Společná zemědělská politika a společná politika životního prostředí

Úvod do evropských studií

Důvody vzniku SZP

1. Zajištění potravinové soběstačnosti členů ES

2. Nutnost zvládnout migrační proud obyvatelstva z venkova do měst

3. Politické důvody – zemědělci významnou voličskou skupinou

Ustavení SZP a její cíle

Společná zemědělská politika byla zakotvena již ve Smlouvě o EHS z r. 1957.

Výměnný obchod mezi Francií (zemědělství) a Německem (volný pohyb průmyslového zboží)

Hlavní cíle SZB:– Zvýšit produkci zemědělské výroby– Zajistit slušnou životní úroveň obyvatelům venkova– Stabilizovat trhy– Zaručit spolehlivost dodávek– Zajistit přiměřené ceny zboží pro spotřebitele

Principy SZP

1. Jednotný trh se zemědělskými komoditami

2. Preference Společenství

3. Finanční solidarita

Financování SZP

Hlavním finančním nástrojem je od r. 1962 Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EAGGF)

Záruční sekce financuje výdaje Organizací společného trhu (přímé podpory, intervenční opatření, vývozní subvence, příspěvky na skladování)

Orientační sekce přispívá na projekty restrukturalizace a modernizace venkovských oblastí

Organizace společného trhu

Soubory regulačních opatření, které se vztahují na odlišné sektory zemědělské výroby.

Podporují trhy dané zemědělské komodity prostřednictvím různých mechanismů.

Nástroje SZP

1. Systém variabilních překážek

2. Ceny

3. Kvóty

4. Přímé platby

Systém variabilních překážek

ochrana vnějších hranic před dovozem levnějšího zboží → Cla

Zároveň ustavení mechanismů pro vývoz nadprodukce → Vývozní dotace

Obchod se třetími zeměmi je dále upraven systémem zemědělských licencí na dovoz a vývoz

Dopady: Omezený vstup pro světové exportéry na evropský trh + deformace světových tržních cen

Ceny

Cíl: stimulace zemědělců k vyšší výrobě → výše cen ovlivňovala příjmy zemědělců a jejich životní úroveň

Cenové hladiny a podmínky pro jejich pohyb jsou určovány v rámci tzv. tržních řádů

Ceny

Minimální/Intervenční cena → minimální hodnota, za kterou je Společenství ochotno odkoupit od výrobců nadprodukci.

– Je to garantovaná cena, za kterou státní intervenční místa odkupují zemědělské produkty, pokud skutečná tržní cena na vnitřním trhu poklesne pod hranici intervenční ceny.

– Cílem je zajistit stabilitu trhu

Dopad: garantované ceny jsou považovány za jeden z důvodů finanční nestability, která v 80. letech málem přivedla ES k bankrotu

Ceny

Přebytek na trhu také může být exportován se subvencí do třetích zemí

Může být stažen z trhu intervenčním nákupem a pak skladován

Ničení nadbytečných potravin

Kvóty

o Maximální garantované množství produkce, na něž se vztahují garantované ceny

o Cílem je omezit nadprodukci, ale zároveň poskytnout zemědělcům garantovaný odbyt a finanční jistotu.

Přímé platby

V současnosti nejvýznamnější nástroj

Přímé platby jsou podmíněny splněním požadavků na ochranu životního prostředí, pohody zvířat, kvality a bezpečnosti potravin apod.

Podle poslední reformy SZP z r. 2003 přímé podpory přestávají být vázány na produkci

Přímé platby

Režim jednotné platby: platba na farmu. Zemědělcům bude zaručena stejná výše podpory nezávisle na tom, co produkují.

Režim jednotné platby na plochu: Pro nové členské země. Podstatou je, že se celkový finanční balík přímých plateb EU rozdělí na každý hektar oprávněné výměry zemědělské půdy (na ornou půdu, trvalé travní porosty, sady, chmelnice, vinice a zahrady)

Přímé platby

Přímé platby v nových členských zemích: Jsou zaváděny postupně. 2004 - 25% plné výše přímých plateb v EU-15. 2005 30 %, 2006 již 35 %, 2007 40 % přímých plateb,

každý následující rok zvýšení o 10 % do 100 % v r. 2013 Vlády budou moci navýšit přímé platby z vlastních

prostředků o 30 % nad hodnotu, která platí pro daný rok. Podpora ale nemůže přesáhnout 100% hranici.

Aktéři

SZP spadá do prvního pilíře. Legislativní procedury:

– Konzultace– Spolurozhodování (bude posíleno se vstupem Lisabonské

smlouvy v platnost)

Významný vliv mají zájmové skupiny Benefitující země: Francie, Španělsko, Řecko Nejmenší prospěch má Německo, Británie,

Holandsko

Reformy SZP

Proč „ne“ reformám: – Výrazné výhody pro agrární země → snížení

jejich nákladů na zemědělství– Výhody pro všechny země

rozvoj sektoru zemědělství jednání byla přenesena na nadnárodní úroveň, národní

vlády se zbavily nevděčné role vyjednávače mezi zájmy zemědělců a veřejnosti

Reformy SZP

1968 Mansholtův plán → proti zájmové skupiny Reforma zemědělství se diskutovala v souvislosti s každým

rozšířením VB úplně jiný systém podpor zemědělců (přímé dotace) Jižní rozšíření → Dohoda z Fontaineblau (Rada stanovila nižší

garantované ceny a první pravidla pro spoluzodpovědnost za nadprodukci)

V r. 1988 dosáhlo ES kvůli výdajům na zemědělství maximální finanční zátěže

– Delorsův balík I. → další snížení garantovaných cen, přijetí kvót pro zamezení nadprodukce, omezení růstu výdajů na zemědělství, první návrhy na zvýšení efektivity a kvality výroby, kroky proti rozšiřování výroby, sociální programy → snížení výdajů o 5 %

Reformy SZP

V r. 1992 byla přijata první komplexní reforma SZP– Vnitřní faktory: rostoucí finanční náklady SZP, vyšší informovanost

veřejnosti a zájem o podmínky produkce– Vnější faktory: jednání na půdě GATT v rámci tzv. Uruguayského

kola → tlak na snížení vývozních subvencí zemědělcům (hlavně ze strany USA)

McSharryho reforma II. – Plošná redukce garantovaných cen – Kompenzace redukce garantovaných cen přímými dotacemi

farmářům – Zavedení doprovodných opatření pro větší šetrnost zemědělství

k životnímu prostředí– Sociální programy → podpora snížení zaměstnanosti

v zemědělství a přesun pracovní síly do sektoru služeb

Reformy SZP

1995: severní rozšíření – Definování tzv. arktického zemědělství

Agenda 2000 přinesla jinou definici cílů SZP– Kultivace a rozvoj venkova– Zvýšení konkurenceschopnosti evropských

produktů na světových trzích– Zlepšení kvality potravin

Reformy SZP

Zásadní reforma byla přijata v r. 2003 v souvislosti s východním rozšířením

Klíčové je zrušení vazby mezi dotacemi a objemem zemědělské produkce.

Cílem je omezit nadprodukci a zvýšit konkurenceschopnost farmářů na trhu, zároveň jim ale zabezpečit určitou životní úroveň.

Reformy SZP

• Režim jednotné platby: • Zemědělec dostává jednu platbu na celou farmu.• Zavedeno od r. 2005, odložení aplikace nejpozději na rok 2007. • Zahrnuje opatření pro zmírnění dopadů.

• Respektování standardů na úrovni farmy (cross compliance).

• Jedná se o 18 standardů, které se dotýkají ochrany životního prostředí, kvality a bezpečnosti potravin, pohody zvířat, dobré zemědělské praxe.

• Poskytnutí jednotné zemědělské platby a dalších přímých plateb v plné výši je vázáno na plnění určitého počtu povinných standardů.

• Při nedodržení těchto standardů se přímé platby sníží.

Reformy SZP

Zemědělský poradenský systém Vyjmutí půdy z produkce (set aside):

– Ekologická hospodářství budou vyjmuta z nutnosti nechat určité % půdy mimo.

Snižování přímých plateb větším farmám a návazné zintenzivnění podpory rozvoje venkova (modulace)

– Pro farmy, které dostávají platby vyšší než 5 000 eur – Nevztahuje se na nové členské státy, dokud nedosáhnou

stejné výše přímých plateb jako země v EU-15.

Reformy SZP

Finanční disciplína – Stanovení maximálního stropu výdajů SZP

Rozvoj venkova Nové pobídky pro zemědělce se zaměřením na zvyšování

kvality Nová podpora, která má zemědělcům pomoci s plněním

standardů Krytí nákladů, které zemědělci vynaloží na zajištění pohody

zvířat Účinnější investiční podpora pro mladé zemědělceo Stabilizace trhu a zkvalitnění Organizací společného trhu

Společná politika životního prostředí

Poprvé zakotvena jako činnost v Jednotném evropském aktu

Hlavní faktory:– Rozvoj SZP, která nerespektovala požadavky na kvalitu

potravin a šetrné využívání přírodních zdrojů– Odstranění hranic mezi členskými státy vedl k nárůstu

dopravy a turistiky (ochrana přírodních zdrojů)– Vzestup střední třídy → větší spotřeba energie, větší

produkce odpadu, vyšší objem automobilové dopravy– Rozvoj regionální spolupráce → řešením problémů žp se

zabývalo více aktérů, což snižovalo odpor národních vlád k případným reformám

Společná politika životního prostředí

Jednotný evropský akt:– 3 principy:

Prevence Náprava u zdroje Zpoplatnění porušení zásad ochrany životního prostředí

Odpovědnost se dělí mezi národní vlády a ES ŽP podléhala jednomyslnému hlasování v Radě Konzultace EP a Hospodářského a sociálního

výboru

Společná politika životního prostředí

Amsterodamská smlouva (1997) – legislativa byla přiřazena k proceduře

spolurozhodování– Do rozhodování byl zapojen i Výbor regionů– do zásad a provádění politik EU musí být

zapracovány zásady ochrany životního prostředí

Smlouva z Nice nepřinesla významné změny

Společná politika životního prostředí

6. Akční program pro životní prostředí (do roku 2012): 4 priority– změna klimatu – příroda a biologická rozmanitost – životní prostředí a zdraví a kvalita života – přírodní zdroje a odpad

Změna klimatu

o Cíl: zabránit zvýšení globální teploty o více než 2 stupně

o Kjótský protokol (1997) – průmyslové země mají snížit do r. 2012 emise o 5 % oproti r. 1990, EU 15 o 8%

Prosazování technologií s nízkým podílem uhlíku v oblasti průmyslu, dopravy a energetiky.

Systém obchodování s emisemi skleníkových plynů 2008: přijetí klimaticko-energetického balíčku

– Závazek snížit objem emisí skleníkových plynů do r. 2020 o 20 % oproti r. 1990

Příroda a biologická rozmanitost

Obavy z ohrožení zdrojů potravy dezertifikací a úbytkem rostlinných a živočišných druhů

Ochrana existujících druhů na jejich stanovištích, předcházení a regulace zavlečení jiných druhů

Hlavním nástrojem je strategie biologické rozmanitosti

Směrnice o ochraně přírodních stanovišť Směrnice o ochraně volně žijících ptáků

Bezpečné a zdravé životní prostředí

o Nemoci způsobené znečištěním životního prostředí.

o Náklady na jejich léčení převáží nad náklady na prevenci.

Řízení přírodních zdrojů a nakládání s odpady

Cílem je snížit dopad využívání zdrojů na životní prostředí → při stejném hospodářském růstu produkovat méně odpadu.

Využívat více obnovitelné zdroje, recyklovat a lépe nakládat se zbytkovým odpadem

Cíle se týkají i objemu obalových odpadů, pravidel o odstraňování baterií, elektrického a elektronického odpadu, vozidel a pneumatik.

Finanční nástroje

LIFE+ – od r. 1991 existují programy LIFE– Je řízen Komisí– Hlavním cílem je přispět k implementaci právních

předpisů Společenství a 6. akčního programu– Komise stanovuje orientační roční rozdělení

prostředků mezi členské státy.

Finanční nástroje

3 pilíře: – LIFE+ Příroda a biologická rozmanitost → rozvoj a

realizace soustavy Natura 2000– LIFE+ Politika a správa v oblasti životního prostředí →

Naplnění cílů Lisabonské strategie vzhledem k trvale udržitelnému rozvoji

– LIFE+ Informace a komunikace → šíření informací a povědomí o problematice životního prostředí

Část environmentálních programů je financována z rámcového programu konkurenceschopnost a inovace (CIP)

Aktéři

Komise → legislativní iniciativa. – Před předložením návrhu Komise zpravidla

konzultuje zájmové skupiny svazy a odborníky z vlád členských států

– Zájmové skupiny a členské státy se snaží ovlivnit rozhodnutí Komise

Členské státy využívají neformální politické ovlivňování (např. předložení memoranda)

Též i otevřený politický nátlak

Aktéři

Rada:– Hlasování států vyplývá z národního postoje k

problematice životního prostředí– severní státy – progresivní– jižní státy – brzdy– Liší se ale případ od případu

Aktéři

Evropský parlament: spolurozhodovaní Evropský soudní dvůr

– může ukládat pokuty členským zemím– pokuty podnikům, které nedodržují požadavky – Sankce i v podobě zaplacení nápravy škod na

životním prostředí

Evropská agentura životního prostředí– 1990, Kodaň