1 STAVBA SLOVA A PRAVOPIS SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD, PŘEDPONA, PŘÍPONA, KONCOVKA ryb-ka hor-ský bujn-ost pře-krásná SLOVO ODVOZENÉ raba hora bujný krásná SLOVO ZÁKLADOVÉ Slovotvorný základ = část slova, kterou mají společné jak slovo základové, tak slovo odvozené (ryb, hor, bujn, krásná) Přípona (připojuje se za slovo základové) = část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového slovo odvozené získává nový význam (-ka, -ský, -ost) Předpona (připojuje se před slovo základové) = část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového slovo odvozené získává nový význam (pře-) Koncovka =část slova, která se mění při ohýbání (skloňování/časování) (-a, -y, -e, -u, -o, -e, -ou) rybk a rybk y rybc e rybk u rybk o rybc e rybk ou
Transcript
1
STAVBA SLOVA
A PRAVOPIS
SLOVOTVORNÝ ZÁKLAD, PŘEDPONA,
PŘÍPONA, KONCOVKA ryb-ka hor-ský bujn-ost pře-krásná SLOVO ODVOZENÉ
raba hora bujný krásná SLOVO ZÁKLADOVÉ
Slovotvorný základ
= část slova, kterou mají společné jak slovo základové, tak slovo odvozené
(ryb, hor, bujn, krásná)
Přípona (připojuje se za slovo základové)
= část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového � slovo odvozené získává
nový význam (-ka, -ský, -ost)
Předpona (připojuje se před slovo základové)
= část slova, kterou bylo slovo odvozeno ze slova základového � slovo odvozené získává
nový význam (pře-)
Koncovka
=část slova, která se mění při ohýbání (skloňování/časování) (-a, -y, -e, -u, -o, -e, -ou)
rybk a
rybk y
rybc e
rybk u
rybk o
rybc e
rybk ou
2
SLOVA PŘÍBUZNÁ
SKLÁDÁNÍM
PŘÍPONAMI
PŘEDPONAMI LES
PŘEDPONAMI + PŘÍPONAMI Kořen
= část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova (les)
STAVBA SLOVA, SLOVOTVORNÝ ROZBOR,
ROZBOR STAVBY SLOVA
Stavba slova h r a d h r a d b (a) za h r a d (a) před za h r a d k (a)
za h r a d ník za h r a d nic tv (í)
PŘEDPONY KOŘEN PŘÍPONY KONCOVKA
Slovotvorný rozbor → jak bylo slovo vytvořeno (z kterého slova a čím) slovotv. zákl. přípona
z a h r á d - k a slovo odvozené
z a h r a d ( a ) slovo základové Rozbor stavby slova → z jakých částí se slovo skládá
z a – h r á d – k ( a ) předp. kořen příp. konc.
Př.
nástěnka ná – stěn – k(a)
žákyně žák – yn(ě)
výstavba vý – stav – b(a)
růže růž(e)
prastarý pra- star(ý)
pahorek pa – hor – ek
nádvoří ná – dvoř – í
předškolní před – škol – n(í)
nosník nos – ník
horník hor – ník
sladkost slad – k – ost
nemravným ne – mrav – n(ým)
les-ovna
les-ák
les-ík, les-íček
les-ní,
lesnic-ký
lesník-ův les-ník –
lesnic-tví
les-natý
zá-lesák za-les-nit
zalesn-ěný
les-o-park
les-o-step pra-les
Zá-les-í
po-les-í
prales-ní
bez-lesá
3
KOŘEN = část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova kniha, knihovna, knihař, knihovnice, knihařství, knihomol, zaknihovat -v některých případech může být trochu pozměněn: knižní (h→ž), knížka (h→ž, i→í) PŘÍPONA = část slova, kterou bylo slovo odvozeno, slovo tak získává nový význam kniha → knih -ovna (místo, kde se uchovávají knihy) kniž-ní (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knize – knižní klub) knih -ař (člověk, který váže knihy) knih -ovat (zapisovat do knih, např. účetních) -z těchto slov vznikají přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, v nově vytvořených slovech máme tedy přípony dvě knihovna → knih -ovn-ík (muž pracující v knihovně) knihař → knih -ař-ství (místo, kde se váží a vyrábí knihy) knih -ař-ina (učební obor, řemeslo knihaře) knih -ař-ský (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knihaři) knihovat → knih -ova-č (muž dělající zápisy do knih) knih -ova-cí (přídavné jméno vztahující se ke knihování – př. knihovací metoda) -z některých těchto slov mohou vzniknou přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, máme tedy slova, v nichž jsou přípony tři knih-ova-č → knih -ova-č-ka (žena dělající zápisy do knih) -z některých však vzniknou nová slova tak, že nová přípona nahradí příponu původní. Slovo má nový význam, ale počet přípon zůstává nezměněn knih -ovn-ík → knih -ovn-ice Příklady přípon: rozbor slovo základové knížka kníž-ka kniha světluška světl -uška světlo kamenný kamen-ný kámen lékař lék-ař lék hradby hrad-by hrad lesnatý les-natý les synáček syn-áček syn čistota čist-ota čistý žákyně žák-yně žák složitější příklady lékařka lék-ař-ka lékař knihovnice knih -ovn-ice knihovník (přípona –ík byla nahrazena příponou –ice) lesnický les-ni-cký lesník (hláska –k je odtržena, na její místo se připojuje přípona –cký) zaknihovaná za-knih -ova-ná zaknihovat zavařenina za-vař-en-ina zavařený
4
PŘEDPONA = slouží též k odvozování slov, nezapomínejme na ni, je vždy před kořenem stavba → vý-stavba pře-stavba pří-stavba ná-stavba -podobně jako tomu bylo u přípon můžeme tato slova dále odvozovat novými předponami ob-hospodařovatelný ne-ob-hospodařovatelný (2 předpony) nej-ne-ob-hospodařovatelnější (3 předpony) KONCOVKA = ta část na konci slova, která se mění při skloňování -většinou bývá součástí přípony stav-b(a) stav-b(y) stav-b(y) stav-eb stav-b(ě) stav-b(ám) stav-b(u) stav-b(y) stav-b(o) stav-b(y) stav-b(ě) stav-b(ách) stav-b(ou) stav-b(ami) mlad(ý) mlad(ého) mlad(ému) mlad(ého) mlad(ý) mlad(ém) mlad(ým)
dokončení děje a změna stavu zestárnout, zblednout
správa zpráva finanční správa (vedení) (oznámení) správka (oprava) obuvi
sběh zběh sběh lidí vojenský zběh (dezertér)
stěžovat si ztěžovat stěžovat si na něco ztěžovat někomu práci
svrhnout zvrhnout (shodit) (převrhnout)
sužovat zužovat (trápit) (činit úzkým)
sbít zbít (stlouci) (zmlátit)
strhat ztrhat (dolů) plakát (námahou nebo kritikou)
svedl zvedl svedl (dokázal) salto zvedl kámen svedl (odloudil) ženu svedl to na něj svedl nás opatrně dolů
shlédl zhlédl vzhlédl (shora dolů) (film) (vzhůru, k někomu)
���� ���� ����
�
�
�
�
�
�
�
�
� �
11
PŘEDLOŽKY s-/se-, z-/ze- s-/se- 7. p. (s kým, čím) se sestrou, s tebou, s batohem
4. p. – kdo s koho!
– být s to, nebýt s to (=schopen)
z-/ze- 2. p. (z koho, čeho) z lesa, ze skály, z domu
Pzn: Stále povolena i starší pravidla (s/se � skok se skály)
12
PRAVOPIS i/y
A PO TVRDÝCH SOUHLÁSKÁCH ���� y př.: bedny, chytrý, kyblíky
B PO MĚKKÝCH SOUHLÁSKÁCH ���� i př.: jitrocel, žíla, čistit
Pzn: !!!POZOR !!! na psaní slov přejatých (princ, historie, cyklista)
C PO OBOJETNÝCH SOUHLÁSKÁCH ���� i/y
1) kořeny vyjm. slov � y � platí i pro slova příbuzná př.: myslit � mysl, Přemysl, myslivec…
2) kořeny ostatních slov � i př.: milovat, písek, silný
3) přípony � i př.: kotlina, kotlík, rybička, brzičko
4) pádové koncovky � i/y � řídíme se vzory podst. a příd. jmen př.: vsi – kosti
holubi – páni
vidí psy – pány
dubový – mladý
Kraví hora – jarní
pzn: v koncovkách –ami, –emi, –ými, –ími… � po –m- vždy měkké -i
5) slovesa v přít. čase � i př.: prosí, trpí, sází
6) příčestí minulé a trpné � i/y/a � řídí se shodou s podmětem
a) RMŽ � i žáci odcházeli, jsou zkoušeni
b) RS � a děvčata odcházela, jsou zkoušena
c) ostatní případy � y dívky (RŽ) odcházely…
hrady (RMN) stály…
kuře, klisna, a štěně odpočívaly…
13
i/y po b ————————————————————————————— by, bý: být, obyčej, bystrý; bylina, kobyla, býk; babyka; vlastní jména Bydžov, Přibyslav, Hrabyně, Zbyněk, Zbyslav aj. —————————————————————————————
Slova př í buzná : (b ýt ) bytí, živobytí, byt, bytná, bytový, bytost, dobýt, dobyvatel, nabýt, nábytek, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, ubýt, úbytek, bývat, bývalý, starobylý, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, přibývat, přebytek, příbytek, zabývat se, zbývat, zbytek, dobytek, dobytčí, dobytkář-ství, bydlit, obydlí, bydliště, bydlo (příbytek nebo živobytí), bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby…, kdybych, kdybys, kdyby…, (ob yčej )obyčejný, (bys t r ý) bystře, bystrost, bystřina, Bystřice, (by l ina ) býlí, býložravec, černobýl, (kobyla) kobylí, Kobylisy, Kobylnice, (býk ) býček, býčí, býkovec, Býkovice.
Pozor na rozd í l y v psan í těch to s lov : býlí (plevel) bílý (bíle zbarvený) bydlo (příbytek) bidlo (tyč) být (jsem, budu) bít (biji) nabýt (nabudu vědomosti) nabít (nabiji pušku) dobýt (města) dobít (poraněnou zvěř)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: být – bydlit – obyvatel – byt; příbytek –nábytek – dobytek; obyčej – bystrý – bylina; kobyla – býk – Přibyslav.
i/y po l ————————————————————————————— ly, lý: slyšet, mlýn, blýskat se; polykat, plynout, plýtvat; lýko, lysý, lýtko, lyže; pelyněk, vzlykat, slynout, plyš; plytký, vlys; vlastní jména Lysolaje, Volyně aj. ————————————————————————————— Slova př í buzná : (s l yšet ) slyšitelný, slýchat, neslýchaný, nedoslý-chavý, (mlýn ) mlynář, mlýnice, (b l ýska t se ) zablýsknout se, blýska-vice, blýskot, blýskavý, blyštět se, (po lyka t ) , ( vz lyka t ) vzlyk, vzlykot, zalykat se, (p l ynou t ) uplynout, plynný, plynulý, rozplynout se, rozplývat se, splývat, oplývat, plyn, plynový, plynárna, plynoměr, plynojem, ( l ýko )lýčí, lýčený, lýkovec, lýkožrout ( l ysý ) lysina, lyska, Lysá, ( l yže) lyžovat, lyžař.
Pozor na rozd í l y v psan í těch to s lov : lýčený (lýkový, zhotovený z lýka) líčený (děj), nalíčený (obličej) vyplýtvat (z toho vyplývá, že…) vyplivat (něco na zem) lyska (pták nebo lysina) líska (lískový keř) slynout (být proslulý) slinit (vypouštět sliny) vlys (ozdobný pás ve stavebnictví) lis (přístroj na lisování) blýská se (bude bouře) blízká (nedaleká) mlýn, mlynář, mlýnice mlít (zakončení na –ít jako u slova třít)
i/y po m ————————————————————————————— my, mý: my (zájmeno 1. os. mn. č.), mýt, hmyz; myslit (i myslet), mýlit se, myš; hlemýžď, mýto, mýtit; mykat, zamykat, vymykat se, přimykat se, smýkat, dmýchat; chmýří, nachomýtnout se, mys; vlastní jména Litomyšl, Kamýk aj. ————————————————————————————— Slova př í buzná : (mýt ) mycí, myčka, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina, (hmyz) hmyzí, hmyzožravec, (mys l i t ) mysl, myšlenka, pomýšlet, přemýšlet, vymýšlet, výmysl, úmysl, smýšlení, smyšlenka, smysl, nesmysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, průmyslový, myslitel, myslivec, myslivecký, myslivna, Nezamysl, Přemysl, Křesomysl, (mýl i t se ) mýlka, mylný, omyl, neomylný, zmýlená, (myš ) myšák, myšina, (mýt o) mýtné, Mýto, (mýt i t )mýtina, vymýtit, vymycovat, (myk a t ) mykaný, (zamykat ) odmykat, nedomykavost, (vymykat se) výmyk, (smýka t ) smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk, (dmýchat ) dmýchadlo i dmychadlo, (nachomýtnou t se ) ochomýtat se.
Pozor na rozd í l y v psan í těch to s lov : my (všichni, 1. os. mn. č.) mi (mně, 3. pád zájm. já) mýt (myji) mít (mám) vymýtit (vykácet) vymýtat (vypuzovat) mýlí se (mýlit se) milý (přítel), míli (cesty)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: my – mýt – myslit, mýlit se; hmyz – myš –hlemýžď; mýtit – zamykat – smýkat; dmýchat – chmýří – nachomýtnout se; Litomyšl.
i/y po p ————————————————————————————— py, pý: pýcha, pytel, pysk; netopýr, slepýš, pyl; kopyto, klopýtat, třpytit se; zpytovat, pykat, pýr; pýří, pýřit se, čepýřit se; vlastní jména Pyšely, Spytihněv aj. —————————————————————————————
Slova př í buzná : (p ýcha) pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, (pyt e l ) pytlík, pytlovina, pytlák, pytlačit, (pysk ) pystíček, ptakopysk, (netop ýr )netopýří, (p y l ) opylovat, opylení, (kop yt o)kopýtko, sudokopytník, ( t řp yt i t se)třpyt, třpytivý, třpytka, (zp ytova t ) jazykozpyt, nevyzpytatelný, (pykat) odpykat, (pýr) pýř, pýřavka.
i/y po s ————————————————————————————— sy, sý: sytý, syn, sýr; syrový, syrý (syrový, vlhký), sychravý, usychat (i usýchat); sýkora, sýček, sysel; syčet, sypat; vlastní jména Bosyně, Syneč aj. —————————————————————————————
Slova př í buzná : (sy t ý) sytost, dosyta, nasytit, nenasytný, přesytit, (syn ) synovec, zlosyn, (sýr ) syreček, sýrař, sýrárna, sýrařství, syrovátka, (syrový) syrovinka, (usycha t i usýcha t ) osychat i osýchat, vysychat i vysýchat, zasychat i zasýchat, (sýkora ) sýkořice, (syčet )sykot, zasyčet, (sypa t ) sypký, sýpka, sypek, sypkovina, nasypat, nasýpat, násyp, osypaný, osypky, posypat, posýpat, vysypat, vysýpat, zasypat, zasýpat, zásyp.
Pozor na rozd í l y v psan í těch to s lov : syrý (syrový, vlhký) sirý (osiřelý, opuštěný) sypat (písek) sípat (při chrapotu) sýr, 2. pád sýra (mléčný výrobek) síra (na sirkách) sýrový (ze sýra) sírový (ze síry) syrový (neuvařený)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: syn – sytý – sýr; syrový – sychravý – usychat; sýkora – sýček – sysel; syčet – sypat.
i/y po v, z ————————————————————————————— vy, vý: slova s předponou vy-, vý- (např. vybrat, výběr), vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký; vydra, výr (pták); zvykat, žvýkat, výt, výskat, povyk; vyza, výheň, vyžle, cavyky; vlastní jména Vyškov, Výtoň aj. —————————————————————————————
Slova př í buzná : ( vysok ý) vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, převyšovat, vyvýšenina, zvýšit, Vyšehrad, (vyd ra ) vydří, vydrovka, (zvyka t ) zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navyknout, návyk, odvyknout, přivyknout, uvyknout, obvyklý, (žvýka t ) žvýkací, přežvyko-vat, přežvýkavec, (výska t ) výskot, (povyk ) zavýsknout, povykovat.
Pozor na rozd í l y v psan í těch to s lov :
výt (pes vyje) vít (splétat, např. věnec) výr (pták) vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu) výskat (jásavě křičet) vískat (probírat se někomu ve vlasech) výška (vysoký) vížka (věžička)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: vy – vysoký – výt; výskat – zvykat – žvýkat; vydra – výr – vyžle; povyk – výheň a slova s předponou vy-, vý-.
————————————————————————————— zy, zý: brzy, jazyk, nazývat; vlastní jména Ruzyně aj. —————————————————————————————
Slova př í buzná : ( ja zyk ) jazýček, jazykozpyt, jazykověda, jazykový, dvojjazyčný, (nazýva t ) vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se.
Pozor na rozd í l y v psan í těch to s lov :
brzy (jako v slově hezky) brzičko (přípona –ičko, jako kratičko) nazývat se (mít jméno, název) zívat (únavou, touhou po spánku) nazívat se (mnoho zívat) Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: brzy – jazyk – nazývat; Ruzyně
14
PSANÍ VELKÝCH PÍSMEN
Velká písmena se píší:
� na začátku vět a větných celků (nadpisy, záhlaví, adresy, nápisy apod.)
� k vyjádření úcty (oslovení v dopisech, některé tituly apod.) či jako prostředek zdůraznění
� v ustálených zkratkách, značkách a zkratkových slovech
� ve vlastních jménech
VLASTNÍ JMÉNA
=označují určitou osobu, zvíře, věc
-píší se s velkým začátečním písmenem
osoby: Jirka, Petr, Novákovi
zvířata: Alík (pes), Amina (žirafa), Jumbo (slon)
věci: jména zeměpisná - místa, řeky, hory, země, státy apod.:
Podorlicko, Říp, Vltava, Praha, Morava, Švýcarsko
jména národní a obyvatelská – příslušníci národů a států, obyvatelé apod.:
Čech, Žid, Rychnovák, Asiat
názvy institucí, organizací, podniků, hotelů apod.:
Sokol, Škoda, Bohemians, Astra
umělecká díla, knihy, časopisy, filmy apod.:
Rusalka (opera), Kytice (sb. básní), Epocha (časopis), Avatar (film)
svátky a významné dny: Vánoce, Hromnice, Velikonoce
vlastní jména
jednoslovné názvy víceslovné názvy
Alík, Jirka… Hvězdy nám nepřály (kniha)
Spojené státy americké
Hradec Králové
Ústava České republiky
15
Pravidla psaní velkých písmen (VP) ve víceslovných názvech
� U víceslovného názvu se píše VP jen u prvního slova.
Př: Hvězdy nám nepřály (kniha)
Spojené státy americké (stát)
Lidové noviny (noviny)
Severní ledový oceán (oceán)
� Dostane-li se do víceslovného názvu jiné vlastní jméno, zachovává si VP.
Př: Spolková republika Německo (stát)
Armáda České republiky (instituce)
Dějiny Národního divadla (kniha)
� U jmen zeměpisných a místních píšeme VP pouze v rozlišujícím přívlastku. Ostatní
slova jako náměstí, most, ulice, nábřeží, moře, hora, záliv, mys, vysočina apod.
považujeme za obecná.
Př: hora Říp, Apeninský poloostrov, Tichý oceán,
poušť Gobi, Spálená ulice, náměstí Republiky
� Začíná-li však jméno ulice, náměstí, parku, domu, hotelu apod. předložkou – píšeme
VP i po předložce
Př: ulice Na Santošce, dům U Tří slunců, restarace U Černého koně, hotel Na Výsluní
� Názvy obcí, měst a městských částí - všude VP
-pzn: další rozlišující údaje si zachovávají svůj pravopis
Př: Hradec Králové, České Budějovice, Františkovy Lázně
Malá Strana, Bílá Hora (části Prahy)
Staré Město pražské, Kostelec nad Černými lesy, Rokytnice v Orlických horách └──────┘ └────┘ └─────┘
16
� Rozlišujeme: konkrétní jméno vlastní � VP � obecné užití � malé písmeno
• instituce, úřady, školy aj.
Sestra navštěvuje Základní školu v Dobřanech. � Sestra chodí na základní školu.
Pracuje na Městském úřadě v Rychnově nad Kněžnou. � Zajdi na městský úřad.
Je příslušníkem Armády České republiky. � Je součástí české armády.
• oddíly, kluby, spolky aj.
Sokol (spolek) � sokol (člen Sokola)
Sparta (oddíl) � sparťan (hráč či příznivec Sparty)
• jména hvězdářská (planety, tělesa aj.)
Měsíc, Země, Slunce � měsíc, země, slunce
(pouze ve hvězdářském významu) Na cestu mi svítil měsíc.
Měsíc obíhá kolem Země. Ve vysušené zemi se dělaly trhliny.
Probíhá monitorování erupcí na Slunci. Ráno vyšlo slunce.
• sídliště – jako součást názvu � obecné pojmenování
Sídliště Antala Staška � sídliště Červený vrch └────────────┘ └───────┘
(následuje 2. p.) (v 1. p.)
• zastávky
Náměstí Míru � náměstí Míru (název zastávky metra) (náměstí)
• výrobky, produkty, značky apod.
hodinky Prim � koupil si primky
automobil Peugeot 308 GTi � projel se peugeotem
Madeta nám dodává tyto produkty: Lipánek vanilkový, Jihočeský tvaroh odtučněný a
Jihočeské máslo nedělní � Koupil jsem lipánek, tvaroh a máslo.
� POUŽÍVAT PRAVIDLA (P ŘÍRUČKU)!!!
17
křestní jména a příjmení (Pavla, Jirásek, dívka Štíhlá laň) přezdívky a přídomky (Petr zvaný Pidifouk, Otec vlasti - Karel IV.,
Ivan IV. Hrozný) přídavná jména přivlastňovací od nich utvořená (Pavlin, Jiráskův)
mezinárodní organizace (Organizace spojených národů, Mezinárodní červený kříž, Rada bezpečnosti OSN)
jména příslušníků národů a kmenů (Čech, Moravanka, Slovan, Žid) jména obyvatel určitého místa (Pražan, ti Plzenští - ale plzenští
rodáci, Evropan, Australan, Marťan - obyvatel Marsu ve sci-fi)
státy (Švédské království, Spolková republika Německo) správní oblasti okres Benešov � benešovský okres
úřední název není úřední název (okres Brno-venkov, okres Náchod, Královéhradecký kraj, kraj Královéhradecký)
jména postav náboženských (Bůh, ale bůh – jakýkoli bůh, Duch Svatý) mytologických (Zeus, bohyně Lada) alegorických a pohádkových (Matka vod, Červená karkulka)
zastupitelské sbory (Parlament ČR) a orgány státu (Armáda ČR)
Okresní úřad v Ústí nad Orlicí � okresní úřad
vlastní jméno obecné jméno označující jediného úřadu všechny okresní úřady
(Městský úřad v Hořovicích – ale městský úřad, Ministerstvo kultury ČR, Kancelář prezidenta republiky, Státní notářství v Táboře)
1. J
mén
a os
ob, n
adpř
iroze
ných
byt
ostí
a zv
ířat
jména zvířat (Šemík, pták Ohnivák) organizace, sdružení, politické strany, církve, podniky apod. (Sdružení přátel piva, Strana zelených, Českobratrská církev evangelická, Válcovny plechu, a. s., Zemědělské družstvo Horymír v Neumětelích, Česká spořitelna, Komerční banka)
nebeská tělesa a jejich části (Neptun, Mléčná dráha, souhvězdí Malý vůz, Venuše) nutné odlišit: země (půda, stát) � Země (planeta)
slunce (obecně) � Slunce (hvězda) měsíc (obecně, část roku) � Měsíc (oběžnice Země)
světadíly (Austrálie, Severní Amerika, Evropa) země a jejich části (Portugalsko, severní Čechy) krajiny, oblasti (Polabí, Podorlicko, Šumava, Haná)
3. O
ficiá
lní n
ázvy
výz
nam
nějš
ích
inst
itucí
, org
aniz
ací,
jejic
h st
álýc
h or
gánů
, sam
osta
tnýc
h pr
ovoz
oven
apo
d.
vědecké, vzdělávací, kulturní, tělovýchovné a zdravot. instituce
Základní škola v Krucemburku � základní škola
vlastní jméno obecné jméno označující jediné školy všechny zákl. školy
(Ústav pro jazyk český AV ČR, Akademie věd ČR, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Střední průmyslová škola stavební v Hradci Králové, Gymnázium Boženy Němcové, Prozatímní divadlo, Kulturní dům v Sobíňově – ale kulturní dům, koupaliště Džbán, Zdravotnické zařízení Praha 5 – ale zdravotnické zařízení, Fakultní nemocnice v Motole) útvary členitosti zemského povrchu a významné přírodní jevy
ostrovy a poloostrovy, mysy (Cookovy ostrovy – ostrovy Cookovy, poloostrov Zadní Indie, mys Dobré naděje)
hory a pohoří (hora Makalu, Skalisté hory, hory Skalisté, Českomoravská vysočina, Středočeská pahorkatina, Slovenské rudohoří, Český ráj, Moravskoslezské Beskydy, Vysoké Tatry, Malá Fatra)
dokumenty (Dekret kutnohorský, Sbírka zákonů) umělecká díla (opera Dvě vdovy, obraz U nás v Kameničkách,
socha J. Štursy Raněný) knihy (Čítanka pro 6. ročník, Dva roky prázdnin, Broučci) časopisy, noviny (Mladý svět, Epocha, Lidové noviny) filmy, seriály, pořady… (S tebou mě baví svět, Návštěvníci)
vodstvo moře a oceány (Černé moře, moře Barentsovo, Tichý oceán) řeky a potoky (Žlutá řeka, řeka Dunaj, Tichá Orlice) zálivy, průlivy, úžiny, průplavy (Suezský průplav,
výrobky (hodinky Prim, automobil Škoda Favorit, prací prášek Tix – ale koupil si primky, jel favoritem, pere v tixu)
dopravní prostředky (vlak Brněnský drak, loď Lidice, kosmická loď Apollo)
obce (Trhové Sviny, Malá Lhota) městské čtvrti (Nové Město pražské, Smíchov) sídliště (Sídliště Antala Staška � sídliště Severní Terasa, sídliště Máj
- je třeba odlišit, kdy je sídliště součástí názvu a kdy nikoliv)
6. N
ázvy
vý
znam
ných
ud
álos
tí, o
bdob
í a
svát
ků
události (Květnová revoluce, Pražské povstání) akce (hudební festival Pražské jaro, výstava Země živitelka) svátky (Vánoce, Velikonoce, První máj, Hromnice. Nový rok – 1.1.) významné dny (Den Země, Den boje za svobodu a demokracii,
Den matek)
ulice (ulice Dolnohradská, Horní ulice, ulice Za Továrnou, Národní třída, ulice Generála Píky, ulice Na Pěkné vyhlídce)
náměstí (náměstí Míru, Senovážné náměstí, náměstí U Kostela) nábřeží (nábřeží Orlické, Alšovo nábřeží) sady, zahrady, parky… (Jiráskovy sady, Valdštejnská zahrada,
sady Třešňovka)
7. N
ázvy
cen
a
vyzn
amen
ání,
sout
ěže
a tr
ofej
e ocenění (Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Nobelova cena míru, Jánského plaketa)
soutěže (Pohár mistrů evropských zemí, Olympijské hry v Naganu – ale olympijské hry)
2. N
ázvy
hvě
zdář
ské,
zem
ěpis
né a
mís
tní
stavby a jejich význačné části (Prašná brána, Národní divadlo, Pražský hrad, též jen Hrad – myslí se tím výhradně pražské královské sídlo, Vladislavský sál)
stanice a zastávky (Letiště Václava Havla, zastávka metra Náměstí Republiky, nádraží Jablonec nad Nisou – dolní nádraží)
18
TVAROSLOVÍ
DRUHY SLOV ■ král, myš, trůn, měsíc, útěk, hrdost, láska (1)
jsou názvy osob, zvířat, věcí podstatná a názvy pro vlastnosti, děje a vztahy jména
■ spravedlivý, ubohý, tlustý, hloupý (2) vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo přídavná jevů označených podstatným jménem jména
■ já, kdo, co, to, tohle, sám, takový (3) zastupují podstatná a přídavná jména nebo zájmena na osoby, zvířata a věci apod. ukazují
■ jeden, dva, oba, první, druhý, několikrát (4) mají číselný význam, označují počet, pořadí… číslovky
■ dřímat, říci, dělat, štěkat, být, stát (5) vyjadřují děj, a to činnost nebo stav slovesa
■ tam, pak, napřed, silně, trochu (6) vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo příslovce vlastností, a to určení místa, času, způsobu…
■ z, s, v, na, k, přes, po, vedle, kolem (7) vyjadřují podobné bližší okolnosti jako předložky příslovce, ale teprve ve spojení se jmény
■ a, ale, že, když, protože, kdyby (8) spojují slova nebo věty spojky
■ ať, kéž, nechť, ano, ne, zajisté, možná (9) vyjadřují postoj mluvčího k výpovědi (přání částice apod.), platnost věty, vytýkají, zdůrazňují…
■ aha, vida, ach, hop, haf, mňau (10) vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo citoslovce označují hlasy a zvuky
19
PODSTATNÁ JMÉNA
=názvy osob, zvířat, věcí, vlastností, dějů a vztahů
DRUHY PODSTATNÝCH JMEN A) PODSTATNÁ JMÉNA KONKRÉTNÍ A ABSTRAKTNÍ
1) Konkrétní (K)
= názvy osob, zvířat, „věcí“
-to, co je hmotné
-pomůcka: lze na ně ukázat, vidět je, změřit apod.
Př: černoch, kočka, tabule, vzduch, Praha, řeka
2) Abstraktní (A)
= názvy dějů, vlastností, vztahů apod.
-to, co je nehmotné (pojmy)
-pomůcka: nelze se jich dotýkat, měřit je, počítat apod.
– Rychnovák, Němec, Evropan, Marťan (tj. obyvatel Marsu)…
• zvířata – Alík, slon Jumbo
• věci – jména zeměpisná
(Plzeň, Sněžka, Baltské moře, Čechy, Austrálie, Jupiter…)
– spolky, podniky, instituce, školy apod.
(Svatobor, Tesla, Armáda ČR, Gymnázium Dobruška…)
– knihy, filmy, umělecká díla, značky apod.
(Lichožrouti, Avatar, symf. báseň Vltava, Škoda Octavia…)
– sváteční dny, období apod.
(Vánoce, Velikonoce, Nový rok…)
– ad.
jednoslovná – (Terezka, Velikonoce, Alík)
mohou být
víceslovná – (Česká republika, Orlické hory)
22
VZORY PODSTATNÝCH JMEN
ROD ZAKONČENÍ ZAKON ČENÍ VZOR 1. p. jedn. č. 2. p. jedn. č.
Mužský bez koncovky -u nebo -a tvrdý vzor hrad neživotný -e měkký vzor stroj Mužský bez koncovky -a tvrdý vzor pán životný -e měkký vzor muž s koncovkou -a tvrdý vzor předseda -e měkký vzor soudce Ženský s koncovkou -a tvrdý vzor žena -e měkký vzor růže bez koncovky -e(-ě) vzor píseň -i vzor kost Střední s koncovkou -o tvrdý vzor město -e -e měkký vzor moře -e -ete vzor kuře -í vzor stavení
GRAMATICKÉ KATEGORIE JMEN
Pád 1.-7.
Číslo j. / mn. (ten, ta, to / ti, ty, ta)
Rod m. / ž. / s. (ten / ta / to)
životnost: živ. / neživ.
Vzor viz tabulka
POZNÁMKY KE SKLOŇOVÁNÍ
PODSTATNÝCH JMEN
1. a 4. p.
rozdílný
1. a 4. p.
stejný
23
1) Zakončení vlastních jmen osobních ve 3. a 6. p. j. č. vzor pán, muž � -ovi zpravidla jen za posledním jménem
př. (o) básníku Karlu Jaromíru Erbenovi
(k) řediteli Janu Dolejšovi vzor předseda � -ovi ve všech tvarech
př. (k) hokejistovi Jirkovi Hrdinovi
2) Kolísání podstatných jmen v 6. p. mn. č.
- některá podst. jm. RMŽ mají v 6. p. koncovku –ích zejména ta, která končí na –h, -ch, -k
př. (o) dobrodruzích, hoších, vojácích - některá podst. jm. RMN takto zakončená mají vedle
koncovek –ech a –ích i konc. –ách (zvláště zdrobněliny)
př. (o) kouscích míčcích teplácích kouskách míčkách teplákách
3) Podstatná jména zakončená –ita, -ista v 1. a 5. p. mn. č.
� koncovka –é (př. husité, fotbalisté) - tvary s koncovkou -i jsou hovorové (př. husiti, hokejisti)
4) Podstatná jména zakončená –ko, -cho v 6. p. mn. č. - zpravidla zakončená na –ách
př. (v) městečkách, rouchách - vyskytuje se však i varianta –ách/-ích př. (o) jablkách/jablcích, (ve) střediskách/střediscích
5) Podstatná jména vzoru soudce v 5. p. j. č. - 5. p. stejný jako 1. p. (oslovujeme, voláme) � soudce (př. volám: zástupce, strojvůdce) !!!POZOR ODLIŠIT!!!
-5. p. (vzor muž zakončená na –ec, letec � letče) (př. otec� otče, znalec � znalče)
6. Podstatná jména zakončená na -ý, -á, é, (-í) -skloňujeme podle vzorů příd. jmen
7. Skloňování vlastních jmen osobních - příjmení 1. a 5. p. Stýblo (pán) Purkyně (soudce) Kníže (soudce) 2. p. Stýbla Purkyně Knížete i Kníže 3. p. Stýblovi Purkyňovi Knítžetovi i Knížeti i Knížovi 4. p. Stýbla Purkyně Knížete i Kníže 6. p. (o) Stýblovi Purkyňovi Knížetovi i Knížeti i Knížovi 7. p. Stýblem Purkyněm Knížetem i Knížem
-příjmení zakončená -ů (Janů, Petrů) se většinou neskloňují, (lze je však skloňovat jako jména bez zakončení –ů:
pan Petrů, pana Petra, panu Petrovi…)
8. Skloňování pomnožných jmen místních MUŽSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD 1. p. Hradčany (Mosty) Benátky 2. p. Hradčan (Mostů) Benátek 3. p. Hradčanům Benátkám 4. p. Hradčany Benátky 6. p. (o) Hradčanech (Neumětelích) Benátkách 7. p. Hradčany Benátkami ŽENSKÝ ROD ŽENSKÝ ROD 1. p. Vršovice Kraslice 2. p. Vršovic Kraslic 3. p. Vršovicím i –ům Kraslicím 4. p. Vršovice Kraslice 6. p. Vršovicích Kraslicích 7. p. Vršovicemi Kraslicemi
9. Nepravidelnosti u některých jmen vzoru píseň a kost
Podle vzoru kost se skloňují všechna podst. jm. zakončená –ost (radost, moudrost, rychlost…) a podst. jm. řeč a věc. Ke vzoru kost řadíme podle kon. 2. p. č. j. také myš, noc, nemoc. 1. p. č.j. myš noc nemoc 2. p. č.j. myši noci nemoci Avšak v mn. č. mají tato jména ve 3. a 6. p. podle vzoru píseň nebo mají tvary dva. 3. p. myším
(písním) nocím (písním)
nemocím / nemocem (písních) (kostech)
6. p. (o) myších (písních)
nocích (písních)
nemocích / nemocech (písních) (kostech)
7. p. myšmi (kostmi)
nocemi (písněmi)
nemocemi (písněmi)
Podle vzoru píseň se skloňují všechna podst. jm. zakončená na měkké souhlásky (báseň, stráž, rozkoš, tvář…). Některá podst. jm. zakončená na –ť a –ď mají v 2.p. j.č. a 1. a 4.p. mn.č. tvary dva. 2.p. č.j. tratě / trati hutě / huti (písně i kosti) 1. a 4.p. č.mn. tratě / trati hutě / huti (písně i kosti)
10. Jména krátící kmenovou samohlásku rána brána kráva skála práce chvíle
ránou bránou krávou skálou chvílí 7.p. č.j. i ranou i branou prací
2.p. č.mn. ran bran krav skal prací chvil
ránám bránám krávám skálám chvílím 3.p. č.mn. i ranám i branám i kravám i skalám pracích
(o) ránách bránách krávách skálách chvílích 6.p. č.mn. i ranách i branách i kravách i skalách pracích
ránami bránami krávami skálami chvílemi 7.p. č.mn. i ranami i branami i kravami i skalami pracemi
- ke krácení dochází nejčastěji u dvojslabičných jmen vzoru žena a
růže (viz tabulka)
-ke krácení dochází i u některých podst. jm. jiných vzorů: sůl (soli,
solím…), jméno (jmen), kámen (kamene, kameni…) aj.
-u jednoslabičných podst. jm. RMŽ bývá dlouhá samohláska pouze
v 1. p. u RMN i ve 4. p. (chléb – chleba, chlebu…)
�
�
24
11. Části lidského těla – odchylky ve skloňování
Některá podstatná jména označující části (lidského či zvířecího) těla mají v množném čísle
některé zvláštní tvary.
1., 4. a 5. pád oči uši
2. pád očí uší
3. pád očím uším
6. pád (o) očích (o) uších
7. pád očima ušima
1., 4. a 5. pád ruce nohy kolena ramena prsa
2. pád rukou
nohou noh
kolenou kolen
ramenou ramen
prsou
3. pád rukám nohám kolenům ramenům prsům
6. pád (o) rukou
rukách (o) nohou
nohách (o) kolenou
kolenech (o) ramenou
ramenech (o) prsou
7. pád rukama nohama koleny rameny prsy
V jednotném čísle se skloňují pravidelně podle vzoru. Poznámky:
* zakončení –ma mají v 7. p. mn. č. i zdrobněliny – ručkama, očičkama apod.
př.: Mrkla na mě svýma očkama.
Miminko kopalo nožičkama.
* koncovku – ma přebírají v 7. p. mn. č. v těchto případech i přídavná jména a některá
zájmena a číslovky
př.: svýma špinavýma rukama, mezi čtyřma očima, skočit do toho rovnýma nohama
� Jestliže tato podstatná jména neoznačují části (lidského či zvířecího) těla skloňují se pravidelně podle vzorů. př.: Chlubil se hodinkami s fosforeskujícími ručičkami. Koupil židli s kovovými nohami.
25
PŘÍDAVNÁ JMÉNA
=vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí či jevů označených podst. jm. nebo jim přivlastňují
hebký – hebčí i hebčejší hluboký – hlubší vlhký – vlhčí i vlhčejší vysoký – vyšší trpký – trpčí i trpčejší tichý – tišší křehký – křehčí i křehčejší suchý – sušší mělký – mělčí i mělčejší jednoduchý – jednodušší hustý – hustší i hustější drahý – dražší úzký – užší
-ější nízký – nižší
lidský – lidštější
přátelský – přátelštější -ší i –ější otrocký – otročtější snadný – snazší i snadnější ďábelský – ďábelštější zadní – zazší i zadnější
Koncovkou –í se tvoří druhý stupeň přídavných jmen na -ký a k se přitom měkčí v č (lehký – lehčí). Přípona –ký se často při tvoření druhého stupně odsouvá a druhý stupeň se pak tvoří příp. –ší (krátký – kratší).
Podobně se před příponou –ší odsouvají i příp. –oký, -ný, -ní (hluboký – hlubší, snadný – snazší, zadní-zazší). Některé souhlásky se před příponou –ší mění: ch�š, h�ž, z�ž, s�š, někdy d�z apod. (tišší, dražší, užší,
vyšší, snazší). Ve výslovnosti dvě stejné souhlásky (nebo stejné díky spodobě znělosti) splývají, vyslovujeme je jako
souhlásku jednu, např. tišší, hlušší, plošší dražší, tužší � [ťiši:, hluši:, …], ale píšeme vždy dvě! Odvozená přídavná jména se stupňují příp. –ejší (-ější). Skupiny souhlásek sk, ck se mění před příponou –ější v šť, čť (přátelštější, otročtější).
Poznámky ke stupňování přídavných jmen o Některá příd. jm. stupňovat nelze, např. kadeřnický, modravý, překrásný, dřevěný, tamní,
tamější (tamější není 2. stupeň od tamní).
o Význam příd. jm. lze zesílit/zeslabit různými příslovci: více žádoucí, nejlépe vyhovující,
méně pěkný, velmi pěkný, maximálně přizpůsobivý, snadno přizpůsobivý apod.
o Od příd. jm. zakončených –mný se ve 2. a 3. stupni píše –mně-: skromný � skromnější apod.
Od příd. jm. zakončených –mý se ve 2. a 3. stupni píše –mě-: strmý � strmější apod.
o 2. stupeň nemusí sloužit vždy ke srovnávání, zpravidla se jím v takovém případě vyjadřuje
omezená míra vlastnosti označené 1. stupněm. Např. starší paní je paní, kterou mluvčí nehodnotí ještě jako starou, ale již ji nepokládá za mladou.
o Podobně jako příd. jm. lze stupňovat i příslovce (draze � dráže i dráž � nejdráže;
vysoko � výše � nejvýše aj.).
29
ZÁJMENA
=slova, která zastupují jména nebo na osoby, zvířata, věci apod. ukazují
DRUHY ZÁJMEN 1. Zájmena osobní
odkazují k mluvčímu (já, my), posluchači (ty, vy) a k tomu, o kom/čem se mluví (on, ona,
ono, oni, ony, ona). K osobním zájmenům se řadí také zvratné zájmeno se. Např. Já tam nepůjdu. Zranil se.
2. Zájmena přivlastňovací
jsou ta kterými přivlastňujeme osobně první, druhé nebo třetí (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš,
jejich a zvratné zájmeno svůj ). Např. Můj bratr je zámečníkem.
3. Zájmena ukazovací
jsou ta, kterými v řeči ukazujeme na určitou osobu, zvíře, věc nebo vlastnost (ten, tento,
tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám). Např. Tento chlapec mi ukázal cestu.
4. Zájmena tázací
jsou ta, kterými se tážeme po osobě, zvířeti, věci nebo vlastnosti (kdo, co, který, jaký, čí). Např. Kdo to udělal?
5. Zájmena vztažná
připojují k sobě některé věty v souvětí (kdo, co, který, jaký, čí, jenž). Např. My nevíme, kdo to udělal.
6. Zájmena neurčitá
jsou ta zájmena, kterými blíže neurčujeme, o kom nebo o čem je řeč, nebo to určujeme jen
obecně (někdo, něco, některý, nějaký, něčí; leckdo, lecco, leckterý…; ledakdo…;
kdokoli(v)…; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; každý, všechen). Např. Někdo klepe na dveře.
7. Zájmena záporná
jsou ta zájmena, kterými popíráme existenci nějaké osoby, zvířete, věci nebo vlastnosti
(nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný). Např. Nikdo o tom nic nevěděl.
30
SKLOŇOVÁNÍ ZÁJMEN Já
Pomůcka:
2., 4. p. mě/mne tě/tebe
3., 6. p. mně/(mi) tobě/(ti)
Pzn: mně � mi
Při důrazu a po předložce � nutný delší tvar mně. V ostatních případech lze
libovolně zaměnit
Př: Mně to nedávej. Nedávej mně/mi to.
Pojď ke mně.
���� Ten, náš rod mužský rod ženský rod střední
JEDNOTNÉ ČÍSLO
1. p. ten náš (pes, strom) ta naše (píseň) to naše (město)
2. p. toho našeho té naší toho našeho
3. p. tomu našemu té naší tomu našemu
4. p. toho našeho (psa) tu naši to naše
ten náš (strom)
6. p. (o) tom našem (o) té naší (o) tom našem
7. p. tím naším tou naší tím naším
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. p. ti naši (psi) ty naše (písně) ta naše (města)
ty naše (stromy)
2. p. těch našich
3. p. těm našim
4. p. ty naše (psy, stromy) ty naše ta naše
6. p. (o) těch našich
7. p. těmi našimi
Pzn: Podle náš se skloňuje i přivl. zájmeno váš.
Pomůcka: naši � naší
(tu) (té/tou)
�
31
���� On
-skloňuje se jako zájmeno náš
rod mužský rod ženský rod střední
JEDNOTNÉ ČÍSLO
1. p. on ona ono
2. p. jeho, ho, jej jí jeho, ho, jej
3. p. jemu, mu jí jemu, mu
4. p. jej, ho, -ň (živ. i neživ.) ji ho, je, jej
jeho (jen živ.)
6. p. (o) něm (o) ní (o) něm
7. p. jím jí jím
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. p. oni (živ.) ony ona
ony (neživ.)
2. p. jich
3. p. jim
4. p. je
6. p. (o) nich
7. p. jimi
Pzn: 1) jeho � (pro) něho
(bez předložky –j) (s předložkou –n)
2) ji � jí
(tu) (té/tou)
3) delší tvary (jeho, jemu) � kratší tvary (ho, mu)
• po předložkách (pro něho, k němu) ● bez předložky a bez důrazu (Netýká se ho to.)
• při důrazu (Jeho se to netýká. (Nedivím se mu.)
Jemu se to nepovedlo.)
4) –ň (4.p.)
-ve spojení s předložkami – archaismus
-proň (=pro něho), zaň (=za něho) apod.
32
Můj, tvůj, svůj
-skloňujeme podle vzoru mladý
-odlišné tvary 1., 4. a 5. pád (můj, moje, moji)
Pzn: RŽ (j. č.) � přípustný i tvar mojí (hovorový)
svůj � používá se tehdy přivlastňujeme-li podmětu !!!
���� Jenž
-kromě 1. pádu skloňujeme jako zájmeno on (ona, ono) + -ž
Způsob tvoření v ostatních pádech:
Dívka, s kterou si dobře rozuměl. → s ní +ž → Dívka, s níž si dobře rozuměl. (Rozuměl si s kým?)
Pomohl člověku, kterému se ztratily brýle? → jemu +ž → Pomohl člověku, jemuž se ztratily brýle. (Komu se ztratily brýle?)
![- vzh]-6dem k tomrr, ře llterá]rní argbív 1 Ústav pro óes- · aby ae poatav1Il do ěela d'alšíbo úslrí, Lolcgůn, lcteří zagtévall navenek wznanněJěí firnlrce uebo](https://static.dokumenty.site/doc/80x56/5fb8ab0d9badf718b14909fb/vzh-6dem-k-tomrr-e-llterrn-argbv-1-stav-pro-es-aby-ae-poatav1il.jpg)
