplňována záměrným výchovným působením

28

Sociální pedagogika- bezprostřední kontextuální vliv sociálního prostředí - převodní mechanismus v předávání hodnot z generace na generaci - nejvýznamnější hodnota lidské společnosti - matka-dítě První sociální zkušenosti, první vzorce sociálního chování - přestože se v rodině projevuje silná rezistence tradičních vzorů a tradičního chování, začíná ve všech zemích světa postupně převládat forma rodiny vyspělých průmyslových zemí s tradicí evropské kultury, která se označuje jako manželská, nukleární, partnerská, demokratická a konzumní - každý člověk patří ke dvěma nukleárním rodinám: - k rodině orientační, výchozí, původní (family of orientation) - a k rodině, kterou sám zakládá, což je rodina reprodukční (family of procreation) - vztahy mezi rodiči a dětmi se značí jako filiace; vztahy mezi jedincem a skupinou založenou manželstvím se značí jako vztahy afinity - nejvýznamnější změnou v nukleární rodině oproti minulosti je změna reprodukčního chování (od poč. 20. století) Příčiny změn je možné spatřit v zaměřenosti na jiné životní cíle a hodnoty než v přednostní orientaci na rodinný život a výchovu dětí Rodina je pro dítě i ostatní členy: institucí ochrany v nebezpečí, nemoci či konfliktní situaci sféra lidské seberealizace (nachází seberealizaci uvnitř rodiny) proces hodnotové seberealizace Funkce rodiny –

- biologicko-reprodukční, zahrnující sexuální ţivot manţelů a plození potomstva - socializačně výchovná, zahrnující socializaci dětí i sociální kontrolu - ekonomická, spočívající v materiálním zabezpečení členů rodiny a vytváření statusu

Poruchy rodiny- porucha biologicko-reprodukční funkce (bezdětnost, event. velký počet dětí,...) - porucha ekonomické funkce (nouze, hmotný nedostatek) - porucha socializační funkce - rodiče se o dítě nemohou starat (nemoc, pracovní překážky) - rodiče se nedovedou o dítě starat (nezralost, mentální či sociální nezpůsobilost) - rodiče se nechtějí o dítě starat (mravní a charakterové nedostatky)

Poruchy rodiny mohou vést ke vzniku neúplné rodiny, pro kterou je charakteristický objektivní nedostatek sociálně emočních podnětů, které podmiňují zdravý psychický vývoj dítěte - neúplné rodiny vznikající rozvodem jsou nejčastějším typem (došlo k tomu v průběhu 19. století) - důležitou roli v socializačním procesu hrají sourozenci ad 1b) VRSTEVNICKÁ SKUPINA = malá, primární, neformální sociální skupina, homogenní z hlediska věku

- znaky sociální skupiny podle PETRUSKA: - interakce mezi členy skupiny - existence komunikační sítě - existence sociální vztahů - společná činnost - společný cíl - diferenciace rolí a pozic - normativní a hodnotový systém skupiny - systém sankcí - vědomí skupinové příslušnosti - vědomí skupinové odlišnosti sociální skupiny jsou založeny na shodnosti nějakého znaku - klasifikace malých sociálních skupin je založena na několika dichotomiích primární - sekundární neformální - formální

29

Sociální pedagogikavlastní - cizí referenční - členské

PRIMÁRNÍ SKUPINA - vyznačuje se kontaktem členů v „tváří v tvář“ - členství vzniká na základě uspokojení z jeho členství - mezi členy existují citové vazby - mají dlouhé trvání a nevznikají za účelem dosažení určitého cíle - jsou nejdůležitější z hlediska socializace člověka - patří sem: rodina, vrstevnická skupina, lokální prostředí, sousedství, zájmové skupiny, heterogenní z hlediska věku SEKUNDÁRNÍ SKUPINA - opačné charakteristiky než primární skupina - vyznačuje se vztahy, jež jsou důsledkem určitého zájmu či úkolu, nikoliv především citovými a sociálními pouty - př.: školní třída, osazenstvo kanceláře FORMÁLNÍ SKUPINA - vzniká podle předem stanovených pravidel, určovaných zvnějšku a řídí se jimi - členové ji nevytvářejí z vlastní vůle, organizuje ji nějaká instituce (př.: škola, armáda) - je to vlastně sekundární skupiny vedená určitým cílem, která nemusí mít dlouhé trvání (po splnění úkolu může zaniknout) NEFORMÁLNÍ SKUPINA - pravidla vzájemného soužití a normy chování vznikají uvnitř skupiny a jsou vyjádřením přirozených potřeb členů VLASTNÍ SKUPINA - je ta, do níž jedinec patří - vytvářejí se v ní představy (které lze využít k podněcování k lepším výkonům ve škole nebo ve sportu nebo je i zneužít) o této skupině, které jsou mnohdy idealizované - pokud se cítí být ohrožena, její soudržnost je maximální ČLENSKÁ A REFERENČNÍ SKUPINAreferenční (buď otevřená, nebo zavřená) čili vztažná skupina je ta, do níž chce jedinec patřit a s jejímiž hodnotami, normami a vzorci chování se identifikuje - ideální stav nastává, kdy je pro jedince jeho členská skupina současně skupinou referenční - po rodině je nejdůležitějším socializačním činitelem - je s ní spojen problém mimopracovní doby a volného času - členství slouží k prověřování a utvrzování subjektivity jedince - normy a hodnoty vrstevnických skupin jsou volnější a mohou být sankcionované - dítě se musí samo výrazněji v nových vztazích prosazovat, řešit problémy a překonávat frustrace - tyto skupiny umožňují osamostatňování dětí od rodiny a vstup do širších sociálních struktur - vrstevníci mohou nabídnout: sebeuplatnění, vztahy rovnoprávnosti, osobní nezávislost na dospělých, vzájemnou soudržnost a pocit náležitosti k celku, sociální srovnávání, vyvíjejí požadavky na chování členů, nástroj sociální kontroly - uspokojuje primárně biologickou a sekundárně psychickou potřebu uvolnění, relaxace a zábavy - ve skupině jedinců jsou: oblíbení i odmítaní jedinci - vrstevnické skupiny jsou pro své členy převážně referenční, proto své jednání podřizují jejich pravidlům a stávají se konformní (projevy v chování jsou tendencí k nápodobě) - špatné zkušenosti s vrstevnickými vztahy mohou ztěžovat i přímé pedagogické působení učitele, neboť odmítaný jedinec se uzavírá do sebe a těžko snáší i oprávněnou kritiku - v adolescenci nabývají vrstevnické skupiny specifické vlastnosti (neuplatňují se jenom sympatie) - probíhá zde socializační proces, jenž je uskutečňován prostřednictvím skupinových vlivů a požadavků na členy

30

Sociální pedagogika- účinnost skupiny se projevuje spíše dovnitř, vlivem na jednotlivé členy J. Pelikán analyzuje možnost pedagogického působení na neformální skupiny, k nimž patří i skupiny vrstevnické

Počáteční etapa ovlivňování skupiny - nejprve pozorováním skupiny, které musí být nenápadné, nevzbuzující obavy členů skupiny - získání dostatečného množství informací o skupině, jejích cílech, vůdci, normách a činnosti pak lze přistoupit k pokusu o první kontakt (nejlepší je přirozená situace, kdy skupina potřebuje pomoc dospělého nabídnout jednorázovou pomoc, radu, nebo řešení problému) Druhá etapa - charakterizována nárůstem vzájemné důvěry mezi dospělým a dětskou skupinou - lze dospět k situaci, kdy skupina začne pociťovat potřebu kontaktu s dospělým rádcem a pomocníkem Třetí etapa - možnost přímého ovlivnění neformální skupiny pedagogem - může dojít za příznivých okolností k určité formalizaci vztahu s pedagogem, je-li přijat za člena skupiny - může mít i pozici přirozeného vůdce skupiny vedle dětského vůdce Pokud se podaří dosáhnout třetího stupně vývoje vztahu pedagoga se skupinou, otevírá se pro něj možnost ovlivnit další vývoj skupiny. J. Pelikán vidí v tomto postupu možnost, aby se z neformální sociální skupiny postupně vyvinula tzv. skupina typu IRIO (= integrovaná, respektující individualitu osobnosti). Mezi charakteristiky tohoto typu malé sociální skupiny autor zařazuje 1) jednotu řízení skupiny, která musí být fixní, ale může se měnit podle řešeného problému a úkolu tak, aby do vedoucích činností s vyšší odpovědností byli zapojeni prakticky všichni členové skupiny podle svých schopností; 2) možnost vnitřního členění na subskupiny, které nemusí být vy tvořeny formálně, ale na základě sympatií jednotlivých členů větší skupiny; 3) v této skupině platí dvě formy norem - obyčeje a mravy. Pod pojmem obyčeje bývají zahrnovány takové normy, kdy přizpůsobení se těmto normám není chápáno jako životně důležité pro skupinu. Mravy jsou naopak normy, které se většinou týkají základních principů, na nichž je skupina budována. Ty jsou pro Členy skupiny závazné a skupina si vytváří i prostředky, jimiž se snaží působit na své členy, aby mravy přijali a podřídili se jim; 4) interakce mezi jednotlivými členy skupiny je spíše věcná, méně zaměřená na čistě osobní vztahy; 5) mezi základní atributy vnitřního života skupiny patří dialog a alternativní řešení; 6) ve skupině platí demokratická zásada podřízení se menšiny většině, ale předpokládá se právo na ponechání si odlišného stanoviska. Popsaný způsob intervence do skupiny však považuje Pelikán za výchovně účinný. Problém utváření IRIO skupiny z neformální sociální skupiny, za niž považujeme i skupinu vrstevnickou, je v tom, že existuje jen velmi málo pedagogických osobností, které by měly předpoklady a podmínky pro uvedenou intervenci do vrstevnické skupiny. Určitou možnost mají tzv. sociální asistenti, což je specifické profesní zaměření sociálních pracovníků. V ČR od r. 1994 pracuje několik sociálních asistentů ve vybraných lokalitách (Praha, Brno, severní Čechy). Jejich působištěm jsou dětská hřiště, kluby mládeže, diskotéky a jiná zařízení, v nichž se kontaktují členové vrstevnických skupin. Základním směrem jejich činnosti je pozitivní ovlivňování vrstevnických skupin a pomoc jednotlivcům z řad dětí a mládeže, kteří jsou ohroženi vlivy nejbližšího sociálního prostředí. - vrstevnické skupiny mladších dětí, pozitivně zaměřené, se nejčastěji označují jako party

31

Sociální pedagogika- skupiny s asociálním zaměřením, většinou pevně organizované a řízené autoritativním vůdcem, se někdy označují jako tlupy nebo gangy Jejich činnost může mít i kriminální charakter a pak jsou vysoce společensky nebezpečné.- vrstevnické skupiny jsou přirozeným způsobem existence života dětí a mládeže a účinným socializačním činitelem, který nemůže být nahrazen formální skupinou nebo ze života jedince eliminován. - skupinou je též školní třída, která je z pohledu naší klasifikace skupinou formální, vytvořenou vnější autoritou, tj. školou; dochází zde k vytvoření neformálních skupin uvnitř, na základě zájmu a emocionálních vazeb jejích členů. - v každé třídě se vytváří vedle formální struktury vztahů, která vyplývá z činnosti uskutečňované podle pravidel stanovených učitelem, také neformální struktura (je učitelům mnohdy neznámá, není vždy patrná ve vyučování, ale přesto má na jedince i na třídu významný vliv) - ověřenou a relativně často užívanou metodou ke zjišťování vnitřní struktury sociální skupiny je sociometrické šetření Ad 1c) LOKÁLNÍ PROSTŘEDÍ = vymezený prostor, ve kterém žije masa lidí, vyznačujících se společným způsobem života - v tomto prostředí probíhají všechny vztahy nebo větší část vztahů mezi osobami, které zde žijí - může představovat administrativní oblast, vesnice, malé město nebo i čtvrť velkoměsta, ale s výrazně diferencovanými regionálními znaky (může to být i profesionální prostředí - velký závod s územím, kde žijí jeho zaměstnanci) ZNAKY LOKÁLNÍHO PROSTŘEDÍ: - malá rozloha - relativní izolace od okolí bezprostřední osobní kontakty všech členů společenství, založené na příbuzenství nebo sousedství - velká stejnorodost majetková, etnická a profesní - identita tradic, zvykových norem, víry a obyčejů V současné době dochází k dezintegraci v lokálních prostředích vlivem: - industrializace - exploze sociální migrací - rozvoje dopravních prostředků - rozvoje technických prostředků šíření kultury - vznikají zde sociální vztahy, příp. zájmy, pro které se začalo používat pojmu sousedství (odlišuje se od obce, která je širší společenskou jednotkou) - vědecké používání pojmu sousedství je možno sledovat od vydání knihy amerického psychologa a sociologa C. H. Cooleyho. - lokální prostředí a sousedství je dosud významnou součástí sociální organizace ve čtvrtích měst a sídel s malou sociální mobilitou - v oblasti výchovy má největší význam sociální kontrola, kterou fungující lokální prostředí vykonává nad jednotlivci i rodinami. 2) INTENCIONÁLNÍ (přímé) prostředí ve výchovných institucích = vzniká ve výchovných a vzdělávacích institucích, které byly vytvořeny k uskutečňování výchovných a vzdělávacích programů zaměřených na vybrané věkové a sociální skupiny dětí a mládeže (nelze však z tohoto vymezení oddělit dospělé, neboť při dnešním požadavku celoživotního vzdělávání se tyto instituce vytvářejí i pro ně) = patří k nim především všechny druhy škol, zařízení pro organizované využívání volného času, zařízení náhradní rodinné péče a zařízení pro zájmové studium. ad 2a) ŠKOLNÍ PROSTŘEDÍ Funkce školy

32

Sociální pedagogikaZákladní funkcí školy je funkce socializační. Socializační funkce školy spočívá ve vytváření rolí, které mají význam nejen ve školním prostředí, ale i ve veřejném životě mimo školu a v profesní oblasti.Ve škole také pokračuje jazyková socializace, jejímž základem je nabytí jazyka v rodině na úrovni té sociální vrstvy, k níž rodina dítěte patří. Vedle funkce socializační se uvádí: - funkce personalizační - funkce kvalifikační - funkce integrační Personalizační funkce spočívá v podpoře a rozvoji individuality žáka, čímž se škola přibližuje rodinnému prostředí, kde ovšem tato činnost dominuje Kvalifikační funkce školy je obsažena v její orientaci na znalosti a výkon, čímž se odlišuje od rodiny a přibližuje se požadavkům profese, produktivní práce a veřejného života. Integrační funkce školy spočívá v přípravě dětí na kritické přijetí sociálního stavu společnosti, jež představuje kritickou akceptaci její morální, politické a právní úrovně. Dítě je ve škole vystaveno nejen přímému výchovnému působení, jeţ se uskutečňuje především ve vyučování, ale i nepřímému ovlivňování, jeţ závisí na sociálním klimatu školy jako celku, jednotlivých školních tříd nebo jiných výchovných skupin, i na sociálním klimatu spontánně vzniklých vrstevnických skupin v rámci skupin formálních. SOCIÁLNÍ KLIMA ŠKOLY - je multifaktoriální jev, zahrnující sociální vztahy učitelů a žáku navzájem, organizační rámec celé instituce, jasnost vymezení práv a povinností učitelů i žáků, vztah ke školní práci i způsoby jejího hodnocení. Sociální klima školy je podmíněno téţ materiálními podmínkami, v nichž se práce školy uskutečňuje Stejně významné jako materiální vybavení školy jsou sociální vztahy, které spoluvytvářejí prostředí školy. . Jde o vztahy - k nadřízeným školským orgánům a jiným orgánům státu, - ke správě obce, v níž je škola lokalizována, - k rodičům žáků, - k institucím, které poskytují školám služby (poradny, lékařská zařízení, nakladatelství...), - ke sponzorským a nadačním subjektům. Sociální kompetence učitele Sociální klima školy a třídy závisí na pedagogické kompetenci jednotlivým ničitelů, jež je součástí jejich sociální kompetence. Podle A. Vališové lze sociální kompetenci chápat jako přiměřené používání motorických, duševních a emocionálních způsobů chování, schopností postojů i dovedností, tak aby bylo možno se úspěšně vyrovnat s konkrétními a důležitými životními situacemi. S otázkou sociální kompetence učitele souvisí i problém autority ve škole, jíž lze chápat jako neustále se obnovující uplatňování učitelovy mocenské pozice, založené na odpovědnosti profesní i všeobecně morální. Žádoucí je tzv. přirozená autorita učitele, která vede k dobrovolnému respektování učitelovy pozice ze strany žáků. Sociální klima tříd a škol ovlivňuje i vznik a frekvenci některých negativních jevů ve školním prostředí, které je možno zařadit mezi sociální deviace v chování žáků. Patří k nim záškoláctví, krádeže, podvody, šikana a zneužívání návykových látek ad 2b) PROSTŘEDÍ V ZAŘÍZENÍCH PRO ORGANIZOVANÉ VYUŢÍVÁNÍ VOLNÉHO ČASU Pedagogické ovlivňování volného času se uskutečňuje ve dvou rovinách, a to jako výchova ve volném čase, zaměřená na vlastní obsah a organizaci zajímavých aktivit, jako výchova optimálnímu vyuţití volného času, zaměřená na motivaci dětí ke vhodným činnostem, na usměrňování zájmů a na předkládání nabídek. ŠKOLSKÁ VÝCHOVNÁ ZAŘÍZENI PRO VÝCHOVU-MIMO VYUČOVÁNÍ

33

Sociální pedagogikaV institucích, které slouží k využívání volného času dětí a mládeže (+ škola), vzniká sociální klima, které ovlivňuje účastníky a přispívá k jejich socializaci. Zájmová činnost související se školou se uskutečňuje ve školní družině, školním klubu a v zájmových útvarech (kroužcích, souborech). Na středních školách do této skupiny zařízení lze počítat i domovy mládeže. Školní družiny, školní kluby i domovy mládeže mohou vznikat jako součásti škol nebo jako samostatné instituce a musí respektovat základní principy výchovy ve volném čase: - dobrovolnost - aktivita a samostatnost - demokratismus spojený se samosprávností DOMOVY MLÁDEŽE plní výchovnou funkci a přispívají tak k socializaci svých chovanců a sociální funkci. Součástí obsahu socializační funkce domova mládeže je výchova k využití volného času a výchova ve volném čase. Školská zařízení pro zájmové vzdělávání jsou: a) středisko volného času (dále jen "středisko"), b) školní klub (dále jen "klub"), c) školní družina (dále jen "družina"). PROSTŘEDÍ VÝCHOVY V INSTITUCÍCH ZAMĚŘENÝCH NA KOMPENZACI FUNKCÍ RODINY A NÁHRADU RODINY Náhradní výchova je pro dítě stanovena soudním rozhodnutím tehdy, když rodina přestala plnit své funkce. Důvodem může být: smrt rodičů, pobyt rodičů ve vězení, neschopnost rodičů pečovat o dítě na základě těžké nemoci či invalidity, nízká mravní nebo intelektuální úroveň rodičů, jež ovlivňuje úroveň jejich péče o dítě, alkoholismus či jiná toxikomanie rodičů, vedoucí k zanedbávání péče o dítě, případně další okolnosti. Náhradní výchova se uskutečňuje ve dvou typech: jako náhradní rodinná výchova jako ústavní výchova spojená i s výchovou ochrannou Může mít právní podobu: osvojení pěstounské péče opatrovnictví poručenství Dále zpracováno na základě zákon 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních Účelem zařízení je zajišťovat nezletilé osobě, a to zpravidla ve věku od 3 do 18 let, případně zletilé osobě do 19 let (dále jen "dítě"), na základě rozhodnutí soudu o ústavní výchově nebo ochranné výchově nebo o předběžném opatření náhradní výchovnou péči v zájmu jeho zdravého vývoje, řádné výchovy a vzdělávání.ÚČELEM ŠKOLSKÝCH ZAŘÍZENÍ PRO PREVENTIVNĚ VÝCHOVNOU PÉČI je předcházet vzniku a rozvoji negativních projevů chování dítěte nebo narušení jeho zdravého vývoje, zmírňovat nebo odstraňovat příčiny nebo důsledky již vzniklých poruch chování a přispívat ke zdravému osobnostnímu vývoji dítěte. Zařízeními jsou: diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou, výchovný ústav

34

Sociální pedagogika- zařízení může poskytovat plné přímé zaopatření zletilé nezaopatřené osobě po ukončení výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy, připravující se na budoucí povolání, nejdéle však do věku 26 let - do zařízení jsou umísťovány i děti s mentálním, tělesným, smyslovým postižením, s vadami řeči, popřípadě s více vadami, u nichž byla nařízena ústavní výchova, uložena ochranná výchova nebo nařízeno předběžné opatření, pokud stupeň zdravotního postižení neodpovídá jejich umístění do ústavu sociální péče nebo do specializovaného zdravotnického zařízení. Diagnostický ústav - pobyt dítěte v diagnostickém ústavu trvá zpravidla 8 týdnů. - poskytuje po dobu nezbytně nutnou péči dětem: s nařízenou ústavní výchovou nebo uloženou ochrannou výchovou zadrženým na útěku z jiných zařízení zadrženým na útěku od osob odpovědných za výchovu, a to na základě rozhodnutí soudu o předběžném opatření. o jejichž umístění v důsledku jejich poruch chování požádali zákonní zástupci dítěte. Těmto dětem je poskytována preventivně výchovná péče Dětský domov a dětský domov se školou - plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. - účelem dětského domova je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování mohou být umísťovány děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let a nezletilé matky spolu s jejich dětmi Dětský domov se školou - účelem je zajišťovat péči o děti: - nařízenou ústavní výchovou, mají-li závažné poruchy chování, nebo které pro svou přechodnou nebo trvalou duševní poruchu vyžadují výchovně léčebnou péči, nebo s uloženou ochrannou výchovou, - mohou být umísťovány děti zpravidla od 6 let do ukončení povinné školní docházky Výchovný ústav - pečuje o děti starší 15 let se závažnými poruchami chování, u nichž byla nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova. Ve vztahu k dětem plní zejména úkoly výchovné, vzdělávací a sociální. - do ústavu může být umístěno i dítě mladší 15 let, má-li uloženu ochrannou výchovu, a v jeho chování se projevují tak závažné poruchy, že nemůže být umístěno v dětském domově se školou - výjimečně, v případech zvláště závažných poruch chování, lze do výchovného ústavu umístit i dítě s nařízenou ústavní výchovou starší 12 let. Škola – funkce:Výchovná (socializační): - škola je výraznou socializační institucí (předávání kultury a zachování její kontinuity) - škola by měla vyzbrojit mladé lidi silou vzdorovat různým vlnám (hracím automatům) a nástrahám (drogám) - naučit mladé lidi orientovat se sami v sobě; nutnost zaměření na procesy rozhodovací, utváření sociálních dovedností a schopností pružně reagovat na rychlé změny - škola ztratila monopol na vzdělávání, více nahraditelná jinými zdroji (např. médii) Pečovatelská funkce: - zabezpečování podmínek z hlediska zdraví, bezpečnosti, a psychické pohody (tzn. hygienických potřeb, stravování a lékařské péče apod.) - problémy: - nedostatečná pozornost hygienickým otázkám (např. počtu umyvadel, toalet) - dochází ke zdražování obědů, od podávání svačin se téměř upustilo - škola se distancuje od preventivních lékařských prohlídek (např. stomatologických) - zabezpečování fyziopsychických podmínek (zabezpečování optimálního režimu dne) tzn. zařazení přestávek a jejich využití k relaxaci, optimálně řešit rozvrh hodin

35

Sociální pedagogikaRekreační: - její podstata míří mimo vyučování – škola však pouští tuto oblast ze zřetele (pokles krouţků,školních družin), nedostatečné využívání tělocvičen a dílen po vyučování Poradenská: - řeší otázky profesionální orientace, studijních předpokladů, diagnostikování schopností Profesionalizační: týká se především SŠ a VŠ a zaujetí příslušného profesní pozice Selektivní: škola dává jistou pozici a prestiž ve společnosti podle toho, jaký typ školy se absolvuje - škola jako výchovná instituce může uskutečňovat primární prevenci např. poučením dětí o účelu a způsobu užití různých návykových látek v rámci vyučovacích hodin (biologie, občanské výchovy), besed s odborníky apod. - funkce ve všech ostatních výchovných institucích jsou v podstatě totožná, liší se pouze v důležitosti jednotlivých funkcí (např. v dětském domově budou převažovat funkce mající suplovat funkce rodiny) 14.3 Preventivně výchovná péče (zákon 109/2002, Sb.) = je poskytování speciálně pedagogických a psychologických služeb dětem s rizikem poruch chování či jiţ rozvinutými projevy poruchami chování a negativních jevů v sociálním vývoji, u nichž není nařízena ústavní výchova nebo uložena ochranná výchova - preventivní výchovná péče je poskytována střediskem nebo diagnostickým ústavem a to formou ambulantních služeb, celodenních služeb nebo internátních služeb - středisko poskytuje preventivní speciálně pedagogickou péči a psychologickou pomoc dětem s rizikem či s projevy poruch chování a negativních jevů v sociálním vývoji a dětem propuštěných z ústavní výchovy při jejich integraci do společnosti (dále poskytuje konzultace, odborné informace a pomoc osobám odpovědným za výchovu) - tato péče je zaměřená na odstranění či zmírnění již vzniklých poruch chování a na prevenci vzniku dalších vážnějších výchovných poruch a negativních jev v sociálním vývoji dětí Vedle institucí podílejících se na realizaci výchovného procesu jako jsou domovy mládeže,domy dětí a mládeže, které jsou určitými centry volného času, jde především o instituce a organizace zaměřené na tělovýchovu a sport, nebo umělecky, kulturně osvětově založené a hromadné sdělovací prostředky. další oblastí jsou instituce a organizace zaměřené kulturně. Patří sem vedle uměleckých škol a zájmových útvarů jiţ zmíněné domy dětí a mládeže, knihovny, divadla, kina, galerie. Vlivy umění zprostředkovávají samozřejmě také média. Vážným problémem v současné době je repertoár kin a televize, kde dominují thrillery, hororové a fantastické filmy Největší a nejmasovější vliv na výchovu dětí a mládeže hrají roli instituce sdělovacích prostředků jako je tisk, televize a rozhlas. Z hlediska vlivu na rozvoj osobnosti dítěte, mladého člověka je rozhodující míra dopadu jednotlivých sdělovacích prostředků televize zaujímá jednoznačně prvé místo (některé programy ohrožují postoje a chování nejmladší generace, deformování estetického vkusu a cítění, absence morálních zábran, vyrůstání agresivity a arogance, manipulativní charakter reklamních šotů) bezprostřední ohrožení rozvoje dětí a mládež existuje i přímo ve školách, výchovných zařízeních, tedy na úrovni mikroprostředí ohrožení může být dvojího druhu (mládež a děti se stávají objektem trestné činnosti, šikany současně se sami dopouštějí trestné činnosti = sociálně patologické jevy) Sociální pedagogika má s těmito problémy několik souvislostí: 1) diagnostikování prostředí – hlavně mikroprostředí (rodiny, školní třídy apod.) 2) minimalizace ohrožení prostředím 3) prevence (profylaxe) ohrožení prostředím – dotýká se celé populace, znamená formování pevné vůle (odolávat přesvědčování členů sekt, odmítání dealerů drog,...) pedagogizace prostředí SPE míří k tomu, aby působila ve smyslu rozvoje zdravého životního stylu

36

Sociální pedagogika4) terapie (kompenzace) ohrožení prostředím – tuto roli plní např. různé ozdravné pobyty, školy v přírodě, jde o část populace, která je nějak znevýhodněna a ohrožena Z hlediska prevence kriminality mladistvých je velmi důležité, aby byly kompetentními institucemi včas zachyceny počínající vážnější problémy jednotlivců a skupin dospívající mládeže. Kriminalitě často předcházejí varovné výchovné a studijní problémy, projevy asociálních a antisociálních sklonů, záškoláctví, útěky z domova nebo vandalismus. Z pohledu prevence je nutné, aby fungovala vzájemná komunikace mezi např. pedagogicko-psychologickou poradnou a Úřadem práce, Policií, soudem, lékaři, rodinami, školou, domovy mládeže apod. Mnoho preventivního řešení může být iniciováno školou nebo dalšími institucemi jako např. oddělení péče o dítě, policií apod. PREVENTIVNÍ AKTIVITY SE DĚLÍ: 1) primární prevence (posilování osobnosti, obranyschopnosti s cílem předcházet negativním jevům tak, aby nevznikly) 2) sekundární prevence (orientovány na potencionálně ohrožené jedince či skupiny, snaha předejít rozvoji daných jevů) 3) terciální prevence (minimalizace již vzniklých problémů) např. činnost krizových, protidrogových center, zdravotní péče, linky důvěry Výchovné situace, jejich průběh a řešení POJEM SITUACE = souhrn podmínek vztahujících se k něčemu, někomu = je to komplex podnětů (jevů, osob, vztahů mezi nimi) vyskytujících se v určitém místě a v určitém čase J. Pelikán rozumí životní situací = konkrétně vymezenou a časově limitovanou shodu vnějších okolností, během níž je jedinec vystaven působení konkrétních vlivů, na něž určitým způsobem reaguje SITUACI MůŽEME VNÍMAT ZE DVOU HLEDISEK v objektivní, resp. kulturním a sociální významu, jako kulturou formulované, vyjádřené a sdílené percepce a interpretace situací v subjektivním, resp. individuálním smyslu jako percepce a interpretace nějaké situace jedincem, který se v ní nachází Výchovná (pedagogická) situace je zvláštním případem životní situace. Její specifičnost je dána zákonitostmi výchovného procesu. Pelikán definuje pedagogickou situaci jako modelově blízkou běžné životní situaci a s tím rozdílem, ţe zde vstupuje do hry navíc záměr pedagoga. Ten buď využívá této životní situace a případně ji zevně reguluje, nebo navazuje na zkušenosti z těchto situací, ale současně také může vytvářet specifické nové výchovné situace. Definice situace dle přednášky Krause: děj v čase a místě, který sleduje výchovný cíl Z hlediska výchovných situací je možné uvažovat o uzlových bodech situace = určitá stádia, která mají rozhodující význam pro další vývoj situace. K dovednostem vychovatele patří usměrňovat vývoj situace právě v těchto bodech: MůŽEME ROZLIŠIT 4 UZLOVÉ BODY [1] KRYSTALIZACE SITUACE = přechod od relativně klidové polohy do dynamiky - počátek činnosti, lze relativně dobře regulovat a usměrňovat v souladu s výchovným záměrem [2] VYHRANĚNÍ SITUACE = zákonité pokračování vývoje situace; vyhranění situace se může odvíjet různým způsobem a) k vyhraňování dochází pod vlivem působení vychovatele, ten má situaci pevně v rukou, neobjevují se problémy (cíle vztahů vychovatele a vychovávaných jsou v souladu) b) převažují vlivy nezáměrné, stanovené cíle jsou ohroženy, nesrovnalosti mezi formální a neformální strukturou, vliv vychovatele je silný, situaci se podaří zvládnout c) vychovateli se nepodaří situaci zvládnout, nezasáhne včas dochází ke střetům, nesouhlasům, nespolupráci; nastupuje další uzlový bod, ve kterém dominuje konfliktní napětí [3] OTEVŘENÝ KONFLIKT

37

Sociální pedagogika- jednoduchá cesta ke spolupráci, nápravě již neexistuje, zejména je-li v situaci přítomen asociální prvek [4] ZÁNIK SITUACE - může se objevit již při vyhranění situace (po stádiu druhém, za předpokladu, že nedojde k otevřenému konfliktu a) zánik situace = s pozitivním vyústěním, případně přechod k další situaci b) rozpad situace = vychovateli se nepodařilo situaci zvládnout a převládají negativní stránky (cíle se nepodařilo naplnit, ale nedošlo ke konfliktu) c) rozbití situace = stav nespolupráce, zcela narušené vzájemné vztahy PŘI ANALÝZE VÝCHOVNÉ SITAUCE je důležité vycházet z cílů výchovné situace, které sleduje vychovatel a z potřeb vychovávaných. VZTAH se může pohybovat na škále od symetrického (cíle i potřeby jsou v naprostém souladu) až po nesymetrický (cíle i potřeby jsou zcela v rozporu) Důležitý je i PRůBĚH SITUACE, zda se odehrává v procesu spolupráce, nebo různých forem nespolupráce. ČASOVÝ PRŦBĚH SITUACE: situace, které lze měřit na hodiny (vyučovací jednotka) situace trvající dny (letní tábor) dlouhodobé situace (ústavní prostředí)

OPUŠTĚNÍ SITUACE situace s maximální volbou (bez následků) situace s usměrněnou volbou (morální odsouzení) situace s omezenou volbou (hrozba normativní sankce = důtka, kárné řízení, zhoršení známky, snížení platu) situace s minimální volbou (odchod ze situace vyvolán soudním řízením) FÁZE PROBÍHAJÍCÍ SITUACEa) fáze pohledu vychovatele popisná (jak ji vidí) interpretační (jak si ji vysvětluje) vyhodnocení rozhodování b) fáze situace, která je vychovatelem přímo navozena přípravy (ujasnění cílů) popis předpokládané situace a její interpretace analýza podmínek a výchovné skupiny vlastní průběh dané situace (činnosti) vyhodnocení celé situace situace může být přirozená nebo uměle navozena Před navozením výchovné situace si vychovatel: 1) ujasní cíl, z hlediska konkrétnosti, adekvátnosti, optimálnosti 2) vyhodnotí typické rysy vychovávaných 3) posoudí typ výchovného přístupu 4) posoudí konstelaci skupiny 5) zhodnotí typ situace, její specifika 6) uvědomí si uzlové body dané situace 7) ujasní si svou roli v situaci 8) zváží do jaké míry je možné spoléhat při řešení situace s pomocí (kolegů, rodičů) 9) posoudí možnosti prosazení vytyčených požadavků SPECIFIKACE A POSUZOVÁNÍ konkrétní výchovné situace můžeme podle řady znaků 1) jak se situace opakuje a) situace standardní – vyplývá z řádu, režimu b) nestandardní – plynou z režimu, ale neopakují se

38

Sociální pedagogikac) mimořádná – vyvolána vnějšími okolnostmi d) náhodná – nepřímo plynoucí z charakteru výchovného působení v organizaci 2) jaké je uplatnění výchovného plánu v situaci a) odvíjející se podle plánu b) náhodná situace = bez plánu c) improvizace buď předem připravená, nebo diktována momentálními skutečnostmi 3) míra informovanosti o situaci a) známé b) částečně známé c) neznámé 4) do jaké míry je vychovatel přítomen situačnímu ději a) registrovaná situace = vychovatel je přítomen b) částečně registrovaná situace = vstoupil v průběhu c) neregistrovaná situace = probíhá retrospektivně, děj mimo vychovatele, poté se řeší Zásady úspěšného řízení výchovné situace: zásada celistvosti (reflektujeme situační děj vzhledem k jedinci i k celkové skupinové tendenci) zásada utváření kontinuity výchovného vztahu (vyžití neformálních vztahů s vychovávanými, zejména s dominantními jedinci) zásada profesionální paměti (využití zkušeností) zásada percepce vlastní osoby (mít povědomí o tom, jak je vychovatel vnímán) zásada práce s detailem zásada důslednosti zásada reálnosti vlastních možností ŘEŠENÍ SITUACE racionalizace kompenzace identifikace únik agrese sociální izolace Prostředí

předměty, jevy existující kolem nás, nezávisle na našem vědomí, jedná se o určitý prostor, objektivní realitu prostředí je složitý strukturovaný systém, reagující na podněty, odráží v sobě potřeby subjektu i objektu systém podnětů, který spoluvytváří strukturu obklopující jedince a vyvolává psychické reakce (Wroczynski)Prostředí: prostor vytvářející podmínky pro život – životní prostředí životní prostředí tvoří část objektivní reality, s níž jsou lidé v interakci, kterou poznávají, hodnotí i přetvářejí, na kterou reagují a jíž se přizpůsobují (Blížkovský) Funkcionální sepětí člověka a prostředí životní prostředí podléhá změnám pod vlivem činnosti lidí člověk sám určuje rozsah a směr změn člověkem zformované prostředí však zpětně působí na jeho osobnost, ovlivňuje jeho způsob životaStruktura životního prostředí lidé – příroda zahrnuje interakce s živou i neživou přírodou

39

Sociální pedagogika lidé – kulturamá formativní těžiště v uspokojování i kultivaci lidských potřeb lidé – lidé interpersonální vazby v širším i užším prostředí

Typy prostředí:Podle velikosti prostoru: makroprostředí – vytváří podmínky pro existenci celé společnosti regionální prostředí – prostor v životě širší sociální skupiny lokální prostředí – prostor spojený s bydlištěm mikroprostředí - bezprostřední prostor, v němž jedinec pobýváPodle povahy činností pracovní obytné rekreační Podle podílu člověka na podobě prostředí: přirozené umělé Podle charakteru, obsahu prvků, jimiž je prostředí tvořeno:přírodní prostředí živá a neživá příroda, dnes již není jen dílem samotné přírody, ale i lidských zásahů společenské prostředí tvoří jej lidé a mezilidské vztahy, je dáno uspořádáním společenského systému kulturní prostředí tvoří ho všechny hmotné i nehmotné výsledky lidské aktivityProstředí podle působících podnětů:1)co do frekvence

a) podnětově chudéb) přesycené

c) optimální 2)co do pestrosti

a) podnětově jednostrannéb) podnětově mnohostranné

3)co do kvalitya) podnětově zdravéb) podnětově vadné

Dvě stránky prostředí !! materiální - věcná, prostorová je dána tím, jaký prostor prostředí vymezuje, jaký je jeho stav, jaké faktory se v něm vyskytují, jak je vybaveno sociálně-psychická – osobnostně vztahová, tvoří ji lidé, jejich struktura, vztahy, styl řízení, režim, stupeň samosprávnostiVliv prostředí na jedince – vybraní autoři - A. Adler – hlavním pramenem duševních zážitků a vývoje psychiky je společenské prostředí (především rodina)- I. Bláha – vedle genetických dispozic se přenášejí i určité způsoby a modely chování daného prostředí tzv. sociální dědičnost

40

Sociální pedagogika- P.L. Berger – odlišné sociální prostředí vykonává různý tlak na své příslušníky, některé z těchto tlaků jsou účinnější než jiné. Prostředí může jako činitel tvorby osobnosti působit pozitivně (ve smyslu společensky žádoucích norem), nebo v zásadě negativně (v rozporu s nimi). - Pesso-Boyden terapie Potřeba místa patří k nejdůležitějším sociálním potřebám. Plod má již vydefinováno své místo ve třech úrovních: Fyzická – tělo matky Duševní – uvědomuje si mentální spojení s matkou Meta úroveň – matka patří do konkrétní rodiny, společenství. Vliv prostředí na jednání člověka: prostředí podporuje jednání, nebo je překážkou prostředí přímo formuje člověka prostředí motivuje k jednání či má signální funkci (anticipačně vyvolává určité jednání)Reakce osobnosti na prostředí

Adaptace - vyrovnání se s podmínkami, s novými situacemi povahy přírodní i společenskéAdjustace - vyrovnávání se s situacemi sociálními, vpravování se do sociálních vztahů Maladaptace (maladjustace) - neschopnosti se vyrovnat s danými podmínkami, novou situací

Funkce prostředí ve výchově 1. situační Prostředí vytváří jakousi „kulisu“ , po stránce věcné, prostorové i osobnostně vztahové. Tato „kulisa“ může působit v souladu s výchovnými cíli, být s nimi v rozporu, či působit neutrálně. 2. výchovná Jednání lidí se mění podle toho jak střídají prostředí. Je prokázáno, že navzdory individuálním rozdílům, vykazuje jednání lidi v daném prostředí určitou shodu. Změny v prostředí mají prokazatelný vliv na výkon.

41

Sociální pedagogika9. Dětský tábor jako jedno ze specifických míst pro výchovné působení. Požadavky

kladené na organizátory zotavovacích akcí.Prostředky sociální výchovy. Tábor jako jedno ze specifických míst pro výchovné působení. Požadavky kladené na organizátory zotavovacích akcí. Prostředky výchovy: vztahy a procesy, které používá subjekt k dosažení svého cílePro pedagogiku:V širším smyslu: škola, rodina, zájmové organizace, masmédiaV užším smyslu: soubor metod výchovně vzdělávací práce, výchovné prostředí a výchovné aktivity, prostředky technické povahy, materiální vybavení, organizační formyNEBOMateriální: instituce, učebny, pracovny, vybavení, nástroje, vyučovací pomůckyNemateriální: vyučování, hra, práce, sport, kolektiv, hromadné sdělovací prostředkyTÁBOR Podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, „ zotavovací akcí je organizovaný pobyt 20 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 4 dny, jeho účelem je posílit zdraví dětí a zvýšit jejich tělesnou zdatnost“. K jedné z nejrozšířenějších forem zotavovacích akcí patří tábory. Ty se konají většinou o školních prázdninách. Umožňují dětem uvolnění od povinností, život v kolektivu, poznávání přírody, aj. Jejich hlavní funkce jsou:

rekreační, kompenzační, výchovná a vzdělávací, sociálně komunikativní, preventivní.

S těmito úlohami je potřeba počítat i při přípravě tábora. Rozdělení táborů Tábory můžeme rozdělovat podle mnoha hledisek např. podle ročního období, nebo podle délky trvání. Harmach (2004) uvádí tyto základní druhy a typy: Druhy táborů - stálé tábory – celý pobyt se uskutečňuje na jednom místě - putovní tábory – není zde stabilní táborová základna, účastníci se přesunují po určité trase a táboří na různých místech. Příkladem mohou být tábory cykloturistické - příměstské tábory – denní program bez noclehu - hvězdicové tábory – stálé tábořiště, ze kterého jsou pořádány několikadenní výlety do okolí Typy táborů: - běžné – účastní se ho děti a mládež „běžné“ populace - integrované – aspoň 20% účastníků jsou děti z rizikových skupin, zdravotně postižené či z dětských domovů - ozdravné – pouze pro oslabené nebo zdravotně postižené děti Mimořádné situace Organizátoři akce by se jim měli snažit předcházet, ale pokud přesto nastanou, měli by být připraveni je řešit. Nejedlý (1992) rozděluje nepříznivé okolnosti do tří základních skupin: V první skupině jsou přírodní živelné pohromy např. povodeň, požár nebo vichřice. Jejich řešení je individuální. Pokud nastanou, musí vedoucí zachovat chladnou hlavu a zajistit bezpečnost dětí. Jako prevence může posloužit nácvik chování při těchto situacích a důkladné propracování evakuačního plánu.

42

Sociální pedagogikaDruhou skupinu tvoří úrazy, epidemie či utonutí. Tyto události dopředu nelze předvídat, organizátoři jim však mohou aspoň částečně předcházet dodržováním hygienických a bezpečnostních předpisů. Situace, které nejsou v první ani druhé skupině, patří do skupiny třetí. Může se jednat např. o trestný čin, ať už spáchaný úmyslně, nebo z nedbalosti. V tomto případě musí vedoucí zabránit pokračování trestného činu a vše nahlásit na Policii ČR. Denní režim Denní režim je velmi důležitou částí každého tábora, neboť umožňuje účastníkům časovou orientaci. Podle Nejedlého (1992) se jedná o časové rozdělení jednotlivých činností v průběhu každého dne akce. Musí v něm být jasně vymezená doba pro spánek, hygienu i stravování. Např. 7:30 budíček, rozcvička, ranní hygiena a úklid stanů 8:30 snídaně 9:00 dopolední program a svačina 12:00 oběd, polední klid 14:00 první blok odpoledního programu a svačina 16:00 druhý blok odpoledního programu18:00 nástup 18:30 večeře 19:00 večerní program 21:30 večerní hygiena 22:00 večerka Přehled vybraných zákonů a vyhlášek se vztahem k dětským táborům 18/1991 Sb. Vyhláška o jiných úkonech v obecném zájmu 83/1990 Sb. Zákon o sdružování občanů 258/2000 Sb. Zákon o ochraně veřejného zdraví 106/2001 Sb. Vyhláška o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti 137/2004 Sb. Vyhláška o hygienických požadavcích na stravovací služby 252/2004 Sb. Vyhláška k pitné vodě 218/2003 Sb. Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věc. mlád. 200/1990 Sb. Zákon ze dne 17. května 1990 o přestupcích 563/1991 Sb. Zákon ze dne 12. prosince 1991 o účetnictví 177/2001 Zákon o ochraně osobních údajů 289/1995 Sb. Zákon o lesích 114/1992 Sb. Zákon o ochraně přírody a krajiny 3/1993 Sb. Zákon o státních symbolech ČR352/2001 Sb. Zákon o užívání státních symbolů 48/1997 Sb. Zákon o veřejném zdravotním pojištění 361/2000 Sb. Zákon o provozu na pozemních komunikacích 1/1993 Sb. Ústava České republiky 2/1993 Sb. Listina základních práv a svobod Úmluva o právech dítěte 262/2006 Sb. Zákoník práce 40/1964 Sb. Občanský zákoník 37/1989 Sb. Zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi 108/2005 Sb. Vyhláška o školských výchovných a ubytovacích zařízeních Příprava tábora Příklad postupu při tvoření harmonogramu: Leden – Určíme termín akce a přibližný počet účastníků. Hospodář sestaví rozpočet. Únor – Příprava dokumentace a přihlášek na tábor. Protože na tábor nejezdí všichni členové, doplňujeme počet účastníků i dětmi, které do oddílu nechodí. K tomu je nutná také propagace. Tu

43

Sociální pedagogikauskutečňujeme většinou pomocí plakátů. V únoru také vymyslíme téma táborové hry a rámcový program. Březen – Připravujeme program tábora a etapovou hru. Stanovíme režim dne a jídelní lístek. Zkontrolujeme materiální vybavení z loňského tábora a promyslíme si, co bude potřeba dokoupit. Rozdáme přihlášky. Vedoucí svolá přípravnou schůzku, na kterou se dostaví všichni táboroví pracovníci, seznámí je s předběžným programem akce a rozdá jim úkoly. Duben – Zajišťujeme dopravu. Vedoucí oznámí tábor příslušným úřadům a institucím. Dohodneme objednávky potravin a odběr potravin v místě konání tábora. Květen – Rozpracujeme program na jednotlivé dny, včetně náhradního programu. Oznámíme konání tábora hygienické stanici. Navštívíme vybrané tábořiště a ujistíme se o připravenosti objektu. Doplníme táborový materiál, sháníme sponzorské dary a dokoupíme odměny pro děti. Vedoucí zkontroluje počet přihlášených dětí a vypracuje seznam účastníků. Pravidelně se konají přípravné schůzky táborových pracovníků. Červen – Táboroví pracovníci si vyřídí posudek od lékaře, že jsou způsobilí pro vykonávanou funkci. Dokončíme přípravu etapové hry. Obstaráme pojištění účastníků. Vedoucí si připraví všechny tiskopisy nutné k vedení tábora a doplní táborovou dokumentaci. Proškolí také všechny pracovníky o bezpečnosti, ochraně zdraví a hygieně. Uspořádáme informativní schůzku pro rodiče přihlášených dětí. Červenec, srpen – Uskutečnění tábora. V jeho průběhu se snažíme zajistit dětem aktivní a zajímavý program. Dbáme na dodržování hygienických předpisů a řádné vedení ekonomické dokumentace.

44

Sociální pedagogika10. Socializační a výchovné působení rodiny. Prostředí rodiny, jeho typologie a vliv na rozvoj osobnosti. Základní funkce rodiny, mezigenerační soužití, vztahy rodičů a dětí,

rodinné role a jejich proměny. Místo rodiny v oblasti výchovy pro volný čas.

Základní funkce rodiny a jejich historická proměna. Prostředí rodiny, jeho typologie a vliv na rozvoj osobnosti. Perspektivy vývoje rodiny. Místo rodiny v oblasti výchovy pro volný čas.Rodina je charakterizována jak původní a nejdůležitější sociální skupina a instituce, která je základním článkem sociální struktury i základní ekonomickou jednotkou.Rodina – systémový celek, který je schopen reprodukce svých podmínek.Základní funkce rodiny a jejich historická proměna:Rodina se pohybuje v určitém sociálním prostoru - její funkce se mění, obsah výchovy se proměňuje, některé funkce rodiny ztrácejí původní význam, přetvářejí, jiné se naopak rozšiřují, vytvářejí- strukturální diferenciace rodiny tj. změna široké rodiny v rodinu nukleární, také k její funkcionální specializaciV tomto procesu rodina ztratila řadu svých původních funkcí, ale uchovala si dvě základní funkce rodiny:1) funkci prvotní socializace dětí2) funkci emocionálně psychologické stabilizace osobnosti dospělých (řadu funkcí rodiny převzal především stát) Biologicko-reprodukční funkce rodiny:-má význam jak pro společnost jako celek (potřebuje pro svůj rozvoj stabilní reprodukční základnu), tak také pro jedince, kteří rodinu tvoří (uspokojování jeho biologických a sexuálních potřeb a uspokojování potřeby pokračování rodu každého jedince).-Ve své podstatě se tato funkce nemění, ale můžeme pozorovat od r. 1989 zřetelný pokles v populačních přírůstcích, v současné době je trendem vnímat dítě jako překážku v profesním růstu a vlastní seberealizaci rodičů. Stále více párů plánuje pouze jedináčka a dokonce přibývá případů, kdy mladí lidé děti nechtějí. Také se zvyšuje věk prvorodiček. Sociálně – ekonomická funkce:- rodina je chápána jako významný prvek v rozvoji ekonomického systému společnosti, její členové se jednak zapojují do výrobní a nevýrobní sféry v rámci výkonu určitého povolání, ale rodina jako celek se stává především významným spotřebitelem, na němž je současný trh závislý. -Poruchy ekonomické funkce se projevují v hmotném nedostatku rodin, což v současnosti bývá někdy důsledkem nezaměstnanosti nebo také zvyšování životních nákladů. -Ekonomická funkce dnes přitom zaznamenala určitý posun ve směru návratu k podobě rodiny, která představuje samostatnou ekonomickou (výrobní, obchodní) jednotku, tedy rodinnou firmu. Ochranná (zaopatřovací, pečovatelská) funkce -spočívá v zajišťování životních potřeb (biologických, hygienických, zdravotních) nejen dětí, ale i všech členů rodiny.-před rokem 89 přejímal tuto fci zčásti stát (důchodové, nemocenské pojištění, domovy důchodců, ozdravovny, povinné preventivní prohlídky apod.), po r. 90 je rodina znovu na této fci více zainteresovaná a očekává se od ní větší spoluúčast na jejím plnění (např. pacienti jsou z nemocnic propouštěni dříve do domácího ošetřování, ozdravovny zanikají, preventivní prohlídky již neorganizují školy apod.) Socializačně-výchovná funkce rodiny:-rodina je první sociální skupinou, která učí dítě přizpůsobovat se sociálnímu životu, osvojovat si základní návyky a způsoby chování běžné ve společnosti. Ústřední úlohou socializačního procesu v rodině zůstává příprava dětí a mladistvých na vstup do praktického života.-dnes je však třeba zdůraznit také význam působení mladší generace na starší (např. při zacházení s moderními komunikačními prostředky). Prodlužuje se totiž doba, kdy vedle sebe žijí tři generace.-odpovědnost za výchovu přesouvá někdy rodina na školu a očekává, že profesionální přístup učitelů napraví i chyby, jichž se ve svých výchovných přístupech dopouští. Rekreace, relaxace, zábava: -aktivity tohoto typu se týkají všech členů rodiny, ale pro děti mají samozřejmě význam největší. Jak rodina plní tuto funkci se projeví např. v tom, do jaké míry tráví všichni členové rodiny pohromadě svůj volný čas, jakým zájmový, činnostem se věnují, jakým způsobem tráví dovolené apod.

45

Sociální pedagogika Emocionální funkce rodiny: -je zásadní a nezastupitelná, žádná jiná instituce nedokáže vytvořit podobné a tak potřebné citové zázemí, pocit lásky, bezpečí a jistoty, podstata a smysl ze tedy proměnit nemohou, od 90.let však přibývá rodin, které tuto fci plní jen velmi obtížně, resp. neplní vůbec. (např. rozvody, dezintegrace, zaneprázdněnost apod.), narůstá počet dětí citově deprivovaných, nebo i týraných.Prostředí rodiny, jeho typologie a vliv na rozvoj osobnostiTypy rodiny: 1) manželská společenskou normou bylo uzavření manželství (ve 2 ½ 20. st.)2) nukleární moderní rodina, tvořená párem rodičů a dětmi takto označována sociology 3) rozšířená rozšíření rodiny o blízké příbuzné, prarodiče, strýce, tety a ostatní příbuzné4) orientační a prokreační prostor pro odlišení typu rodiny, v níž jedinec vyrůstá jako dítě a

kterou sám zakládá5) úplná a neúplná6) rekonstruovaná – vzniklá dalším sňatkem7) patriarchální/matriarchální/rovnostářská8) monogamní/polygamníZ hlediska průběhu socializačního procesu má význam, do jaké míry se daří rodině vypořádat s funkcemi, jež má plnit: funkční - přiměřeně plní všechny funkce afunkční – občas v ní dochází k poruchám v plnění jedné či několika funkcí, jež vážně

nenarušují život rodiny a zásadně neovlivňují vývoj dítěte dysfunkční – dochází k vážným poruchám, rozkladu rodiny, zásadně je narušován

socializační proces dítěteRodina jako základní mikroprostředí zprostředkovává dítěti v průběhu sociálního učení

hodnotové vzory a vzorce chování. Tato schémata a vzorce chování usnadňují dítěti sociální interakci a navazování pozitivních sociálních vztahů. Dítě pozoruje a napodobuje způsoby chování a jednání rodinných příslušníků, zejména pokud se s nimi identifikuje, ztotožní. Rodinné prostředí by mělo záměrně rozvíjet citovou sféru života dítěte a uspokojovat přiměřeně potřeby dítěte. Uspokojení primárních potřeb dítěte patří mezi základní úkoly rodiny. Vedle těchto úkolů však musí rodina plnit ještě úkoly vývojové a specifické.Členové rodiny na děti významně působí svými temperamentovými vlastnostmi: vznětlivostí - klidem, rychlostí - pomalostí, vyrovnaností - nevyrovnaností, afektivní labilitou - stabilitou atd. Samozřejmě působí také svým charakterem, mravními zásadami, způsoby jednání, postoji k sobě, k druhým lidem, k věcem, k nadosobním hodnotám; svým světovým názorem; svou inteligencí; svými vědomostmi a dovednostmi; rozhledem a názory na běžné věci. Rodina zastupuje ve vztahu k dítěti lidskou společnost. V rodině člověk získává model svých budoucích vztahů k lidem, názorů, postojů, chování, návyků, dovedností atd. Podle zkušeností v rodině transformuje dítě své vztahy na ostatní lidi. Zvlášť vliv dospělých osob a starších sourozenců na vyvíjející se osobnost je velký, protože v období vývoje se silně uplatňuje potřeba vzoru, příkladu.Perspektivy vývoje rodinyCharakteristika rodiny v   současnosti

1) Množství funkcí rodiny převzaly jiné sociální instituce.V plné kompetenci rodiny zůstaly pouze některé z nich.

2) Oblast zakládání rodiny ztrácí svoji ritualizovanou podobu.Zvyšuje se podíl rodin založených na soužití partnerů bez uzavření manželství, legalizace partnerského soužití není nutnou podmínkou rodinného života.

3) Snižuje se stabilita rodiny.V posledních desetiletích z řady důvodů objektivních (emancipační proces, nárůst atheismu) i subjektivních (manželské svazky jsou zakládány především na emotivní bázi), dochází k nárůstu rozvodovosti. Přibližně 40% manželství dnes končí rozvodem, většina rozvádějících se manželství má děti.

4) Mění se celková struktura rodiny.

46

Sociální pedagogikaKlesá nejen počet dětí v rodině, ale omezuje se také vícegenerační soužití. Narůstá počet osob žijících v jednočlenných domácnostech.

5) Rozvoj zaznamenává antikoncepce a plánované rodičovství.Ubývá "nechtěných" těhotenství, postoje k potratům jsou značně liberální.

6) Prodlužuje se délka života a tím i trvání rodiny po odchodu dětí.Delší je též doba, po kterou žijí rodiče s dětmi ve společné domácnosti. Vzrůstá tak socializační dosah mladé generace na starší příslušníky rodiny.

7) K proměnám dochází v organizaci rodinného cyklu.Rodiči se stávají osoby ve vyšším věku, děti se začínají rodit teprve po určité době trvání manželství či partnerského soužití. Prarodiči se tak stávají stále starší osoby, které jsou však vzhledem ke změnám v důchodové praxi velmi často ještě zapojeny do pracovního procesu.

8) Zvyšují se nároky na čas rodičů strávený v pracovním procesu.V důsledku toho se zkracuje čas strávený s dětmi a ostatními členy rodiny.

9) Přibývá dvoukariérových manželství.V důsledku růstu vzdělanosti a kvalifikovanosti a tím i zaměstnanosti žen.

Spolu s těmito faktory potom působí celá řada dalších, jako například: Demokratizace – muž ztratil dřívější výsadní postavení v rodině, žena získala některá jeho práva a

povinnosti. Také děti se stále aktivněji podílejí na organizaci rodinného života a vztah rodičů s dětmi je více partnerský.

Izolovanost – rodina se často dostává do jisté izolovanosti a žije v určitém uzavření před vnější společností. Je to důsledek sílící tendence odděleného života jednotl.generací a poklesu významu sousedských vztahů a také obecné tendence uniknout záplavě podnětů dnešního přetechnizovaného a medializovaného života do pomyslného klidu rodiny.

Rodina se zmenšuje – zvyšuje se počet osob žijících v jednočlenných domácnostech a počet osamělých žen s dětmi. Spolu s izolovaností to vede k menší stabilitě rodin, které se stávají citlivějšími na nejrůznější vnitřní otřesy.

Dezintegrace rodinného života – ubývá chvil, kdy se celá rodina schází pohromadě, spíše přibývá rodin, kde se členové jen potkávají, korespondují spolu či přestávají komunikovat. Navíc si někteří manželé vytvářejí kromě společného rodinného života ještě život vlastní a dětem, které jsou odkázány samy na sebe, nezbývá nic jiného než také žít svůj vlastní život. Nastává atomizace života v rodině.

Zatížení rodičů pracovními aktivitami -> značné časové zaneprázdnění – kompenzace: vysoké kapesné a vůbec přísun materiálních prostředků, což se promítne do hodnotového systému a vlastností dětí.

Diferencovanost rodin podle socioekonomické úrovně – půjčky -> zadlužení -> hrozí sociální exkluze, děti ze sociálně slabých rodin se mohou stát terčem šikany, výskyt deviantního chování, atd.

Důsledky urbanizace a bytová problematika Otázky proměn životního způsobu a další.

J. Alan. ( Budoucnost rodiny.) uvádí 4 možné vývojové modely budoucnosti rodiny: 1) Industrializační - nebude existovat dominantní forma rodinného soužití, ale převládne směsice forem

s volným pohybem a přechody z jedné do druhé2) Biosociální – předpokládá vymizení nukleární rodiny (otázka - Co se stane s manželstvím, když

bude možné rodit bez rodičů?)3) Hodnotový – je založen na vývoji dominantního typu rodinného systému – od patriarchálního typu až

k modelu manželské autonomie4) Sociologický – počítá se dvěma variantami a to konzervativní (klade důraz na prvky a hodnoty

tradiční rodiny a na hodnotu dítěte) a modernistickou (soužití v komunách, důraz na nezávislého jedince a jeho svobodný život)

Místo rodiny v oblasti výchovy pro volný časNaplňování volného času je úzce vázáno na prosazující se hodnotový systém. Volnočasové

aktivity jsou ovlivněny biologickým zráním a jsou odrazem dosažené úrovně sociálního, mentálního a psychického zrání. Zároveň jsou stimulem dalšího zrání jedince a posunem v hodnotové orientaci. Realizace zájmů a potřeb dítěte a mladého člověka prostřednictvím volnočasových aktivit patří do sociálního učení. Rozhodující roli také zde má rodina. U většiny

47

Sociální pedagogikaaktivit je silná mezigenerační kontinuita. S věkem závislost mezi aktivitou dítěte a rodičů klesá. Je to způsobeno tím, že se proměňuje sociální pole mladého člověka, jeho sociální pozice a rozsah interakce s dalšími subjekty. Kulturní a volnočasové orientace krystalizují kolem 16 let věku.

Postoj rodičů k dítěti a způsob rodinné výchovy je velmi důležitý i v oblasti volného času. Negativně se projevuje lhostejnost, nedůslednost v požadavcích na děti a jejich nedostatečná kontrola. Péče o naplňování volného času smysluplnými a rozvíjejícími aktivitami, které nemají jen uspokojovat osobní zájmy a potřebí dětí a mládeže, ale také poskytovat prostor pro získávání sociálních zkušeností, posilování odpovědnosti a kultivaci emocí, je nezbytná.

11.Charakteristika dětství a mládí jako životní etapy. Postavení současných dětí a mládeže ve společnosti. Subkultury dětí a mládeže.

48

Sociální pedagogika Postavení dětí a mládeže ve společnosti. Životní, mentální a sociální pole mládeže. Životní způsob současných dětí a mládeže. DětiDětství jako období života od narození zhruba do 15-ti let.Dětství jako období převratných změn v životě jedince po stránce fyziologické a psychické.Sociální souvislosti - z jejich pohledu je situace poněkud jiná. Dítě nezaujímá ve společnosti žádné samostatné místo, neúčastní se v žádné formě reprodukčního procesu.Do společenských vztahů se dostává zprostředkovaně především prostřednictvím rodiny, postupně dalších institucí (školy ad).Děti tvoří poměrně jednolitou sociální skupinu, která je jakýmsi potenciálem v dalšímrozvoji společnosti. Ze sociologického zorného úhlu je dětství zkoumáno předně jako období, ve kterém serozhoduje o formování osobnosti, budují se další základy života. Tato socializační liniesledování dětství vychází v podstatě z představy kontinuity celého lidského života a testujehypotézu, že člověk je takový, jaké bylo jeho dětství. Rané zkušenosti jsou považovány zatěžiště budoucího vývoje osobnosti.Dětství je však také zkoumáno z hlediska zvláštností sociálně diferencované subkultury nejmladší věkové skupiny. Do popředí se dostávají otázky vztahu ke světu dospělých, rozdíly v sociokulturních charakteristikách dětí a jejich historické proměny. Obecným východiskem pro tento přístup je pak testování hypotéz, že dětství je takové, jaká jespolečnost (nebo prostředí), v níž dětství probíhá.Nejpozoruhodnější změnou ve výzkumu dětství je však ústup od pojetí jako pouhého objektu sociálního působení. Díky tomu se sledování dětství dostává do další, nové podoby.Jedinec je chápán jako aktivní subjekt, což vede ke třetí hypotéze, že společnost je taková jací jsou lidé, kteří v ní vyrůstají.Dále si všimneme základních obrysů socializačního procesu v dětství. Lze rozlišit v zásadě tři etapy:1. První období soustředěné do prvých dvou let života začíná procesem, v němž se dítě identifikuje s matkou. Vzhledem k matce dítě internalizuje vzorec stability vztahů, který je podmínkou stability systému osobnosti, jež je předpokladem pozdějšího zvládnutí různých životních situací, především tam, kde interpersonální vztahy dostávají trhliny. 2. Druhé období socializace je spojeno s procesem osamostatňování. Teprve s přechodemk sebeovládání a sebekontrole začíná dítě vůči okolí vystupovat v autonomní roli a dosystému sociálních interakcí vstupuje nový prvek: matka je vnímána jako objekt a vztah závislosti je doplněn vztahem vzájemnosti. Současně se systém interakcí rozšiřuje o další blízké osoby. V té souvislosti se v poslední době zdůrazňuje role otce a jeho vstup již do zmíněné prvé fáze.3. Třetí období je charakteristické tím, že rodina začíná ztrácet dominantní postavení (především ve spojení se vstupem do školy, ale také vzrůstajícím vlivem médií). Toto období je také poznamenáno rozpory spojenými s objevováním a konfrontací světa nadosobních hodnot a reálným chováním lidí. Je to období, kdy se rodí první zklamání, vyvolaná odhalováním rozporu mezi ideálními schématy chování (spravedlnost, rovnost ap.) a „situačními“ přestupky proti nim (pokrytectví, lež, výmluva atd.).Uspokojování potřeb dítěte se v rámci socializačního procesu děje obrazně ve třech typech prostředí (prostorů): „pod širým nebem“, „pod střechou“ a v prostředí „soukromém“. 1. V prvém případě prostor, kde se může „vyřádit“, kde se realizuje jeho touha po pohybu a expanzi.2. V dalším nějaké prostory, které dnes většinou vymizely (půdy, komory, široké chodby, temné výklenky), zkrátka prostory, které podněcovaly fantazii, přibližovaly mnohostrannýsvět v malém. „Zatímco pro ledničku, vestavěnou koupelnu, televizi, telefonní aparát, auto se místo našlo

49

Sociální pedagogikaa bylo dáno do projektů, hledá dítě marně sebemenší koutek pro sebe, kde by mohlo mít svůj útulek, neohrožovaný dospělými a neorganizovaný matčiným smyslem pro pořádek“. 3. Do třetice je nezbytný prostor, třeba malý, který by dítěti zcela patřil a který by byl zcela bezpečný před vetřelci (třeba i před rodiči). Skříňka, bedna, kousek zahrádky.Dítě touží organizovat svět kolem sebe právě tak jako dospělí, ovšem podle svých představ. Avšak dnes jej nachází již úplné zorganizovaný, co nejdokonaleji využitý, funkčně přizpůsobený životu dospělých. Neuvědomujeme si, že svět dítěte je odlišný od světa nás dospělých. Dokud dítě nezačne chodit do školy, tak většinou nezná onu specializaci, ono „zfunkčnění“ věcí a činností. Dítě se neptá k čemu to je, v čem je užitečnost. Jeho zajímá velikost, tvar, barva. Také jeho činnost je komplexní. Hra je pro něj prací, tvorbou, zábavou, hrou i způsobem poznávání světa. Děti chtějí vrůstat do světa přímo, vlastním způsobem a vlastní silou. Za živý, probíhající do neznámých končin se rozprostírající svět poskytujeme dětem uzavřené, statické a sterilní prostředí plné náhražek. Dětem je svět zprostředkován „hotově rozložený“, omezující tak jejich samostatné myšlení a poznávání. Doba komplexnosti činností a globálního poznávání světa a seznamování se se životem je tak významně zkrácena, poznání zprostředkované a život naorganizovaný nastupují tak daleko dříve než je nutné, už v době před školou. Teorie socializace v zásadě uvažují dva modely dětství.1. V prvém případě jde o pohled na dítě jako na nehotového, sociálně neplnohodnotného, neúplného dospělého, někdy „malého dospělého“. Vlastnosti bezstarostnost, důvěřivost, hravost, spontánnost, stojí jakoby v opozici proti atributům dospělosti, tj. racionalitě, funkcionalitě, zodpovědnosti, vážnosti, plánovitosti ap.2. Ve druhém případě je dítě vnímáno jako naprosto jiný (kvalitativně) jedinec. Pak objevíme, že i dětství je dobou starostí a povinností, že i dítě se svým způsobem chová instrumentálně a plánovitě. Jenomže to všechno uplatňuje vůči svému světu, nikoliv vůči světu dospělých, kteří pro něj představují sice zdroj ochrany a uspokojování mnohých potřeb, ale také zdroj autoritativních nároků. V tomto pohledu je svět dětství složitější, bohatší, mnohovrstevný. Současné dětství, dětství na konci 20. století je poznamenáno řadou paradoxů. Na jedné straně díky civilizačnímu pokroku a především technickému rozvoji je poznamenáno řadou nových prvků, nových podnětů a zážitků, které děti před třiceti a více lety neznaly, na druhé straně týž pokrok přináší problémy typu nárůstu dětí hyperaktivních, motoricky neklidných, dětí neurotických či s neurotickými příznaky, dětí, které naplňují statistiky o trestné činnosti, závislosti na drogách, hracích automatech, prostituci. Konkrétních příčin tohoto stavu je pochopitelně celá řada od působení a vlivu médií přes režim a celý životní způsob spojený s proměnami školy, obcí a dalších výchovných institucí až po rodinu. Ta je dnes poznamenána mimo jiné „zpeněžováním dětství“ v souvislosti s pracovními a podnikatelskými aktivitami rodičů, ale např. i tím, že vytváří čím dál častěji složité klima (nově uzavřená manželství znamenají velmi často, že spolu musí žít „moje“ děti, „tvoje“ děti, příp. „naše“ děti. Nepochybně má dnes většina zemí snahu věnovat pozornost dětství, dětem jako potenciálním nástupcům v rozvoji společnosti, jako té části populace, v níž je třeba spatřovat budoucí obraz společnosti. To dokazuje i „Úmluva o právech dítěte“ přijatá členskými státy OSN v listopadu 1989. Faktory Postavení dětí v současném světě není zcela bez problémů, ba přes všechny civilizační proměny (někdy však právě v důsledku nich) se v některých směrech situace zhoršila, či se objevily problémy zcela nové. V jakémsi paradoxu se objevuje na konci 20. století velmi početná a rozsáhlá skupina tzv. ohrožených dětí. Faktory, jimiž jsou ohroženy i děti v naší zemi:

Stav životního prostředí a v návaznosti na to zřetelně se zhoršující zdravotní stav dětské populace. Celkově je zaznamenán stálý a výrazný nárůst nemocí (a to chronických) horních cest dýchacích, různé alergie, ortopedické vady, smyslové vady, ale též se zvyšuje výskyt nádorových onemocnění, nemocí krevního oběhu ap. Pediatři začínají varovat před nebezpečím

50

Sociální pedagogikavýskytu nakažlivých chorob jako jsou neštovice, záškrt, tuberkuloza, které se nám podařilo v minulosti prakticky vymýtit. V současnosti, kdy mizí hromadná prevence organizovaná školou a školními lékaři a je ponechána výhradně na rodině, hrozí znovu jejich výskyt.

Rodina se stává ohrožujícím faktorem i v dalších případech. Máme na mysli především rodiny rozvrácené, neúplné. Není třeba rozvádět, že děti jsou v těchto případech těmi, které na uvedenou situaci doplácí zpravidla nejvíce. Negativně působí i klima těch rodin, kdy z různých důvodů na děti a jejich výchovu se nedostává času a lze je pak označit za „děti ulice“, děti zanedbané. Dnes je již prokázáno, že zdravý vývoj dítěte je narušen i v případech nechtěných dětí.

Mnohé problémy mají na svědomí masová média, především televize, jejíž působení je dnes umocněno prostřednictvím satelitu, videa. Do života dětí vstupují počítače, hrací automaty. Důsledky nejsou jenom rázu fyziologického, ale především psychického. Celková přemíra podnětů, stresující situace (k nimž někdy přispívá i škola),tovše způsobuje nárůst počtu dětí s neurotickými příznaky (až 20 % populace). K nim setaké řadí dnes početná skupina dětí hyperaktivních. Zvláštní skupinu dětí tvoří děti mentálně nebo fyzicky postižené (z různých příčin) a s tím související skupina dětí, žijících v různých institucích (v domovech, ústavech, nápravných zařízeních). Máme ve školách co činit i s  dětmi týranými, dětmi sexuálně zneužívanými. Tím však stále výčet faktorů nekončí.

Poslední léta přinesla zřetelný nárůst sociálních patalogických problémů, jejichž hranice výskytu se posunula do období dětství. Jedná se o problematiku drog, jejichž šíření se nevyhýbá ani nejmladší populaci školáků, na 2. stupni základních škol se lze setkat s trestnou činností a zaznamenány jsou i případy dětí infikovaných virem HIV, AIDS.

Nejde však jenom o stav ohrožení. Jde o celkové podmínky života dětí v současnosti ve společnosti, v rodině, ve škole. Různé výzkumy jasně prokazují, že dětem nepřipravujeme optimální prostředí, neposkytujeme podněty, které by si přály, které by byly prospěšné žádoucímu rozvoji. Podíváme-li se na prostředí lokalit (obcí, sídlišť), na charakter a způsob současného bydlení, musíme přiznat, že téměř vůbec není pamatováno na potřeby dítěte. Na jeho touhu po expantivitě, na jeho potřebu soukromí. Přesto, že o vývoji dítěte, o jeho duši víme mnohé, v konkrétním jednání a činnostech směřujících k dětem na to zapomínáme. Převládají pak jiná kriteria, převážně ekonomická. Na děti nemáme čas a snažíme se to kompenzovat tím, že jim zajišťujeme materiální blahobyt. Stejně tak se neptáme a neohlížíme na to, co dítě skutečně chce a potřebuje i v jiných oblastech. Lze to dokumentovat na hračkách. Celkově dnes vytváříme dětem svět, ve kterém je všechno hotové, zorganizované, předem připravené a pak se divíme, kam se vytrácí přirozená dětská aktivita. Po stránce ekonomické mají děti dnes mnohem příznivější podmínky než v minulosti. Mají někdy víc než potřebují. Jsou však bezmezně a předčasně vtahováni do světa dospělých. Přijímají způsoby komunikace, chování ale i konflikty světa dospělých. Rodiče si zvykli řešit své problémy v přítomnosti dětí. Také vědění se jim dostává bohatě, ale bez souvislostí. Znají všechno, jsou dříve vyspělé, ale chudé na vlastní poznávací zkušenosti. Nemají svůj vlastní svět a nemají proto kam přecházet. Děti prožívají stále více útok budoucnosti na svou přítomnost.

Odpověď na otázku, zda je současné dětství šťastnější než v minulosti není tedy ani jednoduchá ani jednoznačná. Somatická akcelerace přinesla i dřívější duševní dozrání, vzrůstá průměrný koeficient inteligence, na druhé straně místo strachu z tělesných trestů objevil se strach ze selhání, přibylo dětí s nejrůznějšími fyzickými a psychickými problémy, přibylo sebevražd.Aktuální problémy dětství – shrnutí: Rychlé změny – zvyšuje se generační propast mezi rodiči a dětmi; nárůst počtu hyperaktivních dětí; zvýšené nároky a požadavky; stresové a stresující situace; podnětově přesycené prostředí – nejsou schopny si s věcmi, které mají hrát, nevyužívají fantazii; výrazný vliv masmédií; zpeněžování dětství; omezený čas rodičů; rekonstruované rodiny – 2 partneři s dítětem s předchozího partnerství + další jejich dítě; sociálně patologické jevy

51

Sociální pedagogikaMládí - životní etapa mezi dětstvím a dospělostí. Mládež tvoří jedinci ještě sociálně nezralí, kteří zatím nezastávají všechny role dospělých. Na plnění těchto rolí se teprve připravují: příprava na výkon progese, profesionální adaptace a osvojování profese, postavení ve společnosti – v níž postupně přebírají společenské role jako je role manžela, rodiče, voliče, apod.Mládež lze považovat za specifickou sociální skupinu, která ještě není plně výkonná ve sféře pracovní, ani společenské (cca 15 – 25, v současnosti až 30 let. Hranice do 30 se týká především vysokoškoláků).Vedle pojmu mládež se používá pojem adolescence (dorůstat, dospívat) a odpovídá věku 15 – 20 let. Asi od poloviny dvacátého století se objevuje trend prodlužování školní docházky, vzniká tzv. postadolescence, věková hranice 20 – 30 let. Tuto fázi lze také popsat jako obrannou reakci mladých lidí při stále složitějším chápání současného světa – typický znak je odklad sociálních rolí. Je to krystalizování vlastních životních názorů, třídění hodnotového žebříčku, hledání smyslu a perspektiv života. Jednoznačně závislý jedinec (obvykle na rodičích) se formuje na relativně nezávislého jedince (dospělého), který za sebe přebírá plnou zodpovědnost.Období mládeže lze rozdělit do 3 etap:odchod ze školních kolektivů, počátek profesní přípravy. Dochází k prvnímu diferencování (některé děti nastupují do škol, malá část i do zaměstnání) postupné přijímání rolí, část pokračuje ve studiu na vysoké škole, část se začleňuje do pracovního procesu - zde dochází ke značné diferenciaci většina je začleněna do pracovního procesu, navazuje vážnější vztahy, začíná žít rodinným životem a také se zapojovat do veřejného života.Pokud chceme charakterizovat současnou mládež, musíme ji vnímat v dimenzích doby a společenských poměrů. V současném světě získává mladý člověk nepochybně více svobody (u nás vzhledem k předcházejícím poměrům obzvlášť), má širší rozhled v důsledku vzdělání, cestování, moderní techniky, atd. Zároveň očekávání mládeže naráží na meze společenských podmínek. Řada jevů jako nedostatek učebních míst, omezené možnosti v přijetí na školy, o které mají zájem, hrozba nezaměstnanosti, apod. - odtud pramení pocity skepse, někdy i bezmoci. Současný život běží příliš rychle, chybí žádoucí vzory a ideály jednání a tak se proces zrání redukuje na proces žití. Výsledkem toho je, že část mladých žije den ze dne, bez dlouhodobějších cílů – cílem je žít naplno přítomností, přičemž tento život postrádá hlubší citové prožitky. Další část mladých lidí (relativně menší skupiny) odmítají současnou společnost (např. skini, squoteři) a dávají to patřičně najevo. A neposlední část mládeže vyznává model „ postarej se každý sám o sebe“, upřednostňují svoji kariéru, příjem a majetek před hodnotami sociálními. A dochází k diferenciaci od sociálně velmi slabých až po majetkovou elitu.Kdy mládí začíná a kdy končí?mládí jako sociální kategorie vůbec neexistovala do pol. 19. stol, děti přecházeli rovnou do dospělosti mládí přichází s jedním fenoménem- studium, období, kdy se prodlužuje studium jedince (vysokoškolské studium), nemají příjmy jako lidé v pracovním procesu, zpočátku jsou kategorizováni negativním způsobem- ani děti, ani dospělízačátek – nástup na střední školu, volí si obor, ve kterém se bude vzdělávat, dostane občanku, někdy to můžeme vymezit 18-tým věkem, kdy dostává právní odpovědnost, začátek = mezi 15 a 18-ti lety života konec ještě problematičtější určit (někdo už si vydělává, ale přitom ještě studuje a žije u rodičů), nejsme schopni jen tak určit, kdy končí doba mládežeNěkteré charakteristiky mládeže:charakteristiky lépe vymezují období mládežeobdobí, kdy jedinec má řadu práv, ale také omezení (př: volen do zastupitelstva až od 21 let) právní vymezení mládeže tu do jisté míry chybí, jsou tu jisté úlevy a ochranapsychické charakteristiky: 1) jiné jak u dospělého (zodpovědnost jenom sám za sebe, dospělý má zodpovědnost buď za děti či za rodiče), 2) jiné způsoby myšlení (adolescent má rozvinuté abstraktní myšlení od pubescenta, schopnost logického myšlení, myšlení na vysoké úrovni, jsme ve věku, kdy nám jde vše nejlépe),

52

Sociální pedagogika3) schopnost uvážlivosti, rozhodování, odpovědnosti, mají určitou zkušenost, se kterou pracují atd., emoční vývoj (je zde jistá labilita- je to buď bílé nebo černé, nic mezi tím, ochota ke kompromisu je menší), v tomto období jsou žhavá témata jako např. smysl života, morálka...atd..spíše filosofické debaty4) schopnost jít za věcmi, které život komplikují například za různými ideály, dospělí toto nedělajíhledání a budování identity, zodpovědnost, která obsahuje pouze jedincedůležitá vrstevnická skupina, ta nám umožňuje vybudovat si svou identitu, tlačí nás k něčemu, formuje nás, identifikujeme se s nimi, síla kamarádských vztahů je zde nejsilnější, máme totiž potřebu někam patřit, být někde uznáván, potřebujeme to k životugenerační konflikt (vyhrocený vztah s dospělými, snažíme se vymezit v nějakém kontrastu, jsem jiná jak mamka, jiná jak taťka, nemůžeme být stejní, mladí nepotřebují ochranná křídla), tento konflikt je umocňován povahou mladého jedince a zkušenostmi rodičů a prarodičůláska a sexualita (potřeba ujasnit si vlastní sexualitu, hodnocení druhého pohlaví, značná část mysli mladého člověka je zaujata druhým pohlavím)odlišné trávení volného času (velká část volného času se „promrhá, profláká“ v očích dospělého, mladým to tak nepřijde- především středoškolské partičky)rituály přechodu do mládí a z mládí (př. běžného rituálu: o vánocích nejmladší rozbaluje dárky, zvoní zvonečkem atd. rituál mládí: převzetí občanky, přechod na střední školu, jde se na pohár, na večeři s rodiči, maturita, svatba, promoce: mají dimenzi vztahovou, rituálem může být pomoc v sociální roli, v dnešní době nejsou tak silné)Mládež jako:sociální skupina (společné činnosti a cíle:příprava povolání a studium, vědomí příslušnosti k sociální skupině- budoucí maturanti chodí se stužkami, společná komunikace- na zábavách a diskotékách, pravidla chování)subkultura (kultura uvnitř té kultury, podkultura, vyznačuje se specifickými znaky, u té mládeže jsou to znaky: oblékání- skupina skejťáků, specifický styl vyjadřování- slangy, společné zájmy- počítače, prkno, místo, kde se scházejí- hospody)generace (příslušnost ke generaci je dána ročníkem narození, z toho vyplývají politické možnosti- mladí v roce 1968 emotivně zasáhl příjezd Rusů, provází je to celým životem)- jiným generacím to nevysvětlí, protože to nezažili osobně)Nové fenomény v životě mladé generace dle sociologických šetření:generační inverze (dáno pokrokem technologií, mladá generace si lehce osvojuje nové technologie, také posouvání sociálního statusu- dříve to bylo tak, že nejvyšší sociální status měl nejstarší člověk ve firmě, dnes tomu tak není, dnes má nej status člověk profesně na vrcholu)proměna životního pole – to, v čem žijeme, v čem jsme zakotveni, souvisí to s proměnou životního stylu, dochází k digitalizaci a medializaciovlivnění kyberprostorem- virtuální realita a kyberkutura, komunikujeme nejen s lidmi kolem nás, ale také s lidmi z daleka přes počítač, člověk je oceňován na základě toho, jak využívá výdobytky techniky (čím větší profík na počítače, tím víc se uplatní na trhu práce, už se nekouká na to, jestli umí udržovat mezilidské vztahy nebo jestli umí komunikovat)- neznáme lidi od nás z baráku, ale známe dobře naše hrdiny ze seriálůdigitalizace lidské osobnosti- vlastnosti lidí, které byli normální dřív, už mizí, například orientace v lese, rozdělat oheň bez zapalovače, jak ulovit zvíře= přežít v cizím prostředí, dnešní člověk by tam umřelposuny v potřebách a způsobech jejich uspokojování- potřebujeme MP3 , mobil atd.nová strukturace společnosti na základě počítačové gramotnosti- společnost je závislá na tom, jaký druh technologie užíváme a jak s nimi umíme pracovat, hekři jsou na vrcholu, kdo neumí s počítačem je dole- nová strukturaHodnotová orientace mládeže (podle Saka):hodnoty= to, co považujeme za důležité

- zdraví53

Sociální pedagogika- láska- mír, život bez válek- partner- svoboda- přátelství- rodina a děti

Rozdíly v hodnotové orientaci dle pohlaví:- muži kladou větší důraz na majetek, plat, soukromé podnikání, úspěšnost v zaměstnání,

společenskou prestiž a hobby- ženy preferují spíše reprodukční hodnoty- láska , partner, rodina a děti

Životní, mentální a sociální poleŽivotní pole – jak životní nebo pedagogické situace zasahují osobnost, lze rozlišit 3 úrovně:a) Biologické pole – obsahuje vše, co působí na smysly, co postihuje první signální soustavub) Mentální pole – jako soubor podnětů, které působí na psychiku člověka, stimulují rozvoj rozumových schopností a fungování duševních operacíc) Sociální pole – jako strukturovaná společenská realita složená z jedinců i skupin, ke kterým je daný jedinec v nějakém vztahu a tvořená společenskými procesy, na nichž se jedinec podílí a materiálními i duchovními výtvory vyjadřujícími společenské hodnotyBlahoslav Kraus: Sociální aspekty výchovyInternet, přednášky sociologie, jiné státnicové otázky

12. Přehled zařízení v oblasti trávení volného času všech generací, rozdíly, vývojový pohled, porovnání specifik zařízení v ČR a v zahraničí.

54

Sociální pedagogikaPřehled zařízení v oblasti trávení volného času všech generací, rozdíly, vývojový pohled, porovnání specifik zařízení v ČR a v zahraničí.Volnočasové instituce a občanská sdružení mládeže Neziskové občanské spolky a organizace:

- před rokem 1989 oficiálně neexistovaly- nejčastějším typem spolků je občanské sdružení, nadace a nadační fondy- pak to jsou obecně prospěšné společnosti, které poskytují veřejně prospěšné služby- nakonec účelová zařízení církví (př. domy pro lidi v tísni).

Komerční organizace: Vznikají kluby (př. hudební, alternativní), fitnesscentra, bary, agentury. (často nenabízí žádoucí trávení VČ)

Veřejná správa: - resort školství patří ke garantům výchovy mimo vyučování a činností ve volném čase- dáno zákonem č. 390/1991- patří sem: školní družiny, školní kluby, školní knihovny, domovy mládeže, střediska pro

volný čas dětí a mládeže ( nebo pod názvem centra volného času či domovy dětí a mládeže), základní umělecké školy a jazykové školy. Plní funkci rekreační, sociální, výchovně – vzdělávací a také poradenskou. Zvláštní postavení mají dětské domovy, které patří k zařízení ústavní výchovy, a jejich úkolem je rozvíjení a kultivace zájmů dětí a mládeže.

Ministerstvo kultury - vyhlašuje každoročně granty na podporu nekomerčního umění pro děti a mládež. Pořádá přednášky, výstavy,soutěže a aktivity podporující knihovnickou, informační a kulturně vzdělávací činnost pro děti a mládež.

Ministerstvo práce a sociálních věcí – se zaměřuje na podporu volnočasových aktivit u rizikových skupin dětí a mládeže z pohledu prevence sociálně patologických jevů. Sociální asistenti pracují s neformálními skupinami mládeže v jejich přirozeném prostředí.

Ministerstvo životního prostředí – se významně podílí na zapojení dětí a mládeže do péče o přírodu a životní prostředí. Tyto aktivity patří k základním nástrojům ovlivňování osobní odpovědnosti, postojů a chování i ve vztahu k přírodě, prostředí, ve kterém žijí a ke zdravému životnímu stylu.

Města, obce, regionální úřady – podílejí se především svými granty pro občanská sdružení a další nevládní organizace pracující s mládeží.

Krajské úřady – v rámci činnosti svých odborů školství, mládeže a tělovýchovy by měly realizovat koncepci a strategii volného času dětí a mládeže na území svých krajů a finančně přispívat na tuto oblast (MŠMT, 2002, s.35).

Zařízení pro volný čas- Celoročně působící tradiční zařízení a jejich varianty- Sezónního provozu- Mobilní nebo s přechodným fungovánímVolnému času připisujeme velký význam vzhledem k tomu, že: pomáhá obnovit pracovní schopnost, může zvýšit kvalifikaci, může vést mladé lidi i dospělé ke kulturnímu rozvoji a obohacení osobnosti, může vést ke stagnaci nebo činnosti v antisociálně zaměřených skupinách.Volný čas - je většinou vymezen tak, že z se z celkového časového úhrnu odečte pracovní doba a dále ještě některé části mimopracovní doby /čas nezbytný k cestě do práce a z práce, k uspokojování fyziologických potřeb (zejména spánku a přijímání potravy), k vykonávání domácích prací a k udržování hygieny. Funkce volného času: odpočinek, zábava, rozvoj osobnosti

55

Sociální pedagogikaV literatuře o volném čase nacházíme četné pokusy definovat volný čas. Jedna z definic uvádí např., Volný čas - je časový prostor, který člověku umožňuje svobodnou volbu činností, kdy si člověk vybírá činnost nezávisle na společenských povinnostech, vykonává ji dobrovolně a tato činnost mu poskytuje uspokojení a příjemné zážitky. Na principu dobrovolnosti.Současný způsob využívání VČ DOSPĚLÝCH má mnoho problémů :o vztah mezi VČ a prací, VČ by měl vyrovnávat jednostrannosti práce v zaměstnání,o problémy prostředků masmédií (tisk, rozhlas, televize …), obsahu a úrovně pořaduo problém aktivních a pasivních (receptivních) forem využívání VČ, mnoho lidí přechází od aktivního sportování k pouhému sledování sportuo problémy osob s krajním nedostatkem volného času (zaměstnané matky, matky studentky),o problémy osob bez jakékoliv hodnotnější náplně volného času. S využíváním volného času u dětí i dospělých souvisí i HRA. Problémy VČ u MLÁDEŽE :o problém mladých lidí se značně širokými a přitom povrchními a nestálými zájmy, naproti tomu případy značně jednostrannosti zájmové činnosti,o problém mladých lidí bez jakéhokoliv hodnotnější a trvalejší zájmové činnosti (člověk, který „nic nedělá“ a nudí se, se mnoho snáze stane členem party delikventů nebo začne užívat drogy, než ten, kde se věnuje zajímavé a hodnotné činnosti,o problém aktivních a pasivních způsobů využívání volného času, jak již byl uveden u dospělých,o poměr mezi přáním mladého člověka věnovat se určité zájmové činnosti a mezi její skutečnou realizací,o prostředky, formy a metody, kterými se společnost snaží podporovat, stimulovat a řídit hodnotné zájmové činnosti mládeže, problematika mimoškolní výchovy, sportovních oddílů, zájmových kroužků, organizací mládeže a klubů, volného času v domovech mládeže atd.Mladý člověk usiluje o: poznání světa a života chce se ho aktivně zmocnit, vyzkoušet si různé činnosti, ověřit si své schopnosti i další předpoklady pro různé životní oblasti.Přání mladého člověka se z   počátku setkává s   rozmanitými překážkami :1) vnějšími - nedostatek hřišť, nedostatek vybavení pro technické záliby, neporozumění dospělých aj.2) vnitřními - nedostatek speciálních zkušeností a schopností, volných vlastností potřebných k náročnému sportovnímu tréninku, nebo cvičení ve hře na hudební nástroj aj.VČ DĚTÍ je v zájmu společenském i v zájmu rozvoje dětí samých vhodně ovlivňovat Proces výchovy mimo vyučování chápeme se základní povinností žáka – školním vyučováním – ve vzájemné dialektické vazbě jednoty a odlišnosti, kompenzace práce a odpočinku, rekreace, zábavy, dobrovolného sebevzdělávání, zájmové činnosti, činnosti povinné a nepovinné, dobrovolné Kompenzační funkci VČ – je zapotřebí vidět v plné šíři, to je s jejím zdravotně hygienickým osobně i společensky rozvíjejícím posláním a v neposlední řadě i posláním osobním i společenské realizace. Zdravotně hygienické poslání VČ – změny druhu a charakteru činnosti, změny fyzikálního prostředí, změny společenského prostředí (znamená to zaměstnat děti takovými činnostmi, které se svým druhem a charakterem odlišují od vyučování – sport, tělovýchova, zájmová činnost, přiměřená prospěšná fyzická činnost, které střídají převážně duševní činnost dětí při vyučování).

56

Sociální pedagogika Zájmová činnost – v žádném případě nemá sloužit k doučování či opakování látky povinných či povinně volitelných vyučovacích předmětů. Nelze ji chápat ani jako další skrytou formu nepovinného vyučování. Má tedy poskytnout žákům jistou možnost aktivní seberealizace jako protiváhu jejich podřízenosti při školním vyučování. Využívání VČ – je vždy různým způsobem determinováno (určováno) přírodními a společenskými podmínkami, osobními okolnostmi a možnostmi. Volný čas je však určován ještě druhotně a to různými pedagogickými či nepedagogickými zásahy dospělých do způsobu jeho prožívání (chápáno jako proces výchovy, sociální realizace a seberealizace dětí, při niž mají děti možnost prožívat i kus své dětské radosti a spokojenosti.

Dětská a mládežnická hnutí- spojují je pouze názory (ideologie),- u nás je známé hnutí Skinheads – orientují se na klasické hodnoty, které postrádají u svých konzumních rodičů, zastávají ultrapravicové postoje a ideálem je pro ně pevný stát, diktaturu - projevují svůj odpor vůči všemu autoritativnímu, vládě, policii – rovněž tak anarchisté, - populární je i ekologické hnutí Greenpeace,- na rozdíl od hnutí dětské mládežnické organizace vyžadují členství členským průkazem, příspěvky, povinnou účastí na akcích,- po roce 1989 došlo k zásadní proměně, přibylo mnoho nových nebo došlo k obnovení činnosti organizací, ale jen asi 15% dětí je v nich organizováno,- k organizaci s nejstarší tradicí patří Skauting, - další organizace Junák (ustavena v roce 1914) – hlásá myšlenku souladu života člověka s přírodou, zdůrazňuje sebevýchovu, respektuje záliby dětí a mládeže, sleduje tělesný a duševní rozvoj – od roku se datuje vznik PO ČSM a ostatní organizace zanikají,- YMCA (Křesťanské sdružení mužů) – obnova po roce 1989 a orientuje se na výchovu mravní, založenou na náboženství, i občanskou, sleduje díle výchovné, sociálně charitativní.

Z   pedagogického hlediska je problematika vrstevnických skupin, organizací a hnutí dětí a mládeže důležitá z několika důvodů:- jednak by výchovný pracovník měl mít přehled o těchto skupinách a jakou povahu mají jejich aktivity, vědět o jejich působení,- činnost vrstevnických skupin se uskutečňuje převážně ve volném čase a vzhledem k nedůvěře organizovanosti mají převahu různá náhodná vrstevnická seskupení, party,- výzkumy ukazují, že nedostatečná intervence rodiny, učitelů a vychovatelů do usměrňování volného času často vede k deviantním formám chování mládeže,- cílem by mělo být, u organizací asociálního charakteru, eliminovat negativní vlivy takových skupin, izolovat jejich působnost.VČ DĚTÍ se liší od VČ U DOSPĚLÝCH tím, že v něm probíhá vývoj všech stránek osobnosti. Základní protikladnost volného času dětí a volného času dospělých spočívá v podstatě v protikladnosti dvou ortogeneticky vývojových stupňů – dětství a dospělosti. V celém životě, tudíž ve volném čase dospělých může, ale nemusí docházet k dílčím změnám jejich somaticky a psychiky. Ve volném čase dětí není jejich vývoj přerušen, tzn. že ve volném čase pokračuje cílevědomé formování osobnosti. VČ seniorů Většinu volnočasových aktivit pro seniory nabízí Kluby důchodců (seniorů), Pečovatelské domy či přímo Domovy důchodců a to jak pro své klienty, tak pro veřejnost (př. Taneční kroužky, pohybové, turistické, floristické, výrobní – keramika, šití, pletení,apod.) Velice populární kroužky

57

Sociální pedagogikajsou mezi důchodci především ty které jsou zaměřeny na práci s počítačem a internetem, ty mohou být jak při školských zařízeních tak při nestátních neziskových.Dále některé výše uvedené organizace nabízí volnočasové aktivity i pro seniory – např. Sokol – cvičení, nebo ekologická hnutí.

Porovnání zařízení u nás a v   zahraničí Problémy v oblasti VČ jsou v zahraničí , především v západních zemích, zapříčiněny hlavně finančním nedostatkem v sociálně slabších rodinách (nízká porodnost, děti ulice atp.)V ČR i po roce 1989 jsou rovněž četné nedostatky:chybí prostoty pro volnočasové aktivity v blízkosti domova dětí (nevýhoda vesnického prostředí – omezené možnosti), nevyužitou rezervou jsou kapacity škol( školních dvorů, hřišť, tělocvičen aj.).Současný stav u nás (je nutné):

o lépe využívat prostorů ve školácho vytvářet hustší síť menších zařízení pro malé neformální skupinyo rozšířit možnosti pro pohybové aktivityo docenit úlohu dětských sdruženío při zavádění placených služeb dbát na děti ze sociálně slabších rodin

Všeobecný stav dle výzkumů z let 1990-1997: pokles počtu domů dětí a mládeže v ČR o čtvrtinu a odborných pedagogických pracovníků téměř o polovinu, pokles počtu pravidelných účastníků zájmových činností o 7% a příležitostných účastníků o 1/3. Značně se zmenšily možnosti letních táborů (finanční náročnost, přísné hygienické předpisy aj).Všeobecné prvky, které mají negativní vliv na volný čas:

o ekonomické problémy- nezaměstnanost, bytová krize,...o demografický faktor – v některých evropských zemích klesá přirozený přírůstek

obyvatelstva až do záporných hodnot (úbytek obyvatelstva)o v politické dimenzi to jsou vlny násilí, netolerance a agresivita vůči jednotlivcům i skupinám(

např. etnicky odlišných)o podmínky, v nichž dnešní děti a mladí lidé vyrůstají ( aktuální stav a klima v rodině)o problémy také u současné školy – méně mimoškolních aktivit i v rámci VMVo problémy i ve spolužití a kulturních rozdílech jiných, zejména mimoevropských etnik (u nás

jde především o romskou komunitu, v zahraničí o různé přistěhovalce)o nedostatek nabídeko malá kapacita zařízenío neznalost nebo malá předvídavost při odhadu vývoje ml. generace a jejich potřebo sílící konzumní přístupy(vliv médií aj.)o nepochopení vztahu prevence a resocializace ( roste počet policistů a je kladen akcent na

zlepšení jejich materiálního zabezpečení a společenského postavení, neroste ale počet pedagogů volného času. Staví se nové věznice, ale nestaví se, nebo nevznikají, nová zařízení pro kvalitní náplň volného času atd.)

Dánsko (Kodaň):Projekty VČ a sociální podpory:

o Tábory pro ubytování mladých lidí a nové způsoby cestovánío NEXT STOP – dům aktivit – nabídka zájmových činností ( klubovny, dílny, studia, kreslírny,

sport. haly, restaurace s nízkými cenami) – finance od městské správyo Projekt vedlejších ulic – podpora vzdělávání a profesní přípravy – financuje město a dánský

stát

58

Sociální pedagogikao Gadesjakket – projekt zaměřený na ohroženou mládež 11-12 let ( alternativní třídy, hudební

studia, dílny, tělocvičny aj.) – financovaný městskou radou, soukromými fondy, veřejnými sbírkami

Informační a poradenské služby:o Informační střediska pro mládež – pomoc při řešení problémů v oblasti bydlení a

ekonomické problémy mládeže, nezaměstnanost atd., které financuje městská radao Linka důvěry – program pro 45 mladých dobrovolníků, jejichž prací je vyslechnout +

podpořit + pomoci klientům, kteří zavolají, který financuje městská správao Telefon pro děti

Projekty vzdělávání nezaměstnané mládeže a jejího začleňování do pracovního procesu:o vzdělávání mladých dospělýcho středisko technické a informatiky – přístup k počítačio Centrum pro mladé přistěhovalce aj.

Německo: o zařízení pro setkávání mládeže ve volném časeo práce „pověřence pro děti“ s úkolem rozvíjet kontakty se zařízeními volného času, přední

pomocník, realizátor, iniciátor nových přístupů apod.Slovensko:

o Dům dětí a mládeže v Bratislavě: zaměření na zájmové činnosti, tábory, soustředění, výstavy, soutěže, festivaly, mezinárodní kontakty, rekvalifikační kurzy apod.

Kruh sdružení dětí a mládeže České republiky založen v roce 1995- posláním je sdružovat na základě suverenity a rovnoprávnosti a za úplného respektování práv a zájmů různá sdružení dětí a mládeže působících na území České republiky.Česká rada dětí a mládeže založena v roce 1998 – posláním je v duchu Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 podporovat oprávněné zájmy dětí a mládeže.Národní informační centrum mládeže (NICEM) založeno v roce 1991. Jedná se o svaz občanských sdružení.Centrum ADAM je vybudováno v souladu s projektem informačního systému mládeže. Je jedním z center Asociace pro mládež, vědu a techniku (AMAVET) se zvláštním statutem, který respektuje jeho zaměření na provozování sítě informací pro mládež (ADAM NET).Fond dětí a mládeže je parlamentem České republiky založená kontrolovatelná organizace zřízená zákonem č. 113/93 Sb., která se stala na konci roku 1993 správcem velkého majetku bývalé jednotné organizace Socialistického svazu mládeže a jeho Pionýrské organizace.Asociace turistických oddílů mládeže (ATOM) je dobrovolným zájmovým sdružením dětí, mládeže a jejich vedoucích. Cílem činnosti v oddílech je nabízení alternativního využívání volného času, omezování vlivu televize, výherních automatů a počítačových her na děti a mládež.Česká tábornická unie (ČTU) je organizací volně sdružující na základě společného zájmu o tábornictví děti, mládež a dospělé v klubech a trampských osadách. Junák – Svaz skautů a skautek ČR je národní organizace, která je součástí celosvětového skautského hnutí. Jde o dobrovolnou a nepolitickou organizací otevřenou oběma pohlavím. Jejím cílem je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich fyzických, duševních, sociálních a duchovních schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, k členům regionálních, národních a mezinárodních společenství a přírodě.Pionýr je samostatné občanské sdružení, které obnovilo svoji činnost v roce 1990. Nyní je druhým největším sdružením pro volnočasové aktivity dětí a mládeže v České republice.Folklórní sdružení České republiky (FoS) – sdružuje kolektivy taneční a hudební (folklórní), kterým pomáhá při jejich výchovné, osvětové, tvůrčí, umělecké, propagační a reprezentační činnosti.Hnutí Brontosaurus – jedná se o nepolitické, nezávislé a otevřené hnutí mladých lidí. Bylo založeno v roce 1974 jako součást bývalého Socialistického svazu mládeže. Cílem hnutí je vychovávat všechny občany k ekologickému jednání, odpovědnému ke společnosti a přírodě.Hnutí Duha - bylo založeno v roce 1990 s cílem všestranného tělesného a duševního rozvoje mladých lidí. Upřednostňují ekologickou a globální výchovu.Prázdninová škola Lipnice (PŠL) – Česká cesta: je samostatní občanské sdružení, které bylo založeno jako experimentální středisko pro výchovu

59

Sociální pedagogikav přírodě Socialistickým svazem mládeže v roce 1977. Cílem sdružení je výchova vedoucí k všestrannému rozvoji osobnosti. Využívá ve velké míře pedagogiky zážitku, dominantní formou všech činností je hra.Asociace pro mládež, vědu a techniku (AMAVET) je dobrovolné sdružení klubů pro děti a mládež, které vzniklo v roce 1990 ze zástupců bývalých klubů vědeckotechnické činnosti mládeže, pracujících v rámci Socialistického svazu mládeže. Asociace kluby přímo neřídí, ale pomáhá jim metodicky, informační činností, odbornými školeními a stážemi pro pracovníky i děti a mládež.Young Mens Christian Association (YMCA) je nejstarší celosvětová křesťanská organizace pro mladé lidi. Byla založena v roce 1844 v Anglii. Na našem území působí YMCA od dvacátých let minulého století. V roce 1992 byla oficiálně založena na ustavujícím valném shromáždění. Mezi hlavní cíle patří zlepšování sociálních i hospodářských podmínek pro život mladých lidí, sjednocování mládeže v duchu světoobčanství a křesťanského pojetí života. YMCA rozvíjí sociální, charitativní činnost, vytváří podmínky pro volnočasové aktivity.Young Womens Christian Association (YWCA) je křesťanské sdružení mladých žen a je organizací analogickou k organizaci YMCA. Liga lesní moudrosti – Woodcraft Indians je dobrovolná a samostatná organizace orientovaná na život v přírodě. Sokol (Česká obec sokolská) patří mezi naše nejvýznamnější organizace. Vznik spadá do období národního sebeuvědomování, patří ke snahám národního obrození, které je typické pro Evropu 19. století. Sokol vyrostl z idejí ,,výchovy rozumu k osvícenému vzdělání a výchovy k vroucímu vlastenectví“. Po nástupu komunistické strany byl Sokol reorganizován a v roce 1952 zrušen. Stal se součástí jednotného Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Po roce 1989 byla jeho činnost obnovena, mnohá cvičiště a sokolovny vráceny, ale organizace nedosahuje v nových politických a společenských podmínkách takového postavení a rozmachu jako v období před druhou světovou válkou.

60

Sociální pedagogika13. Vrstevnické skupiny a jejich socializační vliv, současné dětské a mládežnické organizace

a hnutí a jejich charakteristiky.Vrstevnické skupiny a jejich socializační vliv. Subkultury dětí a mládeže, současná dětská a mládežnická hnutí a jejich charakteristiky. Vymezení pojmu vrstevnická skupina - představují přirozenou formu života dětí a mládeže - jsou to skupiny, které charakterizuje věková, ale i názorová blízkost, z níž vyplývá souhlasné jednání - jsou to typické primární, zpravidla neformální skupiny - vyznačují se bezprostředními kontakty (kontakty „tváří v tvář“) a silným pocitem příslušnosti ke skupině (identifikace vyjadřovaná zájmenem „my“) - dětské vrstevnické skupiny se vyznačují nestálostí a nízkým stupněm soudržnosti - podle Wroczynského mají vrstevnické skupiny dvě funkce: příslušníci mají možnost v nich ukázat, co se naučili tím, že se účastní života dospělých utvářením vrstevnických skupin jejich členové rozvíjejí samostatné úsilí a uskutečňují své cíle, které nemohou realizovat v jiných formách aktivit, pokud nedosáhnou sociální dospělosti - kořeny vzniku těchto skupin jsou již v tzv. „herních skupinách“ 1. Herní skupiny - ještě nedochází k vědomé sounáležitosti, děti jsou spíše „vedle sebe“ než spolu - skutečné vrstevnické skupiny se objevují a začínají fungovat většinou až v průběhu školní docházky – vyznačují se nestálostí a nízkým stupněm soudržnosti, takže se rychle rozpadají 2. Dětské party - vznikají mezi 8. – 10. rokem věku – vzrůstá potřeba sdružování, objevují se počátky spolupráce - mají rozdělené role, poměrně pevnou vnitřní vazbu, vlastní systém hodnot a norem a jistý systém sociální kontroly se specifickými sankcemi - silný pocit solidarity a příslušnosti ke skupině . často se v nich formuje vyhraněný pocit odlišnosti od ostatních vrstevnických skupin . může nabýt formy otevřeného boje (klukovské party), - mírná závislost na skupině 3. Mládežnické party - projevuje se zde postupné vymaňování jejich příslušníků z pout přímé kontroly dospělých (především rodičů) - skupiny jsou prostředkem, kterým manifestují svou touhu po samostatnosti a dospělosti - z osobnostní nevyhraněnosti často vyplývá silná konformita (snaha přizpůsobit se), přísnější řád, dodržování rituálů, odívání, znaky…(oblékání, vyjadřování, hodnotové orientace atd.) - v mládí se význam vrstevnických skupin zvětšuje . výzkumy u středoškoláků prokázaly, že důležitost těchto skupin v průběhu daných let vzrůstala v roce 1989 uvedlo jen 16 % SŠ, že v případě potřeby hledají při řešení různých životních těžkostí a problémů oporu u svých vrstevníků . v roce 1991 to bylo již 27 % v roce 1996 dokonce 40 % . téměř dvojnásobek ve srovnání s tím, jak často hledají posilu u rodičů; na učitele se obracejí zcela výjimečně 4. Tlupy, bandy - vysoce organizované, s protisociálními cíli a úmysly (např. skinheads) - vrstevnické skupiny můžeme rozlišovat podle velikosti nebo podle struktury, např. z hlediska pohlaví nebo sociální, náboženské či politické příslušnosti - důležitými znaky jsou cíle a normy, kterými se členové skupiny řídí, a hodnoty, které vyznávají . cíle daných seskupení se pohybují na škále od jednoznačně pozitivních až po asociální, příp. antisociální (party, bandy, gangy) - většinou za vrstevnické skupiny pokládáme ty, které vznikají spontánně, přirozeně a mají neformální charakter (zábavné, rekreační) mohou však časem nabýt ráz organizovanosti a

61

Sociální pedagogikaformálnosti (mají svá pravidla, řád a symboliku), vedle toho však existují i skupiny, které jako formální a organizované přímo vznikly (např. výchovná skupina v domově mládeže) - důležitým znakem a kritériem pro třídění je stupeň formálnosti a organizovanosti SKUPINY NEFORMÁLNÍ X SKUPINY FORMÁLNÍ 1. Členství je spontánní, vedené emotivní přitažlivostí, dobrovolné XČlenství je dáno vnějšími zásahy, určené 2. Dominují vztahy osobních sympatií X Dominují vztahy organizační 3. Členové mají pocit přináležitosti X Příslušnost ke skupině vyplývá z formálního členství 4. Struktura skupiny a její hierarchizace vyrůstá zevnitř života skupiny X Struktura a hierarchizace je stanovena 5. Systém hodnot a norem vychází od jednotlivých členů X Cíle a normy jsou dány a nerespektují zájmy individuální 6. Systém kontroly je dán dohodou X Systém kontroly respektuje formální sankce 7. Řízení skupiny vychází spontánně z individualit (vůdcovské typy) X Řízení skupiny je určeno Socializační vliv vrstevnických skupin - každý člověk je celoživotně zapojen do různých sociálních skupin, které ho mnoha způsoby ovlivňují . . M. PETRUSEK (in Klapilová) uvádí definiční znaky sociální skupiny:

. interakce mezi členy skupiny,

. existence komunikační sítě,

. existence sociálních vztahů,

. společná činnost,

. společný cíl,

. diferenciace rolí a pozic,

. normativní a hodnotový systém skupiny,

. systém sankcí,

. vědomí skupinové příslušnosti,

. vědomí skupinové odlišnosti - vrstevnické skupiny umožňují osamostatňování dětí od rodiny a jejich vstup do širších sociálních struktur - mají značný vliv na rozvoj osobnosti – ve smyslu pozitivním i negativním . patří často k REFERENČNÍM SOCIÁLNÍM SKUPINÁM = skupinám, s nimiž se jedinec identifikuje nebo by se rád identifikoval (jedinec přebírá jejich normy chování, postoje, hodnoty) - jsou to sociální skupiny, které jsou pro děti i dospívající v mnoha ohledech přitažlivé . rodiče a dospělí vyžadují poslušnost, kázeň a plnění úkolů . vrstevníci mohou nabídnout kooperaci, společné zážitky a možnosti sebeuplatnění; dospělí a rodiče mají tendenci i považovat za děti i adolescenty . vrstevníci jim mohou přiznávat jistou fyzickou i duševní vyspělost - v prostředí vrstevnických skupin probíhá základní proces socializace – děje se to vštěpováním různých životních cílů, zásad, norem, pravidel jednání a vzorů chování - KLAPILOVÁ (in Kraus) uvádí, ţe ve vrstevnických skupinách probíhá socializační proces, který je uskutečňován prostřednictvím skupinových vlivů a požadavků na členy . patří k nim:

. vytváření povědomí o cílech skupiny, které jsou hodnoceny jako žádoucí,

. hodnocení a výběr prostředků, které jsou přípustné k dosahování těchto cílů,

. schvalování vybraných norem jednání a poskytování motivace jedincům k dosahování uznávaných cílů, . vytvoření jistého vzoru chování a porovnání konkrétních projevů s konkrétním vzorem, . vytvoření souboru norem a sankcí, kterými je postihováno chování jedinců.

. vrstevnická skupina se tak stává nástrojem sociální kontroly, které může být u pubescentů a adolescentů silnější, než sociální kontrola rodiny

62

Sociální pedagogika- vrstevnické skupiny mohou nabídnout společné zážitky, možnosti sebeuplatnění a pocit nezávislosti na dospělých - uplatňují se zde vztahy rovnoprávnosti - předností vrstevnické skupiny je z pozice jedince i to, ţe skupina oceňuje vlastnosti jako např. nápaditost, iniciativnost, smysl pro humor apod. - tato skupina umožňuje a motivuje různé formy sociálního srovnávání - jejím členům záleží na tom, jak na ostatní působí a jak jsou jimi hodnoceni . úsilí o to, aby si ve své skupině vypracovali určité postavení, získali sympatie, měli vliv a byli hodnoceni podle svých předností - podle J. Homoly jsou ve skupině vrstevníků . oblíbení jedinci, kteří jsou aktivní v různých činnostech, jsou iniciativní a optimističtí, mají smysl pro humor, vystupují čestně, přirozeně dbají o svůj zevnějšek a nejsou domýšliví . odmítaní jedinci, kteří se vyznačují malou schopností navazovat sociální kontakty, nedovedou se chovat ve společnosti, ustupují do pozadí, jsou nejistí, náladoví, soustředění na své problémy, ve vzájemném styku postrádají schopnost dávat a brát - jejich činnost probíhá převážně ve VČ . roli regulátora, který bude usměrňovat účast v těch kterých vrstevnických vztazích, by měla sehrát rodina - jako žádoucí se jeví i určitá pedagogická intervence do těchto skupin . PELIKÁN upozorňuje, že pedagogické působení na neformální skupiny je možné, i když obtížné (nejprve pozorujeme skupinu, získáváme informace o její struktuře a normách, pokus o kontakt, nenásilně nabídneme pomoc, radu) Subkultury dětí a mládeže - přesná definice pojmu zatím nebyla vytvořena - pojem byl poprvé použit ve 40. letech v několika významech ve společenských vědách - bývá vymezován pro označení dílčí kategorie uvnitř širší kultury, stejně tak je používán i ve významu kontrakultura, tedy subkultura negující některé hodnoty dominantní kultury a vstupující s ní do konfliktu - SUBKULTURA = společenství lidí, které je charakteristické určitými znaky (hodnotami, symboly, chováním, zvyky, vzhledem) uvnitř širšího kulturního rámce, do něhož patří - vyznačují se především osobitým životním stylem, kulturou a hodnotami, jež vznikají v opozici vůči tzv. kultuře majoritní - záměrně udržuje svou odlišnost vůči dominantním normám, z nichž některé zcela vědomě neguje - zřejmě nejstarší definici pojmu subkultura vytvořil v roce 1947 Gordon: „pododdělení národní kultury, složené z kombinace sociálně situačních složek, jako je třídní status, etnický původ, městské nebo venkovské osídlení a náboženská příslušnost, které tvoří svou kombinací fungující jednotu, jež integračně upevňuje na ní se podílející jedince“ . podle . Gordona je subkulturou jakékoliv společenství lidí, charakterizované určitými společnými znaky uvnitř vyššího celku - . T. H. Holmes (1988) stručně a výstižně subkulturu definuje jako skupinu, která je součástí širší kultury, ale má své odlišné normy, hodnoty a životní styl - přibližně od poloviny 70. let v odborných kruzích méně hovoří o jednolité subkultuře mládeže, ale prosazuje se pohled zdůrazňující odlišnosti mezi jednotlivými dílčími subkulturami mládeže . tento přesun od velkých teorií a koncepcí je charakteristický zájmem o konkrétní témata a problémy mládeže, jako jsou nezaměstnanost, narkomanie, marginální skupiny, vztah k nové technologii, účast v ekologickém a mírovém hnutí, problém mladé rodiny apod. - současná i nedávná hnutí a subkultury v mnohém převzaly dědictví uměleckých avantgardních komunit 20. století stojících na bázi futurismu, dadaismu a surrealismu .

63

Sociální pedagogikaod uměleckých komunit se však odlišují větším důrazem na ideologii životního stylu - podstatným momentem pro utváření životního stylu je prožívání skutečnosti tady a teď . je výrazem hledání plnohodnotného života v reakci na usedlý a stereotypní život „konzumující“ majority - rodičů - vedle specifického životního stylu a svébytné kultury si subkultury vytvářejí i osobitou symboliku a jazyk Charakter subkultur . jsou charakteristické zejména pro mládež (většina subkultur bývá generační záležitostí) . tvoří přirozené prostředí na pozadí vrstevnických skupin . poskytují dočasný azyl v období vnitřního hledání jedince . vzniká v nich ideové paradigma, v němž si jedinec utváří hodnoty, postoje a vztahy k okolnímu světu a k sobě samému . subkulturní příslušnost tvoří určitý motiv nutný pro pochopení delikventního chování jedince, např. u mezisubkulturních konfliktů či politicky motivovaného násilí (jedinec poznamenaný předchozími sociálními či výchovnými problémy poznamenává skupinu svým patologickým rysem, přičemž s těmito dispozicemi podvědomě vyhledává konkrétní subkulturu či partu) . míra subkulturní identifikace je rozdílná, důležitá je zejména u uzavřených a ortodoxních skupin tolerujících prvoplánové násilí a agresi (například mezi neonacisty jsou různí lidé v různých rolích, které hrají) . subkultury jsou analogické vůči menšinám a sektám - SQUATEŘI, GRAFFIŤÁCI, SKEJŤÁCI, ANARCHISTI, SKINHEADI, TECHNAŘI, NEONACISTI, HOOLIGANS, HIPPIES, RASTAFARIÁNI a SATANISTI, EMO = názvy pro skupiny převážně mladých lidí, kteří se svým životním stylem a hodnotami odlišují od ostatních „nezasvěcených, konformních a konzumních“ lidí – „normálů“ - obvykle jsou považováni za excentriky, nekonformisty, blázny bojující proti všemu a všem, násilníky, extremisty a teroristy Současná dětská a mládežnická hnutí a jejich charakteristiky - mají znaky vrstevnických skupin, jsou podobně neformální a vytvářejí se pouze na základě společných názorů (ideologie) - některá hnutí vystupují opozičně, jiná podporují stávající společenský systém - v 60. letech minulého století vzniklo v USA hnutí „HIPPIES“, které reagovalo na negativa civilizace (v USA bojovalo např. proti válce ve Vietnamu) a hlásalo příklon k přírodě; jednalo se o neorganizované hnutí, které vycházelo z generace beatníků; cílem byla vzpoura proti společnosti, mír, láska, přátelství, svoboda . HNUTÍ EKOLOGICKÁ - výrazně se soustřeďují na ochranu ŢP - GREENPEACE je kontroverzní nevládní organizace pro ochranu a zachování ŢP; snaží se upozornit na různé problémy v rámci svých kampaní: vybíjení mláďat tuleňů pro jejich kůži, lovu velryb, problematika jaderných elektráren, ukládání radioaktivního odpadu do oceánu, kácení deštných pralesů, pěstování geneticky modifikovaných rostlin, uvolňování toxických látek do životního prostředí a mnoho dalších - HNUTÍ DUHA je česká nevládní ekologická organizace založená r. 1989; zabývá se ochranou ŢP a související legislativou; prosazuje ekologická řešení, která pomohou zajistit zdravé a čisté prostředí; cílem výchovy je jedinec žijící účelně v souladu s přírodním prostředím . HNUTÍ SKINHEADS – vznik ve VB na konci 60. let 20. st., vymezuje se politicky, zastává ultrapravicové postoje a za ideál považují pevný stát, tj. diktaturu hraničící s fašismem (věkový průměr klesá pod hranici 15let); typickým poznávacím znakem je vyholená hlava a oblečení skládající se z „těžkých“ bot, vojenské letecké bundy . HNUTÍ PUNK – upoutává spíše provokativními prvky svého vnějšího projevu, podobně jako ANARCHISTÉ vyjadřují svůj odpor vůči všemu autoritativnímu, proti starší generaci,

64

Sociální pedagogikavládě, policii, otevřeně se hlásí k legalizaci drog - vznikalo postupně v 2. 1 70. let hlavně v Anglii - je od počátku silně spjaté s nerasistickými Skinheads - nemá žádný jednotný ideový směr, nejrozšířenější postoje jsou odpor vůči nacismu, komunismu, rasové diskriminaci, politice, válčení, globalizaci, konvencím či komerci . FANOUŠCI SPORTOVNÍCH KLUBT - HOOLIGANS je dnešní označení pro radikální (především fotbalové) fanoušky, kteří se organizují za účely střetů s fanoušky ostatních fotbalových klubů a vytvářejí tak skupiny, které fungují na principu pouličního gangu - ROWDIES . NÁBOŽENSTVÍ a SEKTY – tyto vlivy mohou ovlivňovat rozvoj osobnosti mladého člověka v pozitivním i negativním smyslu . EMO (zkratka z angl. emotion) - americký slangový výraz označující subkulturu, která je definována punkově orientovanou módou a emo hudební stylem, teenagerskou přecitlivělostí a touhou po romantice; příslušníci si často libují v ponuré romantice, melancholii a důrazu na vlastní prožitky odehrávající se v jejich vnitřním světě; někteří vyznavači jsou okouzleni temnotou, jsou fascinováni vším, co souvisí se smrtí, a mohou mít i sklony k sebepoškozování . ASOCIACE TURISTICKÝCH ODDÍLT MLÁDEŢE (ATOM) - dobrovolné zájmové sdružení dětí, mládeže a jejich vedoucích - zabývá se smysluplným naplňováním volného času a výchovou svých členů - rozvíjí svoji činnost v oblasti turistiky, tábornictví, sportovních, kulturních, sociálních a charitativních aktivit - v jednotlivých oddílech je poměrně velká svoboda ve volbě výchovných přístupů a tvorbě programů, nejsou tak pevně svázány jednotnými pravidly organizace jako např. Pionýr a skautské hnutí - hlásí se k myšlence občanské společnosti a preferuje ve výchově svých členů hodnoty jako je vlastenectví, aktivní občanství, úcta k jiným, kamarádství, spolehlivost, čestnost, úcta k demokratickým tradicím státu - hlásí se k dodržování Listiny práv a svobod a Úmluvy o právech dítěte - cílem činnosti v oddílech je nabízet alternativní využívání VČ, omezování vlivu TV, výherních automatů a počítačových her na děti a mládež . SKAUTSKÉ HNUTÍ - ČESKÝ JUNÁK - národní organizace, která je součástí celosvětového skautského hnutí; dobrovolná nepolitická organizace otevřená oběma pohlavím, avšak činnost v oddílech není převážně realizována v koedukovaném výchovném prostředí - organizace s největší tradicí (vznikl v Anglii, 1907), největší zásluhu o jeho rozšíření měl J. FOGLAR, F. ČÁDA - dvě vývojové větve: a) USA – znaky: lesní muži = bizonní hlava se sloními rohy - 1882 objevování Ameriky – tzv. „zlatá horečka“ - Daniel Carter BEARD (1850 – 1915) - 1905 založil organizaci „The Boy Pioneers of Daniel Boone“ .pionýr = průkopník - zakladatel americké větve: Ernst Thompson SETON (1860 – 1945) - 1902 „Woodercraft Indians“ = první ucelená koncepce pro mladé - později i pro dívky „Camp Fire Girls“ b) Anglie – znaky: lilie (znak skautů) . - Robert BADEN – POWELL (1857 – 1941) - chtěl připravit chlapce, aby přežil v divočině › připravoval systém zvěda - 1907 založil „The Boys Scouts“ - 1909 založila jeho sestra Agnes Powell „Girls Guides“ - JAMBOREE = celosvětový sraz skautů

65

Sociální pedagogika- není na Kubě, v Afghánistánu - do Čech se dostaly obě větve, ale více se uchytila anglická větev - cílem je podporovat rozvoj osobnosti dětí a mladých lidí, jejich fyzických, duševních, sociálních a duchovních schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k sobě samým, k členům regionálních, národních a mezinárodních společenství a přírodě - cílem skautské všestranné výchovy je člověk vyzrálý, vzdělaný a tvořivý, schopný spolupráce s jinými lidmi, dobře zakotvený v malých i velkých sociálních skupinách . ideálem je všestranná kulturní bytost s pozitivním vztahem k sobě, lidem a přírodě - zdůrazňuje principy solidarity, aktivnosti, tvořivosti, samostatnosti - v ČR jsou vyznání římskokatolického, evangelického, husitského a adventistů sedmého dne . PIONÝR - druhé největší sdružení pro VČ aktivity dětí a mládeže v ČR (samostatné občanské sdružení, které v lednu 1990 obnovilo svoji činnost); demokratické, dobrovolné samostatné a nezávislé sdružení, které se zabývá osvětovou, kulturně-výchovnou a charitativní činností, obhajobou a uspokojováním oprávněných potřeb dětí a mladých lidí, uspokojováním zájmů členů sdružení - nabízí uspokojování zájmů a potřeb prostřednictvím všestranné celoroční činnosti, prázdninových aktivit a příležitostných akcí - cílem výchovy je vést své členy k aktivnímu občanství a kladným morálním hodnotám prostřednictvím programů především v oblasti sociální, kulturní a sportovní - preferují nenáboženskou výchovu - na první místo staví při činnostech formu hry - hlavními ideály, kterými se řídí je svoboda, samospráva, solidarita, spolupráce a sebezdokonalení . HNUTÍ BRONTOSAURUS - nepolitické, nezávislé a otevřené hnutí mladých lidí - cílem hnutí je vychovávat všechny občany k ekologickému jednání, odpovědnému ke společnosti a přírodě . chce vychovávat k takovému ŢS, který nebude ničit a poškozovat ŢP . ASOCIACE PRO MLÁDEŽ, VĚDU A TECHNIKU (AMAVET) - dobrovolné sdružení klubů pro děti a mládež - asociace kluby přímo neřídí, ale pomáhá jim metodicky, informační činností, odbornými školeními a stážemi pro pedagogické pracovníky i děti a mládež- rozvíjena je specifická zájmová činnost, která je velmi náročná na množství a výši finančních dotací, speciální přístrojové vybavení pro činnost a v neposlední řadě na množství odborníků ochotných věnovat se dětem ve VČ Dětské a mládežnické organizace - na rozdíl od hnutí vyžadují tyto organizace členství potvrzené většinou členským průkazem, placením příspěvků, víceméně povinnou účastí na akcích - po r. 1989 u nás nastala zásadní změna – do této doby u nás existovala jediná hlavní (masová) dětská a jediná mládežnická organizace s velmi početnou základnou . po r. 1989 vznik mnoha nových organizací . počet zaregistrovaných organizací stoupl na 60, ačkoli je v nich zaregistrováno jen kolem 15% populace . SOKOL - ČESKÁ OBEC SOKOLSKÁ - patří mezi naše nejvýznamnější organizace (nejstarší organizace vzniklá na území Č a M; zakladatelé Jindřich Fügner a Miroslav Tyrš) - vycházel z požadavku harmonického rozvoje osobnosti, cílem byl ideál zdravého, vyspělého a všestranného národa - působil prostřednictvím tělesné, branné a osvětové výchovy na své členy demokratických i vlasteneckých idejí . JUNÁK – oficiálně ustanovena v r. 1914 – staví na prvcích života zálesáků a současně na křesťanství a hlásá myšlenky souladu života člověka s přírodou, zdůrazňuje sebevýchovu,

66

Sociální pedagogikarespektuje záliby dětí a mládeže, vychází z věkových zvláštností a sleduje tělesný a duševní rozvoj . rozpuštěn za fašistické okupace, po r. 1945 svou činnost na krátkou dobu obnovil . YMCA (Křesťanské sdružení mladých mužů), YWCA (Křesťanské sdružení mladých žen) – za 2. sv. v. sdružení zakázána, poté na čas obnoveno, r. 1951 nuceně činnost ukončilo, 1990 činnost obnovena – orientuje se na mravní výchovu založenou na náboženství i na výchovu občanskou, sleduje i cíle sociální a charitativní . přineslo k nám basketbal, volejbal, Mezinárodní svátek matek . značnou tradici má u nás LIGA LESNÍ MOUDROSTI (WOODCRAFT) – zakladatel SETON, u nás založena M. SEIFERTEM – apolitičnost, náboženská tolerance, za podstatný nepokládá stupeň organizovanosti, neklade důraz na symboliku - po r. 1950 vznikly komunistickým režimem podporované organizace PO ČSM a ČSM (Československý svaz mládeže), všechny ostatní zanikly . 1992 vzniká na protest proti výsadnímu postavení v minulosti protěžovaných „mocenských“ organizací (Pionýr a dnes Svaz mladých) opoziční SESKUPENÍ DĚTSKÝCH A MLÁDEŽNICKÝCH ORGANIZACÍ (jsou v něm Junák, YMCA, YWCA, Česká táborská unie, Liga lesní moudrosti) Z pedagogického hlediska je problematika vrstevnických skupin organizací a hnutí dětí a mládeže důležitá ze dvou důvodů: . výchovný pracovník by měl mít o těchto skupinách přehled, vědět o jejich působení a znát povahu jejich aktivit (možnost využití sociometrie . vytvoří obraz o hierarchii uvnitř skupiny, jak a kým je skupina organizována, kdo jsou hlavní vůdcové apod.) . u skupin asociálního charakteru by mělo být cílem eliminovat jejich negativní vlivy nebo se alespoň snažit izolovat jejich působení, aby nemohly ovlivňovat jednání dalších dětí a mládeže

67

Sociální pedagogika14.Hromadné sdělovací prostředky jako socializační a formativní činitel. Vývoj a funkce

médií, současná společnost a média, vliv na utváření osobnosti a veřejného mínění. Děti,

mládež a média. Hromadné sdělovací prostředky jako socializační a formativní činitel. Vývoj a funkce médií, současná

společnost a média, vliv na utváření osobnosti a veřejného mínění. Děti, mládež a média.Hromadná komunikace – informace jsou šířeny veřejně, nepřímo a v zásadě jednostranně (školní/městský rozhlas, místní noviny atd.). Masová komunikace – sdělovací prostředky (masmédia) zasahují široké vrstvy obyvatel. Komunikátorem není jedinec, ale specializovaná organizace. Hromadné sdělovací prostředky jako socializační a formativní činitelHromadné sdělovací prostředky = masová komunikační média (masmédia) = sdělovací systémy, akty a prostředky, pomocí nichž jsou zprávy zakódované v těchto systémech předávány konzumentům (velkému, anonymnímu a heterogennímu souboru adresátů)N ejrůznější způsoby přenosu sdělení :

mluvenou řeč a hudbu přenáší rozhlas i televize písemný záznam, grafické sdělení přenáší tisk a televize vizuální akce televize apod. nejrychleji rozvíjejícím hromadným sdělovacím prostředkem je internet (informační a

vzdělávací možnosti jsou zde takřka neomezené, lat. internus= vnitřní)Druhy masmédií:

tištěná (noviny, časopisy, knihy...) elektronická (rozhlas, televize, Internet..)

P řenos informací umožňují dva druhy prostředků : verbální - tj. mluvená nebo psaná řeč nonverbální (mimořečové) – tzn. mimika (výraz tváře posunky), gesta (pohyby rukou), či póza

(postoj)Znaky médií v   současnosti • Technická dokonalost – dokáží velice věrohodně simulovat skutečnost.• „Všudypřítomnost“ – masově rozšířená média působí v prostoru i čase a nelze jim v běžném životě uniknout. • Vnější atraktivnost – prezentované produkty diváka silně přitahují. • Schopnost apelovat na smyslové orgány. Masmédia se jeví jako velmi významný a dnes již nepostradatelný prostředek vzdělávání a výchovy, akulturace, multikulturní výchovy a socializace jedince. Působení médií je natolik komplexní jev, že jen velmi obtížně lze postihnout všechny souvislosti, v nichž se projevuje. Média jako významné společenské instituce vstupují do interakce i s dalšími institucemi a ovlivňují je. Působení médií vyvolává různorodé reakce. Jestliže například tv vysílá určitá témata, zvýší tím zájem diváků o ně, zatímco jiná témata zůstávají, někdy neoprávněně, mimo naši pozornost. Média mohou také ovlivňovat způsob, jakým lidé o těchto tématech uvažují. Je li někdo dlouhodobě vystavován emocionálně vzrušivým podnětům, může se vůči nim stát netečným. Média se také mohou stát inspirací pro sociálně nežádoucí chování. Masová média a nezodpovědnost některých tvůrců jejich programů ohrožují postoje a chování především nejmladší generace. Virtuálně vytvořený svět bývá také někdy předkládán jako realita. Vývoj a funkce médií, současná společnost a média, vliv na utváření osobnosti a veřejného míněníVývoj médií:Prvním prostředkem masové komunikace byl tisk (médium vizuální). I když jako technický vynález funguje již od pol.15.st., masově se rozšířil teprve v 19.století. jeho přednosti: individuální a soukromé přijetí sdělené informace bez časového omezení, možnost vybrat si informace a vracet se k nim, uschovat je k dokumentaci apod. Nevýhodou je zdlouhavost přenosu a jistá náročnost

68

Sociální pedagogikana intelektuální činnost příjemce. U dětí však právě potřeba takové intelektuální spolupráce pozitivně podněcuje jejich představivost a má významný účinek na celkový rozvoj osobnosti.Rozhlas (médium auditivní) se výrazně prosadil od 20.l.min.století. Umožňuje kvalitní a rychlé předávání informací. Mluvené slovo působí bez rozdílu na všechny sociální skupiny. Televize (médium audiovizuální), jejíž rozmach nastal po 2.sv.v., zasáhla v průběhu 2. Poloviny min.st. do života lidí nejvíce. Je schopna nás působivě seznamovat s nejaktuálnějšími událostmi z celého světa. Tím, že divákům předkládá stejný obraz vzorů a norem chování, poznatků a citových zážitků, v nich navozuje pocit pospolitosti. Televize takto formuje i deformuje. Je mimořádně účinným prostředkem masové manipulace. Pokud jí člověk nedokáže odolat, bere mu volný čas, omezuje jeho aktivitu, poškozuje zrak...Internet – přelom století, vzhledem k šíři nabídky a možnostem využití se postupně stává médiem, které předčí všechna předcházející. Shrnuje v sobě všechna „pro a proti“ tradičních médií. Funkce masmédií:Informativní tzn. poskytování informací, dat a zpráv adresátům, rozšiřuje poznání

- hodnotová - reprezentace duchovních hodnot- hodnotící – hodnocení formou a způsobem prezentace- kognitivní - zprostředkování poznání- vzdělávací - rozšiřování obzoru, kultivace osobnosti- petrifikační - uchování obrazu světa a doby

Komunikativní tzn.schopnost uskutečňovat spojení mezi skutečností, událostí nebo situací a na druhé straně příjemcem). Do této funkce lze zahrnout i přínos médií v celkovém procesu socializace.

- socializační - zprostředkování zkušeností, názorů, pocitů- stimulační - podněcování senzibility, fantazie- kulturní - poznávání a přejímání hodnot, ideálů- kompenzační - uspokojování potřeb osobnostního vyrovnání

Přesvědčovací (formativní) tzn. utváření názorů a postojů adresátů. Negativní je mediální manipulace.- humanizační - zlidšťování, upevňování altruismu- výchovná - utváření, kultivace, vedení a výchova jedince- akulturační - usnadnění adaptace imigrantů- estetická - kultivace vnímání krásy a vztahu ke kráse- magická - překročení mezí smyslového vnímání skutečnosti tvůrci (např. filmy)- defrustrační - odstraňování deprese a pocitů bezvýchodnosti- manipulativní - reklamní ovlivňování

Rekreativní tzn. prostředek regenerace, odpočinku a zábavy- relaxační - navozování duševní rovnováhy- solitární - vyvolání pocitu sociálního osvobození a samoty- desolitární - zprostředkování kontaktu se světem- hedonistická - provokace a prezentace zážitků a rozkoše- zábavná - zprostředkování odpočinku a zábavy

Vliv na utváření osobnosti a veřejného mínění, masmédia jako prostředek manipulaceKomunikační media se stala neodmyslitelnou součástí kultury, masmédia ovlivňují osobnost člověka komplexně, ve všech jeho společenských rolíchPůsobení medií na děti a mládež lze rozlišit na přímé a nepřímé. Za přímé pokládáme to, které děti a mládež přímo vnímají, sledují, ať již je určeno právě jim (specifické vysílání pro děti a mládež) nebo celé populaci (nespecifické, které ovšem může být i škodlivé). Za nepřímé pokládáme to, které je určeno dospělým za účelem zkvalitnění výchovného působení (např. vysílání či články pro rodiče nebo pro výchovné pracovníky).: +

masmédia se jeví jako významný a nepostradatelný prostředek vzdělání a výchovy, akulturace, multikulturní výchovy a socializace jedince

69

Sociální pedagogika socializační proces se uskutečňuje sociální komunikací, ale především tzv. sociálním učením, tzn.

v sociálních podmínkách a v interakci s jinými jedinci pedagogika musí hledat nástroje, jak nesprávné působení masových prostředků držet pod kontrolou je zřejmé, že konkurenceschopnost masmédií je nesouměřitelná s možnostmi intencionální výchovy

realizované školou – masová média budou působit hlavně v procesu funkcionální výchovy, kde je jedinec ovlivňován prostředím

pedagogové se musí snažit ovlivnit alespoň výběr toho, co budou děti přijímat pedagog by měl: - oslabit negativní působení masmédií podrobením analýzy konkrétní výtisk

dětského časopisu nebo určitý televizní pořádně nebo by se měl pokusit vzbudit v jedinci touhu po přirozených estetických aktivitách a stimulovat jeho potřebu

L:- média čím dál více nahrazují bezprostřední zážitky čtenářů, návštěvníků divadel, koncertů...,

nahrazují přímý styk s původcem programu, zprávy masová komunikace se stále více socializuje - média spoluvytvářejí kulturní svět a hodnotovou

strukturu každého člověka propast mezi vysílačem a příjemcem se zvětšuje, kontakt ztrácí lidský rozměr člověk hledá svou identitu v umělých světech (počítačů, tel. seriálů...) vyvstává problém náhražkovitosti, stereotypizace myšlení, jednání, chování - jednoduchý přechod

k manipulaci s příjemcem, jeho vědomím, postoji, hodnotami... kultura přestala být výsledkem svébytnosti jedincem, je neosobní a zcela podléhá trhu skutečná osobní svoboda se v podmínkách masové kultury mění v pseudosvobodu pedagogové by se neměli snažit pouze o nápravu

Hromadné sdělovací prostředky mají rovněž rozhodující vliv na utváření názorů, postojů lidí k nejrůznějším událostem, ke společenskému dění. Tento soubor postojů, které určitá sociální skupina (příp. celá veřejnost) zaujímá k dané skutečnosti označujeme veřejné (skupinové) mínění.

Děti, mládež a médiaZ hlediska příjemce obsahu sdělení v médiích zasluhují děti a mládež zvláštní pozornost.

Jde o tu část populace, která je jednak relativně nejvíc ovlivnitelná, jednak na ní záporné vlivy médií jak po fyziologické, tak po psychické stránce zanechávají výraznější negativní následky než na dospělých. Působení médií na mladou generaci je proto třeba více usměrňovat. To je mj. úkolem výchovy v rodině, ve škole i dalších institucích. Mediální výchova = soubor postupů v rodině nebo ve škole, jak se bránit vzniku informační propasti a jak nedovolit, abychom se stali trpnými subjekty jakéhokoli masového média. = výchova k orientaci v masových médiích, k jejich využívání a zároveň k jejich kritickému hodnocení. -snaha pedagoga o oslabení negativního působení masmédií (podrobit časopisy nebo pořady analýze a ukázat na slabiny a nedostatky) -vzbudit zájem o jiné aktivity, stimuluje potřebu je poznat a procítit.Mediální výchova jako součást RVP Potřeba vybavit žáka základní úrovní mediální gramotnosti, osvojení poznatků o fungování a společenské roli médií, získání dovedností podporujících poučené, aktivní zapojení jednotlivce do mediální komunikace. Dovednosti a schopnosti získané prostřednictvím mediální výchovy:

schopnost analyzovat sdělení posoudit věrohodnost sdělení umět vyhodnotit komunikační záměr získání orientace v mediálních obsazích schopnost volby odpovídajícího média jako prostředku pro naplnění VČ.

10. Masová kultura a její vliv na formování životního způsobu jednotlivců a skupin. Role

MASOVÁ KULTURA

70

Sociální pedagogika- Zvláštní typ kultury dostupné i určené co nejširšímu okruhu lidí bez rozdílu pohlaví, věku,

vzdělání, národnosti, profese, politického či náboženského přesvědčení- „Kultura mas“, která odvozuje svoje hodnoty od masy obyčejných lidí - Základní prvky masové kultury:

Masovost (veliké množství toho, co je předkládáno či těch, kdo přijímají, nebo obojí) Standardizace (stejnost, totožnost toho, co je předkládáno)

- není tradiční, není elitní, je produkována masově, je populární, je komercializovaná- Chápe se jako kulturní typ vytvořený určitou epochou – obdobím průmyslové revoluce 18. a

19.století v západní Evropě a Severní Americe- základní podmínky vzniku : industrializace (vznik a růst průmyslové výroby)

urbanizace (koncentrace velkého množství lidí ve městech)- ve 20.století masová kultura nabyla specifické rysy díky rozvoji prostředků masové

komunikace (tzv.masmédia = hromadné sdělovací prostředky) - masová duchovní (symbolická) kultura se rozvinula jako kultura tištěného slova – rozvoj

knihtisku, technický rozvoj, rozšiřování vzdělanosti, volný čas (zkrácení pracovní doby), rozvoj rozhlasu a televize → masmédia

- masmédia jsou přístupná a dostupná každému (možné sledovat v různých prostředích, obsah není intelektuálně náročný, cena přístrojů není vysoká), stala se běžnými

- nabídka vychází z šablony a je určena pro průměrného diváka- Vztahuje se např. k tisícům jednoho modelu oblečení nošeného na celém světě, k filmu

shlédnutém miliony diváků atd.Obhajoba masové kultury: - všeobecná přístupnost a dostupnost - projev demokratizace kultury (stírají se hranice mezi

jedinci - např.milionář i člověk na hranici minima mohou sledovat stejný pořad)- způsob trávení volného času (prostředek uvolnění), zdroj nových informací a zkušeností, - podnět vybití agresivních pudů člověka na náhradním objektu (pohled na násilí ve filmu)Kritika masové kultury: - nebezpečí průměrnosti, likvidace individuality člověka (je nucen být jedním z davu)- musí respektovat nejnižší úroveň vzdělanosti příjemců → negativní dopady na vývoj člověka,

společnosti, kultury – vše stagnuje na nižší úrovni, chybí podněty pro rozvoj- nepodněcuje myšlení, vede k pasivitě, je nástrojem k manipulaci (např. reklama)- odvádí člověka od jeho života do fiktivního světa, - prostřednictvím násilných scén ve filmu otupuje lidské cítění, zvyká člověka na násilí MASOVÁ KOMUNIKACE- Hromadná komunikace - využívá hromadných sdělovacích prostředků - pokud zasahují

široké vrstvy obyvatel (celou společnost, celý svět) hovoříme o masové komunikaci →- = forma komunikace, kde výpovědi jsou zprostředkovány veřejně, šířeny technickými

prostředky, nepřímo a jednostranně- Vývoj masové komunikace nastal po rozšíření knihtisku a periodického tisku, termín vznikl

koncem 30. let 20.století- sdělovací prostředky označujeme jako MASMÉDIA (zasahující široké vrstvy obyvatel)- komunikátorem není jedinec, ale specializovaná organizace- provozovateli hromadných sdělovacích prostředků bývají instituce - obsah sdělení v masmédiích – vnímání obsahů je výběrové (jedinec přijímá jen informace,

které ho zajímají), šíření informací s emotivním obsahem nebo jen prosté sdělování zpráv- příjemci sdělení: větší skupina lidí (děti a mládež jsou dobře ovlivnitelní)- Charakteristickým rysem masové komunikace je redukce zpětné vazby na minimum, - Sdělení je zpravidla neosobní, bývá určeno buď publiku nebo veřejnosti - Negativní působení masových kom.prostředků: vytváření masového stereotypního vkusu,

přesycení zvukovými, zrakovými podněty – může vést k psych. a smyslovým poruchám

71

Sociální pedagogikaRysy masové komunikace

1. Zahrnují v sobě technické instrumentální prostředky2. Komodifikace symbolických sdělení – sdělení se stane komoditou (je obchodovatelné)3. masová komunikace zavádí strukturovaný předěl mezi produkcí symbolických sdělení a

jejich příjmem (nejsme u toho, kdy se zpráva tvoří, neznáme kontext situace)4. rozšíření dostupnosti symbolických sdělení v čase a prostoru (sice ztrácíme kontext ale ne

u všeho můžeme zrovna být a můžeme získat alespoň symbolické sdělení)5. obíhání symbolických sdělení ve veřejnosti - obsah mediálních sdělení je vnímán jako

něco veřejného(stává se všemíněním), nevýhoda: při zneužití médií symbol.zpráva obíhá mezi všemi a může způsobit zkreslení,šířit nepravdu, které široké masy přijmou

Prvky komunikační události (Sak) • Sdělovatel (komunikátor) – u masové komunikace se odlišuje jeho role od role příjemce• příjemce• obsah sdělení• Forma sdělení – nejdříve byla komunikace prostřednictvím smyslů, poté forma sdělení

písemná, auditivní, vizuální, pak multimediální• Médium, kt.užívá danou formu (vše, co přenáší informaci a zprostředkovává sdělení)• Dynamika komunikace – rychlost výměny informace (délka trvání reakce na sdělení)• Prostor komunikační události – komunikace tváří v tvář - dnes díky médiím méně (dnešní

technologie – prostor a vzdálenost ztrácejí smysl, nově fenomén hraničního prostoru – svět na pomezí přirozeného světa a kyberprostoru – např. děti hrají virtuální hry a rodič je vyruší a vtáhne do přirozeného světa)

• Temporalita komunikační události – komunikační událost probíhá v určitém čase – základní je tady a teď – to prostřednictvím médií být nemusí

Historie médií – etapy vývoje (Sak) 1. etapa : média představovala kresba, kámen, hliněné tabulky, papyrus a pak papír, s touto

etapou je spjat vývoj řeči (i psaná podoba), gramotnost je omezena na malou exkluzivní skupinu (jeskynní kresby paleolitického a neolitického člověka)

2. etapa : Vynález knihtisku (15.stol.) – dosavadní vědění lidstva převedeno do knih a uloženo v knihovnách, nové výsledky vědy a kultury - zprostředkovávány novinami, časopisy a knihami, rozšiřování gramotnosti, vědění a kultura byly přístupné každému zájemci

3. etapa : založena na objevu elektřiny a jejího využití v souvislosti s ostatními technologiemi, začíná se využívat telegraf, telefon, film, rozhlas, televizevýhoda: oproti knihtisku obsáhnou ještě větší masu lidí něž tištěné informace, nevýhoda:vlastníky stanic jsou určité skupiny,které mohou s médii manipulovat,zneužívat je

4. etapa : současná etapa médií ve společnosti – spjata s nástupem počítače, internetu, multimédií, digitalizaceúskalí: PC se stává nadstavbou mozku lidí - hrozba je ve vzdělávání

DRUHY MASMÉDIÍ Tištěná – vizuální médium- Existuje od 15. století, masové rozšíření v 19. století- Předností je individuální a soukromé přijetí sdělené informace bez časového omezení,

možnost vybrat si informace a vracet se k nim, uschovat je k dokumentaci- Nevýhodou je zdlouhavost přenosu a náročnost na intelektuální činnost příjemce, - u dětí pozitivně podněcuje představivost a má velký vliv na celkový rozvoj osobnosti- Tisk – noviny, časopisy, katalogy, tiskoviny

Elektronická

72

Sociální pedagogika- rozhlas – auditivní médium, umožňuje kvalitní a rychlé předávání informací. Prosadil se ve

20.st., působí bez rozdílu na všechny sociální skupiny, dnes je rozsáhlá síť rozhlasových stanic (zpravodajství, hudba, často jako zvuková kulisa)

- televize – audiovizuální médium, rozmach po 2. světové válce, seznamuje s aktuálními událostmi ze světa, všem předkládá stejný obraz vzorů a norem chování, poznatků a citových zážitků, navozuje pocit pospolitosti → formuje i deformuje mínění lidí → je prostředkem masové manipulace. Člověku může brát volný čas, omezit jeho aktivitu (i duševní), poškozuje zrak, hrozí ortopedické problémy (dlouhé sezení)

- Internet – vstupuje na přelomu století, má velkou šíři nabídky a možností využití, největší přednost je komunikace nezávisle na místě a času ve stylu „každý s každým“

Funkce masmédií • Informativní – poskytuje informace, rozšiřuje poznání• Formativní – ovlivňuje osobnost, působí na postoje adresáta × mediální manipulace• Komunikativní - spojení mezi událostí a příjemcem (přínos médií v procesu socializace)• Rekreativní – Přináší zábavu a relaxaci, odpočinek, zapomenutí na každodenní starosti...Znaky médií v   současnosti :• Technická dokonalost – dokáží velice věrohodně simulovat skutečnost• Všudypřítomnost masově šířených médií - působí v prostoru i čase, nelze jim uniknout• Vnější atraktivnost – prezentované produkty diváka silně přitahují• Schopnost apelovat na smyslové orgányVýznam masových médií - média jsou:• zdrojem moci – prostředkem ovládání • prostředím, kde se na národní i mezinárodní úrovni odehrává řada událostí • zdrojem výkladů sociální reality, vymezují co je normální• jsou primárním klíčem ke slávě, jsou prostředek zábavyPŮSOBENÍ MÉDIÍ– podle různých autorůKraus:- Působení médií je komplexní-mají vliv na celou společnost, jsou manipulativní (reklama),

mohou ovlivňovat způsob, jakým lidé o tématech uvažují - Masová média (hl.TV a internet) - největší problém (hlavně vůči dětem): média předkládají

virtuálně vytvořený svět jako realitu (např.zastřelený hrdina znovu ožije) - ohrožují postoje a chování hlavně mladistvích, kteří mají tendenci napodobovat jednání ve filmech (otupují estetické cítění, ztráta svědomí - vznik arogance a agresivity)

- význam a přínos masmédií pro život člověka: obohacují život, rozšiřují obzor, zprostředkovávají události z celého světa X ale tím přispívají k přesycenosti podněty, narušují člověku denní rytmus, ochuzují ho o spánek, přispívají k pasivnímu a konzumnímu životnímu stylu

Helus:- média jsou nástrojem globalizovaného prožívání (jsme svědky pohrom i když necestujeme)- Relativizuje se čas i místo - můžeme být kdekoliv, můžeme se vrátit i časově zpět (např.

mapy google, historické pořady, internet – v kontaktu lidi vzdálení tisíce kilometrů…) - Závislost na médiích(TV, internetu) - ztráta schopnosti trávit volný čas jinak než pasivně - produkování špinavých údajů = údaje zkreslující skutečnost a navozující v konzumentech

nesprávné a zkreslené poznání a postoje, děje se tak tendenčním výběrem (tendence udávat zprávy urč.směrem, aby přitáhlo lidi) zpráv a vypouštěním jiných, dále účelovým akcentováním, fabrikováním (výrobou něčeho co není pravda) mylných informací apod.

Sak: Konstruktivismus - člověk přirozený svět pouze nevnímá, ale realitu přirozeného světa jako subjekt konstruuje (Berger, Schopenhauer, Klíma…) → Média přemosťují přirozený svět do naší mysli (Např. Ochranka muzea sleduje video přenos z trezoru. Zloděj však vložil kazetu

73

Sociální pedagogikas prázdným prostorem a v reálném světě se pohybuje – přemostění je chybné, nezobrazuje realitu, ochranka reaguje na to co vnímá) →- Přemostění neznamená pouze vtiskování obsahů mediální a virtuální reality, ale i zaplnění

mysli a blokaci toků mezi myslí a dalšími sférami (nevědomí, podvědomí…)- Manipulativní působení médií nezůstává pouze u vtiskování obsahů – např. Big Brother,

Vyvolení – přechází k programování myšlení a jednání - pořad virtuálně vytváří v divákovi pocit, že rozhoduje, protože poslal soutěžícímu SMS → Nebezpečí: působí na sociální zrání dětí, programuje diváky - zbavuje vnitřní svobody

- Vedle přirozeného časoprostoru vzniká jako produkt lidské civilizace kyberprostor (cyberspace) = označení virtuálního světa vytvářeného moderními technologiemi (počítači, telekomunikačními sítěmi apod.) paralelně ke světu „reálnému“ (pohybují se v něm i děti - např.online hry)

- svým tělem jsme v přirozeném světě a svým vědomím vstupujeme do kyberprostoru- Virtuální planetární vědomí – možnost připojení se všech (všechny miliardy lidí se připíchnou

k internetu a jsou všichni v jedné síti v jednom okamžiku a všichni mají možnost přispívat k nějakému tématu→ vzniká suma informací)

- Vliv televize – vznikají nové formy sociálního chování a zvyků (založené na videohrách a postavách, které v nich vystupují)

- Existence člověka v digitální éře: realizuje se v přirozeném světě, na hranici virtuální reality a přirozeného světa a v kyberprostoru

Virtuální realita = každé počítačem realizované prostředí (snaží se přiblížit skutečnosti)- Nabízí novou formu mezilidských vztahů – vztahy zprostředkované výlučně technikou- Při její realizaci se pracuje se zrakem, hmatem a sluchemDigitalizace ŽIVOTNÍHO STYLU (Sak)- Digitalizuje se časoprostor člověka a člověk realizuje stále více aktivit v kyberprostoru- Současný člověk se střídavě pohybuje v přirozeném světě a v kyberprostoru – aktivity v jedné

dimenzi ovlivňují život v druhé dimenzi- Digitalizovaný život v kyberprostoru urychluje život v přirozeném světě- Od narození dítěte jsou média významným socializačním institutem → sociální zrání

odcizené přirozenému světu (např. dítě chce živé zvíře ovládat ovladačem)- Proměna trávení volného času – počítač je průsečík – sbíhají se v něm dřívější aktivity a

vznikají aktivity nové – fotografování, filmování, četba, kreslení, grafická tvorba, finanční operace, vzdělávání, účetnictví, telefonování, poslech hudby, literární tvorba, nakupování, kontakt s úřady, psaní dopisů, skupinová komunikace, seznamování,... → zájmy, které dříve člověk uspokojoval v zájmových organizacích na různých místech a časech teď může uspokojovat sám z pohodlí domova → transformace životního stylu směrem k jeho digitalizaci a vytváření kyberkultury

- být bez počítače a internetu je pro lidi dnes handicapemKyberkultura - Kultura, jejíž vznik a existence jsou vázány na nové informační a komunikační technologie,

objevuje se v 60.letech 20.století v USA, od té doby se vyvíjíSocializace a média- Média hrají roli v rané socializaci dětí a dlouhodobé socializaci dospělých - Masová média jsou významným zdrojem vzorců sociálního očekávání → nabízejí různé

modely chování v určitých situacích (děti i dospělí získávají postoje, emocionální reakce a nové způsoby jednání, a to hlavně z TV)

- média podporují hodnoty, které jsou ve společnosti dominantní- Čtením knih, sledováním televize se mohou dospívající seznámit s normami mnoha skupin

(kriminálních gangů, policie, bohatých rodin…), mohou se naučit, jaké chování by se od nich očekávalo, kdyby se stali detektivem, profesorem…, mohou vidět i vzorce sociálního ponížení

74

Sociální pedagogikaMEDIÁLNÍ VÝCHOVA• Výchova k orientaci v masových médiích,k jejich využívání a jejich kritickému hodnocení• Pedagogové jsou povinni působení masmédií sledovat a snažit se oslabit jejich negativní

působení (např. pořady pro děti podrobí důkladné obsahové,estetické a formální analýze a srozumitelně ukáže na nedostatky – např.nepřirozenost, stereotypnost)

• Pedagog by měl vzbudit zájem o jiné aktivity (pro děti je dnes atraktivita médií velká → je třeba je vést k tomu, že i kniha pro ně může být atraktivní)

• Mediální výchova je součástí RVP pro základní vzdělávání Dovednosti a schopnosti získané prostřednictvím mediální výchovy:• schopnost analyzovat nabízená sdělení, posoudit věrohodnost sdělení • umět vyhodnotit komunikační záměr, získat orientaci v mediálních obsazích• schopnost volby odpovídajícího média pro naplnění potřeb (získávání info, naplnění VČ)

15. Životní styl, faktory jeho utváření. Model zdravého životního stylu.Životní styl v postmoderní době (struktura životních činností, přístupy k životnímu způsobu, faktory utváření, model zdravého způsobu života).

75

Sociální pedagogikaŽivotní sty l - je souhrn nejrůznějších lidských činností, souhrn všech aktivit, činností a toho co děláme, které nás v průběhu našeho života provázejí, kterým se věnujeme, čím a jak vyplňujeme svůj život. Životní styl je podobný ve skupinách ( např. studenti, matky, důchodci ) mají podobný životní styl.Řada problémů současného světa je problém životního modelu.Za 1. republiky prof. Honzík hovoří o životním slohu = synonymumŽS - komplex všech činností, které směřují k uspokojování našich potřeb. Lze vymezit i ve smyslu vztahů kolem nás. Pak def. žs = Komplex vztahů a společenského jednání v dané společnosti, který je spjatý s hodnotami ve společnosti.Životní způsob – makrostrukturální stránka sociálních vlivů (ekonomika, ekologie, technika, kultura, celospolečenské a skupinové procesy); vztahuje se k   větším sociálním celkům ;( Kraus, Člověk,prostředí, výchova)Rozlišujeme dvě roviny životního způsobu: 1) životní způsob každého jedince 2) životní způsob celé společnostiindividuální žs X žs celé dané společnosti (globálně) /americký zp. života, atd. - např. životní styl v rozvojových zemích se liší od životního stylu ve stř. E. Každá společnost á do jisté míry odlišný způsob života. Existuje tedy jakýsi model, uvnitř něhož každý žije trochu jinak - tedy tendence k uniformitě - vliv masové kultury.životní styl každého z nás (jedince) Náš žs může být zaměřen: na přírodu, na práci, na lidi a vztahy mezi lidmi, na sebe sama. Mění se v průběhu života např. v závislosti na věku, ad. Projevuje se např. v oblékání, v řazení hodnot. Dále můžeme rozlišovat životní styl dětí, mládeže, dospělých, starýchŽivotní sloh – optimální uspořádání forem života v jediný harmonický celek;Životní styl – jednotlivce; soubor názorů, postojů, temperamentových vlastností a návyků, které mají trvalý ráz a jsou pro každého individuálně specifické – vystihují osobitost jeho chování; hodnoty, ideály, životní plány, zvyklosti, mravy; hodnotová orientace jedince se vytváří v průběhu jeho života jak z vrozených dispozic, tak i vlivem různých vnějších činitelů;Typické znaky životního stylu:

1. Kognitivní zhodnocení sebe sama a svého postavení ve světě – osobní životní filozofie2. Způsob prožívání – kvalitou a intenzitou prožitku se lidé navzájem liší3. Vztah k práci, odpočinku a pohybové aktivitě – kompenzační seberealizace; schopnost

relaxace4. Zvládání sociální interakce – dostatečná opěrná sociální síť; citová autonomie; nebýt

závislým na nějaké osobě5. Ego úroveň – kompetence při zvládání náročných životních situacích

Životní styly (podle převažujících hodnot způsobu života):

životní styl s náplní studia životní styl s nejvyšší hodnotou hraní životní styl s rozjímáním pracovně orientovaný životní styl hedonistický životní styl celistvý životní styl

Faktory utváření životního stylu:

76

Sociální pedagogika1. Objektivní společenské faktory – vycházejí z cílů, potřeb a stavu společnosti; ekonomika,

politika, kultura, vědecko technický rozvoj, cestování, bydlení atd.2. Subjektivní osobnostní faktory – vycházejí z potřeb a záměrů jedince; osobnost,

vzdělání, zájmy, věk, pohlaví, zdravotní stav, handicap, drogová závislost;Struktura životního stylu:

1. oblast biologicko – medicínská : znaky genetické, hygiena, životospráva, civilizační choroby, drogy apod.

2. oblast psychická: nervová poškození, psychická pohoda, různé zátěže a choroby3. oblast morálně – etická: hodnotové vzorce, vztah k práci, ke vzdělání4. oblast osvětově – vzdělávací: výchovně vzdělávací systém, masmédia, kvalifikace a její

další zvyšování5. oblast vědecko – technická : stav vědy, bezpečnosti, ekologické ohrožení, vliv na

zdravotní stav apod.6. oblast právně – kriminologická : právní vědomí, trestná činnost, dysfunkčnost institucí7. oblast kulturně – historická: tradice, zvyky, obyčeje, umění8. oblast politická a religiózní: zájmy jednotlivých stran, projevy nacionalismu, patriotismu,

náboženstvíZákladní kategorie (podle struktury každodenních činností):1. Aktivity orientované na práci, profesi a přípravu na ni – vzdělání, vstup do zaměstnání,

adaptace v pracovní procesu, stabilizace, profesní vzestup (podle věku)2. Aktivity spojené s rodinou – vyhledávání partnera, zakládáním rodiny, budováním a

udržováním domácnosti, výchova dětí apod.3. Aktivity v oblasti zájmové – vlastní zájmy, hledání kompromisů se zájmy ostatních

příslušníků rodiny, odpočinek, zábava, relaxace4. Aktivity směřující do společenského života – účast na společenském životě, zapojování

do občanských vztahů, zaujímání pozic (funkcí) ve společenském (politickém) životě5. Aktivity týkající se základních biologických a hygienických potřebČas – aktivity provozované v čase pracovním a mimopracovním (časová struktura života – denní, noční, celoživotní)Zaměřenost uskutečňovaných aktivit:1. příroda, fyzikální prostředí2. práce, vytváření hodnot3. na sebe4. sociální okolí, ostatní lidi, vztahy

paradox mezi kvalitou života a životní úrovní konzumní způsob života tvůrčí způsob života (ustupuje do pozadí)

Výchova ke zdravému životnímu stylu (tělesná a duševní hygiena) základní okruhy:1. životní rytmus – poměr práce a odpočinku, fyzické a psychické zátěže;2. pohybový režim – aktivní a pravidelná tělesná kultura;3. duševní aktivita – kulturní zájmy, další vzdělávání, soužití s ostatními sociálními

skupinami;4. životospráva a racionální výživa – zachování zdraví, tělesné i duševní výkonnosti;5. zvládání náročných životních situací

Základní funkce volného času (uplatňování zásad tvorby ZŽZ): regenerační a zdravotně hygienická vzdělávací a sebevzdělávací (formativní) kompenzační (relaxační) socializační

Pěstování ZŽS zahrnuje rozvíjení tělesné, psychické a duchovní kultury osobnosti:

77

Sociální pedagogika1. Tělesná kultura – rozvíjení dovedností a návyků osobní hygieny, životosprávy,

stravovacích zvyklostí; ovládání touhy po škodlivých požitcích (drogy, kouření, alkohol); aktivní pohyb;

2. Psychická kultura – odpovědnost, uvážlivost, sebeovládání, prosociální orientace, učit se, být tvořivý, sociálně zdatný;

3. Duchovní kultura – estetické, literární a vědecké zájmy i realizační dovednosti; mravní vyspělost, citlivost svědomí; smysl pro duchovní dimenzi bytí;

(Člověk, výchova, prostředí; Kraus, s. 153 – 162)

15 dle Semráda= struktura životních činností, vztah k životnímu způsobu, přístupy k životnímu způsobu, faktory jeho utváření, model zdravého způsobu života). Místo volného času v životním způsobu, jeho vymezení, funkce a nejvýznamnější činitelé ovlivňující způsoby trávení volného času.životní způsob (styl) = je soubor podstatných rysů vyjadřujících činnosti národů, států a sociálních skupin v určitých společenských podmínkách. je to široký komplex činností a s nimi spjatých postojů, norem, hodnot, návyků, které mají trvalý ráz a jsou pro každého individuálně specifické – vystihují jeho osobitost životní styl každého jedince ovlivňuje historický vývoj, tradice, kulturní a ekonomická úroveň společnostiživotní způsob = je běh našeho života, komplex názorů a hodnot, chování a jednání, která se prolínají do našeho životaznaky životního stylu:• kognitivní hodnocení sebe samého a svého postavení ve světě = základním východiskem života každého jedince je jeho osobní životní filozofie• způsob prožívání = lidé se navzájem odlišují kvalitou a intenzitou prožitků• vztah k práci, odpočinku a pohybové aktivitě• zvládání sociální interakce = pro člověka je důležité disponovat dostatečnou sociální sítí, která mu zaručuje pocit bezpečí• ego úroveň = člověk musí být dobře osobnostně vybavenpodle převažujících hodnot lze životní styly rozdělit na:• životní styl s náplní studia• životní styl, který považuje za důležitou hodnotu hru a zábavu• životní styl s rozjímáním (samotáři)podle povahy každodenních činností člověka odlišujeme:• aktivity orientované na práci, profesi a přípravu na ni• aktivity spojené s rodinou, domácností• aktivity v oblasti zájmů, relaxace, odpočinek, zábava, …• aktivity propojené se společenským životem, s veřejně prospěšnými činnostmi• aktivity spojené s uspokojováním biologických a hygienických potřebfaktory, které ovlivňují formování životního stylu: 1. objektivní (společenské) faktory, které jsou určovány ekonomickými a politickými poměry v dané společnosti2. subjektivní (osobnostní) faktory, které jsou dány individuálními potřebami a záměry jednotlivce a patří mezi ně psychologické charakteristiky, pohlaví, zdravotní stav a věk člověka3. důležitou roli také hrají kulturní tradice4. hodnotový systém, orientace – zahrnuje důležité postoje jedince, jeho cíle, emoce, … Jedinec přijme určitou hodnotu za svou a řídí se jí5. na úroveň a kvalitu životního stylu má vliv i míra dosaženého vzděláníZákladní faktory:• životní rytmus – vhodný poměr pracovní činnosti a odpočinku

78

Sociální pedagogika• pohybový režim• duševní aktivita (rovnováha mezi duševním a fyzickým životem)• životospráva a racionální výživa, střídmost, pravidelnost, pestrost• zvládání náročných životních situací pěstovat zdravý životní styl znamená rozvíjet tělesné, psychické a duchovní kultury osobnosti:tělesná kultura osobnostipsychická kultura osobnosti = klade se důraz na odpovědnost, uvážlivost, sebeovládání, prosociální orientaci, reflexi a sebereflexi, …duchovní kultura osobnosti = zahrnuje především mravní vyspělost osobnostisociálně deviační (disociální) životní styl = alkohol, drogy, kouření, špatná životospráva, stres, prostituce, …typologie životního stylu: konzumní, hedonistický (požitkářský), …životní způsob (styl) a výchova = pojetí životního způsobu (dnes hovoříme o zdravém životním stylu)faktory (činitelé) utváření životního stylu: výchova osobnostní rysy prostředí, kde člověk žije a vyrůstá - makro i mikroklimazdravý životní styl - snaha udržovat se v kvalitní duševní svěžesti, aktivitě a to i fyzické = toto vše, aby se stalo automatickou součástí života každého jedince (aby si člověk uměl zorganizovat život - snaha o dosažení harmonie)charakteristika životního stylu současnosti:- aktivity směrem k přírodě (hledání vztahu k přírodě, k fyzikálnímu prostředí)- oblast práce a vytváření hodnot- vztahy k sociálnímu okolí, vztahy k lidem- aktivity směrem k sobě samému (seberozvíjení, sebevýchova)sféry života člověka: biologická (biologicko-medicínská) oblast - oblast hygieny, zdraví, nemocí, genetika, ...,toxikomanie (je ovlivněna dědičností?) psychická oblast - oblast prožívání životních situací, psychické choroby, stres a jeho důsledky společensko ekonomická oblast - urbanizace, průmysl, vývoj populace (migrace) morálně etická oblast - hodnoty, např. vztah k práci, vzdělání, sexu osvětově vzdělávací oblast - nabývání a zvyšování kvalifikace, rekvalifikace technicko technologická a vědecká oblast - stav techniky, technologických postupů a vědy, její vliv na společnost, životní prostředí, zdraví právně kriminologická oblast - právo jako takové, fungování institucí, právní vědomí, kriminality kulturně historická oblast - zvyky, obyčeje, tradice, umění ideově politická oblast - vztah k rasám, šovinismus, rasismus světonázorově religiózní oblast - otázka životního názoru (názor na svět kolem nás si každý formuje) porušení nebo podstatná odchylka od některé sociální či skupinové normy, alternativní normy chování předepsané nebo všeobecně akceptované normě. Často nesprávně ztotožňována s protiprávní nebo trestnou činností, s protispolečenským chováním. Porušení a nedodržení normy je považováno za tzv. negativní deviaci, např. chudoba, alkoholismus. Naopak její přehnané dodržování za tzv. pozitivní deviaci např. nadměrné bohatství, militantní abstinenství.životní styl jedince a společnostiživotní styl = soubor názorů, postojů, temperamentových vlastností a návyků, které mají trvalý ráz a jsou pro každého individuálně specifické - vystihují osobitost jeho chování

79

Sociální pedagogika široký komplex činností, jimiž uspokojujeme své potřeby spolu s komplexem vztahů, které v rámci různých aktivit vznikají každý jedinec má jiný specifický způsob života, ale obecně představuje naplňování života společnosti životní styl souvisí s hodnotami a ideály, které by člověk rád v životě uskutečňoval jedinec si vytyčuje životní plány - soubor cílů, kterých chce člověk svou činností dosáhnout hodnocení každého jedince je ovlivněno zvyklostmi a mravy dané společnosti a subkultury, v níž žije náš život, jeho prožívání je nezávisle na naší vůli zasazen do života celé společnosti, do urč. historického vývoje, tradic, kulturní úrovně, ekonomické situace dané společnosti jde o obraz o převažujících aktivitách, o tendencích v uspořádání života společnosti, který je navíc diferencovaný (např. život ve městě a na vesnici, typický životní styl světadílů, různých náboženství)Životní způsob = soubor podstatných rysů charakterizující činnosti národů, soc. skupin v daných společenských podmínkách= způsob života v dané společnosti- veškeré aktivity v průběhu života jedince i celé společnosti- každá společnost má do jisté míry odlišný způsob života Životním způsobem rozumíme veškeré činnosti a aktivity, které nás v průběhu života doprovázejí, kterým se věnujeme.Rozlišujeme dvě roviny životního způsobu:1) životní způsob každého jedince2) životní způsob celé společnosti hodnotová orientace jedince se vytváří jak z vrozených dispozic tak i vlivem vnějších činitelů popsáno mnoho různých životních stylů (většinou vycházejí z různých koncepcí osobnosti (životní styl s převažujícími pocity bezmoci, beznaděje a deprese, neurotický životní styl, životní styl nepomáhající drogové závislosti a její fixaci)typické znaky životního stylu: kognitivní zhodnocení sebe sama a svého postavení ve světě - osobní životní filozofie způsob prožívání - kvalita a intenzita prožitku vztah k práci, odpočinku, pohybové aktivitě zvládání sociální interakce - dostatečná opěrná sociální síť, ale zároveň citová autonomie ego úroveň - kompetence při zvládání náročných životních situacíchRozdělení životních stylů:podle převažujících hodnot způsobu života : životní styl s náplní studia - četba, divadlo, výlety za poznáním, sledování televize, motivem je zvědavost životní styl s nejvyšší hodnotou hraní - životní styl sportovců a sportovních fanoušků, hráčů různých her, pravidelných návštěvníků zábavných podniků životní styl s rozjímáním - o samotě nebo v komunitách, samotáři, kteří nikdy netráví svůj volný čas s rodinoujiné dělení: pracovně orientovaný životní styl - profesní činnost - ústřední smysl života hedonostický životní styl - přesun životních zájmů do oblasti volného času, rodiny a soukromí, práce je nutná k užívaní volného času celistvý životní styl - omezuje oddělení životních oblastí práce a volného časufaktory utváření volného času: utváření komplexu aktivit jednotlivce i společnosti probíhá v daných společenských podmínkách - jedná se o 2 skupiny determinujících faktorů:objektivní společenské faktory = vycházejí z cílů, potřeb a stavu společnosti

80

Sociální pedagogika ekonomické poměry - vytváří předpoklady pro aktivity spojené s prací i pro aktivity ve volném čase politické poměry - např. utváření uniformity v životním stylu (odívání, umění) kulturní tradice - národní i krajové - jsou od nich odvozeny tradice v rodinách, které si přenášíme z původní rodiny úroveň vědeckého a technického rozvoje - přináší výrazné změny ve způsobu života, může přehlušit působení tradic, cestování, charakter bydlení (sídliště - anonymita - rozšíření chataření)subjektivní osobnostní faktory = vycházejí z potřeb a záměrů jedince zájmy jedince potřeby jedince individuální zvláštnosti jedince intelektová úroveň jedince temperamentové dispozice pohlaví zdravotní stav - změny zdravotního stavu neumožňují některé aktivity, které byly dříve realizovány, odlišný životní styl handicapovaných stupeň vzdělání rodina - závažná úloha v utváření životního stylu, životní způsob rodiny (zásady, vzory) utváří životní styl dítěte v budoucnu věk - životní styl se mění v průběhu životastruktura životního stylu : životní způsob vychází ze sfér lidského života:oblast biologicko-medicínská: hygiena, životospráva, civilizační choroby, drogy…oblast psychická: nervová poškození, celková psychická pohoda, různé choroby…oblast morálně-etická - hodnotové vzorce, vztah k práci, ke vzdělání…oblast osvětově-vzdělávací - výchovně-vzdělávací systém, masmédia, kvalifikace…oblast vědecko-technická - stav vědy, ekologická situaceoblast právně-kriminologická - právní vědomí, trestná činnost, dysfunkčnost institucíoblast kulturně-historická - tradice, zvyky, obyčeje, uměníoblast politická a religiózní - zájmy jednotlivých stran, projevy nacionalismu, patriotismu, náboženstvíFaktory ovlivňující životní způsob:vnější společenské poměry - politická a ekonomická situace faktory lokální - geografické a demografické kulturní tradice- oslavy svátků... daný hodnotový systém společnostivnitřní = osobnostní životní rytmus způsob pohybu duševní aktivita životospráva životní styl lze nejlépe charakterizovat, pokud vyjdeme ze struktury každodenních činností, tyto činnosti můžeme utřídit do základních kategorií: aktivity orientované na práci, profesi a přípravu na ni - vzdělání, vstup do zaměstnání, adaptace v prac. procesu, profesní vzestup… aktivity spojené s rodinou - vyhledávání partnera, zakládání rodiny, budování domácnosti, výchova dětí… aktivity v oblasti zájmové - vyhraňování vlastních zájmů, jejich pěstování a rozvoj, odpočinek, zábava, relaxace aktivity směřující do společenského života - účast na společenském životě, zapojování do

81

Sociální pedagogikaobčanských vztahů, rozšiřování spol. styků… aktivity týkající se základních biologických a hygienických potřeb uvedené aktivity lze rozdělit na aktivity provozované v čase pracovním a mimopracovním, model pracovního procesu se stal základem časové organizace životních procesů a od něj se odvíjí celá časová struktura života - je východiskem pro určování nepracovního času - čas, který zůstane po odečtení času nezbytného pro práci, cestu do práce, zabezpečení chodu domácnosti a uspokojování základních potřebcharakteristika životního způsobu v současnosti : a) hledání vztahů nebo aktivit směrem k přírodě a fyzikálnímu prostředíb) práce a vytváření hodnot (produktivní činnost)c) oblast sociálního okolí a vztahu k lidemd) aktivity směrem k sobě samému, včetně sebevzdělávání a sebevýchovykonzumní a tvůrčí způsob života: ve 2. pol. 20. stol. - konzumní způsob života, který preferuje spotřebu, zábavu ve srovnání s tím ustupuje tvůrčí způsob života, pro který je charakteristické tvoření hodnot, práce, radost z činnosti, uspokojení z plnění povinností konzumní způsob života je spjat s hodnotovými orientacemi a společenským charakterem typu vnějškově řízeného - tento typ představují lidé povrchní, oceňují konzum, méně si jisti sami sebou a svými hodnotovými orientacemi honba za životní úrovní -neznamená zkvalitňování způsobu životavýchova ke zdravému životnímu stylu: momentální styl obyvatelstva, informační exploze, působení médií, současný stav životního prostředí, negativní důsledky technického pokroku - ovlivňování životního způsobu lidí ve směru zdravého životního stylu výchova ke zdravému životnímu stylu - vštípení návyků tělesné a duševní hygieny I ke zdravému životnímu způsobu je nutný prvek výchovy. Zejména mladé lidi je třeba vychovávat k udržení fyzické a všestranné duševní kondice. Zdravý způsob života je v dnešní době neustále ohrožován různými vlivy (ovzduší, voda, civilizační choroby...) a jen málo lidí je dnes schopno žít zdravým způsobem života zdravý způsob života se soustřeďuje na tyto základní okruhy: životní rytmus pohybový režim duševní aktivita životospráva a racionální výživa zvládnutí náročných životních situací ejvhodnější doba pro uplatňování zásad tvorby zdravého životního způsobu je volný čas, zdravý životní styl přímo souvisí se základními funkcemi volného času: regenerační a zdravotně hygienická funkce vzdělávací a sebevzdělávací funkce kompenzační funkce socializační funkcežít zdravě = žít tak, abychom neohrozili zdraví své ani ostatníchpěstování zdravého životního stylu zahrnuje rozvíjení : tělesné kultury osobnosti - rozvíjení dovedností a návyků osobní hygieny, životosprávy, stravovacích zvyklostí, aktivní pohyb… psychické kultury osobnosti - komplex kvalit, které se konkretizují do žádoucích rysů, stylů, hodnotových orientací duchovní kultury osobnosti - estetické, literární, vědecké zájmy, realizační dovednosti, mravní vyspělost osobnosti, citlivost svědomí Charakteristika zdravého způsobu života: otázka životního rytmu - život by měl probíhat v pravidelném, harmonickém střídání

82

Sociální pedagogikačinností, zahrnovat čas mimopracovní i pracovní, důležitý je pravidelný celoživotní rytmus pohybový režim - dostatek pohybu duševní aktivita - snažit se zachovat si duševní svěžest (četba, vynechat stresové situace), zapojovat kulturní zájmy, mezilidské vztahy životospráva - pravidelnost stravy, otázka alkoholu, kouření, drogy... racionální výživa - složení stravy by mělo být promyšlené, aby neškodilo

16.Místo volného času v životním způsobu, jeho vymezení, funkce a nejvýznamnější činitelé ovlivňující způsoby trávení volného času.

17.Ohrožení rozvoje osobnosti dětí a mládeže prostředím.OHROŽENÍ OSOBNOSTI VÝVOJEM PROSTŘEDÍProstředí

- všeobecně známý a užívaný pojem ve společenských i přírodních vědách, různé definice- shoda v definicích – jde o předměty, jevy existující kolem nás, nezávisle na našem vědomí,

tedy o určitý prostor a objektivní realitu

83

Sociální pedagogika- vedle hmotných předmětů zahrnuje i vztahy (vedle materiálního systému i duchovní)- jako vymezený prostor obsahuje podněty nezbytné pro rozvoj osobnosti1) životní prostředí- tento prostor vyváří podmínky pro život – tzn. životní prostředí- působí na člověka podněty, ovlivňuje jeho vývoj a on na ně reaguje, přizpůsobuje se a také

ho svou prací mění- umožňuje organismu žít, vyvíjet se a rozmnožovat2) kulturní3) společenské

Struktura životního prostředí- propojení určitých sfér vztahů

1) vztah lidé – příroda - zahrnuje interakci s neživou přírodou i živou přírodou- sepětí je stále větší, než si někdy připouštíme

2) vztah lidé – výsledky lidské aktivity - kultura- má formativní těžiště v uspokojování i kultivaci lidských materiálních a duchovních potřeb

3) vztah lidé – lidé- představuje interpersonální vazby v širším i užším sociálním prostředí

Typologie prostředíPodle velikosti prostoru

1) makroprostředí- prostor, který vytváří podmínky pro existenci celé společnosti2) regionální prostředí- prostor v životě širší sociální skupiny na rozsáhlejším teritoriu uvnitř společnosti3) lokální prostředí- prostor spojený zpravidla s bydlištěm (městská čtvrť, obec)- mikroprostředí – bezprostřední prostor, v němž jedinec pobývá

Podle povahy realizované činnosti1) pracovní2) obytné3) rekreační

Podle podílu člověka na podobě daného prostředí1) přirozené2) umělé (vytvářené člověkem)

Podle charakteru – obsahu prvků – jimiž je v   zásadě tvořeno 1) přírodní- živá (fauna, flora) a neživá (geologické, geografické, klimatické a další faktory) příroda- není již dávno jen výtvorem přírody samé, ale i člověka2) společenské- jeho tvůrci jsou lidé a mezilidské vztahy- dáno charakterem a uspořádáním celého společenského systému- charakterizováno hustotou a rozmístěním obyvatel, etnickou strukturou, věkovou,

vzdělanostní,…3) kulturní- spjato se společenským prostředím- hmotné i nemateriální výsledky lidské aktivity

Podle povahy daného teritoria1) městské2) venkovské

84

Sociální pedagogika3) velkoměstské

Podle frekvence, pestrosti a kvality působících podnětů1) podnětově chudé2) podnětově jednostranné3) podnětově zdravé

Stránky prostředí1) materiální- věcná, prostorová- je dána tím, jaký prostor vymezuje, jaký je jeho stav, jaké faktory se v něm vyskytují, jak je

vybaveno věcmi, technikou2) sociálně-psychická (osobnostně-vztahová) stránka- tvoří ji lidé, kteří se v prostoru daného prostředí nacházejí- jejich struktura a vztahy

Současné prostředí- je výsledkem činnosti člověka za celou dobu jeho vývoje- vytiskuje nám nový způsob a rytmus života- někdy může život i deformovat- lidstvo je ohrožováno prostředím přírodním, kulturním i společenským

Vliv prostředí na jedince- do jaké míry ovlivňuje prostředí život jedince a rozvoj jeho osobnosti je předmětem úvah,

diskusí- mnoho názorů, směrů- otázkou je, jaké prostředí je pro vývoj jedince optimální- vliv prostředí se projevuje různě (př. v rámci pohlaví mu podléhají více chlapci)- může působit pozitivně i negativně

Prostředí se stává ohrožující ve všech rovinách1) v globálním prostředí – např. přelidněnost vede k agresi2) v makroprostředí – specifické ohrožující faktory v dané společnosti3) v lokálním prostředí – velkoměstská prostředí jsou rizikovější než venkovská4) v mikroprostředí – bezprostřední ohrožení v rodinách, ve školách, vrstev. skupinách…Faktory ohrožení 1. faktory vycházející ze stavu životního (přírodního) prostředí

- globální oteplování, znečišťování ovzduší, úbytek lesů, úbytek půdy, faktory vycházející z povahy přírodního prostředí

2. faktory vycházející ze společenského prostředí- demografické ukazatele – nárůst, války, technizace ( některé hračky neprobouzí fantazii),

medializace, morální stav společnosti (komercionalizace života, materializace, egoismus, hodnotová orientace, „zpeněžování“ dětství, nadměrná přesycenost podněty), sociálně patologické jevy, infekční nemoci

- děti a mládež se stávají objektem trestné činnosti, násilí, šikany, týrání, sexuálního zneužívání, vydírání, působení sekt atd.

- děti a mládež se stávají deviantně jednajícími – dopouštějí se trestné činnosti, stávají se závislými, šikanují, jsou ohrožení nezaměstnaností atd.

Následky ohroženína zdravotním stavu dětí

- více smyslových a ortopedických vad, astma a alergií, zvyšuje se kazivost zubů atd.v   psychickém stavu

- traumatizace, neurotizace, frustrace, syndrom vyhořeníPrevence ohrožení prostředím

85

Sociální pedagogika- primární prevence – posílení odolnosti, především sociálně psychického charakteru,

formování pevné vůle, pedagogizace prostředíKompenzace ohrožení prostředím

- ozdravné pobyty, školy v přírodě, nové způsoby trávení volného času (na základě pozitivních rysů osobnosti)

Skupiny dětí, jejichž vývoj je ohrožen (summit OSN o dětství Madrid):- děti žijící v institucích- děti mentálně či fyzicky postižené- děti z neúplných rodin nebo rodin žijících v bídě- děti opuštěné, trávící 6-8 hodin denně na ulici- děti infikované HIV/AIDS, drogově závislé, dlouhodobě nemocné- děti, které jsou předmětem obchodu- děti žijící ve válčících zemích- děti, které se dopustily trestné činnosti- děti těžce trvale zdravotně postižené- děti poškozované, týrané - psychicky i fyzicky, zanedbávané

18.Náročné a krizové životní situace u dětí a mládeže a možnosti řešení. Činnost krizových center, linek důvěry apod..

Ohrožení osobnosti vývoje prostředím. Náročné a krizové životní situace u dětía mládeže a možnosti řešení. Činnost krizových center, linek důvěry apod..

NÁROČNÉ A KRIZOVÉ SITUACE U DĚTÍ A MLÁDEŽE A MOŽNOSTI ŘEŠENÍ

Životní situace- žijeme ve společenství, ve své rodině, ve své zemi a neustále si navzájem křížíme cestu- člověk se musí učit adekvátně řešit situace, ve kterých se ocitá

86

Sociální pedagogika- člověk je obklopen lidmi- člověk jedná v určité situaci

Situace- je komplex podnětů (jevů, osob a vztahů mezi nimi) vyskytujících se v určitém místě a čase- celý náš život se odvíjí v určitých situacích

Vnímání situaceSituaci lze vnímat ve dvou významech:

1.) v objektivním – respektive v kulturním a sociálním významu2.) v subjektivním – respektive v individuálním smyslu

Sociální situace- je to prostor, v němž se odehrává život, je vytvářena věcmi a vztahy konkrétní kvality- sociální životní situace odráží atmosféru celé společnosti a lze konstatovat, že život jedince

je řetězec nepřeberného množství situací (naprosto stejná situace se nikdy neopakuje)- žádná situace není zcela izolovaná, ale souvisí s ostatními situacemi, které člověk prožívá,

ty jsou součástí veškerého životního dění (př. lidé jsou ovlivňováni základní školou, situace bývá vnímána jako vnější činitel vyvolávající určitá jednání a významné je však to, že lidé tuto situaci zároveň spoluvytvářejí)

- životní situaci vymezuje čas a prostor, promítá se sem i náhodaŽivotní situace – definice

- životní situace je komplex nahodilých činností a podnětů, odehrávajících se v jistém čase a prostoru

- v sociální pedagogice vystupuje jako zásadní prvek v chápání procesu výchovy (záměrné využívání situací vychovatelem a učitelem je velmi prospěšné)

- každá životní situace může mít určitý efektRozlišujeme životní situace:

- ovlivňující formování osobnosti- působící na pracovní výkon- umožňující realizovat zájmovou činnost a výchovné funkce- podílející se na stabilizaci nebo neurotizaci osobnosti- působící na utváření vztahů

Výchovná (pedagogická) situace- od životní situace se výchovná situace liší v tom, že je v ní obsažen výchovnýá záměr, cíl- do výchovné situace vstupuje vychovatel, který ji uchopí a snaží se ji dovést ke zdárnému

konci- je zvláštním případem životní situace a k dovednostem vychovatele patří usměrňovat vývoj

situaceFáze výchovné situace:

1) krystalizace situace- přechod z relativně klidové polohy do dynamiky- situaci je možné poměrně dobře regulovat v souladu s výchovnými záměry2) vyhranění situace- zákonité pokračování vývoje situace se může vyvíjet různými způsoby

a) vychovatel má situaci pevně v rukou a neobjevují se žádné problémyb) vznikají nesrovnalosti, ale daří se je po vzájemné dohodě řešitc) vychovateli se nepodaří situaci usměrnit, případně nezasáhne včas (dochází ke

střetům)3) otevřený konflikt- situaci se nepodařilo zvládnout- jednoduchá cesta k nápravě již neexistuje

87

Sociální pedagogika4) nedojde-li ke konfliktu, může situace zaniknout – přechodem do jiného konfliktu, rozpadem

(není dosaženo cíle) nebo rozbitím (po konfliktu) – stav nespolupráce- při analýze výchovné situace je důležité vycházet z cílů, které sleduje vychovatel, a

z potřeb vychovávaných, důležité je si uvědomit, v jakých fázích výchovná situace probíhá- jsou situace, které lze měřit na hodiny (vyučovací jednotka), jiné trvají dny (např. na letním

táboře), ale jsou i dlouhodobé situace (např. v ústavním prostředí)V průběhu života se člověk dostává do životních situacích běžných, ale také tzv. náročných (tzn. konfliktních, frustrujících, stresujících).Náročné životní situace

- při náročných životních situacích dosažení cíle není uskutečnitelné běžnými postupy- příčinou je narušená psychická rovnováha, psychické napětí – tenze, výčitky svědomí,

tréma, nepříjemný pocit, úzkost- jedná se o situace konfliktní, frustrující, stresující- za určitých okolností mohou být tyto situace pozitivní – mobilizují síly, zvyšují výkonnost

(odolnost je závislá na věku, zkušenostech, úrovni rozumových schopností)- člověk se s nimi dokáže vypořádat sám (agrese, vybití, sport, únik,…)- setkáváme se s nimi od dětství, sociálním učením si člověk osvojuje techniky vyrovnávání

s těmito situacemi- jsou přirozené – člověk se s nimi „popere“- přemíra podnětů, časová tíseň a jistá izolace jedince spolu s vysokými požadavky

způsobují, že tyto náročné situace zaujímají v rámci životních situací významné místo- odolnost k nim je třeba získávat osvojením vhodných technik vyrovnávání se s náročnou

životní situacíStres

- stav, který je vyvolán vnějšími i vnitřními okolnostmi, který člověku signalizuje ohrožení nebo ho přímo ohrožuje (napětí a jeho formy – úzkost, strach)

- může ho vyvolat: nedostatek času na plnění úkolů, pohyb v rizikovém prostoru, jiné prostředí,…

Frustrace- psychický stav vyvolaný překážkou na cestě k dosažení nějakého určitého cíle nebo

potřeby- jde o strádání, způsobené zmařením cíle, kterého mělo být dosaženo

Druhy frustrací1) smyslová - blokován přístup informací smyslovým orgánům2) sociální- nedostatek společenského kontaktu lidmi3) citová- nemožnost se citově fixovat

Základní techniky reagování na zátěž jsou:1) únik (snění, nemoc, popření problému)2) racionalizace (snaha problém řešit), 3) kompenzace, náhrada (např. alkohol, identifikace)Konflikt

- je přirozenou situací v životě, vzniká kdykoliv dojde ke střetu zájmů nebo názorů- příčiny konfliktů : subjektivní (aktuální stav osoby - únava, frustrace..) a objektivní - druhy konfliktů : vnitřní (odehrávají se v nitru člověka) a vnější (mezi osobami)

Krizové životní situace- život přináší nejen běžné sociální situace, náročné situace, ale někdy přímo krizové- je to vyhrocená životní situace s hrozícími vážnými důsledky a následky

88

Sociální pedagogika- v krátkém čase vyostřená situace, kterou již není jedinec schopen sám překonat a pomocí

vlastní strategie zvládnout- většinou je důsledkem jistých sociálních a osobnostních změn- úkolem sociálního pedagoga není jen danou krizovou situaci klienta řešit, ale také zvyšovat

odolnost vůči těmto situacím (posilování a vytváření hodnotové orientace, rozvíjení dovednosti relaxovat, aktivní trávení volného času) tzn. vést jedince k zdravému životnímu stylu

Krizové situace:1) traumatické- nepředvídatelné, velmi bolestivé (př. ztráta blízké osoby, vážné onemocnění)2) důsledek životních změn- přicházejí objektivně (rozvod, stěhování, ochod do důchodu opuštění rodičovského domu)

Fáze krizové situace1) Alarmující – počáteční fáze- jedinec vnímá první signály ohrožení, pocity strachu, tísně, zmatku- není schopen koncentrace, je netečný, objevuje se tenze, která může vyústit v depresi- může mít také formu agrese a může mít i charakter šoku – fáze trvá hodiny i dny- vychovatel by měl do této situace vstoupit, navázat kontakt, získat si důvěru a nepodaří-li se to 2) Kritická fáze- dochází ke ztrátě sebekontroly; vyřazena racionální složka osobnosti; výrazně převládají

emoce, signalizující sílící ohrožení- jedinec vysílá volání o pomoc a pokud není vyslyšen - izolace, útěk k alkoholu, lékům,

drogám- tato fáze trvá dny, týdny, někdy i měsíce- pomoc by měla přijít zvenčí a pokud volání někdo vyslyší, nastupuje třetí fáze3) Integrační fáze- nastupuje, pokud nedošlo ke krizi a volání o pomoc bylo vyslyšeno- dochází k mobilizaci sil, hledání řešení, konsolidaci osobnosti4) Zpracování – přeorientování- dochází k obnovení narušeného sebevědomí a sebecitu, k orientaci na nové aktivity, nové

osoby a nové hodnotyMožnosti řešení krizových situací:

- účinná je většina technik vyrovnávání se s náročnými životními situacemi (útočné, ochranné,...

- v náročných životních situacích jsou ale tyto techniky subjektivní záležitostí (jedinec hledá řešení intuitivně)

- u krizových situací toho není schopen a tyto techniky musí být naordinovány (pole působnosti sociálního pedagoga)

- důležité je být aktivní při řešení krizové situace, nutná aktivizace klienta, aby byl schopen co nejvíce spolupracovat - pomoc ke svépomoci

- volání o pomoc většinou nezachytí odborník, ale jeho nejbližší (partner, přítel…), jejich pomoc je většinou neprofesionální a hlavně neúčinná

- důležitý je sociálně pedagogický přístup učitelů, vychovatelů, pomoc psychologa či jiného odborníka v krizovém centru bývá považována za krajní variantu řešení (mnohdy tato pomoc opravdu není nutná)

Techniky řešení (techniky pomoci):1) racionalizace- snaha racionálně klientovi zdůvodnit, proč k situaci došlo- společná analýza problému; hledání východisek, odhalování role klienta v dané situaci

(člověka je nutné „snést na zem“)2) kompenzace

89

Sociální pedagogika- ukázat ohroženému jedinci nějaké jiné řešení, které by pro klienta mohlo být v dané situaci

východiskem (např.neúspěch v jednom předmětu nahradit úspěchy v jiných)3) identifikace- snaha navodit možnost identifikace s vhodným modelem účelného jednání- nabízení příkladů, které mohou klienta motivovat k vlastní aktivitě, vhodné vzory 4) únik- klient si představil, že vyřešil danou situaci; snové prožívání úspěchu může být

povzbuzující a inspirativní, u klienta můžeme navozovat takovéto snění5) agrese- nalezení možnosti aktivního vybití (např. bojové sporty, vykřičení se atd.)6) sociální izolace- krajní možnost např. změna bydliště, pracoviště, umístění do příslušného zařízení, změna

školy (např. dětský domovČINNOSTI KRIZOVÝCH CENTER, LINEK DŮVĚRY APOD.Linka důvěry

- poskytují anonymní telefonickou pomoc- jejich pracoviště je obvyklé možné i osobně navštívit- některá zařízení umožňují též krátkodobé pobyty k překonání krize (nebo smlouva

s nemocničním zařízením)- pracovníci mají přehled o zdravotnických a psychologických službách ve své oblasti a

bývají schopni ji volajícímu zprostředkovat- výcvik v telefonické intervenci

Krizová centra a linky pomoci- jsou k dispozici pro klienta, který má „problém“ a nemá ho s kým řešit- jsou specializovaná (každé se specializuje na něco jiného)

Streetwork- metoda terénní sociální práce, která sama vyhledává a nabízí pomoc těm, kteří sami

nejsou ochotni ji vyhledat nebo to nedokáží- nabízí poradenství přímo v terénu, instrumentální pomoc s problémy (př. doprovod na

úřady, zprostředkování další odborné pomoci) nebo asistenci při realizaci jejich vlastních nápadů a akcí

- streetworker – sociální pracovník, jehož „kanceláří“ je přirozené prostředí klientů (ulice, parky, hospody, kluby, herny, nádraží), místa, kde se potenciálně potřební pohybují

19. Právo a volný čas. Bezpečnostní zásady při volnočasových činnostech s dětmi, mládeží a dospělými. Granty v oblasti volného času, programy EU na podporu mládeže v oblasti

trávení volného času.Právo a volný čas. Bezpečnostní zásady při volnočasových činnostech s dětmi, mládeží a dospělými.

Granty v oblasti volného času, programy EU na podporu mládeže v oblasti trávení volného času.1) Právo a volný čas:- neexistuje jeden právní předpis, který by upravoval trávení volného času dětí, mládeže a dospělých

90

Sociální pedagogika- zmínky o normách upravujících trávení volného času najdeme ve více zákonech, vyhláškách a jiných ustanoveníchA) Mezinárodní smlouvy:

Listina základních práv a svobod- u nás přijata 1993- je součástí ústavního pořádku- - obsahuje práva a svobody, které nebyly vytvořeny zákonodárcem, ale vznikly

z přirozeného práva, tak nemohou být zrušeny nějakým zákonem ani nějak moc omezeny

- základní práva: a)lidská práva a základní svobody b) práva národnostních a etnických menšin c) práva hospodářská, sociální, kulturní d) právo na soudní a jinou právní ochranu

Úmluva o právech dítěte- - přijata valným shromážděním OSN 1989- stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dítěte- základní práva: a) na život a přežití b) rozvoj a ochranu c) participace

o volném čase v úmluvě o právech dítěte konkrétně:Článek 31

1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti.2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo dítěte na všestrannou účast v kulturním a uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby dětem byly poskytovány odpovídající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké, oddechové činnosti a využívání volného času.B) Zákony:- zákony a povinnosti v jednotlivých zařízeních volného času Zákon č. 561/2004 Sb. O předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

vzděláváni Par. 111- Zájmové vzdělávání

(1)- zájmové vzdělávání poskytuje naplnění volného času zájmovou činností- uskutečňuje se ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání, zejména ve středicích volného času, školních družinách a školních klubech(2)- střediska volného času se podílí na další péči o nadané děti- spolupracují se školami- podílí se na organizaci soutěží, přehlídek dětí a žáků

Par. 112- Ministerstvo dále stanovuje prováděcím předpisem podrobnější podmínky základního uměleckého vzdělání, jazykového a zájmového vzdělávání- Podrobnější podmínky jsou např. obsah, rozsah, organizace, hodnocení, ukončování,

financování soutěží a přehlídek atd atd.

Par.117- školská výchovná a ubytovací zařízení(1)- zajišťujeme dětem a studentům: vzdělávací, sportovní a zájmové činnosti v době mimo vyučování, dále celodenní výchovu, vyučování, ubytování, stravování, zotavovací pobyty dětí(2)- mohou provozovat činnost v době pracovního volna a o prázdninách

Par. 118- Školská zařízení pro zájmové vzdělávání- V popisu práce mají zajišťovat výchovné, vzdělávací, zájmové popř. tématické akce- Dále zajišťují osvětovou činnost pro žáky, studenty, ped. Pracovníky a jiné zájemce

91

Sociální pedagogika Zákon č. 109/2002 Sb. O výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve

školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních- Zákon se vztahuje na: a) diagnostický ústav, b) dětský domov, c) dětský domov se

školou, d) výchovný ústav, e) středisko výchovné péče (pro preventivní výchovnou péči)- Na všechny zařízení se v zákoně vztahuje:

- Dětem musí být zajištěno právo na výchovu a vzdělávání- Zajišťují nezletilým (3-18 let) na základě rozhodnutí soudu výchovnou péči v zájmu

jeho zdravého vývoje zákon č. 563/2004 o pedagogických pracovnících:

- upravuje požadované vzdělání pro výkon pedagoga volného času

- § 17-

- Pedagog volného času-

- Pedagog volného času získává odbornou kvalifikaci- - a) vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném studijním programu v oblasti

pedagogických věd zaměřené na pedagogiku volného času nebo sociální pedagogiku,- - b) vysokoškolským vzděláním podle § 7 až 12 s výjimkou § 11,- - c) vyšším odborným vzděláním získaným ukončením akreditovaného vzdělávacího programu vyšší odborné

školy v oboru vzdělání zaměřeném na pedagogiku volného času nebo vychovatelství nebo sociální pedagogiku,

- - d) vyšším odborným vzděláním získaným ukončením jiného akreditovaného vzdělávacího programu než

podle písmene c) a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku volného času nebo sociální pedagogiku nebo vychovatelství, nebo studiem pedagogiky,

- - e) středním vzděláním s maturitní zkouškou získaným ukončením vzdělávacího programu střední odborné

školy v oboru vzdělání zaměřeném na pedagogiku volného času nebo vychovatelství, nebo- - f) středním vzděláním s maturitní zkouškou a vzděláním v programu celoživotního vzdělávání

uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na pedagogiku volného času nebo vychovatelství, nebo studiem pedagogiky.

C) Nařízení vlády- upřesnění zákonů (př: Nařízení vlády č. 75/2005 Sb. o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické, přímé pedagogicko- psychologické činnosti pedagogických pracovníků)D) Vyhlášky ministerstev

Vyhláška 75/2005 o zájmovém vzdělávání (vyhláška MŠMT)- vymezuje kdo je účastníkem zájmového vzdělávání- stanovuje formy zájmového vzdělávání (příležitostné, pravidelné, táborová činnost, osvětová činnost, individuální práce, spontánní činnost)- vymezuje školská zařízení pro zájmové vzdělávání (středisko volného času, školní klub, školní družina)- dále jaké činnosti nabízejí jednotlivá zařízení- nakonec upravuje úplaty za zájmové vzdělávání ve školských zařízeních

Vyhláška č. 106/ 2001 o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti (vyhláška Ministerstva zdravotnictví)

E) vyhlášky obcí a krajů- vydávají v samostatné působnosti2) Bezpečnostní zásady při volnočasových činnostech s dětmi, mládeží a dospělými: Duševní hygiena ve výchově mimo vyučování (podle Pávkové- bezpečnostní zásady obecně):- volnočasová výchova by měla napomáhat k rozvoji tělesné a duševní pohody- tři oblasti působení, které mají vliv na duševní hygienu ve volném čase:

dodržování přiměřeného režimu dne

92

Sociální pedagogika- přiměřený odpočinek přiměřený náročnosti předchozích činností, přiměřený k individuálním zvláštnostem a hlavně věku (nejenom u dětí, ale staří lidé taky musí odpočívat např. při aktivitách v domovech pro seniory)- úprava režimu dne je především důležitá v zařízeních, která nahrazují rodinné zázemí (dětské domovy, výchovné ústavy...), taky ta, kde děti tráví nejvíce svého volného času (družiny, domovy mládeže)- pravidelný režim je důležitý pro pěstování hygienických návyků, správného stravování atd (=hlavně u malých dětí, naučí se, že po snídani se čistí zuby, oběd je kolem dvanácté atd)- zařazování nejrůznější aktivit do programu a jejich střídání (odpočinkové činnosti by měly být po obědě, pak nějaké rekreační činnosti, pak to prostřídat se zájmovými činnostmi)

zachování dobrých mezilidských vztahů - jak mezi dětmi, tak i mezi dětmi a pedagogem, udržovat dobré vztahy s rodiči...

péče o vhodné materiální a prostorové vybavení zařízení pro výchovu mimo vyučování - takové prostředí, které respektuje věkové a individuální zvláštnosti jedinců- poskytuje dostatek podnětů pro rozvoj osobnosti- působí esteticky- vyhovuje potřebám soukromí, pohodlí, klidu a bezpečí- některé vyhlášky upravují požadavky na hygienu materiálního vybavení organizací:

o Vyhláška MZd č. 410/2005 Sb. o hygienických požadavcích na prostory a provoz

zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvýcho Vyhláška MZd č. 108/2001, kterou se stanovují hygienické požadavky na prostory a

provoz škol, předškolních zařízení a některých školských zařízení Bezpečnostní zásady podle MŠMT (konkrétně): podle Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných MŠMT ČR, č. j. 37 014/20053) Granty na podporu volného času:Programy státní podpory práce s dětmi a mládeží pro nestátní neziskové organizace na léta 2011- 2015 (www stránky MŠMT)- programy jsou určeny na zabezpečení péče o volný čas dětí a mládeže prostřednictvím nestátních neziskových organizací- podpora MŠMT formou finančních dotací- zaměřeno především na podporu programů, které mají dlouhodobý a pravidelný charakterPrioritní programy pro rok 2011:P1- Zabezpečení pravidelné činnosti NNO pro neorganizované děti a mládež

určen pouze NNO dětí a mládeže pro děti, které jsou registrovanými členy NNO a platí členský poplatek

P2- Podpora vybraných forem práce s neorganizovanými dětmi a mládeží rozšíření nabídky aktivit NNO, které se starají o neorganizované a znevýhodněné děti a

mládež= nejsou registrovanými členy NNOP3- Investiční rozvoj materiálně technické základny mimoškolních aktivit dětí a mládeže

materiální a technické zabezpečení NNO, které pracují s dětmiP4- Mimořádné dotace

MŠMT může během roku vyhlásit výběrové řízení pro všechny nebo jenom část NNO při vyjímečných situacích (př: na likvidaci po živelných pohromách atd.)

P5- Podpora činnosti informačních center pro mládež informační centra, která jsou certifikována MŠMT

4) Programy EU na podporu volného času dětí a mládeže : (podle stránek MŠMT)

93

Sociální pedagogikaProgram „Mládež v akci“:

lidem ve věku 13- 30 let další cílová skupina pracovníci s mládeží cílem programu je podpora a rozvoj neformálního vzdělávání, podpora myšlenky

sjednocená Evropa programové období 2007- 2013 dělí s dále na několik akcí různě tematicky zaměřených (Mládež pro Evropu, Evropská

dobrovolná služba, Mládež ve světě, Systémy na podporu mládeže a další...) jde především o výměnné pobyty s lidmi ze zahraničí, porozumět jiné kultuře, vzájemně se

poznat, podpora demokratického života atd atd....

20. Činnost probační a mediační služby.PROBACE A MEDIACEProbační a mediační služba ČR (dále PMS) je státní institucí (tzv. organizační složka státu). PMS byla zřízena zákonem č. 257/2000 Sb. k 1.1.2001 a spadá pod Ministerstvo spravedlnosti ČR. V jejím čele stojí ředitel přímo jmenovaný a odvolávaný ministrem spravedlnosti.

Probační a mediační služba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a

94

Sociální pedagogikadůstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality.

Probační a mediační služba ČR představuje novou instituci na poli trestní politiky, vychází ze součinnosti dvou profesí – sociální práce a práva, zejména trestního. Vyváženým propojením obou se vytváří nová multi-disciplinární profese v systému trestní justice.

- kontrola výkonů trestů nespojených s odnětím svobody (dodržování podmínek a omezení)- individuální pomoc obviněnému – aby vyhověl soudnímu řízeníMEDIACE- mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu obviněného a poškozeného- urovnání konfliktního stavu- lze provádět jen s výslovným souhlasem obou stran¨- Představuje mimosoudní způsob řešení sporů, kdy dvěma znesvářeným stranám pomáhá

prostředník (mediátor) naleznout oboustranně přijatelné řešení konfliktní situace. Uplatňuje se jak v trestní justici, tak civilní. Jako metoda sociální práce bývá uplatňována také v občanských poradnách při řešení občanských sporů. Základním principem je princip dobrovolnosti.

PROBACEProbace (ověřování, zkoušení)Vykonávání dohledu nad osobou, které byl uložen podmíněný trest. Osoba, které byl dohled určen má možnost na svobodě dokázat, že není třeba, aby došlo k uložení trestu odnětí svobody. Uložený dohled má ochránit odsouzeného i jeho okolí. Kdy se dohled ukládá: Soudce může uložit dohled, pokud rozhodne o podmíněném upuštění od potrestání, podmíněném odsouzení nebo podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Dohled může také nahradit pobyt obviněného ve vazbě, v tomto případě o dohledu rozhoduje státní zástupce nebo soudce.Výkon dohledu: • Dohled probíhá jako pravidelný osobní kontakt obviněného nebo odsouzeného s probačním pracovníkem. • Pravidelná setkání se konají na středisku PMS v místě bydliště (pobytu) klienta. Probační úředník může klienta navštívit i doma. • Spolupráce s probačním úředníkem nebo asistentem je pro klienta povinná a trvá až do ukončení stanovené zkušební doby nebo až do odvolání náhrady vazby.Účel dohledu: • Pravidelná kontrola chování klienta může přispět k tomu, že klient bude schopen vést svůj život bez dalšího konfliktu se zákonem.• V rámci dohledu je klient probačním úředníkem nebo asistentem veden k přijetí odpovědnosti za své chování a k hledání řešení následků trestné činnosti.• Dohled je na jedné straně účinná podpora a pomoc klientovi směřující k tomu, aby vedl řádný život, ale na druhé straně je i kontrolou dodržování podmínek zkušební doby.

CÍLE PROBACE A MEDIACEProbační a mediační činnost si klade tyto cíle: • Integrace pachatele – jeho začlenění do společnosti.• Participace poškozeného – jeho zapojení do procedury odškodnění.• Obnovení pocitů důvěry v systém spravedlnosti. • Ochrana společnosti – řešení konfliktů, efektivní realizace alternativních trestů.Probační a mediační služba

95

Sociální pedagogikaJejí zrod (2000) byl iniciován ze společného popudu univerzitního prostředí, nevládních aktivit s podporou nevyššího soudu a MS. Jako jedna zastřešující instituce byla zavedena na základě zkušeností ze zahraničí (Kanada). Inspirací bylo myšlenkové hnutí tzv. restorativní justice. Základní tezí je myšlenka, že trestný čin nemá být vnímán jako individuální problém pachatele, ale jako událost, která zasahuje do života oběti, pachatele, komunity i celé společnosti. Aby došlo k efektivnímu řešení trestné činnosti, mají být zahrnuti všichni kdo jsou TČ dotčeni. Mediace v praxi Pachatelé mají často obavy ze setkání s obětí (konfrontace má pozitivní výchovné dopady). Také oběť se setkání obává, může se cítit ohrožená, nebo má pocit, že to k ničemu nebude. Mediátor musí setkání pečlivě připravit, oběma stranám vysvětlit jak bude vše probíhat, rozhodnutí zda budou do mediace chtít vstoupit je svobodné.Oblasti mediace • Rodinná – řeší rozvodové i porozvodové situace.• Mediace v podnicích a institucích – řeší otázky pracovních vztahů, problémové situace firem, nedodržení smluv apod. • Komunitní a občansko – právní mediace – zabývá se problematikou občanského soužití, sousedské spory, vztahy občan x instituce…• Mediace trestně-právní – zprostředkovává mimosoudní dohody mezi obviněným a poškozeným. • Multikulturní mediace – zabývá se spory, které vyplývají z nesprávné komunikace a nepřesného pochopení obou stran. Pět stylů řešení konfliktu• Přizpůsobení se – jeden účastník sporu se dobrovolně zřekne svých potřeb, přestane za sebe bojovat. Hrozí, že nastane vnitřní konflikt a později bude usilovat o změnu. • Prosazení se - důraz na výsledek, účastník usiluje o prosazení vlastních názorů, cílů, nezohledňuje vztah k druhému. Využívá moc, vliv, peníze, je neústupný. • Únik – odložení řešení či výsledku bez ohledu na druhou stranu. Problém se vrací jako bumerang, stále se však neřeší. • Kompromis – obě strany něco získají, v něčem ustoupí a do jisté míry si zachovají i dobré vztahy. Své potřeby však uspokojí jen částečně. Obě strany se tak mohou cítit nespokojené. • Dohoda – nejefektivnější a časově nejnáročnější. Zakládá se na naplnění zájmů, cílů, potřeb všech stran, ale i těch kteří jsou na nich závislí. Umožní zachování dobrých vztahů a spolupráce. ALTERNATIVNÍ TRESTY

- jiné možnosti trestů než je odnětí svobody – jehož filosofií je ponechat odsouzeného na svobodě a uložit mu takový druh povinnosti, který bude působit preventivně a proti páchání další trestné činnosti, také aby se prvopachatel vyhnul neg. vlivu vězeňského prostředí

- podmínky – prvotrestaný + trest odnětí svobody nesmí být vyšší než 5 letDRUHY

a) Peněžitý trestP TČ získal nebo se snažil získat majetkový prospěchuložen samostatně - pokud postačí20 - 730 celých denních sazeb - denní sazba = 100 Kč - 50 000 Kč2000Kč- 5 mil.Kč dle Dvořáka soud neuloží, pokud je zřejmé, že by byl nedobytný, částka propadá státub) Zákaz pobytu

96

Sociální pedagogika- na 1 -10 let za úmyslný TČ - okolnosti, ochrana spol. osobnost P atd. to vyžadují- nesmí se vztahovat na místo nebo obvod, v němž má P trvalý pobyt- pro věk blízký mladistvému + lze uložit i výchovná opatřeníc) Zákaz činnosti (zaměstnání,povolání, funkce)- 1-10 let, dopustil-li se P TČ v souvislosti s touto činností- po vykonání - jako by P nebyl odsouzend) Obecně prospěšné práce- odsuzuje-li P za přečin - od 50 do 300 hodin- provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům - vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do jednoho roku - vyjímečně lze prodloužit výkon až o 6 měsíců- nedodržení - převedení na TOS - každá i jen započatá jedna hodina nevykonané práce za jeden den odnětí svobody- věk blízký mladistvému - + výchovná opatření- po splnění - se na P hledí jako by nebyl odsouzene) Propadnutí majetku- nevztahuje se na prostředky, věci, jichž je třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného či osob, o jejichž výživu nebo výchovu je povinen pečovat- zaniká společné jmění manželů, propadlý majetek připadá státuf) Propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnotykteré bylo užito k spáchání TČ,b) která byla k spáchání TČ určena,c) kterou pachatel získal TČ, či jako odměnu za něj- lze jen u věcí patřících P - propadá státu- Propadnutí náhradní hodnoty- pokud věc, která měla propadnout P už nemá (zničil, prodal, spotřeboval) soud uloží propadnutí náhradní hodnoty až do stejné výše (jako měla ta původní věc)g) Vyhoštění- P, který není občanem ČR, okolnosti, ochrana spol. osobnost P atd. to vyžadují- 1-10 let nebo na dobu neurčitou- soud vyhoštění neuloží: zjištěna státní příslušnost, azyl, trvalý pobyt, P by byl pronásledován ve svém státě, P občanem EU, P je dítě (pokud by mu to nepomohlo)h) Domácí vězení - až na dvě léta jestliže:b) P - písemný slib - ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost- povinnost zdržovat se v určeném obydlí ve dnech pracovního klidu a pracovního volna po celý den a v ostatních dnech v době od 20.00 hodin do 05.00 hodin - krom práce, zdraví atd.- P blízký věku mladistvých - soud může uložit též některá z výchovných opatření - náhradní TOS - se stanovuje pro případ porušení podmínek domácího vězení až na 1 roki) Zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce- až na 10let - TČ v souvislostí s takovou akcí- odsouzený - povinen spolupracovat s probačním úředníkem (jako u probace) j) Ztráta čestných titulů nebo vyznamenání- za úmyslný TČ spáchaný ze zvlášť zavrženíhodné pohnutky k nepodmíněnému TOS nejméně na 2 léta - ztráta už napořád

97

Sociální pedagogikak) Ztráta vojenské hodnosti- snížení hodnosti na hodnost vojína- lze ukládat spolu s TOS, více trestů najednou, samostatně (pokud postačí)- pokud splněny všechny podmínky a trest je vykonán - hledí se na P jako by nebyl trestánpodmíněné odsouzení = podmíněné upuštění od TOS - u trestů do 3 let odnětí svobody a není nutný TOS, aby vedl řádný život- zkušební doba - od 1do 5 let- možno přidat i další opatření - zákaz hazardu, návykových látek, styku s osobami, rekvalifikace, léčení, poradenství, omluvit se apod.s dohledem- soud považuje za nutné P chování sledovat- osobní kontakt s probačním úředníkem, spolupráce, kontrola- pachatel - povinnost - dostavovat se, poskytnout informace, umožnit vstup do obydlí- probační úředník - postupovat dle probačního plánu, aktualizovat ho, informovat soud při prohřešcích P, každý půlrok zpráva o průběhu dohledu Alternativní opatření:podmíněné upuštění od potrestání s probačním dohledem, upuštění od potrestání, podmíněné zastavení trestního stíhání, narovnánízvláštní skupinu tvoří v TZ - Ochranná opatření:ale asi to nepatří do alter. trestůa) ochranné léčení - max. 2 roky (o další 2 prodloužit)- P není pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebezpečný (drogy, nepříčetnost)b) zabezpečovací detence - podmínky jako u a) pro zvlášť závažné zločiny

98