. - katedra speciální a sociální pedagogiky -

studijní text Mgr. Petr Jánský

2006

ZDRAVOTNĚ SOCIÁLNÍ FAKULTA JIHOČESKÉ UNIVERSITY V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA TYFLOPEDIE

2

OSNOVA STUDIJNÍHO TEXTU K OBORU TYFLOPEDIE/OFTALMOPEDIE

• ÚVOD • SMYSLY – receptory, 5 smyslů, rozčleněných na dálkové a kontaktní, „hierarchie“

smyslů podle významu řazeno vzestupně. • ZRAK – dominantní smysl, dálkový receptor, jeho funkcí je vidění, jeho nástrojem je

specializovaná orgánová soustava. • VIDĚT znamená VNÍMAT ZRAKEM, zrakové vnímání = vizuální percepce. • OKO a další součásti orgánové soustavy zraku. • OFTALMOLOGIE nauka o stavbě, funkci a chorobách zraku. • PATOLOGIE OKA, výčet jejích nejčastějších příčin. • LÉKAŠKÝ PACIENT a SPECIÁLNĚ-PEDAGOGICKÝ KLIENT • OFTALMOPEDIE, definice pojmu, obor, náplň. • VZTAH oborů oftalmopedie a tyflopedie • SYSTÉM pedagogické práce v zařízeních pro zrakově postižené. • ŠKOLNÍ ZAŘÍZENÍ na – předškolní úrovni, - úrovni základní školní docházky, - úrovni

profesní přípravy. • Speciálně Pedagogická Centra pro zrakově postižené • LEGISLATIVA,vztahující se k obci zrakově postižených. • INTEGRACE ( INKLUZE ) zrakově postižených ( cpt ) • POMOCNÉ INSTITUCE, Tyfloservis, Tyflokabinet, pomůcková základna • LITERATURA povinná a doporučená. • HISTORIE OBORU

• HESLA A ÚKOLY

3

Je objektivní skutečností, že člověk je středem zájmu prakticky každé lidské činnosti. Tento fakt platí bez ohledu na postoj vůči němu a je třeba podotknout, že náplň následujícího textu presentuje jeho platnost velice důslednou formou. Níže uvedené informace se totiž týkají jednoho z oborů speciální pedagogiky, tedy disciplíny která je více než kterákoli jiná „ O LIDECH S LIDMI“. Snad žádný obor, včetně např. medicíny, nemusí tak systematicky kalkulovat s vlivem lidské individuality jako veškerá odvětví a obory SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY. A právě o jednom z těchto oborů speciální pedagogiky, označovaný odborným názvem TYFLOPEDIE, popř. OFTALMOPEDIE, bude v následujícím textu podána bližší informace. Cíl: Následující text má za cíl přiblížit, ozřejmit a připomenout čtenáři některé pojmy, mající bližší vztah ke speciálně pedagogickým a příbuzným oborům. Jsou to mj. : lidské smysly – receptory stěžejní smysl člověka – zrak vidění = vnímání zrakem, tj. vizuální percepce lékařský pacient (moderně též klient) speciálně pedagogický klient oftalmologie, nauka o stavbě a funkci zrakových orgánů oftalmopatologie, nauka o příčinách a důsledcích poškození zraku oftalmopedie, nauka o výchově a vzdělávání zrakově postižených tyflopedie , nauka o výchově a vzdělávání prakticky a úplně nevidomých Lidský organismus je od přírody uspořádán tak, že za účelem získávání informací o svém okolí disponuje celkem pěti vědecky prokázanými a lékařsky probádanými smysly, neboli receptory. Tyto v nejobecnější formě diferencujeme (rozčleňujeme, dělíme) na dálkové – distanční a kontaktní – (bezprostřední, dotekové.) Protože informace o okolí jsou pro každý živý organismus, tedy i pro člověka, životně důležité, je jen logické, že pro činnost každého z pěti známých smyslů je v lidském těle „zakomponováno“ celkem pět specializovaných orgánových soustav. Čití, čili vnímání, tedy celková, komplexní, informace o okolí živého organismu je člověku zprostředkovávána souhrou : (řazeno vzestupně, dle velikost percentuelní části z celkové sumy čitím dodávaných informací) 1.Chuť ( kontaktní ) 2. Čich ( dálkový ) . 3. Hmat ( kontaktní ) 4. Sluch ( dálkový ). 5. Zrak ( dálkový ) 80 – 90 % informací (!)

4

Proměnnou zde tvoří a) míra lidské individuality, b) situace v níž jsou smysly užívány a konečně i jistá odbornická nejednotnost.. Jak výše uvedený výpis svým percentuelním dodatkem naznačuje, je dálkový receptor – ZRAK, v běžných podmínkách zdravého lidského organismu smyslem dominujícím, poskytujícím člověku převážnou většinu informací o okolí. V dalším textu se tento lidský smysl stává stěžejním předmětem naší pozornosti, našeho zájmu, našich úvah. ZRAK Krátké, nepatrné pro nezasvěceného, nezúčastněného jedince snad až triviální slovo. I naprostému, zcela zdravému, laikovi je však většinou zřejmé, jak ohromný význam zrak pro člověka má. ( Tuto skutečnost dokládá, mimo jiné, celá řada vžitých sousloví a průpovídek typu : „ STŘEŽIT JAKO OKO V HLAVĚ“ atd.) Zrak je receptor, jehož prostřednictvím získává lidský organismus schopnost světločivnosti, tedy možnosti získávat informace o intenzitě a jiných kvalitách (parametrech) světelné energie ve svém okolí. Existují názory, které určitou míru této schopnosti přisuzují i receptoru hmatu. Názor bývá zpochybňován především s ohledem na skutečnost, že světelná energie bývá „průvodním jevem“ jiných energií, hlavně energie tepelné ( Slunce, oheň,….). Snad ne nepodobná má být situace u schopnosti habtického (hmatového) rozpoznávání barev. Její vnímání je pak záležitostí jiné lidské schopnosti – termo(teplo)čivnosti, která skutečně patří do oblasti vnímání hmatového. Zrakem tedy člověk vnímá veškeré světelné dění ve svém okolí. ( barvy, obrysy, stíny, „šero“, „tma“, atd. atd. atd.)

VNÍMAT ZRAKEM znamená VIDĚT

ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ = VIZUÁLNÍ PERCEPCE Schopnost vizuální percepce zajišťuje zdravému člověku výše již zmíněná specializovaná orgánová soustava, sestávající v daném případě z:

1. Světločivného orgánu – OČNÍHO BULBU – oka

2. „Vyhrazených“ nervových drah

3. Speciálního mozkového centra

5

1. HESLO, 1. ÚKOL Už předchozí odstavec jaksi nepřímo naznačuje, či předznamenává, jakým směrem se bude ubírat obsah následujících řádek. Až doposud jsme totiž hovořili a uvažovali pouze o situaci ZDRAVÉHO lidského jedince. Nyní se však ocitáme jaksi „na dohled“ samotné speciální pedagogiky, a to v tom smyslu, že se budeme podrobněji zabývat situacemi, v nichž se člověk ocitá, utrpí-li jeho zdraví újmu právě v oblasti zrakového vnímání. V celém lidském životě existuje, bez sebemenší nadsázky, doslova nepřeberné množství situací, okolností a dalších útvarů, které mohou ve svých důsledcích zapříčinit poškození lidského zraku. V zájmu přehlednosti a za účelem odborné kategorizace jsou tyto příčiny zrakových obtíží různě diferencovány. Zde je předložen nejčastěji uváděný výčet příčin zrakových obtíží

• Vznik, existence a projev vrozené, dědičné, nebo jiné vady, poškozující ve svých důsledcích zrak.

• Vznik a rozvoj onemocnění,poškozujícího svým průběhem či důsledky zrak. (

Některé druhy karcinogenních onemocnění, diabetes, lues, atd.)

• Přímé onemocnění oka, či jiné části orgánové soustavy vizuální percepce. ( Glaukom, katarakta, atd. )

• Úraz, jehož důsledkem je „technické“ poškození orgánové soustavy oka.

• Pokles kvality vizuální percepce v důsledku „opotřebenosti“ orgánové soustavy zraku,

nebo některých jejích částí. ( Důsledek např. pokročilejšího věku, „profesionální“- profesní deformace,atd.)

Člověk se tedy v důsledku některé z výše uvedených příčin, nebo jejich kombinací, stává LÉKAŘSKÝM PACIENTEM (klientem). Dotyčný lékař může být, dle druhu příčiny pacientových obtíží, odborníkem nejrůznějších medicínských oborů. (onkolog, diabetolog, neurolog, atd.) Nejčastějším, nebo lépe vždy přítomným odborníkem, je specialista oční medicíny – OFTALMOLOG. OFTALMOLOGIE je tedy jedna z lékařských disciplín, specializující se na studium anatomie, funkce a patologie orgánové soustavy zraku. (skladba, činnost, chorobnost)

6

Za optimální situace je pak práce lékařů,případně dalších odborníků, zcela beze zbytku úspěšná a zdraví jedince (v daném případě jeho zraku) je naprosto v pořádku. Současná úroveň lékařské péče a vědecko-technického pokroku není, bohužel, taková, aby takto ideálního stavu bylo možné dosáhnout bezvýjimečně vždy, za všech okolností a definitivně. Stále existují a patrně i nadále budou existovat, určité druhy problémů, (nemoci, úrazy,…) které navzdory vší snaze kvalifikovaných odborníků budou, různou měrou, poškozovat lidský zrak dlouhodobě, nebo i definitivně. Pokud tato neblahá situace nastane, stává se z jedince, který byl dosud

LÉKAŘSKÝ PACIENT (klient) SPECIÁLNĚ-PEDAGOGICKÝ KLIENT Je zřejmé, že obdobná situace může nastat v KTERÉKOLI oblasti lidského zdraví. Proto i celá speciální pedagogika jaksi „následuje“ lékařskou vědu v řadě jejích oborů a odvětví. V nejobecnějším vyjádření lze snad říct, že speciální pedagogika „nastupuje“ tam, kde je (u člověka) narušen proces a) PŘÍJETÍ, b) VYHODNOCENÍ, c) REAKCE na INFORMACE. Obor SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA je,jako takový, velice obsáhlá a bohatě rozvětvená činnost. Disciplínu samotnou lze definovat jako nauku o výchově a vzdělávání nestandardně disponované populace (popřípadě též jedinců v nestandardních životních situacích). Naše pozornost bude, vzhledem k množství oborem studovaných problémů, nadále zaměřena velice úzce, a to samozřejmě na VÝCHOVU A VZDĚLÁVÁNÍ ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH OSOB Toto odvětví speciální pedagogiky se dobou vzniku, či systematičtějšího vědeckého rozvoje, datuje do cca přelomu 18. a 19. století. Tehdy obor obdržel donedávna výsadní užívaný název TYFLOPEDIE, čili - nauka o výchově a vzdělávání NEVIDOMÝCH. Protože je však problematika OFTALMOPATOLOGIE ( nauky o očních chorobách podstatně širší, byl obor - VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH OSOB označen též názvem :

OFTALMOPEDIE

7

2. HESLO 2.ÚKOL Jakkoli je výše uvedená definice principielně výstižná, lze jí z praktického hlediska vytknout jistou encyklopedičnost. Z pohledu speciálního pedagoga i jakéhokoli jiného odborného činitele OBOR OFTALMOPEDIE/TYFLOPEDIE ZAHRNUJE VŠE co se JAKKOLI týká KTERÉHOKOLI aspektu života ZRAKOVĚ POSTIŽENÉHO ČLOVĚKA. Patří sem tedy nejen veškeré oblasti a formy výchovy a vzdělávání, ale i možnosti trávení volného času, zájmové činnosti, profesní uplatnění, informovanost zdravé populace, instruktáže rodinných příslušníků, úpravy bytových interiérů, podíl na opatřování pomůcek, celková socializace, atd. atd. viz dále. Protože doba vzniku zrakového postižení, nebo projev důsledků té či oné vady, je naprosto, nebo téměř, nepředvídatelný a zcela individuální je pochopitelné, že : OFTALMOPEDICKÝMI KLIENTY JSOU-(stávají se) JEDINCI VŠECH VĚKOVÝCH KATEGORIÍ i společenských skupin. Už tato skutečnost předznamenává šíři celkové škály oborů s nimiž oftalmopedie/tyflopedie, stejně jako celé speciální pedagogika, kooperuje. ( namátkou jsou to – pediatrie, pedagogika, psychologie,atd.) Bez větší nadsázky lze konstatovat, že oftalmoped může, za určitých okolností, pracovat s klientem – a jeho nejbližšími, doslova od kolébky po úmrtí. Toto samozřejmě neplatí a ani nemůže platit pro KAŽDÉHO postiženého, situace je , přirozeně, případ od případu jiná, faktem ovšem zůstává, že BRZSKÉ (včasné) ROZPOZNÁNÍ PROBLÉMU A JEHO (pokud možno) OKAMŽITÉ PODCHYCENÍ hraje doslova OHROMNOU, KLÍČOVOU ba STĚŽEJNÍ ÚLOHU v celkové míře úspěšnosti speciálně – pedagogické práce, kterou je MINIMALIZACE, nebo odstranění DŮSLEDKŮ POSTIŽENÍ ( v našem případě postižení zraku.) Tato včasnost je důležitá ve VŠECH případech, ZVLÁŠTĚ však v případě VROZENÝCH vad. Zatímco u později postiženého, dospělého nebo staršího klienta je prvořadým úkolem lékaře i speciálního pedagoga pomoci pacientovi – klientovi překonat duševní otřes z postižení a zabránit u něj malomyslnosti, apatii a podobným problémům, u VROZENÝCH vad je včasným zákrokem předcházeno nesprávným, neadekvátním, výchovným postupům a postojům, které by při nerozpoznání vady mohly zapříčinit klientovi i velmi krutou újmu. Víme tedy, že s KTERÝMKOLI klientem je nutno začít spolupracovat neprodleně a po jeho překonání traumatu ze zdravotní újmy u něj co nejdříve vytvořit odpovídající množství potřebných vědomostí a dovedností. Logicky zde vyvstává otázka, o jakou formu spolupráce, péče, výuky se jedná. Přes ohromnou míru všudypřítomné individuality se na tuto otázku nyní pokusíme dát uspokojivou odpověď.

8

Praktická podoba a Formy oftalmopedické/tyflopedické péče „Řemeslné rčení“ praví : „ Vůbec prvním klientem bývají nejbližší (rodina) postiženého (což platí dvojnásob u vrozených vad). “ Tato průpovídka celkem trefně vystihuje nejobvyklejší až „ rutinní“ situaci speciálně – -pedagogických oborů. Rodina se náhle musí vyrovnat s faktem, že její příslušník, její člen (v případě vrozené vady „benjamínek“, tedy často vytoužené děťátko) je handicapovaný, postižený. Rodina je šokovaná, otřesená, zoufalá... Časté je usilovné naléhání na lékařské odborníky, jejich mnohonásobné střídání, atd. Dobrý lékař ovšem dříve či později rodinu přesvědčí o fatálnosti následků stanovené, ověřené a potvrzené diagnosy A NAORIENTUJE JE KE SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉMU ODBORNÍKOVI: Na tomto místě je vhodné zmínit druhou „řemeslnou průpovídku“ : „ Speciální pedagog začíná svou práci tam, kde ji skončil lékař.“ Jakkoli není tato „lidová moudrost“ bezezbytku přesná, (jak už bylo řečeno, speciální pedagog velice úzce spolupracuje s lékaři i jinými odborníky) principielně je správná. Nejzásadnější rozdíl mezi PACIENTEM a KLIENTEM spočívá patrně v akceptování definitivnosti daného stavu. Tento fakt platí jak OBJEKTIVNĚ,tj. z hlediska odborníků, tak zejména SUBJEKTIVNĚ, tj. z hlediska postiženého a jeho okolí. Tato situace, tedy akceptování vady, přijetí postižení, je pochopitelně krajně nelehká, krušná a bolestná. Přesto je nezbytně nutné jí dosáhnout. Existuje dokonce relativně rozšířený názor, podle kterého je „ZLOMOVÝ BOD AKCEPTACE“ nejdůležitějším momentem veškeré speciálně pedagogické práce a klientova života zvláště. Situace je opět krajně individualizovaná, obecná zkušenost speciálních pedagogů však naznačuje, že AKCEPTACE problému POSTIŽENÝM a JEHO RODINOU bývají DVĚ často až diametrálně odlišné záležitosti. Přestože zde opět figuruje fenomén individuality, „pravidlo z praxe“ naznačuje, že u klientů rannějšího či ranného věku nastává častěji problém s například ochranitelskou rodinou, u klientů věku pozdějšího a pozdního se častěji projevuje sklon k apatii, odtažitosti, atd. 3. HESLO 3. ÚKOL

9

Situaci opět principielně vystihuje „lidová moudrost“ speciální pedagogiky: „ Člověk (klient) se ze svým postižením buďto SMÍŘÍ, nebo VYROVNÁ, (ale NIKDY obojí.) Průpovídka v zásadě naznačuje zkušeností z praxe předkládaný fakt. Převážná většina zrakově postižených a postižených obecně se dělí na dvě základní skupiny. První skupinu tvoří jedinci, kteří se s vadou duševně vyrovnali, naučili se ji respektovat, ale též ji nedramatizovat, ani nezveličovat, žijí všestranně plnohodnotný život, ALE, protože se s postižením, s jeho důsledky, nesmířili – NEPŘESTÁVAJÍ SE ZAJÍMAT O MOŽNOSTI ZMĚNY, tedy ZLEPŠENÍ SVÉHO STAVU. Blíže, nebo i intenzivně studují novinky, objevy a vznikající možnosti medicíny, rehabilitace, atd.atd. Druhou skupinu, tvoří hlavně jedinci z např. „ochranitelských“ rodin, nebo lidé duševně příliš zasaženými vznikem handicapu. Jedná se o jedince, kteří se se svým stavem smířili, např. si třeba i osvojili určité vědomosti a dovednosti, ale protože svůj stav v jádru „nepřijali“, odmítají se svým stavem systematicky kalkulovat a živelně až chorobně lpí na nereálných představách a nadějích. U nich pak nastává proces , který lze pojmenovat : „DEGRADACE KVALIT ŽIVOTA“. Tito jedinci zužují dosavadní spektrum svých zájmů a aktivit, nebo v nich ochabují a to v míře často až podstatně širší, než jakou si vynucuje samotný handicap. Nezřídka u nich dochází i k výrazným až zásadním povahovým změnám, většinou bohužel nežádoucím. V extrémním případě může takto povahově či osobnostně deformovaný jedinec, například až agresivně odmítat vztah či kontakt i s nejbližšími osobami, a to i v případě (někdy dokonce zvláště v případě), že okolí jeho handicap akceptovalo a svůj vztah k postiženému nezměnilo, nebo pouze zcela adekvátně upravilo. Rozlišení obou výše uvedených stavů klienta bývá prakticky vždy krajně obtížné a je-li toho jakýkoli speciálně pedagogický činitel spolehlivě schopen jedná se o jednu z nejzažších, nejhodnotnějších, speciálně – pedagogických dovedností. Obtížnost v rozpoznání obou klientových postojů způsobuje celá řada faktorů, především pak opět stěžejní vliv lidské individuality. Určité obměny v aktivitách a činnostech klienta totiž postižení nesporně, objektivně, způsobuje. Stejně tak se nemůže nepromítnout do určité sféry jeho vnitřních postojů a nezpůsobit jakousi odezvu v jeho povahových rysech a vlastnostech. Kde se však nachází onen „pomyslný předěl“ mezi správnými a nedílnými změnami, vynucenými osudovými okolnostmi, a bezduchým, sebezničujícím bolestínstvím? U KAŽDÉHO ČLOVĚKA JINDE. Lidská povaha, osobnost, výchova, srdnatost, síla vůle, cílevědomost, to vše a mnoho dalšího tvoří příliš širokou plejádu okolností a vlivů, aby bylo možno jakkoli ji zobecnit. Jak tuto „pomyslnou hranici“ najít? Jak bylo řečeno výše : „ TO JE NEJCENNĚJŠÍ DOVEDNOST VEŠKERÉ SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY. Je třeba mnoho vědomostí, poznání, práce a hlavně empatie, aby si i

10

nejschopnější odborník utvořil alespoň přibližnou představu o klientově situaci, přístupu a potřebách. Jak speciální pedagog informace získává? Jak s nimi pracuje? Jak na ně reaguje? Na tyto, a řadu dalších otázek se nyní pokusíme odpovědět. Jaký je vlastně NEJZÁKLADNĚJŠÍ ÚKOL SPECIÁLNÍHO PEDAGOGA ve vztahu ke klientovi? Velice zjednodušeně řečeno: SPECIÁLNÍ PEDAGOG MUSÍ KLIENTOVI PŘEDEVŠÍM „UKAZUJE CESTU“, UVÉST HO NA NI, NAPOMÁHAT MU V PRVNÍCH KROCÍCH A BÝT PŘIPRAVEN NAPOMOCI RADOU I ČINEM NA JEJÍCH POMYSLNÝCH ROZCESTÍCH. Protože tento popis lze objektivně kritizovat pro, řekněme, archaickou poetičnost, konstatujme s prosaickou pragmatičností, že : SPECIÁLNÍ PEDAGOG JE KLIENTOVI NÁPOMOCEN

a) V překonávání případného traumatu z postižení

b) V „novém objevování světa“ a odhalování i nacházení postižením nezasažených, nebo jen málo ovlivněných oblastí, možností a činností.

c) V získávání a osvojování vědomostí a dovedností, jejichž potřeba vznikla s

projevem postižení.

d) V oblasti porady a případné nápomoci v prakticky jakékoli oblasti života.

e) V oblasti sociálního kontaktu. Speciální pedagog se nezanedbatelnou měrou podílí na možnosti sociální interakce postižených.

V NEJOBECNĚJŠÍM slova smyslu lze VEŠKERÉ speciálně pedagogické úkony, činnosti a aktivity rozdělit na TŘI ZÁKLADNÍ SKUPINY. Speciálně pedagogický pracovník odborník, nebo činitel v rámci této diferenciace působí jako: PORADCE INSTRUKTOR PEDAGOG

11

Tyto popisy a výčty jsou s ohledem na přehlednost stručnost a srozumitelnost pouze principiální. Jednotlivých druhů speciálně – pedagogických zařízení, v našem případě orientovaných na obor OFTALMO-TYFLOPEDIE, existuje samo o sobě celá řada ( viz. níže ) a protože celý obor je „ O LIDECH S LIDMI “, nemůže ani sebevíc podrobný seznam nebo výpis postihnout onu nejniternější stránku speciálně – pedagogické práce, lidský přístup. V jakékoli své „úloze“ nesmí speciální pedagog postrádat pravé lidské slovo, řečené ve správnou chvíli, schopnost vcítit se do situace a pocitů druhého a řadu dalších, racionálně těžko popsatelných „umění“. V úloze poradce se speciální pedagog ocitá patrně nejčastěji. Už v jakékoli formě úvodního setkání se od něj přímo či nepřímo očekává, že klienta jednak výstižně a trefně, jednak přijatelně a snesitelně obeznámí s jeho stávající a perspektivní situací, PŘEDEVŠÍM však, že klientovi poskytne alespoň několik nejzákladnějších rad, poučení, doporučení a návodů, jejichž výsledkem bude alespoň nepatrné zlepšení klientovy situace. Tato úloha speciálnímu pedagogovi zůstává, brzy se však často rozšiřuje o další „poradenské obory“. Může se stát poradcem právním a upozornit klienta,či jeho blízké, na nároky a práva, které podle platné legislativy při daném postižení vznikají, může se stát poradcem architektonickým a navrhovat ty či ony úpravy bytových interiérů, atd.,atd.,atd. V úloze instruktora, a lze snad říci i „cvičitele“ nebo „trenéra“ se speciální pedagog ocitá především v okamžiku, kdy je klient po poradě s ním, s lékařem, nebo jiným odborníkem vybaven pomůckou, kladoucí větší až značné nároky na speciální dovednosti uživatele. ( Může se jednat např. o proslulou „slepeckou hůl“, digitální lupu, tj. aparaturu usnadňující práci s černotiskovým textem, získání slepeckého psa, atd.) Podobná je situace v případě, kdy se klient rozhodne věnovat se činnosti, z níž ho poškození zraku sice nevylučuje, nicméně osvojení určitých specifických dovedností vyžaduje. ( Může se jednat o takové činnosti jako je sport, některá forma výtvarnictví, nebo i například péče o domácnost, získání kvalifikace, atd. atd. atd.) Úloha pedagoga je v celém oboru logicky nejrozšířenější a prostupuje doslova bez vyjímky veškerá jeho odvětví a všechny činnosti. (Vždyť podstata procesu edukace, tedy učení, je předávání vědomostí a vštěpování dovedností jedincem zkušenějším jedinci méně zkušenému. Tento fakt je samotnou podstatou veškeré pedagogiky a nedílnou součástí života vůbec.) V „ nejčitší “ podobě se s touto úlohou ovšem setkáváme ve vzdělávacích zařízeních a institucích, vybavených a přizpůsobených k potřebám jedinců se zrakovým handicapem. Zde se speciální pedagog „ stává “ pedagogem v nejrozšířenějším smyslu toho slova, neodkládá však profesní specifika

12

Zvláště je třeba zdůraznit, že výše uvedený seznam činností a úloh speciálních pedagogů je krajně zestručnělý a povrchní. Chybí zde například neopomenutelná úloha – ZPROSTŘEDKOVATEL. Tím je jakýkoli speciální pedagog prakticky soustavně. Klientovi zajišťuje nejen informace, ale i kontakty na různé organizace, výrobce a distributory pomůcek, umožňuje a zajišťuje účast na kulturních a společenských akcích, atd. Snad méně pragmatická, avšak o nic méně důležitá, je úloha „docela obyčejného“ společníka. Speciálně pedagogický činitel musí být soustavně připraven poskytnout klientovi prostý lidský kontakt. Podělit se o radost, vyslechnout stesk, MÍT VĎY ČAS A V SOBĚ CIT PRO „ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ MALIČKOSTI“. ( A to je jeden z nejdůležitějších a nenaučitelných aspektů celé speciální pedagogiky.) Úloh je skutečně prakticky nepřeberné množství a při vší objektivitě lze prohlásit, že „ÚLOH SPECIJÁLNÍHO PEDAGOGA JE TOLIK, KOLIK JE STRÁNEK LIDSKÉHO ŽIVOTA.“ Definice snad opět poněkud poeticko – archaická, proto však ne méně výstižná. Máme-li alespoň principielně popsánu, či alespoň naznačenu PRÁCI speciálního pedagoga, je na místě pohovořit o tématu SÍŤ SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÝCH ZAŘÍZENÍ, v jejichž prostředí se realizuje značná část veškerých úkonů speciálně-pedagogické práce. Na úvod si připomeneme, že speciálně – pedagogická zařízení lze obecně rozdělit na DVĚ základní skupiny.

• Jednak jsou to pracoviště, orientující se na PORADENSKOU a podobnou činnost,

• jednak jsou to nejrůznější vzdělávací instituce, vybavené, nebo dokonce celkově přizpůsobené, pro výuku a kvalifikaci zrakově postižených.

-Zatímco do první skupiny patří pracoviště a zařízení typu TYFLOKABINET, TYFLOSERVIS, popřípadě SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ CENTRUM – SPC (viz. dále), a různá specializovaná oddělení při oftalmologických pracovištích nemocnic atp., -Druhou skupinu tvoří řada předškolních, základoškolských i středoškolských zařízení, vycházejících různými způsoby vstříc žákům, popřípadě svěřencům, zrakově postiženým. Protože jsou tyto vzdělávací instituce přece jen bližší a relativně snad i dostupnější široké veřejnosti, budeme naši pozornost nyní věnovat bližší pozornost přednostně jim. 4. HESLO 4. ÚKOL

13

V oblasti vzdělávání je prakticky všem skupinám postižených, zrakově handicapované nevyjímaje, poskytována odborná péče na úrovni : a) předškolní přípravy b) základní školní docházky c) profesní přípravy (Výčet odpovídajících legislativních útvarů, týkajících se této oblasti bude uveden níže.) Jaká tedy je, nebo alespoň většinou bývá, praktická podoba této péče. V současnosti je veškeré dění ve všech oborech speciální pedagogiky silně ovlivněno sílícím trendem MAXIMÁLNÍ MÍRY INTEGRACE ( tj. ZAČLENĚNÍ ) CO NEJŠIRŠÍ SKUPINY POSTIŽENÝCH DO BĚŽNÉ SPOLEČNOSTI. Mateřské školy a podobná zařízení ranné péče a předškolní přípravy mohou při odpovídajícím odborném zastoupení a s odpovídajícím vybavením integrovat zrakově postižené dítě, stejně jako se stále výrazněji prosazuje trend začlenění zdravých žáků do původně čistě specializovaných zařízení. ( V našem případě OFTALMO-TYFLOPEDICKY orientovaných.) Základní školy, dříve koncipované jako čistě specializovaná, internátní zařízení, soustřeďující postižené z velkých území bývalého ČSSR, (nebo i z celého území někdejší republiky) se v současnosti otevírají týmž trendům jako zařízení předškolní přičemž zde nacházíme zvláště sílící trend tzv. SPECIÁLNÍCH TŘÍD, tedy odborně personalizovaných a technicky náležitě vybavených tříd, všestranně a úzce zakomponovaných do běžného provozu standardních škol a zařízení. Střední školy, odborná učiliště, gymnázia, atd. obecně zařízení profesní a studijní přípravy sice nepřestávají tak často existovat ve specializované podobě internátních škol, nicméně i zde nachází integrační trend svou odezvu, a to celkem logicky zvláště u OFTALMO-TYFLOPEDICKY postižených jedinců. Dostatečně emancipovaný (tj. samostatný, ukázněný, atd.) jedinec totiž dokáže i při „obyčejné“ vstřícnosti kultivovaného kolektivu a prostředí získávat odpovídající kvalifikaci bez zvláštních potřeb a nároků. Studium ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH na většině typů středních škol se tak tedy stává zcela individuální záležitostí, založenou na dohodě s vedením školy, pedagogickým sborem, kolektivem spolužáků, výbavě školy, angažování odborníků, atd. „Oblíbené a populární“ jsou logicky takové školy, učiliště a zařízení, připravující své absolventy k profesím, v nichž je zrakový handicap co možná nejmenší a pokud možno žádnou, překážkou. Tato zařízení pak bývají nezřídka cíleně připravována na práci s „oftalmopedickými“ žáky a studenty. Mezi nejznámější patří mj. např. učební obor košikář, masér, ladič, ze středních škol nelze opomenout uměleckou konzervatoř, atd. Podrobně rozebírá prakticky celou tuto problematiku VYHLÁŠKA 73 z roku 2005 Sb. Viz níže.

14

5. HESLO 5. ÚKOL Ze zařízení, zabývajících se činnostmi poradenského typu, je třeba na prvním místě jmenovat výše již zmíněné

Speciálně pedagogické centrum

SPC Tyto instituce u nás vznikají po roce 90, jejich organizovaná síť pak v roce 1992 Principiálně tyto nahradily útvar tzv. PORADNÍCH SBORŮ. SPC jsou vnitřně diferencována podle jednotlivých druhu postižení, na která se specializují. Tak existují například speciálně pedagogická centra oftalmo-tyflopedická, surdopedická (pro sluchově postižené), somatopedická (pro pohybově postižené), krátce každá PEDIE, (s vyjímkou ETO) „má“ své speciálně pedagogické centrum. ( V případě etopedie, zabývající se jedinci s problémovým chováním, plní tytéž úkoly STŘEDISKO VÝCHOVNÉ PÉČE PRO DĚTI A MLÁDEŽ. ) Činnost SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉHO CENTRA do určité míry připomíná činnost klasické poradny, v řadě aspektů se však výrazně liší. Úkoly S P C Stejně jako v případě střediska výchovné péče pro děti a mládež i speciálně pedagogická centra se v široké míře zabývá PREVENCÍ negativních důsledků jakékoli formy postižení. Jednotlivé Úkoly

1. SPC je nápomocno rodině, tvrdě zasažené projevem vady, postižení, handicapu. 2. SPC se podílí na určení míry rozsahu postižení. 3. SPC provádí ve svém regionu DEPISTÁŽ, čili cílené a systematické

vyhledávání osob – klient, a to prostřednictvím lékařů ( v našem případě oftalmologů ) poraden, center ranné péče, popřípadě jiných institucí.

ZVLÁŠTĚ TATO ČINNOST odlišuje SPC od klasické poradny, kterou klient kontaktuje sám. 4. SPC se rovněž podílí na vzdělávání klienta, a to mj. i spoluprací se školou ,

zvláště s konkrétním pedagogem. 5. SPC posuzuje předpoklady klienta ( zpravidla dítěte ) k případné integraci. 6. SPC se především maximálně podílí na integraci postižených dětí do běžných typů

škol.

15

Jestliže děti – klienti, v kontaktovaných rodinách nejsou starší tří let, SPC pracovníci, jejichž minimální počet a kvalifikace jsou přesně stanoveny zákonnou normou, do rodiny dojíždějí Důležitou součástí práce S P C je všestranná osvětová činnost, a to jak pro samotné klienty, jejich blízké a i jinak zainteresované osoby, tak a zvláště pro širokou veřejnost. Podobných a dalších úkolů vykonávají speciálně - pedagogická centra celou řadu, podobně jako např. pedagogicko – psychologické poradny a další zařízení. I nejstručnější výčet všech těchto aktivit, jejich kombinací, obměn, variací, personálního obsazení, kvalifikačních nároků na něj kladených atd. by byl dostatečným tématem na několik samostatných publikací odborného charakteru. Kapacita tohoto textu není dostačující pro takový úkol, další jeho části nicméně poskytují mimo jiné i odkazy a kontakty na zdroje bližších informací o výše zmiňovaných pedagogicko sociálních a jiných útvarech. Jako úvodní téma bližších informací o naznačených tématech figurují LEGISLATIVNÍ ÚTVARY, neboli zákonné normy, týkající se jakkoli občanské skupiny zdravotně postižených. Protože už „základní kámen“ právního zřízení demokratického a v zásadě i celého civilizovaného světa, totiž –

LISTINA ZÁKLADNÍCH LIDSKÝCH PRÁV A SVOBOD stanoví nejzákladnější podobu vzorců chování zaujímatelných vůči postiženým jedincům i jejich skupinám je samozřejmé, že tyto normy principielně převzalo i zákonodárství převážné většiny světových státních útvarů. V případě České republiky se ke skupině zdravotně postižených spoluobčanů váže především specializovaná suma zákonů, vyhlášek, nařízení , usnesení, atd. Protože se „speciálně pedagogická legislativa“, hlavně v současnosti, velice dynamicky vyvíjí a obměňuje, není na tomto místě přikročeno k přímým výčtům a citacím, jen uvedení několika příkladů její faktické podstaty. Níže jsou uvedeny mas-mediální zdroje faktografických informací z dané oblasti. Legislativa řeší mj.

• Problematiku příspěvků a dávek pro zdravotně postižené. Tyto jsou záležitostí obecních a okresních úřadů. Jsou to:

- Jednorázové peněžité a věcné dávky - Jednorázový příspěvek na opatření zvláštních pomůcek, pojišťovnou nehrazených,

nebo hrazených jen částečně. - Příspěvek na úpravu bytu - Příspěvek na zakoupení, opravu a úpravu motorového vozidla

16

- Příspěvek na provoz motorového vozidla - Příspěvek na individuální dopravu

- Příspěvek na rekreaci a lázeňskou péči - Příspěvek na zřízení a změnu telefonní účastnické stanice - Opakující se peněžité dávky 15 - Příspěvek na zvýšené životní náklady - Příspěvek na úhradu za užívání bezbariérového bytu a garáže - Příspěvek na provoz telefonní účastnické stanice - Příspěvek na stravu slepeckého psa - Příspěvek na společenské stravování

• Zvýšení důchodů a dávek pro bezmocnost i příspěvky při péči o blízkou či

jinou osobu

• Problematiku důchodů a důchodového pojištění, zejména pak oblast částečných a plných invalidních důchodů

• Problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením

Legislativa řeší i problematiku tzv. „PÉČEK“, tedy legitimací pro Tělesně postižené Zdravotně těžce postižené a Zdravotně těžce postižené s nárokem na průvodce Průkaz funguje jako doklad o existenci, druhu a hlavně míře postižení nositele, který je tímto oprávněn k požívání určitých zákonem stanovených výhod. O vzniku nároku na vydání dokladu rozhoduje POSUDKOVÝ LÉKAŘ ( k tomu může pacienta-klienta doporučit např. praktický lékař) Průkaz sám klient obdrží na patřičném referátu okresního úřadu. Doklad samotný lze v zásadě členit dvojím způsobem. Jednak podle druhu postižení, které k jeho udělení opravňuje, jednak, a to především, podle míry postižení pacienta (klienta), od kterého se následně odvozuje množství a druh výhod, které daný průkaz přináší. Legitimace se přiděluje a) smyslově postiženým, b) pohybově postiženým, c) mentálně postiženým Jednotlivé druhy legitimací lze rozpoznat jejich odlišnou kolorizací označující druh postižení, a především rozdílným písmenným označením (viz. níže), označujícím stupeň nositelova postižení. VÝHODY JEDNOTLIVÝCH DRUHŮ ( STUPŇŮ) DOKLADU TP – nárok na místo k sedění v dopravních prostředcích

17

- nárok na přednost při vyřizování úředních záležitostí ZTP- výhody jsou rozšířeny o bezplatnou přepravu v hromadných dopravních prostředcích, tj. v městských autobusech, trolejbusech, tramvajích, metru. - slevy 75% ceny jízdného ve vlacích, 62% ceny jízdného v meziměstské autobusové dopravě ZTP/P-všechny dosavadní výhody jsou rozšířeny o možnost bezplatné přepravy vodícího psa, nebo průvodce, ve státních zařízeních vzniká nárok na slevu vstupného různých kulturních akcí, je-li nositel průkazu zároveň řidičem osobního motorového vozidla, nebo je-li mu takové konkrétní vozidlo pravidelně k dispozici může být vybaveno vizuálním označením, umožňujícím určité vyjímky z pravidel silničního provozu. 6. HESLO 6. ÚKOL Protože klíčovým, stěžejním, nejvyšším cílem všech forem speciální pedagogiky je maximální redukce, tedy zmírnění, a pokud možno odstranění, neblahých důsledků postižení, je jen přirozené, že JEDNÍM Z HLAVNÍCH ÚKOLŮ A ÚSPĚCHŮ CELÉ SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY JE: ÚPLNÉ ZAČLENĚNÍ CIZÍM SLOVEM TÉŽ INTEGRACE NEBO INKLUZE, KLIENTA DO BĚŽNÉHO ŽIVOTA V SOCIÁLNÍM PROSTŘEDÍ ZDRAVÉ SPOLEČNOSTI Tento „kýžený“ stav, který je jednou z vrcholných met všeho speciálně pedagogického dění Je výsledkem až neuvěřitelně obsáhlého kvanta často dlouhodobých a náročných činností. Navzdory této skutečnosti lze zodpovědně prohlásit, že integrace OFTALMOPEDICKY/TYFLOPEDICKY postiženého jedince je jednou z „nejsnadněji“ realizovatelných integrací vůbec. Toto prohlášení je samozřejmě výrazně relativní. Slovo SNADNÉ k pojmu integrace nepatří v zásadě vůbec a v případě integrace oftalmo-tyflopedického klienta může integrace vypadat RELATIVNĚ snadná NAVENEK. Objektivně bývá totiž Z HLEDISKA OKOLÍ podstatně méně technicky náročná, než integrace např. SOMATOPEDICKY postiženého jedince. Z hlediska okolí je oftalmo-tyflopedická integrace opět společensky přijatelnější, než např. integrace jedince PSYCHOPEDICKY postiženého, atd. Z hlediska SUBJEKTIVNÍHO , tedy z hlediska samotného postiženého, je OFTALMO-TYFLO integrace naopak jednou z nejnáročnějších. Jakékoli poškození zraku znamená především většinou otřes a trauma v pozdějším věku, výrazný vliv a nárůst negativních zážitků ve věku ranném. Postižení se více či méně promítne do všech stránek života.

18

Projeví se v osobním životě, má vliv na možnosti trávení volného času, je třeba od základů znovu nacvičit dovednosti tak „triviální“ jako je sebeobsluha a vůbec všechny aspekty soběstačnosti. Projeví se v profesním životě, kde u mladších klientů koriguje omezujícím způsobem možnosti při výběru povolání, u starších si vynucuje buď „nový začátek“ v profesi často až rutinně zažité, v horším a bohužel častějším případě, si vynucuje změnu povolání. Přes veškeré společenské i jiné snahy současnosti o maximální míru integrace ( inkluze ) do běžné společnosti se postižení musí promítnout i právě sem, do života SPOLEČENSKÉHO. Projeví se v interpersonálním (mezilidském) kontaktu, ať už osobním či formálním (úředním). Má vliv na možnosti a prožívání kulturních zážitků, OBROVSKÝ je vliv omezení příjmu informací a ten je zvláště u zrakového postižení subjektivně patrný „na každém kroku“ Různá a bohužel ne vždy příkladná je i reakce nejbližšího okolí – rodiny, atd. atd. atd. Nesporně NEJVĚTŠÍ vliv na celou integraci a vůbec všechno má ovšem

OSOBNOST KLIENTA . ZDE JE PRAVÁ ALFA A OMEGA KAĎÉHO LIDSKÉHO ŽIVOTA a samozřejmě tedy i života postiženého jedince Snad poněkud tvrdě drsně snad až krutě může znít na tomto místě užité lidové rčení „KAŽDÝ SVÉHO ŠTĚSTÍ STRŮJCEM“. Člověk samozřejmě nebývá vinen svým neštěstím, PLNOU zodpovědnost však nese za svůj postoj k němu. Snad můžeme na tomto místě ocitovat slova nejmenovaného kolegy: „Někdy člověk ( speciální pedagog ) nestačí žasnout (nad úspěšností, vůlí, statečností a jinými dobrými vlastnostmi klienta a popřípadě i jeho rodiny) a jindy je to na pár facek. ( Opět míněn buď klient, jeho okolí, popřípadě obojí. ) Naprosto uznáváme, že toto rčení zahrnuje „nehumánní prvek“. Přesto i při vší snaze marně hledám výstižnější vyjádření.. Ne nadarmo se říká „ŽIVOT NENÍ PEŘÍČKO“.

19

KAŽDÝ člověk ,bez výjimky, si nějaký ten svůj kříž životem nese a podle toho jak to činí jím ostatní buď pohrdají, nebo si ho váží. 7 HESLO 7 ÚKOL Velice výrazně se všechny tyto skutečnosti projevují v posledních typech, zde zmíněných, speciálně – pedagogických zařízení-

TYFLOSERVISECH a TYFLOKABINETECH Předpona TYFLO figuruje v obou názvech z toho titulu, že oba typy zařízení vznikaly v době výsadního užívání odborného názvu oboru TYFLOPEDIE. Po změně pojmu se k obměně názvů, s ohledem na přehlednost a jednoznačnost, nepřikročilo. Oba typy zařízení jsou v zásadě ekvivalentní a liší se jen málo, v žádném směru pak principielně, nebo zásadně. Nejednotnost v názvu a jisté dílčí odlišnost lze snad s trochou nadsázky přiřknout zejména té skutečnosti, že v době formování obou organizací nebyla oftalmopedická sféra speciálně- pedagogické péče tehdejší ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY nebyla bezezbytku homogenní. Obě zařízení stojí kdesi na pomyslném rozmezí pedagogicko – psychologických i jiných poraden, speciálně pedagogických center, zdravotních středisek a dalších pracovišť mnoha oborů, s nimiž často úzce spolupracují. Výraznou měrou se podílí na evidenci postižených ve „své“ oblasti (lokalitě), umožňují jim vzájemný kontakt, různé zájmové a klubové činnosti, podílí se na organizaci a organizuje pořádání klientům dostupných kulturních akcí, vzdělávacích, rekvalifikačních i rekreačních a rekondičních pobytů, zprostředkovává kontakty na různá odborná pracoviště, podílí se na veřejné osvětě, atd. atd. atd. Především však tato pracoviště fungují jako universální střediska oftalmo-tyflopedických pomůcek.

20

Co nejširší plejádu těchto nástrojů, přístrojů, strojů, zařízení, aparatur a agregátů TYFLO- pracoviště opatřují, demonstrují, presentují, školí v jejich ovládání, zprostředkovávají, nebo i zajišťují jejich získání, evidují, kontaktují a informují jejich výrobce a dealery, krátce :

COKOLI se JAKKOLI týká KTERÉHOKOLI druhu oftalmopedických pomůcek, má svou spojitost s TYFLOKABINETEM, nebo TYFLOSERVISEM. Na tomto místě je vhodné podotknou, či spíše zdůraznit, že prakticky veškerý dosavadní text se v zásadě všech předkládaných aspektů speciálně – pedagogického oboru OFTALMOPEDIE, popř. TYFLOPEDIE dotýká jen rámcově až náznakově. Příčin této situace, tohoto stavu, je celá řada a značná část z nich je ve výše uvedeném textu již zmíněna. Následující text si klade za cíl zprostředkovat čtenáři co možná nejširší a nejkvalitnější sumu odkazů a kontaktů na konkrétnější zdroje odborných informací.

SEZNAM POVINNÉ A DOPORUČENÉ LITERATURY K OBORU OFTALMOPEDIE Mgr. Keblová Alena INTEGROVANÉ VZDĚELÁVÁNÍ DĚTÍ SE ZRAKOVÝM POSTIŽENÍM Septima Praha 1998 Květoňová – Švecová Lea OFTALMOPEDIE Paido Brno 1998 Kudelová Ivana Mgr. Květoňová Lea MALÉ DÍTĚ S TĚŽKÝM POŠKOZENÍM ZRAKU Raná péče o dítě se zrakovým a kombinovaným postižením Paido Brno 1996

21

Nielsenová Lilli UČENÍ ZRAKOVĚ POSTIŽENÝCH DĚTÍ V RANÉM VĚKU ISV Praha 1998 Pitrová Šárka a kolektiv CHRAŇTE SVŮJ ZRAK Grada Avicenum Praha 1993 Judr. PtáčnÍk Pavel PŘEHLED ZÁKLADNÍCH SOCIÁLNĚPRÁVNÍCH INFORMACÍ PRO NEVIDOMÉ A SLABOZRAKÉ OBČANY SONS Praha 2001 Sovák Miloš VEŠKERÉ DOSTUPNÉ TITULY

OBECNĚ DOPORUČITELNÉ TITULY Průcha J. Walterová E. Mareš J. PEDAGOGICKÝ SLOVNÍK Portál Praha 1998 Sovák M. a Edelsberger L. DEFEKTOLOGICKÝ SLOVNÍK H§H Jinočany 2000 Počátek 21. století, tedy naše současná doba, je objektivně stále dynamičtější a progresivnější. Proto ani nejobsáhlejší seznam nejkvalitnějších odborných titulů nyní nezaručuje nejaktuálnější odborné informace. Řada uvedených publikací již aktuálně vychází v reedicích, atd. Naproti tomu se výrazně rozšiřují možnosti přístupu ke globální počítačové síti INTERNET a právem narůstá i zájem o toto stále více zužitkovatelné medium. Z těchto důvodů předkládáme na tomto místě krátký seznam webových adres a internetových stránek, použitelných pro zrakově postižené uživatele, přínosných pro činitele oboru tyflopedie, oftalmopedie, nebo jeho odvětvím přímo věnované. Protože je OFTALMOPEDIE a i speciální pedagogika jako taková, naukou společensko – vzdělávací je pochopitelné, že informace mající vazbu k tomuto oboru nacházíme na stránkách MINISTERSTVA PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ

www.mpsv.cz

22

Dalším ministerstvem, do jehož resortu spadá řada speciálně – pedagogických a tím i oftalmopedických aktivit je MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY

www.msmt.cz Pro obor interesantních ministerstev a institucí je samozřejmě podstatně víc. Protože však považujeme za žádoucí určitou míru stručnosti, omezíme se nyní na kontakt internetových stránek VLÁDY ČR, zahrnujících samozřejmě i kontakty na VŠECHNA ministerstva a vládní instituce.

www.vláda.cz Z nevládních organizací, spolků a institucí lze obzvláště doporučit kontakty

www.blindfriendly.cz www.braillnet.cz Užitečné a přínosné kontakty adresy a stránky lze ovšem nalézt i na všeobecných, veřejně dostupných seznamech webových adres. Snad nejznámější, nejpřístupnější a pro oblasti oftalmopedie zužitkovatelný je kontakt-

23

www.seznam.cz V tomto jsou pro nás využitelné takové položky a kolonky, jako VZDĚLÁVÁNÍ – speciální školy, INSTITUCE, atd. Tato media obsahují též detailní a aktuální informace o spec. ped. legislativě. O oftalmopedii a celé speciální pedagogice bylo řečeno již mnohé a naznačena byla i nejedna stránka lidské osobnosti. Přesto, nebo spíše, právě proto, lze pokládat za vhodné pozastavit se nyní nad samotnou podstatou lidské povahy, jejím vlivem na všechno počínání člověka a podoby lidských činů v průběhu dějin. Lze s jistotou předpokládat, ba zodpovědně prohlásit, že

postižení jedinci BYLI JSOU A BUDOU Archeologické nálezy a mnohé další historické doklady, dokumenty a informace nás přesvědčují o tom, že handicapovaný (ZNEVÝHODNĚNÝ) člověk a i skupiny takových lidí tvoří nedílnou součást jakékoli historické epochy všech světových kultur. Postoj lidské společnosti k těmto jedincům a skupinám se ovšem v různých kulturách, v různých dějinných epochách a různých konkrétních případech lišil až zásadně. Následující text se pokusí stručně, přehledně a trefně vystihnout, popsat a shrnout jednotlivé aspekty sociálního úkazu – SPOLEČENSKÉHO POSTOJE K POSTIŽENÝM, v kontextu (souvislostech) HISTORICKO – KULTURNÍHO vývoje Evropy. Nejstručnější popis historického vývoje „STARÉHO KONTINENTU“ může mít pro potřeby popisu podobu následující osy.

24

PRAVĚK–STAROVĚK–STŘEDOVĚK-NOVOVĚK-SOUČASNOST Postoje společnosti vůči postiženým se v průběhu času měnily a mění. Odborníci jeho jednotlivé podoby nejen historicky zmapovaly, nýbrž i výhledově načrtli. Stručné shrnutí zmapovaných i perspektivních postojů společnosti vůči postiženým demonstruje osa REPRESE-CHARITA-KOMPENZACE-INTEGRACE-PREVENCE Přestože je konkrétní historická informace o dané oblasti jen neúplná a přibližná, lze obě osy vývoje vzájemně konfrontovat asi takto: PRAVĚK-STAROVĚK-STŘEDOVĚK-NOVOVĚK-SOUČASNOST-BUDOUCNOST / / / / / REPRESE-CHARITA-KOMPENZACE-INTEGRACE –PREVENCE

• Zatímco v pravěku si postižené jedince brala sama příroda, • starověk, doba zrodu a formování civilizace, postižené – tudíž nepřínosné – jedince

likvidovala či jinak selektovala. „Dopouštěla“ se REPRESE. • Středověk, doba definovatelná jako období ustálení společenského systému a poměrů,

se s ohledem na náboženské a etické důvody již neuchyluje k selektivním metodám, které již nejsou často až existenční nutností. Postižení již nebývají fyzicky likvidováni a jejich případná isolace, (špitály, kláštery) již nepostrádá hmotné zajištění. Je to doba milosrdenství. MILOSRDENSTVÍ – CHARITA.

• Novověk přináší dynamický rozvoj dosavadních i nových vědomostí, dovedností, činností. Šíří se vzdělanost i postižený jedinec může zůstat přínosný, a to až v podstatně větší míře, než tomu bylo dosud. ( Pokud přišel středověký kovář o ruku,

25

byl vyřízený. Pokud přišel o nohu „barokní“ lodivod, tedy navigátor, nautik, mohl se s jakkoli jednoduchou protézou dále věnovat své profesi. Začaly se objevovat, narůstat a systematizovat snahy o „udržení postižených v provozuschopném stavu“. Vzniká snaha vybavit postižené dovednostmi a prostředky, které jim umožní soběstačnost, samostatnost a i uplatnitelnost. Nastupují snahy vyvážit důsledky postižení. Nastává doba KOMPENZACE.

• Současnost je obdobím nepochybujícím o možnostech a právech postižených, kterým se snaží umožnit prožití plnohodnotného, postižením pokud možno neovlivněného, života. Cílem všech snah současných expertů mnoha oborů a stejně tak i řady institucí, je umožnit postiženým jedincům plné začlenění do života běžné společnosti.

Žijeme v období začleňování, cizím slovem INTEGRACE, přičemž v současnosti se prosazuje v téže úloze pojem INKLUZE.

• Dokáže věda v budoucnosti předcházet vznikům postižení? Bude někdy lidská společnost prosta znevýhodněných jedinců? Nevíme.

Jakékoli podobné představy a úvahy oscilují kdesi na pomezí perspektivní vize a utopické fikce. Otázka předcházení vzniku postižení, otázka PREVENCE zůstává otevřená. Je zřejmé, že výše uvedený rozpis není beze zbytku přesný. Historie všech epoch nás svými pozůstatky a odkazy informuje o tom, že v každém historickém období existovali určití jedinci, k nimž se společnost chovala na svou dobu neobvykle. Příkladem mohou být například Madona s křivou tváří- Společnost pravěkých lovců vyvinula značné a mnohostranné úsilí, jehož cílem a smyslem bylo umožnění dlouhodobějšího přežití jediné ženy. Homér- Ocitáme se v době starověku, v éře hekatomb, likvidace deformovaných novorozenců i zestárlých osob. Ne zcela všeobecně známá jeta skutečnost, že jeden z nejslavnějších pilířů světové Kultury, žijící v této době, čelil ve svém životě a za své tvorby, praktické či snad až úplné nevidomosti. Jan Žižka z Trocnova-Období křesťanské charity středověku bylo dobou muže, který se navzdory úplné Ztrátě zraku udržel v pozici vojenské autority země a následně i člena „zlatého světového fondu“ neporažených vojevůdců. Admirál Nelson – Typický příklad novověku, umožňujícího člověku s těžce poškozeným zrakem nejen udržení dosavadního postavení, nýbrž i dosažení prominentní a náročné funkce.

26

Podobných příkladů existuje v historii doslova nepřeberné množství. My se však nyní již jen pozastavíme nad neopomenutelnou skutečností pro celou speciální pedagogiku. Ať už si totiž ty či ony okolnosti vynucovaly jakýkoli společenský přístup vůči postiženým, vždy tu byl, je a zůstane citlivý lidský přístup, který vede zdravé okolí k touze a snaze pomoci. Důkazem toho je, že člověk patrně už od počátku své existence a prokazatelně už ve starověku vymýšlel, vytvářel a užíval nejrůznější nástroje, přístroje, později i stroje, aparáty, aparatury a agregáty, jejichž cílem bylo zlepšit situaci postižených, pomoci jim. 8. HESLO 8. ÚKOL Člověk od počátku své existence vymýšlí, vyrábí a užívá POMŮCKY PRO POSTIŽENÉ. Těm budeme věnovat nyní bližší pozornost. Pomůcky jako takové jsou principiálně závislé především na třech základních faktorech.

1. Jakému druhu postižení jsou určeny 2. Míře, tedy rozsahu, postižení. 3. Úrovni technické vyspělosti jejich tvůrčího kolektivu.

OFTALMO-TYFLOPEDICKÉ pomůcky konkrétně řeší především dvě velké oblasti klientových problémů. Je to problém ORIENTACE V PROSTORU (především pak exteriérového mikro-prostoru i makro-prostoru) a problém ZPŘÍSTUPNĚNÍ OPTICKÉ INFORMACE. Zatímco metody sloužící k orientaci vznikají a přes různá zdokonalování principiálně přetrvávají patrně už od starověku a prokazatelně středověku, ( slepecká hůl, průvodcovský pes, atd.) pomůcky zpřístupňující klientovi jinak čistě optickou informaci se zvláště v moderní době mění spolu s bouřlivým rozvojem vědy a techniky až zásadně. Prvořadým úkolem těchto pomůcek od počátku bylo zpřístupnění psaného textu. Zde se objevují do kamene tesané litery starověku, dřevěné a podobně řešené litery středověku, často až neuvěřitelně pestré experimenty z počátku novověku, až se na přelomu 18. a 19. století vyvíjí dodnes užívaná forma BRAILLOVA RELIEFNÍHO (hmatového, slepeckého) PÍSMA Tímto okamžikem se jaksi pootvírá brána současných možností těžce zrakově postižených a nevidomých.

27

Výrazný nárůst vědecko – technického rozvoje navíc zúžil „obec“ zrakově postižených. V současnosti užívané pomůcky, zpřístupňující optickou informaci, lze pro jednoduchost rozdělit na PRAKTICKÉ a ELEKTRONICKÉ. Jako pomůcky praktické lze označit taková zařízení, jako jsou slepecké hodinky, tedy např. náramkové hodinky, umožňující hmatové ohledání rafik, identifikovač bankovek, nástroj umožňující rozpoznání hodnoty platidel podle jejich rozměrů, mlékovarka, nástroj upozorňující zvukem na var kapaliny v nádobě, hladinka, jednoduchý přístroj, upozorňující zvukem na naplnění nádoby kapalinou, navlékač jehel, braillsky popsaná skříňka na léky, umožňující přesné a bezpečné dávkování, atd. atd. Jako pomůcky elektronické lze definovat řadu specializovaných aparatur a zvláště v poslední době narůstající suma specializovaného počítačového softwaru i hardwaru. Z elektronických přístrojů jmenujme optakon, přístroj převádějící grafický útvar do hmatové podoby, digitální lupu (zvanou též televizní), umožňující až extrémní zvětšení černotiskového textu, jeho kolorizaci, ovládané podtržení a další funkce, „čtecí“ skener, přístroj převádějící psaný text do počítačového softwaru atd. Ze specializovaného softwaru si uveďme zvětšovací programy, z hardwaru pak braillský řádek, přístroj převádějící text z počítačové obrazovky do hmatové podoby bodového písma, atd. Z kombinace hardwaru a softwaru uveďme tzv. hlasový výstup, umožňující převedení textu z obrazovky do elektronické formy akusticky patrného – slyšitelného, zvuku, atd. Celkové kvantum pomůcek a jejich možných kombinací je příliš široké a ani nejstručnější výčet není v rámci tohoto textu možný. Čtenáře nám nyní nezbývá než odkázat na výše zmíněná pracoviště, (tyfloservis, tyflokabinet,…..) a doporučit získání dalších vědomostí formou praxe. Naše kratičké a povšechné rozhlédnutí po světě OFTALMOPEDIE a TYFLOPEDIE se zvolna chýlí ke konci. Sotva letmo jsme se, bohužel, mohli dotknout nemnohých aspektů toho až překvapivě velkého fenoménu, či společenského útvaru, vedoucího po cestě do života a životem ty, jimž by ukázání prostě a jednoduše nestačilo. Nezbývá než doufat, že okolnostmi vynucenou zběžnost a stručnost vnímá a nelibě nese i čtenář, a že ji vyrovná svým vlastním zájmem, studiem a „cestou praxe.“

28

HODNĚ SIL, ŠTĚSTÍ A ZDARU! Poznámka : Poslední část tohoto textu je věnována obsahu hesel a náplni úkolů v textu průběžně uváděných

HESLA ÚKOLY 1. Zrakové vnímání = Vizuální percepce 1. Seznamte se a prostudujte technické parametry zdravého lidského zraku. 2. TYFLOPEDIE a OFTALMOPEDIE 2. Seznamte se s pracemi nejméně dvou autorů tyflo-oborů a porovnejte jejich názvoslovný styl. 3. Lékařská medicína – Speciální pedago- 3. Kontaktujte několik oftalmologických gika, Doufající pacient- Akceptující odborníků a pokuste se seznámit s jejich po- klient stojem a vztahem ke speciální pedagogice. 4. TYFLOSERVIS a TYFLOKABINET 4. Zjistěte zda a kde se v blízkosti vašeho bydliště nachází taková zařízení a zjistěte na ně možnosti kontaktu. 5. Speciální zařízení a speciální třída 5. Nastudujte znění vyhlášky 73/05 Sb. a promyslete si strukturu eseje na téma: Síť

29

speciálně-pedagogických zařízení. 6. „INVALIDKY a PÉČKA“ 6. Zjistěte, jak konkrétně jsou legitimace diferencovány pomocí různých barev. 7. INTEGRACE a INKLUZE 7. Kontaktujte zařízení typu tyflokabinet a zařízení SPC. Porovnejte jejich úlohu při integraci klienta do života v běžné společnosti. 8. „Trivium“ speciální pedagogiky 8. Najděte alespoň pět historických i současných INDIVIDUALITA, AKCEPTACE příkladů významných osobností, překonávajících INTEGRACE (INKLUZE) ve svém životě výrazné zdravotní handicapy.