za pozvání na pietní akt k 77. výročí vypálení obce Český Malín. Cítím se tímtopozváním velice poctěn jako čestný člen Vašeho Sdružení a bývalý vojenský historik,který rád a s hlubokým přesvědčením využívá každé příležitosti k literárnímu ipřednáškovému připomenutí vznešené a věčně platné volyňskočeské vlasteneckétradice. Nedávno jsem s rodinou a blízkými přáteli, k nimž patří i potomekboratínského učitele Josefa Vlka, oslavil své devadesáté narozeniny. Uznávám, že jeto požehnaný věk, ale nutí mě bohužel, abych se Vám omluvil, že ze zdravotníchdůvodů nebudu moci. k své lítosti spolu s Vámi uctít památku malínských obětí. KČeskému Malínu mám od dětství ryze osobní vztah z poutavého vyprávění méhodědečka, jenž nějakou dobu jako rakouskouherský voják prožil s českou kompanií párnezapomenutelných týdnů mezi dobrodušnými a pohostinnými českomalínskýmivesničany, kde všichni zažili národní porozumění a nefalšovanou vřelost jejichčeských domovů. Musím říci, že si hluboce vážím volyňských Čechů. V průběhu třígenerací na Ukrajině vykonali obdivuhodné civilizační dílo. Pozvedli životní úroveňsvého domorodého okolí a uchovali si přitom nepřerušenou sounáležitost s národema ve dvou světových válkách nasazovali životy za jeho osvobození. Po návratu dovlasti nejenže se organicky sžili se zdejším prostředím, ale stali se posilou ryzího,činorodého češství. I Český Malín, výstižně nazvaný Lidicemi volyňských Čechů,obec, která přinesla tak velkou a bolestnou oběť, tu přežila svou smrt. Obec Frankštátve správním okrese Šumperk přijetím názvu Nový Malín symbolizuje pokračující životČeského Malína. Život zvítězil nad smrtí.Tato neotřesitelná skutečnost platí pro celoučeskou Volyň, která prošla těžkými životními zkouškami a velkými strázněmi za prvníválky, za bolševické revoluce, za rusko-polské války, za německého a sovětskéhovpádu do Polska, za druhé světové války, za diktatury proletariátu podle sovětskéhovzoru, za brežněvovsko-husákovské normalizace. Sdíleli jste a sdílíte i nyní snárodem jeho klopotné směřování k stabilní demokracii a ekonomické prosperitě.Vaše pracovní a morální kvality jsou trvalou hrdostí a inspirací pro celý český národ istát. Ještě něco bych Vám chtěl, drazí volyňští bratři říci: Dočkali jste se splněnísvého snu o novém životě ve staré vlasti. Nikdo Vám už v budoucnu nemůže a nesmí

nikdy nařizovat, abyste žili jinak, nežjak sami žít chcete a jak vám dědičnénávyky po otcích a dědech přikazují.Já osobně Vám vděčím za to, že jsemměl možnost v kontaktech s Vašípospolitosti poznat řadu skvělých lidí,jako byli a jsou a v mém vědomí nikdynepřestanou být lidé těchto jmen: V.Dufek, J. Hofman, V. Širc, B. Iljuk,Anička Repaská, D. Martinovská, J.Němcová-Ničová, M. Němec, Vl.Palička, V. Petříček, R. Štér, J.Vaculík, J. Toušek, M. Pánková,zmíněný J. Vlk, K. Václavík a další.Jsem Vaší pospolitosti vděčný i zapodněty k literárnímu zpracováváníjejích historických dramat. Největšímautorským zážitkem pro mne bylapocta, které se mi dostalo přijetím začestného člena Vašeho sdružení ataké pozváním k přednesení projevuna Vašem celorepublikovém shro-máždění před čtyřmi lety vkongresovém sále Ministerstvaobrany. Zakončil jsem tehdy svévystoupení slovy, že Český Malínnadále žije tak jako žijí všechnyčeskovolyňské obce přinejmenším vevzpomínkách a věčně platnýchzáslužných činech svých obyvatel, vobecném historickém vědomí českéhonároda, ve všem, co o Malínu i celéčeské Volyni vešlo a vejde veznámost s trvalou platností a ukládáse pro všechny časy v paměti národa.V té chvíli povstali účastníci z křesel avstoje mi dlouhým potleskem vyjádřilisvůj souhlas. Přiznám se, že jsem byldojat až k slzám Přijímal jsem tentomohutný potlesk s upřímnýmpřesvědčením, že patří nikoli mně, alevolyňským Čechům samým, Vámvšem, neboť já jsem Váš historickýpříběh pouze zaznamenal, ale Vy jstejste jej žili, a tedy vytvořili. A nadálevytváříte.

Vám upřímně oddanýKarel Richter

ZpravodajSdružení Čechů z Volyně a jejich přátel 5/2020

Drazí krajané z české Volyně, děkuji Vám

SČVP 1990-2020

30 let

z n o v u s p o l u

v Tolstého ul. v Žatci nebo natelefonu 415 710 734. Z Podbořanskau p. Langpaulové na tel. 774 594 330.Zájemci nahlásí počet osob, místonástupu a č. telefonu. Předpokládanýnávrat je ve 22 hodin.

Region Brno zve všechny své členy,krajany a přátele na podzimní setkánídne 16. 10. 2020 od 13 hodin doKomunitního centra pro válečnéveterány, Dobrovského 27c, Brno,Královo Pole. Členové sdružení sipřipraví příspěvky na rok 2021.

Region Podbořany zve na před-nášku D. Martinkové na téma"Volyňští Češi v 1. čsl. armádnímsboru". Přednáška se koná 24. 9. od17 hodin na Městském úřadě Kryry.Akci pořádá M. Čonková a Město Kryry.

Krajanské setkání v Chomutově,které pořádá Sdružení Čechů z Voly-

Region Moravskoslezský pořádáautobusový zájezd na konferenci doLitoměřic. Rádi přijímáme pozvání anavíc jsme se rozhodli vypravitautobus, jehož trasu zvolíme podlepřihlášených z jednotlivých regionů.Po cestě budeme přibírat lidi zregionů Olomouc, Šumperk, Vyškov,Brno, ... Vyjedeme ráno 26. 9. zNového Jičína. V Litoměřicích budechvíli oficiální program a pak hudba avolná zábava. Určitě se tam potkáte smnoha známými a možná i s lidmi zrodiny. A pokud ne, uděláte si novéznámé! Nocleh je zajištěn ve 2-lůžkových pokojích za 600 Kč, tedyza 300 Kč pro jednoho. V nedělidopoledne bude ještě program vLitoměřicích, který nám zajistí našipřátelé. Věřím, že využijete tétopříležitosti potkat se a na zájezdpojedete třeba i s dalšími členyrodiny, dětmi a vnoučaty. Pokyny proúčastníky zájezdu:

- hlaste se telefonicky na čísle 724 100 125 nebo e-mailem na:dohnalkova.d@seznam.cz- na účet SČVP pošlete do 15. 8. 1 000 Kč na nocleh a dopravu. Čísloúčtu: 252001907/0300, VS 74101. Do poznámky příjmení a počet osob,za které platíte (Novák 3x). Trasu a podrobnosti k odjezdu vám napíšunebo zavolám nejpozději do 15. 9.Těší se na Vás Dáša Dohnálková D. Dohnálková, tel: 724 100 125, e-mail: dohnalkova.d@seznam.cz

Region Žatec a Podbořanyspolečně vypravují autobus nakonferenci do Litoměřic, která sebude konat v sobotu 26. 9. 2020.Autobus odjíždí z Podbořan v 7:30hod od restaurace "U Růže", v 7:55od kanceláře v Tolstého ulici v Žatci,v 8 hod od Zvonu, v 8:05 od Moskvy,z Loun v 8:30 od Luny a v 8:35 odBilly. Na konferenci se bude vybírat200 Kč, doprava je zdarma. Zájemcise přihlásí od 31. 8. vždy v pondělíod 10 do 12 hod osobně v kanceláři

ně a jejich přátel s OV ČSBS aČSL, se uskuteční společně sesetkáním žáků českých matičníchškol na Volyni. Setkání je ve dne25. září od 10 hodin v Chomutově,ve Středisku kulturních a kniho-vnických služeb v ulici Palackého č.85 v 2. poschodí. Jezdí výtah.Žádáme členy našeho regionu, abypřinesli legitimace za účelemvylepení známek na rok 2021.Příspěvek na občerstvení je 150Kč. Za SČVP Jaroslav Báča, zaČSBS předseda Beneš Vranýmajor v.v., za ČSOL podplukovníkv.v. Vladimír Licinberk.

Výroční členská schůze regionuŠumperk pro členy, rodinnépříslušníky, krajany a přátele sekoná v sobotu dne 10. 10. 2020 od13:30 hodin v jídelně bývaléhopodniku Moravolen Šumperk.

Regiony zvou ...

Posvícenské setkání v Litoměřicích se každoročně koná na podzim naKolibě v Litoměřicích. V letošním roce to je trochu jinak, neboť jsme bylipověřeni konáním celostátní konference právě u nás, v Litoměřicích, čehožsi velice vážíme. Proto jsme zvolili termín 26. září 2020, kdy jsme plánovaliprávě toto naše posvícenské setkání. Letošní rok je poznamenáncelosvětovou koronavirovou epidemií, kvůli ní jsme nemohli uskutečnitletošní výroční členskou schůzi, na které měli členové m.j. možnost uhraditčlenský příspěvek, proto také k dnešnímu dni ještě řada členů tutopovinnost nesplnila. Obracíme se proto na tyto členy, aby příspěvek uhradilina účet SČVP Litoměřice, č. účtu: 269188245/0300, VS: 1111 a hlavněnezapomeňte do zprávy napsat Vaše jméno. Text: D. Zelenková

Setkání českých a moravských regionů v Suchdole nad Odrou se koná31. 10. Odjezd autobusem z Litoměřic je v 6,00 hodin od Koliby Litoměřice,se zastávkou v Praze u Hlavního nádraží cca v 7,00 hod.

Program zájezdu:sobota 31. 10. – cesta autobusem do Suchdol, od 14 hod - společenskésetkání v Kulturním domě s programem a prohlídka města, ubytováníneděle 1. 11. – prohlídka zámku Kunín, prohlídka unikátního skanzenu veŠpatově a Muzea Tatry Kopřivnice. Předpokládaná cena zájezdu je 1 100Kč (ubytování, doprava, vstupy). Pro účastníky zájezdu, kteří nejsou zLitoměřic, je možnost zajistit ubytování na Kolibě v Litoměřicích. Zájezd jeurčen i pro Vaše členy rodiny, přátele a známé, kteří nejsou našimi členy.Přihlášky je třeba podat nejdéle do 30. 9. a informace získáte u MirkaKučery na čísle: 777 165 898, e-mail: mirek-kucera@email.cz

Někdy v průběhu dubna jsem vyhlásila„komorní“ sbírku roušek a dezinfekce prokrajany na Ukrajině. Vedla mě k tomujednak informace o situaci na Ukrajině,nabídka Nového Malína a také určitáznalost tamních problémů vezdravotnictví. K této myšlence se nanašem Facebooku „Volyňští Češi,prarodiče, rodiče, ...“ přihlásilo několikjednotlivkyň – dobrovolnic, ale také i lidéz regionů sdružení. Žádná ohromnáakce to nebyla, přesto ukázala, ženejsme lhostejní a záleží nám nakrajanech na Ukrajině. A tak trošku jsmejim mohli pomoci. Sešlo se opravduněkolik tisíc roušek, ať už těchtrojvrstvých, anebo podomácku šitých ataké několik litrů dezinfekce. Pomocpřišla ze všech koutů ČR od jednotlivců,ale také od obce Nového Malína a městaRaspenavy. Následnou přepravu námumožnilo Ministerstvo zahraničních věcía bedny se sbírkou byly doručeny nanaše velvyslanectví v Kyjevě. Panvelvyslanec Matula byl v celém procesuvelmi vstřícný! Krásný je také závěr,který ukazuje, jak dokážeme býtsolidární s potřebnými… krajanky zespolku v Žitomiru, které pracují v dětskénemocnici, darovaly část ze svéhomalým pacientům na infekčním oddělení.Díky všem za vaše dary, vstřícnost,ochotu a solidaritu! Text: D. Martinková

Vážení, je mou povinností poděkovat zainiciativní zaslání roušek, když pandemiekoronaviru propukla také na Ukrajině.Děkujeme všem, kteří se na jejich ušitípodíleli, a paní Martinkové, kteráprostřednictvím Facebooku a zaslánímna Ukrajinu vše zařídila. Díky, díky, díky.Ludmila Hajdamčuk, předsedkyněspolku potomků volyňských Čechů naOlšance, oblast Žitomir.

Poděkování z Ukrajiny

Sbírka roušek

a dezinfekčních

prostředků

Redaktorka doplňuje, že autorem článku "Kostnická jednota a repatriacečeských sirotků" ve Zpravodaji č. 4/ 2020 je doc. Boris Iljuk, Csc. Fotografie jez knihy Besídka o českých dětech z Ruska. Praha, Kostnická jednota.Omlouvám se panu Iljukovi za nepřesnost.

Za region SČVP Chomutov a za jednotu ČsOL Žatec srdečně zveme naspolečnou výstavu trojrozměrných volyňských památek, které uchoval členbr. Fiala z Chomutovského regionu a přidalo se několik dalších členů sesvými rodinnými památkami z hospodářství i domácností na Volyni.Výstava bude zahájena ve čtvrtek dne 1. 10. v Polánkově muzeu v Žatci v17,00 hod a potrvá do konce roku 2020. Otevřena bude od úterý do pátkuod 9 do 17 hod. Soboty a neděle od 13 do 17 hod. V průběhu výstavyuspořádáme setkání s pamětníky pro veřejnost, nabídneme besedy i proškoly.Případné změny sledujte na www.muzeumzatec.cz, tel. 415 710 389nebo na Facebooku: Československá obec legionářská Žatec.

Text: Mgr. D. Manová

Putovní výstava a setkání regionu v Tachově

Dne 12. 9. 2020 v 11 hodin se sejdeme při občerstvení na našemtradičním setkání Regionu Tachov. Netradičně tentokrát v Muzeu Českéholesa, kde bude ve 13 hodin vernisáž k zahájení putovní výstavy „NávratyVolyňských Čechů“. Výstava přibližuje pouť českých emigrantů do Ruskaod jejich příchodu v 70. letech 19. století po jejich jednotlivé návraty dovlasti. Těšíme se na Vás pamětníky, ale i Vaše potomky, přátele a dalšíhosty. Text: K. Vachudová

Výstava trojrozměrných předmětů

taková, že nově vytvořená organizace bude součástí Českého svazu bojovníkůza Svobodu (ČSBS). Při svazu tehdy působila řada organizací s celostátnípůsobností jako například Sdružení 17. listopadu 1939 a další. Organizátořinarazili na dva problémy, které Jiří Hofman popsal Rostislavu Hlaváčkoviv dopise ze dne 9. 6. 1990.3) Pod patronací ČSBS mohla vyvíjet činnost jenorganizace sdružující aktivní účastníky druhé světové války. Což představovaloproblém, protože zakladatelé sdružení již tehdy uvažovali o tom, že členy budoutaké potomci volyňských Čechů. Jiří Hofman navrhoval řešit situaci tak, že byvznikly organizace dvě. Při ČSBS by působilo Sdružení odbojářů – VolyňskýchČechů. Potomci a sympatizanti by se stali členy druhé organizace – Svazupřátel volyňských Čechů. Počítalo se s tím, že organizace uzavřou smlouvu ospolupráci a budou vzájemně koordinovat své aktivity. Vážným problémem seukázala otázka financí. Dotace spolkům poskytované státem se v roce 1990podstatně snížily. Což postihlo také ČSBS. Navíc by volyňské sdruženíustanovené při ČSBS nemělo vlastní konto, ale konto společné s okresnímvýborem ČSBS v Lounech. Pokud by tedy „volyňáci“ získali nějaké peníze,například formou daru, snižovali by se tím automaticky dotace určené ústředímČSBS pro Okresní výbor v Lounech. Zřízení dvou organizací volyňských ČechůRostislav Hlaváček jednoznačně odmítl a to v dopise, jenž napsal JiřímuHofmanovi 12. 6. 1990. Hlaváček existenci dvou organizací to nepovažoval zaúčelné, protože by tak docházelo k tříštění sil. V dopise Jiřímu Hofmanovi z 12.6. 1990 píše Hlaváček o nově vzniklé organizaci jako o Svazu Čechůz Volyně.4) Později se členové historické skupiny dohodli na názvu SdruženíČechů z Volyně a jejich přátel (SČVP), i když se ozvaly hlasy, aby slovo přátelév názvu nefigurovalo.5) Tyto otázky se pravděpodobně podařilo vyřešit naporadě, která se konala dne 27. 6. 1990 v Obecním domě v Praze zapřítomnosti Rostislava Hlaváčka, Jiřího Hofmana, Václava Petříčka a MiloslavaŠatavy.6) Po definitivním rozhodnutí ustanovit jen jednu organizaci nabralyudálosti rychlý spád. Dodejme, že Rostislav Hlaváček navrhl stanovy, které dalšíčlenové připomínkovali. Ve stanovách byly specifikovány hlavní cíle sdružení:napsání dějin volyňských Čechů, shromažďování materiálů pro expozici

Po listopadových událostech roku 1989došlo v tehdejším Československuk obnově spolkového života, který KSČznačně omezila. Díky změně politickéhorežimu mohlo dojít k obnově spolků, kteréza minulého režimu musely ukončitčinnost. Patřil mezi ně také Svaz Čechůz Volyně se sídlem v Žatci, který působilv letech 1946–1958. Předpoklady ke vzniku sdružení bylyvytvořeny již před listopadovou revolucí.Okresní výbor Českého svazuprotifašistických bojovníků v Lounech (poroce 1990 přejmenován na Český svazbojovníků za svobodu) ustavil dnem 5.dubna 1989 Zvláštní komisi pro doplněnídějin volyňských Čechů a přípravuoddělení ruských Čechů v Památníkunárodního odboje v Praze (dále jenhistorická komise). Dodejme, že již v roce1988 došlo ke vzniku jejího přípravnéhovýboru.1) Cílem komise bylo sepsat dějinyvolyňských Čechů a sbírat exponáty adokumenty pro výstavu o volyňskýchČeších. Doplňuji, že tyto úkoly si vytyčil jižSvaz Čechů z Volyně, ale nepodařilo semu je zrealizovat. Komisi řídil Ing. VáclavPetříček, CSc. Funkci tajemníka vykonávalRostislav Hlaváček. Členy komise byli prof.Ing. Miloslav Šatava, CSc, který v letech1990-1992 vykonával funkci předsedySČVP. Dále v komisi působili VladimírHybler, Marie Pánková, MVDr. VladimírSamec a Ing. Václav Širc. RostislavHlaváček nabídl dopisem ze dne 11. 4.1990 členství v historické komisi Ing. JiřímuHofmanovi. Nabídl mu ho proto, že Hofmankrátce po druhé světové válce zpracovalhistorii obce Martinovka na Volyni, kdeprožil své mládí. Tuto kroniku otiskla napokračování Věrná stráž, měsíčník SvazuČechů z Volyně v roce 1950. Dodejme, žeHofman nabídku přijal. Zbývající početčlenů komise není znám. Podle dopisuRostislava Hlaváčka Jiřímu Hofmanovi zedne 11. 4. 1990, měla tato komise v dubnu1990 celkem 17 členů.2) Na jednom zezasedání historické komise (přesné datumnení známo) vyslovil Jiří Hofman myšlenku,že pokud má komise vyvíjet činnost musíse opírat o početnou členskou základnu.Zpočátku se neuvažovalo o samostatnéorganizaci. Počáteční představa byla

Od přípravného výboru k I. konferenci

K 30. výročí založení Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel

I. konference sdružení v roce 1991: Jiří Hofman (první zleva) přednáší zprávu přípravnéhovýboru o stavu sdružení. Za předsednickým stolem sedící zleva hospodář sdružení StanislavTošner, čestný host Alexandr Nagel, bývalý tajemník Svazu Čechů z Volyně a Václav Petříček –předseda Historicko-dokumentační komise. (NA, SČVP, nezprac., kart. 18, I. konference SČVP).

o volyňských Češích, organizování krajanských setkání, konferencí a seminářůa spolupráce s českými menšinami v zahraničí.7) Tyto úkoly se sdruženípostupně podařilo splnit. Jeden z důležitých úkolů však ve stanovách zakotvennebyl. Jednalo se o pomoc Černobylským krajanům při jejich reemigraci ausídlování v Československu.Návrh na registraci sdružení podal Václav Petříček dopisem na Ministerstvovnitra České republiky, který nese datum 10. července 1990. Jako navrhovateléjsou v žádosti kromě Václava Petříčka uvedeni ještě Miloslav Šatava a Ing.Stanislav Tošner. K registraci stanov došlo na ministerstvu vnitra ČR dne 17. 7.1990 v Praze.8)Zpočátku organizaci řídil Přípravný výbor. První zasedání se konalo 8. 8. 1990.Došlo zde k volbě předsednictva. Jeho předsedou byl zvolen Miroslav Šatava aJiří Hofman tajemníkem. Václav Petříček se stal předsedou Historicko-dokumentační komise a hospodářem se stal Stanislav Tošner. Prvnímredaktorem a předsedou redakční rady časopisu Zpravodaj byl zvolen RostislavHlaváček. K zahájení vydávání vlastního periodika, Zpravodaje, došlo začátkembřezna 1991, kdy bylo vydáno jeho první číslo. Autory příspěvků byli JiříHofman, Rostislav Hlaváček a Miloslav Šatava.Přípravný výbor zpočátku tvořili členové historicko-dokumentační komise apozději byl rozšiřován o zástupce nižších organizačních složek, které nazvaliregiony. Na zasedání Přípravného výboru dne 8. 8. 1990 došlo k vytipovánívíce než šedesáti lokalit v Čechách a na Moravě, kde žili Češi z Volyně a kdeby mohla vzniknout centra budoucích nižších stupňů SČVP, regionů. Nakonecbylo rozhodnuto vytvořit 32 regionů. Jejich územní rozsah a počet se měnil,nakonec se ustálil na 25. Velkým problémem se ukázala otázka náboru členů. Nábor probíhal na základěvýzvy publikované v denním tisku a také osobní agitací předsedů regionů ajejich spolupracovníků, z nichž mnozí měli přehled o osídlení volyňských Čechův daném regionu. Dodejme, že z počátku volyňští Češi o členství nejevili velkýzájem. Později došlo ke zlepšení situace. Již ve druhé polovině roku 1991 měloSČVP přes 1400 členů.9)Bylo rovněž nutné vytvořit emblém sdružení. Jeho autorem se stal Jiří Hofman.Ten se rozhodl, že nepoužije znak Svaz Čechů z Volyně. Podle něj meče aklasy, jež jsou jeho součástí, již volyňské Čechy necharakterizují. JiříhoHofmana inspiroval Václav Petříček, který v průběhu jednoho z jednání Příprav-ného výboru pronesl slovo „návrat“. Vznikl tak emblém (logo), který je v součas-

né době vidět v záhlaví první stranyZpravodaje SČVP a na internetovýchstránkách sdružení. Jeho ústřednímbodem je vlastně neuzavřená elipsa, kterásymbolizuje odchod Čechů Volyň a jejichnávrat zpět do staré vlasti. Vraceli sejednak jako vojáci 1. čs. armádního sborua především v hromadných transportechv roce 1947.10) Ke schválení emblémudošlo na schůzi Přípravného výboru dne28. 11. 1990. Poprvé se emblém sdruženíuplatnil na členských legitimacích aznámkách, jejichž vydání přípravný výborzajistil. Ty musely být vytištěny na dluh.Sdružení totiž ze začátku nedisponovalodostatkem finančních prostředků.Přípravný výbor se sešel celkem pětkrát.Jeho působení bylo pro další fungováníSČVP klíčové, protože v době jehoexistence došlo nejen k zaregistrovánísdružení, ale také ke stanovení hlavníchúkolu organizace, k vytvoření organizačnístruktury a členské základny. Přípravnývýbor sdružení vyvíjel činnost až do I.konference SČVP, která se konala dne 14.září 1991.

Na I. konferenci sdružení za předsednickým stolem sedí první zleva předseda MiloslavŠatava, místopředseda a redaktor Zpravodaje Rostislav Hlaváček a Václav Šimekmístopředseda sdružení a člen Historicko-dokumentační komise. (NA, SČVP, nezprac., kart.18, I. konference SČVP)

Text: Roman Štér, Foto: Národní archív

Poznámky:

1) Národní archiv (dále jen NA), fondSdružení Čechů z Volyně a jejich přátel(dále jen SČVP), nezprac., kart. 20,Hlaváček Rostislav: Jak jsme začínali, b.m. 1999, s. 3.2) NA, SČVP, nezprac., kart.17, dopisRostislava Hlaváčka Jiřímu Hofmanovi zedne 11. 4. 1990.3) NA, SČVP, nezprac., kart.17, dopisJiřího Hofmana Rostislavu Hlaváčkovi zedne 9. 6. 1990.4) NA, SČVP, nezprac., kart.17, dopisRostislava Hlaváčka Jiřímu Hofmanovi zedne 12. 6. 1990.5) Hofman Jiří: Jak ten můj život šel.Praha 2008, s. 155.6) NA, SČVP, nezprac., kart. 15, sešit spoznámkami Jiřího Hofmana, s. 25.7) NA, SČVP, nezprac., kart. 17, stanovysdružení z roku 19908) NA, SČVP, nezprac., kart. 20, návrh naregistraci sdružení.9) NA, SČVP, nezprac., kart.18, zprávapřípravného výboru o stavu SČVP k 14. 9.199110) JIHO: Emblém našeho sdružení, inZpravodaj SČVP, č. 1/1991 s. 3.

vyhlášena sbírka na pomník v Českém Malíně

nový pomník v Českém Malíně

S Č V P 1 9 9 0 - 2 0 2 0

V ý b ě r z h i s t o r i e s p o l k u v o b r a z e c h

Článek o členstvíz prvního Zpravodaje

z roku 1991

Pozvánka na jednu z prvních schůzí HDK

Krajanský sjezd v roce 1997

17. 7

. 199

0

září 1

991

říjen 1

993

zaregistrováno Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel

první ustavující konference s volbou, předseda Šatava

únor

1994

červe

nec

1996

če

rvene

c

1997

če

rvene

c

1998

Pražský region převzal expedici Zpravodaje

prezentace první výstavy SČVP v Národním muzeu 3. konference SČVP

Co bylo před Sdružením?Speciální komise ve Českém

svazu protifašistickýchbojovníků Okresu Louny.

Zde návrh stanov od V. Petříčka

30 let znovu spolu

Foto z posledního "lepení" adres na Zpravodaje

v roce 2000

Pozvánka na slavnostní otevřeníMuzea volyňských Čechů

v Podbořanech v roce 2004

květe

n 200

4

otevření Muzea volyňských Čechů v Podbořanech

rok 20

03

pamětní obálky k 60. výročí tragédie v Českém Malíně

rok 2

006

vyhlášena sbírka na pomník E. Beneše

zájezd na Ukrajinu k 70. výročí vypálení Č. Malína

červe

nec

2013

září

2015

Město Pardubice pomáhá se3. vlnou reemigrantů

září 2

012

v Senátu je prvně k vidění výstava"Návraty volyňských Čechů"

Memorandum o spoluprácis Městem Žatec

květe

n 202

0

V ý b ě r z h i s t o r i e s p o l k u v d a t e c h

Odhalení busty Edvarda Beneše v Žatci v roce 2007

Sest

avily

: E. L

angp

aulo

vá a

M. N

ečas

ová,

Fot

o: M

. Neč

asov

á, J.

Něm

cová

-Níč

ová,

M. N

ěmec

mavým vyprávěním. Také zavedlatradici "masopustních večírků“ stombolou. Členové nosili dary a utrženépeníze šly do spolkové pokladny.Tombola se od té doby dělá třeba i vOlomouci a Suchdole na srazech.

Do poloviny roku 2018 jste dělalaspolkovou ekonomku. Co tato práceobnášela?Byla jsem tehdy zaměstnaná vekonomickém úseku Dopravníchpodniků a v roce 1995 jsem po prvnímekonomovi ing. Stanislavovi Tošnerovipřevzala jeho funkci. V té době mělosdružení 2 800 členů. Naštěstí stačilodělat jen jednoduché účetnictví, alenebylo internetové bankovnictví, takževeškerá kontrola pohybu peněz na účtubyla na základě osobních návštěv vbance. Kontrolovala jsem, zda od členůpřišly peníze za známky, vedla jsempokladní deník ... S regiony jsme sitenkrát vše předávali poštou neboosobně. Ještě teď si pamatuji, jak jsemčekávala na předsedkyni Rakovnickéhoregionu na zastávce Hradčanská. Odroku 2000 se také starám o databázičlenů.

Jaké problémy a jaké cíle tenkrátspolek řešil?Od začátku hlavním cílem spolku bylosepsání dějin Volyňských Čechů azachytit vzpomínky na život na Volyni. Oto se starala HDK, především ing.Petříček, R. Hlaváček, J. Hofman a prof.Dufek. V rámci toho se také pořádalysympozia, kam také docházel prof.Vaculík. Na "Dějiny" tehdy přispěloMinisterstvo kultury. Dalším poslánímbylo setkávání jak v regionech, tak i nacelostátní úrovni. Několik takovýchcelostátních setkání se uskutečnilo.První bylo v Moravskoslezském regionuv Suchdole nad Odrou v roce 1994,v Litoměřicích v roce 1995, další bylov Šumperku, ve Vyškově. V Brnědvakrát v roce 2000 a 2002 a poslední vregionu Olomouc v Hněvotíně v roce2005. Setkání měla vždy úžasnouatmosféru a účast byla vysoká. Neménědůležitým úkolem byla pomoc našimkrajanům na Ukrajině.

Co patřilo mezi největší vaše úspěchy?Na co můžeme být právem hrdi je vybu-

Říká o sobě, že byla služebně nejstaršíčlenka předsednictva. Ve vedeníSdružení Čechů z Volyně byla MarieNečasová 28 let. Pojďme s ní zapátrat vhistorii spolku. Jakých bylo těch 30 let?

Jak jste se dozvěděla o Sdružení aproč jste se rozhodla vstoupit?Ke vstupu do spolku mě přivedla mojemamka. Přečetla si výzvu v týdeníkuČeskoslovenského svazu protifašistickýchbojovníků, kde ing. Jiří Hofman uveřejniloznámení, že vzniká sdružení volyňskýchČechů. U oznámení byla rovnou přihláškaa kontakt, kam ji poslat. Mamka neváhalaa stala se členkou už v říjnu 1990. Já sestala členkou brzy po ní. Roční poplatekbyl tenkrát 50 Kč a samozřejmě se posílalsloženkou. Regiony vznikaly později podletoho, z kterých míst republiky přišlo nejvícpřihlášek. Pražský region je zvláštní tím,že sem patří členové z těch koutů země,kde není tolik krajanu a tedy ani pobočnýspolek.

Jaké byly první spolkové akce, kterýchjste se zúčastnila?Tehdy jsem bydlela v Praze, takže jsemodjakživa v tamějším regionu. Od začátku,tedy už 30 let, se pravidelně setkávámeposlední středu v měsíci. První schůzkyjsme mívali na Žižkově v restauraci NaChmelnici, protože naší první předsedkyněIrena Malínská byla žižkovačka. Pak také naJulisce na Praze 6, později v Legerově uliciv sídle ČSBS. Až nakonec jsme skončili vnám známém Hotelu Legie. To byla zásluhapana Hofmana, který byl členem "legionářů".Tato adresa je pro nás velmi výhodná,protože je blízko stanice metra a každý semtrefí. Irena Malínská prošla frontu jakozdravotnice a vždy schůzky obohatila zají-

dování pomníku v Českém Malíně naUkrajině. Na to přispělo značnouměrou Ministerstvo zahraničních věcí,ale velká část peněz přišla ze sbírky.Nemálo členů posílalo na tehdejšídobu vysoké částky například pět tisíca podobně. Úspěchem též byla bustaEdvarda Beneš v Žatci. Dalšímdůležitým momentem bylo otevřenímuzea v Podbořanech 14. 5. 2004.Štěstí bylo, že prof. Dufek kdekohooperoval a díky tomu jsme dostávalisponzorské dary a dost byl úspěšnýna Ministerstvu zahraničních věcí. PanHofman zase uměl čerpat naMinisterstvu kultury. Tehdy jsme takéhodně vydávaly knihy a zisk z prodejeje finančním základem spolku dodnes.

Sbírka na pomník v Českém Malíněnebyla jediná...Pamatuji také roky 1997 a 2002, kdynás postihly povodně. Naši krajané žiliv postižených vesnicích a díky sbírcejsme jim mohli finančně pomoci.Tenkrát se ta sbírka jmenovala Daryna fond šlechetných srdcí a vzešla zMoravskoslezského regionu. O pět letpozději byla stejná situace naLitoměřicku. Ještě teď si vybavuji, jakjsme tam s manželem jeli aposuzovali, jak kdo na tom je a podletoho podporu rozdělovali.

Byla jste také u začátků distribuceZpravodaje. Jak tehdy probíhala?Fungovala skupina členů z Prahy, jejížhlavní silou byla Tonička Kramná.Vždy měla k dispozici seznamodběratelů cca 40 stran formátu A4.Doma nastříhala adresy a rozdělilapodle dodacích pošt. A pak zmíněnáskupina členů lepila adresy naZpravodaje, které jsme s manželemvyzvedli v tiskárně. A to vše Toničkaodnesla v taškách na Masarykovonádraží do podatelny. Jenom to lepeníadres trvalo několik hodin. Skupinka sesešla dopoledne a končila kolem třetí.Jednu dobu štítky s adresami tisklo podohodě Národní muzeum, ale měly toz inkoustové tiskárny, což serozmazávalo, proto jsem ještě v prácina "tajňačku" všechny adresyxeroxovala. Vůbec jsem tam tenkrát služební kopírku hojně "půjčovala" prospolek. To časem zaniklo a distribucese dnes dělá přes Adiservis.Upřímně děkuji nejen za rozhovor,ale i za Vaši mnohaletou práci.

Text a foto: E. Langpaulová

" J a k t o v š e c h n o t e h d y b y l o . . . "

Rozhovor s Marií Nečasovou

Češi pocházející z oblasti Volyně si s sebou v rámci mnohdy velmi složitýchrepatriačních a reemigračních cest přiváželi velké množství hmotných předmětů,které dokládaly různé aspekty života v jejich staré domovině. Zejména díky tomutopřemísťování se předměty postupně dostávaly na území tehdejšíhoČeskoslovenska. Některé z nich ještě dlouhá desetiletí v domácnostech dobřesloužily, další včetně mnoha starých tisků i tisíců rodinných fotografií měly spíšeupomínkovou roli. Zejména funkcionáři Svazu Čechů z Volyně si záhy po návratu apočátku snah o asimilaci „volyňáků“ uvědomovali potřebu vytvoření muzea Čechůz Volyně a za tímto účelem byl založen i specializovaný muzejní výbor. Zejménakvůli velkému množství jiných důležitých časově náročných úkolů k realizacisamotného muzea nedošlo. Přesto se například ještě v posledním ročníkučasopisu Věrná stráž (1951) v čísle 27 objevil poměrně dlouhý článek „o otázcenašeho muzea“, kde je reflektována potřeba soustředění zajímavých předmětůz Volyně na jednom místě v dobrých podmínkách, potřeba jejich evidence apozdější zpřístupnění veřejnosti. Nejvíce skloňovaným místem dislokace muzea bylo jedno z hlavních centervolyňských reemigrantů – Žatec, kde vycházelo také hlavní periodikum svazu.Žatecké muzeum podle informací na svých stránkách stále ještě v druhé poloviněpadesátých let pracovalo kromě přípravy speciální chmelařské expozice také nastálé výstavě věnované volyňským Čechům. Nicméně také dobová politickákonstelace realizaci muzea nepřála a záhy zanikl i svaz. Po jeho obnovení veformě sdružení na počátku devadesátých let znovu vyvstala otázka řešení muzea.Jeho novodobou historii popisuje detailně na stranách 158–163 ve svédigitalizované autobiografii z roku 2008 „Jak ten můj život šel“ Jiří Hofman, kterýbyl jedním z hlavních iniciátorů vytvoření stále expozice Čechů z Volyně. Původní idea byla expozici zpřístupnit v Žatci, ale tato možnost se ukázala kvůlinedostatku prostorů v muzeu K. A. Polánka jako nemožná. Následně nadoporučení předsedkyně odboru muzeí MK začala k počátku roku 1992 spoluprácemezi Národním muzeem a Sdružením Čechů z Volyně. Díky častým sběrovýmakcím v regionech v rámci sdružení a jejich opakovanému připomínaní se začalyrychle soustředit pozoruhodné předměty přivezené z oblasti Volyně v depozitáříchNárodního muzea. Kvůli roztříštěnosti Čechů z Volyně a jejich potomků byloupuštěno od vize muzea a pod taktovkou tehdejšího vedoucího oddělenínovodobých českých dějin NM doktora Stanislava Slavíka začala vznikat putovní

výstava nazvaná „Osudy Čechůz Volyně“. Díky jeho spolupráci s řadouosobností SČVP a jejich konstruktivníkritice se podařilo ve výstavě řadu věcívylepšit, doplnit ji mapami a postupně sevychytaly detaily. Výstava byla poprvézahájena dne 8. února 1994 v Historickébudově Národního muzea, kde ji běhemtří týdnů podle informací J. Hofmananavštívilo okolo 20 000 osob.Ještě téhož roku byla výstava i přesrozměrnost dvaadvaceti těžkých panelůinstalována na šesti dalších místech(Žatec, Horšovský Týn, Tachov,Sokolov, Mariánské Lázně, Chomutov),v roce 1995 na deseti (Karlovy Vary,Litoměřice, Frýdlant, Česká Lípa,Teplice, Vysoké Mýto, Lysá nad Labem,Broumov, Jičín, Jaroměř) a v roce 1996byla instalována na šesti místech naMoravě (Šumperk, Bruntál, Nový Jičín,Olomouc, Brno, Vyškov). V dalšíchletech byla k vidění na dalších šestimístech mimo regiony aktivníhopůsobení SČVP, tudíž nakonecdoputovala celkem do dvaceti devítimíst. Poté několik let ležely výstavnípanely v depozitáři Národního muzeav Terezíně. V roce 2003 hledal tehdejšístarosta města Podbořany J. Čerňanský

Muzeum volyňských Čechů

Od vize k realizaci

Muzeum uniformu typu battledress získalo vroce 1993. Původně patřila zřejmě prvnívolyňské Češce s čs. praporu Jiřině Somolové-Predmerské. Paní Somolová ji obdržela již vBuzuluku v roce 1942.

Jeden z panelů putovní výstavy, který je od roku 2004 k vidění v Podbořanech v Muzeuvolyňských Čechů.

využití pro starou radnici a v následněvypsané anketě získala nejvíce hlasůmyšlenka využití radnice pro zřízeníMuzea volyňských Čechů. St. Slavík sena žádost starosty ujal úprav a instalace.Dne 8. května 2004 se konala slavnostnívernisáž nové stálé expozice, kterou lzev Podbořanech i v současnosti navštívit.Zejména v posledních dvou letech se vezvýšené míře řeší především způvodního podnětu pocházejícího zkomunitního projektu Místa zblízkapřetvoření expozice a její přesun doprvního patra objektu do o něco většíchprostor. Přestože i tento proces narušilakoronavirová krize, tak se kolektivněpokoušíme najít řešení vedoucí k conejbližšímu otevření zmodernizovanéexpozice. Štafetu putovních výstavpřebrala v roce 2012 povedená výstava„Návraty volyňských Čechů“ složenáz patnácti panelů. Této výstavě sev počtu navštívených míst podařilos přehledem předčít právě i putovánízmiňované starší výstavy z 90.let.

Již brzy po reemigraci volyňských Čechů do vlasti, kdy byl důležitý jak zájem rodáků,tak vstřícnost a pomoc, snažily se mnohé naše vzdělané a moudré osobnosti o rychlouintegraci Volyňských Čechů do rodové společnosti. Proto vznikala díla jakinformačního rázu, tak díla s láskou ke krásné literatuře a poezii, čímž mimo jinéhovznikal záznam o bohaté historii života Volyňských Čechů a doklad o jejich kulturníúrovni. Integrace se dařila, jen začaly být důležité též finanční prostředky, souvisejícíse zajišťováním všech těch velice milých společenských aktivit. Člen-ské příspěvkynebyly vysoké a vzhledem k přirozenému úbytku členů, bylo nutné hledat sponzory, čičekat na dotace. Napadalo mne v té době, jestli jsme my Volyňáci skutečně takvýjimeční oproti ostatním Čechům, aby náš stát měl právě tyto naše volyňské aktivitydotovat... Vzpomínám si na Straklov Český u Dubna, kdy byl můj tatínek ještě starostou obce.Jak se scházeli u nás v domě členové výboru a nad katastrální mapou řešili uorávánímezí sousedního pole i jiné majetkové spory, kdy docházelo k soudním procesům avzájemné nevraživosti. Byly to běžné každodenní problémy, ale i životní radost aspokojenost. Dobrovolný vstup Volyňských Čechů do Svobodovy armády - a vrozenápracovitost a touha po lepší budoucnosti svědčí o správných vlast-nostech našehoetnika. Vzpomínám na rok 1939, kdy Německo zaútočilo na Polsko a u nás zastavilasvůj útěk z Varšavy do Rumunska rodina varšavského soudce a druhá rodina také z téoblasti. Zakrátko se u nás ubytovaly tři rodiny ruských důstojníků. Dům jsme měli novýa velký, takže tam všichni našli své bezpečí a také zásobu potravin ze zahrady a odnašich kravek. Žili jsme tam tak nějaký čas a moji rodiče se jim snažili pomáhat jak tošlo. Když se pak situace rapidně měnila a tzv. „nadlidé“ prchali z východu ke svýmdomnělým zachráncům – Američanům, zastavovali se i ve Straklově odpočinout. Unás na zahradě ve stodole zřídili zdravotní ošetřovnu a do pokoje nastěhovali raněnévojáky. O půl noci začal jeden strašně naříkat, a protože rodiče byli ve vedlejším pokojia nemohli spát, tak maminka běžela přes dlouhý dvůr a kus zahrady do stodoly anějakým způsobem jim naznačila, že ten voják moc naříká a volá „Sanitetu.“ Dvasaniťáci přišli k raněnému a za chvilku byl klid. Ráno od nás odváželi dva mrtvé vojáky.Přesun armád pokračoval maminka viděla ty nešťastníky unavené, špinavé,zavšivené a hladové. Přestože tolik ubližovali světu, uvařila velký hrnec bílého kafe,ovšem bez kávových zrnek, ale s tučným mlékem, a rozkrájela velký bochník chleba,který si tito po nasycení strkali i do kapes. Ve spěchu děkovali někteří málem se slzamiv očích. Maminka pak meditovala jen pro sebe „jak hrozný a nelidský nesmysl je taválka!“. Ještě uvedu jednu z nezapomenutelných vzpomínek, jak jsme 17. května 1945v Praze pochodovali radostně jásajícím Václavským náměstím. Osobně jsem byla taknesmírně šťastná, že už byl konec té hloupé, nespravedlivé, kruté, nesmyslné a nicneřešící válce a říkala si, že se už nikdy nemůže nic podobného opakovat. Jak naivnínaděje! Proto si teď často myslím a přikláním k těm, kteří vědí, že změnit by bylopotřeba povahu člověka. Výchovou dítěte již od kolébky - mýtit sobectví a zlobu,jakkoli by to vypadalo jako beznadějný boj proti zákonům přírody, ale snad by tokvalitě života prospělo a problémy by se řešily víc rozumem, bez válečného šílenství.Musím přiznat, že se mi do psaní vnutily tyto smutné vzpomínky. Je mimo vše ostatnízvlášť pozoruhodné, jak se spolku daří šířit naši bohatou historii a přesvědčení, jak jedůležité nelpět jen na vlastních výhodách - hlavní příčině vzniku válek, proti jejichžukončení jsme bojovali. Náhodou při prohlížení internetu jsem přečetla slovo Wrestlings objasněním, že se jedná o sportovně - divadelní disciplinu, kde se soupeři můžoumlátit i koupat třeba i do krve. Jen se snad nezabíjet, i když pro zefektivnění produkcese to může přihodit. Tak nějak jsem to pochopila a zůstala zděšena zájmem některýchfanoušků se na toto divoké divadlo dívat. Jeden ze slavných přeborníků z Ameriky,kde se převážně tato disciplina provozuje, prohlásil, že začátkem příštího roku přijedek nám do Prahy. Zřejmě získat zájemce miliardových příjmů a fanoušků. Nemohupochopit, kam ta civilizace spěje, když toleruje i preferuje takové a podobnéadrenalinové zážitky. Slavná věta „Sportem ku zdraví“ vyznívá stejně absurdně, jakokdyž většina normálních lidí volá po nastolení míru a zbrojní průmysl mohutnívynalézáním ještě ničivějších zbraní a školí vojáky v armádě v ještě efektivnějšímzabíjení lidí. Možná právě proto, Volyňáci musí být pořád slyšet, aby osvětlovali, jakézlo a utrpení přináší násilí. Omlouvám se za ta břitká slova mé úvahy a děkuji za Váščas, milí čtenáři.

Být pořád slyšet

Text: O. Štěpánek, Foto: Národní muzeum

Text: V. Suchopárová

Region LITOMĚŘICEV srpnu slaví 65 let Milena Dostálová zPolep, 65 let Alena Růžičková zBocanovky, bytem Budyně n. O., 75 letJUDr. Miroslav Košťál z Lipin, bytemDolní Nezly, 94 let Ludmila Dvořákováz Boratína, bytem Okna-Polepy. V záříoslaví 85 let Anna Šarayová zeStromovky, bytem Hoštka, 85 letLudmila Dohnalová z Jadvipolu,bytem Litoměřice, 87 let EmilieZajícová z Nadčic, bytem Úštěk, 95 letVáclav Kuchynka ze Zavidova Č.,bytem Polepy, 96 let RůženaStehlíková z Novostavců, bytemČížkovice. Srdečně gratulujemeoslavencům a přeje vše nejlepší dodalších let.

Region ŽATECV srpnu oslaví 81 let NilaHordějčuková z Novokrajeva, nyníChlumec, 94 let Marie Kočková zUlbárova, nyní Žatec, 88 let MarieNajmanová z Labečanky, nyní Žatec,90 let Marie Potužáková z Volkova,nyní Louny, 94 let Marie Prasková zDorohostají, nyní Radičeves, 90 letNina Smrčková z Volkova, nyní Žatec,70 let Květoslava Šírová, nyní Žatec,70 let Alena Trojovská, nyní Žatec. Vzáří oslaví 95 let Naděžda Brůhová zNovin Českých, nyní Staňkovice, 65 letIrena Grunclová, nyní Liběšice, 83 letJaroslava Kahounová z Huště, nyníVilice, 80 let Naděžda Mižigárová zVolkova, nyní Rakovník, 87 letAlexandr Olmer z Moškova, nyníTřemošná, 65 let VenušeSvobodová z Loun. Přejeme hodnězdraví a štěstí do dalších let.

Region OLOMOUCV červenci oslaví 87 let ZdeněkZapletal z Hněvotína u Olomouce, 85let Václav Albrecht z Hněvotína uOlomouce. Naším členům do příštíchlet přejeme hodně zdraví a osobnípohodu.

Gratulujeme!

v posledním týdnu letošního května jsem zavítal do pro mne vzdálených končin našíkrásné republiky a to na Žatecko, Podbořansko a Litoměřicko. V Žatci totiž probíhalavernisáž výstavy Návraty Volyňských Čechů, ze které jsem pro náš Youtube kanálVolyňské kořeny plánoval natočit krátkou reportáž. Na výstavě se sešlo velké množstvílidí, kteří zcela zaplnili prostor Galerie Sladovna. Úvodní slovo patřilo řediteli galerie,který všechny přítomné přivítal a vernisáž zahájil. Předsedkyně Dagmar Martinková dálepromluvila o zapojení volyňských Čechů do II. světové války. Poté se slova ujala panístarostka a senátorka Zdeňka Hamousová, která tuto výstavu zaštiťuje. Milýmpřekvapením byl společný podpis Memoranda o spolupráci královského města Žatce snaším Sdružením Čechů z Volyně a jejich přátel. Návštěvu Ústeckého regionu se midíky mým přátelům povedlo využít také pro další natáčení vzpomínek pamětníků proYoutube kanál Volyňské kořeny. Měl jsem tu čest natočit rozhovory s paní MariíJeškeovou a paní Emílii Markovou, dále s pány Miroslavem Regentíkem, ZdeňkemDoležalem a Janem Doležalem. Všichni tito pamětníci mě a mé přátele velmi mile přijali.Samotné natáčení se tak vždy neslo v duchu pohody a vzájemné sounáležitosti.Sestříhaná videa budou časem po zpracování umístěna na výše zmíněné Volyňskékořeny na Youtube. Věřím, že se Vám budou příběhy těchto pamětníků líbit, tak jakomně. Nebojím se přiznat, že u některých příběhů, které jsme si s mými přáteli mělimožnost vyslechnout, nám občas ukápla i nějaká ta slza. Tak to byla místy silnáatmosféra a silný příběh… Chtěl bych touto cestou poděkovat mému organizačnímutýmu, který mi byl po celou dobu bezvýhradnou podporou a bez kterého by se mi taktoskvěle nedařilo. Moje velké díky patří předsedkyni Dagmar Martinkové a ekonomu PavluFranekovi. Za ubytování a technické zázemí přímo u sebe doma děkuji panu MiroslavuKučerovi a jeho manželce Aleně. Za organizaci a doprovod k pamětníkům vřele děkujipaní Editě Langpaulové, Marcele Kordulíkové, Jolaně Oertlové, Romaně Havrdové aDagmar Dohnálkové. Děkuji také panu Jaroslavu Lachmanovi, který si ve svém nabitémprogramu na nás udělal čas a udělal nám prohlídku po krásách Litoměřic doplněnouzajímavým vyprávěním.Věřím, že se spolu všichni opět setkáme, nejen při nahrávánídalších pamětnických dokumentů. Vážení přátelé, pokud byste chtěli předat mýmprostřednictvím vzkaz budoucím generacím (nejen) Volyňských Čechů, obraťte seprosím na předsedy Vašich regionů nebo přímo na mě. Rád přijedu a rád poznám anatočím Váš příběh.

Za Youtube kanál Volyňské kořeny Váš Stanislav Sabol

Milí přátelé,

Příspěvky na tisk

Region PRAHA Václav Vohralík - 750 Kč, Jiří Porazník - 200 Kč, Jiřina Focherová - 250Kč, Mir. Kuběnková - 250 Kč, Libuše Vokurková - 150 Kč, Olga Rašková - 150 Kč, MarieTůmová - 500 Kč, Darie Saveláková - 150 Kč, Vlastimil Jeníček - 150 Kč, Vlasta Chromá- 150 Kč, Zita Holousová - 250 Kč, Štillerová Zina - 150 Kč, Vladimír Hořenín - 250 Kč,Jiřina Vajnerová - 250 Kč, Jiří Hurt - 200 Kč, Viktor Balada - 200 Kč, Larisa Stará - 300Kč, Lubomír Marek - 250 KčRegion CHOMUTOV Vlasta Nedbálková - 200 Kč, Radka Vetýšková - 200 KčRegion PODBOŘANY Zdeňka Mullerová - 50 Kč, Libuše Moravčíková - 200 KčRegion MORAVSKOSLEZSKÝ Anna Vendolská - 200 Kč, Vyhlídalovi - 100 Kč, MarieTejčková - 100 Kč, Marie Fofová - 200 Kč, Nona Brezovská - 200 Kč, Emilie Černá - 200Kč, Slavěna Procházková - 100 Kč, Ludmila Macenauerová - 200 Kč, Rostislav Zeman -250 KčRegion ŽATEC Věra Vojarová - 150 Kč, Miroslav Bernat - 450 Kč, Miroslav Kadavý -300 Kč, Miroslav Černý - 250 Kč, Alena Ciniburková - 230 Kč Region LITOMĚŘICE Ludmila Dohnalová - 150 Kč, Anastázie Opavová - 50 Kč,Radomír Vlk - 250 Kč, Jiří Albrecht - 250 Kč, Ludmila Halamová - 250 Kč, JosefFlandera - 100 Kč, Jaroslava Chudobová - 300 Kč, Vl. Hořenín - 250 Kč, RenátaHyngarová - 200 KčRegion BRNO Tomáš Boček - 350 Kč, Antonie Svatušková - 500 KčRegion DOMAŽLICE Karel Brabec - 250 KčZAHRANIČÍ Anděl Vladimír 330 Kč

Region CHOMUTOV V srpnu slaví 65 let Dvořák Viktor z Údlicu Chomutova, 88 let Honsová Marie zNové Vsi u Chomutova, 86 let HovorkaJan z České Hulče, nyní Žatec, 83 letHradecká Milena roz. Bajerová z Rovna,nyní Chomutov, 99 let MichajlovičováMarie z Kupičova, nyní Kadaň, 70 letNedbálková Vlasta z Údlic u Chomutova,87 let Rosendorfová Ludmila zChomutova, 97 let Tomášková Nora zeZdolbunova, nyní Jirkov, 86 let HovorkaJan z České Hulče, nyní Žatec. V záříoslaví 91 let Dvořáková Věra roz.Větrovcová ze Zdolbunova, nyníChomutov, 92 let Chloupková Anna zŠerže Chelm, nyní Chomutov, 88 letKalíková Helena roz. Svobodová zRovna, nyní Most, 87 let KoubkováMarie roz. Bajerová z Křemence, nyníMísto, 82 let Kosková Vlasta roz.Pěničková z Omelanštiny, nyníChomutov. Všem jubilantům přejemehodně zdraví, štěstí a spokojenosti.

Region PRAHAV srpnu oslaví 92 let Ing. Josef Kindl zBuderáže, nyní Praha, 83 let Ing.Antonín Janata z Brandýsa nad Labem,nyní Roztoky u Prahy, 65 let ViktorVigner z Benešova, nyní Tábor. V záříoslaví 96 let Ing. Miloslav Masopust zeStraklova, nyní Praha, 91 let VěraHolubeva z Umáň, nyní Praha, 88 letMarie Cuhrová z Michalovky, nyní Praha,87 let Anna Maroušová ze Zdolbunova,nyní Praha, 87 let Jiřina Focherová zMirotín, nyní Praha, 86 let MiroslavaKuběnková z Lucku, nyní Praha, 85 letAntonie Kramná z Novokrajeva, nyníPraha, 81 let Emilie Vacková z Podhájce,nyní Praha, 80 let Václav Vohralík zLipin, nyní Mutějovice, 75 let ZinaŠtillerová z Kupičova, nyní Smečno, 70let Ing. Jan Válek z Prahy. Jubilantům dodalších let přejeme pevné zdraví a životnípohodu.

Region PODBOŘANYV srpnu slaví 84 let M. Krejčová zBuderáže, nyní Siřem, 80 let, Stanislava

Křížková ze Strojetic, 70 let Vl. Pěchotaz Kryr, 91 let Jo. Sahulka ze Zálesí,nyní Soběchleby. V září oslaví 81 let M.Šturma z Buršovky, nyní Podbořany, 80let Lýdie Valentová z Ulbárova, nyníPodbořany. Všem oslavencům přejemehodně zdraví a dny plné pohody.

Region ŠUMPERKV srpnu oslaví narozeniny: 82 let JiříKlaban z Velkých Losin, 82 let EliškaKrobotová z Rapotína, 82 let JiřinaNétková ze Šumperka, 59 let JosefTengler z Loučné n. D. V září oslavínarozeniny: 83 let Remigius Haken zeSobotína, 83 let Antonie Kinštová zNového Malína, 96 let AlžbětaKyselová z Oskavy, 87 let LibušeNidetzká z Nového Malína, 64 letTamara Štěpánková ze Šumperka, 77let paní Alena Trčková z Vikýřovic, 71let paní Eliška Vašková z Libiny. Všemoslavencům přejeme do dalších lethodně zdraví a štěstí.

Region KARLOVY VARYV červenci oslavili 91 let Borč Jiří zMalého Žitýna, bytem Plzeň. V srpnu 86let Helena Povýšilová z Dubna, bytemOstrov n./Ohří. Přejeme hlavně zdraví apohodu do dalších let!

Region MOHELNICEV červenci oslavila krásné 88.narozeninyBožena Machová z Martinovky, nyníLoštice. V srpnu slaví 85 let KlusákováLudmila z Bakovce, nyní Půlpecen, 85let Minářová Emilie z Omelan, nyníRudoltice, 92 let Linhartová Anna zChomoutu, nyní Mohelnice. V září oslaví95 let Ludvík Jaroslav z Bakovce, nyníz Úsova. Všem oslavencům přejemehodně zdraví do dalších let.

Region CHEBV měsíci červenci oslavila 88 let TamaraHalasová roz. Postlová z Okolku. nyníbytem Františkovy lázně, v srpnu slaví93 let Vladimír Slevinský z Cerkvis,nyní bytem Nový Kostel, 88 let Kozák

Upozornění! Název konta: Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, Praha č. ú.: 252001907/0300 Československá obchodní banka a.s., Poštovní spořitelna,Roztylská 1, 225 95 Praha. Dary můžete posílat na adresu ekonoma: ing. Pavel Franek, Slezská 110/24, 747 05 Opava - Malé Hoštice, tel.: 602 511 206,ekonom.scvp@seznam.cz. Prosíme, abyste neupomínali zveřejnění dárců a darů, zveřejňujeme je až po obdržení účetního dokladu. Peněžní daryneposílejte na adresu šéfredaktora. Změny v evidenci členství, adres, přihlášky nových členů, ukončení členství a dotazy zasílejte zásadně na adresu MarieNečasová, Podhájek 68/V, 471 24 Mimoň, tel: 728 351 726, e-mail: m.necasova@seznam.cz. Děkujeme

Vydává Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel pro potřebu svých členů. Za obsahovou náplň odpovídají autoři příspěvků. Vychází jako občasník. Číslovydání 5/2020. Šéfredaktorka: Edita Langpaulová. Příspěvky nejsou honorované, nevyžádané rukopisy se nevracejí. Příspěvky zasílejte na e-mailovouadresu: zpravodajscvp@seznam.cz nebo na E. Šebestová, Mukoděly 54, Vroutek. Tiskne: MH Tisk, Bubenská 43, 170 00 Praha 7 Holešovice. RegistrovánoMinisterstvem kultury ČR pod ev. č.: MK ČR E 5901. Termín pro zaslání příspěvků do č. 6/ 2020 je 27. 9. 2020. Www.scvp.eu. Toto číslo vyšlo 7. srpna 2020.

Ros. ze Sofievky, nyní bytem Cheb, 84let Libuše Pancířová z Volkova, bytemVojtanov, 65 let Ing. Boháček Jaromírz Niva Hubinská, nyní Líštany. Všemjubilantům přejeme hodně zdraví aosobní pohody do dalších let.

Region DOMAŽLICEV srpnu slaví 84 let pan Jaroslav Žáčekze Sklíně, nyní bytem Meclov. V záříoslaví 83 let paní Slavěna Bejvlová a70 let paní Miloslava Chocholatá. Oběz Horšovského Týna. Do dalších letpřejeme mnoho štěstí, zdraví aspokojenost.

V červnu zesnula ve věku nedožitých92 let členka našeho regionu paníEugenia Dubická, která pocházela zOmelanštiny na Ukrajině, naposledybytem v Olomouci. V červenci odešlave věku 88 let členka našeho regionupaní Halina Pavlicová, kterápocházela z Hlinska na Ukrajině,naposledy bytem v Olomouci.Upřímnou soustrast rodinám za regionOlomouc vyjadřuje Miroslav Nerad. Dne 6. 6. 2020 ve věku nedožitých 83let zemřela paní Alice Bílková, roz.Šotolová z Ozeran, naposledy bytemŠumperk. Upřímnou soustrast pozů-stalé rodině. Dana Pospíšilová29. května zemřela paní AlenaMarková v nedožitých 90-ti letech zNovin Českých. Byla dlouholetoučlenkou regionu Brno, po přestěhovánído Čech byla několik posledních letčlenkou regionu Praha. Upřímnousoustrast vyjadřuje Jiřina KolářováDne 16. 6. 2020 zemřela paní OlgaNěmcová roz. Neradová ve věku 95let. Pocházela z Varkoviče, naposledybytem Jirkov. Upřímnou soustrast zaregion Chomutov vyjadřuje JaroslavBáča.

NAŠE ŘADY OPUSTILI