Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 1

Starověký Řím 753 př.n.l. – 476 n.l.

Symbol Říma = vlčice

Časové rozdělení římských dějin

1) Doba královská (8. st. – 510 př.nl = vyhnání posledního etruského krále)

- obyvatelstvo se dělí podle majetku a příslušnosti rodů – patriciové, plebejové, bezzemci, otroci

2) Doba republiky (510 př.n.l. – 31 př.n.l. = poraženo vojsko Antonia a Kleopatry)

- zrovnoprávnění patriciů a plebejů pro práci v úřadech - Řím ovládl celý Apeninský poloostrov (bez území Keltů) - Punské války (Řím X Kartágo) - zisk mimoitalských provincií = obrovské nezvládnutelné impérium - velký význam vojska - vláda triumvirátů

3) Doba principátu a císařství (31 př.n.l. – 476 n.l.)

- sílí kult panovníka - rozsáhlé impérium je drženo násilně - boj proti Germánům - 395 rozdělení říše na 2 části: Západořímská (zánik 476) a Východořímská

(zánik 1453)

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 2

Doba předdřímská - obyvatelé Apeninského poloostrova a okolí

Rozmístění národností na Apeninském poloostrově asi 500 př.n.l.

Předpoklady vzniku Říše – přelom 2/1 tisíciletí př.n.l., kdy na Apeninský poloostrov pronikaly indoevropské kmeny Italiků, dále Latinové, Umbrové, Samnité, Sabinové, Lukanové, Sikulové, Bruttiové, Messapiové, Ilyrové, Ligurové, Venétové, aj. = nejednotnost Apeninského poloostrova

Italikové – přišli do Pádské nížiny, pastevci a zemědělci, přinesli villanovskou kulturu – bronzové a železné

nástroje, žili v rodové společnosti, jejich hlavní obživou bylo zemědělství a pastevectví

8.st. př.n.l Latinové, kteří žili ve střední Itálii v kraji Latium, založili Řím (Roma) – dle archeologických pramenů byl Řím vybudován sloučením několika osad na 7 římských pahorcích, území mezi nimi bylo odvodněno, byla založena náměstí, z nich nejznámější je Forum Romanum - bylo ohrazeno

Nejvýznamnější pahorky - Kapitol a Palatin.

Řekové osidlovali jižní Itálii a Sicílii - založili města Neapol, Tarent, Kúmy (Kímé) a Syrakusy

Kartáginci = Féničané - město Kartágo založeno 814 př.n.l.

- osidlovali západní pobřeží Sicílie, Korsiku a Sardinii - založili města Lilybaeum (dnešní Marsala), Drepanum (dnešní Trapani) a Panormus (dnešní Palermo)

Doba královská

Řím byl královstvím za vlády Etrusků.

Etruskové – 1000 př.n.l. – velmi vyspělý národ – osidlovali SZ Apeninského poloostrova -založili města Pisae, Florencii aj.

- měli velký politický vliv a kulturní převahu nad místními italickými kmeny = žili v oblasti Etrurie

- neznáme jejich původ (Malá Asie, oblast dnešního Rakouska), nebyl rozluštěn ani jejich jazyk

- zakládali města s pravidelným půdorysem z kamene a z cihel, města opevňovali hradbami

- znali dokonce i kanalizaci a vodovody - v architektuře používali klenbu i oblouk - uměli odvodňovat pobřežní bažiny a získávat tak půdu

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 3

- nekropole - pohřebiště, kde jsou zachovány památky typu nástěnných maleb a zdobené rakve – sarkofágy

- věštili z vnitřností zvířat a letu ptáků - měli v oblibě veřejné hry – koňské závody, pěstní zápasy - velmi svobodné postavení žen - etruské výrobky se dostaly až na území Čech

Založení Říma:

Podle pověsti byl Řím založen 753 př.n.l. bratry Romulem a Rémem, kteří byli odkojeni vlčicí. Ze sporu mezi bratry vyšel živý Romulus. Po Romulovi se prý vystřídalo 6 králů etruského původu.

Předposlední král Servius Tullius rozdělil občany podle velikosti majetku do 6 skupin - hlavně vojenské povinnosti - každá třída musela postavit určitý počet setnin (centurií) a kolik postavili setnin, tolik měli hlasů ve sněmu - reforma znamenala, že na místě rodové společnosti vzniká patricijsko - plebejský stát.

Obyvatelstvo se dělilo na 3 kmeny, 30 curií a 300 rodů

Poradní orgán = senát – složen z nejstarších patriciů

Král svolával lidové shromáždění = sněm – volil úředníky

Patricijové - urozený původ, bohatí lidé (vlastnili pozemky) a plnoprávní občané – voleni do úředních funkcí - patricijských rodin bylo tehdy v Římě asi 300

Plebejové - neměli urozený původ, chudí a neplnoprávní občané, řemeslníci, obchodníci a rolníci, také chudina ve městech a chudina na venkově (bezzemci), neměli přístup k úřadům, volili si ze svého středu úředníky – tribuny lidu s právem veta = „zakazuji“

Bezzemci – svobodní občané, ale bez půdy = vznik tzv. klientely = chudí občané se začali uchylovat pod ochranu bohatých patriciů

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 4

Otroci – nesvobodní občané, pomocníci v domácnosti

Růst privilegované vládnoucí vrstvy vedl ke svržení královské moci. Poslední etruský král Tarquinius Superbus vyhnán 510 př.n.l. a Řím byl prohlášen republikou = správa Říma se stala věcí věřejnou = res publicou

Doba republiky = res publica = věc veřejná Raná republika – 509 – 265 př.n.l. Války Říma za ovládnutí Itálie s Etrusky a Galy Ve válkách proti Etruskům a Galům uhájili Římané svou samostatnost. Řím zpočátku usiloval o upevnění svého postavení mezi městy. Etruskové se znovu snažili dobýt své ztracené pozice, ale byli poraženi 474 př.n.l U Kýme = u Kum Hierónem Syrakuským – prodání obyvatel do otroctví Problém měl Řím také s Kelty, kteří podnikali pustošivé nájezdy do vnitrozemí = Etrurie a Latia. Galové ovládli a vyplenili Řím, ubránila se pouze posádka na vrchu Kapitol. Římané se naštěstí vyplatili. Po tomto vpádu byly okolo Říma postaveny hradby. Ve stř. Itálii se Římané střetávali se Samnity a Sabiny Po jejich porážce se Itálie dostala pod nadvládu Říma. Poslední město, které vzdorovalo, bylo řecké město Tarent, ale i to se 272 př.n.l. poddalo Římu. 265 př.n.l se podřídily i ostatní řecké obce = SJEDNOCENÍ CELÉ ITÁLIE

Na pomoc Tarentu přišel řecký král z Epeiu Pyrrhos s výpravou 22 000 pěšáků, 3000 jezdců + 20 úžasných válečných slonů + taktika postavení vojska do pevně sevřených obdélníkových formací - falang = vyhrál ALE s VELKYMI ZTRÁTAMI = odtud rčení „Pyrrhovo vítězství“ = vítězství s velkými ztrátami

Pyrrhos na bojišti u Auscula v Alálii (JV Itálie) doslova řekl: „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni!“ Sám Pyrrhos umírá nehrdinskou smrtí – někdo mu při průjezdu městskými ulicemi shodil na hlavu cihlu

Zajímavost: Pyrrhos si vzal Bereniké - dceru egyptského krále Ptolemaia I.

Římané vládli způsobem Divide et impera (Rozděl a panuj). Některým spojencům dali římské občanství (s omezenými právy), odebrali jim samosprávu, a některé tvrdě potrestali.

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 5

Těm, kteří byli ochotni ke smíru, nabídli rovnou úmluvu. Poražení byli považováni za spojence, kteří si mohli na svém území sami vládnout.

Na dobytém území zakládali kolonie svých občanů, stavěli se zde silnice důležité pro obchod a rychlý přesun vojska (cesty Via tippia, Via Ostia)

Správní rozdělení: Obyvatelstvo bylo rozděleno do 5 majetkových tříd – v každé byla určena povinnost stavět do vojska určitý počet setnin – centurií.

Mezi patricii a plebejci trvaly spory = rovnoprávnost 449 př.n.l. = vydány zákony o 12 deskách (měděné), které plebeje chránily před zvůlí patriciů + plebejové volili své představitele – tribuny lidu s výjimečnými právy - „Co je psáno, je dáno“ a „Co není zakázáno, je dovoleno“ Splynutí P+P = NOBILITA X proletariát Doba míru 2 konzulové (z patriciů na 1 rok) – rozhodovali o vojenských a správních záležitostech Senát – poradní sbor úředníků = prétoři – 300 členů – rozhodoval o záležitostech soudních, finančních, veřejné práce, zásobování, politických jednání

V případě války byl zvolen diktátor - měl neomezená práva a byl volen na půl roku.

Vrcholné období republiky - vznik Římského impéria (264-142 př.n.l)

- charakterizováno bojem Řím X Kartágo o převahu v západním Středomoří = urputné boje – Římané nazývaly Kartagince Púny

- Kartágo – založeno v 9. st. Féničany - bylo mocným státem v západním Středomoří = vlastní země ležela v Severní Africe

- Kartágo ovládlo Pyrenejský poloostrov a další velké ostrovy (Sardinii, Korsiku, Sicílii)

- v čele stáli dva úředníci volení na jeden rok lidovým sněmem, existoval zde i senát, důležitou roli hrála aristokratická rada

- Kartáginci byli výborní mořeplavci, měli silné loďstvo (obchodní i válečné) a vybudovanou žoldnéřskou armádu

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 6

PUNSKÉ války aneb Řím pánem Středomoří

1. púnská válka o Sicílii (264 - 241)

- Římané škodili sicilským Řekům - řecké město Syrakusy požádalo o pomoc Kartágo - spor o Sicílii skončil bitvou u Aegatských ostrovů (241) = vítězství Říma =

Sicílie byla připojena k Římu jako provincie - Řím využil dalších sporů s Kartágem, připojil Sardinii a Korsiku A NAVÍC

Kartágo muselo platit Římu válečné náhrady - v tomto období v čele Kartága stál král Hamilkar (Blesk)

Mezidobí (241 - 218)

- Římané bojovali s Illyry na východním pobřeží Jaderského moře = zvítězili = upevnili si vliv

- Římané ovládli plavbu z Itálie na Balkán a rozšířili kontakty s Řeckem - úspěšně bojovali také s Galy, což znamenalo další rozšíření římského území

2. púnská válka (218 - 202)

- rozšíření vlivu Kartága v Hispánii na Pyrenejském ostrově, kde založili osadu Nové Kartágo

- v Hispánii objeveny stříbrné doly – rychlé splácení dluhů Římu - při upevňování moci se vyznamenal hispánský vojevůdce zvaný Hannibal - jeho

otec byl Hamilkar Barkas - ovládnul římské město Saguntum a podnikl tažení přes řeku Iberus (Ebro), která oddělovala sféry zájmů - vznik 2. púnské války

- dále Hannibal překročil Pyreneje a Alpy a pronikl do Pádské nížiny - v severní Itálii se k němu přidali Galové, kteří zde čekali na příležitost dobýt

Řím - došlo ke střetu s Římany - 217 - bitva u Trasimenského jezera – Římané poraženi - v Římě zvolen diktátor Quintus Fabius Maximus („váhavec“, „loudavec“) proto,

že se vyhýbal přímému střetu s protivníkem, zvolil formu partyzánského boje (přepadal)

- v Římě však zavládla obava ze zaútočení Hannibala na Řím, diktátor byl sesazen, do čela vojska byli umístěni dva konsulové - Aemilius Paulus a Terentius Varro

- 216 došlo k dalšímu střetu mezi Hannibalem a Římany - bitva u Cannae - Římané v převaze, utrpěli těžkou porážku kvůli špatné taktice

- vytvořili 2 legie (z odvedených chlapců od sedmnácti let, otroků a zločinců) - navíc pod dojmem neúspěchu Říma odpadají jeho spojenci (přesvědčil je

Hannibal) - proti Římu táhl i makedonský král Filip V., který chtěl oslabit vliv Říma na

Balkáně - k Hannibalovi se přidaly i Syrakusy - Římané však neváhali - poslali vojsko do

Makedonie, dlouho obléhali Syrákúsy, které v roce 212 nakonec dobyli - při obraně Syrákús se proslavil Archimedes, který konstruoval válečné stroje

„Nedotýkej se mých kruhů!“

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 7

- 204 - Římané se vylodili v severní Africe - v čele stál zkušený vojevůdce Scipio Africanus - Kartágo odvolalo vojsko z Itálie (to Římané chtěli)

- 202 Římané svedli bitvu u Zamy - Hannibalova první a poslední porážka, protože po ní se otrávil

- 201 byl uzavřen mír = Kartágo ztratilo všechna území kromě Afriky, muselo vydat válečné slony a loďstvo, měli zakázáno vést války v Africe bez souhlasu Říma a museli ještě zaplatit 260 tun stříbra za válečné výdaje

- římský zájem se nyní obrátil na východ proti Řecku, Sýrii, Malé Asii a Makedonii

- 146 si Římané podmanili Řecko (provincie Achaia) - 133 Malou Asii (Perguánské království) - Perguánský král odkázal svou říši Římu

(provincie Asia).

3. púnská válka (149-146)

- Kartágo se z porážky rychle vzpamatovalo

- v Římě vzniklo politické hnutí s představitelem, senátorem Catem - ten každou svou řeč ukončoval „ceterum autem censeo Carthaginem esse delendam“ (ostatně však soudím, že Kartágo musí být zničeno).

149 - 146 Kartágo obléháno 146 poraženo a srovnáno se zemí = Kartágo hořelo 17 dní a místo, kde leželo, bylo prokleto = Římané se tak stali pány západního Středomoří a jejich moc se neustále rozšiřovala

Výsledky a následky púnských válek

- území Říma: Sicílie, Sardinie, Korsika, Hispánie, Makedonie, Řecko, Afrika, Asie, Illyricum

- války přinesly Římu bohatství = do Říma přicházelo zlato, měď, obilí, řemeslné výrobky a v neposlední řadě také daně z provincií (vybírali je tzv. publikáni - obohacovali se na tom)

- příliv otroků do Itálie - celé hospodářství bylo založeno na otrocké práci, otroci se uplatňovali v zemědělství, řemeslných dílnách, dolech, lomech, na stavbách, i v domácnostech

- otroků se používalo i na zábavu (gladiátoři - zápasení otroků pro pobavení diváků)

- v zemědělství vznikaly velkostatky (latifundie) - velké zcelené pozemky - zánik drobných zemědělských hospodářství svobodných římských občanů = proletarizace - tzn. vznikla vrstva bezzemků, kteří odcházeli do měst a hledali obživu tam - ztráta půdy znamenala ztrátu práva sloužit ve vojsku, což nebylo dobré pro stabilitu státu

- rozvoj řemesla a obchodu - hlavní zdroje plynuly z provincií - zhoršení mravů a úpadek republikánských ctností = římská společnost se

dostávala do krize

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 8

Krize římské republiky (146 - 31 př.n.l.)

Příčiny:

1. Přestala se vyplácet malovýroba – drobní zemědělci ztráceli své pozemky a splývali s městským proletariátem = nemohli konkurovat velkostatkům s prací otroků získaných při římských výbojích = bezzemci nemohli sloužit v armádě = oslabení vojska

= s řešením problémů přišli bratři Gracchové se svými reformami – 133 př.n.l. byl tribunem lidu zvolen Tiberius Gracchus

- stanovil maximální množství půdy na jednoho muže - 1000 jiter (250 ha) = zbytek byl zabaven a rozdělen bezzemkům po 30ti jitrech (dědičný nájem) ALE bohatí byli samozřejmě proti a tak přesvědčili druhého tribuna, aby návrh vetoval -Tiberius však pronesl řeč „zdali může být někdo tribunem lidu, je-li proti jeho zájmům“ = způsobil odvolání tribuna - vytvořena komise, která se měla postarat o to, aby reforma proběhla ALE mnoho problémů, (zdržení práce komise, volby) = potyčky a bitvy - Tiberius zabit a činnost komise přerušena

- 123 př.n.l. chtěl pokračovat v reformách svého bratra Gaius Gracchus - zvolen tribunem lidu - podal návrhy zákonů: obilní zákon - levné obilí pro chudé ze státních skladů + soudní zákon - posílen vliv publikánů v úřadech - voleni jako soudci do porot

- začalo se také s výstavbou silnic = zaměstnání pro chudinu - navrhoval dát spojencům římské občanství - navrhoval zřídit nové kolonie v Africe (obživa pro řemeslníky a zemědělce

= návrhy byly však odmítnuty i chudinou: bitky mezi přívrženci a odpůrci jeho názorů, při nichž by Gaius zabit = NEPODAŘILO SE VYŘEŠIT PROBLÉM BEZZEMKU A ZAJISTIT DOSTATEČNÝ POČET VOJAKU PRO ŘÍMSKOU ARMÁDU

2. správa provincií – při vybírání daní se uplatnili tzv. jezdci = publikáni – snažili se získat co nejvíce ve svůj prospěch = vydírání

3. OTROCKÉ VZPOURY

- na Sicílii 138 – 132 - vzbouřilo se mnoho otroků používaných na zemědělské práce (Sicílie = obilnice Říma) - povstání bylo potlačeno jen s velkými obtížemi, otroci ukřižování a umučeni

- 104 - 100 př.n.l. se uskutečnilo další povstání - otřáslo základy římského zřízení - bylo vzorem pro ostatní části impéria (Itálie, Řecko, Egejské moře)

- 73 př.n.l. gladiátor Spartakus thráckého původu a s ním dalších 70 otroků utekli z gladiátorské školy, zmocnili se zbraní a opevnili se na Vesuvu - pro Římany to bylo směšné, vyslali část vojska, které bylo poraženo (díky lsti - lana z vinné révy)

- na stranu Spartaka se přidávali další otroci i vesnická chudina (chtěli získat půdu) až jich nakonce bylo asi 60,000 - cíl: odejít z Itálie za svobodou, táhli na sever (chtěli přejít Alpy) - cestou vyhráli bitvu u Kurtiny

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 9

- náhle však změnili plán a ke zděšení Říma táhli na jih - politik Crassus postavil 6 legií (asi 27,000 lidí) na vlastní náklady - mezi vzbouřenci panovaly spory o tom, jestli se přeplavit na Sicílii, nebo převézt piráty, atd..

- 71 př.n.l. Římané zvítězili a Spartakus zahynul v bitvě v Apúlii – otroci zajati a ukřižováni podél cesty Via Appia

4. potíže se spojenci v provinciích - potíže s numidským králem Jugurtou, kterému byla vyhlášena válka 110 - 105 př.nl. -válka ukázala problémy římské armády, vítězství nad Jugurtou dosáhl Marius, který provedl vojenskou reformu - vytvořil žoldnéřskou armádu (i bezzemci), která byla vydržována ze státních prostředků (výzbroj, výstroj, žold) - po 16ti letech služby se stali veterány - za odměnu dostali půdu

- nové armády využito ve válce s Germány - začali postupovat do bohatších jižních krajin

Občanské války

- množství problémů způsobilo vznik mnoha názorů na jejich řešení - vznikly dva hlavní politické směry: populárové a optimáti

Populárové (populus = lid, národ) = střední vrstvy, chtěli reformy, představitel vojevůdce Marius (podpora lidového shromáždění)

Optimáti (optimus = nejlepší) = nobilita, bohatí lidé, představitel vojevůdce Sulla (podpora senátu)

= často pouliční srážky, vraždy odpůrců => občanská válka

- konflikt zda udělit občanství spojencům se střední Itálii = spojenecká válka (91 – 89) = spojencům bylo uděleno římské občanství (svobodní obyvatelé Itálie na jih od řeky Pád)

- 88 př.n.l. další střet mezi populáry a optimáty o vrchní velení ve válce proti pontskému králi Mithridatovi

SULLOVA DIKTATURA

- senát jmenoval Sullu, lidové shromáždění Maria = Sulla přitáhl se svým vojskem do Říma, ovládl jej, zrušil rozhodnutí lidového shromáždění, Marius uprchl do Afriky - Sulla odtáhl na východ proti Pontskému králi Mithridatovi = Marius se vrátil do Říma, dostal se k moci, ale pronásledovali jej Sullovi přívrženci a ti nakonec Maria zavraždili

- Sulla se vrátil do Říma, pronásledoval Mariovy přívržence, mstil se = zavedeny proskripce = seznamy odpůrců = Mariovci = vražděni, pronásledováni, byl jim konfiskován majetek, který byl udělován Sullovým veteránům a otrokům

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 10

- 82 - 79 - Sulla se jmenoval diktátorem na neurčitou dobu, upevnil moc optimátů a nobility

- 79 se vzdal moci a 78 umírá

První a druhý triumvirát - Caesarova diktatura

- Sulla byl první, komu se podařilo uchvátit moc, brzy se však objevili další - roste moc vojenských velitelů = vstupují do politického života

- Pompeius měl za sebou úspěšné vojenské akce = potlačil povstání v Hispánii, vedl válku s piráty, podnikl tažení na východ proti králi Mithridatovi, do Sýrie (zde byly vytvořeny tři nové provincie - Bithýnie, Pontus, Sýrie)

- uskutečnil triumfální pochod Římem

63 - Catilinovo spiknutí - Catilinus se obohatil za Sully, upadl do dluhů, toužil se stát konzulem, ale nebyl zvolen = rozhodl se zmocnit vlády násilím = podporován senátory, ale spiknutí odhalil římský řečník Marcus Tullius Cicero = účastníci spiknutí byli popraveni, Catilinus sice utekl, ale posléze byl zabit

Trojici mužů svedly dohromady neshody se senátem a ctižádost. Původně to byli Sullovi vojevůdci

Gaius Julius Caesar + Pompeius + Crassus (porazil Spartaka) vytvořili roku 60 tajný spolek, který nazvali triumvirat (tri = 3, vir = muž = záležitost tří mužů) = první triumvirát

Caesar

- pocházel z rodu Juliů - měl velkou popularitu - 59 se stal konsulem - prosazoval Pompeiovy návrhy (půdu vysloužilcům) - o jednání v senátě má být podávána veřejná zpráva - 58 se stal správcem Galie = to mu přineslo kariéru, dobyl celou Galii především

díky její roztříštěnosti = Galie se stala dalším zdrojem příjmů pro Řím - 56 mu byla prodloužena funkce správce Galie - musel čelit útokům Germánů,

kteří sídlili za Rýnem, podnikal i výpady za Rýn (výstražná tažení), vylodil se v Británii (získal peníze - výkupné)

= rostla moc Crassa, který byl správcem Sýrie, slávu měl hlavně jako vojevůdce, ale zemřel

- narůstaly spory mezi Caesarem a Pompeiem = Pompeius měl podporu senátu, snažil se omezit moc Caesara - Caesar však rozkázal návrat armády do Říma a poté ji rozpustil

- 49 př.n.l. Caesar řekl: „Alea iacta est!“ = „Kostky jsou vrženy!“ = v čele vojska Caesar překročil Rubicon (pomyslné hranice), pomalu ale jistě se schylovalo k 2. občanské válce = Caesar ovládl Řím a Pompeius uprchl - Caesar: „Ten, kdo je nerozhodný, je považován za spojence,“ z čehož vyplývá, že nikoho netrestal (=> podpora lidu)

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 11

- Caesar porazil Pompeiovo vojsko v Hispánii, Pomepius však pokračoval do Řecka

- 48 př.n.l. Caesar zvítězil v bitvě u Farsalu v Thesálii, Pompeius chtěl uprchnout do Egypta, ale byl zabit na lodi a jeho hlava byla věnována Caesarovi

- Caesar zasáhl v Egyptě do sporu mezi Kleopartou a Ptolemaiem XIII., přičemž shořela Alexandrijská knihovna

- zásáhl také do problémů v Malé Asii proti synovi Mithridata

- snažil se využít problémy Říma ve svůj prospěch

- 47 Caesar zvítězil v bitvě u Réky = „Veni, vidi, vici!“ - v severní Africe byly poraženy Pompeiovy stoupenci

- 45 skončila občanská válka a Caesar se stal jediným vládcem Říma = republika byla sice zachována, ale Caesar držel ve svých rukou mnoho úřadů (konzul, tribun lidu, diktátor na neomezenou dobu, nejvyšší kněz - pontifex maximus)

- dostal titul nejvyšší velitel vojska = imperátor.

Caesar uskutečnil mnohé reformy:

- uděloval půdu veteránům v provinciích

- rozšířil římské občanství i do provincií

- nechal obnovit Kartágo a Korint

- zavedl „Juliánský kalendář“, který platil až do 16. století n. l.

- ALE vyvolával obavy a nespokojenost u některých republikánů, protože se šířila myšlenka, že se chce stát králem (ve skutečnosti se chtěl stát králem jen pro východní území) = vzniklo spiknutí proti Caesarovi, které 15. 3. 44 před zasedáním senátu Caesara zavraždilo

- V čele povstání byl Cassius a Caesarův adoptivní syn Bruttus - republika však zachráněna nebyla = nastal boj mezi spiklenci a odpůrci, v čele

spiklenců byl Caesarův spolukonsul - 2 Caesarovi dědicové = Bruttus a Octavianus

43 vznikl tzv. druhý triuvirát = Octavianus, Antonius, Lepidus – na rozdíl od prvního triumvirátu šlo o veřejný spolek - vznikl mimořádný zákon, který jim dával mimořádné pravomoce na 5 let, aby učinili pořádek

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 12

- později byla tato doba prodloužena - zavedli proskripce (proti senátorům), zabavili jim majetek a popravili je

- Caesarovi vrazi uprchli na východ - byli pronásledováni a 42 poraženi v bitvě u Filipp - Cassius a Brutus spáchali sebevraždu

- Antonius měl spravovat východní části provincií (tam se sblížil s Kleopatrou)

- Octavianus si upevnil pozice v Itálii a západní části Impéria - zkonfiskovanou půdu udělil svým věrným

- Lepidus dostal do správy Afriku, chtěl však získat ještě Sicílii = Octavianem zbaven moci a zastával pouze funkci „pontifex maximus“

- Antoniova politika na východě vyvolala odpor = proti Antoniovi byli Arthové, kteří ohrožovali Řím

- Antonius začal vystupovat jako orientální vládce, oženil se s Kleopatrou, Egyptu daroval území, která patřila Římu, což způsobilo roztržku mezi Octavianem a Antoniem = Octavianus vyhlásil Egyptu válku

- 31 námořní bitva u Actia, kde Antonius a Kleopatra prohráli, utekli do Egypta a tam spáchali sebevraždu

- 30 Egypt připojen k Římu = Octavianus se stal pánem celé Římské říše = definitivní konec republiky.

Římská kultura za republiky

Architektura

- navazovala na kultury ostatních národů - uplatňovalo se zde pořekadlo „Inter arma silent musae“ - „Ve válce mlčí múzy“ - římskou architekturu ovlivnili Etruskové = ve stavitelství - klenba a oblouk, pálené cihly, malba -

nejstarší velká stoka - Cloaca maxima a Řekové - sloup a oblouk = římské stavby mohly být masivnější a těžší

Literatura

- literární díla Římané přebírali nejčastěji z Řecka - zakladatelem literárního umění byl Livius Andronicus - řecký otrok - propuštěnec, učitel, básník,

dramatik, přeložil do latiny Odysseiu - Plautus - dramatik, napsal asi 21 her, nejvíce komedie, např. Chlubivý voják, Pseudolus nebo

Amfitrion - Terentius - psal komedie - Lucretius Carus - filosof a básník, napsal filosofické dílo O podstatě světa - De rerum Natura,

materialista (atomismus), přívrženec epikureismu = člověk se má vyhýbat bolesti tělesné i duševní, cílem je slabost, člověk se musí zbavit strachu ze smrti

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 13

Řím za císařství

2 formy císařství:

Principát = 31 př.n.l. – 284 n.l. (princeps senatus - inter pares = první v senátu - mezi rovnými)

- forma vlády, která spojuje moc absolutistickou s institucemi republiky - zaveden Oktaviánem

Dominát = 284 n.l. – 476 n.l. (pán všech obyvatel)

- forma vlády, kdy je panovník považován za boha a jsou mu vzdávány božské pocty - zaveden Diocletianem

Římské dynastie v období principátu

- Julsko-Klaudijská - Flaviovci - Adoptivní císaři - Severovci

JULSKO-KLAUDIJŠTÍ CÍSAŘI

- Augustus Octavianus - Tiberius - Caligula - Claudius - Nero

Octavianus (27 př.n.l. – 14 n.l.)

- k moci se dostal pomocí vojska - zpočátku naoko zachovány republikánské prvky = např. úřady - odmítl titul diktátora, ale soustředil ve své osobě pravomoc rozhodujících úřadů =

imperátor (moc vojenská) + tribun (právo navrhovat zákony, právo veta) + nejvyšší kněz - ponechal lidový sněm, senát i ostatní úřady a obsazoval je svými stoupenci, ALE sám si

ponechal titul 1. senátor - další tituly: Augustus, Pontifex a Pater patriae, Princes = první občan - reformy: zabránil drancování provincií = kontrola úředníků v provinciích - snažil se zlepšit mravy a rodinné vztahy - heslo: „chléb a hry“ - úspěšně bojoval v Galii a Panónii (= dnešní Maďarsko) - za jeho vlády největší hospodářský rozkvět a stavební činnost - rozmach kultury = zlatá doba římské literatury (Vergilius, Horatius, Ovidius, Livius) - za jeho vlády roku 4 n.l. se narodil v provincii Palestina Ježíš

Po smrti Octaviana se principát stal samozřejmou formou vlády, nástupci automaticky používali tituly udělené Octavianovi

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 14

Tiberius (14-37)

- adoptivní syn Octaviana - v mladém věku působil ve vojsku zejména na Východě, bojoval

také s Germány - jeho adoptivní otec ho neměl příliš v lásce a jeho vládu prosadila

jeho matka Livie - bylo mu 56, když se ujal vlády - uzavíral se světu a byl to podivín - omezil hry, zavedl daně za luxus = neoblíbenost - zavedl zákon o urážce jeho majestátu - na stáří odešel na ostrov Capri, kde se bavil týráním a popravami

Caligula - „Botička“ (37-41)

- vychováván ve vojenském táboře svého otce Germanika - zpočátku plnil roli moudrého a laskavého vládce než propuklo šílenství - zavedl amnestii, zrušil zákon o urážce majestátu - zavedl hry, nechal budovat veřejné stavby - ALE najednou pod vinou duševní choroby se změnil v příšeru = začal se

považovat za boha, plánoval hromadnou vraždu, svému koni nechal vystavit mramorovou stáj a dokonce nechal svého koně jmenovat konzulem

- holdoval sexuálním zvrácenostem - jeho zlomyslná fantazie připravila o život mnoho lidí

Claudius (41 - 54)

- strýc Caliguly, prožil neveselé mládí - byl postižen vadou řeči, v chůzi, nepěkným tikem v obličeji – mnozí se mu

vysmívali - žil v ústraní a vzdělával se, zabýval se dějinami Etrusků - Jeho příbuzní s ním nepočítali jako s politikem - opíral se o senát, vojsko a prétoriány - navazuje na Augustovu politiku („chléb a hry“) – Řím dosáhl vrcholu - během jeho vlády řada staveb (70 km kanál, práce na odvodňovacím kanálu) - za jeho vlády rozšířeno území v Africe a v Palestině + založena nová provincie

Judea

KLAUDIŮV EDIKT - Klaudiova vláda byla Židům příznivá, ale roku 52 Židy zapudil, protože někteří z nich přijali Krista

- jeho manželka Agrippína jej donutila, aby adoptoval jejího syna z prvního manželství Nera, ale nechtěla čekat, až Claudius zemře, a tak jej otrávila, tím že mu dala do jídla otrávené hříbky

Nero (54 – 68)

- proslulý svou krutostí a cynismem

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 15

- nastoupil v 17 - zpočátku dobrým vládcem = pod vlivem vychovatele filosofa Senecy

- vládl společně se senátem, pak se ale změnil v tyrana, nechal vyvraždit celou svojí rodinu (donutil jí k sebevraždě, donutil k sebevraždě i Senecu a Petronia)

- brzy zruinoval státní pokladnu - konfiskoval majetek „nepřátel“ - 64 vypukl v Římě požár = ze žhářství byli obviněni křesťané a byli

pronásledováni (předhazováni zvěři, křižováni, upalováni…) - Řím zřejmě tehdy zapálil sám Nero, aby založil nové město Neropolis - Nero se považoval za básníka, nebyl však se sebou spokojený, proto utekl z Říma

a spáchal sebevraždu)

= končí Claudiovská dynastie = následuje rok zmatků (68 - 69 n . l.), kdy vládnou tři císařové, po nich však nastupuje nová dynastie:

DYNASTIE FLAVIOVCU

Flavius Vespasianus (69 - 79)

- velitel legií v Judei

- Povstání Židů v Judei (Jeruzalém), vypuklo v roce 70 n. l. - potlačeno synem Vespasiana Titem

- dobyl Jeruzalém, zbořil Šalamounův chrám a v Římě byl na jeho počest postaven Titův vítězný oblouk

Titus (79 – 81)

- dobrý císař - jeho vláda byla však doprovázena třemi velkými katastrofami: výbuch Vesuvu a

následovné zaplavení lávou měst Pompeje, Herculaneum a Stabiae + třídenní požár Říma – pohroma ovlivnila stavební činnost + epidemie moru

- Titus organizoval pomoc ze státních i z vlastních prostředků, aby škody způsobené katastrofami zmírnil.

Domitianus (81 – 96)

- označován za tyrana, sám se však nazýval Dominus et deus (Pán a Bůh) - požadoval božské pocty, rozšířil Římské impérium v Germánii až za Rýn - impérium bylo za jeho vlády rozšířeno i v Anglii - vedl neúspěšné války proti Dhákům - jeho zavražděním končí nejen éra vlády tyrana, ale také éra vlády Flaviovců

Dynastii adoptivních císařů předchází ještě jeden císař - Nerva (96 – 98) – původně senátorem

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 16

DYNASTIE ADOPTIVNICH CISAŘŮ

Traianus (98 – 117)

- za jeho vlády dosáhlo Římské impérium největšího územního rozsahu (Itálie, Řecko, Asie, Arménie, Mezopotámie, ThrákieAsýrie, Sýrie, Judea, Arábie, Egypt, Kyrenaika, Numidie, Afrika, Mauretánie, Hispánie, Galie, Belgica, Germanie, Británie, Dácie, Panonie)

- dobyl Dácii = postaven Traiánův sloup v Římě, dobyl Mezopotámii, bojoval v Arménii a v Británii

- dobyté hranice byly opevňovány = byla budována limes Romanus = systém pevnůstek, vojenských táborů, valů a příkopů

- tábory (římská castra) byly spojovány silnicemi - zakládal nová města, přístavy, mosty, lázně, vodovody

Nástupci Traiana : Hadrianus, Antonius Pius = snažili se udržet to, co bylo za Traiana získáno

- druhé povstání Židů, které vedl Bar Kochba (Syn hvězdy) = vyhnání Židů z Judeie = židovský národ se tehdy rozptýlil po celém světě (= diaspóra)

Marcus Aurelius (161 - 180)

- od mládí miloval studium, askezi a nenáviděl obecné zábavy

- nerad na lidi uvaloval daně

- za svého spoluvladaře si zvolil adoptivního bratra Lucia Verra

- jeho vláda poznamenána přírodními katastrofami (rozvodnění Tiberu, hladomor, parthské povstání)

- musel se účastnit vojenských tažení = Řím byl ohrožován Markomany

171 římské armády překročily Dunaj a pronikly na Moravu a na Slovensko = nápis na Trenčínské skále z r. 180

- Marcus Aurelius zemřel ve Vídni (Vindobonně) na mor

- říká se mu filosof na trůně = napsal dílo „Hovory k sobě“ = uplatňoval stoicismus (smíření se s osudem)

Comodus (180 - 192) - tyran, který si liboval v násilí, zavedl teror - zavražděn.

Krize a úpadek římského císařství

- od 3. st. n. l. sílí útoky germánských kmenů = dochází k úbytku otroků (díky obranným válkám)

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 17

- prolomena limes Romanus na Rýnu a na Dunaji = vedly se jen obranné války - vzpoury otroků - v zemědělství byl zaveden tzv. „kolonát“ = kolóni tvořili novou vrstvu lidí = byli

to drobní rolníci, bezzemci a propuštěnci, kteří dostávali od velkostatkářů do nájmu půdu (latifundie) = z této půdy platili nájemné, zbylé výnosy jim však patřily, a proto měli zájem na výsledcích své práce, ALE objevily se potíže - kolóni se zadlužovali, zhoršili si své postavení, chtěli utéct, majitelé půdy vydávají zákazy stěhování = evropská společnost dostává k nevolnictví

- Provincie se vyvíjely jinak = vedle otrocké práce zde byla zachována výroba svobodných výrobců = požadovaly větší účast na politickém dění = vznikaly zde domény - hospodářské celky, které byly po všech stránkách soběstačné.

Krize se projevovala v peněžnictví, v narůstajících sporech mezi různými společenskými vrstvami, dále barbarizace armády = do vojska i do politiky pronikají neřímané

DYNASTIE SEVEROVCŮ

Septima Severa

Caracalla („Vojenský plášť“) - 212 dal všem obyvatelům Římského impéria římské občanství

Pozdní císařství - Dominát

Diocletianus (284 – 305)

- vojenský císař - stal se císařem v době krize, v době rozvrácené říše, a to jak po stránce

hospodářské, tak po stránce politické - chtěl říši zachránit vytvořením absolutní osobní moci (nastolením vojenské

diktatury) - stal se pánem všech obyvatel v říši (dominus) a požadoval božské pocty - reformy: rozdělil říši na 4 díly a určil spoluvladaře pro každou oblast (pro lepší

řízení) - zvýšil stav armády - zavedl novou měnu a pevně stanovené ceny a daně - za jeho vlády největší pronásledování

Constantinus (305 - 337)

- syn Constantia I. a jeho ženy Heleny, která byla křesťankou - 311 se vrhl do Itálie, utkal se Maxentiem a Mulvijského mostu nedaleko

Říma a zvítězil díky křesťanům - založil nové hlavní město Konstantinopolis na místě bývalé řecké osady

Byzantion – vybudoval zde lázně, baziliky, knihovny a chrámy - v křesťanství neviděl hrozbu = 313 vydal Edikt milánský = zrovnoprávnil

křesťanství s ostatními náboženstvími a pohanstvím - církev všemožně podporoval a začleňoval do organizace státu

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 18

Na počátku čtvrtého století vydal císař Konstantin nařízení, kterým vyhlásil neděli za veřejný svátek po celé Římské říši. Den slunce uctívali jeho pohanští poddaní a zachovávali jej i křesťané. Císař se záměrně snažil spojit protikladné zájmy pohanství a křesťanství. Vymáhali to na něm ctižádostiví a po moci toužící biskupové, kteří pochopili, že budou-li křesťané i pohané světit stejný den, usnadní se pohanům přestup ke křesťanství, a tím vzroste moc a sláva církve. I když mnozí bohabojní křesťané byli postupně vedeni k tomu, že začali považovat neděli za den do jisté míry posvátný, pravou sobotu stále pokládali za Hospodinův svatý den a zachovávali ji podle čtvrtého přikázání.

- v Africe se rozmohl názor, který upíral Kristovi stejnou podstatu, jakou měl jeho otec – Bůh – stoupenci tohoto učení se nazývali ariáni

- 325 do Nikaie svolán první koncil (církevní sněm) = arianismus odsouzen, přijato základní církevní dogma a tzv. Nicejské vyznání víry

Juliánus, řečený Apostata (odpadlík, myšleno jako odpadlík od křesťanství) = (355-363)

375 vpadli do Evropy Húnové, kočovníci ze střední Asie = narazili na germánské kmeny Vizigóty, které donutili k útěku a přemístění = Vizigótové narazili na Ostrogóty, ti utíkali do Říma a Římané nedokázali tomuto nátlaku čelit = tím tedy začalo Stěhování národů

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 19

378 svedli Římané bitvu u Hadrianopole, kterou vyhráli Vizigóti

395 Theodosius – stal se posledním vládcem nad celou říší - rozdělil říši na Západořímskou a

= v tom spatřoval záchranu pro Řím kvůli barbarský nájezdům z východu

- konečné vítězství křesťanství

- 380 edikt – prohlásil katolictví za jediné státní náboženství a nestrpěl žádné heretiky

- 390 nechal na dostizích v Thessalonice pobít 7000 lidí

Oficiálními panovníky se pro Říši Západořímskou stali syn Theodosia Honorius (bylo mu však pouze 11 let), a pro Říši Východořímskou syn Arcadius (18 let) = vládli místo nich vojenští velitelé = mezi sebou vedli spory, čehož využili germánské kmeny k prolomení hranice na Rýnu = vpadli do Galie a Itálie, někteří překročili i Pyreneje (Vandalové, Kvádové) = zakládali barbarské říše Vandalové - pronikli až do severní Afriky, kde založili svoji říši s hlavním městem Kartágem

V Galii se usadily kmeny Franků a Burgundů

410 pronikli Visigóti z Balkánu do Itálie - pod vedením Alaricha dobyli a vyplenili Řím

1/2 5. století Húnové zaútočili na římskou říši = v čele byl Attila „bič boží“ = vpadl do Galie a vyplenil ji = nakonec byl poražen

451 Attila zemřel v bitvě na Katalaunských polích a Húnové se stáhli na východ

Theodosius II. – východořím. Říše

- postavena univerzita v Konstantinopoli (425)

- sepsáno právo nazývané Codex Theodosianus (438)

455 vpadli do Říma ze Severní Afriky přes ostrovy Vandalové

476 Odoakar, původem Visigót (germán), vojevůdce římské armády, sesadil posledního západořímského císaře Romula Augustula, čímž nastal definitivní konec říše západořímské a její ovládnutí Germány.

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 20

V 5. a 6. st. Itálii ovládli Ostrogóti - Theodorik Veliký - sídlo a kulturní středisko v Ravenně

Nástupní říše Římské říše – SHRNUTÍ

Římská říše se rozpadla na 10 částí:

1.Saxoni, kteří dali vznik Anglii. 2.Frankové, kteří dali vznik Francii. 3.Alamani, kteří dali vznik Německu. 4. Vizigóti, kteří dali vznik Španělsku. 5.Suevové, kteří dali vznik Portugalsku. 6.Lombardi, kteří dali vznik Itálii. 7.Burgundi, kteří dali vznik Švýcarsku. 8.Herulové, kteří zanikli. 9.Vandalové, kteří zanikli. 10. Ostrogóti, kteří zanikli.

Anglové a Sasové = území dnešní Velké Británie

Frankové = území dnešní Francie

Alamani = území dnešního Německa

Visigóti = Pyrenejský poloostrov, Jižní Francie

Suevové = dnešní Portugalsko

Lombardi = území dnešní Itálie

Burgundové = území dnešního Švýcarska + část Francie

Herulové = území dnešního Rakouska a části Itálie

Vandalové = dnešní Severní Afrika, Sardinie, Korsika

Ostrogóti = Apeninský poloostrov

Šest pozoruhodných vládců se snažilo později sjednotit Evropu:

Karel Velký (Francie, 8.stol.), Karel V. (Španělsko, 16.stol.), Ludvík XIV. (Francie, 18.stol.), Napoleon (Francie, 19.stol.), císař Vilém (Německo, 20.stol.), Hitler (Německo, 20.stol.). Proč se nikomu nepodařilo Evropu sjednotit?

Římští císařové 31 př. n. l. – 476 n. l. - SHRNUTÍ

Císař Vláda Vládl let

Augustus 31 př. n. l. - 14 45

Tiberius 14 - 37 23

Caligula 37 - 41 4

Claudius 41 - 54 13

Nero 54 - 68 14

Galba 68 - 69 7 měsíců

Otho 69 3 měsíce

Vitellius 69 11 měsíců

Vespasianus 69 - 79 10

Titus 79 - 81 2

Domitianus 81 - 96 15

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 21

Nerva 96 - 98 2

Traianus 98 - 117 19

Hadrianus 117 - 138 21

Antoninus Pius 138 - 161 23

Marcus Aurelius 161 - 180 19

Commodus 180 - 192 12

Pertinax 193 3 měsíce

Didius Iulianus 193 3 měsíce

Septimius Severus 193 - 211 18

Caracalla 211 - 217 6

Macrinus 217 - 218 1

Elagabalus 218 - 222 4

Severus Alexander 222 - 235 12

Maximinus Thrax 235 - 238 3

Gordianus III. 238 - 244 6

Philippus Arabs 244 - 249 5

Decius 249 - 251 2

Trebonianus Gallus 251 - 253 2

Valerianus 253 - 260 7

Gallienus 253 - 268 15

Claudius Gothicus 268 - 270 2

Aurelianus 270 - 275 5

Tacitus 275 - 276 1

Probus 276 - 282 6

Carus 282 - 283 1

Numerianus 283 - 284 1

Carinus 283 - 285 2

Diocletianus 284 - 305 21

Maximianus 285 - 305 20

Galerius 293 - 311 18

Constantius Chlorus 293 - 306 13

Severus 305 - 307 2

Maximinus Daia 305 - 313 8

Licinius 308 - 324 16

Constantinus 306 - 337 31

Constantinus II. 337 - 340 3

Constans 337 - 350 13

Constantius II. 337 - 361 24

Iulianus 361 - 363 2

Iovianus 363 - 364 8 měsíců

Valentinianus 364 - 375 11

Valens 364 - 378 14

Gratianus 375 - 383 8

Valentinianus II. 375 - 392 17

Theodosius 379 - 395 16

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 22

Římská kultura Vliv na římskou kulturu mělo především Řecko a Etruskové. Římané od nich poznávali správu a výstavbu měst, převzali a naučili se od nich písmo. Architektura

- charakteristické prvky – klenba a oblouk = využití především při stavbě kanálů (CLOAKA MAXIMA), mostů, vodovodů = akvadukty – vedené nad zemí i pod zemí – přiváděly pitnou vodu do měst, na konci císařství jich bylo asi 11 a fungují dodnes

- sloupy měly pouze dekorativní funkci - stavěly se masivnější a mohutnější stavby, které byly zdobeny i zevnitř = císařské

paláce, baziliky, divadla, amfiteátry, lázně, chrámy - města byla spojena silnicemi

Baziliky – konaly se zde trhy, soudní procesy a jiná shromáždění Lázně – využívány od 1. st., v Římě bylo 170 veřejných lázní – rozděleny na mužskou a ženskou část, vybaveny bazény se studenou, vlažnou a teplou vodou, parní lázní, sportovním hřištěm, výčepem vína, oblékárny, herny, knihovny = sloužily jako kulturní a společenská střediska – vstupné nepatrné – Římané zde trávili i několik hodin denně společně s otroky = NEJDEMOKRATIČTĚJŠÍ MÍSTO V ŘÍMĚ Římské arény = colossea– 50 000 diváků pro gladiátorské hry

- největším amfiteátrem je Colosseum Obytné domy = činžovní nebo rodinné - vily + zahrady + kryté sloupořadí + vodotrysky Typickým rodinným domem byl dům atriový = ústřední místnost s otvorem ve střeše obklopena menšími komůrkami. Činžovní domy měly i několik pater, v přízemí obvykle dílny a obchody. Vily byly využívány jako my dnes máme své chaty a chalupy Památníky, sloupy, vítězné triumfální oblouky – oslavovaly významné události a osobnosti – vypadají jako osamocená stojící hradní brána a jejich stěny zdobí reliéfy, které se vztahují k významné události - umístěny především na náměstích např. Forum Romanum První zprávy o nich z přelomu letopočtu. Římané při stavbách používali asfalt, dokázali vyrobit vápennou maltu (jako dnes cementový beton), dělali omítky…

Západ Vláda Vládl let

Honorius 395 - 423 28

Valentinianus III. 425 - 455 30

Petronius Maximus 455 2 měsíce

Avitus 455 – 456 1

Maiorianus 457 - 461 4

Libius Severus 461 – 465 4

Anthemius 467 – 472 5

Olybrius 472 6 - 7 měsíců

Glycerius 473 – 474 1

Nepos 474 – 475 1

Romulus 475 – 476 10 měsíců

Východ Vládl let Vláda

Arcadius 13 395 - 408

Theodosius II. 42 408 - 450

Marcianus 7 450 - 457

Leo 8 457 - 474

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 23

Augustův vítězný oblouk – se třemi průchody – zbylo z něj jen málo fragmentů Titův vítězný oblouk - postavený na oslavu císařova dobytí jeruzalémského chrámu v roce 70 n.l. -na reliéfech oblouku jsou vojáci s uloupenou kořistí z Jeruzalémského chrámu i židovští zajatci.

Celá stavba je široká 13,50 metrů, vysoká 15,40 metrů a do hloubky měří rovných 4,75 metrů. Klenutý průchod je 8,30 metrů vysoký a přesně 5,36 metrů široký. Z každé strany je oblouk obsazen vroubkovanými kompozitními sloupy, které stojí na čtvercovém podstavci Konstantinův vítězný oblouk u Colossea – oslavuje triumf císaře v občanské válce proti Maxentovi Oblouk Septima Severa

Později také stavěny ve Francii (Vítězný oblouk), v Anglii (Wellingtonův oblouk), v Korei i v Rusku. Sochařství

- vytvářely se kopie řeckých soch nebo byly přímo odvlečeny z řeckých měst - mistři v sochařských portrétech osob – ovlivnění realismem – sochy podle

skutečnosti - zvykem bylo snímat zemřelým posmrtné masky, které se vystavovaly na čestném

místě v atriu - reliéfy = ozdobování vítězných oblouků, sloupů a budov – výjevy ze slavných

bitev - sochy byly z vápence, mramoru nebo bronzu

Malířství

- spíše dekorativní charakter - zejména nástěnné malby- dochované hlavně z měst zasypaných Vesuvem - plastické výzdoby zdiva, kde znázorněny falešné sloupy - Etruskové zdobili freskami zdi hrobek - mozaiky – na dlažbách, na zdech, na fontánkách - složené ze skla

Vzdělání

- písmo převzato od Řeků = latinka - latina patří k vymřelé italické větvi indoevropských jazyků – dala základ

románským jazykům a zůstala ve své původní podobě zachována jako jazyk vzdělanců – velká většina mezinárodních slov pochází z latiny

- školy – již od 7 let pro chlapce i děvčata - 12. – 15. rok – rétorské školy vedené vzdělanými Řeky = vzdělání řečnické i

filosofické - Střediska vzdělání: Řím, Athény, Alexandrie

Filosofie – většina myšlenek převzata z řeckých děl

- důraz na etiku = slušné chování a vztah člověka k obci

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 24

Dílo Tita Lucretia Cara = báseň O přírodě Stoická filosofie = Seneca Rozvoj směrů: stoicismus, epikureismus, skeptismus, eklekticismus, novoplatónismus Přírodní vědy – zeměpis, biologie, mineralogie, první encyklopedie Právo

- nejvýznamnější obor, v němž Římané vynikli - potřeba města a státu - řešilo otázky rodinné, rodové, majetkové, vztahů - soupisy zákonů = kodexy

Řečnictví

- souviselo s právem (obžaloba, obhajoba) - každý, kdo se chtěl uplatnit v politice, musel být vynikajícím řečníkem - Marcus Tullius CICERO – napsal několik teorií rétoriky, dále řeči proti Catillinovi

a Verrovi = potíral násilí, které ohrožovalo veřejné blaho Dějepisectví Římská literatura velmi bohatá – Římané milovali historii, kterou dokonce povýšili na mytologii

- důležité události zapisovány - vznik análů = letopisy - TITUS LIVIUS – dílo „Od založení města“ – dějiny od samých počátků - Publius Cornelius Tacitus – události od Augustovy smrti až po vládu Flaviovců - CATO – vylíčil dějiny Říma - Caesar – Zápisky o válce galské a občanské

Básnictví

- pod vlivem Řeků, od kterých přebírali beze zbytku - 2 druhy eposu: hrdinský a didaktický - GNAEUS NAEVIUS – epos Punská válka - QUINTUS ENNIUS – Letopisy - PUBLIUS VERGILIUS MARO – epos Aeneis - TITUS LUCRETIUS CARUS – didaktické eposy - PUBLIUS OVIDIUS NASO – Umění milovat a Proměny - lyrika: Catullus, Vergilius, Ovidius, Horatius - drama: Plautus, Terentius Afer

Divadlo

- pod vlivem Řeků – zpočátku Římané hry prostě jen překládali, později se pustili do vlastní tvorby

- věnovali se zpracováním historických témat, ale málo politické situaci - psaní tragédií bylo velmi oblíbené - autoři: TITUS MACCIUS PLAUTUS, PUBLIUS TERENTIUS AFER

Římská mytologie – římští bohové převzati od Řeků, ale přejmenováni Nejvyšší bůh – JUPITER – vládl počasí, přírodním silám, seděl na Kapitol

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 25

JUNO – Jupiterova žena MINERVA – bohyně umění a řemesla VENUŠE – bohyně lásky – syn AENEAS – jeho synové Romulus a Remus DIANA – bohyně lovu NEPTUN – bůh moří FLÓRA – bohyně kvetoucí přírody APOLLON – bůh slunce MARS – bůh války Dobytí Jeruzaléma roku 70 n.l.

Když Titus znovu oblehl město, postihly Jeruzalém strašné pohromy. Město bylo obklíčeno v době Velikonoc, kdy se za jeho hradbami shromáždily miliony Židů. Zásoby potravin, které by vystačily pro obyvatele města na léta, kdyby byly pečlivě uskladněny, byly zničeny z řevnivosti a msty soupeřících skupin, a proto nyní všichni prožívali hrůzy hladovění. Mírka pšenice se prodávala za talent. Hlad doléhal tak, že muži okusovali kůži svých opasků, svou obuv a povlak svých štítů. Lidé se ve velkém množství vydávali v noci za hradby města, aby tam nasbírali divoce rostoucí rostliny, ačkoli mnozí při tom byli chyceni a po krutém mučení usmrceni. Ti, kdo se bezpečně vrátili, byli často oloupeni o to, co nasbírali s nasazením života. Vůdci používali nejnelidštější způsoby mučení, aby od strádajících vymohli poslední skrovné zásoby, které snad ještě mohli někde ukrýt. A těch krutostí se často dopouštěli lidé, kteří měli ještě dost jídla a chtěli si jen vytvořit zásoby potravin pro budoucnost.

Tisíce lidí zahynuly hladem a morem. Zdálo se, že vymizely přirozené city. Muži okrádali své ženy, ženy okrádaly své muže. Bylo vidět, jak děti odtrhují jídlo od úst svých starých rodičů. Když se prorok ptal: "Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko?", dostalo se mu odpovědi ve zdech tohoto odsouzeného města: "Ženy, které bývají tak milosrdné, vařily vlastníma rukama své děti a pojídaly je při těžké ráně dcery mého lidu." (Iz 49,15; Pl 4,10) Znovu se splnilo varovné proroctví vyslovené před čtrnácti staletími: "Ta změkčilá a zhýčkaná mezi vámi, která se pro zhýčkanost a změkčilost ani nepokusila postavit nohou na zem, bude nepřejícně hledět na svého vlastního muže i na svého syna a na svou dceru, ... i na své děti, které porodí. Tajně je sní pro nedostatek všeho v tísni obležení, kterým tě bude tísnit tvůj nepřítel ve tvých branách." (5 M 28,56.57)

Římští vojevůdci se snažili vyvolat v Židech děs a hrůzu, a tak je přimět, aby se vzdali. Zajatci, kteří kladli odpor, když byli zajímáni, byli mrskáni, mučeni a ukřižováni před městskou hradbou. Stovky jich takto umíraly každý den. Toto příšerné dílo trvalo tak dlouho, dokud v údolí Jozafat a na Golgotě nebylo postaveno tolik křížů, že se mezi nimi dalo jen stěží projít. Tak úděsně se vyplnilo strašné zaklínání, které znělo před Pilátovým soudným trůnem: "Krev jeho na nás a na naše děti!" (Mt 27,25)

Titus by byl rád ukončil tyto hrůzyplné výjevy a zachránil Jeruzalém, aby se jeho úděl nenaplnil v plné míře. Hnusil se mu pohled na hromady mrtvých těl ležících v údolích. Jako očarovaný pozoroval z vrcholu Olivové hory velkolepý chrám a vydal rozkaz, aby se nikdo nedotkl ani jediného z kamenů, z nichž byl postaven. Než se rozhodl k útoku na chrám, vyzval židovské vůdce, aby ho nenutili znesvětit posvátné místo krví. Vyjdou-li a budou-li bojovat na jiném místě, neznesvětí žádný Říman svatost chrámu. Sám Josephus vynaložil všechnu svou výmluvnost a zapřísahal je, aby se vzdali a zachránili tak sebe, své město a

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 26

své bohoslužebné místo. Na jeho slova však odpověděli jen hrubým proklínáním. Když před nimi tento jejich poslední lidský prostředník stál a zapřísahal je, aby se vzdali, zasypali ho šípy. Židé již dříve odmítli prosby Božího Syna a nyní je domluvy a zapřísahání ještě utvrdily v odhodlání bojovat až do konce. Titus se marně snažil chrám zachránit. Ten, který je větší, než byl on, prohlásil, že tam nezůstane kámen na kameni.

Slepá umíněnost židovských vůdců a hrozné zločiny, páchané v obleženém městě, vyvolaly u Římanů hrůzu a rozhořčení. Titus se nakonec rozhodl, že na chrám zaútočí. Umínil si přitom, že ho pokud možno dobude, aniž ho poškodí. Jeho rozkazy však vojáci neuposlechli. Když se v noci uchýlil do svého stanu, Židé z chrámu zaútočili a napadli vojáky před chrámem. Za boje pak vhodil jeden římský voják vchodem do předsíně hořící pochodeň a v mžiku se octly v plamenech cedrovým dřevem vykládané předsíně kolem svatyně. Titus v doprovodu svých velitelů přispěchal hned na místo a přikázal vojákům, aby oheň uhasili. Jeho rozkazů však nikdo nedbal. Rozvášnění vojáci rozšířili požár do dalších prostor sousedících s chrámem a svými meči pak pobili velké množství Židů, kteří se tam ukrývali. Krev tekla po chrámových schodech jako voda. Tisíce a tisíce Židů zahynuly. Vřavu boje přehlušovaly hlasy volající "Ichabod" - sláva odešla.

"Titus poznal, že je nemožné uklidnit běsnící vojsko. Vstoupil do chrámu se svými důstojníky a prohlížel si posvátnou budovu zevnitř. Nádhera naplnila všechny údivem, a protože plameny dosud nepronikly do svatyně, učinil poslední pokus o její záchranu. Znovu přikázal vojákům, aby požár nešířili. Setník Liberalis se pokusil vynutit si poslušnost u svých vojáků, avšak ani úcta k císaři nedokázala potlačit jejich zběsilé nepřátelství vůči Židům, válečnickou vášeň a neukojenou touhu drancovat. Vojáci viděli, že všechno kolem nich se v divokých plamenech leskne zlatem. Domnívali se, že v chrámu jsou uloženy nesmírné poklady. Jeden voják v nestřežené chvíli vhodil hořící pochodeň do otevřených dveří chrámu, v okamžiku vzplála celá budova. Oslepující oheň a kouř donutil důstojníky k odchodu a nádherná budova byla ponechána svému údělu.

Byla to úděsná podívaná pro Římany - natož pro Židy. Celý vrchol hory, která vévodila městu, planul jako sopka. Jedna budova za druhou se hroutily za strašného rachotu, pohlceny ohněm. Střechy z cedrového dřeva byly v jednom plameni. Pozlacené věže svítily jako hřeby rozžhavené do červena. Z věží u brány šlehaly jazyky plamenů a vystupoval dým. Okolní pahorky byly ozářeny světlem požáru. Postávaly na nich tmavé skupiny lidí, které s hrůzou a úzkostí sledovaly postup zkázy. Na hradbách a na vyšších místech horního města bylo vidět mnoho tváří, některé bledé strachem a zoufalstvím, jiné zachmuřené pomstychtivostí. Výkřiky římských vojáků, kteří pobíhali sem a tam, a nářek vzbouřenců, kteří umírali v plamenech, se mísil s vřavou požáru a duněním padajících trámů. Výkřiky lidí stojících na vyvýšených místech se vracely ozvěnou z okolních pahorků. Podél hradeb zněl všude nářek a pláč. Lidé, vyčerpaní hladem, sbírali poslední síly, aby projevili svou úzkost a zármutek.

Krveprolití v prostorách chrámu bylo strašnější než to, co se dělo venku. Muži i ženy, staří i mladí, vzbouřenci i kněží - ti, kdo bojovali, i ti, kdo prosili o smilování, všichni byli bez rozdílu pobíjeni. Počet zabitých převyšoval počet těch, kdo je zabíjeli. Vojáci museli přelézat hromady mrtvol, aby mohli pokračovat ve vraždění." (Milman, Dějiny Židů, kniha 16)

Stahuju moudře, stahuju z lidickyzjednicky.blog.cz 27

Po zničení chrámu padlo brzy do rukou Římanů celé město. Vůdci Židů vyklidili své nedobytné věže, takže Titus našel věže opuštěné. Prohlížel si je s úžasem a prohlásil, že mu je dal do rukou Bůh, protože žádná zbraň, jakkoli silná, by nic nesvedla proti takovým opevněním. Jak město, tak chrám byly srovnány do základů a místo, na němž stála svatyně, bylo zoráno "jako pole" (Jr 26,18). Během obležení a za vraždění, které pak následovalo, zahynulo více než milion lidí. Ti, kdo přežili, byli odvedeni jako zajatci, prodáni do otroctví, odvlečeni do Říma, aby zvýšili lesk vítězoslávy dobyvatele, byli předhazováni dravé zvěři v amfiteátrech nebo rozehnáni jako tuláci po celé zemi.

VELMI JEDNODUCHÝ TEST:

1) A: principát B: dominát

2) A: císař Octavianus

B: císař Claudius

3) A: Který císař zavedl daně za luxus? B: Který císař plánoval hromadnou vraždu senátu?

4) A: Markus Aurelius B: Traianus

5) A: Povstání Židů v Judei (co, kdy, za kterého císaře) B: Edikt milánský

6) A: cloaka maxima B: koloseum

7) A: stoicismus B: římské řečnictví