SMĚRNICE 2010/63/EUO OCHRANĚ ZVÍŘAT POUŽÍVANÝCH PRO VĚDECKÉ ÚČELY

Starost o zvířata, snaha o lepší vědu

© N

ovo

Nor

disk

Životní prostředí

Starost o zvířata,

snaha o lepší vědu

Zveřejnění knihy „The Principles of Humane Experimental Technique“ (Principy humánních experimentálních technik) autorů W. M. S. Russella a R. L. Burche v roce 1959 znamenalo zrod tzv. principu 3R. Jimi navržené zásady nahrazení

(„replacement“), omezení („reduction“) a šetrného zacházení („refinement“) představují základní prvky strategie k dosažení humánních pokusných metod.

Nahrazení je podle Russella a Burche v oblasti laboratorního výzkumu, vzdělávání a testování s použitím zvířat tím nejvyšším cílem, zatímco omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi lze dosáhnout snadněji a rychleji.

Své poselství oba autoři shrnuli takto: „Máme-li se při rozhodování o tom, jaké pokusy provádět, řídit nějakým kritériem, je humánnost tím nejlepším, které bychom si mohli zvolit. Největších vědeckých objevů bylo vždy dosaženo nejhumánnějším a nejestetičtějším způsobem, zprostředkujícím krásu a eleganci, jež je podstatou vědy v jejích nejúspěšnějších okamžicích.“

Princip 3R v právním rámci EU

Princip 3R byl do právních předpisů EU poprvé zapracován ve směrnici 2010/63/EU

o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely, která z něj činí závazný právnípožadavek ve všech aspektech péče o zvířata a jejich používání v dané oblasti.Směrnice však navíc zajišťuje, že jeho uplatňování jde nad rámec původního výkladu a

vztahuje se rovněž na chov a péči, tedy na šetrné zacházení se zvířaty při jejichumístění, chovu a péči o ně, i když nejsou předmětem vědeckého postupu.

Obsah

Směrnice 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely………………… 1

Prováděcí rozhodnutí Komise 2012/707/EU, kterým se zavádí společný formát pro předkládání informací podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU

o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely………………………………………………………48

Doporučení Komise 2007/526/ES týkající se pokynů pro umístění zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely a péči o ně. …………………………………………………………68

SMĚRNICE

SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2010/63/EU

ze dne 22. září 2010

o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely

(Text s významem pro EHP)

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 114 této smlouvy,

s ohledem na návrh Evropské komise,

s ohledem na stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru ( 1 ),

po konzultaci s Výborem regionů,

v souladu s řádným legislativním postupem ( 2 ),

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Dne 24. listopadu 1986 přijala Rada směrnici 86/609/EHS ( 3 ), aby odstranila rozdíly mezi právními a správními předpisy členských států týkajícími se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely. Od přijetí této směrnice se mezi členskými státy objevily další odlišnosti. Některé členské státy přijaly vnit­rostátní prováděcí opatření, která zaručují vysokou úroveň ochrany zvířat používaných pro vědecké účely, zatímco jiné uplatňují pouze minimální požadavky stanovené ve směrnici 86/609/EHS. Tyto odlišnosti před­stavují překážky obchodu s výrobky a látkami, jejichž vývoj zahrnuje pokusy na zvířatech. Proto by tato směr­nice měla stanovit podrobnější pravidla s cílem omezit tyto odlišnosti sblížením pravidel platných pro tuto oblast a zajistit řádné fungování vnitřního trhu.

(2) Dobré životní podmínky zvířat představují hodnotu Unie, která je zakotvena v článku 13 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen „Smlouvy o fungování EU“).

(3) Dne 23. března 1998 přijala Rada rozhodnutí 1999/575/ES o uzavření Evropské úmluvy na ochranu obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely Společenstvím ( 4 ). Společenství tím, že se stalo stranou uvedené úmluvy, uznalo mezinárodní význam ochrany a dobrých životních podmínek zvířat použí­vaných pro vědecké účely.

(4) Evropský parlament v usnesení ze dne 5. prosince 2002 o směrnici 86/609/EHS vyzval Komisi, aby předložila návrh revize směrnice, který by obsahoval přísnější a transparentnější opatření v oblasti pokusů na zvířatech.

(5) Dne 15. června 2006 byl při čtvrté mnohostranné konzultaci smluvních stran Evropské úmluvy na ochranu obratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely přijat revidovaný dodatek A této úmluvy, který obsahuje obecné pokyny pro umístění pokusných zvířat a péči o ně. Tyto pokyny byly začleněny do doporučení Komise 2007/526/ES ze dne 18. června 2007 týkajícího se pokynů pro umístění zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely a péči o ně ( 5 ).

(6) Jsou dostupné nové vědecké poznatky o skutečnostech ovlivňujících dobré životní podmínky zvířat a o schopnosti zvířat vnímat a dávat najevo bolest, utrpení, strach a trvalé poškození. Proto je nutné zlepšit životní podmínky zvířat používaných k vědeckým postupům tím, že budou v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem zvýšeny minimální normy pro ochranu těchto zvířat.

(7) Přístup ke zvířatům závisí také na tom, jak je tato prob­lematika v daném státě vnímána, a v některých členských státech je požadováno, aby byla ponechána v platnosti přísnější pravidla o dobrých životních podmínkách zvířat, než jsou pravidla dohodnutá na úrovni Unie. V zájmu zvířat a za předpokladu, že tím nebude dotčeno fungo­vání vnitřního trhu, je vhodné umožnit členským státům určitou míru pružnosti, aby ponechaly v platnosti vnit­rostátní pravidla, jejichž cílem je přísnější ochrana zvířat, pokud jsou tato pravidla v souladu se Smlouvou o fungování EU.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/33

( 1 ) Úř. věst. C 277, 17.11.2009, s. 51. ( 2 ) Postoj Evropského parlamentu ze dne 5. května 2009 (Úř. věst.

C 212 E, 5.8.2010, s. 170), postoj Rady ze dne 13. září 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věstníku) a postoj Evropského parla­mentu ze dne 8. září 2010 (dosud nezveřejněný v Úředním věst­níku).

( 3 ) Úř. věst. L 358, 18.12.1986, s. 1. ( 4 ) Úř. věst. L 222, 24.8.1999, s. 29. ( 5 ) Úř. věst. L 197, 30.7.2007, s. 1.

1

(8) Do oblasti působnosti této směrnice by kromě obrat­lovců včetně kruhoústých měli být zahrnuti i hlavonožci, jelikož je vědecky doložena jejich schopnost cítit bolest, utrpení a strach a utrpět trvalé poškození.

(9) Tato směrnice by se měla vztahovat také na plody savců, jelikož z vědeckých důkazů vyplývá, že u těchto forem existuje v poslední třetině jejich vývoje zvýšené riziko, že vnímají bolest, utrpení a strach, což může rovněž nepří­znivě ovlivnit jejich další vývoj. Je rovněž vědecky dolo­ ženo, že postupy prováděné na embryích a plodech v ranějším stadiu vývoje mohou způsobit bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, pokud je těmto vývojovým formám umožněno žít déle než po dobu prvních dvou třetin vývoje.

(10) Přestože je žádoucí, aby používání zvířat k postupům bylo nahrazeno jinými metodami, při nichž živá zvířata používána nejsou, je používání živých zvířat nadále nezbytné k ochraně zdraví lidí a zvířat a životního prostředí. Tato směrnice však představuje významný pokrok k dosažení konečného cíle, kterým je plně nahradit postupy, k nimž se pro vědecké a vzdělávací účely používají živá zvířata, jakmile to bude z vědeckého hlediska možné. Z tohoto důvodu je záměrem této směrnice usnadnit a prosazovat zdokona­lení alternativních přístupů. Jejím cílem je rovněž zajistit vysokou úroveň ochrany zvířat, která je stále třeba používat k postupům. Tato směrnice by měla být pravi­delně revidována s ohledem na vývoj vědy a opatření na ochranu zvířat.

(11) Péče o živá zvířata a jejich používání pro vědecké účely se řídí mezinárodně uznávanými zásadami nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi. Aby se zaručilo, že zvířata jsou v Unii chována, je o ně pečováno a jsou používána k postupům způsobem, který je v souladu s ostatními mezinárodními a vnitrostátními normami platnými mimo Unii, měly by být při provádění této směrnice systematicky zohledňo­vány zásady nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi. Při výběru metod postupu by zásady nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi měly být prováděny na základě přísné priority požadavku na používání alterna­tivních metod. Pokud neexistuje žádná alternativní metoda uznaná právními předpisy Unie, lze počet zvířat snížit uplatněním jiných metod a provedením zkušebních strategií, například použitím metody in vitro a jiných metod, které by omezily používání zvířat a vedly by k šetrnému zacházení s nimi.

(12) Zvířata mají svou přirozenou hodnotu a tu je nutné respektovat. Také široká veřejnost vyjadřuje etické obavy v souvislosti s používáním zvířat k postupům. Proto by mělo být se zvířaty vždy zacházeno jako

s vnímajícími bytostmi a jejich používání k postupům by mělo být omezeno na oblasti, které mohou skutečně prospívat zdraví lidí a zvířat nebo životnímu prostředí. Používání zvířat pro vědecké nebo vzdělávací účely by proto mělo být zvažováno pouze tehdy, není-li dostupná alternativa bez použití zvířat. Používání zvířat k vědeckým postupům v jiných oblastech, které spadají do pravomoci Unie, by mělo být zakázáno.

(13) Volba metod a živočišných druhů, které mají být použity, má přímý vliv na počet použitých zvířat i na jejich životní podmínky. Volba metod by tudíž měla zaručit, že je vybrána metoda, která může poskytnout nejuspo­kojivější výsledky a zvířatům působí co nejmenší bolest, utrpení či strach. Vybrané metody by měly zahrnovat použití minimálního počtu zvířat, při němž lze zajistit spolehlivé výsledky, a vyžadovat použití živočišných druhů s nejnižší schopností cítit bolest, utrpení nebo strach nebo utrpět trvalé poškození, které jsou nejvhod­nější pro extrapolaci na cílové druhy.

(14) Zvolené metody by měly v co největší míře zamezovat smrti na konci postupu způsobené bolestivým utrpením v době před smrtí. Je-li to možné, mělo by být toto ukončení postupu nahrazeno humánnějším ukončením, které využívá klinické znaky blížící se smrti, a tudíž umožňuje, aby bylo zvíře usmrceno bez dalšího utrpení.

(15) Nevhodné metody usmrcení zvířete mohou zvířatům působit značnou bolest, strach a utrpení. Stejně důležitá je úroveň kvalifikace osoby, která tento úkon provádí. Zvířata by tudíž měla usmrcovat pouze kvalifikovaná osoba, a to metodou, která je pro daný živočišný druh vhodná.

(16) Je třeba zaručit, aby používání zvířat k postupům neohrozilo biologickou rozmanitost. Používání ohrože­ných živočišných druhů k postupům by proto mělo být omezeno na přísné minimum.

(17) Vzhledem k současnému stavu vědeckého poznání je používání subhumánních primátů k vědeckým postupům v rámci biomedicínského výzkumu stále nezbytné. V důsledku genetické podobnosti subhumánních primátů s lidmi a jejich vysoce rozvinutých sociálních schopností vyvstávají při jejich používání k vědeckým postupům specifické etické a praktické problémy spojené s nutností uspokojit v laboratorním prostředí jejich beha­viorální, environmentální a sociální potřeby. Používání subhumánních primátů je navíc největším předmětem

CS L 276/34 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

2

zájmu veřejnosti. Používání subhumánních primátů by tudíž mělo být povoleno pouze v těch oblastech biome­dicíny, které mají zásadní přínos pro člověka a v nichž dosud nejsou k dispozici žádné alternativní náhradní metody. Jejich používání by mělo být povoleno pouze za účelem základního výzkumu, zachování příslušných druhů subhumánních primátů, nebo pokud se činnosti, včetně xenotransplantace, provádějí v souvislosti se stavy ohrožujícími lidský život, nebo pokud jde o případy, jež mají vážný dopad na každodenní život člověka, tj. osla­bují ho.

(18) Používání lidoopů, tedy živočišných druhů, které jsou člověku nejbližší a mají nejvyvinutější sociální a behaviorální schopnosti, by mělo být povoleno pouze pro účely výzkumu zaměřeného na zachování těchto druhů, pokud je zaručeno, že se jedná o opatření souvi­sející se stavy, které ohrožují lidský život nebo člověka oslabují a tím jej ohrožují, a pokud pro dosažení cílů daného postupu nepostačuje použití jiných druhů zvířat nebo alternativní metody. Členský stát, který tvrdí, že taková potřeba nastala, by měl Komisi podat informace nezbytné k tomu, aby mohla učinit příslušné rozhodnutí.

(19) Odchyt subhumánních primátů ve volné přírodě je pro tato zvířata vysoce stresující a představuje zvýšené riziko, že se během odchytu a přepravy poraní a budou trpět. Aby mohl být ukončen odchyt zvířat ve volné přírodě pro chovné účely, měla by být k postupům po odpoví­dajícím přechodném období používána pouze zvířata, která jsou potomky zvířat chovaných v zajetí nebo pocházejí ze soběstačných populací. Za tímto účelem by měla být vypracována studie proveditelnosti a v případě potřeby určeno přechodné období. Prověřena by měla být rovněž proveditelnost přechodu k používání subhumánních primátů pocházejících pouze ze soběstač­ných populací jakožto konečného cíle.

(20) Je třeba, aby určité druhy obratlovců používané k postupům byly chovány konkrétně pro tento účel, aby osobám, které postupy provádějí, byly dobře známy jejich základní genetické, biologické a behaviorální charakteristiky. Takovéto poznatky zvyšují vědeckou kvalitu a spolehlivost výsledků a snižují jejich rozptyl, což v konečném důsledku znamená menší počet postupů a použitých zvířat. Kromě toho by z důvodů dobrých životních podmínek a ochrany zvířat mělo být používání zvířat, která byla odchycena ve volné přírodě, k postupům omezeno na případy, kdy nelze účel postupů naplnit za použití zvířat chovaných specificky pro použití k postupům.

(21) Jelikož není znám původ opuštěných a toulavých zvířat domestikovaných druhů a odchyt a umístění těchto zvířat do zařízení zvyšuje jejich stres, neměla by být obecně k postupům používána.

(22) Aby se zvýšila transparentnost, usnadnilo schvalování projektů a zajistily nástroje pro sledování shody, měla by být na základě odhadované intenzity bolesti, utrpení, strachu a trvalého poškození, jimž jsou zvířata vystavena, zavedena klasifikace závažnosti postupů.

(23) Z etického hlediska by měla být zavedena horní hranice bolesti, utrpení a strachu, která by při použití zvířat k vědeckým postupům neměla být překročena. Proto by mělo být zakázáno provádění postupů, při nichž je zvířatům působena značná bolest, utrpení či strach, jejichž trvání bude pravděpodobně dlouhé a které nemohou být zmírněny.

(24) Při vývoji společného formátu pro účely podávání zpráv by měla být v době hodnocení projektu zohledňována skutečná závažnost bolesti, utrpení, strachu nebo trva­lého poškození, které zvíře pocítilo nebo utrpělo, a nikoli závažnost původně předpokládaná.

(25) Počet zvířat používaných k postupům by bylo možné snížit vícenásobným prováděním postupů na zvířatech, pokud to nebrání plnění vědeckých cílů či nezhoršuje životní podmínky zvířat. Přínos opětovného používání zvířat by však měl být posouzen ve srovnání s jakýmikoli nepříznivými dopady na jejich životní podmínky a s ohledem na životní zkušenosti jednotli­vých zvířat. V důsledku tohoto případného rozporu by opětovné použití zvířat mělo být posuzováno případ od případu.

(26) Po ukončení postupu by mělo být na základě dobrých životních podmínek zvířete a možných rizik pro životní prostředí přijato co nejvhodnější rozhodnutí o budoucnosti zvířete. Zvířata, jejichž životní podmínky by se mohly zhoršit, by měla být usmrcena. V některých případech by měla být zvířata navrácena do vhodného přírodního stanoviště nebo do chovu nebo by zvířatům, jako jsou psi a kočky, mělo být umožněno, aby se vrátila do zájmového chovu v rodinách, jelikož veřejnost proje­vuje o osud těchto zvířat vysoký zájem. Pokud členské státy umožní návrat zvířete do zájmového chovu, je důle­ žité, aby chovatel, dodavatel nebo uživatel měl zaveden režim, který zajistí patřičnou socializaci těchto zvířat, aby se zaručilo úspěšné umístění do zájmového chovu, předešlo se zbytečnému strachu zvířat a byla zaručena veřejná bezpečnost.

(27) K rozvoji metod in vitro jsou používány tkáně a orgány zvířat. V zájmu prosazování zásady týkající se omezování použití zvířat by členské státy měly případně usnadnit zavádění programů pro sdílení orgánů a tkání zvířat, která byla usmrcena.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/35

3

(28) Životní podmínky zvířat používaných k postupům do velké míry závisejí na kvalitě a odborné kvalifikaci pracovníků, kteří na postupy dohlížejí, i pracovníků, kteří je provádějí, anebo pracovníků, kteří dohlížejí na osoby, jež o zvířata denně pečují. Členské státy by měly prostřednictvím oprávnění nebo jinými prostředky zajistit odpovídající vzdělání, odbornou přípravu a kvalifikaci pracovníků. Dále je důležité, aby byl nad pracovníky vykonáván dohled, dokud nezískají a neprokáží náležitou kvalifikaci. Nezávazné pokyny na úrovni Unie týkající se požadavků na vzdělání by z dlouhodobého hlediska podpořily volný pohyb pracov­níků.

(29) Zařízení chovatelů, dodavatelů a uživatelů by měla dispo­novat vhodnými prostorami a vybavením, které splňují požadavky na umístění příslušných druhů zvířat a umožňují, aby byly postupy prováděny účinně a zvířata při nich byla vystavena co nejmenšímu strachu. Chovatelé, dodavatelé a uživatelé by měli provozovat svou činnost pouze tehdy, jsou-li oprávněni příslušným orgánem.

(30) Aby se zaručilo trvalé sledování potřeb zvířat z hlediska životních podmínek, měla by být neustále k dispozici odpovídající veterinární péče a v každém zařízení by měl být určen pracovník, který bude odpovědný za péči o zvířata a jejich dobré životní podmínky.

(31) V souvislosti s držením, chovem a používáním zvířat by měla být nejvyšší prioritou otázka dobrých životních podmínek zvířat. Chovatelé, dodavatelé a uživatelé by proto měli zřídit orgán pro dobré životní podmínky zvířat, jehož hlavním úkolem je poradenství v otázkách dobrých životních podmínek zvířat. Tento orgán by měl dále sledovat vývoj a výsledky projektů na úrovni zaří­zení, podporovat péči o zvířata a poskytovat nástroje k praktickému uplatňování a včasnému zavádění nejno­vějších výsledků technického a vědeckého vývoje v souvislosti se zásadami nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi s cílem zlepšit životní podmínky zvířat v průběhu celého jejich života. Poraden­ství orgánu pro dobré životní podmínky zvířat by mělo být řádně dokumentováno a během inspekcí by mělo být možné podrobit je kontrole.

(32) Aby mohly příslušné orgány sledovat dodržování této směrnice, měl by každý chovatel, dodavatel a uživatel vést přesné záznamy o počtech zvířat, jejich původu a osudu.

(33) U subhumánních primátů, psů a koček by měla být k dispozici úplná dokumentace vývoje každého zvířete od narození, aby o ně bylo možné pečovat, umisťovat je a zacházet s nimi tak, aby byly uspokojeny jejich individuální potřeby a respektovány jejich vlastnosti.

(34) Umístění zvířat a péče o ně by měly vycházet ze speci­fických potřeb a vlastností jednotlivých živočišných druhů.

(35) Požadavky členských států na umístění zvířat a péči o ně se různí, což přispívá k narušení vnitřního trhu. Některé z těchto požadavků již navíc nezohledňují nejnovější poznatky týkající se vlivu podmínek umístění a péče jak na životní podmínky zvířat, tak na vědecké výsledky postupů. Proto je nezbytné stanovit v této směrnici harmonizované požadavky na umístění zvířat a péči o ně. Tyto požadavky by měly být aktualizovány na základě vědeckého a technického vývoje.

(36) S cílem sledovat dodržování této směrnice by členské státy měly v závislosti na riziku provádět pravidelné inspekce u chovatelů, dodavatelů a uživatelů. V zájmu zajištění důvěry veřejnosti a prosazování transparentnosti by měl být přiměřený počet inspekcí prováděn bez před­chozího upozornění.

(37) S cílem pomoci členským státům při prosazování této směrnice a na základě zjištění obsažených ve zprávách o provádění vnitrostátních inspekcí by Komise měla v případech, kdy existují odůvodněné obavy, provádět kontroly vnitrostátních systémů inspekce. Členské státy by se měly zabývat všemi nedostatky zjištěnými při těchto kontrolách.

(38) Komplexní hodnocení projektu, při němž jsou zohledňo­vány etické aspekty používání zvířat, tvoří základ schvá­lení projektu a mělo by zaručit, že jsou v těchto projek­tech používány zásady nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi.

(39) Je také důležité, aby bylo jak z mravního, tak vědeckého hlediska zaručeno, že je v každém případě použití zvířete důkladně vyhodnocena platnost, užitečnost a význam očekávaných výsledků tohoto použití z vědeckého nebo vzdělávacího hlediska. Pravděpodobná újma zvířat by měla být vyvážena očekávanými přínosy projektu. Z toho důvodu by mělo být v rámci procesu schvalování projektů, při nichž jsou používána živá zvířata, prove­deno objektivní hodnocení projektu nezávislé na těch, kdo studii provádějí. Účinné hodnocení projektu by rovněž mělo umožnit, aby bylo odpovídajícím způsobem posouzeno využití nových vědeckých pokusných metod, jakmile jsou vyvinuty.

(40) V určitých případech může být vzhledem k povaze projektu, použitého živočišného druhu a pravděpodobnosti dosažení zamýšlených cílů projektu nezbytné provést zpětné posouzení. Jelikož se projekty mohou složitostí, trváním a dobou nutnou pro získání výsledků značně lišit, je třeba, aby se při rozhodování o tom, zda by mělo být zpětné posouzení provedeno, k těmto hlediskům plně přihlíželo.

CS L 276/36 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

4

(41) Aby se zaručila informovanost veřejnosti, je důležité zveřejňovat objektivní informace o projektech, při nichž jsou používána živá zvířata. Tím by neměla být porušena vlastnická práva ani odhaleny důvěrné informace. Proto by uživatelé měli sestavovat anonymní netechnická shrnutí takových projektů, která by měly členské státy zveřejňovat. Zveřejněné podrobnosti by neměly být v rozporu s požadavkem na anonymitu uživatelů.

(42) Pro účely řízení rizik pro zdraví lidí a zvířat a pro životní prostředí stanoví právní předpisy Unie, že látky a produkty lze uvádět na trh pouze poté, co byly předlo­ ženy náležité údaje o jejich bezpečnosti a účinnosti. Některé z těchto požadavků lze splnit pouze pomocí zkoušek na zvířatech (dále jen „zákonem vyžadované zkoušky“). Je třeba zavést specifická opatření, aby se zvýšilo používání alternativních přístupů a zabránilo zbytečnému opakování zákonem vyžadovaných zkoušek. Za tímto účelem by členské státy měly uznávat platnost údajů ze zkoušek získaných pomocí zkušebních metod stanovených podle právních předpisů Unie.

(43) Aby se snížila administrativní zátěž a zvýšila konkurence­schopnost výzkumu a průmyslu Unie, mělo by být možné v rámci jednoho skupinového schválení schválit vícenásobné generické projekty prováděné za využití zavedených metod pro účely zkoušek, diagnostické účely nebo pro účely produkce, aniž by však byly tyto postupy osvobozeny od hodnocení projektu.

(44) Aby se zaručilo účinné posouzení žádostí o schválení a zvýšila konkurenceschopnost výzkumu a průmyslu Unie, měla by být stanovena lhůta, v níž musí příslušné orgány vyhodnotit návrhy projektů a rozhodnout o jejich schválení. U složitějších projektových návrhů vzhledem k počtu zahrnutých oborů, novým vlastnostem a složitějším metodám navrhovaného projektu by mohla být potřeba dodatečná doba, aby nebyla snížena kvalita hodnocení projektu. Lhůta pro hodnocení projektu by však měla být prodloužena jen výjimečně.

(45) Vzhledem k rutinní či opakující se povaze některých postupů je vhodné stanovit pro členské státy zákonnou možnost použití zjednodušeného správního řízení pro hodnocení projektů, jejichž součástí jsou uvedené postupy, za předpokladu, že jsou dodrženy určité poža­davky stanovené v této směrnici.

(46) Dostupnost alternativních metod se do velké míry odvíjí od pokroku dosaženého při výzkumu alternativních

přístupů. Rámcové programy Společenství pro výzkum a technický rozvoj poskytly stále více finančních prostředků na projekty, jejichž cílem je nahradit zvířata používaná k pokusům, omezit jejich používání a zajistit šetrné zacházení s nimi. Komise a členské státy by proto měly prostřednictvím výzkumu a jinými způsoby přispívat k rozvoji a validaci alternativních přístupů, aby se zvýšila konkurenceschopnost výzkumu a průmyslu Unie a dosáhlo se nahrazení a omezení používání zvířat k postupům a šetrného zacházení s nimi.

(47) Evropské středisko pro validaci alternativních metod, politické opatření v rámci Společného výzkumného stře­diska Komise, koordinuje validaci alternativních přístupů v Unii od roku 1991. Stále více je však zapotřebí, aby byly vyvíjeny nové metody a aby byly tyto metody před­kládány k validaci, z čehož vyplývá potřeba oficiálního zřízení referenční laboratoře Unie pro validaci alternativ­ních metod. Na tuto laboratoř by mělo být odkazováno jako na Evropské středisko pro validaci alternativních metod. Je nezbytné, aby Komise při stanovování priorit validačních studií spolupracovala se členskými státy. Členské státy by měly Komisi napomáhat při určování a navrhování vhodných laboratoří, které by tyto validační studie prováděly. V případě validačních studií, které jsou podobné předchozím uznaným metodám nebo u nichž validace představuje významnou konkurenční výhodu, by mělo Evropské středisko pro validaci alternativních metod moci od subjektů, které předloží své metody k validaci, vybírat poplatky. Tyto poplatky by neměly znemožňovat zdravou hospodářskou soutěž ve zkušeb­nictví.

(48) Na vnitrostátní úrovni je třeba zajistit jednotný přístup k hodnocení projektů a strategiím pro přezkum. Členské státy by měly zřídit výbory pro ochranu zvířat použí­vaných pro vědecké účely, aby poskytovaly poradenství příslušným orgánům a orgánům péče o dobré životní podmínky zvířat v zájmu prosazování zásad nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nim. Síť výborů členských států by měla být zapojena do výměny osvědčených postupů na úrovni Unie.

(49) Technický a vědecký pokrok při výzkumu v oblasti biomedicíny může být stejně rychlý jako rozvoj znalostí o faktorech, které ovlivňují dobré životní podmínky zvířat. Proto je třeba stanovit, že tato směrnice bude přezkoumána. Při tomto přezkumu by měly být pokud možno přednostně a s ohledem na vědecký pokrok posouzeny možnosti, jak nahradit používání zvířat, zejména subhumánních primátů. Komise by rovněž měla provádět pravidelné tematické přezkumy týkající se nahrazení a omezení používání zvířat k postupům a šetrného zacházení s nimi.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/37

5

(50) K zajištění jednotných prováděcích podmínek by měla být Komisi svěřena prováděcí pravomoc přijímat na úrovni Unie pokyny o požadavcích na vzdělání, odbornou přípravu a kvalifikaci pracovníků chovatelů, dodavatelů a uživatelů, přijímat podrobná pravidla o referenční laboratoři Unie, jejích povinnostech a úkolech a o poplatcích, které může vybírat, a stanovit společný formát pro předávání členskými státy Komisi informací o uplatňování této směrnice, statistických informací a jiných specifických informací a pro použití ochranných doložek. Podle článku 291 Smlouvy o fungování EU se pravidla a obecné zásady způsobu, jakým členské státy kontrolují Komisi při výkonu prováděcích pravomocí, stanoví předem formou nařízení přijatého řádným legislativním postupem. Do přijetí takového nařízení se nadále použije rozhodnutí Rady 1999/468/ES ze dne 28. června 1999 o postupech pro výkon prováděcích pravomocí svěře­ných Komisi ( 1 ), s výjimkou regulativního postupu s kontrolou.

(51) Komise by měla být zmocněna k přijímání aktů v přenesené pravomoci v souladu s článkem 290 Smlouvy o fungování EU v těchto oblastech: změny seznamu druhů zvířat, která smějí být používána k postupům pouze tehdy, byla-li pro toto použití chována; změny standardů péče a umístění; změny metod usmrcování, včetně jejich specifikací; změny položek, které mají členské státy využít při stanovení požadavků na vzdělání, odbornou přípravu a kvalifikaci pracovníků chovatelů, dodavatelů a uživatelů; změny některých povinných položek žádosti o schválení; změny týkající se referenční laboratoře Unie a jejích povinností a úkolů; a změny příkladů různých typů postupů přiřazených jednotlivým kategoriím závažnosti na základě činitelů souvisejících s typem postupu. Zejména je důležité, aby Komise vedla během přípravné fáze vhodné konzultace, včetně konzultací s odborníky.

(52) Členské státy by měly stanovit sankce za porušení této směrnice a zajistit jejich uplatňování. Tyto sankce by měly být účinné, přiměřené a odrazující.

(53) Směrnice 86/609/EHS by proto měla být zrušena. Některé úpravy, které zavádí tato směrnice, mají přímý dopad na uplatňování nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1069/2009 ze dne 21. října 2009 o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočiš­ného původu, které nejsou určeny k lidské spotřebě ( 2 ). Je proto vhodné odpovídajícím způsobem změnit ustano­vení uvedeného nařízení.

(54) Přínos, který pro dobré životní podmínky zvířat plyne z žádosti o zpětné schválení projektu, a související správní náklady lze zdůvodnit pouze u dlouhodobě probíhajících projektů. Proto je třeba začlenit do směr­nice přechodná opatření pro probíhající krátkodobé

a střednědobé projekty s cílem předejít nutnosti zpětného schvalování, jehož přínosy jsou jen omezené.

(55) V souladu s bodem 34 interinstitucionální dohody o zdokonalení tvorby právních předpisů jsou členské státy vybízeny k tomu, aby jak pro sebe, tak i v zájmu Unie sestavily tabulky, z nichž bude co nejvíce patrné srovnání mezi touto směrnicí a prováděcími opatřeními, a aby tyto tabulky zveřejnily.

(56) Jelikož cíle této směrnice, totiž harmonizace právních předpisů týkajících se používání zvířat pro vědecké účely, nemůže být uspokojivě dosaženo na úrovni členských států, a proto jich může být z důvodu jejich rozsahu a účinků lépe dosaženo na úrovni Unie, může Unie přijmout opatření v souladu se zásadou subsidiarity stanovenou v článku 5 Smlouvy o Evropské unii. V souladu se zásadou proporcionality stanovenou v uvedeném článku nepřekračuje tato směrnice rámec toho, co je nezbytné pro dosažení tohoto cíle,

PŘIJALY TUTO SMĚRNICI:

KAPITOLA I

OBECNÁ USTANOVENÍ

Článek 1

Předmět a oblast působnosti

1. Tato směrnice stanoví opatření pro ochranu zvířat, která jsou používána pro vědecké nebo vzdělávací účely.

Za tímto účelem stanoví pravidla, která se týkají:

a) nahrazení a omezení používání zvířat k postupům a šetrného zacházení se zvířaty při jejich chovu, umístění, péči o ně a používání k postupům;

b) původu, chovu, označení zvířat, péče o ně a jejich umístění a usmrcování;

c) úkonů chovatelů, dodavatelů a uživatelů;

d) hodnocení a schvalování projektů, při nichž jsou v rámci postupů používána zvířata.

2. Tato směrnice se použije v případech, kdy jsou zvířata používána nebo mají být použita k postupům nebo jsou speci­ficky chována tak, aby mohly být jejich orgány nebo tkáně použity pro vědecké účely.

Tato směrnice se použije, dokud zvířata uvedená v prvním pododstavci nejsou usmrcena, umístěna do zájmového chovu nebo navrácena do vhodného přírodního stanoviště nebo chovu.

CS L 276/38 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

( 1 ) Úř. věst. L 184, 17.7.1999, s. 23. ( 2 ) Úř. věst. L 300, 14.11.2009, s. 1.

6

Odstranění bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození pomocí úspěšného použití anestetik, analgetik nebo jiných metod nevylučuje použití dotyčných zvířat při postupech z oblasti působnosti této směrnice.

3. Tato směrnice se vztahuje na tato zvířata:

a) živé obratlovce s výjimkou člověka včetně

i) samostatně se živících larválních forem a

ii) plodů savců od poslední třetiny jejich běžného vývoje;

b) živé hlavonožce.

4. Tato směrnice se vztahuje na zvířata používaná k postupům, která jsou v ranějším stadiu vývoje, než je stadium uvedené v odst. 3 písm. a), pokud má být zvířeti umožněno žít nad rámec tohoto stadia vývoje a v důsledku prováděných postupů je pravděpodobné, že po dosažení tohoto stadia vývoje je postihne bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození.

5. Tato směrnice se nevztahuje na:

a) nepokusné úkony prováděné v zemědělství;

b) nepokusné klinické veterinární úkony;

c) veterinární klinická hodnocení požadovaná při registraci veterinárního léčivého přípravku;

d) úkony prováděné pro účely uznaných chovatelských postupů;

e) úkony, jejichž hlavním účelem je identifikace zvířete;

f) úkony, které pravděpodobně zvířeti nezpůsobí bolest, utrpení, strach ani trvalé poškození o intenzitě odpovídající nejméně bolesti, utrpení, strachu nebo trvalému poškození způsobenému vpichem jehly podle řádné veterinární praxe.

6. Tato směrnice se použije, aniž je dotčena směrnice Rady 76/768/EHS ze dne 27. července 1976 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se kosmetických prostředků ( 1 ).

Článek 2

Přísnější vnitrostátní opatření

1. Členské státy mohou, pokud dodrží obecná pravidla stanovená ve Smlouvě o fungování EU, ponechat v platnosti předpisy platné k 9. listopadu 2010, jejichž cílem je zajištění přísnější ochrany zvířat spadajících do oblasti působnosti této směrnice, než jakou zajišťuje tato směrnice.

Před 1. lednem 2013 uvědomí členské státy o takových vnit­rostátních předpisech Komisi. Komise na ně upozorní ostatní členské státy.

2. Pokud jedná podle odstavce 1, členský stát nezakáže ani neznemožní dodávky nebo používání zvířat chovaných nebo držených v jiném členském státě v souladu s touto směrnicí ani nezakáže ani neznemožní uvedení na trh produktů vyvinu­tých za použití těchto zvířat v souladu s touto směrnicí.

Článek 3

Definice

Pro účely této směrnice se rozumí:

1) „postupem“ jakékoli invazivní či neinvazivní použití zvířete pro pokusné nebo jiné vědecké účely se známým nebo neznámým výsledkem nebo pro vzdělávací účely, které může zvířeti způsobit bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, jež nejméně odpovídají vpichu jehly podle řádné veterinární praxe.

Postupem se rozumí rovněž jakýkoli způsob jednání, který má nebo může vést k tomu, že se zvíře narodí nebo vylíhne nebo že vznikne a je zachována geneticky modifikovaná linie zvířete v takovém stavu; usmrcení zvířat pouze pro využití jejich orgánů nebo tkání se však za postup nepova­ žuje;

2) „projektem“ pracovní program s definovaným vědeckým cílem, jehož součástí je jeden nebo více postupů;

3) „zařízením“ stavba, budova, komplex budov nebo jiné prostory; zařízením se může rozumět též místo, které není zcela uzavřené nebo kryté, a mobilní zařízení;

4) „chovatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která chová zvířata uvedená v příloze I pro následné použití k postupům nebo proto, aby jejich tkáně nebo orgány byly použity pro vědecké účely, nebo která chová jiná zvířata především za těmito účely, ať již v zájmu dosažení zisku či nikoli;

5) „dodavatelem“ fyzická nebo právnická osoba jiná než chovatel, která dodává zvířata pro použití k postupům nebo proto, aby jejich tkáně a orgány byly použity pro vědecké účely, ať již v zájmu dosažení zisku či nikoli;

6) „uživatelem“ fyzická nebo právnická osoba, která používá zvířata k postupům, ať již v zájmu dosažení zisku či nikoli;

7) „příslušným orgánem“ orgán nebo orgány či subjekty určené členským státem k plnění povinností vyplývajících z této směrnice.

Článek 4

Zásada nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi

1. Členské státy zajistí, aby se, kdykoli to bude možné, namísto postupu použila vědecky vyhovující metoda či zkušební strategie, při níž se nepoužívají živá zvířata.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/39

( 1 ) Úř. věst. L 262, 27.9.1976, s. 169. Směrnice přepracovaná naří­zením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1223/2009 ze dne 30. listopadu 2009 o kosmetických přípravcích (Úř. věst. L 342, 22.12.2009, s. 59), které je použitelné od 11. července 2013.

7

2. Členské státy zajistí, aby se počet zvířat použitých v projektech snížil na minimum, aniž by byly ohroženy cíle projektu.

3. Členské státy zajistí šetrné zacházení se zvířaty při jejich chovu, umístění a péči o ně, jakož i šetrné metody používané k postupům, přičemž se odstraní nebo na nejnižší možnou míru sníží případná bolest, utrpení, strach nebo trvalé poško­zení zvířat.

4. Tento článek se v případě výběru metod provede v souladu s článkem 13.

Článek 5

Účely postupů

Postupy lze provádět výhradně pro tyto účely:

a) základní výzkum;

b) translační nebo aplikovaný výzkum s jakýmkoli z těchto cílů:

i) zabránit a předejít chorobě, špatnému zdravotnímu stavu nebo jiným anomáliím nebo jejich následkům u lidí, zvířat nebo rostlin a je diagnostikovat nebo léčit,

ii) posoudit, zjistit, regulovat nebo upravit fyziologické předpoklady lidí, zvířat nebo rostlin, nebo

iii) zlepšit životní podmínky a podmínky produkce zvířat chovaných k zemědělským účelům;

c) pro jakýkoli z cílů uvedených v písmenu b) při vývoji, výrobě nebo zkoušení kvality, účinnosti a nezávadnosti léčiv, potravin, krmiv a jiných látek nebo výrobků;

d) ochrana přírodního prostředí v zájmu zdraví nebo dobrých životních podmínek lidí nebo zvířat;

e) výzkum zaměřený na zachování druhů;

f) vyšší vzdělávání nebo odborná příprava za účelem získání, udržení nebo zlepšení odborných znalostí;

g) soudní vyšetřování.

Článek 6

Metody usmrcování

1. Členské státy zajistí, aby byla zvířata při usmrcování vysta­vena co nejmenší míře bolesti, utrpení a strachu.

2. Členské státy zajistí, aby usmrcování zvířat prováděla v zařízení chovatele, dodavatele nebo uživatele kvalifikovaná osoba.

V případě terénní studie však může kvalifikovaná osoba zvíře usmrtit mimo zařízení.

3. Pokud jde o zvířata, na něž se vztahuje příloha IV, použije se příslušná metoda usmrcování uvedená v příloze.

4. Příslušné orgány mohou udělit výjimky z požadavku uvedeného v odstavci 3:

a) s cílem povolit použití jiné metody za předpokladu, že je tato metoda na základě vědeckých poznatků považována za alespoň stejně humánní, nebo

b) pokud je vědecky doloženo, že účelu postupu nelze dosáh­nout za použití metody usmrcování uvedené v příloze IV.

5. Odstavce 2 a 3 se nevztahují na případy, kdy je třeba zvíře usmrtit za mimořádných okolností z důvodu dobrých životních podmínek zvířat, veřejného zdraví, veřejné bezpečnosti, zdraví zvířat nebo životního prostředí.

KAPITOLA II

USTANOVENÍ O POUŽÍVÁNÍ NĚKTERÝCH ZVÍŘAT K POSTUPŮM

Článek 7

Ohrožené druhy

1. Jedinci ohrožených druhů uvedených v příloze A nařízení Rady (ES) č. 338/97 ze dne 9. prosince 1996 o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi ( 1 ), na které se nevztahuje čl. 7 odst. 1 uvede­ného nařízení, se k postupům nepoužívají, s výjimkou postupů, které splňují tyto podmínky:

a) postup slouží jednomu z účelů uvedených v čl. 5 písm. b) bodě i), čl. 5 písm. c) nebo písm. e) této směrnice a

b) je vědecky doloženo, že účelu postupu nelze dosáhnout za použití jiných živočišných druhů než těch, které jsou vyjme­novány v uvedené příloze.

2. Odstavec 1 se nepoužije na žádný druh subhumánních primátů.

Článek 8

Subhumánní primáti

1. S výhradou odstavce 2 se subhumánní primáti k postupům nepoužívají, s výjimkou postupů, které splňují tyto podmínky:

a) postup slouží jednomu z účelů uvedených v

i) čl. 5 písm. b) bodě i) nebo čl. 5 písm. c) této směrnice a provádí se s cílem zabránit nebo předcházet klinickým stavům, které oslabují člověka nebo které mohou ohrozit lidský život, nebo takové stavy diagnostikovat či léčit, nebo

ii) čl. 5 písm. a) nebo e)

a

b) je vědecky doloženo, že účelu postupu nelze dosáhnout za použití jiných živočišných druhů než subhumánních primátů.

CS L 276/40 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

( 1 ) Úř. věst. L 61, 3.3.1997, s. 1.

8

Klinickým stavem, který oslabuje, se pro účely této směrnice rozumí omezení běžných tělesných nebo duševních schopností člověka.

2. Subhumánní primáti uvedení v příloze A nařízení (ES) č. 338/97, na které se nevztahuje čl. 7 odst. 1 uvedeného nařízení, se k postupům nepoužívají, s výjimkou postupů, které splňují tyto podmínky:

a) postup slouží jednomu z účelů uvedených v

i) čl. 5 písm. b) bodě i) nebo čl. 5 písm. c) této směrnice a provádí se s cílem zabránit nebo předcházet klinickým stavům, které oslabují člověka nebo které mohou ohrozit lidský život, nebo takové stavy diagnostikovat či léčit; nebo

ii) čl. 5 písm. e)

a

b) je vědecky doloženo, že účelu postupu nelze dosáhnout za použití jiných živočišných druhů než subhumánních primátů a za použití druhů, které nejsou uvedeny v dané příloze.

3. Bez ohledu na odstavce 1 a 2 se k postupům nepoužívají lidoopi s výhradou použití ochranné doložky v čl. 55 odst. 2.

Článek 9

Zvířata odchycená ve volné přírodě

1. Zvířata odchycená ve volné přírodě se k postupům používat nesmějí.

2. Příslušné orgány mohou udělit výjimku z odstavce 1, je-li vědecky doloženo, že účelu postupu nelze dosáhnout za použití zvířete, které je pro použití k postupům chováno.

3. Odchyt zvířat ve volné přírodě musí provádět kvalifiko­vaná osoba za použití metod, jež zvířatům způsobí jen takovou bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, které jsou nevyh­nutelné.

Každé zvíře, u něhož se při odchytu nebo po něm zjistí, že je zraněné nebo ve špatném zdravotním stavu, prohlédne veteri­nární lékař nebo jiná kvalifikovaná osoba a učiní se kroky k minimalizaci utrpení zvířete. Příslušné orgány mohou udělit výjimky z požadavku na učinění kroků k minimalizaci utrpení zvířete, pokud pro to existují vědecké důvody.

Článek 10

Zvířata chovaná pro použití k postupům

1. Členské státy zajistí, aby zvířata druhů uvedených v příloze I směla být používána k postupům pouze tehdy, byla-li pro použití k postupům chována.

Od dat stanovených v příloze II však členské státy zajistí, aby subhumánní primáti na seznamu v ní uvedeném směli být používáni k postupům, pouze pokud jsou potomky subhumán­ních primátů chovaných v zajetí nebo pokud pocházejí ze sobě­stačných populací.

Pro účely tohoto článku se „soběstačnou populací“ rozumí populace, ve které jsou chována zvířata pocházející pouze z této populace nebo z jiných populací, ne však pocházející z volné přírody, a ve které jsou zvířata chována způsobem, který zajišťuje, že jsou zvyklá na člověka.

Komise k požadavku stanovenému ve druhém pododstavci vypracuje za konzultace členských států a zúčastněných subjektů studii proveditelnosti, která bude obsahovat posouzení zdraví a dobrých životních podmínek zvířat. Studie se zveřejní nejpozději 10. listopadu 2017. K této studii se v případě potřeby připojí návrhy změn přílohy II.

2. Komise pravidelně přezkoumává používání subhumánních primátů pocházejících ze soběstačných populací a za konzultace s členskými státy a zúčastněnými subjekty vypracuje studii analyzující proveditelnost používání zvířat pocházejících pouze ze soběstačných populací.

Studie se zveřejní nejpozději 10. listopadu 2022.

3. Příslušné orgány mohou udělit výjimku z odstavce 1, je-li to vědecky doloženo.

Článek 11

Opuštěná a toulavá zvířata domestikovaných druhů

1. Opuštěná a toulavá zvířata domestikovaných druhů se k postupům nepoužívají.

2. Příslušné orgány mohou udělit výjimku z odstavce 1, pouze jsou-li splněny tyto podmínky:

a) je nezbytně nutné provést studie týkající se zdraví a dobrých životních podmínek těchto zvířat nebo vážného ohrožení životního prostředí nebo zdraví lidí nebo zvířat a

b) je vědecky doloženo, že účelu postupu může být dosaženo pouze za použití opuštěného nebo toulavého zvířete.

KAPITOLA III

POSTUPY

Článek 12

Postupy

1. Členské státy zajistí, aby postupy byly prováděny v zařízeních uživatele.

Příslušný orgán může udělit výjimku z prvního pododstavce, je- li to vědecky doloženo.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/41

9

2. Postupy lze provádět výhradně v rámci určitého projektu.

Článek 13

Volba metod

1. Aniž jsou dotčeny vnitrostátní právní předpisy zakazující určité druhy metod, zajistí členské státy, aby postup nebyl prováděn, je-li pro dosažení žádaného výsledku dostupná jiná metoda či zkušební strategie, která nevyžaduje použití živého zvířete a která je uznána podle právních předpisů Unie.

2. Při výběru mezi postupy se zvolí ty, které v co nejvyšší míře splňují tyto požadavky:

a) používají nejmenší počet zvířat;

b) používají zvířata s nejmenší schopností cítit bolest, utrpení nebo strach nebo utrpět trvalé poškození, nebo

c) působí nejmenší bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození

a je u nich největší pravděpodobnost, že bude dosaženo uspo­kojivých výsledků.

3. V co největší míře se musí předejít tomu, aby postup končil smrtí zvířete, a ukončení postupu by mělo být včasné a humánní. Je-li smrt na konci postupu nevyhnutelná, musí být postup koncipován tak:

a) aby jeho výsledkem byla smrt co nejmenšího počtu zvířat a

b) aby se pro zvířata doba trvání a intenzita utrpení snížila na možné minimum, a pokud je to možné, byla zajištěna bezbolestná smrt.

Článek 14

Anestezie

1. Členské státy zajistí, aby se postupy tam, kde to není nevhodné, prováděly za použití celkové nebo místní anestezie a aby byla použita analgeze či jiná vhodná metoda zajišťující co největší omezení bolesti, utrpení a strachu.

Postupy, při nichž dochází k vážným zraněním, která mohou způsobit značnou bolest, se bez použití anestezie provádět nesmějí.

2. Při rozhodování o vhodnosti použití anestezie se přihlíží k tomu:

a) zda se předpokládá, že anestezie způsobí zvířeti větší újmu než samotný postup, a

b) zda je anestezie neslučitelná s účelem postupu.

3. Členské státy zajistí, aby zvířatům nebyly bez odpovídající anestezie nebo analgeze podávány látky, které jim brání v projevování bolesti nebo je v něm omezují.

V těchto případech musí být poskytnuto vědecké odůvodnění s podrobnými údaji o anestetickém nebo analgetickém režimu.

4. Zvíře, kterému mohou po odeznění anestezie nastat bolesti, musí být ošetřeno preventivním nebo pooperačním podáním analgetik nebo jinými vhodnými metodami tlumícími bolest, pokud je to slučitelné s účelem postupu.

5. Jakmile je dosaženo účelu postupu, učiní se příslušná opatření s cílem omezit utrpení zvířete na minimum.

Článek 15

Klasifikace závažnosti postupů

1. Členské státy zajistí, aby byly všechny postupy případ od případu klasifikovány jako „postupy, při nichž již zvíře nena­bude vědomí“, „mírné“, „střední“ nebo „závažné“ za použití kritérií přiřazování uvedených v příloze VIII.

2. S výhradou použití ochranné doložky uvedené v čl. 55 odst. 3 členské státy zajistí, aby postup nebyl prováděn, pokud je jeho součástí způsobení značné bolesti, utrpení nebo strachu, u nichž je pravděpodobné, že budou dlouhodobé a nezmírnitelné.

Článek 16

Opětovné použití zvířat

1. Členské státy zajistí, aby se zvíře již použité k jednomu či více postupům smělo opětovně použít k novému postupu, k němuž by bylo možné použít zvířete dosud k žádnému postupu nepoužité, pouze pokud jsou splněny tyto podmínky:

a) skutečná závažnost předchozího postupu byla „mírná“ nebo „střední“;

b) je prokázáno, že celkový zdravotní stav zvířete je znovu v naprostém pořádku a zvíře se znovu těší v plné míře dobrým životním podmínkám;

c) další postup je klasifikován jako „mírný“, „střední“ nebo jako „postup, při němž již zvíře nenabude vědomí,“ a

d) je to v souladu s doporučením veterinárního lékaře s ohledem na životní zkušenosti zvířete.

2. Odchylně od odst. 1 písm. a) může příslušný orgán ve výjimečných případech a po veterinárním vyšetření zvířete povolit jeho opětovné použití, pokud zvíře nebylo použito více než jedenkrát k postupu spojenému se značnými bolestmi, strachem nebo odpovídajícím utrpením.

Článek 17

Konec postupu

1. Postup je považován za ukončený, nemají-li být v jeho rámci provedena žádná další pozorování, nebo pokud jde o nově geneticky modifikované linie zvířat, jestliže již nejsou u potomstva pozorovány nebo očekávány bolesti, utrpení, strach nebo trvalé poškození, jež nejméně odpovídají bolesti, utrpení, strachu nebo trvalému poškození způsobenému vpichem jehly.

CS L 276/42 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

10

2. Na konci postupu rozhodne veterinární lékař nebo jiná kvalifikovaná osoba, zda bude zvíře ponecháno naživu. Zvíře bude usmrceno, pokud je pravděpodobné, že bude nadále trpět střední nebo značnou bolestí, utrpením, strachem nebo trvalým poškozením.

3. Má-li být zvíře ponecháno naživu, dostane se mu péče a umístění přiměřených jeho zdravotnímu stavu.

Článek 18

Sdílení orgánů a tkání

Členské státy tam, kde je to vhodné, usnadní zřizování programů pro sdílení orgánů a tkání usmrcených zvířat.

Článek 19

Vypuštění zvířat do volné přírody a umístění zvířat do zájmového chovu

Členské státy mohou povolit, aby zvířata, která byla nebo měla být použita k postupům, byla umístěna do zájmového chovu nebo vrácena do vhodného přírodního stanoviště či chovu odpovídajícího danému živočišnému druhu, pokud:

a) to umožňuje zdravotní stav zvířete;

b) není ohroženo veřejné zdraví, zdraví zvířat ani životní prostředí a

c) byla přijata vhodná opatření, aby se zvířeti zajistily dobré životní podmínky.

KAPITOLA IV

UDĚLENÍ OPRÁVNĚNÍ

O d d í l 1

Požadavky na chovatele, dodavatele a uživatele

Článek 20

Oprávnění chovatelů, dodavatelů a uživatelů

1. Členské státy zajistí, aby všem chovatelům, dodavatelům a uživatelům příslušný orgán udělil oprávnění a aby u něj byli registrováni. Oprávnění může být uděleno na dobu určitou.

Oprávnění se udělí pouze v případě, že chovatel, dodavatel nebo uživatel a jeho zařízení splňují požadavky této směrnice.

2. V oprávnění se konkrétně uvedou osoba odpovědná za zajištění dodržování této směrnice a osoba či osoby uvedené v čl. 24 odst. 1 a článku 25.

3. V případě jakékoli významné změny struktury nebo funkce daného zařízení chovatele, dodavatele nebo uživatele, která by mohla nepříznivě ovlivnit životní podmínky zvířat, musí být oprávnění obnoveno.

4. Členské státy zajistí, aby byly příslušnému orgánu ohlá­ šeny veškeré změny týkající se osob uvedených v odstavci 2.

Článek 21

Pozastavení a odnětí oprávnění

1. Pokud chovatel, dodavatel nebo uživatel přestane splňovat požadavky této směrnice, přijme příslušný orgán vhodné nápravné opatření nebo přijetí takového opatření nařídí, anebo pozastaví či odejme příslušné oprávnění.

2. Členské státy zajistí, aby pozastavení ani odnětí oprávnění nemělo nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat, která jsou v zařízení umístěna.

Článek 22

Požadavky na prostory a vybavení

1. Členské státy zajistí, aby všechna zařízení chovatele, doda­vatele nebo uživatele měla prostory a vybavení vhodné pro druhy zvířat, jež jsou v nich umístěna, a jsou-li v daném zaří­zení prováděny postupy, rovněž pro provádění těchto postupů.

2. Řešení, konstrukce a způsob fungování prostor a vybavení, které jsou uvedeny v odstavci 1, musí zajišťovat, aby byly postupy prováděny co nejúčelněji s cílem dosáhnout spolehlivých výsledků za použití co nejnižšího počtu zvířat, jimž se způsobí co nejméně bolesti, utrpení, strachu nebo trva­lého poškození.

3. Pro účely provedení odstavců 1 a 2 členské státy zajistí, aby byly plněny příslušné požadavky stanovené v příloze III.

Článek 23

Kvalifikace pracovníků

1. Členské státy zajistí, aby měl každý chovatel, dodavatel a uživatel v daném místě dostatečný počet pracovníků.

2. Pracovníci musí před prováděním následujících úkonů absolvovat náležité vzdělávání a odbornou přípravu:

a) provádění postupů na zvířatech;

b) navrhování postupů a projektů;

c) péče o zvířata, nebo

d) usmrcování zvířat.

Osoby, které vykonávají úkony uvedené v písmenu b), musí být vzdělány ve vědním oboru souvisejícím s prováděnou činností a mít znalosti o daném živočišném druhu.

Nad pracovníky, kteří provádějí úkony uvedené v písmenech a), c) nebo d), musí být při plnění jejich úkolů vykonáván dohled, dokud neprokáží požadovanou kvalifikaci.

Členské státy prostřednictvím udělování oprávnění nebo jinými způsoby zajistí plnění požadavků stanovených v tomto odstavci.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/43

11

3. Na základě položek uvedených v příloze V členské státy zveřejní minimální požadavky na vzdělání a odbornou přípravu a požadavky na získání, udržení a prokázání požadované kvali­fikace k úkonům uvedeným v odstavci 2.

4. Nezávazné pokyny na úrovni Unie týkající se požadavků stanovených v odstavci 2 mohou být přijaty poradním postupem podle čl. 56 odst. 2.

Článek 24

Specifické požadavky na pracovníky

1. Členské státy zajistí, aby každý chovatel, dodavatel a uživatel měl v daném místě jednu či více osob, které:

a) odpovídají za dohled nad životními podmínkami zvířat v daném zařízení a péčí o ně;

b) zajišťují, aby pracovníci zacházející se zvířaty měli přístup k informacím o jednotlivých živočišných druzích, které jsou v zařízení umístěny;

c) odpovídají za to, že pracovníci mají náležité vzdělání a kvalifikace, průběžně absolvují další odbornou přípravu a je nad nimi vykonáván dohled, dokud neprokáží požado­vanou kvalifikaci.

2. Členské státy zajistí, aby osoby uvedené v čl. 40 odst. 2 písm. b):

a) zajistily, aby byly zastaveny veškerá bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození, které jsou zvířeti v průběhu postupu způsobovány, pokud nejsou nevyhnutelné, a

b) zajistily, aby projekty byly prováděny v souladu se schvá­lením projektu nebo, v případech podle článku 42, v souladu se žádostí podanou příslušnému orgánu nebo rozhodnutím příslušného orgánu, a zajistily, aby v případě porušení požadavků byla přijata a zaznamenána vhodná nápravná opatření.

Článek 25

Určený veterinární lékař

Členské státy zajistí, aby každý chovatel, dodavatel nebo uživatel určil veterinárního lékaře s odbornou způsobilostí v oblasti zdravotní problematiky pokusných zvířat, nebo pokud je to vhodnější, patřičně kvalifikovaného odborníka, který je pověřen poskytováním poradenství ohledně dobrých životních podmínek zvířat a zacházení s nimi.

Článek 26

Orgán pro dobré životní podmínky zvířat

1. Členské státy zajistí, aby každý chovatel, dodavatel a uživatel zřídil orgán pro dobré životní podmínky zvířat.

2. Členem orgánu pro dobré životní podmínky zvířat musí být alespoň osoba nebo osoby odpovědné za dobré životní podmínky zvířat a péči o ně a v případě uživatele vědecký pracovník. Orgán pro dobré životní podmínky zvířat rovněž

získává informace od určeného veterinárního lékaře nebo odborníka uvedeného v článku 25.

3. Členské státy mohou drobným chovatelům, dodavatelům a uživatelům dovolit, aby úkoly stanovené v čl. 27 odst. 1 plnily jiným způsobem.

Článek 27

Úkoly orgánu pro dobré životní podmínky zvířat

1. Orgán pro dobré životní podmínky zvířat plní nejméně tyto úkoly:

a) pracovníkům, kteří zacházejí se zvířaty, poskytuje poraden­ství týkající se dobrých životních podmínek zvířat v souvislosti se získáním a umístěním zvířat, péčí o ně a jejich používáním;

b) poskytuje pracovníkům poradenství k uplatňování poža­davku nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi a informuje je o technickém a vědeckém pokroku při uplatňování tohoto požadavku;

c) zavádí a přezkoumává vnitřní provozní postupy, pokud jde o monitorování, podávání zpráv a návazné kroky týkající se dobrých životních podmínek zvířat, která jsou v zařízení umístěna nebo používána;

d) sleduje průběh a výsledky projektů a přitom zohledňuje jejich dopad na používaná zvířata, určuje prvky, které dále přispí­vají k nahrazení a omezení používání zvířat a šetrnému zacházení s nimi, a poskytuje v těchto věcech poradenství a

e) poskytuje poradenství o režimech pro umístění zvířat do zájmového chovu včetně odpovídající socializace zvířat, která mají být do zájmového chovu umístěna.

2. Členské státy zajistí, aby záznamy o každém poradenství poskytnutém orgánem pro dobré životní podmínky zvířat a o rozhodnutích přijatých na základě tohoto poradenství byly uchovávány nejméně po dobu tří let.

Záznamy jsou na vyžádání poskytnuty příslušnému orgánu.

Článek 28

Strategie chovu subhumánních primátů

Členské státy zajistí, aby chovatelé subhumánních primátů uplatňovali strategii pro zvýšení podílu zvířat, která jsou potomky subhumánních primátů chovaných v zajetí.

Článek 29

Režim pro umístění zvířat do zájmového chovu nebo jejich vypuštění do volné přírody

Pokud členské státy povolí umístění zvířat do zájmového chovu, musí chovatelé, dodavatelé a uživatelé, od nichž mají být zvířata umístěna do zájmového chovu, uplatňovat režim pro umístění zvířat do zájmového chovu, který zajišťuje socializaci těchto zvířat. Pokud to je vhodné, zavede se v případě zvířat žijících ve volné přírodě program rehabilitace před jejich navrácením do jejich přírodních stanovišť.

CS L 276/44 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

12

Článek 30

Záznamy o zvířatech

1. Členské státy zajistí, aby všichni chovatelé, dodavatelé a uživatelé vedli záznamy alespoň o těchto skutečnostech:

a) počet a druhy zvířat, která jsou chována, nebo byla získána, dodána, použita k postupům, vypuštěna do volné přírody či umístěna do zájmového chovu;

b) původ zvířat včetně údajů o tom, zda jsou chována pro použití k postupům;

c) data, kdy byla zvířata získána, dodána, vypuštěna do volné přírody nebo umístěna do zájmového chovu;

d) od koho byla zvířata získána;

e) jméno a adresa příjemce zvířat;

f) počet a druhy zvířat, která v jednotlivých zařízeních uhynula nebo byla usmrcena; u zvířat, která uhynula, je třeba zazna­menat příčinu smrti, je-li známa, a

g) v případě uživatelů projekty, k nimž se zvířata používají.

2. Záznamy uvedené v odstavci 1 jsou uchovávány po dobu nejméně pěti let a musí být na požádání poskytnuty přísluš­nému orgánu.

Článek 31

Informace o psech, kočkách a subhumánních primátech

1. Členské státy zajistí, aby všichni chovatelé, dodavatelé a uživatelé zaznamenávali o jednotlivých psech, kočkách a subhumánních primátech tyto informace:

a) totožnost;

b) místo a datum narození, pokud jsou tyto údaje dostupné;

c) zda jsou chováni pro použití k postupům, a

d) u subhumánních primátů, zda jde o potomky subhumánních primátů chovaných v zajetí.

2. Všichni psi, kočky a subhumánní primáti musí mít úplnou dokumentaci, která sleduje život zvířete, dokud je chováno pro účely této směrnice.

Tato dokumentace se založí při narození nebo co nejdříve poté a musí obsahovat veškeré důležité informace o reprodukci a veterinární a sociální informace o jednotlivých zvířatech a o projektech, k nimž se používala.

3. Informace uvedené v tomto článku se uchovávají po dobu nejméně tří let po smrti zvířete nebo jeho umístění do zájmo­

vého chovu a musí být na požádání poskytnuty příslušnému orgánu.

V případě umístění zvířete do zájmového chovu musí být současně s daným zvířetem předány informace o příslušné vete­rinární péči a sociální informace z jeho dokumentace uvedené v odstavci 2.

Článek 32

Označování a identifikace psů, koček a subhumánních primátů

1. Všichni psi, kočky nebo subhumánní primáti se nejpozději při odstavení od matky co nejméně bolestivým způsobem trvale opatří individuální identifikační značkou.

2. Je-li pes, kočka nebo subhumánní primát před odstavením od matky přemístěn od jednoho chovatele, dodavatele nebo uživatele k jinému a není z praktických důvodů možné zvíře předem označit, musí příjemce zvířete až do jeho označení uchovat údaje zejména o matce zvířete.

3. Je-li neoznačený pes, kočka nebo subhumánní primát odstavený od matky přijat chovatelem, dodavatelem nebo uživa­telem, musí být co nejdříve a co nejméně bolestivým způsobem trvale označen.

4. Chovatel, dodavatel a uživatel na požádání příslušného orgánu zdůvodní, proč není zvíře označeno.

Článek 33

Péče a umístění

1. Pokud jde o péči a umístění zvířat, zajistí členské státy, aby:

a) všem zvířatům bylo zajištěno umístění, životní prostředí, krmivo, voda a péče, které odpovídají jejich zdravotnímu stavu a dobrým životním podmínkám;

b) veškerá omezení, která zvířeti brání v uspokojování fyziolo­gických a etologických potřeb, byla udržována na minimu;

c) podmínky prostředí, v němž jsou zvířata chována, držena nebo používána, byly denně kontrolovány;

d) byla přijata opatření, která zajistí co nejrychlejší odstranění jakýchkoli zjištěných nedostatků nebo jiné než nezbytné bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození, a

e) zvířata byla přepravována za vhodných podmínek.

2. Pro účely odstavce 1 členské státy zajistí, aby se uplatňo­valy normy týkající se péče a umístění stanovené v příloze III, a to od dat v ní stanovených.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/45

13

3. Členské státy mohou povolit výjimky z požadavků podle odst. 1 písm. a) a odstavce 2 z vědeckých důvodů, z důvodu dobrých životních podmínek zvířat nebo z důvodu zdraví zvířat.

O d d í l 2

Inspekce

Článek 34

Inspekce prováděné členskými státy

1. Členské státy zajistí, aby příslušné orgány prováděly pravi­delné inspekce u všech chovatelů, dodavatelů a uživatelů včetně jejich zařízení s cílem ověřit dodržování požadavků této směr­nice.

2. Příslušný orgán přizpůsobí četnost inspekcí výsledkům analýzy rizik u každého zařízení s přihlédnutím k:

a) počtu a druhu umístěných zvířat;

b) dosavadnímu dodržování této směrnice chovatelem, dodava­telem nebo uživatelem;

c) počtu a typům projektů prováděných daným uživatelem a

d) veškerým informacím, které by mohly ukazovat na nedo­držení této směrnice.

3. Inspekce se provádějí každoročně alespoň u třetiny uživa­telů v souladu s analýzou rizik podle odstavce 2. Chovatelé, dodavatelé a uživatelé subhumánních primátů však budou podrobeni inspekci alespoň jednou ročně.

4. Přiměřený počet inspekcí se provádí bez předchozího upozornění.

5. Záznamy o všech inspekcích se uchovávají po dobu nejméně pěti let.

Článek 35

Kontroly inspekcí členských států

1. Pokud existují odůvodněné obavy, provádí Komise kontroly infrastruktury a fungování vnitrostátních inspekcí ve členských státech, přičemž zohledňuje i podíl inspekcí provede­ných bez předchozího upozornění.

2. Členský stát, na jehož území je kontrola podle odstavce 1 prováděna, poskytne odborníkům Komise při plnění jejich povinností veškerou nezbytnou pomoc. Komise informuje příslušný orgán dotčeného členského státu o výsledcích kontroly.

3. Příslušný orgán dotčeného členského státu přijme opatření, aby výsledky kontroly podle odstavce 1 zohlednil.

O d d í l 3

Požadavky na projekty

Článek 36

Schvalování projektů

1. Aniž je dotčen článek 42, zajistí členské státy, aby se projekty neprováděly bez předchozího schválení příslušným orgánem a aby se prováděly v souladu se schválením nebo, v případech uvedených v článku 42, v souladu se žádostí zaslanou příslušnému orgánu nebo s rozhodnutím příslušného orgánu.

2. Členské státy zajistí, aby byly prováděny pouze projekty, které obdržely příznivé hodnocení projektu příslušným orgánem v souladu s článkem 38.

Článek 37

Žádost o schválení projektu

1. Členské státy zajistí, aby uživatel nebo osoba odpovědná za daný projekt podal žádost o schválení projektu. Žádost musí obsahovat alespoň:

a) návrh projektu;

b) netechnické shrnutí projektu a

c) informace uvedené v příloze VI.

2. V případě projektů uvedených v čl. 42 odst. 1 mohou členské státy od požadavku podle odst. 1 písm. b) tohoto článku upustit.

Článek 38

Hodnocení projektu

1. Hodnocení projektu se provede dostatečně podrobně v závislosti na druhu projektu a ověří, zda projekt vyhovuje těmto kritériím:

a) projekt je odůvodněný z vědeckého nebo vzdělávacího hlediska nebo jeho provedení vyžadují právní předpisy;

b) použití zvířat je odůvodněno účely projektu a

c) projekt je koncipován tak, aby postupy mohly být prováděny způsobem co nejhumánnějším a co nejcitlivějším vůči život­nímu prostředí.

2. Hodnocení projektu se především skládá z:

a) hodnocení cílů projektu, předpokládaného vědeckého přínosu nebo vzdělávací hodnoty;

b) posouzení souladu projektu s požadavkem nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi;

c) posouzení a klasifikace závažnosti postupů;

CS L 276/46 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

14

d) analýzy újmy a přínosů spojených s projektem, aby bylo možné posoudit, zda je újma, která je zvířatům způsobena utrpením, bolestí a strachem, obhajitelná z hlediska očekáva­ného výsledku, při zohlednění etického hlediska, a může být v konečném důsledku přínosem pro člověka, zvířata či životní prostředí;

e) posouzení všech odůvodnění uvedených v článcích 6 až 12, 14, 16 a 33 a

f) určení, zda a kdy by se měl projekt zpětně posoudit.

3. Příslušný orgán, který provádí hodnocení projektu, zohledňuje odborná stanoviska, zejména pokud jde o:

a) oblasti vědeckého použití, v nichž budou zvířata použita, včetně nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi v těchto oblastech;

b) koncepci pokusu, případně včetně statistických hodnocení;

c) veterinární praxi v oblasti laboratorních zvířat nebo případně veterinární praxi týkající se volně žijících zvířat;

d) chovatelské postupy a péči o zvířata druhů, které mají být použity k postupům.

4. Proces hodnocení projektu musí být transparentní.

Hodnocení projektu se provádí s výhradou ochrany duševního vlastnictví a důvěrných informací nestranně a mohou při něm být zohledněna stanoviska nezávislých subjektů.

Článek 39

Zpětné posouzení

1. Členské státy zajistí, že v případě, že se tak určí v souladu s čl. 38 odst. 2 písm. f), příslušný orgán provede zpětné posou­zení, které na základě nezbytné dokumentace předložené uživa­telem zhodnotí:

a) zda bylo dosaženo cílů projektu;

b) újmu způsobenou zvířatům, včetně počtu a druhů použitých zvířat a závažnosti postupů, a

c) skutečnosti, které mohou přispět k dalšímu provádění poža­davku nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi.

2. Zpětně se posuzují všechny projekty, při nichž jsou použiti subhumánní primáti, a projekty, jejichž součástí jsou postupy označené jako „závažné“, včetně postupů uvedených v čl. 15 odst. 2.

3. Aniž je dotčen odstavec 2, a odchylně od čl. 38 odst. 2 písm. f) mohou členské státy od povinnosti zpětného posouzení osvobodit projekty zahrnující pouze postupy klasifikované jako „mírné“ nebo jako „postupy, při nichž zvíře nenabude vědomí“.

Článek 40

Schválení projektu

1. Schválení projektu se omezí na postupy, které jsou před­mětem:

a) hodnocení projektu a

b) klasifikace závažnosti stanovené na tyto postupy.

2. Ve schválení projektu jsou uvedeny údaje o:

a) uživateli, který provádí daný projekt;

b) osobách, které odpovídají za celkové provedení projektu a jeho soulad se schválením projektu;

c) zařízeních, v nichž bude projekt prováděn, je-li to vhodné, a

d) veškerých specifických podmínkách vyplývajících z hodnocení projektu včetně toho, zda a kdy bude projekt zpětně posuzován.

3. Schválení projektu se udělují na dobu nepřesahující pět let.

4. Členské státy mohou povolit schválení vícenásobných generických projektů prováděných týmž uživatelem, pokud jsou tyto projekty nezbytné ke splnění požadavků stanovených právními předpisy nebo pokud používají zvířata určená k produkci nebo diagnostickým účelům za použití zavedených metod.

Článek 41

Rozhodnutí o schválení

1. Členské státy zajistí, aby rozhodnutí o schválení bylo přijato a sděleno žadateli do 40 pracovních dní po přijetí úplné a správně vyplněné žádosti. Tato lhůta zahrnuje i hodnocení projektu.

2. Pokud je to odůvodněno složitostí projektu nebo jeho víceoborovou povahou, může příslušný orgán lhůtu uvedenou v odstavci 1 jednou prodloužit o dobu nepřesahující patnáct pracovních dní. Prodloužení lhůty a doba prodloužení musí být řádně zdůvodněny a žadatel musí být o těchto důvodech informován před uplynutím lhůty uvedené v odstavci 1.

3. Příslušný orgán co nejrychleji potvrdí žadateli přijetí všech žádostí o schválení a uvede lhůtu podle odstavce 1, v níž má být rozhodnuto.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/47

15

4. Je-li žádost neúplná nebo nesprávně vyplněná, příslušný orgán žadatele co nejrychleji vyrozumí o nutnosti předložit další dokumentaci a o možných účincích na běh příslušné lhůty.

Článek 42

Zjednodušené správní řízení

1. Členské státy se mohou rozhodnout zavést zjednodušené správní řízení v případě projektů, jejichž součástí jsou postupy klasifikované jako „postupy, při nichž již zvíře nenabude vědomí“, „mírné“ nebo „střední“, k nimž se nepoužívají subhu­mánní primáti, pokud jsou tyto projekty nezbytné ke splnění požadavků stanovených právními předpisy nebo pokud použí­vají zvířata určená k produkci nebo diagnostickým účelům za použití zavedených metod.

2. Při zavádění zjednodušeného správního řízení členské státy zajistí, aby:

a) žádost obsahovala údaje uvedené v čl. 40 odst. 2 písm. a), b) a c);

b) provedlo se hodnocení projektu v souladu s článkem 38 a

c) nebyla překročena lhůta uvedená v čl. 41 odst. 1.

3. Je-li projekt změněn tak, že to může mít nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat, musí členský stát požadovat doda­tečné hodnocení projektu s příznivým výsledkem.

4. Na projekty, jejichž provedení bylo povoleno podle tohoto článku, se použijí obdobně čl. 40 odst. 3 a 4, čl. 41 odst. 3 a čl. 44 odst. 3, 4 a 5.

Článek 43

Netechnická shrnutí projektů

1. S výhradou ochrany duševního vlastnictví a důvěrných informací obsahuje netechnické shrnutí projektu tyto údaje:

a) informace o cílech projektu včetně předpokládané újmy a předpokládaného přínosu a počtu a typech zvířat, která mají být použita;

b) prokázání toho, že byl dodržen požadavek nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi.

Netechnické shrnutí projektu je anonymní a neobsahuje jména ani adresy uživatele ani jeho pracovníků.

2. Členské státy mohou vyžadovat, aby netechnické shrnutí projektu uvádělo, zda se na daný projekt vztahuje zpětné posouzení a v jaké lhůtě. V tom případě členský stát zajistí, aby bylo netechnické shrnutí projektu aktualizováno o výsledky zpětného posouzení.

3. Členské státy netechnická shrnutí schválených projektů a veškeré jejich aktualizace zveřejňují.

Článek 44

Změna, obnovení a zrušení schválení projektu

1. Členské státy zajistí, aby se při změně projektu, která může mít nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat, vyžado­vala změna nebo obnovení schválení projektu.

2. Každá změna či obnovení schválení projektu je podmí­něna dalším příznivým výsledkem hodnocení projektu.

3. Příslušný orgán může schválení projektu zrušit, není-li projekt prováděn v souladu s ním.

4. Je-li schválení projektu zrušeno, nesmějí tím být nepří­znivě ovlivněny životní podmínky zvířat, která jsou nebo mají být v rámci projektu používána.

5. Členské státy stanoví a zveřejní podmínky pro změnu a obnovení schválení projektu.

Článek 45

Dokumentace

1. Členské státy zajistí, aby veškerá příslušná dokumentace včetně schválení projektu a výsledek hodnocení projektu byly uchovávány po dobu alespoň tří let od skončení platnosti schválení projektu nebo od uplynutí lhůty uvedené v čl. 41 odst. 1 a byly k dispozici příslušnému orgánu.

2. Aniž je dotčen odstavec 1, uchovává se dokumentace vztahující se k projektům, u nichž musí být provedeno zpětné posouzení, dokud není zpětné posouzení dokončeno.

KAPITOLA V

ZAMEZENÍ OPAKOVÁNÍ POSTUPŮ A ALTERNATIVNÍ PŘÍSTUPY

Článek 46

Zamezení opakování postupů

Každý členský stát přijímá od ostatních členských států údaje, které vznikají při postupech uznaných právními předpisy Unie, pokud není třeba provést v souvislosti s těmito údaji další postupy pro účely ochrany veřejného zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí.

Článek 47

Alternativní přístupy

1. Komise a členské státy přispívají k vývoji a validaci alter­nativních přístupů, které by mohly poskytnout stejné nebo vyšší úrovně informací jako postupy používající zvířata, ale k nimž nejsou používána zvířata nebo jsou používána v menším počtu anebo které jsou méně bolestivé, a učiní veškeré další kroky, které považují za vhodné k podpoře výzkumu v této oblasti.

CS L 276/48 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

16

2. Členské státy napomáhají Komisi při určování a navrhování vhodných specializovaných a kvalifikovaných laboratoří, které by tyto validační studie prováděly.

3. Po konzultacích s členskými státy určí Komise priority těchto validačních studií a rozdělí úkoly týkající se jejich prová­dění laboratořím.

4. Členské státy zajistí na vnitrostátní úrovni podporu alter­nativních přístupů a šíření informací o nich.

5. Členské státy určí jediné kontaktní místo, které bude poskytovat poradenství ohledně právní závažnosti a vhodnosti alternativních přístupů navrhovaných k validaci.

6. Komise přijme příslušné kroky k tomu, aby byly alterna­tivní přístupy validované v Unii přijaty na mezinárodní úrovni.

Článek 48

Referenční laboratoř Unie

1. Referenční laboratoř Unie a její povinnosti a úkoly jsou uvedeny v příloze VII.

2. Referenční laboratoř Unie může vybírat poplatky za poskytované služby, které nepřímo přispívají k dalšímu pokroku v oblasti nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi.

3. Nezbytná prováděcí pravidla k odstavci 2 tohoto článku a k příloze VII mohou být přijata regulativním postupem podle čl. 56 odst. 3.

Článek 49

Výbory pro ochranu zvířat používaných pro vědecké účely

1. Každý členský stát zřídí výbor pro ochranu zvířat použí­vaných pro vědecké účely. Tento výbor poskytuje příslušným orgánům a orgánům pro dobré životní podmínky zvířat pora­denství, pokud jde o získání, chov a umístění zvířat, péči o ně a používání zvířat k postupům, a zaručí, že jsou sdíleny osvěd­ čené postupy.

2. Výbory členských států uvedené v odstavci 1 si v Unii vyměňují informace o fungování orgánů pro dobré životní podmínky zvířat a o provádění hodnocení projektů a sdílejí osvědčené postupy.

KAPITOLA VI

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ

Článek 50

Přizpůsobení příloh technickému pokroku

K zajištění toho, aby přílohy I a III až VIII zohledňovaly stav vědeckého a technického pokroku, s ohledem na zkušenosti získané s uplatňováním této směrnice především na základě zpráv podle čl. 54 odst. 1, může Komise prostřednictvím aktů

v přenesené pravomoci podle článku 51 a za podmínek stano­vených v článcích 52 a 53 přijímat změny uvedených příloh, s výjimkou oddílů I a II přílohy VIII. Lhůty stanovené v oddíle B přílohy III nesmějí být zkráceny. Při přijímání těchto aktů v přenesené pravomoci Komise postupuje v souladu s příslušnými ustanoveními této směrnice.

Článek 51

Výkon přenesené pravomoci

1. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci uvedené v článku 50 je svěřena Komisi na dobu osmi let od 9. listopadu 2010. Komise předloží zprávu o přenesené pravomoci nejpoz­ději dvanáct měsíců před koncem tohoto osmiletého období. Přenesení pravomoci se automaticky prodlužuje o stejně dlouhá období, pokud je Evropský parlament nebo Rada nezruší v souladu s článkem 52.

2. Přijetí aktu v přenesené pravomoci Komise neprodleně oznámí současně Evropskému parlamentu a Radě.

3. Pravomoc přijímat akty v přenesené pravomoci svěřená Komisi podléhá podmínkám stanoveným v článcích 52 a 53.

Článek 52

Zrušení přenesení pravomoci

1. Evropský parlament nebo Rada mohou přenesení pravo­moci uvedené v článku 50 kdykoli zrušit.

2. Orgán, který zahájil interní postup s cílem rozhodnout, zda zrušit přenesení pravomoci, vyvine snahu, aby uvědomil včas před přijetím konečného rozhodnutí druhý orgán a Komisi a uvede pravomoci, jejichž přenesení by mohlo být zrušeno, a důvody tohoto zrušení.

3. Rozhodnutím o zrušení se ukončuje přenesení pravomocí v něm blíže určených. Rozhodnutí nabývá účinku okamžitě nebo k pozdějšímu dni, který v něm je upřesněn. Nedotýká se platnosti již platných aktů v přenesené pravomoci. Bude zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 53

Námitky proti aktům v přenesené pravomoci

1. Evropský parlament nebo Rada mohou proti aktu v přenesené pravomoci vyslovit námitky ve lhůtě dvou měsíců ode dne oznámení.

Z podnětu Evropského parlamentu nebo Rady se tato lhůta prodlouží o dva měsíce.

2. Pokud Evropský parlament ani Rada v této lhůtě námitky proti aktu v přenesené pravomoci nevysloví, akt v přenesené pravomoci se vyhlásí v Úředním věstníku Evropské unie a vstupuje v platnost dnem v něm stanoveným.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/49

17

Akt v přenesené pravomoci může být vyhlášen v Úředním věst­níku Evropské unie a vstoupit v platnost před uplynutím uvedené lhůty, pokud Evropský parlament i Rada uvědomí Komisi o svém úmyslu námitky nevyslovit.

3. Akt v přenesené pravomoci nevstoupí v platnost, pokud proti němu Evropský parlament nebo Rada vysloví námitky. Orgán, který vyslovuje námitky proti aktu v přenesené pravo­moci, je odůvodní.

Článek 54

Podávání zpráv

1. Do 10. listopadu 2018 a poté každých pět let zasílají členské státy Komisi informace o uplatňování této směrnice, a zejména jejího čl. 10 odst. 1 a článků 26, 28, 34, 38, 39, 43 a 46.

2. Členské státy každoročně shromažďují a zveřejňují statis­tické informace o používání zvířat k postupům včetně informací o skutečné závažnosti postupů a původu a druzích subhumán­ních primátů, kteří byli k postupům použiti.

Uvedené statistické informace předloží členské státy Komisi do 10. listopadu 2015 a poté každý rok.

3. Členské státy každý rok Komisi předloží podrobné infor­mace o výjimkách udělených podle čl. 6 odst. 4 písm. a).

4. Komise do 10. května 2012 regulativním postupem podle čl. 56 odst. 3 stanoví společný formát pro předkládání infor­mací uvedených v odstavcích 1, 2 a 3 tohoto článku.

Článek 55

Ochranné doložky

1. Pokud má některý členský stát vědecky podložené důvody domnívat se, že je s ohledem na člověka zásadně důležité použít subhumánní primáty pro účely uvedené v čl. 8 odst. 1 písm. a) bodě i), ale postup se neprovádí s cílem zabránit nebo před­cházet klinickým stavům, které oslabují člověka nebo které mohou ohrozit lidský život, nebo takové stavy diagnostikovat či léčit, může přijmout prozatímní opatření povolující takové použití, pokud účelu nelze dosáhnout za použití jiných živočiš­ných druhů než subhumánních primátů.

2. Pokud má některý členský stát oprávněný důvod se domnívat, že je třeba přijmout opatření v zájmu ochrany živo­ čišného druhu nebo v souvislosti s neočekávaným výskytem klinických stavů, které ohrožují lidský život nebo člověka osla­bují, může přijmout prozatímní opatření umožňující použití lidoopů k postupům prováděným za jedním z účelů uvedených v čl. 5 písm. b) bodě i), čl. 5 písm. c) nebo písm. e), pokud účelu postupu nelze dosáhnout použitím jiných živočišných druhů než lidoopů nebo použitím alternativních metod.

Odkaz na čl. 5 písm. b) bod i) nicméně nelze vykládat tak, že se vztahuje na zvířata a rostliny.

3. Pokud z výjimečných a vědecky podložených důvodů některý členský stát považuje za nezbytné umožnit použití postupu, při němž je působena značná bolest, utrpení nebo strach, jež budou pravděpodobně dlouhodobé a není možné je zmírnit, jak je uvedeno v čl. 15 odst. 2, může přijmout prozatímní opatření povolující takový postup. Členské státy se mohou rozhodnout, že použití subhumánních primátů při tako­vých postupech nepovolí.

4. Členský stát, který přijal prozatímní opatření podle odstavce 1, 2 nebo 3, o něm neprodleně informuje Komisi a ostatní členské státy, přičemž své rozhodnutí odůvodní a poskytne důkazy o situaci uvedené v odstavcích 1, 2 a 3, na jejímž základě je prozatímní opatření přijato.

Komise danou záležitost do 30 dní od přijetí informací od příslušného členského státu předloží výboru uvedenému v čl. 56 odst. 1 a regulativním postupem podle čl. 56 odst. 3:

a) buď povolí prozatímní opatření na dobu vymezenou v rozhodnutí;

b) nebo členskému státu nařídí, aby prozatímní opatření zrušil.

Článek 56

Výbor

1. Komisi je nápomocen výbor.

2. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 3 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

3. Odkazuje-li se na tento odstavec, použijí se články 5 a 7 rozhodnutí 1999/468/ES s ohledem na článek 8 zmíněného rozhodnutí.

Doba uvedená v čl. 5 odst. 6 rozhodnutí 1999/468/ES je tři měsíce.

Článek 57

Zpráva Komise

1. Do 10. listopadu 2019 a poté každých pět let Komise na základě informací, které obdržela od členských států podle čl. 54 odst. 1, předloží Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice.

2. Do 10. listopadu 2019 a poté každé tři roky Komise na základě statistických informací předložených členskými státy podle čl. 54 odst. 2 předloží Evropskému parlamentu a Radě souhrnnou zprávu o těchto informacích.

CS L 276/50 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

18

Článek 58

Přezkum

Do 10. listopadu 2017 provede Komise přezkum této směrnice, přičemž zohlední pokrok ve vývoji alternativních metod, při nichž nejsou používána zvířata, zejména subhumánní primáti, a případně navrhne změny.

Komise provádí, pokud je to vhodné a za konzultace s členskými státy a zúčastněnými subjekty, pravidelné tematické přezkumy nahrazení a omezení používání zvířat k postupům a šetrného zacházení s nimi při těchto postupech, přičemž zvláštní pozornost věnuje použití subhumánních primátů, tech­nologickému vývoji a novým poznatkům z oblasti vědy a dobrých životních podmínek zvířat.

Článek 59

Příslušné orgány

1. Každý členský stát určí jeden nebo více příslušných orgánů odpovědných za uplatňování této směrnice.

Členské státy mohou pro plnění konkrétních úkolů stanovených v této směrnici určit subjekty jiné než orgány veřejné správy, pouze je-li prokázáno, že daný subjekt:

a) má odbornou způsobilost a infrastrukturu požadované pro plnění daných úkolů a

b) nehrozí u něj střet zájmů, pokud jde o plnění daných úkolů.

Takto určené subjekty se považují za příslušné orgány pro účely této směrnice.

2. Každý členský stát sdělí Komisi podrobnosti o vnitrostátním orgánu plnícím funkci kontaktního místa pro účely této směrnice do 10. února 2011 a veškeré změny těchto údajů.

Komise zveřejní seznam těchto kontaktních míst.

Článek 60

Sankce

Členské státy stanoví sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá opatření nezbytná k jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Členské státy oznámí takto stanovené sankce Komisi do 10. února 2013 a neprodleně jí oznámí všechny následné změny těchto ustanovení.

Článek 61

Provedení

1. Členské státy přijmou a zveřejní právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s touto směrnicí do 10. listopadu 2012. Jejich znění sdělí neprodleně Komisi.

Použijí tyto předpisy ode dne 1. ledna 2013.

Tyto předpisy přijaté členskými státy musí obsahovat odkaz na tuto směrnici nebo musí být takový odkaz učiněn při jejich úředním vyhlášení. Způsob odkazu si stanoví členské státy.

2. Členské státy sdělí Komisi znění hlavních ustanovení vnit­rostátních právních předpisů, které přijmou v oblasti působnosti této směrnice.

Článek 62

Zrušení

1. Směrnice 86/609/EHS se zrušuje s účinkem ode dne 1. ledna 2013 s výjimkou článku 13, který se zrušuje s účinkem ode dne 10. května 2013.

2. Odkazy na zrušenou směrnici se považují za odkazy na tuto směrnici.

Článek 63

Změna nařízení (ES) č. 1069/2009

V čl. 8 písm. a) nařízení (ES) č. 1069/2009 se bod iv) nahrazuje tímto:

„iv) zvířat používaných k jednomu nebo více postupům vymezeným v článku 3 směrnice Evropského parla­mentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely (*) v případech, kdy příslušný orgán rozhodne, že tato zvířata nebo jakákoli část jejich těla mohou v důsledku těchto postupů představovat vážné zdravotní riziko pro lidi nebo jiná zvířata, aniž je dotčen čl. 3 odst. 2 nařízení (ES) č. 1831/2003,

___________ (*) Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 33.“

Článek 64

Přechodná ustanovení

1. Členské státy nepoužijí právní a správní předpisy přijaté v souladu s články 36 až 45 na projekty, které byly schváleny před 1. lednem 2013 a jejichž trvání nepřesahuje 1. leden 2018.

2. Projekty, které byly schváleny před 1. lednem 2013 a jejichž trvání přesahuje 1. leden 2018, musí obdržet schválení do 1. ledna 2018.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/51

19

Článek 65

Vstup v platnost

Tato směrnice vstupuje v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie.

Článek 66

Určení

Tato směrnice je určena členským státům.

Ve Štrasburku dne 22. září 2010.

Za Evropský parlament předseda

J. BUZEK

Za Radu předseda

O. CHASTEL

CS L 276/52 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

20

PŘÍLOHA I

SEZNAM ZVÍŘAT UVEDENÝCH V ČLÁNKU 10

1. myš laboratorní (Mus musculus)

2. potkan laboratorní (Rattus norvegicus)

3. morče domácí (Cavia porcellus)

4. křeček zlatý (Mesocricetus auratus)

5. křečík čínský (Cricetulus griseus)

6. pískomil mongolský (Meriones unguiculatus)

7. králík domácí (Oryctolagus cuniculus)

8. pes domácí (Canis familiaris)

9. kočka domácí (Felis catus)

10. subhumánní primáti – všechny druhy

11. drápatky vodní a tropická (Xenopus laevis a tropicalis), skokani hnědý a levhartí (Rana temporaria a pipiens)

12. dánio pruhované (Danio rerio)

PŘÍLOHA II

SEZNAM SUBHUMÁNNÍCH PRIMÁTŮ A DAT UVEDENÝCH V ČL. 10 ODST. 1 DRUHÉM PODODSTAVCI

Druhy Data

kosman bělovousý (Callithrix jacchus) 1. ledna 2013

makak jávský (Macaca fascicularis) Pět let po zveřejnění studie proveditelnosti uvedené v čl. 10 odst. 1 čtvrtém pododstavci, pokud tato studie nedoporu­ čuje prodlouženou lhůtu

makak rhesus (Macaca mulatta) Pět let po zveřejnění studie proveditelnosti uvedené v čl. 10 odst. 1 čtvrtém pododstavci, pokud tato studie nedoporu­ čuje prodlouženou lhůtu

ostatní druhy subhumánních primátů Pět let po zveřejnění studie proveditelnosti uvedené v čl. 10 odst. 1 čtvrtém pododstavci, pokud tato studie nedoporu­ čuje prodlouženou lhůtu

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/53

21

PŘÍLOHA III

POŽADAVKY NA ZAŘÍZENÍ, PÉČI O ZVÍŘATA A JEJICH UMÍSTĚNÍ

Oddíl A: Obecný oddíl

1. Prostory zařízení

1.1 Funkce a obecné uspořádání

a) Všechna zařízení musí být konstruována tak, aby živočišným druhům, které jsou v nich umístěny, poskytovala prostředí, jež zohledňuje jejich fyziologické a etologické potřeby. Kromě toho musí být řešena a spravována tak, aby byla zabezpečena před vstupem nepovolaných osob a před vniknutím jiných zvířat či únikem zvířat zde umístěných.

b) V zařízeních musí být zaveden aktivní program údržby zajišťující prevenci a nápravu všech škod na budovách nebo vybavení.

1.2 Chovné prostory

a) V zařízeních musí být zaveden pravidelný a účinný program čištění prostor a udržovány uspokojivé hygienické standardy.

b) Stěny a podlahy v prostorách musí být opatřeny obzvlášť odolným povrchem, který nepodléhá silnému opotřebování zvířaty ani opotřebování čisticími pracemi. Materiál musí být pro zvířata zdravotně nezávadný a nesmí je zraňovat. Nástroje a vybavení musí být obzvláště chráněny, aby je zvířata nemohla poškodit nebo se o ně sama poranit.

c) Nesnášenlivé živočišné druhy, například predátor a jeho případná kořist, nebo zvířata vyžadující odlišné životní podmínky nesmějí být umístěny ve stejné místnosti a v případě predátora a kořisti musí být v takové vzdále­nosti, aby se vzájemně neviděla, necítila ani neslyšela.

1.3 Prostory pro provádění obecných a specifických postupů

a) Tam, kde je to vhodné, musí zařízení mít laboratoř s vybavením pro provádění jednoduchých diagnostických testů, postmortálních vyšetření nebo pro odběr vzorků, které budou jinde podrobeny důkladnějším laboratorním vyšetřením. Pro případy, v nichž není žádoucí provádět postupy či pozorování v chovných prostorách, musí být k dispozici prostory pro provádění obecných a specifických postupů.

b) Musí být k dispozici zařízení umožňující umístit nově získaná zvířata do izolace, dokud není zjištěn jejich zdravotní stav a zhodnoceno a minimalizováno případné riziko pro zde žijící zvířata.

c) Musí být k dispozici oddělené prostory pro umístění nemocných nebo poraněných zvířat.

1.4 Provozní prostory

a) Skladovací prostory musí být řešeny, používány a udržovány tak, aby byla zajištěna kvalita krmiva a steliva. Tyto prostory musí být v rámci možností chráněny proti hmyzu a jiným škůdcům. Ostatní materiály, které by mohly být znečištěny nebo by mohly představovat nebezpečí pro zvířata či pracovníky, musí být skladovány odděleně.

b) Prostory pro čištění a mytí musí být tak velké, aby do nich bylo možné umístit zařízení pro čištění a dezinfekci použitého vybavení. Proces čištění musí probíhat tak, aby čisté vybavení při manipulaci nepřišlo do styku se znečištěným a čerstvě vyčištěné vybavení se tak chránilo před kontaminací.

c) Zařízení musí zajišťovat hygienické ukládání a bezpečné odstraňování těl mrtvých zvířat a odpadu živočišného původu.

d) Pokud je nutné provádět chirurgické zákroky za sterilních podmínek, musí být k dispozici jedna nebo více vhodně vybavených místností a zařízení pro pooperační zotavení.

CS L 276/54 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

22

2. Prostředí a jeho kontrola

2.1 Větrání a teplota

a) Tepelná izolace, topení a větrání chovných prostor musí zajišťovat, aby se proudění vzduchu, prašnost a koncentrace plynů udržovaly v rozmezí, které není pro umístěná zvířata škodlivé.

b) Teplota a relativní vlhkost v chovných prostorách musí být přizpůsobena umístěným živočišným druhům a věkovým skupinám. Teplota musí být denně měřena a zaznamenávána.

c) Zvířata nesmějí být ve výbězích držena v klimatických podmínkách, které by v nich vyvolávaly strach.

2.2 Osvětlení

a) V případě, že přirozené denní světlo neposkytuje náležitý rytmus dne a noci, musí být tento rytmus zajištěn umělým osvětlením s cílem uspokojit biologické potřeby zvířat a zároveň zajistit vyhovující pracovní podmínky.

b) Osvětlení musí vyhovovat potřebám provádění chovatelských postupů a prohlídek zvířat.

c) Musí být zajištěna pravidelná fotoperiodicita a intenzita osvětlení vhodná pro daný živočišný druh.

d) Při chovu albinotických zvířat musí být osvětlení přizpůsobeno citlivosti těchto zvířat na světlo.

2.3 Hluk

a) Hladiny hluku včetně ultrazvuku nesmějí mít nepříznivý vliv na dobré životní podmínky zvířat.

b) Zařízení musí mít poplašné systémy, jež jsou nastaveny na frekvence mimo pásmo, na něž jsou zvířata citlivá; přitom ale musí být slyšitelné lidským uchem.

c) Chovné prostory musí být tam, kde je to vhodné, vybaveny hlukovou izolací a materiály pohlcujícími zvuk.

2.4 Poplašné systémy

a) Zařízení s elektrickým nebo mechanickým vybavením pro kontrolu a ochranu prostředí musí mít náhradní systém pro zajištění základních služeb a nouzového osvětlení i provozu samotných poplašných systémů.

b) Systémy vytápění a větrání musí být vybaveny monitorovacím zařízením a poplašnými zařízeními.

c) Jednoznačné pokyny pro nouzové situace musí být viditelně umístěny.

3. Péče o zvířata

3.1 Zdravotní stav

a) Ve všech zařízeních musí být zavedena strategie pro udržování zdravotního stavu zvířat, který zajišťuje jejich dobré životní podmínky a odpovídá vědeckým požadavkům. Tato strategie musí zahrnovat pravidelnou kontrolu zdravotního stavu zvířat, program mikrobiologické kontroly a plány řešení zdravotních problémů zvířat a musí definovat zdravotní parametry a postupy pro přijímání nových zvířat.

b) Prohlídky zvířat musí provádět kvalifikovaná osoba alespoň jednou denně. Tyto prohlídky zajistí, že jsou zjištěna všechna nemocná nebo zraněná zvířata a učiněna náležitá opatření.

3.2 Zvířata odchycená ve volné přírodě

a) Na místě odchytu musí být k dispozici přepravní kontejnery a dopravní prostředky uzpůsobené pro příslušný živočišný druh pro případný převoz zvířat na vyšetření nebo ošetření.

b) Zvláštní pozornost musí být věnována přivykání, karanténě, umístění a chovu zvířat odchycených ve volné přírodě a péči o ně a případně přípravě jejich vypuštění do volné přírody po skončení daného postupu a pro tyto situace musí být učiněna vhodná opatření.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/55

23

3.3 Umístění zvířat a úprava prostředí

a) Umístění zvířat

Kromě od přírody samotářských zvířat musí být zvířata umístěna v sociálně stabilních skupinách jedinců, kteří jsou vůči sobě snášenliví. V případech, kdy je povoleno individuální umístění podle čl. 33 odst. 3, musí být délka tohoto umístění co nejvíce omezena a v jeho průběhu musí být se zvířetem udržován zrakový, sluchový, čichový nebo dotykový kontakt. Umístění nebo navrácení zvířat do zavedených skupin musí být pečlivě monitorováno, aby nevznikly problémy způsobené nesnášenlivostí a nedošlo k narušení sociálních vztahů.

b) Úprava prostředí

Všem zvířatům musí být zajištěn dostatečně rozmanitý prostor, který jim ve značném rozsahu umožní běžné chování. V rámci jejich prostředí jim musí být poskytnuta určitá míra kontroly a výběru, aby se omezily projevy chování vyvolané stresem. Zařízení musí uplatňovat vhodné postupy úpravy prostředí, které rozšiřují okruh možných činností zvířat a podporují jejich přizpůsobení situaci, včetně tělesného pohybu, získávání potravy, hraní a kognitivních činností, podle druhu zvířat. Úprava prostředí v uzavřených prostorách pro zvířata musí být přizpůsobena danému živočišnému druhu a individuálním potřebám dotyčných zvířat. Strategie v oblasti úpravy prostředí musí být v zařízeních pravidelně podrobována přezkumu a aktualizována.

c) Uzavřené prostory pro zvířata

Uzavřené prostory nesmějí být vyráběny z materiálů, které jsou škodlivé pro zdraví zvířat. Musí být řešeny a konstruovány tak, aby se zvířata nemohla poranit. Nejsou-li určeny k jednorázovému použití, musí být z odolného materiálu, kterému neškodí čištění a dezinfekce. Podlahy uzavřených prostor musí být uzpůsobeny danému živočišnému druhu a stáří zvířat a být řešeny tak, aby usnadňovaly odstraňování výkalů.

3.4 Krmení

a) Forma, obsah a podávání potravy musí odpovídat nutričním a etologickým potřebám dotyčného zvířete.

b) Strava zvířat musí být chutná a nekontaminovaná. Při výběru surovin pro krmivo a při výrobě, přípravě a podávání krmiva musí být v zařízení učiněna opatření, aby se minimalizovalo riziko chemické, fyzikální a mikrobiální kontaminace.

c) Krmivo musí být baleno, dopravováno a skladováno tak, aby se zabránilo kontaminaci, snížení kvality nebo zkáze. Veškeré násypky, koryta a jiné nářadí používané ke krmení musí být pravidelně čištěny a v případě potřeby sterilizovány.

d) Každému zvířeti musí být zajištěn přístup k potravě s dostatečným prostorem, aby se omezilo soupeření.

3.5 Napájení

a) Všechna zvířata musí mít stále k dispozici nekontaminovanou pitnou vodu.

b) Používají-li se automatické napájecí systémy, musí být pravidelně kontrolovány, udržovány a proplachovány, aby se předcházelo nehodám. Používají-li se klece s pevným dnem, je nutné dbát na to, aby bylo co nejmenší nebezpečí zatopení.

c) Musí být zajištěno, aby voda přiváděná do akvárií a nádrží byla přizpůsobena potřebám a hranicím tolerance jednotlivých druhů ryb, obojživelníků a plazů.

3.6 Prostory pro odpočinek a spánek

a) Zvířata musí mít neustále k dispozici podestýlku nebo konstrukce pro spaní, které jsou přizpůsobeny potřebám daných živočišných druhů, včetně materiálů nebo konstrukcí pro stavění hnízda u plemenných zvířat.

b) V uzavřených prostorách pro zvířata musí být podle potřeb jednotlivých živočišných druhů zajištěna pevná a pohodlná plocha pro odpočinek. Veškeré prostory pro spánek musí být udržovány čisté a suché.

3.7 Manipulace

V zařízení musí být zavedeny programy přivykání a výcviku přizpůsobené zvířatům, postupům a délce trvání projektu.

CS L 276/56 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

24

Oddíl B: Oddíl týkající se jednotlivých živočišných druhů

1. Myši, potkani, pískomilové, křečci a morčata

V následujících tabulkách pro myši, potkany, pískomily, křečky a morčata se „výškou uzavřeného prostoru“ rozumí vertikální vzdálenost mezi podlahou a stropem prostoru, přičemž tuto výšku by měl prostor mít na více než 50 % své minimální podlahové plochy před doplněním zařízení pro úpravu prostředí.

Při plánování postupů je brán v úvahu možný růst zvířat s cílem zajistit pro ně dostatečný prostor (jak je uvedeno podrobně v tabulkách 1.1 až 1.5) po celou dobu studie.

Tabulka 1.1

Myši

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

K dispozici v zařízení a během postupů

až do 20 330 60 12 ze dne 1. ledna 2017

od 20 do 25 330 70 12

od 25 do 30 330 80 12

nad 30 330 100 12

Rozmnožování 330

Pro monogamní pár (outbrední/ inbrední) nebo

trojici (inbrední). Pro každou další samici a vrh se přidá 180 cm 2 .

12

Chovná zvířata (*)

Plocha uzavře­ného prostoru

950 cm 2

méně než 20 950 40 12

Plocha uzavře­ného prostoru

1 500 cm 2

méně než 20 1 500 30 12

(*) Myši po odstavení lze chovat při těchto vyšších hustotách osazení v krátkém období po odstavení do použití k postupům za předpokladu, že jsou zvířata umístěna ve větších uzavřených prostorách s přiměřeně upraveným prostředím a tyto podmínky umístění nemají nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat, například nevyvolávají zvýšenou agresivitu, nemocnost a úmrtnost, rozvoj stereotypií a jiné poruchy chování, úbytek hmotnosti či jiné narušení fyziologických funkcí nebo chování v důsledku stresu.

Tabulka 1.2

Potkani

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

K dispozici v zařízení a během postupů (*)

až do 200 800 200 18 ze dne 1. ledna 2017

od 200 do 300 800 250 18

od 300 do 400 800 350 18

od 400 do 600 800 450 18

nad 600 1 500 600 18

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/57

25

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

Rozmnožování 800 Matka a vrh. Pro

každé další dospělé zvíře

umístěné nastálo do uzavřeného

prostoru se přidá 400 cm 2 .

18

Chovná zvířata (**) Plocha uzavře­ného prostoru 1 500 cm 2

až do 50 1 500 100 18

od 50 do 100 1 500 125 18

od 100 do 150 1 500 150 18

od 150 do 200 1 500 175 18

Chovná zvířata (**) Plocha uzavře­ného prostoru 2 500 cm 2

až do 100 2 500 100 18

od 100 do 150 2 500 125 18

od 150 do 200 2 500 150 18

(*) Při provádění dlouhodobých studií, je-li ke konci těchto studií prostor přidělený na každé jednotlivé zvíře menší, než je uvedeno výše, je prioritou udržení sociálně stabilních struktur.

(**) Potkany po odstavení lze chovat při těchto vyšších hustotách osazení v krátkém období po odstavení do použití k postupům za předpokladu, že jsou zvířata umístěna ve větších uzavřených prostorách s přiměřeně upraveným prostředím a tyto podmínky umístění nemají nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat, například nevyvolávají zvýšenou agresivitu, nemocnost a úmrtnost, rozvoj stereotypií a jiné poruchy chování, úbytek hmotnosti či jiné narušení fyziologických funkcí nebo chování v důsledku stresu.

Tabulka 1.3

Pískomilové

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

K dispozici v zařízení a během postupů

až do 40 1 200 150 18 ze dne 1. ledna 2017

nad 40 1 200 250 18

Rozmnožování 1 200

Monogamní pár nebo tříčlenná

skupina s potomkem.

18

Tabulka 1.4

Křečci

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

K dispozici v zařízení a během postupů

až do 60 800 150 14 ze dne 1. ledna 2017

od 60 do 100 800 200 14

nad 100 800 250 14

CS L 276/58 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

26

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

Rozmnožování 800 Matka nebo

monogamní pár s vrhem mláďat.

14

Chovná zvířata (*) méně než 60 1 500 100 14

(*) Křečky po odstavení lze chovat při těchto vyšších hustotách osazení v krátkém období po odstavení do použití k postupům za předpokladu, že jsou zvířata umístěna ve větších uzavřených prostorách s přiměřeně upraveným prostředím a tyto podmínky umístění nemají nepříznivý vliv na životní podmínky zvířat, například nevyvolávají zvýšenou agresivitu, nemocnost a úmrtnost, rozvoj stereotypií a jiné poruchy chování, úbytek hmotnosti či jiné narušení fyziologických funkcí nebo chování v důsledku stresu.

Tabulka 1.5

Morčata

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

K dispozici v zařízení a během postupů

až do 200 1 800 200 23 ze dne 1. ledna 2017

od 200 do 300 1 800 350 23

od 300 do 450 1 800 500 23

od 450 do 700 2 500 700 23

nad 700 2 500 900 23

Rozmnožování 2 500

Pár s vrhem mláďat. Pro každou další

chovnou samici se přidá

1 000 cm 2 .

23

2. Králíci

Během zemědělského výzkumu, při němž cíl projektu vyžaduje, aby byla zvířata chována za obdobných podmínek jako hospodářská zvířata chovaná pro komerční účely, musí jejich chov přinejmenším splňovat normy stanovené směrnicí 98/58/ES ( 1 ).

V uzavřeném prostoru musí být zajištěna vyvýšená plošina. Tato vyvýšená plošina musí zvířatům umožňovat ležet a sedět a snadno se pod ni schovat a nepokrývá více než 40 % podlahové plochy. Pokud z vědeckých nebo veterinárních důvodů nelze vyvýšenou plošinu použít, musí být uzavřený prostor pro králíky o 33 % větší pro jednoho králíka a o 60 % větší pro dva králíky. Je-li vyvýšená plošina použita pro králíky mladší deseti týdnů, musí být její rozměry nejméně 55 cm na 25 cm a musí být tak vysoko od podlahy, aby ji zvířata mohla využít.

Tabulka 2.1

Králíci starší deseti týdnů

Tabulka 2.1 se použije pro klece i kotce. Pro každého třetího, čtvrtého, pátého a šestého králíka se přidává dodatečná plocha nejméně 3 000 cm 2 a pro každého dalšího králíka plocha nejméně 2 500 cm 2 .

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/59

( 1 ) Směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998 o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 23).

27

Konečná tělesná hmotnost (kg)

Minimální podlahová plocha pro jedno nebo dvě sociálně slučitelná

zvířata (cm 2 )

Minimální výška (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

méně než 3 3 500 45 ze dne 1. ledna 2017

od 3 do 5 4 200 45

nad 5 5 400 60

Tabulka 2.2

Králice a vrh

Hmotnost králice (kg)

Minimální plocha uzavře­ného prostoru

(cm 2 )

Dodatečný prostor pro hnízdící boxy

(cm 2 )

Minimální výška (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

méně než 3 3 500 1 000 45 ze dne 1. ledna 2017

od 3 do 5 4 200 1 200 45

nad 5 5 400 1 400 60

Tabulka 2.3

Králíci mladší deseti týdnů

Tabulka 2.3 se použije pro klece i kotce.

Stáří Minimální plocha uzavře­

ného prostoru (cm 2 )

Minimální podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

do 7 týdnů po odstavení

4 000 800 40 ze dne 1. ledna 2017

od 7 do 10 týdnů 4 000 1 200 40

Tabulka 2.4

Králíci: optimální rozměry vyvýšené plošiny v uzavřených prostorech o rozměrech uvedených v tabulce 2.1

Stáří (týdny) Konečná tělesná hmotnost (kg)

Optimální velikost (cm × cm)

Optimální výška od podlahy uzavřeného

prostoru (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

nad 10 méně než 3 55 × 25 25 ze dne 1. ledna 2017

od 3 do 5 55 × 30 25

nad 5 60 × 35 30

3. Kočky

Kočky nesmějí být umístěny jednotlivě na více než dvacet čtyři hodin bez přestávky. Kočky, které se vůči ostatním kočkám projevují opakovaně agresivně, se umístí samostatně pouze tehdy, není-li možné nalézt jedince, s nímž se snesou. Sociální stres se u všech jedinců umístěných v párech či ve skupinách monitoruje alespoň jednou týdně. Samice s koťaty mladšími než čtyři týdny nebo v posledních dvou týdnech březosti mohou být umístěny samo­statně.

Tabulka 3

Kočky

Minimální prostor pro držení chovné samice a vrhu je prostor určený pro jednu kočku, který je postupně zvětšován tak, že jsou mláďata do čtyř měsíců po narození přemístěna do prostor odpovídajících požadavkům na prostor dospělých zvířat.

Plocha pro krmení a plocha pro nádobu na výkaly musí být vzdáleny nejméně 0,5 m a tyto plochy se nesmějí zaměňovat.

CS L 276/60 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

28

Podlaha (*) (m 2 )

Římsy (m 2 )

Výška (m)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

Minimum pro jedno dospělé zvíře

1,5 0,5 2 ze dne 1. ledna 2017

Dodatečný prostor pro každé další zvíře

0,75 0,25 —

(*) Podlahová plocha bez říms.

4. Psi

Psi musí mít pokud možno venkovní výběhy. Psi nesmějí být umístěni jednotlivě na více než čtyři hodiny bez přestávky.

Vnitřní uzavřený prostor musí tvořit nejméně 50 % minimálního prostoru vyhrazeného pro psy, který je uveden v tabulce 4.1.

Níže uvedené parametry přiděleného prostoru vycházejí z požadavků pro bígly, ale pro obří plemena, například pro bernardýny nebo irské vlkodavy, musí být vyhrazeny prostory značně větší než prostory uvedené v tabulce 4.1. U jiných plemen, než jsou laboratorní bíglové, musí být přidělený prostor konzultován s veterinárním personálem.

Tabulka 4.1

Psi

Prostor pro každého ze psů umístěných v páru nebo ve skupině může být v průběhu uplatňovaných postupů omezen na polovinu celkového vyhrazeného prostoru (2 m 2 u psa do 20 kg, 4 m 2 u psa nad 20 kg), jak stanoví tato směrnice, je-li toto oddělení zvířete důležité pro vědecké účely. Doba, během níž je prostor psa takto omezen, nesmí přesahovat čtyři hodiny bez přestávky.

Kojící feně a mláďatům musí být přidělen stejný prostor jako samotné feně stejné hmotnosti. Porodní kotec musí být řešen tak, aby se mohla fena od štěňat vzdálit do jiné části prostoru nebo na vyvýšenou plošinu.

Váha (kg)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(m 2 )

Minimální podlahová plocha pro jedno nebo dvě zvířata

(m 2 )

Pro každé další zvíře rozšíření

nejméně o (m 2 )

Minimální výška (m)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 20 4 4 2 2 ze dne 1. ledna 2017

nad 20 8 8 4 2

Tabulka 4.2

Psi – odstavená štěňata

Hmotnost psa (kg)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(m 2 )

Minimální podlahová plocha na jedno zvíře

(m 2 )

Minimální výška (m)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 5 4 0,5 2 ze dne 1. ledna 2017

od 5 do 10 4 1,0 2

od 10 do 15 4 1,5 2

od 15 do 20 4 2 2

nad 20 8 4 2

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/61

29

5. Fretky

Tabulka 5

Fretky

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(cm 2 )

Minimální podlahová plocha na jedno zvíře

(cm 2 )

Minimální výška (cm)

Datum uvedené v čl. 32 odst. 2

zvířata do 600 g 4 500 1 500 50 ze dne 1. ledna 2017

zvířata nad 600 g 4 500 3 000 50

dospělí samci 6 000 6 000 50

fretka s mláďaty 5 400 5 400 50

6. Subhumánní primáti

Mladí subhumánní primáti se od matky smějí oddělit nejdříve ve věku šesti až dvanácti měsíců, podle jednotlivých druhů.

Prostředí musí subhumánním primátům umožňovat vykonávat kompletní program denních činností. Uzavřený prostor musí subhumánním primátům umožňovat ve velké míře uspokojovat jejich etologické potřeby a poskytovat jim pocit bezpečí a dostatečně rozmanité prostředí, v němž mohou zvířata běhat, chodit, šplhat a skákat.

Tabulka 6.1

Kosmani a tamaríni

Minimální podlahová plocha uzavřeného

prostoru pro jedno (*) nebo dvě zvířata

a potomstvo do stáří pěti měsíců

(m 2 )

Minimální objem prostoru na každé další zvíře starší

pěti měsíců (m 3 )

Minimální výška uzavřeného prostoru

(m) (**)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

Kosmani 0,5 0,2 1,5 ze dne 1. ledna 2017

Tamaríni 1,5 0,2 1,5

(*) Zvířata smějí být držena samostatně pouze za výjimečných okolností. (**) Strop uzavřeného prostoru musí být nejméně 1,8 m nad podlahou.

V případě kosmanů a tamarínů se mláďata od matky oddělují nejdříve ve věku osmi měsíců.

Tabulka 6.2

Kotulové

Minimální podlahová plocha pro jedno (*) nebo dvě zvířata

(m 2 )

Minimální objem prostoru na každé další zvíře starší šesti

měsíců (m 3 )

Minimální výška uzavřeného prostoru

(m)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

2,0 0,5 1,8 ze dne 1. ledna 2017

(*) Zvířata smějí být držena samostatně pouze za výjimečných okolností.

V případě kotulů se mláďata od matky smějí oddělit nejdříve ve věku šesti měsíců.

CS L 276/62 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

30

Tabulka 6.3

Makakové a kočkodani (*)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(m 2 )

Minimální objem uzavřeného prostoru

(m 3 )

Minimální objem prostoru na jedno

zvíře (m 3 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (m)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

Zvířata mladší tří let (**)

2,0 3,6 1,0 1,8 ze dne 1. ledna 2017

Zvířata starší tří let (***)

2,0 3,6 1,8 1,8

Zvířata držená pro chovné účely (****)

3,5 2,0

(*) Zvířata smějí být držena samostatně pouze za výjimečných okolností. (**) V uzavřeném prostoru s minimálními rozměry mohou být umístěna nejvýše tři zvířata.

(***) V uzavřeném prostoru s minimálními rozměry mohou být umístěna nejvýše dvě zvířata. (****) V chovných populacích není vyžadována dodatečná plocha/prostor pro mláďata do dvou let umístěná spolu s matkou.

V případě makaků a kočkodanů se mláďata od matky smějí oddělit nejdříve ve věku osmi měsíců.

Tabulka 6.4

Paviáni (*)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(m 2 )

Minimální objem uzavřeného prostoru

(m 3 )

Minimální objem prostoru na jedno

zvíře (m 3 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (m)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

Zvířata mladší čtyř let (**)

4,0 7,2 3,0 1,8 ze dne 1. ledna 2017

Zvířata starší čtyř let (**)

7,0 12,6 6,0 1,8

Zvířata držená pro chovné účely (***)

12,0 2,0

(*) Zvířata smějí být držena samostatně pouze za výjimečných okolností. (**) V uzavřeném prostoru s minimálními rozměry mohou být umístěna nejvýše dvě zvířata.

(***) V chovných populacích není vyžadována dodatečná plocha/prostor pro mláďata do dvou let umístěná spolu s matkou.

V případě paviánů se mláďata od matky smějí oddělit nejdříve ve věku osmi měsíců.

7. Hospodářská zvířata

Během zemědělského výzkumu, při němž cíl projektu vyžaduje, aby byla zvířata chována za obdobných podmínek jako hospodářská zvířata chovaná pro komerční účely, musí jejich chov přinejmenším splňovat normy stanovené směrnicemi 98/58/ES, 91/629/EHS ( 1 ) a 91/630/EHS ( 2 ).

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/63

( 1 ) Směrnice Rady 91/629/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu telat (Úř. věst. L 340, 11.12.1991, s. 28).

( 2 ) Směrnice Rady 91/630/EHS ze dne 19. listopadu 1991, kterou se stanoví minimální požadavky pro ochranu prasat (Úř. věst. L 340, 11.12.1991, s. 33).

31

Tabulka 7.1

Skot

Tělesná hmotnost (kg)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(m 2 )

Minimální podlahová plocha na jedno zvíře

(m 2 /zvíře)

Prostor u žlabu při adlibitním

krmení bezrohého skotu

(m/zvíře)

Prostor u žlabu při restriktivním

krmení bezrohého skotu

(m/zvíře)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 100 2,50 2,30 0,10 0,30 ze dne 1. ledna 2017

od 100 do 200 4,25 3,40 0,15 0,50

od 200 do 400 6,00 4,80 0,18 0,60

od 400 do 600 9,00 7,50 0,21 0,70

od 600 do 800 11,00 8,75 0,24 0,80

nad 800 16,00 10,00 0,30 1,00

Tabulka 7.2

Ovce a kozy

Tělesná hmot­nost (kg)

Minimální plocha

uzavřeného prostoru

(m 2 )

Minimální podlahová

plocha na jedno zvíře

(m 2 /zvíře)

Minimální výška přepážky

(m)

Prostor u žlabu při adlibitním

krmení (m/zvíře)

Prostor u žlabu při restriktivním

krmení (m/zvíře)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

méně než 20 1,0 0,7 1,0 0,10 0,25 ze dne 1. ledna 2017

od 20 do 35 1,5 1,0 1,2 0,10 0,30

od 35 do 60 2,0 1,5 1,2 0,12 0,40

nad 60 3,0 1,8 1,5 0,12 0,50

Tabulka 7.3

Prasata a miniprasata

Živá hmotnost (kg)

Minimální plocha uzavřeného prostoru (*)

(m 2 )

Minimální podlahová plocha na jedno zvíře

(m 2 /zvíře)

Minimální plocha pro ležení na jedno zvíře (v termoneutrálních

podmínkách) (m 2 /zvíře)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 5 2,0 0,20 0,10 ze dne 1. ledna 2017

od 5 do 10 2,0 0,25 0,11

od 10 do 20 2,0 0,35 0,18

od 20 do 30 2,0 0,50 0,24

od 30 do 50 2,0 0,70 0,33

od 50 do 70 3,0 0,80 0,41

od 70 do 100 3,0 1,00 0,53

CS L 276/64 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

32

Živá hmotnost (kg)

Minimální plocha uzavřeného prostoru (*)

(m 2 )

Minimální podlahová plocha na jedno zvíře

(m 2 /zvíře)

Minimální plocha pro ležení na jedno zvíře (v termoneutrálních

podmínkách) (m 2 /zvíře)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

od 100 do 150 4,0 1,35 0,70

nad 150 5,0 2,50 0,95

Dospělí samci (prase domácí)

7,5 1,30

(*) Prasata mohou být z veterinárních nebo pokusných důvodů na kratší dobu uzavřena v menších prostorách, vytvořených například přepažením hlavního prostoru, například je-li vyžadováno individuální krmení.

Tabulka 7.4

Koňovití

Nejkratší strana je alespoň o polovinu větší, než je výška zvířete v kohoutku. Výška vnitřních uzavřených prostor umožňuje zvířatům, aby se zcela napřímila.

Výška v kohoutku (m)

Minimální podlahová plocha na jedno zvíře (m 2 /zvíře)

Minimální výška uzavřeného

prostoru (m)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2 Pro každé zvíře držené

jednotlivě nebo ve skupině do počtu tří

zvířat

Pro každé zvíře držené ve skupinách po čtyřech nebo více

zvířatech

Porodní box/ klisna s hříbětem

od 1,00 do 1,40 9,0 6,0 16 3,00 ze dne 1. ledna 2017

od 1,40 do 1,60 12,0 9,0 20 3,00

nad 1,60 16,0 (2 × výška v kohoutku) 2 (*)

20 3,00

(*) Pro zajištění dostatečného prostoru musí prostorové podmínky pro každé jednotlivé zvíře vycházet z jeho výšky v kohoutku.

8. Ptáci

Během zemědělského výzkumu, při němž cíl projektu vyžaduje, aby byla zvířata chována za obdobných podmínek jako hospodářská zvířata chovaná pro komerční účely, musí jejich chov přinejmenším splňovat normy stanovené směrnicemi 98/58/ES, 1999/74/ES ( 1 ) a 2007/43/ES ( 2 ).

Tabulka 8.1

Kur domácí

Pokud nelze z vědeckých důvodů tyto minimální rozměry uzavřeného prostoru zajistit, zdůvodní dobu uzavření ptáků v omezeném prostoru osoba provádějící pokus po poradě s veterinárním personálem. Za těchto okolností mohou být ptáci umístěni v menších uzavřených prostorách s vhodnou úpravou prostředí a minimální podlahovou plochou 0,75 m 2 .

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného

prostoru (m 2 )

Minimální plocha na jednoho ptáka

(m 2 )

Minimální výška (cm)

Minimální délka krmítka na

jednoho ptáka (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 200 1,00 0,025 30 3 ze dne 1. ledna 2017

od 200 do 300 1,00 0,03 30 3

od 300 do 600 1,00 0,05 40 7

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/65

( 1 ) Směrnice Rady 1999/74/ES ze dne 19. července 1999, kterou se stanoví minimální požadavky na ochranu nosnic (Úř. věst. L 203, 3.8.1999, s. 53).

( 2 ) Směrnice Rady 2007/43/ES ze dne 28. června 2007 o minimálních pravidlech pro ochranu kuřat chovaných na maso (Úř. věst. L 182, 12.7.2007, s. 19).

33

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného

prostoru (m 2 )

Minimální plocha na jednoho ptáka

(m 2 )

Minimální výška (cm)

Minimální délka krmítka na

jednoho ptáka (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

od 600 do 1 200 2,00 0,09 50 15

od 1 200 do 1 800 2,00 0,11 75 15

od 1 800 do 2 400 2,00 0,13 75 15

nad 2 400 2,00 0,21 75 15

Tabulka 8.2

Krůty

Všechny strany uzavřeného prostoru pro zvířata musí být dlouhé alespoň 1,5 m. Pokud nelze z vědeckých důvodů tyto minimální rozměry zajistit, zdůvodní dobu uzavření ptáků v omezeném prostoru osoba provádějící pokus po poradě s veterinárním personálem. Za těchto okolností mohou být ptáci umístěni v menších prostorách s vhodnou úpravou prostředí a minimální podlahovou plochou 0,75 m 2 a minimální výškou 50 cm pro ptáky do hmotnosti 0,6 kg, 75 cm pro ptáky do hmotnosti 4 kg a 100 cm pro ptáky s hmotností větší než 4 kg. Tyto prostory mohou být použity pro umístění malých skupin ptáků v souladu s prostorovými podmínkami uvedenými v tabulce 8.2.

Tělesná hmotnost (kg)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(m 2 )

Minimální plocha na jednoho ptáka

(m 2 )

Minimální výška (cm)

Minimální délka krmítka na

jednoho ptáka (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 0,3 2,00 0,13 50 3 ze dne 1. ledna 2017

od 0,3 do 0,6 2,00 0,17 50 7

od 0,6 do 1 2,00 0,30 100 15

od 1 do 4 2,00 0,35 100 15

od 4 do 8 2,00 0,40 100 15

od 8 do 12 2,00 0,50 150 20

od 12 do 16 2,00 0,55 150 20

od 16 do 20 2,00 0,60 150 20

nad 20 3,00 1,00 150 20

Tabulka 8.3

Křepelky

Tělesná hmotnost

(g)

Minimální plocha

uzavřeného prostoru

(m 2 )

Plocha na 1 ptáka

umístěného v páru

(m 2 )

Plocha na každého dalšího

ptáka ve skupinovém

umístění (m 2 )

Minimální výška (cm)

Minimální délka krmítka na

jednoho ptáka (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 150 1,00 0,5 0,10 20 4 ze dne 1. ledna 2017

nad 150 1,00 0,6 0,15 30 4

CS L 276/66 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

34

Tabulka 8.4

Kachny a husy

Pokud nelze z vědeckých důvodů tyto minimální rozměry uzavřeného prostoru zajistit, musí dobu uzavření ptáků v omezeném prostoru zdůvodnit osoba provádějící pokus po poradě s veterinárním personálem. Za těchto okol­ností mohou být ptáci umístěni v menších uzavřených prostorách s vhodnou úpravou prostředí a minimální podlahovou plochou 0,75 m 2 . Tyto prostory mohou být použity pro umístění malých skupin ptáků v souladu s prostorovými podmínkami uvedenými v tabulce 8.4.

Tělesná hmotnost (g)

Minimální plocha uzavřeného prostoru

(m 2 )

Plocha na jednoho ptáka

(m 2 ) (*)

Minimální výška (cm)

Minimální délka krmítka na

jednoho ptáka (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

kachny ze dne 1. ledna 2017

až do 300 2,00 0,10 50 10

od 300 do 1 200 (**)

2,00 0,20 200 10

nad 1 200 do 3 500

2,00 0,25 200 15

nad 3 500 2,00 0,50 200 15

husy

až do 500 2,00 0,20 200 10

od 500 do 2 000 2,00 0,33 200 15

nad 2 000 2,00 0,50 200 15

(*) Zahrnuje vodní nádrž o minimální rozloze 0,5 m 2 na 2 m 2 uzavřeného prostoru s minimální hloubkou 30 cm. Vodní nádrž může tvořit až 50 % minimální plochy uzavřeného prostoru.

(**) Nedospělí ptáci mohou být drženi v uzavřených prostorách s minimální výškou 75 cm.

Tabulka 8.5

Kachny a husy: minimální rozměry vodní nádrže (*)

Plocha (m 2 )

Hloubka (cm)

kachny 0,5 30

husy 0,5 od 10 do 30

(*) Rozměry vodní nádrže platí pro uzavřený prostor o rozloze 2 m 2 . Vodní nádrž může tvořit až 50 % minimální plochy uzavřeného prostoru.

Tabulka 8.6

Holubi

Uzavřené prostory musí být spíše dlouhé a úzké (například 2 m × 1 m) než čtvercové, aby umožňovaly ptákům krátké přelety.

Velikost skupiny

Minimální plocha uzavřeného

prostoru (m 2 )

Minimální výška (cm)

Minimální délka krmítka na

jednoho ptáka (cm)

Minimální délka hřadu na

jednoho ptáka (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 6 2 200 5 30 ze dne 1. ledna 2017

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/67

35

Velikost skupiny

Minimální plocha uzavřeného

prostoru (m 2 )

Minimální výška (cm)

Minimální délka krmítka na

jednoho ptáka (cm)

Minimální délka hřadu na

jednoho ptáka (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

od 7 do 12 3 200 5 30

pro každého dalšího ptáka nad 12

0,15 5 30

Tabulka 8.7

Zebřičky pestré

Uzavřené prostory musí být spíše dlouhé a úzké (například 2 m × 1 m) než čtvercové, aby umožňovaly ptákům krátké přelety. Pro výzkum chovu lze páry umístit v menších prostorách s vhodnou úpravou prostředí s minimální podlahovou plochou 0,5 m 2 a minimální výškou 40 cm. Dobu uzavření ptáků v omezeném prostoru musí zdůvodnit osoba provádějící pokus po poradě s veterinárním personálem.

Velikost skupiny Minimální plocha

uzavřeného prostoru (m 2 )

Minimální výška (cm)

Minimální počet krmných zařízení

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 6 1,0 100 2 ze dne 1. ledna 2017

od 7 do 12 1,5 200 2

od 13 do 20 2,0 200 3

pro každého dalšího ptáka nad 20

0,05 1 na 6 ptáků

9. Obojživelníci

Tabulka 9.1

Vodní ocasatí

Délka těla (*) (cm)

Minimální plocha vodního povrchu

(cm 2 )

Minimální plocha vodního povrchu pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální hloubka vody (cm)

Datum uvedené v čl. 32 odst. 2

až do 10 262,5 50 13 ze dne 1. ledna 2017

od 10 do 15 525 110 13

od 15 do 20 875 200 15

od 20 do 30 1 837,5 440 15

nad 30 3 150 800 20

(*) Měřeno od tlamy po kloaku.

Tabulka 9.2

Vodní žáby (*)

Délka těla (**) (cm)

Minimální plocha vodního povrchu

(cm 2 )

Minimální plocha vodního povrchu pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální hloubka vody (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

nižší než 6 160 40 6 ze dne 1. ledna 2017

od 6 do 9 300 75 8

CS L 276/68 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

36

Délka těla (**) (cm)

Minimální plocha vodního povrchu

(cm 2 )

Minimální plocha vodního povrchu pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální hloubka vody (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

od 9 do 12 600 150 10

nad 12 920 230 12,5

(*) Tyto podmínky se vztahují na nádrže v chovných prostorách (tj. při chovu), nikoli na nádrže pro přirozené páření a superovulaci z důvodu výkonnosti, kdy se vyžadují jednotlivé nádrže menší velikosti. Prostorové požadavky jsou stanoveny pro dospělé jedince v uvedených kategoriích velikosti; mladí jedinci nebo pulci jsou vyloučeni, nebo jim jsou rozměry úměrně přizpůsobeny.

(**) Měřeno od tlamy po kloaku.

Tabulka 9.3

Převážně vodní žáby

Délka těla (*) (cm)

Minimální plocha uzavřeného prostoru (**)

(cm 2 )

Minimální plocha pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (***) (cm)

Minimální hloubka vody

(cm)

Datum uvedené v čl. 32 odst. 2

až do 5,0 1 500 200 20 10 ze dne 1. ledna 2017

od 5,0 do 7,5 3 500 500 30 10

nad 7,5 4 000 700 30 15

(*) Měřeno od tlamy po kloaku. (**) Jedna třetina suchozemské části, dvě třetiny vodní plochy dostatečné pro potápění zvířat.

(***) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho musí být výška uzavřeného prostoru přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání.

Tabulka 9.4

Převážně suchozemské žáby

Délka těla (*) (cm)

Minimální plocha uzavřeného prostoru (**)

(cm 2 )

Minimální plocha pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální výška uzavřeného

prostoru (***) (cm)

Minimální hloubka vody

(cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 5,0 1 500 200 20 10 ze dne 1. ledna 2017

od 5,0 do 7,5 3 500 500 30 10

nad 7,5 4 000 700 30 15

(*) Měřeno od tlamy po kloaku. (**) Dvě třetiny suchozemské části, jedna třetina vodní plochy dostatečné pro potápění zvířat.

(***) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho musí být výška uzavřeného prostoru přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/69

37

Tabulka 9.5

Stromové žáby

Délka těla (*) (cm)

Minimální plocha uzavřeného prostoru (**)

(cm 2 )

Minimální plocha pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální výška uzavřeného prostoru (***)

(cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 3,0 900 100 30 ze dne 1. ledna 2017

nad 3,0 1 500 200 30

(*) Měřeno od tlamy po kloaku. (**) Dvě třetiny suchozemské části, jedna třetina vodní plochy dostatečné pro potápění zvířat.

(***) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho musí být výška uzavřeného prostoru přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání.

10. Plazi

Tabulka 10.1

Vodní želvy

Délka těla (*) (cm)

Minimální plocha vodního povrchu

(cm 2 )

Minimální plocha vodního povrchu pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální hloubka vody (cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 5 600 100 10 ze dne 1. ledna 2017

od 5 do 10 1 600 300 15

od 10 do 15 3 500 600 20

od 15 do 20 6 000 1 200 30

od 20 do 30 10 000 2 000 35

nad 30 20 000 5 000 40

(*) Měřeno po přímce od předního po zadní okraj krunýře.

Tabulka 10.2

Suchozemští hadi

Délka těla (*) (cm)

Minimální podlahová plocha (cm 2 )

Minimální plocha pro každé další zvíře ve

skupinovém umístění (cm 2 )

Minimální výška uzavřeného prostoru (**)

(cm)

Datum uvedené v čl. 33 odst. 2

až do 30 300 150 10 ze dne 1. ledna 2017

od 30 do 40 400 200 12

od 40 do 50 600 300 15

od 50 do 75 1 200 600 20

nad 75 2 500 1 200 28

(*) Měřeno od tlamy po ocas. (**) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho musí být výška uzavřeného prostoru

přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání.

CS L 276/70 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

38

11. Ryby

11.1 Přívod a kvalita vody

Neustále musí být zajištěn odpovídající přívod vody vhodné kvality. Průtok vody v recirkulačních systémech nebo filtrace v nádržích musí být dostatečné a zajišťovat dodržení parametrů kvality vody na přijatelných úrovních. Přiváděná voda musí být filtrována nebo upravena tak, aby byly případně odstraněny látky, které jsou pro ryby nebezpečné. Parametry kvality vody musí být neustále v přijatelném rozsahu, který u daného druhu ryby a v dané fázi vývoje udržuje běžnou aktivitu a fyziologii. Průtok vody musí být dostatečný k tomu, aby rybám umožňoval náležitě plavat a chovat se obvyklým způsobem. Ryby musí mít dostatek času na aklimatizaci a přizpůsobení se změnám podmínek, pokud jde o kvalitu vody.

11.2 Kyslík, sloučeniny dusíku, pH a salinita

Koncentrace kyslíku musí odpovídat potřebám jednotlivých druhů ryb a podmínkám, v nichž jsou ryby drženy. V případě potřeby musí být zajištěno dodatečné provzdušňování vody v nádržích. Koncentrace sloučenin dusíku musí být udržovány na nízkých hodnotách.

Úroveň pH musí být přizpůsobena jednotlivým druhům ryb a udržována pokud možno stabilní. Salinita musí být přizpůsobena požadavkům druhů ryb a životní fázi jedinců. Změny salinity se musí provádět postupně.

11.3 Teplota, osvětlení, hluk

Teplota musí být udržována v optimálním rozsahu pro daný druh ryb a pokud možno na stabilní hodnotě. Změny teploty se musí provádět postupně. Pro ryby musí být zajištěna vhodná fotoperiodicita. Hladiny hluku musí být udržovány na minimu a zařízení způsobující hluk nebo vibrace, například elektrické generátory nebo filtrační systémy, musí být tam, kde je to vhodné, oddělena od nádrží, v nichž jsou chovány ryby.

11.4 Hustota osazení a rozmanitost prostředí

Hustota osazení ryb musí vycházet z celkových potřeb ryb, pokud jde o podmínky prostředí, zdravotní stav a dobré životní podmínky. Musí být zajištěn dostatečný objem vody, aby ryby mohly běžným způsobem plavat, přičemž se přihlíží k velikosti, věku, zdravotnímu stavu a způsobu krmení daných ryb. Prostředí ryb musí být vhodně upraveno, například musí být zajištěny úkryty a substrát na dně, vyjma případy, kdy z jejich vzorců chování vyplývá, že je nevyžadují.

11.5 Krmení a manipulace

Ryby musí být krmeny potravou, která je pro ně vhodná, v náležitém množství a intervalech. Zvláštní pozornost je třeba věnovat krmení plůdku během každého přechodu z přírodní potravy na umělou. Manipulace s rybami musí být omezena na minimum.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/71

39

PŘÍLOHA IV

METODY USMRCOVÁNÍ ZVÍŘAT

1. Při usmrcování zvířat se použijí metody uvedené v následující tabulce.

Jiné metody, které nejsou uvedeny v tabulce, je možné použít:

a) u zvířat, která nejsou při vědomí, pokud zvíře před smrtí opět nenabude vědomí, a

b) u zvířat používaných k zemědělskému výzkumu, při němž cíl projektu vyžaduje, aby byla zvířata chována za obdobných podmínek jako hospodářská zvířata chovaná pro komerční účely; tato zvířata mohou být usmrcena v souladu s požadavky stanovenými v příloze I nařízení Rady (ES) č. 1099/2009 ze dne 24. září 2009 o ochraně zvířat při usmrcování ( 1 ).

2. Usmrcení zvířat je dokončeno jedním z těchto způsobů:

a) potvrzením trvalého zastavení oběhu;

b) destrukcí mozku;

c) zlomením vazu;

d) vykrvením nebo

e) potvrzením nástupu posmrtné ztuhlosti.

3. Tabulka

Poznámky/metody pro jednotlivá zvířata Ryby Obojživelníci Plazi Ptáci Hlodavci Králíci

Psi, kočky, fretky a lišky

Velcí savci

Subhumánní primáti

Předávkování anestetikem

(1) (1) (1) (1) (1) (1) (1) (1) (1)

Upoutaný projektil (2)

Oxid uhličitý (3)

Dislokace krční páteře

(4) (5) (6)

Tupý úder do hlavy (7) (8) (9) (10)

Oddělení hlavy od trupu

(11) (12)

Omráčení elek­trickým proudem

(13) (13) (13) (13) (13) (13)

Inertní plyny (Ar, N 2 )

(14)

Zastřelení volným projektilem odpoví­dající puškou, pistolí a střelivem

(15) (16) (15)

CS L 276/72 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

( 1 ) Úř. věst. L 303, 18.11.2009, s. 1.

40

Požadavky

1) Kde je to vhodné, použije se s předchozím podáním sedativ.

2) Použije se pouze u velkých plazů.

3) Plyn je do komory vpouštěn postupně. Nepoužije se u plodů a novorozených hlodavců.

4) Použije se pouze u ptáků s hmotností nižší než 1 kg. Ptákům s hmotností vyšší než 250 g se podávají sedativa.

5) Použije se pouze u hlodavců s hmotností nižší než 1 kg. Hlodavcům s hmotností vyšší než 150 g se podávají sedativa.

6) Použije se pouze u králíků s hmotností nižší než 1 kg. Králíkům s hmotností vyšší než 150 g se podávají sedativa.

7) Použije se pouze u ptáků s hmotností nižší než 5 kg.

8) Použije se pouze u hlodavců s hmotností nižší než 1 kg.

9) Použije se pouze u králíků s hmotností nižší než 5 kg.

10) Použije se pouze u novorozených jedinců.

11) Použije se pouze u ptáků s hmotností nižší než 250 g.

12) Použije se, pouze pokud není možné použití jiných metod.

13) Vyžaduje se zvláštní vybavení.

14) Použije se pouze u prasat.

15) Provádí pouze zkušený střelec v terénu.

16) Provádí pouze zkušený střelec v terénu, pokud není možné použít jiné metody.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/73

41

PŘÍLOHA V

SEZNAM POLOŽEK UVEDENÝ V ČL. 23 ODST. 3

1. Platné vnitrostátní právní předpisy týkající se získávání a chovu zvířat, péče o ně a jejich používání pro vědecké účely.

2. Etické otázky týkající se vztahu člověka a zvířat, přirozené hodnoty života a argumentů pro a proti používání zvířat pro vědecké účely.

3. Základní biologie a příslušná druhově specifická biologie ve vztahu k anatomii, fyziologickým znakům, chovu, genetice a genetickým změnám.

4. Chování zvířat, chov a úprava prostředí.

5. Případně druhově specifické metody zacházení se zvířaty a postupy.

6. Péče o zdraví zvířat a hygiena.

7. Uznání druhově specifického strachu, bolesti a utrpení většiny běžných laboratorních druhů.

8. Anestezie, metody tlumící bolest a usmrcování.

9. Používání hledisek humánního zacházení.

10. Požadavek nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi.

11. Kde je to vhodné, návrh postupů a projektů.

CS L 276/74 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

42

PŘÍLOHA VI

SEZNAM INFORMACÍ UVEDENÝ V ČL. 37 ODST. 1 PÍSM. c)

1. Význam a zdůvodnění:

a) používání zvířat včetně jejich původu, odhadovaného počtu, druhů a stadií vývoje;

b) postupů.

2. Uplatnění metod v zájmu nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi.

3. Plánované použití anestezie, analgezie nebo jiných metod tlumících bolest.

4. Případné omezení a zmírnění všech forem utrpení zvířat od narození po smrt a zabránění tomuto utrpení.

5. Používání hledisek humánního zacházení.

6. Pokusné nebo pozorovací strategie a statistický plán pro minimalizaci počtu zvířat, jejich bolesti, utrpení a strachu a případného dopadu na životní prostředí.

7. Opětovné použití zvířat a jeho kumulativní dopad na daná zvířata.

8. Navrhované klasifikace závažnosti postupů.

9. Zabránění případnému neodůvodněnému opakování postupů.

10. Podmínky umístění a chovu zvířat a péče o ně.

11. Metody usmrcování.

12. Kvalifikace osob, které se na projektu podílejí.

PŘÍLOHA VII

POVINNOSTI A ÚKOLY REFERENČNÍ LABORATOŘE UNIE

1. Referenční laboratoří Unie uvedenou v článku 48 je Společné výzkumné středisko Komise.

2. V působnosti referenční laboratoře Unie je zejména:

a) koordinovat a podporovat rozvoj a používání alternativních přístupů, mimo jiné i v oblasti základního a aplikovaného výzkumu a zákonem vyžadovaných zkoušek;

b) koordinovat validaci alternativních přístupů na úrovni Unie;

c) působit jako středisko výměny informací o vývoji alternativních přístupů;

d) zřizovat, udržovat a spravovat veřejné databáze a informační systémy týkající se alternativních přístupů a jejich fáze vývoje;

e) podporovat dialog mezi zákonodárci, normotvůrci a všemi příslušnými zúčastněnými subjekty, zejména zástupci průmyslu, vědci v oblasti biomedicíny, organizacemi spotřebitelů a sdruženími zabývajícími se dobrými životními podmínkami zvířat, o vývoji, validaci, právním uznání, mezinárodním uznávání a používání alternativních přístupů.

3. Referenční laboratoř Unie se podílí na validaci alternativních přístupů.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/75

43

PŘÍLOHA VIII

KLASIFIKACE POSTUPŮ PODLE ZÁVAŽNOSTI

Závažnost postupu se určuje podle míry bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození, které jednotlivé zvíře v průběhu postupu pravděpodobně pocítí.

Oddíl I: Kategorie závažnosti

Postupy, při nichž již zvíře nenabude vědomí:

Jako „postupy, při nichž již zvíře nenabude vědomí“, se klasifikují postupy, které se provádějí v celkové anestezii, po jejichž provedení již zvíře nenabude vědomí.

Mírné:

Jako „mírné“ postupy se klasifikují postupy prováděné na zvířatech, v jejichž důsledku zvířata pravděpodobně pocítí krátkodobou mírnou bolest, utrpení či strach, jakož i postupy, které výrazně nezhoršují dobré životní podmínky nebo celkový stav zvířat.

Střední:

Jako „střední“ postupy se klasifikují postupy prováděné na zvířatech, v jejichž důsledku zvířata pravděpodobně pocítí krátkodobou středně intenzivní bolest, utrpení či strach, nebo dlouhodobou mírnou bolest, utrpení či strach, jakož i postupy, které pravděpodobně způsobí středně závažné zhoršení dobrých životních podmínek nebo celkového stavu zvířat.

Závažné:

Jako „závažné“ postupy se klasifikují postupy prováděné na zvířatech, v jejichž důsledku zvířata pravděpodobně pocítí značnou bolest, utrpení či strach, nebo dlouhodobou středně intenzivní bolest, utrpení či strach, jakož i postupy, které pravděpodobně způsobí značné zhoršení dobrých životních podmínek nebo celkového stavu zvířat.

Oddíl II: Kritéria zařazování

Přiřazení kategorie závažnosti zohledňuje veškeré zákroky na zvířatech nebo zacházení s nimi v rámci definovaného postupu. Vychází z nejzávažnějších účinků, které jednotlivá zvířata pravděpodobně pocítí po použití všech příslušných zmírňujících postupů.

Při zařazení postupu do určité kategorie se zohledňuje druh postupu a řada dalších faktorů. Všechny tyto faktory se posuzují pro každý jednotlivý případ.

Mezi faktory, jež se vztahují k danému postupu, patří:

— druh zacházení, manipulace,

— povaha bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poškození v důsledku (všech prvků) postupu a jeho intenzita, délka trvání, četnost a rozmanitost použitých metod,

— kumulativní utrpení v rámci postupu,

— bránění v projevech přirozeného chování, včetně omezení, pokud jde o standardy umístění, chovu a péče.

V oddíle III jsou uvedeny příklady postupů zařazených do jednotlivých kategorií závažnosti na základě faktorů, jež se vztahují k samotnému druhu postupu. Slouží k počáteční orientaci ohledně klasifikace, jež by byla pro určitý druh postupu nejvhodnější.

CS L 276/76 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

44

Pro účely konečné klasifikace závažnosti postupů je však třeba zohlednit i tyto dodatečné faktory, jež se posuzují pro každý jednotlivý případ:

— druh zvířat a genotyp,

— dospělost, věk a pohlaví zvířete,

— navyklost zvířete na daný postup,

— v případě, že bude zvíře použito opětovně, skutečná závažnost předchozích postupů,

— metody použité ke zmírnění nebo vyloučení bolesti, utrpení a strachu, včetně šetrného zacházení při umístění, chovu a péči,

— hlediska humánního zacházení.

Oddíl III:

Příklady různých postupů zařazených do jednotlivých kategorií závažnosti na základě faktorů, jež se vztahují k danému druhu postupu

1. Mírné:

a) provedení anestezie vyjma případy, kdy je výhradním účelem usmrcení;

b) farmakokinetické studie, kdy se podává pouze jedna dávka a odebírá omezený počet krevních vzorků (celkové množství < 10 % objemu v oběhu) a neočekává se, že daná látka způsobí zjistitelný nepříznivý účinek;

c) neinvazivní zobrazování zvířat (například MRI) za použití příslušného sedativa či anestezie;

d) povrchové postupy, například biopsie ucha a ocasu, nechirurgické podkožní implantace minipump a transponderů;

e) použití externích telemetrických přístrojů, které zvířatům způsobují pouze nepatrnou újmu nebo nepatrně zasa­hují do běžné činnosti a chování;

f) podání látek subkutánní, intramuskulární, intraperitoneální cestou, prostřednictvím sondy a nitrožilně prostřednic­tvím povrchových cév, kdy látka nemá na zvíře větší než mírný dopad a objem je v rámci náležitých limitů pro velikost a druh zvířete;

g) vyvolání nádorů nebo spontánní nádory, které nezpůsobují zjistitelné klinické nepříznivé účinky (například malé, podkožní, neinvazivní uzliny);

h) chov geneticky upravených zvířat, při němž se očekává vznik fenotypu s mírnými účinky;

i) krmení upravenou potravou, jež nesplňuje všechny nutriční potřeby zvířat a u níž se očekává, že v průběhu studie způsobí mírné klinické abnormality;

j) krátkodobé (< 24 hodin) uzavření v metabolických klecích;

k) studie, jejichž součástí je krátkodobé odloučení od sociálních partnerů nebo krátkodobé samostatné umístění dospělých potkanů nebo myší se sociálními sklony v klecích;

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/77

45

l) modely, jež vystavují zvířata škodlivým podnětům, které jsou krátce spojeny s nepatrnou až mírnou bolestí, utrpením nebo strachem a kterým se zvířata mohou úspěšně vyhnout;

m) na základě kombinace nebo kumulace následujících příkladů mohou být postupy klasifikovány jako „mírné“:

i) posuzování složení těla za pomoci neinvazivních způsobů a minimálního omezení,

ii) sledování EKG neinvazivními způsoby za minimálního omezení přivyklých zvířat nebo bez omezení,

iii) použití externích telemetrických přístrojů, u nichž se neočekává žádná újma způsobená sociálně přizpůso­beným zvířatům ani zásah do běžné činnosti a chování,

iv) chov geneticky upravených zvířat, u nichž se neočekává výskyt žádných klinicky zjistitelných škodlivých fenotypů,

v) přidání inertních značkovačů do potravy za účelem sledování průchodu tráveného materiálu,

vi) odnětí potravy dospělým potkanům na dobu nepřesahující 24 hodin,

vii) testy otevřeného pole.

2. Střední:

a) časté používání zkoušených látek, které vyvolává středně intenzivní klinické účinky, a odběr krevních vzorků (> 10 % objemu v oběhu) u zvířete při vědomí během několika dní bez doplnění objemu;

b) studie za účelem určení rozsahu účinného dávkování nebo zkoušky chronické toxicity a karcinogenity, které nekončí usmrcením;

c) chirurgické zákroky v celkové anestezii a za použití příslušných analgetik spojené po zákroku s bolestí, utrpením nebo zhoršením celkového stavu. Patří sem například: torakotomie, kraniotomie, laparotomie, orchidektomie, lymfadenektomie, tyroidektomie, ortopedický zákrok s účinnou stabilizací a ošetřením rány, transplantace orgánů s účinným zvládnutím rejekce, chirurgické zavedení cévky nebo použití biomedicínských přístrojů (například telemetrických vysílačů, minipump atd.);

d) způsoby vyvolání nádorů nebo spontánní nádory, u nichž se očekává, že způsobí středně intenzivní bolesti nebo strach nebo středně závažný zásah do běžného chování;

e) ozařování nebo chemoterapie za použití subletální dávky nebo jinak letální dávky, ale při rekonstituci imunitního systému. Očekávané nepříznivé účinky by měly být mírné nebo střední a krátkodobé (< 5 dní);

f) chov geneticky upravených zvířat, při němž se očekává vznik fenotypu se středními účinky;

g) vytvoření geneticky upravených zvířat na základě chirurgických postupů;

h) dlouhodobější (až 5 dní) použití metabolických klecí se středně závažným omezením pohybu;

i) studie za použití upravené potravy, jež nesplňuje všechny nutriční potřeby zvířat a u níž se očekává, že v průběhu studie způsobí středně závažné klinické abnormality;

j) odnětí potravy dospělým potkanům na dobu 48 hodin;

k) vyvolání únikových nebo úhybných reakcí v situaci, kdy zvíře nemůže podnětu uniknout nebo se mu vyhnout a kdy se očekává středně intenzivní strach.

CS L 276/78 Úřední věstník Evropské unie 20.10.2010

46

3. Závažné:

a) zkoušky toxicity, které vedou k usmrcení nebo u nichž se dá očekávat úmrtí nebo vznik vážného patofyziolo­gického stavu. Například zkouška akutní toxicity po aplikaci jedné dávky (viz pokyny OECD pro zkoušky);

b) testování přístrojů, jejichž selhání může způsobit značnou bolest, strach nebo smrt zvířete (například přístroje podporující srdeční činnost);

c) testování účinnosti vakcín provázené trvalým zhoršením stavu zvířete, postupným onemocněním vedoucím ke smrti, spojeným s dlouhodobou středně intenzivní bolestí, strachem nebo utrpením;

d) ozařování nebo chemoterapie za použití letální dávky bez rekonstituce imunitního systému nebo s rekonstitucí vyvolávající reakci štěpu proti hostiteli;

e) způsoby vyvolání nádorů nebo se vznikem spontánních nádorů, u nichž se očekává, že způsobí postupné smrtelné onemocnění provázené dlouhotrvající středně intenzivní bolestí, strachem nebo utrpením. Například nádory způsobující kachexii, invazivní kostní nádory, nádory vedoucí k šíření metastáz a nádory, kterým se umožní ulcerace;

f) chirurgické a jiné zákroky na zvířatech v celkové anestezii, u nichž se očekává, že způsobí značné nebo trvalé středně intenzivní pooperační bolesti, utrpení nebo strach nebo vážné a trvalé zhoršení celkového stavu zvířete. Způsobení nestabilních zlomenin nebo torakotomie bez přiměřené analgezie nebo traumatu za účelem vyvolání mnohočetného selhání orgánů;

g) transplantace orgánu, při níž se očekává, že rejekce orgánu povede k značnému strachu nebo zhoršení celkového stavu zvířete (například xenotransplantace);

h) chov zvířat s genetickými poruchami, při němž se očekává, že zvířata postihne vážné a trvalé zhoršení celkového stavu; příklady jsou Huntingtonova nemoc, svalová dystrofie, chronicky se opakující zánět nervů;

i) dlouhodobější použití metabolických klecí s vážným omezením pohybu;

j) elektrické šoky, před nimiž zvíře nemůže uniknout (například s cílem vyvolat naučenou bezmocnost);

k) dlouhodobější úplná izolace sociálních druhů zvířat, například psů a subhumánních primátů;

l) imobilizační stres s cílem vyvolat u potkanů žaludeční vředy nebo srdeční selhání;

m) zkoušky využívající nucené plavání či pohyb, jež končí vyčerpáním.

CS 20.10.2010 Úřední věstník Evropské unie L 276/79

47

Tento dokument je třeba brát jako dokumentační nástroj a instituce nenesou jakoukoli odpovědnost za jeho obsah

►B PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 14. listopadu 2012,

kterým se zavádí společný formát pro předkládání informací podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely

(oznámeno pod číslem C(2012) 8064)

(Text s významem pro EHP)

(2012/707/EU)

(Úř. věst. L 320, 17.11.2012, s. 33)

Ve znění:

Úřední věstník

Č. Strana Datum

►M1 Prováděcí rozhodnutí Komise 2014/11/EU ze dne 20. prosince 2013 L 10 18 15.1.2014

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 1

48

PROVÁDĚCÍ ROZHODNUTÍ KOMISE

ze dne 14. listopadu 2012,

kterým se zavádí společný formát pro předkládání informací podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU o ochraně

zvířat používaných pro vědecké účely

(oznámeno pod číslem C(2012) 8064)

(Text s významem pro EHP)

(2012/707/EU)

EVROPSKÁ KOMISE,

s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie,

s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2010/63/EU ze dne 22. září 2010 o ochraně zvířat používaných pro vědecké účely ( 1 ), a zejména na čl. 54 odst. 4 uvedené směrnice,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice 2010/63/EU stanoví harmonizaci vnitrostátních před­pisů, která je nezbytná pro zlepšování životních podmínek zvířat používaných pro vědecké účely, a jejím cílem je nahrazení, omezení používání zvířat a šetrné zacházení s nimi pro tyto účely.

(2) Podle čl. 54 odst. 1 směrnice 2010/63/EU mají členské státy zasílat Komisi informace o uplatňování uvedené směrnice do 10. listopadu 2018 a poté každých 5 let.

(3) Podle čl. 54 odst. 2 směrnice 2010/63/EU mají členské státy každoročně shromažďovat a zveřejňovat statistické informace o používání zvířat k postupům. Uvedené statistické informace mají členské státy předložit Komisi do 10. listopadu 2015 a poté každý rok.

(4) V souladu s čl. 54 odst. 3 směrnice 2010/63/EU mají členské státy předložit Komisi každý rok podrobné informace o výjimkách udělených podle čl. 6 odst. 4 písm. a) uvedené směrnice.

(5) Měl by být stanoven společný formát pro předkládání informací uvedený v čl. 54 odst. 1, 2 a 3 směrnice 2010/63/EU, aby se zajistil soulad při provádění uvedené směrnice.

(6) Aby byly k dispozici srovnatelné údaje o provádění směrnice 2010/63/EU a aby Komise mohla zhodnotit účinnost provádění uvedené směrnice na úrovni Unie, údaje předložené členskými státy týkající se provádění, roční statistiky o používání zvířat v postupech a výjimek udělovaných podle čl. 6 odst. 4 písm. a) by měly být přesné a konzistentní, a proto by požadavky v oblasti vykazování měly být ve všech členských státech harmo­nizovány stanovením společného formátu pro předkládání uvede­ných informací.

▼B

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 2

( 1 ) Úř. věst. L 276, 20.10.2010, s. 33.49

(7) Na základě statistických informací předložených členskými státy podle čl. 54 odst. 2 směrnice 2010/63/EU musí Komise v souladu s čl. 57 odst. 2 uvedené směrnice předložit Evropskému parla­mentu a Radě souhrnnou zprávu o uvedených informacích. V zájmu smysluplnosti, přesnosti a srovnatelnosti údajů a pro zajištění jednotného vykazování ve všech členských státech je nezbytné stanovit společný formát.

(8) Aby se umožnila aktualizace seznamu metod usmrcování zvířat uvedeného v příloze IV směrnice 2010/63/EU v souladu s nejnovějším vědeckým vývojem, je nutné získat podrobné informace o metodách výjimečně povolených podle čl. 6 odst. 4 písm. a) uvedené směrnice.

(9) Opatření stanovená tímto rozhodnutím jsou v souladu se stano­viskem výboru zřízeného podle čl. 56 odst. 3 směrnice 2010/63/EU,

PŘIJALA TOTO ROZHODNUTÍ:

Článek 1

Členské státy používají k předkládání informací podle čl. 54 odst. 1 směrnice 2010/63/EU společný výkazní formát stanovený v příloze I tohoto rozhodnutí.

Článek 2

Členské státy používají k předkládání statistických informací podle čl. 54 odst. 2 směrnice 2010/63/EU společný výkazní formát a podrobné pokyny stanovené v příloze II tohoto rozhodnutí.

Článek 3

Členské státy používají k předkládání informací podle čl. 54 odst. 3 směrnice 2010/63/EU o výjimkách udělených podle čl. 6 odst. 4 písm. a) uvedené směrnice společný výkazní formát stanovený v příloze III tohoto rozhodnutí.

Článek 4

Toto rozhodnutí je určeno členským státům.

▼B

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 3

50

PŘÍLOHA I

VÝKAZNÍ FORMÁT PRO PŘEDKLÁDÁNÍ INFORMACÍ PODLE ČL. 54 ODST. 1 SMĚRNICE 2010/63/EU

Údaje o konkrétních událostech (např. počty) se shromažďují buď jako přehled za poslední rok pětiletého cyklu, nebo výjimečně za celé pětileté období rozdě­lené podle jednotlivých let.

A. VŠEOBECNÉ INFORMACE

Změny provedené od předchozí zprávy ve vnitrostátních opatřeních, pokud jde o provádění směrnice 2010/63/EU.

B. STRUKTURA A RÁMEC

1. Příslušné orgány (článek 59 směrnice 2010/63/EU)

informace o rámci pro příslušné orgány, včetně počtu a druhu orgánů.

2. Výbor členského státu (článek 49 směrnice 2010/63/EU)

informace o struktuře a fungování výboru.

3. Vzdělání a odborná příprava pracovníků (článek 23 směrnice 2010/63/EU)

informace o minimálních požadavcích uvedených v čl. 23 odst. 3 směrnice 2010/63/EU, včetně veškerých dalších požadavků na vzdělání a odbornou přípravu pracovníků pocházejících z jiného členského státu.

4. Hodnocení a schválení projektu (články 38 a 40 směrnice 2010/63/EU)

popis postupu hodnocení a schvalování projektu a způsobu splnění požadavků stanovených v článcích 38 a 40 směrnice 2010/63/EU.

C. FUNGOVÁNÍ

1. Projekty

i. schválení projektu (články 40 a 41 směrnice 2010/63/EU)

informace o počtu schválených projektů za rok a o počtu a druhu projektů schválených jako „vícenásobné generické projekty“;

informace o okolnostech a podílu všech schválení, v jejichž případě byla lhůta 40 dní prodloužena v souladu s čl. 41 odst. 2 směrnice 2010/63/EU.

ii. zpětné posouzení, netechnická shrnutí projektů (články 38, 39 a 43 směr­nice 2010/63/EU)

informace o fungování netechnických shrnutí projektů; jak je zajištěno, aby byly splněny požadavky uvedené v čl. 43 odst. 1 směrnice 2010/63/EU, a zda netechnická shrnutí projektů označí projekty vybrané pro zpětný přezkum (čl. 43 odst. 2 směrnice 2010/63/EU);

informace o podílu a druzích projektů předložených ke zpětnému posou­zení podle čl. 38 odst. 2 písm. f) směrnice 2010/63/EU nad rámec projektů, u nichž je zpětné posouzení povinné podle čl. 39 odst. 2 uvedené směr­nice.

2. Zvířata chovaná pro použití k postupům (články 10, 28 a 30 směrnice 2010/63/EU)

i. zvířata chovaná, usmrcená a nepoužitá při postupech, včetně geneticky upravených zvířat, jež nejsou zahrnuta v ročních statistikách, které se týkají kalendářního roku, jenž předchází roku, v němž se předkládá zpráva za pět let; celkový číselný údaj rozlišuje zvířata zapojená do vytváření geneticky upravených linií a udržování ustálených geneticky upravených linií (včetně potomstva divokého typu);

▼B

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 4

51

ii. získávání subhumánních primátů a způsob splnění požadavků stanovených v článcích 10 a 28 směrnice 2010/63/EU.

3. Výjimky

informace o okolnostech, za nichž byly v souladu s čl. 10 odst. 3, čl. 12 odst. 1, čl. 33 odst. 3 směrnice 2010/63/EU uděleny výjimky, a zejména o výjimeč­ných okolnostech uvedených v čl. 16 odst. 2 uvedené směrnice, pokud bylo během vykazovaného období povoleno opětovné použití zvířete po postupu, při němž bylo skutečné utrpení zvířete posouzeno jako závažné.

4. Orgán pro dobré životní podmínky zvířat (články 26 a 27 směrnice 2010/63/EU)

informace o struktuře a fungování orgánů pro dobré životní podmínky zvířat.

D. ZÁSADA NAHRAZENÍ A OMEZENÍ POUŽÍVÁNÍ ZVÍŘAT A ŠETRNÉHO ZACHÁZENÍ S NIMI

1. zásada nahrazení, omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi (články 4 a 13 a příloha VI směrnice 2010/63/EU)

obecná opatření přijatá s cílem zajistit uspokojivé dodržování zásady nahra­zení, omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi v rámci schvále­ných projektů, jakož i během umístění zvířat a péče o ně v chovných a dodavatelských zařízeních.

2. Zamezení opakování postupů (článek 46 směrnice 2010/63/EU)

obecný popis opatření přijatých s cílem zajistit, aby nedocházelo k opakování postupů.

3. Odběr tkáňových vzorků geneticky upravených zvířat (články 4, 30 a 38 směrnice 2010/63/EU)

reprezentativní informace o přibližném počtu, živočišných druzích, druzích metod a související závažnosti odběru tkáňových vzorků pro účely genetic­kého určení prováděného se schválením projektu a bez něj, které se týkají kalendářního roku, jenž předchází roku, v němž se předkládá zpráva za pět let, a o úsilí vynaloženém ke zvýšení šetrnosti těchto metod.

E. PROSAZOVÁNÍ SMĚRNICE

1. Oprávnění chovatelů, dodavatelů a uživatelů (články 20 a 21 směrnice 2010/63/EU)

počet aktivních chovatelů, dodavatelů a uživatelů s oprávněním; informace o pozastavení nebo odnětí oprávnění chovatelů, dodavatelů a uživatelů a důvody těchto opatření.

2. Inspekce (článek 34 směrnice 2010/63/EU)

kvantitativní a kvalitativní provozní informace, včetně kritérií použitých podle čl. 34 odst. 2 směrnice 2010/63/EU a podíl neohlášených inspekcí rozděle­ných podle jednotlivých let.

3. Zrušení schválení projektu (článek 44 směrnice 2010/63/EU)

informace a důvody pro zrušení schválení projektu během vykazovaného období.

4. Sankce (článek 60 směrnice 2010/63/EU)

informace o povaze protiprávního jednání, jakož i právní a administrativní opatření vyplývající z těchto protiprávních jednání, během vykazovaného období.

▼B

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 5

52

PŘÍLOHA II

ČÁST A

VÝVOJOVÝ DIAGRAM SE VSTUPNÍMI KATEGORIEMI STATISTICKÝCH ÚDAJŮ PODLE ČL. 54 ODST. 2

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 6

53

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 7

54

ČÁST B

PODROBNÉ POKYNY PRO POSKYTOVÁNÍ STATISTICKÝCH ÚDAJŮ O POUŽÍVÁNÍ ZVÍŘAT PRO VĚDECKÉ ÚČELY PODLE ČL. 54

ODST. 2

VÝKAZNÍ FORMÁT PRO PŘEDKLÁDÁNÍ INFORMACÍ PODLE ČL. 54 ODST. 2 SMĚRNICE 2010/63/EU

1. Údaje by měly být zaneseny pro každé použití zvířete.

2. Při vkládání údajů zvířete může být vybrána pouze jedna z možností v rámci dané kategorie.

3. Zvířata usmrcená za účelem využití jejich orgánů a tkání, jakož i sentinelová zvířata, jsou vyloučena z poskytování statistických údajů, ledaže je usmrcení prováděno na základě schválení projektu pomocí metody, která není zahrnuta v příloze IV, nebo pokud byl na zvířeti před usmrcením vykonán zákrok, který překročil práh nejnižší míry bolesti, utrpení, strachu a trvalého poškození.

4. Do statistických údajů se nezahrnují přebytečná zvířata, která byla usmr­cena, kromě geneticky upravených zvířat s úmyslně vytvořeným a projeveným škodlivým fenotypem.

5. Zvířata v larválním stadiu se počítají od okamžiku, kdy začnou být schopna samostatně přijímat potravu.

6. Plody a embrya savců se nepočítají; počítají se pouze zvířata, která se narodila (i císařským řezem) a žijí.

7. Kdykoli se překročí klasifikace do kategorie „závažné“, ať již s předchozím schválením nebo bez něj, vykazují se tato zvířata a jejich použití běžně jako každá jiná použití v rámci kategorie „závažné“. Do poznámek členských států by měl být doplněn komentář ohledně živočišných druhů, počtů, údaje, zda byla předem povolena výjimka, údajů o použití a důvodů, proč byla překročena klasifikace do kategorie „závažné“.

8. Údaje se hlásí za rok, v němž postup skončil. V případě studií probíhajících během dvou kalendářních roků je možné zanést všechna zvířata společně v roce, v němž skončí poslední postup, pokud je tato výjimka z podávání výročních zpráv povolena příslušným orgánem. U projektů, které probíhají déle než dva kalendářní roky, se zvířata vykazují v roce, kdy byla usmrcena nebo zemřela.

9. Použije-li se kategorie „ostatní“, musí být v rubrice poznámek uvedeny bližší informace.

A. GENETICKY UPRAVENÁ ZVÍŘATA

1. Pro účely statistického vykazování zahrnují „geneticky upravená zvířata“ geneticky modifikovaná (transgenní, knock-outové a jiné formy genetické změny) a přirozeně se vyskytující nebo umělým zásahem mutovaná zvířata.

2. Geneticky upravená zvířata se vykazují buď:

a) při použití k vytvoření nové linie;

b) při použití k udržení ustálené linie s úmyslně vytvořeným a projeveným škodlivým fenotypem nebo

c) při použití v jiných (vědeckých) postupech (tj. nikoli pro vytvoření nebo udržení linie).

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 8

55

3. Během vytváření nové linie by se měla vykazovat všechna zvířata s gene­tickými změnami. Kromě toho by se měla vykazovat rovněž zvířata použitá pro superovulaci, vasektomii a implantaci embryí (která mohou, ale nemusí být sama geneticky upravená). Geneticky normální zvířata (potomstvo divokého typu), která se narodila v důsledku vytvoření nové geneticky upravené linie, se nevy­kazují.

4. V kategorii „Účely“ by se zvířata použitá k vytvoření nové geneticky upravené linie měla vykazovat v rámci „základního výzkumu“ či „translačního a aplikovaného výzkumu“ v příslušné kategorii, pro niž se linie vytváří.

5. Nový kmen nebo linie geneticky upravených zvířat se považuje za „ustálený/ustálenou“, jakmile je přenos genetické změny stabilní (nejdříve po dvou generacích) a je dokončeno posouzení dobrých podmínek zvířat.

6. V rámci posouzení dobrých životních podmínek se určí, zda se očekává, že nově vytvořená linie bude mít úmyslně vytvořený škodlivý fenotyp, a je-li tomu tak, zvířata se od tohoto okamžiku musí vykazovat v kategorii „Udržování populací ustálených geneticky upravených zvířat, která se nepoužívají v jiných postupech“ – nebo případně v jiných postupech, pro něž se používají. Pokud se v rámci posouzení dobrých životních podmínek dospěje k závěru, že se neoče­kává, že linie bude mít škodlivý fenotyp, jejich chov nespadá do postupu a nadále se nemusí vykazovat.

7. Kategorie „Udržování populací ustálených geneticky upravených zvířat, která se nepoužívají v jiných postupech“ obsahuje zvířata, kterých je potřeba k udržování kolonií geneticky upravených zvířat ustálených linií s úmyslně vytvo­ řeným škodlivým fenotypem, u nichž se projevila bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození v důsledku škodlivého genotypu. Zamýšlený účel, pro nějž se linie udržuje, se nezaznamenává.

8. Všechna geneticky upravená zvířata, která se používají v jiných postu­pech (nikoli pro vytvoření nebo udržování geneticky upravené linie), by se měla vykazovat podle příslušného účelu (stejně jako každé geneticky neupravené zvíře). U těchto zvířat se může, ale nemusí projevovat škodlivý fenotyp.

9. Geneticky upravená zvířata, u nichž se projevuje škodlivý fenotyp a která jsou usmrcena za účelem využití jejich orgánů a tkání, by se měla vykazovat podle příslušného hlavního účelu, pro nějž se tyto orgány/tkáně použily.

B. KATEGORIE ÚDAJŮ

Níže uvedené oddíly jsou uvedeny podle pořadí kategorií a souvisejících položek vývojového diagramu.

1. Druh zvířete

i) Všechny druhy hlavonožců se vykazují v položce hlavonožci od fáze, kdy začnou být schopni samostatně přijímat potravu, tj. ihned po vylíhnutí u chobotnic a olihní a přibližně sedm dní po vylíhnutí u sépií.

ii) Ryby by se měly počítat od fáze, kdy jsou schopny samostatně přijímat výživu. Dánio pruhované držené v optimálních chovných podmínkách (při­bližně + 28 °C) by se mělo započítat 5 dní po oplodnění.

iii) Některé druhy ryb a hlavonožců lze vzhledem k jejich malé velikosti spočítat odhadem.

2. Opětovné použití zvířat

i) Každé použití zvířete by se mělo vykázat na konci každého postupu.

ii) Ve statistikách se uvede počet intaktních zvířat pouze ve vztahu k jejich druhu a místu narození. U opětovně použitých zvířat se proto jejich „místo narození“ nezaznamenává.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 9

56

iii) Ve všech dalších kategoriích se uvede počet použití zvířat v jednotlivých postupech. Tato čísla proto nemohou sloužit jako křížový odkaz na celkový počet intaktních zvířat.

iv) Z těchto údajů nelze odvozovat počet zvířat, která jsou opakovaně použita, jelikož některá zvířata mohou být opětovně použita více než jednou.

v) Mělo by se vykazovat skutečné utrpení zvířete v rámci postupu. V některých případech by mohlo být ovlivněno předchozím použitím. Ne vždy však závažnost v průběhu dalšího použití narůstá a v některých případech se dokonce v konečném důsledku sníží (přivyknutí). Neměl by proto být činěn pokus automaticky přidávat závažnost z předcházejících použití. Tento údaj by se měl vždy posuzovat případ od případu.

Opětovné použití versus pokračující používání

Postupem se rozumí použití jednoho zvířete pro jediný vědecký/experimentální/ vzdělávací/školicí účel. Jedno použití trvá od okamžiku, kdy se na zvíře použije první metoda, do ukončení sběru údajů, pozorování nebo dosažení vzdělávacího cíle. Tím je obvykle jeden pokus, jedna zkouška nebo jedno školení týkající se metody.

Jeden postup může obsahovat řadu kroků (metod), které všechny nutně souvisí s dosažením jediného výsledku a které vyžadují použití téhož zvířete.

Koncový uživatel vykáže celý postup, včetně veškeré přípravy (bez ohledu na místo, kde k ní došlo), a zohlední závažnost související s touto přípravou.

Mezi příklady přípravy patří chirurgické postupy (např. zavádění kanyly, implan­tace telemetrie, ovariektomie, kastrace, hypofyzektomie atd.) a nechirurgické postupy (např. krmení upravenou potravou, vyvolání cukrovky atd.). Totéž platí pro chov geneticky upravených zvířat, tj. když je zvíře použito v pláno­vaném postupu; konečný uživatel vykáže celý postup a zohlední přitom závaž­nost spojenou s daným fenotypem. Podrobnější údaje obsahuje oddíl o geneticky upravených zvířatech.

Pokud by připravené zvíře z výjimečných důvodů nebylo použito pro vědecké účely, zařízení, které zvíře připravilo, by mělo ve statistice vykázat údaje o přípravě jako nezávislém postupu podle zamýšleného účelu za předpokladu, že příprava zvířat překročila práh nejmenší míry bolesti, utrpení, strachu a trva­lého poškození.

3. Místo narození

Zvířata narozená v EU u registrovaného chovatele

Zvířata narozená v EU, ale nikoli u registrovaného chovatele

Zvířata narozená v ostatních zemích Evropy

Zvířata narozená v ostatních zemích světa

i) Původ je určen místem narození, tj. „narozen v“, a nikoli podle toho, odkud je zvíře dodáno.

ii) Zvířata narozená v EU u registrovaného chovatele zahrnují zvířata narozená u chovatelů schválených a registrovaných podle článku 20 směrnice 2010/63/EU.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 10

57

iii) Zvířata narozená v EU, ale nikoli u registrovaného chovatele, zahrnují zvířata narozená jinde než u registrovaného chovatele, jako jsou volně žijící zvířata, hospodářská zvířata (pokud chovatel není schválený a registrovaný), jakož i veškeré výjimky udělené podle čl. 10 odst. 3 směrnice 2010/63/EU.

iv) Do kategorií Zvířata narozená v ostatních zemích Evropy a Zvířata narozená v ostatních zemích světa spadají všechna zvířata bez ohledu na to, zda byla odchována v registrovaných chovných zařízeních nebo jiných zařízeních, včetně zvířat, která byla odchycena ve volné přírodě.

4. Subhumánní primáti – zdroj

Zvířata narozená u registrovaného chovatele v EU

Zvířata narozená v ostatních zemích Evropy

Zvířata narozená v Asii

Zvířata narozená v Americe

Zvířata narozená v Africe

Zvířata narozená jinde

Pro účely tohoto vykazování musí kategorie:

i) Zvířata narozená v ostatních zemích Evropy zahrnovat zvířata narozená v Turecku, Rusku a Izraeli.

ii) Zvířata narozená v Asii zahrnovat zvířata narozená v Číně.

iii) Zvířata narozená v Americe zahrnovat zvířata narozená v Severní, Střední a Jižní Americe.

iv) Zvířata narozená v Africe zahrnovat zvířata narozená na Mauriciu.

v) Zvířata narozená jinde zahrnovat zvířata narozená v Oceánii.

Původ zvířat zaznamenaných v kategorii Zvířata narozená jinde se podrobně uvádí při předkládání údajů příslušnému orgánu.

5. Subhumánní primáti – generace

F0

F1

F2 nebo vyšší

Soběstačná populace

i) Dokud není populace soběstačná, zvířata narozená v této populaci by se měla vykazovat jako generace F0, F1, F2 nebo vyšší podle jejich generace odvozené z mateřské linie.

ii) Jakmile je celá populace soběstačná, všechna zvířata narozená v této popu­laci by se měla vykazovat jako soběstačná populace bez ohledu na jejich generaci odvozenou z mateřské linie.

6. Genetický stav

Bez genetických změn

Geneticky upravená bez škodlivého fenotypu

Geneticky upravená se škodlivým fenotypem

i) Kategorie Bez genetických změn se vztahuje na všechna zvířata, která nebyla geneticky upravena, včetně geneticky normálních rodičovských zvířat použitých k vytvoření nové linie / nového kmenu geneticky upravených zvířat.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 11

58

ii) Kategorie Geneticky upravená bez škodlivého fenotypu zahrnuje zvířata použitá k vytvoření nové linie, která nesou genetickou změnu, ale nepro­jevuje se u nich škodlivý fenotyp, a geneticky upravená zvířata použitá v jiných postupech (nikoli pro vytvoření nebo udržování), u nichž se však škodlivý fenotyp neprojevuje.

iii) Kategorie Geneticky upravená se škodlivým fenotypem zahrnuje:

a) zvířata použitá k vytvoření nové linie s projevy škodlivého fenotypu;

b) zvířata použitá k udržování ustálené linie s úmyslně vytvořeným škod­livým fenotypem a s projevy škodlivého fenotypu a

c) geneticky upravená zvířata použitá v jiných postupech (nikoli pro vytvo­ ření nebo udržování) a s projevy škodlivého fenotypu.

7. Vytvoření nové geneticky upravené linie

Zvířata použitá k vytvoření nové geneticky upravené linie / nového geneticky upraveného kmene

Kategorie Zvířata použitá k vytvoření nové geneticky upravené linie / nového geneticky upraveného kmene označuje zvířata, která se používají k vytvoření nové geneticky upravené linie / nového geneticky upraveného kmene a která jsou držena odděleně od jiných zvířat použitých pro účely „základního výzkumu“ nebo „translačního a aplikovaného výzkumu“.

8. Závažnost postupu

i) Postupy, při nichž již zvíře nenabude vědomí – v této kategorii se vykazují zvířata, která podstoupila postup, který byl proveden v celkové anestezii a po němž již zvíře nenabylo vědomí.

ii) Mírné (maximálně a včetně) – v této kategorii se vykazují zvířata, která byla podrobena postupu, v jehož důsledku zvířata pociťovala maximálně krátkodobou mírnou bolest, utrpení či strach, jakož i v případě, že postup výrazně nezhoršil dobré životní podmínky nebo celkový stav zvířat. Poznámka: Tato kategorie by se měla vztahovat i na všechna zvířata použitá v rámci schváleného projektu, u nichž však nakonec nebylo pozorováno, že by pociťovala stejnou intenzitu bolesti, utrpení, strachu nebo trvalého poško­zení jako při vpichu jehly v souladu s řádnou veterinární praxí, s výjimkou zvířat, která jsou nutná k udržování populací geneticky upravených zvířat ustálených linií s úmyslně vytvořeným škodlivým fenotypem a u nichž se neprojevila bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození jako důsledek škod­livého genotypu.

iii) Střední – v této kategorii se vykazují zvířata, která byla podrobena postupu, v jehož důsledku pocítila krátkodobou středně intenzivní bolest, utrpení či strach, nebo dlouhodobou mírnou bolest, utrpení či strach, jakož i postupy, které způsobily středně závažné zhoršení dobrých životních podmínek nebo celkového stavu zvířat.

iv) Závažné – v této kategorii se vykazují zvířata, která byla podrobena postupu, v jehož důsledku pocítila značnou bolest, utrpení či strach, nebo dlouhodobou středně intenzivní bolest, utrpení či strach, jakož i postupy, které způsobily závažné zhoršení dobrých životních podmínek nebo celko­vého stavu zvířat.

v) Pokud se klasifikace do kategorie „závažné“ překročí, ať již s předchozím schválením či bez něj, tato zvířata a jejich použití se vykazují v kategorii Závažné. Do poznámek členských států by měl být doplněn komentář ohledně živočišných druhů, počtů, údaje, zda byla předem povolena výjimka, údajů o použití a důvodů, proč byla překročena klasifikace do kategorie „závažné“.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 12

59

9. Účely

Základní výzkum

Translační a aplikovaný výzkum

Použití pro legislativní účely a běžnou výrobu

Ochrana přírodního prostředí v zájmu zdraví nebo dobrých životních podmínek lidí nebo zvířat

Zachování druhů

Vyšší vzdělávání nebo odborná příprava za účelem získání, udržení nebo zlep­ šení odborných znalostí

Forenzní šetření

Udržování populací ustálených geneticky upravených zvířat, která nebyla použita v jiných postupech

i) Základní výzkum

Základní výzkum zahrnuje studie zásadní povahy, včetně fyziologie. Studie, které mají doplnit poznatky o normální a abnormální struktuře, fungování a chování živých organismů a životního prostředí, a to včetně základních studií v oblasti toxikologie. Šetření a analýza zaměřené na lepší nebo hlubší porozumění předmětu, jevu nebo základní přírodní zákonitosti, a nikoli na konkrétní praktické uplatňování výsledků.

Zvířata použitá k vytvoření nové linie geneticky upravených zvířat (včetně křížení dvou linií), která mají být použita pro účely základního výzkumu (např. vývojová biologie, imunologie), by měla být zaznamenána podle účelu, pro nějž jsou vytvořena. Kromě toho by se měla vykazovat v kategorii „Vytvoření nové genetické linie – zvířata použitá k vytvoření nové gene­ticky upravené linie / nového geneticky upraveného kmene“.

Během vytváření nové linie by se měla vykazovat všechna zvířata s genetic­kými změnami. Vykazují se zde rovněž zvířata použitá při vytváření, např. pro superovulaci, vasektomii a implantaci embryí. Z vykazování by se mělo vyloučit geneticky neupravené potomstvo (divokého typu).

Nový kmen nebo linie geneticky upravených zvířat se považuje za „ustále­ný/ustálenou“, jakmile je přenos genetické změny stabilní (nejdříve po dvou generacích) a je dokončeno posouzení dobrých podmínek zvířat.

ii) Translační a aplikovaný výzkum

Translační a aplikovaný výzkum zahrnuje zvířata použitá pro účely popsané v čl. 5 písm. b) a c), s výjimkou použití zvířat pro legislativní účely.

To také zahrnuje výzkumnou toxikologii a šetření pro účely přípravy podání pro legislativní účely a vývoje metod. Nezahrnuje studie, které jsou potřebné pro podání pro legislativní účely.

Zvířata použitá k vytvoření nové linie geneticky upravených zvířat (včetně křížení dvou linií), která mají být použita pro účely translačního nebo aplikovaného výzkumu (např. výzkum rakoviny, vývoj vakcíny), by měla být zaznamenána podle účelu, pro nějž jsou vytvářena. Kromě toho by se měla vykazovat v kategorii „Vytvoření nové genetické linie – zvířata použitá k vytvoření nové geneticky upravené linie / nového geneticky upra­veného kmene“.

Během vytváření nové linie by se měla vykazovat všechna zvířata s genetic­kými změnami. Vykazují se zde rovněž zvířata použitá při vytváření, např. pro superovulaci, vasektomii a implantaci embryí. Z vykazování by se mělo vyloučit geneticky neupravené potomstvo (divokého typu).

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 13

60

Nový kmen nebo linie geneticky upravených zvířat se považuje za „ustále­ný/ustálenou“, jakmile je přenos genetické změny stabilní (nejdříve po dvou generacích) a je dokončeno posouzení dobrých podmínek zvířat.

iii) Použití pro legislativní účely a běžnou výrobu podle typu

Použití zvířat v postupech prováděných za účelem splnění právních poža­davků na výrobu a uvádění výrobků/látek na trh a jejich udržování na trhu, včetně posouzení bezpečnosti a rizik u potravin a krmiv. Zahrnuje také zkoušky prováděné u výrobků/látek, u nichž nakonec nedojde k podání pro legislativní účely, pokud by tyto zkoušky ovšem byly obsaženy v podání pro legislativní účely v případě, že by k němu došlo (tj. zkoušky prováděné na výrobcích/látkách, u nichž nebyl proces vývoje dokončen).

Vztahuje se i na zvířata použitá ve výrobním procesu produktů v případě, že tento výrobní proces vyžaduje schválení regulačními orgány (do této kate­gorie by měla být zahrnuta např. zvířata použitá při výrobě léčivých přípravků na bázi séra).

Zkoušení účinnosti při vývoji nových léčivých přípravků je vyloučeno a mělo by se vykazovat v kategorii „Translační a aplikovaný výzkum“.

iv) Ochrana přírodního prostředí v zájmu zdraví nebo dobrých životních podmínek lidí nebo zvířat

Do této kategorie patří studie zaměřené na zkoumání a pochopení jevů, jako jsou znečištění životního prostředí, ztráta biologické rozmanitosti a epidemi­ologické studie na volně žijících zvířatech.

Nepatří sem použití zvířat pro ekotoxikologické účely, které je vyžadováno legislativou.

v) Vyšší vzdělávání nebo odborná příprava za účelem získání, udržení nebo zlepšení odborných znalostí

Do této kategorie patří odborná příprava k získání a udržení praktické způsobilosti v oblasti metod požadovaných podle čl. 23 odst. 2.

vi) Udržování populací ustálených geneticky upravených zvířat, která nebyla použita v jiných postupech

Tato kategorie obsahuje počet zvířat, kterých je zapotřebí k udržování popu­lací geneticky upravených zvířat ustálených linií s úmyslně vytvořeným škod­livým fenotypem, u nichž se projevila bolest, utrpení, strach nebo trvalé poškození v důsledku škodlivého genotypu. Zamýšlený účel, pro nějž se linie chová, se nezaznamenává.

Vyloučena jsou všechna zvířata potřebná k vytvoření nové linie geneticky upravených zvířat a zvířata použitá v jiných postupech (jiných než vytvoření/ chov).

10. Studie základního výzkumu

Onkologie

Kardiovaskulární krevní a lymfatický systém

Nervová soustava

Dýchací soustava

Gastrointestinální systém včetně jater

Svalová a kosterní soustava

Imunitní systém

Urogenitální/reprodukční systém

Smyslové orgány (kůže, oči a uši)

Endokrinní systém / metabolismus

Multisystémové

Etologie / chování zvířat / zoologie

Ostatní

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 14

61

i) Onkologie

Patří sem veškerý výzkum v oboru onkologie bez ohledu na cílový systém.

ii) Nervová soustava

Tato kategorie zahrnuje neurovědu, periferní nebo centrální nervovou soustavu, psychologii.

iii) Smyslové orgány (kůže, oči a uši)

Studie týkající se nosu by se měla vykazovat v kategorii „Dýchací soustava“ a studie týkající se jazyka v kategorii „Gastrointestinální systém včetně jater“.

iv) Multisystémové

Tato kategorie by se měla vztahovat pouze na výzkum, kde je předmětem hlavního zájmu více systémů, jako např. u některých infekčních onemocnění, s výjimkou onkologie.

v) Kategorie Etologie / chování zvířat / zoologie zahrnuje zvířata ve volné přírodě i v zajetí, přičemž hlavním cílem je dozvědět se více o konkrétním druhu.

vi) Ostatní

Výzkum, který se netýká orgánů/systémů uvedených výše nebo výzkum, který není zaměřen specificky na některý orgán/systém.

vii) Poznámky

Zvířata použitá na výrobu a udržování infekčních agens, vektorů a nádorů, zvířata použitá pro účely jiného biologického materiálu a zvířata použitá na výrobu polyklonálních protilátek pro účely translačního/aplikovaného výzkumu, avšak s výjimkou výroby monoklonálních protilátek prostřednic­tvím tvorby výpotku (ascites) v dutině břišní (která je zahrnuta v kategorii „Použití pro legislativní účely a běžnou výrobu podle typu“), by se měla vykazovat v příslušných položkách kategorií „Studie základního výzkumu“ nebo „Translační a aplikovaný výzkum“. Je třeba pečlivě stanovit účel studií, protože může přicházet v úvahu vykazování ve dvou kategoriích, ale vykázat se má jen hlavní účel.

11. Translační a aplikovaný výzkum

Rakovina u lidí

Infekční onemocnění u lidí

Kardiovaskulární poruchy u lidí

Nervové a duševní poruchy u lidí

Poruchy dýchacího ústrojí u lidí

Gastrointestinální poruchy včetně jater u lidí

Poruchy svalové a kosterní soustavy u lidí

Poruchy imunity u lidí

Urogenitální/reprodukční poruchy u lidí

Poruchy smyslových orgánů (kůže, očí a uší) u lidí

Endokrinní/metabolické poruchy u lidí

Jiné poruchy u lidí

Nákazy a poruchy u zvířat

Dobré životní podmínky zvířat

Diagnostika onemocnění

Choroby rostlin

Toxikologie a ekotoxikologie pro jiné než legislativní účely

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 15

62

i) Bez ohledu na cílový systém by sem měl patřit jakýkoli aplikovaný výzkum zaměřený na studium rakoviny a infekčních onemocnění u lidí.

ii) Vyloučit se musí jakékoliv použití zvířat pro legislativní účely, jako jsou studie karcinogenity.

iii) Studie týkající se poruch nosu se vykazují v kategorii „Poruchy dýchacího ústrojí u lidí“ a poruchy jazyka v kategorii „Poruchy trávicího ústrojí včetně jater u lidí“.

iv) Diagnostika onemocnění zahrnuje zvířata použitá v přímé diagnostice onemocnění, jako je vzteklina, botulismus, avšak s výjimkou zvířat, která jsou zahrnuta do použití pro legislativní účely.

v) Toxikologie pro jiné než legislativní účely zahrnuje výzkumnou toxikologii a šetření za účelem přípravy podání pro legislativní účely a vývoje metod. Tato kategorie nezahrnuje studie, které jsou potřebné k podání pro legisla­tivní účely (předběžné studie, MTD – maximální tolerovaná dávka).

vi) Dobré životní podmínky zvířat by měly zahrnovat studie podle čl. 5 písm. b) bodu iii) směrnice 2010/63/EU.

vii) Poznámky

Zvířata použitá na výrobu a udržování infekčních agens, vektorů a nádorů, zvířata použitá pro účely jiného biologického materiálu a zvířata použitá na výrobu polyklonálních protilátek pro účely translačního/aplikovaného výzkumu, avšak s výjimkou výroby monoklonálních protilátek prostřednic­tvím tvorby výpotku (ascites) v dutině břišní (která je zahrnuta v kategorii „Použití pro legislativní účely a běžnou výrobu podle typu“), by se měla vykazovat v příslušných položkách kategorií „Studie základního výzkumu“ nebo „Translační a aplikovaný výzkum“. Je třeba pečlivě stanovit účel studií, protože může přicházet v úvahu vykazování ve dvou kategoriích, ale vykázat se má jen hlavní účel.

12. Použití pro legislativní účely a běžnou výrobu

i) Použití zvířat v postupech prováděných za účelem splnění právních poža­davků na výrobu a uvádění výrobků/látek na trh a jejich udržování na trhu, včetně posouzení bezpečnosti a rizik u potravin a krmiv.

ii) Zahrnuje zkoušky prováděné u výrobků/látek, u nichž nedojde k podání pro legislativní účely (tj. zkoušky prováděné na výrobcích/látkách, u nichž se předpokládalo podání pro legislativní účely, ale byly nakonec pracovníkem v oblasti vývoje shledány jako nevhodné pro uvedení na trh, a proto u nich proces vývoje nebyl dokončen).

iii) Tato kategorie se vztahuje i na zvířata použitá ve výrobním procesu produktů v případě, že tento výrobní proces vyžaduje schválení regulačními orgány (do této kategorie by měla být zahrnuta např. zvířata použitá při výrobě léčivých přípravků na bázi séra).

13. Použití pro legislativní účely a běžnou výrobu podle typu

Kontrola kvality (včetně zkoušení bezpečnosti a účinnosti šarže)

Jiné zkoušení účinnosti a tolerance

Zkoušení toxicity a jiné zkoušky bezpečnosti včetně farmakologie

Běžná výroba

i) Zkoušení účinnosti při vývoji nových léčivých přípravků je vyloučeno a mělo by se vykazovat v kategorii „Translační a aplikovaný výzkum“.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 16

63

ii) Kontrola kvality zahrnuje zvířata použitá při zkoušení čistoty, stability, účin­nosti a dalších ukazatelů pro kontrolu kvality konečného výrobku a jeho složek a při všech kontrolách prováděných v průběhu výrobního procesu pro účely registrace, splnění dalších vnitrostátních nebo mezinárodních práv­ních požadavků či dodržení interní politiky výrobce. Kategorie zahrnuje zkoušení pyrogenity.

iii) Do kategorie Jiné zkoušení účinnosti a tolerance spadá zkoušení účinnosti biocidů a pesticidů, jakož i zkoušení tolerance doplňkových látek ve výživě zvířat.

iv) Zkoušení toxicity a jiné zkoušky bezpečnosti (včetně hodnocení bezpečnosti výrobků a prostředků pro humánní medicínu, zubní a veterinární lékařství) zahrnuje studie prováděné na výrobku nebo látce pro určení jejich potenciálu vyvolat nebezpečné nebo nežádoucí účinky u člověka nebo zvířat v důsledku jejich zamýšleného nebo abnormálního použití, výroby nebo jako potenciál­ních nebo skutečných kontaminantů v životním prostředí.

v) Kategorie Běžná výroba se vztahuje na výrobu monoklonálních protilátek (prostřednictvím tvorby výpotku (ascites) v dutině břišní) a krevních produktů včetně polyklonálních antisér etablovanými metodami. Vylučuje imunizaci zvířat pro výrobu hybridomu, která by měla být zachycena v příslušné kategorii v rámci základního nebo aplikovaného výzkumu.

14. Zkoušení podle právních předpisů

Právní předpisy týkající se humánních léčivých přípravků

Právní předpisy týkající se veterinárních léčivých přípravků a jejich reziduí

Právní předpisy týkající se zdravotnických prostředků

Právní předpisy týkající se průmyslových chemických látek

Právní předpisy týkající se přípravků na ochranu rostlin

Právní předpisy týkající se biocidů

Právní předpisy týkající se potravin, včetně materiálů určených pro styk s potra­vinami

Právní předpisy týkající se krmiv, včetně předpisů v oblasti bezpečnosti cílových zvířat, pracovníků a životního prostředí

Právní předpisy týkající se kosmetických přípravků

Ostatní

i) Právní požadavek by měl být zanesen podle zamýšleného primárního použití.

ii) Kvalita vody, např. pokud jde o vodu z vodovodu, by se měla vykazovat v rámci právních předpisů týkajících se potravin.

15. Právní požadavky

Právní předpisy splňující požadavky EU

Právní předpisy splňující pouze vnitrostátní požadavky (v rámci EU)

Právní předpisy splňující pouze požadavky zemí, které nejsou členy EU

i) Tato kategorie umožňuje určit úroveň harmonizace mezi různými právními požadavky. Rozhodujícím faktorem není, kdo žádá o provedení zkoušky, ale které právní předpisy jsou splněny, přičemž prioritou je co nejširší úroveň harmonizace.

ii) Jsou-li vnitrostátní právní předpisy odvozeny od právních předpisů EU, zvolí se pouze kategorie Právní předpisy splňující požadavky EU.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 17

64

iii) Kategorie Právní předpisy splňující požadavky EU také zahrnuje jakýkoli mezinárodní požadavek, který zároveň splňuje požadavky EU (jako je zkou­ šení podle pokynů ICH, VICH, OECD, monografie Evropského lékopisu).

iv) Kategorie Právní předpisy splňující pouze vnitrostátní požadavky (v rámci EU) se zvolí pouze v případě, že se zkouška provádí za účelem splnění požadavků jednoho nebo více členských států; nemusí jít nutně o stát, v němž se práce provádí. V EU však neexistuje rovnocenný požadavek.

v) Kategorie Právní předpisy splňující pouze požadavky zemí, které nejsou členy EU, se zvolí v případě, že neexistuje rovnocenný požadavek na provedení zkoušky ke splnění požadavků EU.

16. Kontrola kvality (včetně zkoušení bezpečnosti a účinnosti šarže)

Zkoušení bezpečnosti šarže

Zkoušení pyrogenity

Zkoušení účinnosti šarže

Jiné kontroly kvality

Zkoušení bezpečnosti šarže nezahrnuje zkoušení pyrogenity. Tato zkoušení se vykazují v samostatné kategorii Zkoušení pyrogenity.

17. Zkoušení toxicity a jiné zkoušky bezpečnosti podle druhu zkoušky

Metody zkoušek akutní (po jedné dávce) toxicity (včetně limitní zkoušky)

Podráždění/poleptání kůže

Senzibilizace kůže

Podráždění/poleptání očí

Toxicita po opakovaných dávkách

Karcinogenita

Genotoxicita

Toxicita pro reprodukci

Vývojová toxicita

Neurotoxicita

Kinetika (farmakokinetika, toxikokinetika, snižování obsahu reziduí)

Farmakodynamika (včetně farmakologické bezpečnosti)

Fototoxicita

Ekotoxicita

Zkoušení bezpečnosti v oblasti potravin a krmiv

Bezpečnost cílového zvířete

Ostatní

i) Na imunotoxikologické studie by se měla vztahovat kategorie Toxicita po opakovaných dávkách.

ii) Kinetika (farmakokinetika, toxikokinetika, snižování obsahu reziduí). Pokud se v rámci studie toxicity po opakovaných dávkách pro legislativní účely provádí toxikokinetika, měla by se vykazovat v kategorii Toxicita po opako­vaných dávkách.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 18

65

iii) Zkoušení bezpečnosti v oblasti potravin a krmiv zahrnuje testování pitné vody (včetně zkoušení bezpečnosti cílového zvířete).

iv) U kategorie Bezpečnost cílového zvířete se jedná o zkoušení, které má zajis­tit, že výrobek pro konkrétní zvíře lze bezpečně používat pro daný živočišný druh (s výjimkou zkoušení bezpečnosti šarže, které je zahrnuto pod kontrolu kvality).

18. Metody zkoušek akutní a subakutní toxicity

LD50, LC50

Ostatní letální metody

Neletální metody

19. Toxicita po opakovaných dávkách

do 28 dní

29–90 dní

víc než 90 dní

20. Použití zvířat pro regulovanou výrobu podle typu produktů

Krevní produkty

Monoklonální protilátky

Ostatní

21. Ekotoxicita

Akutní toxicita

Chronická toxicita

Toxicita pro reprodukci

Endokrinní činnost

Bioakumulace

Ostatní

C. POZNÁMKY ČLENSKÉHO STÁTU

1. Obecné informace o veškerých změnách trendů pozorovaných od předchá­zejícího výkazového období.

2. Informace o významném zvýšení nebo snížení používání zvířat v konkrét­ních oblastech a rozbor příčin tohoto zvýšení či snížení.

3. Informace o všech změnách trendů, pokud jde o skutečný stupeň závažnosti postupů, a rozbor důvodů těchto změn.

4. Zvláštní úsilí o podporu zásady nahrazení a omezení používání zvířat a šetrného zacházení s nimi a jeho případný dopad na statistiku.

5. Další rozčlenění použití kategorie „ostatní“, je-li v této kategorii vykazován významný podíl použitých zvířat.

6. Podrobnosti o případech překročení klasifikace do kategorie „závažné“, ať již s předchozím schválením či bez něj, týkající se živočišných druhů, počtů, údaje, zda byla předem povolena výjimka, údajů o použití a důvodů, proč byla překročena klasifikace do kategorie „závažné“.

▼M1

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 19

66

PŘÍLOHA III

VÝKAZNÍ FORMÁT PRO PŘEDKLÁDÁNÍ INFORMACÍ PODLE ČL. 54 ODST. 3 SMĚRNICE 2010/63/EU O VÝJIMKÁCH, KTERÉ JSOU UDĚLOVÁNY PODLE ČL. 6 ODST. 4 PÍSM. a) UVEDENÉ SMĚRNICE

Druh metody Živočišný druh Odůvodnění

▼B

2012D0707 — CS — 15.01.2014 — 001.001 — 20

67

II

(Akty přijaté na základě Smlouvy o ES a Smlouvy o Euratomu, jejichž uveřejnění není povinné)

DOPORUČENÍ

KOMISE

DOPORUČENÍ KOMISE

ze dne 18. června 2007

týkající se pokynů pro umístění zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely a péči o ně

(oznámeno pod číslem K(2007) 2525)

(Text s významem pro EHP)

(2007/526/ES)

KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ,

s ohledem na Smlouvu o založení Evropského společenství,a zejména na článek 211 druhou odrážku této smlouvy,

vzhledem k těmto důvodům:

(1) Směrnice Rady 86/609/EHS ze dne 24. listopadu 1986o sbližování právních a správních předpisů členských státůtýkajících se ochrany zvířat používaných pro pokusné a jinévědecké účely (1) provádí Evropskou úmluvu na ochranuobratlovců používaných pro pokusné a jiné vědecké účely(dále jen „úmluva“). Rozhodnutím Rady 1999/575/ES (2)byla úmluva schválena.

(2) Podle směrnice 86/609/EHS musí členské státy zajistit, abyse pokusným zvířatům dostalo náležité péče a umístěnía aby byly možnosti zvířat při uspokojování fyziologickýcha etologických potřeb omezovány jen potud, pokud je tonevyhnutelně nutné.

(3) Dodatek A k úmluvě se provádí přílohou II ke směrnici 86/609/EHS, která stanoví pokyny pro umístění pokusnýchzvířat a péči o ně.

(4) Dne 15. června 2006 byl při čtvrté mnohostrannékonzultaci smluvních stran úmluvy přijat revidovanýdodatek A.

(5) Revidovaný dodatek A obsahuje obecné pokyny proumístění zvířat a péči o ně. Proto je vhodné začlenit tytopokyny do doporučení.

(6) Směrnice Rady 98/58/ES ze dne 20. července 1998o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely (3)stanoví minimální normy týkající se ochrany zvířatchovaných pro hospodářské účely.

(7) Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 ze dne 22. prosince 2004o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činnostía o změně směrnic 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení(ES) č. 1255/97 (4) obsahuje ustanovení týkající se dobrýchživotních podmínek živých obratlovců v průběhu přepravyv rámci Společenství, včetně zvláštních kontrol, které

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/1

(1) Úř. věst. L 358, 18.12.1986, s. 1. Směrnice ve znění směrniceEvropského parlamentu a Rady 2003/65/ES (Úř. věst. L 230,16.9.2003, s. 32).

(2) Úř. věst. L 222, 24.8.1999, s. 29.

(3) Úř. věst. L 221, 8.8.1998, s. 23. Směrnice ve znění nařízení (ES)č. 806/2003 (Úř. věst. L 122, 16.5.2003, s. 1).

(4) Úř. věst. L 3, 5.1.2005, s. 1.

68

provádějí úředníci u zásilek, které vstupují na celní územíSpolečenství nebo je opouštějí,

DOPORUČUJE:

1. V rámci provádění čl. 5 odst. 1 písm. a) a b) směrnice 86/609/EHS by měly členské státy přihlédnout k pokynůmuvedeným v příloze k tomuto doporučení.

2. Do 15. června 2008 by měly členské státy informovatKomisi o opatřeních přijatých v rámci provádění tohotodoporučení.

V Bruselu dne 18. června 2007.

Za Komisi

Stavros DIMAS

člen Komise

L 197/2 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

69

PŘÍLOHA

Pokyny pro umístění zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely a péči o ně

OBSAH

Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8

Definice . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

OBECNÝ ODDÍL . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1. Prostory zařízení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.1 Funkce a obecné řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.2 Zvěřince . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9

1.3 Laboratoře a speciální prostory pro pokusy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

1.4 Skladovací a pomocné prostory . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.1 Větrání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10

2.2 Teplota . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

2.3 Vlhkost vzduchu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

2.4 Osvětlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

2.5 Hluk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11

2.6 Poplašné systémy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

3. Vzdělání a školení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

4. Péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

4.1 Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

4.2 Odchyt ve volné přírodě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12

4.3 Přeprava zvířat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

4.4 Karanténa, přivykání a izolace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 13

4.5 Ustájení a obohacení prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14

4.6 Krmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

4.7 Napájení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15

4.8 Podlaha, substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

4.9 Čištění . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

4.10 Pohyb a manipulace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/3

70

4.11 Humánní usmrcování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16

4.12 Evidence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

4.13 Označování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

ODDÍL POKYNŮ PRO JEDNOTLIVÉ ZVÍŘECÍ DRUHY . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

A. Doplňkové pokyny pro umístění hlodavců a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18

B. Doplňkové pokyny pro umístění králíků a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

C. Doplňkové pokyny pro umístění koček a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 26

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27

D. Doplňkové pokyny pro umístění psů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 29

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 30

E. Doplňkové pokyny pro umístění fretek a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34

F. Doplňkové pokyny pro umístění subhumánních primátů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

a) Obecné poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

L 197/4 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

71

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38

5. Školení personálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

6. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

b) Doplňkové pokyny pro umístění kosmanů a tamarínů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 42

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 43

5. Školení personálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

6. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

c) Doplňkové pokyny pro umístění kotulů veverovitých a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 45

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46

5. Školení personálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

6. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

d) Doplňkové pokyny pro umístění makaků a kočkodanů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 47

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 48

5. Školení personálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

6. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49

e) Doplňkové pokyny pro umístění paviánů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50

5. Školení personálu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

6. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/5

72

G. Doplňkové pokyny pro umístění hospodářských zvířat a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

a) Obecné poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 52

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 55

b) Doplňkové pokyny pro umístění skotu a péči o něj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58

c) Doplňkové pokyny pro umístění ovcí a koz a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59

d) Doplňkové pokyny pro umístění prasat a miniprasat a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61

e) Doplňkové pokyny pro umístění koňovitých, včetně koní, pony a oslů a mul a péči o ně . . . . . . . . . . . 64

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 64

H. Doplňkové pokyny pro umístění ptáků a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

a) Obecné poznámky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 68

L 197/6 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

73

b) Doplňkové pokyny pro umístění kura domácího v zásobě nebo během pokusů a péči o něj . . . . . . . . 70

c) Doplňkové pokyny pro umístění krůty domácí v zásobě nebo během pokusů a péči o ni . . . . . . . . . . . 71

d) Doplňkové pokyny pro umístění křepelek v zásobě nebo během pokusů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . 72

e) Doplňkové pokyny pro umístění kachen a hus v zásobě nebo během pokusů a péči o ně . . . . . . . . . . . 73

f) Doplňkové pokyny pro umístění holubů v zásobě nebo během pokusů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . 74

g) Doplňkové pokyny pro umístění zebřiček pestrých v zásobě nebo během pokusů a péči o ně . . . . . . . 75

I. Doplňkové pokyny pro umístění obojživelníků a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 77

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78

5. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

J. Doplňkové pokyny pro umístění plazů a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 81

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83

5. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

K. Doplňkové pokyny pro umístění ryb a péči o ně . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

1. Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85

3. Zdravotní stav . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

5. Přeprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 89

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/7

74

ÚVOD

1. Jedním z cílů směrnice 86/609/EHS je ochrana zvířat používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, aby bylozajištěno, že tato zvířata budou co možná nejvíce ušetřena zbytečných bolestí, útrap, strachu a trvalých poškozenízpůsobených v důsledku pokusů.

2. Některé pokusy se sice provádějí na toulavých, na člověku nezávislých volně žijících zvířatech, avšak takových pokusůje relativně málo. Naprostá většina zvířat používaných při pokusech je umístěna v zařízeních, jejichž typy mohou býtvelmi různé, od ohrad pod širým nebem až po klece pro malá zvířata v laboratořích. V této situaci často dochází kestřetu nanejvýš protichůdných zájmů, a to mezi vědeckými požadavky a potřebami zvířat. Při tomto střetu by mělybýt fyziologické a etologické potřeby zvířat (volnost pohybu, sociální vztahy a jiné přirozené projevy zvířat, výživa,napájení) omezeny pouze na nezbytně nutnou dobu a míru. Tato omezení by měli přezkoumat vědci, technicia ošetřovatelé zvířat a další kvalifikované osoby působící v oblasti poradenství týkajícího se dobrých životníchpodmínek zvířat ještě před zahájením pokusů, aby bylo zajištěno, že míra ohrožení dobrých životních podmínekzvířat je omezena na úroveň odpovídající vědeckým cílům daného výzkumu.

3. V této příloze jsou uvedeny pokyny pro umístění zvířat a péči o ně, které se zakládají na současných znalostecha osvědčených postupech. Jsou zde vysvětleny a doplněny základní principy uvedené v článku 5 směrnice. Účelem tétopřílohy je pomoci úřadům, institucím a jednotlivým osobám při plnění cílů směrnice 86/609/EHS v této oblasti.

4. Obecný oddíl uvádí příslušné pokyny pro umístění a péči pro všechna zvířata používaná pro pokusné a jiné vědeckéúčely. Doplňkové pokyny týkající se běžně používaných druhů jsou uvedeny ve zvláštních oddílech. Tam, kde nejsouv těchto zvláštních oddílech uvedeny žádné informace, jsou pokyny obsaženy v obecném oddílu.

Zvláštní oddíly pro jednotlivé druhy vycházejí z návrhů předložených odbornými skupinami pro hlodavce, králíky,psy, kočky, fretky, subhumánní primáty, hospodářská zvířata, miniprasata, ptáky, obojživelníky, plazy a ryby. Kromětěchto návrhů předložily příslušné odborné skupiny základní informace na podporu svých návrhů založené navědeckých důkazech a praktických zkušenostech.

Za tyto základní informace nesou výhradní odpovědnost příslušné odborné skupiny a jsou k dispozici samostatně.U některých skupin druhů, a to u obojživelníků, plazů a ryb, poskytují tyto vysvětlující dokumenty také dalšíinformace o druzích, které se používají méně běžně a nejsou uvedeny ve zvláštních oddílech pro jednotlivé druhy.

V případě, že se vyskytnou problémy v chování zvířat nebo chovatelské problémy nebo jsou potřeba další informaceo specifických požadavcích pro další druhy, je třeba se obrátit na odborníky specializované na dotyčný druha ošetřovatele, aby bylo zajištěno, že jsou náležitě uspokojeny potřeby všech jednotlivých druhů zvířat.

5. Péče je pojem, který v souvislosti se zvířaty určenými k pokusům nebo v pokusech používanými nebo v souvislostis chovnými laboratorními zvířaty zahrnuje veškeré aspekty vztahů mezi zvířaty a člověkem. Jeho podstatou je souhrnmateriálních a nemateriálních zdrojů, které člověk používá, aby získal a udržel určité zvíře v takovém tělesnéma duševním stavu, v němž by co nejméně trpělo a který poskytuje nejlepší předpoklady pro pokusy. Péče začínáv okamžiku, kdy je zvíře určeno k použití v pokusu, včetně odchovu nebo jeho použití pro chovné účely, a pokračujeaž do chvíle, kdy je zvíře bezbolestně usmrceno nebo kdy s ním dotyčné zařízení ve shodě s článkem 9 směrnice 86/609/EHS po ukončení pokusu naloží jinak.

6. Tato příloha obsahuje rady týkající se uspořádání příslušných zařízení pro zvířata a doporučení a návod, jak plnitpokyny týkající se dobrých životních podmínek zvířat obsažené ve směrnici 86/609/EHS. Doporučené normy proprostor představují minimální podmínky a za určitých okolností musí být zvýšeny, neboť se požadavky na životníprostředí pro jednotlivá zvířata mohou lišit, například podle druhu, věku, fyziologických podmínek, hustotě obsazenía podle toho, zda jsou zvířata držena dlouhodobě či krátkodobě do zásoby, pro chov nebo pokusy. Důležitýmfaktorem dobrých životních podmínek zvířat je také obohacení prostředí.

7. Stávající zařízení nebo vybavení by měla být na základě těchto pokynů upravena nebo nahrazena s ohledem napriority dobrých životních podmínek zvířat a finanční a praktické důvody. V rámci těchto změn a úprav by měl být téžpřizpůsoben počet a velikost zvířat ve stávajících prostorách tak, aby byly co nejpřesněji dodrženy tyto pokyny.

L 197/8 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

75

DEFINICE

Pro účely těchto pokynů se rozumí:

1) „prostory pro zvířata“ základní prostory, v nichž jsou zvířata umístěna, jako například:

a) „klec“ označuje pevnou nebo přemístitelnou prostoru, která je vymezena pevnými stěnami a nejméně na jednéstraně tyčemi nebo drátěným pletivem nebo v případě potřeby sítěmi a v níž je umístěno nebo přepravovánojedno nebo více zvířat. Počtem zvířat a velikostí prostoru je volnost pohybu zvířat relativně omezena;

b) „box/kotec“ označuje plochu vymezenou např. stěnami, tyčemi nebo drátěným pletivem, na níž je umístěnojedno nebo více zvířat; podle velikosti oplocené plochy a počtu zvířat je jejich volnost pohybu méně omezenanež v kleci;

c) „výběh“ označuje plochu omezenou např. ploty, stěnami, tyčemi nebo drátěným pletivem, která je častozaložena pod širým nebem a na níž se zvířata držená v klecích nebo boxech po určitou dobu, podle svýchetologických a fyziologických potřeb, jako je potřeba pohybu, mohou volně pohybovat;

d) „stání“ označuje malou na třech stranách ohraničenou prostoru, obvykle se žlabem na krmivo a po stranáchs bočními příčkami, kde lze držet uvázané jedno zvíře nebo dvě zvířata.

2) Další prostory, v nichž mohou být zvířata umístěna, jsou označeny jako „zvěřince“.

„Zvěřince“ jsou například:

a) prostory, v nichž jsou zvířata běžně umísťována pro chov nebo držena do zásoby nebo během prováděnípokusů;

b) „uzavřené systémy“, například prostory pro izolaci zvířat, oddělené prostory s laminárním prouděním a systémysamostatně odvětratelných klecí.

OBECNÝ ODDÍL

1. PROSTORY ZAŘÍZENÍ

1.1 Funkce a obecné řešení

1.1.1 Každé zařízení by mělo být konstruováno tak, aby umístěnému zvířecímu druhu poskytovalo přiměřený životníprostor s ohledem na jeho fyziologické a etologické potřeby. Kromě toho by mělo být projektováno a řízeno tak,aby bylo zabezpečeno před vstupem nepovolaných osob a před vniknutím jiných zvířat či únikem zvířat zdeumístěných.

Zařízení, která jsou součástí většího komplexu budov, by kromě toho měla být chráněna vhodnýmibezpečnostními a stavebními opatřeními a úpravami omezujícími počet vchodů.

1.1.2 V zařízeních by měl být zaveden aktivní program údržby zajišťující prevenci a nápravu všech škod na budovácha zařízení.

1.2 Zvěřince

1.2.1 Měla by být učiněna všechna potřebná opatření k zajištění pravidelného a účinného čištění prostor a k udržováníuspokojivých hygienických norem. Stropy a stěny by měly být odolné proti poškození a opatřené hladkým,nepropustným a snadno omyvatelným povrchem. Zvláštní pozornost by měla být věnována styčným plocháms dveřmi, kanály, potrubím a kabely. V případě potřeby může být do dveří zabudováno kontrolní okénko. Podlahyby měly být hladké, nepropustné a s protiskluzovou úpravou, snadno omyvatelným povrchem, který snese váhupodstavce nebo jiných těžkých předmětů, aniž by se poškodil. Eventuální odtoky by měly být vhodnýmzpůsobem zakryty a opatřeny zábranami, aby tudy nemohl dovnitř vnikat hmyz a jiní škůdci a unikat zdeumístěná zvířata.

1.2.2 Stěny a podlahy v prostorách, kde se mohou zvířata volně pohybovat, by měly být opatřeny obzvlášť odolnýmpovrchem, který nepodléhá silnému opotřebování zvířaty ani opotřebování čisticími pracemi. Materiál by měl býtpro zvířata zdravotně neškodný a neměl by je zraňovat. Nástroje a vybavení by měly být obzvláště chráněny, abyje zvířata nemohla poškodit nebo se sama o ně poranit.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/9

76

1.2.3 Druhy, které se vzájemně nesnášejí, například dravec a jeho případná kořist nebo zvířata vyžadující odlišnépodmínky životního prostředí, by neměly být umístěny ve stejné místnosti a v případě dravce a zvěře, kterou loví,by zvířata měla být v takové vzdálenosti, aby se neviděla, neslyšela a necítila.

1.2.4 Prostory pro zvířata mohou být případně vybaveny zařízením k provádění menších pokusů a zákroků.

1.3 Laboratoře a speciální prostory pro pokusy

1.3.1 U chovných a dodavatelských zařízení by mělo existovat náležité vybavení pro sestavení zásilek a přepravu zvířat.

1.3.2 Všechna zařízení by měla disponovat přinejmenším laboratoří s vybavením pro provádění jednoduchýchdiagnostických testů, pitev nebo pro odběr vzorků, které budou jinde podrobeny důkladnějším laboratornímvyšetřením.

1.3.3 Měla by zde být k dispozici zařízení umožňující umístit nově získaná zvířata do izolace, dokud nebude zjištěnjejich zdravotní status a zhodnoceno a minimalizováno případné riziko pro zde žijící zvířata.

1.3.4 V případě, kdy je nežádoucí provádět pokusy nebo pozorování ve zvěřincích, měly by být k dispozici laboratořea speciální prostory pro pokusy.

1.3.5 Případně by měly být k dispozici jedna nebo více operačních místností vybavených příslušnými potřebamik provádění chirurgických výkonů v aseptických podmínkách. V případě potřeby by měly být k dispozici prostory,v nichž se zvířata po operativních zákrocích mohou zotavovat.

1.3.6 Pro nemocná nebo poraněná zvířata by měly být k dispozici odpovídající prostory, aby mohla být umístěnaodděleně.

1.4 Skladovací a pomocné prostory

1.4.1 Skladovací prostory by měly být řešeny, používány a udržovány tak, aby byla zajištěna kvalita krmiva a steliva.Tyto místnosti by měly být chráněné proti hmyzu a jiným škůdcům. Ostatní materiály, které by mohly býtznečištěny nebo představovat nebezpečí pro zvířata či personál, by měly být skladovány odděleně.

1.4.2 Měly by být k dispozici samostatné místnosti ke skladování čistých klecí, nástrojů a jiného vybavení.

1.4.3 Prostory pro čištění a mytí by měly být tak velké, aby se v nich dala umístit zařízení pro čištění a dezinfekcipoužitého nářadí. Proces čištění by měl být organizován tak, aby čisté nářadí bylo dopravováno odděleně odznečištěného, aby se zabránilo kontaminaci čerstvě vyčištěného nářadí. Stěny a podlahy by měly být opatřenypovrchem z náležitě odolného materiálu a větrací systém by měl být proveden tak, aby odváděl přebytečné teploa vlhko.

1.4.4 Měla by být učiněna potřebná opatření pro hygienické ukládání a odstraňování mrtvých zvířat a odpaduživočišného původu. Není-li spalování na místě možné nebo žádoucí, musí být učiněna odpovídající opatření probezpečnou likvidaci takového materiálu se zřetelem k celostátním a místním ustanovením a obecním nařízením.Zvláštní bezpečnostní opatření by měla být zavedena u vysoce toxických, radioaktivních nebo infekčních odpadů.

1.4.5 Spojovací cesty by měly být projektovány a provedeny tak, aby to odpovídalo normám pro zvěřince. Chodby byměly být tak široké, aby umožňovaly snadný přesun pohyblivého příslušenství.

2. PROSTŘEDÍ VE ZVĚŘINCÍCH A JEHO KONTROLA

2.1 Větrání

2.1.1 Zvěřince a prostory pro zvířata by měly být vybaveny přiměřeným větracím systémem, který odpovídá nárokůmzvířat zde umístěných. Větrací systém by měl zajišťovat dostatečný přívod čerstvého vzduchu náležité kvalitya odvádění pachů, škodlivých plynů, prachu a choroboplodných zárodků všeho druhu. Systém zároveň sloužík odvádění nadbytečného tepla a vlhkosti.

2.1.2 Vzduch v místnostech by měl být často vyměňován. Přiměřená je obvykle míra 15 až 20 výměn vzduchu zahodinu. Za určitých podmínek, kdy je hustota obsazení nízká, může však stačit 8 až 10 výměn vzduchu zahodinu. Někdy stačí přirozené větrání a nucené větrání není nutné. Mělo by být zabráněno recirkulaci

L 197/10 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

77

nevyčištěného vzduchu. Je však třeba zdůraznit, že ani nejúčinnější větrací systém nemůže nahradit špatný postuppři čištění nebo nedbalost.

2.1.3 Větrací systém by měl být konstruován tak, aby nedocházelo ke škodlivému průvanu a aby nebyl nadměrněhlučný.

2.1.4 V místnostech, kde jsou umístěna zvířata, by mělo být zakázáno kouření.

2.2 Teplota

2.2.1 V následujících oddílech s pokyny pro jednotlivé zvířecí druhy je uveden doporučený rozsah teplot, který by mělbýt dodržován. Kromě toho je třeba zdůraznit, že tyto hodnoty platí pouze pro dospělá, normální zvířata.Novorozená zvířata, mláďata, bezsrstá zvířata, zvířata po operaci, nemocná nebo zraněná zvířata často potřebujímnohem vyšší teploty. Teplota v místnostech by měla být regulována v souladu s možnými změnamiv termoregulaci zvířat, které vyplývají z určitých fyziologických podmínek nebo z účinků pokusů.

Teplota ve zvěřincích by měla být denně měřena a zaznamenávána.

2.2.2 V některých případech může být nutný větrací systém, který je zařízen tak, že přiváděný vzduch může být jakohříván, tak chlazen.

2.2.3 V uživatelských zařízeních může být potřebná přesná regulace teploty ve zvěřincích, protože teplota okolí jefyzikální faktor, který silně ovlivňuje látkovou výměnu a chování zvířat, a má tedy dopad na validitu některýchvědeckých výsledků.

2.2.4 Ve výbězích pod širým nebem zajišťujících uspokojení potřeby pohybu a sociální kontakty zvířat nelze teplotustriktně regulovat. Zvířata by neměla být držena v těchto výbězích v klimatických podmínkách, které by jimmohly působit problémy.

2.3 Vlhkost vzduchu

Některé druhy, jako například potkani a pískomilové, mohou vyžadovat regulaci relativní vlhkosti vzduchu v dostiomezeném rozsahu, aby byla minimalizována možnost vzniku zdravotních problémů nebo ohrožení jejichdobrých životních podmínek, zatímco jiné druhy, jako například psi, snášejí dobře i větší výkyvy vlhkostivzduchu.

2.4 Osvětlení

V prostorách bez přirozeného osvětlení se zabezpečuje rytmus dne a noci umělým osvětlením jak pro uspokojeníbiologických potřeb zvířat, tak k zajištění dostatečných pracovních podmínek. Některé druhy by neměly býtvystavovány ostrému světlu a měly by jim být v daných prostorách zajištěny tmavější prostory, kam by se mohlyuchýlit. Přiměřené osvětlení by mělo být zajištěno také pro práci personálu a kontrolu zvířat. Průběžně a pokudmožno bez výpadků by měly být zajištěny pravidelné fotoperiody a intenzita osvětlení vhodná pro daný druh. Přichovu albinotických zvířat by měl být brán zřetel na citlivost těchto zvířat vůči světlu. Mělo by se zvážit opatřenízvěřinců okny, neboť jsou zdrojem přirozeného světla a mohou zajistit obohacení prostředí pro některé druhy,zejména subhumánní primáty, psy, kočky, některá hospodářská zvířata a další velké savce.

2.5 Hluk

Hluk může být pro zvířata rušivým faktorem. Vysoké hladiny hluku a náhlé zvuky mohou vyvolávat u zvířat stres,který může mít dopad na jejich dobré životní podmínky i na údaje získané při pokusech. Hladiny hlukuslyšitelného pro zvířata, v některých případech včetně ultrazvuku, tj. zvukových vln, které nejsou slyšitelnélidským uchem, za něž se běžně považují zvukové vlny překračující 20 kHz, by měly být minimalizovány,zejména ve fázi odpočinku zvířat. Poplašné systémy by měly být nastaveny na frekvence mimo pásmo, na kteréjsou zvířata citlivá, ale zároveň musí být slyšitelné lidským uchem. Uspořádání místností a chodeb může býtvýznamným faktorem ovlivňujícím akustiku prostředí, který je třeba zohlednit při jejich navrhování. Zvěřince byměly být vybaveny přiměřenou hlukovou izolací a akustickými absorpčními materiály.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/11

78

2.6 Poplašné systémy

Technologicky vybavené zařízení pro zvířata má své slabiny. Proto se důrazně doporučuje náležitě chránit takovézařízení instalací vhodného systému, který hlásí požár, vniknutí nepovolaných osob a výpadek základníhovybavení, jako například ventilátorů, klimatizačního a zvlhčovacího zařízení.

Zařízení pro zvířata vybavená elektrickým nebo mechanickým zařízením pro kontrolu a ochranu životníhoprostředí by měla mít náhradní systém pro zajištění základních služeb a nouzového osvětlení i provozusamotných poplašných systémů.

Systémy vytápění a větrání by měly být vybaveny monitorovacím zařízením a poplašnými zařízeními pro rychlouidentifikaci poruch a jejich promptní odstranění.

Jednoznačné pokyny pro případy havárií by měly být viditelně a zřetelně umístěny. Pro nádrže, v nichž jsouumístěny ryby a jiní vodní živočichové, se doporučují poplašné systémy, které hlásí poruchy a selhání přívoduvzduchu nebo vody. Mělo by se pečlivě dbát na to, aby provoz poplašných systémů pokud možno nejméně rušilzvířata.

3. VZDĚLÁNÍ A ŠKOLENÍ

Všechny osoby zapojené do péče o zvířata chovaná, držená nebo používaná pro pokusné a jiné vědecké účelynebo osoby jinak činné v této oblasti by měly být náležitě vzdělány a vyškoleny na úrovni doporučovanév usnesení o vzdělávání a školení osob pracujících s laboratorními zvířaty přijatém na mnohostrannýchkonzultacích smluvních stran Evropské dohody (Řada evropských smluv č. 123) dne 3. prosince 1993.

4. PÉČE O ZVÍŘATA

4.1 Zdravotní stav

4.1.1 Zvířata umístěná v příslušném zařízení jsou z hlediska zdravotního stavu a dobrých životních podmínek zcelazávislá na lidech. Fyzický i psychický stav zvířat ovlivňuje místní prostředí, potrava, voda a péče a pozornost,kterou jim věnují ošetřovatelé.

Ve všech zařízeních by měla být zavedena strategie pro udržování vhodného zdravotního statusu zvířat, kterýzajišťuje jejich dobré životní podmínky a odpovídá vědeckým požadavkům. Tato strategie by měla zahrnovatprogram mikrobiologické kontroly, plány řešení zdravotních problémů zvířat a měla by definovat zdravotníparametry a postupy pro umístění nových zvířat.

4.1.2 Pracovník odpovědný za zařízení by měl zajistit pravidelné kontroly zvířat, dohled nad jejich umístěním a péčio ně prostřednictvím veterinárního lékaře nebo jiné kvalifikované osoby. Kontrolu zvířat by měl provádětnejméně jednou denně školený pracovník podle odstavce 3 obecného oddílu, aby bylo zajištěno, že byla zjištěnavšechna nemocná nebo zraněná zvířata a byla přijata náležitá opatření. Měla by být prováděna pravidelnákontrola zdravotního stavu zvířat.

4.1.3 Vzhledem k možnému riziku nákazy zvířat a personálu při zacházení se zvířaty by měla být zvláštní pozornostvěnována zavedení příslušných hygienických postupů a zdravotním kontrolám jednotlivých pracovníků.

4.2 Odchyt ve volné přírodě

4.2.1 Zvířata by měli odchytávat pouze odborníci za použití šetrných metod. Dopad odchytu na ostatní volně žijící zvěřa jejich stanoviště by měl být minimální.

4.2.2 Každé zvíře, které je při odchytu zraněno nebo u něhož je po odchytu zjištěno, že je zraněné nebo ve špatnémzdravotním stavu, by měla co možná nejdříve vyšetřit kvalifikovaná osoba a mělo by být přijato příslušnéopatření. To může vyžadovat ošetření veterinářem nebo v případě závažného poranění okamžité humánníusmrcení v souladu se zásadami stanovenými v doporučeních Evropské komise týkajících se eutanázieu pokusných zvířat (část 1 a část 2). Na místě odchytu by měly být k dispozici vhodné a dostatečné přepravníkontejnery pro případný převoz zvířat na vyšetření nebo ošetření.

L 197/12 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

79

4.2.3 Zvláštní pozornost by měla být věnována době přivykání, karanténě, umístění a chovu odchycených volně žijícíchzvířat a péči o ně. Před zahájením práce je také třeba náležitě zvážit osud těchto zvířat po ukončení vědeckýchpokusů, aby bylo zajištěno, že budou praktické problémy a otázky spojené s jejich následným vypuštěním dovolné přírody náležitě řešeny.

4.3 Přeprava zvířat

4.3.1 Přeprava představuje pro zvířata velkou zátěž, která by měla být co možná nejvíce zmírněna. Následující zásadyby měly být dodržovány pro všechny přesuny zvířat, od krátkých přesunů ve vozidle v rámci vědeckých zařízenípo mezinárodní přepravu.

Při uplatňování nařízení Rady (ES) č. 1/2000 (1) by mělo být přihlédnuto k usnesení o získávání a přepravělaboratorních zvířat přijatém na mnohostranných konzultacích smluvních stran Evropské dohody (Řadaevropských smluv č. 123) v květnu 1997.

4.3.2 Odesílatel a příjemce by se měli dohodnout na podmínkách přepravy, době odjezdu a příjezdu, aby bylo možnoudělat všechny přípravy pro příjezd zvířat. Odesílatel by měl zajistit, aby byla zvířata před naložením dopřepravního kontejneru podrobena prohlídce a aby byla potvrzena jejich způsobilost k přepravě.

4.3.3 Zvířata, která jsou nemocná nebo zraněná, by neměla být považována za způsobilá pro přepravu, kromě zvířats lehkým poraněním nebo chorobou, jimž by přeprava nezpůsobila další utrpení nebo jejichž přeprava probíhá zapřítomnosti veterináře před či po veterinárním ošetření.

Nemocná nebo zraněná zvířata mohou být také přepravována pro pokusné a jiné vědecké účely na základěschválení příslušného kompetentního orgánu, pokud je choroba nebo zranění součástí určitého výzkumnéhoprogramu. Přeprava by neměla působit těmto zvířatům zvýšené utrpení a zvláštní pozornost by měla býtvěnována případné další péči, kterou mohou zvířata případně vyžadovat. Způsobilost těchto zvířat proplánovanou přepravu by měla být potvrzena kvalifikovanou osobou.

4.3.4 Osoba odpovědná za přepravu zvířat řídí celou organizaci, provedení a dokončení přepravy bez ohledu na to, zdabyly některé úkoly v průběhu přepravy smluvně sjednány s dalšími stranami.

4.3.5 Osoba odpovědná za dobré životní podmínky zvířat nese také přímou odpovědnost za péči o zvířata v průběhupřepravy. Touto osobou může být asistent nebo řidič vozidla, pokud plní stejnou úlohu. Pracovník odpovědný zadobré životní podmínky přepravovaných zvířat by měl být obeznámen s potřebami laboratorních zvířat, která máve své péči.

4.3.6 Trasa by měla být naplánována tak, aby přeprava probíhala efektivně v co nejkratším čase od naložení po vyloženízvířat bez zbytečných prodlev a aby zátěž a utrpení zvířat byly sníženy na minimum. Je třeba věnovat péčizajištění vhodného prostředí pro jednotlivé druhy zvířat a učinit opatření, aby se při přepravě předcházelo náhlýmotřesům, nadměrnému hluku nebo vibracím.

4.3.7 V případě potřeby by měl být kontejner navržen tak, aby se zabránilo vstupu mikroorganismů nebo se tento vstupomezil. Kontejner by měl umožňovat vizuální kontrolu zvířat, aniž by to ohrozilo jejich mikrobiologický status.

4.3.8 Po příjezdu do místa určení by měla být zvířata co nejdříve vyložena z přepravního kontejneru a podrobenaprohlídce kvalifikovanou osobou. Zvířata, která jsou nemocná, zraněná nebo ve špatném tělesném stavu, by mělabýt pod přísnou kontrolou a umístěna odděleně od ostatních zvířat. Tato zvířata by měla být v případě potřebyošetřena veterinářem nebo, pokud je to nezbytné, ihned bezbolestně usmrcena.

4.4 Karanténa, přivykání a izolace

Účelem karantény a izolace je:

a) chránit ostatní zvířata v zařízení;

b) chránit člověka před antropozoonózami a

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/13

(1) Úř. věst. L 3, 5.1.2005, s. 1.

80

c) spolu s dobou přivykání, podporovat správné vědecké postupy.

Délka karantény a izolace se může lišit a stanoví ji buď vnitrostátní předpisy daného členského státu nebokvalifikovaná osoba, zpravidla veterinární lékař, určená dotyčným zařízením.

Karanténa

Karanténou se rozumí doba umístění nově získaných nebo navrácených zvířat odděleně od ostatních zvířatv příslušném zařízení pro stanovení zdravotního stavu těchto zvířat a vyloučení přenosu chorob. Tato karanténnídoba se doporučuje, není-li znám zdravotní status dotyčného zvířete.

Přivykání

Doba přivykání je nezbytná pro to, aby se zvířata zotavila ze zátěže, kterou pro ně představuje přeprava, a abypřivykla novému prostředí a postupům používaným při chovu zvířat a péči o ně. I když jsou zvířata zjevně zcelazdráva, je třeba jim byl poskytnout čas na přivyknutí, dříve než budou použita pro pokusné účely. Doba potřebnápro přivyknutí závisí na různých faktorech, např. na zátěži, které byla zvířata vystavena, a ta je opět ovlivněnarůznými faktory, jako je délka přepravy nebo stáří zvířat a změna sociálního prostředí. Je třeba také vzít v úvahuskutečnost, že mezinárodní přeprava může vyžadovat delší čas na přivyknutí vzhledem k narušení denníhorežimu zvířat.

Izolace

Účelem izolace je snížit riziko nákazy pro ostatní zvířata nebo personál. Každé zvíře, u něhož je podezření na totoriziko, by mělo být umístěno v odděleném zařízení.

4.5 Ustájení a obohacení prostředí

4.5.1 Úvod

Všem zvířatům by měl být zajištěn dostatečný prostor, aby mohla uspokojovat své etologické potřeby. Zvířata byměla být ustájena pokud možno v sociálně harmonických skupinách v přiměřeně obohaceném prostředíumožňujícím jim normálně se projevovat. Omezený prostor může vyvolávat poruchy chování a fyziologickéabnormality, což může mít dopad na validitu vědeckých údajů.

Měl by být zvážen potenciální dopad typu umístění a programů sociálního obohacení a obohacení prostředí navýsledky vědeckých výzkumů, aby nedocházelo k plýtvání zvířaty v důsledku neplatných vědeckých výsledků.

Strategie umístění zvířat a obohacení prostředí používané v chovných, dodavatelských nebo uživatelskýchzařízeních by měly být vyvinuty tak, aby splňovaly potřeby jednotlivých zvířecích druhů a zajišťovaly, že zvířatavyužití co nejlépe prostor, který mají k dispozici. Při jejich vývoji by se mělo také přihlížet k potřebě pozorovánízvířat, aniž by byla zvířata rušena, a usnadnění pohybu zvířat a manipulace s nimi. Navrhované minimálnírozměry prostor jsou uvedeny v oddílech věnovaných jednotlivým zvířecím druhům.

Není-li stanoveno jinak, lze zvětšit podlahovou plochu minimálního doporučeného prostoru například policemi.

4.5.2 Ustájení

Kromě od přírody samotářských zvířat by měla být zvířata ustájena v sociálně stabilních skupinách jedinců, kteříjsou vůči sobě snášenliví. Individuální ustájení by mělo být použito pouze z veterinárních důvodů nebo z důvodudobrých životních podmínek zvířat. O individuálním ustájení pro účely pokusů by mělo být rozhodnuto poporadě s ošetřovatelem zvířat a s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se dobrýchživotních podmínek zvířat. Za těchto okolností by měly být přiděleny doplňkové zdroje na zajištění dobrýchživotních podmínek těchto zvířat a péče o ně. Toto ustájení by mělo být omezené na nejkratší nezbytnou dobua v jejím průběhu by měl udržován zrakový, sluchový, čichový a dotykový kontakt se zvířetem. Umístění nebonavrácení zvířat do zavedených skupin by měl pečlivě kontrolovat náležitě vyškolený personál, aby nevzniklyproblémy způsobené nesnášenlivostí a nedošlo k narušení sociálních vztahů. Při získávání stádových druhů zvířatby měla být možnost jejich ustájení v sociálně stabilních skupinách podporována nákupem zvířat, která jsou vůčisobě snášenlivá.

L 197/14 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

81

4.5.3 Obohacení prostředí

Všem zvířatům by měl být zajištěn dostatečný prostor a rozmanité prostředí umožňující jim projevovat senormálně. Měla by jim být poskytnuta určitá míry kontroly a výběru v rámci daného prostředí pro omezeníprojevů chování vyvolaných stresem. Toho lze dosáhnout vhodnými postupy obohacování prostředí, kterérozšiřují okruh možných činností zvířat a umožňují jim zvládat danou situaci. Kromě sociálních aktivit lzeprostředí podle příslušného druhu obohatit umožněním a podporou tělesného pohybu, potravního chování,zajištěním materiálu pro hraní a rozvoj kognitivních aktivit. Doporučuje se využít každou příležitost k tomu, abybyl zvířatům umožněn pohyb. Obohacení prostředí v prostorách pro zvířata by mělo být přizpůsobeno danémuzvířecímu druhu a individuálním potřebám dotyčných zvířat. Prostředí by mělo být obohaceno tak, aby bylomožno toto obohacení přizpůsobit z hlediska inovací vycházejících z nových poznatků. Program obohacováníprostředí by měl být pravidelně přezkoumáván a aktualizován. Pracovníci odpovědní za péči o zvířata by měli býtobeznámeni s přirozenými etologickými potřebami a biologií jednotlivých zvířecích druhů tak, aby byli schopnipři obohacování prostředí vybrat náležité vybavení. Měli by si uvědomovat, že iniciativy obohacení prostředínemusí být vždy pro zvířata prospěšné, a proto by měli sledovat jejich dopad a případně program upravit.

4.5.4 Klece a boxy

Klece a boxy by neměly být vyráběny z materiálů, které jsou pro zdraví zvířat škodlivé. Měly by být navrženya konstruovány tak, aby se zvířata nemohla poranit a, nejsou-li určeny k jednomu použití, měly by být vyrobenyz odolného materiálu, kterému neškodí čisticí a dezinfekční procesy. Zvláštní pozornost by měla být věnovánapodlahám klecí a boxů, které by měly odpovídat danému druhu a stáří zvířat a měly by usnadňovat odstraňovánívýkalů.

4.6 Krmení

4.6.1 Forma, obsah a podávání potravy by měly odpovídat správné výživě a etologickým potřebám dotyčného zvířete.Některým druhům zvířat je třeba zajistit možnost shánění potravy. Důležitou součástí i prostředkemuspokojování určitých etologických potřeb některých druhů zvířat je objemné krmivo.

4.6.2 Strava zvířat by měla být chutná a nekontaminovaná. Při výběru surovin, výrobě, přípravě krmiva a krmení byměla být učiněna opatření ke snížení rizika chemické, fyzikální a mikrobiální kontaminace na minimum. Krmivoby mělo být baleno v pytlích se zřetelným označením identity a datem výroby. Výrobce by měl na balení zřetelněvyznačit datum spotřeby.

Krmivo by mělo být baleno, dopravováno a skladováno tak, aby bylo zabráněno kontaminaci, snížení kvalitynebo zkáze. Skladovací prostory by měly být chladné, tmavé, suché a chráněné proti hmyzu a jiným škůdcům.Krmivo lehce podléhající zkáze jako zelená píce, zelenina, ovoce, maso a ryby by mělo být skladovánov chladírnách, lednicích nebo mrazících boxech.

Veškeré násypky, koryta a jiné nářadí používané ke krmení by měly být pravidelně čištěny a v případě potřebysterilizovány. Používá-li se vlhké krmivo, nebo jestliže je krmivo snadno znečišťováno vodou, močí apod., jenezbytné každodenní čištění.

4.6.3 Každému zvířeti by měl být zajištěn přístup k potravě s dostatečným prostorem, aby se omezilo soupeření. Zaurčitých okolností může být potřeba příjem potravy z důvodu případné obezity regulovat.

4.7 Napájení

4.7.1 Čistá pitná voda by měla být všem zvířatům stále k dispozici. Voda je však nositelem mikroorganismů, a proto byměla být podávána tak, aby bylo možné riziko kontaminace omezeno na nejmenší míru.

4.7.2 Napájecí systémy by měly být konstruovány a používány tak, aby zajišťovaly dostatečné množství vody vhodnékvality. K dispozici by měl být dostatečný počet napáječek. Používají-li se automatické napájecí systémy, měly bybýt pravidelně zkoušeny, udržovány a proplachovány, aby se předcházelo nehodám, například ucpání nebounikání vody a šíření infekcí. Používají-li se klece s pevným dnem, je nutné dbát zejména na to, aby bylo conejmenší nebezpečí zatopení.

4.7.3 U ryb, obojživelníků a plazů je tolerance vůči kyselině, chlóru a mnoha jiným chemickým látkám velice rozdílnáv závislosti na druhu. Proto je důležité, aby voda přiváděná do akvárií a nádrží byla přizpůsobena potřebáma hranicím tolerance jednotlivých druhů.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/15

82

4.8 Podlaha, substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro stavění hnízd

4.8.1 Zvířatům by měly být stále k dispozici vhodné materiály jako podestýlka nebo různé vybavení pro spaní a takévhodné materiály pro stavění hnízda nebo konstrukce pro zvířata při odchovu mláďat.

Prostory pro zvířata jsou obvykle vybaveny různými materiály sloužícími různým funkcím, například materiálk absorpci moči a výkalů usnadňující čištění, materiál umožňující uspokojovat etologické potřeby jednotlivýchdruhů zvířat, například shánění potravy, rytí nebo hloubení nor, materiál zajišťující pohodlný povrch nebobezpečnou plochu pro spaní, materiál umožňující zvířatům stavět si hnízda pro účely chovu.

Některé materiály nejsou pro všechny tyto účely vhodné, a proto je důležité zajistit dostatečné množství různýchmateriálů. Všechny tyto materiály by měly být suché, savé, bezprašné, nejedovaté a prosté původců chorob,škůdců nebo jakéhokoli jiného druhu kontaminace. Neměly by se používat materiály ze dřeva, které bylochemicky zpracováno, nebo materiály, které obsahují přírodní toxické látky, ani produkty, které nelze přesnědefinovat a standardizovat.

4.8.2 Podlaha v prostorách pro zvířata by měla poskytovat pevnou a pohodlnou plochu pro odpočinek všech zvířat.Všechny plochy na spaní by měly být udržovány čisté a suché.

4.9 Čištění

4.9.1 Úroveň zařízení, včetně dobrých chovatelských postupů, závisí ve značné míře na hygienických poměrech.Prostory pro zvířata, umývárny a skladiště by měly být udržovány v maximální čistotě a pořádku. Měl by býtzaveden rutinní program čištění, mytí, dezinfekce a v případě potřeby sterilizace prostor a příslušenství, láhvía jiného nářadí.

4.9.2 Čištění a dezinfekce by neměly být škodlivé pro zdraví zvířat a neměly by ohrožovat jejich dobré životnípodmínky. Pro výměnu podestýlky u zvířat by měl být zaveden přesný režim, včetně vedení příslušných záznamů.

4.9.3 Prostory pro zvířata by měly být pravidelně čištěny a jejich podlahová krytina podle potřeby obnovována, aby zdenevznikl zdroj infekcí a zamoření parazity.

4.9.4 Důležitým přirozeným projevem některých druhů je značkování jejich území a čištění může v tomto ohleduzpůsobit určité sociální narušení. Režim čištění by měl k těmto potřebám přihlížet. Rozhodnutí o režimu čištěníby proto měla vycházet z typu vyhrazeného prostoru, typu zvířete, hustoty obsazení a schopnosti systémů větráníudržet vhodnou kvalitu vzduchu.

4.10 Pohyb a manipulace

Kvalita péče poskytované zvířatům v laboratoři může ovlivnit nejen úspěch chovu, růst zvířat a jejich dobréživotní podmínky, ale též kvalitu a výsledek pokusů. Přivykání zvířat k profesionálnímu zacházení a důvěrnémukontaktu v rámci chovatelských postupů snižuje stres pro zvířata i personál. U některých druhů, například psůa subhumánních primátů, je přínosný pro zvířata, ošetřovatele i vědecký program výcvik zvířat ke spolupráci přijednotlivých postupech. U některých druhů by měl být sociální kontakt s lidmi prioritou.

V některých případech by měly být pohyb a manipulace vyloučeny. To může být zejména případ volně žijícíchzvířat, což je jedním z důvodů, proč mohou být tato zvířata pro pokusy méně vhodná. Předpokládá se, žepersonál pečující o zvířata bude mít za všech okolností starostlivý a ohleduplný přístup ke zvířatům, která máv péči, a že bude postupovat profesionálně při manipulaci se zvířaty i při jejich znehybňování.

V případě potřeby by si měl personál vyhradit čas na mluvení se zvířaty, manipulaci s nimi, výcvik zvířat a péčio ně.

4.11 Humánní usmrcování zvířat

4.11.1 Každá metoda, jak bezbolestně usmrtit zvíře, vyžaduje odbornost, kterou lze získat jen v rámci odpovídajícíhoškolení. Zvířata by měla být usmrcována způsobem odpovídajícím zásadám stanoveným v doporučeníchEvropské komise týkajících se eutanázie u pokusných zvířat (část 1 a část 2).

L 197/16 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

83

4.11.2 Zvíře v hlubokém bezvědomí lze nechat vykrvácet, ale látky, které způsobují ochrnutí svalů před nástupembezvědomí, látky, jež mají účinek podobný kurare, a usmrcování elektrickým proudem, při kterém proudneprochází mozkem, by neměly být používány bez předchozí anestézie.

Odstranění mrtvého zvířete by nemělo být dovoleno dříve, než je smrt potvrzena.

4.12 Evidence

Záznamy o zdroji, použití a způsobech naložení se zvířaty po pokusech u všech chovaných zvířat, zvířat drženýchpro chov nebo pro jejich následné použití při pokusech by měly být používány nejen pro statistické účely, alespolu se záznamy o zdravotním stavu zvířat a o chovu také jako ukazatele dobrých životních podmínek zvířata pro účely chovatelství a plánování.

4.13 Označování

V některých případech je třeba pro účely přesné evidence opatřit zvířata individuální značkou, například tehdy,jsou-li používána pro chovné účely nebo vědecké pokusy. Zvolená metoda by měla být spolehlivá a působitminimální bolest a problémy zvířatům při aplikaci značky i jejím dlouhodobém používání. V případě potřeby byměla být použita sedativa nebo lokální anestetika a analgetika. Personál by měl být vyškolen pro prováděníoznačování a značkování.

ODDÍL POKYNŮ PRO JEDNOTLIVÉ ZVÍŘECÍ DRUHY

A. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ HLODAVCŮ A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Myši

Laboratorní myš byla vyšlechtěna z myši domácí žijící ve volných koloniích (Mus musculus). Myš je převážně nočnízvíře, vyhrabává si podzemní díry a staví si hnízda pro regulaci mikroprostředí, jako úkryt a pro účelyrozmnožování. Myši jsou obratní šplhavci. Většinou nepřebíhají přes volné prostranství a drží se spíše u stěn nebojiných objektů. Myši zakládají různá rodinná společenstva v závislosti na velikosti populace a jeden samec, který jevždy nadřazen několika samicím, přísně chrání teritorium daného společenství před přemnožením. Březí a kojícísamičky mohou být agresivní při obraně hnízda. Vzhledem k tomu, že myši, a zejména albinotické kmeny, majíšpatný zrak, spoléhají se převážně na svůj čich a močí značkují své území. Myši mají také velmi dobrý sluch a jsoucitlivé na ultrazvuk. Existují značné rozdíly v etologických projevech jednotlivých kmenů a jejich intenzitě.

Potkani

Laboratorní potkan byl vyšlechtěn z potkana Rattus norvegicus. Má vysoce vyvinuté sociální cítění. Potkani sevyhýbají volnému prostoru a používají moč pro značkování svého území. Mají vysoce vyvinutý čich a sluch a jsouzvláště citliví na ultrazvuk. Potkani vidí špatně za denního světla. U některých pigmentovaných kmenů je všakvelice dobře vyvinuto vidění za šera. Albinotičtí potkani se vyhýbají místům s intenzitou světla vyšší než 25 luxů.Potkani jsou zvířata s převážně noční aktivitou. Mláďata jsou velmi explorativní a často si spolu hrají.

Pískomilové

Pískomil neboli pískomil mongolský (Meriones sp.) je společenský, převážně noční tvor, ačkoliv v laboratorníchpodmínkách je aktivní i za dne. Ve volné přírodě si pískomilové vyhrabávají nory a systém chodeb na ochranuproti dravcům a v laboratorních podmínkách, pokud nejsou umístěni v přiměřeném zařízení, se u nich častovyvíjí stereotypie hrabání.

Křečci

Divocí předci (Mesocricetus sp.) laboratorního křečka jsou převážně samotářská zvířata. Samička křečka je většía agresivnější než sameček a může mu způsobit závažné poranění. Křečci si často v prostoru, který je jimvyhrazen, vyčleňují místo pro vyměšování. Své teritorium si křeček značkuje výměšky pachové žlázy umístěné veslabinách a samičky často selektivně snižují velikost vlastního vrhu požíráním mláďat.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/17

84

Morčata

Divoká morčata (Cavia porcellus) jsou společenská zvířata, běhaví hlodavci, kteří si nevyhrabávají doupě, ale žijív úkrytu a občas využívají doupata vyhrabaná jinými zvířaty. Dospělí jedinci jsou někdy vůči sobě agresivní, aleagresivita se většinou projevuje jen zřídka. Při nečekaném zvuku mají morčata tendenci strnout a při nečekanémpohybu se mohou dát skupinově na úprk. Morčata jsou mimořádně citlivá na manipulování a při manipulacimohou znehybnět na třicet minut i déle.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

Teplota v prostorách pro hlodavce by měla být udržována v rozmezí 20 oC až 24 oC. Lokální teplota u skupinověustájených hlodavců v prostorách s pevnou podlahou bude často vyšší než pokojová teplota. I při přiměřenémvětrání může být teplota v místnosti až o 6 oC vyšší než pokojová teplota. Materiál pro vytváření hnízda, případněhnízdící boxy umožňují zvířatům regulovat si vlastní mikroklima. Zvláštní pozornost by měla být věnovánateplotě v uzavřených systémech a teplotě bezsrstých zvířat.

2.3 Vlhkost vzduchu

Relativní vlhkost v zařízeních pro hlodavce by měla být udržována v rozmezí 45 až 65 %. Výjimkou jsoupískomilové, u nichž by měla být relativní vlhkost udržována v rozmezí 35 až 55 %.

2.4 Osvětlení

Intenzita osvětlení v prostoru pro zvířata by měla být nízká. Všechny klece by měly mít horní části zastíněné, abybylo sníženo riziko degenerace sítnice. To je důležité zejména u albinotických zvířat.

Za tmy může být užitečné červené světlo při frekvenci, kterou hlodavci nevnímají, aby mohl personál sledovathlodavce v jejich aktivní fázi.

2.5 Hluk

Vzhledem k tomu, že jsou hlodavci vysoce citliví na ultrazvuk a používají ho ke komunikaci, je důležitě snížittento zvuk z vnějších zdrojů na minimum. Ultrazvuk (přes 20 kHz), který může vydávat běžné vybavenílaboratoře, včetně kapajících kohoutků, koleček vozíků a obrazovek počítačů, může mít za následek poruchychování a chovných cyklů. Doporučuje se kontrolovat akustické prostředí v širokém pásmu frekvencí a po delšíčasové intervaly.

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecného oddílu)

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 4.1 a 4.4 obecného oddílu)

4. Ustájení zvířat, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Stádové druhy by měly být ustájeny skupinově, pokud je skupina stálá a harmonická, což je obtížně dosažitelnéu samců myší, dospělých křečků nebo pískomilů, neboť může docházet k závažným projevům agresivity mezijedinci stejného druhu.

V případě rizika nepříznivých dopadů skupinového ustájení by měla být zvířata ustájena jednotlivě. Zavedenéharmonické skupiny by měly být co nejméně narušovány, neboť to může být pro zvířata velmi stresující.

L 197/18 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

85

4.2 Obohacení prostředí

Prostory pro zvířata a jejich obohacení by měly umožnit zvířatům normální projevy chování a přiměřeně snížitsoupeření mezi jedinci stejného druhu.

Podestýlka a materiál pro vytváření hnízda a úkrytů jsou pro hlodavce držené pro odchov, v zásobě i běhempokusu velmi důležité a měly by být zajištěny, pokud nejsou z veterinárních důvodů nebo z důvodu dobrýchživotních podmínek zvířat nežádoucí. Odstranění těchto materiálů z důvodů pokusu by mělo být dohodnutos ošetřovatelem a další kvalifikovanou osoby působící v oblasti poradenství týkajícího se dobrých životníchpodmínek zvířat. Materiály pro vytváření hnízda by měly umožnit hlodavcům s materiálem manipulovat a stavěthnízda. Pokud není k dispozici dostatečný materiál pro vytvoření hnízda, měly by být zvířatům zajištěny hnízdícíboxy, aby si mohla postavit úplné, zakryté hnízdo. Materiály používané k podestýlce by měly absorbovat moča hlodavci je mohou používat pro značkování močí. Materiál pro stavění hnízda je důležitý pro potkany, myši,křečky a pískomily, neboť si z něj mohou vytvářet vhodné mikroprostředí pro odpočinek a odchov mláďat.Hnízdící boxy nebo jiná útočiště jsou důležitá pro morčata, křečky a potkany.

Morčata by měla mít stálý přístup k manipulovatelným materiálům pro ohryz i pro stavění úkrytů.

Dřevo na žvýkání a hlodání by mělo být součástí obohacení prostředí u všech druhů hlodavců.

Mnohé druhy hlodavců si rozdělují svůj prostor na část pro přijímání potravy, pro odpočinek, vyměšování a prozásoby potravin. Hlodavci si označují jednotlivé části pachovými značkami spíše než fyzickými přepážkami, aleumístění částečných přepážek může pomoci zvířatům navázat kontakty s ostatními členy ve skupině nebo se jimvyhnout. Pro větší rozmanitost prostředí se důrazně doporučuje některá z forem obohacení prostoru pro zvířata.Trubky, boxy a konstrukce pro šplhání jsou příkladem vybavení, které se úspěšně používá v prostorách prohlodavce a které zároveň přispívá ke zvětšení využitelné podlahové plochy.

Pískomilové potřebují srovnatelně větší prostor než ostatní druhy hlodavců, aby mohli stavět nebo používat norydostatečné velikosti. Pískomilové vyžadují silnou vrstvu podestýlky pro hrabání a stavění hnízda nebo náhražkunory, která musí být alespoň 20 cm dlouhá.

Zvážit by se mělo také použití průhledných a nebo zabarvených materiálů pro klece/boxy a přepážekumožňujících náležité pozorování zvířat, aniž by byla rušena.

Stejné zásady týkající se kvality a velikosti prostoru, obohacení prostředí a další faktory uvedené v tomtodokumentu by měly být uplatňovány v uzavřených systémech, jako jsou například samostatně odvětrávané klece(IVC), ačkoliv vzhledem ke konstrukci tohoto systému může být vyžadován odlišný přístup.

4.3 Prostory pro zvířata – rozměry a podlahová plocha

Klece/boxy by měly být vyrobeny ze snadno čistitelného materiálu a jejich konstrukce by měla umožňovatnáležitou kontrolu zvířat, aniž by zvířata byla zbytečně rušena.

Poté, co začnou být mláďata aktivní, vyžadují poměrně více prostoru než dospělí jedinci.

4.3.1 Ro zm ě r y

V následujících tabulkách doporučených parametrů pro všechny hlodavce znamená „výška prostoru“ vertikálnívzdálenost mezi podlahou a stropem klece/boxu a tuto výšku by měla klec/box mít na více než 50 % svéminimální podlahové plochy před obohacením prostředí.

Při plánování pokusů by měl být brán v úvahu možný růst zvířat, aby byl pro ně zajištěn dostatečný prostor (jakuvedeno podrobně v tabulkách A.1 až A.5) po celou dobu pokusu.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/19

86

Tabulka A.1

Myši: minimální prostory a prostorové podmínky

Tělesná hmotnost(g)

Minimální velikost prostoru(cm2)

Podlahováplocha

na 1 zvíře(cm2)

Minimální výškaklece(cm)

V zásobě nebo běhempokusů

do 20 330 60 12

nad 20 až 25 330 70 12

nad 25 až 30 330 80 12

nad 30 330 100 12

Pro odchov 330

Pro monogamní pár(outbrední/inbrední)nebo trojici (inbrední).Na každou další matkua vrh by se mělo přidat180 cm2. 12

Chovná zvířata (*)Velikost prostoru950 cm2

méně než 20

950 40 12

Velikost prostoru1 500 cm2

méně než 201 500 30 12

(*) Myši po odstavu lze chovat při těchto vyšších hustotách obsazení v krátkém období po odstavení do použití při pokusech zapředpokladu, že jsou zvířata umístěna ve větších prostorách s přiměřeně obohaceným prostředí. Tyto podmínky umístění byneměly mít negativní dopad na dobré životní podmínky zvířat a vyvolávat například zvýšenou agresivitu, vyšší nemocnosta úmrtnost, rozvoj stereotypií a jiné poruchy chování, úbytek hmotnosti či jiné narušení fyziologických funkcí nebonormálního chování v důsledku stresu.

Tabulka A.2

Potkani: minimální prostory a prostorové podmínky

Hmotnost(g)

Minimální velikost prostoru(cm2)

Plocha podlahyna 1 zvíře

(cm2)

Minimální výškaprostoru(cm)

V zásobě nebo běhempokusů (*)

do 200 800 200 18

nad 200 až 300 800 250 18

nad 300 až 400 800 350 18

nad 400 až 600 800 450 18

nad 600 1 500 600 18

Pro odchov 800

Matka a vrh. Pro každédalší dospělé zvířeumístěné do klecenastálo se přidá 400 cm2 18

Chovná zvířata (**) do 50 1 500 100 18

nad 50 až 100 1 500 125 18

Velikost prostoru1 500 cm2

nad 100 až 150 1 500 150 18

nad 150 až 200 1 500 175 18

L 197/20 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

87

Hmotnost(g)

Minimální velikost prostoru(cm2)

Plocha podlahyna 1 zvíře

(cm2)

Minimální výškaprostoru(cm)

Chovná zvířata (**) do 100 2 500 100 18

nad 100 až 150 2 500 125 18

Velikost prostoru2 500 cm2 nad 150 až 200 2 500 150 18

(*) V rámci výzkumu životního cyklu potkanů by měly být pro zvířata zajištěny prostory vhodné velikosti umožňující jejichskupinové ustájení. Vzhledem k tomu, že lze těžko předvídat hustotu obsazení ke konci tohoto výzkumu, může se stát, žebude prostor přidělený na každé jednotlivé zvíře nakonec menší, než je uvedeno výše. Za těchto okolností by mělo mítprioritu udržení sociálně stabilních struktur.

(**) Potkany po odstavu lze chovat při těchto vyšších hustotách obsazení v krátkém období po odstavení do použití při pokusechza předpokladu, že jsou zvířata umístěna ve větších prostorách s přiměřeně obohaceným prostředí. Tyto podmínky umístěníby neměly mít negativní dopad na dobré životní podmínky zvířat a vyvolávat například zvýšenou agresivitu, vyšší nemocnosta úmrtnost, rozvoj stereotypií a jiné poruchy chování, úbytek hmotnosti či jiné narušení fyziologických funkcí nebonormálního chování v důsledku stresu.

Tabulka A.3

Pískomilové: minimální prostory a prostorové podmínky

Hmotnost(g)

Minimální velikostprostoru(cm2)

Podlahováplocha podlahy

na 1 zvíře(cm2)

Minimální výškaprostoru(cm)

V zásobě nebo běhempokusů

do 40 1 200 150 18

nad 40 1 200 250 18

Pro odchov 1 200 18

Monogamní párnebo tříčlennáskupinas potomkem

Tabulka A.4

Křečci zlatí: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Hmotnost(g)

Minimální velikostprostoru(cm2)

Plocha podlahyna 1 zvíře

(cm2)

Minimální výškaprostoru(cm)

V zásobě nebo běhempokusů

do 60 800 150 14

nad 60 až 100 800 200 14

nad 100 800 250 14

Pro odchov 800

Matka nebomonogamní párs vrhem mláďat 14

Chovná zvířata (*) méně než 60 1 500 100 14

(*) Křečky po odstavu lze chovat při těchto vyšších hustotách obsazení v krátkém období po odstavení do použití při pokusechza předpokladu, že jsou zvířata umístěna ve větších prostorách s přiměřeně obohaceným prostředí. Tyto podmínky umístěníby neměly mít negativní dopad na dobré životní podmínky zvířat a vyvolávat například zvýšenou agresivitu, vyšší nemocnosta úmrtnost, rozvoj stereotypií a jiné poruchy chování, úbytek hmotnosti či jiné narušení fyziologických funkcí nebonormálního chování v důsledku stresu.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/21

88

Tabulka A.5

Morčata: minimální prostory a prostorové podmínky

Hmotnost(g)

Minimální velikostprostoru(cm2)

Plocha podlahyna 1 zvíře

(cm2)

Minimální výškaprostoru(cm)

V zásobě nebo běhempokusů

do 200 1 800 200 23nad 200 až 300 1 800 350 23nad 300 až 450 1 800 500 23nad 450 až 700 2 500 700 23nad 700 2 500 900 23

Pro odchov 2 500Pár s vrhemmláďat. Prokaždou dalšíchovnou samici sepřidá 1 000 cm2 23

4.3.2 Po d l a h a

Pevné podlahy s podestýlkou nebo perforované podlahy jsou vhodnější než roštové podlahy nebo podlahyz drátěného pletiva. Pokud se použijí rošty nebo drátěné pletivo, měla by mít zvířata k dispozici na ploše proodpočinek pevnou podlahu nebo podlahu s podestýlkou nebo v případě morčat podlahu z latěk, pokud to neníz hlediska specifických podmínek pokusu nežádoucí. Podestýlku lze odstranit jako součást regulace páření.

Vzhledem k tomu, že drátěné podlahy mohou způsobit závažná poranění, měly by být podlahy pečlivě udržoványa kontrolovány, zda z nich nevystupují uvolněné nebo ostré části.

Během pokročilého stadia březosti, při porodu a kojení by měly být samice umístěny pouze na pevné podlazes podestýlkou.

4.4 Krmení

(Viz odstavec 4.6 obecného oddílu)

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.8 obecného oddílu)

4.7 Čištění

Je třeba udržovat vysoké hygienické normy, ale doporučuje se zachovat některé pachové vzorce zanechané zvířaty.Zvířata by měla být ušetřena příliš častých změn prostor, zejména v případě březích samic a samic s vrhem, neboťtato narušení mohou u samic vést k opouštění mláďat nebo kanibalismu.

Rozhodnutí o režimu čištění by proto měla vycházet z typu klece/boxu, typu zvířete, hustoty obsazenía schopnosti systémů větrání udržet vhodnou kvalitu vzduchu.

4.8 Pohyb a manipulace

Při manipulaci se zvířaty je třeba dbát na to, aby byla zvířata co nejméně rušena a zásahy do prostředí v jejichkleci/boxu byly co nejmenší. To je důležité zejména u křečků.

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

L 197/22 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

89

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.13 obecného oddílu)

B. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ KRÁLÍKŮ A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Králík (Oryctolagus cuniculi) žije obvykle v koloniích. Králíkům by měl být přidělen dostatečný prostor a zajištěnoobohacené prostředí. V opačném případě může dojít ke snížení pohyblivosti a deformacím páteře.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

Teplota v prostorách pro králíky by měla být udržována v rozsahu 15 oC až 21 oC. Lokální teplota u skupinověustájených králíků v prostorách s pevnou podlahou bude často vyšší než pokojová teplota. I při přiměřenémvětrání může být teplota v těchto prostorách až o 6 oC vyšší než pokojová teplota.

Materiál pro vytváření hnízda, případně hnízdící boxy umožňují zvířatům kontrolovat vlastní mikroklima.Zvláštní pozornost by měla být věnována teplotě v uzavřených systémech.

2.3 Vlhkost vzduchu

Relativní vlhkost vzduchu v zařízeních pro králíky by neměla být nižší než 45 %.

2.4. Osvětlení

(Viz odstavec 2.4 obecného oddílu)

2.5 Hluk

(Viz odstavec 2.5 obecného oddílu)

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecného oddílu)

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 4.1 a 4.4 obecného oddílu)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Mláďata králíků a samice králíků by měly být ustájeny v sociálně harmonických skupinách. O individuálnímustájení pro účely pokusů by mělo být rozhodnuto po poradě s ošetřovatelem zvířat a s kvalifikovanou osoboupůsobící v oblasti poradenství týkajícího se dobrých životních podmínek zvířat. Dospělí nekastrovaní samcimohou projevovat svůj pud bránit své území a neměli by být ustájeni společně s dalšími nekastrovanými samci.Pro ustájení mláďat králíků a králičích samic se s úspěchem používají obohacené kotce s pevnou podlahou,ačkoliv je třeba skupiny pečlivě kontrolovat z hlediska agresivity. Optimální je umístit do skupinového ustájeníkrálíky ze stejného vrhu, kteří byli drženi pohromadě od odstavení. Pokud nelze zvířata ustájit skupinově, měla bybýt umístěna tak, aby na sebe dobře viděla.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/23

90

4.2 Obohacení prostředí

Pro obohacení prostředí je vhodné použít materiál pro ohryz, seno slisované do kostek nebo větvičky na žvýkánía zajistit plochu pro úkryt. Kotce s podlahou pro skupinové ustájení by měly být vybaveny vizuálními zábranamia konstrukcemi umožňujícími zvířatům ukrýt se a vyhlížet z nich. Pro chovné králice by měl být zajištěn takémateriál pro vytváření hnízda a box pro hnízdění.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Kotce/boxy pro králíky by měly být pokud možno obdélníkové. Měly by mít vyvýšenou plošinu umožňujícízvířatům ležet a sedět a snadno se pod ni schovat. Tato plocha by neměla pokrývat více než 40 % podlahovéplochy. Prostory by měly být tak vysoké, aby v nich králíci mohli vzpřímeně sedět, aniž by se ušima dotýkalistropu. Vyvýšená plošina tuto výšku mít nemusí. Pokud z vědeckých nebo veterinárních důvodů nelze plošinupoužít, měl by být prostor pro králíky o 33 % větší pro jednoho králíka a o 60 % větší pro dva králíky. Králíci byměli být pokud možno chováni v kotcích.

4.3.1 Ro zm ě r y

Tabulka B.1

Králíci starší než 10 týdnů: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Konečná hmotnost (kg)Minimální podlahová plocha pro jednonebo dvě sociálně harmonická zvířata

(cm2)

Minimální výška(cm)

méně než 3 3 500 45od 3 do 5 4 200 45nad 5 5 400 60

Uvedená tabulka by se měla používat pro klece i boxy. Klece by měly být opatřeny vyvýšenou plošinou(viz Tabulka B.4). Prostor kotců by měl být rozdělen přepážkami, aby mohli králíci navazovat sociální kontaktnebo se mu případně vyhnout. Dodatečná plocha 3 000 cm2 se přidává pro každého třetího, čtvrtého, pátéhoa šestého králíka a plocha 2 500 cm2 na každého dalšího králíka.

Tabulka B.2

Králice a vrh: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Hmotnost králice(kg)

Minimální podlahováplocha prostoru (cm2)

Dodatečný prostor prohnízdící boxy

(cm2)

Minimální výška(cm)

méně než 3 3 500 1 000 45od 3 do 5 4 200 1 200 45nad 5 5 400 1 400 60

Nejméně tři až čtyři dny před porodem by měla být samice umístěna do zvláštního oddělení nebo hnízdícíhoboxu, aby si mohla vystavět hnízdo. Hnízdící boxy by měly být pokud možno mimo prostor původní klece. Mělaby zde být též zajištěna sláma nebo jiný materiál pro vytváření hnízda. Prostor by měl být uspořádán tak, aby sekrálice mohla uchýlit do dalšího oddělení nebo na vyvýšenou plošinu poté, co mláďata opustí hnízdo. Poodstavení by měla mláďata z daného vrhu zůstat co nejdéle společně v chovném boxu. Na této minimálnípodlahové ploše může být chováno až osm mláďat z jednoho vrhu sedm týdnů po odstavení a pět mláďat osm aždeset týdnů po odstavení.

L 197/24 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

91

Tabulka B.3

Králíci mladší než 10 týdnů: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Stáří Minimální podlahováplocha prostoru (cm2)

Minimální podlahováplocha na 1 zvíře

(cm2)

Minimální výška(cm)

7 týdnů po odstavení 4 000 800 40od 7 do 10 týdnů 4 000 1 200 40

Tabulka platí pro klece i kotce. Prostor kotce by měl být rozdělen přepážkami, aby mohli králíci navazovatsociální kontakt nebo se mu případně vyhnout. Po odstavení by měla mláďata z daného vrhu zůstat co nejdélespolečně v chovném boxu.

Tabulka B.4

Králíci: optimální rozměry pro vyvýšené plošiny zabudované do kotců/boxů o rozměrech uvedenýchv tabulce B.1

Stáří (týdny)Konečná hmotnost

(kg)Optimální velkost

(cm × cm)Optimální výška od podlahy

klece (cm)

méně než 3 55 × 25 25od 3 do 5 55 × 30 25

nad 10 nad 5 60 × 35 30

Pro náležité využití vyvýšené plošiny a kotce celkově jsou optimální výše uvedené rozměry pro velikost a výškuvyvýšené plošiny, kdy minimální a maximální rozměry představují odchylku 10 % od optimální velikosti.Vyvýšená plošina tuto výšku mít nemusí. Pokud z vědeckých nebo veterinárních důvodů nelze plošinu použít,měl by být prostor pro králíky o 33 % větší pro jednoho králíka a o 60 % větší pro dva králíky, aby měli králícimožnost dostatečného pohybu a mohli se skrýt před dominantnějšími zvířaty.

Tam, kde je vyvýšená plošina použita pro králíky mladší než 10 týdnů, měla by mít rozměry 55 × 25 cma takovou výšku od podlahy, aby ji zvířata zvládla využít.

4.3.2 Po d l a h a

Drátěné podlahy by neměly být používány, aniž by byla zajištěna dostatečná plocha pro odpočinek, kam by sesoučasně vešli všichni králíci. Pevné podlahy s podestýlkou nebo perforované podlahy jsou vhodnější než podlahyroštové či drátěné.

4.4 Krmení

(Viz odstavec 4.6 obecného oddílu)

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.8 obecného oddílu)

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8 Pohyb a manipulace

(Viz odstavec 4.10 obecného oddílu)

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/25

92

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.13 obecného oddílu)

C. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ KOČEK A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Kočka domácí pochází ze samotářské africké divoké kočky plavé (Felis silvestris libyca), ale má silný sklonk sociálnímu chování. Při náležité socializaci v raném věku se může toto chování projevovat vůči jedincůmstejného druhu i vůči člověku.

Dobrá sociální interakce s člověkem podporuje rozvoj charakterových rysů vhodných pro následné výzkumy.Avšak vzhledem k tomu, že kočky postrádají smysl pro vytváření hierarchických struktur a zřejmě takémechanizmy pro usmiřování po konfliktech, může být pro ně vytváření sociálních vztahů stresující. Viditelnépříznaky stresu u koček nelze vykládat tak jednoznačně jako u psů.

Vzhledem k tomu, že kočky mají potřebu bránit své území a jsou na ně vázané, bude pro ně přemístěnípravděpodobně stresující. Kočky obratně šplhají a hojně využívají vyvýšených míst (například polic) proto, abyzaujaly výhodnou pozici a aby si udržovaly odstup od ostatních koček při skupinovém ustájení.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

V prostorách pro kočky se může teplota pohybovat ve velkém rozsahu za předpokladu, že nebudou ohroženydobré životní podmínky zvířat. V případě potřeby přesné regulace teploty místnosti u koček zapojených dopokusu by měl být udržován rozsah teploty 15 oC až 21 oC (viz odstavec 2.2.3 obecného oddílu).

Vzhledem k tomu, že koťata mají přibližně v prvních deseti dnech života omezenou termoregulaci, mělo by býtv průběhu této doby zajištěno lokální přitápění.

2.3 Vlhkost vzduchu

Relativní vlhkost vzduchu není nutné regulovat, neboť kočky snášejí i velké výkyvy relativní vlhkosti prostředí beznegativních důsledků.

2.4 Osvětlení

Ustájení koček s přirozeným rytmem dne a noci je přijatelné. Tam, kde fotoperiodu zajišťuje umělé osvětlení, mělaby být délka doby denního světla deset až dvanáct hodin denně.

Pokud je přirozené světlo zcela vyloučeno, mělo by být v noční době zajištěno tlumené osvětlení (5 až 10 luxů),aby kočky alespoň částečně viděly a pro zohlednění jejich úlekové reakce.

2.5 Hluk

(Viz odstavec 2.5 obecného oddílu)

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecného oddílu)

L 197/26 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

93

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 4.1 a 4.4 obecného oddílu)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Samice a vykastrované kočky obou pohlaví jsou zpravidla velmi společenské a obvykle jsou drženy ve skupináchaž po dvanácti. Avšak vytváření skupin dvou a více koček vyžaduje pečlivou kontrolu vzájemné snášenlivostivšech zvířat ve skupině. Zvláštní péči je třeba věnovat přeskupování koček, umístění nové kočky do skupiny,ustájení nekastrovaných samců ve skupině nebo udržování koček ve větších skupinách.

Tam, kde jsou kočky běžně ustájeny skupinově, může být individuální ustájení značně stresujícím faktorem. Protoby bez opodstatněných veterinárních důvodu nebo důvodů souvisejících s jejich dobrými životními podmínkamineměly být kočky jednotlivě ustájeny po dobu delší než 24 hodin. O individuálním ustájení pro účely pokusů podobu delší než 24 hodin by mělo být rozhodnuto po poradě s ošetřovatelem zvířat a s kvalifikovanou osoboupůsobící v oblasti poradenství týkajícího se dobrých životních podmínek zvířat.

Kočky, které se opakovaně chovají agresivně vůči ostatním kočkám, by měly být ustájeny individuálně v případě,že se nenajde vhodný společník pro ustájení, s nímž by se snášely. Sociální stres všech jedinců ustájených vedvojicích nebo skupinově byl měl být kontrolován nejméně jednou týdně pomocí zavedeného bodovacíhosystému chování nebo fyziologického stresu. To je důležité zejména u nekastrovaných kocourů.

Individuálně lze ustájit samice s koťaty do čtyř týdnů po porodu nebo v posledních dvou týdnech březosti.V průběhu tohoto období by mělo být umožněno samicím, které jsou za běžných podmínek ustájeny skupinově,aby měly přístup ke své skupině například propojením kotce s koťaty s prostorou pro skupinové ustájení zvířat.

Vývoj sociálního chování u koček je významně ovlivněn sociálními zkušenostmi získanými mezi druhýma osmým týdnem po narození. V tomto období je zvláště důležité, aby měla kočka sociální kontakt s ostatnímikočkami (například s mláďaty ze stejného vrhu) a s člověkem a aby se seznámila s podmínkami prostředí, jimžbude pravděpodobně vystavena při následném použití. Denní pohyb a manipulace v průběhu tohoto citlivéhostádia vývoje je předpokladem pro sociální chování dospělé kočky a ukázalo se, že krátká doba pohybua manipulace již první den po narození má svůj význam, neboť mláďata již reagují na pachové a dotykovépodněty.

Všem kočkám by měla být zajištěna denně určitá doba na hraní a sociální interakci s člověkem a další doba napravidelnou péči o tělo. Zvláštní pozornost je třeba věnovat sociálnímu obohacení prostředí ve formě delšíhokontaktu s člověkem pro individuálně ustájené kočky.

4.2 Obohacení prostředí

Prostory pro kočky by měly být opatřeny vyvýšenými, částečně uzavřenými konstrukcemi (například kotcemuzavřeným ze tří stran, s krytem, na polici umístěné přibližně metr nad podlahou), aby mohly kočky sledovat svéokolí a udržovat si potřebnou vzdálenost od ostatních koček při ustájení v párech nebo skupinách. Počet těchtokotců by měl být dostatečný, aby nedocházelo k soupeření, a jednotlivé konstrukce by měly být uspořádányv daném prostoru tak, aby mohly kočky plně využít přidělený prostor.

Kočky by také měly mít možnost uchýlit se ve vyhrazeném prostoru do úkrytu nebo soukromí, zejménaz dohledu koček v ostatních kotcích/boxech. Prostory pro kočky by měly být vybaveny dřevěnými svislýmipovrchy pro broušení drápů a pachové značkování.

Venkovní výběhy poskytují možnost obohacení prostředí pro kočky v chovných i uživatelských zařízeních a mělyby být pokud možno vždy zajištěny.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/27

94

U koček by měly být podporovány projevy jejich dravého a hravého chování. K tomu by jim měly být k dispozicirůzné hračky, které by se měly pravidelně měnit, aby neklesala jejich stimulace a aby již známé hračky nesnižovalymotivaci ke hře.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Kotce/boxy včetně přepážek mezi nimi by měly poskytovat kočkám pevné, odolné a snadno čistitelné prostředí.Jejich uspořádání a konstrukce by měly zajišťovat prostorné a světlé prostředí a umožňovat kočkám celkovývýhled na prostředí kolem kotce/boxu.

4.3.1 Ro zm ě r y

Tabulka C.1

Kočky: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Podlaha (*)(m2)

Police(m2)

Výška(m)

Minimum pro jednodospělé zvíře

1,5 0,5 2

Dodatečný prostor prokaždé další zvíře

0,75 0,25 —

(*) Poznámka: Podlahová plocha bez polic.

Minimální prostor pro držení chovné samice a vrhu je prostor určený pro jednu kočku, který by měl být postupnězvětšován tak, že jsou mláďata do čtyř měsíců po narození přemístěna do prostor odpovídajících požadavkům naprostor dospělých zvířat. Doba odstavu je sedm až devět týdnů.

Kočky by neměly být nuceny trávit celý život venku a měly by mít neustále přístup do vnitřních prostorodpovídajících všem normám, včetně minimálních rozměrů, uvedeným podrobně v těchto pokynech.

Plocha pro krmení a plocha pro nádobu na výkaly by měly být vzdáleny nejméně 0,5 m a neměly by sezaměňovat.

Omezení prostoru pod výše uvedené minimální požadavky, například v metabolické kleci nebo podobném typuustájení pro vědecké účely, může závažně ohrozit dobré životní podmínky zvířat. Toto omezení by mělo trvat ponejkratší nezbytnou dobu a prostor by měl být co nejvíce přizpůsoben požadavkům uvedeným výše a nejménětakový, aby umožňoval zvířeti natáhnout se v celé délce vodorovně i svisle, lehnout si a otočit se.

4.3.2 Po d l a h a

Nejvhodnější pro kočky je pevná, souvislá podlaha s hladkým povrchem a protiskluzovou úpravou. Doplňkovévybavení prostor by mělo zajistit všem kočkám pohodlné místo pro odpočinek.

Roštové nebo drátěné podlahy by neměly být u koček používány. Tam, kde je odůvodněná potřeba tuto podlahupoužít, je třeba věnovat zvýšenou péči jejímu uspořádání a konstrukci, aby nebyla chůze po ní pro zvířatabolestivá, nedocházelo ke zraněním nebo aby nevyvolávala choroby a aby umožňovala zvířatům chovat senormálně. Praktické zkušenosti ukazují, že metabolické klece nejsou vždy nezbytné, protože sběr moče a stolicekoček lze provádět přímo z nádob na výkaly.

Kvalita a povrchová úprava podlahy ve venkovním výběhu nemusí splňovat normy pro podlahu ve vnitřnímprostoru, ale musí být snadno čistitelná a nesmí být pro kočky nebezpečná.

4.4 Krmení

(Viz odstavec 4.6 obecného oddílu)

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

L 197/28 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

95

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

Nejméně jedna nádoba na výkaly o rozměrech minimálně 300 × 400 mm by měla být zajištěna pro každé dvěkočky a měla by obsahovat vhodný absorpční a netoxický materiál nebo substrát, který je pro kočky přijatelnýa který používají. Pokud kočky pravidelně močí a kálejí mimo tyto nádoby, je nutno zajistit další nádobyobsahující alternativní substráty. Pokud to není účinné u koček ustájených v páru nebo skupinově, naznačuje tosociální nesnášenlivost a kočky by měly být po jedné odstraňovány ze skupiny, dokud se problém nevyřeší.

Pro všechny kočky by měly být zajištěny dostatečné kotce ze snadno čistitelného materiálu. Kotce by měly býtvystlány polyesterovou vlnou nebo podobnou podestýlkou.

4.7 Čištění

Obývaný prostor by měl být nejméně jednou denně čištěn. Nádoby na výkaly by měly být vyprazdňoványa stelivo vyměňováno každý den.

Při čištění prostor by se kočky neměly namočit. Při vystříkávání prostor hadicí by měly být kočky přemístěny nasuché místo a navráceny, až prostora přiměřeně vyschne.

4.8 Pohyb a manipulace

Pro kočky, zejména pro ty, které jsou ustájené individuálně, je velmi důležitý kontakt s jejich ošetřovateli.

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.13 obecného oddílu)

D. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ PSŮ A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Pes domácí (Canis familiaris) je zvídavý, velmi společenský tvor, který aktivně pátrá po informacích o svém okolí.Jeho chování odráží projevy jeho předků z rodu vlků. Ačkoliv pes tráví většinu dne odpočinkem, vyžadujev aktivní fázi obohacené a rozmanité fyzické a sociální prostředí.

Fena se před porodem a při odchovu mláďat uchyluje na klidné místo.

Vzhledem k vysokému riziku agresivity, je třeba držet psy v sociálně harmonických skupinách. Uvedenádoporučení se týkají bíglů, nejčastěji používaného plemena. Při použití jiných plemen by měly být brány v úvahujednotlivé charakteristiky daného plemena.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

V prostorách pro psy se může teplota pohybovat ve velkém rozsahu za předpokladu, že nebudou ohroženy dobréživotní podmínky zvířat. V případě potřeby přesné regulace teploty místnosti u psů zapojených do pokusu by mělbýt udržován rozsah teploty 15 oC až 21 oC (viz odstavec 2.2.3 obecného oddílu).

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/29

96

Vzhledem k tomu, že štěňata mají přibližně v prvních deseti dnech života omezenou termoregulaci, mělo by býtv průběhu této doby zajištěno lokální přitápění.

2.3 Vlhkost vzduchu

Relativní vlhkost vzduchu není nutné regulovat, neboť psi snášejí i velké výkyvy relativní vlhkosti prostředí beznegativních důsledků.

2.4 Osvětlení

Ustájení psů s přirozeným rytmem dne a noci je přijatelné. Tam, kde fotoperiodu zajišťuje umělé osvětlení, mělaby být délka doby denního světla deset až dvanáct hodin denně.

Pokud je přirozené světlo zcela vyloučeno, mělo by být v noční době zajištěno tlumené osvětlení (5 až 10 luxů),aby psi alespoň částečně viděli a aby se zohlednila jejich úleková reakce.

2.5 Hluk

Hluk v psích boudách může dosáhnout vysokých hladin, které jsou prokazatelně škodlivé pro lidi a které mohoumít dopad na zdravotní stav nebo fyziologické funkce psů. Z těchto důvodů je důležité v zařízeních pro psy zvážitmetody snížení hluku. Z hlediska etologických potřeb psů by měla být při navrhování zařízení pro psy sníženahladina hlučnosti. Většinu hluku vydávají psi sami, ale může k němu přispívat i provoz v daném zařízení,případně může pronikat i z vnějších zdrojů. Proto by měl být omezen jakýkoliv zdroj hluku, který by mohlpodnítit psy ke štěkání. Pronikání hluku z vnějšku lze snížit vhodným umístěním zařízení a jeho stavebnímřešením. Hluk vznikající uvnitř zařízení lze snížit pomocí absorpčních materiálů nebo různých konstrukcí.Prostory pro psy by měly být navrhovány a případné úpravy by měly být prováděny na základě odborné poradyve věci snížení hluku.

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecného oddílu)

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 4.1 a 4.4 obecného oddílu)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Psi by měli být ustájeni v sociálně harmonických skupinách, pokud to neznemožňují pokusy nebo požadavky nadobré životní podmínky zvířat. Zvláštní péči je třeba věnovat přeskupování psů nebo umístění neznámého psa doskupiny. V každém případě by měly být skupiny průběžně sledovány z hlediska sociální snášenlivosti.

Venkovní výběhy poskytují možnost obohacení prostředí pro psy v chovných i uživatelských zařízení a měly bybýt pokud možno vždy zajištěny.

Individuální ustájení psů může být značně stresujícím faktorem. Proto by bez opodstatněných důvodůsouvisejících s jejich pohodou nebo z veterinárních důvodů neměly být psi jednotlivě ustájeni po dobu delší nežčtyři hodiny. O individuálním ustájení pro účely pokusů po dobu delší než čtyři hodiny by mělo být rozhodnutopo poradě s ošetřovatelem zvířat a s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se dobrýchživotních podmínek zvířat.

Za těchto okolností by měly být na pohodu psů a péči o ně vyčleněny dodatečné zdroje. Individuálně ustájenýmzvířatům by měli ošetřovatelé věnovat více času a zvířata by měla mít každodenní vizuální a pokud možnotaktilní kontakt s ostatními psy.

Pokud to neznemožňují vědecké důvody, měl by být psům ustájeným individuálně umožněn denně pohybv samostatném prostoru pokud možno s ostatními psy, pod dozorem a za aktivní účasti personálu.

L 197/30 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

97

Chovní psi by měly být pokud možno ustájeni v sociálně harmonických párech nebo skupinách nebo s fenami.Feny by měly být jeden až dva týdny před očekávaným porodem přemístěny do porodních kotců. Při pobytuv porodních kotcích by měly být denně v častém kontaktu s člověkem.

Sociální chování se u psů vyvíjí mezi čtvrtým a dvacátým týdnem po narození. V tomto období je zvláště důležité,aby měl pes sociální kontakt s ostatními štěňaty ze stejného vrhu, dospělými psy (například s fenou) a s člověkema aby se seznámil s podmínkami prostředí, jimž bude pravděpodobně vystaven při následném použití. Dennípohyb a manipulace v průběhu tohoto citlivého stádia vývoje je předpokladem pro sociální chování dospěléhopsa. Ukázalo se, že krátká doba pohybu a manipulace již první den po narození má svůj význam, neboť mláďatajiž reagují na pachové a dotykové podněty.

4.2 Obohacení prostředí

Ustájení pro psy by mělo zvířatům zaručovat určité soukromí a umožňovat jim vytvářet si sociální vztahy.

V prostorách by měly být vyčleněny plochy pro různé aktivity. To lze zajistit například použitím vyvýšenýchplošin nebo rozdělením kotců.

Pamlsky a hračky pro psy zvyšují dobré životní podmínky zvířat za předpokladu, že jsou používány rozumněa pod kontrolou. Vzhledem k tomu, že žvýkání patří mezi hlavní etologické potřeby psů, měly by být zajištěnypředměty uspokojující tuto potřebu.

Hlavní přínos pohybu spočívá v tom, že poskytuje psům další příležitosti využít obohacené a rozmanité prostředía být ve styku s ostatními psy a lidmi. To je důležité zejména v případě, kdy tyto potřeby nelze zcela uspokojitv rámci vyhrazeného prostoru. Proto, pokud to neznemožňují vědecké nebo veterinární důvody, by měli být psidenně přemístěni do zvláštního prostoru a měl by jim být umožněn pohyb pokud možno s ostatními psy, poddozorem a za aktivní účasti personálu.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Kotce/boxy včetně přepážek mezi nimi by měly poskytovat psům pevné, odolné a snadno čistitelné prostředí.Jejich uspořádání a konstrukce by měly zajišťovat prostorné a světlé prostředí a umožňovat psům výhled naostatní psy a personál mimo jejich kotec/box.

4.3.1 Ro zm ě r y

Tyto pokyny jsou zaměřeny na podporu ustájení psů v sociálně stabilních skupinách a zajištění přiměřeněobohaceného prostředí. Je třeba zdůraznit, že tato koncepce a strategie ve všech ohledech podporuje držení psů vevelkých sociálně harmonických skupinách jak z důvodu zvětšení vyhrazené podlahové plochy, tak pro zajištěnípříležitostí k sociálním kontaktům.

Psi by neměli být nuceni trávit celý život venku a měli by mít neustále přístup do vnitřních prostor odpovídajícíchvšem stavebním normám a normám uspořádání prostředí uvedeným podrobně v těchto pokynech. Vnitřníprostory by měly tvořit nejméně 50 % minimálního prostoru vyhrazeného pro psy, uvedeného v tabulce D.1 níže.

Parametry přiděleného prostoru uvedené níže vycházejí z požadavků bíglů, ale je třeba upozornit na to, že obříplemena, například bernardýn nebo irský vlkodav, mohou vyžadovat prostory značně větší. U jiných plemen, nežjsou bíglové, by měl být přidělený prostor konzultován s veterinářem a s příslušným odpovědným orgánem.

Tabulka D.1

Psi: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Hmotnost(kg)

Minimální podlahováplocha prostoru

(m2)

Minimální podlahováplocha prostoru projedno nebo dvě

zvířata(m2)

Pro každé další zvířerozšíření minimálně

o (m2)

Minimální výška(m)

do 20 4 4 2 2nad 20 4 8 4 2

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/31

98

Prostor každého ze psů ustájených v páru nebo ve skupině může být v průběhu pokusu omezen na polovinucelkového přiděleného prostoru (2 m2 u psa do 20 kg, 4 m2 u psa nad 20 kg), jak stanoví směrnice 86/609/EHS,je-li toto oddělení zvířete důležité pro vědecké účely. Doba takového omezení psa musí být co nejkratšía v žádném případě nesmí přesáhnout čtyři hodiny. Cílem tohoto ustanovení je podpořit ustájení v párech(zejména při toxikologických výzkumech) a zároveň umožnit potřebnou kontrolu příjmu potravy a provéstpozorování po aplikaci dávek zkoumaných látek.

Každé další sociální nebo fyzické omezení prostoru, například v metabolické kleci nebo fyzické omezenív nějakém postroji, může závažně ohrozit dobré životní podmínky zvířat. Prostor při omezení v metabolické klecinebo v podobném typu ustájení pro vědecké účely by měl co nejvíce odpovídat požadavkům uvedeným výšea přinejmenším umožňovat zvířeti natáhnout se, lehnout si a otočit se.

4.3.2 Ko j í c í f e ny a š t ě ň a t a d o hmo t n o s t i 7 , 5 k g

Kojící fena a mláďata by měly mít přidělený stejný prostor jako jedna samotná fena stejné hmotnosti. Porodníkotec by měl být navržen tak, aby se mohla fena vzdálit od štěňat do dalšího oddělení nebo na vyvýšenou plošinu.

Běžná doba odstavu štěňat je šest až devět týdnů.

Tabulka D.2

Psi: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky pro odstávčata

Hmotnost psa(kg)

Minimální podlahováplocha prostoru

(m2)

Minimální podlahováplocha na 1 zvíře

(m2)

Minimální výška(m)

do 5 4 0,5 2

nad 5 až 10 4 1,0 2

nad 10 až 15 4 1,5 2

nad 15 až 20 4 2 2

nad 20 8 4 2

4.3.3 Po d l a h a

Pro psy je nejvhodnější pevná, souvislá podlaha s hladkým povrchem a protiskluzovou úpravou. Pro všechny psyby měla být zajištěna pohodlná pevná plocha pro odpočinek, například ve formě využití doplňkového vybaveníprostor, jako jsou vyvýšené kotce nebo plochy.

Roštové nebo drátěné podlahy by neměly být u psů používány. Tam, kde je odůvodněná potřeba tento typpodlahy použít, je třeba věnovat zvýšenou péči jejímu uspořádání a konstrukci, aby nebyla chůze po ní pro zvířatabolestivá, nedocházelo ke zraněním nebo aby nevyvolávala choroby a aby umožňovala zvířatům chovat senormálně. Pokud se v souvislosti s podlahou vyskytnou problémy ohrožující dobré životní podmínky zvířat, mělyby být konzultovány s veterinářem a v případě potřeby by psi měli být přemístěni na pevnou podlahu.

Štěňata před odstavem, feny při porodu a kojící feny by neměly být umístěny na roštových nebo drátěnýchpodlahách.

Kvalita a povrchová úprava podlahy ve venkovním výběhu nemusí splňovat normy pro podlahu ve vnitřnímprostoru, ale musí být snadno čistitelná a nesmí být pro psy nebezpečná.

4.4 Krmení

(Viz odstavec 4.6 obecného oddílu)

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

L 197/32 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

99

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

Při ustájení psů na pevné podlaze je výhodné použít stelivo nebo substrát, neboť usnadňuje čištění s omezujepotřebu pravidelného mytí a vystříkávání hadicí.

Feny při porodu a kojící feny by měly být umístěny v kotci s podestýlkou pro větší pohodlí při vrhu a péčio štěňata. Podestýlka by měla být zajištěna také pro štěňata některých plemen, například plemena greyhound.

4.7 Čištění

Každý obývaný prostor by měl být nejméně jednou denně čištěn. Všechny výkaly a znečištěný materiál by se mělyz prostor používaných psy odstraňovat alespoň jednou denně, v případě potřeby častěji.

Čištění prostor za mokra by mělo být prováděno podle potřeby, ale psi by se při něm neměli namočit. Přivystříkávání prostor hadicí by měli být psi přemístěni na suché místo a navráceni, až prostora přiměřeně vyschne.

4.8 Pohyb a manipulace

(Viz odstavec 4.1 výše a odstavec 4.10 obecného oddílu)

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.13 obecného oddílu)

E. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ FRETEK A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Fretky (Mustela putorius furo) jsou masožravci živící se ve volné přírodě malými savci, ptáky, rybami a bezobratlýmiživočichy. Fretka je velice zdatný lovec. Ráda si dělá zásoby, ale zkaženou potravu nežere.

Ačkoliv ve volné přírodě je fretka většinou samotářsky žijícím zvířetem, v zajetí přispívá k jejím dobrým životnímpodmínkám, je-li umístěna v sociálně harmonických skupinách. Fretky žijí normálně v norách, a proto v zajetíocení ve svém prostředí materiály, jako například trubky, jimiž mohou prolézat a hrát si v nich.

Fretky se páří obvykle na jaře. Samci jsou v době chovu nepřátelští a perou se s ostatními neznámými samci. Protoby měli být v této době ustájeni individuálně.

Fretka je inteligentní, zvídavé, hravé a aktivní zvíře, což by mělo být zohledněno při plánování umístění freteka při manipulaci s nimi. Fretky vyžadují rozmanité prostředí zabezpečené proti úniku, kde mohou dostatečněuspokojovat své etologické potřeby.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

V prostorách pro fretky by měla být teplota udržována v rozsahu 15 oC až 24 oC.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/33

100

Vzhledem k tomu, že fretky nemají vyvinuty potní žlázy, neměly by být vystavovány vysokým teplotám, abynedošlo k vyčerpání z horka.

2.3 Vlhkost

Relativní vlhkost vzduchu není nutné regulovat, neboť fretky snášejí i velké výkyvy relativní vlhkosti prostředí beznegativních důsledků.

2.4 Osvětlení

Zdroj a typ světla by neměl být pro zvířata nepříjemný. Zvláštní péči je třeba v tomto ohledu věnovat fretkámumístěným v horních podlažích vícepodlažního klecového systému, zejména v případě albinotických zvířat.

Ustájení fretek s přirozeným rytmem dne a noci je přijatelné.

Tam, kde fotoperiodu zajišťuje umělé osvětlení, měla by být délka doby denního světla minimálně osm hodina neměla by obvykle přesáhnout šestnáct hodin denně.

Je však třeba upozornit na to, že při regulaci reprodukčního cyklu je třeba rytmus světla a tmy měnit (napříkladdélka denního světla se může pohybovat od šesti do šestnácti hodin).

Pokud je přirozené světlo zcela vyloučeno, mělo by být v noční době zajištěno tlumené osvětlení, aby fretkyalespoň částečně viděly a pro zohlednění jejich úlekové reakce.

2.5 Hluk

Nedostatek zvuků nebo sluchových podnětů může být škodlivý a způsobovat nervozitu fretek. Avšak bylozjištěno, že hlasité, neznámé zvuky a vibrace působí u fretek poruchy ze stresu a měly by být vyloučeny.V zařízeních pro fretky je důležité zvážit metody omezení náhlého nebo neznámého hluku, včetně hlukuzpůsobovaného provozem daného zařízení a hluku pronikajícího z vnějších zdrojů. Pronikání hluku z vnějšku lzesnížit vhodným umístěním zařízení a jeho stavebním řešením. Hluk vznikající uvnitř zařízení lze snížit pomocíabsorpčních materiálů nebo různých konstrukcí. Prostory pro fretky by měly být navrhovány a případné úpravyby měly být prováděny na základě odborné porady.

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecného oddílu)

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 4.1 a 4.4 obecného oddílu)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Zvířata by měla být ustájena v sociálně harmonických skupinách, pokud nevyžadují vědecké pokusy nebopožadavky na dobré životní podmínky zvířat individuální ustájení.

V období chovu může být potřeba ustájit samce individuálně, aby nedocházelo k potyčkám a zranění. V ostatníchobdobích lze však samce úspěšně chovat ve skupinách.

Březí samice by měly být umístěny individuálně pouze v pozdním stádiu březosti, maximálně dva týdny předporodem.

Oddělení zvířat, která jsou běžně ustájena skupinově, může být značně stresujícím faktorem. Pokud jsou zvířataoddělena po dobu delší než 24 hodin, mělo by to být považováno za závažné zhoršení dobrých životníchpodmínek zvířat. Proto by bez opodstatněných veterinárních důvodu nebo důvodů souvisejících s jejich dobrýmiživotními podmínkami neměly být fretky jednotlivě ustájeny po dobu delší než 24 hodin. O individuálnímustájení pro účely pokusů po dobu delší než 24 hodin by mělo být rozhodnuto po poradě s ošetřovatelem zvířata s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se dobrých životních podmínek zvířat.

L 197/34 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

101

Při individuálním ustájení zvířat z veterinárních důvodu nebo důvodů souvisejících s jejich dobrými životnímipodmínkami, by měly být na dobré životní podmínky fretek a péči o ně vyčleněny dodatečné zdroje. Individuálněustájeným zvířatům by měli ošetřovatelé věnovat více času a zvířata by měla mít každodenní vizuální a pokudmožno taktilní kontakt s ostatními fretkami.

Mělo by se přihlížet k sociálnímu chování fretek tak, že by jim měl být zajištěn pravidelný kontakt s ostatnímifretkami ve formě skupinového ustájení a pravidelná manipulace s nimi. Fretkám obecně tento pravidelnýa důvěrný kontakt svědčí a měl by se podporovat, neboť přispívá k vývoji kvalitnějších a společenštějších zvířat.

Sociální chování se u fretek vyvíjí v raném věku a je důležité, aby měla mláďata sociální kontakt s ostatnímifretkami (například s ostatními mláďaty ze stejného vrhu) a s lidmi (například s ošetřovateli). Denní pohyba manipulace v průběhu tohoto citlivého stádia vývoje je předpokladem pro sociální chování dospělé fretky. Byloprokázáno, že čím je kontakt častější, tím klidnější zvířata jsou. Tento kontakt by měl být udržován až dodospělosti.

4.2 Obohacení prostředí

Uspořádání prostoru pro fretky by mělo splňovat požadavky těchto zvířat a požadavky na chov tohoto zvířecíhodruhu. Zároveň by měl umožňovat zavádění inovací na základě nejnovějších poznatků.

Ustájení pro fretky by mělo zvířatům zaručovat určité soukromí a umožňovat jim vytvářet si sociální vztahy.

Kromě minimální podlahové plochy uvedené dále by měly být v prostorách vyčleněné plochy pro různé aktivity,například s použitím vyvýšených plošin nebo rozdělením kotců. Jsou-li prostory vybaveny hnízdícími boxy, mělyby být navrženy tak, aby se do nich vešly mladé fretky v hnízdě.

Průzkumné chování a hravost podporují různé nádoby a trubky z lepenky nebo plastu a papírové sáčky. Fretkyvelmi rády využívají vodní lázně a misky s vodou.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Tyto pokyny jsou zaměřeny na podporu ustájení fretek v sociálně stabilních skupinách a zajištění přiměřeněobohaceného prostředí. Je třeba zdůraznit, že tato koncepce a strategie ve všech ohledech podporuje držení fretekve velkých sociálně harmonických skupinách jak z důvodu zvětšení vyhrazené podlahové plochy, tak pro zajištěnípříležitostí k sociálním kontaktům.

Kotce/boxy včetně přepážek mezi nimi by měly poskytovat fretkám pevné, odolné a snadno čistitelné prostředí.Jejich uspořádání a konstrukce by měly zajišťovat prostorné a světlé prostředí a umožňovat fretkám výhled naostatní fretky a personál, v blízkosti jejich kotce/boxu. Ve vyhrazeném prostoru by měla být zajištěna místa, kamse mohou fretky uchýlit a kde budou mít soukromí, a zejména budou z dohledu ostatních fretek.

Vzhledem k tomu, že fretky mají pozoruhodnou schopnost utíkat, měl by být prostor zajištěn tak, aby zvířatanemohla utíkat nebo aby se při pokusu o útěk nezranila.

Doporučená minimální výška prostoru by měla být 50 cm. Fretky rády šplhají a tato výška vhodně obohacujeprostředí. Podlahová plocha by měla zajišťovat dostatečný prostor pro pohyb a poskytovat zvířatům příležitostzvolit si plochu na spaní, přijímání potravy a vyměšování. Pro zajištění dostatečně rozmanitého prostředí byneměl vyhrazený prostor mít méně než 4 500 cm2. Minimální požadavky na prostor pro jednu fretku jsouuvedeny níže:

Tabulka E.1

Fretky: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Minimální podlahováplocha klece

(cm2)

Minimální plochapodlahy na 1 zvíře

(cm2)

Minimální výška(cm)

Zvířata do 600 g 4 500 1 500 50Zvířata nad 600 g 4 500 3 000 50Dospělí jedinci 6 000 6 000 50Fretka s mláďaty 5 400 5 400 50

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/35

102

Pro uspokojení potřeby pohybu by prostory pro zvířata měly mít obdélníkový, nikoli čtvercový tvar.

Omezení prostoru pod parametry uvedené v prostorových podmínkách výše, například v metabolické kleci, můžezávažně ohrozit dobré životní podmínky zvířat.

4.3.1 Po d l a h a

Podlaha v prostorách pro fretky by měla být pevná a souvislá, s hladkým povrchem a protiskluzovou úpravou.Dodatečné vybavení prostoru například kotci nebo plošinami by mělo zajistit fretkám teplé a pohodlné místo proodpočinek.

Roštové nebo drátěné podlahy by neměly být u fretek používány.

4.4 Krmení

(Viz odstavec 4.6 obecného oddílu)

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

Podestýlku je třeba zajistit pro všechny fretky. Kromě toho by fretky měly mít k dispozici materiál pro vytvářeníhnízda, například seno, slámu nebo papír. K obohacení prostředí přispívá hluboká podestýlka.

Osvědčenou praxí je použít nějaké stelivo nebo substrát alespoň pro usnadnění čištění a omezení potřebypravidelného mytí a vystříkávání hadicí.

4.7 Čištění

Při čištění prostor za mokra by se fretky neměly namočit. Při vystříkávání prostor hadicí by měly být přemístěnyna suché místo a navráceny, až prostora přiměřeně vyschne.

Fretky mají sklon kálet na stěnu v jednom místě prostoru. Proto je vhodné umístit do prostoru nádobu na výkaly,čímž se snižuje potřeba čištění požadovaného pro zbytek prostoru.

Všechny výkaly a znečištěný materiál by se měly odstraňovat z nádob na výkaly nebo ostatních ploch, kterézvířata používají jako záchod, nejméně jednou denně a v případě potřeby častěji.

Režim čištění zbývající plochy ve vyhrazeném prostoru by měl být stanoven podle různých faktorů, napříkladpodle hustoty obsazení, uspořádání prostoru a stádia odchovu nebo podle toho, zda v prostoru probíhá porod.

4.8 Pohyb a manipulace

(Viz odstavec 4.10 obecného oddílu)

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.13 obecného oddílu)

L 197/36 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

103

F. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ SUBHUMÁNNÍCH PRIMÁTŮ A PÉČI O NĚ

a) Obecné poznámky

1. Úvod

Držení subhumánních primátů v laboratoři vyvolává řadu problémů, které se obvykle nevyskytují v případě jinýchběžně používaných laboratorních savců. Subhumánní primáti nejsou domestikovaní. Jde o volně žijící zvířata,z nichž většina žije na stromech. V důsledku toho, že jde o zvířata volně žijící, jsou ostražitější než domestikovanédruhy, okamžitě reagují na každý neznámý nebo znepokojivý podnět. Na rozdíl od domestikovaných druhůnebyli vybráni pro svůj přátelský vztah k člověku a nízkou agresivitu. Díky časnému přátelskému kontaktu mezimláďaty a ošetřovateli se zvíře stává méně bojácným, neboť zjistí, že člověk pro ně nepředstavuje ohrožení, alepřitom si uchovává většinu charakteristických vlastností volně žijících zvířat stejného druhu. Na rozdíl odlaboratorních savců, kteří nežijí na stromech, prchají subhumánní primáti před nebezpečím do výše, nikoli pozemi. I druhy, které nežijí převážně na stromech, hledají útočiště ve stromech nebo na strmých srázech. Tomu byměla být přizpůsobena výška vyhrazeného prostoru umožňující zvířatům usadit se na dostatečně vysokém místě,aby se cítila v bezpečí. Mimořádně důležité je uspořádání a rozčlenění prostoru přiděleného primátům. Je důležité,aby zvířata mohla využít co možná největší objem klece, neboť vzhledem k tomu, že se jedná o stromová zvířata,obývají trojrozměrný prostor. Proto by v klecích měla být vysoko umístěná sedátka a konstrukce pro šplhání.

Kromě svého divokého původu a potřeby šplhání mají subhumánní primáti vysoce vyvinuté poznávacíschopnosti a potravní a sociální chování. Proto vyžadují komplexní obohacené prostředí umožňující jimuspokojovat svoje etologické potřeby. Složení skupiny by však mělo být takové, aby snižovalo na minimum běžnéprojevy strachu nebo bolesti nebo chování, které může mít za následek zranění.

Subhumánní primáti používaní pro vědecký výzkum by měli být odchováni v zajetí a pokud možno přímo namístě, aby byl vyloučen stres z přepravy. U zvířat odchovaných v zajetí je znám věk, původ a zdravotní statusa tato zvířata jsou odchována standardními chovatelskými postupy. Pokud je třeba subhumánní primáty dovézt,měli by být pokud možno získáni potomci ze zavedených chovných kolonií s vysokou úrovní dobrých životníchpodmínek a péče. Neměli by mít žádné zoonotické choroby. Zvířata odchycená ve volné přírodě by měla býtpoužívána jen výjimečně, neboť představují riziko pro zdraví personálu, není o nich nic známo a více se bojí lidí.V některých případech se může vyskytnout vysoká úmrtnost zvířat v místě odchytu a při přepravě do příslušnéhozvěřince.

Doplňující informace jsou uvedeny pro běžně chované a používané laboratorní druhy. Další informaceo požadavcích týkajících se ostatních druhů (nebo případných problémů v chování zvířat nebo chovatelskýchproblémů) by měly být získány od zkušených primatologů a ošetřovatelů, aby bylo zajištěno, že budou všechnypotřeby jednotlivých druhů náležitě ošetřeny.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

Vzhledem k tomu, že v zajetí mají zvířata omezené možnosti pro přirozené vyrovnávání se s klimatickýmizměnami, nemusí rozsah teploty určený pro laboratorní zvířata vždy odpovídat rozsahům obvyklým ve volnépřírodě. Obecně bude udržován takový rozsah teploty, který je optimální pro zvířata a příjemný pro personál.Tam, kde zvířata využívají venkovní výběh, je nezbytné zajistit pro všechny jedince chráněné místo jako útočištěpři špatných povětrnostních podmínkách a neustálý přístup do vytápěných krytých prostor. To je zejménadůležité v případě chovných kolonií s rozsáhlým venkovním výběhem, aby se snížilo riziko omrznutí nebo úhynunovorozených mláďat v zimních měsících.

2.3 Vlhkost vzduchu

Přestože někteří subhumánní primáti žijí v tropických deštných pralesech, kde je vlhkost vzduchu vysoká, a jiní vevelmi suchých oblastech, není třeba u zavedených kolonií tyto podmínky kopírovat v laboratorním prostředí.Obvykle je pro zvířata i personál příjemná relativní vlhkost vzduchu v rozmezí 40 až 70 %. Je třeba dbát na to,aby zvířata (viz jednotlivé druhy) nebyla vystavována příliš nízké vlhkosti vzduchu a dlouhodobější úroveňvlhkosti mimo uvedené rozmezí by měla být vyloučena, zejména u opic Nového světa náchylných k respiračnímproblémům.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/37

104

2.4 Osvětlení

U většiny subhumánních primátů by měl být zajištěn 12hodinový rytmus střídání světla a tmy. Pro některé druhymůže být vhodné simulované světlo za úsvitu a za šera. U nočních druhů, například u Aotus trivirgatus, by měl býtcyklus upraven tak, aby se používalo po část aktivní doby zvířat tlumené červené světlo, aby je bylo možnopozorovat a aby mohli ošetřovatelé bezpečně vykonávat běžnou práci. Pro obohacení prostředí by měly býtmístnosti pro ustájení subhumánních primátů pokud možno opatřeny okny zajišťujícími přirozené světlo.

2.5 Hluk

Tlumená zvuková kulisa, například hudba nebo rádio, používaná během dne může být určitou formou obohaceníprostředí a pomáhat zastírat náhlé hlasité zvuky. Neměla by však být používána neustále. Hudba může mít téžuklidňující účinek na zvířata ve stresu. Pro většinu druhů bude příjemná hladina zvuku odpovídající hladinědoporučované pro personál, ale některé druhy jako například kosmanovití slyší i ultrazvuk, což je třeba vzítv úvahu. Hladina hluku by měla být udržována na nízké úrovni a neměla by překračovat 65 dBA po delší dobu.

2.6 Poplašné systémy

Většina vyšších subhumánních primátů má sluch podobný člověku. V poplašných systémech by se nemělypoužívat sirény, aby nevystrašily zvířata. Vhodným náhradním řešením je použití světelné signalizace viditelnépro personál ve všech místnostech.

3. Zdravotní stav

Ačkoliv používání zvířat odchovaných v zajetí by mělo zajišťovat, že zvířata jsou v dobrém zdravotním stavua nepředstavují pro personál a ostatní subhumánní primáty v objektu riziko nákazy, měla by být nově příchozízvířata vybavena kompletním zdravotním osvědčením a po příjezdu projít karanténou. V průběhu této doby byměl být jejich zdravotní stav pečlivě sledován a příslušné laboratoře by měly provést potřebné další sérologické,bakteriologické a parazitologické testy.

Všichni subhumánní primáti v kolonii by měli být pod odbornou veterinární kontrolou a měly by být u nichprováděny periodické diagnostické testy. V důsledku jejich příbuznosti s člověkem jsou vnímaví k řadě choroba napadení parazity společnými pro zvířata i lidi a v některých případech může dojít k vzájemnému ohroženíživota. Proto je mimořádně důležitá pravidelná lékařská kontrola personálu. Žádný pracovník představujícímožné zdravotní riziko pro zvířata by neměl být s nimi v kontaktu. Zvláštní péče by měla být věnovánamanipulaci se zvířaty, která mohou být nakažena patogeny přenosnými na člověka. Personál by měl být náležitěinformován a měla by být učiněna opatření na minimalizaci rizika nákazy. Zdravotní záznamy každého zvířete byměly být vedeny po celý jeho život. Kvalifikovaní pracovníci v příslušných laboratořích by měli provádět důkladnývýzkum nemocnosti a úmrtnosti s ohledem na zoonotické choroby.

Subhumánní primáti z různých geografických oblastí by měli být navzájem přísně odděleni do doby, než seobjasní jejich zdravotní status.

Zvláště důležitá je kontrola venkovních výběhů z hlediska hmyzu a jiných škůdců.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Pro poradenství v oblasti sociálního chování primátů, obohacení prostředí a péče by měl být k dispozici odborníkna chování subhumánních primátů.

Vzhledem k tomu, že běžní laboratorní subhumánní primáti jsou společenští tvorové, měli by být ustájenis jedním nebo dvěma snášenlivými jedinci stejného druhu. Pro zajištění harmonických vztahů je velmi důležitézajistit vhodné složení skupiny laboratorních subhumánních primátů. Snášenlivost a potažmo složení skupinyz hlediska věku a pohlaví jejích členů závisí na daném druhu. Při vytváření skupin je třeba vzít v úvahu přirozenáspolečenství daného druhu. Avšak v omezených podmínkách, kde není k dispozici prostor pro divoké honičkynebo útočiště pro odvržené jedince, může být přirozené složení tlupy podle věku a pohlaví nevhodné a je třebapřípadně strukturu skupiny upravit. Například u makaků lze přirozenou mnohosamco-mnohosamicovoustrukturu nahradit harémovou strukturou. Složení skupin mohou též ovlivňovat požadavky pokusů vyžadujícínapříklad skupiny stejného pohlaví nebo věku. Vizuální zábrany umožňující zvířatům ukrýt se z dohleduostatních zvířat jsou důležité při skupinovém ustájení a četné únikové cesty poskytují příležitost vyhnout seútokům a zároveň brání dominantním jedincům při omezování přístupu ostatním zvířatům do některých částíprostoru pro zvířata.

L 197/38 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

105

Po vytvoření skupiny nebo promíchání zvířat je nezbytné zajistit pečlivou kontrolu a měl by být zaveden programopatření pro řešení a minimalizaci projevů agresivity.

Tam, kde jsou zvířata umístěna ve skupinách stejného pohlaví, je vhodné vyvarovat se umístění skupin opačnéhopohlaví v těsné blízkosti, neboť to může někdy vyvolávat agresivitu u samců. Jedinou výjimkou ze skupinovéhoustájení by mělo být individuální ustájení z veterinárních důvodů a na základě požadavků pokusu pro zajištěnídobrých vědeckých výsledků. Individuální ustájení by mělo být povoleno pouze z veterinárních důvodů neboz důvodu dobrých životních podmínek zvířat na nejkratší nezbytnou dobu a za pečlivého dohledu.O individuálním ustájení pro účely pokusů by mělo být rozhodnuto po poradě s ošetřovatelem zvířata s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se dobrých životních podmínek zvířat. Zatěchto okolností by měly být přiděleny dodatečné zdroje na zajištění dobrých životních podmínek těchto zvířata péče o ně. U pokusných zvířat, kde není možné ustájení ve velkých skupinách, je nejlepším sociálnímuspořádáním jejich ustájení ve dvojicích vzájemně snášenlivých jedinců stejného pohlaví.

V případě, že je třeba skupinově ustájená zvířata na určitou dobu oddělit například pro účely aplikace léků, jetřeba věnovat péči a pozornost navrácení zvířete do skupiny, neboť její sociální organizace se zatím mohla změnita zvíře může být vystaveno útokům. Tuto situaci lze řešit přemístěním tohoto zvířete do samostatné klecepřipojené k hlavnímu obytnému prostoru nebo umístěné v tomto prostoru, případně oddělením všechkrátkodobě sledovaných jedinců a jejich navrácením do skupiny zároveň.

4.1.1 Chov

Poměr pohlaví a počet zvířat v chovné kolonii závisí na dotyčném druhu. Důležité je zajistit přiměřený prostora jeho rozmanitost, aby nedocházelo k zastrašování některých méně dominantních jedinců, zejména samica mláďat. U polygamních druhů by měl poměr pohlaví zajišťovat, aby se všechny samice mohly pářit se samcia porodily mláďata. Pokud je ve skupině více než jeden samec, je třeba zajistit, aby byli samci vzájemně snášenliví.Monogamní druhy budou chovány v rodinných skupinách s chovným párem a dvěma nebo více vrhy mláďat.

U budoucích chovných zvířat je důležité, aby mláďata vyrůstala pokud možno ve svých rodných sociálněstabilních skupinách a se svými matkami. Tím se u nich náležitě vyvinou jejich rodičovské dovednosti a sociálníinterakce v rámci dané hierarchické struktury.

Zvířata jsou běžně schopna sama úspěšně vychovávat jednoho potomka nebo dvojčata. Je však třeba zavéststrategii péče o mláďata, která matka opustí, aby byly jejich útrapy sníženy na minimum.

4.1.2 Odd ě l e n í o d ma t k y

Pro mláďata je typický pomalý postnatální vývoj trvající například u kočkodanů několik let. Na matce jsou zvířatazávislá podle jednotlivých druhů 8 až 12 měsíců. Během této doby poznávají pod ochranným dohledem matkysvé okolí a navazují sociální kontakty prostřednictvím interakcí s různými partnery ve skupině.

Zároveň se na základě styku s mláďaty případně pomáháním při péči o ně učí rodičovským dovednostem.Oddělení mláďat od kolonie je stresujícím faktorem pro matku i mládě. Proto by se měla dávat přednostponechání mláďat v rodné kolonii, dokud se nestanou samostatnými. Pokud musejí být pro svou vlastní dobréživotní podmínky odstavena nebo oddělena dříve, doporučuje se je začlenit do dobře organizované skupiny, abynedošlo k narušení jejich sociálního vývoje, chování, fyziologických funkcí a odolnosti. Vhodná doba odstavumláďat závisí na daném druhu.

4.2 Obohacení prostředí

Prostředí by mělo zvířatům umožňovat provádět celý rozsah jejich denních aktivit. Typické rysy prostoruobývaného zvířaty se však budou lišit podle jednotlivých druhů v závislosti na jejich přirozeném chování. Prostoryby měly umožňovat zvířatům co možná nejvíce uspokojovat jejich etologické potřeby, poskytovat jim pocitbezpečí a zajišťovat vhodně obohacené prostředí, aby mohla zvířata běhat, procházet se, šplhat a skákat. Přínosemjsou také materiály poskytující dotykové podněty. Zvířatům by měla být dána možnost určité kontroly nad svýmprostředím. Prostředí by mělo být v určitých intervalech obnovováno například drobnými změnami danéhoprostoru nebo uspořádání vybavení a postupů při krmení.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/39

106

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Subhumánní primáti by měli být ustájeni způsobem, který nepodporuje projevy abnormálního chovánía umožňuje zvířatům provádět dostatečné množství jejich běžných aktivit.

Rozměry prostoru pro daný druh ovlivňují tyto faktory:

— velikost zvířete v dospělosti (mláďata, ačkoliv jsou menší, jsou většinou aktivnější než dospělí jedinci,a vyžadují proto podobné prostorové podmínky pro fyzický vývoj a hraní) a

— dostatečný prostor pro zajištění rozmanitého a stimulujícího prostředí a

— velikost skupiny, která v něm má být umístěna.

4.3.1 Ro zm ě r y

Při ustájení všech druhů subhumánních primátů by měly být dodržovány tyto zásady:

— prostory by měly mít dostatečnou výšku umožňující zvířatům prchat do vyšších poloh a sedět na bidle nebopolici, aniž by se ocasem dotýkala podlahy;

— zvíře by mělo být schopné uspokojit své přirozené etologické potřeby z hlediska pohybu a chování;

— měla by být zajištěna možnost obohacení prostředí;

— až na výjimečné případy by zvíře nemělo být ustájeno individuálně;

— prostory by neměly být uspořádány ve dvou nebo více podlažích nad sebou.

4.3.2 Ve n kov n í v ý b ěh y

Subhumánní primáti by měli mít pokud možno přístup do venkovních výběhů. Tyto výběhy se běžně používajípro chov větších subhumánních primátů. Pro zvířata mají tu výhodu, že mohou mít řadu typických rysůpřirozeného prostředí a jsou též užitečné pro zvířata držená v zásobě nebo pokusná zvířata tam, kde není nutnástriktní regulace klimatických podmínek a venkovní teploty jsou vyhovující. Konstrukce venkovních výběhů jeobvykle kovová nebo z jiných materiálů, včetně dřeva, je-li náležitě ošetřeno proti povětrnostním vlivům. Některétypy dřeva schvalují toxikologové, pokud je k dispozici potvrzení o analýze. Dřevo se snadno udržuje a nahrazuje,lze je přizpůsobit na místě a poskytuje tišší a přírodnější prostředí. Z hlediska ochrany dřevěných konstrukcí předpoškozením by měl být buď použit typ dřeva, které zvířata nežvýkají, nebo by měly být tyto konstrukce chráněnydrátěným pletivem a netoxickou úpravou. Ve výběhu může být buď betonový povrch nebo přírodní vegetace.Výběhy s betonovým povrchem lze pokrýt vhodným netoxickým substrátem. Určitá část výběhu by měla býtzastřešena, aby mohla zvířata pobývat venku i za deště nebo se skrýt před sluncem, nebo lze výběh vybavitchráněnými místy. Subhumánní primáti využívají venkovních výběhů i v zimě. Je však třeba pro ně zajistitvytápěné vnitřní prostory. Doporučuje se, aby minimální velikost vnitřního prostoru odpovídala minimálnímparametrům zajišťujícím, že se zvířata nebudou za nepříznivého počasí tlačit ve stísněném prostoru. Vzhledemk tomu, že venkovní výběh poskytuje dodatečný prostor, není třeba u něj uvádět minimální rozměry. Tam, kdejsou propojeny různé prostory, například venkovní a vnitřní, je třeba zajistit více spojovacích dveří, abydominantnější zvířata nemohla utiskovat ostatní.

4.3.3 Vn i t řn í u s t á j e n í

Ačkoliv jsou vnitřní prostory běžně vybudovány z kovu, úspěšně se používají i další materiály, jako napříkladdřevo, laminát a sklo, zajišťující tišší prostředí.

Výška je jedním z nejdůležitějších parametrů prostoru pro zvířata a všichni subhumánní primáti by měli býtschopni šplhat, skákat a používat vysoko umístěná sedátka. Stěny mohou být i z drátěného pletiva, aby na nichbylo možno šplhat, ale také by měl být zajištěn dostatek diagonálních větví nebo bidel, aby na nich mohlavšechna zvířata sedět zároveň. V případě použití drátěného pletiva je třeba zvolit takový typ, aby se o něj zvířatanemohla končetinami zachytit a poranit se.

L 197/40 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

107

Pevné podlahy mají tu výhodu, že je lze pokrýt substrátem, do něhož se může roztrousit potrava, což u zvířatpodporuje potravní chování. Subhumánní primáti vyžadují dostatečný prostor pro své aktivity, ale někdy je třebaje z veterinárních důvodů nebo pro účely pokusu umístit na krátkou dobu do menších prostor. Menší prostory lzevytvořit rozdělením hlavního prostoru přepážkami nebo mobilní zadní stěnou, umístěním klece do hlavníhoprostoru, dvěma spojenými jednotkami nebo připojením klecí pro pokusná zvířata k většímu prostoru určenémuk pohybu. Všechny tyto metody omezení prostoru pokusným zvířatům mají výhodu v tom, že zvířata majípřístup do vyhovujícího prostředí a ke svým spolubydlícím, ale zároveň je možno je oddělit pro krmení, čištěnía pro účely pokusů, například aplikace léků a odběr krve.

V případě, že je nezbytné použít individuální ustájení v malém prostoru z důvodu zvláštního pokusného modelu,měla by dobu a míru omezení zdůvodnit osoba provádějící pokus na základě zvážení pravděpodobného dopaduna dobré životní podmínky zvířete proti vědecké hodnotě a požadavkům daného pokusu. Tato omezení by mělipřezkoumat vědci, technici a ošetřovatelé zvířat a další kvalifikované osoby působící v oblasti poradenstvítýkajícího se dobrých životních podmínek zvířat.

Větší prostor pro aktivity zvířat lze zajistit při držení subhumánních primátů ve velkých skupinách, nikoli vedvojicích, a v případě potřeby separovat jednotlivá zvířata, která jsou k tomu patřičně vycvičena (viz odstavec 4.8níže), případně zahnat skupinu do zvláštního průchodu a tam zvíře odchytit.

Doplňkové pokyny stanoví minimální doporučenou velikost prostor pro různé druhy.

4.4 Krmení

Pro obohacení prostředí by měla být potrava různorodá a podávána s obměnami tak, aby zvířata zaujala.Roztroušená potrava podporuje potřebu vyhledávání potravy. Tam, kde je to obtížné, by měla být podávánapotrava vyžadující manipulaci, například ovoce nebo zelenina, případně lze pro zabavení zvířat použít speciálníkrmítka. Přístroje a vybavení pro krmení by měly být navrženy a umístěny tak, aby byla minimalizována možnostkontaminace. Důležitou součástí stravy primátů je vitamín C. Opice Nového světa vyžadují dostatečné množstvívitamínu D3. Vzhledem k tomu, že při obohacení potravy si mohou zvířata začít vybírat, doporučuje se prozajištění vyvážené stravy podávat standardní stravu hned po ránu, kdy jsou zvířata hladová a nemají na výběr.Potravu lze roztrousit tak, aby bylo zajištěno, že si ji nebudou přisvojovat dominantní jedinci. Různorodá potravaby neměla být podávána, je-li pravděpodobné, že to naruší výsledky pokusu. Za těchto okolností lze rozmanitoststandardní stravy zajistit ve formě různých tvarů, barev a chutí.

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

Někteří subhumánní primáti, například některé poloopice, vyžadují materiál pro vytváření hnízda v podobědřevité vlny, suchého listí nebo slámy. Použití netoxických substrátů, jako například dřevěných štěpků, dřevěnéhogranulátu s nízkou prašností nebo rozcupovaného papíru ve vnitřních prostorách je velmi vhodné propodporování vyhledávání potravy. Ve venkovních zařízeních je vhodné použít trávní porost, dřevěné štěpky nebokousky kůry.

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8 Pohyb a manipulace

Při manipulaci se subhumánními primáty se používají různé metody omezení, od prostor s posuvnýmipřepážkami, použití sítí, držení zvířat ručně až po použití uspávacích střel. Ačkoliv subhumánní primáti nemajírádi manipulaci a je pro ně stresující, měli by být vedeni ke spolupráci, neboť se tím snižuje stres způsobenýpohybem a manipulací. Takovýto výcvik zvířat je nejdůležitějším aspektem chovatelské péče, zejména přidlouhodobých výzkumech. Má dvojí výhodu, protože jednak zvíře duševně stimuluje a zároveň přinášíuspokojení ošetřovateli. Subhumánní primáti reagují na sluchové a zrakové podněty a s použitím jednoduchéhosystému odměňování je lze vycvičit, aby bez problémů podstupovali drobné zákroky, například odběr krve.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/41

108

Reakce jednotlivých zvířat na výcvik a pokusy by měla být pravidelně přezkoumávána, neboť některá zvířatamohou působit velké obtíže nebo nereagovat a v těchto případech by mělo být pečlivě zváženo jejich dalšípoužití.

Ačkoliv lze cvičit zvířata pro plnění úkolů, je třeba věnovat náležitou pozornost době na zotavenou zvířat poopakovaných pokusech.

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

Pro každé zvíře by měly být vedeny záznamy s podrobnými informacemi. Tyto záznamy by měly obsahovat údajeo druhu, pohlaví, stáří, hmotnosti, původu a klinické a diagnostické informace, údaje o současném a předchozímsystému ustájení, historii jeho použití pro pokusy a všechny další příslušné informace o péči a experimentálníchpostupech, například zprávy o chování nebo stavu daného zvířete a jeho oblíbených společnících nebo sociálníchvztazích.

4.11 Označování

Všichni subhumánní primáti v zařízení by měli být trvale označeni jedinečným identifikačním kódem příslušnélaboratoře, dříve než jsou odstaveni od matky. Jednotlivá zvířata mohou být viditelně označena pomocípřiléhavých obojků s přívěsky nebo tetováním u velkých druhů. Mikročipy lze zvířatům zavést pod kůži dopřístupných částí těla (zápěstí u větších zvířat nebo zátylek u menších druhů). Vzhledem k tomu, že je důležité,aby mohla být zvířata snadno rozlišena, používají některé laboratoře úspěšně pro zvířata jména, protože jimi lzesnadno vystihnout dominanci nebo podřízenost jednotlivých zvířat a podle některých názorů se tím vytváří bližšívztah personálu k subhumánním primátům.

5. Školení personálu

Personál by měl být vyškolen v oblasti péče, chovatelských postupů a výcviku zvířat, která má ve své péči.V případě ošetřovatelů a vědců pracujících se subhumánními primáty by mělo školení zahrnovat informacetýkající se daného druhu, včetně jeho biologické charakteristiky, charakteristiky chování a požadavků, možnostíobohacení prostředí, metod používaných pro začlenění a vyčlenění zvířat a sociální dynamiky. Školení by mělotaké zahrnovat informace o zdravotních a bezpečnostních opatřeních pro personál pracující se subhumánnímiprimáty, včetně rizika zoonotické choroby, a o aspektech řízení.

6. Přeprava

Zvířata by měla být pokud možno přepravována ve dvojicích vzájemně snášenlivých jedinců. Avšak v některýchpřípadech je třeba přepravovat dospělé jedince samostatně.

b) Doplňkové pokyny pro umístění kosmanů a tamarínů a péči o ně

1. Úvod

Kosmani (Callithrix spp.) jsou malí, stromoví, subhumánní primáti žijící v Jižní Americe. Jsou aktivní za dne. Vevolné přírodě obsazují území o 1 až 4 hektarech, kde žijí v početných rodinných skupinách po třech až patnáctizvířatech, které tvoří chovný pár a jejich potomstvo. Samice rodí mláďata dvakrát ročně (běžně dvojčata a v zajetíčasto trojčata) a o potomstvo pečují všichni členové skupiny. V důsledku hormonálních mechanizmůa mechanizmů chování mohou dominantní samice bránit v rozmnožování podřízeným samicím. Kosmani jsoufrugivorní a insektivorní, ale také gumivorní, neboť nahlodávají kůru stromů a olizují a okusují tekutou i ztvrdloupryskyřici. V zajetí nahlodávají kůru a značkují i jiné listnaté dřeviny. Hledání potravy a krmení jim zabírá až 50 %času. Kosmani a tamaríni se v zajetí dožívají patnácti až dvaceti let.

Tamaríni (Saguinus spp.) jsou v mnoha ohledech podobní kosmanům. Žijí v Jižní a Střední Americe, ale jsouponěkud větší a zabírají větší území, od 30 do 100 hektarů. Toto větší území souvisí s tím, že se tamaríni živípřevážně plody, nenahlodávají kůru stromů a pryskyřici pojídají jenom tehdy, když je přímo k dispozici.

Většina kosmanů a tamarínů se nerada spouští na zem a často si své prostředí označuje pachovými značkami.

L 197/42 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

109

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

V prostorách pro kosmany a tamaríny by měla být udržována teplota v rozsahu 23 oC až 28 oC, ačkoli jsouvzhledem k tropickému původu těchto zvířat přijatelné i o něco vyšší teploty.

2.3 Vlhkost vzduchu

Vlhkost vzduchu by měla být zajištěna v rozmezí 40 až 70 %, ačkoliv tato zvířata snášejí relativní vlhkost i vyššínež 70 %.

2.4 Osvětlení

Doporučuje se fotoperioda s délkou doby denního světla nejméně dvanáct hodin denně. Zdroj světla by mělosvětlovat zvěřinec rovnoměrně. Ale v prostorách pro zvířata by měla být vždy zajištěna zastíněná plocha.

2.5 Hluk

Zvláštní pozornost by měla být věnována snížení na minimum hladiny ultrazvuku, který je pro kosmanya tamaríny slyšitelný.

2.6 Poplašný systém

(Viz odstavec 2.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 3 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Kosmani a tamaríni by měly být ustájeni v rodinných skupinách nespřízněných párů tvořených samcem a samicía jedním nebo více vrhy potomstva. Skupiny chovných zvířat by měli tvořit vzájemně snášenliví jedinci stejnéhopohlaví nebo mladí jedinci. Patřičnou pozornost je třeba věnovat vytváření skupin z dospělých jedinců stejnéhopohlaví, protože může docházet ke zjevným projevům agresivity.

V průběhu pokusů lze kosmany a tamaríny obvykle držet se snášenlivým jedincem stejného pohlaví (dvojčata,rodič/potomek) nebo ve smíšených dvojicích za použití antikoncepce. Pokud pokusy nebo veterinární péčevyžaduje individuální ustájení, je třeba jeho dobu snížit na minimum a zvířata by měla zůstat ve zrakovém,sluchovém a čichovém kontaktu s jedinci stejného druhu.

Chovné páry by měly být sestavovány až poté, co zvířata dosáhnou věku zhruba 2 let. V rodinných skupináchpřítomnost matky potlačuje ovulační cyklus jejích samičích potomků. Nové páry určené pro chovné účely byneměly být drženy v blízkosti rodičů, neboť to může bránit rozmnožování.

Vhodný věk pro odstav závisí na zamýšleném použití zvířat, ale neměl by být proveden dříve než 8 měsíců ponarození mláděte. Pokud mají být zvířata použita jako chovná, měla by zůstat v rodinné skupině do 13 měsíců,aby získala dostatečné zkušenosti s vychováváním mláďat.

4.2 Obohacení prostředí

Přirozené chování kosmanů a tamarínů vyžaduje v zajetí určitou rozmanitost prostředí a stimulaci, tedypřihlédnutí k faktorům, které podporují typické chování daného druhu na vyšší úrovni, než je pouhé zvětšeníprostor. Vybavení z přírodních nebo umělých materiálů (například ze dřeva nebo PVC) by mělo zahrnovatsedátka, plošiny, houpačky, lana. Důležité je zajistit určitou míru jejich variability z hlediska orientace, velikostia pevnosti umožňující zvířatům uspokojovat potřeby pohybu, včetně skákání. Dřevěná sedátka umožňujíkosmanům a tamarínům uspokojovat svou přirozenou potřebu ohryzávání a pachového značkování. Kromě toho

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/43

110

by měly být prostory vybaveny pohodlnou a bezpečnou plochou pro odpočívání, například hnízdícími boxy,kterou zvířata používají pro odpočinek, na spaní a jako úkryt před nebezpečím. Ačkoliv je vizuální kontakt mezirodinnými skupinami pro zvířata většinou stimulujícím faktorem, v některých případech může být potřebainstalovat neprůhledné přepážky nebo zvětšit vzdálenost mezi jednotlivými prostorami, aby nedocházelo kekonfliktům při obraně jejich území, zejména u některých druhů kosmanů. S ohledem na to, že se zvířata neradaspouštějí na zem, by mělo být zařízení na krmení podporující přirozené potravní chování zvířat zavěšeno neboumístěno v horní části klece. Substrát ve formě dřevěných štěpků podporuje vyhledávání potravy vyplivnuté napodlahu. Umístění různých stavebních prvků a vybavení obohacující prostředí v nižší části klece všeobecněpodpoří širší a různorodější využití daného prostoru. U kosmanů, pro něž je typické ohlodávat kůru stromů, abyzískali pryskyřici, se velmi osvědčilo použití špalíků s vyvrtanými otvory naplněnými arabskou gumou.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Vzhledem k tomu, že kosmani a tamaríni jsou stromoví primáti, kteří prchají před nebezpečím do výšky, jevelikost přiděleného prostoru a jeho vertikální výška důležitější než podlahová plocha. Minimální rozměrya uspořádání prostoru by měly brát v úvahu účel, pro který jsou v něm zvířata držena (pro chov, do zásoby, prokrátkodobé nebo dlouhodobé pokusy), a umožňovat dostatečné vybavení z hlediska větší rozmanitosti prostředí.

Tabulka F.1

Kosmani a tamaríni: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky.

Minimální podlahová plocha prostorupro 1 (*) nebo 2 zvířata a potomstvo do

stáří 5 měsíců (m2)

Minimální objem prostoruna každé další zvíře starší

než 5 měsíců (m3)

Nejmenší výškaprostoru (m) (**)

Kosmani 0,5 0,2 1,5

Tamaríni 1,5 0,2 1,5

(*) Zvířata by měla být držena individuálně pouze za výjimečných okolností (viz odstavec 4.1).(**) Strop klece by měl být nejméně 1,8 m nad podlahou.

4.4 Krmení

Kosmani a tamaríni vyžadují vysoký příjem bílkovin a vzhledem k tomu, že bez UV-B záření u nich nedocházík syntéze vitamínu D3, musí být jejich strava doplněna odpovídajícím množstvím tohoto vitamínu.

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.7 Čištění

Kosmani a tamaríni často značkují své prostředí pachovými značkami a úplné odstranění známých pachů můžezpůsobit problémy v jejich chování. Alternativní způsob čištění a zajištění hygienických podmínek v klecia vybavení pro obohacení prostředí zachovávají některé pachové značky a přispívají k psychické pohodě zvířat,přičemž zároveň snižují nadměrné značkování.

4.8 Pohyb a manipulace

Pravidelná manipulace se zvířaty a lidský kontakt přispívají k tomu, že zvířata lépe přivykají podmínkámsledování a provádění pokusů, a usnadňují jejich výcvik ke spolupráci při některých pokusech. U zvířat v zajetía při přepravě by se měly používat hnízdící boxy snižující stres zvířat při manipulaci.

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

L 197/44 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

111

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.10 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.11 obecných poznámek k subhumánním primátům)

5. Školení personálu

(Viz odstavec 5 obecných poznámek k subhumánním primátům)

6. Přeprava

(Viz odstavec 6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

c) Doplňkové pokyny pro umístění kotulů veverovitých a péči o ně

1. Úvod

Kotulové veverovití (Saimiri spp.) obývají tropické deštné pralesy Jižní Ameriky a žijí v různých nadmořskýchvýškách. Existují různé regionální poddruhy, z nichž dva nejdůležitější jsou známy pod názvem S. sc. boliviensis(kotul amazonský) a S. sc. sciureus (kotul veverovitý). Kromě rozdílů v barvě srsti a obličejové části se poněkud lišíi v typickém způsobu chování. Hmotnost dospělých jedinců se pohybuje mezi 600 až 1 100 g, přičemž samcijsou značně těžší než samice. Ve vzpřímeném postoji měří dospělí jedinci přibližně 40 cm. Kotulové jsou typickystromová zvířata žijící v různých patrech stromů podle teploty okolního prostředí. Na zem se spouštějí, kdyžhledají potravu a když si mláďata hrají. Jsou-li v nebezpečí, prchají do výše. Mezi stromy se pohybují skokypřizpůsobenými hustotě korun. Ve volné přírodě žijí v dosti velkých skupinách, v nichž samice a mláďata žijíspolečně s dominantním chovným samcem, přičemž dospělí samci, kteří nejsou chovní, zůstávají na okrajia vytvářejí si své vlastní skupiny. Je známo, že kotulové (veverovití) se v zajetí dožívají až dvaceti pěti let.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

Přestože tento druh žije ve velmi různorodých klimatických podmínkách v tropických pralesích od nejnižšínadmořské výšky až po horské oblasti, teplotní rozdíly v biotopech jednotlivých kolonií nebo tlup nejsou přílišvelké. Proto by měly být vyloučeny výrazné krátkodobé změny teploty. Ve volné přírodě se zvířata přizpůsobujíokolní teplotě a vybírají si nejvhodnější výšku ve stromech (například při chladném počasí blíže k zemi).Normálně se zdá být přiměřená pokojová teplota 22 oC až 26 oC, avšak u zvířat s omezenou plochou pro pohybmůže být vhodnější teplota okolo 26 oC.

2.3 Vlhkost vzduchu

Pro tento druh je přiměřená vlhkost vzduchu v rozmezí 40 až 70 %.

2.4 Osvětlení

Jako obyvatelé tropických pralesů jsou kotulové (veverovití) zvyklí na rozptýlené světlo. Nicméně by měla být prozvířata, která nemají přístup do venkovních výběhů, zajištěná vysoká intenzita osvětlení podobná dennímu světlu,i když osvětlení nemusí být tak intenzivní jako na přímém slunci. Vhodný je cyklus střídání světla a tmypo 12 hodinách. Doba denního světla by měla být nejméně osm hodin. Doplňkové UV záření nebo osvit UVlampou po omezenou dobu umožní důležitou syntézu vitamínu D3 v kůži.

2.5 Hluk

(Viz odstavec 2.5 obecných poznámek k subhumánním primátům)

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/45

112

3. Zdravotní stav

Kotulové veverovití mohou být nosiči latentního viru herpes (Saimirine herpesvirus 1, syn. Herpesvirus tamarinus,herpes T, Herpesvirus platyrrhinae), který může mít při přenosu na kosmany smrtelné následky. Proto se doporučujenedržet tyto dva zvířecí druhy ve stejné jednotce, pokud testy neprokáží, že uvedené kolonie tuto virovou infekcinepřenášejí.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Vzhledem k přirozené sociální organizaci těchto zvířat nepředstavuje držení kotulů ve velkých skupinách jedincůstejného pohlaví žádné obtíže. Při ustájení je však třeba dbát na to, aby samčí a samičí skupiny byly dostatečněodděleny, aby nedocházelo k potyčkám. Zvláštní pozornost je třeba věnovat vypozorování strádajících jedinců veskupině, protože kotulové se neprojevují příliš agresivně.

Pro chovné účely se jeví jako vhodná skupina sedmi až deseti samic s jedním nebo dvěma samci. Chovné skupinyby měly mít vizuální kontakt s ostatními skupinami, ale měl by být vyloučen fyzický kontakt.

Matky nosí nově narozená mláďata na zádech až do šesti měsíců. Mláďata však již v dosti raném věku opouštějímatku, aby si hledala potravu, nebo je nosí blízcí příbuzní. Učí se tak navazovat sociální vztahy a často pomocírůzných vydávaných zvuků objevují, co pro ně může být bezpečné nebo naopak výhodné. Zvířata přijímají tuhoustravu od tří měsíců po narození. Nicméně se doporučuje, aby nebyla mláďata oddělována od svých rodindo 6 měsíců po narození nebo, je-li nutné ruční krmení, je lze umístit u jiné samice, pokud možno v jejich rodnéskupině. Kotulové veverovití dosahují pohlavní dospělosti zhruba ve stáří 3 let.

Chovné skupiny by neměly být po vytvoření narušovány, aby nedošlo ke snížení jejich chovných schopností.Proto je třeba se vyvarovat větších změn v jejich prostředí a sociálních změn.

4.2 Obohacení prostředí

Jako stromová zvířata musí být kotulům zajištěn dostatek možností pro šplhání ve formě stěn z drátěného pletiva,kůlů, řetězů nebo lan. Přestože skáčou mezi jednotlivými konstrukcemi, jsou-li jimi klece vybaveny, dávajípřednost běhání po vodorovných nebo šikmých větvích a provazových můstcích a houpání se na nich. Využívajítaké plošinky nebo hnízdící boxy, kde mohou sedět přitulení k sobě a spát.

Pevná podlaha se substrátem podporuje jejich aktivity při hledání potravy a hraní. Zvířata by měla mít na výběrmísta v daném prostoru, kde mohou rozvíjet své činnosti, uchýlit se do ústraní nebo si zvolit vhodnou teplotua osvětlení.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Tabulka F.2

Kotulové veverovití: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Minimální podlahová plocha pro 1 (*)nebo 2 zvířata (m2)

Minimální objem prostoru na každédalší zvíře starší než 6 měsíců (m3) Nejmenší výška prostoru (m)

2,0 0,5 1,8

(*) Zvířata by měla být držena individuálně pouze za výjimečných okolností (viz odstavec 4.1). Kotulové veverovití by měli býtdrženi ve skupinách po 4 nebo více zvířatech.

4.4 Krmení

Kotulové veverovití vyžadují stravu s vysokým obsahem bílkovin. Stejně jako ostatní jihoamerické druhy vyžadujíkotulové kromě vitamínu C i vysoké hladiny vitamínu D3. Březí samice jsou náchylné k nedostatku kyselinylistové a měly by dostávat práškový nebo tekutý doplněk obsahující kyselinu listovou v syntetické formě.

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

L 197/46 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

113

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8 Pohyb a manipulace

Kotuly veverovité lze vycvičit, aby si chodili pro pamlsky nebo nápoje za odměnu. Za odměnu jsou také schopnise naučit řešit různé úkoly. Pro účely jejich chytání pro výzkum nebo ošetření by měla být zvířata cvičena, aby senebránila vstupu do příslušných průchodů a umístění v samostatných prostorách.

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.10 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.11 obecných poznámek k subhumánním primátům)

5. Školení personálu

(Viz odstavec 5 obecných poznámek k subhumánním primátům)

6. Přeprava

(Viz odstavec 6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

d) Doplňkové pokyny pro umístění makaků a kočkodanů a péči o ně

1. Úvod

Všechny tři druhy makaků, které se nejběžněji používají v laboratořích, pocházejí z Asie: Macaca mulatta (makakrhesus), Macaca fascicularis (makak jávský, dlouhoocasý, živící se kraby, nebo kmen opic Cynomolgus) a Macacaarctoides (makak s pahýlovitým ocasem nebo medvědí makak). Kočkodan (Cercopithecus aethiops nebo Chlorocebusaethiops) je podobný typ africké opice, někdy používaný v laboratořích. Ve volné přírodě žijí všechny tyto druhyv matriarchálních mnohosamco-mnohosamicových skupinách. V jejich skupinách existují samčí i samičíhierarchické struktury a samice vytvářejí v rámci tlupy příbuzenské skupiny. Sociální vazby jsou nejsilnější mezispřízněnými samicemi a samci soutěží o přízeň samic v říji. Dva druhy, makak rhesus a makak s pahýlovitýmocasem žijí v teplém až mírném podnebí, zatímco dlouhoocasý makak je výlučně tropickým druhem, který dávápřednost zejména bažinám v mangrovových lesích a často hledá potravu ve vodě. Dlouhoocasý makak jenejtypičtějším stromovým zvířetem z uvedených čtyř druhů, zatímco makak s pahýlovitým ocasem se pohybujepřevážně po zemi. Kočkodani obývají široký okruh afrických biotopů, včetně otevřených travnatých ploch, lesůa hor, s klimatickými podmínkami pohybujícími se od teplého podnebí po tropické. Opice rhesus odchovávajímláďata v určité roční době, kdežto ostatní druhy v zajetí plodí mláďata po celý rok. Všechny druhy se živípřevážně rostlinnou stravou, ale mohou se živit též hmyzem. Makakové a kočkodani se v zajetí dožívají jakznámo více než třiceti let.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1. obecného oddílu)

2.2 Teplota

Opice rhesus a makakové s pahýlovitým ocasem snášejí i mírné podnebí, kočkodani jsou také adaptabilní a jsoupro ně vhodné teploty v rozsahu 16 oC až 25 oC. Pro dlouhoocasé makaky jsou však vhodnější teploty mezi21 oC až 28 oC, ačkoliv se odvažují do venkovního výběhu i za mnohem chladnějšího počasí.

2.3 Vlhkost vzduchu

(Viz odstavec 2.3 obecných poznámek k subhumánním primátům)

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/47

114

2.4 Osvětlení

(Viz odstavec 2.4 obecných poznámek k subhumánním primátům)

2.5 Hluk

(Viz odstavec 2.5 obecných poznámek k subhumánním primátům)

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

3. Zdravotní stav

Opice Starého světa jsou druhem, který je nejvíce vnímavý k onemocnění tuberkulózou a vysoké procentoasijských makaků žijících ve volné přírodě je nosičem latentního viru Herpes B (synonymum Herpes simiae,Cercopithicine herpesvirus 1). Kočkodani mohou být též vnímaví k nákaze virem Marburg a Ebola.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Makakové a kočkodani by měli být ustájeni spolu se svými druhy pokud možno ve větších skupinách. Skupinyjedinců stejného pohlaví se nejsnadněji vytváří v době, kdy jsou mláďata oddělena od svých matek. Při jakémkoliskupinovém ustájení by měl personál dbát na to, aby byly minimalizovány projevy agresivity. K výbuchům násilímají sklony zejména kolonie kočkodanů, hlavně při jakémkoli narušení jejich skupiny.

Chovné skupiny v zajetí se obvykle skládají z jednoho samce a šesti až dvanácti samic. Do větších skupin lze prozvýšení porodnosti začlenit dva samce. Je-li jeden samec výrazně mladší než druhý, jejich soupeření se omezí.Pokud se používají propojené prostory, je třeba pozorně kontrolovat projevy agresivity mezi samicemi, když jesamec z dohledu, v jiné části klece.

Stáří mláděte makaka při jeho oddělení od matky je třeba pečlivě zvážit z hlediska chovných samic a budoucíchchovných zvířat. Mláďata by neměla být obvykle oddělena od matky dříve než 8 měsíců po narození a nejlépe12 měsíců po narození, kromě mláďat, která nemůže matka odchovat například z důvodu špatné laktace, zraněnínebo choroby. Aby nedošlo k narušení hlavních etologických potřeb, měla by být tato ručně krmená zvířata conejdříve začleněna do skupiny ostatních vzájemně snášenlivých zvířat. Oddělením mláďat dříve než šest měsícůpo narození mohou mláďata strádat a mohou se u nich vyvinout poruchy chování a fyziologických funkcí.

4.2 Obohacení prostředí

Tato zvířata mají vysoce vyvinuté kognitivní schopnosti, a proto vyžadují vhodně obohacené rozmanité prostředí.Pevná podlaha, kterou lze pokrýt netoxickým substrátem, umožní ukrývat roztroušené kousky potravya povzbuzovat potravní chování zvířat. Prostory by měly být vybaveny vertikálními a diagonálními stavebnímiprvky pro šplhání, přispívajícími k náležitému využití celého prostoru. Police a sedátka by neměly být umístěnynad sebou. Mezi policemi a stěnou by měl být ponechán prostor, aby na nich mohla zvířata sedět, aniž by seocasem dotýkala stěny nebo podlahy.

Přínosné z hlediska obohacení prostředí jsou žebříky, sedátka a hračky na žvýkání. Ve větších klecích je vhodnéumístit vodní nádrž (která se snadno vypouští) zejména pro M. fascicularis, ale využijí ji i M. mulatta. Potravu prodlouhoocasé makaky lze rozházet do vody a zvířata se pro ni budou potápět. Osvědčilo se různé vybavení napodporu vyhledávání potravy (od poházené potravy v substrátu po speciální krmítka pro zabavení zvířat).Vhodnou potravu lze umístit na drátěnou střechu klece, aby se k ní zvířata dostávala od stropu klece. Proozvláštnění prostředí je důležité zajistit různé hračky a často je obměňovat.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Aby se zvířata cítila bezpečně, měla by konstrukce a rozměry vnitřního prostoru klece umožňovat zvířatůmšplhat alespoň nad úroveň očí lidí.

Mělo by se podporovat ustájení zvířat ve skupinách a v klecích větších, než je minimální velikost skupina rozměry klece navrhované v tabulce F.3.

L 197/48 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

115

Tabulka F.3

Makakové a kočkodani: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky (*)

Minimálnípodlahová plocha

klece (m2)

Minimální objemprostoru (m3)

Minimální objemprostoru na

každé zvíře (m3)

Nejmenší výškaprostoru (m)

Zvířata mladší než 3 roky (**) 2,0 3,6 1,0 1,8

Zvířata starší než 3 roky (***) 2,0 3,6 1,8 1,8

Zvířata držená pro chovnéúčely (****) 3,5 2,0

(*) Zvířata by měla být držena individuálně pouze za výjimečných okolností (viz odstavec 4.1).(**) V kleci s minimálními rozměry by měla být umístěna nejvýš tři zvířata.(***) V kleci s minimálními rozměry by měla být umístěna nejvýš dvě zvířata.(****) V chovných koloniích není vyžadován dodatečný prostor/objem prostoru pro mláďata do dvou let ustájená spolu s matkou.

Zvířata by měla být ustájena ve vnitřních prostorách pod podmínkou, že budou zajištěny vhodné podmínkyprostředí dostatečné velikosti zajišťující zvířatům alespoň minimální prostorové podmínky stanovené výšev tabulce F.3.

V určitých klimatických podmínkách lze chovná zvířata a zvířata v chovu trvale držet pod širým nebem, pokud jepro ně zajištěno chráněné místo, kam se mohou uchýlit při extrémních povětrnostních podmínkách.

4.4 Krmení

(Viz odstavec 4.4 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.3 a 4.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8. Pohyb a manipulace

Makaky lze snadno vycvičit ke spolupráci při jednoduchých běžných postupech, například při aplikaci injekcínebo při odběru krve, a naučit je přicházet do přístupné části klece.

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.10 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.11 obecných poznámek k subhumánním primátům)

5. Školení personálu

(Viz odstavec 5 obecných poznámek k subhumánním primátům)

6. Přeprava

(Viz odstavec 6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/49

116

e) Doplňkové pokyny pro umístění paviánů a péči o ně

1. Úvod

Paviáni zahrnují tři druhy, Papio, Theropithecus a Mandrillus, z nichž běžně používané poddruhy jsou Papio papio(pavián guinejský) a Papio anubis (pavián zelený).

Paviáni obývají lesnaté oblasti a savany, včetně vyprahlých stepí a horských pouští. Jsou to mohutně stavěná,kvadrupední zvířata, pohybující se po zemi. Je u nich patrná prognacie. Samci mají velké špičáky.

Paviáni jsou všežravci a živí se rozmanitou potravou, převážně rostlinnou (ovoce a kořínky), ačkoli žerou i hmyza občas uloví i savce, například mláďata gazel nebo jiné subhumánní primáty.

Papio papio a Papio anubis žijí v mnohosamco-mnohosamicových skupinách.

Paviáni se v zajetí jak známo dožívají více než třiceti pěti let.

Následující pokyny se týkají poddruhů Papio papio a Papio anubis.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

(Viz odstavec 2.1 obecného oddílu)

2.2 Teplota

Paviáni snášejí mírné klimatické podmínky a přizpůsobují se jim. Vhodná je pro ně teplota v rozsahu 16 oCaž 28 oC.

2.3 Vlhkost vzduchu

(Viz odstavec 2.3 obecných poznámek k subhumánním primátům)

2.4 Osvětlení

(Viz odstavec 2.4 obecných poznámek k subhumánním primátům)

2.5 Hluk

(Viz odstavec 2.5 obecných poznámek k subhumánním primátům)

2.6 Poplašný systém

(Viz odstavec 2.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 3 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Dospělí a dospívající jedinci by měli být drženi společně se svými druhy ve skupině. Chovná zvířata mohou býtdržena ve skupinách snášenlivých jedinců stejného pohlaví. Pokusná zvířata by měla být pokud možno držena vedvojicích nebo skupinách stejného pohlaví.

Chovné skupiny by se měly skládat z jednoho samce a šesti až sedmi samic nebo dvou samců a dvanácti ažpatnácti samic. Větší skupiny se většinou zvládají s obtížemi. Personál by měl dbát na to, aby byly minimalizoványprojevy agresivity. Kolonie paviánů mají značné sklony k výbuchům násilí, hlavně při jakémkoli narušení jejichskupiny.

Mláďata by za normálních okolností neměla být odstavena od matky dříve než dosáhnou stáří osmi měsíců,nejlépe by měla být odstavena ve dvanácti měsících, kromě mláďat, která byla odmítnuta nebo která matkanemůže dostatečně kojit či z jiných veterinárních důvodů.

L 197/50 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

117

4.2 Obohacení prostředí

Paviáni mají vysoce vyvinuté kognitivní schopnosti, a proto vyžadují vhodně obohacené rozmanité prostředí.Pevná podlaha, kterou lze pokrýt netoxickým substrátem, umožní ukrývat roztroušené kousky potravya povzbuzovat potravní chování zvířat. Přínosné z hlediska obohacení prostředí jsou žebříky, sedátka a hračky nažvýkání. Potravu lze umístit na drátěnou střechu klece, aby se k ní zvířata dostávala od stropu klece. Vzhledemk velikosti paviánů a jejich etologickým potřebám by měly být klece mohutné a měly by být vybaveny širokýmipolicemi a bloky. Pro ozvláštnění prostředí je důležité zajistit různé hračky a často je obměňovat.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha:

Aby se zvířata cítila bezpečně, měly by být konstrukce a rozměry vnitřního prostoru klece alespoň tak vysoké, abyumožňovaly zvířatům šplhat nad úroveň očí lidí.

Mělo by se podporovat ustájení zvířat ve skupinách a v klecích větších než je minimální velikost skupin a rozměryklece navrhované v tabulce F.4.

Tabulka F.4

Paviáni: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky (*)

Minimálnípodlahová plochaprostoru (m2)

Minimální objemprostoru (m3)

Minimální objemprostoru na

každé zvíře (m3)

Nejmenší výškaklece (m)

Zvířata (**) mladší než 4 roky 4,0 7,2 3,0 1,8

Zvířata (**) starší než 4 roky 7,0 12,6 6,0 1,8

Zvířata držená pro chovné účely(***) 12,0 2,0

(*) Zvířata by měla být držena individuálně pouze za výjimečných okolností (viz odstavec 4.1).(**) V kleci s minimálními rozměry by měla být umístěna nejvýš dvě zvířata.(***) V chovných koloniích není vyžadován dodatečný prostor/objem prostoru pro mláďata do dvou let ustájená spolu s matkou.

Zvířata by měla být ustájena ve vnitřních prostorách pod podmínkou, že budou zajištěny vhodné podmínkyprostředí dostatečné velikosti zajišťující zvířatům alespoň minimální prostorové podmínky stanovené výšev tabulce F.4.

V určitých klimatických podmínkách lze chovná zvířata a zvířata v chovu trvale držet pod širým nebem, pokud jepro ně zajištěno chráněné místo, kam se mohou uchýlit při extrémních povětrnostních podmínkách.

Klece by měly mít pevnou podlahu.

4.4 Krmení

(Viz odstavec 4.4 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.5 Napájení

(Viz odstavec 4.7 obecného oddílu)

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.3 a 4.6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8 Pohyb a manipulace

Paviány lze snadno vycvičit ke spolupráci při jednoduchých běžných postupech, například při aplikaci injekcínebo při odběru krve, a naučit je přicházet do přístupné části klece. Avšak z důvodu bezpečnosti personálu byměla být věnována velká pozornost manipulaci s dospělými zvířaty a měla by být zajištěna vhodná bezpečnostníopatření.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/51

118

4.9 Humánní usmrcování

(Viz odstavec 4.11 obecného oddílu)

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.10 obecných poznámek k subhumánním primátům)

4.11 Označování

(Viz odstavec 4.11 obecných poznámek k subhumánním primátům)

5. Školení personálu

(Viz odstavec 5 obecných poznámek k subhumánním primátům)

6. Přeprava

(Viz odstavec 6 obecných poznámek k subhumánním primátům)

G. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ HOSPODÁŘSKÝCH ZVÍŘAT A MINIPRASAT A PÉČI O NĚ

a) Obecné poznámky

1. Úvod

Pro účely těchto pokynů zahrnuje termín „hospodářská zvířata“ skot, ovce, kozy, prasata, miniprasata a koňovité,včetně koňů, pony, oslů a mul.

Použití hospodářských zvířat ve výzkumu je velmi široké, od aplikovaného výzkumu v podmínkáchzemědělského hospodářství po hlubší studie v rámci zemědělského, veterinářského a biomedicínského výzkumuprováděného v laboratorních podmínkách. U prvního typu je důležité, aby podmínky ustájení a chovatelsképostupy náležitě zohledňující zdravotní stav a pohodu zvířat poskytovaly informace, které lze spolehlivě použítna podmínky chovu v zemědělských hospodářstvích. V druhém případě, kdy se často používají invazivnějšípostupy, je vyžadován odlišný typ ustájení a chovu. Typ použitého ustájení by měl být vhodný pro získáníinformací relevantních z hlediska zaměření daného pokusu a pro používané postupy.

Systémy chovu všech hospodářských zvířat by měly být přizpůsobeny jejich přirozenému chování, zejménapotřebě se pást nebo vyhledávat potravu, pohybu a navazování sociálních vztahů. Hospodářská zvířata jsoudržena v řadě odlišných typů prostor, často v závislosti na požadavcích pokusů. Zvířata mohou být napříkladdržena na pastvinách, v otevřených budovách s přístupem do venkovního výběhu, v uzavřených místnostechs přirozeným větráním nebo ve speciálních budovách pro účely karantény a omezených prostorách pro pokusnéúčely s přirozeným a nuceným větráním.

V průběhu zemědělského výzkumu, kdy cíl výzkumu vyžaduje, aby byla zvířata držena ve stejných podmínkáchjako zvířata v zemědělských zařízeních, by mělo jejich ustájení odpovídat alespoň normám stanoveným vesměrnici Rady 98/58/ES (2) a v konkrétních směrnicích pro ochranu telat a prasat (směrnice Rady 91/629/EHS (3)a 91/630/EHS (4) i v doporučeních přijatých v rámci Evropské úmluvy Rady Evropy o ochraně zvířat chovanýchpro hospodářské účely (Řada evropských smluv č. 87).

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

V přírodních podmínkách jsou hospodářská zvířata vystavena velkému rozsahu teplot, ačkoliv jednotlivé druhya plemena mohou snášet různé teploty odlišně. Zvířata obvykle hledají úkryt před silným deštěm a větrema ochranu před prudkým sluncem. Tam, kde jsou zvířata držena ve venkovních prostorách, by pro ně mělo býtzajištěno chráněné místo a stín a přiměřeně suchá plocha pro ležení. Chráněná místa by měla být pečlivě volenatak, aby tyto požadavky splňovala. Měl by být zajištěn dostatečný chráněný prostor na ochranu zvířat přednepříznivými klimatickými podmínkami.

L 197/52 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

(2) Úř. věst. L 221, 8.8.1999, s. 23.(3) Úř. věst. L 340, 11.12.1991, s. 28.(4) Úř. věst. L 340, 11.12.1991, s. 33.

119

Zvířata držená pod širým nebem nebo v budovách s přírodním větráním jsou vystavena podmínkám okolníhoprostředí. Zvířata by neměla být držena v těchto prostorách za klimatických podmínek, které pro ně mohou býtstresující.

Parametry životního prostředí, zejména teplota a vlhkost vzduchu, jsou úzce propojené a neměly by se posuzovatodděleně.

2.1 Větrání

Všechna hospodářská zvířata jsou náchylná k respiračním problémům. Pokud není používáno mechanickévětrání, což je případ značného počtu budov pro ustájení hospodářských zvířat, je důležité zajistit vhodnoukvalitu vzduchu přirozeným větráním (viz odstavec 2.1.1 obecného oddílu).

Prašnost způsobená krmivem a podestýlkou by měla být minimalizována.

2.2 Teplota

Termoneutrální zóny jednotlivých druhů hospodářských zvířat se značně liší v závislosti na podmínkách, na něžjsou zvířata zvyklá. Hospodářská zvířata žijící venku obrůstají v zimních měsících hustou srstí/vlnou, která jimpomáhá snášet nízké teploty. Tato zvířata přivyknou nižším teplotám ve vnitřních prostorách i bez zimní srsti zapředpokladu, že relativní vlhkost vzduchu je nízká, není zde průvan a zvířata mají plochu pro ležení s dostatečnoupodestýlkou. Ve vnitřních prostorách pro zvířata je tedy důležité vyvarovat se velkých výkyvů a náhlých změnteploty, zejména při stěhování zvířat z vnitřních prostor ven a naopak. Vzhledem k tomu, že hospodářská zvířatamohou trpět tepelným stresem, je důležité pro zamezení problémů co do jejich dobrých životních podmínek přivysokých teplotách učinit vhodná opatření, například ostříhání ovcí a zajištění stinných ploch pro ležení.

Vhodný rozsah teploty závisí na řadě faktorů, včetně například chovu, věku, kalorického příjmu, hmotnosti, stádialaktace a typu životního prostředí.

2.3 Vlhkost vzduchu

V přírodních podmínkách jsou hospodářská zvířata vystavena velkým výkyvům relativní vlhkosti, které dobřesnášejí. V podmínkách regulovaného prostředí by měly být vyloučeny extrémní a náhlé výkyvy vlhkosti, neboťv důsledku vysoké i nízké vlhkosti mohou být zvířata vnímavá k chorobě.

Vnitřní prostory by měly být navrženy a uspořádány tak, aby bylo zajištěno dostatečné větrání bez dlouhéhopřetrvávání vysoké vlhkosti, neboť v důsledku toho mohou být prostory pro zvířata příliš vlhké, což způsobujejejich vnímavost k chorobám dýchacího ústrojí, paznehtnici a dalším infekčním chorobám.

2.4 Osvětlení

Jednotlivé druhy hospodářských zvířat se vyvíjely v různých podmínkách a žijí v různém prostředí. Napříkladpřežvýkavci se pasou a odpočívají za dne na travnatých plochách, zatímco prasata žijící v zalesněných oblastechjsou aktivní za soumraku. Zajištění dostatečného světla je důležité pro všechny druhy hospodářských zvířata přednost se dává pokud možno přirozenému světlu. Tam, kde je nelze zajistit a fotoperiodu zajišťuje uměléosvětlení, by měla být délka doby denního světla osm až dvanáct hodin denně nebo by měl být dodržovánpřirozený rytmus světla a tmy. Pro účely chovu a některé pokusy může být vyžadována řízená fotoperioda.Dostatečné přirozené nebo umělé světlo musí být také zajištěno při kontrole skupin zvířat i jednotlivých zvířat.

Tam, kde jsou prostory opatřeny okny, by mělo být rozbitné sklo opatřeno ochranným krytem nebo by mělo býtz dosahu zvířat.

2.5 Hluk

Nevyhnutelná hluková kulisa, kterou způsobuje například systém větrání, by měla být omezena na minimuma náhlé zvuky zcela vyloučeny. Zařízení pro manipulaci se zvířaty a omezené prostory pro pokusné účely by mělybýt navrženy a provozovány tak, aby byl hluk za chodu co nejmenší.

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecného oddílu)

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/53

120

3. Zdravotní stav

3.1 Tlumení chorob

Vzhledem k tomu, že hospodářská zvířata často dodávají komerční zemědělská zařízení, je důležité učinitopatření, aby byla získána zvířata s vhodným zdravotním statusem. Míchání zvířat z různých zdrojů je velmirizikové.

Pro všechny druhy hospodářských zvířat by měly být vyvinuty programy preventivní zdravotní péče na základěporady s veterinářem a zaveden vhodný režim očkování.

Důležitou součástí programů zdravotní péče o všechna hospodářská zvířata je systém péče o končetiny, opatřenína kontrolu výskytu parazitů a režim výživy. V programech zdravotní péče o koňovité jsou zejména důležitépravidelné prohlídky chrupu a opatření na prevenci chorob dýchacího ústrojí.

Zařazen by měl být také pravidelný přezkum ukazatelů a bodového hodnocení stavu produkce.

Je třeba dbát na to, aby žádný použitý substrát nezanesl mezi zvířata infekci nebo parazity nebo abynepodporoval jejich množení.

3.2 Poruchy chování

K poruchám chování, například okusování nebo žvýkání ocasů, uší nebo boků, vytrhávání vlny, kolébání sea okusování železných zábran může dojít v důsledku špatných chovatelských postupů nebo podmínek prostředí,sociální izolace nebo z nudy při dlouhé době nečinnosti. Pokud dojde k takovým poruchám chování, je třebaučinit okamžitě opatření na nápravu nedostatků, včetně například přezkumu podmínek životního prostředía chovatelských postupů.

3.3 Chovatelské postupy

Odstraňování rohovinotvorného okrsku v časné fázi, odrohování dospělých zvířat, kastrace a zkracování ocasu byse nemělo provádět z jiných než opodstatněných veterinárních důvodů a z důvodu dobrých životních podmínekzvířat. Při provádění těchto postupů by měla být zajištěna vhodná anestézie a podávána analgetika.

3.4 Péče o novorozeňata

Pro zajištění úspěšného chovu hospodářských zvířat v době po jejich narození je nezbytné dodržovat vysokénormy v oblasti chovatelství a péče.

Při porodu by měla být pro samice a novorozeňata zajištěna suchá a čistá plocha. Příslušná zařízení by měla býtuspořádána tak, aby umožňovala pozorování, a hygienické normy by měly být udržovány na vysoké úrovni,neboť mláďata jsou ve zvýšené míře vnímavá k infekcím.

Všechna novorozeňata by měla co nejdříve po narození, nelépe do čtyř hodin, dostat přiměřenou dávku mleziva.Pro urgentní případy je vhodné mít přiměřené množství mleziva v zásobě.

Měly by být zavedeny správné postupy krmení zvířat umožňující jejich normální růst a vývoj, přičemžpřežvýkavci by měli dostávat od dvou týdnů po porodu objemné krmivo.

Vzhledem k tomu, že novorozeňata nemají dostatečnou termoregulaci, je třeba věnovat zvláštní pozornostzajištění a udržování vhodné teploty. V některých případech může být potřebné lokální přitápění, a pak je třebavyloučit riziko poranění, například popálenin, a požárů.

Pro snížení rizika opuštění nebo odmítnutí mláděte matkou je důležité, aby se v prvních několika dnech jehoživota vytvořilo mezi ním a matkou silné mateřské pouto. V tomto období je nutno omezit na minimum pohybzvířat a manipulaci s nimi i různé postupy, například přepravu, kastraci nebo značkování, které by mohly tentovztah narušit nebo bránit mláďatům v přístupu k dostatečnému množství mleziva nebo mléka.

Odstav mláďat by měl být náležitě zvážen, aby byl snížen na nejmenší možnou míru stres matky a potomka.Odstavení mláďat do skupin zvířat podobného stáří usnadňuje vývoj sociálně stabilních struktur vzájemněsnášenlivých zvířat.

L 197/54 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

121

Bez opodstatněných veterinárních důvodů nebo důvodů týkajících se dobrých životních podmínek zvířat byneměla být prasata a miniprasata chovaná v přirozených podmínkách odstavena do čtyř týdnů po narození,jehňata, kůzlata a telata do šesti týdnů a mláďata koňovitých do dvaceti týdnů po narození.

V případě zvířat chovaných v náhradních podmínkách, obvykle telat, by měl být zajištěn vhodný režim krmeníuspokojující nutriční požadavky zvířat a v případě přežvýkavců podporující normální vývoj bachoru.

O předčasném odstavu mláděte od matky z pokusných nebo veterinárních důvodů by mělo být rozhodnuto poporadě s ošetřovatelem a s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se dobrých životníchpodmínek zvířat. Za těchto okolností by měla být těmto zvířatům věnována zvýšená pozornost a vyčleněnydodatečné prostředky na jejich dobré životní podmínky a na péči o ně.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Hospodářská zvířata by měla být ve vyhrazených prostorách ustájena v sociálně harmonických skupinách a mělyby být používány chovatelské postupy snižující na minimum jejich sociální narušení, pokud to neznemožňujívědecké pokusy nebo požadavky na dobré životní podmínky zvířat.

Při skupinovém ustájení se rychle vyvine určitá hierarchie. V počátečním stádiu může při vytváření pozicv sociální hierarchii docházet mezi zvířaty k agresivním interakcím.

Při vytváření skupin, přeskupování zvířat nebo začlenění neznámého zvířete do skupiny je třeba věnovat zvláštnípozornost snížení agresivity a případných zranění na minimum. V každém případě by měla být zvířata umístěnado skupin podle velikosti a stáří a průběžně sledována z hlediska sociální snášenlivosti.

Oddělení od skupiny a individuální ustájení i po krátkou dobu může být pro zvířata značně stresujícím faktorem.Proto by neměla být hospodářská zvířata ustájena individuálně bez opodstatněných důvodů souvisejících s jejichdobrými životními podmínkami nebo z veterinárních důvodů. Výjimka, kdy mohou zvířata dávat přednostindividuálnímu ustájení, se týká samic před porodem a dospělých samců, kteří mohou být v přírodníchpodmínkách samotářskými zvířaty.

O individuálním ustájení z pokusných důvodů by mělo být rozhodnuto po poradě s ošetřovatelema s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se pohody zvířat. Mezi faktory, které jetřeba vzít v úvahu, by měla být povaha jednotlivých zvířat, jejich pravděpodobná reakce na oddělení od skupinya potřeba a délka přivykání. Tam, kde je individuální ustájení nezbytné, by měla zvířata mít zrakový, sluchovýa čichový kontakt s jedinci stejného druhu.

4.2 Obohacení prostředí

Vzhledem k tomu, že stimulující prostředí je důležitým faktorem přispívajícím k dobrým životním podmínkámhospodářských zvířat, mělo by být zajištěno obohacené prostředí na ochranu proti nudě a vývoji stereotypníhochování. Všechny druhy hospodářských zvířat tráví přirozeně velkou část dne pastvou, nebo rytím v zemia vyhledáváním potravy a sociálním kontaktem s ostatními zvířaty. Pro uspokojení těchto potřeb by jim měly býtposkytnuty různé příležitosti, například možnost pastvy, zajištění sena nebo slámy nebo manipulovatelnýchpředmětů, například řetězů nebo míčů.

Materiály a vybavení používané k obohacení prostředí by se měly pravidelně obměňovat, neboť zvířata, a zvláštěprasata, ztrácejí zájem o materiály, na které si zvykla. Zajištění dostatečného vybavení pro obohacení prostředí bymělo snižovat agresivní chování zvířat na minimum.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Vhodné uspořádání zařízení pro hospodářská zvířata je důležité pro zajištění přiměřeného prostoru, kde mohouzvířata uspokojovat všechny své etologické potřeby. Požadavky na prostor pro zvířata zahrnují typ podlahy,odtoky, zajištění podestýlky (a tedy snadnost udržování hygieny) a sociální podmínky (velikost a stabilita skupiny).

Všechny vyhrazené prostory by měly být uspořádány a udržovány tak, aby se zvířata nemohla zachytit nebozranit, například o přepážky nebo při krmení u žlabů a koryt.

Zvířata by neměla být ve vazném ustájení, pokud pro použití postrojů neexistují vědecké nebo veterinární důvody,avšak i v opodstatněném případě by mělo být toto ustájení omezeno na nejkratší nezbytnou dobu.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/55

122

Každému zvířeti by měl být zajištěn dostatečný prostor, aby mohlo stát, pohodlně si lehnout, natáhnout sea pečovat o své tělo, s přístupem ke společné ploše pro ležení a dostatečným prostorem pro krmení.

Plocha pro ležení by měla být dostatečná, aby na ní mohla všechna zvířata ležet současně, přičemž je třeba mít napaměti, že některá hospodářská zvířata, například prasata, dávají obvykle při ležení přednost fyzickém kontaktus ostatními jedinci stejného druhu a jiná, například koňovití, mají radši určitý odstup. Při vysokých teplotách, kdymusí zvířata ležet odděleně v dostatečné vzdálenosti, aby se mohla lépe ochlazovat, by měla být zajištěna většíplocha pro ležení.

Na ploše pro ležení by měla být podestýlka pro zvýšení pohodlí a omezení vzniku otlaků. Pokud z pokusnýchdůvodů není v prostorách podestýlka, měla by být plocha upravena a izolována pro zvýšení fyzického pohodlía zajištěna náležitá teplota, pokud není zajištěno vhodné regulované prostředí.

Výška prostor by měla umožňovat přirozené projevy chování, například při uléhání a vstávání.

Podlahy v prostorách by měly být bezpečné z hlediska případných poranění a mít protiskluzovou úpravuumožňující přirozený pohyb a změnu polohy. Podlahy by měly být dobře udržovány a krytina v případě potřebyvyměňována, neboť se za čas opotřebuje a může způsobit zranění.

4.4 Krmení

Strava by měla obsahovat dostatek živin pro zajištění energetických požadavků všech zvířat za podmínekprostředí, v němž jsou držena. Dodatečnou energii je třeba zajistit v době březosti, laktace a růstu a měla by býtpřizpůsobena potřebám dotyčných zvířat (například geneticky vyšlechtěným plemenům mléčného skotu). Dále jetřeba zvážit obsah vitamínů a minerálů v potravě, například aby nedocházelo u ovcí k intoxikaci mědí nebotvorbě močových kamenů u kastrovaných samců, a v případě potřeby zajistit minerální liz.

Pokud se jako krmivo používá tráva na pastvě, měla by být řízena hustota obsazení, aby byly zajištěny dostatečnézásoby pro uspokojení požadavků všech zvířat. V případě omezeného množství trávy by mělo být zváženozajištění dodatečného krmiva.

U přežvýkavců a koní by neměly být prováděny náhlé změny stravy a nové součásti krmiva by měly býtpoužívány postupně, zejména při zavádění vysokoenergetických krmiv v období vysokých nároků nametabolismus, například kolem porodu. Měl by být zajištěn dostatek objemného krmiva.

V systému skupinového ustájení by měl být zajištěn dostatek potravy na dostatečném počtu míst, aby k ní mělapřístup všechna zvířata bez rizika poranění.

Pícniny jsou významnou složkou stravy hospodářských zvířat. Vzhledem k tomu, že množství potřebné pícninyznemožňuje použití pytlů na skladování, by měla být pícnina, včetně sena, slámy, siláže a kořenových plodinskladována tak, aby bylo minimalizováno zhoršení kvality a riziko kontaminace. V místech skladování pícnina koncentrátů by měla být zavedena strategie kontroly škůdců.

Pokud se seče tráva pro krmení ustájených zvířat (například u zvířat, kde není možnost pastvy), měla by se sekatčasto, protože posečená tráva se při skladování zapařuje a stává se nepoživatelnou.

4.5 Napájení

Všem zvířatům v sociální skupině by měl být zajištěn nepřetržitý přístup k čerstvé neznečištěné vodě. Početnapáječek nebo délka žlabů by měly umožňovat přístup k vodě pro všechna zvířata ve skupině. Průtok vody byměl odpovídat požadavkům jednotlivých zvířat, neboť tyto požadavky se liší v závislosti na krmivu,fyziologických potřebách zvířat a okolní teplotě, například kojící samice mají mnohem vyšší spotřebu vodynež ostatní chovná zvířata.

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.8 obecného oddílu)

L 197/56 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

123

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8 Pohyb a manipulace

Pokud je potřeba použít k manipulaci se zvířaty zařízení s omezeným prostorem, měla by tato zařízení mítpevnou konstrukci a být bezpečná pro zvířata a personál. Zejména by měla mít podlahu s protiskluzovouúpravou.

Zařízení s omezeným prostorem pro manipulaci se zvířaty mohou být součástí základního vybavení prostor prozvířata nebo to mohou být složitější, účelová zařízení sloužící potřebám celého objektu. Zařízení s omezenýmprostorem pro manipulaci se zvířaty mohou být umístěna v prostoru pro zvířata, avšak je třeba dbát na to, abynezhoršovala jeho prostorové podmínky nebo zde nevytvářela potenciálně nebezpečné fyzické překážky.

Účelová zařízení by měla pokud možno zahrnovat průchody a kotce pro oddělení zvířat, koupele končetin,zvláštní zařízení pro některé druhy, například malé bazény, a kotce pro stříhání ovcí a místo pro zotavení zvířatpo pokusech. Měla by být pokud možno chráněna před nepříznivými povětrnostními podmínkami a měla byzajišťovat pohodlí zvířat i personálu.

Se zvířaty by mělo být zacházeno klidně a rozhodně a neměla by být průchody a chodbami honěna. Průchodya chodby by měly být uspořádány s ohledem na přirozené chování zvířat, měly by usnadňovat jejich pohyba minimalizovat riziko poranění. Zařízení na imobilizaci zvířat by neměla způsobovat zranění nebo zbytečnýstres. Neměly by se používat nepříjemné fyzické nebo elektrické podněty.

Chodby a vrata by měly být dostatečně široké, aby jimi mohla volně projít dvě zvířata, zatímco průchody doúčelového zařízení by měly umožňovat vstup pouze jednomu zvířeti.

Pravidelný pohyb a manipulace se zvířaty usnadní přivykání zvířat kontaktu s lidmi. Tam, kde jsou pohyba manipulace potřebné, by měl být zvážen program výcviku a pozitivního odměňování minimalizující stracha stres.

Zvířata by neměla být uzavřena v příliš omezeném prostoru kromě nezbytné doby trvání pokusu, ošetření neboodběru vzorků, čištění stájových prostor, shromáždění pro dojení nebo nakládky pro přepravu.

4.9 Humánní usmrcování

Všechny systémy humánního usmrcování hospodářských zvířat by měly být navrženy tak, aby nepůsobilyzvířatům zbytečné strádání. Zkušený personál by měl dbát na opatrný pohyb a manipulaci se zvířatys minimálním narušením běžných postupů omezujících na minimum strádání zvířat předtím, než jsoubezbolestně usmrcena.

Zvířata by neměla být usmrcována v prostorách, kde jsou ostatní zvířata, pokud se nejedná o eutanázii vážněporaněného zvíře, které by dalším pohybem ještě více trpělo.

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

Každé zvíře by mělo být vhodně označeno transpondéry, ušními známkami, plastovými obojky nebobachorovými bolusy. Označování vymrazováním a tetováním může být méně vhodné. Označování výžehem byse používat nemělo.

Označování by měl provádět pouze školený personál, a to v době, kdy označování bude mít pravděpodobněminimální nepříznivé účinky na dané zvíře. Ušní známky nebo tetování by měly být pravidelně kontroloványz hlediska infekce a ztracené známky by měly být nahrazeny, přičemž náhradní známky by měly být aplikoványpokud možno do původního otvoru pro známku.

Při použití elektronických identifikačních prostředků by měly mít identifikační značky správnou velikosta specifikaci z hlediska daného zvířete a měly by být pravidelně kontrolovány, zda správně fungují nebo zdanedochází k negativní reakci, například k reakci v místě zavedení a odření nebo poranění hltanu v důsledkunesprávného zavedení bolusu.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/57

124

b) Doplňkové pokyny pro umístění skotu a péči o něj

1. Úvod

Skot (Bos taurus a Bos indicus) jsou společenská zvířata vytvářející hierarchické struktury na základě dominantníchvztahů mezi členy stáda. Často se u nich vytváří silné pouto mezi zvířaty stejného druhu. Jako přežvýkavci trávískot většinu dne hledáním potravy, po němž následuje dlouhá doba odpočinku. Skot je většinou poddajnýa snadno přivyká lidskému kontaktu.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

(Viz odstavec 2 obecných poznámek k hospodářským zvířatům a miniprasatům)

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 3 obecných poznámek k hospodářským zvířatům a miniprasatům)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Rohatý a bezrohý skot by neměl být ustájen dohromady, s výjimkou mladých telat a jejich matek.

4.2 Prostory – rozměry a podlaha

Tabulka G.1

Skot: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Hmotnost(kg)

Minimálnípodlahová plocha

stáje (m2)

Minimálnípodlahováplocha/zvíře(m2/zvíře)

Prostor u žlabupři adlibitním

krmeníbezrohého skotu

(m/zvíře)

Prostor u žlabu přirestriktivním

krmení bezrohéhoskotu (m/zvíře)

do 100 2,50 2,30 0,10 0,30

nad 100 až 200 4,25 3,40 0,15 0,50

nad 200 až 400 6,00 4,80 0,18 0,60

nad 400 až 600 9,00 7,50 0,21 0,70

nad 600 až 800 11,00 8,75 0,24 0,80

nad 800 16,00 10,00 0,30 1,00

Tam, kde je skot ustájen ve vnitřních prostorách, by měla být zajištěna plocha s podestýlkou umožňující všemzvířatům ležet současně. Nejsou-li zde kóje, bude tato plocha obvykle zabírat přibližně 70 % minimálnípodlahové plochy uvedené v tabulce výše. Zbývající plocha prostoru pro zvířata využívaná pro krmení a pohybzvířat může být bez podestýlky.

Pokud se jako plocha s podestýlkou používají jednotlivé otevřené kóje, lze tuto plochu zmenšit, ale celkový početkójí by měl být o 5 % větší než počet zvířat, aby nedocházelo k soupeření zvířat a aby mohla všechna zvířata ležetsoučasně. Pro pohodlí zvířat je velmi důležitá konstrukce kójí a měla by být před instalací konzultovánas odborníkem. Měla by se brát v úvahu velikost zvířete, dostatečně vystlaný prostor, aby nedocházelo ke zranění,dostatečný odtok, správně umístěné přepážky a vodorovné tyče v úrovni hlavy, prostor pro pohyb hlavou dostran i nahoru a dolů a dostatečný prostor pro rychlé vyražení z kóje. Výška zadního obrubníku by měla bránitpronikání mrvy do kóje při čištění, ale neměl by být tak vysoký, aby se o něj zvířata zranila při vstupu a vycházeníz kóje. Zbývající část plochy využívané pro krmení a pohyb lze nechat bez podestýlky.

Délka kóje se stanoví v první řadě podle hmotnosti zvířat. Šířka kóje se liší v závislosti na typu použitýchpřepážek, ale musí být dostatečná, aby umožnila zvířatům pohodlně ležet, aniž by je přepážky tlačily na citlivéčásti těla. Konstrukce a instalace kójí by měly být konzultovány s odborníkem.

L 197/58 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

125

4.3 Krmení

Prostor u žlabu by měl umožňovat přístup k potravě všem zvířatům zároveň, pokud nejde o adlibitní krmení (viztabulka výše). Rohatý skot vyžaduje více prostoru u žlabu než skot bezrohý, což by mělo být patřičně zohledněno.

4.4 Napájení

Vodní žlaby: podél žlabu by měl být dostatečný prostor umožňující pít současně 10 % zvířat, což se rovnáminimu 0,3 metrů na 10 dospělých jedinců. Kojící krávy vyžadují prostor o 50 % větší.

Miskové napáječky: při skupinovém ustájení skotu by měly být zajištěny minimálně dvě miskové napáječky.U skupin s více než dvaceti zvířaty by měla být zajištěna alespoň jedna misková napáječka.

4.5 Pohyb a manipulace

Tam, kde se provádí automatizované dojení, by mělo být zařízení řádně udržováno, aby se zabránilo chorobám,například mastitidě.

Rohatý skot může v omezených prostorech ohrožovat personál. Za těchto okolností je třeba zvážit odrohování.To by mělo být pokud možno provedeno u telat do osmi týdnů po narození.

c) Doplňkové pokyny pro umístění ovcí a koz a péči o ně

1. Úvod

Ovce domácí (Ovis aries) je pastevní zvíře. Vzhledem k rozdílům mezi plemeny, například v kvalitě rouna, se jídobře daří v širokém rozsahu klimatických podmínek.

Ve volné přírodě nebo v podmínkách zemědělského hospodářství jsou ovce velmi společenští tvorové, kteří trávícelý život ve stádu a navzájem se znají. Proto je pro ně jako druh velmi stresující sociální izolace, což by mělo býtvzato v úvahu při plánování jejich umístění. Avšak z hlediska sociální soudržnosti existují znatelné rozdíly mezijednotlivými plemeny, neboť například ovce žijící v kopcovitých oblastech se tolik neshlukují, pokud je nicnevyrušuje.

Kozy domácí (Capra hircus) jsou přirozeně zvídavé druhem a obvykle se dobře snášejí s ostatními zvířecími druhyi s člověkem. Stejně jako ovce žijí kozy v sociálních skupinách a sociální izolace je pro ně stresující. Kozy siobstarávají potravu vyhledáváním spíše než pastvou a nejlépe se jim daří na suché, tvrdé půdě. Velmi obratněšplhají, což jim usnadňuje spásání svahů. Dávají přednost teplu a nepříliš dobře snášejí vlhké a větrné počasí.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

Při extrémních povětrnostních podmínkách vyžadují ovce přístup k přírodnímu nebo uměle vybudovanémumístu na ochranu před větrem a do stínu, zatímco kozy, které vzhledem k odlišné kvalitě srsti hůře snášejídlouhodobější déšť, by měly mít při umístění v přírodě volný přístup do krytého přístřešku.

Po stříhání zvířata vyžadují vyšší teplotu prostředí než ostatní.

3. Zdravotní stav

Dospělé ovce a kozy z vlnařských plemen by se měly stříhat nejméně jednou ročně, pokud to neohrozí jejichdobré životní podmínky.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Nekastrovaní dospělí samci obou druhů mohou být více samotářští než samice a mláďata. Bývají agresivní zvláštěv době říje a vyžadují opatrné zacházení, aby nenapadli a nezranili ošetřovatele.

Rohaté a bezrohé kozy by neměly být ustájeny dohromady.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/59

126

4.2 Obohacení prostředí

Pro kozy by měly být zajištěny zvýšené plošiny dostatečné velikosti a v dostatečném počtu, aby dominantníjedinci nemohli bránit v přístupu ostatním zvířatům.

4.3 Prostory – rozměry a plocha

Tabulka G.2

Ovce a kozy: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Hmotnost(kg)

Minimálnípodlahová

plocha prostoru(m2)

Minimálnípodlahováplocha/zvíře(m2/zvíře)

Minimálnívýška pře-pážky (*)

(m)

Prostor u žlabupři adlibitním

krmení(m/zvíře)

Prostor u žlabupři restriktivním

krmení(m/zvíře)

méně než 20 1,0 0,7 1,0 0,10 0,25

nad 20 až 35 1,5 1,0 1,2 0,10 0,30

nad 35 až 60 2,0 1,5 1,2 0,12 0,40

nad 60 3,0 1,8 1,5 0,12 0,50

(*) U dospělých koz může být vyžadována větší minimální výška přepážky jako prevence proti úniku zvířat.

V celém prostoru by měla být pevná podlaha s vhodnou podestýlkou.

4.4 Napájení

Ve vnitřních prostorách pro ovce a kozy by měla být alespoň jedna napáječka na dvacet zvířat.

4.5 Označování

Pro krátkodobé pokusy prováděné na plemenech ovcí s krátkou vlnou a na kozách lze používat barvení rounanebo srsti pomocí známých netoxických výrobků pro označování zvířat.

d) Doplňkové pokyny pro umístění prasat a miniprasat a péči o ně

1. Úvod

Prase domácí (Sus scrofa) pochází z evropského prasete divokého. Ačkoli bylo prase po mnoho generací vystavenointenzivnímu tlaku selekce pro dosažení ekonomicky významných parametrů produkce, zachovala sidomestikovaná prasata z velké části stejné charakteristiky chování jako jejich předci. V přírodních podmínkáchžijí prasata v malých skupinách. Aktivitu projevují převážně za šera. Mají silně vyvinuté průzkumné chování.Prasata jsou všežravci a vyhledávání potravy zabírá velkou část jejich aktivit. Prasnice se při porodu uchyluje doústraní a před porodem staví hnízdo. Odstavování selat probíhá postupně a končí přibližně čtyři měsíce po jejichnarození, kdy se selata postupně začleňují do sociální skupiny s minimální agresivitou.

Miniprasata se v mnoha ohledech od prasat domácích významně liší. Běžnými chovatelskými postupy bylavyšlechtěna řada různých linií miniprasat pro získání malého prasete jako laboratorního zvířete vhodného provýzkumné účely. Pro účely této přílohy se za miniprase považuje chov malých prasat určených pro pokusné a jinévědecké účely, s hmotností v dospělosti obvykle nepřekračující 60 kg, která však u některých linií můžedosáhnout až 150 kg. Navzdory rozdílům v tělesné velikosti v dospělosti na ně nelze pouze na základě hmotnostivždy použít doporučení pro prasata domácí. Doporučení v tomto dokumentu se vztahují na oba typy prasat,s případným uvedením zvláštních požadavků pro miniprasata.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Teplota

Prasata a miniprasata jsou velmi citlivá vůči teplotě prostředí a termoregulace má zásadní vliv na jejich chování.

Prasata mohou být chována ve stálém prostředí s regulovanou teplotou, kdy by měla být celá místnost udržovánav rámci termoneutrální zóny. Alternativně mohou být chována v prostoru s různými mikroklimaty s lokálním

L 197/60 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

127

zdrojem vytápění nebo v kójích s dostatečnou podestýlkou umístěných na ploše pro ležení. K dobrým životnímpodmínkám zvířat přispívá zajištění teplotního gradientu ve vyhrazeném prostoru. Prasata ve venkovníchprostorách se mohou vyrovnávat s nižší okolní teplotou za předpokladu, že se jim zajistí dostatečný chráněnýprostor s hlubokou suchou podestýlkou a dodatečná potrava.

Tabulka G.3

Prasata a miniprasata: doporučený rozsah teploty pro zvířata ustájená jednotlivě

Živá hmotnost Doporučený rozsah teploty ( oC)

méně než 3 kg 30 až 36

od 3 do 8 kg 26 až 30

od 8 do 30 kg 22 až 26

od 30 do 100 kg 18 až 22

nad 100 kg 15 až 20

Vhodná teplota se liší v závislosti na hmotnosti zvířete, ale také na jeho pohlavní dospělosti, ustájenís podestýlkou nebo bez ní, skupinovém ustájení a kalorickém příjmu daného zvířete. V rámci uvedených rozsahůby měly být pro zvířata s nižší hmotností bez podestýlky nebo s omezeným kalorickým příjmem zajištěny vyššíteploty.

Selata s nízkou hmotností jsou velmi citlivá na teplotu okolního prostředí a měla by jim být zajištěna vyšší teplota.Minimální teplota v prostoru plochy pro ležení novorozených selat by měla být 30 oC a snížena na 26 oC po dvoutýdnech od jejich narození. V porodních kotcích a prostorách pro kojení musí minimální potřebná teplotazajišťovat udržování přiměřené teploty v prostoru plochy pro ležení selat včetně případného přitápění. Z důvoduvysoké metabolické aktivity jsou kojící prasnice náchylné k tepelnému stresu a teplota v prostorách, kde jeumístěn porodní kotec, by neměla přesahovat 24 oC.

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 3 obecných poznámek k hospodářským zvířatům a miniprasatům)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Obohacení prostředí

Prasata si dělí prostor pro různé účely, například plochy pro ležení, krmení a vyměšování. Proto by mělyvyhrazené prostory umožňovat funkční členění buď poskytnutím velkého prostoru nebo vhodného rozděleníplochy.

Prasata mají vysokou motivaci k průzkumnému chování a pro tento účel by jim mělo být zajištěno dostatečněrozmanité prostředí. Aby se snížilo riziko poruch chování, měla by mít všechna prasata trvalý přístupk dostatečnému množství materiálu pro zajištění jejich etologických potřeb, včetně rytí.

4.2 Prostory – rozměry a podlaha

Tabulka G.4. uvádí minimální prostorové požadavky na jedno zvíře jakékoli živé hmotnosti. Prostory by měly býtplánovány tak, aby se sem vešla prasata s nejvyšší živou hmotností, které nakonec dosáhnou za všech danýchokolností. Množství změn prostoru by mělo být minimální.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/61

128

Tabulka G.4

Prasata a miniprasata: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Živá hmotnost (kg)Minimální podlahováplocha prostoru (*)

(m2)

Minimální podlahováplocha na 1 zvíře

(m2/zvíře)

Minimální plocha pro leženína 1 zvíře (v termoneutrálních

podmínkách)(m2/zvíře)

do 5 2,0 0,20 0,10

nad 5 až 10 2,0 0,25 0,11

nad 10 až 20 2,0 0,35 0,18

nad 20 až 30 2,0 0,50 0,24

nad 30 až 50 2,0 0,70 0,33

nad 50 až 70 3,0 0,80 0,41

nad 70 až 100 3,0 1,00 0,53

nad 100 až 150 4,0 1,35 0,70

nad 150 5,0 2,50 0,95

Dospělí samci (prase domácí) 7,5 1,30

(*) Prasata mohou být z veterinárních nebo pokusných důvodů na kratší dobu uzavřena v menších prostorách, vytvořenýchnapříklad přepažením hlavního prostoru, například je-li vyžadováno individuální krmení.

Tam, kde jsou prasata ustájena jednotlivě nebo v malých skupinách, vyžaduje se větší prostor na jedno zvíře nežu větších skupin.

Prasata by neměla být nikdy ve vazném ustájení a neměla by být uzavřena v boxech nebo klecích, kromě krátkédoby nezbytné pro krmení, inseminaci, veterinární nebo pokusné účely. Umístění prasnic a selat by měloumožňovat uspokojování etologických potřeb prasnic před porodem a po něm a selat po narození. Ačkolivpoužití porodních kotců může za určitých podmínek zajistit přežití selat, uzavření prasnic v období předporodem a v laktačním období v omezeném prostoru by mělo být co nejvíce omezeno a měla by se dávatpřednost systémům volného ustájení.

Výběr nejvhodnějšího materiálu pro podlahu závisí na velikosti a hmotnosti prasat. Pro použití substrátu pro rytía stavění hnízda je vhodné, aby plocha vyhrazená v kotci pro ležení měla pevnou podlahu. Roštové podlahymohou usnadňovat udržování čistoty, ale mezery mezi roštnicemi by měly být pouze tak široké, aby si prasatanemohla poranit končetiny.

4.3 Krmení

Prasata chovaná pro produkci masa jsou obvykle krmena ad libitum téměř až do dospělosti a poté pro prevenciobezity následuje restriktivní krmení. Miniprasata jsou náchylná k obezitě při běžné stravě. Tento problémpomáhá řešit strava se sníženým přísunem kalorií a zvýšeným obsahem vlákniny. Při omezení potravy se u prasatprojevuje zvýšená motivace ke shánění potravy, která se může projevovat zvýšenou aktivitou a agresivitoua rozvojem stereotypie žvýkání naprázdno. Aby k těmto projevům nedocházelo, je důležité přizpůsobit stravutak, aby navozovala pocit sytosti, například zajištěním potravy se zvýšeným obsahem vlákniny a vhodnéhosubstrátu pro hledání potravy, například slámy.

Při restriktivním krmení by měla být mladá zvířata v růstu krmena alespoň dvakrát denně, zatímco dospělí jedinciby měli být krmeni jednou denně, neboť dostatečný objem krmiva je důležitý pro pocit sytosti a snižuje agresivituna miminum. Při restriktivním krmení by měli mít všichni jedinci v dané skupině přístup k potravě, aniž bydocházelo k projevům agresivity. Měl by být zajištěn dostatečný prostor u koryta, aby k němu měla přístupsoučasně všechna zvířata. Doporučené požadavky jsou uvedeny v tabulce G.5. Tam, kde jsou prasata ustájenajednotlivě nebo v malých skupinkách, by měl minimální prostor u koryta odpovídat požadavkům pro restriktivníkrmení. Jsou-li zvířata ustájena ve větších skupinách a krmena do sytosti, mohou prostor u koryta sdíleta potřebný celkový prostor je menší.

L 197/62 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

129

Tabulka G.5

Prasata a miniprasata: minimální prostorové podmínky pro krmení u koryta

Živá hmotnost (kg)Minimální prostor u koryta (cm)(adlibitní a restriktivní krmení (*))

Minimální prostor u koryta na každézvíře při adlibitním krmení

(cm/zvíře)

do 10 13 2,0

nad 10 až 20 16 2,5

nad 20 až 30 18 3,0

nad 30 až 50 22 3,5

nad 50 až 70 24 4,0

nad 70 až 100 27 4,5

nad 100 až 150 31 5,0

nad 150 40 7,0

(*) Každé zvíře v režimu restriktivního krmení by mělo mít zajištěn alespoň minimální uvedený prostor u koryta.

4.4 Napájení

Vzhledem k tomu, že prasata jsou mimořádné citlivá na nedostatek vody, měly by být v podmínkách jejichskupinového ustájení zajištěny nejméně dvě napáječky s vodou na jednotku nebo jedna velká napájecí mísaumožňující pít současně většímu počtu prasat, aby nemohla dominantní zvířata bránit ostatním v přístupuk napáječce. Proto se doporučují tyto prostorové podmínky pro napájení.

Tabulka G.6

Prasata a miniprasata: minimální podmínky pro napájení

Typ napáječky Počet prasat na jednu napáječku

Kapátkové, hubicovité nebo miskovité napáječky 10

Velké miskovité napáječky (umožňující současnénapájení alespoň dvou prasat)

20

Tam, kde jsou prasata ustájená ve větších skupinách napájena z otevřeného žlabu, by měla být minimální délkažlabu taková, aby umožňovala volný přístup k vodě každému jedinci (jak je uvedeno v tabulce G.5 pro prostor přirestriktivním krmení) nebo 12,5 mm délky žlabu na každé prase podle toho, který rozměr je větší.

Tabulka G.7

Prasata a miniprasata: minimální průtok pitné vody pro prasata

Typ prasete Minimální průtok vody (ml/min)

Odstávčata 500

Zvířata v chovu 700

Zaprahlé prasnice a kanci 1 000

Kojící prasnice 1 500

4.5 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

Podestýlka přispívá k dobrým životním podmínkám prasat mnoha způsoby. Může zvyšovat fyzické pohodlía pomáhá udržovat tělesné teplo (kromě období, kdy je vysoká okolní teplota), prasata ji mohou žrát, zaplnit se jía dosáhnout pocitu sytosti. Zároveň zajišťuje substrát pro uspokojování potřeby vyhledávání potravy a stavěníhnízda. Míra zajištění těchto různých výhod závisí na typu podestýlky. Obvykle je jako materiál nejvhodnější

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/63

130

dlouhá sláma, ale určité výhody nabízejí i jiné materiály jako například řezaná sláma, piliny, dřevěné hoblinya natrhaný papír. Podestýlka by neměla být toxická a měla by být tvořena pokud možno z různých materiálůpodporujících průzkumné chování zvířat. Podestýlka by měla být zajištěna pro všechna prasata, pokud to neníznemožněno pro účely pokusu, a je zvláště důležitá pro prasnice po porodu, které mají silnou motivaciuspokojovat svoji potřebu stavění hnízda, a pro prasata v režimu restriktivního krmení, která mají silnou motivaciprojevovat potravní chování.

e) Doplňkové pokyny pro umístění koňovitých, včetně koní, pony, oslů a mul a péči o ně

1. Úvod

Koňovití se vyvinuli jako pastevní zvířata v otevřené travnaté stepi a jako domácí koně a poníci (Equus caballus)a osli domácí (Equus asinus) si zachovali modely chování svých předků. Divocí nebo volně se pasoucí koně žijí vestádech rozdělených na malé rodinné skupiny nebo stáda, která obvykle tvoří jeden hřebec s několika klisnami,hříbaty a jednoročky. Sociální struktura se vyvíjí v podobě přesně vymezené hierarchie a jednotlivá zvířata veskupině tvoří páry s pevnou vzájemnou vazbou. Tyto páry je důležité rozpoznat a pokud možno udržovat.Vzájemná péče o tělo je součástí jejich sociálních vztahů.

Na rozdíl od přežvýkavců se koňovití pasou nepřetržitě po mnoho hodin a v přírodních podmínkách tráví toutočinností čtrnáct až šestnáct hodin denně. Ačkoliv je jejich přirozenou stravou tráva, byliny a listy, jsou velmivybíraví z hlediska druhu trav a částí rostlin. Obvykle se pasou, poté ujdou pár kroků a opět se pasou. Tímtozpůsobem uspokojují svoji potřebu pohybu i potravy a za 24 hodin mohou ujít značnou vzdálenost.

Systémy chovu koňovitých by měly přihlížet k jejich přirozenému chování, zejména k potřebě pastvy, pohybua vytváření sociálních vztahů. Jde o velmi lekavá zvířata, která se snadno poplaší, což by mělo být též vzatov úvahu.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Teplota

V chladném prostředí lze použít pokrývky, zejména mají-li zvířata zastřiženou srst, ale tyto pokrývky by se mělydenně sundávat a kontrolovat.

Hříva a ocas koňovitých slouží na ochranu proti nepříznivým povětrnostním podmínkám a mouchám a nemělyby být odstraňovány nebo zastřihávány. V případě, kdy je třeba hřívu nebo ocas zkrátit, měly by být přistřiženy,nikoli vytrhávány.

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 3 obecných poznámek k hospodářským zvířatům a miniprasatům)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Prostory – rozměry a podlaha

Koňovití by měli být pokud možno drženi na pastvě nebo by měli mít přístup na pastvu alespoň šest hodindenně. Tam, kde mají koňovití minimální možnost pastvy nebo tuto možnost nemají, měli by dostávat víceobjemného krmiva, aby se prodloužil čas krmení a netrpěli nudou.

Ve vnitřních prostorách se dává přednost systémům skupinového ustájení, neboť zvířatům přispívá k sociálnímvztahům a zajišťuje pohyb. U koní je velmi důležité věnovat péči zajištění sociální snášenlivosti skupin.

Celkové prostorové požadavky u vnitřních prostor závisí na tom, zda mají zvířata každodenní přístup do dalšíchprostor pro pastvu nebo jiné formy pohybu. Níže uvedené údaje předpokládají, že jsou tyto dodatečné prostoryzajištěny. V opačném případě by měly být prostorové podmínky značně zvětšeny.

L 197/64 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

131

Tabulka G.8

Koňovití: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Výška v kohoutku(m)

Minimální podlahová plocha/zvíře(m2/zvíře)

Nejmenší výškaprostoru (m)Pro každé zvíře

držené jednotlivěnebo ve skupině

do 3 zvířat

Pro každé zvíředržené ve

skupinách po 4nebo vícezvířatech

Porodní box/klisna s hříbětem

1,00 až 1,40 9,0 6,0 16 3,00

nad 1,40 až 1,60 12,0 9,0 20 3,00

nad 1,60 16,0 (2 × výškav ko-

houtku)2 (*)

20 3,00

(*) Pro zajištění dostatečného prostoru by měly prostorové podmínky pro každé jednotlivé zvíře vycházet z jeho výškyv kohoutku.

Nejkratší strana by měla být alespoň o polovinu větší než je výška zvířete kohoutku.

Pro zajištění dobrých životních podmínek zvířat by měla výška vnitřních prostor umožňovat zvířatům zcela senapřímit.

Roštové podlahy by u koňovitých neměly být používány.

4.2 Krmení

Nesprávné krmení koňovitých může mít velmi závažný dopad na jejich dobré životní podmínky, neboť můžezpůsobit koliku nebo laminitidu.

Vzhledem k tomu, že se v přirozených podmínkách pasou po dlouhé hodiny, měl by jim být pokud možnozajištěn stálý přístup k píci ve formě čerstvé trávy, sena, siláže nebo slámy. Nemají-li příležitost se pást, měli bykaždý den dostávat dostatečné množství vláknin/objemného krmiva. Objemné krmivo by měli pokud možno žrátze země nebo z vhodných kulatých žoků na krmení. Sítě na seno a krmelce by měly mít vhodný tvar a býtumístěny tak, aby bylo minimalizováno riziko poranění.

Pokud zvířata dostávají „tuhé“ krmivo (krmivový koncentrát), mělo by pořadí krmení zejména při skupinovémustájení zvířat pokud možno respektovat hierarchii stáda. Jednotlivá zvířata by měla být pokud možno krmenaodděleně. Pokud to není možné, měla by být místa pro krmení vzdálena alespoň 2,4 m od sebe a mělo by býtzajištěno alespoň jedno místo pro krmení každého zvířete. Koně, kteří jsou krmeni koncentrátem, by mělidostávat menší množství potravy v kratších časových intervalech.

4.3 Napájení

Koně dávají přednost pití z otevřených vodních zdrojů, které by měly být pokud možno zajištěny. Pokud sepoužívají automatické kapátkové napáječky, je někdy třeba naučit zvířata je používat.

4.4 Označování

U koňovitých by se neměly používat ušní značky a tetování. Pokud se vyžaduje jiné označování než barvení srsti,měly by se používat transpondéry. Pro označování se také úspěšně používají číslované čelenky a visačky naohlávce.

H. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ PTÁKŮ A PÉČI O NĚ

a) Obecné poznámky

1. Úvod

Ptáci se používají pro celou řadu účelů, včetně základního výzkumu, aplikovaných studií v oblasti veterinárnímedicíny a toxikologie. K nejběžněji používaným laboratorním ptákům patří kur domácí a krůta domácí, které sečasto používají ve vývojových studiích a pro získávání biologických materiálů, například tkání a protilátek. Kurdomácí je také nejběžněji používaným druhem při výzkumu dobrých životních podmínek ptáků. Kur domácí sepoužívá při hodnocení bezpečnosti a účinnosti léčiv, zatímco křepelky a další ptáci jsou častěji předmětem

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/65

132

ekotoxikologických studií. Ostatní méně běžně používané druhy, jako například holub a divocí ptáci se obvyklepoužívají při výzkumu v oblasti psychologie a obecné fyziologie nebo zoologie. Odchyt volně žijících ptáků jakopokusných zvířat by se neměl provádět, pokud to není pro určitý pokus nezbytné.

Ačkoliv jsou ptáci v podstatě stavěni pro let a mají stejnou základní tělesnou konstrukci, existuje u nich celá řadaodlišností v jejich uzpůsobení pro pohyb a přijímání potravy. Většina druhů je přizpůsobena k pohybu v poměrněvelkém, trojrozměrném prostoru jedním nebo více způsoby, včetně létání, chůze, pobíhání, plavání nebopotápění, jak při hledání potravy, tak při stěhování. Mnoho druhů je velmi společenských a měly by být choványpokud možno ve stabilních skupinách.

Další podrobnosti jsou doplněny u jednotlivých běžně chovaných a používaných laboratorních druhů. Je důležité,aby při umístění méně běžně používaných druhů níže neuvedených a péči o ně bylo náležitě přihlédnuto k jejichetologickým, fyziologickým a sociálním požadavkům. Před pořízením nebo použitím těchto ptáků by měly býtprozkoumány protokoly o ustájení těchto druhů, chovatelských postupech a péči o ně. Další informaceo požadavcích týkajících se ostatních druhů (nebo případných problémů v chování zvířat nebo chovatelskýchproblémů) by měly být získány od odborníků a ošetřovatelů, aby bylo zajištěno, že budou všechny potřebyjednotlivých druhů náležitě ošetřeny. Informace a pokyny týkající se méně běžně používaných druhů jsouobsaženy v základním informačním dokumentu.

V průběhu zemědělského výzkumu, kdy cíl výzkumu vyžaduje, aby byla zvířata držena ve stejných podmínkáchjako hospodářská zvířata chovaná pro komerční účely, by mělo jejich ustájení odpovídat alespoň normámstanoveným ve směrnici Rady 98/58/ES a v konkrétní směrnicí pro ochranu nosnic (směrnice Rady 1999/74/EHS (5)) i v doporučeních přijatých v rámci Evropské úmluvy Rady Evropy o ochraně zvířat chovaných prohospodářské účely (Řada evropských smluv č. 87).

Mnoho možných problémů snižujících pohodu ptáků je spojeno s poruchou chování projevující se klováním. Tolze rozdělit na agresivní klování, klování peří (kdy ptáci buď vyklovávají peří jiným ptákům nebo si škubají svojepeří), klování ostatních ptáků způsobující poranění kůže, které pokud není kontrolováno, může způsobit ptákůmvelké útrapy a vést až ke smrti uklováním. Příčina této poruchy není vždy jasná, ale často lze těmto projevůmzabránit tím, že je pro mláďata zajištěn substrát, který jim umožňuje hledat potravu a klovat v dostatečné míře.Mláďata všech druhů by proto měla být ustájena na pevné podlaze s podestýlkou.

Důležitá je zejména prevence, protože drůbež přitahuje poškozené peří a přítomnost několika ptákůs vyklovaným peřím může proto vést k rychlému šíření tohoto klování. Existuje řada opatření, která by mělabýt učiněna pro zabránění šíření této poruchy chování a snížení nebo prevenci jejího výskytu. Patří k nimalternativní substráty pro klování, například substrát vhodný pro hledání potravy, svazečky provázků, kostky naklování nebo sláma; zajištění vizuálních bariér; periodické nebo přechodné snížení intenzity osvětlení nebopoužití červeného světla s UV zářením. K dostání je sprej pro prevenci klování, který krátkodobě snižuje výskytklování. Avšak v prvé řadě bude nutno řešit příčiny, které toto chování vyvolávají. Některá plemena domácíchptáků byla selektivně vyšlechtěna tak, aby byl u nich snížen výskyt tohoto klování a tato plemena by měla býtzkoumána a používána co možná nejvíce.

Metody, které působí bolest nebo stres, například velmi slabé osvětlení (tj. pod 20 luxů) po delší dobu nebofyzické úpravy, například zkrácení zobáku, by neměly být používány.

Ptáci ustájení ve špatných podmínkách, které jim neumožňují hledat potravu, pohybovat se nebo se stýkats jedinci stejného druhu trpí chronickým stresem, který se může projevovat stereotypiemi v chování, napříkladsebepoškozováním, klováním peří a pobíháním. Takovéto chování může naznačovat závažné problémy týkající sedobrých životních podmínek zvířat a v tom případě by mělo být okamžitě přezkoumáno ustájení, chovatelsképostupy a způsob péče o ptáky.

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

Mnoho druhů je náchylných zejména na prochladnutí z průvanu. Proto je třeba učinit opatření, aby ptácinenachladli. Akumulace prachu a plynů, například oxidu uhličitého a amoniaku, by měla být udržována naminimální úrovni.

L 197/66 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

(5) Úř. věst. L 203, 3.8.1999, s. 53.

133

2.2 Teplota

V případě potřeby by měl být v prostorách pro ptáky zajištěn takový rozsah teplot, aby měli možnost určitéhovýběru prostředí podle teploty. Všechny zdravé dospělé křepelky, holubi a domácí kachny, husy, kohouti a slepicea krůty by měli být ustájeni při teplotě mezi 15 oC a 25 oC. Důležité je přihlédnout k vzájemnému vlivu teplotya relativní vlhkosti, neboť některé druhy trpí tepelným stresem i při předepsaném teplotním rozsahu, je-li relativnívlhkost příliš vysoká. U druhů, kde nebyly vydány pokyny pro teplotu a vlhkost, je třeba prozkoumat klimaticképodmínky, jimž jsou zvířata vystavena ve volné přírodě po celý rok, a co možná nejvíce se jim při ustájenípřizpůsobit. Nemocní ptáci nebo mláďata mohou vyžadovat vyšší teplotu v místnosti, než se udává, nebopřitápění z lokálního zdroje, například pomocí lampy používané v líhních (viz tabulka H.1 níže).

Tabulka H.1

Pokyny pro teplotu a relativní vlhkost pro kura domácího a krůty, G. gallus domesticus a Meleagrisgallopavo

Stáří (dny) Pod lampou (oC) Teplota v míst-nosti (oC) Relativní vlhkost (%)

do 1 35 25 až 30 60 až 80

nad 1 až 7 32 22 až 27 60 až 80

nad 7 až 14 29 19 až 25 40 až 80

nad 14 až 21 26 18 až 25 40 až 80

nad 21 až 28 24 18 až 25 40 až 80

nad 28 až 35 — 18 až 25 40 až 80

nad 35 — 15 až 25 40 až 80

Nastavení teploty lampy používané v líhních by se mělo řídit podle chování mláďat.

Při příjemné teplotě se mláďata všech druhů rozprostřou rovnoměrně po celém prostoru a vydávají mírný hluk.Jsou-li mláďata tichá, může jim být příliš horko a mláďatům vydávajícím úzkostné zvuky je zřejmě příliš chladno.

2.3 Vlhkost vzduchu

Relativní vlhkost by měla být u zdravých, dospělých, domácích ptáků udržována v rozmezí 40 až 80 %.

2.4 Osvětlení

Kvalita a intenzita osvětlení je pro některé druhy ptáků v určitých ročních obdobích velmi důležitá z hlediskajejich fyziologických funkcí. Vhodný režim světla a tmy pro každý druh, pro každé stádium života a roční obdobíby měl být znám dříve, než jsou zvířata v prostorách umístěna.

Světlo by se nemělo zhasínat najednou, ale postupně se ubírat a přidávat. To je zvláště důležité při ustájení ptáků,kteří mohou létat. Tlumené světlo usnadňuje pohyb v noci těžkým plemenům drůbeže. Dodržování denníhorytmu by mělo být zajištěno všude, kde je třeba.

2.5 Hluk

U některých ptáků, například holubů, se předpokládá, že jsou schopni slyšet zvuky s velmi nízkou frekvencí.Ačkoliv je nepravděpodobné, že by byl infrazvuk (zvuk pod 16 Hz) pro tyto ptáky stresující, měli by být pokudmožno ustájeni mimo zařízení vysílající nízkofrekvenční vibrace.

3. Zdravotní stav

Pro pokusy by měli být pokud možno používáni ptáci odchovaní v zajetí. Divocí ptáci mohou působitv laboratorních podmínkách určité problémy z hlediska chování a zdravotního stavu. Před jejich použitímv pokusech je obvykle nutná delší doba karantény a přivykání.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/67

134

Pečlivá kontrola zdravotního stavu a výskytu parazitů by měla snížit na minimum zdravotní rizika ptáků, kteřímají přístup do venkovního prostředí.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

Ptáci by měli být ustájeni v prostorách, které usnadňují a podporují projevy komplexního souboru jejichvhodného přirozeného chování, včetně sociálního chování, pohybu a hledání potravy. K dobrým životnímpodmínkám mnoha ptáků přispívá ustájení umožňující pohyb ve venkovním prostředí a tato možnost by mělabýt posouzena s ohledem na to, zda nebude vyvolávat stres nebo nebude v rozporu s cíli pokusu. Ve venkovnímprostředí by měl být vždy nějaký úkryt, například křoviny, aby mohli ptáci využívat celou vyhrazenou plochu.

4.1 Ustájení

Ptáci by měli být umístěni v daném prostoru v sociálně harmonických skupinách, pokud to neznemožňujívědecké pokusy nebo požadavky na dobré životní podmínky zvířat. Zvláštní péči je třeba věnovat přeskupováníptáků nebo začlenění nového ptáka do skupiny. V každém případě by měly být skupiny průběžně sledoványz hlediska sociální snášenlivosti.

Individuální ustájení ptáků i po kratší dobu může být značně stresujícím faktorem. Proto by ptáci neměli býtindividuálně ustájeni, pokud to není opodstatněno dobrými životními podmínkami zvířat nebo veterinárnímdůvody. O individuálním ustájení pro účely pokusů by mělo být rozhodnuto po poradě s ošetřovatelem ptákůa s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se pohody zvířat.

Většina druhů ptáků je alespoň po část roku společenská a velmi citlivá na rodinné vztahy, takže by vysokouprioritu mělo mít vytváření vhodných stabilních, harmonických skupin. Vzhledem k tomu, že se jednotlivé druhyod sebe značně liší, mělo by být ještě před vytvořením skupin a zahájením pokusů známo optimální složenískupiny a stádium života ptáků, kdy by měly být skupiny tvořeny.

4.2 Obohacení prostředí

Stimulující prostředí významně přispívá k dobrým životním podmínkám ptáků. Pokud to není z vědeckých neboveterinárních důvodů znemožněno, měly by být pro jednotlivé druhy a jedince zajištěny hřady, místa propopelení a vodní lázně, vhodná místa a materiál pro stavění hnízd, předměty na klování a substrát vhodný provyhledávání potravy. Ptáci by měli být stimulováni k využívání pokud možno celého trojrozměrného prostorusvého ustájení pro hledání potravy, pohyb a sociální interakci, včetně hraní.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Pokyny pro rozměry prostor jsou stanoveny v pokynech pro jednotlivé druhy, včetně kura domácího, krůt,křepelek, kachen a hus, holubů a zebřiček pestrých. Všichni ptáci, kteří tráví převážnou část doby pocházením,například křepelky nebo drůbež, by měli být ustájeni na pevné podlaze se substrátem, a nikoli na roštovýchpodlahách. Ptáci jsou náchylní k problémům s běháky, například k přerůstání drápů, znečištění trusem a různýmchorobám, například dermatitidě způsobené stáním na vlhkém stelivu, a proto je nezbytná častá kontrola stavujejich končetin. V praxi je třeba v některých případech zvážit kompromis mezi pevnou a roštovou podlahoupoužitou pro vědecké účely. V těchto případech by měla být ptákům zajištěna plocha na odpočívání zabírajícíalespoň třetinu podlahy prostoru. Při sběru trusu by měly být plochy s roštem umístěny pod hřady. V zájmusnížení výskytu poranění končetin ptáků by měly být použity pokud možno použity na podlahu plastovémateriály a nikoli drátěné pletivo. Pokud je nutno použít drátěné pletivo, měla by mít oka pletiva vhodnouvelikost, aby poskytovala pevnou oporu pro běháky, drát by neměl mít ostré okraje a měl by být potažen plastem.

4.4 Krmení

Způsoby krmení volně žijících ptáků se značně liší a měl by být pečlivě zvážen typ potravy, způsob a dobakrmení. Strava splňující nutriční požadavky každého druhu a podporující potravní chování by měla býtprozkoumána a sestavena ještě před získáním ptáků. Na podporu potravního chování ptáků by měly být případněkousky potravy nebo pamlsky roztroušeny na podlaze vyhrazeného prostoru. Obohacení prostředí ve forměpotravy zvyšuje pohodu zvířat. Proto by se mělo případně zvážit použití různých doplňků stravy, například ovoce,zeleniny, semen nebo bezobratlých živočichů, i když není možné krmit ptáky jejich „přirozenou“ stravou. Přizavádění nové potravy musí být vždy k dispozici potrava předchozí, aby ptáci nehladověli, nemají-li na novoupotravu chuť. Některé druhy jsou přizpůsobivější než jiné a vhodný režim krmení by měl být konzultováns odborníky.

L 197/68 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

135

Vzhledem k tomu, že některým druhům, zejména druhům živícím se zrním, usnadňují trávení drobné kaménky(gastrolity), měly by tyto kaménky být zajištěny ve vhodné velikosti. Pokud jsou kaménky různé velikosti, ptáci siz nich vyberou ty, jimž dávají přednost. Kaménky by měly být pravidelně obnovovány. Pro prevenci kostníchchorob způsobených nedostatečnou výživou by měl být ptákům také dodáván jako součást stravy vápník a fosforve vhodné formě a v dávkování odpovídajícím danému stádiu jejich života. Všechny tyto požadavky by měly býtdůkladně prozkoumány a zajištěny. Potravu lze dodávat v krmných zařízeních, která jsou buď připevněna postranách vyhrazeného prostoru nebo stojí na podlaze. Prostor, který krmná zařízení zabírají, nemají ptácik dispozici, a proto by neměl být započítáván do plochy klece. Krmná zařízení připevněná na stěnách podlahovouplochu nezabírají, ale měla by být pečlivě konstruována a připevněna, aby pod nimi ptáci nemohli zůstatuvězněni. Mláďata některých druhů (například krůty domácí) je v některých případech třeba naučit přijímatpotravu a pít, aby nedošlo k dehydrataci a vyhladovění. Potrava by měla být pro všechny druhy dobře viditelnáa zajišťována na několika místech, aby při krmení nedocházelo k problémům.

4.5 Napájení

Voda by měla být zajištěna prostřednictvím kapátkových nebo kalíškových napáječek nebo souvislých napájecíchžlábků. V kleci by měl být dostatečný počet napáječek nebo dostatečná délka napájecího žlábku, aby jeneobsazovali pouze dominantní jedinci. Jedna kapátková nebo kalíšková napáječka by měla být zajištěna na každétři nebo čtyři ptáky a nejméně by měly být v každé kleci dvě. Jako obohacení stravy ptáků lze poskytnoutv případě potřeby dodatečný přísun vody.

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

Vhodné substráty pro ptáky by měly mít dobré absorpční vlastnosti, neměly by způsobovat poranění končetina měly by být tvořeny vhodnou velikostí částic pro prevenci prašnosti a nadměrného nabalování na běháky ptáků.Vhodnými substráty jsou například kůrové štěpky, hobliny z jedlového nebo smrkového dřeva, řezaná sláma nebovymytý písek, nikoli však pískový papír. Podestýlka by měla být udržována v suchém, drolivém stavu a měla bybýt dostatečně hluboká, aby zředila a absorbovala výkaly. Dalším vhodným materiálem na podlahy jsou umělédrny nebo silné gumové rohože. Na podlaze by měl být poházen vhodný substrát pro klování, například kouskyslámy.

Pro prevenci vývojových poruch dolních končetin, například plochých nohou, by měl být pro čerstvě vylíhnutéa mladé ptáky zajištěn substrát, který mohou pařáty svírat. Mladým ptákům je někdy třeba ukázat napříkladpoklepáváním prsty na substrát jak klovat, aby se u nich později nerozvinulo škodlivé klování.

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8 Pohyb a manipulace

K dispozici by mělo být vhodné vybavení pro odchyt zvířat, pohyb a manipulaci s nimi, například dobřeudržované sítě dostatečné velikosti a zabarvenými sítěmi s vycpávkami po okraji pro malé ptáky.

Pokud určitý pokus vyžaduje pravidelnou manipulaci s dospělými ptáky, doporučuje se v zájmu pohody zvířati pokusu brát mláďata při chovu často do ruky, aby později neměla strach z lidí.

4.9 Humánní usmrcování

Při usmrcování mladých a dospělých ptáků se doporučuje metoda předávkování anestetiky pomocí vhodnéhoprostředku a příslušné aplikace. Této metodě se dává přednost před inhalací oxidu uhličitého, neboť oxid uhličitýmůže být nepříjemný.

Vzhledem k tomu, že potápiví ptáci, například divoké kachny, mohou snížit frekvenci srdečního tepu a zadržetdech na dlouhou dobu, je třeba při usmrcování těchto ptáků inhalací dbát na to, aby se opět neprobrali. Přiusmrcování kachen, potápivých ptáků a velmi malých mláďat by se neměl používat oxid uhličitý.

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

Neinvazivní nebo minimálně invazivní metody, například označení fyzických rozdílů, označování souvislýminebo přerušenými kroužky a barvení peří jsou vhodnější než invazivnější postupy elektronické identifikace nebooznačování křídel identifikačními křídelními plombami. Kombinace barevných kroužků snižuje potřebu

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/69

136

manipulace při označování. Je však třeba náležitě zohlednit možný dopad barev na chování některých druhů. Připoužívání kroužků pro dočasné značkování rychle rostoucích ptačích mláďat je důležité provádět pravidelnékontroly, zda kroužky nebrání růstu končetiny.

Vysoce invazivní metody používané na běhácích nebo označování plovacích blan proštípnutím, způsobujízvířatům utrpení a neměly by být používány.

b) Doplňkové pokyny pro umístění kura domácího v zásobě nebo během pokusů a péči o něj

Kur domácí (Gallus gallus domesticus) si udržuje mnoho biologických vlastností a projevů chování kurabankivského, z něhož byl domestikován. K projevům chování, které jsou pro tento druh nejdůležitější, patříhnízdění (u samic), hřadování a rozhrabávání podestýlky k vyhledávání potravy, hrabání, klování a popelení. Kurdomácí je společenský tvor a měl by být ustájen ve skupinách po zhruba pěti až dvaceti ptácích, s menším počtemkohoutů než slepic ve skupině dospělých jedinců, například v poměru 1:5. Vzhledem k tomu, že byly prováděnypokusy zaměřené na selektivní šlechtění kura domácího pro omezení klování peří a agresivního chování, mělo bybýt u každého projektu zjištěno, zda existují vhodná plemena daného typu a zda je lze získat.

Nosnice by měly mít přístup k hnízdícím boxům nejméně dva týdny před tím, než začnou snášet vejce,a nejpozději 16 týdnů po vylíhnutí. Každý pták ustájený individuálně nebo ve dvojicích by měl mít přístupk hnízdícímu boxu a ve větších skupinách by měl být zajištěn nejméně jeden hnízdící box na dva ptáky. Hnízdícíboxy by měly být uzavřené a dostatečně velké, aby umožňovaly jedné slepici se otáčet. Boxy by měly být vystlánysypkým substrátem, například dřevěnými hoblinami nebo slámou, na podporu potřeby hnízdění. Substrát by mělbýt pravidelně vyměňován a udržován v čistotě.

Od jednoho dne po vylíhnutí by měla mít drůbež neustále možnost usadit se na hřadu, klovat vhodné substráty,hledat potravu a popelit se. Vhodným materiálem pro popelení je například písek nebo měkké dřevěné hobliny.

Hřady by měly mít průměr 3 až 4 cm, měly by být kulaté, v horní části zploštělé. Optimální výška hřadů nadpodlahou se liší podle jednotlivých plemen, stáří a podmínek ustájení, avšak v počátečním stádiu by měly býtumístěny 5 až 10 cm a u starších ptáků 30 cm nad podlahou. Výška hřadu by měla být upravena podle toho, jaksnadno se ptáci na hřady dostávají, seskakují z nich a pohybují se mezi nimi. Hřadování by mělo být umožněnovšem ptákům současně a každému dospělému jedinci by měl být zajištěn prostor o velikosti 15 cm hřadu nakaždé úrovni. Zejména ve fázi vytváření skupin by se mělo kontrolovat za tmy, zda všichni ptáci hřadují.

Kur domácí si zachoval vysokou motivaci k projevům péče o tělo a peří, například mávání křídly, čechrání peřía protahování končetin, čímž si zpevňuje kosti končetin. Proto by měli být ptáci ustájeni v ohradách dostatečněvelkých, aby kdykoli umožňovaly všechny tyto projevy chování. Ptákům by měl být pokud možno zajištěnvenkovní výběh, pokud možno s křovím povzbuzujícím drůbež, aby ho využívala.

Prostory pro drůbež by měly mít pevnou podlahu umožňující použití substrátu na podporu vyhledávání potravya snížení výskytu škodlivého klování peří. Pokud je třeba držet drůbež pro vědecké účely v klecích, měla by býtustájena v prostorách upravených tak, aby splňovaly jejich etologické potřeby. Není-li z vědeckých důvodů možnépoužít pevnou podlahu, měla by být pro klování zajištěna pevná plocha pokrytá sypkým substrátem se svazečkyprovázků, kostkami na klování, provazem, drny nebo slámou.

Plemena drůbeže vyšlechtěná pro výkrm (brojleři) jsou vysoce náchylná ke kulhání a jejich použití by mělo býtpokud možno vyloučeno. Pokud se brojleři použijí, měli by být nejméně jednou týdně vyšetřeni z hlediskakulhání a jejich výkrm, pokud není pro daný výzkum důležitý, by měl být pomalejší než u brojlerů pěstovanýchpro komerční účely.

L 197/70 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

137

Tabulka H.2

Kur domácí: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Tělesná hmotnost (g)Minimální

podlahová plochaprostoru (m2)

Minimální plochana 1 ptáka (m2)

Minimální výška(cm)

Minimální délkakrmítka na 1 ptáka

(cm)

do to 200 1,00 0,025 30 3

nad 200 až 300 1,00 0,03 30 3

nad 300 až 600 1,00 0,05 40 7

nad 600 až 1 200 2,00 0,09 50 15

nad 1 200 až 1 800 2,00 0,11 75 15

nad 1 800 až 2 400 2,00 0,13 75 15

nad 2 400 2,00 0,21 75 15

Tam, kde z vědeckých důvodů nelze tyto minimální rozměry zajistit, by měla být doba uzavření ptákův omezeném prostoru zdůvodněna osobou provádějící pokus a stanovena po poradě s ošetřovatelem ptákůa s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se pohody zvířat. Za těchto okolností mohoubýt ptáci ustájeni v menších prostorách s vhodným obohacením prostředí a minimální podlahovou plochou0,75 m2. Tyto prostory mohou být použity pro ustájení dvou nosnic nebo malých skupin ptáků v souladus prostorovými podmínkami uvedenými výše.

c) Doplňkové pokyny pro umístění krůty domácí v zásobě nebo během pokusů a péči o ni

Divoké krůty žijí ve volné přírodě v nejrůznějších biotopech a vykazují různé typy chování, včetně popelení,hledání potravy a lovu. Sociální chování divokých krůt je složité, zejména v období odchovu mláďat. Krůtadomácí (Meleagris gallopavo) si zachovala mnoho charakteristických rysů volně žijících ptáků, ale určité rozdílymezi nimi existují, například domácí krůty neumějí létat, ale udržely si schopnost rychle běhat, skákat a plachtit,zejména v mladším věku.

Domácí krůty jsou velmi společenské a neměly by být ustájeny individuálně. Hned po vylíhnutí ptáků by se mělyvytvářet stabilní skupiny, které je nutno pečlivě sledovat, neboť může od prvního dne po vylíhnutí docházet kezraněním v důsledku vzájemného vyklovávání peří a klováním do hlavy ostatních ptáků.

Kulhání je u krůt běžným problémem a vyžaduje pečlivé sledování. Léčba kulhání by měla být stanovena poporadě s veterinářem.

Krůtám by měly být zajištěny hřady v takové výšce, aby jim ostatní ptáci ze země nemohly tak snadno vyklovávata škubat peří. V případě starších a méně pohyblivých ptáků by měl být přístup na hřad usnadněn pomocízvláštního zařízení, například rampy. Tam, kde to není možné, je třeba umístit hřady nízko (například 5 cm odzemě). Tvar a velikost hřadu by měly být voleny s přihlédnutím k rychle rostoucím drápům ptáků. Hřady by mělybýt elipsovité nebo obdélné se zaoblenými rohy.

Vždy by měl být zajištěn substrát pro popelení. Vhodným materiálem jsou čerstvé piliny nebo písek. Proobohacení prostředí a pro zajištění útočiště před dominantními ptáky lze použít balíky slámy, ale je třeba je častovyměňovat a starším a těžším ptákům je někdy třeba zajistit přístup k nim pomocí rampy.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/71

138

Tabulka H.3

Krůta domácí: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Tělesná hmotnost (kg)

Minimálnípodlahová plocha

prostoru(m2)

Minimální plochana jednoho ptáka

(m2)

Minimální výška(cm)

Minimální délkakrmítka na jednoho

ptáka (cm)

do 0,3 2,00 0,13 50 3

nad 0,3 až 0,6 2,00 0,17 50 7

nad 0,6 až 1 2,00 0,30 100 15

nad 1 až 4 2,00 0,35 100 15

nad 4 až 8 2,00 0,40 100 15

nad 8 až 12 2,00 0,50 150 20

nad 12 až 16 2,00 0,55 150 20

nad 16 až 20 2,00 0,60 150 20

nad 20 3,00 1,00 150 20

Všechny strany vyhrazeného prostoru musí být nejméně 1,5 m dlouhé. Tam, kde z vědeckých důvodů nelzeminimální rozměry zajistit, by měla být doba uzavření ptáků v omezeném prostoru zdůvodněna osobouprovádějící pokus a stanovena po poradě s ošetřovatelem ptáků a s kvalifikovanou osobou působící v oblastiporadenství týkajícího se pohody zvířat. Za těchto okolností mohou být ptáci ustájeni v menších prostoráchs vhodným obohacením prostředí a minimální podlahovou plochou 0,75 m2 a minimální výškou 50 cm proptáky do hmotnosti 0,6 kg, 75 cm pro ptáky do hmotnosti 4 kg a 100 cm pro ptáky s hmotností větší než 4 kg.Tyto prostory lze použít pro ustájení malých skupin ptáků v souladu s prostorovými podmínkami uvedenýmivýše.

d) Doplňkové pokyny pro umístění křepelek v zásobě nebo během pokusů a péči o ně

Ve volné přírodě žije křepelka v malých sociálních skupinkách a většinu času tráví hrabáním a hledáním semíneka bezobratlých živočichů v půdě. Oblíbeným biotopem mnoha druhů je hustá vegetace, například travnaté plochy,křoviny podél řek a obilná pole. Domestikace podstatně chování křepelek neovlivnila, k čemuž je třebapřihlédnout při plánování systémů jejich ustájení a zajistit substrát pro hrabání, klování a popelení, hnízdící boxya pokud možno místa pro úkryt. Proto se důrazně doporučuje ustájení křepelek ve voliérách nebo kotcích,a nikoli v klecích.

Křepelka polní (Coturnix spp; Colinus virginianis; Lophortyx californica; Excalfactoria chinensis) by měla být ustájenabuď v samičích nebo smíšených skupinách. Ve smíšených skupinách by měl být poměr samců k samičkám nízký(například 1:4) pro snížení agresivity mezi samci a omezení případných poranění samiček. Samce je možno ustájitpo dvou, pokud se v době chovu vytvoří stabilní dvojice. Pravděpodobnost agresivního klování způsobujícíhoporanění kůže a ztrátu peří se sníží, pokud nejsou křepelky drženy v intenzivních podmínkách chovu a vytvořenéskupiny nejsou smíšené.

Křepelky se snadno poplaší a velmi rychle reagují, přičemž může dojít k poranění hlavy. Proto by měl personálvždy přistupovat k ptákům pomalu a klidně a křepelkám by mělo být zajištěno místo pro úkryt a obohaceníprostředí, zejména v raných stádiích života, aby se zmenšil jejich strach. Křepelčí mláďata by měla mít k dispozicibarevné předměty, například míče, kusy trubek a kostky, aby se zmenšil jejich strach z lidí, a pro dospělé ptáky byměly být pro větší stimulaci zajištěny různé obměny. Dospělí ptáci by měli mít k dispozici předměty na klování,například kameny, šišky, míče a větvičky stromů. Jako substrát pro hledání potravy a místo, kam se mohou ptáciuchýlit do ústraní, by měl být používán písek, dřevěné hobliny nebo sláma a další materiál pro popelení nebopiliny, není-li substrát pro hledání potravy pro popelení vhodný. Nosnice by měly mít přístup k hnízdícím boxůmvystlaným materiálem pro vytváření hnízda, například senem.

L 197/72 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

139

Je-li třeba křepelky ustájit v klecích, měly by být zváženy kombinované prostory a zajištění předmětů proobohacení prostředí. Pevné střechy na prostorách mohou zvýšit pocit bezpečí ptáků, ačkoliv to může mít zanásledek nepřijatelně nedostatečné osvětlení v nižších podlažích, jsou-li ptáci umístění ve vícepodlažníchklecových systémech. Ptáci by měli být umístěni v klecích pouze po minimální nezbytnou dobu, protože sezvyšujícím se věkem mohou vznikat závažné problémy týkající se dobrých životních podmínek zvířat, zejménajsou-li zde ptáci drženi rok nebo déle.

Tabulka H.4

Křepelka: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Tělesná hmotnost(g)

Minimálnípodlahová

plocha prostoru(m2)

Plocha na 1ptáka ustájenéhove dvojici (m2)

Plocha nakaždého dalšího

ptáka veskupinovémustájení (m2)

Minimální výška(cm) (*)

Minimální délkakrmítka na 1 ptáka

(cm)

do 150 1,00 0,5 0,10 20 4

nad 150 1,00 0,6 0,15 30 4

(*) Střecha prostoru by měla být vyrobena z měkkého materiálu pro snížení rizika poranění hlavy.

e) Doplňkové pokyny pro umístění kachen a hus v zásobě nebo během pokusů a péči o ně

Domácí kachny a husy běžně používané ve výzkumu a při pokusech zahrnují Anas platyrhynchos, Anser anserdomesticus a Cairina moschata. Veškerá vodní drůbež je přizpůsobena hlavně pohybu a krmení ve vodě, což je takévelmi důležité pro jejich péče o tělo a peří, například koupání a uhlazování peří. Kachny a husy by měly mítk dispozici vodní nádrž s kameny a drobnými kaménky na dně pro uspokojení jejich etologických potřeb i prozajištění dostatečných podmínek pro péči o peří. Minimálně by mělo být vodní drůbeži umožněno potápět hlavua stříkat se vodou. Napáječky a nádrže pro vodní drůbež by měly být umístěny na roštech s odtoky, aby sev prostoru nehromadila voda.

Domácí husy a kachny byly vyšlechtěny pro produkci masa a vajec, ale všechna plemena si zachovala většinuprojevů chování ze života ve volné přírodě a ve srovnání s domácími zvířaty jsou zpravidla úzkostlivější a snadnose rozruší, zejména v době pelichání.

Do 24 hodin po vylíhnutí a v průběhu celého prvního týdne života by měla mít mláďata zajištěný přístup k vodě,aby se naučila plavat. Je však třeba dbát na to, aby se neutopila, a zajistit například mělké misky. Po prvním týdnuse miska nahradí mělkou nádrží (rozměry viz tabulka H.5) s velkými kameny na dně, mezi nimiž je rozházenápotrava a malé kaménky, aby se mláďata naučila patřičně se ve vodě cachtat a potápět. V nepřítomnosti rodičů byměla mít mláďata přístup k vodní nádrži pouze pod dohledem, aby bylo zajištěno, že mohou z vody vylézta nenachladí se. Tento postup se dodržuje až do doby, kdy jsou mláďata schopna opustit vodu bez pomocia začnou obrůstat nesmáčivým peřím. Teplotu vody není nutné regulovat. Nádrže s vodou by měly být pravidelněčištěny a kvalita vody udržována vyměňováním podle potřeby.

Kachny a husy by měly být ustájeny na pevných podlahách s dostatkem prostoru pro vyhledávání potravy,pocházení, běhání a mávání křídly. Měly by mít k dispozici komplexně obohacené prostředí, včetně přírodnícha umělých úkrytů, boxů a balíků slámy. Kachny a husy by měly být vždy drženy ve venkovním prostředí nebo mítpřístup k venkovním výběhům, pokud nemusejí být z vědeckých nebo veterinárních důvodů drženy ve vnitřníchprostorách. Pro ustájené ptáky, kteří mají přístup do venkovních prostor, by měla být zajištěna ochrana předdravci a suché chráněné místo, kde mohou odpočívat. Dle potřeby by měla být v prostorách vegetace pro úkrytnebo pastvu ptáků. Pečlivě je třeba zvážit doplnění dalších prvků z původních biotopů ptáků, které mohou býtdůležité pro jednotlivé druhy bez ohledu na to, zda jsou ustájené ve vnitřních nebo venkovních prostorách. Patřík nim například mělké vodní nádrže s vegetací pro cachtání kachen, rašelina pro husy a hlubší voda s kameny prodruhy, jejichž přirozeným biotopem je skalnaté pobřeží.

Kachny a husy by měly být ustájeny pokud možno ve skupinách vhodné velikosti a ponechány jednotlivěo samotě pouze po nejkratší nezbytnou dobu. Při odchovu mláďat mnoho druhů brání svoje území předostatními ptáky, což může vyžadovat zmenšení velikosti skupiny a zajištění dostatečného prostoru, aby se snížiloriziko poranění, zejména samic.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/73

140

Tabulka H.5

Kachny a husy: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Tělesná hmotnost (g)

Minimálnípodlahová plocha

prostoru(m2)

Plocha najednoho ptáka

(m2) (*)

Minimální výška(cm)

Minimální délkakrmítka na jednoho

ptáka (cm)

Kachny

do 300 2,00 0,10 50 10

nad 300 až 1 200 (**) 2,00 0,20 200 10

nad 1 200 až 3 500 2,00 0,25 200 15

nad 3 500 2,00 0,50 200 15

Husy

do 500 2,00 0,20 200 10

nad 500 až 2 000 2,00 0,33 200 15

nad 2 000 2,00 0,50 200 15

(*) To by mělo zahrnovat vodní nádrž o minimální rozloze 0,5 m2 na 2 m2 prostoru s minimální hloubkou 30 cm. Vodní nádržmůže zvětšit minimální velikost prostoru až o 50 %.

(**) Nedospělí ptáci by měli být drženi v prostorách s minimální výškou 75 cm.

Tam, kde z vědeckých důvodů nelze tyto minimální rozměry zajistit, by měla být doba uzavření ptákův omezeném prostoru zdůvodněna osobou provádějící pokus a stanovena po poradě s ošetřovatelem ptákůa s kvalifikovanou osobou působící v oblasti poradenství týkajícího se pohody zvířat. Za těchto okolností mohoubýt ptáci ustájeni v menších prostorách s vhodným obohacením prostředí a minimální podlahovou plochou0,75 m2. Tyto prostory mohou být použity pro ustájení malých skupin ptáků v souladu s prostorovýmipodmínkami uvedenými výše.

f) Doplňkové pokyny pro umístění holubů v zásobě nebo během pokusů a péči o ně

Předpokládá se, že různá plemena holuba domácího vznikla domestikací holuba skalního Columbia livia. Holubiskalní hnízdí a hledají útočiště na útesech nebo v jeskyních a volně žijící holubi stejným způsobem využívajíchráněných říms na lidských příbytcích. Ve svém přirozeném biotopu se holubi vyskytují v párech nebo ve většíchhejnech, živí se a hřadují společně, ale prostor pro hřadování a hnízdění si brání. Holubi mohou být ustájeni vesmíšených skupinách a mohou klást vejce, ale pokud pro ně nejsou zajištěny hnízdící boxy, na vejcích nesedí.

Plemeno pro laboratorní využití je třeba pečlivě vybírat, neboť některá plemena mohou vykazovat abnormálnínebo nevhodné chování a neměla by být používána. Holubi se živí hlavně semeny, ale jsou všežraví, a proto byměli dostávat pravidelně potravu obsahující živočišné bílkoviny.

Pro holuby by měl být pokud možno zajištěn dostatečný prostor pro létání se zvláštním prostorem pro hřadováníkaždého ptáka nejméně podél jedné stěny vyhrazeného prostoru. Měly by zde být zajištěny boxově hřadypřibližně o velikosti 30 cm × 15 cm, umístěné v blocích. Pro hřadování lze použít i větví visících ze střechya dřevěných konstrukcí. Měly by zde být také hračky zavěšené na řetězech, například zvonečky, zrcátka a běžnědostupné hračky pro domácí mazlíčky. V každém vyhrazeném prostoru by měly být mělké vodní lázně. Tam, kdeje nutná častá manipulace s holuby, lze použít „hnízdících ploch“ nebo komor, kam by se ptáci uchylovali a kde bymohli být odchyceni.

Spíše než „standardní“ prostory pro holubi by měly být pokud možno používány prostory obohacené policemi,hřady a hračkami. Holubi si rádi vyhledávají potravu a bez závažných vědeckých důvodů by neměli být drženiv prostorách s roštovou podlahou.

L 197/74 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

141

Tabulka H.6

Holubi: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Velikost skupiny

Minimálnípodlahováplocha

prostoru (m2)

Minimálnívýška (cm)

Minimálnídélka krmítkana jednohoptáka (cm)

Minimální délkahřadu na

jednoho ptáka(cm)

do 6 2 200 5 30

od 7 do 12 3 200 5 30

pro každého dalšího ptáka nad 12 0,15 5 30

Prostory by měly být dlouhé a úzké (například 2 m na 1 m) spíše než čtvercové, aby umožňovaly ptákům krátképřelety.

g) Doplňkové pokyny pro umístění zebřiček pestrých v zásobě nebo během pokusů a péči o ně

Zebřička pestrá (Taeniopygia guttata) se vyskytuje na většině území Austrálie. Tito ptáci jsou velmi pohybliví a přishánění potravy jsou schopni obsáhnout rozsáhlé území. Žijí v hejnech až o několika stech jedinců. Jdeo monogamní a pohlavně dimorfní druh, peří samečka je pestřejší než peří samičky. Doba hnízdění není pevněčasově vymezená, ale začíná s dozráváním travních semen. Zebřičky pestré používají hnízda pro hřadováníi hnízdění. Pro hřadování využívají hnízda častěji v chladném počasí, a to buď stará nebo si staví nová.

Zebřičky pestré jsou společenští tvorové a ptáci nepoužívaní pro chov by měli být ustájeni ve skupinách.Nechtěnému chovu lze zabránit ustájením ptáků ve skupinách stejného pohlaví nebo může být chov ve smíšenýchskupinách potlačen odstraněním hnízd pro hřadování a hnízdění a zajištěním krmiva tvořeného suchými semeny,doplněnými zeleným krmivem, ale nikdy nabobtnanými nebo naklíčenými semeny. Hnízda pro chovné ptáky byměla být z proutí nebo ve formě plastových košů či dřevěných budek vystlaná sušenou trávou, proužky papírunebo kokosovým vláknem jako materiálem pro vytváření hnízda. Ptáci si svá hnízda brání, a je proto důležitésledovat jejich chování a zajistit dostatečný počet hnízd. Pro obohacení stravy by jim měly být neustále k dispoziciklásky prosa. Vzhledem k tomu, že si zebřičky převážně hledají potravu na zemi, měly by být ustájeny na pevnépodlaze usnadňující jejich přirozené vyhledávání potravy.

K dobrým životním podmínkám zebřiček přispívají hračky, hřady a houpačky určené pro domácí mazlíčky a mělyby být v jejich prostorách hojně rozmístěné. Zvláště důležité pro jejich dobré životní podmínky jsou hřady, kteréby měly být umístěny v různých výškách, aby byly uspokojeny běžné potřeby krmení a hřadování ptáků. Voda nakoupání by měla být zajištěna alespoň jednou týdně v mělkých nádobách s hloubkou vody přibližně 0,5 až 1 cm.

Označení zebřiček barevnými identifikačními pásky na končetinách může mít značný vliv na jejich sociálníchování a rozmnožování (červená barva například podporuje dominanci, zatímco zelená nebo modrá ji snižuje).Proto je třeba věnovat výběru barev a vzorů pásek náležitou péči.

Minimální podlahová plocha prostoru pro zebřičky je uvedena v tabulce H.7 níže. Prostory by měly být dlouhéa úzké (například 2 m na 1 m) spíše než čtvercové, aby umožňovaly ptákům krátké přelety. Zebřičkám velmiprospívá pobyt ve venkovních prostorách za předpokladu, že mají pokud možno přístup k chráněnému místua hnízdům pro hřadování. Pro ptáky ustájené ve venkovních prostorách je třeba zajistit při chladném počasídodatečný zdroj tepla.

Tabulka H.7

Zebřička pestrá: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Velikost skupiny Minimální podlahováplocha prostoru (m2) Minimální výška (cm) Minimální počet

krmných zařízení

do 6 1,0 100 2

7 až 12 1,5 200 2

13 až 20 2,0 200 3

pro každého dalšího ptáka nad 20 0,05 1 na 6 ptáků

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/75

142

Pro výzkum chovu lze pár ustájit v menších prostorách s vhodným obohacením prostředí s minimálnípodlahovou plochou 0,5 m2 a minimální výškou 40 cm. Doba uzavření ptáků v omezeném prostoru by měla býtzdůvodněna osobou provádějící pokus a stanovena po poradě s ošetřovatelem ptáků a s kvalifikovanou osoboupůsobící v oblasti poradenství týkajícího se pohody zvířat.

I. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ OBOJŽIVELNÍKŮ A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Podle systematiky se obojživelníci dělí na tři hlavní řády: Urodela (Caudata), Gymnophiona (Apoda) a Anura(Ecaudata). Řád Anura patří do podtřídy Salientia. Předmětem zájmu těchto pokynů je řád Urodela (mloci, čolci)a Anura (žáby, ropuchy). Tyto řády se značně liší geografickým původem a rozmanitostí žijících druhů, jako jsouvodní (například Xenopus laevis), polovodní (například Rana temporaria), převážně suchozemští (například Bufomarinus) a stromoví (například Hyla cinerea). Obojživelníci obývají celou škálu biotopů od vyprahlých pouští pohluboká sladkovodní jezera. Někteří z nich tráví převážnou většinu svého života pod zemí nebo vysokov korunách stromů. Někteří z nich se vyskytují na severu za polárním kruhem a snášejí mrazivé podnebí, zatímcojiní se nejrůznějším způsobem přizpůsobili proti vysychání kůže v tropických oblastech.

Obojživelníci se do velké míry přizpůsobují substrátu, na němž nebo v němž žijí. Kůže hraje v tomto ohledudůležitou úlohu při přenosu vody, rozpustných látek, včetně látek toxických, a kyslíku. Proto má zásadní význampro přežití obojživelníků, jejich interakci s prostředím, kde žijí, a pro jejich schopnost využívat širokou škálubiotopů a ekologických podmínek. Zdravotní stav obojživelníků závisí na určitých vlastnostech a zvláštnostechjejich kůže a v tomto smyslu lze obojživelníky považovat za významné bioindikátory zdravého životníhoprostředí.

Obojživelníci používaní pro pokusné a jiné vědecké účely by měli být pokud možno odchováni v zajetí.Obojživelníkům odchovaným pro účely pokusů by měla být dávána přednost před obojživelníky z volné přírody.

Tabulka I.1 uvádí čtyři hlavní biotopy a příklady druhů z každého biotopu často používaných pro pokusné a jinévědecké účely. Následující návrhy obsahují podrobné informace o základním umístění a podmínkách péče, kteréby měla být poskytnuty druhů z těchto biotopů. Specifické pokusy mohou vyžadovat použití určitých jinýchdruhů, které nespadají do těchto čtyř kategorií biotopů. Doplňující informace jsou uvedeny u běžně chovanýcha používaných laboratorních druhů. Další informace o požadavcích týkajících se ostatních druhů (nebopřípadných problémů v chování zvířat nebo chovatelských problémů) by měly být získány od zkušenýchodborníků a ošetřovatelů, aby bylo zajištěno, že budou všechny potřeby jednotlivých druhů náležitě ošetřeny.Další základní informace o méně běžně používaných druzích a biotopech jsou k dispozici v základníminformačním dokumentu zpracovaném příslušnou odbornou skupinou.

Tabulka I.1

Hlavní kategorie biotopů a příklady často používaných druhů podle biotopů

Biotop Druh obojživelníků Velikost(cm)

Geografický původ/Biotop

Optimálníteplota

Relativnívlhkost

Hlavníobdobíaktivity

Vodní(Mloci)

Ambystomamexicanum(Axolotl) 24 až 27

Mexiko/Kanálypůvodního jezeraXochimilco

15 oC až22 oC 100 %

Soumrak

Vodní(Žáby, ropuchy)

Xenopus laevis(Drápatka vodní)

6 až 12

Střední a JižníAfrika/vodní nád-rže, pozemní vodya prameny

18 oC až22 oC 100 %

Soumrak/noc

Polovodní(Žáby, ropuchy)

Rana temporaria(Skokan hnědý)

7 až 11

Evropa (středa sever) po Asii(bez jižního Bal-kánu)/v blízkostivodních nádrží,jezer, potoků(břehy, louky)

10 oC až15 oC

50 až80 %

Den/noc

L 197/76 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

143

Biotop Druh obojživelníků Velikost(cm)

Geografický původ/Biotop

Optimálníteplota

Relativnívlhkost

Hlavníobdobíaktivity

Převážně sucho-zemští(Žáby, ropuchy)

Bufo marinus(Ropuchaobrovská) 12 až 22

Střední a JižníAmerika/mangro-vové lesy

23 oC až27 oC

50 až80 %

Noc

Stromoví(Žáby, ropuchy)

Hyla cinerea(Rosničkakarolínská)

3 až 6

Jihovýchod USA/Otevřené křovinatéhranice cypřišo-vých bažin, nížiny,lesy

18 oC až25 oC

50 až70 %

Den/noc

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

Prostory pro obojživelníky by měly být dostatečně větrány. Voda v prostorách pro vodní obojživelníky by mělabýt filtrována, měla by cirkulovat a být provzdušňována (viz též odstavec 4.3.1).

2.2 Teplota

Obojživelníci jsou ektotermní živočichové. K jejich dobrým životním podmínkám přispívají prostory s různouteplotou a vlhkostí umožňující jim vybrat si nejvhodnější mikroprostředí. Časté výkyvy teploty a vlhkosti mohoupro ně být značně stresující a mohou u nich vyvolávat zdravotní problémy. Teplota místnosti a vody by měla býtregulována.

Zimní spánek lze u obojživelníků navodit nebo přerušit regulováním rytmu světla a tmy a teploty v místnosti.Před navozením zimního spánku v zajetí by měla být zvířata v dobrém zdravotním a tělesném stavu. U zvířatpoužívaných pro chov lze případně navodit stav nehybnosti podobný zimnímu spánku (například tlumenýmsvětlem až tmou a teplotou místnosti 8 oC až 10 oC). V těchto podmínkách lze zvířata držet bez krmení po dobučtyř až pěti měsíců. Obnovení podmínek prostředí před zimním spánkem navodí u obojživelníků aktivitua stimulaci k páření.

Zabránění zimnímu spánku v laboratorním prostředí nepůsobí zvířatům z hlediska jejich dobrých životníchpodmínek žádné větší problémy.

2.3 Vlhkost vzduchu

Obojživelníci nepijí, ale absorbují vlhkost kůží. Ztráta vlhkosti je závažným problémem u suchozemskýcha převážně suchozemských obojživelníků, neboť dostatečně vlhká kůže má zásadní význam pro zachování svýchnormálních funkcí u obojživelníků. Proto je vhodné zajistit ve vyhrazeném prostoru místa s různou vlhkostí.I obojživelníci přizpůsobení podmínkám v poušti by měli mít přístup k vlhkému prostředí.

2.4 Osvětlení

Měly by být používány fotoperiody odpovídající přirozenému cyklu v biotopech, odkud obojživelníci pocházejí.Intenzita osvětlení by měla odpovídat intenzitě světla předpokládané v přirozených podmínkách. Převážněsuchozemská a vodní zvířata by měla mít možnost uchýlit se v rámci vyhrazeného prostoru na stinná místa.

2.5 Hluk

Obojživelníci jsou velmi citliví na hluk (podněty přenášené vzduchem) a vibrace (podněty přenášené substrátem)a všechny nové a nečekané podněty je ruší. Proto je třeba tyto zvuky zvenčí minimalizovat.

2.6 Poplašné systémy

Při používání systémů pro cirkulaci vody a v případě potřeby provzdušňování se doporučuje zajištění vhodnýchpoplašných systémů.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/77

144

3. Zdravotní stav

(Viz odstavec 4.1 obecného oddílu)

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

U většiny obojživelníků se sociální chování omezuje zejména na období páření. Avšak skupinové ustájení sedoporučuje například pro zlepšení krmení a omezení strachu. Například u Xenopus spp. skupinové krmenípodporuje horečnou činnost při krmení, do níž se zapojují všechna zvířata. Při velmi nízké hustotě obsazení, kdyk této horečné činnosti nedochází, zůstává potrava často netknutá.

Pro prevenci kanibalismu u určitých druhů (zejména mezi larválními Ambystoma spp. a Scaphiopus spp.), by mělabýt tato zvířata držena v malých skupinách. Kanibalismus ve skupinách lze omezit výběrem zvířat stejné velikosti.

4.2 Obohacení prostředí

Suchozemský biotop obojživelníků by měl být obohacen například větvemi, listím, kusy kůry, kameny nebovhodnými umělými materiály. Obojživelníci využívají takto obohacené prostředí různým způsobem. Totoobohacení například umožňuje zvířatům se ukrýt nebo zajišťuje orientační body pro vizuální a prostorovouorientaci. Postranní stěny terárií by měly být různě tvarované, aby zajišťovaly různorodý povrch.

Doporučuje se zajištění úkrytů a chráněných míst vhodných pro uspokojení potřeb obojživelníků, neboť snižujístres zvířat žijících v zajetí. U Xenopus spp. lze například použít keramické nebo plastové trubky. Tyto úkryty byměly být pravidelně kontrolovány, zda se v nich neukrývají nemocná nebo zraněná zvířata. Tmavá podlahanádrže může u zvířat zvyšovat pocit bezpečí.

Materiály používané pro vybavení obohacující prostředí by neměly být škodlivé pro zdraví obojživelníků. Povrchprostoru a předmětů obohacující prostředí by měl být hladký, se zaoblenými rohy, aby se snížilo riziko poraněníkůže obojživelníků.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

4.3.1 P r o s t o r y p r o v o dn í o b o j ž i v e l n í k y

Vodní obojživelníci, například Xenopus laevis nebo obojživelníci v larválním stádiu jsou ustájeni v nádržícha akváriích, které mohou být vybaveny systémem pro cirkulaci nekontaminované vody (například bez obsahuchlóru) s pomalým průtokem, systémem vytápění pro udržení vhodné teploty a přívodem stlačeného vzduchua vzduchovacími kameny pro provzdušňování. Je třeba dbát na to, aby provzdušňování nemohlo způsobitzvířatům zranění. Pokud se nepoužívá vhodný průtokový systém, měla by být voda v nádržích a akváriíchvyměňována zhruba dvakrát týdne pro zajištění náležité kvality vody.

U Xenopus spp. stačí pro zajištění náležité kvality vody (například snížení hladiny amoniaku) systémys pravidelnou výměnou vody (systémy pro napouštění a vypouštění vody). U tohoto druhu nejsou vzduchovacíkameny třeba.

Dále by neměly být používány dlouhé a úzké nádrže a akvária, neboť mohou omezovat pohybovou aktivitua sociální chování, například horečnou činnost při krmení.

Tabulka I.2

Vodní obojživelníci, například Ambystoma spp: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Délka těla (*)(cm)

Minimální plochavodního povrchu (cm2)

Minimální plochavodního povrchu prokaždé další zvíře veskupinovém ustájení

(cm2)

Minimální hloubka vody(cm)

do 10 262,5 50 13

nad 10 až 15 525 110 13

nad 15 až 20 875 200 15

L 197/78 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

145

Délka těla (*)(cm)

Minimální plochavodního povrchu (cm2)

Minimální plochavodního povrchu prokaždé další zvíře veskupinovém ustájení

(cm2)

Minimální hloubka vody(cm)

nad 20 až 30 1 837,5 440 15

nad 30 3 150 800 20

(*) Měřeno od tlamy po ocas.

Tabulka I.3

Vodní žáby, například Xenopus spp: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky (*)

Délka těla (**) (cm) Minimální plochavodního povrchu(cm2)

Minimální plochavodního povrchu prokaždé další zvíře veskupinovém ustájení

(cm2)

Minimální hloubka vody(cm)

méně než 6 160 40 6

od 6 do 9 300 75 8

nad 9 až 12 600 150 10

nad 12 920 230 12,5

(*) Tato doporučení se vztahují na nádrže ve zvěřinci (tj. při chovu), nikoli na nádrže pro přirozené páření a superovulaci, kdy sevyžadují jednotlivé nádrže menší velikosti. Prostorové požadavky jsou stanovené pro dospělé jedince v uvedených kategoriíchvelikosti. Mladí jedinci nebo pulci by měli být vyloučeni nebo by jim měly být rozměry poměrně přizpůsobeny.

(**) Měřeno od tlamy po řitní otvor.

4.3.2 P r o s t o r y p r o p o l o r o d n í a p ř e v á žn ě s u ch o z em s k é o b o j ž i v e l n í k y

Polorodní a převážně suchozemští obojživelníci jsou drženi v prostorách se suchozemskou částí a částí vodní.Vodní plocha terária by měla umožnit zvířatům se potápět. Pokud se nepoužívá průtokový systém vody, měla byse voda vyměňovat alespoň dvakrát týdně.

Každé terárium by mělo být opatřeno krytem, aby zvířata neunikla. Doporučuje se pomalovat nebo jinak pokrýtprůhledné stěny zvenčí, aby se snížilo riziko poranění zvířat. Jako předměty pro obohacení vnitřku lze použítmolitan na podlahu nádrže, kameny, kousky umělé kůry, umělé větvičky a listy a police. Jemné piliny nebo jinýsubstrát s drobnými částečkami je nevhodný, protože poškozuje citlivou kůži obojživelníků, může být zdrojempatogenů a obtížně se čistí pro další použití.

Tabulka I.4

Polorodní žáby, například Rana temporaria: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Délka těla (*)(cm)

Minimálnívelikost

prostoru (**)(cm2)

Minimálníplocha pro

každé další zvířeve skupinovémustájení (cm2)

Nejmenší výškaprostoru (***)

(cm)

Minimální hloubkavody(cm)

do 5,0 1 500 200 20 10

nad 5,0 až 7,5 3 500 500 30 10

nad 7,5 4 000 700 30 15

(*) Měřeno od tlamy po řitní otvor.(**) Jedna třetina suchozemské části, dvě třetiny vodní plochy dostatečné pro potápění zvířat.(***) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho by měla být výška prostoru

přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/79

146

Tabulka I.5

Převážně suchozemské žáby, například Bufo marinus: minimální rozměry prostoru a prostorovépodmínky

Délka těla (*)(cm)

Minimálnívelikost

prostoru (**)(cm2)

Minimum areapro každé další

zvíře veskupinovémustájení (cm2)

Nejmenší výškaprostoru (***)

(cm)

Minimální hloubkavody(cm)

do 5,0 1 500 200 20 10

nad 5,0 až 7,5 3 500 500 30 10

nad 7,5 4 000 700 30 15

(*) Měřeno od tlamy po řitní otvor.(**) Dvě třetiny suchozemské části, jedna třetina vodní plochy dostatečné pro potápění zvířat.(***) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho by měla být výška prostoru

přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání.

4.3.3 P r o s t o r y p r o s t r omov é o bo j ž i v e l n í k y

S ohledem na chování různých stromových druhů by jim měly maximálně zajištěny vhodné konstrukce prošplhání a odpočívání (viz oddíl 4.3.2). Kromě toho je třeba zajistit vodu, kde by se mohli obojživelníci potápěta vyhledávat prostředí s vhodnou vlhkostí. Pokud se používají nádoby s vodou, měly by být uspořádány tak, abydo nich mohli obojživelníci snadno lézt a vylézat z nich.

Tabulka I.6

Stromové žáby, například Hyla cinerea: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Délka těla (*)(cm)

Minimální velikostprostoru (**)

(cm2)

Minimální plocha prokaždé další zvíře veskupinovém ustájení

(cm2)

Nejmenší výškaprostoru (***)

(cm)

do 3,0 900 100 30

nad 3,0 1 500 200 30

(*) Měřeno od tlamy po řitní otvor.(**) Dvě třetiny suchozemské části, jedna třetina vodní plochy dostatečné pro potápění zvířat.(***) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho by měla být výška prostoru

přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání, včetně například polic, velkých umělých větví a konstrukcí na šplhání.

4.4 Krmení

Většina obojživelníků jsou hmyzožravci a živí se převážně živými malými bezobratlými živočichy (napříkladlarvami, hmyzem a červi). Zvířata v zajetí by měla být krmena přirozenou stravou podobnou jejich stravě ve volnépřírodě. Avšak vodní obojživelníci mohou být v zajetí úspěšně krmeni i kousky rybího filé nebo kouskymražených jater a srdce. Režim krmení by měl být přizpůsoben podmínkám daného prostředí, například teplotěa intenzitě osvětlení. U dospělých jedinců se nedoporučuje krmení denně, ale jednou až třikrát týdně do sytosti.

4.5 Kvalita vody

Kvalita vody by měla být u vodních a polovodních obojživelníků pravidelně kontrolována, včetně koncentraceamoniaku a hodnoty pH ve vodě.

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

(Viz odstavec 4.8 obecného oddílu)

L 197/80 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

147

4.7 Čištění

Pro prevenci chorob by měla být suchozemská část i vodní plocha v teráriu pečlivě čištěna od prachu, výkalůa zbytků potravy.

4.8 Pohyb a manipulace

Kůže obojživelníků je velmi lehce zranitelná. Manipulace se zvířaty by měla být velmi opatrná a pokud možnominimální.

4.9 Anestézie a humánní usmrcování

Invazivní, potenciálně bolestivé postupy by měly být prováděny za použití analgetik a anestézie. Vzhledemk tomu, že kůže obojživelníků zajišťuje značnou část běžné výměny plynů, měla by být kůže zvířat v anestézii,u nichž dochází k omezení nebo přerušení plicního dýchání, udržována vlhká po celou dobu, například vlhkoutkaninou.

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

V případě, že musí být zvířata opatřena individuální značkou, je k dispozici celá řada vhodných metod, napříkladpoužití transpondérů, označení nádrží pro zvířata umístěná jednotlivě, značení pigmentem nebo barevnýminitkami. Chemické látky by se neměly pro označování používat, neboť se vstřebávají kůží a mohou mít toxickéúčinky. Zkracování posledních článků končetin je škodlivé a nemělo by se používat.

5. Přeprava

Při přepravě by měl být obojživelníkům zajištěn dostatek vzduchu a vlhkosti a případně by se měly použít vhodnépřístroje pro udržení požadované teploty a vlhkosti.

J. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ PLAZŮ A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Podle morfologické systematiky se plazi dělí na hlavní řády Rhynchocephalia (hatérie novozélandská), Squamata(ještěrky, hadi), Chelonia (karety, mořské želvy) a Crocodilia (aligátoři, krokodýli, kajmani a gaviálové). Značně se lišísvým geografických původem a různorodostí žijících druhů.

Na rozdíl od víceméně hladké a vlhké kůže obojživelníků, je kůže plazů chráněna překrývajícími se šupinami(hadi, ještěrky), krunýři (želvy) nebo kostěnými deskami (krokodýli, aligátoři a kajmani). Tlustá kůže jepřizpůsobena k lepší ochraně plazů před ztrátou vody, k níž dochází u propustné kůže obojživelníků.

Tabulka J.1 uvádí dva nejběžnější biotopy a příklady druhů z každého biotopu často používaných pro pokusnéa jiné vědecké účely. Následující návrhy obsahují podrobné informace o základním ustájení a podmínkách péčedoporučených pro druhy z těchto biotopů. Specifické pokusy mohou vyžadovat použití určitých jiných druhů,které nespadají do těchto kategorií biotopů, například polovodních, stromových nebo skalních plazů. Pokud by sevyskytly problémy v chování nebo problémy týkající se chovatelských postupů nebo v případě potřeby dalšíchinformací o specifických požadavcích těchto druhů, by měly být tyto informace získány od zkušených odborníkůa ošetřovatelů, aby bylo zajištěno, že budou všechny potřeby jednotlivých druhů náležitě ošetřeny. Další základníinformace o méně běžně používaných druzích a biotopech jsou k dispozici v základním informačním dokumentuzpracovaném skupinou odborníků.

Plazi používané pro pokusné a jiné vědecké účely by měli být pokud možno získáni od osvědčených dodavatelů.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/81

148

Tabulka J.1

Dvě kategorie biotopů a příklady často používaných druhů plazů z každého biotopu

Biotop Druh Velikost (cm) Geografickýpůvod/Biotop

Optimálníteplota

Relativnívlhkost

Hlavní dobaaktivity

Vodní Trachemys scriptaelegansŽelva nádherná

20 až 28

Údolí Missis-sippi/klidné vodys bahnitýmdnem

20 oC až25 oC

80 až100 % Den

Suchozemský ThamnophissirtalisUžovkaproužkovaná 40 až 70

Severní Amerika/lesnatý terén,v blízkosti vod-ních toků

22 oC až27 oC 60 až 80 % Den

2. Prostředí ve zvěřincích a jeho kontrola

2.1 Větrání

Prostory pro plazy by měly být dostatečně větrány. Ventilační otvory by měly být zakryty, aby zvířata nemohlauniknout.

2.2 Teplota

Plazi jsou ektotermní. Pro udržení své tělesné teploty si v přírodních podmínkách vybírají mikroprostředí, kde semohou ohřívat nebo ochlazovat. Proto by měla být ve vyhrazeném prostoru zajištěna místa s různou teplotou(teplotní gradient).

Požadavky různých druhů na teplotu se značně liší a mohou se lišit i v rámci jednoho druhu v různých ročníchobdobích. V laboratorním prostředí by měla být regulována teplota místnosti a vody. U mnoha plazů závisí nateplotě vývoj gonád a diferenciace pohlaví.

Tepelný zářič umístěný nad plošinou určenou k odpočinku umožní plazům vyhřívat se a zvýšit svoji tělesnouteplotu. Po zhasnutí světel je možné použít přístroj pro plošné vytápění. Terária pro hady a ještěrky z tropickýchbiotopů by měla být vybavena alespoň jednou policí pro vyhřívání. Topná zařízení by měla být opatřenatermostatem, aby nedošlo k přehřátí zvířat nebo jejich uhoření.

2.3 Vlhkost vzduchu

Pro účely regulace vlhkosti vzduchu bude třeba regulovat také intenzitu větrání. Relativní vlhkost vzduchuv rozmezí 70 až 90 % lze udržovat odpařováním vody z nádoby umístěné u topení. Je vhodné zajistit místas různou vlhkostí vzduchu (vlhkostní gradient).

2.4 Osvětlení

Pro všechny druhy by měl být zajištěn vhodný režim střídání světla a tmy, odpovídající fázi jejich života a ročnímuobdobí. Plazi by měli mít možnost uchýlit se v rámci vyhrazeného prostoru na stinné místo. Světlo nebo solárnílampy by neměly být jediným zdrojem tepla. Na podporu tvorby vitamínu D u zvířat je třeba zajistit zdroj UVzáření.

2.5 Hluk

Obojživelníci jsou velmi citliví na hluk (podněty přenášené vzduchem) a vibrace (podněty přenášené substrátem)a všechny nové a nečekané podněty je ruší. Proto je třeba tyto zvuky zvenčí minimalizovat.

2.6 Poplašné systémy

Při používání systémů pro cirkulaci vody a v případě potřeby provzdušňování se doporučuje zajištění vhodnýchpoplašných systémů.

L 197/82 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

149

3. Zdravotní stav

Péči je třeba věnovat při ustájení různých druhů s možným rozdílným zdravotním statusu.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

(Viz odstavec 4.5.2 obecného oddílu)

4.2 Obohacení prostředí

Biotop plazů by měl být obohacen například přírodními nebo umělými větvemi, listím, kusy kůry, a kameny. Plazivyužívají takto obohacené prostředí různým způsobem. Toto obohacení například umožňuje zvířatům se ukrýtnebo zajišťuje orientační body pro vizuální a prostorovou orientaci. Aby nedocházelo ke kolizím s čirým sklem,měly by být na postranních stěnách terárií různé vzory, aby zajišťovaly různorodý povrch.

4.3 Prostory – rozměry a podlaha

Prostory a jejich vybavení by měly mít hladký povrch a zaoblené rohy, aby se snížilo riziko poranění,a u nejcitlivějších druhů by měly být používány neprůhledné materiály.

4.3.1 P r o s t o r y p r o v o dn í p l a z y

Vodní plazi by měli být umístěni v nádržích s cirkulující, filtrovanou a provzdušňovanou vodou. Voda by měla býtvyměňována zhruba dvakrát týdně. Teplota vody by neměla přesáhnout 25 oC, aby nedocházelo k její bakteriálníkontaminaci. Hladina vody by měla být dostatečně vysoká, aby se mohli plazi potápět.

Měla by zde být plošina jako odpočívadlo pro plazy, na níž se mohou stočit nebo pod níž se mohou ukrýt. Tytoplošiny by měly být vyrobeny z vhodných materiálů, například dřeva, aby se mohla zvířata o ni zachytit drápy přivylézání z vody. Plošiny by měly být po určité době v případě potřeby vyměněny. Plošiny z epoxidu nebopolyuretanu nejsou vyhovující a při průběžně vyšších teplotách se ničí.

Tabulka J.2

Vodní želvy, například Trachemys spp.: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Délka těla (*)(cm)

Minimální plochavodního povrchu

(cm2)

Minimální plochavodního povrchu prokaždé další zvíře veskupinovém ustájení

(cm2)

Minimální hloubka vody(cm)

do 5 600 100 10

nad 5 až 10 1 600 300 15

nad 10 až 15 3 500 600 20

nad 15 až 20 6 000 1 200 30

nad 20 až 30 10 000 2 000 35

nad 30 20 000 5 000 40

(*) Měřeno po přímce od předního po zadní okraj krunýře.

4.3.2 P r o s t o r y p r o s u c h oz em s k é p l a z y

Suchozemští plazi by měli být drženi v prostorách se suchozemskou částí a částí vodní. Vodní plocha terária byměla umožnit zvířatům se potápět. Pokud se nepoužívá průtokový systém vody, měla by se voda vyměňovatalespoň dvakrát týdně.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/83

150

Terária by měla být průhledná, s pevnými spoji, bezpečně krytými otvory a s dobře zapadajícími příklopy nebodveřmi, které lze bezpečně zajistit. Všechny dveře a příklopy by měly být opatřeny závorou, hákem nebo petlicí.Doporučuje se konstrukce dveří a příklopů umožňující otevření celé vrchní, spodní nebo postranní části prousnadnění čištění prostor (s výjimkou terárií s jedovatými plazi). U některých druhů by měly být všechnypostranní stěny kromě přední neprůhledné. V případě plazů, které lze lehce podráždit nebo vystrašit, by měla býtprůhledná stěna opatřena snímací zástěnou. Při ustájení jedovatých plazů musí být dodržována určitábezpečnostní kritéria.

Pro všechny suchozemské plazy je velmi důležité zajistit vhodné chráněné místo, kam se mohou ukrýt nebo kdemohou někdy přijímat potravu. Úkryt, například keramická trubka, navozuje temnotu doupěte.

Tabulka J.3

Suchozemští hadi, například Thamnophis spp: minimální rozměry prostoru a prostorové podmínky

Délka těla (*)(cm)

Minimální podlahováplocha(cm2)

Minimální plocha prokaždé další zvíře veskupinovém ustájení

(cm2)

Minimální výška prostoru(**)(cm)

do 30 300 150 10

nad 30 až 40 400 200 12

nad 40 až 50 600 300 15

nad 50 až 75 1 200 600 20

nad 75 2 500 1 200 28

(*) Měřeno od tlamy po ocas.(**) Měřeno od podlahy suchozemské části až po vnitřní část stropu terária; kromě toho by měla být výška prostoru

přizpůsobena jeho vnitřnímu uspořádání, včetně například polic a velkých umělých větví.

4.4 Krmení

Plazi v zajetí by měli být krmeni přirozenou stravou nebo jí podobnou běžně dostupnou stravou a krmivem.Mnoho plazů je masožravých (všichni hadi a krokodýli, většina ještěrek a některé želvy), někteří jsou vegetariánia někteří jsou všežravci. Některé druhy mají vyvinuté velmi specifické návyky při přijímání potravy. Plazy, kroměhadů, lze vycvičit, aby se živili mrtvou kořistí. Proto je není běžně třeba krmit živými obratlovci. Při použitímrtvých obratlovců, by měli být obratlovci bezbolestně usmrceni metodou vylučující riziko toxicity pro plazy.Režim krmení by měl odpovídat danému druhu, stádiu jeho vývoje a chovatelskému systému.

4.5 Napájení

Pro všechny plazy by měla být zajištěna pitná voda.

4.6 Substrát, stelivo, podestýlka a materiál pro vytváření hnízda

V teráriích lze použít různorodé substráty v závislosti na požadavcích jednotlivých druhů. Jemné piliny a jinéjemné substráty by se neměly používat, protože mohou způsobit zvířatům závažné poranění tlamy nebovnitřností zvířat nebo způsobit neprůchodnost střev, zejména u hadů.

4.7 Čištění

(Viz odstavec 4.9 obecného oddílu)

4.8 Pohyb a manipulace

Manipulace s plazy vyžaduje velkou péči, neboť jsou velmi zranitelní. Některé ještěrky mohou například přinesprávném zacházení odvrhnout část ocasu (autotomie) a jiné druhy jsou snadno traumatizovány.

L 197/84 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

151

4.9 Humánní usmrcování

(Viz též odstavec 4.11 obecného oddílu)

Vhodnou metodou usmrcování je předávkování vhodným anestetikem.

4.10 Evidence

(Viz odstavec 4.12 obecného oddílu)

4.11 Označování

V případě, že musí být zvířata opatřena individuální značkou, je k dispozici celá řada vhodných metod, napříkladpoužití transpondérů, označení nádrží pro zvířata umístěná jednotlivě, kontrola kůže (podle barvy, poško-zení atd.). Označení perem vyžaduje obnovení poté, co plazi svlečou kůži, malé štítky na nohou s barevnýminitkami. Zkracování posledních článků končetin je škodlivé a nemělo by se používat.

5. Přeprava

Při přepravě by měl být plazům zajištěn dostatek vzduchu a vlhkosti a případně by se měly použít vhodnépřístroje pro udržení požadované teploty a vlhkosti.

K. POKYNY PRO UMÍSTĚNÍ RYB A PÉČI O NĚ

1. Úvod

Použití ryb jako pokusných zvířat se v posledním desetiletí z řady důvodů značně rozšířilo, včetně rozvojeakvakultury, což vedlo k velkému počtu různých souvisejících základních výzkumů v oblasti výživy, chorob,fyziologie a genetiky, ekotoxikologie a dalšího toxikologického výzkumu, i základního výzkumu v oblasti genetikya imunologie, jejichž výsledky mají význam pro skupiny vyšších obratlovců, včetně savců. Pro pokusné účely sepoužívá široká škála druhů ryb, které žijí v různorodých biotopech, mají různé biologické potřeby a různépožadavky z hlediska životního prostředí a chovu.

Ryby jsou ektotermní živočichové a přizpůsobují se tedy do velké míry svému konkrétnímu vodnímu prostředí.Ve stresujících podmínkách dochází u ryb k okamžité fyziologické reakci, jejíž důsledky mohou být relativnědlouhodobé, a tyto změny spolu se zřejmým dopadem na jejich dobré životní podmínky mohou negativnéovlivnit také výsledky pokusů.

Pracovníci ve výzkumu a ošetřovatelé ryb by se měli seznámit s biologickými charakteristikami navrhovanýchpokusných druhů ryb, aby byla zajištěna vhodná zařízení a chovatelské postupy dříve, než jsou zvířata získána.Doplňkové pokyny k péči o pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss), lososa obecného (Salmo salar), cichlidydruhu tilapi, dánii pruhovanou (Danio rerio), okouna mořského (Dicentrarchus labrax), platýse obecného(Hippoglossus hippoglossus), tresku obecnou (Gadus morhua), kambalu velkou (Scophthalmus maximus) a africkésumcovité (Clarias gariepenus) jsou obsaženy v základním dokumentu, který zpracovala příslušná odborná skupina.Další informace o požadavcích týkajících se těchto a ostatních druhů by měly být získány od zkušenýchodborníků a ošetřovatelů, aby bylo zajištěno, že budou všechny potřeby jednotlivých druhů náležitě ošetřeny.

V průběhu výzkumu v oblasti akvakultury, který vyžaduje, aby byly ryby drženy v podmínkách podobných těm,v nichž jsou umístěny ryby pro komerční využití, by se měly dodržovat alespoň normy stanovené ve směrnici 98/58/ES.

2. Prostředí v nádržích a jeho kontrola

2.1 Zásobování vodou

Důležité je zajistit neustálý dostatečný přítok vody vhodné kvality. Průtok vody v recirkulačních nebo filtračníchsystémech v nádržích by měl být dostatečný pro to, aby odplavoval pevné částice a zbytky rozptýlené ve voděa zajišťoval udržení parametrů kvality vody v přijatelném rozsahu. Nádrže by měly být vybaveny systémy prokontrolu zajištění dostatečného množství vody vhodné kvality. Dostatečný přítok vody by měl také umožňovatrybám, aby mohly náležitě plavat a normálně se projevovat. Ve většině případů se přítok vody v nádržích proplůdky nejlépe směřuje na vodní povrch pod určitým úhlem.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/85

152

2.2 Kvalita vody

Kvalita vody je nejdůležitějším faktorem pro udržování dobrých životních podmínek ryb a omezení stresu a rizikachorob. Parametry kvality vody by měly být neustále v přijatelném rozsahu, který u daného druhu udržujenormální aktivitu a fyziologii. Definice přijatelného rozsahu je složitá, neboť pro mnoho druhů nejsou dostatečnědefinovány optimální podmínky a požadavky jednotlivých druhů se mohou lišit v různých stádiích života, např.u larvy, v juvenilním stádiu, v dospělosti, nebo v souladu s fyziologickým stavem, například v souvislostis metamorfózou, třením, krmením, předchozím stresem.

Ryby vykazují nejrůznější stupně adaptability na měnící se podmínky kvality vody. Nezbytná může být určitá míraaklimatizace, která by měla probíhat po dobu přiměřenou pro daný druh ryb.

Vzhledem k tomu, že na dobré životní podmínky většiny druhů ryb má nepříznivý dopad voda s vysokýmobsahem rozptýlených pevných částic, mělo by být množství těchto částic udržováno v přijatelném rozsahu.V případě potřeby by měl být přítok vody do zařízení náležitě filtrován, aby byly odstraněny látky škodlivé proryby a zajištěny vhodné fyzikální a chemické parametry.

2.2.1 Ky s l í k

Koncentrace kyslíku by měla být přiměřená pro daný druh a prostředí, v němž je chován. Požadovanákoncentrace kyslíku se liší podle teploty, koncentrace oxidu uhličitého, slanosti, způsobu krmení a potřebymanipulace. V případě potřeby by mělo být zajištěno dodatečné provzdušňování vody.

2.2.2 S l o u č e n i n y d u s í k u

Amoniak je hlavním produktem vylučování u ryb. Rozpuštěná močovina, potrava i výkaly se přeměňují naanorganické sloučeniny, jako je amoniak a fosfát. Amoniak se dále přeměňuje na dusitany a dusičnany. Amoniaka dusitan jsou pro ryby velmi toxické a jejich hromadění by se mělo předcházet zvýšením průtoku, sníženímhustoty obsádky nebo teploty nebo biofiltrací.

Citlivost na amoniak se u různých druhů ryb liší. Obecně jsou vůči němu citlivější mořské a mladší ryby. Toxickouformou amoniaku je neionizovaný amoniak, jehož podíl závisí nejen na celkové koncentraci amoniakálníhodusíku, ale též na hodnotě pH, slanosti a teplotě.

2.2.3 Ox i d u h l i č i t ý ( CO 2)

Oxid uhličitý produkují ryby při dýchání, rozpouští se ve vodě a vytváří kyselinu uhličitou, a tím snižuje pH.Hromadění oxidu uhličitého může působit problémy při vysoké hustotě obsádky, používá-li se pro udrženíobsahu kyslíku ve vodě čistý kyslík namísto vzduchu. Ačkoliv mohou být vysoké koncentrace volného oxiduuhličitého pro ryby smrtelné, není pravděpodobné, že by se tento problém vyskytl v podmínkách běžnéhoustájení. Je však třeba dbát na to, aby systémy pro přívod vody, zejména v případě systémů využívajícíchpodzemní vodu, nezvyšovaly škodlivá množství oxidu uhličitého v nádržích.

2.2.4 pH

Přijatelná hodnota pH závisí na mnoha faktorech kvality vody, například na koncentraci oxidu uhličitéhoa rozpuštěných vápenatých solí. Pokud je to možné, hladina pH musí být udržována vyrovnaná, neboť jakékolizměny v pH ovlivňují všechny další parametry kvality vody. Obecně může být hodnota pH nižší ve sladké než veslané vodě. V případě potřeby by měla být hodnota pH v přítoku vody tlumena.

2.2.5 S l a n o s t

Požadavky na slanost vody se u jednotlivých druhů ryb liší podle toho, zda jde o ryby mořské nebo sladkovodnípůvodem nebo přizpůsobením. Některé druhy tolerují velký rozsah slanosti, u jiných se tolerance slanosti lišív různých stádiích života. Změny slanosti by se měly provádět postupně.

2.3 Teplota

Teplota by měla být udržována v optimálním rozsahu pro daný druh ryb a veškeré změny by měly být prováděnypostupně. Při vysokých teplotách může být potřeba zajistit dodatečné provzdušňování vody v nádrži.

L 197/86 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

153

2.4 Osvětlení

Mnoho druhů ryb vyžaduje světlo pro krmení a uspokojování svých dalších etologických potřeb. Pro ryby byměla být pokud možno zajištěna vhodná fotoperioda, neboť cyklus střídání dne a noci ovlivňuje jejich fyziologiia chování.

Pro mnoho druhů ryb není vhodné příliš jasné světlo, ačkoliv se s ním některé tropické druhy ve volné příroděsetkávají. Osvětlení by mělo být podle potřeby jednotlivých druhů ztlumeno nebo by měly být nádrže krytéa měla by být v nich zajištěna vhodná místa pro úkryt ryb. Pokud možno by nemělo docházet k náhlým změnámosvětlení.

2.5 Hluk

Ryby jsou vysoce citlivé i na velmi nízké hladiny hluku. Hladina hluku v pokusných zařízeních by měla býtudržována na minimu. Zařízení způsobující hluk nebo vibrace, například elektrické generátory nebo filtračnísystémy, by měla být umístěna odděleně od zařízení, v nichž jsou chovány ryby. Ryby chované v určitém prostředíse přizpůsobí místním podnětům a přemístění do neznámého prostředí může být pro ně stresující.

2.6 Poplašné systémy

(Viz odstavec 2.6 obecného oddílu)

3. Zdravotní stav

3.1 Obecně

Zvláštní pozornost by měla být věnována v pokusných zařízeních hygienickým podmínkám. Zdravotní stav ryb jeúzce spjat s podmínkami prostředí a chovu. Většina chorob je spojena se stresem vyplývajícím ze zhoršení těchtopodmínek a všechny pokusy o prevenci výskytu chorob by měly řešit tyto aspekty, mají-li být problémy úspěšněvymýceny. Řízení zdravotního stavu ryb se téměř vždy zabývá celými populacemi, spíše než jedinci. Tomu je třebapřizpůsobit příslušná opatření.

3.2 Čištění a dezinfekce

Zařízení pro chov ryb, včetně příslušného potrubí, by mělo být dle potřeby čištěno a dezinfikováno. V uzavřenýchsystémech by měly čištění a dezinfekce odpovídat požadavkům udržování optimálních mikrobiologickýchpodmínek. Vybavení, například sítě, by mělo být dezinfikováno mezi jednotlivými použitími. Personál by mělučinit opatření na zabránění vzájemného znečišťování jednotlivých nádrží.

3.3 Karanténa

Nově umísťovaná plemena jak chovaná pro hospodářské účely, tak volně žijící, by měla projít přiměřenoukaranténou, pokud možno odděleně od stávajících plemen. V průběhu karantény by měla být pečlivěkontrolována a v případě výskytu jakékoli choroby by měla být ošetřena nebo by mělo být celé plemeno zničeno.Ryby pocházející ze zemědělských zařízení by měly být dodány uznávaným dodavatelem pokud možnos ověřeným zdravotním statusem.

4. Ustájení, obohacení prostředí a péče

4.1 Ustájení

Chování ryb ovlivňuje hustotu obsádky a je tedy třeba vzít v úvahu jejich potřebu sdružovat se do hejna nebobránit své území před jedinci téhož druhu. Hustota obsádky ryb by měla vycházet z jejich celkových potřebz hlediska životního prostředí, zdravotního stavu a pohody. Rybám by mělo být zajištěno dostatečné množstvívody pro běžné plavání. Je třeba učinit opatření, aby byly vyloučeny nebo co nejvíce omezeny projevy agresivitymezi jedinci stejného druhu, aniž by byla jinak ohrožena pohoda ryb. Přijatelná hustota obsádky pro daný druh seliší podle přítoku a proudu vody, její kvality, velikosti ryb, stáří, zdravotního stavu a způsobu krmení. Zpravidla byměly skupiny tvořit ryby stejné velikosti, aby se omezilo riziko poranění nebo kanibalismu.

4.2 Obohacení prostředí

Některé druhy mohou vyžadovat obohacené prostředí pro uspokojení svých etologických potřeb, včetněrozmnožování nebo dravého způsobu života. Pro pyskouny je například vhodné zajistit místa pro ukrýt a pro

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/87

154

některé platýsovité ryby substrát, například písek. Je třeba dbát na to, aby nemělo obohacení prostředí nepříznivýdopad na kvalitu vody, což by však nemělo bránit určitým opatřením podporujícím dobré životní podmínky ryb.

4.3 Prostory

4.3.1 Z a ř í z e n í p r o c hov r y b

Ryby lze chovat v zařízeních postavených na zemi ve vyčleněných budovách nebo ve venkovním prostředí nebov zařízeních umístěných v otevřených vodách. Přístup do všech těchto zařízení by měl být kontrolovaný, ryby byměly být co nejméně rušeny a mělo by zde být usnadněno udržování vhodných podmínek prostředí.

4.3.2 Z a ř í z e n í p o s t a v e n á n a z em i

Materiály používané při stavbě těchto zařízení by měly být netoxické, trvanlivé a s hladkým vnitřním povrchem,aby se ryby nemohly o ně odřít. Nádrže by měly být dostatečně velké z hlediska požadované hustoty obsádkya měly by být schopny pojmout potřebný objem vody. Měly by mít také přiměřený tvar odpovídající etologickýchpotřebám a požadavkům daného druhu ryb. Například kruhové nádrže jsou nejvhodnější pro lososovité ryby.Nádrže by měly být konstruovány tak, aby zabraňovaly úniku ryb. V případě potřeby by měly být nádržesamočisticí, což usnadňuje odstraňování odpadových produktů a zbytků potravy.

4.3.3 Z a ř í z e n í um í s t ěn á v o t e v ř e n ý ch v o d á ch

Ryby, zejména mořské druhy, by měly být drženy ve velkých plovoucích síťových klecích, jejichž rozměry by mělyumožňovat rybám aktivní plavání v hejnech. Velikost ok sítí by měla umožňovat výměnu vody, ale zároveňzabraňovat úniku ryb. Klece by měly být navrženy a vybaveny tak, aby omezovaly na minimum riziko napadenídravci a aby se při přílivu nebo odlivu nebo v tekoucí vodě jejich tvar nezdeformoval a nedošlo k uvěznění ryb.

4.4 Krmení

Ryby lze krmit buď umělým krmivem nebo čerstvou či zmrazenou přírodní potravou. Umělému krmivu se dávápřednost, pokud splňuje nutriční požadavky jednotlivých druhů a je pro ryby přijatelné. Některé druhy ryb neboryby v určitých stádiích života umělé krmivo nepřijímají. Umělé krmivo má většinou menší dopad na kvalituvody.

Důležitý je režim krmení ryb z hlediska množství a intervalů, což závisí na řadě faktorů, včetně teploty, velikostia dospělosti ryb. Vzhledem k tomu, že vysoká teplota zrychluje metabolismus, je třeba zvýšit i dávky krmení.Ryby nemusí být vždy krmeny každý den. Podávání potravy je dalším důležitým faktorem správného krmení. Mělby být zvážen počet krmení denně, stáří ryb, teplota vody a velikost vloček nebo granulí krmiva. Pro všechny rybyby měl být zajištěn dostatek potravy, správný režim krmení, chutnost potravy a způsob podávání. Zvláštnípozornost je nutno věnovat krmení plůdků, zejména při přechodu z přírodní potravy na umělé krmivo.

4.5 Čištění nádrží

Všechny nádrže by měly být čištěny od odpadních produktů a zbytků potravy. Jejich hromadění působí nepříznivěna kvalitu vody a zdravotní stav ryb. Pravidelně by měla být prováděna údržba a čištění nádrží, aby nedocházelok usazování nečistot a omezení výměny vody. Mělo by být vyloučeno riziko zpětného proudění způsobujícíhoznečištění vody v nádrži a zvyšujícího riziko infekce. Pokud nejsou nádrže samočisticí, měl by být odpadodčerpáván podle potřeby, obvykle co nejdříve po krmení. Stěny a dno nádrží by měly být pravidelně čištěny, abynedocházelo k přemnožení řas a hromadění jiných zbytků. Při čištění je třeba dbát na omezení stresu pro ryby naminimum.

4.6 Pohyb a manipulace

Manipulace může být pro ryby velmi stresující a měla by být omezena na minimum. Před manipulací by měly býtryby obvykle vyloveny z nádrže a umístěny v anestézii do menší nádrže. Anestézie by měla být použita ponejkratší nezbytnou dobu a ryby by měly být poté umístěny do čisté provzdušněné vody, aby se zotavily. Účinnákoncentrace anestetik by měla být udržována po celou dobu pokusu.

Při odchytu ryb by měly být používány sítě s vhodným rámem a velikostí ok. Neměly by být zauzlené. Sítě by seměly být před použitím vydezinfikovat a vypláchnout v čisté vodě.

L 197/88 CS Úřední věstník Evropské unie 30.7.2007

155

Pokud ryby musí být při manipulaci vyjmuty z vody, je třeba s nimi manipulovat ve vlhkých rukavicích a navlhkém povrchu, aby nedošlo k poškození šupin a vysychání slizového povrchu. Zvláštní pozornost by měla býtpři manipulaci věnována tomu, aby nedošlo k vysušení pokožky nebo udušení ryb nebo k jejich poranění.

4.7 Humánní usmrcování

Většina ryb by měla být usmrcena buď:

— předávkováním anestetiky podávanými pomocí prostředku a aplikace vhodných pro danou velikost rybya její druh. Ryby by měly zůstat ponořeny v anestetickém roztoku alespoň po dobu pět minut po zastavenírytmické skřelové aktivity nebo ztrátě očního reflexu nebo

— omráčením silným úderem na temeno hlavy.

Smrt by měla být potvrzena například přetětím míchy a cév řezem bezprostředně za hlavou nebovykrvením.

4.8 Evidence

Měly by být vedeny záznamy o příslušných parametrech kvality vody.

4.9 Označování

Ne vždy je potřebné nebo proveditelné opatřit všechny ryby v daném zařízení individuální značkou.

Pokud je třeba rybu označkovat, považuje se za nejméně invazivní metodu podkožní injekce barviva. Použití víceinvazivních metod, jako například nastřižení ploutví nebo pasivních integrovaných transpondérů, je třeba pečlivězvážit. Identifikace mechanickými značkami by neměla být prováděna, existují-li jiné vhodnější metody.

Značkování by se mělo zpravidla provádět v anestézii pro usnadnění manipulace s rybami a snížení na minimumrizika poranění, choroby a stresu.

5. Přeprava

Před přepravou by měla být rybám odepřena potrava po dobu dostatečnou k tomu, aby se jim vyčistila střevaa nedocházelo ke znečištění přepravního systému výkaly. V průběhu odchytu, nakládky, přepravy a vykládky jetřeba dbát na prevenci poranění ryb a omezení stresu. Mělo by být zabráněno náhlým změnám teploty, hypoxiia jakémukoli zhoršení kvality vody způsobenému výkaly ryb.

30.7.2007 CS Úřední věstník Evropské unie L 197/89

156