ŠTOLNÍ LISTYwww.gymstola.cz/stolnilisty 5.10.2011

Studentské noviny Gymnázia Nad Štolou

8/2011

Sedmička tě chce!

Ať už je Praha 7 tvým domovem nebo „jen“ místem, kam deno-

denně dojíždíš do školy, rozhodně v ní strávíš podstatnou část svých nejlepších let. Tato městská část by pro tebe tak mohla být – a zaslouži-la by si být – mnohem víc, než jen samozřejmým přehlíženým okolím.

Neláká tě zkusit ocenit její krásu, poznat její problémy, zapojit se do jejího rozvoje? Možná bys nečekal, jak štědře se ti za drobnou špetku snahy odmění.

Studentské zastupitelstvo je sdružení fungující pod záštitou rad-nice MČ Prahy 7. Nejedná se však, jak by se mohlo zdát, o žádný spolek nabubřelých dětí hrajících si na poli-tiky. Hrstku mladých lidí mezi 15 a 20 lety, kteří se zde zhruba dvakrát za měsíc pravidelně scházejí, spojuje jen touha po dobré zábavě, nových známostech, zážitcích a aktivitě, kte-rá má smysl. Společně se tak podílejí na pořádání nejrůznějších terénních akcí pro občany Prahy 7, mapu-jí místní volnočasové aktivity pro mládež, spolupracují s podobnými

organizacemi po celé republice i ve světě, účastní se výjezdních zasedá-ní a výměnných pobytů... Jedná se o čistě neformální sdružení, které má „v popisu práce“ jednoduše vše, co by tě mohlo zajímat a bavit. Jediné, co mu zatím chybí, jsi ty!

Informace o tom, jak se k nám připojit, najdeš na letáčku přilože-ném k tomuto výtisku Štolních listů. Pokud si nejsi jistý, přijď se poptat do třídy O8B, kde se můžeš několika spokojených členek zeptat, na coko-li chceš. Zkrátka, jestli jsi člověk s otevřenýma očima a máš rád aktivní a nevšední zábavu, dveře Student-ského zastupitelstva jsou pro tebe otevřené. Zkus to s námi, rozhodně nebudeš litovat!

Lucie Kovářová, O8B

Termín, jenž má charakterizo-vat chorobné odkládání povinností na později, je aktuálním tématem dnešní doby a týká se mnoha z nás. Pocit, kdy člověk přijde pozdě večer domů s vědomím, že ho čeká nepře-berné množství úkolů, zná asi každý a často se s ním vyrovnáváme oním diagnostikovaným přístupem, kdy děláme všechno možné, abychom se vyhnuli nezáživným nebo velmi ná-ročným úkolům. Já také nemám ten-denci po příchodu domů zasednout ke stolu (po několika hodinách seze-ní ve škole a hromadné dopravě) a s úsměvem udělat všechny věci, které mám ten den na starosti. Odložím to na později.

Podle jedné všeobecné studie se člověk pravidelným odkládáním brání stresu plynoucímu z nedostat-ku času, či ze strachu, že nesplní svá očekávání. To je sice možné, ale takto si ten stres nakonec vytváříme sami, protože se odložené záležitosti neustále kumulují a my býváme čím dal více zahlcováni, čímž nechuť k práci roste. Nicméně je dobré, že to co jsem u sebe dříve považovala za lenost, je nyní defi nováno v milejším znění, díky kterému si někteří Řeko-vé nemusí připadat tak špatně.

Mne však především zajímá, jak tento fenomén vnímá student a jak učitel, a proto jsem se krátce zeptala

na názor paní profesorky Řečínské/Střítešské a studentky Anežky Zelin-kové.

Prokrastinace?

pokračování na straně 3

Pražský fi lmový orchestr 4Stránka:

Kam v říjnu? 5Stránka:Profi l profesorky 6Stránka:

ŠTOLNÍ LISTY

2 Aktuálně

První týden školního roku je za námi. Noví žáci si už u nás zvyk-

li, nejsou tak vyplašení jako první den, zejména když je (jak se už u nás stalo milou tradicí) vítali loňští maturanti.

V minulém sloupku jsem psala, že maturity budou pravděpodobně podle loňském modelu až do roku 2014. Jako obvykle poslanci rozhod-li jinak a schválili prodloužit loňský model jen o jeden rok (ještě ale če-káme na rozhodnutí senátorů, pak te-prve a po podpisu prezidenta novela nabude účinnosti a bude defi nitivně platná).

Což znamená, že současní třeťá-ci jsou opět v nejistotě a opět nevědí, jak budou maturovat. Rozhodnutí nebylo jednohlasné, ministerstvo chtělo odložit rozšířený model o dva roky, takže budeme pravděpodobně na začátku příštího školního roku znovu čekat, jak to vše dopadne.

Je to ke studentům i učitelům velmi nefér. Ale poslanci se prav-děpodobně domnívají, že již za rok bude možné zavést povinnou zkouš-ku z cizího jazyka, protože žáci od-borných a hlavně učňovských škol se za rok zázrakem výrazně zlepší ve svých znalostech angličtiny a zdárně odmaturují. To byl totiž hlavní dů-vod odkladu.

Výsledky maturitních zkoušek našich loňských maturantů jsem vy-věsila na náš web. Myslím, že jsme nedopadli vůbec špatně, 17. místo ze všech škol v republice z cizího jazy-ka je velmi pěkný výsledek!

Co závěrem? Zvolili jste si no-vého předsedu studentské rady, přeju mu hodně sil a těším se na spoluprá-ci s ním. Jsem opravdu moc ráda, že studentská rada funguje, tak jak fun-guje, že se zajímá o dění ve škole, přináší nové podněty a nápady.

Ředitelský sloupek Projekt Comenius

PhDr. Renata Schejbalová

Každý školní rok něco začíná. Je to například první vstup do

školních lavic, z toho již na dlouho nikdo nevycouvá. Může to být také středoškolské studium, poslední roč-ník před maturitou nebo státnicemi, může to být práce s novými učiteli, přátelství s novými spolužáky nebo i zahájení tanečních.

Pro mě a mou kolegyni Markétu Bartošovou naopak něco významné-ho končí. V září letošního školního roku, vypracováním závěrečných zpráv, evaluací a databází , defi ni-tivně uzavíráme mezinárodní biolo-gický (pryč, je to tam ještě jednou) projekt z programu Comenius, do kterého byla naše škola zařazena. Program Comenius je zaměřen na školní vzdělávání. Zapojit se mo-hou mateřské školy, základní školy i střední školy. Cílovou skupinou jsou žáci, studenti, učitelé a pedagogičtí pracovníci působící v těchto typech škol. Hlavními úkoly programu je rozvíjet porozumění mezi mladými lidmi z různých evropských zemí, pomáhat jim osvojit si základní ži-votní dovednosti nezbytné pro jejich osobní rozvoj, pro jejich budoucí zaměstnání a pro aktivní účast v ev-ropských záležitostech. Pro ty, jenž za celé dva roky nepostřehli účast naší školy v projektu, chci tuto akci připomenout.

Jednalo se o dvouletý meziná-rodní projekt vedený, který byl ve-den pod záštitou Národní agentury pro evropské vzdělávací programy – o projekt Comenius. Našemi part-nery se staly dvě zahraniční gymná-zia – Musterschule Frankfurt a Lycee Saint Exupery, Parentis-en-Born. Komunikačním jazykem byla ang-ličtina a cílem celého projektu bylo zkoumání evropských ekosystémů, jejich vývoj a biodiverzita. Projektu se účastnilo celkem 28 studentů z ka-ždého gymnázia.

Chtěla bych našim žákům po-děkovat za jejich snahu a aktivitu při provádění terénních prací i za pečlivé zpracování jejich získaných informací. Rozhodně nesmím opo-menout ani jejich trpělivost a takt při, ne vždy oboustranné, spolupráci se zahraničními partnery. Velmi obě-tavě se jim také věnovali i ve spo-lečném volném čase. Seznámili je se zajímavou a bohatou historií Prahy a připravili i pestrý zábavný program. Studenti byli v průběhu projektu ubytováni v rodinách. Poděkování patří tedy i jejich rodičům, kteří se o svěřené „cizí děti“ starali možná pečlivěji než o své vlastní.

Za vstřícnost a všestrannou pod-poru bych chtěla poděkovat vedení naší školy, v čele s paní ředitelkou PhDr. Renatou Schejbalovou.

Chtěla bych poděkovat také Pe-tru Mánkovi z 5.S za velmi zdařilé fi lmové zpracování celého projektu. Velmi nám pomohl také s grafi ckým zpracováním našich výstupů, za což sklízel neskrývaný obdiv našich za-hraničních kolegů. Filmy i bohatou fotografi ckou dokumentaci průběhu projektu najdete na stránkách naší školy v pravém sloupku – projekt Comenius.

Můj největší dík patří Markétě Bartošové. Myslím, že jsme byly do-cela „dobrá dvojka“. Mohla jsem se na ni vždy stoprocentně spolehnout a spolupráce s ní byla velice příjem-ná. My obě si teď potřebujeme chvíli vydechnout, ale určitě bychom si přály, aby tento mezinárodní projekt nebyl na naší škole tím posledním.

Projekt končí. Já doufám, že byl pro všechny zúčastněné nejen po-učením, ale i zábavou. Možná přišli i na to, že biologie není jen šprtání z tlustých učebnic, a že dobrá ang-ličtina jim opravdu otevírá bránu do světa.

Marie Satrapová

ŠTOLNÍ LISTY

3Téma: prokrastinace

Prokrastinace?...pokračování ze strany 1

Na dotaz, jestli prokrastinaci proží-vá, Anežka odpovídá:Zjistila jsem, že jsem schopná udělat naprosto cokoliv, hned a kdykoliv, nebo se o to minimálně pokusit. Ale jenom v případě, když to dělám já sama dobrovolně.Dokážu si vsugerovat u méně pří-jemných věcí, že i na nich je něco zajímavého, a potom to jde snadně-ji. Na druhou stranu, když za mnou přijde máma a řekne „Umej nádo-bí,jo?“, začnu dělat cokoliv, jenom abych se tomu vyhnula.

Co si o tom tedy myslíš?Myslím si, že pokud to člověk ne-přehání až do krajních situací, je to běžná věc a žádná choroba. Na dru-hou stranu uznávám, že občas by to mohlo mít i fatálnější následky. Např. když je můj dvacetiletý bratr sám doma, místo toho, aby si ohřál předem připravený oběd v mikro-vlnce, raději několik hodin hladoví, a nakonec si po dlouhém odkládání odchází koupit za roh hotovou piz-zu. Děsí mě představa, jak by přežil sám doma 2 týdny, kdyby mu po pár dnech došly peníze.A myslím si, že za pravidelné od-kládání může dnes nejvíce počítač. Hry, internet, atd. Sama tam trávím v podstatě všechen svůj čas. Nechci říct přímo, že prokrastinace je syno-nymum k lenosti, ale hranice mezi tím je naprosto minimální.

Dá se tomu nějak bránit?Myslím, že bránit se dá tím, že si člo-věk na všem najde nějakou pozitivní stránku, která ho donutí se překonat a udělat to, co je potřeba. A nebo nad věcí nepřemýšlet, nezvažovat pro a proti, prostě se sebrat a hned to udě-lat. Bez jediné zavádějící myšlenky. Ale univerzální řešení na všechno neexistuje.Zda se tento problém týká přede-vším nás, studentů, odpovídá paní profesorka:Prokrastinaci jsem u sebe a svého okolí vnímala, hlavně v době, kdy jsem ještě studovala. Obzvlášť ve zkouškovém období byla prokrasti-nace velice intezivní.Dnes už se prokrastinaci věnuji méně. Ale když je třeba opravovat písemky, ráda si zaprokrastinuji.Myslíte si, že je to dané dnešní do-bou? Přijde vám množství informa-cí, které musí dnes průměrný stu-dent pojmout větší než dříve?Prokrastinace existovala vždycky, jen nebyla „odborně“ nazvaná. A myslím si, že je rozšířená stále stej-ně.Množství informací, které musí prů-měrný student absolvovat je stejné jako bývalo. Na rozšíření fenoménu prokrastinace to vliv nemá.

Nakonec to vskutku může být jen otázka vnitřní formulace a

přístupu jednotlivce. Povinnostmi zaplavená osoba by se měla jaksi vzchopit, pokusit se splnit ty nejzá-sadnější úkoly a vytvořit si tak pevný základ, na kterém může dál stavět, neboť vědomí, že už jsme něco spl-nili nás povzbuzuje v další činnosti.

Máte-li silnou vůli a sebekázeň odjakživa, svým způsobem to máte snažší než ostatní, a ve škole nebo v práci to bude přínosem. Ale z druhé-ho úhlu pohledu se nezdá tak špatné trochu si někdy místo práce odpoči-nout a neodpírat si sem tam nějakou radost. I když to třeba zabere půl dne.

Esther Idris Beshirová, 5.S

Sloupek Studentské radyStejně jako každý školní rok, i ten-

to jsou zde studentské organizace hlavně pro vás! Na zahajovací schůzi Studentského parlamentu bylo zvo-leno nové obsazení Studentské rady a Stravovací komise

Kromě voleb se také tentokrát řešily problémy s bezdrátovým po-krytím, informacemi o nové státní maturitě pro letošní rok a překrývají-cím se rozvrhem některých tříd.

Byl jsem příjemně překvapen, zvláště když se mezi pravidelnými návštěvníky Parlamentu objevily nové tváře, které tam doposud ne-zavítaly, a hned projevily zájem o aktivní účast. Tito spolužáci jsou pro nás velmi důležití, protože chceme do naší diskuse zapojit celou Štolu, nejen několik učitelů a zástupců tříd. Studentský Parlament je otevřen pro všechny, kteří mají dobrý nápad, chtějí zavést něco nového nebo vy-řešit něco, co jim vadí.

Proto i Ty nám můžeš pomoci – přijď na příští schůzi ve středu 12. října a zapoj se!

Petr Mánek, 5.S

ŠTOLNÍ LISTY

4 Rozhovor: Jiří Korynta (Pražský fi lmový orchestr)

Miluji fi lmovou hudbu. Je plná emocí a není potřeba pře-

mýšlet nad obsahem slov. Dnes si bez ní fi lmy asi ani neumíme před-stavit. Před dvěma lety jsem se od kamarádky dozvěděl o koncertech pražského fi lmovém orchestru, který jsem do té doby neznal. Chtěl jsem si na internetu najít více informací a ve chvíli, kdy jsem viděl repertoár nejbližšího koncertu plného hudby z mých oblíbených fi lmů, věděl jsem, že si musím sehnat lístek.

Slyšel jsem první koncert, dru-hý, třetí a už mám koupené lístky na čtvrtý, protože vím, že mě opět ne-zklamou. Nádherné skladby v podá-ní klasického symfonického orches-tru jsou nepopsatelným zážitkem, který musíte zažít, abyste uvěřili. Pro začátek vám teď přináším rozhovor s dirigentem a zakladatelem Pražské-ho fi lmového orchestru, panem Jiřím Koryntou.Kdo dostal nápad založit orchestr?Já. Dostal jsem ho, když mi bylo 18. Hledal jsem, co dál po škole, protože tady v Čechách se nic moc nedělo. Hledal jsem cestu do světa. Chtěl jsem jít do zahraničního fi lmového orchestru, ale věci se zkomplikovaly a tak jsem si říkal, že když nemůžu vstoupit do fi lmového orchestru, udělám si ho sám. Protože žádný or-chestr podobného typu tady ani ne-byl. Založil jsem ho na konzervatoři Jaroslava Ježka. První zkouška byla 2.listopadu 2004, ale samozřejmě na ní nemůžete přijít bez not. Takže jsem do té doby už rok před tím shá-něl noty.Byl jste na to sám nebo Vám v za-čátcích někdo pomáhal?Co se týče not, to jsem si musel všechno zařídit sám. Potom jsem ale svou ideu začal řešit s maminkou, abychom začali stavět orchestr. Je-likož jsem hrál vždy na víc nástro-jů, pracoval jsem na více frontách a tím pádem jsem měl i více známých

a když jsem tenhle nápad vypustil mezi své kolegy a kamarády, setkal se s obrovským zájmem. A PFO (pozn. red. Pražský fi lmový orches-tr) byl na světě.

Proč zrovna fi lmová hudba?(smích) Na tohle se strašně těž-ko odpovídá, proč. Jednak jsem si klasikou prošel a klasiku dělám do dneška a klasických orchestrů je spousta. I v jazzových big bandech jsem byl a těch je taky hromada jako u ostatních stylů. S bratrem jsme například hráli metal. Čili fi lmová muzika byla hlavně ze dvou důvodů. Jednak, že tady nefungoval na tako-vé bázi, jako jsme my, nikdo, a hlav-ní důvod, že fi lmová muzika je jedna z nejlepších „hudeb“ s klasickým „symfoňákem“. A protože jsem jejím fanouškem od malička. (smích) Ono těch důvodů asi bude víc.Kdo vybírá váš repertoár?Já (smích). Kdo jiný. Za to jsem zodpovědný já. Největší problém je dostupnost fi lmových partitur. Pro-tože není žádná centrální databáze a člověk si to nemůže jentak koupit v obchodu.Kdo hraje ve vašem orchestru?

Převážně studenti, už vlastně od začátku - studenti konzervatoří, stu-denti ZUŠek, studenti hudebních i nehudebních škol. Měli jsme tu i doktory, chemiky atd. Je to tady vlastně otevřené všem, kteří chtějí hrát.Čili nabíráte stále nové členy?Ano, informace o tom, koho nabírá-me, se dají sehnat na www.praguefi l-morchestra.com. Noty ale rozhodně nejsou jednoduché. Pointa tohoto orchestru totiž byla, že já jsem ne-chtěl žádné zlehčené úpravy, kterých je poměrně dost a nechtěl jsem ani party opisované podle sluchu. Proto je tak těžké ty partitury sehnat.Lze vás někde slyšet?Nejbližší koncert je 16. října na hu-dební akademii muzických umění a potom v Rudolfi nu 23.11. Tyto kon-certy jsou s podtitulem Harry Potter a Peter Pan. A na HAMU kromě toho zazní první i druhé Letopisy Narnie, King Kong a Jurský park. Všechny informace jsou uvedeny na strán-kách, které jsem uvedl v předchozí odpovědi. Můžete si nás poslechnout i na youtube nebo sledovat na face-booku. Ty ale slouží jen jako propa-gace – hlavní jsou samozřejmě naše koncerty.

Pražský fi lmový orchestr

PFO koncertuje

16. října na HAMU

vstupenky na čísle 731 172 038

Tomáš Novotný, O8B

ŠTOLNÍ LISTY

5Studium v zahraničí, kultura

Škola za velkou loužíKanadská univerzita Capilano za-

hájení školního roku rozhodně nebere na lehkou váhu.

Šesté září, tedy první školní den je věnován výhradně budoucím stu-dentům. Nejenže je pro ně připrave-no během celého dopoledne několik velmi zajímavých přednášek. Pře-devším však v příjemném prostředí mezi jednotlivými kampusy čeká na studenty bohatý program v podobě koncertů, tanečních vystoupení, sou-těží a samozřejmě občerstvení.

Tato univerzita ležíc, stojíc, běžíc v klidné části krásného měs-ta Vancouver od roku 1968 nabízí studia všeho druhu. Od sochařství, malby, hudby, divadla, fi lmu, přes medicínu, biologii, chemii, zeměpis, historii, sociologii, fi losofi i až po kri-minalistiku.

Včetně outdoorových sportů, které mají svůj speciální kampus v olympijském městečku Whistler, který svou polohou vybízí snad ke všem sportům, které vás jen napad-nou.

Univerzita samozřejmě nabízí také studium angličtiny pro zahra-niční studenty a to i pro úplné začá-tečníky.

Pokud by vás studium na této univerzitě lákalo a to nejen díky zahajovacímu dni, připravte si zhru-ba 10 000 CAN (=180 000 Kč) na semestr, 20 000 Kč za letenku. No nekup to!!!w w w. c a p i l a n o u . c a

Karolina Čepeláková, 4.B

Kam v říjnu?Festivaly: Jestli máte rádi Sto Zví-řat, Udg, Polemic nebo Horkýže Slí-že, pak musíte jít 6. října na pražské Výstaviště. Tuto akci tam pořádá t--music spolu s ČVUT pod názvem “Back to school“.Tento open air festival bude mít do-provodné programy zčásti pro po-bavení a zčásti tematicky věnovaný právě vysokoškolákům nastupujícím do školy. Navíc má festival jedno supr překvapení; vstup je zadarmo.Kina: První, co jsem uviděla, když jsem hledala, jak to bude vypadat v kinech, byl titulek „Kina uvedou ve IV. čtvrtletí 2011 téměř osmdesát fi lmů“. Takže to vypadá, že tenhle podzim nebudeme na suchu.Mezi listopadové premiéry patří Anonym (zamýšlí se nad otázkou, kdo byl autorem her, které jsou při-pisovány Williamu Shakespeareovi, v kinech od 6.).

Supr mi přijde fi lm Jeden den – Emma (Annel Hathaway) a Dexter (Jim Sturgess) se vídají celých dva-cet let, každý rok spolu ale stráví jen jeden den. Seznámili se na večírku po jejich společné promoci 15. čer-vence 1988, i přes vzájemné sympa-tie ale zůstávají jen přátelé. Každý následující 15. červenec odhaluje, jak se oba za rok změnili, odkrývá jejich úspěchy i prohry, navzájem se svěřují se svými zážitky a problémy, v kinech od 6.).Kdo jste nebyl v září, tak určitě do-poručuju jít se podívat na Půlnoc v Paříži, nejnovější počin Woodyho Allena. Je to jeden z těch fi lmů, které nás donutí zamyslet se nad životem, aspoň trochu.A poslední, co by se vám mohlo lí-bit, je Paranormal Activity 3. Protože děj trojky je vysoce střežen, tak vám mohu říct jen to, že hlavní postava zůstává stejná.

Tereza Havířová, O8B

ŠTOLNÍ LISTY

6 Profi l profesorky: Jana Palečková

Profi l profesorky: Jana PalečkováProfi l paní profesorky Palečkové

je svým způsobem unikát. Roz-hovor totiž vznikl na předním se-dadle autobusu v Norsku a než byl sepsán do této podoby, uběhly skoro tři měsíce, což je zatím rekord, který bych rozhodně překonat nechtěla.

Učit chtěla paní profesorka už odmalička a měla to štěstí, že si svůj sen splnila. „Vždycky jsem chtěla pracovat s mladými lidmi, dávají mi energii,“ usmívá se a dodává, že sice chvíli uvažovala o práci překladatel-ky, velmi rychle si to však zase roz-myslela, protože přímá interakce s lidmi ji přeci jen lákala víc. U jazyků ale přeci jen zůstala, učí angličtinu a francouzštinu, takže mě přirozeně zajímalo, jak se k tomu paní profe-sorka vlastně dostala. „Francouzšti-nu jsem dostala do uší už v dětství, často jsme totiž jezdili za naším kamarádem do Francie. K angličti-ně jsem naopak získala bližší vztah až během studií a své stáže v Irsku a Kanadě. Dneska už mám ráda oba jazyky nastejno.“

Mou domněnku, že je irská ang-ličtina od britské diametrálně odliš-ná, paní profesorka potvrzuje. „Když se nesnaží, rozumět jim skutečně není, je to legrační.“

Na otázku, proč si vybrala právě naší školu, odpovídá paní profesor-ka s trochou nadsázky „Protože to mám nejblíž z domova.“ Na mně však celý rozhovor zanechal dojem, že tím hlavním, co paní profesorka na naší škole a na svém povolání miluje, jsme my, studenti, Stačí si poslechnout, jak paní profesorka ho-voří o své třídě. „Jsou to miláčkové,“ je nejčastější věta, která na toto téma zazní a za katedrou se paní profesor-ka cítí dokonce lépe než v kabinetu, kde je moc lidí na tak malý prostor.

Nic ale nemůže být jen růžové, takže i studenti paní profesorku ně-kdy pořádně rozčílí. „Co vás spo-lehlivě uklidní?“ pátrám po strategii

paní profesorky. „Většinou procház-ka, většinou se jdu procházet po Let-ný..což by mohl být další z důvodů, proč jsem si vybrala zrovna naší ško-lu,“ směje se paní profesorka.

Ve volném čase se paní profe-sorka rozhodně nenudí. Ráda cestu-je, chodí po horách, jezdí na kole, na bruslích, plave..A kromě těla rozvíjí samozřejmě i svého ducha. „Knížky? No..nedávno jsem objevi-la Browna, kterého všichni objevili už dávno. Ty jeho dvě bichle jsem přečetla za dva týdny, netušila jsem, že to je skutečně tak napínavé,“ líčí a získává si mé čtenářské sympatie. Nad složitou otázkou, která kniha paní profesorku nejvíc ovlivnila, na-konec váhavě volí Coelha.

Otázky o rodině jsem začala sla-boduchou otázkou, zda má paní pro-fesorka ráda svého muže. Naštěstí ale vyšlo najevo, že ho skutečně ráda má, a že o něm dokonce ráda mluví. A protože mě (a doufám, že i čtená-ře) soukromí zajímá nejvíc, byla to voda na můj mlýn. „Svoji jsme čtyři roky a svatbu jsme měli na Kladně, na náměstí. Naše svatba, to je vůbec kapitola sama pro sebe, my jsme se rozhodli a za deset dnů jsme se bra-li,“ směje se paní profesorka a po-

chvaluje si, jak to nakonec dopadlo skvěle a že „i šaty byly“

„A jak jste se seznámili?“ po-kládám klasický dotaz, který však má velice zajímavou odezvu. „Na pohřbu,“ vysvětluje paní profesorka a je to tak absurdní, že se jen obě smějeme a na nic dalšího se neptám.

Otázku mateřství uvedla paní profesorka na pravou míru. „Děti se nedají plánovat,“ vysvětluje své sta-novisko, a má svatou pravdu.

„Jakých vlastností si na manže-lovi nejvíc vážíte?“ ptám se a paní profesorka uzavírá nás důvěrný roz-hovor krásnou odpovědí. „Že mě vždycky dokáže rozesmát a že je hrozně hodnej.“

První láskou paní profesorky byl ale někdo úplně jiný. Odpověď na otázku, zda si paní profesorka na svou první lásku pamatuje, byla vskutku vyčerpávající. „Tak to byl Kuba Machálek z 1.B na Základní škole Strossmayerovo náměstí a há-dala jsem se o něj s Kačkou Laufe-rovou.“

A protože láska prochází žalud-kem a nejen z vody je člověk živ, došlo na konec i na choulostivé téma školní jídelny. „Chutná vám ve škol-ní jídelně?“ odvážila jsem se otázku formulovat velice drsně. „Já se mu-sím přiznat, že jsem tam přestala chodit. Hlavně tedy proto, že mi tam nechutnalo, a pak také proto, že mi jídlo připadalo nekvalitní. Ani pro-středí jídelny není to pravé; kultura stolování veškerá žádná, člověk má na jídlo málo času, takže jí ve stre-su. A většinou jsem taky raději, když si můžu společnost k jídlu vybrat sama.“

Oblíbeným jídlem paní profe-sorky jsou mořské plody, ideálně však v oblasti, kde se produkují. „Takže třeba slávky v irské či bre-taňské hospůdce.“

Náš rozhovor je v tuto chvíli

ŠTOLNÍ LISTY

7Slovo šéfredaktora, sport

přerušen promluvou pana řidiče o krásách přírody kolem, což nás vra-cí k tématu cestování. „Říct, která země se mi líbila nejvíc je hrozně těžké.Ale kdybych to musela seřa-dit, tak asi Kanada, Norsko, Irsko, Čína,“ usuzuje nakonec paní profe-sorka a protože prahnu po zajímavé historce z cest, líčí, jak minulý rok na Lofotách seděli večer na pláži, hráli na kytary a najednou viděli nad hla-dinu vyskakovat velryby. „To byla paráda,“ zasní se paní profesorka při vzpomínce.

Nejraději se ale paní profesorka vrací do Údolí oddechu, na Kačák, kde má chatu. „Tam já jsem šťastná, opravdu,“ zasní se paní profesorka a ukončujeme rozhovor v sentimentál-ním rozpoložení.

Barbora Nebáznivá, 6.S

Štolní Listy jsou součástí škol-ního dění již více jak rok. Pod

vedením Tomáše Novotného – za-kladatele Štolních Listů a bývalého šéfredaktora – vyšlo celkem 12 čísel a letos prvního září i úvodník do no-vého školního roku. Spolu s Eliškou Zlámalovou, která ve vedení redakce zůstává, oba vybudovali naše noviny doslova od nuly. Dohromady zajistili úplně všechno, od redaktorů až po korekturu, od papíru až po samotný tisk. A právě díky jejich preciznosti a dobré organizaci mám teď v určitém slova smyslu o moc lehčí práci, než měli oni.

Já dnes přicházím do fungu-jících novin, kde redaktoři mají své rubriky, styly a vědí, jak to má fungovat. A za to bych oběma chtěl opravdu moc poděkovat. Na druhou stranu mi zde však zanechali velikou výzvu, a to zachovat kvalitu Štolních Listů alespoň na stejné úrovni, na ja-kou jste byli dosud zvyklí. To je nyní také cíl celé redakce Štolních Listů do nadcházejícího školního roku a já doufám, že ho budeme schopni

Slovo šéfredaktora

splnit.Nicméně, k trvalému udržení a

snad i navýšení kvality našich novin bude zapotřebí daleko větší spolu-práce z Vaší strany, od Vás všech, kteří rádi čtete Štolní Listy. Většina redaktorů je totiž z maturitního nebo předmaturitního ročníku a podle toho jsou také vytíženi.

Proto bychom byli všichni moc rádi, kdyby se k nám přidalo více studentů z nižších ročníků. Každý, kdo držíte v ruce naši práci, zamys-lete se, jestli chcete, aby tato tradice na naší škole vydržela.

A pakliže ano, najděte v sobě odvahu a buďte to právě vy, kdo nám pomůže. Ať už psaním článků, ko-rekturou nebo třeba designem.

Čím víc nás bude, tím více člán-ků bude vycházet a tím více budou Štolní Listy veskrze štolní. A Vám, co raději zůstanete v roli čtenářů, přeji, ať se Vám i v nadcházejících měsících Štolní Listy líbí a zabaví Vás ve chvílích nudy, ať už ve škole nebo mimo ni.

Michal Outrata, 5.S

Milí spolužáci,do nového školního roku vstupují Štolní listy s novou rubrikou vě-novanou sportu. Budeme se snažit informovat o všech důležitých udá-lostech jak na domácí scéně, tak v zahraničí.

ATLETIKA – Na přelomu srpna a září se v korejském Daegu usku-tečnilo atletické mistrovství světa. Česká republika vyslala do Jižní Ko-reje svoje nejlepší sportovce v čele s Bárou Špotákovou nebo Jaroslavem Bábou. A právě výškař Bába byl jed-ním z těch, kterým se komu smolně unikla medaile. Přeskočil sice stej-nou výšku (232 cm) jako závodník, který obsadil 2. místo, ale kvůli vět-šímu počtu pokusů z toho byla až

SPRT

4. příčka. Podobně dopadl i oštěpař Vítězslav Veselý, jemuž unikl bronz o pouhých 19 centimetrů.Ovšem největší české želízko v ohni nezklamalo.Barbora Špotáková stří-brnou medaili za výkon 71,42 metru.Velkou událostí byla však také chyba Usaina Bolta v běhu na 100 metrů. Spriter předčasně vyběhl z bloků a byl diskvalifi kován. Po opětovném startu doběhl do cíle v čase 9,92 sekund Yohann Blake. Nejznámější atlet světa ale chybu napravil výko-nem ve štafetě, kde svým výkonem pomohl jamajské reprezentaci nejen ke zlatu, ale také k novému světové-mu rekordu o hodnotě 37,04 sekun-dy.FOTBAL – Nesporně obrovské pře-kvapení způsobil postup Viktorie Pl-zeň do základní skupiny ligy mistrů. Po třech letech má tudíž český fotbal zástupce v nejsledovanější evropské soutěži. Úspěch týmu z města piva si ale také vybírá svou daň a tou jsou výkony Plzně v domácí soutěži. Za-tím je na 6. místě se ziskem 10 bodů. Na 1. místě je bez porážky Sparta.Vdalších evropských soutěžích ve-dou tabulky svých lig favorité.Anglie

1. Manchester United2. Manchester City3. FC Chelsea

Španělsko1. Real Madrid2. Barcelona

Německo1. Bayern Mnichov2. Werder Brémy3. Borussia M´Gladbach

ZÁVĚR – Chtěli bychom vyjádřit upřímnou lítost nad tragickou smr-tí všech pasažérů na palubě letadla JAK-42 cestujícího k zápasu ruské KHL. Oběťmi nehody byli také 3 čeští hokejisté a to Karel Rachůnek, Jan Marek a Josef Vašíček. Ať vám to tam nahoře střílí, kluci !

František Novotný, 3.B

ŠTOLNÍ LISTY

8 Happy smrčky rostou na Šumavě!

Tento rok se šestadvacet studentů a též tři profesorky z našeho

gymnázia (o panu Babickém nemlu-vě) rozhodlo, prodloužit si prázd-niny alespoň o pár dní a vydalo se na Biologický kurz na Šumavu do Hojsovy Stráže. Vzhledem k dobré náladě, která panovala již při odjez-du 31. srpna, nikoho nezarmoutilo třikrát přestupovat, či se škrábat 2 km do kopce k místu chaloupky paní Papežové - našeho ubytování.

Po nabrání čerstvého horského vzduchu a odložení zavazadel do útulných pokojů, nám paní profe-sorka Babická, řekla pár úvodních slov (k potěšení všech hlavně to, že se už ten den nic učit nebudeme!). A tak naše “pracovní” dny začaly až ve čtvrtek.Ráno, po skvělé sní-dani, jsme se rozdělili na zatím dvě skupiny. Až se k nám připojí i paní profesorka Šmídová, pan botanik Zdeněk Vaněček a pan ornitolog Petr Veselý (oba dva z Jihočeské univerzity), proběhne další dělení - na skupiny tři.

Dnes na programu bylo (ales-poň pro mojí skupinu) lovení brebe-rek (ploštěnek, jepic, blešivců..) ze studeného potoka, ekologie - díky které jsme se dozvěděli, kdy je smr-ček happy, a kdy ne a jak je to s tím kůrovcem, a nakonec poznávání ky-tiček a ptáčků. Po večeři jsme ještě probrali trávicí a dýchací soustavu a za odměnu, že jsme celý den tak pilně naslouchali, jsme si poté mohli hrát s fl uorescenčními mikroskopy, termovizní kamerou - přístrojem na

měření teploty (za oboje bychom chtěli poděkovat Přírodovědecké fakultě UK za zapůjčení), či pozo-rovat noční oblohu mega dalekohle-dem (a za to patří velký dík Anetě Čermákové z O8B, která nejen dalekohled přivezla, ale hlavně s námi měla tu trpělivost ukazovat nám všechny možné útvary ).

Další den nás čekal celodenní výlet, a sice do Národního parku Bavorský les - centrum Luzný, kde se nacházejí rozsáhlé přírodní vý-běhy se zde žijící faunou. Myslím, že jsme viděli vše, co se dalo, jako například: rysa, vlky, medvědy, vydry, výry a spousty dalších. Na konec prohlídky jsme se po Stezce v korunách stromů vyškrábali na vrchol rozhledny, odkud byl krásný výhled na okolní Německo.

Naše druhá a zároveň poslední zastávka byla u ledovcového jezera Velké Javorské. Zde jsme především pozorovali fl óru, jako například plo-voucí ostrovy, či rozkročené smrky, ale také jsme se naučili rozpoznávat skokany podle délky nohou (i když to vždy, jak jsem zjistili, nemusí být pravda). Celí uchození a plní zážit-ků, jsme se vrátili zpět do Hojsovy Stráže, kde už nám naši domácí gri-lovali maso. A tato výtečná večeře byla skvělým zakončením druhého dne naší výpravy.

Třetí den jsme zahájili s mládě-tem ťuhýka a červenkami. Pak už jsme se vrhli na soustavy opěrnou, vylučovací, pohybovou, oběhovou,

rozmnožovací a řídící. A jelikož bylo krásné počasí, přestěhovali jsme se ven na trávu, kde nám to učení šlo přeci jen o trochu lépe. Ve-čer jsme ještě studovali a hlavně na-cvičovali fotosyntézu (moje skupina temnostní fázi), kterou zítra ráno před odjezdem budeme předvádět ostatním mladým přírodovědcům a našemu profesorskému doprovodu.

Dopoledne posledního dne jsme si tedy zpestřili předváděním fotosyntézy. Musím přiznat, že díky tomuto amatérskému ztvárnění jsem konečně tento děj přeměny oxidu uhličitého na kyslík celý pochopila a roli NADPH+H+ bych si zase někdy ráda zopakovala. Následova-ly smutné chvilky balení a nakonec loučení s příjemnou chaloupkou a hlavně i s prázdninami. Na nádraží se s námi ještě připlazila rozloučit zmije a za chvíli jsme už z kupé vlaku mávali Šumave a prožitým zážitkům.

Na závěr bych moc chtěla po-děkovat především paní profesorce Babické, která to vše zorganizovala, ale také paním profesorkám Dvo-řákové a Šmídové, že s námi měly tu trpělivost a vtloukly nám do hlav tolik informací. Dále pak pánům z Jihočeské univerzity za profesionál-ní výklady o ptáčcích a kytičkách, panu Babickému za vzpomínky, které nám zachytil na fotografi ích a paní Papežové a její rodině za poskytnutou péči.

A upřímně doufám, že jsem tímto článkem zaujala a nalákala na příští rok mé spolužáky ze stejných, čí mladších ročníků, protože to bylo skutečně vynikající!! DĚKUJI!

Doubravka Velenská, 3.B

Happy smrčky rostou na Šumavě!

„za odměnu, že jsme celý den tak pilně na-slouchali, jsme si poté mohli hrát s fl uo-rescenčními mikrosko-py“

ŠTOLNÍ LISTY

911/9, Lidé kolem nás

Rodiče zrovna sledují večerní zprávy a já netrpělivě prosím

tátu, aby si šel hrát. Zrovna jsem do-budoval přístav se spoustou aut a byl jsem na něj náležitě pyšný. Rodiče však sledovali pro mě nudné zprávy s neobvyklým zaujetím, a když mě odbyli se slovy dnes ne, pochopil jsem, že se děje něco mimořádné-ho…

Bylo 11. září roku 2001. Toto datum se dá bez nadsázky považovat za určitý milník, a to nejen Ameri-ky a blízkého východu. Myslím, že sled událostí toho dne není nutno blíže vysvětlovat. Celkem 19 mužů z militantního islámského hnutí Al--Kájda uneslo čtyři letadla, dvě z nich narazila do Světového obchod-ního centra, které se následně zřítilo, další narazilo do budovy Pentagonu a poslední se zřítilo v Pensylvánii, poté co se pasažéři snažili uniknout svému osudu a přemoct teroristy.

Celkový počet obětí – 2996. Po počátečním kolapsu se Spojené státy vzpamatovaly a jasného viníka našli

tajné služby téměř ihned v Usámovi Bin Ládinovi, Al-Kájdě a Tálibánu.

Odpovědí vlády USA na tento hrůzný čin bylo vyhlášení války pro-ti terorismu a vojenské intervence do Afghanistánu s názvem Trvalá svo-boda, jejíž desetileté trvání má velmi diskutabilní výsledky.

O stabilizaci poměrů v zemi se mluvit ale moc nedá. Celé události 11. září jsou obestřeny rouškou ta-jemství (tím poslední je například Bin-Ládinovo tělo na dně Arabského moře), které velmi nahrávají kon-spiračním teoriím, že prvořadým zájmem Spojených států není šíření míru a demokracie, ale ovládnutí strategických oblastí bohatých na ropu. Na druhou stranu území, kte-rá vřou násilím, ovšem nedisponují tímto černým zlatem, nemohou po-čítat s tím, že by se Spojené státy rozhodly vést vojenskou osvoboze-neckou válkou proti zlému despoto-vi a zavést demokracii a pořádek v západním stylu i na jejich území.

Každá strana má dvě mince, a je více než nutné, aby člověk měl vlast-ní rozum a nenechal se masírovat mediální propagandou, která někdy až nepokrytě podporuje tu či onu

stranu. Mnohokrát opakovaná lež se nestane pravdou. V co uvěříte, záleží jenom na vás. Mezitím na blízkém východě dál umírají lidé, většinou bohužel nevinní a zbrojařské fi rmy vydělávají na smrti ohromné pení-ze. Ať už je pravda jakákoliv, měli bychom si 11. Září připomínat jako den, který ukázal, že vše je možné. Tímto datem vstoupil svět do éry kr-vavých a nelítostných teroristických útoků.

Dočkáme se na blízkém výcho-dě nějakého řešení? Nebo dopadnou USA podobně jako Sovětský svaz? Jak velká část obyvatelstva vnímá spojenecké síly jako osvoboditele, a jak velká jako okupanty? Myslím, že demokracie se nedá vnutit silou, je nutné ujít cestu mírovou či revoluč-ní, hlavně však vlastní.

11/9

Miloš Jodas, S7B

Denně okolo sebe potkáváme tisíce lidí. Jen tak je míjíme,

nepamatujeme si jejich obličeje. Nevzpomeneme si na jejich hlasy. Stále kolem nás probíhají desítky rozhovorů, kolem našich uší přechá-zí miliony slov, ale my nic z toho ne-vnímáme a nepamatujeme si. Až do chvíle, kdy nás někdo něčím zaujme. Něčím neobyčejným, nevídaným, zvláštním, až možná šokujícím.

Když cestou do školy potkám ženu ve středním věku v běžném denním oblečení, nevšimnu si jí a už vůbec si na ni za minutu nevzpome-nu. Ale když mi před nosem projde

dvoumetrové žlutě opeřené kuře, pod jehož křídly se schovává chlap a v pařátech drží letáky (výborná reklama), mou pozornost to mírně zvýší.

Lidé, které kolem sebe nechá-váme jen tak bez povšimnutí pro-cházet, nás nějakým způsobem - ať vědomě či nevědomě - ovlivňují. Mohou na nás působit pozitivně, in-spirativně. Když například brzy ráno potkám ženu, která si přivstala, aby si šla zaběhat, může mě to navnadit k tomu, abych to také zkusila. Tedy jen v případě, že přemůžu svou lenost a ospalost. Naopak když si všimnu le-

žícího „individua“ před pochybnou hospodou, vzbudí to ve mně pocity spíše záporné a řeknu si, že takhle dopadnout rozhodně nechci. Ale oba dva, ať běžící žena nebo ležící „ně-kdo“, mě svým počínáním ovlivnili a zapůsobili na mě minimálně tím, že upoutali mou pozornost.

Stejně tak je tomu ve škole. Ve třídě kolem vás sedí možná tři-cet lidí, možná více, možná méně, a přitom na sebe všichni vzájemně působí. Někdo si o vás myslí, že jste pitomec, někomu se líbíte, někdo vás obdivuje, někdo si myslí, že hezky zpíváte, ale ten druhý si zase myslí,

Lidé kolem nás

že zpíváte, jako když kozel čůrá na plech. Stejně tak si to myslíte vy o nich. Jenže to všechno je úplně jed-no. Je jedno, co si o vás myslí ten či ten, protože vy jste nějaká osobnost, jste nějaký charakter.

Ostatní na nás působí, působí na naše smysly a dojmy. Někteří tím, co si o vás myslí, jiní vám to přímo řeknou. Ale stačí pouze jejich vlastní chování. Líbí se mi, jak moje spo-lužačka sedí a tak to zkouším taky. Mnoho lidí se baví o řidičáku, tak se o to začnu zajímat taky, ačkoliv k tomu nemám vůbec předpoklady a v podstatě mě to nezajímá. Naopak

když mi kamarád řekne, že kočka je lepší než pes, nastavím k němu od-vrácený postoj, kterým budu hájit své mínění.

Každý rozhovor s kýmkoliv, krátký, dlouhý, nás něčím oboha-cuje, něco nám dává, někdy ubírá, nutí k přemýšlení, případné změně názoru či naopak utvrzení své prav-dy. To všechno je potřebné k tomu, abychom se dál rozvíjeli a abychom neskončili jako zatvrzelci, případně gramofonová deska.

Lidé ovlivňují nás, my ovlivňu-jeme je, ale nechtějme se kvůli nim měnit. Neztrácejme své názory, své

pocity a své zájmy jen proto, že mí kamarádi si myslí něco jiného a já bych před nimi vypadal divně. Ne-můžeme jít vždy hlavou proti zdi, ale to neznamená, že musíme být jako pejsci na vodítku jednoho vel-kého pána.

Každý z nás je nějakým člově-kem, ať dobrým či špatným, ať se ostatním líbí nebo ne, je to prostě on se všemi svými klady a zápory. Kvů-li přátelství se nemá smysl měnit, je-likož přítel by vás měl vždy chtít při-jmout takového, jaký jste, a ne aby si z vás přetvořil takového kamaráda, kterého by chtěl on sám.

ŠTOLNÍ LISTY

10 Lidé kolem nás, Film: Somrák s brokárnou

Tereza Čuříková, 3.B

Zkuste si představit, že jste bezdomovci, v nákladním vagónu přijedete do neznámého města plni nadějí, že vyžebráte od lidí dost pe-něz, abyste si mohli koupit sekačku a přinášet s ní radost svému okolí.

Město je ale od nejhlubšího ka-nálu až po nejvyšší věž zaplaveno grázly všeho druhu, sadistickými pa-sáky a pedofi ly počínaje a krvelač-nou mafi í a zkorumpovanou policií konče. Prakticky v každé ulici někdo někoho vraždí, nebo přinejmenším

znásilňuje a vy si jen těžko přiznává-te, že se sekačkou vás tu moc pěkná budoucnost nečeká. Fakt, že je zde brokovnice za stejnou cenu jako se-kačka, vám připadá jako znamení, a tak neváháte, brokovnici zakoupíte a místo sekání trávníků začnete střílet padouchy.

Přesně o tom je fi lm Hobo with a shotgun, ve kterém se Rutger Hauer v roli sympatického somráka snaží vyčistit město od špíny. Podobně jako Machette, Somrák s brokárnou byl původně jenom fi ktivní trailer v projektu Grindhouse a teprve po ně-jaké době se tvůrci rozhodli natočit celý fi lm.

Docela povedeně napodobuje béčkové fi lmy osmdesátých let, a to nejen tím, že z každé mrtvoly vyteče tak třikrát víc krve, než by se do ní vešlo. Svojí brutalitou dosahuje vr-cholu celé kinematografi e. Opravdu v málokterém fi lmu gangsteři upalují děti ve školních autobusech plame-

nometem, řežou svým nepřátelům hlavy žiletkovým drátem a rozbíjí si hlavy pouťovými auty.

Pokud máte alespoň trochu sil-nější žaludek, určitě se budete dob-ře bavit. Jenom se nenechte odradit relativně nízkým hodnocením na ČSFD (63%), které v tomto případě neodkazuje na kvalitu fi lmu, ale na procento lidí, které tento fi lm pocho-pilo správně.

Somrák s brokárnou (Hobo with a shotgun)

Marek Juřica, O8B

Archív vydaných čísel Štolních Listů najdete na:www.gymstola.cz/stolnilisty

ŠTOLNÍ LISTY

11Anketa

Martin Kubík, 2.BNa jakém fi lmu jsi byl naposledy v kině a jak se ti líbil?Myslim, že Zrození Planety Opic... Film to byl dobrej, ale trochu trapnej happy end.Na čem jsi byl naposledy v divadle a jak se ti to líbilo?V divadle jsem fakt dlouho nebyl, naposled asi před rokem a už netušim na čem, ale určitě se mi to líbilo. Vlastně si pamatuju, že tam byla nepříjemná šatnářka.Na jakém koncertě jsi byl naposledy a jak se ti líbil?Pokud si dobře pamatuju, tak to byl trojkoncert. V jedné skupině hraje kamarád, takže jsme se na něj šel podívat. Byla tam parádní atmosféra a lidi taky, nemůžu si stěžovat.Jakou knihu jsi naposledy četl a jak se ti líbila?Čtenářský deník řiká, že to byl Lakomec od Moliéra, ale všichni víme, jak je to se čtenář-skými deníky (pilně čteme samozřejmě!). Přes prázdniny jsem se ke čtení nějak nedostal. Jinak Lakomec se mi líbil.Co máš ze všeho nejradši – koncerty, divadla, kino nebo čtení knih?Tak určitě kino.

Veronika Toncarová, S7BNa jakém fi lmu jsi byla naposledy v kině a jak se ti líbil?Tak co si vzpomínám, tak naposledy jsem byla na fi lmu Muži v naději a určitě ho všem doporučuji, protože to je fakt super fi lm.Na čem jsi byla naposledy v divadle a jak se ti to líbilo?V pondělí večer jsem se s částí třídy, rodinou a co jsem viděla, tak i částí školy vydala (v mém případě dobelhala) na Jakub a jeho pán do divadla Bez Zábradlí. Bylo to pěkné a vtipné, hlavně Bartoška s Heřmánkem dost perlili.Na jakém koncertě jsi byla naposledy a jak se ti líbil?No nevím, jestli se tomu dá říkat koncert, ale koncem srpna byl ve Velké Chuchli Py-rofest, kde mimo večerního ohňostroje vystupovaly skupiny Mig21, Sto zvířat a Eddie Stoilow. Docela jsme se tam vyblbli, takže taky super.Jakou knihu jsi naposledy četla a jak se ti líbila?Abych pravdu řekla, čtení moc v oblibě nemám, takže si nevzpomínám, co jsem kdy naposled četla. Momentálně asi budu muset přečíst nějakou tu povinnou četbu, abych nevyhořela u zkoušení z češtiny…Co máš ze všeho nejradši – koncerty, divadla, kino nebo čtení knih?Koncerty, divadla i kina jsou super, hlavně když to není knížka :-D

Hodnoťte svůj oběd na www.gymstola.cz/jakmichutnaloa zlepšete obědy pro celou školu!

Natálie Kozlová, O8BNa jakém fi lmu jsi byla naposledy v kině a jak se ti líbil?Šmoulové; Nasmála jsem se hodně, ale jednou stačilo :)Na čem jsi byla naposledy v divadle a jak se ti to líbilo?Vdovou proti své vůli v divadle Ypsilonka; Jako vždy v tomto divadle ani tohle předsta-vení mě nezklamalo.Na jakém koncertě jsi byla naposledy a jak se ti líbil?Asi poslední byl koncert OneRepublic, který patřil mezi nejlepší, na kterých jsem byla, takže jen pozitiva.Jakou knihu jsi naposledy četla a jak se ti líbila?Pýcha a předsudek; Normálně moc nečtu, ale k maturitě bych si něco přečíst měla.Co máš ze všeho nejradši – koncerty, divadla, kino nebo čtení knih?Nejraději mám fi lmy, takže u mě jasně kino :)

ŠTOLNÍ LISTY

12 Anketa

Klára Polášková, O8ANa jakém fi lmu jsi byla naposledy v kině a jak se ti líbil?Saša – fi lm o gay pianistovi, v rámci Praguepride... Hodně o politice a předsudcích, ale o to vtipnější.Na čem jsi byla naposledy v divadle a jak se ti to líbilo?Jakub a jeho pán; s designem životního stylu s pí prof. Žatečkovou. Myslím, že se nena-šel nikdo, kdo se nebavil.Na jakém koncertě jsi byla naposledy a jak se ti líbil?Asi festival Votvírák, až mě děsí, jak je to dávno.Jakou knihu jsi naposledy četla a jak se ti líbila?In Watermelon Sugar od Richarda Brautigana; Hodně zvláštní počtení, ale doporučuju.Co máš ze všeho nejradši – koncerty, divadla, kino nebo čtení knih?To se nedá srovnat, ale na koncerty / z koncertů chodím vždycky s nejlepší náladou, takže asi ty koncerty.

Dočetli jste? Půjčte nás prosím ještě někomu!

Najdete násna Facebooku

Na tomto čísle podíleliŠéfredaktoři:Eliška Zlámalová a Michal Outrata

Redaktoři:Zuzana Mariničová, Tereza Čuříčková, Barbora Nebáznivá, Marek Juřica, František Novotný, Lucie Kovářová, Karolina Čepeláková, Petr Mánek, Esther Idris Beshirová, Tomáš Novotný, Miloš Jodas, Doubravka Velenská

Korektoři:velké díky patří panu prof. Markovi

Design a sazba:Petr Mánek, Marta Masliy

Web: www.gymstola.cz/stolnilisty