VĚSTNÍKSPOLEČENSTVÍ KŘESŤANŮ V PRAZE 4 - LHOTCE

http://lhotecka.farnost.cz/vestnik »Ìslo 7 ñ Prosinec 2008

Náklady na vytištění jednoho výtisku tohoto čísla činily 30 Kč.

ROZESMÁTÁ TVÁŘ biskupa Václava Malého na horním obrázkunasvědčuje, že rovněž jeho letošní vizitace v CMŠ Studánka pro-bíhala v pohodě (k článku na straně 10). – PASTÝŘI, VSTÁVEJTEse jmenuje (dolní) obrázek z loňské vánoční besídky ve Studán-ce. – RODINA GABRIELY FILIPPI na obrázku vpravo uvádí svá-teční článek o jejím životě a práci na stranách 3 a 4.

Snímky Iva Valtrová, fotogalerie na webových stránkáchCMŠ Studánka a archív rodiny G. Filippi

Strana 2

Ve vánoční době si připomínámepříchod Božího Syna Ježíše Kristana tento svět. Je to tak velká udá-lost, že rozdělila letopočet na dobupřed jeho narozením a po něm.

Existence žádné osoby starověkunení tak hodnověrně doložena jakoexistence Ježíše Krista.

Něco posvátného vstoupilo dotohoto světa.

A vánoční dny, kdy si připomíná-me příchod Božího Syna, mají svoukrásu a půvab. Nejde jenom o jídlo,dárky, stromečky a kapra. Je to viděti na vztazích mezi lidmi. Láska na-plňuje v tyto dny lidská srdce a ote-vírá je. Vzájemně jsme k sobě ohle-duplnější a laskavější. Jsme jedenk druhému pozornější a všímavější.Přejeme druhým pěkné prožití těch-to dní. A hodně zdraví a všechnonejlepší do nového roku. Ta pohodaa štědrost – to je příslib budouc-nosti! To je důkaz, že je na světěsíla, která z něj může udělat ale-spoň kousíček ráje a že ráj je mož-ný ve věčnosti u Boha.

S opadnutím jehličí z vánočníhostromečku se ale toto z mezilidskýchvztahů zase vytrácí. Pohltí nás pra-covní povinnosti a naše uspěcha-nost. Proč by ale měl být Štědrýmdnem jenom 24. prosinec? Nemo-hou být takové i další dny? Pokudjsme cítili ve svém srdci – dojati lás-kou a pozorností lidí okolo nás – no-vou hodnotu a bylo nám tak fajn,proč by to nemohlo být trvalé? Jdejen o to, abychom se uměli trochuzastavit, vychutnat si krásu života,rozhlédnout se kolem sebe, všim-nout si druhých lidí a prohodit s niminějaké slůvko. Ty hodnoty opravdumohou být trvalé…

P. BEDŘICH VYMĚTALÍK

Radostné prožitísvátků vánočních

a požehnanýnový rok 2009

HODNOTY,KTER… MOHOUB›T TRVAL…

V¡NOCE NA LHOTCENa Štědrý den ve středu 24. pro-since bude v 15 hodin mše svatáupravená pro děti. Při „půlnoční“v 17 hodin zazní v provedení chrá-mového sboru a orchestru Českámše Jakuba Jana Ryby Hej, mistřea jeho pastorela Rozmilý slavíčku.

Slavnost Narození Páně oslaví-me ve čtvrtek 25. prosince podlenedělního bohoslužebného pořádku,tedy v 8, 10 a 18.30 hod. Při mšisvaté v 10 hodin chrámový sbora orchestr provedou Missu brevisod Roberta Führera.

V pátek 26. prosince – na svá-tek sv. Štěpána – bude mše svatásloužena jen v 8 a v 10 hodin.

V sobotu 27. prosince mšesvatá bude normálně v 16 hodin.

V neděli 28. prosince v 8, 10a 18.30 hod. oslavíme svátek Svatérodiny Ježíše, Marie a Josefa. Ob-nova manželských slibů spojená

s požehnáním se bude konat přibohoslužbách v 8 a v 10 hod. Desátámše svatá s ohledem jednak na ob-novu manželských slibů, jednak navánoční prázdniny tentokrát o posled-ní prosincové neděli speciálně upra-vená pro děti výjimečně nebude.

Mše svatá na poděkování zauplynulý rok a s prosbou o Boží po-moc do nového roku bude slouženave středu 31. prosince v 16 hodin.

Do nového roku vstoupíme večtvrtek 1. ledna 2009 liturgickouslavností ke cti Matky Boží PannyMarie. Mše svaté budou v 8, 10a v 18.30 hodin.

Chrámový sbor v nadcházejícímobdobí uslyšíme ještě v neděli11. ledna 2009, kdy – opět pod tak-tovkou Ladislava Pospíšila – pro-vede Missu brevis pro sólo, sbora orchestr. Jejím autorem je rovněžJakub Jan Ryba (v)

ROéMIT¡LSK› PAN U»ITELRok co rok o Vánocích poslouchá-me uchváceni Rybovu mši Hej,mistře. Loni na prahu svátků o nívysílal Český rozhlas 2 Prahaz Brna už 652. díl Toulek českouminulostí. Jeho redaktor JosefVeselý obsah pořadu zaznamenalpro Týdeník Rozhlas 51/2007:

„Hejsasa, hopsasa – veselý čas, zla-tičké dětičky, nastává zas, Vánoce zadveřmi jsou, v labutím oděvu již k námjdou.“ Ty verše jsou naivní, ale jakýsisvůj půvab v sobě přece jenom mají.Jsou zrovna tak milé, jako ručně lepenéa malované betlémy. A jsou zrovna takupřímné jako muzika, kterou onen veršo-tepec psal. Byl to rožmitálský pan učitel.Jeho jméno? Jakub Jan Ryba.

Na svět přišel roku 1765. Vyrůstalv prostředí, ve kterém se denně zpívaloa hrálo. Odmalička se prý cítil nejlíp me-zi hudebními nástroji. Už jako čtyřletý sepokoušel psát noty. Vyšly z toho všakpodivné čmáranice. Kazil papír, kteréhonebylo nazbyt, plýtval inkoustem a po-dařilo se mu rozskřípat pero, takže muskládání rodiče brzy zatrhli. Tak se ale-spoň zmocnil starých houslí. Vrzal na nětak dlouho, až mu musel být nástroj exe-kutivně odňat. Zaměřil se tedy na klavír.Další zkušenosti učinil s varhanami.Hudbou byl přímo posedlý. A stejné za-líbení, přestože si původně myslel nakněžství, našel později zřejmě i v kan-torském povolání.

V roce 1788, kdy mu bylo třiadvacet,byl povolán za školního zástupce doRožmitálu pod Třemšínem. Při té příle-žitosti si po půlroční zkušební lhůtě slí-bil: „Budu vychovávat státu dobré lidi,

zbožné a poctivé občany. Přemýšleljsem o povinnostech učitelových a shle-dal jsem, že jsou velmi vznešené. Takév malém městě můžeš něco dobréhodokázat.“

Rožmitál, nevelké, ale útulné měs-tečko, měl v osmdesátých letech osm-náctého století přes tisícovku obyva-tel. Když sem nový kantor přišel, bylove škole tři sta žáků. Na vyučovánívšak chodila sotva pětina. Chovánídětí Rybou otřáslo. Děti byly „hrubé,povahy, zpupné a nemravné“. Dne13. října 1789 si do pečlivě vedenéhoškolního deníku zapsal: „Žáku Fran-tišku Fialovi, který chtěl jít do školy, ro-diče v tom zabránili. Marně je prosilo dovolení, zamítli to. Tak jednají vel-mi mnozí rodiče se svými dětmi. Tres-tají, co je chvályhodné, a chválí, co byměli přísně trestat.“

Rožmitálští neměli svého učitele pří-liš v lásce. Poté, co na místní škole učilvysloužilý voják nebo starý písař, sempřišel skutečně vzdělaný pedagog. Jakoprvní učitel široko daleko v kraji nechalsvé žáky očkovat proti pravým neštovi-cím. Chodil si s dětmi hrát do volné pří-rody. A byl první, kdo začal doporučovatkoupání dětí v přírodních koupalištích.

Jako skladateli se ale Rybovi v Rož-mitále dařilo. S puntičkářstvím soběvlastním vypočítal, že za pouhých šest-náct let svého působení tu napsal„156 menuetů, 408 německých tanců,28 koncertů, 80 písní, árií 20 kusů,10 pastorel, nešpor úplně českých1 kus, českých skladeb pro klavír14 kusů, mší celkem 16 kusů, mezinimi jednu českou…“ (red)

Strana 3

ROZDÃLME SE O NAäE BYTÕ,éIVOT A RADOSTI S JIN›MI

Když byla herečka Gabriela Filippimalá, začal tatínek po sváteční ve-čeři vždycky na Štědrý den vzpo-mínat na své dětství, na tatínkai na svého dědečka. Což o to, nadětství obvykle vzpomínáme zvlášŅo Vánocích všichni, ale chlapeč-kové a holčičky se beztak už ne-mohou dočkat rozzářeného stro-mečku a hlavně dárků pod níma takovéhle „neužitečné“ řeči jev tu chvíli nezajímají.

Gabriela i oba její mladší bratři,Jaroslav a Jiří takové zdržování nej-dřív také rádi neměli. Ale jak rostli,začali postupně na tu štědrovečerníhru přistupovat. TaŅku pak dokonceprosili, aby ty rodinné zkazky vyprá-věl ještě podrobněji. Teï už na němohou jen a jen vzpomínat. Tatínek,který byl vrchním mistrem v kovárněŽïárských strojíren a sléváren a popřevratu se s manželkou stal maji-telem penzionu ve Ždírci nad Doub-ravou, před dvěma lety předčasnězemřel. Bylo mu teprve 55 let. Pří-jmení, jež herečka po otci použí-vá, se prý u nás vyskytovalo již ve12. století. A v italské Florencii jejeho nositelem kdekdo.

V rodině G. Filippi si jdou rodiče posváteční večeři – číst! Její rodina jevelice kulturní nejen vzhledem k pro-fesi maminky, ale i k povolání tatínka

Pavla Karocha, který je jako grafik,absolvent UMPRUM, manažeremvydavatelství Země pohádek a fotba-lovým spolukomentátorem Českételevize. Zatímco muž připravuje podstromečkem dárky, aby to měl Ježí-šek všechno dobře nachystané, paníGabriela s malým Gábíkem, než Ježí-šek zazvoní, opravdu něco učte.

Do kostela paní Filippi s rodinou,do které patří i devítiletá Sofie, chodík Panně Marii Královně míru na Lhot-ce. Zde otec Bedřich Vymětalík oběděti pokřtil. Na Štědrý den do kostelachodí nyní už odpoledne – na mšipro děti. Sofie při bohoslužbě s kape-lou Nestíháme účinkuje. Nějakou tukoledu s kytarou má připravenoui pro doma pod stromeček.

Sofie je dívenka velice všestran-ná. Zpívá, tancuje, hraje na kytaru,výborně maluje… Po každém z ro-dičů zdědila to, v čem je dobrý. „Alejá jsem například nikdy netoužilaněco režírovat,“ vysvětluje mamin-ka Gabriela. „Jí ale napadne, že bymohla udělat divadlo, tak uděládivadlo. Ve třídě založí kroužek,připraví se na to, děti tam celý rokchodí a ona kroužek vede.“

Jméno pro dceru vybral tatínek.Její dvouapůlletý bratříček se všaknejmenuje po mamince, jak by lec-kdo předpokládal, ale po archandělu

Gabrielovi. Rodiče chtěli, aby mělmocného ochránce. Když očekávalidruhé dítě, dědeček Filippi z Vysočinyuž byl hodně nemocný a všichni seo něj báli. Paní Gabriela navíc mělastrach, že dítě, jež nosí pod srdcem,bude cítit maminčinu úzkost. Odchodjednoho z nejbližších lidí se snažilabrát s vírou jako něco přirozeného.Dodnes si myslí, že miminko to muse-lo cítit také tak nějak. „Nakonec bylyobavy o Gabriela úplně zbytečné,“svěřila se před rokem časopisu Be-tynka. Gábík je šŅastný a usměvavý.Jeho maminka věří, že její tatínek semu stal na věčnosti přímluvcem.

Na Štědrý den paní Gabriela do-poledne s rodinou chodí na MalouStranu na setkání s přáteli. Dříves Činoherním klubem také chodívalipouštět kapra do řeky, ale všechnostihnout nelze.

O tradiční štědrovečerní večeři sestará manželova maminka, kterábydlí vedle. Podle starobylého zvykujedno místo u stolu je prostřené pronečekaného hosta.

Vánoce G. Filippi vždycky toužilaslavit s celým příbuzenstvem, aleprotože je z Českomoravské vyso-činy a žije v Praze, podaří se rodiněz její strany sejít se až na sva-tého Štěpána. Na Boží hod totižKarochovi navštěvují rodinu muže.

Herečka, recitátorka a moderátorkaGabriela Filippi.

P. Bedřich Vymětalík křtí při dětské mši Gabriela Karocha. Miminko drží tatínekPavel, maminka Gabriela je na obrázku zcela vpravo.

Strana 4

Ale když pak na Vysočinu přijedou,zůstanou tam a sníh si užívají až doSilvestra.

ADVENT PANÕ FILIPPIAdvent G. Filippi prožívá velice inten-zívně. Nejde u ní ale jenom o obvyk-lý předvánoční spěch; ona ostatněspěchá neustále.

Ač malá Sofie je již žákyní školyzákladní, do církevní školky Stu-dánka stále s maminkou chodí dě-lat adventní věnec. I když v posled-ních letech se prý o něj dívenkaobvykle postará už sama. Paní Ga-briela s církevní mateřskou školouspolupracuje i nadále. V prosincimoderuje obvyklý lampiónový prů-vod, který má několik větví, z nichžjedna jde ke Studánce od lhotec-kého kostela.

O první adventní neděli letosměla s Milanem Friedlem v sálePražské komorní filharmonie pre-zentaci knihy Breviář myšlenekJana Amose Komenského. Knihatextově shrnuje osm pořadů M. Fried-la o životě a díle Učitele národů,z nichž jeden – Jedno nezbytné –byl před časem proveden i v našemkostele. A obsahuje též zvukovýzáznam těchto pořadů v podáníznámých osobností G. Filippi, Ota-kara Brouska, Milana Friedla, Ru-dolfa Pellara, Alfreda Strejčkaa recitátora Jiřího Zapletala, s var-hanním doprovodem Petra Tvrdka.Umělkyně, se kterou se potkávámeu nás v kostele, se interpretačněpodílí na třech z těchto pořadů. Nadvou z nich s některými ze jmeno-vaných pánů, na Kšaftu umírajícímatky Jednoty bratrské s varhaní-kem P. Tvrdkem samostatně.

Kniha Breviář myšlenek J. A. Ko-menského, představená zástupcůmveřejnosti o letošní první adventníneděli, například v největší možnémíře představuje Komenského, kte-rý nám byl čtyřicet let prezentovánjen jako pedagog anebo nanejvýšjako velký humanista, poprvé opětpředevším jako hluboce duchovníosobnost. Součástí prezentace bylzmíněný pořad G. Filippi a M. FriedlaJedno nezbytné.

S M. Friedlem G. Filippi spolu-pracuje už asi šest let. Tato spolu-práce jí – jak sama říká – nejenznačně rozšiřuje obzory, zejménav oblasti duchovní literatury, ale i du-chovně obohacuje. Friedl pokračujev díle, jež Lyrou Pragensis začal jiždávno. Doufejme, že na Lhotce uvi-díme i další z jejich pořadů vhod-ných pro chrámové prostředí.

V polovině prosince umělkyněv Divadle u Valšú na Starém Městěpražském účinkovala ve hře pro dvaherce Kolumbus a Isabela o tom,jak se objevitel Ameriky snažil zís-kat podporu španělské královny prosvé objevitelské záměry. Hra sebude hrát i napřesrok.

Na Štědrý den v 19 hodin budeGabriela Filippi recitovat z Valdštejn-ského paláce českou poezii při Vá-nočním koncertu na druhém pro-gramu České televize. Pořad bylsamozřejmě natočen s předstihem.

OBDIVUHODN› V›»ETPřestože sedmatřicetiletá uměl-kyně, rodačka ze Žïáru nad Sáza-vou, která vystudovala brněnskoua pražskou konzervatoř a muzikálo-vou školu Petra Novotného, nikdynebyla ve stálém angažmá, výčettoho, co už vykonala, má obdivu-hodný. Hrála v Příbrami, Klicperovědivadle v Hradci Králové (mimo jinéRůži v Malém princi), ostravskémStátním divadle (v Moravsko-slez-ském národním divadle v Ostravědokonce v Deákově inscenaci Ha-mleta hrála 0félii) nebo pražskémČinoherním klubu a v Divadle Bezzábradlí. Účinkovala ve třiceti fil-mech a televizních inscenacích, např.v Hříších pro pátera Knoxe a Hří-ších pro diváky detektivek, Trhalafialky dynamitem, Černí andělé nebove filmu Doblba! V novém roce jiuvidíme v seriálech Strážce duší,PojišŅovna štěstí a dalších.

Jednu dobu, než její časové mož-nosti omezily mateřské povinnosti,se věnovala dost intenzivně pořa-dům pro děti, např. představeníz Pohádky do pohádky. Na zvukovénosiče namluvila nejen Pohádkya ukolébavky, Pohádky tisíce a jed-né noci, vyprávění O zviřátkách, alei biblické texty. S biblickou temati-kou souvisí i jedno z liturgickýchčtení při loňském televizním přeno-su Popelce umělců ze studentskéhokostela P. Tomáše Halíka u Nejsvě-tějšího Salvátora. Spolupracovalas Fondem ohrožených dětí. Mode-ruje nejen různé pořady, koncerty,večery, ale i Pražské maratony.Hlavně se však věnuje své velkéradosti – uměleckému přednesu.

S Milanem Friedlem nyní připravu-je DVD Božská komedie s ilustrace-mi Francouze Gustava Doré. Friedlnejdříve napsal scénář. Až poté zjis-til, jak do sebe dokonale zapadás obrazy G. Doré, a to ve všech třechčástech – Peklu, Očistci a Ráji. Prozajímavost: Dantovu Božskou ko-medii ve čtyřicátých letech minuléhostoletí do češtiny přeložil prastrýcP. B. Vymětalíka, svého času veliceznámý překladatel O. F. Babler.

I na Gabrielu Filippi platí téměř vá-noční slova, která namluvila pro Bre-viář myšlenek Jana Amose Komen-ského: „Rozdělme se o naše bytí,život a radosti s jinými, abychom mělisvědky a účastníky našeho štěstí.“

JIŘÍ SŮVASnímky z archívu G. Filippi

Je tu advent. A s ním blížící se konec rokuspojený s jeho bilancováním. Podařilo senám letos dosáhnout všeho, co jsme si vyty-čili? Jak dopadla naše předsevzetí? Bylijsme vzornými lidmi a udělali také něco prodruhé? I takové nás mohou napadat otázky.

Čeká nás rok nový, čerstvý a plný očeká-vání. Na jeho začátku si znovu připomínámeputování mudrců (králů) do Betléma k naro-zenému Ježíškovi. Co zkusit začít ho účastína Tříkrálové sbírce? Při ní můžeme nejenpotěšit své okolí zpěvem koled, ale zároveňpomoci potřebným výtěžkem ze sbírky. Při ko-ledování se dá zažít i spousta legrace. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že zejména děti sepři koledování často dobře baví.

Naše farnost se do Tříkrálové sbírky zapojuje pravidelně a ani tentokrát nechceme býtvýjimkou. Prosím Vás tímto o pomoc při koledování – sháníme malé i velké koledníkya vedoucí skupinek starší 18 let.

V naší lokalitě lze koledovat na mnoha místech – u stanic metra Kačerov, Budějovická, u OC Novo-dvorská Plaza nebo na Sofijském náměstí v Modřanech. Samozřejmě se představivosti meze nekla-dou. Ve vilových čtvrtích lze také koledovat od domu k domu nebo vyrazit do centra Prahy.

Máte-li zájem se Tříkrálové sbírky zúčastnit, kontaktujte mě, prosím, na čísle (+420) 777 050 953nebo na elektronické adrese gobbet@centrum.cz.

Předem díky všem, kteří pomohou, i ostatním, kdo do sbírky přispějí. TOMÁŠ HROUDA

TÿI KR¡LOV… KLEPOU NA DVEÿE

Strana 5

P. Stefan Wojdyla se narodil 2. září1980 v městečku Ustrzyki Dolne vevýchodním Polsku. Až do maturity žilv nedaleké vsi Lobozew. Jeho otec pra-coval v lese, maminka byla zaměst-naná jako kuchařka. Nyní jsou již obav důchodu, ale i nadále se starají o ne-velké hospodářství.

V letech 1986–1995 S. Wojdylachodil do základní školy v Lobozewua v roce 1999 maturoval na gymnáziuv Ustrzykach Dolnych. Pak rok, než sedefinitivně rozhodl, že půjde do semi-náře, chodil do zdravotní školy. Filozo-fii a teologii začal studovat v roce 2000v Przemyśli.

Dne 15. října 2003 přijel do Prahy.Na faře u sv. Václava na Smíchově seseznamoval s češtinou a na vysokéškole žádal o uznání studia v Polsku.Některé předměty mu uznala, jiné ne,takže v některých případech muselzvládnout dva roky studia za rok. Řím-skokatolickou teologickou fakultu Kar-lovy univerzity navštěvoval v letech2004–2006. Na kněze byl vysvěcen21. června 2008 v pražské katedrálesv. Víta, Václava a Vojtěcha, primici mělv českém Kolíně v kostele NejsvětějšíTrojice a v polském Lobozewu u Nej-světějšího Srdce Ježíšova.

Otec Stefan Wojdyla má o pět letstarší vdanou sestru, maminku dvouchlapců, čtrnáctiletého a patnáctile-tého, která s rodinou žije v Lobozewuu svých rodičů.

Jak slavíte Vánoce u vás v Polsku?Příprava štědrovečerní večeře u nás

je dost náročná, protože může mít aždvanáct chodů, i když moje maminka –podobně jako mnohé jiné hospodyně –také všech dvanáct chodů nedělá.

K večeři usedáme v šest sedm hodinvečer. Na stůl svátečně prostřený bílýmubrusem se jako přípomínka naro-zení Ježíše Krista dává figurka děŅátkanebo malé jesličky a seno.

Pomodlíme se a nad oplatkou – u násříkáme oplatkem – z nekvašeného těs-ta, z jakého se dělají hostie, si navzájempopřejeme všechno nejlepší. A je-li tozapotřebí, také se jeden druhému omlu-víme za to, co jsme si navzájem udělalinedobrého, a smíříme se.

Než začneme jíst, se podle starétradice podává česnek. Prý proto, abyčlověk našel cestu domů, kdyby se ně-kde ztratil.

Sváteční večeře není u nás ve vý-chodním Polsku myslitelná bez pirohůz lístkového těsta a náplní z tvarohua brambor nebo tzv. uški, což jsou piro-hy s houbami. Obojí se podává s pol-ským barščem z červené řepy a klobásynebo ukrajinským borščem s fazole-mi, zelím, mrkví, bramborami atd. Jímetaké polské holoubky – zelný list na-plněný rýží nebo bramborovou kaší,podávaný s nějakou omáčkou. Sou-částí štědrovečerní tabule bývá rovněžzelí, do kterého někdo přidává fazole.Jí se rovněž ryba. Také se dělá něco

na sladko, často tzv. kuŅa. To je uvaře-ná pšenice, k níž se přidá mák, meda oříšky. To je také ukrajinské jídloa velice chutné. Vzhledem k dlouholetépostní tradici to však až na ryby jsoujídla vesměs bezmasá. Přestože půstna Štědrý den, tedy o vigilii Božího na-rození, už není závazný, u nás se častostále ještě dodržuje.

Po večeři zpíváváme koledy nebosi je alespoň přehráváme a povídámesi. Chodíváme také navštívit někohoz rodiny. Koledy samozřejmě zpívámei o půlnoční v kostele. A v návštěváchpříbuzných a přátel pokračujeme i naBoží hod.

Kněz obvykle nemůže na Štědrý ve-čer být se svou rodinou. Vy jste přijalkněžské svěcení teprve letos. Lonijste ještě byl na Vánoce v Polsku?

Doma v Polsku jsem byl o svátcíchnaposledy předloni. Loni jsem už bylv Kolíně, na faře, s farářem a hospodyní.

Co máte rád z polské a co z českékuchyně?

Z polské kuchyně mám rád pirohya bigos. Bigos – to je zelí s klobásoua rajským protlakem. Z české kuchyněmám rád ovocné knedlíky, ale chutnajími též knedlíky houskové nebo bram-borové s omáčkou.

Máte nějaké koníčky?Rád jezdím na koni, na kole, cho-

dím do přírody, hlavně do lesa nebopo horách. Zajímá mě literatura o dru-hé světové válce, z čehož jsem takématuroval.

Každou středu chodíte do Církevnímateřské školy Studánka. Co tams dětmi děláte?

Ze začátku, v září, jsem si s nimi jenhrál. Teï dělám s dětmi rozdělenými nadvě skupiny, jež se během dopoledneu mne vystřídají, asi půhodinovou kate-chezi. Pak chodíme ven.

Měl jste už s takhle malými dětminějaké zkušenosti, třeba z Kolína?

V Kolíně je sice také církevní školka,avšak tu má na starosti jedna řeholnísestra. Ale protože ve stejné budovějsem učil větší děti náboženství, občasjsem se tam také podíval.

Větší zkušenost s dětmi mám z Pol-ska. Ze semináře jsme jezdili, hlavněs dětmi z chudých rodin, na čtrnáctidenní

KNÃéÕ Z NAäEHO KOSTELA

Mgr. STEFAN WOJDYLA

Tatínek a maminka doprovázejí P. Stefan Wojdylu na primicí v Lobozewu.

Strana 6

prázdninové pobyty organizované arci-diecézí.

Když jste se v zářijovém – letošnímpátém – čísle Věstníku lhoteckéfarnosti představoval, napsal jste, žeuž na základní škole vás napadlo státse knězem. Kolik vám tehdy bylo let?

Asi čtrnáct. Přišlo to nějak samo.Jak k tomu došlo, podrobně popsat ne-dokážu. Prostě jsem nějak pocítil Božívolání. V náboženském týdeníku, kterýjsem četl, jsem našel nabídku Misio-nářů Afriky, aby ten, kdo má zájem,k nim přijel na víkend.

Byl jste u nich?Ne.

Proč?Náš pan farář, který mě dobře znal,

mi to z praktických důvodů rozmluvil.Doporučil mi, abych šel „jen“ do semi-náře diecézního, tedy nikoliv řádového.

Jak vůbec přijali vaši rodiče to, že sechcete stát knězem?

Oni něco tušili, ale maminka chtěla,abych měl rodinu. Víc to chtěla maminkanež tatínek. Tatínkovi bylo víceménějedno, jakou životní cestu si zvolím.

Maminka asi toužila po vnouča-tech…

Ano, ale já jsem jí říkal: Máš dcerua dva vnuky, tak mi snad odpustíš, žejá už děti mít nebudu.

Smířit se s tím, že půjdu studovat nakněze, bylo pro ni těžké. Vždycky, kdyžjsem se z domova vracel do semináře,plakala. Mluvívala o obtížích kněž-ského stavu a já jsem ji „utěšoval“: A cokdybych odjel do Afriky? Na to odpoví-dala: Ani náhodou! Takže když jsem serozhodl, že pojedu do Čech, přijala tos jistým ulehčením. I když stále mi při-pomínala kamarády, kteří jako kněžízůstali doma v Polsku, takže mohourodiče navštěvovat častěji. Na to jsemjí říkal, že každý má svou cestu.

Jak jste se, když už jste studovalv České republice, často dostal zarodiči?

Vždycky o prázdninách a pak vezkouškovém období, když se mi poda-řilo zkoušky udělat brzy.

Už jste byl v Polsku teï, co jste naLhotce?

Ano, v říjnu. Týden. Měli jsme v ro-dině svatbu a já jsem novomanžele od-dával.

Vaši rodiče již byli v Praze? A zde naLhotce?

V Praze byli dvakrát, ale na Lhotceještě ne. Snad přijedou na jaře.

Co vás vůbec přivedlo zrovna doČech?

Od malička jsem měl soucit s lidmi,kteří buï nikdy o Bohu neslyšeli, aneboněco jim brání v tom, aby v něho uvě-řili. To mě prostě nenechává chladným.Takovým lidem jsem chtěl Pána Bohapřibližovat a tak jim pomáhat. Kdyžjsem se s tím svěřil našemu faráři, říkalmi, že v Africe je kněžských povoláníuž dost, ale že leckde v Evropě je tohorší. Zmínil se i o Čechách. A pak jed-nou přijel do našeho semináře v Prze-myśli pan kardinál Miloslav Vlk a říkalnám, v jaké situaci je církev tady.

Zdálo se vám jako chlapci z katolic-kého Polska to, co vám při své ná-vštěvě u vás v semináři vyprávělpan kardinál, drastické?

Někdy ano, protože o tom jsme sko-ro nic nevěděli. Byli jsme pokřtěni jakomalé děti, od malička vychováváni vevíře. Některé věci tady v České repub-lice mě hned na začátku opravdu pře-kvapily.

Kolik vás ze semináře v Przemyślišlo do Čech?

Dva. Já a kamarád, který je teï veVlašimi.

Jsou nějaké rozdíly mezi věřícímiPoláky a věřícími Čechy?

Rozdílu mezi Čechami a Polskemjsem si všiml, už když jsem byl na Smí-chově. O Polácích se obecně soudí, žejsou katolíci a že chodí do kostela. Jen-že u nás mnoho lidí chodí do kostela,protože se to sluší. Tu hodinu tam –nebo někde za kostelem – nějak vy-

držím a pak půjdu domů. Tady cítímskutečnou víru. Že ten člověk, kterýchodí do kostela, za tím, v co věří,opravdu stojí. To mě tu v kladném slovasmyslu až zarazilo. Prostě víra je tu potom, co zde církev má za sebou, trochujiná. Hlavně starších lidí si vážím, že sipřes to, co často museli pro víru vy-trpět, ji zachovali a nesou ji dál.

Jak se vám líbí na Lhotce?Když jsem se den před svěcením

dověděl, že půjdu na Lhotku, uvědomiljsem si, že jdu do města. A já jako klukz venkova nemám velká města zrovnamoc rád. Ale jde o zvyk.

Tady na Lhotce se cítím dobře. Je tuhodně vstřícných lidí, hodně různýchspolečenství, hodně práce, prostě člo-věk se tu nenudí.

Kde jste byl v zahraničí kromě Českérepubliky?

V jubilejním roce 2000 jsem bylv Římě, s kamarádem jsem navštívilVídeň, zúčastnil jsem se Světovýchdnů mládeže v Kolíně nad Rýnem.Samozřejmě jsem byl i u nás za humny– na Ukrajině. Na Ukrajinu je to z Lobo-zewa 14 km.

Co jste viděl v Čechách a na Moravěkromě Prahy a Kolína?

Byl jsem v Hradci Králové, Litomě-řicích, Rakovníku, Olomouci, Brně,v Petrovicích u Sedlčan…

A kde se vám nejvíc líbilo?(S naprostou samozřejmostí:) No

přece v Praze! (jis)

Na jednom ze svých primičních obrázků měl otec Stefan matku Terezu z Kalkaty,k níž cítí hluboký obdiv.

Strana 7

Nejprve jsem byla na výroční schů-zi Společnosti v klášteře křižovní-ků. Přítomen byl čestný předsedaMichael Pojezdný, strahovský opatřádu premonstrátů, PhDr. KarelKavička, mluvčí Společnosti, VáclavDajbych a akademický sochař PetrVáňa. Jedním ze zakladatelů je takéing. Karel Kloud, který dříve orga-nizoval poutní zájezdy lhoteckéfarnosti. Hostem byl i Mgr. Jiří Koní-ček z Olomouce, předseda Společ-nosti pro dialog církve a státu, a dal-ší přátelé a příznivci Společnostipro obnovu Mariánského sloupu.

Záležitost obnovy se díky modlit-bám posouvá k nadějnějším vyhlíd-kám. Různé okolnosti ukazují, žemodlitby jsou úžasným způsobemvyslyšeny. Mnoho dřívějších odpůr-ců začíná uznávat přesvědčivostargumentů pro obnovu. Přibývá lidí,kteří se účastní modliteb u novésochy Panny Marie, která je zvenkuu přední části kostela Panny Mariepřed Týnem i na místě, kde stálpůvodní sloup, a mší v Týnskémchrámu. Letos na Staroměstské ná-městí v den oslav lidé již od dopole-dne nosili květiny a zapalovali svíč-ky. Mohli si prohlédnout malý modelsloupu a na panelech fotogra-fické a textové dokumenty, nebo sizakoupit novou brožuru o historiisloupu, kterou napsali J. Bradnaa K. Kavička. O letošní výročí se za-jímal i rozhlas, televize a tisk.

Dominikán pater Jordan u základ-ního kamene Mariánského sloupupromluvil o významu Matky BožíPanny Marie. Přečetl úryvek z Pís-ma ze Zjevení sv. Jana o drakovia ženě s dvanácti hvězdami (12,1–6),což je první zmínka o Panně Mariia boji se zlem. Jak řekl, naše zeměje srdce Evropy. Srdcem Prahy jeVáclavské náměstí se sochousv. Václava. Panna Maria zachrá-nila za třicetileté války Prahu v bojise švédskými vojsky, kdy se Pražané

úpěnlivě modlilipřed gotickýmobrazem PannyMarie Rynec-ké. Císař Ferdi-nand III. nechalroku 1650 posta-vit skoro šest-n á c t i m e t r o v ýsloup se sochouPanny MarieI m m a c u l a t y(Neposkvrněné)na poděkováníza to, že Prahuzachránila přednepřáte lskýmivojsky. Sloup zá-roveň plnil funk-ci slunečníchhodin. Nakonecotec Jordan při-pomněl, že přizjevení ve Fati-mě v roce 1917Panna Maria slí-bila: A nakonecmé neposkvrně-né srdce zvítězí.

Při společné modlitbě SalveRegina jsem na Staroměstském ná-městí viděla také lhotecké farníky.Dokonce jsme se tam po čtyřicetiletech vzájemně poznali se spolu-žačkou Zdenkou Hadrabovou z ho-din náboženství, které jsme na Lhot-ce mívali s P. V. Rudolfem v kaplisv. Václava.

V krásném a zcela zaplněnémTýnském chrámu s obrazem PannyMarie Rynecké jsme se modliliradostný růženec. Po něm zazpí-vala olomoucká sopranistka Svět-lana Trundová a schola Týnskéhochrámu píseň Hospodin je můj pas-týř, Agnus Dei a Panis angelicus.Krátce promluvil 88letý historikFrantišek Dvořák a akademickýsochař Jan Bradna.

OBNOVIT SLOUPY VÕRYV LIDSK›CH SRDCÕCH Slavnostní mši celebroval otec kar-dinál Miloslav Vlk, kterého přivítaltýnský kanovník Vladimír Kelnara sbor kněží. M. Vlk v homilii řekl,že dokud člověk nelituje, nepřijí-má další dary. Ale dar je už to, žePanna Maria s námi zůstává, a to,že jsme se zde v Týně sešli. Dnesje třeba smířit Boha za urážkyPanny Marie touto smírnou boho-službou za náš národ.

V poslední době si připomínámeosmičkové roky – 1100 let od narozenísv. Václava, 1378 úmrtí největšíhoČecha Karla IV., 1948, 1968. Letos sitaké připomínáme neblahé výročí 3. lis-topadu 1918 – stržení Mariánského

SETK¡NÕ S PANNOU MARIÕV CENTRU I U N¡S NA LHOTCE

Letošní vzpomínka na odstranění Mariánského sloupu v Prazena Staroměstském náměstí před 90 lety a vystavené exponátyse těšily značnému zájmu kolemjdoucích.

Snímky na stranách 7, 8 a 9 Eva Kocmanová

Letos uplynulo 90 let od nešŅastné události – strže-ní Mariánského sloupu na Staroměstském náměstív Praze 3. listopadu 1918, sedmý den po vzniku prvníČeskoslovenské republiky. Shodou okolností jsemse mohla zúčastnit vzpomínkové akce, na kterou měpozval akademický sochař Jan Bradna, výkonný před-seda Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu.Dodejme že strýcem pana Bradny byl Mons. AntonínBradna, blízký přitel lhoteckého děkana Vladimíra Rudolfa.

(Pokračování na str. 8 a 9)

Naši předkové kdysi dávno stavěli na ně-kterých místech, kde se stalo nějakéneštěstí, někdo někomu ublížil, dopustilse hříchu, tak zvané smírčí kříže. Kde seobjeví hřích, tam Boží požehnání jakobytrochu vybledlo. Jako kdyby je člověkněčím poskvrnil.

Rád připomínám, že vrcholem Božíhostvoření samozřejmě je člověk. A že kdyžBůh přišel na tuto zem, samozřejmě nani přišel pro člověka, kvůli lidem, kvůlinaší spáse.

Co to znamená prakticky? Je to svá-tostný dotek. Ve křtu svatém jsme bylinaroubováni na kmen, kterým je náš PánJežíš Kristus, abychom mu patřili na věkya abychom se zelenali jako ratolest.

Hřích, o kterém mluvím, může všechnozkazit. Bůh na druhé straně rád odpouští.

Víme, co pro nás znamená svátost smí-ření, a víme, co pro nás znamená to nej-intimnější setkávání se s naším Pánemv eucharistii a posila Ducha svatého vesvátosti biřmování a tak dále.

Bůh zkrátka je tady a záleží mu na nás.Je jako dobrý pastýř, který volá: Pojïte zamnou, se mnou nezabloudíte, nebojte se!Povedu vás na hojné pastviny, bude vámse mnou dobře. Nic vám nebude scházet.Někdy o tom pochybujeme.

Sami dobře víte, že si můžeme před-stavit obrázek, jak je Ježíšova rukavztažená nad hlavou kohokoliv z nás.Ta vztažená ruka znamená hojnostBožího požehnání. Je to symbol Božíhopožehnání.

Když se nám někdy nedaří, rádi by-chom dali Bohu najevo, že na nás zapo-

mněl, že svou ruku stáhl zpátky a už námnežehná. A my že jsme na všechno samia nedaří se nám. Byl bych rád, kdybystetouhle myšlenkou nikdy netrpěli, ani se jínezabývali. Bůh nestáhne svou laskavoužehnající ruku. V Janově evangeliu je o náspsáno: A nikdo mi je z rukou nevyvedl.Patříme mu na věky.

Že můžeme prožívat nějaká zklamánínebo zkoušky? Jak by ne! To k životu pře-ce patří! Už proto, že jsme lidé smrtelní,omezení, že žijeme v čase. Je ale pravda,že když je ta Boží ruka nad námi vzta-žená, máme možnost se vysmeknout,cuknout, uhnout… Někdy nás napadne,že máme své řešení, že Boží radu nepo-třebujeme. ZvlášŅ když by nás Bůh chtělnějak omezovat, něco nám nedopřál…Tak si to dopřejeme sami – podle svéhoúsudku. Jsme přece lidé svobodní a v tuchvíli snad i jaksi nezávislí. Ale být nezá-vislý na Bohu rozhodně není dobré. Proto,když je nám nejhůř, náš Pán, dobrý pastýř,jak je psáno v Lukášově evangeliu, se zanámi vydává, aby nás hledal, zachránil,přivedl zpátky a utěšil. A ještě nám připo-mněl: Když sis natloukl, stálo ti to za to?Musí to takhle být?

Dnes si mnoho lidí myslí, že i bezBoha lze žít požehnaně a krásně. Po-žehnaně určitě ne! Jestliže se člověkvysmekne Božímu požehnání, co chcekde podobného získat? To přece ani nenímožné. Takže při příležitosti výročí po-svěcení chrámu si chceme připomenout,že věrnost, odevzdanost, spojení s na-ším Pánem jsou hodnoty nenahraditel-né, potřebné pro každého z nás. A kdyžmáme dům Boží, kostel, přicházímesem vlastně proto, abychom si to znovua znovu připomínali, abychom se upev-nili ve víře, abychom Pánu patřili, aby mupatřilo naše srdce.

Strana 8

sloupu. Byla to bolestná událost, nakterou se nemá zapomínat. Tento činna počátku první republiky otevřelprotináboženský a protikatolický pro-ces v našem národě. Falešně popu-zený dav lidí jdoucí z Bílé Hory senechal strhnout ke zničení památné-ho sloupu, který byl čtvrtý nejstaršív Evropě a považovaný za duchovnístřed Evropy. Protihabsburský a proti-katolický hněv si lidé vybili zničenímtéto památky. Čin organizoval Žižko-vák Franta Sauer, který později to-hoto činu litoval a nakonec zemřelduchovně obrácen. Jako pokání za

tento čin mělo být postaveno dvanáctkostelů kolem Prahy jako dvanácthvězd kolem hlavy Panny Marie. De-vatenáct let po stržení Mariánskéhosloupu byl roku 1937 postaven lho-tecký kostel. Druhá světová válkaa komunistický režim realizaci dal-ších staveb znemožňoval a oddalo-val. Nyní se připravuje výstavba naBarrandově a na Černém Mostě.

Tato bohoslužba je smírnou boho-službou za svržení Mariánskéhosloupu. Na to nemáme zapomínat,zvláště na Lhotce a ve Strašnicích.Nová socha u zdi Týnského chrámua na Strahově (Panna Maria z exilu)čekají. Komunistický režim v našízemi po druhé světové válce zesílilboj proti církvi. Ve farnostech a rodi-

nách strhal tisíce sloupů víry. Nyníje hlavně zapotřebí obnovit sloupyvíry v srdcích věřících ve farnostecha rodinách. Je zapotřebí obnovit jez hloubky víry, naděje a lásky. Neza-pomínejme proto v modlitbách natyto sloupy a svěřme je ochraněPanny Marie Vítězné, nabádal náskardinál Vlk. V této víře odpovězmeúsilím o obnovu vlastního života vefarnostech a diecézi.

Za zpěvu písně Budiž věčně vele-bena Matka Boží Maria jsme sevšichni odebrali k nové soše PannyMarie u Týnského chrámu k pobož-nosti s Loretánskou litanií a dalšímimodlitbami. Pravidelné pobožnostise na tomto místě konají každýtřetí den v měsíci.

BŸH JE TADY A Z¡LEéÕ MU NA N¡S

Slavnostní mše svatá k 71. výročí posvěcení kostela Panny Marie Královny míruv Praze na Lhotce. Zleva P. Stefan Wojdyla, jáhen František Martinek, biskup KarelHerbst SDB., P. Marek Winiarski a vikář Bedřich Vymětalík.

Setk·nÌ s Pannou MariÌ(Pokračování ze str. 7)

Z k·z·nÌ biskupa Herbsta p¯i oslavÏ v˝roËÌ na Lhotce

Strana 9

V dětství jsem byla vychovánav úctě k Panně Marii. Moje babičkabyla pamětnice stržení sloupu a všemi vyprávěla. Vždy jsem to vnímalajako hrozný čin a obrovskou urážkuMatky Boží. Ale měla jsem to štěstí,že jsem se narodila do lhotecké far-nosti, kostela postaveného na usmí-ření tohoto hrozného činu.

V›RO»Õ U KR¡LOVNY MÕRULetošní 90. výročí stržení Marián-ského sloupu v Praze na Staro-městském náměstí a 71. výročí po-svěcení lhoteckého kostela bylokrásnou oslavou Matky Boží PannyMarie. Na Lhotce výroční mši v ne-děli 9. listopadu celebroval pražskýsvětící biskup Karel Herbst SDBs naším otcem vikářem Bedřichem

Vymětalíkem, moderátorem společ-né duchovní správy ve spřátele-ných Kralovicích otcem MarkemWiniarským a lhoteckým farnímvikářem Stefanem Wojdylou.

Chrámový sbor krásně provedlMissu in G od Eugena LeopoldaMěchury. Na závěr jsme všichniradostně zpívali „lhoteckou hymnu“Královno míru, kterou pro náš kostelsložil Vojtěch Říhovský.

Kralovičtí farníci, kteří nás navští-vili, byli odpoledne podle svého přánípozváni k prohlídce Břevnovskéhokláštera.

V podvečer byl na Farní akade-mii pozván akad. sochař Jan Brad-na, který slovem i obrazem poutavěshrnul celou událost stržení i úsilío obnovu Mariánského sloupu.

Lidská zloba a nenávist sloupstrhla, ale lidské úsilí a srdce spo-jená v modlitbách touží sloup obno-vit na původním místě, kde se lidévíce než 200 let scházeli k modlit-bám a prosili Matku Boží PannuMarii o pomoc.

EVA KOCMANOVÁ

NA TUTO TEMATIKU navazu-je i zpráva Slovenská pouŅ nastraně 15. (red)

PODROBNÉ INFORMACE:www.marianskysloup.cz. LITERA-TURA: Jan Bradna, Karel Kavička:Mariánský sloup na Staroměstskémnáměstí (2008); Petr Váňa: Cestakamene (2007).

FARNÕ AKADEMIEO MARI¡NSK…M SLOUPU POTÿETÕJiž celkově třetí přednášku na téma Ma-riánského sloupu v Praze na Staroměst-ském náměstí – Mariánský sloup – deva-desát let od jeho stržení – si mohlivyslechnout účastníci Farní akademie,která se konala v našem kostele letos9. listopadu. Přednášejícím byl opět mistrJan Bradna, akademický sochař a restau-rátor (se zaměřením na restaurování ka-menných soch a štuku), člověk nejvýšepovolaný, neboŅ je zakládajícím členemSpolečnosti pro obnovu Mariánskéhosloupu na Staroměstském náměstí v Pra-ze. Ta byla založena dne 3. dubna 1990,ale prvé iniciativy o obnovení sloupu sedatují hned od roku 1918, tedy bezpro-středně od jeho stržení. Od roku 1997 jeJ. Bradna výkonným předsedou Společnosti.

Jeho první přednáška při lhotecké Far-ní akademii, 6. listopadu 2005, upoutalasvou historičností, vysoce odborným pří-stupem a detailními znalostmi veškeréhodění týkajícího se snah zaměřených naznovuvybudování tohoto sloupu na Staro-městském náměstí v Praze. Posluchači sitehdy přáli, aby tématu byla věnovánaještě jedna přednáška, protože z časo-vých důvodů tehdy evidentně nebylo mož-né vyčerpat tuto problematiku v potřebnéhloubce a rozsahu.

Ve druhé přednášce 12. listopadu 2006se Jan Bradna zaměřil na stručnou reka-pitulaci a především na doplnění detailůz historie postavení i stržení sloupu naStaroměstském náměstí.

V letošní třetí přednášce, motivovanépředevším devadesátým výročím strženísloupu, se do určité míry vrátil ke svédruhé přednášce – s tím rozdílem, že ten-tokrát doprovázel odborným výkladempromítání více než sta barevných i černo-bílých fotografií. Ty chronologicky pokrý-

valy období prakticky od roku 1648 – kon-krétně to byly fotografie rytin znázorňu-jících obléhání Prahy švédskými vojsky –až do současné doby.

Nejzajímavější jistě byly snímky zachy-cující Staroměstské náměstí s oběma po-mníky, tj. Mariánským sloupem a pomní-kem Mistra Jana Husa. Jak přednášejícívysvětlil, z odborně architektonického hle-diska byl Husův pomník záměrně kompo-nován jako výrazná horizontála, čímž bylavyvážena monumentální vertikála vytvá-řená Mariánským sloupem. Proto z toho-to hlediska obnova Mariánského sloupuv žádném případě nenaruší výtvarnoukompozici Staroměstského náměstí. Na-opak dodá mu chybějící vertikální prvek.

Obrazová dokumentace zahrnovala na-příklad také náš kostel, dále sochu PannyMarie z exilu, kterou pro české krajany

v USA vytesal v roce 1954, podle dostup-ného obrazového materiálu Panny Marie zeStaroměstského náměstí, z bílého carrar-ského mramoru papežský sochař prof. Mon-teleone. Socha byla v roce 1993 do Prahydovezena z USA a umístěna v zahraděStrahovského kláštera. V závěru přednáškybyly pak promítnuty snímky již dokončenékopie sochy Panny Marie, která je nyní osa-zená u jižní strany kostela Matky Boží předTýnem, směrem k Celetné ulici.

Zájemcům o podrobnější historii Ma-riánského sloupu doporučujeme publikaciJana Bradny a Karla Kavičky Praha – Ma-riánský sloup na Staroměstském náměstí,kterou letos vydala Historická společnostStarý Velehrad se sídlem na Velehradě.Bohatě ilustrovanou publikaci lze zakoupitv sakristii našeho kostela.

KAREL ŠTAMBERG

Akademický sochař Jan Bradna na Lhotce při rozhovoru s profesorem Milanem Sobotkou.

Strana 10

Je středa 22. října ráno. Paní uči-telka Eliška Leblová s dětmi, kterépřišly jako první, chystají mísu plnoudobrot. Děti na ni aranžují šunku,kukuřičky, ředkvičky, sýr… Ještěskleničky a nápoje, a bude vše při-chystané. Ne, ještě připravit obráz-ky. Proč po ránu takový shon? Pro-tože čekáme milou návštěvu. Jakokaždý rok u nás vykoná jako biskup-ský vikář pro školství vizitaci panbiskup Václav Malý. S ním nás na-vštíví vedoucí odboru církevníhoškolství Eva Tomášková.

Pana biskupa Malého jsme při-vítali společnou písničkou. Mladšíi starší děti předvedly tanečky, kterése naučily. Pan biskup se k nim při-dal. Poté si s dětmi povídal a nejendětem, ale i Toničce Rousové, kte-rou jsme jako bývalou ředitelku taképozvali, udělal na čelo křížek.

Během svačiny si V. Malý a E. To-mášková promluvili o provozu ma-teřské školy s předsedkyní Občan-ského sdružení Studánka LenkouPollákovou a s paní ředitelkou.

Na závěr návštěvy se biskupVáclav Malý s paní Tomáškovou po-zdravili i s ostatními zaměstnanky-němi školky a popřál jim hodně sílya pokoje v jejich nelehké práci.

V šatně děti předaly hostůmobrázky, které pro ně namalovalya mnohdy velice vtipně okomento-valy. Například, jak to zapsaly paníučitelky: „Milý pane biskupe, aŅ Váspaní Tomášková nezlobí.“ Za krás-né obrázky chlapečkové a děvčátkadostaly od hosta malé sladkosti.

Celé setkání provázela pokojnáa usměvavá atmosféra a naprostáspontánnost dětí.

Těšíme se na další návštěvuza rok.

Text a snímek IVA VALTROVÁ,ředitelka CMŠ Studánka

BISKUP MAL› VE STUD¡NCE

PASTORA»NÕ RADAPastorační rada farnosti (PRF) 13. říj-na a 3. listopadu jednala předevšímo plánu na léta 2008–2011. V říjnuplán schválila. Vzhledem k malé účas-ti na říjnovém setkání s farníky se roz-hodla plán vytisknout, v neděli 30. lis-topadu jej po bohoslužbách rozdatvěřícím a další neděli farníky s jehonejdůležitějšími body seznámit ještěpo ranní a dopolední mši. V listopadupak ještě zvažovala, v jaké podoběbude vytištěn.

Pokud jde o generální opravu stře-chy, vzala na vědomí, že P. Vymě-talík požádal arcibiskupství o schvá-lení mimořádné sbírky na tento účela zabývala se její propagací a za-bezpečením.

Při obou zasedáních také jednalao poděkování pro všechny, kdo nějakpřispívají k chodu farnosti a kdo kos-tel podporují finančně. Datum akces kulturním programem a setkánímu číše vína stanovila na neděli 21. pro-since odpoledne.

Zabývala se též přípravou posvíce-ní, mimo jiné i v souvislosti se zabez-pečením programu pro hosty z kralo-vické farnosti.

Dále jednala o duchovní obno-vě pro seniory s biskupem KarlemHerbstem naplánované na sobotu13. prosince, termínech bohoslu-žeb ve vánočním a novoročnímobdobí, aby mohly být včas dányk dispozici regionálním měsíčníkům,přípravě farního plesu, napřesrokuž jubilejního desátého, a o přípra-vě zimní chaloupky.

Dne 1. prosince PRF zkontrolo-vala, jak pokračuje oprava střechykostela a jaký je stav jejího financo-vání. O ekonomických otázkách dis-kutovala též v souvislosti s přípravouzimní chaloupky 2009 a přípravoufarního plesu. Protože byl dvojná-sobně zdražen pronájem sálu v KCNovodvorská – a podle požadavkuúčastníků se ples prodlužuje o ho-dinu –, bude nutné o něco zvýšiti cenu vstupenek.

Pastorační rada též přijala opatřenínezbytné pro kvalifikované pokračo-vání úvah o rekonstrukci a přístav-bě farní budovy.

V závěru svého prosincového jed-nání se předběžně zabývala spolu-prací českého lhoteckého a němec-kého höchbergského chrámovéhosboru. A vzhledem ke spolkovému se-tkání Ackermanngemeinde, jež budenapřesrok na začátku srpna v Plzni,další spoluprací naší farnosti i s toutoorganizací německých katolíků.

Data dalších zasedání pastorač-ní rady byla stanovena na 26. leden,16. únor a 16. březen 2009. (jh+js)

PLÁN FARNOSTI na léta 2008–2011 bylfarníkům dán k dispozici jako malý sešita pak ještě jednou krátce prezentovánv neděli 7. prosince po dopoledních mších.

Od 7. prosince 2008 do 30. ledna 2009 probíhá v kapliBožského Srdce Páně výstava dvou autorek – ReginyŠtefanové (*1938) a Petry Kameníčkové (*1977).

Petru Kameníčkovou prezentuje deset obrázkůze série Víly, které jsou kresleny pastelovými tužkamia charakterem se podobají ilustracím. Petra Kame-níčková je umělkyní handicapovanou, protože nemáprsty na rukou, ale na křehkosti a jemnosti do detailuvyvedených kreseb to není vůbec znát.

Tvorba Reginy Štefanové, která se narodila rok popostavení našeho kostela (a její děti byly ve zdejní far-nosti pokřtěny), je odlišná – na jedenácti obrazech vidímelisované květy z vlastní zahrádky zasazené do podkladuz mořského nebo sklářského písku. K tomuto cyklu paníRegina připojuje citát: „Všimněte si lilií, jak rostou: nepře-dou ani netkají – a pravím vám, že ani Šalamoun v celésvé nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich.“ (L 12,27)

PETR KOŽÍŠEK

VäIMNÃTE SI LILII

Strana 11

JSME SPOLU NA CESTÃUž někdy na jaře loňského rokuse u nás v kostele začala o páteč-ních večerech, vždycky po mšisvaté, scházet nová skupinka lidí.Původně jsme se setkávali s nej-staršími -náctiletými, ti ale postup-ně odpadávali, a vytvořil se takprostor pro další lidičky.

Někteří z nedávno pokřtěnýchnebo biřmovaných projevili zájemse občas vidět, k tomu se přidaloněkolik současných katechumenůa lidí, kteří se s církví (a naší farností)teprve pomalu seznamují. Tím vznik-la poměrně různorodá skupinkadospěláků. Schází se nás dost, ale

pokaždé přijde někdo jiný, takže na-še posezení vypadá vždycky jinak.

Program si připravuje celý týmlidí – Eva Remešová, Eva Podruho-vá, Veronika Skýpalová a částečněi otec Stefan Wojdyla. Povídáme sio různých věcech, ale hlavně asio sobě. Poznáváme se, sdělujemesi svoje zážitky a pocity, které souvi-sejí s vírou a církví, a často disku-tujeme o věcech, které nám vrtajíhlavou. Na jednu věc máme hnedněkolik názorů a pohledů, které jsoupro všechny nějak zajímavé. Častose střetává pohled nás tradič-ních katolíků s pohledem těch, kteříteprve přišli.

Účastníci výletu na nové působiště P. Kamila Vrzala.

Zdatnější se do Počepic vypravili na kolech.

Vzpomínka na historii lhoteckých „expe-dic“: otcové Prokop Brož (vlevo) a KamilVrzal loni při mši svaté ve Vesmíru.

Strana 12

Večer začínáme obvykle čajema úvodním rituálem s kamínkem a ky-tičkou, kdy každý řekne, co pěkného,milého a co ošklivého teï prožívá,a končíme nějakou vlastní modlit-bou před svatostánkem. Ovšem, žeje nám Pán blízko, necítíme jen tamu oltáře, ale většinou v průběhu celé-ho večera, který často nebývá krátký.

Kromě pátečních setkání, kteráse odehrávají přibližně jednou zaměsíc, jsme naplánovali i několikvíkendových výjezdů. Začalo to užv době, kdy u nás působil otec Ka-mil Vrzal. První víkendy mimo Prahujsme plánovali ještě s ním. Na jařejsme byli na vodě (Věstník 4 /2008),teï na podzim jsme zvládli jedencyklovýlet (viz další text). Na zimuplánujeme výlet za sněhem.

Tyto víkendy jsou vždycky ote-vřené i pro další lidi, nejen ty, copravidelně chodí na setkání. Každýmůže přijet s partnerem (věřícími nevěřícím), s dětmi nebo kama-rády – také jim se naše společnédny moc líbí.

Program je většinou kombinova-ný: sport, zábava, večer strávenýnad nějakým duchovním tématem,nedělní mše a dobrý oběd. Pokudse někdo na sportování moc necítí,do ničeho ho nenutíme. Z časovýchdůvodů je v celém víkendu několikmíst, kde se lze přidat nebo odpojit,takže každý může prožít přesně to,co zvládne.

I když nám naše skupinka pěkněfunguje, byli bychom rádi, kdyby seještě o něco rozrostla. Také prototedy píšu, jak se máme prima a covšechno spolu zažíváme. Takže po-kud si někdo z vás nad mým textemříká, že by to rád viděl, aŅ určitě při-jde. Uvítáme hlavně ty, kteří stáleještě hledají, kteří jsou na cestěa kteří by si rádi alespoň jednou začas s někým popovídali o víře.

Prosincové setkání, laděné už vá-nočně, jsme si naplánovali na pátek12. prosince, lednové na 9. 1. 2009po večerní mši svaté. Zájemci semohou ozvat na e-mailovou adresustrep54@seznam.cz. EVA P.

V›LET DO PO»EPICSkupina dospělých katechumenů,nově pokřtěných nebo lidí nedávnobiřmovaných, která se nazývá Nacestě, a skupinka mládeže, tzv. star-ší -náctiletí se vydali 18. a 19. říjnana výlet do Počepic navštívit otceKamila v jeho novém působišti.Zdatnější z nás měli s sebou kola.V sobotu ráno se setkali s Kamilemv Olbramovicích a pak vyrazili přesVrchotovy Janovice, kde zhlédli expo-

zici zvonů, na faru do Počepic.Ostatní přijeli až přímo na faru.

Začali jsme společnou večeří. Poní následoval program nejprve nafaře. Přemýšleli jsme, co je v našemživotě „hrouda zlata“, která vydržív ohni různých zkoušek, a co „uhlí“,které naopak výheň zkoušky nevy-drží. Pak jsme se setkali u velikéhoohně na farní zahradě, kde jsme sepomodlili a hráli různé hry.

Druhý den ráno jsme dělali kolážs naší představou ráje knihy Genesisa také svého osobního ráje. Kolážíjsme Kamilovi ozdobili stěnu na faře.

V 11 hodin jsme se zúčastnilibohoslužby v místním kostele a poní, někteří pěšky, jiní na kole či mo-torce, odjeli do báječné hospůdkyv nedaleké vesnici. Potom jsme serozdělili. Někteří již jeli domů, za-

tímco ostatní šli ještě na krátký výletdo okolí Počepic.

Musím pochválit Petra B., kterýmezi nás „baby“ statečně zapadl,a vůbec všechny, protože se miúplně vybavilo, jak jsme coby mlá-dežníci jezdili na fary, a tyhle naševýlety mně úplně tuhle dobu připo-mněly. Už se těším, co spolu pod-nikneme příště. EVA R.

Do Počepic jsme přijeli navečers Aničkou a mámou. Líbil se mioheň, přes který někteří z nás, např.Kamil, skákali. Ale hlavně druhý denmě vzal Kamil na motorku a jeli jsmepo okolí Počepic. To byla paráda.Těším se, kam pojedeme příště.

BĚTKA R.

Snímky Eva Podruhová

� BISKUPSKÉHO SVĚCENÍ novéholitoměřického biskupa Jana Baxantase v sobotu 22. listopadu v katedrálesv. Štěpána v Litoměřicích zúčastnili vikář Bedřich Vymětalík. V době,kdy nynější lhotecký farář studovalna kněze, byl otec Baxant vicerekto-rem semináře. J. Baxant a B. Vymě-talík měli pokoje téměř vedle sebe.Později P. Baxant střídal P. Vyměta-líka v Kolíně jako faráře. Novémulitoměřickému biskupovi, jenž po-chází z Karlových Var, bylo nedávno60 let. Má bratra Pavla, který je rov-něž knězem.

� P. BEDŘICH VYMĚTALÍK jakovikář III. pažského vikariátu vykonalvizitace ve farnostech Praha-Kolodějea Praha-Nusle.

� V ŘÍJNU A LISTOPADU bylo v na-šem kostele pokřtěno sedm dětí:TaŅana Múčka, Lukáš Múčka, NatálieFindeisová, Nikola Hovorková, StelaŠŅastná, Jan Salajka a Filip Drobník.

� MEZI KATECHUMENY, kteří byliv sobotu 29. listopadu přijati do kate-chumenátu v pražské katedrálesv. Víta, Václava a Vojtěcha, byli i dvakandidáti křtu ze lhotecké farnosti.

� NA VĚČNOST z našich řad ode-šli: Jaroslava Boubelíková (naro-zena 1912), Pavol Hrtús (1935), Jaro-slav Březina (1950) StanislavAdámek (1949) a Božena Schneide-rová (1925).

� ADVENTNÍ VĚNCE se v Církevnímateřské škole Studánka dělaly v so-botu před 1. adventní nedělí. Požeh-nat je přišel P. Bedřich Vymětalík.

� „NAŠE SOUČASNÁ SPOLEČ-NOST – Co nás trápí a co potřebu-jeme“ byl námět přednášky, kterouv neděli 30. listopadu u Panny MarieKrálovny míru odpoledne pronesl členPapežské akademie sociálních naukBedřich Vymětalík starší, otec lhotec-kého faráře. K obsahu přednášky sevrátíme v příštím čísle Věstníku.

� PŘEDVÁNONOČNÍ PRODEJ lite-ratury v kostele letos potrvá až dočtvrté adventní neděle. Zahájen byl30. listopadu.

� OBRAZY A KRESBY křesŅanskémalířky Bedřišky Znojemské, jež jsouod 19. listopadu vystaveny v GaleriiVyšehrad, si lze naposledy prohléd-nout v neděli 21. prosince od 9.30 do17 hodin. Umělkyně se před několikalety přestěhovala na modřanské síd-liště a chodívá i k nám do kostela.

� ÚČASTNÍKY lhotecké prosincovépřednášky Farní akademie o betlé-mech by mohla potěšit i výstava Bon-sai servisu Praha Betlémy v Betlém-ské kapli, která potrvá do 3. ledna.V podzemí kaple je otevřena denněod 9 do 18 hodin, 24. a 31 prosinceod 9 jen do 14 hod., 25. 12. 2008a 1. 1. 2009 od 13 do 18 hodin.

� PROGRAM BOHOSLUŽEB naLhotce ve vánočním a novoročnímobdobí otec Stefan Wojdyla v prosin-covém Tučňáku doplnil krátkým vá-nočním zamyšlením.

� ZIMNÍ CHALOUPKA bude i na-přesrok v Jáchymově, a to od 22. do28. února. Děti je nutno přihlásit do11. ledna 2009. (red)

K R ¡ T C E

Strana 13

O opravě naší střechy se dovídámenejčastěji z hlediska potřeby financí– že jsme dostali grant od hlavní-ho města, že máme něco na účtua hlavně – kolik set tisíc nám ještězbývá sehnat od sponzorů či z vlast-ní kapsy. Je úctyhodné, kolik penězjsme již tak dokázali poskytnout a dí-ky vám všem za pomoc. Podívejmese ale na tuto opravu také z technic-kého hlediska. Jednak z přirozenézvědavosti a také proto, že vždy ra-ději poskytneme pomoc tehdy, kdyžvíme, proč jsou peníze opravdu po-třeba a také proč se cena zvýšila.

V minulém roce se při oslavě 70.výročí o stavbě našeho kostelahodně řeklo a různé obrázky z do-by jeho výstavby byly na příleži-tostné výstavě. Co si ale v souvis-losti s opravou střechy musímeuvědomit, je ta skutečnost, že stav-ba byla realizována v době, kdy pe-něz nebylo na rozdávání a muselose hodně šetřit.

Když jsem jednou procházelarchív na stavebním úřadu, překva-pily mě zápisy, z kterých vyplýva-lo, že se kostel stavěl v některýchmístech z tak nekvalitních cihel, že

musely být částizdiva po zásahustavebního do-zoru přezdívány.

A tak také po-hled do kon-strukce krovu –tedy hlavně napodlahu půdy,která tvoří takéomítaný pod-hled kostela –svědčí o použitívelmi subtilníchprvků. Tam, kdebychom očeká-vali masivní

prvky, jsou dřevěné profily jen malédimenze.

Ke špatnému stavu také přispělyněkteré opravy v minulosti, kdy sezpůsobem podmíněným danou do-bou a jejími technickými možnostmizvolily způsoby opravy, které sice ně-čemu pomohly, ale zároveň zhoršilyjiné důležité vlastnosti konstrukce.

Jako hlavní problém zjišŅovanýv průběhu rekonstrukce se tak jevívnášení velké vlhkosti do stropníkonstrukce. Při nárazovém setkáníněkolika set lidí na bohoslužbáchtotiž dochází k rychlému zvlhčenívzduchu a při nedostatečném vět-rání ke srážení této vody na chlad-nějších površích – tedy také právěv prostoru stropní konstrukce.

A tak také umístění dodatečnétepelné izolace na podlaze půdy,kterou tvořil polystyrén doplněnýigelitem a asfaltovou lepenkou, sicesnížilo únik tepla při vytápění, záro-veň však tato ideální parozábranazamezila odvádění vlhkosti.

Stav ještě zhoršovaly nedostatečněfunkční ventilátory, které byly naštěstíjiž vyměněny v minulém roce, zrušenívětracích vikýřů, které byly zdrojemzatékání, zabednění věžičky se zvo-nem nad oltářem (tzv. sanktusky)

OPRAVA STÿECHY TROCHU JINAK

Strana 14

a snad dokonce i zazdění větracíchšachet, které se nalezly nefunkčníukončené pod střešním pláštěm.

V předtuše těchto problémů zpra-covala znalecká kancelář v minulémroce průzkum, kdy podle čtyř sondzjišŅovala skladbu stropní konstrukcea její stav. Závěr zprávy této kance-láře upozornil na výše uvedenou ne-vhodnou skladbu stropní konstrukce.Bohužel v jedné sondě u krajní vaz-by krovu nalezl rozsáhlejší poškozenídřevokaznými houbami a hmyzem(dokonce včetně obávané dřevo-morky domácí). V ostatních sondáchbyla ale přítomnost mycelia dřevo-kazných hub jen velmi slabá.

Teprve po odstranění polystyré-nu, staré dlažby z půdovek a ná-sypu ze škváry se plně ukázala de-formace dřevěné konstrukce, kterousi při pohledu z kostela na omítnu-tém podhledu neuvědomujeme. Poodstranění podlahových vrstev vy-padá nejhůře dřevěná stropní kon-strukce pod věžičkou nad oltářem.Také stav podlahy a dřevěných kon-strukcí u některých stěn nad kůrema u některého sloupku krovu je vážný.

Po odstranění izolací bylo roz-hodnuto, že se musí zpracovat pro-jekt dostatečného odvětrání a pří-vodu vzduchu pro kostel. Je tonutné nejenom kvůli odstraňovánívlhkosti, ale také kvůli nám a minis-trantům, kteří již několikrát při mšisvaté omdleli.

A tak nově na střeše uvidíte vět-rací vikýře Ale pozor – ty se obno-vují tak, aby co nejvíce odpovídalystarým dochovaným fotografiím.

Prkenný záklop se provede pou-ze vystřídaně, aby konstrukce conejvíce větrala. A stropní konstruk-ce se doplní tepelnou izolací nabázi dřeva, která zajistí co nejlepšíodvádění vlhkosti bez zhoršení te-pelných vlastností. Pro přístup popůdě k vikýřům se pak provedoulehké dřevěné lávky. Jinde nebudepocházení možné.

Nejvíce poškozené dřevěné prvkyse opraví a doplní.

A tak se můžeme těšit na novoustřechu doplněnou i novou pojistnouhydroizolací. A protože se výměnoukrytiny i podlahy dosáhne podstat-ného snížení celkové hmotnosti(více jak na polovinu), pomůže sekonstrukci krovu opravdu hodně.

Akorát musíme být trpěliví. Kro-mě hluku a prachu bude i v kostelev zimě trochu větší chládek, než sepoloží nová tepelná izolace.

Ing. JIŘÍ ŠÁRKASnímky Sylva Hradcová

a J. Šárka

DOCENT MUDr. JOSEF KROPÁČEK, lhotecký farník a pravidelnýnávštěvník bohoslužeb, oslavil 11. prosince 95. narozeniny. Celý svůj životvěnoval chirurgii a jeho velkou láskou byla myslivost. Teï mu dělá největšíradost devět pravnoučat. Přejeme mu, aby se s nimi a s celou rodinou ještědlouho těšil. (bv)

BLÕéÕ SE DES¡T› PLESVážení a milí

farníci, při pohledu na blí-žící se plesovousezónu se naský-tá otázka, kdy seuskuteční dalšífarní ples. Příštírok je k nám sho-

vívavější, co se počátku postníhoobdobí týče, o něco víc, než bylten letošní, a proto se dalo vybíratz většího množství termínů.

Vzhledem k tradici se ples usku-teční v pátek večer, od 20 hodin.Protože se však jedná o jubilejní10. ročník, chtěli jsme vybrat nějakýhezký nebo neobvyklý den. Po vy-škrtnutí všech kolizních a prázd-ninových termínů nám zbylo jen ob-dobí brzo po Vánocích nebo naopakblížící se k Popeleční středě. Jeden

den však výrazně upoutal našípozornost – pátek třináctého.DESÁTÝ FARNÍ PLES SE TEDYUSKUTEČNÍ V KC NOVODVOR-SKÁ V PÁTEK 13. ÚNORA 2009OD 20 HODIN.

Jelikož se jedná o kulaté výročí,přemýšleli jsme o nějakém zpestře-ní. Proto budou vítáni nejen hostéve společenském oděvu, ale takévšechny bytosti v maskách. Maskynejsou podmínkou, ale budemevděčni za každého statečnéhonávštěvníka, který se dostaví v mas-ce. Pro nejlepší masku navíc při-chystáme překvapení.

Tímto Vás srdečně zveme nejenk tanci, ale i k poslechu, ke spole-čenské konverzaci a těšíme se naVás. Přijïte se pobavit a oslavitnaše malé lhotecké jubileum.

TOMÁŠ HROUDA

Bezplatné poradenství po internetu nabízím nejen farníkům, ale i všemobčanům, kteří se ocitli v nepříznivé životní (sociální nebo zdravotní)situaci.

Zdravotně sociální poradenství zahrnuje:– oblast sociálních dávek, dávek státní sociální podpory– pojištění zdravotní, sociální, důchodové– návazná péče o nemocného občana v domácí péči nebo propuštěného

ze zdravotnického zařízení– oblast pečovatelských, ošetřovatelských a sociálních služeb– zprostředkování kontaktu na další odborníky či odborná pracoviště– pomoc při řešení složité životní situace

Kontaktní e-mailová adresa: petra.kornienkova@seznam.cz

ZDRAVOTNÃ SOCI¡LNÕ PORADENSTVÕ

Strana 15

První sníh a s ním nepříjemná le-dovka na silnicích, to neslibovalo přivystoupení Kvarteta Norbert v podve-černím chladu lhoteckého kostela vel-kou návštěvnost. Zima v ten víkendudeřila opravdu nečekaně. Přesto seo neděli slavnosti Ježíše Krista Králesešli mnozí skalní příznivci hudby.Výkon souboru v kvartetech MauriceRavela, Leoše Janáčka a SlavomíraHořínka byl pro ně vřelou odměnou.

Milan Vavřínek, Petr Havlín, JiříŘehák a Josef Špaček st. jsou členyČeské filharmonie a ke komorní hře sesešli díky společnému hudebnímu, alezejména duchovnímu spříznění. Najednom zájezdu orchestru ve Spoje-ných státech se v Kansas City roku2003 rozhodli k práci v kvartetu. Tehdyještě s violoncellistou Janem Holeňou,kterého po roce vystřídal Josef Špa-ček. Spojil je shodný názor na života na svět daný vírou. Mají i spřízněnourodovou tradici. Rodina Vavřínových jecelá houslistická (otec je zástupcemkoncertního mistra v Národním divadlea matka učí na hudební škole), Havlí-nův otec je vedoucím druhých houslíČeské filharmonie (a dědeček vý-borný amatérský houslista), Řehákůvbratr-violista je pedagogem na pardu-bické konzervatoři a o rodu Špačků--muzikantů dobře víme.

Jméno souboru Norbert vzniklorozhodnutím členů kvarteta. PetrHavlín jezdí od dětství do Želiva, kdeje premonstrátský klášter s bazili-kou J. B. Santiniho, a díky setkánís otcem Tajovským začal sympatizo-vat s řádem. Stal se posléze terciá-řem, členem třetího řádu laiků. I JiříŘehák je členem želivské kanonie,a tak bylo nasnadě postavit do čelasouboru jméno sv. Norberta (†1134),zakladatele řádu premonstrátů, pat-rona české země. Jeho ostatky při-vezl do Čech strahovský opat Kašparz Questenberku, když je vykoupilod magdeburských protestantů. Ponáročné, leč slavné cestě do Prahyje předal Strahovskému klášteru, kdespočívají dodnes.

Svatý Norbert byl kanovníkemv Xanten, kde se narodil, a stal sepozději dvorním kaplanem JindřichaV. Když mu byl nabídnut biskupskýúřad, usoudil, že takový život jej du-chovně nenaplní, a tak opustil možnouslibnou kariéru a uchýlil se do samotykontemplace. V chudobě a pokořevykrystalizovalo jeho povolání kaza-tele, reformátora a zakladatele řádupremonstrátů, jehož charakteristic-kým znakem je spojení kontemplacea aktivního života s laiky v církvi. Ten

duchovní postoj přijal kvartetní souborza svůj.

Všichni hráči kvarteta tedy hra-jí v České filharmonii, ale jako mno-zí jiní neměli pocit úplného muzi-kantského naplnění, a tak se sdružilike komorní spolupráci, která jejichorchestrální hru zkvalitňuje. Mluví o níjako o duševní hygieně, která vedei ke vzájemnému porozumění a při-způsobování. Jejich práce je společ-nou souhrou, i když každý z nich máschopnosti sólistických kvalit. Orchestrpřináší náročné časové požadavky,a tak se kvarteto může scházet jenpo orchestrálních zkouškách a vezbytku svého volna. Pokud je čekákoncert, zkoušejí i na velkých filhar-monických zájezdech, jakými bývajíJaponsko a Spojené státy, většinouna pokoji některého z nich, s dusítkyna nástrojích.

Kvarteto Norbert hrálo už i v praž-ském Rudolfinu, letos potřetí, a vy-jeli i za hranice země, do Španělska.V Madridu stály na jejich koncertyfronty na lístky a poslouchalo je nasedm set lidí. Se stejným úspěchemse setkali v Toledu, v chrámu sv. To-máše, kde visí světoznámý obrazšpanělského malíře El Greca (1541––1614) Pohřeb hraběte Orgaze. Vět-šinou ale hrají doma, v chrámech,klášterech, i na malých místech, všu-de, kde je zájem, a kde si lidé na hud-bu rádi najdou čas. Mívají tak pět de-set vystoupení v roce. Na víc časnezbude, mají-li stále seriózně vytvá-řet i nový repertoár. Je navíc obtížnéskloubit plán koncertů s časovým roz-vrhem filharmonie.

Všichni čtyři kvartetisté majívelké štěstí, že vlastní vynikající ná-stroje velkých houslařských mistrů.Autorem prvních houslí jsou bratřiSilvestre (1834), druhých Jan Jiří Hell-mer (1735), violy Jan Oldřich Eberle(1759) a violoncella Gustav AdolpheBernardele (1834). Dalo by se říci, žety nástroje mají požehnaný věk, a jeto pravda, protože hráči, kteří je postaletích vlastnili, je skutečně požeh-nali a rozehráli velkým uměním.

Přes chladivé prostředí hlavnílodě kostela, kdy prsty umělců lehcezábly, podal soubor výkon vskutkuhřejivý. Úžasným způsobem uchopilKvartet F dur Maurice Ravela s jehomalebnou impresionistickou atmosfé-rou, střídanou vášnivým rozmachemhry. Janáčkův Kvartet č. 2 Listy dů-věrné pak představil soubor v mistrov-ské interpretační podobě, jadrnémmuzikantství a ve velkém zvukovéma citovém rozpětí.

Premiéru skladby „Obrácení“Slavomíra Hořínka (1980) přijalo obe-censtvo s mimořádným porozuměníma velký pochopením. Inspirací k ní bylomladému skladateli duchovní obrácenísvatého Norberta. Sám o ní říká, že „jeparalelou k světcovu příběhu, kdy člo-věk znovu a znovu padá, aby se vždyzvedal a snažil se svoje srdce promě-nit do podoby Kristovy“. Skladatel ses Petrem Havlínem potkal ve stejnéfarnosti, a tak nebylo daleko od do-mluvy, aby pro kvarteto napsal skladbuvztahující se ke sv. Norbertovi a jehoduchovní konverzi. Hořínek je sámkonvertita, a tak mu téma bylo blízké.„Myslím, že mluvím i za své kolegy,“říká Petr Havlín, „že ta skladba velmidobře vystihuje daný obsah, protožekaždý člověk neustále bojuje se svýmichybami, padá a klesá a znovu po-vstává v koloběhu života. Důležité jese vždycky zvednout a nedopustit,abychom zůstali na kolenou. Ovšembráno šíře, každá dobrá hudba je da-rem od Boha. Je Bohem seslaná jakoinspirace autorům, a v jejich díle jeznovu odkazem k Bohu.“

Možná to byl poslední zimní kon-cert Kvarteta Norbert hraný v koste-lech a klášterech, kde už nastu-puje nepříjemný chlad. Ruce křehnoua struny nechtějí držet ladění. Teï užje čekají jenom vytopené sály. Nic-méně hlavní loï lhoteckého kostelabyla pro ně inspirující a prozradila vel-mi dobrou akustiku. I přes menší ná-vštěvnost byl ohlas publika mimo-řádně vřelý a intenzívní a KvartetoNorbert bylo nadšeno spolu s ním.

MARIE KULIJEVYČOVÁ

CTITEL… SVAT…HO NORBERTA

V sobotu 25. října od 11 hodin sekonala u základního kamene ma-riánského sloupu na Staroměst-ském náměstí pobožnost slovenskýchvěřících, kteří ve čtyřech autokarechpřijeli na pouŅ do Prahy, aby podpo-řili plány na obnovu této památ-ky. PouŅ zorganizoval šéfredaktorčasopisu M Rosa Anton Seleckýz Bratislavy, člen občanského sdru-žení Magnificat Slovakia. A. Seleckýbyl za totality souzen za distribucináboženské literatury a odsouzenza pomoc při útěku za hranice. Byltaké členem Hnutí za občanskousvobodu. V roce 1989 byl souzenspolu s Jánem Čarnogurským, Miro-slavem Kusým a dalšími disidenty.Po převratu se věnuje literární a pu-blicistické činnosti. (ek)

SLOVENSK¡ POUç

Strana 16

Další z našich poutních zájezdůse uskutečnil 16. srpna v sobotupo svátku Nanebevzetí PannyMarie. Cesta vedla do Milevska,Sepekova a na Zvíkov.

RÁNO TOHO DNE, kdy jsme sevydali na zájezd, bylo deštivé a stu-dené počasí, jako by už byl podzim.Paní vedoucí Hana Stehlíková násuklidňovala, že to je vlastně „mimo-řádné“ počasí, protože jen jednouza celé sedmileté období lhotec-kých poutních zájezdů, kterých seuskutečnilo již 37, bylo takové smut-né počasí. Takže je to vlastně vzác-nost. Toto ujištění nám hned zlep-šilo náladu a déšŅ, který násprovázel po celou dobu našeho pu-tování, jsme vzali na vědomí jakonezbytnou součást cesty.

První zastavení bylo v Milevskuv klášteře premonstrátů. Tento kláš-ter patří mezi nejstarší v Čechách.Jeho zakladatelem byl v roce 1184Jiří z Milevska. První premonstrátisem přišli ze Želivského kláštera,kde byl konvent premonstrátů zalo-žen r. 1149. Prvním opatem milev-ského kláštera se stal roku 1187dvaadvacetiletý Jarloch. V čelekláštera stál 40 let. Z té doby napsalkroniku zvanou Jarlochova. Její ori-ginál je ve strahovské knihovně.

Od této doby se počíná stavbakonventu i klášterní baziliky Nanebe-vzetí Panny Marie. Roku 1648 bylopatrocinium po přestavbě chrámuzměněno na Navštívení Panny Marie.

R. 1201 byly všechny základnístavby kláštera včetně baziliky do-končeny. Téhož roku chrám vysvětilolomoucký biskup Jan V. Bavor. Bě-hem dalších století se klášter rozši-řoval a průběžně přestavoval a do-stavoval. Na počátku 15. století mělomilevské opatství na 300 řeholníků.

Roku 1420 (24. dubna) klášterdobyli, vypálili a pobořili husiti. Ře-holníci však včas klášter opustili.

Po husitských válkách se v r. 1437premonstráti do milevského klášteravrátili, ale jeho obnova byla obtížná,neboŅ král Zikmund mezi tím zastavilklášterní majetky Rožmberkům.Později až do Bílé hory přecházelyna další šlechtické rody.

Řeholníci klášter obývali do r. 1543,avšak bez jakéhokoliv materiálníhozázemí. V roce 1575 v Milevsku ka-nonie zanikla. Posledním titulárnímopatem kláštera byl Matyáš Uher,který pak působil jako děkan v Sobě-slavi, kde r. 1596 zemřel. Po Bíléhoře byl majetek klášterství, který

vlastnil Bernard Hodějovský z Ho-dějova, zkonfiskován a císař Ferdi-nand II. jej v rámci restituce i sevšemi vesnicemi a půdou vrátil stra-hovskému opatství.

Dekretem císaře Leopolda I. z ro-ku 1683 bylo milevské opatství při-vtěleno ke Strahovu. Navždy takztratilo svou samostatnost a stalose převorstvím Strahovského kláš-tera. Dekretem Josefa II. z r. 1786bylo zrušeno i převorství. Jeho ma-jetek ale zůstal Strahovskému kláš-teru až do roku 1950, kdy byl za-brán státem.

Po navrácení budov klášterařád premonstrátů v r. 1990 přikročilk rozsáhlé obnově klášterního kos-

tela, okolních budov konventu i ce-lého areálu.

MY JSME PROHLÍDKU kláštera za-čali v kostele, jehož mohutný strohýrománský interiér pocházející z do-by kolem roku 1200 na nás působilstejně, jako kdybychom se nachá-zeli v románských katedrálách v Ně-mecku či ve Francii.

V kostele byla v r. 2006 opětněosazena na trámu u stropu na roz-hraní chóru a hlavní lodi barokní kal-várie z r. 1700. V českých zemích jetakové umístění kalvárie v koste-lech neobvyklé, zato na Slovenskuje časté.

ZA PREMONSTR¡TY DO MILEVSKA

Strana 17

Monumentální barokní hlavní oltář z polo-viny 18. století v zšeřelém kostele působívelmi mysticky.

Neméně zajímavé jsou i plastické deskykřížové cesty umístěné po obvodových stě-nách vnějších lodí chrámu, které před dvěmalety vytvořil v bronzu Egon Weinar z Kolínanad Rýnem.

Na západní části lodi je kruchta, kde jsoubarokní varhany postavené roku 1766 varha-nářem Bedřichem.

V opatské kapli sv. Markéty, zbudovanéve 2. polovině 13. století, nás zaujal krásnývyřezávaný betlém z lipového dřeva vytvo-řený koncem 20. století.

Západní průčelí chrámu bylo v letech1896–97 upraveno pseudorománsky. Bylozde uměle vytvořené kruhové okno ve tva-ru rozety s betonovými kružbami a nad nějve štítu umístěn v kruhovém okně orloj.

Na vedlejší straně: Takovouto kalvárii, jaká je vevýšce před hlavním oltářem milevského chrámuNavštívení Panny Marie, vídáváme spíše ve slo-venských kostelích než v českých. – Na této stra-ně nahoře: Přestože rozsáhlá oprava klášterav Milevsku už hodně pokročila, oprýskané zdi zalhoteckými poutníky naznačují, jak mnoho práceještě zbývá vykonat. – Dole: V obnoveném okněse snoubí gotika se současným uměním – vitrážíKarla Rechlíka.

Strana 18

Všechny tyto necitlivé zásahy bylyv roce 1995 odstraněny. Ve středníčásti průčelí je obnovené velkégotické okno se skleněnou vitrážínavrženou PhDr. Karlem Rechlíkem,představující perutě nebo sepjatéruce a osazené v r. 2006.

PAK JSME NAVŠTÍVILI hřbitovníkostel sv. Jiljí. Tato stavba se zají-mavou mohutnou románskou věží,pocházející z roku 1150, jejíž po-slední patro je dřevěné a obedněné,byla v současné podobě postavenav r. 1407. Nádherná síŅová klenbapresbytáře pochází z roku 1573.Však jsme si také mohli vykroutit krk,jak jsme ji v malém prostoru prohlí-želi. Kostel slouží nejen církvi, alejako obřadní síň pro pohřby i městu.

Poslouchajíce vyprávění kustodajsme obešli celý areál kláštera. Po-sledním objektem, který jsme navští-vili, byla tzv. latinská škola. Je to pů-vodní jednopatrová budova, která

vznikla na konci 14. století. Původ-ně snad sloužila jako hospic neboklášterní škola. Také se jí říkalo go-tický palác. V r. 1678 byla upravena,ale po zrušení kláštera sloužila jakosýpka, skladiště apod. V 60. a 70.letech 20. století v ní sídlila lidováškola umění. Na konci 20. stoletíbyla budova rekonstruována, v pří-zemí vzniklo lapidárium a galerie,v patře je klášterní sál a knihovnaobsahující 1758 svazků převážněz 16.–19. stol.

Areál kláštera doznal velkýchzměn. Kdo tu jako já byl naposledypřed dvaceti nebo více lety, to zdenepozná. Ale i tak zde ještě budenutno udělat hodně práce.

A kdo by si myslel, že zdejší pre-monstráti mají na starosti jen tentoareál, tak by se mýlil. Z milevskéhokláštera sedm řeholních kněží spra-vuje v okolí celkem 17 farností s 21kostely a kaplemi a všude tam sloužínejméně dvakrát za týden mši svatou.

S MILEVSKÝM KLÁŠTEREM jeneodmyslitelně spojen osm kilome-trů vzdálený Sepekov s kostelemJména Panny Marie. Do Sepekovase podle pověsti chodil modlit a roz-jímat už zmíněný milevský opatJarloch. K postavení kaple ho vy-zvala Panna Maria, jež se mu tamzjevila. Jarloch to udělal a do kapledal sošku Marie, kterou podle tra-dice zhotovil řezbářsky nadaný sá-zavský opat Božetěch (do roku1197 čtvrtý, poslední opat slovanskéliturgie benediktinského konventuna Sázavě). Kromě toho prý opatJarloch do kaple na dřevěnou deskunamaloval obraz Panny Marie v po-době, jak se mu zjevila. V 16. sto-letí, kdy byla oblast Milevska spra-vována protestanty, měl být obrazzničen. Před zneuctěním jej zachrá-nil kostelník, který vyobrazenouMadonu ukryl pod podlahou kaple.

Roku 1623, po návratu premon-strátů do Milevska i Sepekova, bylobraz objeven a opět umístěn nahlavní oltář opravené kaple. Kdyžse roznesla zpráva o zázračnémuzdravení slepého chlapce, kterýžádal o pomoc Pannu Marii Sepe-kovskou, vzrůstal i počet poutníků.Malá kaple jim již nestačila. V letech1730–33 byl tedy postaven novýpoutní kostel, jehož architektonickýnávrh snad pochází od Kiliána IgnáceDientzenhofera.

Obraz Panny Marie Sepekovskéje v Sepekově zasazený do hlavní-ho oltáře se sochami andělů a svět-ců sv. Václava a Ludmily. Oltář po-chází z doby před r. 1760 a veskutečnosti jej vytvořil řezbář Franti-šek Ublaker. Mariánský obraz před-stavuje stojící Matku Boží, držícív náručí Ježíška, kterou andělé ko-runují. Maria stojí na srpku měsíces tváří ïábla. Obraz, desková malbana dřevě, pochází z přelomu 15. a 16.století a je to střední část desko-vého křídlového oltáře. Takové vy-obrazení Matky Boží se odborněnazývá Panna Maria Asumpta.

V kostele jsou ještě další dvabohatě vyzdobené barokní oltáře,kazatelna se sochami světců. Vnitř-ní freskovou výzdobu vytvořil knězP. Siard Nosecký.

Okolo kostela vznikly v letech1761–67 pro poutníky ambity sečtyřmi rohovými kaplemi, každou vy-zdobenou barokním oltářem. V sou-časné době probíhá jejich restau-race. U kaple sv. Linharta se nacházíi krypta, v níž byli v minulosti pohřbí-váni duchovní správci tohoto pout-ního místa.

V tomto chrámu jsme také mělisvou poutní mši svatou slouženouObraz Panny Marie Sepekovské je v Sepekově zasazen do hlavního oltáře.

Strana 19

otcem Bedřichem Vymětalíkem.S prosbou, aby chránila nás i náš ná-rod, jsme Panně Marii Sepekovskéza doprovodu zdejších starých, alezcela funkčních varhan z r. 1799 za-zpívali píseň Ó, Panno věrná. Kostela ambity jsme si prohlédli až po mši.

ZA NEUSTÁLÉHO drobného deštějsme se autobusem přesunuli do Zví-kovského Podhradí. Tam nejprvecesta většiny poutníků vedla do Pivo-varského dvora. Pro špatné počasítam ale bylo mnoho strávníků, a takněkteří z nás vzali za vděk občerstve-ním v restauraci na parkovišti u hraduZvíkov. Ti byli obslouženi rychle.

Hotel s restaurací Pivovarskýdvůr, postavený v letech 1993–94,má svůj minipivovar. V pivovaru sevyrábějí speciální kvasnicová piva,

tzv. svrchně nebo spod-ně kvašená, která jsmemohli i ochutnat. Na krás-né měděné varny piva semohou návštěvníci dívatpřímo od stolů.

Nejvzácnějším, ale takénejdražším zde vyráběnýmpivem je Královská zlatálabuŅ, šestadvacetistup-ňové tmavé pivo, které sestáčí do litrových speciál-ních číslovaných a ozdo-bených lahví. Každý rok sejich naplní jen 150. Cenajednoho balení činí řádověněkolik set korun.

My prostí poutníci jsmese spokojili s místnímspeciálem Zvíkovský ra-rášek, svrchně kvašeným

světlým 11˚ pivem s aroma zázvorunebo s „běžnou“ Zlatou labutí –spodně kvašeným tmavým 12 až14-stupňovým pivem.

PO OBČERSTVENÍ jsme se vypra-vili – každý podle svých sil – na pro-hlídku Zvíkova. I cestou ke hraduvzdálenému od parkoviště asi 1 km,nás stále provázel drobný deštík,s nímž jsme se s představou, že podešti vše roste a že my tedy snadtaké vyrosteme tělesně i duchovně,docela skamarádili. Prohlídka hradubyla volná, bez průvodce, a tak sikaždý mohl prohlížet vše jenom po-dle času a svých zájmů.

Hrad Zvíkov, založený na vysokéostrožně mezi řekami Vltavou a Ota-vou, patřil kdysi mezi nejdůležitějšía nejvýstavnější královské hrady.Přemyslovci jej založili někdy předr. 1234. Nejstarší dochovanou stav-bou hradního areálu je masivníHlízová věž, nazývaná dříve podlekmene Markomanů operujícího naúzemí Čech v prvním tisíciletí naše-ho letopočtu a podle tajemných zna-ků na kamenných kvádrech jejíhozdiva Markomanka. Dnes se přiklá-níme k tomu, že zmíněné znaky jsouspíše značky kameníků.

Za vlády krále Přemysla Otakara II.vznikl královský palác, gotický arká-dový ochoz k propojení všech míst-ností hradu. Vznikla zde jedna z nej-krásnějších prostor české rané gotiky– hradní kaple sv. Václava. Po hu-sitských válkách král Zikmund hradsměnil s Rožmberky, později Zvíkovpřešel na Švamberky a ztratil tak sta-tut hradu královského. Za Švamberků,

Nahoře: Ve zvíkovské hradní kapli sv. Václava jsou krásné nástěnnémalby z konce 15. století. – Dole: Příchod ke kdysi královskému hraduZvíkov.

Strana 20

v 16. století, byl renesančně až dopočátku 17. stol. přestavován. Poroce 1620 Švamberkové konfiskacío hrad přišli a od poloviny 17. stoletíbyl Zvíkov již jen udržován jako hos-podářská jednotka panství Eggen-bergů. V r. 1719 přešel do majetkuschwarzenberského, kde zůstal aždo roku 1945.

R. 1751 hrad vyhořel a začalajeho devastace. Ve 2. polovině 19.století byl opravován a částečně za-chraňován. Další zabezpečení pro-běhlo v 60. až 70. letech 20. stoletív souvislosti se stavbou Orlické pře-hrady. Už nikdy však Zvíkov nedo-sáhl slávy královského hradu.

Po napuštění přehrady na po-čátku 70. let 20. století ztratil svůjmajestát hradu vysoko nad řekoua v podstatě se stal hradem vodním.Možná, že ještě jsou v naší farnostipamětníci, kteří to krásné vltavskéúdolí od Zvíkova k Orlíku před zato-pením prošli a po napuštění Orlic-ké nádrže při návštěvě těchto hradůzůstali nad změnou krajiny státv němém úžasu. Mezi ně jsem v 70.letech minulého století patřil i já. Přivlastní prohlídce hradu jsme nyní„novou“ hladinu řek Otavy a Vltavy,která dosahuje až k jeho úpatí, mohlividět z vyhlídkové plošiny na vrcholuHlízové věže.

Ze zpřístupněných prostor kaž-dého jistě zaujala hlavně kaplesv. Václava z roku 1270, která se dodnešních dnů zachovala v původnípodobě. Jsou zde krásné nástěnnémalby převážně z konce 15. stoletía fragment pozdně gotického oltářes vyřezávaným reliéfem OplakáváníKrista od tzv. Mistra zvíkovského,jehož jméno není známé. Oltář snadpochází ze zatopeného kostelasv. Mikuláše v Podhradí.

V Korunní síni hradu, kde je dře-věný oltář Klanění tří králů z r. 1503,bývaly uchovávány královské koru-novační klenoty, než byly přemís-těny na Karlštejn.

I okolí hradu má své kouzlo ze-jména s výhledy na obě řeky, kterévnucují představu, jak asi toto údo-lí žilo před 60 a více lety, kdy zdeještě pluly vory a kolem řeky plynulživot místních obyvatel. Zřejměnebyl lehký, ale protože jistě mělivíru v Boha, své starosti snadnějipřekonávali.

A s touto vzpomínkou jsme opus-tili hrad i okolní krajinu, abychomposléze bezpečně „přistáli“ u naše-ho lhoteckého kostela s tradičnímpoděkováním organizátorce zájezdua těšili se další.

Text a snímkyVLADIMÍR TUREK

TUäÕä, NA KTER… VÃCI SE TÃJEDNOU BŸH NEBUDE PT¡T?Bůh se nezeptá, jak velký byl tvůj dům, ale kolik lidí jsi v něm pohostil.Bůh se nezeptá, do čeho jsi se oblékal, ale koho jsi oblékl.Bůh se nezeptá, kolik jsi vydělal peněz, ale jakým způsobem.Bůh se nezeptá, jakým automobilem jsi jezdil, ale kolik lidí jsi v něm svezl.Bůh se nezeptá, jaké názory jsi hlásal, ale jak jsi pracoval.Bůh se nezeptá, kolik jsi měl přátel, ale kolika z nich jsi byl přítelem.Bůh se nezeptá, v jaké čtvrti jsi bydlel, ale jak jsi vycházel se sousedy.Bůh se nezeptá na barvu tvé kůže, ale na barvu tvého charakteru.Bůh se nezeptá, proč jsi tak dlouho otálel s přijetím víry. On tě ve své milosti

doprovodí do svého nebeského obydlí namísto do bran pekelných.Bůh se nezeptá, kolika lidem toto poselství předáš, protože on už to ví.

(kl)

BUœTE POéEHN¡NIBuïte požehnáni, kdo chápete, že moje nohy jsou už pomalé, a že moje ruce

se už chvějí.Buïte požehnáni, kdo myslíte na to, že moje uši špatně slyší, že tedy hned

všemu nerozumím.Buïte požehnáni, kdo se nezlobíte, když něco upustím a kdo mi pomáháte

najít moje věci.Buïte požehnáni, kdo mne dokážete rozesmát a snášíte moje slabosti.Buïte požehnáni, kdo máte ohled na moje potíže a mírníte mé bolesti.Buïte požehnáni, kdo mi dáváte pocítit, že jsem milovaný a jednáte se

mnou laskavě.Buïte požehnáni, kdo zůstanete se mnou, až se budu ubírat na věčnost.Buïte požehnáni všichni, kteří jste ke mně dobří, kteří mne necháváte

myslet na dobrého Boha a spojovat se s ním.Já vám to určitě nezapomenu, až budu jednou u něho. PHIL BOSMANS

V›ROKY MOUDR›CHHLEDEJ V UTRPENÍ ten význam, který má pro tvůj duchovní růst, a hoř-kost utrpení pomine… L. N. Tolstoj

STARAJÍCE SE O ŠTĚSTÍ druhých, nacházíme vlastní. Platón

SMÍME STÁRNOUT jen proto, abychom se stali vlídnějšími a laskavějšími.J. W. Goethe

TEPRVE AŽ POKÁCÍTE poslední strom, až otrávíte poslední řeku, až ulo-víte poslední rybu, přijdete na to, že se peníze nedají jíst.

Proroctví indiánského kmene Cree

VĚTŠINA Z NÁS prochází tímto světem tiše a neokázale. Asi se o nás ne-bude psát a nikdo nám nebude stavět pomník. To nám ale neubírá na výz-namu, protože desítky lidí možná čekají právě na někoho takového, jakojsme my. Potřebují náš soucit, naši podporu, pochopení, a to, co umíme.Někdo možná bude v životě šŅastnější, protože jsme si na něj udělali časa rozdělili se s ním o to, co máme. Často podceňujeme sílu úsměvu, laska-vého slova, doteku, umění naslouchat, schopnost vzdát úctu jiným neboprokázat sebenepatrnější pozornost. To vše může změnit život našich bliž-ních. Je úžasné, kolika způsoby můžeme projevit lásku. Leo Buscaglia

LÁSKA NENÍ POKLAD, který by se dal ukořistit, nýbrž závazek jednéa druhé strany. Plod přijatého obřadu. Tvář cest, po kterých probíhá smě-na. V její mravnosti je skryta horoucnost, zdrženlivost, úcta k sobě samémui k druhým. A odvaha, ochrana hotového medu ve jménu lásky. Nemůžeš siji přivlastnit, nejsi truhlice, jsi uzel vlastní rozličnosti. Žádám si lásku, nekvůli sobě, ale abych ji předával životu, aŅ jsem semeno, které pracuje, abyz hlíny země vydobylo kořeny, kmen, větve – a nabídlo je slunci.

Antoine de Saint-Exupéry

Strana 21

PÿE»ETLI JSME ZA V¡SJAK JSI VLASTNĚ UVĚŘILA?Odmalička jsem vychovávaná v křes-Ņanské rodině. Všechno přišlo tak nějakpostupně. Chodila jsem do společenstvídětí, později mládeže, jezdili jsme narůzné akce, měli jsme křesŅanské kama-rády. Postupem času jsem zjistila, žebez Boha nemohu být, že mě naplňujea dává mému životu smysl.

Co pro tebe znamená víra?Je pro mě důležitá. Potřebuji vnitřní

čistotu a pokoj v duši. Rodiče nás vedlitak, abychom žili podle Božích přikázánía neubližovali sobě ani okolí. To samo-zřejmě neznamená, že by moje vírav Boha ze mne udělala jeptišku. Mámráda život, ráda se pobavím, ale chci žittak, abych se jednou, až budu stará,mohla ohlédnout s vědomím, že jsemprožila krásný život, který stál za to…Myslím, že člověk nemusí mít plnoupusu Pána Boha, ale je strašně důležitévnést jeho zásady a rady do svéhoživota. Záleží mi na tom, aby na mémživotě lidé viděli, že je krásné a užitečnéžít s Bohem…

Jaký by měl být tvůj budoucí part-ner?

Určitě bych chtěla, aby můj budoucípartner byl věřící. Už teï se za něhomodlím.

Je pro tebe lehké dodržovatsexuální zdrženlivost?

Není to lehké. Já bych řekla jednaz nejtěžších věcí. V dnešní době je tovelice těžké vydržet se sexem až dosvatby. Myslím ale, že to má svoji logikua svoje opodstatnění…

Životní cíl?Mít takovou rodinu, jako je ta naše…

Co bys chtěla vnést do mode-lingu?

Snažím se vnést do světa byznysua celebrit názor, že křesŅanství nenízastaralá věc, že je moderní a hlavněnormální…

Co bys vzkázala mladým lidem,jako jsi ty?

Chtěla bych jim vzkázat, aby senebáli a nestyděli za svou víru, a těm,kteří nevěří, že je nechápu (smích). Abydospěli k tomu, k čemu já: Když miluješBoha, není co řešit!

ELIŠKA BUČKOVÁ,Česká miss 2008,

v letáku Brněnské tiskové misie

KRÁSA JE DARŽivotopisné údaje z citovaného letáku:Narozena 23. 7. 1989 v Hodoníněv katolické rodině. Do čtyř let bydlelav Tvarožné Lhotě, nyní žije ve Stráž-nici. Studovala církevní gymnázium veStrážnici, kvůli modelingu přestoupilana střední odbornou školu, obor kos-metička. Má čtyři sourozence. S mode-lingem začala v sedmnácti letech.Miluje folklór, rádá zpívá, tančí, hrajena housle, kytaru, flétnu a bongo. Jejíoblíbená skupina je No Name. Jí vše-chno, ale říká, že jako Moravanka mánejraději zabíjačku.

RODINA JE DŮLEŽITĚJŠÍ než sport.Sport pomine, děti zůstanou.

První česká zlatá medailistkaz pekingské olympiádyKATEŘINA EMMONS,

MF DNES 11. srpna 2008

TĚSNĚ PO SVÝCH 50. NAROZENI-NÁCH poskytl Einstein (fyzik, zakladatelteorie relativity – poznámka redakce)pozoruhodný rozhovor o nacionalismua víře. Na otázku, zda ho ovlivnilo křes-Ņanství, odpověděl: „Jako dítě jsem byl vy-chováván na Bibli i na Talmudu. Jsem Žid,ale zářivá postava z Nazareta mě fasci-nuje.“ Následovala otázka, zda si myslí,že Ježíš byl historickou postavou. Einste-in odpověděl: „Nepochybně ano. Nikdopřece nemůže číst evangelia bez toho,aby cítil přítomnost Ježíše. Jeho osob-ností přece pulzuje každé slovo. Žádnýmýtus není takhle naplněn životem.“

Další otázka zněla, zda věří v Boha.Einstein odpověděl: „Nejsem ateista…Je to otázka, jež je příliš široká pronaši omezenou mysl. Jsme jako maléděti vcházející do ohromné knihovnypřeplněné knihami v nejrůznějších ře-čech. Dítě ví, že někdo musel ty knihynapsat, ale neví, jak je napsal. Nero-zumí řečem, ve kterých jsou knihy na-psané. Matně tuší jakýsi nadpřirozenýpořádek v tom, jak jsou knihy uspo-řádané, ale nic o něm neví. Takové jepodle mě postavení i toho nejinteligent-nějšího člověka vůči Bohu.“

Einstein během celého života vytrvaleodmítal nařčení, že je ateista… „Rozdílmezi mnou a většinou tzv. ateistů je pocitnaprosté pokory před neuchopitelnýmtajemstvím a harmonií kosmu.“

DANIEL RAUSv pořadu Českého rozhlasu 6

Svět viděný internetem(citováno ze zpravodajeBrněnské tiskové misie

Nové perspektivy 3/2008)

V pátek 21. listopadu se MF Dnes napublicistické stránce nazvané Rudískrblíci snažila odpovědět na otázku,jací byli komunisté hospodáři. (Prozajímavost: Odpověï v podtitulku zně-la: Špatní, ale díky „rudému moneta-rismu“ nevyrobili megadluhy.) Kdovšak alespoň svými radami kvalifi-kovaně bránil zmíněným „rudýmskrblíkům“ v tom, aby nadělali ještěvětší škody, než jaké nadělali?

V úvodním sloupečku Šedé eminen-ce ekonomiky, kde MF Dnes shrnula,kde bylo v tzv. východoevropských ze-mích nejhůř a kdo byli i za tehdejšíchobtížných podmínek největší češtífinanční guru, list napsal: „Komunis-tický režim sice stagnoval, do koncevšak dokázal dodržovat přísnou roz-počtovou kázeň. Zásluhu na tomměli konzervativní ekonomové –

žáci prvorepublikových expertů.Uchránili Československo předzadlužeností, která stihla ostatnísovětské satelity.“

Jako české finanční guru deník mi-nulý měsíc označil dva experty (guru jev původním smyslu toho slova hinduistickýduchovní vůdce, učitel, v přenesenémvýznamu vynikající učitel). Na prvnímmístě jmenovala profesora FrantiškaVe n c o v s k é h o(na obrázku), nadruhém BohumilaSuchardu, v letech1948 až 1950 vý-konného řediteleMez iná rodn íhoměnového fondua v letech 1967až 1969 ministrafinancí.

Proč se o této stránce MF Dnes zmiňu-jeme ve Věstníku? Protože F. Vencovskýbyl až do své smrti před dvěma lety věr-ným a pokorným lhoteckým farníkem.

MF Dnes o F. Vencovském napsala:„…byl žákem nejvýznamnějšího čes-kého předválečného ekonoma KarlaEngliše. Od roku 1968 pracoval jakoporadce předsedy Státní banky česko-slovenské a vedoucí studijního oddě-lení v ústředí SBČS v Praze. V letech1990 až 1992 byl poradcem předsedya pozdějšího guvernéra Josefa Tošov-ského. Po revoluci činný též jako vyso-koškolský pedagog.“

Podrobný článek o profesoru Ven-covském, jeho osobnosti a díle, napsaldo Věstníku jiný přední český ekonomLubomír Mlčoch, františkánský terciář,který v posledních letech bydlí na lho-teckém sídlišti. (jis)

KDO BYL »ESK› FINAN»NÕ GURU?

Strana 22

Před několika lety mi česko-německýspisovatel Ota Filip, můj kolega z mlá-dí, který nyní žije v bavorském Mur-nau am Stallelsee, poslal jako po-zdrav své Vánoční vzpomínání nastaříčka Antonína. Před dvanácti letyvyšlo o svátcích ve známém mnichov-ském deníku Süddeutsche Zeitunga v roce 2004 v rovněž mnichovskémnakladatelství Langen-Müller ve Fili-pově sbírce povídek Das andereWeihnachten (Vánoce jinak). Protožepočet stránek Věstníku musí být děli-telný čtyřmi, aby bylo možné všechnylisty sešít, rád s laskavým souhlasemautora využívám tento úsměvný textpro potěšení lhoteckých čtenářů k do-plnění vánočního Věstníku.

J. S., redaktor Věstníku

Staříček Antonín, povoláním kostel-ník, varhaník, hospodský, kapelník,trumpetista, za císaře pána i za Ma-saryka obecní radní, byl alkoholika často i záletník. Staříček pil jen do-ma vypálenou slivovici, protože, kladlmi dnes už před více než šedesátilety na srdce, měl smysl a lásku jenke všemu čistému a vznešenému.„Oslovíš-li ve věci života a víry svéhobližního,“ pravil staříček Antonín, „takz tebe musí zavanout nejen dechDucha svatého, ale každé tvé slovonechŅ je provoněno slivovicí, jak sau nás říká halúzkovicú, vůní valaš-ského domova!“

Jako kostelník v HošŅálkové u Vse-tína se staříček Antonín pohybovalpřed oltářem prý s důstojností staro-slovanského knížete a jako varhaníkasi jej dokonce olomoucký arcibiskup,církevní kníže Khon, konvertovanýžid z obce Březnice u Zlína, cenil takvysoko, že jej, proslulého alkoholika,záletníka, ale i varhaníka k pohledá-ní, zval k slavnostním příležitostem,hlavně však o vánočních svátcích, doolomúckého dómu, aby mu o půlnoč-ní nebo na Hod Boží vánoční zahrálvalašské koledy. Khonovi provozovaliv Březnici a v okolí od poloviny 19.století do roku 1942, kdy je nacistivšechny nahnali do plynové komoryv Birkenau u Osvětimi, obchod lát-kami a konfekcí.

Z Olomúca se staříček Antonín,velký hříšník, vracel vyzpovídanýsamotným arcibiskupem – jak říkals čistú dušú.

A jak se staříček Antonín seznámils arcibiskupem olomouckým?

Ludé si povídali, slyšel jsem, leda-cos. Ale věřím staříčkovi Antonínovi:Kdysi dávno pozval pan arcibiskupvznešené moravské panstvo na hon

do arcibiskupských lesů kolem Tro-jáka, ale protože pan arcibiskupstřelbu do zvěře nesnášel, trávil čashonu v hošŅálkovské faře a zašeldo kostelíka, kde staříček Antonín,tehdy právě oženěný s FrantiškouKurtinovou, si na varhanách pře-hrával jednu z Bachových fug.A protože bylo před Vánocemi, taksi přehrál ještě několik valašskýchkoled. A ty pana arcibiskupa chytlyu srdce…

Jako hospodský by staříček Anto-nín byl pro rodinu neštěstím, kdybyvýčep nevzala do svých rukou ba-bička Františka a prastařenka, rovněžFrantiška. Tím pádem se staříčekAntonín mohl zcela věnovat svýmzájmům, hlavně však muzice a hřena trumpetu.

„V nedělu a o svátcích slúžím do-poledne svému Panu“, opakoval čas-to staříček, zvedl ukazováček k nebia pokračoval: „Ale odpoledne je PánBůh s četnými anděly mým hostem.Promlouvám s ním a zpovídám semu hrú na trumpetu. A když sa svýmzpůsobem vyzpovídám, tak hodímdo placu cosi veselého andělům dotance, aby si užili. A když mě PánBůh jednúc povolá k sobě, tak si ne-přeju nic iného, než aby mňa postavilvedle svatého Petra k nebeské brá-ně, protože bych rád každému, kdosvou dušu udržel čistú až na práhvěčnosti, aj evanjelíkovi i židovi, za-trúbil na uvítanou v ráji nebeském –dajme temu – aspoň začátek z Hay-denova Aleluja.“

Každý rok, když staříček nehrál naBoží hod nebo na svatého Štěpánapanu arcibiskupovi Khonovi o Váno-cích v Olomúci, sešla se odpolednev hospodě jeho kapela. Chlapi nala-dili ve světle vánočního stromku vle-vo od rozpálených litinových kamensvé nablýskané nástroje, sundali ka-báty, k prvnímu pivu si dali tupolvanúprostějovskou režnú – halúzkovice,tvrdili, len suší – aby měli slinu.

Jejich čerstvé vyžehlené košilevoněly po domácím škrobu.

Staříček Antonín však režnú opo-vrhoval, dal si pořádný hlt slivovicepřímo z láhve, pozvedl svou trumpetuk zakouřenému stropu hospody a za-troubil několik vysokých tónů, zname-ní pro Všemohoucího, pro andělyi ludi v dědině: Já, Antonín, sluhaBoží, dopoledne ne docela a ne do-čista vyzpovídaný, zahajuji na počestznovu narozeného Spasitele můj druhdíkuvzdání za přislíbenou spásu.

Ludé se počali do hospody schá-zet, mnozí si přinášeli vlastní židle.

Babička Františka čepovala pivo, na-lévala robkám domácí malinovoua prastařenka Františka seděla v ro-hu, zapálila si svou oblíbenou odpo-lední fajfku, ostrým zrakem sledova-la, kdo kolik vypil a na kusu papírupřipisovala hostům pro pivo čárkua pro malinovku křížek.

Já, ogar desítiletý, jsem ležel napodlaze pod vánočním stromkema dával pozor na jesličky.

Cítil jsem, jak se mi tóny a melo-die staříčkovy trumpety převalujínahoru po zádech a odtud stoupajík rozpáleným litinovým kamnům.Připadalo mi, že vidím, jak kamnas jemným hukotem staříčkovy me-lodie do sebe nasávají, jak je ko-mínem ženou na střechu hospodya jak odtud stoupají až k okraji lesapod horou Drastihlavou, jak se odjedlí a smrků odrážejí a s ozvěnaminasycenými vůněmi mrazu a sněhuse vrací větracím komínem zpětdo hospody a hladí a chladí mourozpálenou hlavu.

Staříčkova láhev slivovice bylapřed setměním skoro prázdná; tónyjeho trumpety mi připadaly jako za-halené v jemném, nebesky modrémhedvábí.

Když na vesnici padla tma, troubilstaříček Antonín jen pomalé valčíky.

Přivřel jsem oči a zdálo se mi, žepod zakouřeným stropem hospodyvidím tancovat anděly.

Točili se v kruhu, tleskali bez-hlučně do dlaní, ani jeden z nich seneusmál. Jejich bezpohlavní obličejevšak vyzařovaly pokornou radost.

Prastařenka Františka mi vydech-la kouř ze své fajfky do obličeje, po-ložila svou kostnatou ruku na mouhlavu a v tom okamžiku jsem usnul.

A od té chvíle se mi zdál celý můjživot; dodnes jsem se z toho snu ne-probudil.

A kdykoliv a kdekoliv ve světě,v Bavorsku, v Tyrolích, třeba i v dale-ké Americe, tisíce kilometrů vzdálenéod HošŅálkové, zaslechnu dechovku,hned se mi zjeví staříček Antonín,všechny nástroje naráz zmlknou a jáslyším jen jeho tóny a melodie a vi-dím jeho do ruda naběhlý obličej.

Staříček Antonín stojí u nebeskébrány s poloprázdnou láhví slivoviceu pravé nohy a troubí každému, kohosvatý Petr vpustí do ráje na uvítanoudo věčnosti před posledním soudema před vzkříšením několik překrás-ných, vznešených taktů z neznámé,dosud neobjevené fugy JohannaSebastiana Bacha.

OTA FILIP

STAÿÕ»EK ANTONÕN

Strana 23

Už jste někdy viděli živého oslí-ka? Naše parta kostelních svícíbyla moc zvědavá, jak takovýoslík vypadá, a tak jsme se sna-žily nějakého najít. Napřed jsmezkoušely chodit po parku, aletam žádný nebyl. Potom hlavnísvíce Prskalína rozhodla, žepůjdeme do muzea, ale tambyla jenom vycpaná velryba.Oslík tam nebyl.

Docela nám bylo do pláče, jak jsme se těšily na oslíka, a pořád nic a nic.A potom začal náš pan farář na Lhotce připravovat figurky na vánočníbetlém. No jasně, že se ty figurky musí před svátky očistit a zkontrolovat,jestli mají ruce a nožičky a jestli stojí nebo padají. A najednou jsme hovšichni viděli. Koho? No přeci oslíka. Krásný, šedivý oslíček, ušáček stálv betlémě úplně blízko u jesliček.

A proč, děti, jsme se my kostelní svíce zajímaly o oslíka? Je to takovéhodné, nenáročné zvíře. Musí být moc trpělivé, vždyŅ v Betlémě hlídalosamotného Ježíška, a to je přeci důležitý úkol, ne?

A tak vy, děti, i když jste ještě malé, máte velký úkol. Pozorujte, kolik jev betlémě zvířátek, a co tam vlastně dělají. Ta zvířátka mi během Vánoc na-malujte na obrázky, a zase budeme soutěžit, kdo z Vás bude mít nejvíc bodů.

Vaše kostelní svíce Kristián Vám přeje radostný zbytek adventu. Nebojte setmy. Uvidíte, že než napočítáte do tří, budou tady Vánoce. A aby vám to čekánínepřišlo dlouhé, posílám Vám dětem ze Lhotky úplně novou vánoční pohádku.

Váš Kri…, Kri…, Kri…, no přeci KRISTIÁN

Není to lehké narodit se jako velblouda chodit pořád po poušti, hledat vodu, se-dět na horkém sluníčku. A to jídlo, to jevám někdy k uzoufání. Samá tráva, někdypár jablíček a jinak tedy nic moc. Ale ještěhorší je, když se narodí velbloud, kterýnení tak úplně stejný jako ostatní vel-bloudi. Není ani šedivý, ani hnědý, ani bílý,ale je úplně čokoládový. A to se před mno-ha a mnoha lety stalo.

V jedné daleké zemi, kde je více pískunež zelené trávy a kde řeka teče jenomobčas po velikém dešti, žil starý hvězdář.Byl to veliký rozumbrada. Pořád něco zkou-mal. Hned koukal po hvězdách a hnedzase četl ve starých knihách. Inu úplnědoopravdický hvězdář. A tenhle moudrýmuž se dočetl v těch svých starých kni-hách velikánské tajemství: V zemi, kterápatří úplně zvláštnímu národu Izraelitů, semá narodit nějaký král.

Každý hvězdář má rád tajemství, aletohle bylo obrovské veletajemství. Ne-může to nikomu povídat, stejně by mu ni-kdo nevěřil.

Hvězdář nebyl ani chudý, ani bohatý.Postel měl a k tomu úplně zvláštní vel-bloudici, která byla celá hnědá jako čoko-láda. Narodila se tak, a byla tedy na trhulevnější. A protože hvězdář nikdy moc pe-nízků neměl, byl rád, že si může koupitalespoň velblouda, který vypadá jako cho-dící čokoláda. A z toho hvězdáře a čokolá-dové velbloudice se stali nerozluční přá-telé. Velbloudice trpělivě čekala nadvorku, než si hvězdář počte v těch svýchknihách, a potom až pomine nejhorší pole-

dní vedro, si přijde k ní sednout a všechnovšecičko, co se dočetl jí bude vyprávět.Kolik nových hvězd se zítra objeví na ob-loze, jak se ty hvězdy jmenují a kam spad-nou, když ráno vstává sluníčko.

Velbloudice jenom pomalu přežvyko-vala slupky od jablíček, co jí zbyly od obě-da, ale jinak poslouchala a poslouchala.Možná by tam takhle spolu seděli dodneš-ka, kdyby jednou hvězdář nepřiběhl celývyděšený a nezačal velbloudici vyprávět osvém velikánském objevu. Narodí se král,ale je to moc daleko.

Co budeme dělat? Hvězdář rozhazovalrukama a vypadal úplně bezradně. Pakvykřikl: „Mám nápad! My se tam do tévzdálené země pojedeme podívat.“

Velbloudice jenom zamrkala a dálchroustala slupky. Přeci se nebude předcestou rozčilovat.

Hvězdář začal balit šaty a knihy a takydalekohled a samozřejmě nějaké seno,aby čokoládová velbloudice neměla hlad.VždyŅ se vydávají na dalekou cestu a kdo-ví, jak to všechno dopadne.

Putovali už asi půl roku. Hvězdář vždyc-ky k večeru rozdělal oheň, upekl si chle-bovou placku a zapil ji vodou. Velblou-dice si odpočinula a druhý den hurá zasena cestu.

„Asi v těch knihách byla někde chyba,“začal už pomalu pochybovat. „Pořád jde-me, jsme celí utrmácení a pořád nic.“ Alejednou večer se to stalo.

Na kopci se objevili další dva hvězdáři.Jeden měl bílého velblouda a druhý jel načerném koni. Přispěchali k našemu hvěz-

dáři, který se strachy schoval za zádačokoládové velbloudice.

Chvíli na sebe pokřikovali, potom sevítali a pak si dlouho do noci povídali. Kde-pak, v knihách chyba nebyla. Bylo to správ-ně a navíc zrovna příští měsíc se měla užobjevit velikánská hvězda, která ohlašujenarození krále.

Potom už putovali společně. Ještě jimcesta dala pořádně zabrat, dokonce chvílibloudili, ale dočkali se a krále našli.

Teda čokoládová velbloudice to mocnechápala. Tohle malé dítě, které leží v těchchudých jeslích na seně, to že je ten král?Inu lidé jsou velmi podivní. Ale potom sena ní ten malý chlapeček usmál a velblou-dice cítila, že ji má moc rád, že má mocrád všechny děti a všechny lidi.

Když odcházeli od malého krále, čoko-ládová velbloudice se ještě jednou otočilaa pořádně na malého krále zamrkala. Bylatak moc ráda, že jí hvězdář vzal na tuhledlouhou cestu a nikdy na malého králenezapomněla.

Rubriku pro děti připravilaHANA STEHLÍKOVÁ

O »OKOL¡DOV… VELBLOUDICI

Karneval pro děti je na rok 2009naplánován na sobotu 14. února na15. hodinu. Jeho téma tentokrát budeZ pohádky do pohádky. V době uzá-věrky tohoto čísla Věstníku se všakstále ještě nevědělo, kde se karne-val uskuteční, protože škola, kde bylv minulých letech, se opravuje. (jv)

KARNEVAL PRO DÃTI

VĚSTNÍK, křesŅanský občasník. Vydává Římskokatolická farnost při kostelePanny Marie Královny míru v Praze 4. Redakční uzávěrka příštího (březnového) čísla bude v neděli 1. února 2009.Příspěvky lze odevzdat napsané nebo na disketě – také v tomto případěpokud možno rovněž vytištěné – v sakristii nebo poslat na e-mailovou adresusuva.jiri@seznam.cz s uvedením kontaktu (jméno, telefon nebo adresa).

KOSTEL PANNY MARIEKRÁLOVNY MÍRUADRESAŘímskokatolická farnost u kostela Panny Marie Královny míru,Ve Lhotce 36, 142 00 Praha 4-LhotkaTelefon: 241 490 910, 241 490 913E-mail: lhotecka.farnost@seznam.czInternet: http://lhotecka.farnost.czBankovní spojení: číslo účtu 74 326 329, kód banky 0800(Česká spořitelna); ve zprávě pro příjemce prosíme vždyuvádět účel daru, např. provozní potřeby nebo rekonstrukceoken apod., jako příjemce stačí uvést Královna míru

DUCHOVNÍFarář P. Bedřich Vymětalík, farní vikář P. Stefan Wojdyla.Jáhen František Martinek

PRAVIDELNÝ POŘAD BOHOSLUŽEBNeděle 8.00 10.00 18.30Pondělí 8.00Úterý 18.30Středa 8.00Čtvrtek 8.00Pátek 15.00 18.30Sobota 16.00Mše upravená pro děti vždy poslední neděli v měsíciv 10 hodin.Mše svatá s doprovodem beatové kapely první neděliv měsíci v 18.30 hod.Změny časů bohoslužeb podle ohlášení, zejména v květnu(májové pobožnosti) a v období hlavních církevních svátků.

VÝSTAV NEJSVĚTĚJŠÍ SVÁTOSTI OLTÁŘNÍKaždé úterý od 17.30 do 18.00 s výjimkou července a srpnaa první pátek v měsíci při mši svaté v 15 a v 18.30 hod.

UDÍLENÍ SVÁTOSTÍSvátost křtu se zpravidla uděluje v sobotu odpolednea v neděli dopoledne, na přání kterýkoliv jiný den. Je třeba sevčas přihlásit.Svátost oltářní při mši svaté dvakrát denně, na požádání i jindy.Svátost pokání a smíření (zpověï) lze přijmout před každoumší, na požádání kdykoliv.Svátost pomazání nemocných spolu s pokáním a přijetímTěla Páně je třeba ohlásit v sakristii, ve spěšném případětelefonicky. To platí i o Fakultní Thomayerově nemocnici v Krči,Domově důchodců v Sulické ulici a Sociálně ošetřovatelskémcentru v Zárubově ulici.Svátost manželství je třeba domluvit tři měsíce předem.

DALŠÍ AKTIVITY V KOSTELENásledující akce se konají, pokud není uvedeno jinak, od zářído června.Setkání nad Písmem svatým od října do dubna v úterýv 19.15 hod.Vyučování náboženství od října do května ve středu od 15.30do 17.15 hod., ve skupinách podle věku dětí.Setkání -náctiletých jednou za 14 dnů ve středu v 18.45 hod.(mladší) a každý čtvrtek v 19.15 hod. (starší).Setkání maminek s dětmi v úterý v 9 hod. jednou za dva týdny.Čaj pro seniory a všechny, kdo nechtějí být sami, od října2008 každou druhou sobotu v měsíci po odpolední mši svaté,tedy asi od 16.45 hod. v sále sv. Václava.Možnost setkání se skupinou pro pomoc potřebnýmvždy první pátek v měsíci v 15.45 hod. v sále sv. Václava.Telefon: 222 963 854.Chrámový sbor má zkoušku v úterý od 20 do 22 hod.Farní knihovna v úterý od 17 do 18.30 hod.

FAKULTNÍ THOMAYEROVANEMOCNICE V KRČIKaždou středu v 16 hod. mše svatá střídavě s bohoslužbouslova v nemocniční kapli sv. Václava.

DOMOV DŮCHODCŮ V SULICKÉ ULICIVe čtvrtek v lichém kalendářním týdnu mše svatá v 15 hod.

SOCIÁLNĚ OŠETŘOVATELSKÉCENTRUM V ZÁRUBOVĚ UL.Mše svatá první pondělí v měsíci v 9.30 hod. Aktualizované údaje ve Farním příručníku nebo na internetu.

O MOHUTNÉM OLIVOVNÍKU v jeruzalémské Getsemanskézahradě, který si letos v listopadu na památku fotografovaliúčastníci dalšího lhoteckého zájezdu do Svaté země, se říká,že pamatuje Kristovy časy. Ale i když asi dva tisíce let starýnebude, tisíc let za sebou určitě má. A neméně vzácnou foto-grafickou památkou může být i záběr místa, kde se v BetléměJežíš narodil. Snímky Petr Stehlík