Podstata vědeckotechnické revoluce

kožto objektivní jednota strojové sousta­vy, která používá kolektivu dělníků. Prů­

myslová revoluce vymanila výrobní pro­ces z měřítek a rytmu individuální lidsképráce, udělala z něj více či méně nepře­

tržitý (nebo alespoň cyklický) pohyb me­chanismů, dirigujících proud materiálů alidské činnosti, ale zároveň ponechalauvnitř této produkce, či spíše po jejíchokrajích, masu jednoduché, obslužné, ope­rativní či dohližitelské, regulační či po­mocné činnosti. Všude, kam pronikl in­dustriální systém, mohli jsme se v růz­

ných obměnách a stupních setkat s toužstrukturou výrobních sil v továrně: pro­měnnou v látkových tvarech, ale stabilníve vnitřním rozpolcení mechanismu a pra­covní síly; pohyb vychází z pracovníchprostředků a používá "souhrnného dělní­

ka".

Tento kruh, uzavřený průmyslovou revo­lucí, se začal v posledních desítiletích namnoha místech trhat; vývoj začal překra­

čovat jeho rozměry. Soudíme-li podlevnitřní logiky změn, jež se objevují v mo­derní výrobě a v celé civilizační základně,

jde o přesuny, které jsou svými ekono­mickými souvislostmi i svým látkovýmobsahem něčím podstatně odlišným od do­savadního procesu industrializace:

a) vývoj pracovních prostředků překra­

čuje v současné době zřetelně hranicipouhých mechanismů a vstřebává funk­ce, které z něj dělají něco vic než pra­covní prostředek, které jej zvedajív samobytný výrobní systém; zároveň

změny ve výrobní technice přesahují

obzor převratu ve výrobních nástrojích.b) Na rozdíl od původní mechanizace za­

sahují nyní změny v široké míře i pra­covní předmět - po staletí ustálenýokruh materiálu, v němž průmyslová

revoluce změnila nejvýš proporce (že­lezo, dřevo, zemědělské suroviny atd.).

c) Dostává se do pohybu celá "subjektivnístránka" výroby, v období industriali­zace v podstatě neměnná; krok za kro-

výrobních nástrojích (jakožto základní~e 'ce výrobních prostředků), stojících ve­

.dloZ

pracovních předmětů (které podléhaly• teorn nevýznamným změnám) a oprotiJenpodstatě stále téže jednoduché pracovnív děl okoííe masy e ll! u.s ústředním principem industrializace, ježbyla skutečným výrobním zákla.dem kapi­talistické epochy, byla mechanizace; roz­členění složitých, původně řemeslných úko­nů stroji na jednoduché abstraktní prvky,v nichž pak rozhodující výkonné operace_ jednu za druhou - přebíral mechanis­muS, kdežto na člověka zbyla obsluha stro­je.:' Východiskem průmyslové revoluce bylpracovní stroj,3 který nahradil operacelidské ruky (první průmyslová revoluce).Masové rozšíření pracovního stroje bylovšak umožněno teprve ve spojení s hyb­ným strojem, jenž vyřazoval člověka

z "funkce pohonu - jako byl parní stroj(druhá průmyslová revoluce)." Rozvojtransmisních prvků - převodů, pásů, do­pravních zařízení, elektrického přenosu

atd. - (třetí průmyslová revoluce) uzavřel

kruh průmyslové revoluce v celku mecha­nické strojové soustavy, která vyplňuje

celou dílnu, případně závod, a přibírá

celé kolektivy pracovních sil ke své ob­sluze.

Po Evropě rozprostřel tento proces in­dustrializace síť továren, v jejichž haláchstály vedle sebe dvě řady: systém univer­zálních či specializovaných strojů a masadělníků-operátorů.V masové produkci vy­vinul se však systém strojů ještě dál: po­sledním a nejvyspělejším slovem továrníprodukce se stal americký typ: běžící pás(konvejer, strojová linka, transfer ma­chine), sjednocující všechny úplně rozčle­

něné operace ve svébytný předmětný po­hyb, v jehož pórech zbylo na masu ko­operujících dělníků pouze jednoduché,bezrozličné operační či regulační doplňo­

vání ..chodu mechanismu.Původní subjektivní jednota, jež zále­

žela v individuálním výrobci (řemeslníku

'a jeho nástroji), se tu rozložila, převtělila

ve strojové prvky; objevila se znovu ja-

Průmyslová revoluce jako východisko

Civilizace, která vznikla v posledních 150až 200 letech a na jejímž pomezí dnesstojíme, se opírala o tovární průmyslovou.

velkovýrobu, jež tvořila dominantu celéhonárodního hospodářství a vtiskla svůj cha­rakter podmínkám i profilu lidského ži­vota. Stroje, agregáty strojů, mechanicképásy - a vedle nich rozsáhlé armády děl­

níků, kteří pracují na jejich obsluze, při­

čemž každý přijímá jen nejužší úsek cel­kové kombinované činnosti - to je zá­kladní výrobní prvek průmyslově vyspělé

společnosti. Kapitalismus utrácel jednu ge­neraci proletářů za druhou, když vynuco­val na jejich úkor vývoj výrobní základ­ny, jež - na rozdíl od někdejší malový­roby - je ze všech stran opřena nikolivo individuální výrobní faktory (nástrojea zručnost řemeslníka), nýbrž o společen­

ské výrobní síly: aplikaci strojů a kombi­naci dělníků (ovšem s omezeným stupněm

společenskosti).

Průmyslová revoluce brala na sebe bě­

hem doby nejrozmanitější látkové podoby,ale její podstata zůstávala stále táž. Marxa Engels ji už v "Komunistickém mani­řestu"> definovali jako ustavičný převrat

Stat

RADOVAN RICHTAFilosofický ústav ČSAV

r.J:~

J:- obraz nejpronikavějšího a nejdalskn, t~sáhlejšího obratu v dějinách civilizace':~stojíme na prahu vědeckotechnické revo~ťluce.

V čem záleží podstata těchto převratů

a čím se liší od dosavadního civilizačního

pokroku?

Hloubka, rychlost a rozsah výrobních pře­

vratů, technických novot a vědeckých ob­jevů ve světě nasvědčuje tomu, že sev materiální základně lidského životav současné době dostávají do pohybu pro­cesy, které od základu mění tradiční struk­turu výrobních sil a daleko přesahují hra­nice dosavadních výbojů civilizace vůbec.

Proud vědeckých poznatků, plynoucích dovýroby, se zmnohonásobuje, frekvence vy­nálezů se už počítá na vteříny"; technic­ké novinky, které na počátku století při­

nášely pravidelné přírůstky produktivityv rozsahu 5-20 %, dnes často znamenajízvýšení produktivity práce o 50-100 % aněkdy i o 1000 %' Člověk proniká do ni­tra hmoty a otevírá svou kosmickou epo­chu. Před našimi zraky se mění povahapráce i obrysy lidského života. Zkracujíse vzdálenosti, zintenzívňuje čas. Přírodní

prostředí je všude nahrazováno umělým,

vytvořeným. Lidé postupně dostávají dosféry své moci materiální základnu vlast­ní existence (a zároveň tím ovšem pro­dukují také možnost své vlastní zkázy).Jestlíže dosud každá generace přejímala

od svých předchůdců podmínky své čin­

nosti a svého života jako hotovou veličinu,

která předznamenáváv podstatě celou jejíbudoucnost, napříště bude zřejmě třeba

počítat s tím, že každá generace bude bě­

hem svého života několikrát procházetpřestavbou civilizačníchpodmínek a struk­tury lidského života.

Dovádíme-li tyto procesy (dosud jenv počátcích či náznacích probíhající)v myšlenkách do důsledků, vyvstane před

námi - jako perspektiva příštích desítiletí

Povaha a souvislostivědeckotechnické revoluce

1 Zlom ukáže srovnání výpočtu vynálezů v pu­blikaci Frontiers of Science (New York, 1958) sesoupisem Darmstaedta a Du Bois-Reymonda (Hand­buch zur Geschichte der Naturunseenschaften undder Technik, 1908).

2 Marx-Engeis: Manifest komunistické strany,Spisy sv. 4, str. 431. Zkoumáni "průmyslové re-

voluc.e': je právě tak staré jako sociologie sama:pochází od saíntsímonovnn a zdomácnělo dávnov buržoazní literatuře (srv. Toynbee: Lectures onthe Industrial Revolution, Mantoux: La Révoluttontr,:dus~neUe ':~ XVII!e siede aj.), Pro Marxe jepres;:e specíříkovaný pojem "průmyslové revo­luce. - parale"ln~ s pojmem "kapitalismu" - vs­chodískem ceie Jeho krItlky této civilizace.

3 průmyslová revoluce nevychází z pohonu,nVb;Ž'~ oné části strojního zařizení, kterému An­gličan řiká workíng machine". (Marx-Engels, Vy­orané dopisy 1952, str. 124).

• Toto dělení etap průmyslové revoluce podlekomponent její vnitřní dialektiky pochází od

Marxe (viz např. sešity o technice - podle čas.

Bolševik 1-2/1932); liší se od pozdějších koncepcí"druhé. průmyslové revoluce" např. u Frledmanna(Révolution industrieUe et crise du proqrěs),Brand­ta (Die 2. industrieUe RevoWtlon) aj •

146

'k revoluci parciální název ..kybernetická re-6 Proto někteří autoři užívají pro vědeckotechmc ou

voluce" (The TripZe RevoZution, New York 1964, str. 2).

kem odpadají všechny výrobní funk­ce, které zastávala pracovní síla člo­

věka v bezprostřední produkci. Tech­nika se zmocňuje postupně všech roz­členěných pracovních postupů a vyřa­

zuje člověka z jeho zvláštních operač­

ních, obslužných, pomocných, dohliži­telských a nakonec i regulačních funk­cí uvnitř výroby.

d) Do výroby pronikají v plné šíři novémohutné výrobní síly lidského spole­čenství - věda a její technologickáaplikace.

To, co určuje specifiku současného (či

spíše nastávajícího) pohybu, co mu dávánový rozměr a dělá z něj vědeckotech­

nickou revoluci, je tedy především skuteč­

nost, že přerůstá v stálou a univerzálnípřeměnu všech výrobních sil, na nichžspočívala průmyslová civilizace .- objek­tivních í subjektivních. Všechno nasvědču­

je tomu, že tu už nejde o jednostrannývývin jednoho z objektivních faktorů

(pracovní prostředek) či o jednorázovézavedení těch či oněch určitých zařízení

a vymožeností, jež vyvolá rozruch, zvednehladinu civilizace a zase utichne, ani o po­všechné pokračování po vzestupné křivce

výrobních sil.' Na rozdíl od procesu indu­strializace je vědeckotechnická revoluceustavičným, urychlujícím se pohybemvšech výrobních sil (ve všech vnitřních

rozměrech), který převrací celé postaveníčlověka v materiální civilizaci. Nápor tech­niky vyřazuje omezené fyzické a psychickésíly člověka uvnitř produkce, takže výrobadostává nyní vnitřní technickou jednotu,základ technického samopohqfbu- Vědecko­

technická revoluce navazuje tam, kdeskončila analýza práce v jednoduché prv-

5 Na skutečnost, že vědeckotechnická revolucepředstavuje strukturální obrat v pohybu výrob­ních sil i v postavení člověka, naráží od počátku

v té či oné míře, s tou či onou dávkou vědomí

zasvěcenější literatura, z níž na Západě třeba při­

pomenout Diebolda, Buckinghama, Vincenta, Gros­sína, Pollocka, Lílleye aj., v socialistických ze­mích Trapěznikova, Zvorykina, Osípova, Tessman­na a další. IDuboký rozbor těchto tendencí, na­plněný pochopením, že "automatizace není pří­davkem k současné technice", ale jejím novýmstupněm, je obsažen v práci J. Auerhana Auto­matizace a jeji ek.onomick.ý význam, Praha 1959.Je pozoruhodné, že jinak málokdy dochází v obec­né teorii technologie (zvláště na Západě, alei v socialistické literatuře) k úplnému vědomídosahu současného převratu; převládá naopak po­hled, který automatizaci redukuje na nový stu­peň mechanizace (viz např. výsledky slyšenív americkém Kongresu Automation and Techno­logicaZ Change, Washington 1955). Sám Dieboldpřiřazuje občas automatizaci do řady "lidské me­chanizace lidského díla" (Automation. The Advent

ky (v tom smyslu dovádí do důsledkl1'

komplexní mechanizaci); jejím vlastnún'postupem je však naopak syntéza člově,.;

kem modifikovaného, osvojeného - a ted~;

řiditelného - "přírodního", či spíše tech:.'nického procesu: vítězství automatickéh6principu v širokém smyslu slovaš, Mezi.'člověka a přírodu se tu vsunuje nikoli}nástroj či pracovní prostředek, ale cel;ý;:{technický výrobní proces, v němž je syn~1

tetizována interakce prostředku a předmg, .~.

tu, tedy samohybná soustava s vnitřní 'Ce

modelovou strukturou, ať už na jakékoli >

konkrétní technologické bázi.Vlastním východiskem automatického'

principu není jednotlivý stroj, ale celýnepřetržitý výrobní proces, rozložený nasvé abstraktní prvky: energetické systémy(které vykazují největší podíl automatí,zace vůbec), velkosériová pásová výrobači systémy strojů ve strojírenství (např.

výrobní linky v automobilovém průmyslu),

nepřetržité technologické procesy v che­mickém průmyslu (při zpracování ropy, vý­robě polymérů atd.), kontinuální výrobyv barevné metalurgii či ve válcovnách, ne­přetržité pochody při výrobě cementu, pa­píru, potravinářskýchvýrobků (jako máslo,čokoláda, konzervy, těstoviny atd.), vespojích a standardních účetních a evidenč­

ních pracích - to je půda, do níž nej­prudčeji zapouští kořeny automatizace. Od­tud pronikají moderní pružné formy au­tomatizace zpět i do malosériové, příp.

kusové výroby (stavebnicový systém, pro­gramové stroje atd.).

Tam, kde průmyslový výrobní proceszůstává rozdroben na cykly, mezi nimižse postup přerušuje (a je třeba zprostřed­

kování při účasti lidských sil), uplatňuje

of the Automatic Factory, Princenton 1952, str. 6).Stále častěji se však prosazuje poznání kvalita­tivně nového stupně civilizační základny: ..Běhemmnoha let ekonomové, průmyslníci a vládní ex­perti v USA, kteří se přesvědčovali navzájem, žeautomatizace je prostě logickým rozvinutím me­chanizace, . .. začali nakonec chápat, že automa­tizace není novým druhem mechanizace, ale re­voluční sílou, schopnou ohrozit naše sociální zří­

zení ..." (Jobs, Men and Machines: ProbZems ofAutomation, ed, Ch. Markham, New York 1964,str. 48).

Užíváme tu stručného označení ..automatickýprincip" nikoli v úzkém významu dílčí strojíren­ské automatiky, která je jen jedním z proudů

vědeckotechnické revoluce, ale ve významu sou­hrnu technologických, surovinových a energetic­kých převratů (kybernetizace, chemizace, bíoíogí­zace, atomizace atd.), které podmiňují vyřazo­

vání pracovní síly člověka z bezprostřední pro­dukce a zakládají širokou podstatu vědeckotech­

nické revoluce.

" '"ně dílčí, částečná automatizace,Prevaz . 'h t .

Ut om at izace jednotlrvvc s rOJ0-J'est a o ." A v k

0, soustav, dílen, cec~u a lrvnek:, ,vsa,ch kde východiskem Je nepretrzIty. vy~

taIl1, , ces dochází k plné automattzactbm pro ,ro, výrobního procesu, tedy k struktu-~le~ měně ve výrobě; vzniká automati­ralnl ~ závod který už vůbec není jenzovany' 'b v I' k m

Vn ím prostředkem, ny rz ce ym o -

Praco ích 'I V v dětechnických výrobmc Sl. ra ePlexem ích d ět . h"' dů a v celých výrobníc o ve VICPrlpa v dběv, v h d" dUJ'eautomatizace pre ezny prec ovyza ... ov

vé kontinuální technologu; nemuzek no , , bní 'kl d" zít pasívně dosavadm vyro ni za a,prev čátk 1 trií a'b" vytváří si od pocat u v as ni, nny rz Pří ". h z" půdě se může rozvinout. ri soucas­Je o d V'V'

, tempu vědy bývá dokonce sna neJSInem hl ickvchvot nových zásadních tec no ogic ycpouz l . ", ,postupů než automatizovat eXIstuJICI vy-robní procesy,

. Clověk se tu staví vedle výr~bn~ho ~r~-esu zatímco dřív byl jeho primym CIm­~ele~. Jednoduchá pracovní. síla č~ov~kanemůže soutěžit s výkonnosti tech~lck~chkomponent výroby. Průměrná~apacIta lr~­ské pracovní síly sotva dosahuJe, 2~ vW~~u,její smyslová reagence je, n~Jvys :adu1/10 sekundy, její mecham~ka p~meť aadaptabilíta je silně omezena a málo spo­lehlivá. Jenom v rozsahu vním~vosti ~tvůrčích potencí a ve své zdokonalrtelnostIstojí člověk vysoko nad svými nejmohut­nějšími výtvory. Proto čím Vice se ~OZVIJI

vědeckotechnická revoluce a prostredky,nahrazující jednoduchou lidskou pracovnísílu tím více se tradiční používání člověkajak~ jednoduché nekvalifikovan~ pracovr;.ísíly - v jednom úseku za druh~ - sta­vá brzdou výrobních sil, a za ur-čitou hra­nící vůbec nehospodárným mrháním lid­skými schopnostmi.

Tou měrou, jak pracovní síla člověka

vystupuje z bezprostředního výrobníhoprocesu, zapojuje se do. výrobz mno~emmohutnější síla lidského spolecenstvl ­totiž věda jako bezprostřední výrobní sí­la akumulované vědění společnosti. Věda

se liší od ostatních výrobních sil tím, žefunguje vždy jen na podkladě celospol:­čenské kombinace. Už v užití strojů Jepatrné, nakolik byl výrobní proces pro­niknut společenským živlem, a tedy dovo-

lil technologickou aplikaci vědy. Ale v prů­myslovém využití vědy byl;Z také o~saž~nyzřetelné hranice této spolecenskostl: vedatu byla do výrobního pr~ces,: přibírána

jen do určité míry, v obracem;m pomer,:ke stupni použití jednoduche pracovmsíly jednotlivců. V současných výrobníchpřevratech - zároveň s p~st:rpe:n zesťo­

lečenštění výroby - promka vsak vedacelý výrobní postup a dovoluj~ pr~to úťl~nou aplikaci technických prostre~ku; ~e:llse v centrální výrobní sílu spolecnostI vu­bec. A čím víc člověk přestává dělat to,co za sebe může nechat dělat své výtvory,tím víc se mu otevírají prostory, které byjinak pro něj byly vůbec nedostupné.

Je tedy vědeckotechnická revoluce st~­lou úplnou proměnou celé struk~~ry, YY,­robních sil' dosazuje jako materiálni za­kladnu živ~ta nepřetržitý, pohyblivý, tech­nický, člověkem řízený p,roces., Tat.o z~ě­na v dimenzích pohybu vyrobmch Sll, v Je­ho vnitřní logice, vede k překročení hra­nic průmyslové epochy a naznačuje obrysynové, vědecko-technickécivilizace.

Jednota technologických, surovinových aenergetických převratů

Podle úrovně technického samopohybu vy­víjí se automatický princip několika s~~~ry; jeho povaha mu otevirá mnohem sirsipřistup, než tomu bylo v případě mecha­nizace:a) Kybernetizace je jeho klasickým post~­

pem", Automatizační zařízení se vyVI­nula jako prostředky vnitřního samo­pohybu v mechanizovaných soustavách:Zárodečnou formu představují tech­nická čidla ("umělé smysly"), jež vyřa­

zují operační lidskou obsluhu, ~~ša~ponechávají pokaždé nutnost senzempříslušných komplexů.

Když se zmocní celého mechanickéhosystému, mění se kontrolní a samona­váděcí uzly v systém technické ref~exe

(jakási "nervová soustava") s VYVInu­tou zpětnou vazbou, která byla dosudfunkcí člověka; tak vzniká nová do­minanta celého výrobního procesu, kte­rá sama zajišťuje seřízení strojovéhokomplexu a vyžaduje už jen vnější di-

148149

Převraty v "subjektivní složce"

Ve své podstatě není automatizace jen po­kračováním či dodatkem mechanizace, je­jím dalším prvkem, nýbrž naopak jdeo nový, vyšší princip výrobního a tech­nického pokroku, který mění strukturuspolečenských výrobních sil; a pokud jdeo "lidský faktor", mají průmyslová revo­luce a vedeckotechnická revoluce přímo

opačné účinky.Mechanizace neustále rozčleňuje práci,

vý a energetický převrat provázej i postupautomatického principu. Vcelku je ovšemautomatizace dosud teprve v počátečníchstadiích - ani v nejvyspělejších výrobácha v nejpokročilejších zemích nepřesahujeněkolik procent celkové výrobní kapaci­ty"; zpravidla jde o částečnou automatiza­ci. Její růst je však pronikavý. V SSSRvstupuje nyní každý rok do provozU ně­kolik set automatických cechů a linek(nynější jejich počet je kolem 1800 a doroku 1975 má dosáhnout 35000); množíse tu i počet plně automatizovaných zá-

vodůl".

Plně automatizovaných závodů, kde byjiž automatizace obsáhla celý výrobní pro­ces od přísunu surovin až k expedici ho­tových výrobků, je zatím ve světové praximálo, neboť vyžadují vysoce vyspělé opti­malizující soustavy automatického řízení.Nejvyšší forma automatizace - pomocíkybernetických zařízení - je teprve v roz­běhu: poěeť'! matematických strojů, kte­ré jsou nyní v provozu v USA, dosahuje20 000; odhaduje se, že v roce 1975 stoup­ne nejméně na 75 000 a koncem stoletíse "computer" stane běžnou součástí pro­'dukce. Existence prvých automatizovanýchzávodů vyznačuje novOU mez, které nyní

civilizace dosáhla.Ve všech směrech výsledkem vědecko­

technické revoluce není zdokonalená to­várna s řadou strojů a dělníků, ale auto­matizovaná výroba, probíhající bez dotekulidské ruky a představující tak či onakuzavřenou kybernetickou soustavu.

nutelné - možnosti otevírají pro bio­logickoU produkci, ve které aktivitapředmětu může být (úměrně vyššístruktuře) ještě výraznější, a kde bo-hatství vnitřních vazeb má přímo po­vahU kybernetických obvodů; použití;ntibiotik poprvé ověřilo ve většímrozsahu možnosti biologizace výrobních

procesů.

c) Vědeckotechnická revoluce zároveňprudkým vývinem transmisních vazeb(jak ukazují matematické stroje a che­mické výroby) vysoko zdvihá nárokyna energetické zdroje. Výroba elek­trické energie se v SSSR každých 10let více než ztrojnásobuje, v USA vícenež zdvojnásobuje. Trend je tu zřejměexponenciální. Tradiční průmyslové

zdroje energie by při takovém tempuběhem 20-30 let musely narazit nanepřekonatelnouhranici vyčerpání. Zdáse, že právě jaderný systém je dness to vyhovět nárokům univerzálníhorůstu technických výrobních sil, tj. po­skytnout prakticky neomezené a lacinézdroje energie, uvolňované na podkladěautomatického principu. Přitom povahajaderné energie si přímo vynucuje vy­loučení účasti člověka z bezprostředníprodukce, a už první atomové elek­trárny vznikají jako automatický opti­malizovaný komplex. Využití jadernéenergie se proto jeví jako bytostnásložka vědeckotechnickérevoluce. (Vel­ká Británie, která nyní vede v prů­myslovém využití atomové energie,zdvojnásobuje kapacitu jaderných elek­tráren během 5 let; v USA je připra­

ven program 70násobného zvýšení prorok 1970, což bude představovat vícenež šestinu celkového instalovanéhovýkonu amerických elektráren).

Všechny tyto změny se ve svém celkuskládají v podstatné přesuny ve struktuřeprůmyslové produkce i mimo ní. Rostepodíl progresívních odvětví (elektronika,chemie, jaderná produkce); od určitéhobodu klesá podíl tradičních odvětví (těžbauhlí, textil aj.). Technologický, surovino-

automatických výrobních pochodů' vda lkv h zé • . ra,,:e, yc ~a~lOdu petrochemie a zpra,';covarn plynu Je automatizována z 80 v;'90 % (což zahrnuje postupně i použ;~a~tomatických analyzátorů v regUla~~~Ich obvodech); existují výrobny kylm ' , Se,

y SIrove, ve kterých pracují v btř d ' ez,pros re ll! produkci 1-2 lidé' pro .

robu 'polyme~? je značný st~peň ~:tomatizace pnmo technickou nutnost'atd. I

.Z druhé str~ny svými pozoruhodný,mi t~ndencemI k technické syntéze iechemzzace, uvádějící do pohybu dv,J

tve v nve~r vy predmět, sama v celém národ-mm hO,spodářství automatizačním prv­kem mimořádné účinnosti (viz její úlo­ha v elektrotechnice, textilním prů­

myslu a zemědělství). Chemizace vy­vazuje člověka z omezeného kruhu n ­turá~ní~h ~átek a jejich daných vlas~­nostI; jichž dosud užíval v hotové pří­

rodní ,podobě nebo jen s jistým zdoko­nal:?I~. Chemická technologie zřetelně

s~eruJe k nahražení masy dnes užíva­n'ych sur.ovin celou škálou syntetickýchlate~, .dIsponujících záměrně uzpůso­

?enymI vlastnostmi. Z tohoto hlediskaJve možno také stupeň chemizace pova­z?vat za spolehlivé měřítko rozvojev:,dec~o!echnickérevoluce. Jestliže roč­

ll! přírůstky'' průmyslu SSSR činily

v ~:tech 1953-1962 asi 10 %, pak v che­~1I ,dosa?ují 13 %, ve výrobě synte­tických latek 18 %; analogicky, jestližev USA rostl průmysl v této době ročně

o 3 %, pak chemická výroba více než2krát tolik: o 6 %, a výroba plastických~a!eriálů00 11-12 %, z toho polyole­fI?U o 28 10. Světová produkce plastic­kych materiálů se nyní přibližně zdvoj­násobuje za 5-6 let (v Itálii, Francii,~SR a Japonsku za 3-4 roky) .. Tentor~st by musel přivést výrobu syntetíc­kych materiálů ke konci století na úro­veň. souměřitelnou s dnešní výrobouoceli.v. ~:rspektivně se podobné a snad ještě

sirsi - ale dosud technicky nepřehléd-

r~?o,v~ní pomocí zvláštní aparatury(n?lCl pult), případně zadávání progra­mu. Zde se funkce člověka přesouvá

zcela na okraj bezprostřední výrobyk technickému řízení, programovániatd.

:Tř~tí, vlastní a nejvyšší podobu do­stava automatizace, když se nepřetržité

produkce zmocní v celém rozsahu ma­:e~at!ck? :,stroj", výpočtová technika,Jez převádí celý výrobní proces na no-~?U ~ybernetickou základnu (strojovén~e~I ~trojové soustavy, či spíš mozko­ve u~tredí celého výrobního procesu),kde Je tedy dovršen systém autoregu­lace a. vz~iká půda pro komplexní au­tematizací celých závodů Tent, v . o proceszarovenv:,~lačujemasu pracujících vů­

b~c z p,nmeho běhu produkce do před-

vyrobmch etap - k výzkumu Vd Vv, v ' ve e,

pnprave techniky atd.b) Indus~r~aliza:e poskytovala prostor pro

rozvoj Je~ tem výrobním odvětvím, ježbyla zalozena na aktivitě mechanickýchpr~covních prostředků, kdežto ostatníhraly pobočnou, odvozenou roli. Vědec­

ko!~chni:ká revoluce otevírá dveře do­koran vsem výrobám, v nichž lze apli­kovat automatický princip to jest kdlz d áh " e: osa no ut užití člověkem osvoje-n:,h.o "přírodního" procesu, ať už na~.aZI. mechanické či chemické, jadernéCl bI~lo?ické atd. Zvlášť silně se všaku?lat?u~e automatizace v takové ne­p.ret:-zIte produkci, v níž samostatné ak­tIvvm postavení zaujímá pracovní před­

met, surovma - jako je chemickápr~~:::kce, kde je několikastupňové

vn;JsI, ~echanické (a proto často pře­

rusov~ne) působení na pasívní předmět

nahrazeno zkr-atem," vývinem řed v_t . v p me~, jenz v důsledku své vysoce orga-

nizované vnitřní skladby dostává zá­měrně vyvolané, ovladatelné vlastnostitedy vychází vstříc výrobnímu cíli:vnitřn~ s~ladba výroby je tu bližší kY~bernetickému systému.

,Z jedné strany mají proto chemickévyroby vedle energetiky nejvyšší podíl

150

~~rgí~~hom~~~:i~~ů v J~~f~71,čt ~~~~it~UT:Y' 1964) ~statl: S. ohejnman: Ob' ".. y o rovněžstrukturě prOmYŠI~nnost;Z"1Sn:.nzJteh v otraslěvojmiki 2/1964; N. Fedorenko-V. JOff~?r~~~hn~~or~tprogress i raz~i~ije promyšlennosti plastmassee~~~prosy ekonomik! 1,2/1963; S. Medonos: pŤino~ 'a­derne energw pro es. energetiku, Nová mysl 8/1665. 1

• V USA bývá uváděno 6-8 %.10 V praxi bývá za automat označován už jed­

notlivý činný stroj (spojení pracovního a hybnéhostroje), vybavený elementárními čidly, ačkoli ně­kdy vůbec svou povahou nepřesahuje hranice me­chanizace a tradiční průmyslové struktury; jindysice převádí ten či onen pochod na automatic-

kou základnu, a-však jen v ůzkých mezích (čás­tečná automatizace). To vede často k nedorozu­mění a ke zlehčování celkových ůkolů automa­tizace, které jsou mnohem náročnější a obtížnější,a kde etapy jen málokdy mohou být přeskako-vány.

11 "Time", 14/1965.

151

dovádí do krajnosti dělbu práce, znehod­nocuje kvalifikaci dělníka (řemeslného

typu), činí jednoduché monotónní vynalo­žení pracovní síly (bez tradiční kvalifikace,s pouhým zaučením) základem moderního.průmysluí-,

Čím více postupuje industrializace a na­růstá tovární technika, tím abstraktnější

podobu dostává lidská práce, tím větší ar­mády jednoduché práce jsou do ní vtaho­vány a tím hrozivěji se rozestupují dispa­rity této civilizace. Je známo, že v prvnípolovině tohoto století kvalifikační úroveň

americké dělnické třídy vytrvale klesala.Jestliže v 30. letech prošlo 30 % dělníků

plnou učňovskou přípravou, v roce 1940mělo už jen 22 % amerických dělníků del­ší než měsíční průpravut-, počet pouzezaučených stoupal.

Automatizace zastavuje a obrací tytotendence vyřazováním masy nekvalifiko­vaných dělníků a pak i větší části prácestrojových dělníků-operatérů, tedy dohro­mady asi 80-90 % současné dělnické prá­ce. To otevírá závažné změny v celé po­vaze lidské práce14. Tento proces se nej­prve projevuje růstem podílu seřízovačů

(kteří v soudobých automatických provo­zech zaujímají více než 50 % osazenstva,kdežto v mechanizované produkci jen ko­lem 5 %), údržbářů a opravářů širokéhoprofilu (asi 20-30 %), a zvláště pak tech­niků a inženýrů (jejichž podíl stoupáv automatizovaných závodech nad 20 % ačiní v některých absolutní většinu). Lzepředpokládat, že růst počtu seřizovačů aopravářů je spíše přechodný (ačkoli v nej­bližších desetiletích bude patrně převlá­

dat), a je vynucen malou dokonalostí aspolehlivostí vnitřní vazby automatickéhosystému. Naopak růst podílu techniků ainženýrů je zřejmě mnohem dlouhodobější

a nakonec trvalý zjev, naznačující, žev budoucnu celá základní masa lidskéčinnosti se přesune do fáze přípravy vý-

12 "Heslem masové produkce je jednoduchost""analýza operací v .jejich konstitutivní části" (H:Ford: Mass Protiuctum, Encyclopaedia Britannica22nd ed. str. 38-40); totéž u F. W Taylora (ThéPrinciples ot Scientific Management). Oba prorocimechanické .ra<;ionalizace sotva věděli, že opakujídoslova "prmcIp velkého průmyslu" definovanýK. Marxem v Kapitálu sv. T. str. 490; 518.

13 Naville: Essai sur la qualijication au tr,availParis 1956, str. 73. '

.. Podle údajů, shromážděných J. Auerhanemv práci Technika, kvalifikace, vzděláni, Praha1965, str. 205 a další.

15 v. A. Trapěznikov, Avtomatika i čelouěěestuo,

152

roby, jejího technického řízení, projekce'a konstrukce, výzkumu a vývoje, apod'!~ď

V posledních desetiletích-" rostly počty

inženýr~ v SSSR ročně o 6 %, v USA.o 5 %. Počty seřizovačů, laborantů, opra~'vářů a úředníků zhruba ve stejném roz~;

sahu či o málo méně, kdežto počet tra~'~dičních strojových dělníků roste v SSSn i.." .jen polovičním tempem, v USA vůbec~'

stagnuje. Lze odhadnout, že během 20 let ,;,převládne počet seřizovačů, opravářů, la­borantů apod. ve výrobě; a se zlomem stn,letí, kdy automatizace plně zvítězí a Vý_roba přestane být pracovním procesemv dnešním smyslu, nabude patrně na­prostá většina lidské práce, spojené s Vý_robou prostředků k životu, povahy inže­nýrsko-technické činnosti (nebo jí na ro­veň postavené).

Na rozdíl od období industrializace, kdyrůst výroby byl provázen růstem zaměst,

nanosti v průmyslových výrobních odvět,

vích, ukazují už počátky vědeckotechnické

revoluce opačnou tendenci: výroba roste,aniž by se zvyšovalo kvantum ve výrobě

používané práce; naopak, při (dosud mír­ném, ale stálém) ubývání či zkracovánívýrobní práce v průmyslu.

Industrializace přesunula těžiště lidsképráce ve výrobě pod střechy továren; sou­středila stále větší část obyvatelstva doprůmyslu; v pokročilých zemích se tentopostup zastavil asi na 35:-50 % pracují­cích v průmyslu a stavebnictvít". Zároveň

se v průmyslových zemích snižoval podílzemědělské práce pod 25 %, takže celko­vý počet zaměstnaných ve "výrobní sféře"

zůstává stejný či zvolna klesal: v SSSRz 86 : 14 (1913) na 83 : 17 (1940), v USAz 77 : 23 (1870) na 59 : 41 (1940).

Vědeckotechnická revoluce přináší novýjev: zmenšování množství práce v prů­

myslu vzhledem k automatizaci strojovýchoperací prudce tlačí člověka přes okrajbezprostřední výroby vůbec. V USA zů-

Projev na prvém kongresu IFAC, Ekonomičeskajagazěta 29. 6. 1960.

16 O raspreděleniji naselenija SSSR po obščest­venny.m g,:u,?pam,. otrjasljam. narodnogo chozjaj­stva , zan]atzam , ob urovne obrazovanija rabot­nikov fizičestcoqo i umstvennogo truáa, SoobščenijeCSU, Voprosy ekonomiki 1/1961; The OccupationalStructure of US Employment 1940-1960, MonthlyLabor Review 11/1962.

.17 Srv. Národní statistiky socialistických zemí,dale The New Europe arui its Economic Future1964, Technology and Social Change, New York1957, a data UTEINu (Obchod je v datech vyřazenz "výrobní sféry").

tává masa použité práce v průmyslu

shruba konstantní a stále častější je nyní~ejí pokles. Za léta 1953-1963 se snížil~očet zaměstnaných18 v těžebním průmysluo 25,6 %, ve zpracovatelském průmyslu

o 1,2 %, v dopravě, spojích, výrobě elek­třiny a plynu apod. o 2,7 %, a jen sta­vebnictví vykazuje jistý vzestup (více než15 %). Připočteme-li k tomu úbytek ze­mědělské práce o 24,7 %, je zřejmé, že sepodíl "výrobních odvětví" dostává k no­vým hranicím: V USA klesl z 59 : 41 (1940)na 48 : 51 (1962); v SSSR z 83 : 17 (1940)na 75 : 25 (1962). Zatím pohlcovaly značnou

část sil, uvolněných z bezprostřední výro­by, obchod, služby a administrativa. Množíse však známky masového uvolňování

pracovních sil (jednoduché fyzické i du­ševní práce) i z oblasti obchodu, státníchúřadů a některých služeb. J sou ovšemv tzv. "terciárním", "nevýrobním" sektoruoblasti strmého růstu: především věda avýzkum, a dále některé činnosti, spojenés bezprostřední péčí o člověka (školství,zdravotnictví aj.). Podle zpráv americkéhotisku sledují úřady od dob Kennedyho seznepokojením růst "technologické neza­městnanosti", způsobenéautomatizací v ka­pitalistických podmínkách - tohoto "tvr­dého jádra" nezaměstnaných: týdně vyřa­

zuje technika 30-40 000 pracovních pří­

ležitostí; ročně 1,5 až 2 milióny; při tomz trvale nezaměstnaných je 60 % nekva­lifikovaných a 19 % zaučených dělníků

a 19 % kancelářských siP9.

Všechno nasvědčuje tomu, že proporcenového složení práce se budou vyhraňo­

vat dál. Lze předvídat, že podíl zeměděl­

ství se ku konci století sníží na několik

procent pracujících.ě' podíl průmyslu ke25 %, kdežto podíl "nevýrobních odvětvi"

vzroste ke dvěma třetinám. V takovémtrendu i sociologie, jež nevypracovala či

neosvojila si pojem vědeckotechnické re­voluce, rozeznává příznakv nové, .mostín­dustriální" "terciární" struktury cívílízaceě,

,. Yea:r-Book of Labor Statistics, Geneva 1955 a1964.

19 C. C. Killingsworth (Automation, Jobs andManpower; Natíons Manpower Revolution 1963-4)dokazuje, že v letech 1950-1962 rostl v USA počet

pracovních příležitostí prakticky jen pro lidi, ma­jící víc než 12leté školní vzděláni.

20 Prognózy USA počítají pro rok 2000 jen s 2%zemědělců z počtu pracujících (Resources in Ame­rica's Future, Baltimore 1963) ; abychom zůstali

u zemědělsky soběstačných zemí, ve Francii semá za 20 let snížit poctil pracujících v zeměděl-

Industrializace kdysi převrátila poměr

subjektu a objektu ve výrobě: na místo­subjektivity pracujícího (řemeslníka), zpro­středkované nástrojem, dosadila subjek­tivitu strojové soustavy (existující ve for­mě kapitálu), ovládající kolektiv pracují­cích. U rozčleněné kombinace specializo­vaných strojů či u pásové produkce jeočividně celý proces ze všech stran určen

nikoliv úsilím pracujících, ale pohybemstrojové soustavy. Sám dělník je tu pou­hým příslušenstvím mechanické soustavy.Taylor přímo žádal vyřazení jakékoli kva­lifikace dělníka z produkce,21a prohlašoval,že nepotřebuje, aby dělník myslel. Totostlačení subjektivity člověka na nejnižšímíru je zároveň nejpovážlivější hranicícivilizace, založené na průmyslové mecha­nizaci.

Automatizace překonává tento předěl:

nikoliv návratem k subjektivitě jednotli­vého člověka ve výrobě - což je uvnitř

mechanických kolosů nemožné -, nýbržnaopak vyřazením člověka jakožto jedno­duché pracovní síly z bezprostřední pro­dukce a rozvinutím jeho subjektivity ve­dle ní, v přípravě automatické produkce.Tou měrou, jak se zapojuje do výrobyjako bezprostřední síla věda, mění se vý­roba v technický proces, poddávající sesubjektivní moci "všeobecné společenské

práce"22, tj. armády vědců, výzkumníků,

techniků, programátorů, seřizovačů atd.Vědeckotechnická revoluce uvolňuje sílyčlověka v přímé závislosti na účinnosti

jeho vlastních tvůrčích schopností.

Výroba jako aplikace vědy

Namísto jednoduché rozdělené práce, Jezdosud byla základem produkce, stává seústřední výrobní silou společnosti věda ajejí technologická aplikace. Oblast, jež by­la kdysi oddělena od výroby a v omeze­ných rozměrech čas ad času přibírána doprodukce zvnějška, proniká s automatizacído nitra celé výroby, srůstá s ní a stává

ství na 1/" tj. II % (Réflexions pour 1985, Paris1964).

21 J. Fourastié: Les 40000 heures. lnventaire del'avenir, Paris 1965; Le Grand Espoir du XXesiecle, Paris 1950 aj.

21a Srv. Modem Technology and Civilization. Anlntroduction to Ruman Problems in the Machine'Age (CH. R. Walker), New York - Toronto ­London 1962.

22 K. Marx, Grundrisse der Kritik der politischenOkonomie, str. 586-7 aj.

28 V jeho rámci vznikla např. Evropská centrála, shromažďující vědecké a technické informace z pra­menů socialistických zemí.

se "rozhodujícím čínitelem" růstu výrob­ních sil23. Tvoří postupně obrovskou ma­teriální sílu, která je dnes reprezentová­na ve světě armádou asi 3112 miliónů od­borných pracovníků a 11 milióny lidí, kte­ří se tak či onak účastní v oblasti vědya výzkumu - spolu s obrovskou tech­nickou výzkumnou bází; v současné doběnapř. v USA na ni vynakládají víc pro­středků (20 mld dolarů) než na růst kte­réhokoliv jednotlivého odvětví průmyslua téměř tolik kolik investují do celéhoprůmyslu-t, Podle odhadu některých od­borníků bude25 v historicky dohledné dobězaměstnáno ve vědě 20 % i více z celko­vého počtu pracujících; rozsahem se prav­děpodobně oblast vědy a výzkumu postup­ně vyrovná s průmyslem a předstihne jej.

Ve všech směrech, kde se věda uplatňu­je, objevují se známé relace exponenciál­ního růstu: čím víc se zavádí vědeckýcha technických novot, tím víc jich znovuvzniká. Při tom na rozdíl od jiných pro­duktů se vědecký poznatek používánímnestravuje, ale naopak obohacuje. Je ne­jen výsledkem, ale zároveň i východiskembádání. O tuto vnitřní zákonitost, zaklá­dající mimořádnou růstovou a generali­zační schopnost vědy, (která se nepoddávávlastnické formě, ale neustále ji přestupu­je a vymyká se jí), se opírají prognózy-",že současný empirický růst, tj. roční pří­růstek 8 % a zdvojnásobení sféry vědy avýzkumu v každém desítilatí-? je objektiv­ní zákonitostí, jež bude provázet další běhvědeckotechnické revoluce v příštích de­sítiletích. Není zatím jasné, na jakém stup­ni lze čekat saturační jevy.

Již dnes se sféra uplatnění vědy ve vý­robě podstatně rozšiřuje: vytlačuje všuderutinu, empirii, rozhodování podle odhadua intuice, které se dosud udržovalo v hos­podářském řízení i při práci, ale i řemesl­

nou zručnost a dovednost, nashromážděnougeneracemi; to vše je převáděno na vě­

decké položky, rozkládáno do rovnic a al­goritmů, a tak připravováno pro automa-

23 Program KSSS.

"Je ovšem jisté, že tu v současné době velkouroli hrají položky, ve kterých působení vědy jakovýrobní síly z ní dělá zároveň destruktivní sílu(zbrojení).

25 J. D. Bernal: World Without War, London1957, str. 88; obdobně v Technology in Our Eco­nomy; Science in History aj.

26 Studie Augerovy (Current Trpnrl. in SC'i"nfi_fic Research), Paris 1961; Priceovy (Discovery, June1956); Rousseauovy (Geschichte der ZUkunft, Miin-

154

tizaci. Stále nové složky vědy působí př],

mo jako výrobní faktory - nikoliv už jenmechanika, fyzika a přilehlé oblasti, aletéměř všechny přírodní a postupně i pře_

vážná část společenských věd.

Oddělení vědy od výroby, vzniklé v ob,dobí industrializace, propadá stále víc mi­nulostí., Jednak že se pracovníci vědy,

jichž stále přibývá, stávají přímo součástí

"souhrnného dělníka", jednak že pracovnj, .ci výroby mohou nyní působit už jen pří­

mým využitím vědeckých metod a vědecké

výzbroje. Věda začíná' nyní působit uni­verzálně jako bezprostřední výrobní síla;a výroba, průmysl - jak předpovídal

Marx - se vlastně mění v "aplikovanouvědu", "experimentální vědu".

Kromě několika oblastí zemědělství, les­nictví, rybářství apod. je možnost kom­plexní automatizace celé výrobní sférysoučasnými poznatky světové vědy pers­pektivně teoreticky prokázána - dokoncei v odvětvích, kde o tom ještě před 10,20 lety nemohla být ani řeč.

Jsou známy teoretické možnosti úplnérekonstrukce materiálové základny sou­časného průmyslu na podkladě syntetic­kých materiálů. Sovětští inženýři vypra­covali projekt komplexního automatizova­ného rudného dolu s použitím počítačů,

průmyslové televize, kontaktních přístrojů

a dálkového řízení. Teoreticky je řešena

možnost nepřetržitého proudu v černé me­talurgii. Programové řízení spolu se sta­vebnicovým systémem může dát automa­tizaci značnou pružnost ve strojírenství,zvláště těžkém. Jsou známy projektyproudových systémů montáže stavebníchdílců. Intenzívně se diskutuje možnost au­tomatizace dopravy jak železniční, taki silniční (navádění na dálkové řízení) apředevším letecké, která má - např. po­dle amerických prognóz - koncem stoletísoustředit 80 % veškeré hromadné pře­

pravní kapacity. Byly navrženy kyberne­tické stroje, jež jsou s to samy se zdoko­nalovat, přizpůsobovatpodmínkám, učit se,

chen 1960) aj. Už Engels napsal: " ... věda po­stupuje kupředu úměrně s masou poznání, kte­rou jí zůstavilo předcházejicí pokolení, tudíž zanejobyčejnějších poměrů také geometrickou řa­dou ..." (Nástin kritiky politické ekonomie, Marx­Engels, Spisy sv. 1, str. 547).

27 Ve většině průmyslových zemí se počet pra­covníků ve vědě, výzkumu a vývoji zdvojnáso­buje za 8-12 let (v SSSR za 6-8 let), rozsah ná­kladů a investic do vědy za 6-12 let (v SSSR za5-7 let). Viz: Předpoklady rozvoje vědy a tech­niky 2-3/1965, UTEIN.

. vinně se reprodukovat; v budoucnusamoc . k'

t dy otevírá možnost autornatic e pro-se e '1

k automatů která by postaví a procesdu ce, . .vcl ckotechnické revoluce na vlastní za-

;~a~nu a představovala její vyvrcholení.

Nadto v perspektivě vědy příštíc? 'dese­ťletí je ještě řada neprozkoumanych pa-

l metrů a známých, ale dosud nezpraco­ra ných možností, které by mohly podlev:učasných poznatků základního výzkumusměnit technologii celých výrobních od­z ětví a podstatně ovlivnit životní sloh člo-ve d .

vka (využívání magnetoplasmo ynarmc-ve . k tkého efektu pro výrobu energl:, . van ?-

Y·ch generátorů elektromagnetického za­ření - laserů a maserů - ve sdělovací~echnice i v obrábění; úspěchy bioniky na­značují možnost použití úsporných sys.té­mových vazeb v živých látkách, genetikaa fyziologie se patrně blíží k řešení otáz­ky usměrňování mutagenese, zásahu dostruktury organismu, tj. k utvoření no­vých technologických základů organicképrodukce atd.).

Všechny tyto možnosti jsou ovšem zá­vislé ještě na intenzívním výzkumu a hle­dání efektivní technické aplikace ve svě­

tovém měřítku. Jejich praktické užití bu­de dílem ještě poměrně dlouhé doby.Avšak je třeba orientovat se na to, že-oědeckotechmická revoluce obsahuje hlu­boké vnitřní akcelerační tendence. Tatookolnost může v poměrně blízké budouc­nosti přinést některé významné korekcenašich dnešních představo cestách auto­matizace.

Lze počítat S tím, že masová aplikacevědy ve výrobě přináší podstatné změny

i do metodologické výstavby vědy a dozpůsobu bádání. Je příznačné, že nejpro­nikavější soudobé pokroky jsou založenyna poznání systémů s vnitřním pohybem,na podchycení tvorby struktury, na stu­diu zákonitostí řízení a sdělování, kyber­netických modelů všeho druhu. Praktickyodtud plyne výrazný kolektivní charaktermoderního vědeckého procesu, který budesílit. úkoly systémového poznání a systé­mové aplikace vědy jsou principiálně ne­zvládnutelné starými metodami abstraktníanalýzy a encyklopedického shrnutí zá­věrů. Všechno nasvědčuje tomu, že se ro-

dí nová, hlubší metodologická syntéza vě­

deckých disciplín; a tudíž že stále více avýznamnějších objevů najde svůj původve vnitřním životě samotné vědy.

Rýsující se nová metodologická základnavědy přitom poskytuje nebývale širokýprostor také společenskovědním disciplí­nám, jež vstupují stále komplexněji. doprocesu vědeckotechnické revoluce: nejpr­ve ekonomii, teorii řízení a přilehlým

oblastem, jež by byly s to zvládnout dy­namiku soudobé civilizace. Na tomto pod­kladě teprve vyniknou možnosti marxi­stické teorie společenského rozvoje člově­

ka, sociologie lidských vztahů, sociálnípsychologie, teorie civilizace, kultury avzdělání atd. Tyto oblasti vědy, předsta­

vující dosud ve vztahu k vědeckotechnické

revoluci namnoze nedotknutou rezervu,začínají zaznamenávat a pravděpodobně

odhalí v budoucnu mnoho pronikavýchmožností společenského růstu, jež vyplý­vají z rozvoje bytostných lidských sil alidských vztahů, ze změn v potřebách ave stylu lidského života atd. Nutí vědec­

kou činnost k plnému rozevření materiálnídialektiky nejsložitějších systémů s vypra­covanou vnitřní subjektivitou - jako jetomu v historickém procesu; na tom spo­čívá možnost plného proniknutí vědy docelého společenského života a zároveň bu­doucí jednoty přírodní a společenské vědy.

Hned s prvými kroky při propracová­vání vnitřního režimu vědy se ozývá po­třeba systému vědeckotechnícké informa­ce, který zefektivňuje výzkum a posky­tuje vědě její vlastní, tj. společenské ná­stroje. Informační systém se dnes stávánezbytnou součástí výzkumu, absorbujeasi 5 % sil vědeckovýzkumné základny.Prvým takovým systémem byl sovětský

Všesvazový institut pro vědecké a tech­nické informace. V letech 1957-63 bylpropracován jednotný systém vědecké atechnické informace pro západoevropskéstáty OECD;28 z iniciativy Kennedyho bylyroku 1963 založeny rozsáhlé akce pro "od­vážné nové způsoby" informace v USA,jako jsou automatizované ústřední depo­zitáře, specializovaná střediska při všechvelkých ústavech atd., jež mají p<?skyto­vat ustavičně běžný přehled o celé světové

vědě pod heslem "silná věda a technologieje národní nutností a přiměřené sdělování

informací předpokladem vyspělé vědy atechniky'š', " Je třeba říci, že pro socialis­tickou soustavu je další tvorba celéhosystému "všeobecného intelektu" (Marx),"kolektivního rozumu" (pro nějž jsoutu mimořádně adekvátní podmínky), ote­vřenou otázkou. Moderní informační sou­stava je jen výrazem pronikání vědy ja­ko výrobní síly do celého života společ­

nosti; nahražuje staré, hierarchicko-mo­censké prostředky (vzešlé kdysi z indu­striálního systému a podnikového řízení)

ve funkci základních řídících kanálů; mě­

ní povahu a metodiku společenského roz­hodování. Vyspělá technická civilizacebude stát před nutností zevšeobecnit aracionalizovat informační systém jako zá­klad své řídící struktury.Věda je mladým, začínajícím sektorem,

jenž dosud plně nevypracoval vnitřní sy_stém své tvorby a principy své aplikacev celé šíři společenského života. Ale zku­šenosti už naznačily, jaký význam může

mít pro společnost zobecnění jejího de­mokratického, racionálního principu. Azkušenosti také dokazují, že věda vyža­duje podstatně jiný způsob řízení, jinépodmínky práce než dosavadní sektory,protože musí počítat s mnohem vyššímstupněm vnitřní subjektivity, odpověd­

nosti (a rizikovosti) než např. průmyslové

podnikání. Musí daleko více "spoléhat načlověka", jeho síly - což je velmi důle­

žité pro budoucnost, neboť společnost do­sud vždy přebírala principy řízení od nej­progresívnějších úseků tvorby výrobníchsil.

Nové dimenze růstu civilizace

Každý výrobní způsob má své parametryrůstu. V řemeslné malovýrobě bylo roz­hodující množství a jakost pracovníků,

v průmyslové produkci se stala limitujícípodmínkou spíše masa pracovních pro-

29 Science, Government, and Information, A Re­port oi tne President's Science Advisory Committee,Washington 1963.

:JO Teorie růstu vyšla z teze, že v ..moderníprůmyslové společnosti" je kapitál - oproti práci _základním faktorem (viz např. E. D. Domar: Essaysin the Theory ot Economic Growth, New York1957, str. 18). Ale proti všem původním záměrůmnaznačují už matematické operace s Cobb-Dougla­sovou formuli, že vědeckotechnický pokrok musíbýt nyní - oproti dřívějškd - uvažován jako sa­mostatný, nezávislý parametr, ovlivňující daleko

156

středků (kapitálu) a použitých pracovníchsil. Základním typem růstu výrobních sílbylo rozšiřování průmyslové výroby Sestabilní strukturou výrobních sil: staVění

nových továren (se zlepšujícími se ná­stroji) a přibírání nových pracovních sil.

Avšak se současnými změnami ve vý_robních silách začíná rozvoj výroby zřo;

telně záviset více na celkovém stavu vědy

a pokroku technologie než na množstvívynaložené práce v produkci či na množ­ství výrobních nástrojů a rozsahu kapitá,lu.3D Jinými slovy: věda se stává nynínezávislou proměnnou v systému národ­ního hospodářství a rozhodujícím para­metrem v růstu civilízace vůbec. Objevujíse příznaky nového typu růstu, opřeného

o stálé kvalitativní, strukturální přeměny

výrobních sil.

Na určitém stupni se do nového světla

dostávají všechny zákonitosti růstu vý­robních sil, především proporce mezi vě­

dou, technikou a bezprostřední výrobou,jež mají odtud obdobně směrodatnou roli,jakou hrál v době industrializace poměr

mezi I. a II. skupinou výroby. Zákonemvývoje výrobních sil se v podmínkáchvědeckotechnické revoluce stává - jak toformuloval president Akademie věd SSSRM. Keldyš - vyšší priorita: "V nové his­torické situaci ... je nutné, aby naše tech­nika rostla a rozvíjela se rychleji nežroste těžký průmysl, a aby přírodní vě­

dy, tvořící principiální základnu technic­kého pokroku a představující hlavní zdrojnejhlubších technických myšlenek, před­

stihly tempo rozvoje techniky. "31

Setkáváme se tu s novou relací, kterouneznala průmyslová revoluce: Z hlediskautváření a rozmnožování výrobních silspolečnosti může být nyní - v jisté pro­porci a za jistou mezí - rozvoj vědy avýzkumu mnohem podstatnější než roz­šiřování bezprostřední produkce; struktu­rální změny v technice, modernizaci apod.mohou mít mnohem pronikavější účinky

největší a při tom rychle se zvětšujícr část růstu

nad určitou hranicí - v takové zemi jako je USA(viz např. R. M. Solow: Technical Change and tneAggregate Production Function, The Review ofEconomics and Statistics, August 1957; TechnicalProqress, Capital Formation, and Economic Growth,The American Economic Review 2/1962). Tato sku­tečnost dává moderní teorii růstu nový, hlubšívýznam a oprávnění - právě proto, že obrací jejipůvodní smysl.

31 Pravda 13. 6. 1961.

ž stavba nových továren na dosavadní~;ovni. Tyto vztahy vznikají spolu s vě­~eckotechnickou revolucí, jsou svědectvím

ové struktury výrobních sil a jejichnůstu. Pod určitou hranicí výrobních sil~a tedy i nahromadění kapitálu) bylo pro'ejich růst vždy výhodnější soustředění

~šech prostředků do bezprostřední pro­dukce; nad ní se situace mění v pravýopak. Tato podivuhodná uzlová čára

obratu prochází celou naší dobou a všudeobrací ustálené relace a priority.32 Bezrozpoznání tohoto přelomu musely by námv celkovém průmětu splývat dvě na sebenavazující, ale specifické, odlišné, namno­ze protichůdné epochy, dva pohyby sezcela různými zákonitostmi - průmys­

lová revoluce (a civilizace) a vědeckotech­

nická revoluce (a civilizační epochaj.P

V industriálním modelu růstu výrobníchsil má člověk v podstatě jedinou možnouužitnou hodnotu: pokud představuje dalšípracovní sílu. V podmínkách vědeckotech­

nické revoluce však tomu tak není: nynízáleží mnohem víc na tom, jak vydatnýobsah vědy jakožto výrobní síly je zapo­jován lidskou činností (kvalitativní hle­disko).'34 Protože pokroky vědy a techni­ky jsou ve velkém rozsahu závislé nastupni rozvoje lidských tvůrčích sil a tedysamotných lidí, stojíme tu před novouvazbou moderní civilizace: Na určitém

stupni růstu se nezbytně ukáže, že nej­efektivnějším způsobem rozmnožování vý­robních sil společnosti a lidského životase stává rozvoj člověka samého, růst jehoschopností, jeho vědecké, technické tvo­řivosti atd.

32 Rozbory R. M. Solowa ukazujř, že nové re­lace jsou dány silou technických převratů našídoby a neexistovaly ještě na počátku století. vý­znarn proudu innovaci pro postavení lidského fak­toru Zdůrazňují Hill a Harbison (Manpower andlnnovation in American Industry, Princeton 1959)a jiní.

33 Domnívám se, že v tomto smíšení dvou civi­lizačních procesů v jediném průmětu leží zdrojnesnází, jisté ..neexaktnosti", rozplizlosti, nejistotyv pohledu společenských věd na současnou civi­lizaci.

M Vezmeme-li za jednotku výrobní sily masuročního produktu jednoduché pracovní sily v bez­prostřední produkci, pak podle propočtů akad.K G. Strumilina (Problémy ekonomiky práce,Praha 1961; Effektivnost obrazovanija v SSSR,Ekonomičeskaja gazěta 14/1962) - obdobné jsouúvahy amerického ekonoma T. W. Schultze (In­vestment in Human Capital v The American Eco­nomic Review 1/1961 a jinde) - dosahuje už kva­lifikovaný dělník "užitečného efektu" asi 1,5 pra­<lovní sily. Připočteme-li ekonomii celkové spole­čenské práce, vyplývající z aktivity zlepšovatele(v průměru např. u nás r. 1960), stoupne výkončlověka na 2,0-2,5 prac. sily; u předních racíona-

Industriální výrobní systém spočíval namasovém použití hotového člověka, pra­covní síly. V tovární civilizaci dokonceklesal význam "lidského faktoru" úměr­

ně mohutnosti strojového vybavení. V sou­časné revoluci na půdě výrobních sil na­opak roste váha "lidského faktoru" úměr­

ně síle technických komponent.šš Obje­vuje se překvapující závěr, že právě nej­vyšší stupeň techniky (jakožto lidskéhodíla), tj. automatizace, "poprvé v historiiumožní člověku, aby obrátil pozornost sámna sebe".36 Tou měrou, jak se věda stáváústřední výrobní silou, nabývá masovýrozvoj člověka, tvůrčích sil každého jed­notlivce, povahy podstatného činitele vevývoji civilizace - zatímco pod touto hra­nicíbylo naopak omezení člověka, sevření

jeho života do pouhé reprodukce pracovnísíly, podmínkou civilizačního vzestupu.Oblasti, které byly dříve celkem lhostej­né pro výrobní pokrok (z hlediska tvorbyvýrobních sil), jako je oblast kultury avzdělání, spotřeby a služeb, zdravotní pé­če, cestování a rozvíjení styků, organizacesoučinnosti, doba volna a oddychu atd. -,vstupují dnes do nových, dříve nezná­mých vazeb, neboť mají v současných pod­mínkách - v tom či onom smyslu a v téči oné míře - přímý vztah k tvorbě onévýrobní síly, která se stává centrální slož­kou výrobního pokroku, tj. k vědeckému

poznání.š?

Z tohoto hlediska se může ukázat (ave velkém rozsahu se ukazuje), že dokon­ce prostředky vynaložené na vzdělání,

kulturní úroveň, na uvolňování disponi­bilního času, na služby a dopravu, atd.,

lizátorů z řad techniků a dělníků dokonce na 5-20prác. sil; podle odhadu sovětského odborníka Ku­rakova uspoří průměrný vědec ročně asi 36 pra­covních sil.

35 H. Correa v práci The Economics oi HumanResources, Haag 1962, dokazuje, že na určitém

stupni akumulace kapitálu, při určitém vývinutechniky dochází ke "komplementaritě kapitálu avzdělání" (str. 183); vědění může zastupovat ka­pitál v růstové funkci. Připomíná však, že to ne­platí pro "kapitálové zboží, užívané během prů­myslové revoluce" minulosti.

36 V. A. Trapěznikov, Avtomatika i čelověčestvo,

Ekonomičeskaja gazěta 29. 6. 1960.37 Podle Denisona (The Sources of Economic

Growth in the US and the Alternatives tsetoretis, New York 1962, str. 266) činí podil pokrokuznalosti na růstu národního důchodu USA v le­tech 1929-1957 více než dvakrát tolik jako na po­čátku století = 23 %; obdobné číslo udává S. G.Strumilin pro efektivnost vzdělání v SSSR. PodleCorrey (The Economics of Human Resources, str.162) se nyní v USA podili zdravotní péče narůstu 4-5 %. O podchycení těchto nových rel~cí

se opírá celá vznikající disciplina: "ekonomie lid­ských zdrojů".

mohou být z hlediska utváření a rozmno­žování společenských výrobních sil mno­hem podstatnější a pronikavější než vy­nakládání těchto prostředků na rozšiřo­

vání bezprostřední produkce. Je možnoříci že celá struktura lidského života na­bý;á v podmínkách vědeckotechnické re­voluce zcela jiného významu, nežli měla amohla mít v době industrializace.š''

Pod určitou hranicí civilizačního vývojeznamenal přesun materiálových a časo­

vých rezerv k "investicím do člověka"

spíše ztrátu, neboť vynaložené prostředky

buď nezpůsobily podstatné rozmnoženítvůrčích sil lidí (protože je pohltily ne­uspokojené existenční potřeby a starosti),anebo vzestup tvořivých sil člověka zůstá­

val svým vlívem na produktivní síly podúrovní prostého rozšiřování produkce.Nad určitou hranicí se však situace obra­cí: otevírá se možnost účinné tvorby aspolečenského zužitkování vzestupu lid­ských schopností a s ní i mimořádná na­dějnost "vkladů do člověka"; takže naopakkaždé opomenutí v uvolňování tvořivých

sil člověka se stává hospodářským mar­něním. Rozvoj člověka tu vchází jako ne­dílná součást do růstu materiálních vý­robních sil - ovšem právě jen v propor­ci dané stupněm technických výrobníchsil, postupem vědeckotechnické revoluce.Zvláštní pronikavost tohoto činitele oprotidřívějším parametrům záleží v tom, žesdílí charakteristiku vědeckého tvoření:

čím větších rozměrů nabývají lidské sílyjako produkovaný efekt, tím mohutněji

působí jako produkující příčina. Tímtozprostředkováním (pomocí vlastního díla)rýsuje se pro vyspělou technickou civili­zaci existenční oprávnění předstihu, pri­mátu v rozvoji lidských sil, člověka ja­kožto sebeúčelu.

V celém dosavadním vývoji civilizacenehrály proměny v úrovni lidského životaúlohu samostatné příčiny, ale spíše odvo­zeného, následného - dokonce postran­ního - efektu. Extrapolace rozšířené re­produkce kapitálu (a jeho průmyslového

vybavení) tvořila až dosud (a tvoří ještě

38 Bereme-li v úvahu propočty o podílu růz­ných civilizačních oblastí na růstu a srovnáme-lije se statistikou výdajů na tyto úseky, pak pro­středky, vynakládané na vzdělání,..mají ~yoj~á:sobný efekt jako vklady do kapítáltí (rozšl:ovamvýroby); prostředky určené PI.:'? .věd.u a yyzk~mdokonce 3-4 násobný efekt v přírůstcích národního

158

v mnoha směrech dnes) jedinou faktickouzákladnu výhledů do budoucna.

Procházíme zřejmě bodem obratu, kdyse výrobní síly společnosti utvářejí v ji­ných oblastech a v jiných proporcích, nežtomu bylo v době industrializace. Jakopovrchní a nedostatečné jeví se v tomtosvětle dělení na "výrobní" a "nevýrobní"oblasti - pokud nebere ohled na to, kdoa do jaké míry jsou nyní vytvářeny vý­robní síly společnosti, a pokud nejsou tra,diční industriální priority podřízeny tomu.,to novému, vyššímu členění, danému pod­mínkami vědeckotechnické revoluce.

Strukturální změny ve výrobních siláchmají povahu řetězových pochodů: když sevyřadí masa zbytečné lidské činnosti a na­hradí hospodárnějším chodem zařízení aaparatur na jednom místě, uvolní se zá­roveň prostředky ke změně výrobních silna zcela opačném konci, uvedou se dopohybu nové parametry vývoje. Industria­lizace změnila tvář základních odvětví

průmyslu a potom dopravy; v mnohemmenší míře zasáhla stavebnictví a země­

dělství; rozšířila, ale bez valné změny po­nechala tzv. "terciární sektor" (obchod,služby, administrativu apod.). Vědecko­

technická revoluce zřetelně zachvacuje odpočátku všechny sféry civilizace, lidskéčinnosti, života, vztahů - ba dokonce vy­volává v nich namnoze ještě ostřejší po­hyby než v samotné průmyslové produkci.

Moderní pokroky vědy a techniky při­

nášejí prudké, nerovnoměrné pohyby, adovádějí živelný vývoj na straně technikyna hranici absurdity: nejsou-li zvládnuty(nebo aspoň usměrňovány) kolektivnímrozumem, nutně vyvolávají disproporce,plýtvání výrobními silami, civilizační ka­tastrofy, devastaci přírodních podmínek,narušení zdravotní i duševní rovnováhyčlověka - a dokonce bytostné ohroženíčlověka vůbec. V inerci člověka, na nížbyla založena průmyslová epocha, nalézátechnicky rozvinutá společnost naopaksvůj princip zkázy; v postupném stálémpředstihu všeobecného lidského rozvojepřed valícím se proudem hmotné techni-

důchodu (viz Denison, cit. dílo, str. 245). To všech­no ovšem ve společenském měřítku, ne pro jed­notlivého kapítalistu, poněvadž věda jako výrobnísíla se na rozdíl od předmětných faktorů (Icapt­tálií) nedá dobře monopolizovat, takže zisk jed­notlivého kapitalisty je mnohem méně výrazný.

shledává naopak SV?U ž.iv~tní nez~yt­kY a pak i specifický princip .svobody:

,nost naskýtá základna pro sjednocení'l'a~ s~ivilizace a kultury, kdežto průmys-sveta I v d . .. h di. , ystém prováze a vsu e jejic ispa-loVY srátnost. v' •

Zivot v soucasnem hospodá!'sky ':1:1-, světě se opírá o vymozenostr m-

-nutem ,"' ěkteré. 'lní civilizace. Vyvstávají tu ne eredustrIa ' . v

, prvky náležející svou podstatou uz~~' . vk'vdeckotechnické revoluci, avsa JSouk ve d v C1 teny do převládajícího dosu re ezuvp eh dů jež dokončují či prodlužují úko-poc o , k' dl v

1 průmyslové revoluce; a ta e ve : sve-Yd'lU· jež teprve nastupují cestu irrdus-ta I , ., 1 '

. lízace. Vědeckotechmcka revo uce nemtrIa I . ,vl v'1 žitostí několika let. Nícméné ze oce-

zk~ e t že v příštích dvou desetiletích do-ava , v 1ád .. ,

e v pokročilých zemích prev a aJlC1stan d vo •

- d amiku - pokud naj e pnzruvou spo-

l znnskou půdu - a ke konci století vy-ece . kéh V'

rvoř'i noVOU civilizační bázi Iids e o Zl-vor . dt Kdežto tam kde takovou pu u sou-vo a. ,

dobý pohyb výrobních sil nenajde, ~os~a­ne se do prudkého konfliktu s tšmito

hranicemi. . V' v

Vědeckotechnická revoluce Je zrejmeelementární silou této poloviny XX. sto-

letí.

Vědeckotechnická revoluce jako společen­

ský proces

Odkud se vzala vědeckotechnická revolu­ce? Jaké společenské podmínky a důsled­

ky s sebou nese?Z různých stran dochází do slepé ulič­

ky teorie, která pouze konstatuje vzniknových proudů a rozměrů ve výrobnímpokroku a interpretuje je jako ryze tech­nickou záležitost. Možnost takové inter­pretace je ovšem dána jednak zcela po­čátečním stadiem samotné vědeckotechnic­

ké revoluce, která ještě nemohla plně

vyjevit svou sociální přináležitost, či na­opak neslučitelnost; pochody, které vyvo­lává, jsou ještě překrývány či modifiko­vány různými kompenzujícími vlivy, tak­že mohou být využívány v různých systé­mech. Ale možnost takové interpretacevzniká také vzhledem k tomu, že samyspolečenské revoluční pochody, jež vyzna­čují naši dobu, jsou - historicky vzato- rovněž teprve v počátcích, nerozvinulydosud své vlastní tvary, používají často

nouzových, převzatých prostředků atd, tj.

existují v některém ohledu v abstraktnípodobě. Ve své podstatě však jsou spole­čenské a lidské souvislosti moderní vědy

a techniky stejně hluboké a nevývratné,jako naopak výrobní úkoly, spojené sesoudobou sociální revolucí.

Každá specifická forma výroby a tech­niky nese v sobě jisté společenské urče­

ní, v němž se vyvinula a může volně po­hybovat; a naopak zase si vynucuje dříve

nebo později přiměřenou strukturu spole­čenského života. Výrobní poměry nejsouničím jiným než právě pohybovou formouvýrobních sil.

Byly to kapitalistické výrobní poměry,

jimž odpovídalo rozmnožování sp~lečen­

ských výrobních sil (strojů a kombinova­ných dělníků) potud, že vyvolávaly usta­vičné převraty na straně výrobních ná­strojů, stojících v určité relaci oproti stáletéže pracovní síle člověka. Vývoj strojů

v průmyslové revoluci byl právě osamo­statňováním určujícího pohybu pracovní­ho prostředku oproti dělnikovi - byl tedyvývojem na straně pracovních prostředků

za cenu utrácení vývojových možností nastraně lidské pracovní síly. Proto taképrotikladná forma výrobních poměrů

mohla hnát kupředu v těchto podmínkáchvýrobní síly; v tom tkvělo určité histo­rické oprávnění kapitálu jako vnější ostru­hy výrobních sil.

V mechanizované proudové produkci,kde sám systém strojů konstituuje jedno­tu, jež si podrobuje kolektiv dělníků (di­riguje rytmus práce), je v krystalické for­mě také technologicky realizován, zpří­

tomněn tento společenský výrobní poměr,

proces zhodnocování kapitálu prací, vládapodmínek práce nad prací samou. Zdá-lise na první pohled, že technika přiskakuje

na pomoc pracujícím, aby rozmnožila jehosíly, pak ve skutečnosti pohyb továrn~

a pokrok techniky v průmyslové revolUCInevycházely z dělníka, nýbrž z výrobníchprostředků, existujících ve formě kapitá­lu: šlo tu o rozšířenou reprodukci kapitálu,jehož sociální podstatou je právě oddělení,

protiklad technických výrobních prostřed­

ků a pracovní síly člověka.

Tam kde dochází v masovém měřítku

k nahrazování lidské práce. technikou(částečná automatizace), vyvažuje a převa­

žuje to vždy kapitál masovou aplikací pra­covní síly v jiných článcích, vznikem no-

t

vých průmyslových odvětví atd. Základnístruktura výrobních sil (systém strojů akombinace používaných dělníků) zůstává

v těchto podmínkách i při nejprudšímpohybu a za existence mechanizovanýchgigantů v podstatě stále táž. Z těchto hra­nic vycházela a k nim se vždy zase vracíprůmyslová revoluce.

Všeobecně vzato, mechanizace byla ade­kvátní formou výrobního pokroku v pod­mínkách kapitalismu, a naopak: pokudmá výrobní pokrok pouze povahu mecha­nizace, je kapitál jeho účinnou formou.V historických rozměrech zde zároveň ležímez kapitálu jako pohybové formy výrob­ních sil. Existence kapitálu je postavenana aplikaci a vykořisťování "souhrnnéhodělníka"; jestliže v každém jednotlivémpřípadě vydělává na vyřazení lidské prá­-ce z produkce, pak vcelku (jakmile se.stane toto vyřazení pravidlem, nezůstává

monopolem) znamená automatizace prokapitál ztrátu a zúžení operační základny- není-li kompenzována vnějšími faktory.Úhrnný kapitál nemůže existovat bez děl­níků. Ovšem pohyb technických výrobníchsil má svou vlastní logiku a setrvačnou.sílu, které se kapitál za jistých okolnostímusí přizpůsobovat; má tendenci překra­

-čovat své hranice (mechanizace), pokudse nesetká s účinným odporem, hnát vs­robní síly stále kupředu.

Bezprostředně lze odstranit kapitalis­tické poměry a převzít industriální pro­-dukci, jež vznikla v jejich lůně, pro zcelaopačné cíle. A to je obrovské historickédílo socialistické revoluce. Avšak soulad.mezí společenským charakterem výrobníchsil a výrobních poměrů, dosažený na tétozákladně, ihned otevře rozpor v jiné ro­vině: ukáže se, že poměry všeobecné spo­lupráce, jež tak byly vytvořeny, se ocitajív rozporu s omezenými vývojovými mož­'nostmi dané struktury výrobních sil _jednak pro omezenost zdrojů, jež tato pro­·dukce poskytuje společenství, ve kterémse uplatňuje nárok na rozšiřování život­ního procesu všech, jednak pro přílišnou

délku a abstraktní povahu práce, nutnév převzaté produkci. Tento fakt se ozýváose svéhlavou nepoddajností a bylo by či­

rým idealismem se domnívat, že problémmožno odstranit nadále vlastnickými pře­

suny, mocenskými akcemi, či pouhýmuvědomováním -'- a že je vůbec možno

160

se s ním vypořádat ze dne na den a z rokl{na rok. '

,Rozh?dující ~~?žeností socialistickýc~,výrobních pomeru Je skutečnost, že rozpor:který takto vzniká, je - na rozdíl od d'.'i'"vějška - na jejich půdě řešitelný: to~~~cestou (za předpokladu) úplné proměn.~

celé struktury výroby, výrobních sil .y~vilizační základny lidského života. ,CI-,

Společenské sjednocení představuje sa..mo novou potenciální výrobní sílu ale'realizace je odvislá teprve od stupně za­pojení vědy, která z ní vyrůstá.

Výrobní síly, které byly dříve rozpol.ceny a zvnějška uváděny proti sobě dopohybu kapitálovým výrobním poměrem

dostávají spolu se socialistickými výrob~

?ími poměry společenské základy vnitřníJednoty, což umožňuje jejich plné převá.

dění k technické jednotě, k výrobní apli­kaci vědy. V tomto smyslu prochází vě.deckotechnická revoluce, které začínáme

být svědky, životem jako látková, technc:logická realizace ekonomiky společenské

práce, jež v historickém měřítku uvádído ustavičného pohybu všechny výrobnísíly a otevírá vědě jakožto nejsilnějšíz nich neomezený prostor; a naopak, tytovýrobní poměry jsou nutnou formou vý_robního pokroku v době, kdy se do pohybudostává celá subjektivní stránka výroby.Jen takové výrobní poměry, jež poskyt­nou neomezený prostor technice, vědě atvůrčím silám člověka, jsou s to uvést doplného pohybu vědeckotechnickou revo,luci. '

Podle logiky věcí tedy jen společnost

přecházející ke komunismu je s to do dů­

sledků uskutečnit automatizaci celé výro­by; a naopak, pro společnost směřující kekomunismu je závazné postupné zrušenítovárny s její polotechnickou a pololid­skou strukturou, přechod výroby k auto­matickému principu a překonání indus­trializačního schématu růstu. Strojováprůmyslová výroba, jež původně tvoří ma­teriálně technickou základnu socialismu,je příliš úzká, než aby vystačila pro spo­lečenský rozvoj člověka, tj. jako báze ko­munistického života; kdežto automatizaceze své strany představuje onen pohybtechniky, jenž svou kapacitou a svými lát­kovými tvary nejen dovoluje, ale přímo

vyžaduje všeobecný rozvoj schopností a sil

•dého - tedy odpovídá nárokům komu-kaZ .. t'tického ZlVO a.fl.l~ejen svými všeobecnými souvislostmi,

'brž i vnitřní logikou je vědeckotechnic­Ilr revoluce sociálním procesem - právěk k jako jím byla kdysi průmyslová r~­ta luce.37 Kapitál jako výrobní poměr pů­v~'.:lně operoval na zděděné, nevlastní bázivo« lovvrob . I'domácké ma ovy:o y; v prumys ,ove rev~-

1 cí opatřoval Sl teprve vlastní, OdPOVI­~jící materiální základnu. Zároveň prů-

yslová revoluce rozšířila po světě reálné~kladY nové sociální (třídní) struktury:změnila totiž většinu evropských národů~ dělníky. Něco obdobného, i když v opač­ném smyslu, platí i pro komunismus. vý­robní poměry vzájemné spolupráce (a pers­pektiva vzájemného rozvoje) všech bylynejprve rozevřeny nad zděděnou, neade-

, kvátní základnou tovární výroby; ve vě­

deckotechnické revoluci vytváří si nováspolečnost svůj vlastní adekvátní výrobnífond; a zároveň realizuje svou beztřídní

a plně pohyblivou sociální strukturu.Vědeckotechnická revoluce je však ve

svém celku sociálním procesem v ještě

hlubším smyslu, než jím byla průmyslová

revoluce. Neboť industrializace znamenalaoddělení masy pracujících od výrobníchprostředků, jejich redukci v abstraktnípracovní síly; primární pohyb civilizacese dál na straně výrobních nástrojů (mo­nopolizovaných kapitálem). Naproti tomuvědeckotechnická revoluce - jako mate­riální základna komunistických přeměn ­je svou látkovou podobou vývinem naobou stranách: vyžaduje-li radikální pře­

měnu technických složek výroby, vyžadujestejně (a více) radikální změny a aktivnívývoj i na straně společnosti a člověka

- a to ve všech dimenzích života.

A. Změny v povaze práceZvolna, v rozporuplných výkyvech, v nej­různějších modifikacích či deformacích(jež vyvolávají při každém obratu kupypochyb a otázek), ale stále zřetelněji aprudčeji zasahují soudobé pohyby tech-

37 Obtíže, s nimiž se setkává zkoumání civili­začních proměn na Západě, jsou zásadního, me­todologického rázu. F. Pollock např. hledá "spo­lečné v procesech, které shrnujeme pod pojemprvní průmyslové revoluce a tím, co se děje dnes"v abstrakci "d9:lekosáhlých změn v struktuře hos­podářství a společnosti" (Automatlon. MaterialienZUr Beurteilung ihrer okonomischen und sozialenFolgen, Frankfurt a M. 1964, str. 171), ale chyb.ímu pochopení kvalitativní odlišnosti obou procesu

niky povahu lidské práce. Z hlediska dlou­hodobé perspektivy osvědčují tak hlubo­kouvnitřní souvislost univerzálních obra­tů ve výrobních silách s revolučními spo­lečenskými procesy, jež podle Marxova aEngelsova předpokladu-" na určitém stup­ni směřují k nejradikálnější přeměně, ja­kou lidstvo prožívá od dob přechodu odbarbarství k civilizaci (a dokonce vůbec)

- totiž k proměně celkového dosavad­ního způsobu činnosti, samé podstaty prá­ce. Lidská práce je prostředkem k životua potud leží ve sféře nutnosti; ale záro­veň je určitou historickou formou bytost­né činnosti, praktického sebeutváření člo­

věka, jež překračuje hranici nutnosti; od­kud lze čekat nejpronikavější zdroje spo­lečenského a humánního vývoje. Proměnyna půdě lidské činnosti jsou v soudobýchpohybech civilizace klíčem k prognóze vevšech dalších sférách lidského života.

Dosavadní průmyslová práce (a jí prak­ticky ekvivalentní výkonná práce v ad­ministrativě a jinde) si ve své látkovépodobě nese nutně společenské podmínkysvého vzniku: je realizací námezdního po­měru, jde o vysloveně výkonnou práci,která je oddělena od pracujícího (pokudnení zatížena řemeslnými reminiscence­mi, nýbrž spočívá na základně mechani­zované produkce) a představuje pro něj

vnější nutnost; má převážně povahu jed­noduchého, monotónního vynaložení pra­covní síly - tedy abstrakce práce. Za ka­pitalismu je člověku do značné míry lho­stejná. Socialismus však stojí - pokudjde o látkové tvary - v podstatě na půdě

téže práce, jak se zformovala ve "zdědě­

né" produkci. I když k ní socialistickýčlověk nabývá nového poměru - vzhle­dem k vnějším okolnostem (materiální amorální vazby) -, nelze přehlížet, že bez­prostředně v ní ještě nerealizuje sám sebea svou potřebu, ani nenachází své oboha­cení, že v ní prostě většinou nežije, nýbržpřevážně si vydělává na život, který za­číná až po práci. Ale tato skutečnost za-

a zůstává proto stát v hranicích "druhé průmys­

lové revoluce", H. Schelsky z těchže důvodů od­mítá pojem "druhé průmyslové revoluce" a do­konce i "druhé fáze" průmyslové revoluce, pro­tože změny dosud vcelku nepřekročily hraniciindustrializace (Die sozialen Folgen der Automa­tisierung, Diisseldorf-Koln, 1957, str. 36).

38 Marx-Engels, Německd ideologie, Spisy sv. 3,str. 82-83.

161

nechává svůj otisk v celém profilu lidské­ho života této přechodné etapy.

Moderní vývoj výrobních sil přináší

rozporuplný pohyb39 na půdě vnitřních

i vnějších souvislostí práce: mechanizacestále rozčleňuje složitou práci člověka

v jednoduché prvky strojové obsluhy;automatizace naopak ruší jednoduchý vý­kon pracovní síly a tlačí člověka přes okrajbezprostřední výroby: jednak k složitýmfunkcím při aplikaci vědy, jednak k no­vým, nevyvinutým oblastem (např. služ­by), kde se ho v určité míře znovu zmoc­ňují industrializační pochody. Teprves celkovým postupem vědeckotechnické

revoluce se tento kruh rozpíná ve spiráluvšeobecné, masové přeměny lidské práce.Jednak zkracováním celkové nutné pra­covní doby a jednak látkovou proměnou

výrobní činnosti: nejprve ve vysoce kva­lifikovanou výkonnou práci širokého pro­mu (seřizovači, opraváři u automatickýchuzlů či laboranti v chemických výrobáchapod.), kde už je jistý podíl tvůrčích prvků

(a v jejímž obsahu dokonce často převládá

typ duševní činnosti); bude-li pokračovat

nynější tempo, dospěje však patrně vý­roba - ovšem teprve během několika

desetiletí - k bodu, kdy pro většinu

(prakticky pro všechny) převládne prácena úrovni techniků, inženýrů, výzkumní­ků atd., v níž rozhodující podíl mají tvůr­čí momenty.

Přesun od jednoduché výkonné činnosti

k tvůrčí práci (překonávající dilemaprostředků a cílů), který se jeví perspek­tivně jako možnost vytvořená vědecko­

technickou revolucí, představuje zároveň

realizaci hluboké sociální revoluce: neboť

změna lidské činnosti je podmínkou sku­tečného rozvoje lidských sil a vztahů, bezníž by z komunistických snah nic kloud­ného nevzešlo; Tato ,skutečnost demon­struje hluboký humanitní obsah technic­kého pokroku. .•

Z jedné strany vědeckotechnická revo­luce mění povahu, obsah souhrnného děl­

níka, jehož podstatnou složkou a neoddč­

litelnou součástí se stává sílící technickyvyspělá část pracujících, která v dřívěj-

39 Odtud rozpornost ve výsledcích sociologickýchprůzkumů práce, pokud ponechávají stranou celýkomplex společenských a technickÝch změn vě­deckotechnické revoluce (viz např, průzkumyFriedmanna, Navilla, Tourainea a jiných řran-

162

ších podmínkách představovala

úzkou exkluzívní skupinu (zrušení inteli,igence jako zvláštní sociální vrstvy). Z dru~.~,

hé strany se mění postavení i povaha činJ'fJ!

nosti celé masy pracujících; lze předpo~>;.

kládat, že ve výsledném pohybu vůbec~

zmizí současný typ výkonné jednoduché "práce.w pokud není člověku potřebou aje dána vnější nutností, anebo bude po­stupně zkrácena na míru, která nepřesa_'

huje potřebu člověka v pohybu atd. A na,opak stane se pravidlem typ tvůrčí čin,

nosti, v níž do značné míry mizí vnější

nutnost, takže se člověku stává potřebou

pro sebe samu, která jej obohacuje.

Je zřejmé, že kapitalismus může akcep_tovat takové změny v jednotlivých díl­nách, ceších, závodech, odvětvích, avšakcelková proměna práce ve společnosti jepro něj neuskutečnitelná, protože by mu­sela podlomit samotný základ námezdn],ho systému a zdroj sebezhodnocení kapi­tálu. Na půdě kapitalismu se objevujetendence k vyřazování člověka z bezprn,střední produkce a k přeměně práce veformě problému nezaměstnanosti. Různé

amerícké propočty ohlašují, že kdyby užsoudobé technice bylo dáno volné pole,znamenalo by to v perspektivě dvaceti letvyřazení 60 % (Reuther) či 65 % ("Pod­komise ekonomické stabilizace") i vícesoučasné dělnické práce ve výrobě a asi60 % kancelářské činností. Pokud tentoproces zasáhl jen relativně malé procentoa nenabyl masových rozměrů - a kromtoho je do jisté míry zakrýván růstem ad­ministrativy a služeb, takže se jeví jakopouhý přesun práce -, může se ovšemzdát, že je to pro kapitál i jako celek zcelapřijatelné. Na tomto podkladě znovu při­

chází ke cti dávná "kompenzační teorie",která buď interpretuje vědeckotechnickou

revoluci jako čistě technický proces, jenžnemění povahu práce, anebo v duchu re­formismu redukuje vědeckotechnickou re­voluci na "druhou průmyslovou revoluci",která znovu jen modifikuje a vylepšujestrukturu kapitalismu. Vnitřní logika ameze kapitalismu dobře vysvítají ze sku­tečnosti, že ani prognózy dlouhodobého

couzských autorů ve srovnání s americkými).'" V práci, kde člověk působí jako věc, jakO

..bouche-trou de Ia mécanísatíon« (G. Friedmann:Problemes humains du machinisme industriel, seed. Paris 1946, str. 179).

d 'řského vývoj e v USA41 nepočítaj íbospo a ,

'hledech pro rok 2000 s podstatnymve ':Y' ním množství práce a s její zásadnízkracepřeměnou.

B. Zásah do dělby práce

'1' též lze říci o dělbě práce. Průmyslová

o eluce reprodukovala společenskou děl-reVo , , ') tí v •

b Pr áce (s jejími povoláními lm, ze m-u 1 d ' , b olizovala práci zák a ll! masy vyro cu

ve továrně; vedle různých specializací av konomických odrůd" lidí vytvořila "spe-"e v, škeré . 'I. lizaci ve zrusem ves ere specia nos-Cla li v • dti",42 tj. abstraktr:í, ?ez~oz lcn,ou Je no-duchou práci. Oddelem vykonne .funkce a"I'zení fyzické a duševní práce Je v me-r , . ..hanizované tovární produkci prmcrpem.

c Naproti tomu v automatizovaných zá­vodech lze pozorovat tendence překon~n~

staré dělby práce a jejího nahrazovamtakovou vědomou organizací lidsk~ sou:činnosti, v níž všichni pracují na urovmtvůrčí činnosti, kde je tedy překonán roz­kol mezi duševní a fyzickou prací-'' av tom smyslu odsunuty hranice celoživot­ních povolání, kde všeobecnou hlavnífunkcí člověka se stává aplikace vědy, mno­hostranných lidských schopností. Kde tedyschopnost specíálního zaměření není zru­šena, ale spojena s univerzálním zákla­dem a dynamizována, takže nabývá an­tropologicky jiné povahy: nepodřizuje

zvnějška člověka hranicím oboru, nýbržkultivuje jeho všeobecné i speciální vlo­hy;44 tedy podřizuje všechno rozdělování

práce potřebám rozvoje člově~a. Zd~, se:že úplná pohyblivost praCOVlll a sociálnístruktury se v budoucnu (v beztřídních

"Resources in America's Future. Teoreticky ta­táž myšlenka o nemožnosti civilizace, ll;terá bynebyla založena na nynějším průmyslov,;m typupráce je obsažena v úvahách Dleboldovych (Au­tomation .. , str. 165), Friedmanno,:"ých 5Zukunft derArbeit. KOln 1953, str. 218), Schmfdtowých ,,(Mens.~hund Technik, Bonn 1956, str. 22); akl.ádají nadeJ';pouze do volného Času a tím uzavírají bludnýkruh; neboť volný čas, je~lO struktu~a i charak­ter potřeb je do značné rmry deterrntnován právě

povahou práce. .42 K. Marx, sešity o technice (Bolševtk 1-2/1932,

M~ 1~. . a'43 S pokroky techniky začíná počet pracovn u

duševní práce" (jejíž obsah se mění) ptevysovatpočet ryze manuálně pracujících. Podle M. ~ut­zicka a S. Swerdloffa (Monthly Labour Revlew11/1962) se v USA změnil poměr manuálních a ~u-.ševních pracovníků, ze 53: 47 (1940) na 47. ~3

(1960). Nadto i ve zbylých řunkcích na pokraji

podmínkách) stane nejen možnou, alei nutnou všude tam, kde bude nutné hle­dat cesty k využití a rozvinutí všech lid­ských schopností - třebaže k tomu budetřeba značně dlouhé doby. Vědeckotech­

nická revoluce se tak jeví jako procesúplného zrušení celého základu třídní

struktury (fixní dělby práce se zatvrdloustrukturou celoživotních povolání), které jetu realizováno nikoli už jen v ekonomic­kém postavení lidí, ale i v povaze činnosti

a života všech.

C. Známky kulturní revoluce

Průmyslová revoluce minulosti si vzhle­dem k povaze a struktuře činnosti vynu­covala jako vzdělanostní základnu propřevážnou masu obyvatelst~a vše~b:cnouznalost čtení a psaní (typ zakladm sk~l~)

a obecné základy pro dělnickou kvalifí­kaci (typ měšťanské školy), tj .. subje~­tivní podmínky manipulovatelnostI,. POUZ1~telnosti pracovní síly v mechamzovaneprodukci. Prakticky celé půl stoleti (od80. let, kdy bylo v západní .a ~t~ední

Evropě dokončeno zavádění povmne ~k?l:

ní docházky) zůstávaly hladina vzdelam(podíl žáků z obyvatelstva) a jeho převlá­

dající typ v podstatě málo dot~e~y.45

Avšak od 30. a zvláště 50. let dostava sevzdělávací systém ve světě do varu: pr,;d­ký růst středních odbor?~c~ a v~sokychškol i mimoškolního vzdelam v průmysle­

vých zemích ohlašuje blízkost nového kul­turního převratu,46

Vědeckotechnická revoluce pokudmůžeme soudit z logiky výrobních pro-

•výroby začínají zřetelně převládat duševn~ prvky.Tvůrčí práce není ovšem jen duševní, nybrž za­časté i manuální; avšak její vnitřní struktura ~d:povídá rozloženi lidských schopností, v níchž prevládá duševní prvek. ,

"S vývojem civilizace vstupují některé lid~k;V

citlivé funkce (např. učitele, společ.enské par!lCl­pace, péče o člověka) do činnosti každého člověka,

"J. Auerhan: Technika, kvalifikace, vzdělání,

str. 265.'6 V prvých desíttletích tohoto století vzrůstal

počet vysokoškoláků v poměru k obyvatelstvuv průmyslových zemich Evropy a Amerik,r, roč~ě

asi o 3% v letech 1950-1959 o VÍc než 5 10 a or. 1970 s; počítá ještě se zrychlení!!' (Ressourcesen personnel scientiiiqiie et tectinique dans le~

pays de ľOCDE, Paris 1961; Harb~nson - Myers.Education, Manpower and Economtc Growth, 1964aj.).

163

" P 05ile kádrového modelu technického .iova vyroba založená na principu: rozvoje, vypracovaného našimi ekonomy, vyžaduje průmys-

otvírá "prázdno" za hranicemi reprodukč­

ního života. Průmyslový systém kapitalis­mu není s to řešit tyto otázky.š"

Rozběhne-li se vědeckotechnická revo­luce v socialistických zemích v příštích

desetiletích, nevyhne se průchozím stadiím"masového konzumu" (v době, kdy prácepodrží dosavadní charakter): zvedne aprolomí jeho hranice. Teprve za určitým

dosti vysokým prahem (asi trojnásobnézvýšení reálné spotřeby na hlavu) by bylomožno počítat se zabezpečením reprodukč­

ních potřeb a s obrácením vytvořených

prostředků v potenciální zdroje novýchpotřeb; kdežto pod tímto prahem odplou­vají v řečišti dosavadních starostí. Uspo­kojování potřeb nelze přeskočit; každézdržení znamená spíš nastavení jejich im­ponující nadvlády. Za určitou hranicí ma­sová spotřeba umožňuje rozvoj individua­lity, demokratizuje předpoklady lidskéhorozvoje.

Trendy vědeckotechnické revoluce (ja­kožto neomezeného rozvoje výrobních sil)jsou zřejmě neuskutečnitelné bez pozved­nutí tvůrčích lidských schopností v techni­ce, ekonomice, vědě apod. k novému stupni.Avšak to je i na půdě socialismu nesmír­ně obtížný úkol, ukrývající řadu drama­tických zápletek. V prvých stupních nelzezřejmě uskutečnit víc než uvést hranice"reprodukčního života" do pohybu, nahra­dit jej tedy rozšiřováním životního pro­cesu všech; přičemž teprve na určitém

stupni tento proces rodí nové potřeby ­především potřebu lidského rozvoje ­vlastní civilizací vytvořenou lidskou po-třebu. .

Základní mezí průmyslové civilizace jeneschopnost revolucionovat subjektivní

'eho "nasycenosti"), jakou bylo předtím

~mezování spotřeby mas.53

Opět se tu setkáváme s naším civili­začním předělem; na jeho existenci jsouzaloženy všechny moderní doktríny umě­

lého rozšiřování koupěschopné poptávkystátně monopolistickými zásahy. Intenzív­ně rostoucí kapacita výrobních sil se v ka­pitalismu buď znehodnocuje ničením, nebotransformuje v destruktivní spotřebu

(zbrojení), nebo konečně zahlcuje systé­mem "masového konzumu". Třebaže v ce­lém tomto systému využití lidských po­třeb dominuje ovšem potřeba sebezhodno­cení kapitálu, nelze podceňovat civilizační

význam "masové spotřeby", která budepronikat dál do příštích desetiletí.š-

Základní reprodukční potřeby se na ur­čitém prahu nasycují, okruh potřeb serozšiřuje,55 životní úroveň se tlačí vzhů­

ru; ovšem ani to vše není s to samo kva­litatívně změnit úroveň života, jeho spo­lečenského a antropologického profilu.Teorie "společnosti nadbytkuvš'' či "vyso­ké masové spotřeby'v? naráží na dilemavnitřních hranic této spotřeby; jejich pře­

stoupení k preferenci potřeb lidskéhorozvoje není zřejmě v silách systému,kdežto pokračování v nastoupené cestě

znamená zřetelně převrácení racionalizo­vané "výroby pro výrobu" v irracionální"spotřebu pro spotřebu".5S

Systém zvnějška nzené spotřeby roz­douvá za rychlého technického pokroku donekonečna nároky masového soukroméhovyžití, nastrkuje celý systém fiktivních,nesmyslných potřeb, zavléká do nich re­klamou, prestiží a podbízením. Člověk setu stává otrokem svého konzumu, dělá

z lidské činnosti pouze jeho prostředek;

ně ~tvo~í novou základnu celoživotníhoiv~delavám. V 'dohledné době bude tech~ ďfrnika s to otevřít potřebný vhled do strUk~ď;"tury světa před každým a kdykoli."!

%k

D. Změny v profilu života

Prů~yslová civilizace byla založena na ..r>,rotzkladu rozvoje. Rozšiřování výrobních·sll, v podmínkách industrializace předpa,

k~adalo kapitalizaci převážné většiny na,VIC vytvořených zdrojů; vývoj se usku,tečňoval na úkor omezení většiny na p

v 0-treby, plynoucí z prosté reprodukce pra-covní síly - jakožto podmínka rozšířené

reprodukce kapitálu. Struktura potřeb

volného času, zájmů a nároků "soukro~mého života" byla pohlcena v rehabilitacipracovní síly a v živelné kompenzaci účin,

ků jednostranné a omezené činnosti. Pře­

sa~, ~éto ~ra~ic,e nedovolovala mase pra­CUJICICh nízká uroveň spotřeby a svobod­ného času; možnosti byly stravovány se­trvačností představ a žádostí reprodukč,

ního života, nebo propadaly soukromí anižnašly společenské využití: člověk ne~e tu~ so~ě mez: svý~h výtvorů. Život většinyc~e?~ spol:cnostr byl spojen s pokrokycivilizace Jen nepřímo; prostřednictvímvýkyvů, vnějších tlaků, atd.

Na vrcholu soudobého civilizačního vý­voje však výrobní síly překračují hranicetohoto protikladu rozvoje. Od určitého bo­du, spojeného s přechodem k vědecko­technické revoluci, se dokonce všeobecnérozšiřování spotřeby stává právě takovounezbytnou podmínkou hospodářského růs­

tu (a životaschopnosti kapitálu v době

měn-? Vv. k- smerujs vytvoření takovéVZ~ěl,ávací, základny, jež by znamenala prokaz~ehovUpl:lOU polytechnickou přípravu(pIne stre?oskolské vzdělání) se základymetodologto soudobé vědy, aplikovanév produkci s vyváženou humanitní~~oVI~.í -. j,akožvto podmínka subjektivníu,cast! .k~~deho clověka v příštích pokro­cích clvlhzace;48 a zároveň elementárnívědecké (vysokoškolské) vzdělání, jež bybylo s to podchytít každou možnost kul­tivace objevitelského talentu (tj. aby tunebyl žádný jiný limit než lidské schop­nosti).49

Snad ještě rozsáhlejší důsledky z hledis­ka společenského vývoje vyvolá nahra­Ž:~í ~ednorá~ového "učení pro život" prů­bezn~m vzdeláním. Na rozdíl od jedno­duche pracovní síly je už pro technikanutností udržovat po celý život znalostina úrovni soudobého vývoje výrobních sil-:- tedy v dobách prudkých výbojů a rych­leho zastarávání vědy je nucen učit secelý život. Padá tu vůbec dosavadní roz­dělení života na dobu čerpání znalostí anáslednou doživotní etapu jejich vydává-

'50 T t vrn, a o zmena bude znamenat kulturnírevoluci'"která posune vzdělání, dosud jenp~, okraJIC~ provázející život pracujících,primo do Jeho středu.š!

Z druhé strany moderní technika sa­n;a, zasáhne pronikavě do procesu vzdě­lam: vstoupí do škol, změní tradiční di­daktické prostředky, uvolní možnost indi­vidualizovat vyučovací proces; masová ko­munikační média (rozhlas, televize, telex,spolu s videomagnetofonem apod.) postup-

hr~n~cí: PC?lovina mladých Jídí bude dostávat vy­so oskolske vzděláni - nenarazí-n ovšem tytotre5~dY na' společenské hradby.

Bude nesnadným úkolem vědy o člověku pe­da!,O~IkY, Psychologie, mediciny atd najít ~pti­m;lm po~tup a režim tohoto rozvÚení Iídskýchsc opnosn vzdělávací soustavou

st .Je zřejn:é, ž.e taková přeměna nenf zvládnu­telna bez šírokého zapojení moderní sdělovacítechniky.

ošacení; od 50. let prodělává podobný vývoj do­konce podíl výdajů na auta v USA, a další země

budou následovat za 10-20 let (S. Kuznets: SixLectures on Economic Growth, Glencoe 1959; Uka­zatelě hospodářskěho vývoje v zahraniči 1963,UTEIN; uvedené prognózy).

56 J. K. Galbraith: The Affluent Society, Cam­bridge 1958.

57 W. W. Rostow: The Stages of EconomicGrowth. A Non - Communist Manifesto, Cam­bridge 1960.

58 Galbraith (cit. dílo, str. 144) předvádí bez­východnost kruhu abstraktního života, když s jed­né strany konstatuje, že potřeby jsou neuspokoji­telné, s druhé strany se s nimi vždy setkávámejako s "given data". Nároky masového konzumu,říká přímo J. S. Duesenburry (Income, Savingand the Theory of Consumer Behaviour, Cam­bridge 1949, str. 28), "vedou život sám pro sebe ...silnějši než potřeby."

59 The Triple Revolution, str. 6.

53 Keynesúv objev, že kapitál není samostatnouveličinou, nezávislou na spotřebě (Obecná teoriezaměstnanosti, úroku a peněz, Praha 1963, str. 125),interpretuje soudobá teorie růstu dynamicky: ur­čitý růst výroby a spotřeby je dnes podmínkounormální funkce kapitálu (viz Domar, Essays inthe Theory oi Economic Growth, str. 8).

54 Úroveň reálné spotřeby na obyvatele vzrostlav posledních 20 letech v USA víc než předtím za 60let, a výhledy počítají s udržením tohoto tempaaž do r. 2000 (Resources in America's Future);perspektivy V. Británie do r. 1984 předvídají

zdvojnásobení spotřeby, jehož dříve země nedo­sáhla ani za 70 let (Britain 1984. An Experimentin the Economic History ot the Future); fran­couzské prognózy obdobně s 2 1/2 násobným zvý­šením spotřeby v letech 1962-1985, tedy s trojná­sobnou akcelerací (Rěflexions pour 1985).

55 O tom svědčí zlom v podílu různých složekspotřeby: od 30. let se zastavuje (a klesá) růst

podílu stravování v USA, Anglii, Svédsku, později

v NSR a Francií; po válce se přidává křivka

,

IN ekvalifikov.

I IStředoškolské I I

a zaučených Vyučených Vysokoškolskévzděláni vzděláni

řady univerzálnich strojů 35 60 Imechanizované linky 4 Iautomatického systému 57 33 8

I O 0-40 240-60 20 40

I(J. Auerhan: Tech ..

nika, koatitikace, vzdělám, str. 241).

.. ~ěkteré ,země (USA, Japonsko), se blíží vše­ob~cnemu str~doškolskému vzdělání (70-80 % mlá­deze z ročníku prochází střední školou)' jiné(SSSR, . l!'ranCIe) s ni počítají v příštím desfn tfPo~ročIle zem~ jí zřejmě dosáhnou během 15

1feť

, V někte,:ych zemich přichází 12-'" % mlá~deze z ročníku na vysokou školu (SSSR K:­nada, F'rancíe), v USA přes 30 % _ Ressourcles a~:r~?3~fJEscientifiqUe et tec!'nique dans les pa~~

, str. 89. Je možné že na ř Iletí se pokročil . ší ě' P e.omu sto-ejs zem přehoupnou pres novou

164165

60 S. Kuznets, Retardation of Industrial Growth(Journ:;tl of Economic and Business HistoryCambrH~ge 1929, str. 534 a další); Six Lectures o~Econom}c Growth, Glencoe 1959, str. 40 aj. V té­to dobe "pozorujeme-ll produkt na hlavu shle­dáváme zřejmé zpomalování v mfře růstu': (ibidstr. 40). ť?dtUd vzešla teorie "mature economy" ~"sekulárm s~agnace", vracející se k Millově myš-

.lence "staclOnárnfh~ ~tavu" (viz A. Hansen:Growth and Stagnatwn ~n the American EconomyThe Revfew of Economics and Statistics" 4/1954>'

61 Srv. G. Friedmann: Krize pokroku Praha str'260 a další. ' ,.

Je zřejmé, že vědeckotechnická revoluceje nejen sociálním procesem, ale též so­ciální revolucí v tom smyslu že tvoří

organickou součást komunistické revolucev širokém smyslu - její zákonitý stupeň

a formu. Půdou, na níž se může rozvinoutv celé šíři, je socialismus a komunismus.Základna kapitalismu, na níž se uplatňuje

v poč~teční (či deformované) podobě, seza určitým kritickým bodem musí ukázatpříliš úzkou, jakmile vědeckotechnickáre­voluce dosáhne většího rozsahu: řada ko­lizí a srážek v tomto směru je z historic­kého hlediska neodvratná,

"Imperativ růstu" a světové soustavy

Historický průběh vědeckotechnické revo­luce není ovšem jednoduchou kopií vnitř­ních logických souvislostí. Zatím mnohévědecké objevy a technické vymoženostise nesporně objevují dříve v kapitalistic­kých zemích. Vzniká svérázná situacejíž vydatně využívá buržoazní apologetikaa jež mate některé socialisty: socialistickézemě většinou stály před nutností indus­trializace, metropolitní kapitalistické ze­mě naopak stály na půdě dokončené in­dust~ializace před volbou: překročit jejíhranice, využít prvků vědeckotechnické

která konstatovala, že SSSR začíná v "těžiskovýchoblastech" vědy a rozsahu vzdělání předstihovat

USA, (Comparisons of the United statee and so­viet Economies. Hearings betore the Joint Econo­mic Committee, Washington 1960, str. 245 a další.)Zpráva vyvolala prudký vzrůst nákladů na výzkuma výchovu techniků, přírodovědců a matematiků.

68 V. Largenttěre: Soudobý kapitalismus a růst

výroby (Economie et polttíque, 109/1963).69 "Nynější zájem o růst není náhodný: vy­

chází na jedné straně z opožděného vědomi, žev našem hospodářství je plná zaměstnanost ne­možná bez růstu, na druhé straně z nynějšího

mezinárodního konfliktu, jenž činí růst otázkouživota" (E. D. Domar, Essays in the Theory otEconomic Growth, str. 18).

se zřejmým, že kapitalismus ztratil ma­névrovací svobodu v oblasti vědy a tech­niky, i když drží primát v rozsahu auto­matízace.v? Do pohybu se dostává obvyklázvratná logika monopolů: prosadit na pod­kladě určitého pohybu, co nelze zachránitna podkladě určitého stavu.

Vnitřní vazby technické a sociální revo­luce neúčinkují ovšem přímo, ale působí

nesčetnými zprostředkujícímicestami jakoskrytý nepokoj, jako všeobecný tlak navýrobní pokrok, v němž se projevuje tech­nická výzva komunistické revoluce. Od tédoby, co státní monopolismus celým systé­mem politizace zisku do určité míry adap­toval kapitalistické hospodářství pro krytívšeobecných ztrát vyvolaných znehodno­cováním kapitálu novou technikou a vy­tvořil celou soustavu státní stimulace tech­nického rozvoje, posunuly se podmínkypro realizaci zisků tak, že jistá progre­sívní míra technického pokroku (a zne­hodnocování kapitálu) se jeví jako železnánutnost zhodnocení kapitálu vůbec. Proti­klady, do nichž vede vyspělý kapitalis­mus volná dráha pro techniku, zůstávají

zatím v pozadí; do popředí vystupujespíše relativní pružnost těchto stimulů.

Souhrn změn se takto v podmínkáchsoutěže obou soustav projevuje jako ano­nymní všebecný imperativ růstu, kterýprochází světem:68 vědeckotechnická re­voluce se stává světovou záležitostí. Tytoskutečnosti vyvolaly dokonce celé novésměry "teorie růstu", jejichž zakladateléotevřeně přiznávají, že u jejích základů

nestojí pouze vnitřní potřeba této společ­

nosti, ale také vnější existenční nezbyt­nosti, tlak ekonomické soutěže.w

Socialistická společnost si ovšem nepo­třebuje a nesmí zakrývat, že prvenství,jež dosud dosáhla v některých úsecíchvědy a techniky- a které se poprvé anejvýrazněji projevilo v kosmickém vý-

6< G. a L. Lorigoví : Hospodářský zázrak a mar­xistický rozbor, Praha 1963, str. 87.

65 Pod tímto pojmem nelze rozumět pouze sférusoc. států; j de o reagování na existenci socialis­tických sil vůbec.

66 "Vzrůstající celkový výkon je alterriatívouk redistribuci a '" redukci nerovností" - J. K.GalbraJ.th: The Affluent Society, str. 95. Totéž W.W. Rostow: The Stages in Economic orounn.A Non-Communist Manifesto, str. 156.

67 Tento poznatek. sílí po každém úspěchu so­cíalisttcké vědy a techniky. Je obsažen zvláště

výrazně ve zprávě amerického Kongresu, kterár. 1959 prováděla šetření o příčinách sovětského

předstihu v kosmickém bádání (první sputnik) a

]3uržoazní ideologové dokazují, že se ka­.talismus obrodil. Ve skutečnosti se so­

PJáln í podstata kapitalismu nezměnila;Clění se však podmínky, za nichž probíhá111. může probíhat sebezhodnocování kapi­~álU - a to si vynucuje změnu v poměruk výrobním silám... a) Od dob velké krize se stalo zřejmým,

že tradiční průmyslový růst narazil nastrop a bez vnějšího zásahu ze strany mo­nopolního státu, zaměřeného k rozšíření

" koupěschopné poptávky (Keynesova dok-trína) není už kapitalismus (pro nadbyteksamého kapitálu) s to normálně fungo­vat.54 Na tomto podkladě se prosazujípraktiky státního monopolismu.

b) Tyto tendence zesílily zvláště v době

druhé světové války, jež prudce zvedlaválečnou spotřebu (což nebylo možno bezstátního zásahu) a v mnoha směrech pro­lomila i odpor monopolů vůči pokrokuvýrobních sil; řada technických novinekvznikla, jak známo, touto cestou.

c) Nakonec se prosazuje v ekonomicekapitalistických velmocí jako dlouhodobý,podstatný a nejvytrvaleji působící faktortlak rostoucího světa socialismu.65 K tech­nickému rozvoji se utíkají jako k alterna­tivě sociálních srážek uvnitř země.66 Exis­tence světové soustavy, jež disponuje 37 %světové produkce a významnou výzkum­nou základnou (a přitom se vymyká mocimonopolů), znamená potenciálně a často

i fakticky průlom do monopolní soustavy,ztrátu monopolu výroby, vědy a techniky- a zároveň zostření konkurenčních ten­dencí uvnitř kapitalistické soustavy. Mo­nopoly již nemají možnost zabránit tech­nickému rozvoji ve světě (pokusy o to zna­menaly by pro ně jen ztrátu ekonomic­kého primátu, či zostřování vnitřního na­pětí a nebezpečí vyhrocení sociálních kon­fliktů). Mohou využívat jen pozitivní stra­ny monopolu: předstihu v technice. Stává

revoluce, či dopustit obecnou stagnac'Tato skutečnost zatemňuje navenek Vnitř~ní souvislosti technických a společenskÝchpřevratů.

M.0n?polismus, který oproti klasickémukapitalismu operuje na vyšším stupni ze_společenštění, má tedy větší možnosti pror?zvoj yvýro?ních sil, ale má (nebo měl)

zaroven take mnohem více důvodů a pro­středků k jejich brzdění. Která tendencepřevládne, závisí na vnitřních i vnějších

podmínkách sebezhodnocování kapitáluna něž se monopolismus stává velice cit,livým.

Není pochyb, že na začátku 20. stoletízdusil monopolismus rozvoj výrobníchsil: yzpomalení tempa růstu produktivitynapr. v USA kolem mezníku 1904-1913odhadují američtí ekonomovéw i sovětští

shodně asi na polovinu; v západní Evropě

byl ještě silnější. V té době se objevilasilná protitechnická nálada, utajování ob­jevů bylo na denním pořádku, v řadě bur-.žo,?zních států (Anglie, Francie, Belgie,Nemecko) byly ještě ve 20. a 30. le­tech navrhovány a přijímány zákony ome­zující výrobní pokrok.š!

Avšak od 30. let (doby velké krize),40. let (druhé světové války) a především

50. let (vytvoření socialismu jako světové

soustavy) dochází v metropolích kapitáluk znatelné změně. Růst hodinové produk­tivity společenské práce v USA se oprotiletům 1920-1940 zvětšil v období 1940 až1960 asi o 50 %, a má zřetelné akceleračnítendencs.w V Západní Evropě je rozdílv tempu dokonce několikanásobný.63

Monopoly nyní prudce rozšiřují vs­zkumnou základnu, vrhají do výroby zá­sobu technických patentů; aparát státní­ho monopolismu všemožně podporuje vý­robní pokrok přerozdělováním nadpro­d,uktu a krytím všeobecných ztrát, vznik­lych znehodnocováním kapitálu. Objevujíse některé zřejmé příznaky vědeckotech­

nické revoluce.

62 Historical Statistics ot the US. Colonial Timesto 1957, Long-Range Projections for EconomicGrowth. The American Economy in 1970. Indexesot Output per Man-Hour for the Private Econo­my 1947-1964 (Zpráva US Department oř Labourz 29. 1. 1965) a j.

63 The New Europe and its Economic Future,20th Century Fund, 1964. V. Langertiére před '0­kládá. v letech 1950-1959 oproti 1922-1938 zdvojná­sobem tempa ve Francii, ztrojnásobení v Itálii(Economie 8'1 politique, 107/19631.

***

stránku výroby, lidské síly - a tím ovšemi techniku v plné miře. Složitost a mezevědeckotechnické revoluce v jejích počát­

cích jsou v každé etapě dány tím, že seopírá o rozvoj tvůrčích lidských sil, aletento rozvoj musí sama teprve vyvolávatvytvořenými možnostmi. S růstem zdrojů

rostou nároky na prostor pro individuálníaktivitu každého pracujícího; jinak byakcelerační možnosti a předpoklady vě­

dec~otechnické revoluce byly ztraceny.V techto humanistických nárocích a dů­

sledcích se jeví vnitřní svazek vědecko­technické revoluce s komunistickou vý_stavbou.

167

nické revoluce. Nedostatečné uvolnění sou­stavy podnětů, vyplývajících z podstatysocialismu, slabá vazba pracujících, kaž­dého člověka - a zvláště ovšem složek,které za současné situace hrají klíčovou

úlohu ve vědeckotechnickém rozvoji ­k zájmu na růstu produktivity společenské

práce - to vše se projevuje v opožďování

v kvalitativním, intenzívním rozvoji, v za­ostávání v tempu vědeckotechnické revo­luce, jež podle stranických dokumentů

pociťuje tak či onak řada socialistickýchzemí.

Je nasnadě, že čím víc budou postupo­vat obraty v civilizační základně lidskéčinnosti a života, tím víc bude vyvstávatmotiv bezprostředního svazku člověka

s jeho činností, tím víc bude nad světem

lidských zájmů dominovat zájem člověka

o vlastní rozvoj (a tedy i vzájemný roz­voj lidí) - v práci i mimo ni. Není prav­děpodobné, že by bylo možno uskutečnit

plně vědeckotechnickou revoluci, aniž bytento motiv převládl tak či onak v moti­vační struktuře lidí.

Pokud ovšem charakter práce a úroveň

zdrojů nevyvolávají všeobecně dost vnitř­

ních podnětů, štěpí se socialistický zájemve dvě oddělené vnější komponenty: "ma­teriální interes" a jeho ideální výraz (azároveň opak): "morální zájem" - kterétvoří protějšek stimulů zisku a existenč­

ních obav. Při tom stavění jednoho z nichnad druhý či proti němu je vzhledemk jejich společným mezím sebeklamem."Materiální zájem" socialistického člověka

či kolektivu - pokud je založen na vlast­ním úsilí a pokud je odvozen ze spole­čenského zájmu na růstu produktivity, t. j.směřuje k růstu národního důchodu ak úsporám práce - to není "přežitek"

starých časů či sobectví - jak se domní­vá romantická nivelizační furie,75 ale zá­konitá hybná síla socialistické společnosti,

kde osobní zájem spadá v jedno se spo­lečenským. Z druhé strany "morální zá­jem" implikuje v nových podmínkáchstále více povinnost každého zvyšovat svévlastní tvůrčí dovednosti jako společen­

ské moci.V soudobém technickém rozvoji se prak­

ticky zodpovídá otázka, čím překonává

75 Prtncíri nivelizace (zár ist) Marx dávno dešifroval jako negativně pojatý zájem soukroméhovlastníka.

kY. Není pochyb, že i s těmito korektu­rami buržoazní soustava propouští či brzdímnožství podnětů vědy a techniky; nicmé­ně v době, kdy země socialistické sousta­vy se převážně ještě soustřeďovaly k do­končenI extenzívní etapy industrializace aneuplatňují dosud všechny přednosti

svých hybných sil v rozvinuté podobě, ne­mohou být pružiny zisku ve vědeckotech­

nickém pokroku nijak podceňovány.

Hybnou silou, jež je s to uvést vědecko­

technickou revoluci do pohybu plně a aždo konce, může být jen všeobecný reálnýzájem celé masy pracujících o růst pro­duktivity celkové společenské práce (zvět­

šování národního důchodu při zmenšovánímnožství veškeré společenské práce, an­gažované v produkci). To je ve vyvinutémhospodářství bez třídního protikladu to-

. tožné se zájmem o rozšiřování spotřeby aživotního procesu všech.

Teoreticky, principiálně, je ovšem tentozájem obsažen v samé povaze socialismua komunismu; leží v podstatě ekonomikyspolečenské práce; zakládá přednost so­cialismu před kapitalismem ve vztahuk vědeckotechnické revoluci. Avšak je do­sud uplatněn v socialistických zemích jenčástečně. Prakticky se dosud projevil pře­

vážně v jedné složce: centralizovaném ad­ministrativně direktivním řízení, jež pro­sadilo mimořádná,maximální tempa kvan­titativního růstu; avšak takové řízení pod­chycuje jen jednu z forem zákonitéhospolečenského zájmu na půdě socialismu;a v abstraktní podobě odpovídá jedině

takovému růstu výrobních sil, v němž

ještě nezáleží na postupu vědy (a tímméně růstu tvůrčích sil člověka), nýbržna množství kapitálových zdrojů a rezervě

pracovních sil (tedy období industrializa­ce). Absolutizace centrálně direktivníhosystému jako jediného podstatného, záko­nitého hybného zdroje socialismu defor­muje nutně vývoj výrobních sil a stáváse v určitém okamžiku jejich brzdou. Ne­byla a není s to prosadit ekonomickouoptimalizací, efektivní rozvoj, jenž se vážek vědeckotechnické revoluci.

Nevyvinutost ekonomické struktury so­cialismu je dnes nejvážnějším, kardinál­ním problémem pro rozběh vědeckotech-

kujícího kapitálu a pod.) Tato nedostat v

n t . k ( . ec,os ZIS u a eXlstečních obav) jako

ť t h . kéh ma,IVU ec nic e o rozvoje se stalav. tvář n:o?e~ním pokrokům vědy a tech,mky verejnym tajemstvím.

A však nelze přehlížet skutečnost že n vkteré okolnosti přizpůsobují dnes' mot. e,

. k ' IVYZIS. u ur?,;.rni současného technického roz,voje (~mz by měnily jeho sociální pod,statu).' Do ekonomiky monopolních zmí se vkliňuje jako nový činitel státe~mono?olismus, který sám nepracuje be~~prostredně pro zisk (jeho podniky jsětši ou

ve sinou .nerentabilní), ale jenom pro zá,chranu zisku. v monopolní sféře záchran. k 'u

Zl~ u vůb:c. .všechny soudobé buržoaznístaty nyrn stale ve velkém rozsahu pře­

ro~dě~ují r:.adprodukt, zaskakují obrov.,skýrni zdroji, jež tak získávají, v mistech~d~ ~e~hává zisk jako stimul, tedy přib1i~Z~JI JeJ "nutnostem daného vývoje tech­mky". Zvlášť patrné je to při organizac'vědeckého výzkumu. Americký stát finan~c~je .?apříkl~d (roku 1963) téměř 70 %výdajů na vyzkum a vývoj (kdežto pro­vozuje jen 16 %), francouzsky' 78 0/0 brit-k' 61 Ol 7~ K I' ,

S Y . 00 10; ~ ennedy zdůvodňoval systémsubsídíí pro technické novinky tím v. k • , zeZl~ neni s to "v náležitém rozsahu" pod-necov:at, pokroky vědy a techníky.řě Po­~o~me cI1e sleduje moderní amortizačnípo­litíka, ,daňové úlevy, úvěry atd. Všechnytyt~ zas~hy mo~opolního státu zvýrazňujív ziskových motIvech optimalizační strán­ku, přeorientovávají podnikání na inten­zifikaci růstu.

Rovněž .nez,ájem dělníka námezdní prá­c: o t;chmcky pokrok jeví se dnes už jakocitelná (a pro kapitalismus podstatně ne­překročitelná) hranice podnětů technické­ho pokroku. Současný monopolismus sivypomáhá systémem prémií lidovýchk 00" k ' "a. cu,, v:erý neměn] nic na postavení děl-

mcke tndy vcelku, avšak v podmínkáchkdy například v USA obsáhl kolem 100/,'obyvatelstva, představuje nepochybně ci~telno~ (byf i značně iluzorní) pobídkutechmckeho pokroku, zejména pro středni

vrstvy, inteligenci a kvalifikované dělní-

(Tne Attluent So.ciety" str. 104, 106). Už Keynesa. kSchumpeter predpokládají podobné modifikaceZlS'20VYCh stimulů .

, l?ata UTEINu (Předpoklady rozuoje vědy atecnntky).

196;. Economic Report ot the President, Washington

zkun:u -, ~o jsou jen počátky, zdalekane vseo~e:ne. ú~oveň produktivity prácevoe vyspelych SOCIalistických zemích je za­tI.m .2---:-3~ nižší než v nejvyspělejší ka­pltalIst~cke zemi - v USA; kdyby byloza:~ovano současné tempo jejího růstu,~z~dalo by si předstižení kapitalismuJevste 20, 30 a více let. Nyní je úroveň

vedy a techniky v socialistických zemíchro::hodujícím faktorem. V současných pod­mmkách soutěže 'dvou soustav je vědecko­technická revoluce procesem ktervv, ,y senutne obrací proti každému, kdo zůstane

pozadu, a který nepochybně nemilosrdněs~ete každého, kdo nedovede držet nebovc:as ;yro~at. kro,k. Kapitalismus můžeb~t ?revkonan Jen tím, že bude nucen ma­x:r::~lne uplatnit to, co vytvořilo nejsil­~e}s: stranku průmyslové civilizace, oč[ešté dnes - a to hlavně , ," . - opIra svoupOZICI, t~vJest výrobní pokrok, a že se při-

tom ukaze neschopným uskutečnit totoprogresívní lidské dílo.

Hybné motivy vědeckotechnické revoluce

Ekonomicky se průmyslová revoluce in­dustrializace, jevila jako proces rozšiřenér:pr~dukce kapitálu; rozhodující je prom růst nadproduktu, podmíněný růstem

fondů, v~ngažo~aných ve výrobě. Nebylat~dy primo vázána na pohyb produkti­v:ty p~ác:, nýbrž jen podmíněně, částeč­ne, ~ jisté relaci. Byla uváděna do života- J~ko odpovídajícím hybným motivem

ziskem. kapitálu (či přesněji požadav­ky ,se~ezhodnocení kapitálu); ale zároveňtake

70Jeho rubem:' totiž existenční oba­

vou,. nutností reprodukovat svou pra­covm schopnost u masy dělníků.

vS vým ekonomickým profilem je naopakv:deckotechnická revoluce - jakožto stá­ly ~ohYb všech výrobních sil - totožnás rustem. ~rodu~tivity společenské práce(zkracovamm veskerých pracovních ná­~ladů, na j:~~otku výroby). V celospole­c:nsken: me~lt~u (za jistou hranicí) tedyp~esahuJe pnmarní ziskové zřetele, je s ni­mi v nesouladu (viz znehodnocování účin-

• 70 'I'Iak; r;izika nezaopattenosti v pojetí buržoaz­rn soclologle (Max Weber' W' t .. fsctiaft T" bí . tr sena t und Gesetl-

71 ' U mg~n 1922, str. 48)....~ěco no:,eho. a odlišného bylo ptidáno v eko­

normo é motlva5'l", komentuje J. K. Galbraith~:~~~ě k~r»~~l't~:;;)l zpátSaddY k..na ochr-anu jednotlivců

e e oriomtckou pohromou."

16816~

socialismus motivy zisku a existenčních

obav, jež vytvořila stará společnost. Pod­stata nespočívá tu v odstranění zájmu nanadpráci, nýbrž jen v odstranění výluč­

nosti, monopolu zisku - toho, že se vy­myká společenskému rozhodnutí - tedyv uplatnění všeobecného zájmu, zájmuvšech na úrovni společenského zisku, stej­ně jako mezd (čili celkově na hrubém dů­

chodu, národním důchodu, vytvořeném

celkovou společenskou prací). Nejde o li­kvidaci podnikavosti, nýbrž o její zevše­obecnění na společenské základně (bezvykořisťování). Z druhé strany to před­

pokládá zájem na společensky nutném az hlediska technického rozvoje užitečném

vynakládání každého dílu společenské

práce.Realizace vyšších stimulů (jež bezpro­

středně vážou zájem všech pracujících napohybu produktivity společenské práce)může a musí využívat zájmu na zisku,hrubém důchodu atd. jako svých podříze­

ných složek. Předpokládá právě celoustrukturu ekonomických stimulů, kterépůsobí v každém článku společenské prá­ce (v ústředí stejně jako u kolektivu zá­vodů a u jednotlivce) a všude budí zá­jem o vědeckotechnický pokrok. Takovýsystém dosud v socialistických zemích ne­byl plně vybudován, takže značná část

pracujících - od dělníků po techniky ­je dosud ve svých podnětech do značné

míry oddělena od vědeckého a technic­kého pokroku. Tím jsou stimuly socialis­mu ve vztahu k technice silně podvázány.Dosavadní formy řízení navíc navozujímnožství postranních, nespolečenských

ekonomických zájmů.ř" které zavlékajísocialistickou ekonomiku do moci živel­ného pohybu, jenž se příčí směru vědec­

kotechnické revoluce (disproporce, se­trvačnost extenzívního růstu apod.). Jetřeba počítat s tím, že se tak vytváří jistáekonomická základna technického kon­zervatismu, kterou pak ani direktivy, anipřesvědčování samy nejsou s to zmoci.

Význam socialistických hmatných sti-

76 Zájem na plýtvání materiálem, na nekvalitnípráci, na nevyužití fondů, obsažený v zájmu nadirektivně určené "hrubé produkci" atd.

77 Moderní technika rozšiřuje kruh tvůrčí práce,v níž společenská cena splývá s individuálnímprožitkem; za hranicemi reprodukce pracovní sílyvytváří kruh spotřeby (vzdělání, poznávání, fy­zický rozvoj atd.), jež uspokojuje jedince a nenílhostejná či ztrátová pro všechny, ale naopak.

78 Saint-Simon marně htedal po celý život

170

mulů ve vztahu k technice je v tom, žepřesahují hranice zisku a nikoli že ležísvou účinností pod nimi.

Totéž ale platí i o "morálním zájmu":revoluce vysoce cení obětavost, pokud sespolečenský rozvoj bez ní neobejde; alejejím cílem není takové obětování a pod­řizování z povinnosti na úkor vlastníhorozvoje (pak by se obešla bez technickýchrevolucí). Usiluje naopak o dosažení úrov,ně, za které se lidská součinnost změní

ve vzájemný rozvoj, aniž by bylo třeba

obětovat vlastní rozvoj .~ naopak jehoprostřednictvím. A takové typy lidské čin­

nosti se objevují právě za určitou hranicí,danou technickými pokroky." Oproti in­dustriálním podmínkám, v nichž nejvyš­ším principem zůstávala vzájemná závis­lost, vylučující rozvoj všech'f (utrácejícíjeho možnosti ve prospěch menšiny), mu­že se na určitém značně vysokém stupnirozvoje vědeckotechnické civilizace prak­ticky člověk (všeobecně) stát svým vlast­ním rozvojem jakožto účelem též pro­středkem rozvoje ostatních; a naopak, po­třebuje rozvoj všech k svému vlastnímuvzestupu - a jedině to může otevřít ko­munistickou dimenzi pro lidské vztahy.

"Morální zájem" se zdaleka netýká jenotázek povinnování. Nesmíme zapomínat,že oddělení řídící práce od výkonné, kterénutně provází celou epochu índustrializa­ce,79 znamená zároveň stlačení lidské sub­jektivity, které těžce zasahuje strukturulidské osobnosti, povahu života, spotřeby

i "morálních" nároků člověka. Sociologic­ké analýzy naznačují, že takové "choro­by" technicky pokročilého světa, jako jsouexcesy mládeže, nekoření tolik v bídě či

přebytku, v rozkladu rodiny či generace,jako přímo v této hluboké ráně: v nedo­statku reálné participace miliónů lidí naprůmyslové civilizaci,80 v neuspokojenépotřebě lidské subjektivity, která stlačuje

motivační strukturu do nejjednoduššíchrovin. Tento problém se pochopitelně ne­vyhýbá ani socialismu, pokud stojí napůdě industriálního systému - tím spíš,

v industriálním systému "kombinaci, při které byosobní interes spadal v jedno se společenským"

(Catéchisme des industriels, oeuvres choístes, III.str. 99).

79 Srv. R. C. Kwant (Philosophy ot Labor,Pittsburgh 1960, str. 153; rozbory G. Friedmanna(Traité de sociologie du travail 1962, sv. II) aj.

80 Srv. Réflexions pour 1985. Formálnost a bez­mocnost politické účasti mas v kapitalistickýchzemích jé už dnes všude mimo pochyby.

ůvodní bezprostředně politická for­~e ~articipace nemůže sama vyplnit me­JIla která vzniká povahou práce a struk-zeru , 1" '1' Z' d I' řeU průmys ove CIVI izace. asa n -turo

v v v k' t' d ta, te ovsem mozno oce ava Jen o -šen1'hJo vědeckotechnického převratu, kte-kOve o .. .. 'v 1 v .•

, rozšíří tvůrčí cmnost, v mz spo ecne~y ěchy v reálném přetváření světa závisíUSPsubJ'ektivním, nezaměnitelném vkladuna ť .. dnotlivce a kolektivu, kde par icipaceJe pokroku civilizace je dána přímo po­n\ou základního životního projevu člo-va , k' ktivit .,věka. Výzkumná, novators a a 1V~ a, m;-ciativa pracujících, to všec~no svymVtvy~

amem daleko přesahuje propoc enezn 1 . k'úspory. Silný sociální a antropo ogic Y("morální") význa~ má ~ ~~mto smyslupro celé přechodne ob dobl ucast na eko-

omickém rozhodování. Nejhorší stránkou.~dministrativně direktivního řízení je prá­vě to že na sebe strhuje všechnu odpo­vědn~st, sráží· a znehodnocuje iniciativujednotlivců a kolektivů, nedává prostov~sebeuplatnění, subjektivitě člověka, tlačí

jej do náruče civilizačního ni~ilismu. ,Nejen ekonomicky, ale po vsech str~n­

kách stojí tu socialistická společnost prednutností prohloubení a rozvinutí princi­pu demokratického centralismu, :nají-lise dostat na její půdě do pohybu vsechnyhybné síly vědeckotechnické revoluce.

Vědeckotechnická revoluce a ekonomieěasu

Řada okolností nasvědčuje tomu, že s vě­

deckotechnickou revolucí ztratí účinnost

dosavadní měřítka civilizačního pokroku,vzešlá z industriálních vazeb.

Zdá se, že v nejpokročilejších zemíchzačíná vyhasínat kvantitativní růst zhmot­něné práce (jako již dříve živé práce); žepřestávají růst a dokonce se častěji zmen­šují kapitálové koeficienty.Bl Rozhodují­cím zdrojem růstu je nyní očividně racio­nalizace, nová technika, aplikace vědy ­zřetelná známka, že zhodnocování kapitálui ekonomicky přestává být podmínkouvýrobního pokroku. Přechod k intenzív­nímu rozvoji je zřejmě výrazem počína-

81 Delší čas obrací buržoasní teorie růstu po­zornost zvláště k této otázce. Např. R. Gold­smith, some Findings and Questions Ref!arding theRelation ot the Capital - Output Rattů to zco­nomic Growth in the USA - referát n.~ ko~~resuIEA 1958. Její význam byl však postlzen JIZ veFelctmanově teorii růstu (K těorii těmpov narod-

jící vědeckotechnické revoluce a opírá seo její vnitřní tendenci, totiž absolutní růst

produktivity společenské práce - to jestzkracování veškerých položek práce, vá­zaných na jednotku produkce: "zhmotně­

né" i "živé", fixní i cirkulující, placenéi neplacené - oproti relativnímu růstu

produktivity pracujících, spojenému sezvyšováním kapitálových koeficientů, kte­rý vyznačoval období industrializace.

Volný prostor pro růst produktivity spo­lečenské práce předpokládá zvládnutí zá­konitostí (ekonomiky) úhrnné společen­

ské práce. Celková společenská práce, an­gažovaná v produkci, je podstatou a sub­jektem socialistické ekonomiky - obdob­ně jako jím byl kapitál v buržoazníchpodmínkách (ovšem bez protikladu). Opti­malizace růstu společenské produktivity(ekonomie času) je dána stupněm růstu

důchodu, daného touto společenskou pra­cí a v časové jednotce. Ekonomika spo­lečenské práce neruší časový rozměr, kte­rý byl do výroby uveden kapitalismem("čas jsou peníze"); naopak zbavuje jejsociálního protikladu, t. j. uvádí každoučasovou úsporu do souvislosti se spole­čenským růstem a s rozšiřováním život­ního procesu všech. V tom smyslu se v do­bě obratu, návratnosti, úrokové míře atd.zračí rychlost zhodnocení celkové spole­čenské práce.82 Ekonomie času potud nenínic jiného než údaj míry tohoto zhodno­cení. Bez časového rozměru nemůže eko­nomická struktura vyvolávat progresi anení tedy způsobilá pro vědeckotechnickou

revoluci.Ve výrobě se tyto požadavky zračí ne­

jen v růstu čisté produkce, ale i v eko­nomii všech pracovních nákladů, ve vy­užívání všech fondů práce - a to všev časové jednotce. Patří sem tedy nejenproduktivní síla dělníka, zaměstnance,alei zmenšování kapitálových koeficientů,

zvyšování efektivnosti techniky, raciona­lizace a vůbec každé zapojení nové vý­robní síly.

Technická civilizace stojí perspektivně

před nutností vypracovat vědeckou sou-

nogo dochoda, Narodnoje chozjajstvo ~1, ~2/1928)."To pfedpokládá "platnost" a zuročIt.elnost

každého dílu společenské práce, všech fondu atd.Vycházím tu z pojetí společenské prace jaI:0 roz­porného procesu (viz O. Sik: K problematIce so­cialísticktích zbožních vztahů, Praha 1965, str. 27).

171

stavu ekonomie času, optimalizace růstu

produktivity společenské práce s pomocímatematického modelování a na podkladě

rozvinuté socialistické struktury ekono­mických zájmů. Jen tak bude společnost

s to orientovat v budoucnu ekonomicképáky při rychlých změnách podmínek aproporcí, modelovat samotné regulátory.Ekonomie času ve smyslu úspory spole­čenské práce, vázané v jednotce národ­ního důchodu a v časové progresí - atím získání možnosti k použití práce aprostředků na jiném místě pro osvojenínových výrobních sil či tvorbu bytostnýchsil člověka, tedy pro přibližování budouc­nosti k přítomnosti - se dokonce na půdě

socialismu jeví jako "zákon na mnohemvyšším stupni" ,83 jako měřítko společen­

ského vzestupu. Každá taková úspora jetotiž rovna vytvoření nové produktivnísíly společnosti, je totožná s růstem pro­duktivity celkové společenské práce. Vše­chna kritéria výrobního, technického avědeckého pokroku mohou být jen deri­váty, dílčími odvozeninami tohoto zákonaekonomie času.

Ekonomie času může dát společnosti

poprvé obraz efektivnosti různých výrob­ních sil a je nepostradatelná v době uni­verzální přeměny celé jejich struktury.Hovoříme-li tu o ekonomických efektech,pak v této formě se objevují - opět zaurčitou hranicí rozvoje výrobních síl ­mnohostranné otázky racionálního růstu

civilizace i rozvoje člověka: jakmile totižvynikne hledisko úspor celkové společen­

ské práce, (které neznal průmyslový sy­stém), ukáže se růst produktivity v novémsvětle: jakožto "zisk" svobodného času

(disposible time) - prostoru pro rozvojlidských sil.

V době industrializace počítá společnost

své bohatství v množstvi produkovanýchkapitálových zdrojů; růst lidských sil (ma­sy pracujících) vypadával tu z ekonomiky,byl celkem lhostejný pro výrobu. V době,

kdy se utváření společenského bohatstvístává závislým na vydatnosti vědy a jejítechnické aplikace, musí společnost roz­važovat mnohem širší okruh otázek, pro­tože kultivace lidských sil se nesčetnými

83 K. Marx, Grundrisse der Kritik der politischenOkonomie, str. 99.

84 .Produkt duševní práce - věda - cení sevždy mnohem níže než je její hodnota, protože

cestami vrací do výroby jakofaktor jejího růstu: nyní je problém- jaké prostředky může společnost vy~

tvořit pro vědecký a technický pokrokpro rozvoj lidských síl v celkové úrovniživota vůbec, protože ta je limitující oko],ností, určující kolik sil budou moci lidévynaložit na vzdělání, racionalizační úsilía vlastní rozvoj.

Je potom lhostejné nebo alespoň druhn,řadé, zda úspor času a rozšíření prostorupro rozvoj člověka je dosaženo bezprrs,středně ve výrobě či ve vědě a výzkumuv dopravě, službách nebo usnadnění vzdě~lání atd. Z tohoto hlediska ekonomickýzřetel obsáhne postupně celý lidský život,protože v celém lidském životě se nakonecve vědeckotechnické revoluci rodí výrobnísíly, jež rozhodují o společenském pokro­ku. Ekonomie společenské práce v tomtookamžiku přejde přímo a v plném rozsahuk ekonomii času, která představuje novýzdroj a typ racionalizačních kritérií, lišícíse od tradičních industriálních (např. tay­lorovských) jednak přesunem v subjekti­vitě (dříve "ratio" ležela po výtce mimočlověka a byla na něj aplikována): jednakšíří svého záběru (nerozhoduje, v jakésféře civilizace je dobýván prostor prorozvoj člověka). Živelně vznikající novévětve, či spíše koncepce ekonomie jako"teorie růstu", "ekonomie lidských zdro­jů" atd., naznačují blízkost mezníku, zanímž růst výrobních sil není už postiži­telný tradičními prostředky ekonomie(placené) práce84 - jakož i skutečnost, žese ekonomie času zřejmě stane vlastní,adekvátní ekonomickou formou rozvinutévědeckotechnické revoluce.

Změny ve společenských zákonitostech aformách v době vědeckotechnické revoluce

Zákonitosti dějinného vývoje vyplývajívždy z materie dějin, z pohybující se spo­lečnosti samé; a mění se s každým obra­tem v její podstatě. Hluboký zásah docelé základny lidského života, s nímž jespojena vědeckotechnická revoluce vesvém celku (jakožto součást komunistic­ké revoluce), nemůže zůstat bez vlivu na

pracovní doba, nutná k její reprodukci, není vůbec

úměrná pracovní době, jíž je zapotřebí k její pú­vodní produkci" (K. Marx, Teorie o nadhodnotě,sv. 1., Praha 1958, str. 361.)

lementární zákonitosti dějin a civilizace.e Svou podstatou je vědeckotechnická re­voluce zároveň procesem formování sub­'ektívního prvku: společnost a člověk je­~ím prostřednictvím postupně dostávají.~o rukou tvorbu výrobních sil lidskéhoživota, tedy samo východisko historickýchproměn. V kapitalismu vynucuje si postupvědy a techniky stále více pseudosubjek­tivní nástroje (státně monopolní zásahy,prognostické instituce apod.).

Všechny dosavadní výrobní převraty ­včetně průmyslové revoluce - prováděla

určitá třída, která byla jejich nositelkou,a na úkor jiných tříd. Vědeckotechnická

revoluce je takovým specifickým (totižuniverzálním) pohybem výrobních sil, kte­rý je neuskutečnitelný ve svém celku ­bez pozitivní účasti většiny a nakonec

. všech členů společnosti. Není tedy zále­žitostí jen úzké skupinky vzdělanců; rea­lizuje naopak v látkových tvarech lidsképráce a lidského života onen základníhistorický zájem a úkol dělnické třídy, vekterém dělnická třída nevystupuje už jenjako třída, ale jako reprezentantka celéspolečnosti, jako nositelka "zrušení všechtříd" ;85 dělnická třída je vůbec první tří­

dou v dějinách, která nemá zájem naudržení svých stavovských podmínek ži­vota a práce, nýbrž naopak na jejich vše­obecném zrušení, na dobytí podmínek vše­obecného rozvoje lidí; ruší tak sama sebejako třídu - nejen ekonomicky, nýbržkonec konců i povahou života a práce celéspolečnosti - a tato všeobecná přeměna

je zároveň nejvyšším stupněm jejíhoosvobození,

Dělníci, kteří vzhledem k povaze svépráce a omezenosti společenských zdrojů

palčivě pociťují potřebu rozvoje lidskéčinnosti a vlastních tvůrčích sil - kteří

proto zvyšují svou kvalifikaci, přecházejí

k náročnější práci, stávají se vynálezci aracionalizátory, odborníky, organizátory aprůkopníky civilizačního pokroku; socia-

85 Marx - Engels: Manifest komunistické strany,Spisy sv. 4. str. 450.

86 K. Marx: Kapitál, sv. 1. str. 447-9; Teorieo nadhodnotě, sv. 1. str. 420 aj.

87 Marxistické zkoumání zj istilo i v technickypokročilých kapitalistických zemich tendence k slé­vání značné části technické inteligence a děl­nické třídy, ovšem při třídní diferenciaci uvnitřinteligence. Při tom jen v letech 1950-1958 vzrostlpočet profesionálních technických pracovníkú vícnež o polovinu, kdežto počet manuálních dělníkúzústal prakticky stejný (Otázky míru a socialismu,5/1960).

lističtí technici a vědci, pro které nenívzdělání a tvořivá práce stavovskou vý­sadou, kterou by se snažili uchovat; vši­chni pracující, kteří nacházejí podmínkysvého sebeuplatnění jen ve všeobecnémpokroku výrobních sil - to jsou sociálníopory vědeckotechnické revoluce, to jejádro jejích průkopníků a garantů.

Pro technicky vyspělou civilizaci má zá­sadní význam skutečnost, že se společenské

postavení vědeckých, technických a jinýchodborných pracovníků v socialistickýchpodmínkách zásadně mění: už Marx pova­žoval za nepochybnouš" přináležitost za­městnaných techniků a odborníků, kteří

tehdy tvořili "početně bezvýznamnou" sku­pinu pracujících, k "souhrnnému dělníku".

Postavení "mezitřídy" platilo pro inteli­genci jednak vzhledem k tehdy převažu­

jící maloburžoasní formě existence ("sou­kromá praxe"), jednak vzhledem k jisté­mu podílu odborníků na ziscích kapitálu,ke spojení s buržoasií a její ideologií,k monopolu vzdělání atd. Všechny tytorozhodující ekonomicko-společenské pod­mínky však v socialismu padají; v pod­mínkách stejného ekonomického (zaměst­

naneckého) poměru, odměňování výlučně

podle práce, volného přístupu ke vzděláni

a k vědě pro všechny, společné světoná­

zorové marxistické orientace atd., se tech­nická, vědecká a pod. inteligence postup­ně87 stává neoddělitelnou součástí "sou­hrnného dělníka", kvalifikovanou a ros­toucí skupinou dělnické třídy.88

Řešením třídního členění (tou měrou,

jak se unifikuje), vystupuje ovšem uvnitř

socialistických zemí do popředí diferen­ciace podle povahy práce. V tom smysluje třeba počítat s obtížným problémemdlouhodobé existence dvou skupin: lidísložité tvůrčí práce a lidí činných v jed­noduché výkonné práci. V přechodném ob­dobí jsou oba druhy práce pro společnost

stejně nezbytné; každá z nich je však spo­jena s poněkud jiným obsahem životních

88 Stavět odborné zaměstnance v těchto pod­mínkách i perspektivě mimo dělnickou třídu zna-

. mená nedůvěřovat vítězství socialismu, chápat sa­mu dělnickou třídu ne jako (měnící se a rušícíse) třídu, ale jako stav; a nadto konstruovatyro­tivy mezi zájmy vědy a dělnické třídy, ktere bypro budoucnost, kdy stále větší část společnostibude přecházet k vysoce kvalifikované technicképráci, podlomily sociální základnu nové společ­nosti a zvedly nepřekonatelné hradby pro vědec­kotechnickou revoluci. Ve skutečnosti tu platíMarxovo: čím rozhodněji postupuje věda, tím vícje v souladu se zájmy pracujícího člověka.

173

89 Konflikty technokratických a nívelízačních tendencí moderní civilizace na půdě třídní společ­nosti nemají východisko.

so xx. sjezd KPSS, Moskva 1956, sv. II, str. 424-5.

zájmů a stylů, potřeb a nároků. Odtudsložitý problém spojení odborných a de­mokratických zřetelů: nelze si zakrývat,že překonávání této základní disparityprůmyslové civilizace bude provázet celépočátky vědeckotechnické revoluce jakonejobtížnější problém.š" jehož řešení jekonec konců možné právě jen přeměnou

práce všech.Rozpolcení průmyslové civilizace nás

nutí k předpokladu, že účast pracujícíchve vědeckotechnícké revoluci nebude aniokamžitá a všeobecná, ani automatická aneproblematícká - tak jako ostatně ne­byla dosud v žádné fázi revoluce. Naopak,uvést do všebecného pohybu sféry, kterépo staletí nedoznaly změn, bude možnéjen při novém vystupňování subjektiv­ních prvků společenského života, obsaže­ných v řízení komunistickou stranou,ovšem ve zcela novém smyslu a v novýchformách (nikoli těch, jež si vyžádal tříd­

ní boj).Dlouhou dobu vládlo v marxismu pře­

svědčení, že dosažení komunismu je zá­ležitostí moci, vlastnických forem, ideolo­gické práce, k nimž případně přistupuje

ještě všeobecný růst výroby. Reálnou bázítohoto názoru byly zkušenosti politickérevoluce, kolektivizace a industrializacezemě. Fakticky se však takovým způso­

bem absolutizovaly a zvěčňovaly formyspolečenského vývoje, převzaté z vrchol­ných fází průmyslové revoluce a třídních

zápasů. Oblast přeměn ve výrobě a v prá­ci byla považována jen za vnější okolnostkomunistické výstavby a vyřazovala sedokonce z předmětu marxismu. Tentomodel komunismu a toto pojetí marxis­mu, jež nezná vědeckotechnickou revolucijako svou bytostnou součást (která sev určité etapě dokonce stává rozhodujícípro osud celé revoluce), bylo spojeno seslepou uličkou kultu osobnosti a musí za­vádět do slepé uličky vždy znovu, kde­koliv se uplatní. Soudobý vývoj vrhástále pronikavější světlo na význam myš­lenek XX. sjezdu KSSS, který orientovalkomunistickou výstavbu na ostrý obrat napřesun těžiště k otázkám automatizace,kvalitativních proměn výrobních sil,9o celécivilizační základny vůbec. Všechno na-

svědčuje tomu, že počátky teorie vědecko_

technické revoluce, nastíněné v ProgramuKSSS, představují vůbec nejpodstatnější

tvůrčí objev a pozitivní rozvinutí marxis_tické teorie od dob Leninových; a že jejípraktické provedení nezůstane svým pa­tosem a významem' za dobytím moci asocializací výrobních prostředků - spíšeje naopak o mnoho předčí.

Je pochopitelné, že přesun těžiště revo­luce do oblasti vědeckého a technickéhopokroku naráží často na zvyklosti a ob­zory dosavadních metod řízení společnosti.

Na určitém stupni přestávají stačit mo­censko-politické, administrativní prostřed­

ky řízení, jež vznikly z potřeb třídních

zápasů a industrializace, na řešení otázek,které už neprobíhají podle zákonů tříd­

ního boje a nedají se zvládnout direkti­vou.

Pro stranu jako řídící sílu a organizá­tora vědeckotechnické revoluce - a topatří k jejímu nejvyššímu a závěrečné­

mu historickému poslání - to znamenápřekročit úzký obzor tradičního mocen­skopolitického administrativního řízení,

vyvinout vyspělejší, účinnější, širší formycelospolečenského řízení - celou škálunových přístupů a metod, zaměřených

k seřízení technických, ekonomických, so­ciologických, psychologických a antropo­logických podmínek pro socialistickou ak­tivitu, tvořivost - a podřídit jim dosa­vadní nástroje řízení. Mocensko-adminis­trativní prostředky mají totiž v oblastiekonomiky, výrobních sil, vědy, lidskýchschopností povahu vnějšího, nadstavbo­vého zásahu. Těmito formami bylo mož­no zvítězit nad třídním nepřítelem a ma­lým vlastníkem, ale nikoli vyvolat eko­nomickou aktivitu, rychlý technický po­krok, vydupat ze země vědecké objevy ­zato jich lze takovým způsobem velkémnožství promarnit. Musíme počítat s no­vou povahou samotných řízených procesů:

a) Především s tím, že oproti industriál­nímu systému, založenému na pohybuv jedné dimenzi, staví vědeckotechnická

revoluce celý lidský život na všestranně

pohyblivou civilizační základnu a zvedázároveň celý lidský život v dynamickýčinitel civilizačního růstu. Jestliže v hra-

nicí ch každé dosavadní epochy měla spo­lečnost co dělat se zákonitým pohybemuvnitř určitých dosazených poměrů, nynínaopak stojíme před epochou, pro niž jecharakteristický pohyb samotných záko­nitostí. Celý běh civilizace tu dostává no­vou podobu: máme před sebou pohybv mnoha dimenzích, vzájemně propojenéprocesy s vnitřním automatizmem. Řízení

tu už nemůže spočívat v přímém direktiv­ním zásahu do běhu jednotlivých věcí,

jako tomu bylo v tradičním podnikovémřízení, ale jen v seřizování systémů po­mocí samočinných procesů, civilizačních

nástrojů (jako jsou ekonomické, právní,morální normy atd.) - tedy v "nepří­

mém" řízení, v regulaci regulátorů, kterádovoluje také maximální využití řídící

techniky.b) Industriální systém nebyl založen na

vlastní aktivitě na straně člověka. Běžící

pás nepotřebuje individualitu, ale robota;společenský pohyb se tu uskutečňoval jenv akcích tříd; individualita pro většinu

vůbec vypadávala do sféry soukromí.Avšak na určitém stupní vývoje masovécivilizace vzrůstají předpoklady pro indi­vidualizaci a zároveň i společenská hod­nota individuálního rozvoje každého člo­

věka. Nové postavení jedince v kolektiv­ních výbojích vědecké a technické revo­luce je jednou z nejvýraznějších nastáva­jících změn. Rozvoj schopností a talentů,

zvláštních u každého jednotlivce, může

společnost usnadňovat, podněcovat, alenikoli předpisovat a vynucovat. Předpoklá­dá tedy likvidaci zbytečného a neplodné­ho zasahování do cest rozvoje tvůrčí sub­jektivity, stálé uvolňování svobodnéhoprostoru pro vlastní určení a sebevývojsocialistického člověka. Úspěch v tomtosměru je možno měřit jen stupněm so­cialistické iniciativy, jež řízení dovedevzbudit.š! Rozvinutí vědeckotechnické re­voluce bude v tomto smyslu dlouhým,složitým, dramatickým procesem - neboť

k jeho podmínkám patří to, co Lenin po­važoval za nejnesnadnějšíúkol v dějinách

- totiž sebepřeměna, dotýkající se pova­hy života miliónů lidí.

9. Je zajímavé, že od určitého technického níveause dokonce v kapitalistických podnících zřetelně

cítí, že bez jisté účasti osazenstva nemůže být roz­hodování o hospodářském a technickém vývojíefektivní a že starý průmyslový manažeríálrrí

c) Žádná jiná síla než věda nemuze dátobraz o složitých, nově se vytvářejících

souvislostech v pohyblivých soustaváchs modelovou strukturou samoregulujícíhoprocesu. Proto se v době vědeckotechnic­

ké revoluce vynořuje naléhavá potřebavě­

deckého řízení celého systému společen­

ského rozvoje. Stranické řízení vědecko­

technické revoluce vyžaduje konstituovánídostatečné základny a dostatečného roz­voje společenské vědy v celém skloubenémsystému. Jestliže tu doposavad stačil

v podstatě vývoj tří součástí marxismu(a především "vědeckého socialismu",shrnujícího poznatky třídniho boje), pakv souvislosti s vědeckotechnickou revolucíse z tohoto rámce vydělují nové vědní

obory: řetěz teorie řízení, teorie informa­ce, obecná technologie, teorie růstu, věda

o práci, sociologie lidských vztahů, sociál­ní psychologie, antropologie, ergonomika,teorie civilizace a kultury (životního pro­středí) atd., jež dosud namnoze nemajídostatečnou základnu, aby poskytly teore­tické podklady pro cílevědomý zásah aprognózu; a jde tu za druhé o celý kom­plex společenských, technických, lékař­

ských a přírodních věd, nutných k zvlád­nutí úkolu rozvoje člověka. Vědecký ko­munismus, jenž je svou podstatou vědou

o společenském rozvoji člověka (na pod­kladě likvidace vykořisťování, vědecko­

technické revoluce a komunistické výstav­by), může ovšem účinně sjednocovat úsilinejrůznějších vědních disciplín, zabývají­cích se rozvojem člověka - a jedině takmůže skutečně reprezentovat soudobý mar­xismus - v podmínkách vědeckotechnic­

ké revoluce.

Uplatnění vědeckého řízení se vůbec

perspektivně jeví jako jediná možná for­ma zásahu do společenského života. Čím

více se vědeckotechnická revoluce dosta­ne do pohybu, tím prudčeji se budou mě­

nit mnohé vžité představy v konzervativníbrzdy, tím většího myšlenkového poten­ciálu a usilovnější činnosti bude třeba

k zvládnutí nezvyklých obratů, novýchrozměrů a forem pohybu.

systém má svůj strop; široce se propaguje moderní"bilaterální decise" (viz např. S. Melman: Deci­sion-Making and Productivity, New York 1958,str. 4).

175·

%

pAíLOHA

I{ problémům přístupu k vědeckotechnic_ké revoluci v naší zemi!

-4,0-3,7-7,8

8,9

-5,1-4,6-9,6

2,3

shrnout

-7,7-9,411,4

-20,0

-3,5-2,4

-22,2-14,8

-0,51,6

-9,7-8,7

0,71,4

-4,2-4,3

-0,51,0

-21,02,3

1,92,0

-4,6-4,9

společenské práce se všechny tyto pohybypromítají kombinovaně, vzájemně se zesilují,lze očekávat, že výsledná křivka procházíalespoň od r. 1958 bodem obratu, který na­značuje, že zdroje extenzívního vývoje podletradičniho industrializačního schématu jsouvyčerpány; to opět signalizuje potřebu ome­zit další vkládání prostředků do jednostran­ného rozšiřování počtu průmyslových objek­tů (s tradiční strukturou strojů a pracovníchsil) na naprosto nezbytné rozvojové kapacitya přezkoumat vůbec efektivnost tohoto způ­

sobu rozmnožování výrobních sil - ve srov­nání s jinými, novými způsoby, jež vzniklyna podkladě vyplnění úkolů této etapy a jsouspojeny se strukturálními změnami ve světě

výrobních sil: s uplatněním vědy jako bez­prostřední výrobní síly, s nalezením zdrojů

kvalitativního rozvoje výrobních sil, založe­ného na nové technice, na rekonstrukci amodernizaci výroby, na rozvoji výzkumu,vzdělání a kvalifikace, na uvolňování tvůr­

čích sil člověka zásahy v infrastruktuře (zlep­šováním životních a pracovních podmínek,rozšiřováním volného času atd.).

Etapa, v niž tón udávala všeobecná indu­strializace, se u nás vcelku uzavírá, třebaže

její požadavky budou ještě v té či oné míře

v některých oblastech převládat a v jinýchdoznívat. Další hospodářský vývoj si vynu­cuje přechod k novým způsobům výstavby,vyrůstajícím z univerzálního pohybu výrob­ních sil, k vědeckotechnické revoluci. Ekono­mické potíže posledních let nejsou pravdě­

podobně náhodnou poruchou, ale příznakem

právě takové uzlové čáry, za níž už růst vý­robních sil nemůže být zvládnut tradičními

1,21,2

-5,9·-4,0

0,31,8

-7,67,5

------

4,8 0,6 1,3 1,9 1,2 0,3 -0,5 -5,2 ~7,1

3,9 3,3 2,7 3.0 1,3 1,4 2,3 -1,1 -9,15,3 -8,8 -7,2 -6,4 -22,0 -5,5 -10,6 -23.0 10,5

12,1 9,1 -2,7 ,-3,7 3,8 -4,8 -9,8 -15,9 -22,2

5,23,97,3

11,3

Roční pfírůstky efektivnosti základních výrobních fondů (čistá produkce: základním fondům):

BezprostřednívýrobaPrůmyslZemědělstvíStavebnictví

1955 1956 1957 1958 1959 1960 1961 1962 1963 1964

Bezprostřednívýroba 8,2 4,2 6,7 8,4 7,7 8,7 6,1 0,4 -2,3 0,6Průmysl 8,4 5,2 3,6 8,0 6,6 3.8 6,4 2,8 -3,8 1,5Zemědělství 9,4 -0,5 4,3 5,5 ~6,5 15,4 3,3 -14,0 17,9 -2,8Stavebnictví 15,4 7,3 2,4 1,8 10,1 8,3 0,5 -4,9 -13,3 7,8

BezprostřednívýrobaPrůmysl

ZemědělstvíStavebnictví

,-----------r---,---,----,----,---,-

Ve studii Efektivnost hospodářskéhorozvoje ČSSR se pokusil V. Nachtigal (Ekonomický ůstav ÚSAV)roční pfírůstky efektivnosti výrobních .fondů.

7 V řadě průmyslově vyspělých zemi (Francie) žujícího se podílu akumulace (Těmpy i optimumzůstával analogický poměr ("incremental ratio") proizvodstvennogo nakopleníja í potreblěnija v stra-zhruba stálý, anebo se zvyšoval (NSR, Itálie) jen nach socializma, Voprosy ekonomiki 8/1964).v menší míře - viz vývoj hlavnich hospodářských 9 Z. Tlustý Agregátní model dlouhodobého roz-ukazatelú v některých vyspělých zemích 1950- voje ekonomiky CSSR, Výzkumná práce VÚNP-1963, UTEIN 1965, Sivo 483). č, 77, 1965.

8 V ekonomické literatuře se pro období tech- 10 V technicky nejpokrokovějšich zemích (USA)nlckého rozvoje většinou uznává rozvaha Notkinova kryjí dnes přírůstky produktivity 100 % přírůstků

o optimálnosti růstu na základě stálého či sni- průmyslové produkce.

") Podle statistických ročenek ÚSSR (1958-65) a publikace 20 let rozvoje ČSSR činily (podle stálých cen) roční pří.růstky produktívity pracujících (čistá produkce: počtu pracujicích):

Výrobní investice se zvedaly strměji nežč'stá produkce, takže investiční náročnost

ástu (poměr mezi investicemi a přírůstkyč'sté produkce) se zvyšovala." Podíl akumu-~ce jevil od roku 1956 tendenci růst a jeho

1nižování8 se uskutečňovalo spíše v důsledku~ospodářských potíží. Poměrně malý akcele-ační účinek vědeckotechnického rozvoje je~ožno spatřovat i ve skutečnosti, že zobra-

. zovací rovnice produkční funkce, aplikovanánašimi ekonomy pro hospodářský rozvoj,U nás v období 1955 -19619 vystačila s před­pokladem stálé relace národního důchodu afondů, což se ukázalo jako nedostatečné propodchycení dynamiky řady technicky vyspě­

lých zemí v současné době.Je-li vědeckotechnická revoluce všude cha­

rakterizována absolutním růstem produkti­vity společenské práce.t" tj. zvětšováním užit­né masy národního důchodu v poměru k veš­ke1'é práci, vázané v produkci; "zhmotněné"

i živé", fixní i cirkulující, placené i nepla­ce~é - pak právě v tomto hlubším poměrunajdeme komplexně zachycenou povahu aproblematiku. soudobého růstu v naší zemi.Naše statistik}' zatím nedávají možnost sle­dovat přimo a exaktně úroveň produktivitycelkové společenské práce ("mrtvé" i "živé")a odkazují nás pouze k jejím rozloženýmkomponentám - jako je produktivita pra­cujících a efektivnost výrobních řondů.t!

Zmenšování přírůstků produktivity pracují­jích, které pozorujeme od let 1959-61, je zá­roveň provázeno snižováním růstu a později

přímo úbytky efektivnosti základních výrob­ních fondů a výrobních fondů vůbec. Proto­že do obrazu změn v produktivitě celkové

~ukc:.e.v ,ob?ob~ 1953-1964 s jinými zeměmi·Je .z~~Jn;;e, ze Je kvantitativně celkem uspO:k?JUJIC~. Ovšem růst produktivity pracuj]cích ~z byl. poněkud méně přfznivýě a J,=sledna efektlvnost výrobních fondů prům ine~zr?stla. Neuspokojivý byl vývoj země~~luske ~yro?y, její~ čistá,produkce u nás stag;o=vala, c~z ,bYlo Jen zčasti vyrovnáno úbytkempracovI.llku z~ zemědělství, přičemž efektív,no~.t z~klad~lch fondů zemědělství se silněsnížila. Take vzestup obchodu osobní dopvy a zvláště služeb byl u 'nás nižší ra:v o~tatních průmyslových zemích. nezYysled~y výstavby jsou tedy nesporné

~,:sak zaroven neodpovídají relativně vel'y~ pros.tředkům, vynakládaným na rozvo~

na~l zeme. XII. sjezd KSČ definoval tent~zpusob r?zmnožo,:ání výrobních sil jako jed­n?st:::mny e:x;tenzwní růst, při kterém důrazza~ezl na,výstavbě stále dalších a dalšíchprumyslo;rych objektů na podkladě tradič 'tech~ologl.e a na přibírání stále nových pr~~cOVlll:h. Sll s t~adiční úrovní práce. JinÝmislovy .. s~o ? vvstavbu, jež zůstávala vězetv: hr.am~lch l~dustrializace, opírala se o kvan­títatívní nar~stáfo1í průmyslových výrobníchSll - tedy mkoll o prvky vědeckotechnickérevoluce.

Uvnitř e~istující výrobně technické základ­ny •n~docha~elo k podstatným strukturálním~~er:~~, vyvoj výrobních sil byl stále ná-

~n~J~1 ~a kvanta živé práce (pracovní síly)a Jeste Vice .zhmotněné práce (investiční vs­st~vba,. zd:oJe surovin, atd.) - značně VYššínez v: řadě zemí, jež jsou jinak na stelnémstupni hospodářského vývoje,6 J

NDR, avšak pOmalejší než v SSSR "P r a m e n Y' Statistická r ' k a CJ'UgOSláVll.

Year book oť National ACCO::::':sn

~tatis~i~~ 1965,York 1965, Ukazatelé tiospoaá» k 'h ,.' Newhraničí 1963 s do lňk rs e o vyvoJe v Za­Labour Statistícs PG Y UTEINu, Year book Of

3 ' eneva 1955 a 1964 a j. Kolem 4,3 % ve srovnání s 3-4 o/ . čnf

rustem prOduktivity pracu'í ' h . /0 ro mma Anglii a s 5-6 o/ • t J CIC V prumyslu v USAa r (1953-1963). /0 rus em v NSR, Francii, Norsku

V letech 1963-64 se pon ěk d ' ..!:1ě,;u let 1953-55 (ročně _~ 9uo~) sn~~I~ proti prů­sme průmyslových k ' .'. ", ' ezto ve vět­růst ročně o 1 5-3 o apltallstlckych zemí vykazuje

~ni~~j~~Ch so~ialis~ck~~~' ~e~fc~kj~ ~~;~c~i ~tl~: ~roduktivita zemědělců stoupala u nás o 1 5 o~

~~~~~iiv~td~rovnání se 3-7 % v NSR, Rakou~ku~6 Vfz M. Souček J' T h

Niprava ,dloUhodob~ p~ogn~~'t ~~~';{orJi~k~ergner:~OJI~ v CSSR, Plánovan'é hospodářství 9/19~5.ro~-

o mann: Te'"!:po ~ústu a opakující se v'k v·v eko:"omice 17;e.kterych socíalistíckých zeml itlá~

~?áv:~tS~Pf.g~.;,~~:~~~~~~'o:o~b;tr;:~:~~ium;~!roby, Plánovane hOSPOdářství 12/1964 aj. y

Uzlová čára růstu

V let~ch 1~48.-~96~ procházela naše zeměo?d?blm socmhstlcke industrializace, kdy so­cíalismus v podstatě dokončoval úkol "nesplnila. v 'plném rozsahu průmyslováy;eJ~:luse kapltahsmu (doplnění základny těžk 'hprůmyslu, zprůmyslnění Slovenska mec~a~Dl,za,ce. zemědělství a stavebnictví, 'nahražo­va~ll remesel a drobné výroby hromadnouprumyslo,:ou velkoprodukcí atp.). Je .. téze ~ento mdustriální růst postupoval r;~~l~kUr;>redu a vvtvořn základ pro obrat v orien­tací ; X~r. .sjezd, KSČ mohl potud tuto etapuz~od?otl,t Jak~ 'usp~šnou. Avšak zároveň tentovyvoj vY~~bDlch sll hromadil vnitřní problé­my" vytvarel.svou setrvačnou strukturu (ří­zem a!d.) a prekračoval hranice své účelnostiv danych podmínkách.

Srovnáme-li tempo růstu průmyslové pro-

Vědeckote~hnick~ revoluce je světový pro­c:~. Pro Jed~othvou zemi je otázkou pouzepnst':I! a s:,eráz účasti; účast sama je všakv n~sl dobe .el~m~ntární existenční nezbyt­nos tI. ,Pro .~oclal~~tlc~ou zemi nadto vyvstáváp:0J;>ler:?' cim prispeje k rozvoji a prosazo­va~l :ve~ec~otechnické revoluce v rámci celésocíalístícín; soustavy, pro niž je rvcht ov,

p~stU? ve srovnání s kapitalistickými ze~:~ml, predpok~adem fundamentálních společen­ských premen.

1 Úkolem těchto poznámek íhodnocení výstavb '" ,nen a nemá býtrozbor někt ' y, .J":J~ch uspěcnu, nýbrž jenantropoIOgick;~~Chproc~lJ~~čn~ch, t~~Ciologi~kÝ.Ch,~e~rstupem k vědeckotechnickl~~V~IU~Fo~e~a~~

Ekonomický materiál ' • •str~nických dokumentů ~~s~d~fddstabte prevzat zenašich ekono" o y a z prací

K mu, zvlaště ss, Auerhana Goldmanna, ouby, Kutty, Nekoly Levčíka :ftíh Š'-Vergnera, pracovních skupin Stát .' k ~, Ika,techniku a j. Soudruzi B Levčf ll! orruse pro~os~tii svými odbornými' konzu~a;,,~i ~j~~tr~::

u a ~,ale i ce:rných oporných zjištění.~IlU?SI ekonOJ!llCké ~ouVislosti viz O. Šlik, Při-

~f~~~~m~ckýn~lit~~ C~~~~ hospodářského vývoje

. - Clstá produkce našeho průmyslu (t ' .Je, r~lativně :ne~sr?Vnatelnější s ukazat1I?touži~~~rY~ll v kapltallstlck'ých zemích). vzrostl~ v le­j~C zn 1~53ě-64. na 5!v om á s ob ek (ročně o 6,7 %). to. a n VIC nez Ve stejné době v USA B' ..

~:'eé~k~ai:~~:~~ ~~'~ 6l, =~.~ 6P»' asi,n~ úr~y~i :~;~~Itálii a J'aponsku' 7 o o ' 10 o' mene nez v NSR,socialistickými země~Z r~;:;ll~ 1~~u;~ sro;n:ní ~eto rychlejší vÝvoj než v Maďarsku,e a~[On~ ~;~v;~

176

....

• '7Cll

Dokonc . . • í ysluse snížila efektívnost stroju . a zařízen v prudm ž 1o víc než 10 %; kdyby byla modernizace u r e aefektívn.ost ~trojovéhO parku prum!.sl~62je~r:S~stejné urovm, znam.enhalo

dbyo tuoOI v (20 lei rozvoje

celého národního duc o u 10eSSR praha 1965). ti i

16 i celkového objemu investic tvořily ínves o~edo vědy výzkumu a vývoje pouze 0,9-1,3 /0'kdežto v' některých technicky pokročilých zemíchdosahují 3 %.

ského vzdělání. Nicméně růst prostředků, v~o­, 'h do vědy vzdělání apod. nepredstlhlzenyc , ,. d k a verůst 'nákladů na rozšiřovam pro u cezměněných podmínkách se tyto relace pr~­jevily jako limitující faktor růstui'" bolestl~vým místem se stalo přístroj~v~ v~bavemvědeckých pracovišť, nedos~at~cna zak~~dnaněkterých moderních techm;kych a. přírod­ních ale i společenských ved, slabe fun.do­vání' informačního aparátu vědy a techníkr;zastaralá technika ve vývojových praco;:s:;tích a v předvýrobních etapách řř , zvl.astepokud jde o poloprovozy, prototypove dílny,laboratoře aj.

Podrobné zkoumání všech oblastí, .. kter.épřímo či nepřímo hrají roli. v .rOZVOJi r;eJ­efektivnější moderní výrobm silY, - vedy;by pravděpodobně vedl? ,k ř~~e korek~lv proporcích růstu opro~l ~em, Jez s~ u r;a~ustálily v období industnalIzace. N,~m ~.ozneočekávat, že by bylo možn~ otevnt. pnst;tpk vědeckotechnické revoluci ~,k.mten::lv~nímu rozvoji národního hospodářstvíbez jistě

změny proporcí mezi a) vědou a vy~~ur~e~,b) technikou a modernizací, c) ro~šlrova.m~průmyslu; tedy bez ~platn~ní..n?vych príorítoproti zvyklostem předcházejtcí et~'2Y' .N:­efektivní rozvoj národního hospodářství ~etotiž z věcné stránky spojen s .prodl.uzov~­ním tradičních způsobů růstu vyro?n,lch sll.Disproporce jsou důsledI;em s~tr,,:acmho za­chovávání proporcí, ktere se pre::lly a nepo­skytují už dál prostor k rozvoji.Vědeckotechnická revoluce je u. nvás, v.~l.kU

teprve v začátcích, v době za,vade~l1 jejíchnižších stupňů, přípravy, a v nekterych srr;e~rech v experimentálním stadiu. Ve sr~vnams řadou zemí, jež mají obdobn~u :vYrobnistrukturu, se její běh často opozc!uJe ...Jed­notlivé naše závody, dílny a cechy man po­měrně vysokou úroveň technického sam~po~

hybu avšak průměrný stupeň ~utomatlckeprod~kce v jejích různých řorrnách se zv~­šuje jen zvolna. K tomu přistu~uJe skuteč­nost že kmenový strojírenský prumysl v na­šich' zemích se opírá více než ze 70 % o ku-

rndexy investic (ve státých cenách) podle údaj u StatistIckých ro­.. V letech 1955-62 vyvij ely se

13 V USA rostou už celá desítnetí l.nvestlce ~ovědy nesrovnatelně rychleji než írrveatíce ..do pr':l:myslu a zdvojnásobují se během deset~letl, z ě~rjmyslových investic opět obrovská vě!~ma. s~ ~ůek modernizací strojového parku a zarizem zavo .

14 Podíl průmyslových budov, starších 10 let,klesl v letech 1958-1964 z 67,3 % na 55,1 %, škídheži~

. lovv h strojů a zařízení, star cfe~~stg~~f~s ~5~i~0 na 27,3 % (statistická ročenkaCSSR 1965).

čenek esSR 1958 65 takto:

I \

I

\ \ \I \ \1957 1958 1959 I 1960 1961 1962

1955 1956

124 141 168 189 203 198100 114

193 216 233 245Investice celkem 100 117 128 160do průmyslu 142 174 213 231 253 261

100 126 232z toho: stav.ební" 117 148 178 204 216

100 110249 314 331 267stroje a zanzeni 100 110 187 209 211

do stavebnictví 135 163 201 224 242100 127 214 219 205

do zemědělství 100 Il8 138 133 175224

\ do školství . 160 147 169. 209 204do vědy, výzkumu a vývoje 100 171

e V letech rychlé výstavby (19~5 1962)16

V období 1955-62 vzrostly nejvíc inve~­. e do staveb a stavebního. charakteru v pru-

uc 'dl" 'oz-lu (261), v nichz se zrca 1 urove~ r~:~vání průmyslového ~:rstémud)0t<:m mve~-s. do techniky strojů a zanzem v pru-tíce ' ti d ědylu (232)' a nakonec inves ice o ve ,IIlr:ku m u a' vývoje (224). Přes několik zře­v~n' ch náběhů k přeskupeni prostředkůte o~ernizační akce v letech 1958 a 196~;(o;stavba vědeckovýzkumné základny v nasi~mi v letech 1955-56, školská akce v letech1959-1960 atd.),. v~el~u. nesou tyto r~laceklasickou industnalIzacm podo~u" opacnou

. charakteristice vědeckotechmcke revolu­~~e kterou jsme označili jako ,.'záko~ Keld~­,.~" _ totiž předstihu techmky pred pru­SUyslem a vědy před technikou. Teprvem r. 1960 dostaly se u nás přírůstky in~es.tic~o progresívnějších poloh a po korer;.~l ~n-

tičních akcí vzhledem k hospodarskymV~~názím nacházíme v r. 1964 (ovšem zatín;n výrazně a na nízké základně) sledovane~:dexy investic v proporcích, <:?,:yklýchv současné době v technicky pokročílých ze-

. míchPTato orientace investic odpovídala podmín­

kám a představám industrializac~" s JeJlc?­dělítky na "výrobní" ~ ,,~evý~obm o!Jlastl,

tradičními proporcemI predstlhu mezi sku­s , • dmínkypinami výroby atd. Pro ~oucasne .po. 'za uzlovou čarou současneho tec~mcke~o roz­voje však padá na váhu skutecnost, ze tytoproporce neberou zřetel k novýn; o~lasten:tvorby výrobních sil, že zanedbávají novevzniklé priority a vedou k ne?ost.atecne tec~­nické rekonstrukci a modern.t;aC'l; ~. zastara­vání strojového parku," k smzovam Jeho .cel~kové efektivnosti15 (přičemž ani tochnickáúroveň rozvojových investic nebyla taková,aby se projevila ve výraznější úspoře spole­čenské práce).

Výrazným úspěchem celé výs~avbY. '; našízemi od r. 1954-55 bylo konstltuovam uce­lené základny vědy a výzkumu (~esrovnate!­né s poměry v buržoazní republIce) a z,.nac­né rozšíření středoškolského a vysokoskol-\

j

\

lPoznámka 12 na straně 179.

výroby výrobních prostředků i za cenu orns,zování výroby spotřebních statků podmínkuindustrlalizační etapy, je zřejmé, že bez vy.rovnávání obou skupin nelze se dostat z je.jího kruhu. Omezování spotřeby mas na re,produkci pracovní síly bylo do určité hra_nice právě takovou podmínkou růstu, jakouje za ní všemožné rozšiřování spotřeby. "In_vestíce do člověka", výdaje na kulturu prá_ce, kvalifikaci a tvorbu lidských schopností(nad hranici reprodukce pracovní síly) atdse do jistého stupně vývinu výrobních siimohly jevit společnosti jako zátěž či pře..

hnaný luxus; ale od tohoto stupně (ovšemvždy do určité míry) se náklady, spojenés rozšiřováním prostoru pro lidskou tvoří,

vost, mění naopak v pronikavou nezbytnostrůstu výrobních sil. V průmyslovém systémumohl zdar výrobních procesů záležet na ome­zení vlastní subjektivity pracujících; na pra­hu vědeckotechnické revoluce naopak rozvojvýrobních sil závisí na přímé participaci stáleširšího kruhu pracujících, atd.

V této situaci vystupuje se vší ostrostí av celé šíři naléhavost nové, objektivní dyna­mické orientace v podmínkách rozvoje vý­robních sil. Tím spíš, že - jak dokázalyzkušenosti - kvalitativní proměny na půdě

výrobních sil mají mnohem pronikavější do­sah pro celý profil lidského života, pro samupovahu civilizace, než soudila dříve běžná

teorie socialistické výstavby, odvozená z pod­mínek industrializace. Hospodářská politikakterá by nerespektovala tyto nově vznikajícÍvazby, musela by za těchto podmínek nezbytně

tratit obrovská kvanta možností pro tvorbuvýrobních sil, spojených s uplatněním vědy,

s novými možnostmi vzdělání, s uvolňová­

ním disponibilního času, s přeměnou pracov­ního a životního prostředí a vůbec s utváře­

ním podmínek pro rozvoj člověka a jeho sil;nemohla by uplatnit přednosti socialistické­ho zřízení, které nespočívají v absolutizaciindustriálního systému, ale naopak v mož­nosti překročit jeho meze.

Je pochopitelné, že stará administrativně

direktivní soustava řízení (se svým nedostat­kem ekonomického pojetí), stejně jako jí od­povídající teoretické představy, jež samyvznikly z podmínek jednorozměrné indus­trializace (a postrádají zřetel ekonomie času),

nebyly a nejsou s to zachytit bod obratuk vědeckotechnické revoluci, nemohou myš­lenkově postihnout nové požadavky v pří­

stupu k rozvoji výrobních sil a zavčas prak­ticky prosadit a zprostředkovat přesun k no­vým rozměrům růstu.

Názorně se tato skutečnost zračí v propor­cích růstu investic na půdě, kde je relativ­ně nejširší prostor pro ovlivňování civilizač­

ního vzestupu.P

cestami. Stojíme dnes na půdě průmyslovécivilizace a zároveň začínáme opouštět jejíhranice. V pásmu, kterým tak procházíme,se zřejmě převracejí zásadní vnitřní vazbycivilizace: dřívější předpoklady růstu se roz­plývají v zábranách; dosavadní rozměry po­hybu se mění v jednostrannosti.

Za touto hranicí se rozšiřování průmyslo­

vých výrobních sil (tradičních strojů a pra­covních sil), které tvořilo dosud nejprogre­sívnější civilizační základnu, začíná ukazo­vat zároveň jako její mez a ustupuje stálépřeměně všech výrobních sil, celé jejichstruktury, přičemž rozhodující se stává za­pojování vědy jako nejefektivnějšího faktorurůstu. Nastává období dlouhodobého, stáléhopřechodu k novým technologickým proce­sům, ke komplexní mechanizaci a automati­zaci výrobních procesů na nejrůznějších zá­kladnách, k zásadním surovinovým a ener­getickým převratům; z druhé strany stojímepřed postupným vyřazováním jednoduchénekvalifikované pracovní síly člověka všudetam, kde jsou k tomu ekonomické předpo­

klady; čili před nároky na mnohem efek­tivnější využití, zhodnocení lidských sil v slo­žité kvalifikované tvůrčí práci.

V bezprostřední výrobě to předpokládá

obrat k modernizaci, k obnově výrobníchfondů na nové technické základně, k využitínových technologií, úsporných na pracovnísíly, investice a suroviny - šetřících spo­lečenskou práci vůbec. Mimo bezprostřední

produkci vystupuje do popředí rozvinutí sfér,které umožňují pokroky vědy a posunujíkupředu její aplikaci ve výrobě i v celémspolečenském životě; které zdvihají na novýstupeň úroveň práce, její společenské organi­zace, vzdělanosti; a nakonec jež uvolňují

mnohostranné tvůrčí schopnosti člověka.

Zvykli jsme si v době industrializace, žemnožství prostředků, vkládaných do rozšiřo­

vání sítě závodů, je spolehlivým měřítkem

hospodářského růstu; ale nyní se ukazuje,že za jistou hranicí (a v jisté proporci) jetomu naopak: rozhoduje množství prostřed­

ků, které se podaří uvolnit z bezprostřední

výroby pro předvýrobní etapy (zvláště vědu

a výzkum). Dosud záležel postup civilizacepředevším na zařazování stále větší masypracovních sil do bezprostřední produkce,na přesunu práce do oblasti průmyslu; nyníse nám naopak představuje vyřazování člově­

ka z bezprostřední produkce, včetně průmys­

lu (postup automatizace), jako východiskoa podmínka dalšího civilizačního vzestupu.Jestliže jsme dosud museli předpokládat, žetempo výstavby závisí na rostoucí míře ka­pitalizovaných zdrojů, začíná se nám nyníukazovat toto zvedání míry zároveň jakoomezující činitel ve výstavbě. Tvořil-li růst

s~)Vou a malosériovou výrobu, takže automa­tI~ace vr.ž~duje v řadě případů komplikova­ny mezi clanek - buďto přechodné obdobíkompletování mechanizace, zhromadňování

p:odukce, a zvyšování sériovosti (a v tomtop;~chodnem období nejen dále platí, ale ještě

sílí tendence mechanizace, pokud jde o po­vahu práce,.kádrovou strukturu, kvalifikaciatd.), nebo prechod k nové technologii vůbec

aJ;ebo konečně použití nejvyspělejších pruž~ných me~od au~omatizace (programování, sta­v:b.r,ncovy szstem apod.), jež ovšem bývajívetsl1;o.u zn31c~ě nákladné. O rozsahu těchtonesr:-a~l svědčí skutečnost, že vybavenostst;oJpe technologického zařízení automatizač­

nl1~u prvky je u nás zhruba 3-6krát menšín,:z v, USA, \i:roba automatizačních pro­~~red~u (elektromky) relativně 2-3krát men­~~ r;e~ v te~hnicky pokročilých zerních.t? Tí­zlve. Je zpozdění v nejvyšších formách auto­matízace - pomocí kybernetických soustavv progresívních přesunech v surovinové zá~kla.~n~ smerem k moderním chemickým ma­teríálům.tš apod.

S obdo1?nými obtížemi se setkávají i dalšívrstvy. v~dec~otechnické revoluce, hlavně

":" o.d,:etvlch" Jez byla opomíjena industria­Iizačním sch~matem (služby, doprava spojeatd). ~ kde Je opoždění techniky čast~ alar­~UJIC!. Neuspokojivá bývá i kvalita naší tech­m.ky; po.~uchovost, těžkopádnost atd. podrý­v~ .prestIz t~chniky v naší veřejnosti a tra­dící kulturm výroby, o níž se opírá našepostavení v mezinárodním rozdělení práce.

Z~~~,ty na "lidském faktoru" jsou nejzávaž­nejsi

Je-li každé opoždění ve vědeckotechnickére­voluci z hlediska socialismu nesporně tíživépak podrobnější analýza přece ukazuje ž~perspektivně ~~jzávažnější ztráty a pro'blé­m~, vznikají ":>rl. tom n:; ~~raně člověka a tý­kají se rozyoJe. Jeho tvůrčích sil. Průmyslová

revoluce, Jako~to. proces ,historickY spojenýs . epochou kapitalismu, ma totiž svými tech­mckyr,m formami i sociálními souvislostmi1?-~. "hdský, f,aktor" nevyhnutelně omezujícíucmky;, ozyv31 se ~ ní ve své podstatě vždyon? P:UChOZl stadium, ve kterém se prosa­~uJe vseobecný pokrok výrobních sil na úkorc!ov~ka,. pracujících: rozčleňuje a dekvali­~lku:le, lidskou práci, odnímá jí vlastní sub­Je~tiYl~u, ?dděluj.e řídící činnost od výkonné,~em cloveka v Jednoduchou pracovní sílu a~l,d~ký živ~t v její prostou reprodukci, nepo­čítá s podílem člověka na civilizaci, zjedno-

17 L. l"tíha: Ekonomická efektivnost vědeckotech­

nického pokroku, Praha 1965 str 1718 Rela~!:'!,í vybavení počÚači'je . u nás stále

50k,rát mZSI než V USA, 15krát nižší než v NSRšvycarsku a Švédsku, 10krát než v Anglii, Fran~ctí, Holandsku atd. (viz Pfehled o stavu a ten­dencic~ ve využivání výpočetní techniky v za­hranič!, UTE1~, Sivo 599, 1965).

Podíl chemIe na průmyslové produkci zůstává

přes rozhodn~tí XII. sjezdu podstatně nižší nežv NSR, Itálii či Francň (kolem 9 "fo): n" hlavupřipadá 3-3,5k;rát menší výroba plastických láteknež v USA Čl NSR; textilní průmysl pracuje se4krát menším podílem syntetických látek než fran-

d~šuj.e a čast? ,přímo devastuje životní pro,středí ~t~. Úsilf sc:ci~lismu o ztlumení, kOll!_penzovani, odstranem těchto účinků industrihz~ce se na, [ejí vlastní půdě mění v zo~:faly, urputny zapas s živelnou mocí cizíchzděděných ,civili.začních podmínek - pokudne~aJ~e vy.chodlSko v osvobozujících struk,turálních prevratech ve výrobních silách . v

[sou t ěnít . ' Jezs o zmem cele postavení člověka v .vílizaci, POS}':yt:lOU! látkovou, technickou PŮ~I~pro zásadní premeny v profilu lidského ží-

vota. I

Tyto okolnosti nemohly nepoznamenatuplynulou etapu průmyslové výstavby

v nasi ,zem!. U~az~lo. se především, že jedno-~!r~nna ex:~nzlvm industrializace, přesah-i,

JICl svo~ ~ce~nost: y-ede k neracionálnímnhospodarem hdskymt silami k rozsáhléma v tradičním systému neko'ntrolovatelnémumrhá.ní lidskou prací pod úrovní společensk~nutnych pracovních n.ákladů ve světě, COžse navenek pr~Jevu!e ~ednak jako vyčerpání

r~z~rv, prac~vmch sll, Jednak jako nadměrné

vaza?: velkeho množství lidské práce k ne­kvalífikovanýrn či ručním funkcím (nemlu •

• t I' veuz o, zao~ a.ych neefektivních výrobách).V cele~ ;etezu ;,ýroby se udržuje lidskáp,racov:ll síla v místech, kde je už v počát­

Clch yedeckotechnické revoluce nahrazovánatechmkou a racionalizací produktivníhoproudu, Tec~nicko-ekonomickékoncepce upo­zorm!y nedávno.t? že v průřezu celého ná­rodmho hospodářství tvoří nejzaostalejšíoblast manipulace s materiálem vnitrozávod­?í a ,mezi~per,:čr;í doprava, kte;á váže v sou­c~sne•dO,b~ pracl. asi 1,5 miliónů lidí (značný

dll ~elmku u .nas vůbec). Při aplikaci mo­d~rmc~ tra;tsml~ních zařízení, vyspělých pro­stred~u ,,:"mtrozavodní dopravy, paletizace akonte~nenzac:e, stand,ardizace obalové a skla­dova:l ,techmk~ a vubec racionalizace mani­pulacmch, pracl20 by. značná část této prácemohla byt perspektivně nahrazena techni­kOl~'; m?hly. by být uvolněny statisíce lidípotr~bnych Jak pro lepší využití výrobníchf?nd\f, t,?k p,ro saturaci služeb a zvláště po­sílení pr~dvrro~mích etap; perspektivně pakpro kvalitativní zlepšení pracovní struktury'naší •• společností vŮ,bec (přechod k prácis ~ss}m obsah~m tvurčích prvků), pro zkra­covam pracovm doby atd.,O~dobná je situace v některých jinýchúsecích ,s ;,elkou spotřebou málo účinné prá­ce, s nízkým stupněm tvůrčích prvků a ne­patrnou ~valifikací. jako jsou evidenční úřed­

m;ke prace, dokončovací práce ve stavebnic­tví a v zemědělství aj.

couzský či japonský; na 1 ha osevní půdy ti­padá 2~rát méně umělých hnojiv než v AtgIi1či Belgfí, atd.t 19 S!v. L. l"tíha: Ekonomická efektivnost vědecko­echmckého pokroku, Praha 1965 str 15

20 Stupeň technizace manipuI~ční~h 'prací jeu onás 20-22 %, kdežto v USA či v NSR řes80, 10' 4 na~i ~ělníci pracují tam, kde by ~ohlbyt.činný Jen Jeden.

prest.ože máme vyspělou strojírenskou výrobUzařízem J;ro m~cI;:'ln~zaci manipulace s materiálerr:se nI!: m pOd,leJI Jen 2,5 %, kdežto v SSSR a~rancii 8 %, v Itálii 7 %, v USA 14 % (údaJ'e Lníhy). •

r-

(

l

:KdybY bylo přiloženo měřítko ekonomiečasu k současným výsledkům industrializa­ce ukázalo by se, jaké velké rezervy ležív pracovních podmínkách, v nevhodných me­todikách i pomůckách práce, v málo účin­ném řízení, v psychologických a zdravotníchdefektech, v otázkách kultury práce, kde byčasto s malými náklady bylo možno dosáh­nout pronikavých výsledků, jež by pro našizemi (a autoritu socialismu) měly daleko-

. sáhlý význam.Industrializace ponechává v pórech stro­

jové produkce značnou část jednoduché, roz­dělené, čistě výkonné, málo kvalifikovanépráce; tím vždy posouvá celkovou strukturulidské práce; mění k našemu neprospěchutradiční profil našich průmyslových dělníků;znehodnotila řemeslnou práci, v níž bylo po­měrně hodně zručnosti (i značný obsah du­ševních prvků), ale nenahradila ji v dosta­tečné míře vyšší formou uplatnění člověkav tvúrčí práci. Zatímco část dělníků a ostat­ních pracujících nasazuje s úspěchem sílyke zvýšení kvalifikace, druhá část "souhrn­ného dělníka" je postihována dekvalifikač­ními účinky, jež spolu se strukturálnímizměnami (příliv nových sil z jiných odvětvíInaopak rozmělňují vyspělé jádro našeho děl­níctva'": redukují činnost značné části pracu­jících v jednoduché vynaložení pracovní síly

podobným směrem bude ještě navíc v po­čátečních etapách vědeckotechnické revolucepůsobit přesun pracovních sil z výroby dooblasti služeb apod., kde je úroveň prácea kvalifikace často rovněž značně nízká.š?Tyto přesuny ve struktuře práce mají povahuobjektivních tendencí určitého období, jimžse v jisté míře nedá zabránít.P Avšak při tomjakmile se jednoduché práce nevyužívá s ma­ximální ekonomií, přináší dvojnásobné ztrá­ty: na jedné straně dává společnosti slabévýsledky, na druhé straně pohlcuje mnohopříležitosti pro rozvoj schopností, aktivity,tvořivosti individua. Tváří v tvář tomutodilematu industrializace vyvstává plastickyvýznam komplexní mechanizace a automati­zace, jež by vyřadily masu nekvalifikovanéči málo kvalifikované práce všude, kde toje technicky možné a ekonomicky výhodné- a tak kompenzovaly a převážily tendencepřechodného stadia, udržovaly a zlepšovalystrukturu národní práce.

Je zřejmé, že nepůjde-Ii technika rychlejikupředu než růst bezprostřední výroby apřesuny k jednoduché práci (neumožní-lizkrátit co nejvíce přechodné období zhor-

21 S 25 % vyučených jsme dnes pod úrovní ně­kterých technicky vyvinutých zemi:

I I USA \NSR \ ČSSR

1960 1961 1962

K valifikovani dělnici

\

36 41 25Zaučeni dělnici 49 37 59Nekvalifikovani 15 22 16

(Podle údajůB. Levčika a rozborů SKVT).

šování kvality a dehumanizace práce), ne­vytlačí-li masu lidí ke složitější, bohatší prá­ci, do předvýrobních etap, k oblastem péčeo člověka atd., podváže to tvořivé síly pra­cujících, sníží to pod únosnou míru potenciáldovednosti a činorodosti, vyvolá deformaciv životním stylu (jednostranná orientace namasovou spotřebu) a vytvoří nakonec prosocialismus nové obtíže, protože jeho rozvojnení trvale slučitelný s takovým typem lid­ské práce.

Uvážíme-li, že povaha práce má zatímv masovém měřítku rozhodující vliv na pro­fil života a úroveň tvůrčích sil pracujících,musíme počítat se závažnými sociologickýmia antropologickými důsledky nedostatků

v rozvoji techniky.Dozrává zřejmě nutnost postupného zása­

hu do celkové struktury národní práce s po­mocí modernizační techniky, která by mohlavyřadit značnou část nekvalifikované práceve výrobě, v úřadech i jinde, převést po­stupně většinu průmyslových dělníků k funk­cím seřizovačů, opravářů atd. širokého pro­filu a s moderní kvalifikací, uvolnit v 20letéperspektivě až 25 % z pracujících v průmyslupro technickou práci a z toho 6-6,5% proinženýrskou práci23a , zvednout poměr pracu­jících ve vědě a výzkumu k pracujícímv průmyslu z nynějších 5 % na 15-20 %atd.

Nedostatky v rozběhu vědeckotechnické re­voluce vlekou za sebou ještě jiné závadyv hospodaření s lidskými silami (a s nimisociologické, psychologické a antropologicképroblémy), které ztěžují náš přístup k struk­turálním změnám v civilizační základně lid­ského života: totiž chronické obtíže v infra­struktuře.

Nedostatek pracovních sil vyvolává tlakna délku práce, nedovoluje rozšířit množstvísvobodného času, což fakticky znemožňujerychlejší či masovější přeměny v obsahu astylu života. Jen jedinci s mimořádnou fy­zickou a psychickou robustností mezi pracují­cími mohou se po faktických průměrných 48hodinách týdenní práce [s přesčasy) - čiv zemědělství po cca 50 hodinách - ve vět­ším rozsahu a bez újmy na vlastních siláchvzdělávat, rozvíjet technickou aktivitu, uplat­ňovat svůj talent ve společensky prospěšném

směru atd.Stejným směrem působí i jiný důsledek

téže příčiny: nedostatky ve službách, v do­pravě do zaměstnání, opožďování v moder­nizaci obchodu, prostě selhávání oborů, kte-

22 Teoretikové "terciární civilizace" (FOurastié)zvěčňují tento efekt předpokladem, že technikanebude s to radikálně změnit úroveň práce a pro­duktivity ve službách; ale současný vývoj např.v USA vyvrací základ jejich koncepce.

23 Hromadná pásová produkce znamená lepšívyužití lidských sil než řemeslná činnost, i kdyždekvalifikuje práci a odnímá ji řadu antropolo­gicky významných rysů.

23a Jestliže v roce 1963 připadrulo u nás na 1000pracujících v průmyslu 11 inženýrů - což je mé­ně než v SSSR USA, Anglii aj. - mělo by tobýt podle propočtu našich ekonomů V 20leté pers­pektivě kolem 60-65 inženýrů (viz J. Auerhan:Technika, kvalifikace, vzděláni).

181

ré jednostranná industrializace zatlačila naokraj růstu. Shánění a opatřov~r:í životní~hnezbytností podle různých propoctu absorbujetýdně na dospělého 30-35 hodin mimopra­covní doby (u ženy téměř dvakrát tolik jakou muže).24 Nemálo času pohltí také úřednívýkony (některé instituce dosud nevzaly navědomí, že volný čas lidí je drahocennálátka a její marnění se rovná vážným spo­lečenským škodám), jistá přeorganizovanostnašeho života atd.

Je zřejmé, že souvislosti extenzívní indu­strializace působí k stěsnání obsahu životaznačné části pracujících do hranic prosté re­produkce pracovní síly. Dokonce i při změ­něné sociální struktuře, rostoucí spotřebě arozsáhlé sociální péči neposkytujř pak patřič­ný prostor k rozšiřování životního procesu.V dané etapě jsou rozhodující právě ty so­ciální vymoženosti, které zvyšují aktivitu arůst tvůrčích sil člověka. Uvážíme-li, že sou­časná struktura práce (jednoduchá výkonnáčinnost) nepopřává dosud velké části pracu­jících potřebnou příležitost k rozvinutí tvo­řivých vloh a k hlubší participaci na rozvojicivilizace, jeví se tím povážlivější každé zu­žování možností kompenzovat tuto skutečnostkultivací lidských schopností ve volném čase.

Složitosti, spojené s opatřováním životníchnezbytností, nedovolují také intenzívnější vy­tváření nových potřeb (potřeby tvůrčí čin­nosti, vzdělání, rozvoje vlastních sil, spole­čenské participace, atd.); spíše strhují vytvo­řené prostředky zpět do oblasti reprodukč­ních potřeb. Zvětšují neúměrně pozornostčlověka k elementárním zájmům - k jídlu,domácké práci, údržbě bytu, oděvu, doprav­ních prostředků, k rehabilitaci pracovníschopnosti v pasívním odpočinku či v "ko­níčcích" vysloveně soukromé povahy. Dosudkdyž lidé získají nové prostředky, věnují jepřevážně na úplnější USpokojení reprodukč­ních potřeb. Podle některých odhadůtš teprvepři asi trojnásobném zvýšení reálných pří­jmů by bylo možno počítat s úplným za­bezpečením všech reprodukčních potřeb,s podstatným snížením jejich imperativníváhy v lidském životě. Tím nutnější je ovšemvšemožné cílevědomé usnadňování procesureprodukce a uvolňování prostoru pro kul­tivaci nových potřeb člověka už dnes.

V koloběhu života je dosud mnoho lidí pří­liš absorbováno, či unaveno denním shonem,než aby pomýšlelo na aktivitu ve směrusamostatného tvůrčího sebeuplatnění a sebe­rozvoje. Je zřejmé, že oblast infrastruktury,racionalizace služeb, dopravy, obchodu atd.představuje velkou zálohu v růstu tvůrčíchsil socialistické společnosti. Kdyby se výdajena opatřování životních nezbytností zmenšilyna 25 (a pak na 15) hodin týdně, vzrostlby o to volný čas průměrného pracujícího;

24 Viz studie J. Bezouška a J. Vyskočila, Šetfenío využití času v Ceskoslovensku, Demografie3/1962 a 4/1963, B. Filipcové a A. Cervinky.

25 Srv. nutriční normy Ústtedního výzkumnéhoústavu potravinátského průmyslu, racionální nor­my spotteby Výzkumného ústavu obchOdu, úvahy

t82

spolu se zkrácením pracovní doby na 40 (apozději na 30) hodin by to znamenalo vZe_stup z nynějších 12-15 hodin týdně asi na30 hodin (později na 50 hodin týdně - tedyna nejrozsáhlejší položku v lidském životě).Za určitým prahem se tento postup obracív rozevření "disposable time" - času, zba_veného vnějšího tlaku nutnosti a zasvěcenéhorozvoji člověka. To by byl ve skutečnostipočátek velkého převratu v kultivaci lid­ských sil, který by dal socialismu mnohemvýraznější možnosti a změnil celou povahuživota - nebot by z doby volna (stejně jakopráce) udělal zároveň rodiště a zdroj nOVÝchproduktivních sil společnosti. Tyto nové Vaz­by, utopické v hranicích staré průmyslovécivilizace, se stávají reálnými, jakmile pře­kračujeme její hranice (a mohou být zárOveňnástrojem tohoto překročení) - ovšem nikolipro ekonomické koncepce, které považují ce­lou oblast spotřeby, mimopracovní doby, in­dividuálního života atd. z hlediska tvorbyvýrobních sil společnosti za věčně lhostejnou.Lze říci, že snad není druhé země, pro kte­rou by bylo - jakožto socialistickou zemizvlášt - tolik naléhavé vypracovat celý Vě­decký systém ekonomie času, jenž by umož­nil exaktní orientaci v podmínkách růstui podchycení celé sféry hospodaření s lid­skými silami (ekonomie lidských zdrojů) _jako je tomu u nás.

Všemi těmito důsledky v zaměření civili­začního rozvoje dostala postupně stará sou­stava povahu setrvačného živlu; přechodk cílovým řešením ekonomického řízení seproto jeví jako nutná podmínka přístupuk vědeckotechnické revoluci v naší zemi.Konečně existující způsob administrativně

direktivního řízení, odvozený z podmínek in­dustrializace, přispíval ještě také přímok plýtvání lidskou energií. Bezprostředněproto, že vyvolal nespolečenský zájem naudržování zbytečné jednoduché, nekvalifiko­vané práce.26 Dlouholeté opomíjení a sub­jektivistické zkreslování ekonomických kate­gorií přitom odnímá těmto nástrojům a mě­řítkům reálný hospodářský podklad, takžezastiňuje očím účastníků případy plýtvánía nedává společnosti možnost přesně se orien­tovat v cestách hospodaření prací. Ještě vícovšem působila skutečnost, že stará soustavařízení omezila prostor pro "socialistickou pod­nikavost" jednotlivců a kolektivů.

Sám model administrativně direktivníhořízení vznikl spojením dvou složek:

a) jednak generalizace tradičního podniko­vého řízení (dirigování mechanického prou­du věcí a lidské obsluhy), jež vyústilo vesnahu řídit přímo celé národní hospodářstvíjako jediný obrovský podnik;

b) jednak jako určitá modifikace mocen­sko-správního systému z dob, kdy ústřední

P. Vlacha (Politická ekonomie 10{1963), V. Sovy adalších (Politická ekonomie 1/1965 a 8/1965).

26 Podniky si udržovaly rezervy nevyužitých pra­covních sil, ptičemž vzhledem k direktivně sta­novenému mzdovému glObálu často dávaly ptednostnekvalifikovaným.

r

II

l

'ta musela převážně shora protlačovatautorl . . v,. dustnallzacm pochody. v, , ,10 bou těchto komponentách jsou řfdící

V o '" . d st lált v dky sevřeny základní mezi in u r~ -p~o~i~flizace vůbec: opírají se c: pohyb v )ed­o~ dimenzi (omezeny pocet měnících ~e pa­lIe t ů) a obsahují předpoklad nesub)ekttv­ra~~ ~ízených. Takový systém přímé direk­1I:0s t nevyhnutelně selhává na přístupechttVY 'I . . V· ou podvědeckotechnickerevo UCl,. Jez Je sv .-

. k atou přechodem k dynamice ': mnoha, dl~st ích a nepřehledných vazbach systemumenz o'tř '" mně propojených procesu s vru mmv~~~~atismem (kybernetické mo?e~y),27 k~eae uplatňuje statistické rozh?d?vaI:n ~, te~rH:s 'hodných procesů a kde nejvíc záleží praveoa subjektivitě řízených článků, ~de tedyna, to regulace věcí (a lidí jako věcí) nast~-mlS I v ,. .. (nepříje operace s regu acrnrm prmcipy -p~ řfzení) místo zasahování do jednotlivostíme , v., • d I ánívyužívání samočinných procesu, mo e ovpravidel hry" atd. v" .

" Stará industriální soustava nzen~ Sl, vla.st­ně vůbec nekladla za úkol hospodar.em s bv~­

skými podněty; stavěla naopak. rust tvo:~-

'ch sil člověka mimo ekonomiku, nepocl:~a s nimi či předpokl~~a~a jejich irelevanci

výstavbě. Není s to řídí t spolecnost v ~o­

~~ kdy se pohyb stává závislým n~ vse-b~cném rozvoji tvořivých schop~osh pra­

~ujících - každého individua. ~vlast -; kdyse socialistické motivy a zaJm~ pr?SazUJlstejně zdola jako shora. Strh~J~ vsechnukompetenci, iniciativu, rozhodov~U1 do.. c;n­tra' nedovede použít ekonomickych a [inýchcivilizačních regulát?rů ~ ~usí p;oto, vzdyspoléhat na bezprostredm pn~uce~~, ma ten­denci řešit vše z pozic mOCI, pnka~em ­přičemž každý takový příkaz (v dusledkufaktické bezmocnosti) vlece za seb?u. nu~nostdalšího příkazu; nutí společenské msh~c:

zbytečně zasahovat do otázek sebeuplatnění

člověka, takže nakonec spíše podvazuje .tv.ur­čí 'robní technickou a vědeckou iniciativu~ :ísto c~ by uplatněním vhod:r:ýc? ekono­mických sociálních a psychologických p~d­

mínek ~odelovaly příznivé klima. p;o. rusttvůrčích lidských sil a jeji,ch. sO~l~l.lStlvC~ouorientaci. Propracování systemuv clvlllzac~lch

regulátorů (nikoli jen na půdě ekonomiky)otevřelo by nepochybně pro řídící. sl?žkymožnost mnohem účinnější orientace n~seho

života k přístupům pro vědeckotechnickou

revoluci.Hypertrofie direktiv v marné snaze. nahra:­

dit ekonomickou a společenskou; ~tll:nul,aclvytlačuje vlastně subjektivitu socialístíckého

27 Norbert Wiener upozorni! již ve S~fC.h )ŽiVretopisných poznámkách (I Am Mathema tctan ,moderní civilizace na všech stranách opouští Leib­nizův svět ve kterém všechny události jsou ur­čeny Pted~m a jednoznačně - podle pravidtel ft~~:myslového mechanismu. Rozdll meZ1 "nu no Iským" a "kybernetickým" modelem roz~raco~~_V. Tlustý v úvaze Některé obecné probl my

zení. • h t tu' na mi-'" POčtem udělených domáclC pa enli6n obyvatel zůstáváme dosud za tadof tech~~~P?kročilých .evropský~h zemí -,.. 2~5c~~ske~ apod:VíC než 4krat za Svedskem a ",vy

člověka - už tak postiženou povahou prácea mírou reprodukčních starC?~tf - ze, spole­čenské sféry; v očích pracujících z~ra~l pa!běh moderní civilizace povahu ,?vllvmte,ln;;­ho, přístupného procesu, na .ně~z se po~l1e~l.A to v současných pO,dmmka~h postihuje"lidský faktor" techni:kc::h~ a,vedeck~ho pO.­kroku: hubí pocit socialistické odpovědností,

kultivuje prostřednost, učí plout ': proudu,nevybočovat, nezastávat vlas!U1 nazo;; ne­objevovat a neprosazovat ~?ve, ~!e spis pr?:lézat páry direktiv a využívat Jich ve SVU]prospěch, starat se výlučně o své soukromí,~d ,.

Na rozdíl od industrializačmc~ I?rocesu ­jež vystačily s vnějším dírigováním - l~e

na postup vědeckotech~ické rev,?l1,lce spolé­hat jen při maximálnvllI~ uv<:lne~l prostorupro sebeuplatnění kazdeho cloyek~,. vsec?jeho tvůrčích vloh a schopností, v!?;l rOZVI­nutí hlubší, vnitřní stimulace ~ :'YSSl~O stup:ně lidské subjektivity a i~dl:'l~~allt!, neztomu bylo v celé dosavad:ll cl':.lllzaCl.v.

Při socialistické výstavbě nase~o ZlV?tamusely se některé průvodní jevy mdustna:lizace odrazit v hladině tvůrčíc~ sil me~l

pracujícími: V posledních letec~ ~s~e m:pr;pocítili jisté snížení zájmu o vzdělání, zvlvas~

nejvyšší (řada vysokých škol nenap!?1,lJepředvídané kvóty, klesá počet s.~Ud,UJICICh

při zaměstnání atd.). O?j~vila s!: Jista stag­nace společenské aktivity pr~, prudkemvzrůstu aktivity soukromí (množí s;v počty

sběratelů a milovníků různ~ch k~r:lC~u ­jinak jistě pozitivní zjev), coz umoznUJ!: 1}a­hlédnout do rozsahu společensky nevyuzlt~ch

tvůrčích sil. Neuspokojiv~ byla .v. p?sl~dm:?letech též úroveň technické lU1:latlvy, pr;­růstky v počtu vynálezů a zlepšovacích na­mětů, které v 50. letech byly ~n~c~~, .od

ku 1960 mizP8 zlepšovatelska iniciativaro , 'Vdt . takdělníků a techniků - ktera pre ~ avujevýznamnou zálohu růstu v soclallsm~ - ~e

udržuje celkem na úrovni 50; let, vavs~k dalmálo roste, takže v posledm, dobe. n~s . do­stihují či předstihují některev kapltall~hcké

závody (Anglie, Rakousko), jez povd do]:nev~socialistických zkušeností horečne zavádějI

analogické formy "zlepšování" na čistě ko-merční základně.š' v ,. v.

Také prestiž techniky (a vzdělání) Jako Zl­votního povolání a revolučního prostřed~u

v naší veřejnosti v posledních letech spiseklesal.š''

Objevuje se začarovaný kruh: ne~o,statky

v technice nehospodárné vynakl~dam p;a­covních sil: omezují možnosti kultivace tvur-

(viz údaj e čas. Vynálezy a Propriété industrielle,

Be~Řo~~5)i962 ptipadlo u nás n~ 1000 ~aměstnancůe5 podaných zlepšovacích. návrh~ oproti ;3S;RS~~a 33 zavedených návrhu OP:Ot1 41 vstatisti~ké roče~ky obou z~m~iádeží na Ostravsku,

30 Pruzkum predstav meZ1 . , tavuorganizovaný pracov~íkr ?e~i~l~~}ck~~~dý~ lidí(I.". ~amdole~o~t)'J'a~~á~rv~tni vzor ;'ědoce či technikySl pn K ký Lomonosov,(Edison, Kt~~k'cu~:r~,pav~~)7s6-7 % počítá, ž~u d.ěvčat M kOškolsky vzdělaní odborníc1.z nlCh vyrostou vyso

183

"

1.

č~ch, sil člo:,ě~a" a v to zas prohlubuje opož­~.em v promkam vedy a techniky do našehožtvota, Nelze však podceňovat ani druhýkr,:h: nadměrné rozšiřování nekvalifikovanéprace, z~hlcení volného času reprodukčnímistarostmi a suplování iniciativy direktivou

. to. v~e.urovnává jistou sociální půdu pronívelizační tendence, podporuje setrvačnost

r~produkčního života, posiluje živel techníc­keh.o konzervatívísmu, evokuje sociální dis­parity pr~~~sl~vého systému (problém par­t~c.lpac.e), ZlVl predsudky proti vzdělání, kva­lífikací, ekonomické iniciativě sráží úsilípředních dělníků a techniků a' staví se na­~~me~ ~o cesty cílevědomému stranickémurrzern prechodu k vědeckotechnické revoluci.

P;otrž~ní kruhu je ovšem možné jen nasa­z~mm. pak na obou stranách: moderní tech­~Ikyv 1 kulti,;,ac~ tvůrčích sil člověka - při­cemz se zda, ze za současné situace jsouznačné rezervy právě na straně lidskýchf~ktor~:', ~vláště. v parametrech ekonomic­ke~? nze~I. V teto souvislosti vůbec vystu­pUJ! yel~Iv pla~ticky podmínky, za nichž je~ozr;e vltezst.vI socialismu ve vědeckotech­mcke. reV?lUcI:. využití širšího prostoru prorO~:'?J v>:robI?-Ich. sil bude vždy vyžadovatvyss~ roz,:n~tI tvůrčích sil pracujících; před­

nosti socI~lIsmu mohou tedy být uvedenydo v~~od~ Je:r. tehdy, když socialismus podnítíVYSSI miru činorodé aktivity lidí.

Problémy perspektiv

~ení možno říci, že by oblasti vědy a tech­níky byly u nás přehlíženy. Už směrniceúV KSČ a vlády z roku 1955 o vědě a tech­nice vy'iádřfly znepokojení nad tím, že plánytec~mckeho rozvojs se plní nejhůř ze všechs~ozek národohospodářské perspektivy. Zá­very XI. a XII. sjezdu shodně volaly po tom~bY se v';'ědeck;otechnický pokrok dostal d~c.~la dalšího vývoje výrobních sil atd. Jest­Iiže se praktická výstavba ubírala dále cestouextenzívní industrializace, je možno považovatza prokázané, že tyto tendence spočívajíh~oub ';' struktuře našeho života: índustriál­ní system a odpovídající soustava řízení za­k?tvily .y r:aší společnosti určitou živelnousílu, JeJI prekonávání si vyžádá přehodno­c~ní elementárních proporcí civilizačníhor;rstu (strukturální změny ve výrobních si­lac:h), přezkoumání záměrů a proporcí roz­vOJOvvé činnosti, ověření možností přesunovatp:o~tre~ky ke kvalitativním změnám, k úplat­~em vedť: !I techniky, ke kultivaci tvůrčíchSI~ pr.~cuJICICh a rozvoji oblastí, které je pod­mmuJ!; a taková přeorientace předpokládázas přestavbu metod. Ucelený vhled do roz­sahu obratu, který prožíváme s vědecko­technickou revolucí, se teprve tvoří a obrat

31. V řadacn našich dělníků byla už v doběbu.rzoasm republiky relativně vysoká úroveň kva­lifl.kace (byt převážně řemeslné); procento vyso­koskolsky y.zděl~ného obyvatelstva bylo u nás užrk·

193šO

':'YŠSI nez např. v Belgii, Francii Holand-s u, vedsku atd. '

32 Případné nepředvfdané přebytky odborné prá-

184

sám nenacházel dosud (a ani hl1 nemo najítv oblasti tradičních forem) adekvátní pro,středky,

N~ní pochyb,. že jisté obtíže v přístupk vedeckotechmcké revoluci jsou způsob u-:ozsahem ?aší hovspod~řsk~ základny. V~~~Je bytostne spolecenska výrobní síla aj"účinnost je přímo úměrná hloubce a sv.ven

1 v k" t Ircespo ecens e m. egra~e. Vědeckotechnická re-v:olu: e, ~e 1;1 nas muže rozvinout jen při ak,tívní účastí v mezinárodním rozdělení práca ':: postupu V~dY ve světě - při VYužit~možností, danych světovou socialisticks.oustavou. Omezení v tomto směru (sty~UlIterat:;ra, i~formace) by se musela vymstrin~ nv~s~m r~stl;l' Musíme pamatovat, že ne­p:edc~-lI ,socIalIstické země ve stupni roz­delen~ prace, vzájemné součinnosti ve vědvtechm.c:~ apod. integraci kapitalistického SVěe~ta, ZtIZI tím podstatně svůj přechod k vě-deckotechnické revoluci. e

.vzhl~dem . k postavení vědy v struktuřevyrobmc~ sll se nyní stává základní otáz­~~':' v Jaké oblasti či formě bude využitoIeiích akvceleračních schopností. Sotva bude~rav:da:v ze by"okolnosti znemožňovaly ak­tívní u.cast nasi země ve vědeckotechnickér~volucI: zkušenosti ukazují, že míra vědec­ke a technické tvořivosti nemusí odpovídatpočtu. objvatelstva, a že přístup k vědeeko,technické revoluci je možný i se značně ome­z:nou surovinovou základnou - ovšem zap;edpo.klad;r racionálního hospodaření s pra­Cl a vlIdsk~mI sIla~i, při soustředění všechspvole~e~s~yc.h z~roJu k intenzívnímu růstu.V:ecn~ resern ovsem lze hledat jednak v roz­v:m;rte. specializaci masové produkce v socía­lIstrcke s~1.l;stavě, jedna~ v orientaci na vy­so<;ev~valtftkovvanou praci s velkým podílem!vurc:ch a dusevních prvků (což odpovídáJak ~re~poklad~m, založeným v naší tradlci.ě!~ak 1 všeobecnému přesunu práce do oblastimtelektuální činnosti v moderní civilizaci):aby se mohly plně uplatnit um dovednosta .~.lturně ~chnická vyspělost ~ašich pra­cupcI~h, ~tere při extenzívní orientaci zů­stávají lezet ladern.F

Ve vědě by této orientaci odpovídala stra­tegie, posilující základní výzkum z něhožn!ní. vychází ~tále větší podíl pod~ětů tech­mckeho;ozv~~e :: na němž závisí akceschop­nc~st cele nasi vedeckovýzkumné základny.33D~le rychl.é rozšíření informačního aparátuvedy, ktery dosud zabírá jen asi 2 6 o~ ka­pacíty .:,ý~kumné základny (mnohe~ 'inéněnez v Jíných zemích), tak aby byl s to po­s~ytovat ne~stále běžný přehled o posled­mm ~tavu vedy. a tec~nikY ve světě. To byU'::OIr:II~ síly aplIk.ovaneho výzkumu pro sou­středění do oblasti, kde máme nejlepší před­poklady proniknout, kdežto v ostatních ob-

~e Ize s ú~pěchem disponovat na pomoci rozvo­Jovym zemlm.

33 Podíl základního výzkumu dosahoval v USAv. letech 1953-59 méně než 8,5 %, roku 1962 překro­čIl 10 % a nyní se blíží 12 %. (Data UTEINu Uka­zatelé hospodářského vývoje v zahraničí 1965).

I,

stech by bylo možno využít široce zahra­l~čních licencí k rychlému posunutí technické!I,l~ovně naší výroby.š? Taková orientace byUároveň dovolila mnohem účelněji prosazo­~at aktivní licenční politiku, poradenskouslužbu atd. s vysokým ekonomickým efektem_ tedy realizovat a vyvážet maximum kva­lifikované a duševní práce.

Za určitých okolností by se naše země

mohla stát v řadě oborů arsenálem vědec­

kého a technického pokroku, laboratoří, zku­šebnoU, prototypovou a racionalizační dílnoumistrovských děl moderní civilizace, právě

tak jako zásobárnou sociálních, kulturnícha humanitních hodnot (jejichž potřeba vesvětě prudce vzrůstá) - především ovšempro socialistickou soustavu.

Všechno nasvědčuje tomu, že hlavní prak­tickoU brzdou vědeckotechnické revolucenení věcná problematika sama, ale určitá

nevyvinutost socialistické ekonomické struk­tury, ekonomického řízení, ekonomické kal­kulace. Dosavadní soustava hospodaření ne­byla a není s to otevřít dveře vědeckotech­

nické revoluci, protože nedovede spojit pra­cující se zájmem na růstu produktivity spo­lečenské práce, na společensky nutném vy­nakládání práce, a protože konečně nedáváspolečnosti spolehlivá měřítka vlastního vze­stupu, ale spíše je znehodnocuje, subjektiví­zuje; teprve další propracování a prohlubo­vání ekonomických forem řízení, konfronto­vání národohospodářských měřítek se světo­

vými relacemi atd. vytříbí postupně pro­středky analýzy tak, aby byly s to oriento­vat socialistické hospodaření po cestách vě­

deckotechnické revoluce.Obdobné problémy se však v budoucnosti

nutně rozevrou nad celou strukturou lidské­ho života. Nedostatky v rozvoji infrastruk­tury vynesly už na povrch všední otázky,které mají pro perspektivu moderní civili­zace hlubší význam. V pozadí ekonomic­kých stimulů socialismu, jimž uvolňujeme

cestu, leží problém zájmů a hodnot lidskéhoživota, stupně utváření lidských sil. Stojímenepochybně před problémem, zda se podaří

nalézt i v oblasti sociálně ekonomických aantropologických podmínek života nástroje,které by umožnily socialistické společnosti

vrhat maximum vytvořených zdrojů do tvor­by lidských sil. Předpokladem je ovšem hlu­boké a mnohostranné interdisciplinární pro­zkoumání společenských a antropologických

:v. Země jako NSR vydávají z národního důcho­

du asi 4-5krát větší díl na nákup licencí nežCSSR.

3S Jestliže (podle šetření SKLKS) z pracovníků

apIíkovaného výzkumu a vývoje je pouze jednoprocento tvůrčích vědeckých odborníků a největší

část má pouze středoškolské vzdělání, jestliže jen25 % ředitelů a vedoucích technických kádrú mápříslušné vysokoškolské vzdělání, jestliže je úro­veň vzdělání předsedů JZD pod celostátním prů­

měrem obyvatelstva, [estlíže jen 29 % vedoucíchúředníkú státní správy a 40 % vedoucích pracov­níků vůbec má víc než základní či nižší odbornévzdělání (ačkoli 70 % z nich jsou lidé mladší 45let, pro něž už sociaIísmus otevřel cestu ke vzdě­

lání) - je nutné předpokládat, že tato kvalitařídícího aparátu nebude stačit k rozvinutí vědecko­technické revoluce.

parametrů civilizačního růstu a zároveň vy­pracování, využití, praktické ovládnutí mo­derních, technicky náročných civilizačních

regulátorů na půdě životního slohu, sociálnípsychologie (veřejné mínění), morálních aprávních norem - celého komplexu nástro­jů, které by směřovaly s jistý-m automatis­mem ke kultivaci lidských sil a vědecké atechnické iniciativě, aniž by byly závislé nabezprostředních direktivních zásazích. Jinakby nebylo možné modelovat podmínky prorůst lidských sil a vyhnout se pustošení ne­přehledných kvant společensky prospěšných

vloh jednotlivců, s jejichž využitím stojí apadá vědeckotechnická revoluce - stejně

jako socialismus sám.Je zřejmé, že to jsou úkoly, které nikdy

nestály před jakýmikoli hospodářskými asprávními orgány v období industrializace;k jejich zvládnutí bude třeba nesrovnatelně

zvýšit úroveň vzdělání řídícího aparátu.š­Škola zkušeností je skvělou pomocí tam, kdezákladní proporce zůstávají stálé; ale jakmilese naopak tyto proporce mění - a to jetypické pro vědeckotechnickou revolucimůže nastoupit jen moderní vzdělání. Věda

začíná vytlačovat rutinu a rozhodování "po­dle čichu" i v místech, kam dříve nikdynezasahovala. Ve světě všude, u každé insti­tuce, se dnes množí vědecké poradní orgány,téměř všechna rozhodnutí předchází odbornáexpertiza, rychle se rozrůstá síť konzultantů

a oponentů na vědecké úrovni.Využití nových rozměrů vědeckotechnické

revoluce zvlášť závisí na iniciativě vědecké

a technické inteligence, vysoce kvalifikova­ných dělníků, ekonomických kádrů apod. Taje však citelně postižena nedostatky v hos­podaření s lidskými schopnostmí-" a níveli­zací, ve kterou se převrátilo zdravé vyrov­nání životní úrovně pracujících v průběhu

socialistické výstavby.š? Musíme počítat s tím,že ani po korekci rovnostářství nebude u násřada odborníků hmotně stimulována tak jakov kapitalistických zemích, neboť by to ne­únosně rozevřelo sociální rozdíly. Tím spíševyniká význam příležitosti k svobodnémutvořivému sebeuplatnění pro socialistickéhoodborníka, kterou nemůže poskytnout kapita­lismus: ovzduší podpory, důvěry a úcty k vědě

jakožto nejsolidnější formě společenského

bohatství, k rizikům a experimentům, kterépodniká.š'' Socialistické společnosti je odbor­ník užitečný právě tím, že plným hlasem

36 Společnost ve skutečnosti velmi draze platízavalování kvalifikovaných pracovníků úkony, kte­ré jim nepřřslušř (např. inženýr podle různých

šetření polovinu pracovního času ztrácí administra­tivními, evidenčními apod. úkony; obdobně mistr,lékař aj.), stejně jako reprodukčními starostmi popráci, které zkracují na minimum čas k vzdělání

apod.

37 Rozdíly mezi průměrnými mzdami v prů­

myslu a platy mžený rů jsou u nás asi 30-40 %;v USA značně přes 100 %, v evropských kapita­listických zemích ještě víc; a také v SSSR jsouznačně vyšší rozdíly.

38 Sociologické prúzkumy naznačují, jak silně

se paradoxy a absurdnosti staré soustavy řízení

dotkly psychologie technických kádrů.

185

Tato studie chce nastínit hlavní tendencev obsahu práce a struktuře pracovní síly,tak jak je lze postřehnout v současném

počátečním stadiu rozvoje vědeckotechnic­

ké revoluce.První výraznou tendencí, projevující se

v makrostruktuře kádrů, je přesun těžiš­

tě zaměstnanosti do terciárního sektoru,projevující se tím výrazněji, čím ekono­mícky vyspělejší země se týká.

Tento přesun se projevuje obecně v cel­kových změnách proporcí mezi třemi zá­kladními sektory národního hospodářství,

jak uvedeno v tabulce l.Z celkových trendů vývoje vyplývá

výrazná tendence relativního a absolutní­ho snižování počtu zaměstnaných v země­

dělství pod vlivem jeho rychlé mechani­zace (obrovské rezervy v možnosti mecha­nizace, vzniklé technickým zaostáním to­hoto sektoru v historickém vývoji); s eko­nomickým rozvojem stále se snižující tem­po dosud existujícího absolutního přírůst­

ku zaměstnanosti v průmyslu (včetně sta­vebníctví), přičemž u nejvyspělejších zemí(USA, Velká Británie) dochází ke zvratuv současném nejnovějším vývoji směrem

k poklesu podílu, a u dalších vyspělých

zemí (NSR, CSSR, NDR) ke stagnaci vý­vojového trendu.!

Ve všech sledovaných zemích je zřejmý

výrazný a zrychlující se vzestup terciár­ního sektoru služeb. Platí to i pro Cesko­slovensko, i když zde, vezmeme-li v úva­hu vysoký stupeň industrializace, podílterciárního sektoru je ještě relativně malý.

V nejvyspělejších zemích tento sektorjiž dosahuje celou 112 nebo dokonce vícenež 112 celkové zaměstnanosti. Podle pro­gnóz, vypracovaných státními orgány USA

FRANTiŠEK KUTTABEDŘICH LEvčfK

Ekonomický ústav ČSAV

'Vliv vědeckotechnické revolucefla změny v obsahu práce a strukturypracovní síly

Základem změn v obsahu práce a změn

ve struktuře pracovníků je převrat v mož­nostech využití ekonomie času, který vě­

deckotechnická revoluce přináší ve všech.směrech. Tak jestliže dosavadní růst vy­užití paliv lze vyčíslit jednotlivými procen­ty, nové směry výroby elektrické energieukazují možnost vyššího využití paliv řá­

dově o desítky procent. Přechod k umělým

hmotám znamená zhruba při téže výrobě

snížení váhy surovin na 113, přičemž vlast­ní náklady na jejich výrobu činí řádově

polovinu až desetinu nákladů na klasické,jimi zaměnitelné suroviny. Podobně, jestli­'Že mechanizace znamenala růst produkti­vity práce o desítky procent, pak automa­tizace zvyšuje produktivitu práce často

několikrát. Vysokým růstem produktivitypráce při využití všech směrů vědeckotech­

nické revoluce v bezprostřední výrobě

vznikají velké rezervy ve společenském

<časovém fondu, a tím i problém opětného

využití těchto rezerv.

Tím vzniká obecně problém určitého

"znovurozdělení práce" a s ní spjatýchrůzných kategorií pracovníků. Jestližetechnický rozvoj, zvláště v období svévysoké akcelerace, kterou je počátek vě­

deckotechnické revoluce charakterizován,uvolňuje v oblasti výroby velkou masupracovníků, zvláště nejméně kvalifikova­ných kategorií, pak na druhé straně kladeopět zvýšené nároky na rozsah i obsahkvalifikace všech kategorií pracovníků.

Tím vzniká řada dalších problémů, týka­jících se optimálních úprav pracovní doby,opatření pro účelné využití volné doby,Zvyšování efektivnosti jak procesu získá­vání, tak využívání již získaného vzdělání

a kvalifikace apod.

možn,?stí ve veřejnosti (tisk, informač .prostredky, atd. atd.) - včetně dí I nIo . 'h . , la Ogu

ruz:ny~ vanantach a řešeních.d) Stranická ~hrn':tí závěrů po uplynutí u

čitého mezidobl a stanovení pevné h r.vazntch krátkodobých plánů na to~~o' zá.klade. Pod.

I?louhod<:bé tříbení kolektivního rozunasi společnosu v otázkách perspektiv murr;ohlo vehce pozvednout autoritu vědy t byn~ky, vzdělání - a především Ovšem ko ech.nMl~muv ,ad s~rar:Y jakožto řídící síly výsta~Uy-'

imora ny vyznam by mohlo mít .dež která I pro mláť ,r~ ~~e a přirozeně volá po hlub"-

ne ormal.m ucasti v tvorbě své vlastní bSl,doucnosh, svého životního stylu a zaměv u­(a ~~~ niž vědeckotechnická revoluce na P7:~!SOCI. Ismu může představovat onen at ekterr už nemůže nalézt v třídním b .. p ?S~zeme) J .. té • OJI uVmtr: e JIS e, ze by se při takové~?dn~.v~ozpr::věo perspektivách vynořily ~:j=uznejst :,ananty. a názory, ba dokonce ostrs

spory, coz by Ovsem nebylo na škodu nýb ~~aopa~ ~Ylo, velmi užitečné z hlediska naI~

oml':mshcke věci. Prohloubení tvorby pe/'spektív by mohlo zvýraznit přednosti soci ­hsmy a. mobilizovat tvůrčí síly tváří v tv:tnove, vedeck~ a technické civilizaci.

V podmlllKach nové soustavy řizení 'b d~vorba pers.!?:ktivy jednou z nejdůležitějš~c~orem m?bl!lzace a soustředění iniciativ

k pro.gre~lVmm cestám výrobního věd k 'h Ytechmc~eho a civilizačního pokr~ku. ec e o,ye vedeck;ote,chnické revoluci jde o hlubo­

k,e, dalek?s~?lev I?roměny ve výrobních si­lách, v cívtlízačnj základně společnost.spolu So hm ve všech národohosPodářS~Ýc~~~~por~~ch, ve strukt~ře I!:;áce, v profilu iíd­Skýh~ zrvota, ve formach řrzení, v rozvoji lid-

c vlo~, v metodách myšlení; a tyto změ­ny v~ svem celku jsou totožné s procesem:o:,,:voJe •socialistické společnosti. ZvládnoutJeJIch predpoklady a důsledky (které dosud~l;t;noz)eneJs?~ k?mplexnězpracovány a před-lany. z'l; účastí mnoha vědních disci línbU~,}edmm z nejobtížnějších úkolů kferJ'p:;o . az~ skutečnou hloubku a nosnost mar~l~~keho P!ís~~pu k moderní civilizaci; pod=

,y, sv. rumtz se setkáváme v našř .stavl nasi Vě~u. v tomto smyslu na

1z~~~li

vysunutou POZICI.

uPozo!'ňuje, na rozvojové možnosti i zábrana razt nove cesty s vědomím že tvůrv, yha v této s I v. , Cl sna-"' , po ecností dojde uznání; přtzpů-

SObUJl~lv.~e" pasivní odborník, zakřiknutý činep?usteJ;cl se do rizika, nekritizující v pří­p,~de pOireby z pozic účelnějšího a rychlej­Sl v~ pos upu socialismu dolů i nahoru ne 'nasi spolecnosti nic platný , ni

Pro ~ílevědomý kurs kO

vědeckotechnickér~VOIUCl a také pro překonání základníhodllem,,~tu průmyslového systému mělo bv naslch podmínkách značný vý - ystu ' d k znam po­tiv ~fevz cf bovnalení způsobu tvorby perspek-a tech 'k o e, kdy o růstu rozhoduje věda

ru a, a kdy se za nimi zvedá dalšív:-stvl;t p~rametrů v podobě rozvoje člověkap:;estavaJl p<:chopitelně stačit dosavadní hra~~~~e, ~ tV?~fe perspt;ktivo Nedostatek dlouho-

y<;, vy edu fakticky podřizuje perspekti:r vedy a, te:hni~! okamžitým hospodář=ym problemum Cl nesnázím s Jejích vvnou dý havič , vec-

. . Cv aVl(::n~st!. Plán je osou naší pers ek-~v[' avsak lIde, kteří dostávají do rukouPjendOboVOU Sdo podrobností určenou) krátko­

o ~u planovací direktivu necítí ochonít~l;: při otevírajících se m~žnostech -inode~í~l,rl lz~ce t':9r J:m perspektiv jako své vlastní

1 o, a e SPIS Jako podmínky život " vn.u~nl'o přizpůsobit. Necítí svůj POdrl ~l~stSuecrvi rzace.

Zdá se, Žt; vývoj směřuje k proměně tvor­by p:rspekhv v dlouhodobou a stálou Ispo!~censkou záležitost· socialismus ma' ce ~­mořádnš možn t· v',.. v. ml-

"' , os 1 opřřt Jl o šírokou účast

ťraCl':Jl<;lCh, o iniciativu vědců, ekonomůechníkú, odborníků, o cílevědo' to. :

socialistického životního stylu ~~kvy ,varemhlouben.í tVo:b y perspektiv by předP~~fád~~;a) Se~amem veřejnosti s generálními pro­

blemy ,~nO\:hodobých perspektiv (nejenhospodars~ych), s různými alternativními!U0znos5ml, ~ar:ými vědou a technikou

b) 1 ~~ol:censkyml a humanitními úvahamiImclat.lVU vědeckých a odborných kád :~e hV~Jas?ění nejúčelnějších cest vědeck~~ec r:lcke revoluce, při vypracování od­

b?rnychvpodkladů o změnách v civilizačníz~kload,ne a v životních způsobech v.da::am nových námětů k bUdou~í~~l vyP?­vOJ!. -

c) Dlouhodobé, otevřené posouzení těchto

"Rytmus civilizace udá jíSložky výrobních sil D b va b vždy rozhodujícírobních prostředků) o bYlo a .? ra~u kapitálu (vý­níeh úvah. Původní Plá;ovVY.Chloh~lskem sP~k~lač-

aCl uty V SOcla!lsmu

186

jsou odvozeny z d b bčenské práce Věda °a v .0 ratu prostředků spole­kalendář Plá;'" JeJí cyklus zřetelně zakládá

u a prognóz v civilizaci našich dnů.

1 Při rozložení sektoru "průmysl" (ve vymezeníuvedeném v tabulce) na jeho části těžební, zpra­cující a stavební průmysl se ukazuje, že ve vy­spělÝCh zemích obvykle nejdříve nastane poklespodnu zaměstnanosti těžebniho průmyslu, pozdějiklesá v nejvyspělejších zemích i podíl zpracují­cího průmy:slu. Vlastně pouze vzestupný trend

podílu stavebnictví určuje celkový trend, kompen­zující zcela nebo zčásti pokles, případně stagnacipodílu zaměstnanosti těžebního a zpracujícíhoprůmyslu. - Viz dosud nepublikovanou práci T.Frejky, EÚ CSAV, Rozbor vývoje odvětvově struk­tury pracovní sily.

187