Srdce

"Srdce má své důvody, o kterých rozum nic neví." B. Pascal (1623 - 62), vynikající francouzský fyzik a filozof

Podlá, nechutná, leč přesto důležitá poznámka: V povinné části je nutné umět vše - nejen rámečky......

Řecky je srdce kardia. Latinsky se srdce řekne cor ( 2. pád cordis ).

Srdce má u dospělého člověka velikost sevřené pěsti a hmotnost asi 330 g.

Je uloženo v mezihrudí, kde volně naléhá na bránici. Nejpohyblivější částí srdce je hrot; ze srdeční báze vystupují cévy, které jinak pohyblivé srdce fixují.

Srdce se skládá ze zvláštního druhu svaloviny, z tzv. myokardu. Je uloženo ve vazivovém vaku, v tzv. perikardu. Vnitřek srdce vystýlá blána, která se nazývá endokard.

Srdeční svalstvo je příčně pruhované jako svalstvo kosterní, ale na rozdíl od něj není ovládánovůlí, jednotlivé buňky jsou spojeny spojkami a mají vlastní automacii a rytmicitu.

Skládá se z levé a pravé předsíně (neboli síně) a z levé a pravé komory. Latinsky je síň atrium, komora ventriculus cordis.

Pravá a levá strana srdce se bere z hlediska "jeho uživatele", na obrázku srdce je tedy v levé části pravá síň a komora. Je to něco úplně obdobného, jako když ukazujeme někomu, kdo k nám stojí čelem, svojí pravou ruku. Pro Vašeho kolegu to bude ruka levá.

Z levé komory srdce vychází srdečnice (aorta), z pravé komory 2 plicní tepny = plicnice(arteria pulmonalis dextra et sinistra), z levé předsíně 4 plicní žíly (venae pulmonales) az pravé předsíně horní a dolní dutá žíla (vena cava superior et inferior).

Aorta je největší céva v lidském těle, která má vnitřní průměr asi 3 cm. Její název je odvozenz řeckého slova „aortér“ (tzn. zavěšovací popruh), protože srdce se zdá být zavěšeno na aortě.

Po výstupu z levé srdeční komory se stáčí obloukem dozadu k páteři a pokračuje směrem dolůjako hrudní aorta. Před hrudní aortou je jícen. Pak aorta prochází bránicí (je tam otvor) a pokračujepod bránicí jako břišní aorta. V bederní oblasti se břišní aorta rozvětvuje na dvě společné kyčelnítepny.

Aortální oblouk vysílá tepny pro oblasti hlavy a rukou. Z oblouku vystupují pravá a levákrkavice a pravá a levá podklíčková tepna. Krkavice dostala název dle toho, že je na krku. Zásobujekrví krk a hlavu i s mozkem. Podklíčková tepna dostala název dle toho, že probíhá za klíční kostí.Zásobuje krví rameno a ruku.

Plicní tepny vedou odkysličenou krev z pravé komory srdce do plic. Protože jsou dvě plíce, je

pochopitelné, že jsou dvě plicní tepny. Pravá a levá plicní tepna mají společný začátek, kterému seříká plicnicový kmen.

Plicní žíly vedou okysličenou krev z plic do levé předsíně. Dvě plicní žíly vedou od pravé a dvěod levé plíce.

Horní dutá žíla přivádí do srdce krev z částí těla nad srdcem (z hlavy, krku a z horníchkončetin), dolní dutá žíla z orgánů pod srdcem.

Mezi síněmi a komorami jsou chlopně cípaté (neboli síňokomorové), mezi komorami aústím tepen jsou chlopně poloměsíčité. Chlopně zabraňují zpětnému toku krve. Síňokomorovéchlopně jsou proti vyvrácení zajištěny šlašinkami. Srdeční ozvy jsou zvuky, které slyšíme přiuzavření chlopní. Šelesty jsou neostře ohraničené srdeční ozvy vznikající při vadách chlopní.

Nabízím velmi nedokonalou mnemotechnickou pomůcku k zapamatování chlopní – měsíc jedaleko, proto také poloměsíčité chlopně jsou „daleko“ - až mezi komorami a tepnami a ne uprostředsrdce.

Jak se dělí cípaté chlopně? Mezi levou síní a komorou je chlopeň dvojcípá nebolimitrální(připomíná biskupskou čepici – mitru), mezi pravou síní a komorou je chlopeň trojcípá.

Jak se dělí poloměsíčité chlopně? Mezi levou komorou a aortou je chlopeň aorty. Mezi pravoukomorou a plicní tepnou je chlopeň tepny plicní.

Srdeční ozvy jsou dvou typů – při uzavření cípatých chlopní a při uzavření poloměsíčitýchchlopní.

Srdce má vlastní automacii, tzn., že podněty ke stahům vznikají přímo v srdci a ne mimoněj. Podněty vznikají ve dvou místech, v tzv. centrech automacie: v sinusovém uzlíku při ústíhorní duté žíly a v síňokomorovém uzlíku na rozhraní pravé síně a komory. Sinusový uzlík jenadřazený nad síňokomorovým.

Autonomní nervy srdeční činnost nevyvolávají, ale jenom ji zrychlují nebo zpomalují.

Signály z center automacie jsou rozváděny jednak pomocí buněk myokardu, jednakpomocí převodního systému srdečního, který se skládá z Hissova svazku, dvou ramének aPurkyňových vláken.

Věnčité (koronární) cévy odstupují z aorty a zásobují krví s kyslíkem a živinami vlastnísrdce. Srdeční ischemie je nemoc, kdy srdce je nedostatečně zásobené krví věnčitýmitepnami. Dvě nejčastější formy srdeční ischemie je angina pectoris a infarkt myokardu.Chirurgickou léčbou srdeční ischemie může být např. bypass.

Srdce přečerpává ohromné množství krve. Ale potřebuje také krev pro sebe, kterou srdci přivádí právě koronární cévy. Je to něco podobného jako kuchař ve velké restauraci. Vaří také spoustu jídla. To ale neznamená, že on sám nemusí jíst......

Koronární cévy mají název odvozen z latinského slova „corona“ (věnec), protože vytváří kolem srdce jakýsi věnec.

Nejčastější příčinou srdeční ischemie je zúžení či zacpání vnitřku cév díky ateroskleróze.

Angina pectoris /čti "angína pektoris"/ je nemoc, způsobena částečným ucpáním koronárníchtepen. Obyčejným smrtelníkům se někdy plete s normální angínou. Leč to jest hrubý omyl! Vy taknečiňte! Ne, ne, ne..... !! Pokud je takto nemocný člověk v klidu, krevní zásobení srdce může stačit aon nemusí mít potíže. Při zvýšené fyzické či psychické námaze (chůze do schodů, rychlá chůze,psychické rozrušení) však srdce potřebuje mnohem větší krevní zásobení. To je však problém,protože koronární tepny jsou částečně ucpané. Srdce začne trpět nedostatkem krve a tím i kyslíku.Projeví se to prudkou bolestí na hrudi. K odeznění bolesti stačí skončit s fyzickou námahou (třeba sena pár minut zastavit). Jako lék na anginu pectoris se užívá nitroglycerin, neboť roztahuje cévy.Angina pectoris je nebezpečná tím, že může přerůst v infarkt myokardu.

Infarkt myokardu je nemoc, způsobená úplným ucpáním koronárních tepen. Buňky srdce, kteréměly být zásobeny (ale nejsou) zacpanými kor. tepnami,odumírají z nedostatku kyslíku. Infarkt jeodvozen od latinského slova „infarctio“ (ucpání). Pokud člověk přežije, na postiženém místě již

nevzniknou plnohodnotné buňky myokardu, ale jizva z vaziva. Srdce má určité rezervy, takže tozvládá. Infarkt se projevuje prudkou bolestí na hrudi, která může zasahovat i do krku, do rukou i dobřicha. Narozdíl od anginy pectoris bolest neustupuje a může začít i v klidu. Pacient s podezřením nainfarkt patří co nejdříve do nemocnice.

Bypass /čti "bajpas"/ je chirurgické "přemostění" ucpané koronární tepny jinou cévou,nejčastěji kouskem žíly z nohy. Je to něco podobného, jako bychom řešili ucpanou dálnici tak, žebychom před tím místem udělali odbočku, která by se vrátila na původní dálnici až za postiženýmmístem. Pojem bypass pochází z angličtiny, kde znamená objížďku nebo přemostění.

Systola je stah srdce, diastola je ochabnutí. Srdeční revoluce(cyklus) je jednoproběhnutí systoly a diastoly srdce a proběhne asi 70 x za minutu.

Srdce v klidu při jednom stahu vypudí asi 70 ml krve.

70 ml je zhruba asi tak polovina skleničky na víno. Při zátěži se množství krve vypuzené na jeden stah může zvýšit na více než 100 ml. Již víme, že za minutu se srdce stáhne asi 70x. Je tedy logické, že za minutu srdce přečerpá 70 x 70 ml, tedy 4900 ml, což je asi 5 litrů. Minutový srdeční objem (což je objem krve vypuzený srdcem za 1 minutu) je tedy asi 5 litrů.

Při činnosti srdce vznikají změny elektrického napětí. Křivka, která tyto změny znázorňuje, se jmenuje elektrokardiogram, zkráceně EKG. Je to křivka v grafu, kde na ose x ječas t a na ose y je elektrické napětí U. Na křivce rozlišujeme 5 kmitů označených P, Q, R, S, T.

Jak je možné, že EKG, tedy změny elektrickéaktivity srdce měříme na povrchu těla? Tělo je totiželektricky vodivé. A tak změny elektr. činnosti se zesrdce šíří k povrchu těla, kde je snímáme pomocíněkolika přiložených elektrod. Při prostudování EKGvidíme, že změny elektrického napětí nejsou velké amaximálně dosahují něco přes 1 mV (což je tedy asitisíckrát méně než napětí běžného monočlánku).Křivku EKG je třeba umět nakreslit. Označení kmitůnení obtížné si zapamatovat – všimněte si, žepísmena P, Q, R, S, T jdou za sebou v abecedě.„Nejvyšší kmit" je označen R.

Na základě EKG lze velmi dobře zjistit tepovoufrekvenci. Princip jest vskutku velmi prostý. Změříme – li na ose x vzdálenost dvou odpovídajícíchmíst (tedy např. od R k R, nebo od Q k Q), dostaneme dobu, za kterou se jedenkrát stáhne srdce. Jeto jinak řečeno tepový interval, protože srdce svým stahem vyšle krev do cév a vyvolá tím 1 tep.Chceme – li zjistit tepovou frekvenci (což je počet tepů za minutu), stačí vydělit 60 s (= 1 minuta)tepovým intervalem v sekundách.

Fibrilace komor je velmi rychlé a nepravidelné stahování srdečních komor, kdy srdce nevypuzuje žádnou krev. Defibrilace je léčebný úkon, kterým se zruší fibrilace, a to nejčastěji silným elektrickým výbojem ze dvou elektrod, přiložených k hrudi.

Fibrilace komor vede během několika sekund k bezvědomí a bez náležité léčby k smrti.

Defibrilace spočívá v použití elektrického výboje, který na čas "vymaže" veškerou chaotickousrdeční činnost a umožní nástup pravidelnějšího rytmu. Je dostatečně známa z různých "akčních"filmů a seriálů. Není – li defibrilace dostupná, je nutné nasadit umělé dýchání a srdeční masáž.

Zajímavosti

1. Srdce je fantastické čerpadlo. Musíme si uvědomit, že pracuje nepřetržitě několik desíteklet. Za 70 let života přečerpá srdce asi 170 miliónů litrů krve. Pro představu tohoto ohromnéhoobjemu – krev by zaplnila Václavské náměstí v Praze do výšky 3,8 metrů (podivná představa,což?) !!!

2. Samotné srdce je velikým „žroutem“ kyslíku. Za 1 hodinu je to asi 1 litr kyslíku, cožpředstavuje asi 5 % spotřeby celého těla. Při vrcholném sportovním výkonu spotřebuje srdce tolikkyslíku, kolik za tutéž dobu v klidu celé tělo.

3. Pro biology není příliš velký problém zařídit, aby srdce tepalo i po vyjmutí z těla. Stačí hopřipojit na hadičky, které do něj přivádějí roztok s troškou solí a glukózy. Srdce má vlastní centrumautomacie, takže se stahuje samo. To nejlepší nakonec. Vícekrát se stalo, že takto vyjmuté srdcepřežilo svého „majitele“. Tak např. kuřecí srdce tepalo v laboratoři přes 20 let, přestože jeho majitel –slepice – se dožívá maximálně 10 let !!

4. U člověka se srdce v klidu stahuje asi 70 x za minutu. Tedy zhruba za 1 vteřinu se stáhnejednou. Po této stránce je však člověk naprosto pozadu za ptáky. Jejich srdeční frekvence je totiž„vyšroubována“ nahoru do závratných výšin, na stěží představitelné hodnoty. Tak např. vrabecdomácí v klidu má 460, při úleku až 740 stahů za minutu. Fantastický letec rorýs, který za letudokonce i spí, má v klidu dokonce 700 tepů za minutu, tedy 10x víc jak člověk. Za vteřinu uhodí jehosrdce více jak 10x!! A co teprve při námaze či úleku? Tak závratnou rychlost by člověk ještě snadpochopil na nějakou krátkou dobu. Nechce se však věřit tomu, že takou rychlostí se srdce nepřetržitěstahuje nikoliv minuty či hodiny, ale několik let, po celou dobu ptačího života!!

5.

Zajímá-li se někdo o dějiny Střední Ameriky, dřív nebo později se musí konfrontovat sproblémem nejožehavějším: s faktem, že právě v těchto civilizacích vykrystalizovalo rituální násilí doděsivé podoby lidských obětí, kterým byla zaživa vytrhávána srdce na obětním kameni. Lidská oběť aobecně bolestivé mučení lidského těla jsou fakta, se kterými se musí vyrovnat kdokoli, kdo sepokouší nějak mezoamerickým civilizacím přiblížit - bez nich není obrázek těchto kultur úplný.

Z technického hlediska spočíval tento rituál především ve vyzvednutí oběti na vysoký a úzký,nahoře zaoblený obětní kámen. Čtyři obětníkovi asistenti jí podrželi každý za jednu končetinu, aby senezmítala: kněz jí pak dvěma pohyby rozťal kůži a svaly na levé straně prsou, vnořil ruku do hrudníhokoše a vyrval bijící srdce, z jehož přetržených cév ještě několik sekund stříkala krev: tou skropil tvářesoch bohů. Srdce, které za okamžik přestalo tlouci, pak skončilo v obřadní misce "cuauhxicalli" a bylonejčastěji spáleno. Tímto děsivým rituálem prosluli především Aztékové. I velcí teoreticirituálu zvyklí s informacemi o násilí pracovat, jako například francouzský religionista René Girard, bylischopni zděšených reakcí, které se v kostce dají shrnout adjektivy "odporné", "hnusné" a"zavrženíhodné". Na mýtu o obříchmnožstvích lidských obětí u Aztéků je mnoho pravdy, ale zdá se, že k hromadným lidským obětem

docházelo jen ve výjimečných příležitostech, například při posledním zasvěcování hlavního chrámu vTenochtitlanu, kdy šly oběti do desítek tisíců. Při běžných svátcích se však jednalo o pouze o jednohočlověka či několik jednotlivců. Zároveň fakt, že vytržení srdce byla nejčastější forma oběti,neznamenal, že neexistovaly jiné způsoby - praktikovalo se i stažení zaživa z kůže, utopení, upálení,ukamenování, dekapitace (oddělení hlavy).

Můžeme se jen dohadovat, kam by dospěl vývoj lidské oběti, kdyby nebývali přišli Španělé aneučinili těmto rituálům přítrž. První desítky let koloniálního režimu jsou zcela ve znamení snahy ovymýcení praktik, které Španěly přirozeně děsily. Nutno však jednoznačně zdůraznit, že Španělé sečasto chovali zcela necivilizovaně a na indiánském obyvatelstvu se dopustili mnoha hrůznýchmasakrů.

Je dosti významné si uvědomit, že naše výklady o lidských obětech problematizují něco, copro Mezoameričany samé problémem vůbec nebylo. Existovaly mýty o lidské oběti, existovalavysvětlení a důvody, proč se tak činilo, ale neexistovalo zpochybňování, úvahy ani reflexe na tototéma.

Pro oběť vyrváním srdce máme samozřejmě i mytologická aztécká zdůvodnění. Bohové sesejdou ve městě Teotihuacan a vyvolí si mezi sebou dobrovolníka a jednoho náhradníka, kteří semají stát Sluncem tím, že se vrhnou na velkou obětní hranici. Dobrovolník zakolísá a do ohněnakonec vskočí náhradník, jenž vzápětí vystoupí na nebe jako překrásný sluneční bůh Tonatiuh.Když to vidí dobrovolník, zastydí se, vzchopí, rovněž skočí - a vyjde jako druhé slunce, z něhož sezásahem ostatních bohů vzápětí stane měsíc. Samo slunce je pak nádherné, svítí a září, ale nemádost sil, aby se pohybovalo po nebi: bohové tedy jeden po druhém podstoupí oběť vytržením srdce ajejich krev dodá Tonatiuhovi sílu, takže ten může začít své každodenní putování. Mýtus zde tedypředkládá jednoznačný důvod. Bez lidských srdcí by Slunce nemělo energii pokračovat ve své cestěpo obloze, zastavilo by se, s ním by se zastavil čas a došlo by ke kataklyzmatu. Aztéčtí obětníci tedysrdci a krví živili slunečního boha.

6. První transplantaci srdce u člověka provedl 9. prosince

1967 Christiaan Barnard v Kapském Městě v Jihoafrickérepublice, příjemcem byl 54letý L. Washkanski, který zemřel 18.den po operaci na zánět průdušek a plic. V pořadí druhýpacient, 58letý stomatolog P. Blaiberg, žil 18 měsíců. Zemřel naonemocnění cév štěpu, do té doby neznámou komplikaci.Zajímavé bylo, že Ch. Barnard ignoroval tvrdé rasistické zákonyv JAR a bělochovi transplantoval srdce míšence. Na fotografiivlevo je Christiaan Barnard asi 4 měsíce před svojí světověproslavenou transplantací.

První transplantaci srdce v tehdejším Československuprovedl 9. července 1968 tým akademika Šišky. Pacientka pošesti hodinách zemřela. V začátcích transplantací srdce tonebylo nic neobvyklého. V současnosti je jednoleté přežíváníudáváno u 80% pacientů, pětileté kolem 70% a desetileté 50%pacientů.

7. Na onemocnění srdce zemřel i český králVáclav IV (1361 – 1419). Byl na Novém Hrádku uKunratic, když mu přinesli zprávu, že pražský lidvyházel z oken Novoměstské radnice a pobilkonšely, které král krátce předtím dosadil. "Pojala jejnemalá zlost i hrůza", píše Palacký.

Zároveň dostal krutou bolest do levé paže,bolest, která po celých deset dní neustávala. 16.srpna 1419 podle dobové zprávy "lvím hlasemzařval" a zemřel. Bylo mu 58 let.

Pravděpodobně se jednalo o komplikaci vdruhém týdnu po akutním infarktu. V úvahu přicházíi ruptura (prasknutí) srdce, další infarkt nebomasivní plicní embolie (tedy zacpání cév přivádějícíkrev do plic). Jinou možností je, že od počátku šlo ovýduť aorty, která praskla, což by vysvětlovalo tuprudkou bolest.Postava krále Václava je velmi komplikovaná arozporuplná. Byl mužem tragicky vnitřně rozeklanýma kromě krátkých okamžiků člověkem nešťastným.

Běžný obraz, který tvoří spisovatelé jemunaklonění, je obraz lidového krále, který chodí meziprostý lid, neváhá v přestrojení okusit práce adovede se postarat o pořádnou mzdu za ni, když jishledá těžkou, který trestá vychytralé nepoctivé

pekaře a dá je koupat v koších před očima shluklé chudiny ve Vltavě. Je nám sympatický tím, žesáhne mezi neurozené, když volí své rádce. Byl přítelem mistra Jana Husa. Václav je také vzdělanec,majitel jedné z nejslavnějších knihoven. Toto vše je jednou stránkou jeho obrazu a vše to má svůjdobrý podklad.

Král Václav má však i jinou tvář. Byl malým synem velkého krále. Jako mladíček zdědil dílo, ježbezpříkladným úsilím a nevídaným důvtipem, obklopen elitními spolupracovníky budoval císař KarelIV. Jeho kritici vždy opakují, že byl rozmazlený a k vládě nedorostlý. Byl korunován již jako dvouletédítě! Nad jiné výstižný je výrok Rankův: Jako dítě začal vládnout, v dospělosti vládl jako dítě.

A vskutku Václav nebyl vladař schopný udržet otcovo dílo. Dvakrát je uvězněn vlastnímišlechtici, ztratí říšský trůn, jeho autorita se rozplývá. Vždy vyřkne velká slova. Nikdy je neuskuteční.Jeho hrozby jsou současníkům dětským strašákem. Uvyklý na pocty, jež zažil po boku velikého otce,je sžírán zlostí, když vidí, že není brán vážně. Obklopí se družinou, v níž může být vůdcem, nesnesebýt tím, jehož názor mnoho neplatí.

Pocit méněcennosti pak kompenzuje všelijak. Jeho vysedávání v pražských krčmách lze viděttaké z této perspektivy Jeho niterný zápas má i jiné vyústění. Únikem jsou Václavovi jeho lovy. Zde,mistrně vládnoucí loveckou zbraní a volný od svazujících moralistů a ceremoniářů, je šťastnýuprostřed přírody. Jeho první ženu Johanku o novoroční noci r. 1387 zardousila králova loveckádoga.

Je v něm i cosi zlobně a zavile sadistického. Zatímco jiné krále provází šašek, Václava provázíkat, kterého král důvěrně oslovuje kmotříčku. Známe výbuchy Václavova vzteku, uvádějí se strašnéskutky, jako např. že v opilosti dal přiložit na oheň jako kohouta svého kuchaře, protože se právěprobral z opilého spánku a neuvážil, že doba hostiny už přešla, že už svítá a je samozřejmé, žekuchař nemá připraveného kohouta, aby mu ho podal. Ostatně i hra s potápěnými pekaři nebyla jenžertem, protože byli vytahováni na poslední chvíli. Byl přítomný celému mučení Jan Nepomuckého.Sám se dokonce chopil mučících nástrojů, když se mu zdálo, že kat není dost důrazný.

8. Skutečné EKG, aneb když se do toho vložím svým srdcem .....................

Literatura:

• Čornej Petr - Panovníci českých zemí, Fragment, dotisk 3. vydání, 2001

• Fejfar Zdeněk – Srdce v labyrintu světa, nakladatelství Makropulos, Praha 1997

• internetové stránky "Koordinačního střediska transplantací" - http://www.kst.cz

• internetové stránky ve slovenštině o biologii pro gymnázia - http://www.biowebgym.szm.sk

• Kostićová Zuzana Marie - Lidská oběť a sebeoběť v Mezoamerice [online]. Glosy.info, 2006. http://glosy.info/texty/lidska-obet-a-sebeobet-v-mezoamerice/

• Nougier L.R. – V dobách Mayů, Aztéků a Inků, Fortuna Print

• Piťha Petr – Čechy a jejich svatí, 2. upravené vydání, Comdes, Praha 1999