1

STAVEBNÍ NÁVODY 3 pro činnost v elektro a radio kroužcích a klubech

Přijímače, vysílače, transceivery, příslušenství

Verze V.1, stav k 30. květnu 2015

Víte o dalších zajímavých návodech? Napište o nich na dpx@seznam.cz , budou zařazeny do další verze tohoto souboru. Tyto Stavební návody můžete libovolně šířit, uveďte zdroj, jímž je www.hamik.cz .

FM přijímač se zesilovačem Přijímač pro zvukovou kulisu při bastlení v radioamatérském koutku Tento stavební návod je určen jako náborový pro úplné začátečníky v elektronice. Základem konstrukce je miniaturní a levný FM přijímač s dvoutlačítkovým laděním. Při nákupu si vyzkoušíme citlivost u více kusů, abychom zachytili co nejvíc stanic. Kvalita reprodukce nás určitě nenadchne, protože tyto přijímače obsahují jen velmi malý reproduktor. Pak se porozhlédneme ve svých zásobách doma, případně v bazaru, a vyhledáme vhodnou skříňku s reproduktorem o průměru alespoň 10 cm. Čím větší, tím lépe. Vývody reproduktoru připojíme na zásuvku jack 3,5 mm, kterou přilepíme tavnou pistolí na vhodném místě reproskříňky. Zhotovíme si kablík se dvěma zástrčkami jack 3,5 mm a FM přijímač připojíme k velkému reproduktoru. Budeme překvapeni, jak se hlasitost a kvalita reprodukce zlepší. FM přijímač přilepíme na bok skříňky, například pomocí oboustranné izolepy, nebo tzv. suchého zipu. Upevnění musí být rozebíratelné, kvůli výměně tužkových článků v přijímači. Pak si pořídíme malý zesilovač s integrovaným obvodem. Objednáme si kit nebo použijeme nf modul ze starého černobílého televizoru. Plošňák zesilovače přilepíme do skříňky, držák tří nebo čtyř tužkových článků, vypínač a zásuvky pro vstup a výstup taky. Na vstup zesilovače dáme dělič, tvořený např. trimrem 3,3 kΩ a sériovým rezistorem 47 kΩ, pro nastavení vhodné velikosti budicího napětí. Připojíme výstup FM přijímače na vstup zesilovače, zapneme přijímač, nastavíme vhodný poměr mezi nastavením regulátoru hlasitosti přijímače a trimru na vstupu zesilovače. Hlasitost podstatně stoupne a kvalita reprodukce se výrazně zlepší. Jednotlivé části konstrukce lze používat samostatně. Např. výstup z FM přijímače použijeme pro nahrávání, repro lze použít v jiném zapojení, zesilovač lze použít k jinému účelu. Takže tento modulově koncipovaný přístroj je vhodný i pro další experimentování.

Praktická elektronika, 09/2013

2

Přímozesilující přijímač První přijímač začátečníka, netradiční využití LED, nf TV modul jako zesilovač Přímozesilující přijímač pro amplitudově modulované vysílání na středních vlnách je pro začátečníky velice vhodný, protože je jednoduchý a s venkovní anténou i docela výkonný. Nikoliv tedy audion s nepohodlným ovládáním zpětné vazby, ale „krystalka se zesilovačem”. Takové přijímače se stavěly ve 20. a 30. létech 20. století, měly až čtyři laděné obvody, oddělené elektronkovými zesilovacími stupni. Pro dlouhé a střední vlny to byla konstrukce vyhovující a výrobně jednodušší, než superhet. Náš přijímač obsahuje jen jediný laděný obvod. Abychom získali dobrý činitel jakosti, je cívka navinuta na vzduchové kostře většího průměru. Ze stejného důvodu je použit i vzduchový ladicí kondenzátor. Zásadní význam má správné nastavení anténní vazby. Tím se nastavuje poměr mezi citlivostí a selektivitou, v závislosti na použité anténě a denní době. Dlouhodrátová anténa se připojuje do vstupu A3. Kratší anténa se připojuje do vstupu A2 nebo A1. Dobré uzemnění je nutné. Jak je citlivá samotná krystalka zjistíme vysokoohmovými sluchátky ve zdířkách Audio1.

Aby bylo možno používat pro detekci germaniové i křemíkové vysokofrekvenční diody, je pro ně vytvořen zdroj malého předpětí. Zelená LEDka je v něm s výhodou využita jako stabilizátor napětí. Po naladění slabé stanice trimr R2 nastavíme na maximální hlasitost. Na běžci trimru bude pak napětí mezi 0,1 a 0,5 V, podle druhu diody. Rozdíl v citlivosti je skutečně pozorovatelný, zaslechneme tak o několik stanic víc. Pro hlasitý poslech je instalován nf zesilovač. Nejjednodušší je použít nf modul z vyřazeného TV přijímače, například s integrovaným obvodem MBA810. Přebytek vysokých tónů odstraníme kondenzátorem C5. Reproduktor připojujeme na výstup Audio2 přes jack 3,5 mm. Poslech je možný i na sluchátka z walkmana. Mechanická konstrukce je zhotovena z cuprextitu, stačí na to základní nářadí a pistolová páječka. Čelní panel má rozměr 90 x 100 mm, hloubka přístroje je 150 mm. Použijete-li ladicí knoflík alespoň

Ø 40 mm, není nutný mechanický převod, na knoflík umístěte jednoduchý ukazatel. Poslechem na tomto starodávném přístroji poznáte, jak se v průběhu dne a noci mění příjmové podmínky, jak se večer vynoří i velmi vzdálené stanice, co je to fading, jaký účinek mají různé antény, jak musíte zmenšit vazbu abyste rozlišili jednotlivé stanice, jak je nutno při poslechu na kratším konci pásma používat vazbu volnější. Všimněte si při poslechu přes zesilovač, jak poklesne výkon, když zmenšíte zatěžovací odpor detektoru připojením vysokoohmových sluchátek do vstupu Audio1. To vše je užitečné pro základní seznámení s radiotechnikou a šířením radiových vln. Tento jednoduchý přístrojek vám přinese překvapivé a dnes již téměř neznámé zážitky, které vám váš domácí FM přijímač ani poslech přes Internet prostě přinést nemůžou. OK1DPX, 2002

3

Záznějový oscilátor Nyní můžete na běžném rozhlasovém přijímači poslouchat CW a SSB Tento návod vám umožní rychlý vstup do báječného světa QRP konstruování a vysílání. Můžete si zhotovit jednoduché zařízení pro poslech na amatérských pásmech. S pár metry drátu jako anténou vám umožní nahlédnout do tajuplného radioamatérského světa. A s vlastnoručně zhotoveným výtvorem! Váš domácí rozhlasový přijímač má několik vlnových rozsahů. Mezi nimi jsou též krátké vlny (KV nebo SW). Najděte rozsah, kde bude 7 MHz. Tam se nachází jedno z radioamatérských pásem s nejčilejším provozem po celý den. Když budete jemně ladit svůj rozhlasový přijímač v okolí 7 MHz, neuslyšíte buď vůbec nic, nebo jen jakousi nesrozumitelnou změť zvuků. Je to proto, že radioamatéři používají takové způsoby přenosu signálu, na který nejsou běžné rozhlasové přijímače zařízeny. Amatéři si dokáží spolu povídat otevřenou řečí - fonií, nebo telegrafií, taky si umí posílat obrázky a umí toho ještě víc. Ale k tomu aby váš přijímač dokázal zachycenou změť zvuků převést do srozumitelné podoby, je potřeba jej vybavit doplňkovým zařízením a k přijímači jej vhodným způsobem navázat. Říká se mu Beat Frequency Oscillator - BFO, česky záznějový oscilátor. Nebojte se, nebudeme vás nabádat, abyste začali otevírat váš rodinný příjímač a montovali do něj něco, co tam nebylo. My si svůj oscilátor postavíme zvlášť a vazbu uděláme bez zásahu do přijímače.

Rozhlasové přijímače jsou postaveny na principu superhetu, to znamená, že kmitočet přijímaný (třeba oněch 7 MHz) je převeden ve směšovači na takzvaný kmitočet mezifrek-venční (bývá okolo 470 kHz), který se zesiluje, usměrňuje, opět zesiluje a výsledek pak slyšíme v reproduktoru. Sestrojíme-li oscilátor, který bude mít kmitočet blízký kmitočtu mezifrek-venčnímu a tento oscilátor vhodným způsobem navážeme k detektoru našeho přijímače, uslyšíme ty stanice, které jsme předtím neslyšeli vůbec nebo jen nesrozumitelně. Stavba oscilátorů je jednou z nejčastějších činností každého radioamatéra, protože oscilátory jsou ve všech přijímačích i vysílačích. Je to činnost velice zábavná, ale taky náročná. Takže jak uděláme náš první oscilátor? Každý se skládá z laděného obvodu a aktivního prvku - tranzistoru. Vhodným způsobem vytvořená zpětná vazba zajišťuje, že se zapojení rozkmitá. Kmitočet laděného obvodu je daný hodnotami indukčností a kapacit v něm použitých. Největší problémy v radiových konstrukcích bývají s navíjením cívek. Použijeme feritovou tyčinku Ø 10 mm a délce 100 mm. Na ní navineme divoce 45 závitů CuSm vodiče Ø 0,25 mm. Ostatní součástky jsou běžné: pevné kondenzátory, otočný kondenzátor, rezistory, tranzistor, destičková baterie. Pro vzájemné spojení součástek použijeme jednu z nejjednodušších mechanických konstrukcí: Z plechovky ze železného pocínovaného plechu nůžkami na plech

vystřihneme kousek plechu veliký podle potřeby, pro náš oscilátor je to asi 6 x 11 cm. Narovnáme jej a na takto vytvořenou základní desku budeme pájet elektrické součástky.

4

Součástky rozmístíme na základní desce obdobně jako na schématu, přihlížíme přitom k jejich velikosti a orientaci vývodů. Vývody součástek, které mají být uzemněny, připájíme na desku. Zbylé vývody propojíme navzájem s ostatními součástkami ve vzduchu. Tomuto způsobu konstruování se říká Ugly Construction.

Dříve než k našemu výtvoru připojíme baterii, důkladně si celé zapojení překontrolujeme. Pak připojíme baterii. Je dobré změřit odebíraný proud z baterie, měl by být asi 4 mA. Rozhlasový přijímač zapneme a naladíme na některou středovlnnou stanici. Otáčením knoflíku otočného kondenzátoru na BFO se pokusíme naladit náš záznějový oscilátor na kmitočet mezifrekvence. Poznáme to tak, že z rádia uslyšíme pískání. Dalším otáčením budeme jeho výšku snižovat na nejhlubší tón, až do nuly. Budeme-li

nyní otáčet ladicím knoflíkem přijímače, při naladění na každou další stanici uslyšíme opět hvizd - záznějový tón, který při naladění na stanici bude mít nulovou výšku. Pokud při zapnutí BFO klesne hlasitost přijímané rozhlasové stanice, je signál z BFO příliš veliký. V tom případě zvětšíme vzdálenost našeho oscilátoru od přijímače. Zaslechnete-li již na krátkovlnných rozsazích telegrafní stanice, můžete začít přemýšlet nad zvýšením citlivosti vašeho přijímače. Jako první krok si natáhněte uvnitř bytu jednoduchou interní anténu, stačí k tomu pár metrů drátu izolovaně zavěšeného u stropu a připojeného krokodýlkem k teleskopické anténě vašeho rozhlasového, teď již komunikačního přijímače. Co uslyšíte na svém improvizovaném komunikačním přijímači? Pokud budete například ladit mezi 7,0 a 7,04 MHz, můžete po celý den slyšet svižný telegrafní provoz řady stanic z celé Evropy, ale i vzdálenějších. Mezi 7,04 a 7,3 MHz vysílají stanice otevřenou řečí, neboli provozem SSB, ten také nemůžete slyšet jinak než s použitím záznějového oscilátoru. Vyladit SSB na rozhlasovém přijímači tak, abyste řeči rozuměli nebude zrovna snadné, protože to vyžaduje velice jemné ladění. Vyladit telegrafii je snadnější, problém bude ovšem s její znalostí. Zatím se pokuste pochytit alespoň jednotlivá písmenka. Některé stanice vysílají dost pomalu, nebo opakují některé znaky nebo malé skupiny znaků, využijte toho a zapisujte si je, pro začátek alespoň jako tečky a čárky. Telegrafní provoz je nejstarší formou předávání informací rádiem. Má tradici od roku 1835, kdy americký malíř Samuel F. B. Morse sestrojil zapisovací přístroj a pro sériový přenos krátkých a dlouhých impulzů vymyslel jejich kombinace, kterým přiřadil písmena a číslice. I když dnes je telegrafie novými formami provozu překonána co se týče rychlosti i množství přenesených dat, jednu přednost má stále: Umožňuje i začátečníkovi postavit jednoduché zařízení, které dokáže přenést informace třeba až na opačnou stranu zeměkoule. Na posledním obrázku je náš záznějový oscilátor se stařičkým přijímačem Meridian 211.

OK QRP INFO, č. 48

5

Poklad kapitána Flinta Stavba detektoru kovů a hledání pokladu je oblíbenou činností na každém letním táboře

V knížce Pavla Šraita „Od krystalky k modelům s tranzistory” je návod na velice jednoduchý detektor kovových předmětů. Zapojení využívá dvou oscilátorů, jeden je pevný, druhý rozlaďovaný blízkostí kovového předmětu. Na výstupu směšovače posloucháme rozdílový kmitočet. Je potřeba použít vysokoohmová sluchátka. Tento přístroj dokáže zjistit minci na vzdálenost několika centimetrů. Pro předvedení principu tato nízká citlivost nevadí. Čím větší je předmět, tím snazší je jeho indikace (i na větší vzdálenost). Součástky mohou být na plošném spoji, nebo i jen na pertinaxové destičce s pájecími očky. Cívka L1 má 100 závitů izolovaného vodiče Ø 0,1 až 0,2 mm na plastové trubičce Ø 8 mm. Hledací cívka je navinuta na plochém lepenkovém kotouči Ø 20 cm s lichým počtem zářezů. Má 30 závitů smaltovaným vodičem Ø 0,3 mm. Kotouč je zpevněn plastovým víkem od vhodné nádoby. Přívodní vodiče k cívce (např. bílá dvojlinka) musí být k nevodivé tyči fixovány, aby se volným pohybem obvod nerozlaďoval. Pokladem byl obvykle sáček s cukrovím v jamce hluboké asi 10 cm, přikrytý kusem plechu (s nápisem Treasure of Cpt. Flint) a zasypaný zeminou a jehličím. Přiblížné místo děti nejprve vyhledaly pomocí GPSky, pak detektorem kovů nalezly poklad.

OK1VEN, 2007

6

Laserový telegrafní transceiver Přenášet informace lze i jinak než rádiem, terahertzové vlny čekají! Tento návod umožňuje splnit přání mnoha kluků na spojení s kamarádem přes ulici, bez možnosti odposlechu. V přijímací části je na vstupu fototranzistor. Dopadá-li na něj světlo, fototranzistor propustí proud do jednotranzistorového předzesilovače. Potenciometr nastavuje velikost napětí, které spouští tvarovač impulsů, tvořený první dvojicí hradel. Tvarovač ovládá generátor nízkofrekvenčního signálu z druhé dvojice hradel. Na výstupu je telefonní sluchátko. Takže dopadne-li světlo na fototranzistor, ve sluchátku slyšíme tón. Ve vysílací části je laser klíčovaný telegrafním klíčem, připojovaným do konektoru KEY. Klíčováním laseru je současně klíčován i nízkofrekvenční generátor. Pro snadnější rozlišení je při příjmu výška tónu vyšší a při vysílání nižší. Je to zařízeno kondenzátorem 200 nF, připojovaným prostřednictvím Ge-diody při vysílání. Vyhoví levný laser, vymontovaný z laserového ukazovátka. Vše je namontováno na desce cca 25 x 30 cm. Masivní podstavec se zjednodušeným Kardanovým závěsem je nutný pro udržení správného zaměření. Laser a fototranzistor jsou v trubce, kvůli odstínění nežádoucího osvětlení. Z přední strany je deska nastříkána světlou barvou. To usnadňuje protistanici správné zaměření. Ještě lepší by byla instalace na amatérské astronomické stativy s jemnou ustanovkou. Dosah se pohybuje v desítkách až stovkách metrů, je omezen jen přesností vzájemného nastavení protistanic. Laser vysílá na vlnové délce červeného světla, tedy 660 nm (nanometrů), to odpovídá kmitočtu 448 THz (terahertzů). Za pár korun se tak dostaneme mnohem výš, než jsou současné kmitočty používané v radioamatérském provozu.

OK QRP INFO, č. 57

7

Úprava přijímače Pionýr 80 s Dobrý přijímač pro poslech na krátkých vlnách Přímosměšující přijímače Pionýr 80 s, výrobky firmy Radiotechnika Teplice, jsou ještě v nemalém množství v radioklubech. Mají však příliš hrubé ladění, malou odolnost vůči silným rozhlasovým stanicím, malý zisk a malou hlasitost. Jejich vlastnosti však lze snadno a podstatným způsobem zlepšit. Elektrické úpravy Na místo původního vrstvového potenciometru pro hlavní ladění R40 byl namontován starší desetiotáčkový potenciometr Aripot, pro který kvůli jeho větším rozměrům nebylo jiné použití. Protože jeho hodnota (10 kΩ) je menší než u původního potenciometru (25 kΩ), byly zmenšeny i hodnoty okolních součástek: Potenciometr jemného ladění R39 má nyní 250 Ω a trimr R41 má nyní 6,8 kΩ. K anténnímu konektoru byl připojen atenuátor tvořený potenciometrem 1 kΩ/N. Na detailu atenuátoru si všimněte připájení krytu potenciometru, je tak dosaženo většího útlumu. Na místě původního nf koncového stupně se dvěma tranzistory je nyní LM386 s potenciometrem hlasitosti 25 kΩ/G s vypínačem. Regulace zisku potenciometrem R11 u prvního MAA741 byla zrušena jako nadbytečná. Potenciometr byl nahrazen rezistorem 450 kΩ. Původní pertinaxové trimry byly nahrazeny keramickými, typ TP 017. Integrované obvody a tranzistory byly vyjmuty z patic a zapájeny přímo do plošného spoje.

8

Mechanické úpravy Ze zadního panelu byl odmontován držák plochých baterií, taky přívody k nim na plošném spoji. Distanční sloupky byly odzadu zkráceny na délku 120 mm. Přibyla zásuvka jack 3,5 mm s rozpínacím kontaktem pro audio výstup. Původní napájecí konektor byl nahrazen konektorem 5,5 x 2,1 mm. Původní anténní konektor byl nahrazen konektorem BNC. Potenciometry hlasitosti a jemného ladění byly prohozeny, takže nyní je na panelu jemné ladění nahoře a nf zesílení s vypínačem dole. V čelním panelu, v místě původního malého reproduktoru a zdířek byl vypilován otvor Ø 47 mm. Zpředu byl do otvoru přilepen reproduktor 8 Ω, Ø 56 mm. Na něj byla nalepena ozdobná mřížka. Původní popis na panelu byl upraven tvrdou pryží. Po úpravách přijímač Pionýr 80 s dobře poslouchá a snadno se ladí. Ruší-li silné KV rozhlasové stanice, pomůže zmenšit velikost vstupního signálu atenuátorem a přidat hlasitost. Tento návod je příkladem racionální úpravy staršího přístroje podle současných představ a potřeb. Můžeme jej provozovat jako druhé zařízení na chatě, nebo zapůjčit začínajícímu radioamatérovi k seznámení s provozem na pásmu. OK QRP INFO, č. 65-66

9

Hon na lišku v místnosti Vysílač a přijímač s induktivní vazbou pro zábavu v interiéru

Vysílač je konstruován jako astabilní multivibrátor, který vyrábí přerušovaný kmitočet v pásmu akustických

kmitočtů. Kmitočet je určen velikostí kondenzátoru C2 a rezistoru R2. Obvykle se k tomuto účelu používají dva

vázané multivibrátory - jeden slouží jako zdroj akustických kmitů, druhý s nízkou frekvencí přerušuje chod

prvého. Použité schéma umožňuje využít základní princip a přitom dosáhnout malých rozměrů, Obr. 1.

Při připojení napájení vypínačem SA1 se začíná nabíjet kondenzátor C2 přes rezistory R3, R4 a postupně se

otevírající emitorové přechody tranzistorů VT1 a VT2. Nabíjecí proud kondenzátoru C2 spouští činnost

multivibrátoru.

Signál akustického kmitočtu (přibližně 1 kHz) vyrobený multivibrátorem přichází přes oddělovací kondenzátor C4 na rámovou anténu WA1. Ta mění

elektrické kmity na střídavé magnetické pole o zvukovém kmitočtu. Současně svítí LED dioda HL1. Jakmile se nabije kondenzátor C2, uzavřou se bázové

přechody tranzistorů a činnost multivibrátoru se přeruší. Anténa nevytváří žádné pole a LED dioda zhasne.

Nabitý kondenzátor C2 se vybíjí přes rezistor R2. Když se napětí na tomto kondenzátoru sníží na určitou hodnotu, začne multivibrátor znovu pracovat.

Proces nabíjení a vybíjení kondenzátoru C2 se periodicky opakuje až do vypnutí napájení. Anténa tak dostává elektrický proud o zvukovém kmitočtu

přerušovaný v asi jednosekundových intervalech. Současně v tomto rytmu

svítí i LED dioda, indikující tak činnost „lišky“.

Součástky jsou na desce plošných spojů, Obr. 2, která je spolu s anténou,

vypínačem a 9V baterií umístěna v krabičce, Obr. 3.

Přijímač slouží k nalezení zdroje impulzů magnetického pole o zvukovém

kmitočtu vysílače. Může jím být dvoustupňový zesilovač akustických kmitočtů

Obr. 4, k jehož vstupu připojíme rámovou anténu. Impulzy magnetického pole

zachycené anténou jsou v ní převedeny na impulzy elektrického pole, které

přes vazební kondenzátor přicházejí na vstup prvého stupně zesilovače

s tranzistorem VT1 a postupují přes kondenzátor C2 na bázi druhého

tranzistoru VT2. Kondenzátor C3 připojený paralelně k náhlavním sluchátkům

BF1 zamezuje vzniku vf oscilací. Pro zmenšení vlivu teploty okolí na stabilitu přístroje je zavedena záporná zpětná vazba zapojením rezistoru R1 mezi bází

a kolektorem tranzistoru VT1. K omezení rušení od elektrosítě je zvolena kapacita vazebních kondenzátorů C1 a C2 pouze 0,1 uF. Součástky jsou na desce plošných

spojů, Obr. 5.

10

Dosah vysílače je 2,5 až 3 m. Pokud je zvolený

prostor bez rušení, je možný příjem až na vzdálenost

6 až 7 m. Ačkoliv rámové antény použité ve vysílači

a přijímači mají osmičkovou charakteristiku, je

v okamžiku hledání cíle nutno orientovat anténu

přijímače na maximum přijímaného signálu. Výkon

vysílače, citlivost přijímače a také rozměry rámových

antén jsou zvoleny tak, aby síla přijímaného signálu

dosahovala maxima při vzdálenosti vysílače od přijímače cca 10 cm. To umožňuje jednoznačně nalézt „lišku“,

aniž by bylo třeba použít v přijímači regulaci zisku. Takto zjednodušené zařízení umožňuje jeho použití i „lovci“

bez nejmenších elektrotechnických znalostí.

Pro hru v místnosti pracuje vysílač spolehlivě a to i tehdy, když je umístěn v ledničce, nebo mezi žebry radiátoru ústředního topení. V létě lze soubor

použít i při prázdninovém pobytu u vody. Vysílač zde spolehlivě pracoval, i když byl v plastovém obalu a zahrabán do písku na dně mělčiny.

Součástky a konstrukce

Montážní destičky jsou zhotoveny z jednostranných kuprextitových desek vyškrabáním izolačních mezer. Místo tranzistorů, uvedených ve schématech, lze

použít libovolné tranzistory z řady MP39 až MP42.

Rámová anténa vysílače „lišky“ je zhotovena jako samonosná. Na dřevěné prkénko nakreslíme obdélník 60 x 70 mm. Do jeho rohů zatlučeme 4 hřebíky

dlouhé 50 až 60 mm, na které jsme nasadili izolační trubičky 30 až 40 mm dlouhé. Na tyto izolované hřebíky nyní navineme asi 300 závitů měděného drátu

Ø 0,12 až 0,14 mm. Po navinutí se cívka zpevní několikerým obtočením úzkého pásku izolační pásky. Poté se jeden hřebík odstraní a cívka se ze zbývajících

hřebíků sejme. Cívka se upevní na kostřičku spolu s deskou tištěných spojů uvnitř krabičky. Anténa přijímače v autorově provedení byla namotána na

pravoúhlé kostřičce 90 x 90 mm z polystyrénu. Má 300 závitů měděným drátem 0,12 až 0,14 mm. Variantně lze rámovou anténu přijímače zhotovit též bez

kostřičky a analogicky jako u vysílače.

K přijímači se připojí náhlavní sluchátka s odporem cívky 1600 Ω.

Při oživování přijímače, Obr. 4 je nutno zvolit hodnotu rezistoru R1 tak, aby na kolektoru tranzistoru VT1 byla přesně polovina hodnoty napájecího napětí.

Hodnota rezistoru R3 se zvolí tak, aby kolektorový proud tranzistoru VT2 byl cca 1,5 až 2 mA.

V. Soloněnko

11

Pavlínka a OK1VEN, 2011

12

Radio NIVEA II Dětský CW QRP transceiver pro seznamování a experimentování s radiotechnikou a komunikační technikou Radio NIVEA II je jednoduchý transceiver, pracující na pevném kmitočtu 14,318 MHz, který obsahuje přímosměšující přijímač a jednoduchý telegrafní vysílač malého výkonu. Doplněním oscilátoru VFO a vhodným vstupním pásmovým filtrem, lze Radio NIVEA II rozšířit na jednoduchý přijímač (nejen) pro radioamatérská pásma, což byl hlavní cíl konstrukce. Návod ke stavbě Radia NIVEA II je napsán tak, aby stavba byla především zábavou, a zároveň jste se něco dozvěděli. OK1XGL Podrobný popis je na webu: http://www.mlab.cz/Designs/HAM%20Constructions/TRX_NIVEAII/DOC/HTML/Radio_NIVEA_II_Navod_V1_0_0A.cs.html

13

VFO pro Radio NIVEA II VFO umožní provoz Rádia NIVEA II v celém 20m pásmu Oscilátor je postavený na jednostranné desce plošných spojů, která je vletovaná do rámečku z konzervového pocínovaného plechu. Též horní a spodní kryt krabičky je ohnutý z tenkého pocínovaného plechu, dobře se stříhá i ohýbá. Napájení oscilátoru je 12 V, proud okolo 45 mA. Výstupní úroveň je okolo 1 V na 50 Ω. Jako ladicí kondenzátor jsem použil malý keramický kapacitní trimr, kapacita je 3 - 14 pF. Pro výpočet parametrů oscilačního obvodu můžete zkusit použít program Thomson od OM7UR [1]. Kostřička cívky L je bakelitová Ø 4 mm, použil jsem jadérko M3 z hmoty N1 - žluté a na cívku jsem dal hliníkový kryt. Cívka má 6 závitů natěsno Cu smaltovaného vodiče Ø 0,3-0,6 mm a celé vinutí je zafixované nakonec po nastavení oscilátoru pečetním voskem. Osvědčilo se mi pár drobných úprav RN II 1. Úprava vstupu, aby bylo možné připojit do signálove cesty pásmový filtr: Cívka L3 se připojí na krajní pin kolíkové lišty a z druhé strany desky se malým vrtákem na kov odstraní fólie okolo jumperového kolíku. Původně byl kolík připojený na zem. Funkce J5 zůstane zachovaná. 2. Zkratování krystalu, když se připojí externí oscilátor VFO - krystal je velmi živý a rozkmitává se i když je odpojený, pravděpodobně kapacitou kolíků jumperu J4. Na vývody krystalu jsem přiletoval zkratovací jumper z kolíkové lišty a při připojení externího oscilátoru se jumper J4 založí hned vedle. Závěr - přijímač je dost citlivý, po odpojení antény 16 m LW, která byla doladěná do pásma pí-článkem znatelně poklesl šum přijímače. Neměl jsem možnost přesně změřit parametry přijímače, ale dojem z Rádia NIVEA II byl velmi příjemný a stejně tak i možnost přepínání CW/SSB jumperem je vítaná. Připojením externího oscilátoru k Rádiu NIVEA II získáme novou dimenzi - možnost poslouchat a vysílat v celém rozsahu 20m amatérského pásma. OM3CUG

[1] http://www.qsl.net/om3cug/vfo_nivea/thompson/thompson.exe Pramen http://www.qsl.net/om3cug/vfo_nivea/vfo_nivea.htm

14

PA pro Radio NIVEA II Koncový stupeň vhodný pro CW a SSB, regulovatelný od stovek mikrowattů do 5 W Koncový stupeň je osazený tranzistorem KT907 nebo KT904 - oba jsou dobré a dají plný výkon 5 W v celém rozsahu KV. Stejně tak vyhoví typy 2T904, 2T907, KT904A a KT907A. V obvodu není zabudované ALC, výkon se musí nastavit individuálně pro každé pásmo při změně pásma, pokud PA použijeme ve vícepásmovém transceiveru. Zabudoval jsem PA do svého KV všepásmového home made transceiveru a potenciometrem 100 Ω můžu regulovat výstupní výkon od stovek mikrowattů až po 5 W. Do měřiče ČSV jsem zabudoval jednoduchý wattmetr, takže je to pohodlné. Pozor na přebuzení PA při změně pásma, tranzistor je na to dost citlivý a odejde! Koncový stupeň pracuje v lineární oblasti, je vhodný pro CW i SSB. Tranzistor je linearizovaný predpětím báze, klidový poud nastavíme předřadným odporem R na 60 mA. Odpor R musí být na větší zatížení, aspoň 5 W. Tečou jím stovky mA a dost hřeje. Klidový proud PA měříme v kolektoru tranzistoru, nebo měříme napětí na emitorovém odporu KT907 a vypočítáme odpovídající proud. Tlumivka na výstupu PA chrání koncový tranzistor před napěťovými špičkami z atmosféry které mohou zničit tranzistor před bouřkou. Výstupní obvod PA se obejde bez transformátoru, výstupní dynamický odpor tranzistoru je okolo 55 Ω při výkonu 5 W. Jedinou nevýhodou je nutnost použití napájecího napětí 24 V, jinak ruské tranzistory KT90x nevybudíme. PA je postavený na jednostranné desce plošných spojů systémem dělicích čar. Součástky jsou letované na plošky plošného spoje ze strany fólie - nevrtají se otvory pro vývody. Středem desky prochází šroub KT907 a z druhé strany je upevněný maticí k šasi transceiveru. Takto je zabezpečené dobré chlazení tranzistoru a zároveň upevnění desky plošných spojů k šasi TRX. Vývody tranzistoru jsou silnějším vodičem - co nejkratším - připojeným na plošný spoj.

OM3CUG Pramen http://www.qsl.net/om3cug/pakv5w/pakv5w.htm

15

Jednoduchý indikátor ČSV Indikuje ČSV od 1 : 1,3 při výkonu 5 W Jednoduchý indikátor ČSV, LED dioda začíná svítit při pár µA. Je potřeba měřit krátce, protože rezistory při výkonu 5 W začnou poměrně rychle hřát. Anténa se ladí na MINIMÁLNÍ svit diody. LED dioda se začíná rozsvěcovat už při malém ČSV 1:1,3 což je výborný indikační rozsah. Toto jsem otestoval i v pásmu 50 MHz. Při vyšším ČSV stáhneme svit diody trimrem a při dolaďování antény svit přidáme. V poloze přepínače SWR měříme přizpůsobení antény a v poloze OUT je můstek odpojený a plný výkon z vysílače jde do antény, takže nepřijdeme ani o miliwatt. Pramen http://www.qsl.net/om3cug/swr_led/swr_led.htm OM3CUG

Miniaturní T-článek Umožňuje vyladění LW antény Přizpůsobovací článek pro nesymetrické antény je zapojený jako T-člen. Ladicí kondenzátory v ATU jsou použité miniaturní styroflexové typy. Pro QRP výkony mají plně vyhovující napěťovou pevnost. Cívka je navinutá na soustruženém tělísku z pertinaxu. Tělísko má Ø 14 mm, otvor pro ladicí feritovou tyčku má Ø 10 mm. Feritová tyčka je ze středovlnného přijímače. Ve spodní části tělíska je osazení pro přimontování do krabičky z Al plechu. Vinutí má 20 závitů lakovaného Cu drátu Ø 1 mm zafixovaných

nitrolakem. Abych nemusel se sebou nosit další krabičku - ČSV metr, je do ATU vestavěný měřič anténního proudu. Na výstupní vodič k anténní svorce je navlečený toroid N05 Ø 6 mm na kterém je navinutých 20 závitů tenkého izolovaného vodiče. Tento toroid slouží jako proudová sonda a po usměrnění je napětí indikované malým měřáčkem z magnetofonu. Anténu ladíme na maximální výchylku, malým potenciometrem nastavujeme citlivost.

OM3CUG Pramen http://www.qsl.net/om3cug/miniatu/miniatu.htm

16

Umělá zátěž Pro přesné měření výkonu vysílače

Umělá zátěž jsou dva rezistory v sérii, jeden má dohromady 49 Ω, druhý 1 Ω. První je tvořen dvaceti rezistory TR 154, 1 kΩ / 1 W zapojenými paralelně, druhý deseti rezistory 10 Ω/0,5 W zapojenými paralelně. Je to tedy dělič 50 : 1. Výstup vysílače se připojuje na BNC konektor s vývodem 50 Ω, výstup pro měření vrcholového napětí multimetrem se připojuje na vývod 1 Ω.

OK1DPX

Nouzový vysílač Nácvik stavby vysílače pro volání o pomoc v nouzi V dnešní době, kdy má skoro každý člověk mobilní telefon, na každém kopci a komíně je retranslační vysílač, máme Internet, RDS, teletext, digitální rádio i TV, mohlo by se zdát, že radioamatérské vysílání a Morse naprosto ztrácí smysl. Ale právě v digitalizaci, celulární struktuře (buňková struktura místních převaděčů) a odkázanosti na místní elektrickou síť je slabé místo. Vzpomeňme na ničivé záplavy u nás nebo na rozsáhlé požáry především v Americe. V první fázi se v postižené oblasti přetíží síť mobilních telefonů. Pak dojde k výpadku elektrického proudu. Někde naskočí záložní agregáty a náhradní zdroje, ale ty nevydrží věčně. A právě v tomto okamžiku jsme přišli o všechny zmiňované technické vymoženosti dnešní doby. Jsme izolovaní, nemáme žádné zprávy, běžnými prostředky se nedovoláme pomoci. Může jít o životy. Nastupují nouzové prostředky, technická invence a kreativita. Pro poslech zpráv si můžeme postavit krystalku na DV. Pro přivolání pomoci bude nejlepší jednoduchý krátkovlnný vysílač (vysílá v rozsahu 3,5 až 30 MHz) napájený z baterií nebo solárních článků. Energetická náročnost takového zařízení je malá, dosah značný a spousta radioamatérů na celém světě v každém čase pročesává pásma a loví signály. Máme tedy šanci, že nás někdo uslyší a předá zprávu dál. Nemáme-li profesionální KV TX, nebo byl poškozen, musíme si postavit jednoduchý nouzový vysílač sami. Začneme tím, že najdeme aspoň nějaký zdroj. Vhodný je AKU z automobilu či motorky nebo aspoň baterie z ruční svítilny. Nejjednodušší vysílač je plechový oscilátor Obr. 1. Koupíme ho hotový. Stačí ho jen mít někde při ruce. Napájení je většinou 5 V, ale snesou běžně 7 i 9 V.

17

Jedná se vlastně o pouzdro DIL 14, ale vyvedené jsou jen krajní piny, 7 je zem, 14 je plus, 8 je výstup, tedy ANT. Pokud si budeme oscilátor vyrábět sami, musíme uvažovat, že nemáme možnost pájet, měřit frekvenci a nastavovat pracovní body. Proto zapojení musí spolehlivě pracovat v širokém rozsahu hodnot součástek a to bez nastavování. Nejjednodušší spolehlivé zapojení je asi na Obr. 2. Obvod kmitá na frekvenci krystalu a produkuje celé spektrum harmonických frekvencí. Spoje jsou pevně kroucené nebo jinak mechanicky fixované, Obr. 3. Vhodné jsou například elektrikářské dutinky, Obr. 4. Dobré je připevnit vysílač na pevnou nevodivou podložku. Nabízí se suché prkénko, Obr. 5. Nemáme-li nové součástky, jistě najdeme nějaký vrak elektroniky. Nejlépe starý TV, PC a podobně. Zde můžeme objevit i plechové oscilátory např. na 14,318 MHz. Ale i běžné součástky z takové desky nám vystačí na desítky podobných oscilátorů. Součástky ze starých desek získáme bez potíží nad plamenem. Asi nejvhodnější frekvence by byla někde na začátku pásma 80 m. Nabízí se běžné krystaly 3,579 MHz a 3,686 MHz, jejichž cena je v GES asi 15 Kč. Na tuto frekvenci je také navržen laděný obvod. Zkušený technik si poradí, když bude potřebovat vyšší frekvenci, úměrně ubere závity cívky nebo sníží kapacitu kondenzátoru. Kvalitní uzemnění je stejně důležité jako anténa. (V případě povodní to nebude žádný problém…) Jako ANT je vhodný typ LW, tedy co nejdelší drát. Nedělejte si hlavu s počítáním jeho délky. Dodržte jen běžná pravidla, ANT dejte co nejvýše a jako izolátor můžete použít např. PET-láhev, Obr. 6. Vysílání signálu SOS bylo původně určeno především pro nouzi na moři. Nicméně ho dnes každý zná a i laik ho na pásmu hned identifikuje. Proto volání SOS SOS SOS bude tedy vhodné. Vysílejte pomalu a kvalitně. Váš signál bude jistě slabý a tím špatně čitelný. Vysílejte jen důležitá data. Neznáte-li své souřadnice, vysílejte třeba město a bližší identifikaci a počet osob v nouzi. Relace může být například SOS SOS SOS 5 PEOPLE KRALUPY TOWER HELP PLEASE. Pak dejte dlouhý tón. Zachránce má možnost si Vás dobře doladit a případně zaměřit. Relaci stále opakujte. Vraťme se do reality všedního dne, přestaňme strašit a zkusme si podobný vysílač postavit třeba v radioklubu s mládeží. Předcházející odstavce můžete použít jako dobrodružnou motivaci. Sestavení je zábavné a oživení je snadné. Vyrobíme si absorpční kroužek s LED, Obr. 7. Je to jen asi 10 závitů drátu a svítivá dioda. Tento kroužek přiblížíme k cívce. Zapneme napájení a posouváním jádra v cívce oscilátoru nastavíme maximální svit LED. Pak kroužek oddálíme a zkusíme polohu jádra ještě upřesnit. Jádro či feritovou ANT zafixujeme a kroužek odložíme. Pokud použijete tranzistor PNP místo NPN, jen otočíte polaritu napájení. Na 3,5 MHz kmitá naprostá většina bipolárních tranzistorů. Klíčuje se přímo napájení oscilátoru. Pokud přívody k baterii budou krátké, kondenzátor v napájení není potřeba. Nevysílejte určitě SOS v rámci hry! Zvolte pro zkoušku třeba relaci MO MO MO a dlouhý tón. Na pásmu se to bude jevit jako maják vysílače pro hon na lišku a nezpůsobíte žádnou paniku. Skupinka dětí pak může s přijímačem ROB-80 vysílač zkusmo zaměřit a vyhledat. (Vysílač není určen pro trvalý provoz na pásmu, ale jako nouzový prostředek. Potřeboval by především nějaký anténní článek pro správné vyladění ANT a omezení nežádoucího vyzařování na vyšších harmonických.) Realizací tohoto vysílače se mladí pod vedením zkušených radioamatérů hodně naučí. Poznají součástky, základní principy, naučí se přemýšlet, kde a jak součástky získat, ověří jejich funkci, mohou experimentovat s anténami, hodnotami součástek a provedením vysílače. A co je hlavní - zažijí dobrodružství.

OK1VEN, 2008

18

1

2

7 6

5

4

3

19

FETer 80m QRPp CW Transceiver 1 FET a jen 14 součástek! Tento CW transceiver má jen 14 součástí kromě klíče a piezo sluchátka. Dosáhnout dobré a spolehlivé místní (i DX?) komunikace při takovém snížení počtu součástek je obtížná úloha. Základem zapojení je FET tranzistor MPF102 sdílený mezi velmi jednoduchým regenerativním přijímačem a QRP krystalovým oscilátorem. Pro přepínání RX a TX je použit čtyřpólový dvoupolohový přepínač, který přepíná anténu a tři vývody sdíleného FETu. Zpětná vazba je provedena pomocí odbočky na vinutí hlavního toroidu. Možná bude potřeba ji optimalizovat, ale začněte se zkoušením na vyznačeném místě. Jednozávitové anténní vinutí je navinuto přes hlavní cívku. Nasazení zpětné vazby se nastavuje pomocí C3. Jakmile je zpětná vazba nastavena tak, že obvod právě kmitá, není třeba měnit nastavení nedojde-li ke změně napájecího napětí nebo antény. Přeladění se nastaví velikostí C4 tak, aby proměnný kon-denzátor pohodlně přeladil CW část 80 m pásma. V mém případě přijímač ladí od 3,48 do 3,62 MHz, přičemž C4 je několik set pF. Přijímač, i přes jednoduchost, má vcelku dobré parametry: citlivost dle mých měření – 100 dBm pro použitelný signál ve sluchátkách a slyšitelnost spousty CW a SSB stanic. Při vysílání je C1 nastaven tak, aby oscilátor spolehlivě kmital do 50Ω zátěže. Optimální hodnota byla 68 pF. Odpor R3 byl nastavován podle osciloskopu od nuly až po dosažení maximálního vf výkonu. V mém případě je to asi 18 mW. Většina lidí dá mezi výstup a anténu anténní ladicí člen. Pokud jej nepoužijete, použijte filtr typu dolní propust. Mimochodem - moje anténa je jen 15 m drátu a jako uzemnění radiátor ústředního topení. Zatím je to jen pár dní, ale dvě bezproblémová místní oboustranná spojení s reportem 599 a jedno oboustranné na vzdálenost 18 km s M1KTA naznačují možnosti navázat spojení na mnohem delší vzdálenosti na nezarušeném pásmu. G3XIZ pracoval s tímto zařízením se třemi zeměmi (450 km) a byl slyšet až ve Švýcarsku. Udivuje mě, jak dobře toto jednoduché zapojení pracuje: přijímač je dostatečně stabilní a vůbec ne nešikovný. Je, vcelku vzato, mimořádně citlivý a v noci je na něj slyšet řadu evropských SSB a CW signálů. I při vysílání byly reporty dobré. I když koupíte všechny součástky nové, nebude to stát více než jedna večeře. Tento obvod je pro mě skutečnou výzvou pro objevování QRP. Stavba i používání byly opravdovou zábavou.

G3XBM, OK QRP INFO č. 76

20

FM vysílač se SMD součástkami Zvládnutí použití SMD součástek Pro první seznámení se SMD součástkami je vhodné pořídit si některou stavebnici, obsahující SMD součástky a na ní se vyučit. Jde o rozpoznávání součástek, jejich měření a zacházení s mikropáječkou. Vhodná je stavebnice PT015, SMD miniaturní bezdrátový mikrofon, fa. TIPA: http://www.postreh.com/vmichal , richard.vacula@tipa-czech.com . Pro měření SMD součástek je vhodná měřicí SMD pinzeta VA505B. Měří přesně rezistory, kondenzátory a diody. Dodává firma Flajzar, http://www.flajzar.cz .