Strategický rámec Česká republika 2030

Strategický rámec

Česká republika 2030

Strategický rámec Česká republika 2030 vznikl v rámci projektu Systém dlouhodobých

priorit udržitelného rozvoje ve státní správě, reg. č.: CZ.03.4.74/0.0/0.0/15_019/0002185.

Úřad vlády České republiky, Odbor pro udržitelný rozvoj

Strategický rámec Česká republika 2030

Editorka: Anna Kárníková

Editoři kapitol: Jiří Bendl (Odolné ekosystémy), Aneta Haimannová (Indikátory), Václav

Klusák (Lidé a společnost), Aleš Kuták (Odolné ekosystémy), Milan Maděra (Lidé a

společnost), Zbyněk Machát (Hospodářský model), Jan Mareš (Obce a regiony), Martin

Polášek (Dobré vládnutí), Jakub Rudý (Globální rozvoj), Václav Šebek (Hospodářský model)

Obálka: Ondřej Holub

Redakce: Michaela Valentová

Vytiskla Polygrafie Úřadu vlády České republiky v Praze v roce 2017

Počet stran: 396

Elektronická verze: www.cr2030.cz

ISBN: 978-80-7440-181-7 (tištěná verze)

ISBN: 978-80-7440-188-6 (on-line)

http://www.cr2030.cz/

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

dostává se Vám do rukou Strategický rámec Česká republika

2030, výsledek dvouleté usilovné práce mnoha osob,

institucí a organizací. Široká míra spolupráce z něj činí nejen

dokument nadresortní, ale jak věřím, zejména dokument

promyšlený a nadstranický. Jeho síla a přesvědčivost

vycházejí právě z toho, že zachycuje konsensuální pohled na

silné a slabé stránky našeho státu a formuluje cíle zásadní

pro dlouhodobý rozvoj České republiky. Díky tomuto přístupu

dokazuje Česká republika, že patří do rodiny vyspělých států

zodpovědných nejen za sebe, ale také za globální rozvoj.

Udržitelný rozvoj znamená respekt ke světu, jaký jsme

zdědili od svých předků. Znamená respekt k limitům přírody

a planety a zajištění stejných možností pro rozvoj generací,

jež přijdou po nás. Dobrá a dostupná voda, kvalitní půda ani

pestrá krajina nejsou nic samozřejmého a přitom jsou

v našem společném zájmu. Udržitelný svět chápe věci v jejich celistvosti a vzájemných

souvislostech. Chová úctu k člověku i lidské společnosti, z níž nikoho nevylučuje.

Snaha o udržitelný svět však není snahou o jeho zakonzervování, nýbrž o jeho zlepšení. Je

úsilím o vytvoření předpokladů pro kvalitní a důstojný život nás všech. Funkční rodiny

i komunity, dostupné a kvalitní veřejné služby a důstojná práce jsou stavebními kameny

soudržné společnosti. Na nich stojí zelená a podnikavá ekonomika, jež přispívá ke stabilizaci

hospodářských institucí a zároveň rozvíjí tvůrčí schopnosti lidí. Mám radost, že se nám již

dnes daří nalézat a uvádět v život inovativní a pokroková průmyslová řešení a doufám, že se

jich brzy dočkáme třeba i při odpovědném využívání území, důstojném bydlení a uzpůsobení

našich měst dopadům klimatických změn.

Místa pro život, ať již ve městech či na venkově, jsou základem naší spokojenosti, zde se

naše úsilí projevuje nejvíce. Všechny tyto výzvy můžeme zvládnout pouze tehdy, pokud

státní správa přizpůsobí své fungování potřebám občanů, zvýší svou efektivitu a zahrne je

do procesu přípravy politik na všech úrovních. Problémy, před nimiž stojíme, nevyřešíme,

pokud nebudeme my všichni mít pocit, že naše úsilí a angažovanost jsou smysluplné. Je

tedy třeba vytvářet a rozšiřovat možnosti zapojení občanů, neboť budování občanské

společnosti je ve své podstatě nikdy nekončící proces.

Jak je patrno, mnoho problémů je společných nám všem bez ohledu na přesvědčení, jež

zastáváme. Je v zájmu všech zachovat svět obyvatelným a předat jej budoucím generacím

pokud možno v lepším stavu, než jsme jej my sami obdrželi. A to se nám dlouhodobě nedaří.

Česká republika 2030 vznikla jako návod pro veřejnou správu, jak tuto situaci změnit.

Přechod k udržitelnému způsobu života však klade nároky na každého. Proto je Česká

republika 2030 zejména výzvou k této změně a rukou podanou všem, kterým budoucnost

není lhostejná.

Česká republika 2030 je naše společná budoucnost.

Pojďme ji společně utvářet.

Bohuslav Sobotka předseda vlády České republiky

předseda Rady vlády pro udržitelný rozvoj

Obsah

Strategický rámec ČR 2030................................................................................................. 1

Předmluva ........................................................................................................................ 6

Úvod ................................................................................................................................. 7

Vize: Jaká má být Česká republika v roce 2030? .............................................................10

Manažerské shrnutí .........................................................................................................11

Principy udržitelného rozvoje ...........................................................................................15

Shrnutí analýzy rozvoje České republiky ..........................................................................17

1 Lidé a společnost ....................................................................................................27

2 Hospodářský model ................................................................................................51

3 Odolné ekosystémy ................................................................................................67

4 Obce a regiony .......................................................................................................75

5 Globální rozvoj ........................................................................................................91

6 Dobré vládnutí ........................................................................................................99

Implementace strategického rámce ............................................................................... 108

Seznam zkratek ............................................................................................................. 111

Seznam literatury ........................................................................................................... 113

Přehled cílů Strategického rámce ČR 2030 ................................................................... 118

Příloha 1: Indikátory ke specifickým cílům ..................................................................... 125

Úvod .............................................................................................................................. 127

1 Lidé a společnost .................................................................................................. 129

2 Hospodářský model .............................................................................................. 149

3 Odolné ekosystémy .............................................................................................. 171

4 Obce a regiony ..................................................................................................... 180

5 Globální rozvoj ...................................................................................................... 199

6 Dobré vládnutí ...................................................................................................... 203

Přehled indikátorů .......................................................................................................... 220

Seznam zkratek ............................................................................................................. 227

Příloha 2: Analýza rozvoje ............................................................................................... 231

Úvod .............................................................................................................................. 233

1 Lidé a společnost .................................................................................................. 235

2 Hospodářský model .............................................................................................. 263

5

3 Odolné ekosystémy .............................................................................................. 279

4 Obce a regiony ..................................................................................................... 297

5 Globální rozvoj ...................................................................................................... 317

6 Dobré vládnutí ...................................................................................................... 323

7 Vnější kontext rozvoje České republiky ................................................................. 337

Seznam literatury ........................................................................................................... 345

Seznam zkratek ............................................................................................................. 375

Seznam grafů ................................................................................................................ 378

Seznam tabulek ............................................................................................................. 380

Seznam obrázků ............................................................................................................ 380

Příloha 3: Přehled Cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů ............... 381

6

Předmluva

Strategický rámec pro rozvoj České republiky do roku 2030 s názvem Česká republika 2030

je výsledkem aktualizace Strategického rámce udržitelného rozvoje, který byl vládou přijat

v roce 2010. Zadání aktualizace bylo schváleno usnesením vlády ze dne 29. července 2015

č. 622 k agendě udržitelného rozvoje. Strategický rámec je výstupem širokého

participativního procesu, který probíhal od září 2015 a byl koordinován nejprve Oddělením

a posléze Odborem pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády České republiky. Více o celém procesu

aktualizace se můžete dozvědět na webových stránkách www.vlada.cz (záložka Pracovní

a poradní orgány, Rada vlády pro udržitelný rozvoj).

Protože se jedná o tematicky rozsáhlý dokument, snažili jsme se jej uspořádat tak, abychom

Vám co nejvíce usnadnili orientaci v něm a jeho další používání. První tři části (Úvod, Vize

a Principy udržitelného rozvoje) definují základní pojetí rozvoje, představují proces vzniku

dokumentu a popisují obecnou vizi rozvoje do roku 2030. Následuje shrnutí Analýzy rozvoje

v podobě šesti SWOT analýz (přehledu silných a slabých stránek, příležitostí a hrozeb), po

jedné pro každou tematickou klíčovou oblast. Tyto SWOT analýzy uvádějí hlavní závěry

analytických prací, které předcházely formulaci návrhových částí jednotlivých klíčových

oblastí a jejich cílů. Kompletní Analýza rozvoje tvoří Přílohu č. 2 strategického rámce.

V klíčových oblastech jsou formulovány vize rozšířené pro danou oblast a představen

žádoucí směr vývoje příslušné tematické oblasti. Každou klíčovou oblast uzavírá seznam

strategických cílů a jejich konkretizace v podobě cílů specifických. K měření naplňování

specifických cílů jsou určeny indikátory v Příloze č. 1. Na začátku každé klíčové oblasti

naleznete grafický přehled Cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů, ve

kterém jsou zvýrazněny ty Cíle, jichž se daná klíčová oblast tematicky dotýká.

Pro zpřehlednění textu jsou odstavce klíčových oblastí číslovány (každá z klíčových oblastí

má svou číselnou řadu začínající vždy 101, 201 atd.). Odstavce jsou dále v levém sloupci

opatřeny shrnujícími popisky. V poznámkách pod čarou je uvedena zkrácená bibliografická

informace, která Vám umožní dotyčný zdroj rychle najít v závěrečném seznamu literatury.

Uvedené strategické a koncepční dokumenty ministerstev jsou zpravidla k nalezení

v Databázi strategií (www.databaze-strategie.cz).

http://www.vlada.cz/cz/ppov/udrzitelny-rozvoj/aktuality/-informace-o-priprave-strategickeho-dokumentu-ceska-republika-2030-142957/

http://www.databaze-strategie.cz/

7

Úvod

1. Česká republika 2030 je strategickým rámcem, který udává směr, jímž by se rozvoj

naší země a společnosti měl vydat v příštích desetiletích. Jeho naplnění by mělo zvýšit

kvalitu života v České republice a nasměrovat naši zemi k rozvoji, který bude udržitelný po

sociální, ekonomické i environmentální stránce.

2. Dokument vytváří základní rámec pro ostatní strategické dokumenty na národní,

krajské i místní úrovni. Nemůže a nechce nahradit sektorové dokumenty. Vzhledem

k propojení s těmito dokumenty však ukazuje oblasti, které jsou z hlediska dlouhodobého

rozvoje České republiky rozhodující. Konkrétní kroky směřující k naplnění cílů jsou v gesci

příslušných ministerstev a Úřadu vlády České republiky. Je žádoucí, aby se uskutečňování

cílů České republiky 2030 promítlo do krajských a obecních politik i každodenního života

všech obyvatel. Strategický rámec není určen pouze veřejné správě. K aktivnímu podílu na

jeho naplňování jsou zváni a vybízeni všichni občané a občanky, firmy, sociální partneři, či

neziskové organizace.

3. Česká republika 2030 nahrazuje Strategický rámec udržitelného rozvoje přijatý vládou

v roce 2010. Je součástí společného úsilí o udržitelný rozvoj Evropské unie a zároveň

příspěvkem České republiky k naplňování globálních Cílů udržitelného rozvoje přijatých

Organizací spojených národů v roce 2015. Tyto globální cíle jsou společné, každý stát ale

s ohledem ke svým specifikům rozhoduje o tom, jaký konkrétní obsah mají mít a jakou

konkrétní cestou jich lze dosáhnout.

4. Oživením činnosti Rady vlády pro udržitelný rozvoj v roce 2014 a zejména vytvořením

kapacity pro zajištění agendy udržitelného rozvoje na Úřadu vlády České republiky (Odboru

pro udržitelný rozvoj) navazuje Česká republika na své dlouholeté působení v agendě

udržitelného rozvoje na domácí i mezinárodní úrovni. Přenesení gesce na Úřad vlády

zdůraznilo strategický a průřezový význam této agendy.

5. Česká republika 2030 vychází ze dvou hlavních přístupů – kvality života a udržitelnosti.

Perspektiva kvality života nám připomíná, že pokrok ve společnosti nelze hodnotit pouze

ekonomickými ukazateli. Například HDP roste i v případě, kdy stojíme v dopravní zácpě

a spotřebováváme benzín – příspěvek ke kvalitě života je však přinejmenším sporný. Kromě

makroekonomického hlediska musíme brát v potaz také jednotlivce, rodiny a společenství

a různé aspekty jejich vzájemné interakce. Kvalita života předpokládá investice do lidského

potenciálu, který je základem pro rozvoj. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

proto doporučuje sledovat rozličné parametry kvality života, např. zdravotní stav, rovnováhu

mezi prací a soukromým životem, vzdělávání a dovednosti, mezilidské vztahy, občanskou

angažovanost, kvalitu životního prostředí, osobní bezpečí a subjektivně vnímanou životní

pohodu.1 Tyto atributy jsou samozřejmě převážnou měrou (nikoliv však zcela) určeny

materiálními podmínkami, tedy příjmy, bohatstvím, zaměstnáním a výdělky.

6. Princip udržitelnosti nám připomíná, že rozvoj společnosti ovlivňují fyzické limity

planety a krajiny. Většina přírodních zdrojů je konečná, jejich nadměrné čerpání proto může

naši společnost poškodit a je v podstatě rozvojem na dluh. Česká republika 2030 akceptuje,

že člověk je součástí přírody; soustřeďuje se však na lidi a jejich potřeby. Zákon č. 17/1992

1 OECD (2015) Measuring Well-being and Progress.


8

Sb., o životním prostředí říká, že „udržitelný rozvoj je takovým rozvojem, který naplňuje

potřeby přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost naplňovat je i generacím budoucím,

a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“.

Perspektiva udržitelného rozvoje se v posledních letech stala hlavním názorovým proudem

politické debaty v Evropě i ve světě. Řeší totiž palčivé výzvy současného světa, jimiž jsou

změna klimatu, demografické změny, ztráta úrodné půdy či prohlubující se nerovnosti. Stará

se také o narůstající propojování současného světa, v důsledku kterého je nutné vnímat svět

v souvislostech a brát ohled na zodpovědnost každého státu vůči globálnímu společenství.

7. Česká republika 2030 vznikala v době, kdy globální společenství na půdě Organizace

spojených národů v sedmnácti Cílech udržitelného rozvoje zformulovalo svou vizi budoucího

světa. Proměnila se představa o rozvoji coby záležitosti rozvojových zemí. Každá země má

totiž vůči svým obyvatelům či životnímu prostředí zodpovědnost a rozvoj je nekonečným

procesem.

8. Během přípravy strategického dokumentu přijalo mezinárodní společenství rovněž

novou Pařížskou klimatickou dohodu s ambiciózními cíli, kterou doplňuje rovněž Globální

akční plán ke snižování rizika katastrof. Povědomí o nutnosti předcházet změně klimatu,

připravit se na ni a usilovat o identifikaci a řízení s ní spojených rizik roste také v české

společnosti – zejména kvůli viditelným negativním dopadům, například přívalovým srážkám,

suchu a dalším extrémním projevům počasí.

9. Česká republika musí promýšlet svoji budoucnost s vědomím komplexnosti

a propojenosti současného světa. Proto Česká republika 2030 zasazuje rozvoj naší země

také do kontextu rozvoje světového. Používá k tomu koncept tzv. globálních megatrendů.

Jedná se o vývojové tendence na globální úrovni, u kterých předpokládáme, že v budoucnu

významně ovlivní schopnost dosahovat rozvojových cílů, které Česká republika 2030

stanovuje. Jedním z klíčů udržitelného rozvoje je schopnost rozhodovat dlouhodobě,

s vědomím vysoké nejistoty a se zvážením různých dopadů zvoleného řešení. Proto se tento

strategický rámec nově a důkladně věnuje rovněž otázce vládnutí.

10. Téma bezpečnosti chápe Česká republika 2030 jako součást obecnějšího problému

odolnosti společenských a ekologických systémů. Udržování bezpečnosti v užším slova

smyslu – řešení problémů obrany a mezinárodní bezpečnosti či problémů, jakými jsou šíření

zbraní hromadného ničení, organizovaný zločin a kriminalita obecně, terorismus nebo

extremismus – je koncepčně dostatečně pokryto existujícími strategickými materiály, na

jejichž základě se provádějí potřebné kroky. Z hlediska udržitelného rozvoje jde však spíše

o dvojsložkovou odolnost. První složkou je odolnost vůči různým šokům, resp. kapacita

k předvídání a zvládání krizových situací, ať už krizových situací původu přírodního, nebo

lidského. Tato kapacita je univerzálním doplněním identifikovaných bezpečnostních hrozeb,

stávající aktivity v oblasti bezpečnosti ji reflektují, a Česká republika 2030 ji proto jen

zařazuje do kontextu udržitelného rozvoje. Druhou složkou je odolnost v podobě široce

pojaté prevence na straně jedné a nástrojů adaptace na změny na straně druhé. Tento

rozměr odolnosti je v České republice 2030 (ve srovnání s aktuálními strategickými materiály

z oblasti bezpečnosti) posílen.

11. Česká republika 2030 v šesti klíčových oblastech shrnuje, kam rozvoj České republiky

dospěl, jakým čelí rizikům a jaké ho čekají příležitosti. Pro každou oblast formuluje

strategické i specifické cíle. Klíčové oblasti se kromě tradičních tří pilířů rozvoje (sociálního,

Úvod

9

environmentálního a ekonomického) věnují životu v regionech a obcích, českému příspěvku

k rozvoji na globální úrovni a dobrému vládnutí. Rozdělení strategického dokumentu do šesti

oblastí vychází z expertního vyhodnocení tezí, které reagovaly na výzvu předsedy vlády

a předsedy Rady vlády pro udržitelný rozvoj adresovanou všem poradním orgánům vlády

a sítím neziskových organizací.

12. Česká republika 2030 je výsledkem více než ročního participativního procesu

probíhajícího v rámci Rady vlády pro udržitelný rozvoj a vedeného Oddělením a posléze

Odborem pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády České republiky. Do přípravy se zapojily stovky

aktérů a aktérek z různých sektorů společnosti, včetně výborů a pracovních skupin Rady

vlády pro udržitelný rozvoj.2 Příprava navázala na vyhodnocení, které prověřovalo, jak se

v letech 2010 až 2015 dařilo naplňovat Strategický rámec udržitelného rozvoje.3

13. Na přijetí České republiky 2030 naváže implementační dokument, který zajistí její

provázanost s dalšími dokumenty a upřesní konkrétní kroky k jejímu naplnění. Implementaci

bude koordinovat Úřad vlády České republiky: Rada vlády pro udržitelný rozvoj a její výbory

budou mít v tomto procesu podpůrnou roli expertní sítě. Součástí implementace bude

sledování souladu s konkrétními programy a opatřeními. Indikátorová sada České republiky

2030 slouží k měření postupu při dosahování specifických cílů a jako podklad pro zpracování

pravidelné hodnotící zprávy (viz Implementace strategického rámce).

2 Pro více informací o procesu viz http://www.vlada.cz/cz/ppov/udrzitelny-rozvoj/aktuality/-informace-o-priprave-

strategickeho-dokumentu-ceska-republika-2030-142957/. 3 Vyhodnocení je dostupné zde: http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-2030/Vyhodnoceni-

SRUR_2016.pdf.



10

Vize: Jaká má být Česká republika v roce 2030?

Česká republika je v roce 2030 demokratickým, právním státem založeným na respektu

k občanským, politickým, hospodářským a sociálním právům svých obyvatel a rozvíjejícím

svou kulturně danou identitu. Zajišťuje vysokou kvalitu života populace a současně

respektuje přírodní a územní limity a chrání biologickou rozmanitost. Cíleně také napomáhá

dosažení těchto hodnot jinde ve světě. Udržitelný rozvoj České republiky je poměřován

zvyšováním kvality života každého jednotlivce i společnosti jako celku. Naplňuje potřeby

přítomných generací, aniž by ohrozil schopnost budoucích generací naplňovat ty své. Česká

republika je soudržnou, aktivní a podnikavou společností rovných příležitostí a minimalizuje

strukturální a sociální nerovnosti. Společnost a struktury rozhodování jsou odolné a pružné,

schopné včas rozpoznat možná vývojová rizika a racionálně reagovat na neočekávané

změny a měnící se dynamiku globálního vývoje. Odolnost společenských vazeb a struktur

a věcné řešení problémů jsou posilovány diskusí a dohodou.

11

Manažerské shrnutí

14. Česká republika 2030 je strategickým rámcem pro dlouhodobý rozvoj české

společnosti, jehož cílem je zvyšování kvality života všech obyvatel a obyvatelek České

republiky při respektování přírodních limitů. Na základě strukturální analýzy současného

stavu a trendů formuluje strategické a specifické cíle, kterých by Česká republika měla do

roku 2030 dosáhnout. Jejich naplňování bude v gesci věcně příslušných ústředních orgánů

státní správy, strategický rámec zároveň bude sloužit jako vodítko pro rozvoj regionů a obcí.

15. Česká republika 2030 propojuje dva významné koncepty – kvalitu života a udržitelný

rozvoj. Kvalita života nemůže být měřena pouze ekonomickými ukazateli, jakým je HDP, její

hodnocení naopak vyžaduje sledování dalších aspektů lidského života jako zdravotního

stavu, rovnováhy mezi prací a soukromým životem, vzdělávání a dovednosti, osobních

vztahů, občanské angažovanosti, kvality životního prostředí, osobního bezpečí či subjektivně

vnímané životní pohody. Udržitelnost musíme sledovat a vyhodnocovat také z pohledu

zdrojové a energetické náročnosti.

16. Česká republika 2030 je výsledkem procesu, který zaštítila Rada vlády pro udržitelný

rozvoj a který vedlo Oddělení a posléze Odbor pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády. Ten byl

vytvořen v roce 2014 jako koordinační útvar pro agendu udržitelného rozvoje, která byla

nově ukotvena v gesci předsedy vlády. To významně přispívá k vnímání jejího významu

a usnadňuje řešení nadresortních problémů a témat, v zahraničí je toto uspořádání

považováno za příklad dobré praxe. Příprava dokumentu probíhala od roku 2015, zapojily se

do ní stovky odborníků a odbornic a dokument byl konzultován s více než 100 organizacemi

a institucemi z občanského, soukromého a akademického sektoru. Významnou podporu

v tomto procesu poskytovalo devět expertních výborů Rady vlády pro udržitelný rozvoj.

17. Česká republika 2030 nahrazuje Strategický rámec udržitelného rozvoje z roku 2010

a další koncepční dokumenty z této oblasti. Její přípravu významně ovlivnilo přijetí Agendy

2030 pro udržitelný rozvoj a v ní obsažených sedmnácti Cílů udržitelného rozvoje

Organizace spojených národů v září 2015 a přijetí Pařížské klimatické dohody. Česká

republika 2030 slouží jako základ pro vyhodnocování rozvoje České republiky a její globální

zodpovědnosti. Vláda bude pravidelně podávat zprávu o naplňování Cílů udržitelného

rozvoje v Organizaci spojených národů, poprvé v červenci 2017.

18. Dokument v úvodní části formuluje šest průřezových principů udržitelného rozvoje

a naznačuje, jak mohou být uplatněny při tvorbě veřejných politik. Česká republika 2030

formuluje své cíle celkem v šesti klíčových oblastech: Lidé a společnost, Hospodářský

model, Odolné ekosystémy, Obce a regiony, Globální rozvoj a Dobré vládnutí. Klíčové

oblasti byly stanoveny na základě tezí k rozvoji získaných od klíčových aktérů a aktérek.

V porovnání se Strategickým rámcem udržitelného rozvoje České republiky se jako nosné

ukázalo téma vládnutí, které nově tvoří samostatnou klíčovou oblast. Dokument bere v potaz

rovněž vnější kontext rozvoje České republiky a zabývá se tzv. globálními megatrendy

a jejich dopadem na strategické cíle pro rozvoj České republiky.

Lidé a společnost

19. V sociální oblasti má Česká republika řadu strukturálních výhod. Má univerzální systém

sociální ochrany, který úspěšně plní funkci dočasné „záchranné sítě“, v mezinárodním


12

srovnání vykazuje nízké celkové příjmové nerovnosti, má stabilní systém veřejného školství,

dobrou úroveň vzdělanosti i dostupnou a kvalitní zdravotní péči. V posledních letech klesá

celková nezaměstnanost, roste však podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové

nezaměstnanosti. Přesto lze z hlediska dlouhodobého rozvoje identifikovat některé zásadní

výzvy: Ohrožení chudobou je u některých skupin nadprůměrně vysoké (senioři a zejména

seniorky, neúplné rodiny s dětmi), ve společnosti přetrvávají genderové nerovnosti,

socioekonomické zázemí studujících významně determinuje výsledky jejich vzdělávání, lidé

žijí déle, ale dožívají v nemoci a zdraví je významně ovlivněno socioekonomickými

podmínkami. Rozvoj společnosti budou i nadále významně ovlivňovat trendy demografického

stárnutí, postupující robotizace a digitalizace na trhu práce. Vyrovnání se s těmito trendy ve

prospěch kvality života bude zásadním úkolem veřejných politik. Do roku 2030 navrhuje

strategický dokument navýšení investic do prevence a zdravotní gramotnosti, posílení

systémové podpory vzdělavatelů a vzdělavatelek jako nositelů změny ve vzdělávacím

systému, udržení zaměstnanosti prostřednictvím rozvoje zelené a stříbrné ekonomiky

a zvýšené zapojení dosud málo zastoupených skupin na trhu práce.

Hospodářský model

20. Ekonomika České republiky musí najít nové zdroje růstu po vyčerpání růstového

modelu založeného na přílivu přímých zahraničních investic. Klíčovou je podpora

inovativnosti malých a středních podniků, u kterých je největší potenciál růstu, i velkých

firem, které tvoří největší část ekonomiky. Hospodářství však musí růst, aniž by zároveň

stejným tempem rostla spotřeba zdrojů a energie. Do roku 2030 je proto cílem zrušení

závislosti ekonomického růstu na růstu materiálové a energetické spotřeby (tzv. decoupling).

Technologickou příležitostí a zároveň příspěvkem mezinárodní snaze o zmírnění změny

klimatu je také postupná dekarbonizace ekonomiky. Hospodářský rozvoj je závislý na

přizpůsobování a udržování infrastruktury, která je zároveň bezpečnostním prvkem

přinášejícím žádoucí odolnost. Udržitelné veřejné finance se v budoucnu musí umět vyrovnat

se změnami struktury příjmů, novými požadavky na výdaje a zajistit co nejefektivnější

vydávání veřejných prostředků.

Odolné ekosystémy

21. Ekosystémy České republiky jsou pod značným tlakem intenzivního zemědělství

a lesnictví, které přispívají k degradaci půdy a snižují její schopnost zadržovat vodu. Dochází

k další fragmentaci krajiny a úbytku biologické rozmanitosti. Významná část povrchových vod

je kontaminována splachy z polí a odpadními vodami. Do roku 2030 je třeba tyto trendy

zvrátit a dosáhnout postupného zlepšování současného stavu. K tomu lze využít synergie

mezi zvyšováním úrodnosti půdy, zachycováním a ukládáním uhlíku z atmosféry v půdě ve

formě organické hmoty a zadržováním vody v krajině. Vhodně nastavené podmínky

hospodaření v krajině, na jejichž splnění bude vázáno také poskytování dotací, mohou

zajistit obnovu ekosystémových služeb. Synergie mezi nutnou obnovou krajiny a vytvářením

pracovních míst na venkově při její údržbě a v cestovním ruchu přispěje také k vyváženému

územnímu rozvoji.

Manažerské shrnutí

13

Obce a regiony

22. Nerovnosti mezi regiony i obcemi rostou, projevují se zejména vznikem vnitřních

periferií s horší dostupností veřejných služeb a obslužných funkcí a odlivem mladšího

a vzdělanějšího obyvatelstva do měst. Zároveň s tím se obce i regiony potýkají s důsledky

postupující suburbanizace, která postupně zasahuje i menší sídla. Vznikající sídelní kaše

rovněž vede ke zhoršování dostupnosti veřejných služeb a zvyšuje vynucenou mobilitu a s ní

spojené negativní jevy, např. zdraví ohrožující faktory dané nárůstem dopravy. Města a obce

budou muset do roku 2030 také začít přijímat opatření k adaptaci na změnu klimatu

a předcházet jejím dopadům. Změna klimatu je typickým příkladem, který svou průřezovostí

klade na obce, jejich představitele i odborný aparát komplexní nároky. Některé obce a města

však těmto nárokům zatím nedostávají, neboť se potýkají s různými problémy – nejasnostmi

v kompetencích mezi státní správou a samosprávou, nedostatky v efektivitě, kvalitě

i legitimitě vládnutí, včetně zapojování veřejnosti. Do roku 2030 bude proto třeba v obcích

a regionech podporovat plánování na úrovni území menších než kraj a přesahujících území

jedné obce, které bude zohledňovat funkční vazby. Bude třeba také rozvíjet síť veřejných

služeb v území a meziobecní spolupráci, podporovat bezemisní dopravu, zajistit opětovné

využívání brownfieldů a reurbanizaci městských center, omezit emise skleníkových plynů

a zavádět adaptační opatření, jako je například lepší péče o zeleň ve městech či mitigační

opatření například v podobě pasivně energetického stavebnictví.

Globální rozvoj

23. Česká republika se hlásí ke své globální zodpovědnosti a do roku 2030 bude dále

spolupracovat na rozvoji globálního prostředí příznivého pro prosazování udržitelného

rozvoje. Bude pravidelně vyhodnocovat dopady domácích politik na rozvoj v ostatních

zemích a posílí koordinaci svého vystupování v rámci mezinárodních organizací.

Dobré vládnutí

24. Dobré vládnutí je základním předpokladem dlouhodobého rozvoje. V této oblasti Česká

republika 2030 identifikuje několik zásadních výzev, jako je klesající míra politické

participace prostřednictvím tradičních kanálů (politické strany a volby), slabá schopnost

horizontální koordinace veřejné správy, omezená schopnost pracovat při rozhodování

s dlouhodobou perspektivou, malé propojení s aktuální zahraniční debatou a silně limitovaná

schopnost vládnutí inovovat. Do roku 2030 je proto nutné posílit mechanismy, jimiž je

zajišťována soudržnost veřejných politik, rozvíjet inovativní prostředí ve veřejné správě,

vylepšovat reprezentativní, a zároveň posilovat participativní a deliberativní prvky

demokracie, posílit datovou, znalostní a dovednostní kapacitu veřejné správy a rozvíjet

systém sdílení dat a informací uvnitř veřejné správy i směrem k občanům. Tyto principy by

se měly promítnout na všech úrovních veřejné správy.

25. Pro zajištění implementace strategického dokumentu Česká republika 2030 bude přijat

samostatný implementační dokument, který vyhodnotí, jak jsou v současné době naplňovány

specifické cíle, a identifikuje prostor pro úpravy stávajících a potenciál pro přijetí nových

politik či opatření. Cíle strategického rámce Česká republika 2030 budou naplňovány

prostřednictvím opatření na národní a krajské úrovni. Odbor pro udržitelný rozvoj Úřadu

vlády připraví za každé dva roky analytickou Zprávu o stavu kvality života a její udržitelnosti,

která bude na základě indikátorů vyhodnocovat stav a trendy kvality života a její udržitelnosti


14

v České republice. K její přípravě a oponentuře budou přizváni také zástupci a zástupkyně

ostatních sektorů. Součástí této zprávy bude rovněž doporučení k případné aktualizaci

strategického rámce.

26. Česká republika 2030 představuje vizi dlouhodobého rozvoje, na kterém se musejí

podílet rovněž nestátní aktéři a aktérky. Proto bude možné se přihlásit k naplňování jejích

cílů formou tzv. dobrovolných závazků. Součástí implementace bude rovněž posílení

udržitelnosti ve vnitřním fungování úřadů na národní, krajské a obecní úrovni a metodická

podpora Úřadu vlády při aplikaci principů udržitelného rozvoje v rozhodování ústředních

orgánů státní správy.

15

Principy udržitelného rozvoje

27. Česká republika 2030 stanovuje níže uvedené principy, které promítá do všech

klíčových oblastí, a představuje možné praktické způsoby jejich naplňování v konkrétních

politikách.

Mějme na paměti, že udržitelný rozvoj je komplexní a dynamický systém

28. Lidský svět je jeden celek. Každé dělení na environmentální, sociální i ekonomické

zájmy je pomocné. Všechny tyto oblasti jsou navzájem provázané. Proto je nezbytné

přistupovat k nim integrovaně a respektovat potřebu udržovat komplexní a dynamickou

rovnováhu v čase i prostoru. Té lze docilovat hledáním rovnováhy mezi třemi pilíři

udržitelného rozvoje prostřednictvím strategického plánování a řízení. Výsledkem by měly

být koherentní/provázané politiky pro udržitelný rozvoj, které komunikují s celou společností

(zahrnují všechny sektory), vycházejí z věcného rozdělení rozhodovací moci a je možné je

realizovat na příslušných organizačních, pokud možno co nejnižších úrovních (subsidiarita).

Jejich přínos je třeba poměřovat nejen náklady, ale i jejich vnějšími projevy a dopady.

Zachovávejme a podporujme rozmanitost

29. Stabilní komplexní systémy jsou obvykle ve stavu dynamické rovnováhy. Větší

diverzita snižuje riziko kolapsu celých ekosystémů. Rozmanitost má ale velký význam nejen

v přírodních ekosystémech, ale i ve sféře kulturní, sociální, politické a hospodářské.

Udržitelný rozvoj zahrnuje i různorodost perspektiv a toleranci k odlišnostem. Ty se prakticky

projevují například v následujících zásadách – principech partnerství, rovných příležitostech,

inkluzi, předběžné opatrnosti, soudržnosti a globální odpovědnosti. Součástí rozmanitosti je

také uznání, že ochrana životního prostředí je nezbytnou složkou rozvojového procesu a je

nezbytné ji posuzovat současně s ostatními aspekty.

Respektujme základní lidská práva

30. Udržitelný rozvoj není možný bez respektování principu rovnosti, svobody a práv všech

lidí, jejich vzájemné solidarity, odpovědnosti a tolerance při dosahování co nejvyšší kvality

života jednotlivců i společnosti. Udržitelný rozvoj proto respektuje základní hodnoty lidské

společnosti, a to jak individuální (právo na život, svobodu, bezpečnost, vzdělání,

rovnoprávnost, rovnost příležitostí ap.), tak kolektivní (globální i mezigenerační odpovědnost,

bezpečnost, solidarita, sociální soudržnost).

Participujme, diskutujme, buďme transparentní a hledejme nenásilná řešení konfliktů

31. Nezbytnou podmínkou udržitelného rozvoje je transparentnost, chápaná nejen jako

dostatek informací o rozhodovacích procesech státu a institucí, ale také jako kvalita

a srozumitelnost podkladů. Podkladem politik musejí být nejen výsledky kvalitního

vědeckého poznání, ale i participace, tedy zapojení veřejnosti, která má dostatek kvalitních

a srozumitelných informací. Politická zásada subsidiarity, tedy rozhodování na nejnižší

možné úrovni, zároveň musí respektovat postoje různých společenských skupin. Rozhodnutí

prosazená silou jsou v dlouhodobé perspektivě neudržitelná.


16

Učme se

32. Mezi základní principy udržitelného rozvoje je nutné zařadit i stále se prohlubující míru

poznání ve všech oblastech. Patří sem však také schopnost nové poznatky využívat, dále je

předávat při výchově a vzdělávání a schopnost poučit se ze zkušeností. Nezbytná je proto

zvláště spolupráce mezi veřejnou správou a vědeckými institucemi a uplatnění výsledků

bádání při strategickém plánování. S hlubšími znalostmi roste i respekt ke kulturnímu

dědictví, znalost udržitelných vzorců výroby a spotřeby vede k šetrnějším procesům, znalosti

z přírodovědných oborů přispívají k pochopení ekosystémů. Pro udržitelnou společnost je

důležitý kvalitní systém vzdělávání, výchovy a osvěty, který umožňuje různým vrstvám

nabyté znalosti využívat.

Mysleme globálně a dlouhodobě, jednejme lokálně

33. Nežijeme jen tady a teď. Mnohé dopady přicházejí až po čase, všimneme si jich jen při

pohledu z dlouhodobé perspektivy. Proto musíme svá rozhodnutí dobře zvažovat. Měli

bychom se řídit následujícími zásadami – principem mezigenerační solidarity, odpovědnosti

i transparence, mezinárodní odpovědnosti, předběžné opatrnosti a předcházení negativním

jevům, adaptací na dlouhodobé trendy, budováním infrastruktury s ohledem na kritické prvky,

jejichž narušení by mělo závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečením základních

životních potřeb obyvatel, zdraví osob nebo ekonomiky státu. Měli bychom také myslet na

minimalizaci rizik, zachování ekosystémů, přiměřenost nákladů, odklon od neudržitelných

vzorců výroby a spotřeby, růst rozsahu oběhového hospodářství, transformaci ekonomiky na

energeticky a materiálově nenáročnou a další.

17

Shrnutí analýzy rozvoje České republiky

34. Strategické a specifické cíle České republiky 2030 vycházejí z podrobné analýzy

zachycující současné strukturální výzvy a příležitosti a také významné trendy, které ovlivní

rozvoj naší společnosti v budoucnosti. Plné znění Analýzy rozvoje tvoří Přílohu č. 2

strategického rámce. V následující části jsou závěry Analýzy rozvoje shrnuty pro každou

klíčovou oblast do podoby tabulky SWOT, která zachycuje silné (S – strengths) a slabé (W –

weaknesses) stránky, příležitosti (O – opportunities) a hrozby (T – threats).

Lidé a společnost

S W

rostoucí životní spokojenost díky současné dobré makroekonomické situaci

historická zkušenost a tradice Československa a České republiky v oblasti rodinné politiky a podpory rodin s dětmi

v posledních letech klesala míra celkové nezaměstnanosti, a je tak v mezinárodním srovnání nízká

univerzální systém sociální ochrany plnící funkci dočasné „záchranné sítě“

nízká příjmová nerovnost jako celek v mezinárodním srovnání

stabilní systém veřejného školství a dobrá úroveň vzdělanosti

kvalitní zdravotní péče

růst veřejných výdajů na kulturu

oslabování stabilního modelu rodiny společnosti působením vnějších tlaků

plnění funkcí rodiny bez odpovídajícího materiálního a finančního ocenění – při ztrátě přímého užitku z dětí jsou rodiny s dětmi výrazně znevýhodněny vůči ostatnímu obyvatelstvu

nízká nabídka vhodných pracovních úvazků pro větší zapojení některých skupin na trhu práce, nízké zapojení těchto skupin na trhu práce (ženy s malými dětmi, seniorky a senioři, osoby se zdravotním postižením)

růst podílu dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti

přetrvávající diskriminace na základě věku a etnicity

přetrvávající genderové nerovnosti ve společnosti a výrazně vyšší diskriminace na základě pohlaví v ČR než v ostatních státech EU28

sociální systém nepomáhá zlepšovat situaci nejohroženějších skupin obyvatel

výsledky vzdělávání významně determinované socioekonomickým zázemím studujících

významné odchylky od střední délky života u některých skupin obyvatel

vysoká zátěž obyvatel zdravotně rizikovými látkami (nadlimitní znečištění ovzduší, kouření, alkohol aj.)

jen velmi pozvolné zvyšování délky života ve zdraví spolu se střední délkou života


18

O T

možnost posílení schopnosti státu poskytovat veřejné služby spoluprací státu s aktéry jiného druhu (neziskový sektor, samosprávy, komunity)

účinná rodinná politika a společenské uznání úlohy fungující stabilní rodiny a zajištění domácí péče v rodině

narovnání socioekonomických transferů mezi rodinou a společností

účinná politika slaďování rodinného a pracovního života

zamezení nebezpečí finančního ohrožení rodiny kvůli narození dítěte

vyvážení úbytku pracovních míst v sekundárním sektoru dané digitalizací a robotizací nejen zmenšením pracovní síly kvůli demografickému vývoji, ale také rozšiřováním zaměstnanosti v ICT, tzv. zelené, tzv. stříbrné ekonomice a ve službách obecně

možnost zapojení dosud znevýhodněných skupin na trhu práce díky nárůstu podílu neprekarizovaných flexibilních forem zaměstnávání

využití postupující digitalizace a robotizace ke zvýšení kvality života

zvyšováním dostupnosti veřejných služeb v periferních oblastech vedoucí k omezení jejich vylidňování

umožnění většího využití lidského potenciálu a přípravy lidí na současné a budoucí výzvy vzděláváním (vč. celoživotního)

podpora růstu délky života ve zdraví snižováním zátěže rizikovými látkami a hlukem, zvyšováním zdravotní gramotnosti a tvorbou prostředí a služeb podporujících zdraví

možnost přesnějšího zaměření zdravotní politiky větší otevřeností (agregovaných) zdravotních dat

kulturní atraktivnost ČR

využití sílící tendence imigrace do ČR k získání optimálního počtu a skladby cizinců a cizinek prostřednictvím optimálně nastavené imigrační a integrační politiky

podcenění přípravy na demografické stárnutí populace

dopad nedostatečné podpory rodin na demografický vývoj

narůstající příjmová nerovnost, fragmentarizace a atomizace společnosti, která zabraňuje její soudržnosti a spolupráci

změny zaměstnanosti v sekundárním sektoru – digitalizace a robotizace a celková transformace společnosti

prohloubení stávajících společenských nerovností dané nerovnoměrným rozdělením negativních i pozitivních dopadů (distribucí výnosů) digitalizace a robotizace a technologických změn obecně

rostoucí polarizace trhu práce z hlediska příjmů a pracovních podmínek vlivem aktuálních trendů

ze zvýšené produktivity práce nebudou všichni těžit rovnoměrně, zejména pak ohrožené skupiny obyvatel

další oslabení tradičních druhů zaměstnání a tlak na jeho flexibilnější formy, rozvolňování pracovně-právních vztahů a prekarizace práce s následkem rozšiřování nejistých, špatně placených a sociálním systémem nechráněných forem práce

nárůst prekarizace práce v rámci postupující digitalizace

gentrifikace některých měst s následkem prohlubující se suburbanizace

výrazně vyšší míra ohrožení chudobou u některých sociálních skupin (podle vzdělání, věku, rodinného stavu)

vysoké riziko sociálního vyloučení u některých skupin obyvatel

vylidňování venkova s následkem koncentrace obyvatel do několika sídelních center a stárnutí obyvatel v periferních územích


19

Hospodářský model

S W

ČR je úspěšnou evropskou ekonomikou, která se za posledních 25 let především díky absorpci velkého objemu přímých zahraničních investic přiblížila průměru ekonomické úrovně EU28

geografická poloha

růst výdajů na VaV i jejich efektivity, silná tradice zvláště průmyslových a ICT odvětví

kvalifikovaná pracovní síla

růst zdrojové produktivity v absolutních číslech (z 0,5 na 1 euro mezi 2004 a 2014)

vysoká kvalita a spolehlivost dodávek energie

nízká dovozní závislost při výrobě elektřiny díky spotřebě hnědého uhlí, jedinému fosilnímu palivu s významnými zásobami na území ČR

nezávislá měnová politika

výhledy udržitelnosti českého fiskálního systému hodnocené jako málo nebo středně rizikové, v evropském měřítku relativně nízký veřejný dluh ČR

makroekonomická stabilita

přímé zahraniční investice nebudou již nadále hlavním zdrojem ekonomického růstu (oproti posledním 25 rokům)

nízká produktivita práce, komparativně nízká přidaná hodnota ekonomických aktivit

slabá úroveň produkce aplikovaných výsledků výzkumu, transferu znalostí z veřejného výzkumu do aplikací a spolupráce výzkumných organizací a firem

vysoká náročnost produktu na spotřebu energie, materiálu a emise skleníkových plynů

slabé dopravní napojení na ekonomická populační dopravní centra, zejména v Německu

nerovnoměrná kvalita dopravní infrastruktury v jednotlivých částech ČR

nedostatečné hodnocení efektivity vynakládání veřejných prostředků

celkově vysoká administrativní zátěž (nejen u daní)

vysoký podíl financování veřejných rozpočtů z ESIF

O T

zvyšování kvality PZI, přilákání vyšší funkce zahraničních podniků (regionální centrály, výzkumná centra)

zlepšení pozice českých podniků v globálních hodnotových řetězcích a upevnění jejich kapacity v předvýrobních a povýrobních procesech

zvýšení vstřícnosti státu vůči podnikatelům

odstraňování překážek zakládání a rozvoje MSP

zlepšení institucionálního základu aplikovaného výzkumu

snížení rizika závislosti na importech a zároveň vylepšení environmentální stopy ekonomiky ČR i její konkurenceschopnosti strategií snižování jednotkové spotřeby surovin a energií při současném zachování ekonomického růstu, tzv. decoupling

rozvíjení oběhového hospodářství a zvýšení podílu recyklovaných materiálů a druhotných surovin na materiálových tocích

postupná dekarbonizace ekonomiky jako příležitost pro technologický rozvoj a inovace včetně rozvoje inteligentních sítí

využívání domácích druhotných a obnovitelných energetických zdrojů

využití strategické výhody geografické blízkosti hlavních populačních center evropského regionu i skrze vysokorychlostní napojení na ně

modernizace železniční sítě srovnatelná se západní Evropou včetně možnosti napojení sítě vysokorychlostní železnice

zlepšení informační a komunikační infrastruktury v regionech

udržení fiskální disciplíny

zlepšení schopnosti hodnotit efektivitu veřejných výdajů

jednoduchý, transparentní a předvídatelný daňový systém

využití potenciálu českých podniků v perspektivních oblastech, např. IT bezpečnost

možnost podvázání schopnosti financovat veřejné politiky zvýšením rozdílu mezi HDP a HND

zastavení konvergence vůči západní Evropě (setrvání v pasti středního příjmu)

zpomalení ekonomického růstu kvůli zastavení růstu PZI

snížení konkurenceschopnosti ekonomiky kvůli neschopnosti držet krok s inovacemi v zahraničí

nesoulad mezi kvalifikací absolventů/absolventek a poptávkou zaměstnavatelů (skills-gap)

specializace a vytvoření komparativní výhody v low-tech či pouze montáži high-tech

nezachycení přicházejícího technologického skoku (digitalizace, bio-technologie ap.)

možnost ohrožení mezinárodních závazků ČR pomalým přechodem na nízkouhlíkovou ekonomiku

oddalování plného napojení na evropskou dopravní síť a vznik stabilních tranzitních tras obcházejících území ČR

riziko degradace vodohospodářských služeb při vzniku a působení dlouhodobého hydrologického sucha

omezení příjmů veřejných rozpočtů z ESIF (1/3 výdajů na VaV, investice do infrastruktury) a nutnost nahradit tyto zdroje ve veřejných rozpočtech


20

Odolné ekosystémy

S W

vysoký a dále rostoucí podíl lesů na celkové rozloze ČR

rostoucí podíl trvalých travních porostů na celkové rozloze ČR

vytvořený systém institucionální péče o životní prostředí

vysoká pestrost krajinných typů daná rozmanitostí přírodních podmínek i historickými způsoby hospodaření

dosud vysoký podíl orné půdy náchylné k erozi na celkové rozloze ČR

zhoršování prostupnosti krajiny fragmentací liniovými stavbami, suburbanizací a velkoplošným zemědělstvím

špatný stav mnohých přírodních stanovišť a nízká životaschopnost populací řady biologických druhů

nízká kvalita významné části povrchových vod a jejich nadměrné obohacování o živiny – jednak splachy z půdy, a dále fosforem z odpadních vod

rychlý odtok vody ze současné krajiny

zhoršování kvality zemědělské i lesní půdy vinou nevhodného hospodaření

značná míra poškození lesních porostů

nevyhovující struktura lesů

O T

synergie mezi obnovou ekosystémových funkcí krajiny a vytvářením pracovních míst na venkově při údržbě krajiny a v cestovním ruchu

možnost využití dotační politiky pro zlepšení stavu krajiny a rozvoj venkova

synergie mezi zvyšováním úrodnosti půdy, zachycováním a ukládáním uhlíku z atmosféry v půdě ve formě organické hmoty a zadržováním vody v půdě

postupující fragmentace krajiny

pokračování poklesu biodiverzity

růst frekvence extrémních hydrometeorologických jevů v důsledku změny klimatu

nedostupnost vody v dostatečném množství po celý rok

zhoršování struktury půdy, zejména další pokles obsahu organické hmoty


21

Obce a regiony

S W

struktura městského osídlení přispívající ke stabilizaci sídelní struktury ČR

od roku 2007 pouze mírný růst regionálních nerovností, a to zejména mezi hlavním městem Prahou a ostatními kraji, nikoliv mezi jednotlivými kraji

razantní snížení některých typů znečištění ovzduší

snižování nerovností v dosaženém vzdělání či přístupu ke službám

zvyšující se různorodost národnostního složení obyvatel měst bez vzniku ghett

růst významu občanské společnosti a jejího zájmu o rozvoj svého okolí, obce a regionu

postupný vznik zprostředkujících platforem na různých úrovních snažících se zapojit aktéry ze všech sektorů

92 % plochy České republiky je pokryto územně plánovací dokumentací obcí

etablované nástroje pro udržitelný rozvoj municipalit

účast 90 % obcí na nějaké formě meziobecní spolupráce

vznik vnitřních periferií s horší dostupností veřejných služeb a obslužných funkcí, tyto oblasti ztrácejí zejména mladší a vzdělanější obyvatele a obyvatelky

nízká míra přeshraniční spolupráce

zvětšování nerovností mezi regiony v příjmech, kvalitě ovzduší a bezpečnosti

nevyužívání brownfieldů přispívající k extenzivnímu rozvoji měst a obcí

růst počtu sociálně vyloučených lokalit

škodlivý vliv externalit z dopravy v podobě hluku a znečištěného ovzduší na lidské zdraví

problémy územní veřejné správy se zvládáním tlaků ze strany soukromého sektoru

municipality potýkající se s nedostatky v efektivitě, kvalitě i legitimitě vládnutí, včetně zapojování veřejnosti

nejasné vymezení agend mezi státem, kraji a obcemi

ne vždy dostatečná efektivita rozhodování bez plánování a koordinace napříč administrativními hranicemi

časté nedocenění důležitosti zeleně v obcích

chybějící komplexní příprava měst a obcí na negativní dopady změny klimatu

O T

podpora polycentrické sídelní struktury, vyrovnaného regionálního rozvoje a posilování přeshraniční spolupráce

plánování na úrovni menší než kraj a přesahující území jedné obce a zohledňující funkční vazby

učinění suburbií udržitelnými a funkčními součástmi území

podpora kvalifikovaných pracovních příležitostí v místech, kde chybějí

opětovné využívání brownfieldů, podpora reurbanizace

omezení vynucené mobility

urbánní rozvoj spojující integrovaná řešení, technologické inovace a zachování kulturní identity

zajištění dostupného a důstojného bydlení pro všechny obyvatele

přizpůsobení veřejných prostor a budov, aby byly přístupné a přátelské pro všechny

ozeleňování měst, renovace budov a nové stavby v pasivním či pozitivním energetickém standardu

podpora bezemisní a nízkoemisní dopravy

integrace cizinců ve všech typech území, nevytváření etnických ani jiných ghett

zapojování stakeholderů i veřejnosti do plánování a rozhodování na všech stupních

metodická podpora krajů, obcí, meziobecní spolupráce a přenosu informací mezi všemi úrovněmi vládnutí

rozvíjení místních komunit, posilování důvěry a vzájemnosti

pravidelné hodnocení lokálních politik z hlediska udržitelného rozvoje i naplňování národních politik

zlepšení kompetentnosti veřejné správy posilováním znalostí a dovedností úředníků a úřednic

zvýšení kvality a provázanosti strategického plánování a řízení a územního plánování

růst regionálních disparit, vylidňování a stárnutí periferních oblastí a venkova

suburbanizace ohrožující ekosystémy i veřejné služby a rozpočty (rozmělňování investičních i provozních prostředků, a to i u menších měst)

koncentrace komerčních zařízení občanské vybavenosti do větších center a komplexů na okraji měst

„smršťující se města“, kde vzniká tlak na změnu plánování i vládnutí

nárůst zejména automobilové mobility důsledku digitalizace a s ní spojených změn na trhu práce

růst počtu sociálně vyloučených oblastí podporující zvyšování regionálních disparit

omezení příjmů veřejných rozpočtů z ESIF

pokračování dosavadní praxe selektivního zapojování aktérů či vynechávání veřejnosti z rozhodování

neuplatňování principu subsidiarity

výrazné negativní zasažení měst a obcí změnou klimatu, častější extrémní meteorologické jevy


22

Globální rozvoj

S W

dobré jméno ČR ve světě díky dosahovaným výsledkům v rozvojové a transformační spolupráci, spolupráci na bilaterální úrovni a zapojení do činnosti mezinárodních organizací

čerstvé zkušenosti s transformací a přístupem do EU

formální existence institucionálního rámce pro koherenci politik pro rozvoj, resp. koherenci politik pro udržitelný rozvoj

dobrý systém zahraniční rozvojové spolupráce

ve srovnání se zeměmi EU15 nízký rozpočet zahraniční rozvojové spolupráce neodpovídající mezinárodním závazkům

omezená implementace principů koherence politik pro udržitelný rozvoj v praktické rovině, neboť se nedaří vzbudit odpovídající zájem především u klíčových aktérů výkonu politické moci

omezené kapacity a schopnosti České republiky ovlivňovat vnější prostředí

O T

existující střednědobý výhled nárůstu objemu rozvojové pomoci

momentální široká a mezinárodně diskutovaná politická podpora oblasti udržitelného rozvoje využitelná pro prosazení důležitých strukturálních změn

aktivní účast a vystupování České republiky v mezinárodních organizacích směřující na spoluvytváření společné agendy a jejích principů na globální a regionální úrovni

nízké povědomí o udržitelném rozvoji zejména v soukromém sektoru, které však postupně roste stejně jako ochota k aktivitám na podporu udržitelnosti

nízká důvěryhodnost v oblastech udržitelného rozvoje, ve kterých zaostává samotná Česká republika (vysoká míra exkluze ve vzdělávání, udržitelná výroba a spotřeba, vysoké emise CO2 na obyvatele)

dominance jiných témat v politickém životě ČR, která jdou často proti principům udržitelného rozvoje

nevyužití příležitostí vyplývajících z efektivní spolupráce s rozvojovými zeměmi

nedostatek potřebné vůle, komunikační a administrativní kultury a kapacit rezortů pro vnitrorezortní a mezirezortní koordinaci


23

Dobré vládnutí

S W

zkušenosti s využíváním různých demokratických forem (reprezentativních, participativních i deliberativních)

relativně úspěšné zmírňování některých sociálních, popř. strukturálních sociálních nerovností (např. celkové míry ohrožení chudobou)

část problémů veřejné správy již identifikována dříve, zahrnuta do strategických záměrů veřejné správy a nyní řešena

slabá nebo klesající míra politické participace prostřednictvím tradičních kanálů reprezentace (politické strany a volby) a oslabená důvěra v tyto nástroje

rostoucí negativní vliv sociálních, popř. strukturálních sociálních nerovností na míru politické participace a reprezentace

slabá schopnost horizontální koordinace veřejné správy, v důsledku toho problém se soudržností veřejných politik (zejména u průřezových témat)

slabý důraz na dlouhodobou perspektivu a odhad dopadů ve středním a delším časovém horizontu

slabé sepětí s aktuální zahraniční a odbornou debatou o tvorbě veřejné politiky a fungování veřejné správy (konstruktivismus, překonání NPM a syntéza přístupů, systémové myšlení, odolnost), v důsledku toho koncepční zaostávání

obecný problém s inovacemi v tvorbě veřejných politik

O T

řada již existujících nástrojů k řešení problémů – potřeba jejich aktivnějšího a důslednějšího využívání (jak v oblasti demokratičnosti, tak v oblasti dlouhodobé efektivity vládnutí)

předpoklady pro dlouhodobá systémová řešení v zákonu č. 234/2014 Sb., o státní službě

e-Government – základ pro synergický postup v řadě směrů

pokles podpory demokratického politického uspořádání obecně

možnost oslabení demokratičnosti vládnutí v jiné oblasti nebo oslabení dlouhodobé efektivity vládnutí nedostatečně promyšlenou změnou pravidel v oblasti demokratičnosti vládnutí

používání postupů, které se jinde neosvědčily, nebo naopak nepoužívání postupů, které by při dostatečném ohledu na český kontext mohly být přínosem; v důsledku toho hrozba dlouhodobě nižší účinnosti veřejných politik

27

1 Lidé a společnost

Vize

Česká republika je soudržnou společností vzdělaných, odpovědných

a aktivních obyvatel. Společnost je soudržná díky funkčním rodinám

a participujícím komunitám, důstojné práci, dostupné kvalitní

zdravotní a sociální péči, rovnému přístupu ke kultuře a efektivnímu

vzdělávacímu systému, který umožňuje každému dosáhnout

individuálního maxima vzdělání a podporuje rozvoj přenositelných

kompetencí. Lidé žijící v této společnosti dávají přednost zdravému

životnímu stylu, žijí ve zdravém prostředí a upřednostňují uvědomělou

spotřebu. Materiální i nemateriální potřeby jednotlivce jsou

naplňovány za předpokladu minimalizace environmentálních dopadů

a sociálního vyloučení.

Úvod

101. Omezení otázky rozvoje výlučně na ekonomickou a technickou

problematiku by vedlo ke ztrátě jeho pravého obsahu, jenž se týká

důstojnosti člověka. Primárním cílem veřejných politik je zlepšování kvality

života všech obyvatel při současném respektování přírodních limitů rozvoje.

102. Kvalita života bude v budoucnu výrazně ovlivněna trendy jako je

například stárnutí populace a s ním spojenými nároky na zajištění účasti

dostatečného množství lidí na pracovním trhu, zvýšenými potřebami péče

a zdravotních služeb. Materiální předpoklady pro dosahování kvality života

rovněž výrazně ovlivní transformace pracovního trhu spojená se

zrychleným rozvojem technologií – postupující automatizací (digitalizací

a robotizací).

103. Z toho je zřejmé, že rizika pro kvalitu života jednotlivce mají charakter

širší, nezřídka globální, a nelze jim dlouhodobě úspěšně čelit pouze

individuální aktivitou (např. osobním rozhodnutím o změně životního stylu),

v rámci malých místních komunit či pouze dobrovolnou charitou.

Hospodářský a technický rozvoj nesmí narušovat důstojnost člověka.

Klíčovými tak i v budoucnu budou státem garantované kvalitní veřejné

služby, které musí být schopny adekvátně reagovat nejen na výše

naznačené trendy, ale i na dnes obtížně předvídatelná rizika (např. živelní

Veřejné politiky s cílem

zlepšování kvality života

Dopady demografického

stárnutí a digitalizace

přemění trh práce

Stát musí zůstat garantem

kvalitních veřejných služeb


28

katastrofy, terorismus či ekonomické krize).4 Základním pilířem veřejných

služeb jsou systémy veřejného zdravotního a sociálního pojištění (včetně

důchodového zabezpečení). Systémy veřejného zdravotního a sociálního

pojištění bude stát dále rozvíjet pro zajištění rostoucí kvality veřejných

služeb.

104. Veřejné služby mají klíčovou úlohu – pro zvyšování kvality života

musí být k dispozici všem obyvatelům ČR v dostatečném (a dlouhodobě

rostoucím) standardu. S ohledem na specifické problémy komunit a rychlou

dynamiku změn je nezbytné, aby stát s respektem k principu subsidiarity

spolupracoval s institucemi jiného druhu a na všech úrovních – od

nadnárodních institucí a sousedních států přes samosprávy, až po různé

formy partnerství s neziskovými organizacemi, podnikatelskými subjekty,

odbory, církvemi a v neposlední řadě s komunitami na místní úrovni (Obce

a regiony; Dobré vládnutí).

105. Lidé coby spotřebitelé nakupující výrobky či služby neuspokojují jen

své nezbytné potřeby, ale také zvyšují svou kvalitu života, což umožňuje

rozšiřující se nabídka na tuzemském trhu i trzích zahraničních včetně

internetových obchodů, což přináší svá rizika. Stát proto bude přispívat

zejména k ochraně spotřebitelů před možností nákupu nebezpečných

výrobků a služeb, ochraňovat jejich oprávněné ekonomické zájmy

a podporovat spotřebitelské vzdělávání s přednostním zaměřením na děti

a mladé lidi (do 18 let), na seniory a osoby se zdravotním postižením. Dále

bude zvyšovat účinnost dozoru na trhu vykonávaného stávajícími státními

orgány a posilovat vymahatelnost práva, mimo jiné díky rozvoji nově

zavedeného systému mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Česká

republika se také zasadí o proměnu životního stylu směrem k preferování

udržitelné spotřeby za účelem ochrany životního prostředí, a bude také

podporovat sociální soudržnost prostřednictvím snahy o dosažení

environmentální udržitelnosti a ekonomickou transformaci směrem k menší

materiálové náročnosti.

1.1 Rodina a komunita

106. Rodina je základní společenskou jednotkou a prvním místem

socializace nutné pro rozvoj jednotlivce a společnosti. Stabilní a dobře

fungující rodina napomáhá k celkové sociální soudržnosti společnosti a je

schopna jedinečným způsobem učit sdílet a předávat kulturní, etické,

společenské a duchovní hodnoty, které jsou zcela zásadní nejen pro

vytváření a sdílení identity a rozvoj jejích vlastních členů, ale také pro

rozvoj širších komunit, celé společnosti i pro blahobyt všech. Rozvoj lidské

osobnosti a tvorba hodnot začíná v rodině. Ačkoli je založení rodiny

osobním rozhodnutím, a má tedy soukromý charakter, má zároveň rozměr

4 V souladu s principem odolnosti (resilience), který zde chápeme jako „schopnost

domácností, společenství a národů absorbovat šoky a zotavit se z nich, a zároveň se pozitivně adaptovat a transformovat své struktury i způsoby života tváří v tvář dlouhodobému napětí, změně a nejistotě“. MITCHELL, A. (2013) Risk and Resilience, s. 4.

Spolupráce státu

s komunitami

Smysluplná racionální

udržitelná spotřebitelská

politika

Institut rodiny plní důležité

společenské funkce

1. Lidé a společnost

29

společenský, neboť plní základní sociální funkce. Vzhledem ke všem

nenahraditelným funkcím rodiny pro společnost jsou však ocenění

a podpora rodin nedostatečné, což se rozhodující měrou podílí na

demografickém stárnutí obyvatelstva.

107. Rodinná politika je nedílnou součástí celého společenského

a ekonomického systému a může v něm sehrávat významnou prorůstovou

roli. Rodinnou politiku je proto třeba chápat komplexně – především jako

prorůstový program dlouhodobých investic do „lidského kapitálu“, dále jako

podporu rodin při řešení standardních životních situací, ale také jako

prevenci nových sociálních rizik pramenících z demografického stárnutí,

změn struktury rodiny ap. Účinná politika podporující rodinu ve všech jejích

základních funkcích (prorodinná politika) je postavena na uznání autonomie

rodiny, z jejíhož řádného fungování plyne přínos pro celou společnost.

Významným prvkem úspěšného rozvoje společnosti je výchova dětí

v rodině. V rámci toho je nezbytné vytvořit podmínky, ve kterých mohou lidé

naplnit své představy o počtu dětí – narození dětí nesmí přinášet

potenciální ohrožení chudobou (za ohrožení příjmovou chudobou se

považuje příjem nižší než obvykle stanovená hranice na úrovni 60 %

mediánu vyrovnaného disponibilního příjmu na spotřební jednotku5).

108. Jedním z důležitých faktorů pro rozhodování lidí o tom, zda budou mít

děti, resp. kolik jich budou mít, je materiální postavení rodin s dětmi. Tím je

myšlena životní úroveň rodin s dětmi, a to jak ve smyslu absolutní úrovně

(průměrný příjem na spotřební jednotku), tak především relativní úrovně,

vyjadřované srovnáním s materiální situací bezdětných osob se stejnou

úrovní hrubých příjmů. Náklady na plnění funkcí rodiny nejsou přiměřeně

ekonomicky kompenzovány. Stát proto bude více zohledňovat zvyšující se

náklady a hodnotu ušlých příležitostí spojenou s péčí a výchovou dětí.

109. Dalším z opatření prorodinné politiky jsou veřejné služby pro rodiny,

podpora bydlení a podpora flexibilních neprekarizovaných pracovních

forem zaměstnání (práce z domova, částečné úvazky a flexibilní pracovní

doba ap.) stejně jako finanční a místní dostupnost předškolní a rané školní

péče o děti. To umožní lepší slaďování pracovního a rodinného života

(work-life balance) na základě potřeb a skutečně svobodné volby rodičů.

Slaďování pracovního a rodinného života musí též umožnit rodinám

podporovat své seniory. Jeho cílem by mělo být zajištění jak vyšší kvality

života díky dostatku volného času mimo zaměstnání, tak pracovních sil pro

trh práce. Je třeba systematicky působit na změnu stereotypů některých

zaměstnavatelů, kteří nedoceňují význam rodičovství a rodinného zázemí

pro osobnostní růst zaměstnanců a znevýhodňují zaměstnance pečující

o děti či seniory v rodině.

110. Zvláštní pozornost je také nutné věnovat rodinám ve specifické

situaci – zejména neúplným rodinám, rodinám se členem se zdravotním

5 Ta je dle stupnice EU definována následovně: První dospělý v domácnosti = 1,0; každý

další dospělý v domácnosti (osoba starší 13 let) = 0,5; každé dítě (do 13 let včetně) = 0,3.

Komplexně zaměřená

a mezigenerační rodinná

politika

Materiální postavení rodin

s dětmi

Slaďování pracovního

a osobního života

Pozornost věnovaná rodinám

se specifickou potřebou


30

postižením, rodinám se třemi a více dětmi a dalším rodinám se specifickými

potřebami, které jsou zároveň nejvíce ohroženy relativní i absolutní

chudobou. Je nezbytné přijímat cílená opatření, která přispějí k tomu, aby

členové těchto rodin měli rovný přístup ke vzdělávání, uplatnění na trhu

práce a ve společnosti, a nebyli tak ohroženi sociálním vyloučením.6 Stát

napomůže neúplným rodinám, aby mohly včas disponovat výživným pro

své děti.

111. Posilování místních komunit je jedním z pilířů rozvoje. Základním

předpokladem pro rozvoj komunit v obcích a regionech je rozvinutá

infrastruktura (doprava, ale i zdravotní, sociální a vzdělávání). Veřejná

správa a místní zastupitelstva musí vytvářet s centrální podporou státu

nástroje pro to, aby komunity (prostřednictvím družstev, místních firem,

neziskových organizací ap.) mohly udržitelně provozovat

vodohospodářství, vyrábět a distribuovat energie a zpracovávat odpady.

Rozvoj malého a středního podnikání, družstevnictví a komunální podniky

stabilizují ekonomiku komunit. Budou vytvářeny nástroje finanční podpory

pro tyto aktivity. Budování a organizování komunit (tzv. komunitní práce)

aktivizuje vnitřní kapacity a zdroje komunit, napomáhá řešením, která

vycházejí z potřeb cílových skupin. Tím zvyšuje efektivitu sociální

intervence, snižuje náklady, a navíc poskytuje zpětnou vazbu centrálním

strukturám.

1.2 Práce

112. Práce hraje klíčovou roli v našich životech – nejen jako součást

výroby, kdy je nabízena na trhu práce pro zajištění obživy, ale také jako

důležitý prvek pro identitu, osobní spokojenost, osobní rozvoj a socializaci

člověka. Představuje významný způsob participace na rozvoji společnosti.

Pro kvalitu života je zásadní práce, která není škodlivá pro lidské zdraví,

a také vyváženost mezi prací a soukromým životem. Problémem je v této

souvislosti oslabení tradičních forem zaměstnání a nárůst flexibilnějších

prekarizovaných forem zaměstnávání a poptávky po nich, a to jak

z hlediska místního a časového, tak z hlediska funkčního. Takto

„rozdrobená“ zaměstnání oslabují potenciál práce pro tvorbu identity

a socializaci člověka.

113. Zásadní změny v charakteru práce přináší digitalizace ekonomiky

i společnosti. Digitalizace a robotizace mohou osvobodit člověka od řady

rutinních úkonů a zvýšit bezpečnost práce. Zároveň mohou přinést zánik

řady pracovních míst, např. v sekundárním sektoru (ten je pro ČR velmi

6 Jako materiálně deprivované jsou definovány takové domácnosti, které mají nedostatek

nebo neuspokojivou situaci nejméně u čtyř nebo více položek z devíti vybraných položek – vlastnictví zboží dlouhodobé spotřeby, jako jsou barevná televize, automatická pračka, automobil či telefon, dále schopnost uhradit pravidelné platby – nájem, půjčky, hypotéku, energie, uhradit z vlastních zdrojů neočekávaný výdaj ve výši několika tisíc korun, zaplatit všem členům domácnosti minimálně týdenní dovolenou mimo domov, dostatečně vytápět byt a kupovat maso nebo jeho vegetariánský ekvivalent alespoň každý druhý den. MPSV

ČR (2014) Strategie sociálního začleňování 2014–2020.

Stát bude podporovat

fungování komunit

Práce je nejen zdrojem

příjmů, ale i zdrojem identity

jedince

Digitalizace jako mezní

společenská transformace

přináší rizika i příležitosti


31

významným zaměstnavatelem, v 1. pol. roku 2015 v něm v ČR pracovalo

dle údajů MPSV 38,1 % zaměstnanců), ale též v některých oblastech

služeb s vysokou mírou intenzity práce.7 Digitalizace a robotizace však

mohou vést také k negativním kvalitativním změnám v pracovním životě,

např. šíření prekarizovaných forem práce, pocitu ztráty kontroly a odcizení

při práci ve virtuálním prostředí a přetížení pracovníků kvůli jejich stálé

dostupnosti prostřednictvím komunikačních technologií a kvůli rostoucím

možnostem monitorování výkonu.8

114. Práce jako zdroj obživy nesmí být prekarizována. Prekarizaci

chápeme jako nedobrovolnou flexibilitu a nejistotu práce, jako stav, kdy

jsou lidé nuceni přijmout život s nestabilní prací. Osoby vykonávající

prekarizovanou práci nemají kvůli absenci kariérního postupu pocit profesní

identity.9 Podle ILO je prekérní práce definována objektivní a subjektivní

nejistotou v různých ohledech, zejména v trvání zaměstnání, dále

nejasným pracovním poměrem, chybějícím přístupem k sociálnímu

pojištění a dalším obvyklým benefitům plynoucím ze zaměstnání, nízkou

mzdou a překážkami v odborové organizovanosti a v kolektivním

vyjednávání.10

115. Prekarizace práce není fenomén nutně spojený s digitalizací. Právě

ta ale vede k vytváření atypických forem pracovních příležitostí, které

jedincům mohou prostřednictvím různých platforem otevírat možnosti

příjmu, jež nezapadají do tradičního paradigmatu spojeného s pojmem

zaměstnání. Větší míra individualizace a nárůst obliby distančních forem

práce mohou vést k oslabení odborové organizovanosti a k oslabení

postavení kolektivního vyjednávání. Stát proto musí účinně a komplexně

chránit zaměstnance, ne jeho konkrétní pracovní místo.

116. Potenciál digitalizace a robotizace musí být využit pro zvýšení kvality

života všech obyvatel. Politiku zaměstnanosti je třeba orientovat na

jednotlivé životní fáze. Celoživotní profesní vzdělávání umožní větší

profesní mobilitu a různé typy kariérového poradenství budou sloužit

k orientaci v měnícím se světě práce. Bude docházet k rychlé transformaci

klasických pracovních činností, jejich častému zániku a vzniku činností

zcela nových. Lidé budou za svůj pracovní život vykonávat i několik

rozdílných profesí.

117. Ekonomika platforem (často označována také jako tzv. ekonomika

sdílení – sharing economy, collaborative economy) zprostředkovávajících

práci (on-demand economy, gig-economy), tedy sektor vzniklý také díky

procesu digitalizace a vývoji v oblasti ICT jako takovému, přináší nové

možnosti pro všechny strany. Zároveň ale stírá hranice mezi poskytovateli

7 ÚV ČR (2015) Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU.

8 EP (2015) Employment and Skills Aspects of the Digital Single Market Strategy, s. 24; EP

(2016) Industry 4.0., s. 47-49; BUNDESMINISTERIUM FÜR ARBEIT UND SOZIALES, BRD (2015) (2015) Green Paper Work 4.0. 9 Dle STANDING, G. (2016) The Precariat, s. 28.

10 ILO (2012) From Precarious Work to Decent Work, s. 27.

Co je prekarizace práce

Příležitosti digitalizace

zároveň přinášejí riziko

prekarizace

Celoživotní profesní

vzdělávání jako podpora

časté změny povolání

Pracovní aktivita skrze

ekonomiku platforem musí

být důstojná


32

služeb jako takovými, spotřebiteli, pracovníky a osobami samostatně

výdělečně činnými, a potenciálně tak vede k nárůstu atypických forem

práce. Ani takové nové druhy zaměstnání nesmí být postiženy prekarizací.

Stát musí přivést tento nový druh ekonomické aktivity do světa formální

ekonomiky. Dále musí zajistit uplatnění a dodržování pracovního práva

včetně pravidel bezpečnosti práce i u činností vykonávaných

prostřednictvím ekonomiky platforem a jiných nových atypických forem

práce ve snaze naplnit v nich princip důstojné práce. Ta je definována jako

produktivní práce v podmínkách svobody, rovnosti, bezpečí a lidské

důstojnosti, při které jsou chráněna a respektována práva pracovníka a za

kterou je vyplácena odpovídající odměna společně se sociálním

zabezpečením.11 Stát bude v tomto sektoru také věnovat pozornost otázce

ochrany spotřebitele.

118. Stát bude důsledně uplatňovat svá současná pravidla, jelikož

ekonomická aktivita prováděná prostřednictvím některých platforem

(alespoň těch lokálně působících) je v jejich dosahu.12 Činnost prováděná

jejich prostřednictvím bude považována za zaměstnání, pokud bude

vykonávaná v podřízeném vztahu, její náplň bude pracovní povahy a bude

za ni poskytována finanční odměna.13 Stát proto bude obecně potírat

falešnou samostatnou výdělečnou činnost (bogus self-employment, tzv.

švarc systém). Česká republika bude ale zároveň s ohledem na potenciální

výhody tzv. ekonomiky sdílení rozlišovat pomocí stanovení tzv. prahových

hodnot (zohledňujících úroveň příjmů nebo pravidelnost poskytování

služby) mezi profesionálními službami a službami peer-to-peer (propojení

uživatelů jako sobě rovných), které mají za cíl náhradu nákladů

poskytovateli služeb a nejsou motivované ziskem finanční odměny.

119. Digitalizace bude jev asymetrický, regionálně i profesně, a to jak na

vnitrostátní, tak i na globální úrovni. Digitalizace přinese změny i do řady

dalších oblastí než pouze na trh práce v úzkém slova smyslu, jelikož práce

není pouze zdrojem obživy. Digitalizace je nejen změnou kvantitativní

(prohloubí nebo naopak utlumí některé již existující problémy), ale také

kvalitativní (přinese nové typy problémů). I když je obtížné odhadovat

časový výhled jednotlivých změn, musí ČR chystat koncept digitalizované

společnosti tak, jako by měla být v horizontu patnácti let realitou.

120. V dlouhodobé perspektivě nás totiž pravděpodobně trvale čeká

společnost, ve které většinu dnešní lidské pracovní činnosti budou

vykonávat programy a stroje. Zaměstnání s dosavadní náplní práce

a v dosavadní podobě pak možná bude mít jen malá část populace (např.

v oblasti kreativity, inovací a vrcholného rozhodování i v pečovatelských

oborech). S touto perspektivou je vhodné nahlížet mj. na společenskou

debatu o vývoji systémů sociální ochrany.

11

Definice dle ILO (2009) Partnership for decent work. 12

DRAHOKOUPIL, J.; FABO, B. (2016) The platform economy and the disruption of the employment relationship. 13

EK (2016) Evropský program pro ekonomiku sdílení.

Bude se rozlišovat mezi

obchodně poskytovanou

službou a pouhým sdílením

Nutnost připravenosti na

digitalizační společenskou

transformaci

Práce může dlouhodobě

přestat být hlavní životní

činností


33

121. V případě zásadního technologického rozvoje v rámci celého

hospodářství ČR je možné vést celospolečenskou diskusi o zkrácení

pracovní doby (při zachování měsíční výše mezd a platů). Zkrácení

pracovní doby může být rovněž podnětem pro zvýšení poptávky v jiných

sektorech hospodářství (např. cestovním ruchu a službách obecně).

122. Ale především je třeba rozšířit naše chápání práce o činnosti, které

jsou pro společnost prospěšné a často dosud nejsou ohodnoceny. Jedná

se např. o péči o závislou osobu,14 péči o životní prostředí, některé formy

občanské angažovanosti ap.

123. Daňová a sociální politika musejí být schopny reagovat na riziko

polarizace trhu práce na vysoko a nízko kvalifikované segmenty z důvodu

robotizace rutinních činností. To se může promítnout do výrazné platové

polarizace s růstem zastoupení tzv. pracující chudoby a s negativním

dopadem na růst nerovností ve společnosti.15 Z hlediska státu je třeba

podnikat takové kroky, které budou rozvíjet pozitivní dopady digitalizace

(např. redukci potřebné pracovní doby jako krok k rozšíření volného času,

ne jako krok k prekarizaci propouštěných zaměstnanců). Digitalizace

ekonomiky a společnosti ale také přinese nová pracovní místa.16 Rychlé

osvojení a další rozvoj technologií digitalizace a robotizace může mít

kladný vliv na pozici ČR v evropské a celosvětové dělbě práce.

124. Demografické stárnutí nejen povede k úbytku produktivní složky

obyvatelstva, ale vyžádá si posílení počtu zaměstnanců a zaměstnankyň

ve zdravotnictví, sociálních službách a pečovatelství a obecně v tzv.

stříbrné ekonomice (tj. ekonomických příležitostech spojených s rostoucími

výdaji daných stárnutím populace a zvláštními potřebami lidí ve věku nad

50 let)17. Požadavky na celoživotní učení si mohou vyžádat posílení počtů

zaměstnanců a zaměstnankyň ve školství. Změna klimatu, tlak na

efektivnější využívání zdrojů a snížení produkce znečištění či ochrana

ekosystémů si vyžádají opatření s environmentálními i ekonomickými

přínosy v rámci tzv. zelené ekonomiky (tj. ekonomiky postavené na

vzájemné posilující se vazbě hospodářského růstu a odpovědnosti za

životní prostředí, která se zaměřuje na snížení rizik a dopadů lidské

produkce na životní prostředí s cílem udržitelného rozvoje)18, mj. posílení

počtu pracovníků a pracovnic realizujících např. opatření na posílení

retence vody v krajině, oblast energetických úspor, jež může přinést vysoký

multiplikační efekt v české ekonomice a další.

14

Péči o závislou osobu je možné podporovat např. prostřednictvím tzv. pečovatelské dovolené financované z veřejných systémů. 15

AUTOR, D. H.; DORN, D. (2013) The Growth of Low-Skill Service Jobs and the Polarization of the U.S. Labor Market. American Economic Review 103(5). 16

FREY, C. B.; OSBORNE, M. A. (2013) The Future of Employment. BRYNJOLFSSON, E.; MCAFEE, A. (2014) The Second Machine Age. 17

EK (2015) Growing the European Silver Economy. 18

KAHLE, L.; GUREL-ATAY, E. (ed.) (2014) Communicating Sustainability for the Green Economy.

Debata o zkrácení pracovní

doby

I činnosti mimo zaměstnání

by měly být placenou prací

Potřeba zabránit nárůstu

socio-ekonomických

nerovností pomocí regulace

a redistribuce

Nárůst stříbrné i zelené

ekonomiky


34

125. Jednou z možností, jak přizpůsobit nabídku pracovních sil měnící se

poptávce a posílit diverzitu zkušeností, znalostí a kontaktů, je podpora

návratu Čechů a Češek ze zahraničí v duchu programu NÁVRAT na

podporu výzkumu, experimentálního vývoje a inovací.19 Nástroji může být

nabídka platů srovnatelná s platy pro danou pozici v západní Evropě, pro

experty a expertky ze zahraničí je rovněž možné na určitou (omezenou)

dobu zavést zvýhodněné daňové pásmo či alespoň slevu na dani.20

Nástroji mohou být vedle nabídky platů či zvýhodněného daňového pásma

i neekonomické aspekty kvality života, např. vytváření většího prostoru pro

seberealizaci.

126. Další možností je zapojení seniorů a seniorek a jejich návrat na trh

práce. Je třeba, aby stát uměl využít potenciál seniorů a seniorek mj. při

předávání zkušeností mladším, např. prostřednictvím různých forem

mezigeneračních tandemů. Jako žádoucí se to jeví také z toho důvodu, že

samostatně žijící senioři a především seniorky jako ekonomicky neaktivní

část populace patří v současnosti ke skupinám nejvíce ohroženým

chudobou. Mezinárodní srovnání ukazují, že je reálné zvýšit míru

zaměstnanosti starobních důchodců a důchodkyň o více než 20 %.21

127. Česká republika bude podporovat větší zapojení doposud trhem

práce znevýhodněných skupin (ženy-matky, lidé do 24 let včetně

studujících, lidé nad 50 let včetně seniorů, seniorek a zdravotně postižení)

do světa práce. Stát umožní ženám-matkám také plynulý návrat

z rodičovské a možnost sladění rodinného a pracovního života (work-life

balance). Učiní tak podporou většího využití flexibilních pracovních

podmínek s ohledem na minimalizaci prekarizace a navýšením kapacit

kvalitní předškolní péče o děti s cílem uspokojení její poptávky. Stát bude

podporovat také větší zastoupení žen na vedoucích pozicích ve veřejných

institucích i ve firmách a bude snižovat platovou nerovnost (gender pay

gap).

128. Česká republika bude optimálně koncipovat svou imigrační politiku

tak, aby využila především imigrace vzdělaných a kvalifikovaných

pracovníků a pracovnic, kteří podpoří diverzitu společnosti a potažmo tak

kreativitu, inovace a konkurenceschopnost podniků a institucí na vysoce

kvalifikovaných (white-collar) a manažerských pracovních pozicích. Dobře

pojatá imigrační politika také pomůže zvýšit ekonomický výkon a finančně

posílit veřejné rozpočty.

19

Více o programu NÁVRAT viz MŠMT ČR. NÁVRAT (LK) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. 20

Např. Slovensko poskytuje absolvujícím VŠ, odborníkům a odbornicím příspěvek na návrat ze zahraničí. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, VEDY, VÝSKUMU A ŠPORTU SR. O schéme Návraty. Centrálný informační portál pre výskum, vývoj a inovácie [online].

Dánsko nabízí vysoce kvalifikovaným a vysokopříjmovým skupinám pracovníků a pracovnic ze zahraničí daně z příjmů o 40 % nižší po dobu tří let. Počet vysoce vzdělaných cizinců a Dánů/Dánek, kteří se vrátili ze zahraničí, po zavedení této daňové úlevy vzrostl o 23 %. KLEVEN, H. J.; LANDAIS, C.; SAEZ, E.; SCHULTZ, E. (2014) Migration and Wage Effects of Taxing Top Earners. The Quarterly Journal of Economics 129(1). 21

ŠATAVA, J. (2015) Pracovní aktivita po dosažení důchodového věku.

Nalákat Čechy a Češky zpět

do vlasti a na tuzemský trh

práce

Podpora pracujících seniorů

a seniorek

Podpora účasti

znevýhodněných skupin i lidí

ze zahraničí na pracovním

trhu

Optimální imigrační politika


35

129. Česká republika připraví vhodné prostředí pro integraci

kvalifikovaných cizinců a cizinek na trh práce a do společnosti, aby mohla

využít jejich zkušenosti a různorodost jako svoji konkurenční výhodu. Stát

se bude snažit posílit toleranci a vstřícné postoje většinové společnosti vůči

cizincům a cizinkám, bude pracovat na kvalitní propagaci své země

v zahraničí a vylepší tak své dobré jméno z pohledu zahraničních talentů

a vysoce kvalifikovaných pracovníků a pracovnic. Stát také zajistí rovný

přístup cizinců, cizinek a jejich rodin ke vzdělání a k veřejné zdravotní péči.

Zjednoduší systém uznávání vzdělání z ciziny, tak aby se jeho procedura

nestávala zbytečnou překážkou. Stát bude podporovat výuku českého

jazyka pro cizince a vznik mezinárodních cizojazyčných škol.

1.3 Nerovnosti

130. Stát zajistí dostatečně hustou síť veřejných služeb na celém území

České republiky.22 Rozvoji periferních území může napomoci podpora

lokální ekonomiky, dostupné kvalitní zdravotní péče, zkvalitnění veřejné

dopravní obslužnosti, vyššího pokrytí vysokorychlostním internetem,

energetické soběstačnosti postavené na obnovitelných zdrojích energie,

environmentálně šetrného (mj. ekologického)23 zemědělství a takové

turistiky.

131. Diskriminace znemožňuje optimální využití lidského potenciálu, čímž

přináší ekonomické ztráty, a je tedy nejen hodnotovým, ale i ekonomickým

celospolečenským problémem. Česká republika ji proto bude dlouhodobě

a systematicky eliminovat, mj. svou aktivitou v navrhování efektivních

legislativních opatření, která budou daný jev potírat, a také formou cílené

podpory ohrožených skupin.

132. Česká republika bude klást důraz na funkční systémy prevence

kriminality, boje proti recidivě trestné činnosti a zlepšování postavení obětí

trestných činů. Je třeba i nadále si klást za cíl humanizaci i celkovou

modernizaci českého vězeňství a vedle bezpečnosti a ochrany společnosti

před pachateli trestných činů soustředit svou pozornost na nutnost efektivní

a individuálně cílené penitenciární péče (speciální péče o vězněné osoby)

a potřebu návazného systémového propojení s aktivní postpenitenciární

péčí (speciální péčí o osoby propuštěné z výkonu trestu odnětí svobody).24

Složka potrestání je sice důležitá, ale nesmí být vnímána izolovaně. Bude

akcentována snaha o zvyšování ochrany společnosti před následky

kriminality rozvojem probačních činností (mj. dohledu nad obviněným,

obžalovaným nebo odsouzeným, kontroly výkonu trestů nespojených

s odnětím svobody, sledování chování odsouzeného ve zkušební době

podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody) a zejména

podporou resocializační funkce trestu, včetně zavádění moderních metod

práce s odsouzenými ve vhodném a bezpečném vězeňském prostředí za

22

Dle MV ČR (2004) Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb. 23

Pro definici viz MZE ČR. Ekologické zemědělství. eAGRI [online]. 24

Podrobněji viz MSP ČR (2016) Koncepce vězeňství do roku 2025.

Úspěšná integrace jako

konkurenční výhoda

Lokálně dostupné a kvalitní

veřejné služby

Systematické potírání

diskriminace

Prevence kriminality a její

recidivy jako způsob

snižování nerovnosti

i ochrany společnosti


36

účelem znovuzačlenění vězněných osob do společnosti tak, aby se snížila

míra recidivy jako jedné z příčin společenské nerovnosti s následkem

diskriminace. Rozvíjení mezinárodní spolupráce a výzkumných aktivit na

poli sankční politiky bude nezbytným předpokladem pro tvorbu účinné,

vyvážené a racionální sankční politiky státu.

133. Česká republika bude snižovat genderové nerovnosti projevující se

v různých oblastech společenského života, zejména v oblasti nízké

participace žen s malými dětmi (do 15 let věku) na trhu práce25 a vysokých

rozdílů v příjmech žen a mužů (gender pay gap) a v jejich důchodech

(gender pension gap). Stát se také zaměří na nízké zastoupení žen

v politice a rozhodovacích pozicích a vysokou míru vertikální a horizontální

genderové segregace trhu práce.26 Bude důrazně potírat násilí na ženách

(domácí násilí, znásilnění, sexuální obtěžování či tzv. kyber-násilí) a také

dosud častou přímou diskriminaci na základě pohlaví, kterou výrazně

častěji zažívají ženy než muži.27 Při tom je třeba vzít v potaz negativní roli

genderových stereotypů, které podporují zachování a replikaci

genderových nerovností.

134. Zvrácení negativních trendů ve vývoji situace Romů v ČR bude

zajištěno rovným přístupem k inkluzivnímu vzdělání, a to již od

předškolního věku, nediskriminačním prostředím v oblasti zaměstnanosti,

bydlení a zdraví.28 V sociální oblasti je potřeba věnovat se prevenci

vyloučení a podporovat komunitní přístupy.29 V procesu integrace nabývá

na významu otázka, zda je možné, aby se jedinec nebo skupina integrovali

do společnosti, kterou obecně nejsou přijímáni a postoje vůči nim jsou dle

průzkumů veřejného mínění převážně negativní a odsuzující. Klíčové je

proto, a to i v přístupu k dalším národnostním menšinám, vytvářet prostor

pro vzájemný dialog a toleranci, jež podpoří odstranění rozdílů mezi

podstatnou částí minority a většinovou populací.

135. Řešení bezdomovectví jako extrémní formy sociálního vyloučení

vyžaduje účinnou koordinaci širokého spektra aktivit, které mohou ovlivnit

jednotlivé faktory vzniku nebo udržení bezdomovectví (s využitím nástrojů

sociální práce a sociálních služeb, zdravotní péče, podpory bydlení pomocí

sociálních transferů ap.).30 Pro zvrácení negativních trendů je nutné doplnit

25

Zaměstnanost českých matek s dětmi pod 15 let pouhých 57 %, což je jedna z nejnižších hodnot v EU, viz HAŠKOVÁ, H.; KŘÍŽKOVÁ, A.; DUDOVÁ, R. (2015) Ekonomické náklady mateřství, s. 1. 26

Opatřením se podrobněji věnuje ÚV ČR (2014) Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–2020, kterou vláda schválila v listopadu 2014 a která si klade za cíl do roku 2020 dosáhnout 40% zastoupení obou pohlaví v rozhodovacích pozicích ve veřejné i soukromé sféře. 27

Podle výzkumu veřejné ochránkyně práv uvádí osobní zkušenost s diskriminací 13 % žen a 9 % mužů a nejčastěji diskriminaci zažívají při hledání placené práce a výkonu práce, viz VOP (2016) Diskriminace v ČR, s. 12. 28

Podrobněji viz ÚV ČR (2015) Strategie romské integrace do roku 2020. 29

Podrobněji viz ÚV ČR (2015) Strategie romské integrace do roku 2020 a ÚV ČR (2015) Strategie boje se sociálním vyloučením do roku 2020. 30

MPSV (2013) Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020.

Genderové nerovnosti

přetrvávají napříč různými

oblastmi společenského

života

Klíčem k úspěšnému

procesu romské integrace je

vzájemné pochopení a rovný

přístup

Problém bezdomovectví je

třeba řešit prostřednictvím

veřejných služeb


37

existující veřejné služby o funkční systém sociálního bydlení, který

v návaznosti na existující nástroje zajistí pro ohrožené osoby důstojné

podmínky pro bydlení a rovněž sníží pravděpodobnost pádu do chudoby.31

1.4 Vzdělávání

136. Globalizovaný svět bude přinášet více výzev a lidé v něm budou

potřebovat širší záběr a schopnost orientace. V rychle se měnícím světě se

rychle proměňuje a vyvíjí skladba potřebných znalostí a dovedností,

a naopak narůstá potřeba přenositelných kompetencí. Na jedné straně

např. vzrůstá potřeba rozvoje digitální gramotnosti (schopnosti zvládat

digitální technologie, které rapidním tempem mění společnost na celém

světě), na druhé straně roste naléhavost rozvoje snižujících se gramotností

vztahujících se k nakládání s reálným světem (přírodovědných,

environmentálních, polytechnických, jazykových a finančních).32 Vzdělávání

proto musí učit kritickému myšlení a připravenosti zvládat změny, které nás

čekají, ale také posilovat schopnost tyto změny ovlivňovat a usměrňovat

(účastnit se plánování a rozhodování). Vzdělávací systém v České

republice bude rozvíjet kognitivní schopnosti i praktické kompetence pro

nakládání s reálným světem, ale také poskytovat robustní základ

všeobecného vzdělání a rozvíjet dovednosti s těmito znalostmi pracovat

(etiku, logiku, systémové a kritické myšlení), aby se lidé v pozdějším životě

mohli průběžně specializovat, včetně schopnosti kritické práce se zdroji –

zvláště pak s těmi nového druhu (např. internetovými). Bude kladen důraz

na zvýšení jazykových kompetencí, tedy ovládání mezinárodních cizích

jazyků, zejména pak těch v Evropě nejpoužívanějších (v současnosti

především angličtiny, ale i dalších), a to jak z kvalitativního, tak

kvantitativního hlediska. Jazykové kompetence je třeba vnímat nejen jako

nástroj pracovní mobility, ale také jako součást všeobecného vzdělání

i praktických dovedností, které jsou předpokladem orientace v dynamicky

se měnícím globalizovaném světě. Je také nutné klást důraz na pochopení

a osvojení si evropských kulturních hodnot vycházejících z tradic

humanismu a osvícenství. Všechny tyto aspekty je třeba uplatnit při

plánovaných revizích obsahu kurikulárních dokumentů.

137. Smysl vzdělávání nesmí být zužován na přípravu pracovní síly pro trh

práce,33 resp. pro potřeby zaměstnavatelů projevující se v daném

momentě. Jeho cílem v 21. století musí být rozvoj kompetencí pro celý

aktivní občanský, profesní i osobní život (jako je např. občanská

participace, iniciativa a podnikavost, kreativita, komunikace a spolupráce či

řešení konfliktů a problémů, chování v krizové situaci a jiné „měkké“

dovednosti). Musí být zaměřeno na rozvoj celoživotních kompetencí

potřebných pro nastoupení cesty udržitelného rozvoje. V obsahu

vzdělávání musí být důležitým aspektem transdisciplinarita,34 tj. propojení

31

MPSV (2015) Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015–2025. 32

EK (2008) Zlepšování schopností pro 21. století. 33

OECD (2016) Trends Shaping Education 2016. 34

Dle MŠMT ČR (2014) Rámec rozvoje vysokých škol do roku 2020.

Školní vzdělávání musí

především učit připravenosti

na změnu

Vzdělávání musí být

rozvojem všeobecných

kompetencí


38

různých oborů a oblastí lidské činnosti – porozumění vzájemné

propojenosti společenských a přírodních, lokálních a globálních, minulých

a budoucích procesů s cílem přijmout spoluzodpovědnost za vytváření

světa, ve kterém žijeme. K tomu je zapotřebí pěstovat také rozmanitost

aktivních a participativních vzdělávacích přístupů a metod. Naopak je

potřeba snížit velké množství osvojovaných faktů, které brání kreativitě

a hlubšímu poznání vyučovaného tématu. Jedině tak je možné dosáhnout

proměny životního stylu k preferování udržitelné spotřeby, která je klíčová

pro dosažení environmentální udržitelnosti a transformaci ekonomického

systému směrem k menší materiálové náročnosti, a podporovat ochranu

životního prostředí a sociální soudržnost35 tak, aby všichni měli možnost

být zapojeni a žít důstojný život.

138. České děti vykazují v mezinárodním srovnání36 nízkou oblibu školy

(patří k nejméně motivovaným pro vzdělávání, „nerady chodí do školy“, „ve

škole se nudí“). Náš vzdělávací systém doposud dělí děti již v poměrně

útlém věku na talentované a netalentované a směřuje je do různých typů

škol. Společnost tak nedokáže ocenit a rozvíjet různorodé předpoklady

každého žáka a žákyně, omezuje tím jejich životní šance a ochuzuje sama

sebe (cílem by naopak měl být posun k tzv. designu zaměřenému na

člověka – Human-Centered Design, tj. vycházet primárně z potřeb

jednotlivých žáků a žákyň). Mezi různými vzdělávacími cestami proto musí

existovat vzájemná prostupnost.37 Stát zajistí, aby vzdělávací systém

i nadále plnil svou socializační funkci podporující soudržnost společnosti.

A to prostřednictvím vytvoření takových podmínek ve vzdělávání, včetně

personální a prostorové kapacity, v jejichž rámci má každý žák nebo

žákyně bez rozdílu příležitost začlenit se a vzdělávat se v hlavním

vzdělávacím proudu. To je důležité i proto, aby vzdělávání zůstalo místem

socializace (vedle rodiny), protože vzhledem k oslabující socializační roli

práce se vzdělávání stane klíčovým socializačním systémem

s celospolečenským dosahem zaručujícím sociální soudržnost.

139. Vysoké školy by měly i nadále plnit svůj nezastupitelný význam ve

společnosti rozvojem svých čtyř základních a stejně významných funkcí. Za

prvé svůj význam jakožto autonomních a nezávislých center vzniku nových

poznatků a inovací, které přinášejí prospěch celé společnosti ve formě

nového vědění, produktů či služeb. Za druhé jako center vzdělanosti, kde

se tyto poznatky, vědění a typ myšlení předávají lidem a umožňují jim

osobní rozvoj. Za třetí jako institucí připravujících vysoce kvalifikované

odborníky a odbornice pro svět práce. A za čtvrté jako prostoru rozvoje

aktivního občanství nezbytného pro další fungování demokratické

společnosti. Role vysokého školství ve společnosti stále vzrůstá s tím, jak

se společnost stává složitější a provázanější, i s tím, jak roste role

35

Podrobněji viz MŠMT ČR (2015) Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání. 36

Dle šetření PISA a TIMSS, viz FEDERIČOVÁ, M.; MÜNICH, D. (2014) Srovnání obliby školy a matematiky pohledem mezinárodních šetření. 37

Podrobněji viz MŠMT ČR (2014) Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, priorita 1. Snižovat nerovnosti ve vzdělávání.

Žáci a žákyně by neměli být

selektováni v nízkém věku

Vysoké školy jako autonomní

centra vzdělanosti


39

moderních technologií a nutnost zvládání velmi komplexních vzdělávacích

obsahů. Vysoké školství musí umět na významné změny ve společnosti

reagovat, nesmí se tak ovšem dít na úkor autonomie a akademických

svobod. Naprosto zásadní je, aby vysoké školství bylo dostupné všem bez

ohledu na jejich sociální a ekonomické postavení a zůstalo veřejným

statkem a veřejnou odpovědností včetně odpovídající úrovně financování.

140. Věda (výzkum a vývoj) je základním prostředkem, jak dlouhodobě

dosahovat inovací a zvládat tak hospodářské, společenské,

environmentální a další změny. Kvalitní vědecká a výzkumná činnost je

také základem pro kvalitní vzdělávání na vysokoškolské úrovni. Aby byly

vědecké a výzkumné aktivity dlouhodobě skutečně celospolečensky

přínosné, je potřeba zachovat významnou roli základního výzkumu, který je

klíčový mj. pro dlouhodobé udržení kvalitního aplikovaného výzkumu

a vývoje. Vědu a výzkum není možné jednoduše podřizovat tržní logice

a vnímat prostředky na základní výzkum jako neefektivně vynaložené. Je

potřeba podporovat také spolupráci vysokých škol, výzkumných institucí

a soukromého sektoru, nikoliv však na úkor svobody bádání. To zajistí

především adekvátní financování základního a aplikovaného výzkumu

a podpora spolupráce vědeckých center, univerzit, ústavů aplikovaného

výzkumu a firem založená na principu rovných podmínek

a transparentnosti.

141. Důležitá je podpora celoživotního vzdělávání u celé populace, a to

občanského i profesního, včetně zapojení věkových skupin 55+ (i 65+) do

vzdělávání a získávání kompetencí spojených s fungováním v měnícím se

světě. Systém celoživotního učení by měl být založen na možnosti volby

různých vzdělávacích cest a jejich prostupnosti. Žádoucí je také pravidelné

vzdělávání osob pracujících se sociálně vyloučenými osobami, včetně

veřejných opatrovníků, s cílem prevence prohlubování sociálního vyloučení

a možné diskriminace. Podobně jako v oblasti kultury budou pro plnění

vzdělávacích potřeb společnosti i nadále významná nezávislá média

veřejné služby. V této věci je možné využít distančních forem vzdělávání

včetně těch prováděných prostřednictvím internetu.

142. Zásadním předpokladem realizace výše uvedených cílů je podpora

zajištění kvalitní výuky vzdělávajícími.38 Pro veřejný vzdělávací systém

musí být zajištěny dostatečné zdroje odpovídající vyspělým státům.39

Stejně významné jsou však i systémové změny v pregraduálním i dalším

vzdělávání vzdělávajících, v jejich metodické podpoře při zvyšování kvality,

tak aby dokázali být nositelem změny a převzít roli průvodců učením

v měnícím se světě. Měly by být podporovány celková demokratizace

vzdělávání a participativní přístupy ve vzdělávání.

38

Podrobněji viz MŠMT ČR (2014) Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, priorita 2. Podporovat kvalitní výuku a učitele jako její klíčový předpoklad. 39

Dle MŠMT dosahoval ve státech OECD v roce 2012 průměr výdajů na vzdělávání 11,6 % celkových veřejných výdajů, v ČR to bylo pouze 8,9 % veřejných výdajů, viz MŠMT ČR (2015) České školství v mezinárodním srovnání 2015, s. 18.

Věda a výzkum jako cesta

k poznání a inovacím

Vzdělávat se je třeba celý

život

Klíčová je podpora role

vzdělávajících


40

143. Vzdělávací instituce musejí být otevřené spolupráci, je zapotřebí

podporovat iniciativy zdola, síťování, zapojení nestátních aktérů a aktérek

do vzdělávání, propojování různých forem vzdělávání a různých

vzdělávacích institucí (formální a neformální, školní a mimoškolní,

počáteční a další vzdělávání).40 Musí docházet k základní spolupráci rodiny

a školy a k větší participaci rodičů na vzdělávání svých dětí. Nutné je též

přehodnocení „pozitivistického“ přístupu ke vzdělávání, a naopak pěstování

rozmanitosti aktivních a participativních vzdělávacích postupů a metod, a to

s ohledem na budoucí zapojení jedince do společnosti ve všech

ohledech.41 Mezi podporované přístupy by měly patřit zejména

konstruktivistické pojetí výuky,42 systémové myšlení a pěstování schopnosti

adaptace na změnu včetně odolnosti (resilience).

144. Vzdělávání je důležitou oblastí, která zásadním způsobem podmiňuje

směřování České republiky k udržitelnému rozvoji.43 Podoba a obsah

vzdělávání musí být takové, aby podpořily naplnění cílů a opatření

v dalších oblastech strategického rámce Česká republika 2030, ať se jedná

o přístup k práci, digitalizaci, odstranění nerovností, zajištění zdraví, nebo

podporu kultury. V této souvislosti bude provedena revize obsahu

kurikulárních dokumentů a důležité místo v nich zaujme rozvoj kompetencí

pro udržitelný rozvoj (aktivní občanský, profesní i osobní život – zvládání

a ovlivňování změn a porozumění vzájemné propojenosti společenských

a přírodních, lokálních a globálních, minulých a budoucích procesů)

a aktivizující participativní metody zaměřené na vlastní iniciativu žáků. Je

potřeba zvýšit účast pedagogů na dalším vzdělávání pedagogických

pracovníků zaměřeném na koordinaci vzdělávání pro udržitelný rozvoj na

školách.44

1.5 Zdraví

145. Z hlediska zdravotního stavu obyvatel existují mezi skupinami

obyvatelstva v České republice zřetelné nerovnosti (např. dle imisně

zatížených oblastí či ve střední délce života dle dosaženého vzdělání). Je

třeba zlepšit zdraví všech obyvatel a snížit nerovnosti v oblasti zdraví.45

Klíčová je role sociálních determinantů zdraví,46 stejně jako je významný

vliv kvality životního a pracovního prostředí na zdraví lidí.

40

Podrobněji viz MŠMT ČR (2014) Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. 41

Podrobněji viz např. ASPEN INSTITUT PRAGUE (2016) Česko, s. 87-103. 42

KORCOVÁ, K. (2013) Konstruktivismus v inovativních vzdělávacích programech v české škole. Studia Paedagogica 54(11). 43

UNESCO (2016) Global Education Monitoring Report Summary, s. 8. 44

ČŠI (2016) Vzdělávání v globálních a rozvojových tématech v základních a středních školách. 45

Podrobněji viz MZD (2014) Zdraví 2020, jež definuje jako strategický cíl 1 Zlepšit zdraví obyvatel a snížit nerovnosti v oblasti zdraví. 46

„Řešení sociálních nerovností výrazně přispívá ke zdraví a životní pohodě. (…) Znevýhodnění osob a jejich zranitelnost se během života obvykle prohlubuje a je podmíněna jednáním, které má důležitý vliv na zdraví, např. rizikové a škodlivé užívání alkoholu a kouření, špatné stravovací návyky, nedostatečná pohybová aktivita a psychické problémy.

Otevřenost vzdělávání

Vzdělávání jako katalyzátor

porozumění principům

udržitelného rozvoje

Je třeba snížit nerovnosti ve

zdraví jednotlivých skupin

společnosti


41

146. Základem zdravotní politiky České republiky bude podpora zdraví

během celého života, tedy dlouhodobý pravidelný systematický přístup

k ochraně a podpoře zdraví a primární prevenci nemocí. Zdravotnictví by

nemělo mít pouze funkci záchytné sítě pro již nemocné, naopak mělo by

prioritně plnit funkci preventivní a snažit se o to, aby lidé vůbec

neonemocněli nebo aby nemocných bylo co nejméně.

147. Mezi nástroje podpory zdraví a prevence onemocnění patří také

podpora intenzivnějšího využívání preventivních prohlídek včetně

screeningových vyšetření (za účelem rozeznání příp. chorob v jejich

časných stádiích, kdy pacient či pacientka ještě nemá potíže a jasné

příznaky). Rovněž je důležité uplatňovat vyhodnocování strategických

dokumentů státní správy z hlediska ochrany a podpory veřejného zdraví

(Health Impact Assessment). Mezi priority bude patřit vytvoření

a provozování plošné sítě pracovišť (center) podpory zdraví a primární

prevence nemocí. Těmto pracovištím je dále třeba zajistit udržitelnost

a institucionální podporu.

148. Pro efektivní ochranu a podporu zdraví a prevenci nemocí je třeba

zajistit dostatečné financování, a to jak ze státního rozpočtu, tak

ze všeobecného zdravotního pojištění a dalších zdrojů. Prostředky ze

zdravotního pojištění (tj. zejména z tzv. fondů prevence zdravotních

pojišťoven) je nutné využívat efektivně k podpoře zdraví a prevenci nemocí.

149. Stát bude více investovat do prevence nemocí, podpory zdraví

a rozvoje tzv. zdravotní gramotnosti obyvatel. Zdravotní gramotnost je

schopnost rozšiřovat znalosti a dovednosti, díky kterým se lidé dokáží

rozhodovat ve prospěch vlastního zdraví i zdraví svého okolí, a také

schopnost orientovat se v komplexním systému zdravotní a sociální péče.

Nezanedbatelný je ovšem také přístup jedince k naplňování vlastního

zdravého životního stylu a jeho odpovědnost za své zdraví.

150. Pro další zlepšení zdraví je třeba zásadní měrou snižovat zátěž lidí

zdravotně rizikovými látkami i hlukem. Nejnaléhavější jsou rizikové emise

znečišťujících látek z domácích topenišť na pevná paliva (uhlí a dřevo),

rizikové emise znečišťujících látek z dieselových a benzinových motorů

především v dopravě (PAU, B(a)P, PM2,5) a další zdravotně rizikové látky

v ovzduší, ve vodách, v půdě, vnitřním prostředí budov, v potravinách,

nápojích i jiných předmětech. Stát bude podporovat z pohledu kvality života

důležité pozitivní změny životního stylu jako například omezování

zdravotně rizikového chování – prevenci užívání tabáku a přechod

k nekuřáctví, prevenci konzumace alkoholu, užívání dalších návykových

látek a závislostního chování. Dále bude důsledně podporovat dostatečné

pohybové aktivity populace, správnou výživu a stravovací návyky jedinců.

Stát se zasadí ale také o změny sociálních okolností a možnost života ve

zdravém prostředí, podporu zdraví v rámci komunit, dostupnost kvalitních

Zmíněné chování je do značné míry důsledkem stresu a dalších životních nesnází.“ MZD ČR (2014) Zdraví 2020, s. 19.

Lékařská péče nemá být

určena pouze již nemocným

Je třeba vytvořit centra

podpory zdraví

Efektivní ochrana zdraví

podpořená prostředky

veřejných rozpočtů

Účinným nástrojem je

zdravotní gramotnost

Cestou je zdravé životní

prostředí i životní styl včetně

kvalitních potravin


42

potravin, přístup ke kvalitní vodě, absenci znečištění vzduchu – smogu

nebo tabákového kouře na pracovišti i mimo něj.

151. S ohledem na demografické stárnutí je nezbytné zajišťovat zdravé

pracoviště pro všechny věkové skupiny. Stát bude klást důraz především

na podporu udržitelné práce a zdravého stárnutí již od začátku profesní

dráhy. Je nutné zabývat se budoucími potřebami pacientů a pacientek,

pracujících i pracovišť. V souvislosti se zvyšováním střední délky života

bude nutné dbát většího důrazu na prodlužování délky aktivního, kvalitního

života (délky života ve zdraví) pomocí akcentování rozvoje geriatrie (tj.

klinické gerontologie, která se zabývá zdravotním a funkčním stavem ve

stáří včetně zvláštností jeho chorob a jejich léčby) a lázeňství, včetně

širšího využití lázeňské péče v kontextu pooperační péče a prevence.47

Lázeňství bude nutné více vnímat jako interdisciplinární obor přesahující

rámec České republiky i samotný resort zdravotnictví, neboť též zajišťuje

ochranu přírodních léčivých zdrojů a ochranu lázeňských míst, včetně

okolní krajiny využívané pro terénní léčbu.

152. Pro omezení dopadů sociálních rozdílů na zdravotní stav obyvatel je

klíčové udržet všeobecně dostupnou zdravotní péči v dostatečné kvalitě

i kapacitě (zejména co do personálu a počtu lůžek ve zdravotnických

zařízeních) na celém území České republiky. Zásadní výzvou je

udržitelnost a institucionální podpora systému ochrany a podpory veřejného

zdraví a prevence nemocí. Stát zajistí zejména plošnou a stabilní

institucionální podporu, protože oslabování tohoto systému by vedlo k jeho

neefektivitě a k zásadním dopadům nejen na zdraví občanů, ale i na

celkové veřejné výdaje na zdravotnictví a ekonomiku České republiky. Za

účelem zvyšování kvality života chce stát postupně navyšovat zdroje

alokované pro systém zdravotnictví na úroveň průměru vyspělých států.

Klíčovými jsou investice do stabilizace a rozvoje zdravotnického personálu,

včetně vyrovnání lokálních (regionálních) nedostatků jeho konkrétních

specializací. K zajištění kvalitní lékařské péče je nutné zajistit dostatečný

počet lékařů a lékařek i zdravotníků (zdravotních sester) a dalšího

personálu ve zdravotnictví – vzhledem k jejich stárnutí a nedostatku

v některých oblastech. Stát se proto zasadí o zvýšení počtu studujících na

lékařských fakultách a jejich motivaci zůstat v České republice pracovat po

vystudování vysoké školy. To by mělo být především zajištěno dostatečnou

informovaností během studia a také snazším systémem atestace nutné

k výkonu praxe. Stát se také zasadí o zvýšení počtu vysokoškolských

pedagogů a pedagožek, zejména teoretických oborů. Vzhledem k délce

studia lze očekávat zlepšování současné situace až po roce 2025.

153. Zdravotní systém musí být připraven čelit novým problémům, např.

rizikům nových infekčních onemocnění, nárůstu rezistence vůči

antibiotikům, či nárůstu duševních onemocnění ve společnosti.

47

Ačkoli lázeňství může být spojováno s cestovním ruchem a turistikou, jedná se primárně o formu následné léčebné péče, nikoliv obecný obor služeb typu hotelnictví.

Nárůst významu

gerontologie a lázeňství

Všeobecně dostupná,

kvalitní veřejná a dostatečně

financovaná zdravotní péče

Adaptace zdravotnictví na

nastupující rizikové trendy


43

154. Další možnosti rovněž nabízí výrazné zkvalitnění a zajištění

dostupnosti zdravotnických dat a statistiky, včetně jednotlivých indikátorů

zdravotního stavu, a to jak v mezinárodním srovnání, tak na národní úrovni

a na úrovni regionů, měst a obcí.48 Jsou nastaveny postupy pro vstup

nových technologií do zdravotnictví, které zajišťují prověřování klíčových

aspektů aplikace (klinické přiměřenosti, přínosu k léčbě, efektivity využití,

etických a sociálně-kulturních dopadů). Stát proto bude výše jmenované

postupy prověření dopadů (např. Health Technology Assessment)

operativně rozvíjet.

155. Péče o zdraví přesahuje resort zdravotnictví a vyžaduje zapojení

institucí na všech úrovních veřejné správy, neziskového i soukromého

sektoru, vědeckých a vzdělávacích institucí, komunit i samotných jedinců.

K řízení a rozhodování je třeba přizvat všechny složky společnosti, sociální

skupiny i jednotlivce. Česká republika posílí veřejné zdravotnictví, zejména

orgány a instituce ochrany a podpory veřejného zdraví.

1.6 Kultura

156. Kulturu je možné chápat jako sféru rozvoje tvořivosti a aktivního

utváření i reflexe hodnot společnosti. Zahrnuje kulturní dědictví a umění,

stejně jako způsob života, systémy hodnot, tradice a přesvědčení. Její

význam narůstá v moderním sekulárním demokratickém státě, kde se stává

klíčovou součástí tvorby a udržování státní identity. Kulturní politika je proto

součást žité demokracie.

157. Kulturní a mediální politika jsou odpovědné za utváření, posilování

a udržování státní identity založené na kultuře, jež je klíčovou složkou

soudržnosti společnosti a jejího udržitelného rozvoje. Kultura a umění mají

zásadní úlohu při posilování společenské odolnosti vůči

protidemokratickým silám. Pozornost si v tomto kontextu zasluhuje také

mediální politika, v níž hrají nenahraditelnou roli nezávislá média veřejné

služby, která slouží jako referenční bod pro obyvatele a významně

podporují rozmanitost kultury. Zvláštní pozornost je třeba věnovat také

podpoře kultury všech národnostních menšin.

158. Znalost vlastní kultury a vědomí její hodnoty spolu s respektem

k rozmanitosti kulturních projevů a kladným kulturním hodnotám cizích

kultur či menšin jsou jedny z hlavních prostředků umožňujících chránit

společnost před negativními jevy, např. před šířením uniformity, ztrátou

kulturní identity, xenofobií či šířením konzumeristického vztahu ke světu

včetně jeho negativních environmentálních důsledků. Stát proto bude

podporovat u celé populace rozvoj kulturních znalostí a kompetencí

a snižovat nerovnosti v dostupnosti kultury (mj. s využitím potenciálu

48

V oblastech, kde tzv. „tvrdá data“ nepostihnou krátkodobější trendy a jsou tak průkazná spíše v dlouhodobém horizontu, např. některé oblasti prevence nemocí a podpory zdraví, je žádoucí hledat rovněž tzv. „procesní indikátory“ a na základě jejich vyhodnocování vhodně reagovat vybranými politickými opatřeními.

Statistická analýza

a nastavení procesů inovace

ve zdravotnictví

Tvorba politik pro oblast

zdraví

Kultura zdrojem státní

identity

Identita založená na kultuře

je garantem společenské

soudržnosti

Podpora rovného přístupu ke

kultuře


44

internetu) napříč celou společností, zejména u znevýhodněných skupin

včetně etnických menšin. Neznalost většinových kulturních hodnot je mimo

jiné překážkou úspěšné integrace těchto znevýhodněných skupin.

159. Kultura přispívá ke zvýšení kvality života – přetváří města a obce na

příjemná místa k životu, práci a k cestování, stimuluje vzdělávání a přispívá

k celoživotnímu osobnímu rozvoji. Především je však klíčovou součástí

identitní politiky a rozvoje kreativity. Proto je pro její rozvoj nezbytné

zajištění dostatečných veřejných zdrojů především za účelem metodické

i finanční podpory a důstojného ohodnocení zaměstnanců veřejných,

soukromých i neziskových institucí v sektoru kultury.

160. Cílem kulturní politiky musí být podpora těch součástí živé

i památkové kultury, které nemohou být úspěšné komerčně, a přitom patří

do sféry vysoce kvalitního umění. Umění je generátorem inovací, jež

nacházejí uplatnění mimo vlastní kulturní oblast. Umění, kulturní dědictví

a péče o ně představují také významné tvůrce pracovních míst. Povaha

obnovy kulturního dědictví a podpora umění, jež vyžaduje více specifických

pracovních postupů různé odbornosti, tvoří trvalý základ zaměstnanosti

a příležitosti pro menší a střední firmy a vytváří prostor k uchování, popř.

obnově ojedinělých postupů a technologií. Kulturní a kreativní odvětví jsou

zdrojem technologických i netechnologických inovací a svou přidanou

hodnotou přispívají k rozvoji ostatních hospodářských odvětví. Jejich

mezioborový přesah má pozitivní dopad na udržitelný rozvoj, tvorbu

a posilování sociálního kapitálu, rozvoj cestovního ruchu i na zvyšování

hodnoty výrobků a služeb generovaných jinými průmysly. Úkolem státu je

rovněž v rámci podpory vyváženého a efektivního řízení inovací zohlednit

nové rostoucí obory z oblasti digitální ekonomiky a kulturních a kreativních

průmyslů, jejichž výsledky přesahují hranice kultury a umění a přispějí ke

společenskému a hospodářskému rozvoji České republiky.49

161. Kreativita jako ústřední hodnota evropské identity je součástí

plnohodnotného lidského života, proto musí být možnost jejího rozvoje

otevřena všem bez ohledu na sociální status. Zároveň je nezbytným

zdrojem řešení výzev proměny světa, které nás čekají v nejbližší

budoucnosti.

162. Zpřístupňování kulturních a uměleckých hodnot musí mít ve veřejné

oblasti přednost před generováním finančních prostředků. Vzhledem

k historickému vývoji je velká část kulturních institucí České republiky

státním a veřejným majetkem. Žádoucím cílem je ve veřejné sféře

poskytování a aktivní zprostředkování kulturních hodnot (v přiměřené míře)

bezplatně.

49

Viz např. ÚV ČR (2016) Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci České republiky. Popř. MK ČR (2015) Státní kulturní politika ČR 2015–2020 s výhledem do roku 2025.

Rozvoj kultury vyžaduje

zajištění dostatečných zdrojů

Státní podpora kultury jako

zdroj inovace

a zaměstnanosti

Rovný přístup ke kreativitě

jako předpoklad adaptability

na změny

Dostupnost kultury a umění

má přednost před

komerčním ziskem


45

163. Hlavním kritériem v oblasti kultury je vždy její účinná produkce. Za

hlavní nástroj lze považovat uplatňování principu veřejné tvůrčí soutěže. Je

třeba vytvořit prostředí, které zajistí, aby spolupráce státu a samospráv se

soukromým sektorem byla v oblasti kultury oboustranně výhodná.

164. Kulturní politika státu má být provázaná na všech úrovních veřejné

správy. Samosprávy je třeba aktivně podporovat ve schopnosti účinně

spojovat státní kulturní politiku s místními podmínkami tak, aby se

prostředky i pozornost přiměřeně rozdělovaly rovněž ve prospěch kvalitní

kulturní produkce na lokální úrovni.

165. Zvláštní pozornost je třeba nadále věnovat kulturnímu dědictví

(památkám a uměleckým sbírkám). Z výzkumu vyplývá pozitivní dopad

kulturního dědictví na kvalitu života i ekonomiku státu.50 Hmotné kulturní

dědictví zprostředkované veřejnosti má nesporný pozitivní ekonomický

dopad v místě, kde přispívá k rozvoji řady služeb. Kulturní dědictví i kulturní

a kreativní odvětví představují významného tvůrce pracovních míst. Posilují

tak zejména lokálně orientované podniky se zapojením místních

pracovníků.

166. Cestovní ruch obecně zvyšuje povědomí o dané zemi. Řada turistů

do ní míří právě díky jejím památkám a živé kultuře. Na jedinečné kulturní

identitě je možné stavět udržitelný kulturní cestovní ruch. Propagaci státu

v zahraničí prospěje účast v evropských, mezinárodně respektovaných

statusech kulturního dědictví, jako např. účast v Seznamu světového

dědictví UNESCO, v Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního

dědictví lidstva UNESCO, v Mezinárodním registru Paměti světa UNESCO

a v dalších evropských, mezinárodně respektovaných nástrojích podpory

kulturního dědictví, např. Evropské kulturní stezce (European Cultural

Route), označení Evropského dědictví (European Heritage Label) či

v Evropských cestách průmyslového dědictví (European Route of Industrial

Heritage).

167. Kulturní hodnotou specifického typu je kulturní krajina. Její ochranu je

třeba uvést do souladu s požadavky adaptace na změnu klimatu se

zodpovědným zřetelem k vyvažování obou potřeb.

1.7 Strategické cíle

1. Společenské klima je vůči rodinám všestranně příznivé, bariéry

a společenské tlaky jsou minimalizovány. Rodina, rodičovství

a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany a jsou

společensky vysoce oceňovány.

50

Výzkum v rámci projektu EU Cultural Heritage Counts for Europe, který si kladl za cíl analyzovat veškerá dostupná kvantitativní i kvalitativní data související s ekonomickými, sociálními, environmentálními a kulturními dopady kulturního dědictví, viz CHCFE

CONSORTIUM (2015) Cultural Heritage Counts for Europe.

Veřejné tvůrčí soutěže jako

nástroj dosažení kvality

Kulturní politika musí být

podporovaná i na lokální

úrovni

Kulturní dědictví přispívá

k místnímu rozvoji

Propagace kulturního

dědictví podpoří cestovní

ruch

Kulturní krajina pro zvládnutí

změny klimatu


46

1.1 Vhodné socioekonomické podmínky podporují dobré fungování

rodin. Zaměřují se na finanční zajištění rodiny, slučitelnost práce

a rodiny a služby péče o děti i seniory. Umožňují tak získat

dostatek volného času pro zkvalitňování rodinných vztahů.

1.2 Rodinám se specifickými potřebami je věnována zvláštní

pozornost. Jsou přijímána cílená opatření přispívající k rovnému

přístupu ke vzdělávání a uplatnění členů těchto rodin na trhu práce

i ve společnosti.

2. Technologický a sociální rozvoj rozšiřují přístup k důstojné

práci.

2.1 Trh práce vykazuje na celostátní i regionální úrovni nižší

strukturální nerovnováhy, zmírňuje se polarizace trhu práce i její

společenské dopady.

2.2 Přístup k důstojné práci se rozšiřuje i pro skupiny, které jsou na

trhu práce dosud znevýhodněné – rodiče na rodičovské dovolené,

osoby se zdravotním postižením nebo osoby starší 50 let.

2.3 S obecnou mírou nezaměstnanosti se zároveň snižuje i podíl

dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti.

2.4 Minimalizuje se míra prekarizace a nedobrovolné flexibilizace

práce, a to i u činností vykonávaných prostřednictvím ekonomiky

platforem a jiných nových atypických forem práce.

2.5 Imigrační a integrační politika klade důraz na přilákání

kvalifikovaných cizinců a cizinek a posiluje diverzitu pracovních sil

významnou pro inovace. Veřejné politiky také podporují návrat

českých občanů a občanek ze zahraničí.

3. Strukturální nerovnosti ve společnosti jsou nízké.

3.1 Dlouhodobě se snižuje podíl osob ohrožených chudobou

a sociálním vyloučením.

3.2 Snižuje se příjmová nerovnost a je kladen důraz na udržení silné

střední vrstvy.

3.3 Snižuje se genderová nerovnost.

3.4 Je zajištěn rovný přístup k osobám ohroženým diskriminací na

základě pohlaví, věku, péče o závislé osoby, zdravotního

postižení, etnicity, národnosti, sexuální orientace, vyznání nebo

světonázoru. Zvláštní důraz je kladen na předcházení vícečetné

diskriminaci.

4. Vzdělávání rozvíjí individuální potenciál jedinců a jejich

schopnost zvládat i ovlivňovat změny a podporuje soudržnou

společnost orientovanou na udržitelný rozvoj.


47

4.1 Vzdělávací systém je inkluzivní a vzájemně prostupný, neselektuje

žáky a žákyně v útlém věku na talentované a netalentované

a omezuje závislost vzdělávacích drah a výsledků na jejich

socioekonomickém zázemí.

4.2 Systém vzdělávání podporuje učitele, učitelky a další vzdělavatele,

aby ve vzdělávání dokázali přinášet potřebné změny a převzít roli

průvodců účastníků vzdělávání v měnícím se světě. Je otevřený

intenzivnímu kontaktu s reálným světem a zapojuje všechny aktéry

ve vzdělávání.

4.3 Vzdělávání zajišťuje každému přístup k rozvoji přenositelných

kompetencí, potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní

život. Systém zahrnuje přiměřený všeobecný základ nezbytný pro

další vzdělávání, zapojení do společnosti i pro porozumění

vzájemné provázanosti současného světa.

4.4 Systém celoživotního vzdělávání je veřejně garantovaný a široce

dostupný: Zaměřuje se jak na profesní vzdělávání, tak i na

vzdělávání v oblasti přenositelných dovedností.

5. Zdraví všech skupin obyvatel se zlepšuje.

5.1 Zvyšuje se délka života ve zdraví u všech skupin obyvatel České

republiky.

5.2 Snižují se vlivy způsobující nerovnosti v oblasti zdraví.

5.3 Systém veřejného zdravotnictví je stabilní, všeobecně dostupný co

do kvality i kapacity a současně se rozvíjí odpovídající profesní

struktura. Věkový průměr lékařského i nelékařského personálu se

snižuje a zlepšuje se ohodnocení všech pracovníků ve

zdravotnictví.

5.4 Zdravý životní styl je podporován prostřednictvím vyšších

veřejných výdajů s důrazem na primární prevenci nemocí

a podporu zdraví v průběhu celého života.

5.5 Snižuje se konzumace návykových látek i zátěž obyvatel

zdravotně rizikovými látkami a hlukem prostřednictvím lepší kvality

životního prostředí. Příslušné limity škodlivých látek a hluku nejsou

překračovány.

6. Vyšší veřejné investice podporují klíčové funkce kultury

a rovný přístup ke kultuře a kreativitě.

6.1 Do oblasti kultury směřují vyšší veřejné výdaje a posilují se

možnosti dlouhodobého finančního plánování kulturních

organizací.

6.2 Podle potřeb měnící se společnosti je systémově podporován

rozvoj i zakládání nových kulturních organizací.


48

6.3 Kulturní a kreativní průmysly jsou podporovány jako příležitost pro

rozvoj ekonomiky.

6.4 Pracovníci v kultuře jsou podporováni metodicky i finančně s cílem

zvyšování jejich prestiže a zlepšování podmínek potřebných pro

jejich kreativní a motivační roli vůči dalším skupinám společnosti.

51

2 Hospodářský model

Vize

Ekonomika České republiky cíleně snižuje svou materiálovou

a energetickou náročnost. Hospodářské instituce zajišťují

dlouhodobý růst ekonomiky postavený na podnikavosti, inovacích,

tvůrčích schopnostech lidí, oborech s vyšší přidanou hodnotou, na

oběhovém hospodářství, nízkouhlíkových technologiích, robotizaci

a digitalizaci a opírá se o odolnou a kvalitní infrastrukturu. Stojí na

principech sociálně-tržního hospodářství, jehož základní vlastností je

spolupráce a koordinace mezi veřejným, podnikatelským

a neziskovým sektorem. Veřejné finance zajišťují, že zdroje na

realizaci veřejných politik jsou dostatečné a efektivně vynaložené.

Úvod

201. Hospodářství je souhrnem tvořivých (produktivních) činností, které

uspokojují hmotné i nehmotné potřeby lidí. Udržitelný hospodářský model

zajišťuje schopnost hospodářství dlouhodobě zvyšovat rozsah a kvalitu

poskytovaných služeb a statků, a to co nejefektivnějším a nejšetrnějším

způsobem, kdy se zároveň daří udržovat nároky na přírodní zdroje

v přijatelných mezích neohrožujících produkční schopnosti Země

v dlouhém období, tzv. decoupling. Podpora efektivního a šetrného

hospodářského modelu je hlavním obecným cílem této kapitoly.

202. Hospodářský úspěch se poměřuje materiálním bohatstvím

ekonomiky. K měření lze využít několika indikátorů. HDP je objem

produkce národního hospodářství. Měřítkem ekonomické úrovně

ekonomiky je HDP přepočítaný na jednoho obyvatele. Růst ekonomické

úrovně na obyvatele a zvyšující se kvalita života spolu korelují. Pro malou

otevřenou ekonomiku, jakou je ČR, je důležitým ukazatelem hrubý národní

důchod (HND). To je objem důchodů rezidentů – domácích ekonomických

subjektů. Rozdíl mezi HDP a HND ukazuje, jaká část důchodů vytvořených

v ekonomice v ní také zůstane (a může tedy sloužit k dalšímu rozvoji

ekonomiky, financování veřejných politik, spotřebě, investicím ap.).

203. Výkyvy ekonomického výkonu, ekonomické cykly, mohou ovlivnit

úspěšnost v plnění vytyčených cílů udržitelného rozvoje. Plnění cílů tohoto

strategického rámce proto musí být vždy hodnoceno s přihlédnutím jednak

k fázi cyklu, zda je ekonomika v recesi či konjunktuře, ale také

k makroekonomické stabilitě. Proto budou při hodnocení úspěšnosti ČR

Cílem je efektivní a šetrné

hospodářství

Měřítkem úspěchu je nejen

HDP

Podmínkou úspěchu

hospodářství je

makroekonomická stabilita


52

2030 vždy brány v potaz ukazatele HDP, HND, reálná spotřeba

domácností, míra inflace a vnější rovnováha (poměr běžného účtu platební

bilance k HDP).

204. Tyto ukazatele mají omezenou vypovídací hodnotu a existuje řada

alternativ, mezi jinými např. index lidského rozvoje (Human Development

Index) nebo index udržitelného ekonomického blahobytu (Index of

Sustainable Economic Welfare). Trendy tvrdých kvantitativních ukazatelů,

zejména HDP či HND, jsou však hodně podobné jiným, „měkčím“

indikátorům kvality života a také úrovni blahobytu, jak ji vnímají české

domácnosti ve svém každodenním životě. Proto zůstaneme u této

standardní ekonomické metriky. Takto vyjádřené materiální bohatství je

navíc nedílnou součástí širšího hodnocení kvality života v rámci OECD

Well-being Framework.

205. ČR se přibližuje průměrné ekonomické úrovni EU. Konvergovat

k HDP na osobu původních členských zemí EU15, které jsou bohatší než

průměr celé Unie, je v horizontu patnácti let velmi ambiciózní. Podmínkou

by musel být kvalitativní skok ekonomiky na vyšší výkonnostní úroveň. To

je možné pouze za předpokladu výrazných strukturálních změn

doprovázených růstem produktivity a přidané hodnoty. Nutné strukturální

reformy se musí dotknout pěti oblastí detailně specifikovaných v pěti

číslovaných sekcích této kapitoly.

2.1 Hospodářské instituce

206. Růst české ekonomiky dosud spočíval především na vnějších

zdrojích, na masivním přílivu přímých zahraničních investic (PZI). Tento

vnější zdroj růstu se však vyčerpává, příležitosti pro PZI jsou již zřejmě

z velké části saturovány. Tento trend ilustruje např. zastavení růstu hodnoty

PZI (viz graf 2.3 v Analýze rozvoje). Cílem příštích patnácti let je udržení

a prohloubení přínosů PZI a současné nalezení a aktivizování vnitřních

zdrojů růstu nezávislých na PZI.

207. Pokud má česká ekonomika dlouhodobě vytvářet dostatek zdrojů, je

potřeba zaměřit se na tři úkoly: (1) podporu podnikání, (2) přímé provádění

prorůstových opatření se zaměřením na oblasti vzdělávání (viz podkapitola

1.4), výzkumu, vývoje a inovací včetně infrastruktur a (3) kladení důrazu na

efektivitu využívání zdrojů a snižování škod, které spotřeba přírodních

zdrojů způsobuje. Těmto třem úkolům je dále věnována pozornost.

Podpora podnikání musí zahrnout všechny podnikatelské sektory, zejména

však malé a střední podniky (MSP) jako nejméně rozvinutý sektor

s nejvyšším růstovým potenciálem. Nejdůležitější je zaměřit se na růst

kvality PZI. V sektoru velkých podniků, které tvoří páteř ekonomiky, je

nutné podporovat kvalitu a mezinárodní konkurenceschopnost jejich

produktů. Druhému a třetímu úkolu se věnují sekce 2.2 až 2.4.

208. Česká republika bude usilovat o zvyšování kvality PZI zahraničních

firem působících na území našeho státu. Cílem je dosáhnout na co

HDP má svá omezení, která

bereme v úvahu

Konvergence k EU15

vyžaduje zásadní proměnu

ekonomiky

Zahraniční investice jako

motor růstu se vyčerpávají

Tři pilíře hospodářské politiky

Zvyšovat kvalitu

zahraničních investic

2. Hospodářský model

53

nejsofistikovanější patra mezinárodních hodnotových řetězců, tedy ta

s nejvyšší přidanou hodnotou. Ukazatelem kvality PZI ex post je

produktivita práce a výše mezd, ukazatelem ex ante může být

technologická intenzita investice.

209. Česká republika bude u domácích firem podporovat rozvoj podnikání

s co nejvyšší přidanou hodnotou, což částečně souvisí se zvyšováním

kvality PZI, ale také s investicemi do výzkumu, vývoje a inovací. Náročnější

poptávka zahraničních firem působících v ČR na subdodávky může být

vhodným impulsem a příležitostí pro domácí podniky. Druhou, v dlouhém

období důležitější podporovanou částí je posun z pozice subdodavatele na

samostatného producenta schopného uplatnit vlastní produkt na trhu finální

produkce.

210. Velké podniky tvoří páteř ekonomiky. Jejich podíl 45 % na tvorbě

HPH je dominantní. Růst podílu tohoto sektoru na tvorbě HPH není proto

tak důležitý. Mnohem podstatnější je zvyšování jeho kvality, podobně jako

u PZI. Podpora velkého podnikání by se proto měla zaměřit na schopnost

velkých podniků dostat se a udržet se na špičce technického,

organizačního a obchodního vývoje ve světě, což představuje velké

investice do vlastní infrastruktury a do výzkumu, vývoje a inovací.

211. Největší potenciál přispět k ekonomickému růstu mají MSP, protože

jsou v České republice jako sektor méně rozvinuté než velké a mikro

podniky. Ačkoliv mají přibližně stejný podíl pracujících jako průměrně země

EU, mají menší podíl na HPH. Je třeba odstraňovat největší překážky

rozvoje MSP, zejména usnadnit přístup ke kapitálu a snížit relativně vysoké

administrativní bariéry.

212. Jedním z prvků podpory MSP je také podpora participativní

ekonomiky, jejíž součástí je sociální podnikání anebo podnikání

prostřednictvím zaměstnanecké spoluúčasti či družstevnictví. Tento typ

podnikání dokáže efektivně kombinovat ziskovost se sociálním

začleňováním a demokratickými systémy rozhodování. Rovněž usnadňuje

financování začínajících podniků či převod vlastnictví již existujících

podniků, tzv. následnictví.

213. S podobou a výsledky české ekonomiky v příštích 15 letech úzce

souvisí, zda přijmeme euro. Vstup do eurozóny bude mít hospodářské

i politické důsledky. Z ekonomického pohledu s sebou euro nese výhody,

zejména nižší transakční náklady, i nevýhody, především ztrátu vlastní

měnové politiky, jež umožňuje vyrovnávat se skrze vlastní měnové nástroje

(včetně plovoucího měnového kurzu) s ekonomickými šoky. Pro případné

rozhodnutí o přijetí bude kromě plnění příslušných formálních kritérií v ČR

a souhlasu zemí Eurozóny nutnou podmínkou, aby byl tento krok pro ČR

z dlouhodobého pohledu ekonomický výhodný, tedy aby jeho přínosy

převážily nad náklady. Mělo by také navíc dojít k vnitřní konsolidaci

samotné Eurozóny, která se v současné době potýká s řadou vnitřních

problémů, a k vyjasnění jejího dlouhodobého fungování. Na druhé straně

Využít subdodavatelské

pozice a pokročit

k samostatnosti

Velké podniky

konkurenceschopné

v zahraničí

Malé a střední podniky mají

největší potenciál růstu

Prvkem podpory MSP je také

sociální podnikání

Přijetí nebo nepřijetí eura

ovlivní výkon a podobu

české ekonomiky


54

by měla ČR před přijetím Eura dosáhnout přiměřené úrovně

konkurenceschopnosti na vnitřním trhu EU, která po jeho přijetí již nebude

moci být v případě potřeby posilována oslabením směnného kursu.

214. Hospodářský model České republiky stojí ve většině ukazatelů mezi

liberálním anglosaským a koordinovaným kontinentálním modelem. Plně

však nevyužívá výhod ani jednoho z nich.51 Pro zvýšení růstového

a konvergenčního potenciálu ekonomiky České republiky se systém

financování vývoje a inovací, vzdělávání a řízení firem a průmyslových

vztahů musí změnit, aby k vytváření vzájemné synergie nevyžadoval

dlouhodobé, systematické a jednostranné transfery (např. know-how či

kapitálu) ze zahraničí. Povaze a výhodám středoevropského regionu

a tradici velkých průmyslových podniků v Čechách i na Moravě odpovídá

spíše koordinační model ekonomiky, který se nejvíce rozvinul v Německu.

Změna tuzemských hospodářských institucí tímto směrem by neměla být

mechanická, ale měla by brát v úvahu domácí specifika a aktuální trendy.

2.2 Výzkum, vývoj a inovace

215. Inovace je zlepšení produktu nebo služby. Velmi často je výsledkem

výzkumu a vývoje. Předpokladem vyšší míry inovací je fungující propojení

mezi výzkumnými organizacemi, kvalitním školstvím a podniky. Je

nezbytné obnovit a podporovat institucionální základnu aplikovaného

výzkumu a zefektivnit šíření a sdílení znalostí z výzkumných organizací

s důrazem na jejich následné uplatnění v praxi.

216. Schopnost inovovat na základě výzkumu a vývoje je nutnou

podmínkou pro zvyšování životní úrovně. Na inovacích také závisí naše

schopnost reagovat na očekávané potřeby společnosti a globální výzvy.

Nedílnou součástí tohoto procesu je podpora výchovy k inovacím

a podpora rozvoje prostředí, kde má duševní vlastnictví a know-how svoji

společenskou a ekonomickou hodnotu. V současnosti jde např.

o požadavek na realizaci celé řady opatření v souvislosti se změnou

klimatu, např. přechod k nízkouhlíkovému oběhovému hospodářství

a snižování energetické náročnosti (mitigace) a minimalizaci jejích

negativních vlivů na společnost a životní prostředí (adaptace). Pouze

inovující ekonomika je schopna absorbovat a osvojit si nové technologie

a způsoby podnikové organizace a kapitalizovat je.

217. Česká ekonomika umí absorbovat nové technologie a postupy

vyvinuté jinde. Analogicky s celkově silným postavením zahraničních firem

působících v České republice jsou to právě zahraniční a zároveň velké

podniky, které táhnou aplikovaný výzkum a vývoj. Segment výzkumně

a technologicky orientovaných malých a středních podniků je poměrně

nerozvinutý.52 Je zapotřebí stimulovat podniky, které zatím neinovují

51

Více viz ÚV ČR (2016) Analýza odlivu zisků. 52

ÚV ČR (2016) Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016–2020.

Sledujme kontinentální

model ekonomiky

Propojit výzkum, vzdělávání

a podnikovou sféru

Schopnost inovovat je klíčem

k dosažení dlouhodobě

výkonné ekonomiky

Posílit inovační potenciál

domácích podniků


55

a výzkum a vývoj ani neprovádějí, ani jeho výsledky nenakupují, k zahájení

vlastních aktivit výzkumu a vývoje nebo ke spolupráci s výzkumnými

organizacemi včetně vysokých škol. Cílem je zajistit posun pozic malých

a středních podniků v hodnotovém řetězci směrem k pozicím s vyšší

přidanou hodnotou (schopnost prodat své výrobky a služby za vyšší cenu).

Podpora výzkumné a inovační aktivity MSP s pomocí vhodných, v ČR

dosud minimálně rozšířených nástrojů podpory rychle reagujících na

požadavky trhů je dalším krokem v podpoře tohoto segmentu. Impulsem

pro inovace je velmi často i vstup na nové trhy. Míra internacionalizace

MSP je však v České republice dlouhodobě nízká, v budoucnu by proto

měla být více akcentována stejně jako zvýšení účasti MSP

v mezinárodních programech. V kontextu časté strategie podniků přejímat

a adaptovat technologie ze zahraničí je také důležité klást důraz na

zavádění inovací vyšších řádů (čím vyšší řád inovace, tím podstatnější

změna postupu nebo produktu).

218. Výzvou do budoucna, kromě samotné inovační činnosti, je schopnost

podniků inovace zobchodovat a vytvářet z nich celý hodnotový řetězec.

Musejí nové řešení nejen doma objevit, ale také použít a prodat, aby co

největší část přidané hodnoty zůstala v domácí ekonomice. Klíčovým

úkolem státu je podporovat navazování činnosti výzkumných organizací na

malé a střední podniky a zefektivnění a zrychlení komercionalizace

výsledků výzkumu, a tak posilovat dosud nedostatečnou institucionální

základnu aplikovaného výzkumu.

2.3 Hospodaření se zdroji

219. Udržitelnost, produktivita a v neposlední řadě samotná vyspělost

ekonomiky se odráží ve schopnosti pracovat se zdroji, a to zejména

s efektivitou jejich využití a recyklace. Mezi zdroji jsou pro českou

ekonomiku nejdůležitější energetické a ostatní nerostné suroviny, půda,

voda a čisté ovzduší. Dalším důležitým parametrem spotřeby zdrojů jsou

emise skleníkových plynů, zejména CO2, znečišťujících látek a produkce

odpadů.

220. S využíváním zdrojů se pojí externality, neboli externí náklady

a přínosy. Externality jsou zahrnuty v ceně zdrojů pouze částečně.

Společnost proto využívá zdroje více nebo naopak méně, než je

odpovídající jejich společenské hodnotě. O nápravu se snaží jak česká, tak

evropská legislativa, a to v různé míře a pomocí různých nástrojů.

Zohlednění externalit by měla umožnit vyvážená kombinace různých

přístupů, např. vyjádření hodnoty a kompenzace ekosystémových služeb

(viz sekce 3.1 a specifický cíl 12.6), tj. kompenzace dodavatelům těchto

služeb, nebo daně či limity omezující spotřebu zdrojů, která poškozuje

životní prostředí, zdraví obyvatel nebo nadměrně zatěžuje použitou

infrastrukturu.

221. ČR je jako evropský stát součástí geopolitického prostoru, který

spotřebuje více surovin, než kolik produkuje. Více než tři čtvrtiny kovových

Podporovat obchodní využití

domácích inovací

Hospodárnost spotřeby

zdrojů je žádoucí vlastností

ekonomiky

Je žádoucí zohledňovat

externality

ČR ani její okolí nejsou

zdrojově soběstačné


56

rud, dvě třetiny fosilních paliv a prakticky veškerý fosfor spotřebované v EU

pochází z třetích zemí53, vlastní produkce fosilních paliv navíc rychle klesá.

Samo o sobě to nemusí být nutně negativní – zpracovatelské podniky

vytvářejí vyšší přidanou hodnotu než těžební průmysl a jsou

sofistikovanější. Navzdory tomu růst spotřeby zdrojů v nastupujících

ekonomikách může Evropu dostat do strategicky nevýhodné pozice. Stát

proto bude spolupracovat s ostatními členy Evropské unie na legislativě,

daňových pobídkách a dalších pravidlech, která zajistí, aby suroviny

v ekonomice více obíhaly. Soustředí se na snižování surovinové

náročnosti, prodlužování životnosti výrobků a menší plýtvání.

222. Důležitou součástí takového řešení je lepší využití domácích zdrojů –

nahrazování přírodních materiálů recyklací odpadů a druhotnými

surovinami. Stát podporuje hierarchii nakládání s odpady, kdy je

předcházení vzniku odpadu preferováno před recyklací, recyklace před

energetickým využitím odpadu a energetické využití odpadu před jeho

odstraněním. Souhrnně je takový přístup označován za oběhové

hospodářství. Nutnou podmínkou a součástí podpory oběhového

hospodářství je také budování příslušné infrastruktury environmentálních

služeb.

223. Česká ekonomika bude muset na všech úrovních reagovat na

probíhající změny a s tím související extrémní meteorologické jevy,

především na sucho a nedostatek vody, povodně, přívalové srážky a vlny

veder.54 Vážný problém představuje nedostatečná schopnost krajiny

zadržovat vodu (viz sekce 3.3). České zemědělství, lesnictví a vodní

hospodářství čeká zásadní změna ve smyslu adaptace na očekávané

změny ve vodním režimu krajiny. Také pro systém nakládání s vodou

v sídlech je nezbytné připravit předpoklady vedoucí k recyklaci, jímání

a využívání srážkové vody a regulaci odtoku ze zpevněných ploch.

224. Většinu české půdy využívají zemědělské a lesnické podniky.

Zejména v zemědělství panuje nerovnováha mezi krátkodobými tržními

pobídkami a dlouhodobou ekonomickou perspektivou. Podniky přizpůsobují

svoji výrobu podmínkám trhu a podpor. Stát chce postupně měnit pobídky

a pravidla, aby zemědělské a lesnické podniky půdu lépe využívaly. Dalším

rozměrem efektivního využívání půdy je potravinová produkce. Je žádoucí,

aby spotřeba potravin, které lze u nás produkovat, byla v přiměřené míře

pokryta z domácích zdrojů. Tedy aby Česká republika byla v roce 2030

přiměřeně potravinově soběstačná. Tím se jednak udrží know-how, úroveň

vybavení, ale také stav zemědělské půdy (viz sekce 3.4), podpoří se

zaměstnanost na venkově a omezí se negativní externí náklady

nadměrného dovozu potravin.

53

EUROSTAT. Dataset Material flow accounts. Eurostat. [online]. 54

Více viz MŽP ČR (2015) Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, kapitola 3.3 Vodní režim v krajině a vodní hospodářství.

Oběhové hospodářství je

jedním z řešení omezené

dostupnosti zdrojů

Strategickým zdrojem se

stává voda

Půda je zdrojem důležitých

ekosystémových služeb

a nezastupitelným zdrojem

produkce potravin


57

225. Česká republika bude soustavně usilovat o ekonomicky efektivní

zvyšování účinnosti využívání energie. Zároveň s tím bude systematicky

snižovat emise skleníkových plynů (absolutně i relativně k objemu

produkce) v souladu se strategiemi na mezinárodní a evropské úrovni

a s ekonomickými možnostmi země. K dosažení obou cílů bude zapotřebí

kombinace různých prostředků (včetně např. efektivnějšího nastavení

systému obchodování s emisními povolenkami od roku 2021, předložení

analýzy k možnostem zavedení environmentálních prvků v sazbách

spotřebních a energetických daní na paliva spotřebovaná v zařízeních

mimo ETS, podpory zateplování budov, využívání druhotných zdrojů

energie, širšího zavádění bezemisních a nízkoemisních vozidel ap.).

V energetice to vyvolá požadavek na snižování spotřeby fosilních paliv.

Toho lze dosáhnout několika způsoby – mimo jiné zvýšením podílu výroby

energie z obnovitelných či jaderných zdrojů nebo z odpadů a zvyšováním

energetické efektivity. I u nových zdrojů je třeba přihlížet k externalitám,

které působí, s důsledky např. v podobě odchodu od biopaliv 1. generace

apod. Zásoby uhlí – jako jediný signifikantní zdroj fosilních paliv na území

ČR – by měly nadále zůstat rezervním zdrojem.

226. Jakékoliv řešení transformace zdrojového zajištění spotřeby energie

v České republice musí splňovat tyto podmínky: (1) odolnost, tedy

zabezpečení dodávek jak v běžném provozu, tak při skokových změnách

vnějších podmínek; (2) konkurenceschopnost, tj. ceny energií pro podniky

srovnatelné se zahraničím a domácnosti bez ohrožení energetickou

chudobou; (3) dlouhodobá udržitelnost v tom smyslu, že struktura a funkce

energetiky neohrožuje důraz na ochranu životního prostředí a klimatu;

sektor je finančně-ekonomicky stabilní, podniky tedy dokáží zajistit

potřebné investice do obnovy a rozvoje; v neposlední řadě jsou pak

zajištěny dostatečné primární zdroje.

2.4 Infrastruktura

227. Infrastruktura umožňuje přesun lidí, zboží, služeb a informací.

„Kritická“ je infrastruktura, jejíž „narušení nebo nefunkčnost by měly

závažný dopad na bezpečnost státu, zabezpečení základních životních

potřeb obyvatelstva, zdraví osob nebo ekonomiku státu“55. Toto pojetí klade

důraz na bezpečnostní rozměr. Vztahuje se k technickým a organizačním

parametrům infrastruktury, které pak ovlivňují její odolnost a pružnost. Obě

tyto vlastnosti jsou důležité. Závisí na nich bezprostřední bezpečnost

obyvatelstva. Ve spolupráci s provozovateli prvků kritické infrastruktury je

budován systém ochrany kritické infrastruktury zabývající se prevencí,

připraveností i řešením následků a dopadů selhání funkce prvků kritické

infrastruktury na životy a zdraví obyvatel, zajištění jejich základních

životních potřeb a také dopady na ekonomiku státu. Udržitelnost kritické

infrastruktury určují výdaje na její údržbu a zvyšování odolnosti (veřejné

a vyvolané u provozovatelů), komplexní vymezení povinností (jejich

55

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, §2, písm. g).

Efektivnější využívání

energie a snižování emisí

skleníkových plynů

Mix energetických zdrojů

musí být resilientní,

konkurenceschopný

a dlouhodobě udržitelný

Zabezpečení kritické

infrastruktury je první

podmínkou rozvoje

infrastruktury


58

provozovatelů a subjektů krizového řízení) pro případ krizových situací

a rozsah a struktura hrozeb (přírodních, antropogenních, zahraničních ap.).

228. Pro nás je však důležité, jak infrastruktura dlouhodobě přispívá

k výkonu ekonomiky. Hlavními jsou tzv. strategické infrastruktury:

energetická (elektrizační soustava a soustava zásobování tepelnou

energií, plynovody, ropovody a produktovody); dopravní (silniční

a železniční síť, infrastruktura letecké dopravy, vodní cesty a překladiště

kombinované dopravy); vodohospodářská (dodávky pitné vody, odvádění

a čištění odpadních vod); telekomunikační a pro vysokorychlostní přenos

dat. Udržitelnost strategické infrastruktury je dána schopností poskytovat

služby obecného ekonomického zájmu v dostatečném rozsahu za

přijatelnou cenu v ekonomicky efektivních systémech (při plném pokrytí

nákladů uživateli, avšak se zahrnutím některých pozitivních externalit do

výnosů). Závisí na struktuře a vzájemné interakci síťových odvětví

provozujících infrastrukturu, veřejných a vyvolaných soukromých nákladech

do její obnovy, změnách poptávky a technologických inovacích v oblasti

síťových služeb.

229. Podmínkou odolné ekonomiky, podnikání i kvality života je vhodně

navržená, kvalitní a spolehlivá infrastruktura v dobrém stavu, která je

dimenzována s dostatečnými rezervami. Přispívá k hladkému fungování

ostatních odvětví. Navíc zajišťuje odolnost vůči krizím způsobeným lidmi

nebo přírodou. Měřítkem úspěšnosti budování a správy infrastruktury je

kvalita služeb, které poskytuje. Stát proto chce podporovat neustálé

zvyšování kvality infrastrukturních služeb. Další rozvoj a posilování

infrastruktury musí dbát na to, aby působil co nejmenší vedlejší škody,

např. fragmentaci krajiny nebo zábor půdy. Standardem udržitelných

síťových služeb infrastruktury je jejich přístupnost, nepřetržitost,

bezpečnost a dosažitelnost (včetně přijatelné, neprohibiční ceny).

Maximální užitek proto ovlivňují místní podmínky, důchodová situace

uživatelů, spotřební standardy a alternativní a individuální podíl zajištění

služeb.

230. Kvalitní infrastruktura je pro chod státu strategicky důležitá. Bez

soustavných a dlouhodobých investic (s významným veřejným podílem)

může dojít k ohrožení dodávek vody, energie nebo dopravní obslužnosti,

a tím k dysfunkci základního fungování státu. Správu, provoz a údržbu

infrastruktury proto většinou nelze ponechat pouze na krátkodobém

rozhodování založeném na tržním mechanismu. Těžiště možných disparit

se přesunuje z bezpečnostních a kvalitativních faktorů k ekonomickým

a sociálním. Stát by proto měl v těchto odvětvích nastavit, soustavně

udržovat a zkvalitňovat regulatorní rámec, který zajistí dlouhodobou

funkčnost a odolnost této infrastruktury, vysoký standard a společenskou

efektivnost jejích služeb.

231. Důležitou součástí energetické infrastruktury je elektrizační síť. V této

podkapitole máme na mysli její přenosovou a distribuční část, nikoliv

zdrojovou. Její koncepce vychází z tradiční centralizace výroby do velkých

Pro hospodářský model je

důležitá strategická

infrastruktura

Měřítkem infrastruktury je

kvalita jejích služeb

Provoz infrastruktury je

potřeba regulovat

Elektrizační síť musí být

připravena na decentralizaci


59

elektráren. Nástup malých, decentralizovaných zdrojů energie, např.

solárních panelů na střechách, obecních větrných elektráren nebo

bioplynových stanic, bude vyžadovat především kvalitativní přizpůsobení

této sítě. Stát plánuje postupné investice do infrastruktury.56

232. Soustavy zásobování tepelnou energií představují energetickou

infrastrukturu, která je nezbytná pro efektivní využití tepla z obnovitelných

a druhotných zdrojů energie, které není možné nebo efektivní získávat

a využívat samostatně na úrovni jednotlivých budov (méně hodnotná

biomasa, bioplyn získaný z bioodpadu, geotermální energie, odpadní teplo

z průmyslových procesů ap.). Využívání místně dostupných zdrojů tepla

přispívá k decentralizaci energetiky, snižuje závislost na dovozu fosilních

paliv a posiluje místní ekonomiku. ČR disponuje rozvinutým systémem

teplárenství, který je potřeba postupně transformovat pro využití

nízkouhlíkových zdrojů energie včetně energie z druhotných zdrojů

a odpadního tepla a jejich dopravu ke spotřebitelům především

v městských aglomeracích.

233. Česká republika se nesmí stát vnitřní periferií Evropy. Je proto

nezbytné zajistit kvalitní a efektivní dopravní napojení všech regionů ČR

v rámci transevropských dopravních sítí na všechny sousední státy, aby

doprava nebyla limitujícím faktorem dovozu a vývozu a nebránila tak

ekonomickému rozvoji všech regionů České republiky. Je ale vhodné činit

kroky, které nebudou významně zvyšovat objemy tranzitní silniční nákladní

dopravy, a to s ohledem na vysoké externality spojené s jejím provozem.

V oblasti železniční dopravy je naopak vhodné roli železniční infrastruktury

z hlediska tranzitu posilovat, a to jak modernizací nákladních železničních

koridorů, tak výstavbou vysokorychlostních železnic. Je také nezbytné

snížit administrativní zátěž při povolování staveb a technologií.

234. Další neméně důležitou částí dopravní infrastruktury jsou regionální

komunikace. Všechny kraje ČR vykazují velké nedostatky v kvalitě

dopravní infrastruktury, což limituje hospodářský potenciál regionů

a v důsledku i schopnost snižovat regionální nerovnosti (viz sekce 4.2). Jde

o slabinu také s ohledem na očekávaný nárůst požadavků obyvatel na

mobilitu (viz sekce 4.1). Je proto důležité snižovat rozdíly v kvalitě dopravní

infrastruktury napříč regiony.

235. Technologické změny v globálním světě prohlubují ekonomické

rozdíly. Bohaté a inovativní části světa – státy, městské aglomerace – se

umí těmto proměnám přizpůsobit lépe než středně příjmové oblasti

a periferie. Stát proto chce investovat do informační infrastruktury

přednostně v periferních částech České republiky, kde mizí pracovní místa,

zhoršují se veřejné služby a ze kterých lidé odcházejí (viz Obce a regiony).

56

MPO ČR (2015) Národní akční plán pro chytré sítě.

Soustavy zásobování teplem

přispějí k decentralizaci

a lokalizaci výroby, zejména

v aglomeracích

Dobré spojení

s ekonomickým jádrem

Evropy je podmínkou

úspěchu české ekonomiky

Nedostatky v dopravní

infrastruktuře nesmí

omezovat rozvoj regionů

Rozvojem informační

infrastruktury podporovat

zaostávající regiony


60

236. Vodohospodářská infrastruktura musí spolehlivě zásobovat obce či

města pitnou vodou a efektivně odvádět a čistit odpadní vody, a to

i navzdory dlouhodobému zhoršení hydrologických podmínek.

Předpokladem pro to je zvýšení odolnosti vodních zdrojů proti kontaminaci

a současně podstatné zvýšení kvality vypouštěné vyčištěné vody do

vodních toků tak, aby zajistila trvalou možnost života vodní fauny a flóry

v přirozeném prostředí (více viz Odolné ekosystémy). Dalším podpůrným

krokem je zlepšování technických parametrů vodohospodářské

infrastruktury, zejména zvýšení hydraulické účinnosti distribučních systémů

pitných vod a jejich systematická obnova zajišťující dlouhodobou

udržitelnost a v minimální nutné míře též výstavba nových víceúčelových

vodních nádrží.

237. Vlastníci musí zajistit dostatečné investice, aby vodohospodářská

infrastruktura bezvadně plnila své služby i nadále. Musí být schopna zmírnit

následky sucha související se změnou klimatu. Po uplynutí smluvních

vztahů se zahraničními partnery by stát měl zvážit kroky k významnému

návratu k odpovědnosti za provozování vodárenské infrastruktury všech

úrovní do pravomoci ČR a její správy, či identifikování možných nástrojů

regulace pro integraci vlastníků. Tímto opatřením lze docílit významného

posílení investic do její obnovy v nadcházejících dekádách.

2.5 Soustava veřejných financí

238. Fiskální politika je jedním z nástrojů hospodářské politiky, primárně je

vykonávána vládou. Využívá k tomu rozpočty veřejných institucí (zejména

státní rozpočet a státní fondy), jimiž ovlivňuje peněžní vztahy mezi státem

a ostatními ekonomickými subjekty. Stát používá fiskální politiku především

k uskutečňování svých plánů – k podpoře ekonomického růstu, snižování

sociálních rozdílů, k optimálnímu přerozdělení prostředků rozpočtu či jako

motivaci ke snižování nežádoucí spotřeby (např. tabáku nebo alkoholu)

nebo naopak k investicím do výzkumu a vývoje. Neméně důležitá je také

role fiskální politiky v makroekonomické stabilizaci. Nutnou podmínkou je

však její dlouhodobá udržitelnost.

239. Udržitelnost veřejných financí se musí opírat o tři dobře vyvážené

pilíře: (1) kvalitu veřejných výdajů (vynaložené peníze musí odpovídat

dosaženým výsledkům); (2) přijatelnou a přitom udržitelnou strukturu i výši

daňových příjmů z hlediska sociálního (musí spravedlivě zdaňovat různé

skupiny obyvatel a brát ohled na demografii), hospodářského (neomezovat

ekonomickou aktivitu) nebo administrativního (efektivní výběr, nízké

náklady na administraci daní); (3) pružnou bilanci příjmů a výdajů, která

bude dlouhodobě vyrovnaná (bez strukturálního deficitu), a zároveň

proticyklická (aby např. umožňovala v dobách recese investovat

a vyrovnávala tak hospodářský pokles).

240. Rozhodování, kde a na co budou veřejné prostředky použity a odkud

budou pocházet, je rozhodováním politickým. Dlouhodobým univerzálním

měřítkem by však měla být jejich efektivita, tedy poměřování úspěšnosti

Důraz na vodohospodářství

souvisí s tím, že voda se

stává strategickým zdrojem

Zvážit zvýšení vlivu státu na

vodohospodářskou

infrastrukturu kvůli zajištění

dostatečného rozsahu

investic

Veřejné finance jsou

nástrojem k uskutečnění

veřejných politik

Tři pilíře veřejných financí

Politicky rozhodnuté výdaje

musí být následně

vynaloženy co nejefektivněji


61

veřejné politiky a vynaložených prostředků, a to i v mezinárodním srovnání.

Dalšími nástroji jsou externí audit veřejných rozpočtů, dodržování principu

3E (hospodárnost, účelnost a efektivita), posilování dobré praxe centrálního

nákupu nebo důraz na otevřeně dostupná data.

241. Česká republika potřebuje zefektivnit svůj daňový systém. Užitečným

vodítkem mohou být opakovaná doporučení Světové banky, Mezinárodního

měnového fondu, OECD a Evropské unie, která poukazují především na

poměrně nízkou složenou daňovou kvótu, nadměrné daňové zatížení

práce, naopak podprůměrné zatížení kapitálu i majetku a neúměrně vysoký

čas nutný k administraci daní. Firmy také oprávněně volají po větší

předvídatelnosti daňových pravidel. V zájmu zvýšení efektivity výběru daně

z příjmů právnických osob je třeba podporovat také posílení evropské

a mezinárodní spolupráce včetně snižování role daňových rájů.

242. Systém veřejných financí se musí připravit na dopady megatrendů –

stárnutí, technologický skok, růst nerovností nebo změnu klimatu. Kromě

změn na výdajové straně může být reakcí na tyto trendy i změna daňového

mixu (příjmové daně, ekologické daně, majetkové daně, nepřímé daně ap.).

V některých případech nemusí nutně jít o vyšší sazby, ale o efektivnější

výběr.

243. Evropské fondy posílily českou ekonomiku, pomohly oživit města

i obce nebo ozdravit krajinu. Je nutné dbát na dodržování principu

adicionality, aby nedocházelo k vytěsňování národních zdrojů a aby se

veřejné politiky a běžný provoz státu nestaly závislými na fondech EU.

Jejich příliv do České republiky bude postupně klesat. Vznikající závislost

může časem podkopávat další plnění právě těch úkolů, které nyní úspěšně

financují. Stát by proto měl připravovat veřejné rozpočty, tak aby budoucí

výpadek nahradily. Mezitím je potřeba uvažovat o soustředění fondů na

investice ke zvýšení růstového potenciálu české ekonomiky. Díky

inovativním finančním nástrojům je lze využít také jako dostupný rizikový

kapitál pro investice do malých a středních podniků.

244. Každá změna fiskálního systému musí brát ohled na princip solidarity

a spravedlnosti. Stejná daň může mít různý dopad na rozličné sociální

skupiny. Při využívání daní (namísto výdajů) pro přímou realizaci politik je

třeba zvažovat, které skupiny mohou na daňový benefit dosáhnout. Stát

musí stejné úvaze podrobit také stávající daňové bonusy a malusy.


7. Ekonomika dlouhodobě roste a domácí sektor je silný.

7.1 Domácí části ekonomiky se rozvíjejí.

7.2 Sektor malých a středních podniků roste.

7.3 Stát podporuje posun ekonomiky na vyšší pozice v mezinárodní

dělbě práce a v mezinárodním hodnotovém řetězci.

Daňový systém lze

zefektivnit přenastavením

některých jeho parametrů

Kritériem udržitelnosti

daňového systému je

zajištění dostatečných příjmů

při měnících se podmínkách

Veřejné finance musí být

připraveny na možné snížení

příjmů z evropských fondů

Změny systému veřejných

financí nesmí ohrožovat

sociální smír


62

7.4 Zvyšuje se kvalita přímých zahraničních investic v České

republice.

8. Česko má dobře fungující a stabilní instituce pro podporu

aplikovaného výzkumu a vývoje a pro identifikaci příležitostí

v této oblasti.

8.1 Česko má stabilní materiální i personální kapacitu výzkumu

a vývoje s odpovídající strukturou a zaměřením, do které jak stát,

tak podniky investují dostatečné finanční zdroje.

8.2 Roste inovační aktivita podniků, založená zejména na výsledcích

domácího výzkumu a vývoje, a rozsah spolupráce mezi

akademickou a podnikatelskou sférou.

9. Přírodní zdroje jsou využívány co nejefektivněji a nejšetrněji

tak, aby se minimalizovaly externí náklady, které jejich

spotřeba působí.

9.1 Snižují se emise skleníkových plynů a náročnost produktu na tyto

emise.

9.2 Zvyšuje se podíl oběhového hospodářství na celkovém objemu

materiálových toků.

9.3 Zvyšuje se energetická a materiálová účinnost ekonomiky.

9.4 Využívání domácí zemědělské produkce se zvyšuje a snižuje se

tak dovoz zemědělských produktů a posiluje se potravinová

soběstačnost.

10. Ekonomické aktivity podporuje stabilní a funkční

infrastruktura.

10.1 Zachování trvalé státní kontroly nad systémem kritické infrastruk-

tury a rozvíjení systému ochrany kritické infrastruktury.

10.2 Je zajištěno kvalitní dopravní spojení s ekonomickými populačními

a dopravními centry Německa, Rakouska a Polska.

10.3 Elektrizační síť zajišťuje distribuci elektrické energie

v požadovaném technickém standardu bez ohledu na strukturu

zdrojů.

10.4 Soustavy zásobování tepelnou energií vytvářejí podmínky pro

efektivní využití tepla z obnovitelných a druhotných zdrojů energie

dostupných na regionální a místní úrovni.

10.5 Zvyšuje se dostupnost vysokorychlostního internetu.

10.6 Navzdory negativním dopadům změny klimatu stát udržuje vysoký

standard vodohospodářských služeb a zároveň zvyšuje jejich

dostupnost.


63

11. Fiskální systém jako předpoklad úspěšného hospodářství je

stabilní.

11.1 Střednědobý výhled zachovává strukturálně vyrovnané rozpočty,

čímž zajišťuje jak stabilizační funkci veřejných rozpočtů, tak jejich

dlouhodobou udržitelnost.

11.2 Zvyšuje se efektivita vynakládání veřejných prostředků ve

vybraných veřejných politikách (zdravotnictví, vzdělávání, vědě

a výzkumu a dalších).

67

3 Odolné ekosystémy

Vize

Zemědělství, lesní a vodní hospodářství berou ohled na přírodní limity

a globální změnu klimatu – zlepšují stav půd, zpomalují odtok vody

z krajiny a napomáhají udržení biologické rozmanitosti. Také rozvoj

sídel a technické, zejména dopravní infrastruktury probíhá

s maximálním ohledem na udržení a posilování ekosystémových

služeb poskytovaných krajinou.

Úvod

301. Podoba české krajiny prošla ve druhé polovině minulého století

výraznou proměnou. Snaha o rychlé posílení produktivity zemědělství bez

ohledu na ostatní funkce krajiny vedla ke zrychlenému odtoku vody,

zesílení vodní i větrné eroze, plošné degradaci půd a výraznému snížení

biodiverzity i celkové uniformitě krajiny.

302. Postupující změna klimatu nám přinese především změny v rozdělení

srážek. Bude méně sněhu i období s mírným, déle trvajícím deštěm.

Naopak přibude přívalových srážek i bezsrážkových období. Zpomalení

odtoku vody z krajiny zlepšením její schopnosti zadržet srážky je pro nás

proto životně důležité.

303. Změna klimatu povede také k dalšímu zhoršení stavu půd

a k vyhynutí části biologických druhů, pokud nebude kompenzována lepší

strukturou krajiny a vhodnějšími způsoby hospodaření. Změny musí být

postupné a dlouhodobé, přitom ale zásadní a trvalé. Vzhledem k probíhající

změně klimatu jsou nezbytné, nepochybně náročné, ale zvládnutelné.

3.1 Krajina a ekosystémové služby

304. Současná česká krajina obsahuje jak cenné části, které je potřeba

chránit, tak části degradované, o jejichž postupné změně je potřeba

rozhodnout (viz Analýza rozvoje). Zásadní význam pro rozhodování

v krajině má územní plánování, proto je nezbytné vytvořit podmínky pro

vznik a využití specifických územně plánovacích podkladů, zaměřených na

udržitelné využívání, správu a plánování krajiny a ochranu jejích přírodních

a kulturních hodnot. Vhodným rámcem pro tento proces bude vytvoření

politiky krajiny ve veřejné diskusi a definice nástrojů k jejímu naplňování.

Politika krajiny se bude v širších souvislostech než v současném územním

Naše krajina se v minulém

století výrazně změnila – a to

převážně k horšímu

Zpomalením odtoku vody

můžeme kompenzovat

rozkolísanost srážek

Změna klimatu si v krajině

postupně vynutí zásadní

změny

Krajina potřebuje zásady

dlouhodobé obnovy a tvorby


68

plánování zabývat zhodnocením aktuálního stavu krajiny a navrhne zásady

její dlouhodobé obnovy a tvorby. Za situace, kdy dochází v krajině

k zásadním změnám – k útlumu intenzivního zemědělství v méně úrodných

oblastech, k suburbanizaci zázemí měst (Analýza rozvoje, Obce a regiony)

a k zatížení krajiny dalšími intenzivními způsoby využití – a kdy na druhé

straně stoupá poptávka po mimoprodukčních ekosystémových službách, se

politika krajiny stane podkladem pro další formy a stupně plánování

(strategické a územní plánování, plány povodí, komplexní pozemkové

úpravy ap.).

305. Podoba české venkovské krajiny byla doposud utvářena zejména

zemědělstvím. Podmínky dotační podpory (viz Analýza rozvoje) dávají

českému státu, v rámci mantinelů daných příslušnou společnou legislativou

EU, možnost snížit negativní dopady zemědělství na krajinu. Stát proto

využije systém evropských i národních podpor k trvalému posílení

ekosystémových služeb a dosažení přiměřené potravinové soběstačnosti

(Hospodářský model). Poskytování dotací bude vázáno na zlepšování

úrodnosti půdy, zvyšování schopnosti krajiny zadržovat vodu a obnovu

biologické rozmanitosti.

306. Současně je nezbytné zachovávat a postupně zlepšovat prostupnost

krajiny pro volně žijící organismy (viz Analýza rozvoje), zejména ochranou

významných migračních koridorů před umisťováním nových překážek

a zprůchodňováním stávajících překážek v těchto koridorech. V případě

umisťování nových liniových staveb do těchto koridorů je nezbytné místa

křížení koncipovat jako migračně propustná.

307. Součástí snah o zlepšení stavu krajiny bude i obnova bývalých nebo

vytvoření nových místních cest, které znovu zpřístupní krajinu člověku (viz

Analýza rozvoje), a výsadba s nimi souvisejících prvků, např. stromořadí,

které přispějí ke zvýšení pestrosti krajiny – viz následující podkapitola.

Nezbytné bude urychlení komplexních pozemkových úprav – včetně

ekologických opatření realizovaných v rámci tzv. společných zařízení.

3.2 Biologická rozmanitost

308. Cílem České republiky pro několik následujících desetiletí je dosažení

přítomnosti životaschopných, geneticky rozmanitých populací původních

druhů v naší krajině. K tomu je nezbytné promyšlenou obnovou dospět

k zastoupení jednotlivých přírodních stanovišť v dostatečném rozsahu

i kvalitě. Součástí tohoto záměru bude také ponechání části souvislých

ploch s dosud zachovalou přírodou samovolnému vývoji.

309. V krajině existují a stále vznikají opuštěné plochy, dříve využívané

pro potřeby zemědělství, těžby nerostných surovin, průmyslu, dopravy

nebo obrany. Ve vhodných případech bude část opuštěných ploch

ponechána samovolnému vývoji na základě přírodních procesů. Ochrana

přírodních procesů je spolu s ochranou biotopů a druhů třetím pilířem

ochrany biodiverzity.

Dotace mohou zemědělce

motivovat k udržitelnému

rozvoji

Krajina se musí stát opět

prostupnou

Pro zlepšení stavu krajiny

bude nutné urychlení

komplexních pozemkových

úprav

Na obnovu pestrosti krajiny

máme jen několik desetiletí

Část opuštěných ploch bude

ponechána samovolnému

vývoji

3. Odolné ekosystémy

69

310. Dále bude nezbytné omezit šíření stávajících invazních druhů

a zabránit či utlumit rozšíření invazních druhů nových (viz Analýza rozvoje).

311. Podmínky ozelenění přímých plateb, poskytovaných zemědělcům

v rámci Společné zemědělské politiky, mají zatím na biodiverzitu v ČR

stejně jako v jiných členských státech pochybný dopad.57 Skutečnou

přidanou hodnotu může mít až povinnost pěstování většího počtu plodin,

spojená zároveň s omezením maximální velikosti celistvé plochy, kterou je

možno osít jedinou plodinou. Zásadní zlepšení pak může přinést relevantní

podíl krajinných prvků na celkové rozloze ploch vyčleněných v ekologickém

zájmu (viz Analýza rozvoje).

3.3 Voda v krajině

312. Očekávané změny v rozložení srážek během roku mohou způsobit

lokální nedostatek vody, ústící v omezování některých odběratelů (viz

Analýza rozvoje), a vést ke střetům se zájmem ochrany vodních

ekosystémů.

313. Chceme-li dosáhnout zmírnění následků hydrologických extrémů,

snižování splachu živin z polí do vodních toků, nádrží a podzemních vod,

resp. zrychleného odbourávání těchto živin ve vodním prostředí, bude

nezbytné doprovodit obnovu samotných říčních koryt, říčních niv, mokřadů

a vodních nádrží dalšími dlouhodobými opatřeními v celém povodí. Dalším

opatřením majícím vliv na vodní režim v krajině se proto věnuje následující

podkapitola Péče o půdu.

314. Ke zlepšení vodního režimu v krajině i vyšší efektivitě zemědělství

přispěje revize stavu, funkčnosti a opodstatněnosti odvodňovacích

systémů. Část těchto systémů je s ohledem na potřeby daného území

navržena a provedena nevhodně58 a bude nezbytné je zrušit. Typicky se

jedná o případy zbytečně vysoké intenzity odvodnění extenzivně

využívaných lokalit. Zbylá část těchto nezřídka plošně velmi rozsáhlých

systémů bude muset projít postupnou rekonstrukcí, často spojenou

s úpravou jejich funkce.

315. Dostatečnou podporu bude třeba věnovat výzkumu dopadů reziduí

pesticidů, léčiv a dalších relativně nových chemických látek, včetně těch

hormonálně aktivních, na vodní ekosystémy a lidské zdraví. Co se týče

samotných pesticidů, zde je již dříve přijatým cílem snížení plochy útvarů

podzemních vod, resp. počtu útvarů povrchových vod, u nichž došlo kvůli

přítomnosti reziduí pesticidů k překročení norem environmentální kvality.59

Podpora ekologického zemědělství a preciznějšího používání pesticidů, tj.

57 UNDERWOOD, E.; TUCKER, G. (2016) Ecological Focus Area choices and their potential

impacts on biodiversity. 58

KULHAVÝ, Z.; FUČÍK, P., TLAPÁKOVÁ, L.; SOUKUP, M.; ČMELÍK, M.; HEJDUK, T.; MARTÁK, P.; STEHLÍK, M.; PAVEL, M. (2011) Pracovní postupy eliminace negativních funkcí odvodňovacích zařízení v krajině pro podporu žadatelů o PBO v Prioritních osách 1 a 6. 59

MZE ČR (2012) Národní akční plán ke snížení používání pesticidů v České republice.

Je nezbytné zvýšit podíl

krajinných prvků a počet

pěstovaných plodin

Nedostatek vody může vést

k omezování některých

odběratelů

K vyrovnání rozkolísanosti

srážek musíme zpomalit

odtok vody

Nezbytná bude revize

potřebnosti a stavu

odvodňovacích systémů

O vlivech pesticidů a léčiv ve

vodách na lidské zdraví

potřebujeme vědět více


70

zejména volba nejšetrnějšího přípravku splňujícího daný účel a jeho použití

ve správném množství ve správný čas na správném místě, např. v rámci

tzv. integrované zemědělské produkce, přispěje nejen k dosažení cíle

uvedeného v předchozím souvětí, ale napomůže rovněž ke zlepšení stavu

půd a biodiverzity v české krajině.

3.4 Péče o půdu

316. U půd ve všech nadmořských výškách, které se pro své vlastnosti

(např. podmáčení, malou hloubku, značnou míru poškození nebo lokalizaci

na strmém svahu) nehodí nadále využívat jako půdu ornou, je třeba nejen

pokračovat v podpoře jejich zatravňování a zalesňování, ale také podpořit

jejich přeměnu na mokřady a další vhodné přírodní prvky. Tím dojde

k zásadnímu zvýšení odolnosti takových půd vůči erozi, ke zvýšenému

ukládání uhlíku, ke zlepšení vodního režimu a ke zvýšení pestrosti

krajinných prvků (podkapitola Biologická rozmanitost).

317. Pro zpomalení úbytku orné půdy erozí (viz Analýza rozvoje) bude

dále nezbytné v rychlém tempu navracet do zemědělské krajiny dělicí prvky

s dřevinami a trvalými travními porosty, které rozčlení stávající bloky orné

půdy na menší celky. Zároveň se pro některé druhy rostlin a živočichů

vytvoří vhodná stanoviště (viz podkapitola Biologická rozmanitost).

V případě ohrožení půdy větrnou erozí pak musí být preferovány dělicí

prvky s orientací a strukturou, které působí jako větrolam.

318. Rovněž na pozemcích s vyšší svažitostí, kde míra ohrožení erozí

nevyžaduje bezpodmínečné fyzické rozčlenění stávajících bloků orné půdy

na menší celky, bude nutné vyhýbat se pěstování plodin, jejichž porost

velmi málo chrání půdu proti erozi. Jedná se zejména o kukuřici, brambory

a řepu. Na veškeré orné půdě bude pak nezbytné zkrátit u používaných

pěstebních postupů na minimum období, po které je půdní povrch

ponecháván nekrytý vegetací, tedy výrazně náchylný k erozi.

319. K omezení eroze lesních půd přispěje preference propustných

povrchů při zakládání lesních cest a jejich vybavení dostatečným počtem

kapacitních propustků, aby nedocházelo k přílišnému soustředění odtoku

v příkopech (viz Analýza rozvoje).

320. Odolnost půdy vůči erozi zvyšuje dostatečný podíl její organické

složky. Je zásadní pro udržení úrodnosti půd a pro zpomalení odtoku

vody60 a zachycování a ukládání uhlíku z atmosféry. Proto je jak v případě

zemědělských, tak lesních půd nezbytné ponechávat dostatečné množství

posklizňových, resp. těžebních zbytků,61 do orné půdy zapravovat dostatek

organických hnojiv a na lesní půdě postupně rozšiřovat výběrný a podrostní

způsob hospodaření, které nevedou k rychlému rozkladu humusu

60

HUDSON, B. D. (1994) Soil organic matter and available water capacity. Journal of Soil and Water Conservation 49(2). 61

Míněno v místech, kde tímto postupem nedojde ke zvýšení rizika šíření kalamitních druhů hmyzu.

Málo úrodné orné půdy je

třeba převést na jiné využití

K omezení eroze bude nutné

do krajiny vrátit dělicí prvky

Na svazích je nezbytné

omezit pěstování kukuřice,

brambor a řepy

Propustné povrchy omezují

soustřeďování odtoku

Dostatek organické hmoty

zlepší odolnost půdy

3. Odolné ekosystémy

71

a následně k okyselování půdního prostředí.62 Prevencí okyselování i

utužení zemědělských půd je pak používání pestrých osevních postupů se

zastoupením víceletých pícnin (např. jetele a vojtěšky).

321. Rovněž posun k přirozenější druhové, věkové a prostorové skladbě

lesních porostů (Analýza rozvoje) a šetrnějším postupům při jejich

zakládání i obnově bez tzv. plošné přípravy půdy povedou ke zlepšování

celkového stavu lesních půd – vyššímu podílu organické hmoty a

příznivějšímu chemickému složení i vodnímu režimu. Zlepší mikroklima

v lesních porostech, sníží jejich náchylnost ke hmyzím kalamitám a zvýší

jejich stabilitu vůči větru.


12. Krajina ČR je pojímána jako komplexní ekosystém

a ekosystémové služby poskytují vhodný rámec pro rozvoj

lidské společnosti.

12.1 Je zpracována politika krajiny a pravidla jejího naplňování, které

různé úrovně veřejné správy využívají pro své rozhodování.

12.2 Snižuje se podíl orné půdy a roste podíl trvalých travních porostů

na zemědělském půdním fondu.

12.3 Významně roste podíl orné půdy obhospodařované v režimu

ekologického zemědělství.

12.4 Zvyšuje se podíl lesní půdy na celkové rozloze ČR.

12.5 Vzroste prostupnost krajiny pro migraci volně žijících organismů.

12.6 Hodnocení ekosystémových služeb je začleněno do

rozhodovacích procesů.

13. Česká krajina je pestrá a dochází k obnově biologické

rozmanitosti.

13.1 Rozmanitost a stabilita biotopů i populací jednotlivých původních

druhů rostlin a živočichů se zvyšuje.

13.2 Přirozená obnova člověkem významně pozměněných ekosystémů

je běžně užívaným postupem.

14. Krajina je adaptována na změnu klimatu a její struktura

napomáhá zadržování vody.

14.1 Odtok vody z krajiny se významně zpomaluje.

14.2 Kvalita povrchových i podzemních vod se zlepšuje.

62

HRUŠKA, J., CIENCIALA, E. (eds.) (2001) Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví.

Stabilitu lesa zvýší dřeviny

vhodné pro dané stanoviště


72

15. Půdy jsou chráněny před degradací a potenciál krajiny je

v maximální možné míře využíván k zachycování a ukládání

uhlíku.

15.1 Obsah organické hmoty v půdě a struktura půdy odpovídají

přirozenému stavu daného půdního typu.

15.2 Snižuje se míra ohrožení půdy vodní a větrnou erozí.

15.3 Druhová skladba vysazovaných lesních porostů odpovídá

stanovištním poměrům a brání další degradaci lesních půd.

75

4 Obce a regiony

Vize

Odpovědné využívání území vytváří podmínky pro vyvážený

a harmonický rozvoj obcí a regionů, zvyšuje územní soudržnosti,

usměrňuje suburbanizační trend a omezuje vynucenou mobilitu.

Města a obce vytvářejí předpoklady pro udržení a zvyšování kvality

života svého obyvatelstva. Ve všech směrech kompetentní veřejná

správa otevřeně komunikuje s občany a občankami a zapojuje je

systémově do rozhodování a plánování. Sídla jsou adaptována na

změnu klimatu.

Úvod

401. Česká republika musí najít a udržovat rovnováhu mezi rolí velkých

měst jako pólů růstu evropské úrovně a vyrovnaným rozvojem, který

uchová polycentrický charakter území na všech úrovních. Jen tak lze

každému zajistit přiměřenou kvalitu života s možností svobodné volby,

v jakém prostředí chce bydlet a žít.

402. Rozdělení země na metropolitní, stabilizovaná a periferní území se

bude patrně nadále prohlubovat. Suburbanizační trend v blízké

budoucnosti neustane, ale charakter urbanizace se promění. Hlavní výzva

proto spočívá v omezení tempa suburbanizace, učinění již vzniklých a dále

vznikajících suburbií udržitelnými a funkčními součástmi území a ve

snižování doprovodných negativních jevů jako například růstu dojíždění za

prací a zvýšené dopravní zátěže se všemi svými negativními efekty –

hlukem, zdraví škodlivým znečištěním i rostoucími nerovnostmi mezi

různými částmi republiky.

403. K udržení historicky vzniklé polycentrické sídelní struktury je nutné

posílit přeshraniční vazby. Izolace příhraničních regionů ve druhé polovině

dvacátého století více než cokoli jiného způsobila jejich proměnu

v periferii.63 Proto je nutné budovat infrastrukturu a podporovat ekonomický

rozvoj tak, aby města i obce na obou stranách hranice utvářely jeden

funkčně spolupracující celek. Totéž platí i pro vnitřní periferie.

63

MAIER, K. (2009) Polycentric development in the spatial development policy of the Czech Republic. Urban Research & Practice 2(3), s. 324.

Udržet polycentrický

charakter území

Učinit suburbia udržitelnými

Posílit přeshraniční vazby

i vnitřní periferie


76

4.1 Surbanizace a rostoucí prostorová mobilita

404. Suburbanizace ohrožovala dosud hlavně krajská centra, výhledově

začne patrně postihovat také menší města. Ponese s sebou náklady na

infrastrukturu a dopravní obsluhu, které budou chybět při rozvoji jádrového

města a zároveň budou ohrožovat mimoprodukční funkci příměstské

krajiny. Ze zkušeností měst v západní a severní Evropě se dá očekávat, že

se do suburbánního prostoru budou přesouvat také některé veřejné

i komerční služby.

405. Komerční zařízení občanské vybavenosti – obchody či služby – se

však většinou soustřeďují do větších center a komplexů. Naopak zanikají

malé místní provozovny, které dosud obsluhovaly malé obce nebo místní

části ve městech. Trend postihuje hlavně seniory a sociálně slabší

domácnosti, pro které může být fyzicky nebo finančně obtížné cestovat za

nákupy. Nadměrné koncentrace aktivit mimo střed měst také zapříčiňují

odliv městotvorných funkcí z historických center měst, a tím přispívají

k degradaci veřejného prostoru ve fyzickém i filosofickém slova smyslu.

Chce-li územní veřejná správa tomuto trendu čelit, neobejde se bez

cílevědomé a účinné regulace územními plány a bez investic z veřejných

rozpočtů. Stěžejní roli v tom zaujímá stát, jenž může podpořit malé

a střední podnikání včetně služeb.

406. Města, z nichž odcházejí ekonomicky aktivní obyvatelé, se nazývají

smršťující se města (shrinking-cities). Jedná se o negativní proces, který se

projevuje degradací fyzické stránky města, snížením příjmů rozpočtu,

neefektivním využíváním služeb. Zároveň negativně ovlivňuje atraktivitu

města, např. pro investory. Ačkoliv se tento trend v České republice dosud

neprojevoval tak výrazně jako v jiných evropských regionech, je to trend,

kterému se patrně nelze vyhnout. Již nyní se přibližně jedna šestina měst

smršťuje.64 Tato situace vyvolává nové nároky na správu postižených měst,

na něž není dostačující reagovat pouze snahou zvyšovat ekonomický

výkon.65 Místní úřady i stát musí kromě nového přístupu k územnímu

plánování také upravit nároky na správu, vylepšit i připravit veřejné služby.

Musí se na nový trend přichystat a nenechávat proměnu města na ad hoc

rozhodnutích.

407. Mnohostranný rozvoj měst, schopný usměrňovat suburbanizační

trend, vyžaduje také lepší národní i regionální strategické plánování včetně

vzájemné komunikace mezi národními, regionálními a lokálními institucemi.

Tradiční územní plány nejsou pro podporu ekonomických, sociálních

a environmentálních vazeb mezi městy, jejich zázemím a venkovem

dostačující. Stát proto bude podporovat koordinaci plánování na úrovni

menší než kraj a přesahující území jedné obce, vyznačující se silnou

64

SCHMEIDLER, K.; JIŘÍČKOVÁ, H.; ZÁMEČNÍK, P. (2011) Výzva shrinking cities u nás, v Evropě i ve světě. Urbanismus a územní rozvoj 14(6). 65

RINK, D.; COUCH, CH.; HAASE, A.; KRZYSZTOFIK, R.; NADOLU, B.; RUMPEL, P. (2014) The governance of urban shrinkage in cities of post-socialist Europe. Urban Research & Practice, 7(3).

Suburbanizace bude

postihovat i menší města

Průvodním jevem

suburbanizace je

koncentrace služeb

Smršťující se města bude

nutné adaptovat na

sociodemografické změny

Plánování na úrovni

funkčních urbanizovaných

celků

4. Obce a regiony

77

vazbou obyvatelstva na pracoviště a občanské vybavení v místním centru,

tedy společnou koordinaci měst a okolních obcí.

408. Suburbanizace není jediným trendem. Zároveň s ní lze očekávat další

proměny, zejména opětovné oživení jádrových měst, která jsou nebo se

stanou centry funkčních urbanizovaných území. Re-urbanizaci, jež je

alternativou k extenzivnímu růstu měst, může podpořit využívání stávajících

urbanistických struktur a tzv. brownfieldů – opuštěných průmyslových

areálů. Zůstává však veřejným zájmem předcházet jejich vzniku.

409. Rozvoj živých a soudržných měst se neobejde bez přiměřeného

a cenově dostupného bydlení, bez řešení příčin diskriminace (např. rodin

s dětmi či vícegeneračních rodin) na trhu s bydlením a nerovností, bez

odstranění sociálního vyloučení a bezdomovectví. V územním

a strategickém plánování proto musí být vytvořeny standardy dostupnosti

veřejných služeb v municipalitách dle jejich typu a velikosti. Územní

a strategické plánování také musí zabezpečit ochranu kulturního

a přírodního dědictví.

410. Nároky na města i veřejné služby klade také stárnutí obyvatel. Na

tuto změnu je třeba přichystat většinu bytů, veřejný prostor i zařízení

občanské vybavenosti ve městech i jejich strukturu, aby byla přístupná,

prostupná a přátelská ke všem věkovým a uživatelským skupinám. Velmi

důležitou roli při tom má samospráva, která plánuje a realizuje investice do

ulic, náměstí, parků i budov.

411. Proměňovat se bude také skladba populace, hlavně ve městech.

První vlna příchozích z jiných států se usadila zejména ve velkých městech

a nevytvořila uzavřené etnické či náboženské enklávy. V příštích letech se

patrně část z nich – nebo jejich potomků – začne stěhovat na další místa

v republice a také dojíždět za prací. Bude nutné podporovat začleňování

cizinců a cizinek do většinové společnosti v plné šíři aktivit vykonávaných

regionálními centry na podporu integrace cizinců a cizinek (sociální

a právní poradenství, sociokulturní kurzy a kurzy českého jazyka).

412. Města a obce musí ve svém urbánním rozvoji hledat řešení, jak

v jednom místě spojit technologické inovace, zejména tzv. integrovaná

řešení (propojování dopravy, energetiky, architektury a komunikačních

a zelených technologií). Celkové zefektivnění městského systému, např.

v konceptu tzv. chytrých měst (Smart Cities), se však nesmí dít na úkor

uchování identity, kterou utvářejí památky i další budovy, veřejný prostor,

kultura a každodenní život. Plánování na místní úrovni musí proto

podporovat i sociální soudržnost a vytvářet živé společenství

i životaschopná města. K tomu by mělo směřovat podporování konceptu

chytrých měst. Neboť významná není pouze technologická změna, ale

mnohem významnější jsou často sociální inovace a inovace v organizaci.

413. Města i regiony jsou vystaveny trendu rostoucí mobility. Dojíždění za

prací či vzděláním je zapříčiněno tím, že pracovní příležitosti a školy (ale

také služby) se nacházejí mimo bydliště. Je ve veřejném zájmu zmenšovat

Je třeba podporovat

reurbanizaci a využívat

stávající urbanistickou

strukturu

Standardy pro veřejné

plánování jsou

předpokladem pro

rovnoměrný a inkluzivní

rozvoj

Města se musí přizpůsobit

demografické změně

Cizince lze integrovat

i pomocí vhodných

urbánních řešení

Technologické inovace

nesmějí ohrozit identitu

města

Omezování vynucené

mobility je ve veřejném

zájmu


78

tuto nerovnováhu a podporovat kvalifikované pracovní příležitosti

v místech, kde chybějí. Sníží se tím nároky na dopravu, a tedy energetické

i ekonomické náklady, a podpoří se uchování polycentrické sídelní struktury

a rovnoměrné využívání krajiny. Omezování vynucené mobility umožňuje

lidem svobodné rozhodnutí, kde chtějí žít, pracovat a trávit volný čas.

414. Tlak na stěhování za prací a produkci externalit zejména z osobní

automobilové dopravy může zmírňovat digitalizace průmyslu a služeb

i rozvoj telekomunikačních a informačních technologií, který umožňuje řadě

podnikajících i zaměstnaných pracovat z domova.66 Nákup přes internet,

který se v posledním desetiletí výrazně rozvíjí (jen mezi lety 2005 a 2015

stoupl podíl osob nakupujících přes internet z 5 na 42 %67) s sebou přináší

i rozšíření nabídky zboží a služeb či úsporu času i nákladů. Jak však

ukazují zkušenosti z jiných států, rubem digitalizace, elektronizace světa

a personalizace služeb práce však může být i růst mobility, zejména

s ohledem na dlouhodobý růst e-komerce (nakupování po internetu

a následný rozvoz) a postupné vytlačování komerčních infrastruktur

z oblastí vykazujících znaky suburbanizace.68 Zachování dostupných

a kvalitních poštovních služeb se neobejde bez víceúčelového využití

poštovních poboček, které vedle poštovních služeb mohou sloužit jako

kontaktní místo veřejné správy a zároveň jako poskytovatelé obslužných

funkcí.

415. Lidé se pravděpodobně budou více stěhovat v různých fázích svého

života. České rodiny v tomto ohledu začínají sledovat trendy

západoevropských zemí. Zejména senioři a seniorky odcházejí z měst

a vyhledávají klidnější prostředí ve své zemi či v zahraničí, kde mají blízko

k přírodě i potřebným službám. Rekreace i sezónní bydlení na chatách

a chalupách se proto v příštích letech patrně bude těšit nižšímu zájmu než

dosud.69

416. Všech zmíněných typů mobility bude patrně přibývat. Mohou se však

měnit místa, odkud a kam lidé přicházejí. Mohou se také stěhovat zpět

„domů“ (na venkov či do jiné země), pokud nashromáždí kapitál, odejdou

do důchodu nebo ztratí práci. Mobilitu budou ovlivňovat ceny energií,

politická stabilita, dostupnost bydlení v místech s nabídkou práce i služeb

v malých městech či na venkově.

66

Příkladem může být např. studie VAN LIER, T.; DE WITTE, A.; MACHARIS, C. (2012) The Impact of Telework on Transport Externalities. Procedia – Social and Behavioral Sciences 54. 67

ČSÚ (2015) Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci. 68

Srov. studii VISSER, E.-J.; LANZENDORF, M. (2004) Mobility and Accessibility Effects of B2C E-Commerce. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie 95(2). 69

Druhé bydlení vnímáme „jako komplex jevů a procesů, spojených s objektem (či částí objektu), který je přechodným místem pobytu vlastníka/-ků či uživatele/-lů, využívajícího/-cích tento objekt převážně k rekreačním účelům.“ Cit. dle FIALOVÁ, D. (2014) Druhé bydlení v Česku. In BLAŽKOVÁ, T.; FIALOVÁ, D.; MATOUŠEK, V. (eds.) Individuální a masová rekreace v okolí velkých industriálních měst v 19.–21. století, s. 43.

Digitalizace nemusí

zmenšovat mobilitu

Mobilita bude rovněž

souviset s fázemi životního

cyklu

Faktory, které budou

ovlivňovat mobilitu

4. Obce a regiony

79

4.2 Regionální nerovnosti

417. Tahounem růstu jsou a patrně i zůstanou velká města nebo sídelní

aglomerace úzce propojených středních a menších měst. Bývají

produktivnější, přičemž jejich náskok se zvětšuje s velikostí. Posilují také

růst ve svém okolí. Menším městům přitom může pomoci propojení s městy

sousedními – a to i na úrovni sdílení veřejných služeb (viz odst. 427) –,

které jim vynahrazuje malou velikost.70 Rozvoj měst však nesmí probíhat na

úkor územní a sociální soudržnosti, ani prohlubovat rozdíly mezi nimi

a venkovem. Samosprávy proto musejí během strategického a územního

plánování důkladně zvažovat výstavbu nových obchodních, průmyslových

a podnikatelských areálů a objektů tak, aby v nadbytečné míře nepřispívaly

k degradaci funkce tradičních center a aby nedocházelo ke koncentraci

služeb a práce na okrajích měst. Tyto procesy posilují rozdíly v kvalitě

života, zejména pro stárnoucí a sociálně slabou část společnosti. Vhodným

nástrojem pro zabránění těmto negativním jevům je již zmíněné plánování

na úrovni menší než kraj a přesahující území jedné obce umožňující

zachovat polycentrický charakter státu i jeho regionů.

418. Stát chce uvádět v život funkční národní strategie reagující včas na

identifikované potřeby území a zaměřené na opatření, která podpoří kraje,

města a obce v řešení sociálních disparit na svém území. Stát poskytne

krajům i obcím metodickou podporu a zajistí mechanismy přenosu

informací mezi národní, krajskou a místní úrovní při řešení společenské

integrace a inkluze v bydlení, vzdělávání, zaměstnanosti, zdraví, při

nastavení sociálních služeb, řešení předluženosti, popř. v dalších

oblastech. Základem pro úspěšné zvládání sociálních nerovností je snadná

a rovnoměrná dostupnost obslužných funkcí, jejich rovnoměrné rozložení

na celém území státu a řešení problémů v místě jejich vzniku. Prevence

soustředěná na konkrétní lidi a domácnosti musí jít ruku v ruce s řešeními,

která ekonomicky oživí periferní regiony, venkovské obce nebo části měst

a zajistí v nich stejný standard veřejných služeb jako v prosperujících

částech země. V případě hospodářsky problémových regionů dle vymezení

Strategie regionálního rozvoje bude zachován důraz na jejich

systematickou podporu a hospodářskou restrukturalizaci.

419. Stát se soustředí na cílenou a vyšší podporu vytváření vysoce

kvalifikovaných pracovních příležitostí hlavně v těch oblastech, kde se

zatím ekonomické oživení nedaří. Chce také posilovat výkonnost i kapacitu

krajů, měst a obcí, které mají rozvojové programy na starosti. Žádoucí je

zejména podporovat tvorbu vysoce kvalifikovaných pracovních příležitostí

v malých a středních podnicích využívajících místní a lokální potenciál.

420. Část vnitřní migrace paradoxně nesměřuje za prací, nýbrž za

levnějším a dostupným bydlením. Sociálně slabé rodiny se přesouvají ze

sociálně vyloučených lokalit ve městech na venkov a do periferních částí

země. Stát proto bude podporovat různorodé formy bydlení ve všech

70

OECD (2015) OECD360 Česká republika 2015.

Města zůstanou tahounem

růstu, pokud se vyvarují

ohrožení své územní

a sociální soudržnosti

Sociální nerovnosti je třeba

snižovat prostřednictvím

integrovaných strategií

umožňujících problém řešit

v místě

Je třeba podporovat

podnikání využívající

a posilující místní zdroje

Podpora dostupného

nájemního bydlení zabraňuje

vzniku sociálně vyloučených

enkláv


80

částech měst a regionů, především dostupné nájemní bydlení pro všechny

segmenty společnosti. Pro život v obcích a městech je důležitý důraz na

prevenci a postupnou proměnu segregovaných a sociálně vyloučených

domů, ulic nebo čtvrtí; stejně tak by měly regulace bránit vzniku uzavřených

residenčních lokalit (gated communities) na opačném konci společenského

žebříčku.

4.3 Nárůst významu nestátních aktérů a rozvoj komunit

421. Pro veřejnou správu byly dosud často jedním z hlavních protějšků při

rozhodování o území významné firmy. Partnerem veřejné správy při

rozhodování v území by měla být v první řadě veřejnost v širokém slova

smyslu – místní občané, občanské iniciativy, spolky a neziskové

organizace, drobní podnikatelé nebo účelová sdružení obcí. Řešení by

měla vznikat v duchu spolupráce veřejné správy a investora s touto

veřejností, čímž se předejde konfliktům, zpochybňování rozhodnutí

a využívání opravných prostředků; plánování se stane odolnějším

a koncepčnějším. Kritickým bodem se může stát rok 2023, kdy patrně

razantně klesne financování z evropských fondů, jež nyní rovnoměrné

zastoupení a budování partnerství podporuje. Naplňování partnerského

principu ovšem musí respektovat odpovědnost veřejné správy za konečné

rozhodnutí. Nežádoucí alternativou vůči partnerskému vývoji je růst

významu právních konfliktů nestátních aktérů v podobě častějšího

využívání všech zákonných prostředků (petiční právo, správní řízení,

soudní řízení), což může zvýšit konfliktnost plánovacích a rozhodovacích

procesů.

422. Veřejná správa na všech úrovních se musí naučit rozproudit

a moderovat průběžnou veřejnou debatu. Měla by připravit a vytvořit

prostor, kde různí aktéři – firmy, místní občané a občanky a další – mohou

společně participovat na strategickém plánování a řízení, diskutovat

o využití území i konkrétních stavbách, hledat shodu a kompromis. Tuto

diskusi musí také vést k praktickým výsledkům, a nakonec s ohledem na

veřejný zájem rozhodnout, neboť právě veřejná správa ponese za

uskutečňování dohodnutých záměrů největší díl odpovědnosti. Podmínkou

je ovšem také konstruktivní přístup firem, občanů, občanek a neziskových

organizací a jejich ochota přijmout (přinejmenším morální) odpovědnost za

neúspěch, tj. schopnost akceptovat změny a současně pokračovat ve

spolupráci. Stát proto bude usilovat o rozvoj a prosazování nástrojů

rozvíjejících participaci, zejména MA21, a integrovaných nástrojů pro rozvoj

venkova (CLLD – komunitně vedený místní rozvoj), aglomerací (ITI –

integrované územní investice) a regionálních center (IPRÚ – integrované

plány rozvoje území), které rovněž vyžadují hledání shody klíčových

partnerů z veřejného, soukromého i neziskového sektoru. Alternativou pro

města, na něž se integrované nástroje nevztahují, může do budoucna být

Zapojení všech aktérů do

rozhodování stabilizuje

vládnutí na všech úrovních,

i na těch nejnižších

Do strategického plánování

a řízení je třeba zapojovat

všechny aktéry a využívat

k tomu všechny nástroje

4. Obce a regiony

81

komunitou podporovaný rozvoj propojený s MA21.71 Spolupráce mezi

venkovskými a městskými MAS může posílit sociální soudržnost a pomoci

řešit problémy v území na rozhraní města a venkova, které s sebou přináší

suburbanizace a změna klimatu.

423. Souběžně s účinnou participací a zapojováním všech aktérů bude

stát podporovat rozvoj místních komunit na různé úrovni (obcí, městských

čtvrtí či celého regionu) založených na důvěře, principu partnerství

a vzájemném síťování, neboť se navzájem posilují. Komunitou je skupina

obyvatel, neorganizovaná veřejnost, která žije na společně sdíleném

a shodně vnímaném území, podílí se na vlastní samosprávě a respektuje

ústavní a právní rámec ČR. Předpokladem pro fungování odolné komunity

je rovné postavení jejích členů, pocit sounáležitosti, informovanost

a schopnost zvládat neúspěch, tj. schopnost absorbovat narušení či změny

za současného udržení jeho základních funkcí a struktury.

424. Nežádoucí alternativou je pokračování dosud časté praxe

soustavných střetů a nespokojenosti na všech stranách, jež může vést až

k výraznému oslabení legitimity prosazovaných rozvojových programů

i rozhodnutí úřadů. Cílevědomé plánování ustoupí ve prospěch chaotického

schvalování individuálně prosazovaných projektů, neudržitelného sídelního

rozvoje a plýtvání prostředky na nepromyšlenou infrastrukturu. Druhou,

rovněž nežádoucí alternativu nabízí omezování pravomocí místní správy,

centralizace a silnější regulace (která rovněž může být závislá na vlivu

aktérů mimo státní správu). Řešení se stanou formálně unifikovanějšími

a budou méně přizpůsobená místním možnostem, příležitostem

a potřebám.

4.4 Kompetence a kvalita územní veřejné správy pro udržitelný rozvoj sídel

425. Ekonomickou výkonnost územních celků a kvalitu života jejich

obyvatelstva přímo a výrazně ovlivňuje způsob jejich řízení a rozvoje. Kroky

domácností a firem i spolupráce mezi jednotlivými sférami veřejné správy

mají typicky větší pozitivní či negativní efekt ve funkčních urbanizovaných

územích, tedy ve městech a jejich suburbánních zázemích, než v řidčeji

osídlených oblastech. Proto je nutná součinnost a koordinace napříč

resorty, regiony a různými úrovněmi veřejné správy. Ty dnes často nejsou

dostatečné. Regulace na různých úrovních vlády často vytvářejí

protichůdné pobídky, důsledně uplatňován není ani princip subsidiarity.

Problém ještě násobí roztříštěnost veřejné správy na úrovni obcí, a hlavně

ve velkých a politicky komplikovaných metropolitních oblastech

a městských regionech. Průzkum OECD ukázal, že tato roztříštěnost vede

k plýtvání a neúčinnému rozhodování. Je třeba posilovat koordinaci

rozhodování napříč administrativními hranicemi v rámci funkčních

71

EHSV (2014) Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Komunitně vedený místní rozvoj (CLLD) jakožto nástroj politiky soudržnosti na období 2014–2020 pro místní rozvoj a rozvoj venkovských, městských a příměstských oblastí.

Participace a komunitní

způsob života se posilují

Alternativou ke kultivaci

veřejné správy je

delegitimizace rozvojových

politik nebo jejich

centralizace

Výkon územní veřejné

správy je koordinovaný,

respektuje princip

subsidiarity a využívá výhod

funkčních urbanizovaných

území


82

urbanizovaných území, tedy v aglomeracích určovaných charakterem

osídlení a tvořících funkčních celek (příkladem takového celku mohou být

metropolitní oblasti a ITI – integrovaný nástroj pro jejich rozvoj).72

426. Stát chce do roku 2030 dokončit rozpracovanou reformu územní

veřejné správy, zjednodušit a konsolidovat stávající systém. Především

musí být zvýšena přehlednost a koordinovanost činnosti veřejné správy

a vytvořena skladebnost územně správní struktury. Pozornost vyžadují

předpoklady pro kvalitní výkon správy na základním stupni. OECD v této

věci ČR doporučuje zvážit slučování obcí, které však realisticky považuje

za politicky obtížně prosaditelné. Nicméně ani správní reforma přímo

neovlivní charakter osídlení České republiky. Proto je vhodnější, aby stát

stanovil minimální standardy dostupnosti veřejných služeb, jejichž

dostupnost bude zohledňována již ve strategickém a územním plánování,

a podporoval integrované plánování a meziobecní spolupráci při sdílení

veřejných služeb. Spolupráci obcí je třeba dále prohlubovat především na

principu dobrovolnosti a hledat její nové formy, vhodné zejména k výkonu

přenesené působnosti a případných povinných úkolů samosprávy a hledání

konsensu na místní a lokální úrovni.

427. Základem úspěšného rozvoje měst či obcí je a bude robustní

a stabilní místní řízení. Musí se opírat o dostatečnou institucionální

kapacitu, odbornost a vzájemnou komunikaci všech aktérů změn v území

(samosprávy, firem, občanů a občanek, vysokých škol a výzkumných

organizací, spolků, neziskových organizací nebo neformálních iniciativ).

Nemělo by pouze splnit několik aktuálních cílů, nýbrž pravidelně hodnotit

místní život z pohledu udržitelného rozvoje, kvality života i naplňování

národních politik. Veřejná správa by si měla stanovovat úkoly a měřitelné

cíle a dosahovat jich v přehledně řízených politikách. K tomu musí nejen

znát běžný standard legislativy, předpisů a norem, opírat se o odborné

znalosti, ale také rozumět udržitelnému rozvoji, mít manažerské dovednosti

a umět pracovat s místními partnery.

428. Kvalitní výkon veřejné správy vyžaduje také adekvátní stanovení

působnosti při uplatnění kritérií subsidiarity. Kompetence by měly odpovídat

možnostem obcí dané kategorie a orgánů veřejné správy na daném stupni.

Právní regulace i finanční vztahy mají podporovat koncepční a komplexní

přístup k plnění úkolů veřejné správy, včetně stanovení a prosazení

minimálních standardů dostupnosti veřejných služeb v území.

429. Rozsah úkolů státní správy vykonávaných ORP vyžaduje jejich

posílení. To je potřebné rovněž v souvislosti s metodickou podporou, kterou

by měly poskytovat ostatním obcím ve svém správním obvodu a která

zatím není zakotvena ve formě zákonné povinnosti. Přitom je uvedená

metodická podpora nezbytná vzhledem k velkému počtu obcí v krajích, jenž

přirozeně limituje možnosti metodické pomoci ze strany krajů.

72

OECD (2015) OECD360 Česká republika 2015.

Je nutné pokračovat

v reformě veřejné správy

Základní dovedností pro

správu obce je schopnost

strategicky plánovat a řídit

Je třeba vytvářet podmínky

pro kvalitní výkon

kompetence obcí na různých

úrovních

Vzhledem ke kapacitám

krajů je třeba posílit ORP

4. Obce a regiony

83

430. Rozvoj obce by měl být zajištěn provázáním územního plánování

s vlastní pozemkovou politikou. Pozitivní zahraniční příklady řádné správy

obce vesměs vznikají za situace, kdy obce přednostně rozvíjejí pozemky ve

svém vlastnictví, čímž je v zárodku tlumen střet zájmů mezi veřejným

a soukromým sektorem.73

431. Podmínkou odolnosti měst a obcí je utváření konsensu mezi úřady

a místními partnery. Veřejná správa musí také vtahovat do svého

rozhodování občany a občanky a konzultovat s nimi své kroky –

plánováním počínaje a provedením konče (viz také odst. 422). Příležitost

pro blízkou budoucnost představuje realizace a rozvoj osvědčených metod

(MA21, CLLD) doplněných o dílčí inovativní postupy, např. participativní

rozpočtování.74

432. Z hlediska udržitelného rozvoje sídel a územního rozvoje obecně je

důležité zajistit vzájemnou provázanost dokumentů na úrovni horizontální

(např. návaznost krajských či městských dokumentů) i vertikální (např.

návaznost národní, krajské a obecní úrovně). Pro smysluplný rozvoj měst

a obcí je důležité zajistit, aby rozhodování na sebe navazovalo „napříč“

(např. aby různé odbory stejného města sjednotily své cíle a plány) i „shora

dolů“ (např. aby záměry kraje respektovaly politiku státu). Stát chce také

podporovat spolupráci místních úřadů – a to i přes hranice – a sdílení

příkladů vhodných řešení.

433. Dokumenty územního plánování musejí být provázané se

strategickými dokumenty. Na úrovni měst a obcí je třeba zajistit vazbu mezi

strategickými plány a územními plány. Strategický plán popisuje, oč chce

město či obec usilovat. Územní plán stanoví koncepci rozvoje území a jeho

plošnou a prostorovou regulaci. K tomu potřebuje znát rozvojové cíle

a záměry určené strategickým plánem. Podobně je nutné zajistit soulad

dokumentů územního plánování na všech úrovních a provázat je se

strategickými a sektorovými dokumenty, jež mají územní dopad.

434. Úřady musejí posilovat znalosti a dovednosti pracovníků a pracovnic

úřadů ve čtyřech oblastech. Pracovníci a pracovnice úřadů by se měli učit

odbornosti – nejen rozvoji znalostí ve vlastním oboru, ale také

dlouhodobému řízení složité agendy a celistvému, provázanému přístupu

k ní. Musí také vylepšovat své komunikační schopnosti, aby uměli jednat

s veřejností, moderovat a facilitovat diskusi různých partnerů, představovat

jim i svým kolegům a kolegyním moderní trendy a účinně spolupracovat

s různými složkami veřejné správy navzájem i v rámci různých

hierarchických úrovní její jedné složky. Za třetí potřebují být kompetentní

73

V majoritním vlastnictví veřejného sektoru jsou např. pozemky pro velký rozvojový projekt nové vídeňské čtvrti Aspern Seestadt. Viz HINTERKÖRNER, P. (2013) Veřejný prostor v Jezerním městě Aspern. In Veřejný prostor, veřejná prostranství, s. 57–60. Odkazujeme

také na přístup města Stockholmu při obnově bývalých brownfieldů, zahrnující rovněž aktivní pozemkovou politiku, viz LEKEŠ, V. (2015) Urbanismus a ekologie. Urbanismus a územní rozvoj 18(6). 74

MIČKA, P. (ed.) (2016) Analýza občanské participace v České republice, s. 44.

Obec by se neměla zbavovat

svého majetku

Participace podporuje

odolnost měst

Dokumenty musejí být

provázané vertikálně

i horizontálně

Dokumenty strategického

a územního plánování

musejí být navzájem

provázány

Pracovníci územní veřejné

správy by měli dostát

vysokým nárokům


84

v plánování (strategickém plánování a řízení v různých časových

výhledech) a za čtvrté ve vyhodnocování výsledků (zejména práci s daty).

435. Krajské, městské i obecní úřady by měly dále rozvíjet síťovou

spolupráci municipalit včetně její mezinárodní dimenze (např. ICLEI,

Energy Cities a dalších iniciativ) a zajistit tak přenos příkladů dobré praxe

na všech úrovních. Dlouholeté zkušenosti v oblasti síťování má v České

republice řada municipálních asociací.

4.5 Adaptace sídel na změnu klimatu

436. Prognózy očekávají v České republice během příštích několika

desetiletí postupnou změnu klimatu – i když se částečně podaří snížením

emisí omezit rychlost, s jakou poroste teplota. Letní i zimní teploty budou

vyšší než v minulých desetiletích. Přibude také letních období vysokého

horka a extrémního sucha, jež občas vystřídají velmi silné srážky. Sucho

bude nejvíce ohrožovat jižní Moravu (oblast přibližně na jih od Brna),

Vysočinu a nižší polohy ve zhruba severozápadní polovině Čech (od

Berounska přes Lounsko až k povodí dolní Ohře). Proto je potřeba počítat

s nedostatky vody i častějšími povodněmi. Kvalita vody bude kolísat. Ve

velkých městech posílí vliv tzv. tepelných ostrovů – poroste teplotní rozdíl

mezi městy a okolní krajinou. Postiženy budou skupiny osob se sníženou

schopností termoregulace – starší lidé, nemocní a velmi malé děti. Sucho

a horko může komplikovat provoz budov i všechny typy dopravy.75

437. Česká města a obce se zatím na komplexní dopady změny klimatu

téměř nepřipravovala. Adaptace a mitigace na místní a regionální úrovni

vyžaduje odpovědné plánování využití území pro zemědělské hospodaření,

promyšlenou tvorbu krajinných struktur, jež mají pozitivní vliv na vodní

režim krajiny, půdu, biodiverzitu a zlepšení funkčního propojení přírodních

a urbánních struktur (Odolné ekosystémy). Posílení vazby územního

plánování, ochrany obyvatelstva a krizového řízení s ohledem na negativní

dopady změny klimatu zajistí kvalitnější ochranu lidí, majetku

a infrastruktury před přírodními pohromami (dlouhodobým suchem,

extrémně vysokými teplotami, povodněmi a vydatnými srážkami,

extrémním větrem)76 i antropogenními nebezpečími.77 Sídla byla, jsou

a budou nedílnou součástí krajiny. Dopady změny klimatu ve vazbě na

důsledky suburbanizace ještě zvýší vliv sídel, zdaleka přesahující jejich

katastr, na související krajinu (např. na povodí řek či potoků). Poroste

potřeba zachování či obnovy funkčního propojení přírodních a urbánních

struktur v širších krajinných souvislostech a tomu je třeba přizpůsobovat

plánování.

75

BELDA, M.; PIŠOFT, P.; ŽÁK, M. (2015) Výstupy regionálních klimatických modelů na území ČR pro období 2015 až 2060. 76

MV ČR A HZS ČR (2015) Analýza hrozeb pro Českou republiku, s. 8. 77

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), § 19, písm. g).

Síťování a sdílení dobré

praxe podporuje rozvoj obcí

Dopady změny klimatu

zasáhnou všechny typy obcí

a území

Dopady změny klimatu se

promítnou do územního

plánování i krizového řízení

4. Obce a regiony

85

438. Stát, kraje a místní správa musí společně posilovat odolnost měst

a obcí. Adaptace na extrémní meteorologické projevy vyžaduje lepší péči

o zeleň, lepší propojení zelených ploch a rozšiřování zeleně ve městech.

Šetření s pitnou vodou – a vodou obecně – bude stále více nabývat na

významu a stane se běžnou součástí života. Plánování musí podporovat

zvětšení plochy pro zasakování, opatření k zachycování a využívání

srážkové vody, revitalizaci vodních toků i ve městech a zvýšení množství

vody ve veřejném prostoru. Součástí takových řešení musí být získání

spravedlivého vlivu na rozhodování o využívání vodních zdrojů, a to nejen

nad ovládáním infrastruktury.

439. Přístup k přírodě bude v urbánních podmínkách důležitým rozměrem

kvality života. Města a obce prozatím téměř vůbec nečiní komplexní kroky

potřebné k adaptaci na změnu klimatu. Vhodná opatření musejí být

postupně zahrnována do strategického i územního plánování. Je nutné

přistoupit k vytváření husté sítě malých i větších zelených prvků, jež budou

systematicky využívat také vnitrobloky, trávníky, stěny i střechy velkých

objektů. Součástí zeleného a ekologického města je rovněž městské

zemědělství. Kromě ploch samotných půjde také o podporu jejich přírodní

rozmanitosti. Výzkum totiž ukazuje, že obyvatelé si zeleně považují tím

více, čím větší je v ní bohatství ptáků, motýlů a rostlin.78 Je třeba rovněž

odstraňovat překážky a faktory rizikové z hlediska živočichů (prosklené

stěny ap.).

440. Nutné je rovněž snižování energetické náročnosti měst. Musí být

připravena na možné výpadky elektřiny a snižovat svoji závislost na

fosilních palivech. Stát bude podporovat města v redukci emisí

znečišťujících látek do ovzduší a v přípravě plánů na snižování uhlíkové

stopy. Dobrým příkladem může být evropská iniciativa Pakt starostů

a primátorů, jehož účastníci se rozhodli do roku 2030 snížit emise CO2

o dvě pětiny a realizovat adaptační opatření na zmírnění rizik a negativních

dopadů změn klimatu na svém území. Každý ze signatářů k tomu

připravuje propracovaný plán udržitelné energetiky a ochrany klimatu.

Členy této iniciativy se už stala pilotní česká města a obce, prozatím devět,

což je ve srovnání se zeměmi středovýchodní Evropy stále málo.

441. Stát chce nadále pomáhat městům a obcím v provádění významných

změn ve vytápění (respektive chlazení), snižování energetické náročnosti

budov, při využití místně dostupných zdrojů energie a při rozvoji veřejné

dopravy a udržitelné mobility. Chce podporovat investice domácností

i obecní programy. Úkolem už nebude pouze udržení tepla v domech

během chladného období jako dosud, nýbrž udržování komfortní teploty po

celý rok. Nepůjde už také jenom o dílčí projekty, ale systematickou

proměnu měst. Stávající budovy projdou renovacemi, které napomohou co

největším úsporám energie (deep renovation). Součástí programu musí být

kromě izolace mimo jiné vnější stínění oken a prosklených fasád, příčné 78

FULLER, R. A.; IRVINE, K. N.; DEVINE-WRIGHT, P.; WARREN, P. H.; GASTON, K. J. (2007) Psychological benefits of greenspace increase with biodiversity. Biology Letters 3(4).

Města musí šetřit vodou

Města se musí zazelenit,

jejich provoz ekologizovat

Města musí začít měřit

uhlíkovou stopu jako součást

hodnocení vývoje

k udržitelnosti

Je třeba stavět budovy

schopné udržovat komfortní

teplotu


86

provětrávání ap. Stavebnictví během příštích patnácti let víceméně

bezezbytku přejde na nové budovy v pasivním standardu. Na trhu se

objevují a budou objevovat nová řešení, včetně skladování energie nebo

kogeneračních a trigeneračních technologií (elektřiny, tepla i chlazení).

442. Města a obce by se měly z prostých spotřebitelů energie měnit také

na výrobce a místní poskytovatele a využívat místně dostupné zdroje

energie. Do urbánního prostředí začne přicházet postupná decentralizace

energetiky, chytré sítě a vyšší podíl obnovitelných zdrojů v energetickém

mixu (viz odst. 222, 225 a 232). Rovněž lze očekávat rozvoj integrovaných

projektů, které začnou kombinovat různá řešení v jednom městě či obci,

včetně různých technologií – např. využití momentálních přebytků solární

energetiky pro dobíjení elektromobilů či odpadního tepla z průmyslu pro

vytápění. Skládkování využitelných a recyklovatelných odpadů bude

zakázáno. Směsný komunální odpad (po vytřídění materiálově využitelných

složek a biologicky rozložitelných odpadů) se bude zejména energeticky

využívat v zařízeních k tomu určených v souladu s platnou legislativou.

443. Proměny v energetice ovlivní nakládání s běžným komunálním

odpadem. Stát chce nadále spolupracovat s městy a obcemi na lepší

recyklaci, včetně návratu organických látek do půdy. Separace bioodpadu

by se měla během příštích patnácti let stát samozřejmostí českých měst

a obcí; měl by být využíván ke kompostování nebo výrobě bioplynu

a digestátu.

444. Stát chce podporovat města v postupném odklonu od automobilové

dopravy a zvýšit podíl elektromobility včetně infrastruktury pro dobíjení

elektromobilů a obnovitelně provozované mobility. Přeprava musí brát

ohled na potřeby obyvatelstva, které vyvolá stárnutí i měnící se životní styl.

Nové dopravní politiky ve městech se budou prostřednictvím plánů

udržitelné městské mobility odklánět od jednostranné preference

a zvýhodňování individuálního automobilismu. Místní správa by měla

motivovat lidi ke změně dopravního chování směrem k udržitelnějším

formám mobility, ale také sahat k výrazným administrativním restrikcím

a zpoplatnění vjezdu či parkování osobních aut v některých částech měst.

Nutné jsou také investice do infrastruktury pro cyklistiku a pěší, podpora

sdílení dopravních prostředků či služeb a vytváření sítě účelových

komunikací (stezek pro pěší, cyklisty a cyklistky, in-line bruslaře

a bruslařky, sjízdných chodníků ap.) a kompaktních, pěšky dostupných

sousedství. Páteří přepravy v regionech bude spolehlivá a čistá veřejná

doprava. Ačkoliv ji nadále budou poskytovat jednotliví dopravci, stát chce

postupně integrovat krajské dopravní systémy do národního s navzájem

provázanými jízdními řády, sjednocenými podmínkami přepravy,

vzájemným uznáváním jízdenek, minimálními přestupními vzdálenostmi

a společným informačním systémem. Hodlá také propojovat veřejnou

dopravu s individuální prostřednictvím systémů typu bike and ride

(budováním míst a zařízení k bezpečnému odkládání jízdních kol v blízkosti

zastávek či terminálů veřejné hromadné dopravy), park and ride

(budováním záchytných parkovišť v blízkosti zastávek či terminálů veřejné

Městská energetika by se

měla decentralizovat

Města se musí naučit

efektivně nakládat

s odpadem a co nejvíce jej

využívat

Stát bude podporovat

elektromobily, nemotorovou

a integrovanou veřejnou

dopravu

4. Obce a regiony

87

hromadné dopravy) a kiss and ride (zřizováním míst pro krátké zastavení

nebo vyčkávání osobních vozidel v blízkosti zastávek či terminálů veřejné

hromadné dopravy).


16. Veřejné služby v území jsou pro všechny obyvatele lépe

dostupné.

16.1 Strategické a územní plánování je na všech úrovních

koordinováno.

16.2 Jsou stanoveny závazné standardy dostupnosti základních

veřejných služeb a jim odpovídající veřejné infrastruktury

občanského vybavení, které jsou platné pro veškerou zástavbu.

16.3 Předpoklady pro dostupnost základních veřejných služeb jsou

zajištěny již ve fázi územního a strategického plánování.

16.4 Postupy strategického a územního plánování jsou koordinovány

na úrovni přesahující úroveň jednotlivých obcí.

17. Růst kvality života v jednotlivých municipalitách snižuje

regionální nerovnosti.

17.1 Dnešní venkovské a periferní oblasti se nevylidňují a jejich

populace nestárne více než v urbanizovaných oblastech.

17.2 Jsou podporovány vysoce kvalifikované pracovní příležitosti

v malých a středních podnicích využívajících místní a regionální

potenciál.

17.3 Jsou podporovány různorodé formy bydlení, především dostupné

nájemní bydlení pro všechny segmenty společnosti.

17.4 Lokální integrované strategie snižují sociální disparity v území,

posilují nekonfliktní soužití a zvyšují kvalitu života pro všechny.

18. Kvalitní urbánní rozvoj sídelních útvarů je zajištěn.

18.1 Snižuje se zábor zemědělské půdy ve městech i volné krajině.

Brownfieldy jsou regenerovány a revitalizovány.

18.2 Města jsou přátelská ke všem věkovým a uživatelským skupinám.

18.3 Obce běžně plánují rozvoj společně s veřejností.

19. Města a obce omezila emise skleníkových plynů a adaptovala

se na negativní dopady změny klimatu.

19.1 Obce III. stupně předcházejí dopadům změny klimatu a jsou

schopny se jim přizpůsobit.


88

19.2 Snižuje se počet a intenzita městských tepelných ostrovů.

19.3 Všechny nově dokončené budovy se řadí do energetické třídy A.

Existující budovy se postupně renovují minimálně na úroveň

energetické třídy C.

19.4 Zvyšuje se podíl veřejné zeleně v městských aglomeracích.

19.5 Významně roste délka cyklostezek a komunikací vhodných pro

cyklisty a cyklistky.

19.6 Významně se zvyšuje počet bezemisních a nízkoemisních vozidel.

19.7 Klesá množství skladovaného komunálního odpadu.

20. Územní veřejná správa cíleně využívá nástroje pro udržitelný

rozvoj municipalit.

20.1 Ústřední státní správa metodicky podporuje a rozvíjí nástroje

udržitelného rozvoje municipalit.

20.2 Územní veřejná správa má dostatečné institucionální kapacity pro

výkon agendy udržitelného rozvoje.

20.3 Zvýší se počet i kvalita realizátorů místní Agendy 21.

91

5 Globální rozvoj

Vize

Česká republika jako sebevědomý a kooperativní člen mezinárodního

společenství přispívá svou domácí i zahraniční politikou

k prosazování hodnot a principů udržitelného rozvoje v EU a ve světě.

Úvod

501. V určitých oblastech udržitelného rozvoje je Česká republika

úspěšná, a to i v rámci mezinárodního srovnání. Důležitých výsledků

dosáhla především díky koordinaci s ostatními státy Evropské unie

a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Nadstandardní je také

její reakce na globální vývoj i na přijetí Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj

a Cílů udržitelného rozvoje79 i podíl na přijetí a realizaci Globálního akčního

plánu ze Sendai ke snižování rizika katastrof (viz Analýza rozvoje). Této

příznivé situace využije, aby podporovala plnění globálních i vlastních

závazků udržitelného rozvoje a prosazovala své priority udržitelného

rozvoje prostřednictvím koherentních vnějších politik a svého působení

v Evropské unii a mezinárodních organizacích.

502. Některé rozměry rozvoje České republiky a Evropské unie mají vliv

na směřování k udržitelnému rozvoji ve třetích zemích. Pro naplňování své

globální odpovědnosti bude Česká republika skrze užší koordinaci na

domácí úrovni usilovat o koherenci vnějších politik udržitelného rozvoje.

503. Česká republika bude podporovat, aby světové společenství k plnění

svých závazků udržitelného rozvoje využívalo stávající architekturu

mezinárodních organizací. Vytváření nových mezinárodních organizací

a mechanismů nepovažuje Česká republika za nutné, avšak k úspěšnému

a efektivnějšímu naplnění všech závazků globální integrované agendy

udržitelného rozvoje je třeba zefektivnit multilaterální systém, spolupráci

jednotlivých aktérů a koherenci jejich aktivit.

79

Viz VLÁDA ČR (2016) Usnesení vlády ze dne 25. ledna 2016 č. 61 ke Zprávě o průběhu a výsledcích summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji.

Pozitivní působení České

republiky v oblasti


Vliv České republiky na

globální udržitelný rozvoj

Agenda udržitelného rozvoje

a multilaterální systém


92

504. Vzhledem k omezeným lidským i finančním kapacitám České

republiky je vhodné zaměřit se na omezený počet prioritních témat. Tato

témata by měla logicky vycházet z národních priorit80 a komparativních

výhod České republiky i z aktuálních mezinárodních souvislostí. Formulace

národních priorit udržitelného rozvoje pro působení na globální úrovni bude

vycházet ze strategického rámce Česká republika 2030.

505. Jedním z hlavních principů a zároveň klíčovým nástrojem plnění

závazků udržitelného rozvoje na domácí i globální úrovni je integrovaný

přístup, jehož základem je zajišťování koherence politik pro udržitelný

rozvoj. Vnější dopady jednotlivých národních politik by neměly poškozovat

jiné země, zejména rozvojové. Jednotlivé aktivity, jimiž se politiky

související s udržitelným rozvojem realizují, musí být provázané

a soudržné, a to na místní a krajské, národní, regionální81 i globální úrovni.

Propojenost jednotlivých aspektů a prvků je podmínkou efektivnosti

a rovnováhy snah o udržitelný rozvoj, a to jak z hlediska využití zdrojů

a kapacit na straně těch, kteří je poskytují, tak z hlediska dopadů na straně

těch, kteří je přijímají.

506. Příprava a realizace účinných opatření na podporu globálního

udržitelného rozvoje vyžadují, aby se na nich vedle vlády, parlamentu

a dalších státních a veřejných institucí dále a šířeji podíleli partneři mimo

veřejný sektor. Jedná se o zástupce občanského sektoru, soukromých

firem, akademické sféry i široké veřejnosti. Udržitelný společenský

konsensus musí vycházet z partnerské spolupráce.

5.1 Globální prostředí podporující udržitelný rozvoj

507. Česká republika je odpovědným členem mezinárodního společenství.

K zachování tohoto stavu musí především dodržovat závazky v oblasti

udržitelného rozvoje, ke kterým se přihlásila, včetně pravidelného

výkaznictví. Kvůli vyšší demokratické legitimitě bude dlouhodobě

podporovat řešení globální agendy udržitelného rozvoje zejména v rámci

Organizace spojených národů.

508. V Evropské unii hodlá jako otevřená ekonomika podporovat nové

obchodní smlouvy s dalšími státy či bloky, budou-li respektovat principy

udržitelného rozvoje. Rovněž bude při respektování stejných principů

podporovat multilaterální dohody Světové obchodní organizace. Chce

prosazovat, aby tyto obchodní smlouvy předcházely sociálnímu dumpingu

a aby signatářským státům explicitně a účinně zaručily právo používat

sociální, environmentální, spotřebitelské nebo hygienické regulace dle

svých potřeb a mohly tak být v souladu s udržitelným rozvojem. Dále bude

podporovat koordinaci v oblasti daňových reforem. Česká republika bude

80

V oblasti zahraniční politiky jsou národní priority zachyceny v materiálu MZV ČR (2015) Koncepce zahraniční politiky České republiky, která v kapitole 4.2 za jednu z priorit označuje

také udržitelný rozvoj. 81

Ve smyslu mezinárodních regionů.

Národní priority udržitelného

rozvoje v globálním kontextu

Politika udržitelného rozvoje

musí být na všech úrovních

koherentní

Rozvíjení partnerství mezi

aktéry

Globální závazky

k udržitelnému rozvoji

Obchodní politika EU vůči

třetím zemím musí být

v souladu s udržitelným

rozvojem

5. Globální rozvoj

93

také aktivně přispívat k zásadní revizi platných, ale již překonaných rámců

a nástrojů (například Dohody z Cotonou).

509. V zájmu posílení své politické pozice, důvěryhodnosti

a akceschopnosti bude Česká republika rovněž usilovat o naplňování

mezinárodních finančních závazků v oblasti poskytování oficiální rozvojové

pomoci a činit kroky k plnění závazku dosáhnout postupným navyšováním

její výše úrovně 0,33 % HND do roku 2030. Důraz bude kladen na efektivní

využívání finančních prostředků a zkušeností ve prospěch snižování

nerovností a naplňování udržitelného rozvoje ve světě. Ve své zahraniční

rozvojové spolupráci se ČR dále zaměří na implementaci doporučení

vzešlých z historicky prvního hodnocení (peer review) ze strany OECD

v roce 2016, které ocenilo funkční institucionální systém české rozvojové

spolupráce a humanitární pomoci i konkrétní příspěvek České republiky

k omezování chudoby a nerovností v partnerských zemích.

510. Česká republika bude na globální úrovni prosazovat plnění Agendy

2030 a globálních agendy v oblasti klimatické změny, odolnosti

a připravenosti na katastrofy a jejich promítnutí do činnosti mezinárodních

organizací. Rovněž chce podporovat změnu v myšlení, kterou Agenda

2030 do globální agendy udržitelného rozvoje přináší. Zvláštní důraz hodlá

věnovat Cíli udržitelného rozvoje č. 16 Mír, spravedlnost a silné instituce,

zejména podpoře budování odpovědných a transparentních institucí, jež

jsou otevřeny podnětům veřejnosti a zajišťují všem vymahatelnost práva.

Toto zaměření vychází z dlouhodobé priority české zahraniční politiky –

podpory demokracie, řádné veřejné správy a lidských práv. Tento cíl má

průřezovou platnost. Účinné a dlouhodobé naplňování ostatních cílů se bez

něj neobejde. Mírová a soudržná demokratická společnost je také

nezbytným předpokladem bezpečnosti a stabilních mezinárodních vztahů.

511. Součástí odpovědného působení v mezinárodních organizacích musí

být konzistentní a koherentní vystupování při diskusích o udržitelném

rozvoji na mezinárodních fórech, neboť i to přispívá k šíření dobrého jména

České republiky ve světě. Proto – a také z důvodu posílení přidané

hodnoty, kterou má její působení v mezinárodních organizacích doma

i navenek – bude Česká republika rozvíjet meziresortní koordinaci

k účinnému prosazování vlastních priorit a české expertízy

v mezinárodních organizacích, k zajištění účasti České republiky na jejich

rozhodovacích procesech, zapojování českých realizátorů do programů

a projektů těchto organizací i k podpoře českých expertů a expertek

zejména ve volených orgánech mezinárodních organizací.

512. Za účelem efektivního a konzistentního působení na globální úrovni

a v mezinárodních organizacích bude Česká republika aktivně posilovat

své koordinační kapacity v oblasti udržitelného rozvoje. Hlavním

koordinačním orgánem je Rada vlády pro udržitelný rozvoj, na pracovní

úrovni pak její příslušné výbory. Koordinaci otázek spojených se zahraniční

rozvojovou spoluprací a humanitární pomocí poskytovanou do zahraničí

zajišťuje Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci.

Rozvojová pomoc bude

navýšena na 0,33 % HND a

její efektivita bude pravidelně

hodnocena

Podpora Agendy 2030 pro

udržitelný rozvoj

Posilování přidané hodnoty

České republiky pro

působení v mezinárodním

prostředí

Koordinace působení na

globální úrovni


94

5.2 Koherence politik

513. Česká republika promítne národní priority udržitelného rozvoje

popsané v tomto dokumentu, principy a cíle Agendy 2030 i další

mezinárodní závazky, které přijala, do hlavních nástrojů vnějších politik

a strategií týkajících se vnějších vztahů na mnohostranné i dvoustranné

úrovni – například do Koncepce zahraniční politiky, Bezpečnostní strategie

České republiky, Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce a Programu

transformační spolupráce i do relevantních obchodních, daňových,

energetických, migračních a jiných politik v gesci ostatních resortů, které

mají dopad na jiné země a na vnější vztahy České republiky. Jedná se

například o Exportní strategii Ministerstva průmyslu a obchodu, Státní

politiku životního prostředí Ministerstva životního prostředí, Strategii resortu

ministerstva zemědělství s výhledem do roku 2030 Ministerstva

zemědělství či Koncepci Ministerstva vnitra pro asistenci uprchlíkům

a státům pod silnými migračními tlaky (viz Analýza rozvoje). Koherence

politik bude zohledňována v legislativní činnosti i při realizaci dílčích politik

a programů doma i v zahraničí. Česká republika bude usilovat o to, aby

také Evropská unie a další relevantní mezinárodní organizace, jichž je

členem, ve svých vnitřních politikách i nástrojích vnějších politik

koherentním způsobem reflektovala Agendu 2030.

514. Veřejná správa bude usilovat o vytvoření dostatečných

institucionálních i analytických kapacit pro zajištění koherence politik pro

udržitelný rozvoj. Sledování dopadů politik na jiné země pomůže snižovat

negativní stopu České republiky v těchto zemích (viz Analýza rozvoje)

a posilovat přidanou hodnotu vnějšího působení České republiky v oblasti

politické, bezpečnostní, environmentální, obchodní i rozvojové. Kapacity

pro sledování koherence politik vzniknou na úrovni centrální státní správy

při Úřadu vlády České republiky – tak, aby měly potřebnou odbornost,

akceschopnost a dosah napříč státní správou a tematicky se zaměřovaly

na oblast udržitelného rozvoje.

515. Česká republika bude prosazovat, aby Evropská unie společně

podporovala udržitelný rozvoj na mezinárodní scéně. Dále bude usilovat

o to, aby se klíčové principy pro Českou republiku staly součástí unijních

koncepcí, strategií a dokumentů a národní priority byly náležitě

respektovány v unijních prioritách v oblasti udržitelného rozvoje. Jedním

z prioritních témat je koherence vnitřních a vnějších unijních politik pro

udržitelný rozvoj.

516. Vhodnou reakcí na neudržitelné způsoby produkce mnoha

dovážených surovin (viz Analýza rozvoje) s významným dopadem také na

vnější bezpečnost České republiky je podpora spotřeby domácích surovin

všude tam, kde to je možné a pro kvalitu životního prostředí přínosné

(Hospodářský model).

517. Základním koordinačním mechanismem pro řešení otázek spojených

s koherencí politik pro udržitelný rozvoj je Rada vlády pro udržitelný rozvoj

Průběžné revize

koncepčních dokumentů

a nástrojů pro oblast vnějších

politik

Budování kapacit pro

sledování koherence politik

pro udržitelný rozvoj

Sledování koherence politik

na globální úrovni a úrovni

Evropské unie

Přiměřená soběstačnost

prospěje ekosystémům

v jiných zemích

Koordinační mechanismy ke

sledování koherence politik

5. Globální rozvoj

95

a na pracovní úrovni její výbory. Pro sledování koherence politik Evropské

unie probíhá koordinace ve Výboru pro Evropskou unii a resortních

koordinačních skupinách. Pro oblast ostatních politik s vnějším dopadem

může být využita koordinační role Pracovního týmu Rady hospodářské

a sociální dohody. Sledování koherence politik jako náplň činnosti bude

(pokud již není) vtělena do statutů těchto orgánů.


21. Česká republika aktivně a s důrazem na národní priority

spoluutváří prostředí podporující udržitelný rozvoj na globální

úrovni a na úrovni Evropské unie.

21.1 Česká republika prosazuje globální implementaci mezinárodních

závazků v oblasti udržitelného rozvoje, jejich implementaci na

úrovni Evropské unie i jejich promítnutí do činnosti mezinárodních

organizací a sama tyto závazky plní.

21.2 Česká republika na globální i na úrovni Evropské unie podporuje

naplnění Cílů udržitelného rozvoje a specificky Cíle č. 16 Mír,

spravedlnost a silné instituce.

21.3 Česká republika posiluje svou přidanou hodnotu pro působení

v mezinárodních organizacích a Evropské unii.

22. Posílením koherence vnitřních politik s vnějším dopadem

podporuje Česká republika globální udržitelný rozvoj.

22.1 Česká republika průběžně promítá do koncepčních dokumentů

a nástrojů vnějších politik přijaté mezinárodní závazky a národní

priority v oblasti udržitelného rozvoje.

22.2 Česká republika aktivně buduje institucionální kapacity pro

sledování koherence vnitřních politik s vnějším dopadem

a omezuje jejich negativní vliv na globální směřování

k udržitelnému rozvoji.

22.3 Česká republika aktivně prosazuje sledování a naplňování

koherence politik na úrovni Evropské unie, ve vnějších politikách

Evropské unie a na globální úrovni.

99

6 Dobré vládnutí

Vize

V České republice se vládne demokraticky a současně dlouhodobě

efektivně. Struktura rozhodování je odolná, pružná a inkluzivní.

Občané a občanky participují na rozhodování o věcech veřejných

a stát jim k tomu vytváří vhodné podmínky. Veřejná správa

prostřednictvím veřejných politik dlouhodobě zvyšuje kvalitu života

obyvatel a obyvatelek České republiky a naplňuje cíle udržitelného

rozvoje.

Úvod

601. Plány na udržitelný rozvoj České republiky zůstanou pouze na papíře,

nebudeme-li si schopni dobře vládnout. Kvalita vládnutí se zásadně

podepisuje na kvalitě našeho života. Rozhoduje o tom, jak vypadají naše

školy či nemocnice. Ovlivňuje také, budeme-li v zaměstnání znevýhodněni

kvůli pohlaví nebo věku (Lidé a společnost). Prostřednictvím mechanismů

vládnutí určujeme výšku daní nebo podmínky pro inovativní podnikání

(Hospodářský model), popř. bude-li v naší obci fungovat hromadná

doprava, či zda na sousedním pozemku vyroste nová stavba (Obce

a regiony). Dobré vládnutí také zajišťuje, že první větší déšť neodplaví

půdu z pole na náves nebo že se lidé budou moci projít stinnou alejí

(Odolné ekosystémy). O tom všem rozhodujeme nejen svou aktivitou

v rámci České republiky, ale také za jejími hranicemi (Globální rozvoj).

Kvalitu vládnutí pociťujeme rovněž v možnosti projevovat svůj názor ve

veřejných věcech, v jednání s úřady nebo v možnosti domoci se rychle

spravedlnosti v soudním řízení.

602. Stát může ovlivnit mnohé. Naplnit vizi dobrého vládnutí

v demokratické republice ale není jenom věcí státu, nýbrž všech občanů

a občanek této republiky. Stát vytváří možnosti a pobídky, které mohou být

bezvýsledné, nebude-li o jejich využití aktivní zájem. Česká republika 2030

ukazuje, že společnými silami lze dobrého vládnutí dosáhnout.

603. K naplnění vize dobrého vládnutí si Česká republika stanovuje

souhrnný cíl lepšího způsobu vytváření a provádění veřejných politik.

Způsobu, který bude z hlediska občanů a občanek inkluzivní, transparentní

a prováděný na základě potřebných znalostí a dovedností. Způsobu, který

bude dbát dlouhodobých i vedlejších dopadů rozhodnutí a jehož výsledkem

Dobré vládnutí mění

udržitelný rozvoj v čin

Dobré vládnutí je věcí

společnou

Lepší způsob tvorby

a provádění veřejných politik


100

budou soudržné veřejné politiky. Způsobu, který se bude schopen

systémově vylepšovat, inovovat.

6.1 Demokratičnost vládnutí

604. Česká republika zvýší inkluzivitu vládnutí, tedy reálnou možnost

zapojení svých občanů a občanek do rozhodování o věcech veřejných,

resp. do tvorby veřejných politik. Budou se zlepšovat dnešní dominantní

demokratické formy. To znamená, že bude věnována soustavná pozornost

nejen volbám (např. zachování rovnosti volebního práva, dostupnosti

volebních místností ap.) a fungování politických stran (např. zajištění jejich

transparentnosti), ale také podpoře většího zastoupení žen

v rozhodovacích funkcích. Nástroje tohoto zlepšování a podpory nemusí

být jen legislativní, ale mohou být také kulturní, administrativní,

technologické ap. Intenzivněji budou využívány formy demokracie

participativní, která klade důraz na přímé zapojení do rozhodování,

a demokracie deliberativní, orientované k diskusi a vzájemnému

přesvědčování. Možností je např. veřejné připomínkování legislativních

návrhů, ať už je předkladatelem těchto návrhů vláda, či kdokoliv jiný,

využívání referend nebo přizvání občanů a občanek ke spolurozhodování

o rozpočtových prioritách (participativní rozpočtování), zvláště na místní

úrovni. Značné možnosti nabízí také občanský a sociální dialog na úrovni

EU.

605. Možností bude využito zejména v oblasti deliberace veřejných politik.

Deliberace představuje metodu diskuse, v níž se snažíme zdůvodnit své

postoje. Tato diskuse je otevřená, každý v ní má možnost promluvit.

Základní logikou diskuse je argumentace, nikoli mocenská převaha (např.

počet hlasů nebo výsadní postavení). Hlavním cílem je vzájemné ujištění,

že v rozhodování budou vzaty v potaz různé perspektivy a že budou brány

vážně. Deliberace může probíhat ve všech fázích tvorby veřejných politik.

Je k ní možné využít projednávání návrhů v zastupitelských orgánech na

všech úrovních a jednou z forem může být věcná a vstřícná diskuse mezi

vládní koalicí a opozicí. Prvek deliberace je však třeba ve větší míře

využívat již ve fázi přípravy politiky, volby jejích východisek a cílů a zapojit

do ní občany a občanky přímo. Technické řešení může být různé (např.

veřejné debaty a diskusní fóra na základě koncepce tzv. miniveřejností,

pracovní skupiny za účasti různých aktérů, individuální hloubkové

rozhovory či skupinové rozhovory, deliberativní průzkumy veřejného

mínění, různé formy připomínkování využívající rámce e-Government ap.).

606. Česká republika bude odstraňovat překážky, které dobré

reprezentaci, participaci a deliberaci brání nebo je komplikují. Legislativních

překážek není mnoho a bezprostřední technické překážky jsou poměrně

snadno řešitelné. V dlouhodobém horizontu se proto musíme zaměřit

hlavně na překážky, které omezují přístup k určitým informacím, na

překážky, jež omezují přístup k určitým dovednostem, a na překážky

spojené se sociálními nerovnostmi.

Inkluzivnější vládnutí

Veřejné politiky jako

výsledek deliberace, ne

mocenské převahy

Překážky reprezentace,

participace a deliberace

6. Dobré vládnutí

101

607. Snazší přístup k informacím lze zajistit různými způsoby. V prvé řadě

rozvíjením systému e-Government nebo obecně budováním otevřené

datové infrastruktury (open data), dále pak silnými médii veřejné služby,

podporou budování odborných zázemí politických stran ap.

608. Participace, a zvláště deliberace jsou „měkké“ dovednosti. Lze se jim

naučit a stát bude dbát na jejich zahrnutí do systému vzdělávání včetně

vzdělávání dospělých. Zlepšují se však hlavně užíváním. Čím více budou

občané a občanky zapojováni do diskuse, tím smysluplnější budou jejich

diskuse příští. Diskusní dovednosti přitom nemusí rozvíjet jen fóra otevřeně

politická, možnosti jsou také např. při zaměstnanecké spoluúčasti nebo ve

formě družstevního podnikání (Hospodářský model). Obojí má vedle

rozměru hospodářského právě rozměr participativní a deliberativní.

609. Práva jsou v demokracii zaručena zákonem, jsou rovná a občankám

a občanům v tom musí skýtat oporu kvalitní a rychlé rozhodování soudů,

jež nevykazuje výrazné regionální odchylky. K dosažení demokracie však

není dostačující přidělit občanům a občankám formální práva. Musí mít

rovněž skutečné příležitosti. Ty budou vždy rozdílné vzhledem k různým

osobním zájmům, nadání ap. Někteří lidé jsou však omezeni také

společenskými překážkami, jejichž odstraňování je úkolem státu. Snižování

míry chudoby, odstraňování genderových nerovností nebo nerovností ve

vzdělávání (Lidé a společnost) mají zásadní význam i pro demokratičnost

vládnutí.

610. V České republice musí také existovat prostor pro alternativní

uvažování o tom, jak demokraticky vládnout, protože nelze „od zeleného

stolu“ odhadnout demokratické potřeby a vytvořit k nim vhodné formy na

desetiletí dopředu. Česká republika bude tento prostor vytvářet přímo,

formou státní podpory vědeckého výzkumu a vývoje. Zdrojem inovací

demokratického vládnutí však mohou být také návrhy různých think-tanků

a NNO, práce tzv. politických institutů při politických stranách, aktivity obcí

ap.

611. Každá konkrétní forma, kterou se bude inkluzivita vládnutí zvyšovat,

musí být vždy dobře uvážena. Je nutné zohledňovat dlouhodobé dopady

a dopady na jiné oblasti. Pomoci mohou zkušenosti z jiných zemí, stejně

jako experimentální provádění nových řešení na menších vzorcích, tedy

různé formy pilotáží. Prováděné inovace demokratičnosti vládnutí by

rovněž měly být zpětně vyhodnocovány, a to s ohledem na naplnění

určených cílů a s ohledem na jejich vedlejší důsledky.

6.2 Dlouhodobá efektivita vládnutí

612. Dlouhodobá efektivita vládnutí záleží zejména na dlouhodobé

efektivitě institucí veřejné správy, na kterou jsou z tohoto důvodu kladeny

vysoké nároky. Veřejná správa by měla být transparentní, předvídatelná,

dostupná a neměla by porušovat princip nestrannosti ve snaze dopomoci

někomu k neoprávněnému soukromému zisku. Měla by být účinná

Snazší přístup k informacím

Naučit se diskutovat

Snižování nerovností ve

společnosti

Demokratické myšlení je

otevřené

Dobrý úmysl nestačí

Nároky na veřejnou správu


102

a vynakládat prostředky účelně. Měla by být schopná reagovat na změny

a dokázat se poučit ze zkušenosti. Každý z těchto aspektů je důležitý

a žádný z nich nesmí být soustavně opomíjen. Mezi jednotlivými typy

očekávání, resp. nástroji k jejich naplnění, však existuje napětí. Naplňování

různých očekávání spojených s veřejnou správou je proto nutné vyvažovat

v závislosti na aktuální situaci a poslání konkrétní instituce. Vzhledem

k tomu, že v České republice jsou funkce veřejné správy vykonávány jak

státní správou, tak v přenesené působnosti samosprávou, je třeba

v nárocích na konkrétní instituce brát ohled i na rozdíly mezi nimi.

613. Soudržnost veřejných politik posílí Česká republika intenzivnější

horizontální i vertikální koordinací v jejich přípravě a vyhodnocování.

Horizontální koordinace bude jak intra-, tak interinstitucionální (např.

v rámci ministerstev i mezi ministerstvy, na úrovni krajského úřadu a mezi

kraji ap.). Podmínkou je dostatečné institucionální zázemí a intenzivnější

každodenní komunikace. Zužitkovat lze existující komunikační kanály nebo

již existující síť strategických či analytických útvarů v různých institucích,

budou-li vybaveny potřebnými kompetencemi, dovednostmi, zaměstnanci,

zaměstnankyněmi a rozpočtem. Pomůže také systém cirkulace

zaměstnanců a zaměstnankyň, jako např. stáže na jiných ministerstvech či

v jiných krajích, podpora stáží v Evropské komisi, výměny prostřednictvím

různých sítí a sdružení měst a obcí či krajů. Vertikální koordinace by měla

mít podobu obousměrné cirkulace návrhů, řešení a zkušeností.

614. Druhým důležitým krokem k dosažení soudržnosti veřejných politik

bude posílení strategického přístupu a větší důraz na odhad dopadů

a zpětné hodnocení. U každého rozhodnutí je třeba zvažovat dopady na

jiné oblasti, zvláště pak dopady dlouhodobé a pokud možno vytvářet

varianty řešení. Konkrétními nástroji odhadu dopadů je především RIA

(Regulatory Impact Assessment), dále např. EIA (Enviromental Impact

Assessment), TIA (Territorial Impact Assessment), SEA (Strategic

Enviromental Assessment), či HIA (Health Impact Assesment). Bude-li

třeba, můžeme v budoucnu vytvořit nástroje další. Není však dostačující

politiky dobře vytvářet, je nutné je také zpětně vyhodnocovat a podle těchto

hodnocení upravovat další postup, např. provádět parametrické úpravy

systémů, upravovat méně účinné regulace, snižovat administrativní zátěž

občanů, podnikatelů/firem i veřejné správy ap. Pro hodnocení je nezbytné

jasně stanovit účel, kterého má veřejná politika dosáhnout, a naplňování

tohoto účelu sledovat. To umožní veřejné politiky nejen vylepšovat, ale také

lépe nakládat se zdroji, které k jejich naplňování jednotlivé instituce mají

(kompetencemi, finančními prostředky, personálem ap.).

615. Koordinace a soudržnost veřejných politik se netýká jen území České

republiky. Uplatněna bude také na úrovni evropské a globální, od přípravy

podkladů pro jednání vlády v institucích EU až po koordinovanou aktivitu ve

funkčně vymezených mezinárodních organizacích (Globální rozvoj).

Horizontální a vertikální

koordinace

Zvažování dopadů předem

a hodnocení výsledků zpětně

Soudržnost nejen uvnitř, ale

také navenek


103

616. Soudržnost veřejných politik také není pouze věcí výkonné moci.

Větší důraz na soudržnost, zvláště na odhad dopadů na jiné oblasti

a dopadů dlouhodobých, by měly klást i zákonodárné sbory. Kvalitě veřejné

rozpravy by významně napomohlo, kdyby legislativní návrhy poslanců,

senátorů a krajů využívaly nástroje k vyhodnocování dopadu alespoň

v takové míře jako návrhy vládní. Není-li k tomu účelu dostatečná

institucionální kapacita, měla by být vytvořena. Soudržnost veřejných politik

rovněž není jenom výsledkem procesu, kterým politiky vznikají, nýbrž

i výsledkem procesu, kterým se provádějí a kterým se řeší sporné otázky.

Zde má vedle veřejné správy klíčovou roli kvalitní, dostupné a rychlé

soudnictví, jež ve svých rozhodnutích nesmí vykazovat výrazné regionální

odchylky. Předpokladem takového soudnictví je dlouhodobá strategie, která

by měla stanovit především model správy soudnictví, optimalizovat

organizační procesy, uspíšit elektronizaci justice a určit metody, jakými má

být systematicky zlepšován právní řád. Těmto záměrům by pak měla být

přizpůsobena institucionální kapacita soudnictví.

617. Při poskytování veřejných služeb postaví Česká republika do středu

pozornosti jednotlivé obyvatele, jejich potřeby a jejich životy, nikoli vnitřní

potřeby veřejné správy. V institucích veřejné správy by mělo být rozšířeno

řízení kvality, zvláště na principech TQM (Total Quality Management).

Nestačí „dělat věci správně“, je třeba současně „dělat správné věci“.

Podoba konkrétní veřejné služby bude ve větší míře připravována přímo

s těmi, jichž se má týkat, a veřejná správa se bude také zpětně příjemců

ptát, zda jim služba pomohla či nikoliv, popř. měla-li na ně nežádoucí

dopad. To opět umožní veřejné politiky vylepšovat, vyhledávat synergie

mezi nimi a současně lépe nakládat se zdroji (kompetencemi, finančními

prostředky, personálem ap.). Po stránce koncepční i technické jsou

k orientaci na příjemce služeb vhodné také různé nástroje z oblasti e-

Government, užívají-li se s ohledem k účelu služby. Jejich logickým

doplněním by měly být aktivity vedoucí ke snižování administrativní zátěže

občanů, podnikatelů/firem a veřejné správy.

618. Inspirací mohou být zahraniční zkušenosti. Je třeba o nich mít

přehled a využívat jich tam, kde to je možné. Přitom musí být Česká

republika schopna registrovat změny zahraničního vývoje a porovnávat své

snažení s aktuálními trendy, nikoliv těmi minulými. Je však nutné vyvarovat

se mechanického přejímání a zavádění řešení, která v českém kontextu

nemusí být dostatečně efektivní. Nástroji pro čerpání zahraničních

zkušeností mohou být vedle spolupráce s odbornými pracovišti zejména

systémy vzdělávání zaměstnanců a zaměstnankyň veřejné správy

a podpora stáží ve veřejných správách jiných zemí či v Evropské komisi.

619. U všech veřejných politik je nutné ctít pravidlo „dvakrát měř, jednou

řež“. K prověření efektů zamýšlených řešení je klíčové vyhodnotit aktuální

vědění, včetně vědění zahraničního, a následně využívat různé formy

pilotáží, tedy testování na malých vzorcích při důsledném vyhodnocování.

Vhodný prostor se k tomu aktuálně nabízí např. v rámci procesu hodnocení

dopadů regulace. Tyto pilotáže ovšem nemohou mít pouze charakter

Soudržnost nejen věcí moci

výkonné, ale také

zákonodárné a soudní

Člověk ve středu zájmu

Zahraniční inspirace, nikoli

však kopírování

Napřed testovat a diskutovat,

potom zavádět


104

vědeckých experimentů. Musí mít také rozměr deliberativní, tedy zapojovat

do diskuse zejména ty, kterých se má navrhované řešení týkat, a ty, kteří

k němu mají co říci (např. odbornou, profesní či zájmovou veřejnost).

620. Systém vládnutí bude odolný. Konkrétní bezpečnostní hrozby se

mohou rychle měnit a stejně tak jejich význam. Ale typy možných dopadů,

pokud se tyto hrozby naplní, jsou poměrně stabilní. Bude proto nadále

rozvíjen systém předvídání krizových situací a přípravy reakce na ně, ať již

jsou to krizové situace původu přírodního, nebo lidského (např. povodně,

dlouhodobá sucha, epidemie, úniky nebezpečných látek, narušení

funkčnosti významných systémů elektronických komunikací, narušení

dodávek elektrické energie velkého rozsahu, narušení zákonnosti velkého

rozsahu ap.). Z hlediska bezpečnosti je opět nutná také soudržnost

v přístupu moci výkonné a soudní (např. dobrá trestní politika, v níž je

složka potrestání vyvážena se složkou nápravy).

621. Odolnost uspořádání však dlouhodobě zvyšuje zejména schopnost

připravit se na možné změny, nebo schopnost přizpůsobit se jim – jinak

řečeno, schopnost inovací v tvorbě a provádění veřejných politik obecně,

inovací procesních (administrativních, technologických), inovací služeb,

inovací stylu řízení a inovací konceptuálních. Do určité míry je to možné již

nyní. Do roku 2030 však Česká republika vytvoří takové podmínky, aby

inovace probíhaly systematicky a správně plnily svůj účel. V kratším

časovém horizontu je třeba uvnitř české veřejné správy vytvářet a udržovat

prostor, v němž by se mohlo s procesy, službami a jinými aktivitami

experimentovat. Dlouhodobě je nutné zajistit určitou míru autonomie pro

nižší úrovně veřejné správy, určitý typ znalostí a dovedností a dostatečnou

informační základnu.

622. Důsledného uplatnění se dočká princip subsidiarity, tedy rozhodování

a zodpovědnost na nejnižší úrovni, na níž je řešení z perspektivy občanů

dlouhodobě efektivní. S ohledem k tomuto principu budeme hledat vhodné

institucionální uspořádání pro konkrétní oblasti. Existují veřejné služby,

které lze nejlépe vytvářet z centra. Tváří v tvář individualizaci potřeb je však

stále důležitější role nižších úrovní veřejné správy, na kterých je většina

služeb reálně poskytována a které mají bezprostřední zkušenost

s účinností služby. Nižší úrovně veřejné správy proto získají takovou míru

autonomie, která jim umožní postupy inovovat, a zároveň větší míru

zodpovědnosti za inovativní řešení. Autonomie a inovace pochopitelně

nesmí narušit soudržnost v provádění veřejných politik na celém území

České republiky. Žádné řešení však není věcí čistě jedné úrovně.

Doplněním autonomie nižších úrovní a jejich možnosti inovovat proto musí

být metodická podpora, poskytovaná z centra (např. metodickými útvary

ministerstev či na úrovni vlády, pravidelnými setkáními, společným

informačním systémem ap.) a systém důsledného vyhodnocování

(evaluace a audit prováděných inovací). Všechny úrovně musí mít k plnění

svých úkolu dostatečnou institucionální kapacitu (Obce a regiony).

Odolnost a bezpečnost

Odolnost a inovace

Subsidiarita v poskytování

služeb, metodická podpora

a vyhodnocování


105

623. Zvláštní pozornost věnuje Česká republika budování odborného

zázemí tvorby a provádění veřejných politik. Vedle pochopení pro

různorodost hodnot a zkušenosti s dopady politik jsou odborné znalosti

a dovednosti důležitým faktorem ovlivňujícím rozhodování veřejné správy.

To se dotýká nejen institucí, které veřejné politiky primárně vytvářejí nebo

realizují, ale i těch, které o nich rozhodují (např. zákonodárných sborů).

Proto bude intenzivnějším propojení veřejné správy s odbornými pracovišti,

např. vysokými školami, výzkumnými organizacemi, Akademií věd ČR

a veřejnými výzkumnými institucemi (v. v. i.). Státní systém podpory

výzkumu a vývoje bude k této spolupráci vytvářet podmínky a bude ji

povzbuzovat. Zvýší se také poptávka veřejné správy po různých formách

analýz a poradenství, které jí odborná pracoviště mohou poskytnout.

624. Systém vzdělávání zaměstnanců a zaměstnankyň veřejné správy

zprostředkuje nejnovější vědecké poznatky, kontakt se zkušenostmi

z jiných zemí a vhled do způsobu, jak s těmito poznatky pracovat. Bude

zaměstnance a zaměstnankyně veřejné správy rovněž pobízet k tomu, aby

si uvědomovali možnosti a limity různých metod, dat a informací. K tomuto

účelu lze využít již existujících forem, např. systém vzdělávání dle zákona

o státní službě (č. 234/2014 Sb.), zákona o úřednících územních

samosprávných celků (č. 312/2002 Sb.), působení Institutu pro veřejnou

správu Ministerstva vnitra, vzdělávání v síti municipalit rozvíjejících MA21,

různé formy spolupráce s veřejnými vysokými školami či systém stáží ve

veřejných správách jiných zemí či v Evropské komisi.

625. K dobré tvorbě a provádění veřejných politik jsou nezbytná kvalitní

data a informace. Data se proto budou systematicky sbírat a usnadní se

jejich oběh. Nabízí se také velmi široké spektrum domácích i zahraničních

datových zdrojů, které by bylo možné využívat mnohem intenzivněji a lépe

než dnes (např. tzv. administrativní data veřejné správy, informace firem,

NNO, informace z akademické sféry, data mezinárodních institucí, data

o právních předpisech a legislativním procesu ap.). Klíčovou informací pro

rozhodování je rovněž vyhodnocení politik dosavadních. Rozvine se proto

systém, který datové a informační potřeby veřejné správy pravidelně

aktualizuje a propojí zdroje z různých oblastí, aby posílil soudržnost

vytvářených politik. Vhodným rámcem pro tento účel je e-Government.

Vyhodnocení politik dosavadních bude založeno na evaluacích a na

komplexním systému měření a hodnocení veřejné správy. Chceme-li

přitom, aby se občané a občanky na tvorbě politiky podíleli, a chceme-li,

aby výsledkem byla smysluplná veřejná rozprava, musí být data

a informace poskytnuty také jim. Nástroji mohou být opět zejména projekty

e-Government a obecně přístupy na principech otevřené datové

infrastruktury (open data), obojí s ohledem na zachování práva na ochranu

před neoprávněným zasahováním do soukromí. Tyto aktivity by přitom

měly být propojeny se snahou o snižování administrativní zátěže občanů

a občanek, podnikatelů či podnikatelek/firem a veřejné správy.

Dostatečné znalosti

a dovednosti

Systematické vzdělávání

Dostupnost a kvalita dat

a informací


106

626. Uplatnění principu subsidiarity, dostatečné znalosti zaměstnanců

a zaměstnankyň veřejné správy a kvalitní data a informace pomáhají

k lepší tvorbě a provádění veřejných politik také tím, že umožňují

rozhodnutí dobře zdůvodňovat a obhajovat. Zejména v případě provádění

politik jsou dobré definice veřejného zájmu a jejich zdůvodnění, spolu

s transparentností a nástroji ochrany oznamovatelů závadného chování,

jednou z účinných forem obrany před porušováním principu nestrannosti

veřejné správy.


23. Tvůrci a tvůrkyně veřejných politik mají znalosti a dovednosti,

které jim umožňují plnohodnotnou účast ve veřejné rozpravě.

23.1 Systém vzdělávání zaměstnanců a zaměstnankyň veřejné správy

reálně rozvine koncepční uvažování a zprostředkuje nejnovější

vědecké poznatky, kontakt se zkušenostmi z jiných zemí a vhled

do způsobu, jak s těmito poznatky kriticky pracovat.

23.2 Systém vzdělávání poskytovaný veřejnými vzdělávacími

institucemi zajistí rozvoj participativních a deliberativních

dovedností občanů a občanek.

23.3 Státní systém podpory orientovaného a aplikovaného výzkumu

zajistí soustavný příliv poznatků a inovací demokratičnosti

a dlouhodobé efektivity vládnutí.

24. Veřejné politiky jsou soudržné ve vztahu k cílům strategického

rámce Česká republika 2030.

24.1 Veřejná správa na všech úrovních bude mít dostatečnou

institucionální kapacitu k vytváření soudržných politik

(kompetence, personál, finanční prostředky, komunikační kanály

ap.).

24.2 Veřejné politiky budou brát ohled na dlouhodobé dopady

a instituce veřejné správy budou tyto dopady sledovat v rámci

vlastních strategických materiálů.

24.3 Veřejné politiky budou založeny na dostupných znalostech

a budou systematicky posuzovány předem s ohledem na možné

dopady na příjemce a dopady na jiné oblasti než oblast primárního

zájmu.

24.4 Veřejné politiky budou systematicky vyhodnocovány zpětně (ex-

post evaluace).

25. Tvůrci a tvůrkyně veřejných politik mají kvalitní a snadno

dostupná data a informace pro potřeby rozhodování.

Dobré zdůvodnění politik je

ochranou před korupcí

a diskriminací


107

25.1 Uvnitř veřejné správy se dále rozvine systém sběru a sdílení dat

a informací, které umožňují analýzu problémů, tvorbu variant

a odhad dopadů.

25.2 Data a informace veřejné správy budou dostupné takovou cestou,

která je z hlediska občanů a občanek nejpohodlnější.

25.3 Bude rozvinut systém výměny zkušeností mezi vyššími a nižšími

úrovněmi veřejné správy, mezi různými sektory vládnutí a mezi

českou veřejnou správou a veřejnými správami v zahraničí.

26. Inovace v tvorbě veřejných politik jsou progresivním řešením,

které zvyšuje demokratičnost a/nebo dlouhodobou efektivitu

veřejných politik; takové inovace jsou trvalou součástí

fungování veřejné správy na všech úrovních.

26.1 Rozvine se systém podpory inovací v tvorbě veřejných politik.

26.2 Pilotáže se stanou součástí tvorby veřejných politik všude tam, kde

to bude dle charakteru politiky vhodné.

26.3 Deliberace veřejných politik budou pravidlem všude tam, kde to

bude dle charakteru politiky vhodné.

27. Zvýšila se kvalita vládnutí z hlediska příjemců veřejných politik.

27.1 Rozvinou se postupy zvyšující z hlediska občanů a občanek

inkluzivitu vládnutí.

27.2 Rozvinou se postupy zvyšující efektivitu veřejné správy z hlediska

občanů/občanek a podnikatelů/podnikatelek a firem.

108

Implementace strategického rámce

701. Strategický dokument Česká republika 2030 je zastřešujícím vládním dokumentem pro

národní, krajskou a místní úroveň. Zároveň slouží jako převodní mechanismus pro české

závazky vůči Evropské unii a globálnímu společenství v oblasti udržitelného rozvoje.

Stanovuje šest z dlouhodobého hlediska prioritních oblastí pro rozvoj České republiky

a formuluje k nim strategické a specifické cíle. Konkrétní opatření k naplnění strategických

cílů jsou v gesci příslušných resortů či Úřadu vlády dle aktuálních kompetencí.

702. V návaznosti na schválení České republiky 2030 bude v roce 2017 připraven a vládě

k projednání předložen implementační dokument, který určí mechanismus sledování souladu

a interakce strategických a specifických cílů České republiky 2030 a resortních strategií,

koncepcí, programů a opatření. U všech národních strategických dokumentů, strategií

rozvoje krajů, koncepcí, programů a opatření, které mají strukturální dopad na dlouhodobý

rozvoj České republiky, bude hodnocen soulad se strategickými a specifickými cíli České

republiky 2030. Výsledkem je zajištění obsahové návaznosti od zastřešujícího strategického

dokumentu přes sektorové a resortní strategie na národní a krajské úrovni. Nástrojem pro

sledování kompatibility strategických cílů na jednotlivých úrovních vládnutí je Databáze

strategií. Databáze strategií by měla být propojována s datovými zdroji pro sledování

indikátorů (např. VDB ČSÚ, RIS MMR ad.).

Obrázek 1 Vztah strategických a specifických cílů ČR 2030 a opatření

703. Implementační dokument bude obsahovat návrh způsobu, jak analyzovat mezery

v současných politikách a identifikovat příčiny, které brání případnému naplňování cílů.

Zároveň bude stanovovat zodpovědnost jednotlivých resortů za dosahování a naplňování

cílů České republiky 2030. V jejich gesci budou konkrétní kroky a opatření (např. úpravy

legislativy a regulace obecně, zajištění financování ap.).

Česká republika

2030

Resortní a krajské dokumenty

a politiky

Strategický cíl

Specifický cíl Specifický cíl

Opatření Opatření Opatření Opatření

Implementace strategického rámce

109

704. Hodnocení souladu strategických dokumentů, programů a opatření s Českou

republikou 2030, naplňování principů udržitelného rozvoje a pokrok v oblasti kvality života

a udržitelného rozvoje bude hodnocen Zprávou o kvalitě života a její udržitelnosti (dále jen

„Zpráva“), která bude vládě předkládána vždy jednou za dva roky na základě indikátorů

schválených jako součást České republiky 2030. Základem této Zprávy bude analytická část,

která zhodnotí vývoj v jednotlivých prioritních oblastech s konkrétní vazbou na strategické

a specifické cíle. Součástí Zprávy budou rovněž doporučení k obsahu politik či strategických

dokumentů, koncepcí, programů a opatření. Sběr dat a přípravu indikátorů zajišťuje příslušný

výbor Rady vlády pro udržitelný rozvoj, návrh Zprávy zpracovává na základě těchto dat

Odbor pro udržitelný rozvoj Úřadu vlády, následně je Zpráva projednána ve výborech Rady

vlády pro udržitelný rozvoj, poté schválena Radou a předložena k projednání vládě. Na jejím

základě i na základě průběžných zjištění Úřad vlády vstupuje do dialogu s ministerstvy

k zajištění souladu s Českou republikou 2030.

705. Aktéři z neziskového a soukromého sektoru, kteří nejsou zastoupeni v Radě vlády pro

udržitelný rozvoj, budou v rámci přípravy Zprávy vyzváni ke zpracování stínové zprávy.

Obrázek 2 Strom aktérů ČR 2030

706. Odbor pro udržitelný rozvoj ve výše uvedeném procesu rovněž zajišťuje soulad

strategických cílů ČR 2030 se strategickými dokumenty na mezinárodní a evropské úrovni

(Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj, Strategie Evropa 2020, Strategie udržitelného rozvoje

Evropské unie).

Odbor pro udržitelný

rozvoj

Analyzuje soulad resortních opatření ve vazbě na specifické cíle ČR 2030

na základě přehledu vazeb mezi specifickými cíli a resortními

opatřeními obsaženými v implementačním dokumentu, výsledky

shrnuje do návrhu Zprávy o kvalitě života a její udržitelnosti, za tímto

účelem rovněž sleduje plán nelegislativních úkolů a plán

legislativních prací vlády, zapojuje se do brzkých fází přípravy strategických

dokumentů (analýza potřeb, analytická fáze).

Výbory Rady vlády pro udržitelný

rozvoj

Rada vlády pro udržitelný

rozvoj

Projednává a schvaluje návrh

Zprávy o kvalitě života

a její udržitelnosti

Projednávají návrh Zprávy o kvalitě

života a její udržitelnosti a dávají podněty k hodnocení

souladu mezi specifickými cíli ČR 2030 a resortními

opatřeními

Aktéři a aktérky mimo Radu vlády


Jsou konzultovány/i v rámci přípravy Zprávy o kvalitě

života a její udržitelnosti, jsou vyzvány/i ke zpracování

stínové zprávy

Ministerstva


110

707. Odbor pro udržitelný rozvoj bude plnit metodickou roli v oblasti aplikace principů

udržitelného rozvoje, rozvoje nástrojů k podpoře udržitelného rozvoje a naplňování

strategických cílů v oblasti Dobrého vládnutí pro udržitelný rozvoj. Tuto roli bude naplňovat

v úzké spolupráci s dalšími gestory jednotlivých agend.

708. Odbor pro udržitelný rozvoj bude rovněž poskytovat metodickou podporu veřejným

institucím, aby využíváním dobrovolných nástrojů a inovativních přístupů šly příkladem

v oblasti udržitelného rozvoje.

709. Naplňování strategických cílů České republiky 2030 bude dále podpořeno vytvořením

rámce pro tzv. dobrovolné závazky, které umožňují široké škále aktérů a aktérek

participujících mimo veřejnou správu přihlásit se k cílům a principům České republiky 2030.

710. Česká republika 2030 je živým strategickým dokumentem, který reaguje na proměny

kontextu a vývoj v prioritních oblastech. Revize strategického dokumentu bude probíhat

podle potřeby na základě pravidelného hodnocení prováděného Odborem pro udržitelný

rozvoj nebo na základě zjištěné potřeby v rámci resortních a krajských a dalších dílčích

strategických dokumentů a politik, nejméně však jednou za pět let.

111

Seznam zkratek

B(a)P benzo(a)pyren

CLLD komunitně vedený místní rozvoj (Community Led Local Development)

ČR 2030 strategický rámec Česká republika 2030

ČR Česká republika

ČSÚ Český statistický úřad

ČŠI Česká školní inspekce

EHSV Evropský hospodářský a sociální výbor

EIA pouzování vlivů na životní prostředí (Enviromental Impact Assessment)

EK Evropská komise

EP Evropský parlament

ESIF Evropské strukturální a investiční fondy (European Structural and

Investment Funds)

ETS systém obchodování s emisními povolenkami (Emission Trading

Scheme)

EU Evropská unie

HDP hrubý domácí produkt

HIA posuzování dopadů na zdraví (Health Impact Assessment)

HND hrubý národní důchod

HPH hrubá přidaná hodnota

HZS ČR Hasičský záchranný sbor ČR

CHCfE Koncorcium projektu „Cultural Heritage Counts for Europe“

ICLEI Mezinárodní rada pro místní iniciativy v oblasti životního prostředí

(International Council for Local Environmental Initiatives)

ICT informační a komunikační technologie (Information and

Communication Technology)

IT informační technologie (Information Technology)

ILO Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization)

IPRÚ integrované plány rozvoje území

ITI integrované územní investice (Integrated Territorial Investments)

KO klíčová oblast

MAS místní akční skupiny

MK Ministerstvo kultury

MMR Ministerstvo pro místní rozvoj

MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí

MSP malé a střední podniky

MSp Ministerstvo spravedlnosti

MV Ministerstvo vnitra

MZd Ministerstvo zdravotnictví

MZe Ministerstvo zemědělství

MZV Ministerstvo zahraničních věcí

MŽP Ministerstvo životního prostředí

NEA Národní hodnocení ekosystémů (National Ecosystem Assessment)

NKS národní koordinační skupina

NNO nevládní neziskové organizace


112

NPM nový veřejný management (New Public Management)

OECD Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (Organization for

Economic Cooperation and Development)

ORP obec s rozšířenou působností

OSN Organizace spojených národů

PAU polycyklické aromatické uhlovodíky

PISA Program pro mezinárodní hodnocení studentů (Programme for

International Student Assessment)

PM10 polétavý prach – suspendované částice menší než 10 mikrometrů

PM2,5 polétavý prach – suspendované částice menší než 2,5 mikrometru

PZI přímé zahraniční investice

RIA hodnocení dopadu regulace (Regulatory Impact Assessment)

RIS MMR Regionální informační servis MMR

SEA posuzování vlivu koncepcí na životní prostředí (Strategic

Environmental Assessment)

SRUR Strategický rámec udržitelného rozvoje

TIA hodnocení vlivů na dopravu (Traffic Impact Assessment); v ČR ještě

není zavedeno

TQM komplexní řízení kvality (Total Quality Management)

UNESCO Organizace OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (United Nations

Educational, Scientific and Cultural Organization)

ÚV ČR Úřad vlády ČR

v. v. i. veřejná výzkumná instituce

VaV věda a výzkum

VDB ČSÚ veřejná databáze ČSÚ

VOP veřejný ochránce práv

113

Seznam literatury

ASPEN INSTITUT PRAGUE (2016) Česko: Jak jsme na tom? 10. 11. 2016. Dostupné z: http://www.aspeninstitutece.org/images_upload/files/Cesko2016/Cesko2016_studie_final.pdf.

AUTOR, D.; DORN, D. (2013) The Growth of Low-Skill Service Jobs and the Polarization of the U.S. Labor Market, American Economic Review 103(5), s. 1553-97.

BELDA, M.; PIŠOFT, P.; ŽÁK, M. (2015) Výstupy regionálních klimatických modelů na území ČR pro období 2015 až 2060. Praha: Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy pro Glopolis.

BRYNJOLFSSON, E.; MCAFEE, A. (2014) The Second Machine Age: work, progress, and prosperity in a time of brilliant technologies. London: W.W. Norton & Company.

BUNDESMINISTERIUM FÜR ARBEIT UND SOZIALES, BRD (2015) Green Paper Work 4.0. Dostupné z: http://www.bmas.de/DE/Service/Medien/Publikationen/A872-gruenbuch-arbeiten-vier-null.html.

ČSÚ (2015) Využívání informačních a komunikačních technologií v domácnostech a mezi jednotlivci. Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/10180/20568879/062004-1549.pdf/46d97789-a0b1-425d-b3cc-a9b18c6ffb27?version=1.0.

ČŠI (ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE) (2016) Vzdělávání v globálních a rozvojových tématech v základních a středních školách. [Tematická zpráva] Dostupné z: http://www.csicr.cz/html/TZ_globalni_rozvoj_temata/flipviewerxpress.html.

DRAHOKOUPIL, J.; FABO, B. (2016). The platform economy and the disruption of the employment relationship. ETUI Policy Brief: European Economic, Employment and Social Policy 5/2016. Dostupné z: http://www.etui.org/Publications2/Policy-Briefs/European-Economic-Employment-and-Social-Policy/The-platform-economy-and-the-disruption-of-the-employment-relationship.

EHSV (EVROPSKÝ HOSPODÁŘSKÝ A SOCIÁLNÍ VÝBOR) (2014) Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Komunitně vedený místní rozvoj (CLLD) jakožto nástroj politiky soudržnosti na období 2014–2020 pro místní rozvoj a rozvoj venkovských, městských a příměstských oblastí. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX%3A52014AE3156.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2008) Zlepšování schopností pro 21. století: agenda pro evropskou spolupráci v oblasti školství. [Sdělení Evropské komise č. 425 Evropskému parlamentu, Radě EU, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů] 3. 7. 2008. Dostupné z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=CELEX%3A52008DC0425.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2015) Growing the European Silver Economy. [Background Paper] Dostupné z: http://ec.europa.eu/research/innovation-union/pdf/active-healthy-ageing/silvereco.pdf#view=fit&pagemode=none.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Evropský program pro ekonomiku sdílení. [Sdělení Evropské komise č. 356 Evropskému parlamentu, Radě EU, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů] 2. 6. 2016. Dostupné z: http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/16881.

EP (EVROPSKÝ PARLAMENT) (2015) Employment and Skills Aspects of the Digital Single Market Strategy. [Study for the EMPL Committee.] Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/569967/IPOL_STU(2015)569967_EN.pdf.

http://www.bmas.de/DE/Service/Medien/Publikationen/A872-gruenbuch-arbeiten-vier-null.html

http://www.bmas.de/DE/Service/Medien/Publikationen/A872-gruenbuch-arbeiten-vier-null.html

http://ec.europa.eu/research/innovation-union/pdf/active-healthy-ageing/silvereco.pdf#view=fit&pagemode=none

http://ec.europa.eu/research/innovation-union/pdf/active-healthy-ageing/silvereco.pdf#view=fit&pagemode=none

http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/16881

http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/569967/IPOL_STU(2015)569967_EN.pdf

http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2015/569967/IPOL_STU(2015)569967_EN.pdf


114

EP (EVROPSKÝ PARLAMENT) (2016) Industry 4.0. [Study for the ITRE Committee.] Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2016/570007/IPOL_STU(2016)570007_EN.pdf.

EUROSTAT. Dataset Material flow accounts [env_ac_mfa]. Eurostat. [online] Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/env_ac_mfa.

FEDERIČOVÁ, M.; MÜNICH, D. (2014) Srovnání obliby školy a matematiky pohledem mezinárodních šetření. [Discussion Paper Series, 2014 – 227] Praha: CERGE-EI.

FIALOVÁ, D. (2014) Druhé bydlení v Česku: včera, dnes a zítra. In BLAŽKOVÁ, T.; FIALOVÁ, D.; MATOUŠEK, V. (eds.) Individuální a masová rekreace v okolí velkých industriálních měst v 19.–21. století. Praha: Togga, s. 43-62.

FREY, C. B.; OSBORNE, M. (2013) The Future of Employment: How susceptible are Jobs to Computerisation? Oxford: The Oxford Martin Programme on Technology and Employment.

FULLER, R. A.; IRVINE, K. N.; DEVINE-WRIGHT, P.; WARREN, P. H.; GASTON, K. J. (2007) Psychological benefits of greenspace increase with biodiversity. Biology Letters 3(4), s. 390-394.

HAŠKOVÁ, H.; KŘÍŽKOVÁ, A.; DUDOVÁ, R. (2015) Ekonomické náklady mateřství: co znamená odpovědnost za péči o dítě/děti pro ženy z hlediska jejich pracovního uplatnění a ekonomického postavení? Praha: Sociologický ústav AV ČR.

HINTERKÖRNER, P. (2013) Veřejný prostor v Jezerním městě Aspern. In Veřejný prostor, veřejná prostranství. Sborník z konference AUÚP. Brno: Ústav územního rozvoje.

HRUŠKA, J.; CIENCIALA, E. (eds.) (2001) Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví. Praha: Ministerstvo životního prostředí ČR.

HUDSON, B. D. (1994) Soil organic matter and available water capacity. Journal of Soil and Water Conservation 49(2), s.189–194.

CHCFE CONSORTIUM (CULTURAL HERITAGE COUNTS FOR EUROPE CONSORTIUM) (2015) Cultural Heritage Counts for Europe: Full Report. CHCfE Consortium: Krakow. Dostupné z: http://blogs.encatc.org/culturalheritagecountsforeurope//wp-content/uploads/2015/06/CHCfE_FULL-REPORT_v2.pdf.

ILO (INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION) (2009) Partnership for decent work. Dostupné z: https://www.rconline.undg.org/wp-content/uploads/2011/11/RC_brochure_Final_WEB_Feb111.pdf.

ILO (INTERNATIONAL LABOUR ORGANIZATION) (2012) From Precarious Work to Decent Work. Dostupné z: http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_dialogue/---actrav/documents/meetingdocument/wcms_179787.pdf.

KAHLE, L.; GUREL-ATAY, E. (ed.) (2014) Communicating Sustainability for the Green Economy. Armonk, New York : M.E.Sharp

KLEVEN, H. J.; LANDAIS, C.; SAEZ, E.; SCHULTZ, E. (2014) Migration and Wage Effects of Taxing Top Earners: Evidence from the Foreigners’ Tax Scheme in Denmark. The Quarterly Journal of Economics 129(1), s. 333-378.

KORCOVÁ, K. (2013) Konstruktivismus v inovativních vzdělávacích programech v české škole. Studia Paedagogica 54(11), s. 159–168.

KULHAVÝ, Z.; FUČÍK, P.; TLAPÁKOVÁ, L.; SOUKUP, M.; ČMELÍK, M.; HEJDUK, T.; MARTÁK, P.; STEHLÍK, M.; PAVEL, M. (2011) Pracovní postupy eliminace negativních funkcí odvodňovacích zařízení v krajině pro podporu žadatelů o PBO v Prioritních osách 1 a 6: Podrobný rozbor problematiky. Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půd, v. v. i., Hydroprojekt CZ.

LEKEŠ, V. (2015) Urbanismus a ekologie: Výstavba eko-měst ve Švédsku. Urbanismus a územní rozvoj. 18(6), s. 24-25.

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/env_ac_mfa

http://blogs.encatc.org/culturalheritagecountsforeurope/wp-content/uploads/2015/06/CHCfE_FULL-REPORT_v2.pdf

http://blogs.encatc.org/culturalheritagecountsforeurope/wp-content/uploads/2015/06/CHCfE_FULL-REPORT_v2.pdf

https://www.rconline.undg.org/wp-content/uploads/2011/11/RC_brochure_Final_WEB_Feb111.pdf

https://www.rconline.undg.org/wp-content/uploads/2011/11/RC_brochure_Final_WEB_Feb111.pdf

http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_dialogue/---actrav/documents/meetingdocument/wcms_179787.pdf

http://www.ilo.org/wcmsp5/groups/public/---ed_dialogue/---actrav/documents/meetingdocument/wcms_179787.pdf

Seznam literatury

115

MAIER, K. (2009) Polycentric development in the spatial development policy of the Czech Republic, Urban Research & Practice, 2(3), s. 319-331.

MIČKA, P. (ed.) (2016) Analýza občanské participace v České republice. Praha: Agora CE.

MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, VEDY, VÝSKUMU A ŠPORTU SR. O schéme Návraty. Centrálný informační portál pre výskum, vývoj a inovácie [online]. Dostupné z: https://www.vedatechnika.sk/SK/o-scheme-navraty/Stranky/default.aspx.

MITCHELL, A. (2013) Risk and Resilience: From Good Idea to Good Practice. OECD WP 13/2013. Paris: OECD Publishing. Dostupné z: http://www.oecd.org/dac/FINAL%20WP%2013%20Resilience%20and%20Risk.pdf.

MK (MINISTERSTVO KULTURY ČR) (2015) Státní kulturní politika ČR 2015–2020 s výhledem do roku 2025.

MPO (MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR) (2015) Národní akční plán pro chytré sítě.

MPSV (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2013) Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020.

MPSV (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2014) Strategie sociálního začleňování 2014–2020.

MPSV (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015–2025.

MSP (MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR) (2016) Koncepce vězeňství do roku 2025.

MŠMT (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) NÁVRAT (LK). Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj-2/program-navrat.

MŠMT (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2014) Rámec rozvoje vysokých škol do roku 2020.

MŠMT (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2014) Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020.

MŠMT (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2015) České školství v mezinárodním srovnání 2015.

MŠMT (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2015) Dlouhodobý záměr rozvoje vzdělávání.

MV (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2004) Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb.

MV ČR A HZS ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR A HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR ČR) (2015) Analýza hrozeb pro Českou republiku.

MZD (MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR) (2014) Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany a podpory zdraví a prevence nemocí.

MZE (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR) (2012) Národní akční plán ke snížení používání pesticidů v České republice.

MZE (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR) Ekologické zemědělství. eAGRI [online]. Dostupné z: http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/.

MZV (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Koncepce zahraniční politiky České republiky.

MŽP (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR) (2015) Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR.

https://www.vedatechnika.sk/SK/o-scheme-navraty/Stranky/default.aspx

http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj-2/program-navrat

http://www.msmt.cz/vyzkum-a-vyvoj-2/program-navrat

http://eagri.cz/public/web/mze/zemedelstvi/ekologicke-zemedelstvi/


116

OECD (2015) Measuring Well-being and Progress: Well-being Research. Dostupné z: http://www.oecd.org/statistics/measuring-well-being-and-progress.htm.

OECD (2015) OECD360 Česká republika 2015: Česká republika v mezinárodním srovnání. Dostupné z: http://www.oecd360.org/czechrepublic.

OECD (2016) Trends Shaping Education 2016. Dostupné z: http://www.oecd.org/edu/trends-shaping-education-22187049.htm.

RINK, D.; COUCH, CH.; HAASE, A.; KRZYSZTOFIK, R.; NADOLU, B.; RUMPEL, P. (2014) The governance of urban shrinkage in cities of post-socialist Europe: policies, strategies and actors. Urban Research & Practice, 7(3), s. 258-277.

SCHMEIDLER, K.; JIŘÍČKOVÁ, H.; ZÁMEČNÍK, P. (2011) Výzva shrinking cities u nás, v Evropě i ve světě. Urbanismus a územní rozvoj 14(6), s. 21-27.

STANDING, G. (2016) The Precariat: The New Dangerous Class. 3th. edition. London: Bloomsbury.

ŠATAVA, J. (2015) Pracovní aktivita po dosažení důchodového věku: Institucionální pobídky v České republice. IDEA studie 9-2015. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR.

UNDERWOOD, E.; TUCKER, G. (2016) Ecological Focus Area choices and their potential impacts on biodiversity. Report for BirdLife Europe and the European Environmental Bureau. London: Institute for European Environmental Policy.

UNESCO (2016) Global Education Monitoring Report Summary.

ÚV (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2014) [Odbor lidských práv a ochrany menšin] Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014–2020.

ÚV (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) [Agentura pro sociální začleňování] Strategie boje se sociálním vyloučením do roku 2020.

ÚV (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) [Odbor lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády, Kancelář Rady vlády pro záležitosti romské menšiny] Strategie romské integrace do roku 2020.

ÚV (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) [Oddělení strategií a trendů] Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU.

ÚV (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) [Oddělení strategií a trendů] Analýza odlivu zisků: Důsledky pro českou ekonomiku a návrhy opatření.

ÚV (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) [Sekce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace] Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky na léta 2016–2020.

ÚV (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) [Sekce místopředsedy vlády pro vědu, výzkum a inovace] Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci České republiky (Národní RIS3 strategie).

VAN LIER, T.; DE WITTE, A.; MACHARIS, C. (2012) The Impact of Telework on Transport Externalities: The Case of Brussels Capital Region, Procedia – Social and Behavioral Sciences 54, s. 240-250.

VISSER, E.-J.; LANZENDORF, M. (2004) Mobility and Accessibility Effects of B2C E-Commerce: A Literature Review. Tijdschrift voor Economische en Sociale Geografie 95(2), s. 189-205.

VLÁDA ČR (2016) Usnesení vlády ze dne 25. ledna 2016 č. 61 ke Zprávě o průběhu a výsledcích summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji. Dostupné z: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/VPRAA6LG4E4E.

VOP (VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV) (2016) Diskriminace v ČR: oběť diskriminace a její překážky v přístupu ke spravedlnosti. Dostupné z: http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/diskriminace_CZ_fin.pdf.

http://www.oecd.org/statistics/measuring-well-being-and-progress.htm%5Ch

http://www.oecd360.org/czechrepublic

http://www.oecd.org/edu/trends-shaping-education-22187049.htm

http://www.oecd.org/edu/trends-shaping-education-22187049.htm

https://apps.odok.cz/attachment/-/down/VPRAA6LG4E4E

http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/diskriminace_CZ_fin.pdf

http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/DISKRIMINACE/Vyzkum/diskriminace_CZ_fin.pdf

Seznam literatury

117

Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ze dne 14. března 2006.

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ze dne 28. června 2000.

118

Přehled cílů Strategického rámce Česká republika 2030


1. Společenské klima je vůči rodinám všestranně příznivé, bariéry a společenské

tlaky jsou minimalizovány. Rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní

zákonné ochrany a jsou společensky vysoce oceňovány.

1.1 Vhodné socioekonomické podmínky podporují dobré fungování rodin. Zaměřují se

na finanční zajištění rodiny, slučitelnost práce a rodiny a služby péče o děti i seniory.

Umožňují tak získat dostatek volného času pro zkvalitňování rodinných vztahů.

1.2 Rodinám se specifickými potřebami je věnována zvláštní pozornost. Jsou přijímána

cílená opatření přispívající k rovnému přístupu ke vzdělávání a uplatnění členů

těchto rodin na trhu práce i ve společnosti.

2. Technologický a sociální rozvoj rozšiřují přístup k důstojné práci.

2.1 Trh práce vykazuje na celostátní i regionální úrovni nižší strukturální nerovnováhy,

zmírňuje se polarizace trhu práce i její společenské dopady.

2.2 Přístup k důstojné práci se rozšiřuje i pro skupiny, které jsou na trhu práce dosud

znevýhodněné – rodiče na rodičovské dovolené, osoby se zdravotním postižením

nebo osoby starší 50 let.

2.3 S obecnou mírou nezaměstnanosti se zároveň snižuje i podíl dlouhodobě

nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti.

2.4 Minimalizuje se míra prekarizace a nedobrovolné flexibilizace práce, a to i u činností

vykonávaných prostřednictvím ekonomiky platforem a jiných nových atypických

forem práce.

2.5 Imigrační a integrační politika klade důraz na přilákání kvalifikovaných cizinců

a cizinek a posiluje diverzitu pracovních sil významnou pro inovace. Veřejné politiky

také podporují návrat českých občanů a občanek ze zahraničí.

3. Strukturální nerovnosti ve společnosti jsou nízké.

3.1 Dlouhodobě se snižuje podíl osob ohrožených chudobou a sociálním vyloučením.

3.2 Snižuje se příjmová nerovnost a je kladen důraz na udržení silné střední vrstvy.


3.4 Je zajištěn rovný přístup k osobám ohroženým diskriminací na základě pohlaví,

věku, péče o závislé osoby, zdravotního postižení, etnicity, národnosti, sexuální

orientace, vyznání nebo světonázoru. Zvláštní důraz je kladen na předcházení

vícečetné diskriminaci.


119

4. Vzdělávání rozvíjí individuální potenciál jedinců a jejich schopnost zvládat

i ovlivňovat změny a podporuje soudržnou společnost orientovanou na


4.1 Vzdělávací systém je inkluzivní a vzájemně prostupný, neselektuje žáky a žákyně

v útlém věku na talentované a netalentované a omezuje závislost vzdělávacích drah

a výsledků na jejich socioekonomickém zázemí.

4.2 Systém vzdělávání podporuje učitele, učitelky a další vzdělavatele, aby ve

vzdělávání dokázali přinášet potřebné změny a převzít roli průvodců účastníků

vzdělávání v měnícím se světě. Je otevřený intenzivnímu kontaktu s reálným

světem a zapojuje všechny aktéry ve vzdělávání.

4.3 Vzdělávání zajišťuje každému přístup k rozvoji přenositelných kompetencí,

potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Systém zahrnuje přiměřený

všeobecný základ nezbytný pro další vzdělávání, zapojení do společnosti i pro

porozumění vzájemné provázanosti současného světa.

4.4 Systém celoživotního vzdělávání je veřejně garantovaný a široce dostupný:

Zaměřuje se jak na profesní vzdělávání, tak i na vzdělávání v oblasti přenositelných

dovedností.

5. Zdraví všech skupin obyvatel se zlepšuje.

5.1 Zvyšuje se délka života ve zdraví u všech skupin obyvatel České republiky.


5.3 Systém veřejného zdravotnictví je stabilní, všeobecně dostupný co do kvality

i kapacity a současně se rozvíjí odpovídající profesní struktura. Věkový průměr

lékařského i nelékařského personálu se snižuje a zlepšuje se ohodnocení všech

pracovníků ve zdravotnictví.

5.4 Zdravý životní styl je podporován prostřednictvím vyšších veřejných výdajů

s důrazem na primární prevenci nemocí a podporu zdraví v průběhu celého života.

5.5 Snižuje se konzumace návykových látek i zátěž obyvatel zdravotně rizikovými

látkami a hlukem prostřednictvím lepší kvality životního prostředí. Příslušné limity

škodlivých látek a hluku nejsou překračovány.

6. Vyšší veřejné investice podporují klíčové funkce kultury a rovný přístup ke

kultuře a kreativitě.

6.1 Do oblasti kultury směřují vyšší veřejné výdaje a posilují se možnosti dlouhodobého

finančního plánování kulturních organizací.

6.2 Podle potřeb měnící se společnosti je systémově podporován rozvoj i zakládání

nových kulturních organizací.

6.3 Kulturní a kreativní průmysly jsou podporovány jako příležitost pro rozvoj

ekonomiky.


120

6.4 Pracovníci v kultuře jsou podporováni metodicky i finančně s cílem zvyšování jejich

prestiže a zlepšování podmínek potřebných pro jejich kreativní a motivační roli vůči

dalším skupinám společnosti.


7. Ekonomika dlouhodobě roste a domácí sektor je silný.



7.3 Stát podporuje posun ekonomiky na vyšší pozice v mezinárodní dělbě práce

a v mezinárodním hodnotovém řetězci.

7.4 Zvyšuje se kvalita přímých zahraničních investic v České republice.

8. Česko má dobře fungující a stabilní instituce pro podporu aplikovaného výzkumu

a vývoje a pro identifikaci příležitostí v této oblasti.

8.1 Česko má stabilní materiální i personální kapacitu výzkumu a vývoje s odpovídající

strukturou a zaměřením, do které jak stát, tak podniky investují dostatečné finanční

zdroje.

8.2 Roste inovační aktivita podniků, založená zejména na výsledcích domácího výzkumu

a vývoje, a rozsah spolupráce mezi akademickou a podnikatelskou sférou.

9. Přírodní zdroje jsou využívány co nejefektivněji a nejšetrněji tak, aby se minimalizovaly

externí náklady, které jejich spotřeba působí.

9.1 Snižují se emise skleníkových plynů a náročnost produktu na tyto emise.

9.2 Zvyšuje se podíl oběhového hospodářství na celkovém objemu materiálových toků.


9.4 Využívání domácí zemědělské produkce se zvyšuje a snižuje se tak dovoz

zemědělských produktů a posiluje se potravinová soběstačnost.

10. Ekonomické aktivity podporuje stabilní a funkční infrastruktura.

10.1 Zachování trvalé státní kontroly nad systémem kritické infrastruk-tury a rozvíjení

systému ochrany kritické infrastruktury.

10.2 Je zajištěno kvalitní dopravní spojení s ekonomickými populačními a dopravními centry

Německa, Rakouska a Polska.

10.3 Elektrizační síť zajišťuje distribuci elektrické energie v požadovaném technickém

standardu bez ohledu na strukturu zdrojů.

10.4 Soustavy zásobování tepelnou energií vytvářejí podmínky pro efektivní využití tepla

z obnovitelných a druhotných zdrojů energie dostupných na regionální a místní úrovni.



121

10.6 Navzdory negativním dopadům změny klimatu stát udržuje vysoký standard

vodohospodářských služeb a zároveň zvyšuje jejich dostupnost.

11. Fiskální systém jako předpoklad úspěšného hospodářství je stabilní.

11.1 Střednědobý výhled zachovává strukturálně vyrovnané rozpočty, čímž zajišťuje jak

stabilizační funkci veřejných rozpočtů, tak jejich dlouhodobou udržitelnost.

11.2 Zvyšuje se efektivita vynakládání veřejných prostředků ve vybraných veřejných

politikách (zdravotnictví, vzdělávání, vědě a výzkumu a dalších).


12. Krajina ČR je pojímána jako komplexní ekosystém a ekosystémové služby poskytují

vhodný rámec pro rozvoj lidské společnosti.

12.1 Je zpracována politika krajiny a pravidla jejího naplňování, které různé úrovně veřejné

správy využívají pro své rozhodování.

12.2 Snižuje se podíl orné půdy a roste podíl trvalých travních porostů na zemědělském

půdním fondu.

12.3 Významně roste podíl orné půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství.


12.5 Vzroste prostupnost krajiny pro migraci volně žijících organismů.

12.6 Hodnocení ekosystémových služeb je začleněno do rozhodovacích procesů.

13. Česká krajina je pestrá a dochází k obnově biologické rozmanitosti.

13.1 Rozmanitost a stabilita biotopů i populací jednotlivých původních druhů rostlin

a živočichů se zvyšuje.

13.2 Přirozená obnova člověkem významně pozměněných ekosystémů je běžně užívaným

postupem.

14. Krajina je adaptována na změnu klimatu a její struktura napomáhá zadržování vody.



15. Půdy jsou chráněny před degradací a potenciál krajiny je v maximální možné míře

využíván k zachycování a ukládání uhlíku.

15.1 Obsah organické hmoty v půdě a struktura půdy odpovídají přirozenému stavu daného

půdního typu.


15.3 Druhová skladba vysazovaných lesních porostů odpovídá stanovištním poměrům

a brání další degradaci lesních půd.


122

4 Obce a regiony

16. Veřejné služby v území jsou pro všechny obyvatele lépe dostupné.

16.1 Strategické a územní plánování je na všech úrovních koordinováno.

16.2 Jsou stanoveny závazné standardy dostupnosti základních veřejných služeb a jim

odpovídající veřejné infrastruktury občanského vybavení, které jsou platné pro veškerou

zástavbu.

16.3 Předpoklady pro dostupnost základních veřejných služeb jsou zajištěny již ve fázi

územního a strategického plánování.

16.4 Postupy strategického a územního plánování jsou koordinovány na úrovni přesahující

úroveň jednotlivých obcí.

17. Růst kvality života v jednotlivých municipalitách snižuje regionální nerovnosti.

17.1 Dnešní venkovské a periferní oblasti se nevylidňují a jejich populace nestárne více než v

urbanizovaných oblastech.

17.2 Jsou podporovány vysoce kvalifikované pracovní příležitosti v malých a středních

podnicích využívajících místní a regionální potenciál.

17.3 Jsou podporovány různorodé formy bydlení, především dostupné nájemní bydlení pro

všechny segmenty společnosti.

17.4 Lokální integrované strategie snižují sociální disparity v území, posilují nekonfliktní

soužití a zvyšují kvalitu života pro všechny.

18. Kvalitní urbánní rozvoj sídelních útvarů je zajištěn.

18.1 Snižuje se zábor zemědělské půdy ve městech i volné krajině. Brownfieldy jsou

regenerovány a revitalizovány.



19. Města a obce omezila emise skleníkových plynů a adaptovala se na negativní dopady

změny klimatu.

19.1 Obce III. stupně předcházejí dopadům změny klimatu a jsou schopny se jim přizpůsobit.

19.2 Snižuje se počet a intenzita městských tepelných ostrovů.

19.3 Všechny nově dokončené budovy se řadí do energetické třídy A. Existující budovy se

postupně renovují minimálně na úroveň energetické třídy C.


19.5 Významně roste délka cyklostezek a komunikací vhodných pro cyklisty a cyklistky.


19.7 Klesá množství skladovaného komunálního odpadu.


123

20. Územní veřejná správa cíleně využívá nástroje pro udržitelný rozvoj municipalit.

20.1 Ústřední státní správa metodicky podporuje a rozvíjí nástroje udržitelného rozvoje

municipalit.

20.2 Územní veřejná správa má dostatečné institucionální kapacity pro výkon agendy

udržitelného rozvoje.

20.3 Zvýší se počet i kvalita realizátorů místní Agendy 21.

5 Globální rozvoj

21. Česká republika aktivně a s důrazem na národní priority spoluutváří prostředí

podporující udržitelný rozvoj na globální úrovni a na úrovni Evropské unie.

21.1 Česká republika prosazuje globální implementaci mezinárodních závazků v oblasti

udržitelného rozvoje, jejich implementaci na úrovni Evropské unie i jejich promítnutí do

činnosti mezinárodních organizací a sama tyto závazky plní.

21.2 Česká republika na globální i na úrovni Evropské unie podporuje naplnění Cílů

udržitelného rozvoje a specificky Cíle č. 16 Mír, spravedlnost a silné instituce.

21.3 Česká republika posiluje svou přidanou hodnotu pro působení v mezinárodních

organizacích a Evropské unii.

22. Posílením koherence vnitřních politik s vnějším dopadem podporuje Česká republika

globální udržitelný rozvoj.

22.1 Česká republika průběžně promítá do koncepčních dokumentů a nástrojů vnějších

politik přijaté mezinárodní závazky a národní priority v oblasti udržitelného rozvoje.

22.2 Česká republika aktivně buduje institucionální kapacity pro sledování koherence

vnitřních politik s vnějším dopadem a omezuje jejich negativní vliv na globální

směřování k udržitelnému rozvoji.

22.3 Česká republika aktivně prosazuje sledování a naplňování koherence politik na úrovni

Evropské unie, ve vnějších politikách Evropské unie a na globální úrovni.

6 Dobré vládnutí

23. Tvůrci a tvůrkyně veřejných politik mají znalosti a dovednosti, které jim umožňují

plnohodnotnou účast ve veřejné rozpravě.

23.1 Systém vzdělávání zaměstnanců a zaměstnankyň veřejné správy reálně rozvine

koncepční uvažování a zprostředkuje nejnovější vědecké poznatky, kontakt se

zkušenostmi z jiných zemí a vhled do způsobu, jak s těmito poznatky kriticky pracovat.

23.2 Systém vzdělávání poskytovaný veřejnými vzdělávacími institucemi zajistí rozvoj

participativních a deliberativních dovedností občanů a občanek.

23.3 Státní systém podpory orientovaného a aplikovaného výzkumu zajistí soustavný příliv

poznatků a inovací demokratičnosti a dlouhodobé efektivity vládnutí.


124

24. Veřejné politiky jsou soudržné ve vztahu k cílům strategického rámce Česká republika

2030.

24.1 Veřejná správa na všech úrovních bude mít dostatečnou institucionální kapacitu

k vytváření soudržných politik (kompetence, personál, finanční prostředky, komunikační

kanály ap.).

24.2 Veřejné politiky budou brát ohled na dlouhodobé dopady a instituce veřejné správy

budou tyto dopady sledovat v rámci vlastních strategických materiálů.

24.3 Veřejné politiky budou založeny na dostupných znalostech a budou systematicky

posuzovány předem s ohledem na možné dopady na příjemce a dopady na jiné oblasti

než oblast primárního zájmu.

24.4 Veřejné politiky budou systematicky vyhodnocovány zpětně (ex-post evaluace).

25. Tvůrci a tvůrkyně veřejných politik mají kvalitní a snadno dostupná data a informace

pro potřeby rozhodování.

25.1 Uvnitř veřejné správy se dále rozvine systém sběru a sdílení dat a informací, které

umožňují analýzu problémů, tvorbu variant a odhad dopadů.

25.2 Data a informace veřejné správy budou dostupné takovou cestou, která je z hlediska

občanů a občanek nejpohodlnější.

25.3 Bude rozvinut systém výměny zkušeností mezi vyššími a nižšími úrovněmi veřejné

správy, mezi různými sektory vládnutí a mezi českou veřejnou správou a veřejnými

správami v zahraničí.

26. Inovace v tvorbě veřejných politik jsou progresivním řešením, které zvyšuje

demokratičnost a/nebo dlouhodobou efektivitu veřejných politik; takové inovace jsou

trvalou součástí fungování veřejné správy na všech úrovních.


26.2 Pilotáže se stanou součástí tvorby veřejných politik všude tam, kde to bude dle

charakteru politiky vhodné.

26.3 Deliberace veřejných politik budou pravidlem všude tam, kde to bude dle charakteru

politiky vhodné.

27. Zvýšila se kvalita vládnutí z hlediska příjemců veřejných politik.

27.1 Rozvinou se postupy zvyšující z hlediska občanů a občanek inkluzivitu vládnutí.

27.2 Rozvinou se postupy zvyšující efektivitu veřejné správy z hlediska občanů/občanek

a podnikatelů/podnikatelek a firem.

Strategický rámec


Příloha 1: Indikátory

ke specifickým cílům

127

Úvod

1. Sada indikátorů strategického rámce Česká republika 2030 byla navržena s cílem měřit

jeho naplňování na úrovni jednotlivých specifických cílů. To je zásadní posun oproti

Strategickému rámci udržitelného rozvoje (SRUR) z roku 2010, který obsahoval kontextové

indikátory vztažené primárně na úroveň prioritních os.

2. Z nového přístupu vyplývá i charakter navržených indikátorů, které nejsou

autoritativním výčtem indikátorů udržitelného rozvoje, ale jsou otevřenou datovou sadou,

která bude sloužit především jako podklad pro vypracování ucelené Zprávy o kvalitě života

a její udržitelnosti, předkládané Odborem pro udržitelný rozvoj na základě schválení

strategického rámce Česká republika 2030 každé dva roky. K interpretaci indikátorů přitom

bude přistupováno kriticky s ohledem na rozdílnou úroveň jejich vypovídací hodnoty pro

dané jevy. Z tvorby indikátorové sady pro úroveň specifických cílů zároveň také vyplývá

duplicita některých indikátorů, která rovněž není kvůli zvolenému přístupu nežádoucí.

Dokument Česká republika 2030 záměrně a uvědoměle nepracuje s tzv. přístupem SMART

k tvorbě kvantifikovaných cílů. To však v žádném případě neznamená, že by bylo odmítáno

měření naplňování cílů. Důsledně je však odlišováno měření a stanovování apriorních

kvantitativních cílů.

3. V maximální míře jsou využívány existující indikátory a indikátory SRUR, jejichž vývoj

lze sledovat v časové řadě. Inovativní charakter některých cílů však vyžaduje také zahrnutí

nových experimentálních indikátorů, jejichž metodické listy a gestorství byly projednávány

v průběhu tvorby strategického rámce Česká republika 2030. Experimentální indikátory,

které nejsou zcela dopracovány a budou se dále vyvíjet, jsou v návrhu označeny šedou

barvou.

4. U celé řady indikátorů je předpokládán vývoj, v některých případech i speciální

výzkum, který bude v budoucnu reflektován v rámci pravidelného vyhodnocení a případné

aktualizace indikátorové sady. Návrh indikátorů je proto třeba chápat jako živý dokument,

který zrcadlí představu o tom, co je třeba měřit z hlediska dlouhodobých cílů České republiky

2030. Jako takový bude i předmětem pravidelných revizí. V rámci procesu implementace

budou také k jednotlivým indikátorům dále rozpracována metadata, která určí jejich výchozí

hodnoty a specifikují žádoucí trendy. V případech, ve kterých je to možné, jsou k některým

cílům dočasně přiřazeny tzv. proxy indikátory, které nepokrývají celé znění specifického cíle,

ale pouze jeho výseč. Indikátory pokrývající tyto cíle komplexně budou v rámci budoucích

revizí podle možnosti dopracovány.

129


1. Společenské klima je vůči rodinám všestranně příznivé, bariéry

a společenské tlaky jsou minimalizovány. Rodina, rodičovství a manželství

požívají zvláštní zákonné ochrany a jsou společensky vysoce oceňovány.

1.1 Vhodné socioekonomické podmínky podporují dobré fungování rodin. Zaměřují

se na finanční zajištění rodiny, slučitelnost práce a rodiny a služby péče o děti

i seniory. Umožňují tak získat dostatek volného času pro zkvalitňování

rodinných vztahů.

Název a označení

indikátoru:

1.1.1 Zaměstnanost matek s dětmi do šesti let věku

Stručná definice: Míra zaměstnanosti žen s dítětem do 6 let věku ve společné

domácnosti.

Jednotka: Podíl (v %)

Gestor: Český statistický úřad

Význam indikátoru: Tento ukazatel znázorňuje dopady mateřství na zaměstnanost

žen, a tedy nepřímo možnosti slučitelnosti zaměstnání a péče

o děti.

Časová řada: Dosud neexistuje, lze vytvořit od roku 2016.

Frekvence výstupu: Ročně

Členění indikátoru: Celostátně, ženy s nejmladším dítětem do šesti let věku

Mezinárodní srovnání: -

Název a označení

indikátoru:

1.1.2 Míra zaměstnanosti matek dle věku dítěte

Stručná definice: Míra zaměstnanosti žen s dítětem ve společné domácnosti dle

věku dítěte.


Gestor:

Význam indikátoru: Tento ukazatel znázorňuje dopady mateřství na zaměstnanost

žen, a tedy nepřímo možnosti slučitelnosti zaměstnání a péče

o děti.

Časová řada: Dosud neexistuje, lze vytvořit od roku 2016.


Členění indikátoru: Dle krajů, dle věku dítěte


Název a označení

indikátoru:

1.1.3 Relativní míra rizika ohrožení příjmovou chudobou

u osob v domácnostech s dětmi ve srovnání s celou

populací

Stručná definice: Index – podíl míry ohrožení chudobou u osob v domácnostech

s dětmi k míře ohrožení celé populace. Domácnosti s dětmi jsou

vymezeny jako samostatně hospodařící, zahrnující alespoň

jedno dítě. (Dítětem je osoba mladší 16 let nebo starší 16 let,

Strategický rámec Česká republika 2030 – Příloha č. 1: Indikátory ke specifickým cílům

130

pokud uvedla, že je žákem, učněm, studentem denního studia

a je mladší 26 let, její pracovní doba je kratší než 20 hodin

týdně a žije ve společné domácnosti s rodiči, prarodiči nebo

sourozencem. Dítětem je rovněž nepracující osoba starší 16 let

do věku 18 let včetně a osoba invalidní do věku 25 let, která žije

ve společné domácnosti s rodiči, prarodiči nebo sourozencem.)

Jednotka: Bezrozměrné číslo


Význam indikátoru: Srovnává rizika ohrožení příjmovou chudobou u domácností

s dětmi jako specifické cílové skupiny se situací v populaci jako

celku.

Časová řada: Od roku 2005


Členění indikátoru: Dle počtu dětí (jedno, dvě, tři a více)


Název a označení

indikátoru:

1.1.4 Průměrný disponibilní příjem na osobu v rodinách

s dětmi ve srovnání s ostatními typy domácností

Stručná definice: Průměrný disponibilní příjem na osobu za domácnosti s dětmi

celkem a v základním třídění dle počtu dětí v domácnosti.

Dítětem je osoba mladší 16 let nebo starší 16 let, pokud uvedla,

že je žákem, učněm, studentem denního studia a je mladší 26

let, její pracovní doba je kratší než 20 hodin týdně a žije ve

společné domácnosti s rodiči, prarodiči nebo sourozencem.

Dítětem je rovněž nepracující osoba starší 16 let do věku 18 let

včetně a osoba invalidní do věku 25 let, která žije ve společné

domácnosti s rodiči, prarodiči nebo sourozencem. Srovnání

s domácností bez dětí a s domácnostmi důchodců (vymezení

domácnosti důchodců dle SILC).

Jednotka: Kč / os


Význam indikátoru: Znázorňuje ekonomické zajištění rodin podle počtu jejich dětí.

Umožňuje kvantifikovat specifické potřeby rodin s více dětmi.



Členění indikátoru: Domácnosti s dětmi celkem, domácnosti s jedním, se dvěma

a se třemi a více dětmi.


Název a označení

indikátoru:

1.1.5 Úhrnná plodnost

Stručná definice: Počet dětí, které by se živě narodily každé ženě během celého

jejího reprodukčního věku (15–49 let), pokud by se během

tohoto reprodukčního období neměnily míry plodnosti žen podle

věku a zůstaly na úrovni roku, za který je úhrnná plodnost

vypočítána. Hodnota úhrnné plodnosti 2,1 zajišťuje prostou

Indikátory – 1. Lidé a společnost

131

reprodukci obyvatelstva.

Jednotka: Počet


Význam indikátoru: Vyjadřuje aktuální úroveň plodnosti v populaci.



Členění indikátoru: Celostátně

Mezinárodní srovnání: Eurostat, OECD

1.2 Rodinám se specifickými potřebami je věnována zvláštní pozornost. Jsou

přijímána cílená opatření přispívající k rovnému přístupu ke vzdělávání

a uplatnění členů těchto rodin na trhu práce i ve společnosti.

2. Technologický a sociální rozvoj rozšiřují přístup k důstojné práci.

2.1 Trh práce vykazuje na celostátní i regionální úrovni nižší strukturální

nerovnováhy, zmírňuje se polarizace trhu práce i její společenské dopady.

Název a označení

indikátoru:

2.1.1 Nenaplněná poptávka dle jednotlivých

profesí/kvalifikací

Stručná definice: Počet uchazečů o zaměstnání a volných pracovních míst dle

klasifikace zaměstnání CZ-ISCO v rámci hlavních tříd této

klasifikace v jednotlivých krajích ČR.

Jednotka: Počet uchazečů a počet míst

Gestor: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Úřad práce

Význam indikátoru: Indikátor vyjadřuje míru strukturální nerovnováhy na trhu práce

Název a označení

indikátoru:

1.2.1 Relativní míra rizika ohrožení příjmovou chudobou

u osob v domácnostech s dětmi se specifickými potřebami

ve srovnání s celou populací

Stručná definice: Index – podíl míry ohrožení chudobou u osob v domácnostech

s dětmi se specifickými potřebami k míře ohrožení celé

populace. Domácnosti s dětmi jsou vymezeny jako samostatně

hospodařící, zahrnující alespoň jedno dítě.

Jednotka: Bezrozměrné číslo

Gestor:

Význam indikátoru: Srovnává rizika ohrožení příjmovou chudobou u domácností

s dětmi se specifickými potřebami jako specifické cílové skupiny

se situací v populaci jako celku.

Časová řada:

Frekvence výstupu:

Členění indikátoru: Dle počtu dětí (jedno, dvě, tři a více)

Mezinárodní srovnání:


132

vytvořenou změnami na trhu práce, vzděláváním apod.


Frekvence výstupu: Čtvrtletně

Členění indikátoru: Celostátně, dle krajů


Název a označení

indikátoru:

2.1.2 Podíly 90/10, 90/50, 50/10 percentilu měsíční mzdy

Stručná definice: Ukazuje polarizaci trhu práce na podílech 90/10, 90/50, 50/10

percentilu měsíční mzdy.

Jednotka: Kč

Gestor: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Význam indikátoru: Umožní sledovat vývoj mzdové nerovnosti ve společnosti.


Frekvence výstupu: Čtvrtletně (příp. ročně)


Mezinárodní srovnání: Indikátory světového rozvoje (Světová banka), Eurostat

2.2 Přístup k důstojné práci se rozšiřuje i pro skupiny, které jsou na trhu práce

dosud znevýhodněné – rodiče na rodičovské dovolené, osoby se zdravotním

postižením nebo osoby starší 50 let.

Název a označení

indikátoru:

2.2.1 Míra zaměstnanosti uvedených skupin

Stručná definice: Indikátor je definován jako podíl zaměstnaných osob dle

jednotlivých skupin k počtu všech osob v těchto skupinách.



Význam indikátoru: Vyjadřuje míru zaměstnanosti ve skupinách, které jsou

ohrožené růstem nezaměstnanosti a chudobou. Indikátor patří

mezi strukturální ukazatele za oblast zaměstnanosti

a sociálního začlenění.

Časová řada: Dosud neexistuje.


Členění indikátoru: Osoby pečující o dítě nebo dospělou osobu vyžadující péči;

osoby se zdravotním postižením; osoby starší 50 let včetně

seniorů; dle pohlaví


2.3 S obecnou mírou nezaměstnanosti se zároveň snižuje i podíl dlouhodobě

nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti.

Název a označení

indikátoru:

2.3.1 Obecná míra nezaměstnanosti

Stručná definice: Indikátor je definován jako podíl nezaměstnaných osob na

pracovní síle ve věkové skupině 15–64 let.


133



Význam indikátoru: Vyjadřuje celkovou míru nezaměstnanosti a jako takový je

považován za klíčový pro sociální pilíř udržitelného rozvoje.



Členění indikátoru: Regionálně, dle pohlaví, vzdělání, dlouhodobá nezaměstnanost

(tj. 1 rok a více)


2.4 Minimalizuje se míra prekarizace a nedobrovolné flexibilizace práce, a to

i u činností vykonávaných prostřednictvím ekonomiky platforem a jiných nových

atypických forem práce.

Název a označení

indikátoru:

2.4.1 Skutečně odpracované hodiny podle postavení

v zaměstnání a věku

Stručná definice: Počet skutečně odpracovaných hodin v referenčním týdnu (vč.

přesčasů).

Jednotka: Počet hodin


Význam indikátoru: Znázorňuje reálný objem odvedené práce a nepřímo ukazuje

míru jednoho druhu flexibilizace práce (přesčasů).



Členění indikátoru: Dle věku, postavení v zaměstnání


Název a označení

indikátoru:

2.4.2 Podíl pracovníků a pracovnic na dobu určitou

Stručná definice: Počet zaměstnanců v hlavním zaměstnání na dobu určitou vůči

všem zaměstnancům v hlavním zaměstnání.



Význam indikátoru: Umožňuje analýzu počtu a podílu osob pracujících podle

smlouvy na dobu určitou a majících tak, alespoň

z dlouhodobého hlediska, nejistou práci (jeden z definičních

znaků prekarizace práce).



Členění indikátoru: Dle věku, NACE, ISCO

Mezinárodní srovnání: Eurofound (Eurostat, OECD)

2.5 Imigrační a integrační politika klade důraz na přilákání kvalifikovaných cizinců

a cizinek a posiluje diverzitu pracovních sil významnou pro inovace. Veřejné

politiky také podporují návrat českých občanů a občanek ze zahraničí.


134

Název a označení

indikátoru:

2.5.1 Počet cizinců a cizinek žijících v ČR (stavy)

Stručná definice: Počet fyzických osob, které nejsou státními občany ČR,

s evidovaným nebo povoleným pobytem na území ČR.

Jednotka: Počet osob


Význam indikátoru: Poskytuje přehled o cizincích v ČR.



Členění indikátoru: Dle pohlaví, věku, země původu, občanství, účelu pobytu

(pouze pro cizince ze třetích zemí s dlouhodobým pobytem):

práce, rodiny, studia, ostatní.

Mezinárodní srovnání: Eurostat

Název a označení

indikátoru:

2.5.2 Počet imigrantů a imigrantek

Stručná definice: Počet osob, které se v průběhu daného kalendářního roku

přistěhovaly do ČR na základě přihlášení/povolení k trvalému

pobytu, u cizinců rovněž k přechodnému pobytu (udělení víza

k pobytu nad 90 dnů, povolení k dlouhodobému pobytu či

potvrzení přechodného pobytu občanu EU), či kterým byl v ČR

přiznán azyl.



Význam indikátoru: Znázorňuje atraktivnost ČR jako cílové země pro cizince.



Členění indikátoru: Dle pohlaví, státního občanství, kraje, obce

Mezinárodní srovnání: Eurostat (v definici dle obvyklého pobytu)

Název a označení

indikátoru:

2.5.3 Míra hrubé migrace

Stručná definice: Počet přistěhovalých a vystěhovalých osob do/z ČR během

daného kalendářního roku na 1 000 obyvatel středního stavu.

Jednotka: Podíl (v ‰)


Význam indikátoru: Kvantifikuje intenzitu (obrat) mezinárodní migrace.



Členění indikátoru: Dle pohlaví, věku

Mezinárodní srovnání: Eurostat (v definici dle obvyklého pobytu), resp. lze vypočíst ze

zveřejňovaných dat

Název a označení

indikátoru:

2.5.4 Podíl cizinců na celkovém počtu absolventů vysokých

škol

Stručná definice: Podíl absolventů vysokých škol v daném roce s cizím státním


135

občanstvím na celkovém počtu absolventů vysokých škol

v daném roce.


Gestor: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

Význam indikátoru: Ukazuje zájem cizích státních příslušníků o studium v ČR. Část

z nich v ČR zůstane a začne po absolvování vysoké školy

pracovat.

Časová řada: Od 2001


Členění indikátoru: Dle pohlaví, státního občanství, typu studijního programu,

oborové skupiny podle ISCED-F 2013

Mezinárodní srovnání: Eurostat, OECD (ne úplně přesné, ve vzdělávání je mobilita

v terciéru primárně vázána na zemi předchozího vzdělání na

úrovni ISCED 3, ne na státní občanství)

3 Strukturální nerovnosti ve společnosti jsou nízké.

3.1 Dlouhodobě se snižuje podíl osob ohrožených chudobou a sociálním

vyloučením.

Název a označení

indikátoru:

3.1.1 Míra ohrožení příjmovou chudobou nebo sociálním

vyloučením

Stručná definice: Podíl osob, které spadají do jedné z následujících tří skupin

(osoby jsou započítány pouze jednou): osoby ohrožené

příjmovou chudobou, materiální deprivací, osoby žijící

v domácnostech s nízkou pracovní intenzitou.



Význam indikátoru: Vyjadřuje míru strukturální socio-ekonomické nerovnosti.



Členění indikátoru: Dle základních socio-ekonomických skupin obyvatel, regiony

NUTS 2

Mezinárodní srovnání: Harmonizovaný indikátor v rámci EU (Evropa 2020)

3.2 Snižuje se příjmová nerovnost a je kladen důraz na udržení silné střední vrstvy.

Název a označení

indikátoru:

3.2.1 Vývoj příjmů osob ohrožených příjmovou chudobou

Stručná definice: Index mediánu vyrovnaného (ekvalizovaného) příjmu osob,

jejichž roční vyrovnaný disponibilní příjem je nižší než 60 %

ročního národního vyrovnaného mediánového příjmu na

spotřební jednotku (tj. osob ohrožených příjmovou chudobou).

Jednotka: Index (meziroční)



136

Význam indikátoru: Ukazuje vývoj životní úrovně osob ohrožených příjmovou

chudobou.

Časová řada: Nový indikátor, lze zpětně propočítat od roku 2005.


Členění indikátoru: -

Mezinárodní srovnání: Eurostatem není běžně publikováno, k dispozici pouze

z národních dat za ČR.

Název a označení

indikátoru:

3.2.2 Průměrná měsíční mzda

Stručná definice: Průměrná hrubá mzda představuje podíl mezd bez ostatních

osobních nákladů připadající na jednoho zaměstnance.

Jednotka: Kč


Význam indikátoru: Společně s mediánovou mzdou ukazuje mzdovou úroveň

společnosti.



Členění indikátoru: Podle odvětví dle CZ-NACE


Název a označení

indikátoru:

3.2.3 Mediánová měsíční mzda

Stručná definice: Hrubá měsíční mzda zaměstnance uprostřed mzdového

rozdělení.

Jednotka: Kč


Význam indikátoru: Společně s průměrnou mzdou ukazuje mzdovou úroveň

společnosti jako celku.



Členění indikátoru: Dle věku, ISCO, NACE, pohlaví, stupně vzdělání



Název a označení

indikátoru:

3.3.1 Gender pay gap

Stručná definice: Relativní rozdíl průměru měsíční mzdy mužů a žen (vztažený

k průměru měsíční mzdy mužů). Relativní rozdíl mediánu

měsíční mzdy mužů a žen (vztažený k mediánu měsíční mzdy

mužů).



Význam indikátoru: Ukazuje projevy genderové nerovnosti na trhu práce.



137




Název a označení

indikátoru:

3.3.2 Zastoupení žen v zastupitelských a exekutivních

orgánech

Stručná definice: Podíl, resp. počet žen ve vybraných institucích (vláda,

Poslanecká sněmovna, vedoucí pozice ministerstev, soudy,

armáda).

Jednotka: Podíl (v %), počet osob


Význam indikátoru: Ukazuje projevy genderové nerovnosti v politickém zastoupení

žen.

Časová řada: Dle dostupnosti


Členění indikátoru: Dle instituce

Mezinárodní srovnání: Parlamenty jiných států

Název a označení

indikátoru:

3.3.3 Míra ekonomické aktivity žen a mužů

Stručná definice: Podíl počtu zaměstnaných a nezaměstnaných (pracovní síly)

žen/mužů na počtu všech žen/mužů 15letých a starších.



Význam indikátoru: Ukazuje míru zapojení žen do formální ekonomiky v porovnání

s muži.



Členění indikátoru: Dle pohlaví


3.4 Je zajištěn rovný přístup k osobám ohroženým diskriminací na základě pohlaví,

věku, péče o závislé osoby, zdravotního postižení, etnicity, národnosti, sexuální

orientace, vyznání nebo světonázoru. Zvláštní důraz je kladen na předcházení

vícečetné diskriminaci.

Název a označení indikátoru:

3.4.1 Míry zaměstnanosti jednotlivých skupin

Stručná definice: Míra zaměstnanosti žen, mužů, věkových skupin, osob se zdravotním postižením.

Jednotka: Podíl (v %), počet osob


Význam indikátoru: Indikátor umožní zjistit odchylky v zaměstnanosti osob z výše uvedených skupin oproti průměrné zaměstnanosti celkové populace.



Členění indikátoru: Míra zaměstnanosti žen; míra zaměstnanosti mužů; míra


138

zaměstnanosti osob se zdravotním postižením; míra zaměstnanosti podle věku.


Název a označení

indikátoru:

3.4.2 Pocit diskriminace

Stručná definice: Subjektivní pocit příslušnosti k diskriminované skupině.


Gestor: Sociologický ústav AV ČR, v. v. i.

Význam indikátoru: Indikátor zachycuje podíl osob, které mají subjektivní pocit

diskriminace na základě barvy pleti nebo rasy, národnosti,

náboženství, jazyka, etnické skupiny, věku, pohlaví, sexuální

orientace, zdravotního postižení a jiného důvodu.


Frekvence výstupu: Jednou za dva roky

Členění indikátoru: Dle barvy pleti nebo rasy, národnosti, náboženství, jazyka,

etnické skupiny, věku, pohlaví, sexuální orientace, zdravotního

postižení a jiného důvodu.

Mezinárodní srovnání: V rámci šetření European Social Survey

4 Vzdělávání rozvíjí individuální potenciál jedinců a jejich schopnost zvládat

a ovlivňovat změny a podporuje soudržnou společnost orientovanou na


4.1 Vzdělávací systém je inkluzivní a vzájemně prostupný, neselektuje žáky

a žákyně v útlém věku na talentované a netalentované a omezuje závislost

vzdělávacích drah a výsledků na jejich socioekonomickém zázemí.

Název a označení

indikátoru:

4.1.1 Podíly studentů dle jednotlivých vzdělávacích drah

Stručná definice: Podíl žáků v jednotlivých vzdělávacích drahách na celkovém

počtu žáků na dané vzdělávací úrovni.



Význam indikátoru: Indikátor mapuje rozložení studentů podle druhu vzdělávací

dráhy na jednotlivých vzdělávacích úrovních (úroveň povinné

školní docházky, včetně odpovídajících ročníků víceletých

gymnázií a konzervatoří; středoškolská úroveň, včetně

odpovídajících ročníků víceletých gymnázií a konzervatoří).

Příliš brzká selekce žáků může mít negativní dopady na jejich

vzdělávací výsledky.

Časová řada: 2005–2015


Členění indikátoru: Dle krajů, pohlaví



139

Název a označení

indikátoru:

4.1.2 Studenti vysokých škol dle socioekonomického

zázemí

Stručná definice: Podíl studentů vysokých škol podle jednotlivých úrovní

socioekonomického zázemí (příjmu rodičů a jejich dosaženého

stupně vzdělání) na celkovém počtu studentů.



Význam indikátoru: Znázorňuje vliv socio-ekonomického původu studentů na jimi

dosažené vzdělání.


Frekvence výstupu: Eurostudent jednou za tři roky

Členění indikátoru: Dle pohlaví, věkové skupiny

Mezinárodní srovnání: V rámci šetření Eurostudent

4.2 Systém vzdělávání podporuje učitele, učitelky a další vzdělavatele, aby ve

vzdělávání dokázali přinášet potřebné změny a převzít roli průvodců účastníků

vzdělávání v měnícím se světě. Je otevřený intenzivnímu kontaktu s reálným

světem a zapojuje všechny aktéry ve vzdělávání.

Název a označení

indikátoru:

4.2.1 Existence systému kariérního rozvoje učitelů

Stručná definice: Existence systému kariérního rozvoje pedagogických

pracovníků v oficiálním vzdělávacím systému, který bude

oceňovat kvalitu práce vzdělavatelů, jejich účast na dalším

vzdělávání a profesní rozvoj.

Jednotka: ANO / NE, výstupový indikátor


Význam indikátoru: Jasně definované směry kariérního rozvoje učitelů vázané na

jejich profesní rozvoj a kvalitu práce – podporuje profesi jako

takovou a dává jí jednoznačná pravidla.

Časová řada: -

Frekvence výstupu: Výstupový indikátor



Název a označení

indikátoru:

4.2.2 Platové ohodnocení učitelů

Stručná definice: Podíl průměrného platového ohodnocení učitelů k průměrnému

platovému ohodnocení osoby s vysokoškolským vzděláním.


Gestor: Platy učitelů – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy;

průměrná mzda vysokoškoláka – Český statistický úřad

Význam indikátoru: Porovnává platy učitelů, kteří ze zákona mají mít bakalářské

(pro mateřské školy) nebo magisterské (pro vyšší vzdělávací

úrovně) vzdělání, s průměrným platem osob se stejnou úrovní

vzdělání. Pokud je podíl nízký, je to jeden z důvodů, proč


140

povolání učitele není atraktivní.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Dle krajů, úroveň vzdělávání podle ISCED

Mezinárodní srovnání: OECD

4.3 Vzdělávání zajišťuje každému přístup k rozvoji přenositelných kompetencí,

potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Systém zahrnuje

přiměřený všeobecný základ nezbytný pro další vzdělávání, zapojení do

společnosti i pro porozumění vzájemné provázanosti současného světa.

Název a označení

indikátoru:

4.3.1 Úroveň dovedností žáků v mezinárodním srovnání –

čtenářská gramotnost

Stručná definice: Podíl žáků podle úrovní čtenářské gramotnosti v testu PISA na

celkovém počtu žáků.



Význam indikátoru: Částečně mapuje kvalitu vzdělávacího systému. Cílem je mít co

nejméně žáků s nízkou úrovní (úrovně 0 a 1) a co nejvíce žáků

s vysokou úrovní (úrovně 5 a 6) čtenářské gramotnosti.


Frekvence výstupu: Jednou za tři roky

Členění indikátoru: Dle úrovně čtenářské gramotnosti, pohlaví


Název a označení

indikátoru:


numerická gramotnost

Stručná definice: Podíl žáků podle úrovní numerické gramotnosti v testu PISA na celkovém počtu žáků.





s vysokou úrovní (úrovně 5 a 6) numerické gramotnosti.



Členění indikátoru: Dle úrovně numerické gramotnosti, pohlaví


Název a označení

indikátoru:


přírodovědná gramotnost

Stručná definice: Podíl žáků podle úrovní přírodovědné gramotnosti v testu PISA

na celkovém počtu žáků.





141


s vysokou úrovní (úrovně 5 a 6) přírodovědné gramotnosti.



Členění indikátoru: Dle úrovně přírodovědné gramotnosti, pohlaví


4.4 Systém celoživotního vzdělávání je veřejně garantovaný a široce dostupný:

Zaměřuje se jak na profesní vzdělávání, tak i na vzdělávání v oblasti

přenositelných dovedností.

Název a označení

indikátoru:

4.4.1 Účast dospělé populace na celoživotním vzdělávání

v posledních 4 týdnech

Stručná definice: Podíl osob, které se v uplynulých čtyřech týdnech účastnily

jakékoli formy dalšího vzdělávání (formálního nebo

neformálního), na populaci ve věku 25–64 let.



Význam indikátoru: Benchmark v rámci ET 2020, informuje o účasti dospělé

populace v dalším vzdělávání, a to jak formálním (v rámci

vzdělávacího systému), tak i neformálním (v institucích mimo

vzdělávací systém).



Členění indikátoru: Dle pohlaví, věku, regionu, úrovně vzdělání, ekonomické aktivity


Název a označení

indikátoru:

4.4.2 Úroveň kompetencí dospělých v mezinárodním

srovnání – čtenářská gramotnost

Stručná definice: Podíl osob ve věku 25–64 let podle úrovní čtenářské

gramotnosti v rámci mezinárodního testování dospělých

(PIAAC) na celkovém počtu osob ve věku 25–64 let.



Význam indikátoru: Ukazuje podíl dospělých osob podle úrovní čtenářské

gramotnosti. Z nízké úrovně čtenářské gramotnosti může

vyplývat ohrožení na trhu práce i v životě obecně. Indikátor také

přeneseně může vyjadřovat „kvalitu“ vzdělávacího systému

v minulosti a také kvalitu dalšího vzdělávání.


Frekvence výstupu: Jednou za 10 let

Členění indikátoru: Dle pohlaví, věkové skupiny


5 Zdraví všech skupin obyvatel se zlepšuje.


142

5.1 Zvyšuje se délka života ve zdraví u všech skupin obyvatel České republiky.

Název a označení

indikátoru:

5.1.1 Naděje dožití – střední délka života při narození a ve

věku 65 let

Stručná definice: Indikátor udává očekávaný celkový průměrný počet let, který

zbývá osobám daného věku ještě prožít, jestliže budou

zachovány úmrtnostní poměry daného období po zbytek jejich

života.

Jednotka: Počet let


Význam indikátoru: Naděje dožití (střední délka života) je indikátorem zdravotního

stavu populace, který vychází z úmrtnostních poměrů dané

populace.

Časová řada: Za ČR dostupné od r. 1920, za současné kraje od období 1991–

1992, za okresy od období 1981–1985, za obce s rozšířenou

působností od období 2004–2008.


Členění indikátoru: Dle pohlaví, okresu, kraje


Název a označení

indikátoru:

5.1.2 Délka života ve zdraví (Healthy life years) při narození

a ve věku 65 let

Stručná definice: Indikátor udává očekávaný celkový průměrný počet let ve

zdraví, který zbývá osobám daného věku ještě prožít.

Jednotka: Počet let

Gestor: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR

Význam indikátoru: Znázorňuje dopady primární prevence nemocí a podpory zdraví

v průběhu celého života, tedy zdravého životního stylu

a prostředí, a dále tak ve svém důsledku indikuje úroveň kvality

života.


Frekvence výstupu: Ročně; výběrové šetření příjmů a životních podmínek

domácností EU – SILC

Členění indikátoru: Pohlaví



Název a označení

indikátoru:

5.2.1 Dlouhodobé omezení aktivit (Global Activity Limitation

Indicator)

Stručná definice: Podíl osob starších 16 let, které jsou ze zdravotních důvodů

dlouhodobě omezeny v činnostech, které lidé obvykle dělají, dle

stupně omezení.



Význam indikátoru: Ukazuje dopady rozdílů v socio-ekonomických determinantech


143

zdraví, jež vedou k nerovnostem ve zdraví.


Frekvence výstupu: Ročně, výběrové šetření příjmů a životních podmínek

domácností EU – SILC

Členění indikátoru: Příjmové decily, dosažená úroveň vzdělání, region, věk


5.3 Systém veřejného zdravotnictví je stabilní, všeobecně dostupný co do kvality

i kapacity, a současně se rozvíjí odpovídající profesní struktura. Věkový průměr

lékařského i nelékařského personálu se snižuje a zlepšuje se ohodnocení

všech pracovníků ve zdravotnictví.

Název a označení

indikátoru:

5.3.1 Věková struktura lékařských a nelékařských

pracovníků ve zdravotnictví dle jednotlivých specializací

Stručná definice: Věková struktura zdravotnických pracovníků podle desetiletých

věkových kategorií.



Význam indikátoru: Ukazuje míru udržitelnosti sektorů zdravotnictví vzhledem ke

generačním obměnám.

Časová řada: Do roku 2013, od roku 2016


Členění indikátoru: Dle specializace

Mezinárodní srovnání: OECD, pouze za lékaře celkem

Název a označení

indikátoru:

5.3.2 Průměrný a mediánový plat/mzda lékařských

a nelékařských pracovníků ve zdravotnictví

Stručná definice: Průměr a medián platů a mezd zaměstnanců ve zdravotnictví.

Jednotka: Kč


Význam indikátoru: Znázorňuje úroveň ohodnocení zdravotnických pracovníků.

Časová řada: Do roku 2013 (pouze průměr), od roku 2016 (lze i medián)


Členění indikátoru: Plat/mzda, specializace, druh poskytovatele


Název a označení

indikátoru:

5.3.3 Počet lékařů a nelékařů na 1 000 obyvatel

Stručná definice: Počet lékařů a nelékařů (přepočet na plné úvazky) na 1 000

obyvatel.

Jednotka: Počet plných úvazků na 1 000 osob


Význam indikátoru: Ukazuje míru jednoho druhu kapacity zdravotnického systému.

Časová řada: Ano



144

Členění indikátoru: Dle regionu, počty celkem a dle vybraných oborů


Název a označení

indikátoru:

5.3.4 Neuspokojená potřeba lékařské péče v posledních 12

měsících podle důvodu

Stručná definice: Podíl osob ve věku 16 a více let, které uvedly, že potřebovaly

v posledních 12 měsících navštívit lékaře, a přesto k němu nešly

z důvodu čekacích dob a dlouhých objednacích lhůt, z finančních

důvodů, z důvodu dopravní nedostupnosti.

Jednotka: Podíl osob v %


Význam indikátoru: Ukazuje všeobecnou dostupnost zdravotní péče.



Členění indikátoru: Důvod neuspokojené potřeby péče (finance, čekací doby,

doprava), region


Název a označení

indikátoru:

5.3.5 Přežití pacientů s nádorovými onemocněními

Stručná definice: K hodnocení přežívání onkologických pacientů se využívá tzv.

relativní přežití, které je definováno jako poměr celkového přežití

a tzv. očekávaného přežití. Očekávané přežití vyjadřuje mortalitu

v obecné populaci, která odpovídá sledované skupině pacientů

věkem, pohlavím a rokem diagnózy. Cílem výpočtu relativního

přežití je odfiltrování vlivu mortality spojené s jinými

onemocněními, než jsou sledované malignity. Pro hodnocení se

využívá tzv. analýza časové periody, zpravidla pětileté.

Jednotka: Pětileté relativní přežití, uvádí se v %


Význam indikátoru: Úspěšnost komplexní onkologické péče, včetně úspěšnosti

programů časného záchytu, dostupnosti a kvality protinádorové

léčby.

Časová řada: Od periody 2000–2004


Členění indikátoru: Dle konkrétní onkologické diagnózy, stadia, pacienti podstupující

protinádorovou léčbu.

Mezinárodní srovnání: OECD, studie Eurocare, program CONCORD

5.4 Zdravý životní styl je podporován prostřednictvím vyšších veřejných výdajů

s důrazem na primární prevenci nemocí a podporu zdraví v průběhu celého

života.

Název a označení

indikátoru:

5.4.1 Veřejné výdaje na prevenci nemocí (primární

i sekundární) a podporu zdraví v absolutním vyjádření

a jako podíl na veřejných výdajích na zdravotnictví celkem


145

Stručná definice: Veřejné výdaje na prevenci zahrnují (zejména) výdaje na

zvyšování zdravotní gramotnosti, osvětu, vzdělávání

a poradenství, očkovací programy, sledování zdravotního stavu

(primární prevenci) a výdaje na screeningy, diagnostické testy

a lékařské prohlídky (sekundární prevenci). Výdaje v absolutním

vyjádření a jako podíl na veřejných výdajích na zdravotnictví

celkem.

Jednotka: Kč, podíl (v %)

Gestor: Český statistický úřad, Ústav zdravotnických informací

a statistiky ČR

Význam indikátoru: Kvantifikuje důraz na preventivní přístup ve zdravotnictví

a ukazuje tak finanční poměry v rámci jednoho z determinantů

zdraví. Ukazatel je složen z položek vztahujících se jak

k primární, tak k sekundární prevenci, které zahrnují velmi

rozdílné typy aktivit. Proto je nutné posuzovat vývoj jednotlivých

dílčích složek ukazatele a sledovat i výdaje na primární

a sekundární prevenci odděleně.



Členění indikátoru: Výdaje na dílčí typy prevence dle kategorií SHA 2011


5.5 Snižuje se konzumace návykových látek i zátěž obyvatel zdravotně rizikovými

látkami a hlukem prostřednictvím lepší kvality životního prostředí. Příslušné

limity škodlivých látek a hluku nejsou překračovány.

Název a označení

indikátoru:

5.5.1 Podíl osob s rizikovou konzumací alkoholu

Stručná definice: Podíl osob starších 15 let, které uvedly nárazové pití vysokého

množství alkoholu (požití alespoň 60 g čistého alkoholu při

jedné příležitosti) alespoň jednou měsíčně v posledním roce.



Význam indikátoru: Kvantifikuje rizikové faktory životního stylu (jednoho

z determinantů zdraví).

Časová řada: V roce 2008, 2014

Frekvence výstupu: Jednou za 5–6 let

Členění indikátoru: Dle věku, pohlaví, vzdělání


Název a označení

indikátoru:

5.5.2 Podíl denních kuřáků

Stručná definice: Podíl osob, které kouří denně.


Gestor: Státní zdravotní ústav

Význam indikátoru: Kvantifikuje rizikové faktory životního stylu (jednoho


146

z determinantů zdraví).



Členění indikátoru: Dle věku, pohlaví


Název a označení

indikátoru:

5.5.3 Rozloha oblastí ČR s překročeným imisním limitem

Stručná definice: Překračování imisních limitů stanovených platnou legislativou

a vymezení podílu území a obyvatel žijících v těchto oblastech.


Gestor: Ministerstvo životního prostředí (Český hydrometeorologický

ústav)

Význam indikátoru: Překračování imisních limitů úzce souvisí s produkcí emisí

znečišťujících látek z jednotlivých zdrojů znečišťování, přičemž

významnou roli hrají meteorologické a rozptylové podmínky.

V oblastech, kde dochází k překračování imisních limitů, jsou

evidovány negativní účinky na lidské zdraví (kardiovaskulární

choroby, respirační potíže, karcinogenní rizika atd.)



Členění indikátoru: Celostátně; oblasti s překročeným imisním limitem pro jednotlivé

látky dle platných právních předpisů

(Oblasti s překročeným imisním limitem bez zahrnutí

přízemního ozonu, se zahrnutím přízemního ozonu).

Mezinárodní srovnání: Evropská agentura pro životní prostředí

Název a označení

indikátoru:

5.5.4 Podíl obyvatel ČR žijících na území, kde jsou

překračovány mezní hodnoty hlukových indikátorů Ldvn

a Ln pro silniční dopravu

Stručná definice: Počet obyvatel exponovaných stanoveným úrovním hlukové

zátěže dle indikátorů Ldvn a Ln, počet obyvatel vystavených

hluku, který přesahuje mezní hodnoty těchto indikátorů


Gestor: Ministerstvo zdravotnictví (Národní referenční laboratoř pro

komunální hluk) / Ministerstvo životního prostředí (CENIA)

Význam indikátoru: V současné době patří hluk k významným ukazatelům kvality

životního prostředí a faktorům ovlivňujícím zdraví obyvatel.

Časová řada: Aktuálně dostupná data Strategického hlukového mapování

neumožňují hodnotit trendy hlukové zátěže, jelikož nejsou

pořízena v delší časové řadě a dle jednotné metodiky ve více

obdobích.

Frekvence výstupu: Dle ukončených fází Strategického hlukového mapování

Členění indikátoru: Pro jednotlivé kategorie zdrojů hluku (silniční doprava,

železniční doprava, letecká doprava, integrovaná zařízení),

v městských aglomeracích a mimo aglomerace


147


6 Vyšší veřejné investice podporují klíčové funkce kultury a rovný přístup

ke kultuře a kreativitě.

6.1 Do oblasti kultury směřují vyšší veřejné výdaje a posilují možnosti

dlouhodobého finančního plánování kulturních organizací.

Název a označení

indikátoru:

6.1.1 Veřejné výdaje do oblasti kultury

Stručná definice: Objem finančních prostředků vynaložených veřejnou správou na

podporu kultury

Jednotka: Podíl (v %), Kč

Gestor: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu

Význam indikátoru: Výše veřejné podpory





6.2 Podle potřeb měnící se společnosti je systémově podporován rozvoj i zakládání

nových kulturních organizací.

Název a označení

indikátoru:

6.2.1 Investice do růstu sbírek současného umění

Stručná definice: Objem prostředků vynaložených na rozšíření sbírek

současného umění v příspěvkových institucích Ministerstva

kultury

Jednotka: Kč

Gestor: Ministerstvo kultury

Význam indikátoru: Veřejné investice do rozvoje kultury reflektující současný vývoj

společnosti.

Časová řada:




6.3 Kulturní a kreativní průmysly jsou podporovány jako příležitost pro rozvoj

ekonomiky.

Název a označení

indikátoru:

6.3.1 Veřejná podpora kulturních a kreativních průmyslů

Stručná definice: Objem finančních prostředků vynaložených veřejnou správou na

podporu kulturních a kreativních průmyslů




148

Význam indikátoru: Znázorňuje míru veřejných investic do rozvoje kreativních

průmyslů.





6.4 Pracovníci v kultuře jsou podporováni metodicky i finančně s cílem zvyšování

jejich prestiže a zlepšování podmínek potřebných pro jejich kreativní

a motivační roli vůči dalším skupinám společnosti.

Název a označení

indikátoru:

6.4.1 Platy a mzdy v kulturním sektoru

Stručná definice: Průměrné platy a mzdy v odvětví kulturní, zábavní a rekreační

činnosti a jejich srovnání s průměrnou hrubou mzdou



Význam indikátoru: Finanční podpora pracovníků v kultuře





149


7 Ekonomika dlouhodobě roste a domácí sektor je silný.


Název a označení

indikátoru:

7.1.1 Hrubá přidaná hodnota podniků

Stručná definice: Hrubá přidaná hodnota je definována jako rozdíl produkce

a mezispotřeby.

Jednotka: mil. Kč


Význam indikátoru: Charakterizuje strukturu ekonomiky podle odvětví a původu

ekonomických subjektů. Proxy proměnná úspěšnosti

jednotlivých sektorů.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Klasifikace ekonomických činností Revize 2 (NACE Rev. 2),

sektory dle vlastnictví (národní soukromý, veřejný, zahraniční)



Název a označení

indikátoru:

7.2.1 Podíl malých a středních podniků na hrubé přidané

hodnotě

Stručná definice: Indikátor je definován jako podíl hrubé přidané hodnoty

vytvořené malými a středními podniky a celkové hrubé přidané

hodnoty vytvořené nefinančními podniky.



Význam indikátoru: Ukazuje relativní velikost sektoru malých a středních podniků

oproti ostatním sektorům.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Nefinanční podniky (S11)


Název a označení

indikátoru:

7.2.2 Čas nutný ke zpracování a platbě daní (Time to

prepare and pay taxes)

Stručná definice: Indikátor zaznamenává, kolik hodin věnuje ročně středně velká

firma přípravě, podání a placení tří hlavních typů daní: dani

z příjmu právnických osob, dani z přidané hodnoty a dani

z příjmu fyzických osob včetně administrace sociálního

pojištění. Standardizovaná případová studie s danými

předpoklady zaručuje mezinárodní srovnatelnost dat.


150

Jednotka: Hodiny

Gestor: Zdroj dat: publikuje Světová banka v rámci databáze Doing

Business1.

Význam indikátoru: Proxy proměnná administrativní zátěže firem




Mezinárodní srovnání: K roku 2015 celkem 196 států a území

7.3 Ekonomika se posouvá na vyšší pozice v mezinárodní dělbě práce

a v mezinárodním hodnotovém řetězci.

Název a označení

indikátoru:

7.3.1 Vývoz výrobků zpracovatelského průmyslu podle

technologické náročnosti

Stručná definice: V návaznosti na rozdělení odvětví zpracovatelského průmyslu

podle jejich technologické náročnosti vypracoval Český

statistický úřad i alternativní rozdělení výrobků

zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti, a to

podle mezinárodní Klasifikace produkce (CPA).

Produkce (výrobky) těchto odvětví (CZ CPA oddíly 10 až 32) je

pak zařazena do jedné ze čtyř níže uvedených kategorií na

základě výše zmíněné Klasifikace produkce CZ-CPA

a rozdělení odvětví zpracovatelského průmyslu podle jejich

technologické náročnosti:

1) Výrobky high-tech zpracovatelského průmyslu: výrobky

s vysokou technologickou náročností (CZ-CPA: 21; 26

a 303);

2) Výrobky medium high-tech zpracovatelského průmyslu:

výrobky se středně vysokou technologickou náročností

(CZ-CPA: 20, 27, 28, 29, 30 bez 301 a 303; 254; 325);

3) Výrobky medium low-tech zpracovatelského průmyslu:

výrobky se středně nízkou technologickou náročností

(CZ-CPA: 19; 22 až 24; 25 bez 254; 301);

4) Výrobky low-tech zpracovatelského průmyslu: výrobky

s nízkou technologickou náročností (CZ-CPA: 10 až 18;

31; 32 bez 325).

Poznámka: Výše uvedené rozdělení produkce zpracovatelského

průmyslu podle technologické náročnosti neznamená, že

například vývoj výrobků v některých podnicích z odvětví

zpracovatelského průmyslu s nižší technologickou náročností

nedoprovázejí vysoké náklady na inovace a/nebo na výzkum

a vývoj a naopak. Stejně tak se nedá konstatovat, že veškerá

produkce podniků z odvětví zpracovatelského průmyslu s vyšší

technologickou náročností musí dosahovat špičkových

parametrů a naopak.

1 World Bank, Doing Business Project (http://www.doingbusiness.org/ExploreTopics/PayingTaxes). Data

dostupná zde: http://databank.worldbank.org/data/reports.aspx?source=doing-business.

http://www.doingbusiness.org/ExploreTopics/PayingTaxes

http://databank.worldbank.org/data/reports.aspx?source=doing-business

Indikátory – 2. Hospodářský model

151

Jednotka: mil. Kč; %


Význam indikátoru: Česká republika je malou otevřenou ekonomikou s výraznou

průmyslovou orientací a exportním zaměřením. Podle

ekonomické úrovně se řadí mezi země, kde k hlavním faktorům

pro budoucí zajištění konkurenční výhody patří schopnost

podniků vyvíjet a zavádět nové produkty a technologické

postupy. Cílem tohoto ukazatele je identifikovat exportní

položky, které jsou důležité pro výkonnost české ekonomiky.





Název a označení

indikátoru:

7.3.2 Příjmy z prodeje technologických služeb do zahraničí

Stručná definice: Technologické služby jsou definovány jako podskupina služeb

v rámci technologické platební bilance. Data za vývoz

technologických služeb pocházejí z přímého šetření ČSÚ

u dotazovaných o vývozu a dovozu služeb ZO 1-04. Jednotlivé

položky těchto služeb jsou pak vymezeny na základě

Mezinárodní rozšířené klasifikace služeb platební bilance

EBOPS 2010 a jednotlivých položek číselníku.

Služeb šetření ZO 1-04 do následujících čtyř kategorií:

Počítačové služby (SI2 + SH3)

Projekční, inženýrské a ostatní technické služby (SJ31)

Služby výzkumu a vývoje (SJ1)

Licenční poplatky za právo užívat produkty průmyslového

vlastnictví (SH2)

Jednotka: mil. Kč; podíl na HDP, podíl na celkovém vývozu služeb, podíl

na celkových výdajích na výzkum a vývoj


Význam indikátoru: Zahraniční obchod s technologickými službami sleduje

především prodej a nákup nehmotných technologií a znalostí

dané země ve vztahu k ostatním ekonomikám. Údaje

o příjmech, resp. platbách získaných v rámci zahraničního

obchodu s technologickými službami, vyjadřují technologickou

úroveň ekonomiky, tj. informují o rozsahu zahraničního obchodu

s průmyslovým vlastnictvím a znalostmi spojenými s vyspělými

technologiemi.



Členění indikátoru: Dle druhu vyvážených technologických služeb a zemí, kam se

tyto služby vyvážejí, v kombinaci podle typu vývozce definované

podle institucionálního sektoru, velikosti a převažující

ekonomické činnosti



152

Název a označení

indikátoru:

7.3.3 Patentové žádosti podané u Evropského patentového

úřadu

Stručná definice:

Jednotka:

Gestor:

Význam indikátoru:

Časová řada:

Frekvence výstupu:

Členění indikátoru:


7.4 Zvyšuje se kvalita přímých zahraničních investic v České republice.

Název a označení

indikátoru:

7.4.1 Produktivita práce

Stručná definice: Indikátor je definován jako HPH na počet pracovníků

přepočtených na plnou pracovní dobu (FTE).

Jednotka: tis. Kč


Význam indikátoru: Produktivita práce je jedním z nejrozšířenějších ukazatelů

výkonnosti ekonomiky. Její růst je klíčový pro růst HDP na

obyvatele a rozhodujícím způsobem ovlivňuje zvyšování životní

úrovně obyvatelstva, protože důchod na hlavu se mění v přímé

závislosti na změně produktivity práce.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Dle NACE rev. 2 (za národní hospodářství)


8 Česko má dobře fungující instituce pro podporu aplikovaného výzkumu

a vývoje a pro identifikaci příležitostí v této oblasti.

8.1 Česko má stabilní materiální i personální kapacitu výzkumu a vývoje

s odpovídající strukturou a zaměřením, do které jak stát, tak podniky investují

dostatečné finanční zdroje.

Název a označení

indikátoru:

8.1.1 Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD)

Stručná definice: Celkové výdaje na výzkum a vývoj jsou sledovány pomocí

ukazatele tzv. hrubých domácích vnitřních výdajů na výzkum

a vývoj, který je označován anglickou zkratkou GERD (Gross

Domestic Expenditure on R&D). Tento ukazatel zahrnuje

veškeré neinvestiční a investiční výdaje vynaložené ve

sledovaném roce na výzkum a vývoj prováděný na území

daného státu, a to bez ohledu na zdroj a způsob jejich


153

financování. Tyto výdaje lze vyjádřit buď v běžných

(nominálních) cenách zachycujících aktuální ceny zboží

a služeb v daném roce, nebo v reálných (stálých) cenách, které

eliminují inflační znehodnocení.

Poznámka: Výzkum a vývoj je systematická tvůrčí práce konaná

za účelem rozšíření stávajícího poznání, včetně poznání

člověka, kultury a společnosti, získání nových znalostí nebo

jejich využití v praxi, a to metodami, které umožňují potvrzení,

doplnění či vyvrácení získaných poznatků. Základním pravidlem

pro určení, zda se jedná o VaV činnost, je přítomnost prvku

novosti, kreativity, nejistoty, systematičnosti

a reprodukovatelnosti.

Jednotka: mil. Kč; podíl na HDP; %


Význam indikátoru: Výzkumná a vývojová činnost se významně podílí na vzniku

nových znalostí a prostřednictvím jejich transformace do nových

nebo inovovaných produktů, technologií či procesů je

nezbytným předpokladem stabilního a dlouhodobě udržitelného

ekonomického růstu společnosti. Bez odpovídajícího objemu

finanční podpory jak ze strany státu, tak i podnikatelského

sektoru nelze očekávat, že bude výzkum a vývoj v České

republice přinášet mezinárodně konkurenceschopné poznatky,

inovace a technologie, které se budou podílet na zvyšování

produktivity a zaměstnanosti českého hospodářství, a tím

nepřímo i na sociální soudržnosti a udržitelném rozvoji

společnosti.


Frekvence výstupu: Ročně podle údajů z šetření VTR 5-01

Členění indikátoru: Podle zdrojů financování (podnikatelského, veřejného domácího

a veřejného zahraničního) a druhu výdajů (mzdových, ostatních

běžných a investičních) na výzkum a vývoj

Poznámka: Výše uvedené členění výdajů na výzkum a vývoj je

dále dostupné v třídění podle sektoru, druhu, převažující

ekonomické činnosti (klasifikace CZ-NACE) či sídla (klasifikace

CZ-NUTS) pracoviště, kde jsou tyto výdaje na výzkum a vývoj

vynaloženy. Ve vládním a vysokoškolském sektoru jsou navíc

k dispozici podle převažující oblasti výzkumu a vývoje

(klasifikace FORD).


Poznámka: Za účelem mezinárodního srovnání se celkové

výdaje na výzkum a vývoj nejčastěji poměřují k HDP. Tento

ukazatel (GERD jako % HDP), označovaný rovněž jako

intenzita VaV (R&D intensity), je zařazen mezi základní

ukazatele k hodnocení cílů Strategie Evropa 2020 vyjadřující

rozsah kapacit výzkumu a vývoje jednotlivých ekonomik. Kromě

této intenzity VaV, jež je ovlivněna rozdílnou výší a nárůstem

HDP v jednotlivých zemích, se pro mezinárodní srovnání


154

používají celkové výdaje na VaV vyjádřené v PPP připadající na

jednoho obyvatele. Tento standardizovaný ukazatel eliminuje

nejen rozdílnou velikost sledovaných ekonomik, ale i jejich

cenovou úroveň.

Název a označení

indikátoru:

8.1.2 Veřejné (státní) rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj

(GBARD)

Stručná definice: Sledováním přímé veřejné podpory výzkumu a vývoje se

zabývá mezinárodně srovnatelná statistika GBARD

(Government Budget Appropriations for R&D). Ukazatel GBARD

– celkové veřejné (státní) rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj

– zahrnuje veškeré finanční prostředky z veřejných rozpočtů

vynaložené na podporu výzkumu a vývoje v daném roce, včetně

prostředků plynoucích na výzkum a vývoj do zahraničí. Při

výpočtu ukazatele GBARD se vychází z výdajů schválených

v zákoně o státním rozpočtu pro dané fiskální období

(předběžné údaje) a z výdajů závěrečného státního účtu pro

oblast výzkumu a vývoje (konečné údaje).

Poznámka: Ukazatel GBARD nezahrnuje předfinancování

projektů hrazených ze strukturálních fondů EU, ani nepřímou

veřejnou podporu poskytovanou subjektům provádějícím

výzkum a vývoj prostřednictvím daňových úlev.

Jednotka: mil. Kč; podíl na HDP; podíl na státním rozpočtu; %


Význam indikátoru: Veřejná podpora výzkumných a vývojových činností představuje

v současnosti jeden z hlavních pilířů systému financování

výzkumu, vývoje, případně inovací v České republice. Statistika

státních rozpočtových výdajů na výzkum a vývoj poskytuje

údaje o přímé veřejné podpoře výzkumu a vývoje v členění

podle socioekonomických cílů definovaných podle klasifikace

NABS. Údaje z této statistiky slouží jako podpora pro

rozhodování, do jakých oblastí by měla směřovat podpora

výzkumu a vývoje z veřejných zdrojů.


Frekvence výstupu: Ročně podle údajů ze statistické úlohy GBARD

Členění indikátoru: Podle socioekonomických cílů (klasifikace NABS), formy

podpory (účelová a institucionální), hlavních poskytovatelů

a příjemců této podpory


Poznámka: Za účelem mezinárodního srovnání se celkové

veřejné (státní) rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj poměřují

k HDP nebo celkovým veřejným výdajům.

Název a označení

indikátoru:

8.1.3 Celkový počet osob pracujících ve výzkumu a vývoji


155

Stručná definice: Osoby pracující ve výzkumu a vývoji (R&D Personnel) jsou

nejen výzkumní pracovníci, kteří provádějí přímo výzkumnou

a vývojovou činnost, ale i techničtí, odborní, administrativní

a ostatní pracovníci zaměstnaní na pracovištích, kde se výzkum

a vývoj provádí, kteří obstarávají přímé služby pro tato

pracoviště. Formální vazbou k placenému zaměstnání se

rozumí především pracovní poměr, dohoda o provedení práce

a o pracovní činnosti.

Jednotka: Fyzické osoby (Head Count) k 31.12. sledovaného roku;

přepočtené osoby (FTE) na plnou roční pracovní dobu

věnovanou výzkumné a vývojové činnosti


Význam indikátoru: Kvalifikované lidské zdroje působící přímo ve výzkumu a vývoji

sehrávají klíčovou úlohu v procesu vytváření a transferu znalostí

a jsou tak jedním ze zásadních předpokladů zajištění

dlouhodobě udržitelného ekonomického a technologického

rozvoje společnosti prostřednictvím vlastních sil.



Členění indikátoru: Podle pracovní činnosti (výzkumní, techničtí a ostatní pracovníci

výzkumu a vývoje), pohlaví a dosaženého vzdělání (klasifikace

ISCED). V případě vládního a vysokoškolského sektoru jsou

k dispozici každoroční údaje i o státním občanství jejich

výzkumných pracovníků. Jednou za pět let se výzkumní

pracovníci sledují i podle věku a podrobné klasifikace oblastí

výzkumu a vývoje (klasifikace FORD).

Poznámka: Výše uvedené členění osob pracujících ve výzkumu

a vývoji je dále dostupné v třídění podle sektoru, druhu,

převažující ekonomické činnosti (klasifikace CZ-NACE) či sídla

(klasifikace CZ-NUTS) pracoviště, kde tyto osoby výzkum

a vývoj provádějí.


Poznámka: Celkový počet osob pracujících ve výzkumu a vývoji

se pro mezinárodní srovnání nejčastěji znázorňuje jako podíl na

celkové zaměstnanosti v daném státě.

Název a označení

indikátoru:

8.1.4 Výzkumní pracovníci s cizím státním občanstvím

Stručná definice: Výzkumní pracovníci jsou osoby zaměstnané na pracovištích,

kde se provádí výzkum a vývoj a kde vytvářejí nové či rozšiřují

stávající znalosti, a to zpravidla tím, že řídí a/nebo provádí

činnosti, které zahrnují koncepci nebo tvorbu nových znalostí,

výrobků, procesů, metod a systémů, aplikují vědecké koncepty

a teorie.

Jednotka: Fyzické osoby (Head Count) k 31.12. sledovaného roku; podíl

na celkovém počtu výzkumných pracovníků


156


Význam indikátoru: Při nedostatku domácích kvalitních výzkumníků je schopnost

přilákat a zaplatit kvalifikované pracovníky ze zahraničí jedním

z předpokladů udržitelnosti vybudovaných nových infrastruktur

v oblasti výzkumu a vývoje a rozvoje výzkumné, vývojové

a inovační aktivity v podnikatelském sektoru.


Frekvence výstupu: Ročně podle údajů z šetření VTR 5-01 za vládní

a vysokoškolský sektor a jednou za pět let za sektor

podnikatelský

Členění indikátoru: Podle sektoru a druhu pracoviště provádění výzkumu a vývoje


Název a označení

indikátoru:

8.1.5 Specialisté v oblasti vědy a techniky

Stručná definice: Specialisté ve vědě a technice představují úzkou skupinu

odborníků zaměstnaných ve vědeckých a technických

zaměstnáních. Tyto osoby v rámci své pracovní činnosti

provádějí výzkum, zdokonalují a vyvíjejí nové koncepty, teorie

a provozní metody a využívají vědecké poznatky v oblasti

fyziky, astronomie, meteorologie, chemie, geofyziky, geologie,

biologie, ekologie, farmakologie, medicíny, matematiky,

statistiky, architektury, strojírenství, designu a technologie.

Specialisté ve vědě a technice jsou vymezeni na základě

Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO: 21) následovně:

211 Specialisté v oblasti fyziky, chemie a v příbuzných oborech

(přírodních věd);

212 Specialisté v oblasti matematiky, statistiky a pojistné

matematiky;

213 Specialisté v biologických a příbuzných oborech;

214 Specialisté ve výrobě, stavebnictví a příbuzných oborech;

215 Specialisté v oblasti elektrotechniky, elektroniky

a elektronických komunikací;

216 Architekti, specialisté v oblasti územního plánování,

návrháři a příbuzní pracovníci.

Jednotka: Fyzické osoby (průměrné údaje příslušného roku); podíl na

celkovém počtu zaměstnaných osob a podíl na celkovém počtu

specialistů (CZ-ISCO: 2); průměrná hrubá měsíční mzda

a medián mzdy těchto specialistů


Význam indikátoru: Vysoce kvalifikovaná lidská síla představuje klíčovou složku

výzkumné, vývojové i inovační kapacity jak na úrovni firem, tak

celé ekonomiky. Specialisté v oblasti vědy a techniky ať už

z akademické sféry, z vědeckých pracovišť, nebo ze sféry

komerční jsou na trhu práce vysoce žádaní a nepostradatelní

pro rozvoj české vědy a inovační schopnosti podniků. Na jedné


157

straně se s rostoucím významem technologicky a znalostně

náročných odvětví zvyšuje poptávka po vysoce kvalifikovaných

pracovnících, na druhé straně hrozí riziko slábnutí nabídky

těchto kvalifikovaných lidských zdrojů. Ilustrací tohoto vývoje

může být například věková struktura specialistů v oblasti vědy

a techniky.


Frekvence výstupu: Ročně podle údajů z VŠPS a Strukturální mzdové statistiky

Členění indikátoru: Podle zaměstnání (klasifikace CZ ISCO), pohlaví, věku,

dosaženého vzdělání a místa jejich působení

Mezinárodní srovnání: Eurostat – pouze za údaje o počtu těchto specialistů

Název a označení

indikátoru:

8.1.6 Studenti a absolventi přírodovědných a technických

oborů vzdělání na vysokých školách

Stručná definice: Přírodovědné a technické obory vzdělání jsou vymezeny na

základě Mezinárodní klasifikace vzdělávání ISCED-F 2013.

Přírodovědné obory odpovídají třídě 05 (Přírodní vědy,

matematika a statistika). Technické obory odpovídají třídě 07

(technika, výroba a stavebnictví).

Jednotka: Fyzické osoby; podíl na celkovém počtu studentů/absolventů

vysokých škol daného stupně vzdělávání; podíl na celkové

populaci ve věku 20 až 29 let

Gestor: Český statistický úřad podle údajů Ministerstva školství,

mládeže a tělovýchovy

Význam indikátoru: Zabezpečení adekvátní základny lidských zdrojů pro činnosti

spojené s výzkumem, vývojem a inovacemi se odvíjí nejen od

situace na pracovním trhu, ale také závisí na trendech ve

vzdělávání (obzvláště na terciárním stupni). Nezbytným

předpokladem pro udržení existujících a nově vybudovaných

výzkumných a vývojových kapacit, stejně jako pro rozvoj

inovační kapacity firem, je potřeba zajistit dostatečnou nabídku

nových vysoce kvalifikovaných lidských zdrojů. Za typické

aspiranty vědecko-technických profesí lze považovat

vysokoškolské studenty přírodovědných a technických oborů

vzdělávání.


Frekvence výstupu: Ročně podle údajů ze systému SIMS

Členění indikátoru: Podle pohlaví, občanství, oboru a stupně vzdělání


8.2. Roste inovační aktivita podniků, založená zejména na výsledcích domácího

výzkumu a vývoje, a rozsah spolupráce mezi akademickou a podnikatelskou

sférou.

Název a označení

indikátoru:

8.2.1 Výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru

(BERD)


158

Stručná definice: Celkové výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru

zahrnují veškeré neinvestiční a investiční výdaje vynaložené na

výzkum a vývoj provedený v podnikatelském sektoru na území

daného státu, a to bez ohledu na zdroj jejich financování – pro

mezinárodní srovnání se používá pro tento ukazatel zkratka

BERD (Business Enterprise Expenditure on R&D). Ukazatel

BERD nezahrnuje výdaje sledovaných podniků provádějících

výzkum a vývoj, které byly vynaloženy za nákup služeb VaV od

jiných subjektů, a dále prostředky převedené ostatním

spoluřešitelům v rámci společného VaV projektu a dotace či

příspěvky (finanční transfery) poskytnuté třetím osobám na

u nich prováděný VaV.

Poznámka: Podnikatelský sektor zahrnuje všechny ekonomické

subjekty, jejichž hlavní činností je tržní výroba zboží nebo

služeb pro prodej široké veřejnosti za ekonomicky významnou

cenu. Sledují se údaje za všechny ekonomické subjekty

podnikatelského sektoru provádějící v sledovaném roce

výzkumnou a vývojovou činnost, a to bez ohledu na jejich

velikost, vlastnictví či převažující ekonomickou činnost.

Jednotka: mil. Kč, podíl na HDP / přidané hodnotě či celkové produkci

vytvořené v podnikatelském sektoru

Poznámka: Kromě vyjádření ukazatele BERD v absolutních

hodnotách je pro podrobnější analýzu na úrovni jednotlivých

odvětví vhodné vyjádřit výdaje na výzkum a vývoj

v podnikatelském sektoru i poměrově – např. jako podíl na

přidané hodnotě či produkci vytvořené v jednotlivých odvětvích

podnikatelského sektoru, tj. intenzity VaV v jednotlivých

odvětvích.


Význam indikátoru: Inovace jsou úzce spjaty s výzkumem a vývojem, který

poskytuje nutnou primární základnu pro tvorbu a zavádění

inovací, zejména se zaměřením na produkci nových výrobků

a služeb (produktové inovace) nebo inovaci procesů. Podnikové

výdaje na výzkum a vývoj (ukazatel BERD) jsou tak používány

k měření části vstupů do inovačního systému. Lze pomocí nich

indikovat objem investic směřujících na tvorbu nových znalostí

a technologií sloužících pro inovační proces podniků. Jejich

výše však není přímo úměrná míře inovativnosti ekonomiky

nebo dílčího odvětví. Cílem je číselně podchytit, ve kterých

odvětvích jsou koncentrovány podnikové výdaje na VaV, jak se

vyvíjí jejich objem v čase, jaké je jejich rozložení z pohledu

velikostních, odvětvových a dalších charakteristik

podnikatelského sektoru.



Členění indikátoru: Podle vlastnictví (veřejné podniky, soukromé domácí podniky

a podniky pod zahraniční kontrolou), velikosti (malé, střední


159

a velké podniky), převažující ekonomické činnosti (klasifikace

CZ-NACE) a sídla (klasifikace CZ-NUTS) sledovaných podniků

Poznámka: Při interpretaci údajů v členění podle převažující

ekonomické činnosti sledovaných subjektů je nutno brát v potaz,

že tato převažující ekonomická činnost se v některých

případech může lišit od charakteru činnosti prováděného

výzkumu a vývoje. Tento nedostatek je částečně řešen

prostřednictvím kódu produkce činnosti prováděné v oblasti

VaV, jenž je za podnikatelský sektor sledován od roku 2012,

a údaji za výdaje na VaV ve vybraných technologických

oblastech (ICT, biotechnologie a nanotechnologie), které jsou

k dispozici od roku 2005.


Poznámka: Za účelem mezinárodního srovnání se ukazatel

BERD nejčastěji vyjadřuje jako podíl na HDP či přidané hodnotě

nebo produkci vytvořené v podnikatelském sektoru.

Název a označení

indikátoru:

8.2.2 Podniky s technickými (produktovými nebo

procesními) inovacemi

Stručná definice: Technické inovace zahrnují produktové nebo procesní inovace.

Produktová inovace představuje uvedení nového nebo

podstatně zlepšeného výrobku nebo služby na trh. U těchto

výrobků nebo služeb se charakteristiky nebo zamýšlené použití

významně liší od předcházejících produktů podniku. Zahrnují se

pouze významné změny technických specifikací, komponentů

a materiálů, zakomponovaného softwaru, uživatelské

přístupnosti nebo ostatních funkčních charakteristik.

Procesní inovace představuje nový nebo podstatně zlepšený

způsob výroby nebo poskytování služeb, včetně distribuce,

skladování a podpůrných podnikových činností, jako je údržba,

nákup, účetnictví nebo informační systém. Zahrnují se pouze

významné změny používaných technologií, zařízení nebo

softwaru za účelem zdokonalení kvality, efektivnosti nebo

flexibility produkce či dodavatelské činnosti nebo snížení

ohrožení (zátěže) životního prostředí.

Inovující podniky jsou podniky, které během sledovaného

období zavedly alespoň jednu z výše uvedených inovací.



Význam indikátoru: Inovace představují z pohledu podniků stěžejní element pro

jejich další rozvoj a zvyšování konkurenceschopnosti v rámci

současného globalizovaného trhu.

Časová řada: 1. ref. období 2003–2005

Frekvence výstupu: Dvouletá z údajů získaných na základě statistického šetření

o inovacích v podnicích, které se uskutečňuje za účelem

zmapování inovačního potenciálu podniků působících v České


160

republice

Členění indikátoru: Podle typu produktové a procesní inovace v kombinaci

s tříděním podle vlastnictví (domácí podniky a podniky pod

zahraniční kontrolou), velikosti (malé, střední a velké podniky)

a převažující ekonomické činnosti (klasifikace CZ-NACE)

sledovaných podniků


Název a označení

indikátoru:

8.2.3 Podniky provádějící výzkumnou a vývojovou činnost

v rámci svých technických (produktových nebo

procesních) inovačních aktivit

Stručná definice: Podniky, které se při zavádění produktové/procesní inovace

ve sledovaném období soustavně zabývaly výzkumem

a vývojem



Význam indikátoru: Ve všech zemích a ekonomických odvětvích je převážná část

inovací výsledkem přejímání cizích znalostí a technologií.

Značně se však liší význam a rozsah firem, které zavádějí

inovace na základě znalostí a technologií pocházejících

z vlastních výzkumných a vývojových aktivit.

Časová řada: 1. ref. období 2003–2005




republice

Členění indikátoru: Podle typu produktové a procesní inovace v kombinaci

s tříděním podle vlastnictví (domácí podniky a podniky pod

zahraniční kontrolou), velikosti (malé, střední a velké podniky)

a převažující ekonomické činnosti (klasifikace CZ-NACE)

sledovaných podniků


Název a označení

indikátoru:

8.2.4 Celkové náklady na technické inovace

Stručná definice: Celkové inovační náklady související s produktovými

a procesními inovacemi ve sledovaném období zahrnují:

vnitropodnikový výzkum a vývoj; nákup služeb výzkumu

a vývoje; pořízení přístrojů, strojů, zařízení, softwaru a budov

(progresivních strojů, počítačového hardwaru speciálně

koupeného pro zavedení nových nebo významně zlepšených

produktů a/nebo procesů); pořízení jiných externích znalostí

(nákup patentových práv a nepatentovaných vynálezů, licencí,

know-how, obchodních známek, softwaru a dalších forem

znalostí od jiných subjektů za účelem jejich využití ve firemních


161

inovacích) a od roku 2012 náklady na ostatní inovační činnosti

(design, školení, uvádění inovací na trh atd.) související

s prováděnými technickými inovacemi.

Jednotka: mil. Kč; podíl na celkových podnikových tržbách


Význam indikátoru: Vysoké náklady a rizika spojená se zaváděním inovací

způsobují, že podniky často investují do inovací méně

finančních prostředků, než by mohlo být společensky žádoucí.

Z tohoto důvodu se vlády států snaží vybudovat co nejvhodnější

prostředí charakterizované stabilní makroekonomickou politikou,

příznivou a transparentní legislativou, které by podniky

stimulovalo k vyšší inovační aktivitě a vyšším investicím do

svých produktových a procesních inovací.





republice

Členění indikátoru: Podle druhu nákladů na produktové a procesní inovace

v kombinaci s tříděním podle vlastnictví (domácí podniky


a velké podniky) a převažující ekonomické činnosti (klasifikace

CZ-NACE) sledovaných podniků.


Název a označení

indikátoru:

8.2.5 Příjmy z prodeje služeb výzkumu a vývoje

Stručná definice: Příjmy z prodejů služeb výzkumu a vývoje jsou veškeré příjmy,

které subjekty provádějící výzkum a vývoj utrží v daném roce za

výzkum a vývoj prováděný na zakázku. Údaje jsou publikovány

pouze za vládní a vysokoškolský sektor.

Poznámka: V případě výzkumných organizací se jedná

nejčastěji o příjmy ze smluvního výzkumu.

Jednotka: mil. Kč; podíl na celkových výdajích na výzkum a vývoj ve

vládním a vysokoškolském sektoru; podíl na celkových výdajích

na výzkum a vývoj financovaných z podnikatelských zdrojů


Význam indikátoru: K měření rozsahu spolupráce podnikového a akademického

sektoru v oblasti výzkumu a vývoje se využívají údaje o velikosti

příjmů veřejných výzkumných organizací z provádění výzkumu

a vývoje na zakázku pro podnikatelský sektor.



Členění indikátoru: Podle druhu subjektu, kterému byla služba výzkumu a vývoje

prodána, v kombinaci s druhem pracoviště a převažující vědní

oblastí pracovišť provádějících výzkum a vývoj ve vládním

a vysokoškolském sektoru


162


Název a označení

indikátoru:

8.2.6 Nepřímá veřejná (daňová) podpora výzkumu a vývoje

v podnikatelském sektoru (GTARD)

Stručná definice: Nepřímou veřejnou podporu výzkumu a vývoje sleduje statistika

nepřímé veřejné (daňové) podpory VaV (angl. zkratka GTARD –

Government Tax Relief for R&D Expenditures). V České

republice zahrnuje ukazatel GTARD uplatněný odečet výdajů na

realizaci projektů VaV z daně příjmů právnických a fyzických

osob. Údaje o nepřímé podpoře VaV jsou statisticky sledovány

od roku 2007. Administrativním zdrojem dat jsou daňová

přiznání. Statisticky jsou sledovány pouze právnické osoby

(podniky) v institucionálních sektorech ISEKTOR 11 a 12.

Nepřímá podpora VaV (ukazatel GTARD) se počítá na základě

následujícího vzorce: Nepřímá podpora VaV = uplatněný odečet

nákladů na VaV od základu daně x sazba daně.

Jednotka: mil. Kč; podíl na HDP; podíl na státním rozpočtu; podíl na

BERD; podíl na celkové veřejné podpoře VaV prováděného

v podnikatelském sektoru


Význam indikátoru: Nepřímá veřejná podpora VaV jako nástroj veřejné podpory

VaV v soukromých podnicích je v současnosti hojně využívána

ve většině vyspělých zemí světa. Tento druh veřejné podpory by

měl stimulovat výzkumnou, vývojovou a inovační aktivitu firem

prostřednictvím možnosti jejího plošného využití (tj. všechny

podniky ji mohou využít bez rozdílu), které nenarušuje

konkurenční prostředí. Díky tomu, že nepřímá podpora VaV

není selektivní a není skrze ni stimulován VaV jen v některých

oblastech, nedochází tak k rigidní tržní alokaci investic do VaV.

Podniky mohou provozovat VaV činnosti v oblastech, které si

zvolily, tak aby jim v budoucnu přinesly nejefektivnější alokaci

svých prostředků. V neposlední řadě je poskytování nepřímé

podpory administrativně méně náročné než u podpory přímé.

Navíc využíváním nepřímé podpory VaV lze předejít možným

subjektivním vlivům a zájmům, které by mohly sehrát

podstatnou roli při poskytování přímé podpora VaV.


Frekvence výstupu: Ročně podle údajů ze statistické úlohy GTARD

Členění indikátoru: Podle vlastnictví (veřejné podniky, soukromé domácí podniky


a velké podniky), převažující ekonomické činnosti (klasifikace

CZ-NACE) a sídla (klasifikace CZ-NUTS) podniků, které využily

tuto nepřímou (daňovou) podporu jejich výzkumné a vývojové

činnosti



163

9 Přírodní zdroje jsou využívány co nejefektivněji a nejšetrněji tak, aby se

minimalizovaly externí náklady, které jejich spotřeba působí.

9.1 Snižují se emise skleníkových plynů.

Název a označení

indikátoru:

9.1.1 Emise skleníkových plynů

Stručná definice: Absolutní a relativní výše emisí skleníkových plynů

Jednotka: Tuny ekvivalentu CO2 plus v přepočtu na tis. Kč HDP ve stálých

cenách a na osobu

Gestor: Ministerstvo životního prostředí

Význam indikátoru: Indikuje celkové a relativní množství skleníkových plynů

vypuštěných do atmosféry a jejich propadů.



Členění indikátoru: Podle sektorů: energetika, průmyslové procesy a použití

produktů, zemědělství, odpady, LULUCF (využívání krajiny,

změny ve využívání krajiny a lesnictví); celkové emise: včetně

a bez LULUCF

Mezinárodní srovnání: Členské země EU, globálně

9.2 Zvyšuje se podíl oběhového hospodářství na celkovém objemu materiálových

toků.

Název a označení

indikátoru:

9.2.1 Podíl objemu produkce druhotných surovin na

přímém materiálovém vstupu

Stručná definice: 𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑒 𝐷𝑆

𝑝𝑟𝑜𝑑𝑢𝑘𝑐𝑒 𝐷𝑆 + 𝐷𝑀𝐼

Za druhotnou surovinu (DS) se považují všechny materiály

mající charakter vedlejších produktů (včetně certifikovaných

výrobků) a upravené odpady, které přestaly být odpadem poté,

co splnily kvalitativní požadavky pro další zpracování.

Přímý materiálový vstup (DMI) měří vstup používaných

materiálů v hospodářství, tj. všechny materiály, které mají

ekonomickou hodnotu a jsou používány pro výrobu a spotřebu.



Význam indikátoru: Indikátor ukazuje relativní velikost produkce DS vůči celkovému

materiálovému vstupu do ekonomiky.


Frekvence výstupu: Ročně (jednotlivě pro DS a DMI)



Název a označení 9.2.2 Celková produkce odpadů


164

indikátoru

Stručná definice:

Jednotka:

Gestor:


Časová řada:

Frekvence výstupu:




Název a označení

indikátoru:

9.3.1 Efektivita využívání zdrojů

Stručná definice: Materiálová náročnost vypočítaná jako poměr domácí

materiálové spotřeby (DMC) a HDP a převrácená hodnota

materiálové produktivity vypočítaná jako HDP/DMC

Jednotka: Kg/Kč, Kč/kg


Význam indikátoru: Hodnocení materiálové produktivity a náročnosti je

komplementární k analýze oddělení křivek zátěže životního

prostředí a ekonomické výkonnosti.

Časová řada: -



Mezinárodní srovnání: EU

Název a označení

indikátoru:

9.3.2 Energetická náročnost HDP

Stručná definice: Indikátor je definován jako podíl ukazatelů Spotřeba

primárních energetických zdrojů a HDP.

Jednotka: GJ/Kč HDP


Význam indikátoru: Indikátor energetické náročnosti HDP ukazuje, s jakou

efektivitou je společnost schopna transformovat primární

energetické zdroje na ekonomický výkon. S poklesem

energetické náročnosti souvisí žádoucí zavádění nových

technologií a inovací.



Členění indikátoru: Dle skupin NACE


9.4 Využívání domácí zemědělské produkce se zvyšuje a snižuje tak dovoz

zemědělských produktů a posiluje se potravinová soběstačnost.


165

Název a označení

indikátoru:

9.4.1 Míra soběstačnosti ČR v produkci základních

potravin, krmiv a technických plodin

Stručná definice: Indikátor se vypočte jako podíl domácí produkce jednotlivých

základních potravin, krmiv a technických plodin na jejich celkové

domácí spotřebě.


Gestor: Ministerstvo zemědělství

Význam indikátoru: Přiměřená míra soběstačnosti v produkci základních potravin

přispěje k větší bezpečnosti ČR i k pestrosti používaných

osevních postupů, s příznivým dopadem na kvalitu půd. Podpoří

rovněž zaměstnanost na venkově a omezí negativní externí

náklady nadměrného dovozu potravin.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Po jednotlivých základních potravinách, krmivech a technických

plodinách, které lze produkovat v podmínkách mírného pásu


10 Ekonomické aktivity podporuje stabilní a funkční infrastruktura.

10.1 Zachování trvalé státní kontroly nad systémem kritické infrastruktury

a rozvíjení systému ochrany kritické infrastruktury.


10.1.1 Trvalá státní kontrola nad systémem kritické infrastruktury a rozvíjení systému ochrany kritické infrastruktury

Stručná definice: V oblasti zachování trvalé státní kontroly nad systémem kritické infrastruktury je indikátor tvořen počtem a výsledkem (kvantitativní a kvalitativní hodnocení) provedených kontrol subjektů kritické infrastruktury. Rozvoj systému kritické infrastruktury je založen na průběžné úpravě určování prvků kritické infrastruktury (kvantitativní a kvalitativní hodnocení).

Jednotka: Počet kontrol

Gestor: Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR ve spolupráci s Ústředním správním úřadem

Význam indikátoru: Tento cíl představuje požadavek na zohledňování odolnosti kritické infrastruktury jako zásadního faktoru pro udržení stabilní a funkční infrastruktury nutné pro ekonomickou aktivitu.

Časová řada: Od 2012

Frekvence výstupu: Roční

Členění indikátoru: Dle počtu a výsledku kontrol; analýza určování prvků kritické infrastruktury


10.2 Je zajištěno kvalitní dopravní spojení s ekonomickými populačními

a dopravními centry Německa, Rakouska a Polska.


166

Název a označení

indikátoru:

10.2.1 Postup v budování transevropské dopravní sítě

Stručná definice: Procento dokončených projektů silniční a dálniční a železniční

infrastruktury v plánovaných parametrech v rámci transevropské

sítě TEN-T v ČR


Gestor: Ministerstvo dopravy

Význam indikátoru: Dokončení sítě TEN-T přinese České republice lepší napojení

na transevropské dopravní cesty a z toho plynoucí výhody pro

vnitroevropský obchod.

Časová řada: -

Frekvence výstupu: 2 roky

Členění indikátoru: Silniční a dálniční síť, železniční síť


Název a označení

indikátoru:

10.2.2 Jízdní doba do vybraných zahraničních měst

Stručná definice: Porovnání systémové jízdní doby na železnici s cestovní dobou

po silnici za optimálních podmínek pro individuální a linkovou

autobusovou dopravu (z Prahy a Brna do Vídně, Mnichova,

Norimberku, Drážďan, Vratislavi, Katovic)

Jednotka: Minuty


Význam indikátoru: Intermodální rozdíl v dojezdové době značí nevyrovnané

dopravní napojení vybraným směrem. Je žádoucí optimalizovat

cestovní čas s tím, že železnice by měla být ve srovnání se

silniční dopravou alespoň mírně rychlejší.

Časová řada: -

Frekvence výstupu: 2 roky



10.3 Elektrizační síť zajišťuje distribuci elektrické energie v požadovaném

technickém standardu bez ohledu na strukturu zdrojů.

Název a označení

indikátoru:

10.3.1 Výkonová přiměřenost přenosové soustavy

Stručná definice: Výsledkem výkonové přiměřenosti je informace, zda je

v systému dostatek výkonu k pokrytí očekávané spotřeby.

Jednotka: MWh/rok (1); hod/rok (2); % (3)

Gestor: Česká energetická přenosová soustava (ČEPS)

Význam indikátoru: Výkonová přiměřenost ukazuje schopnost ES plnit svou hlavní

funkci, tedy přenášet a distribuovat elektřinu mezi zdroji

a spotřebiteli, a to právě s ohledem na měnící se strukturu

energetické bilance.



167


Členění indikátoru: Přebytek, resp. nedostatek výkonu v soustavě definují

ukazatele: (1) nedodaná energie, (2) počet hodin, kdy není

pokryté zatížení a (3) pravděpodobnost nepokrytí zatížení.

Mezinárodní srovnání: Členské státy EU

10.4 Soustavy zásobování tepelnou energií vytvářejí podmínky pro efektivní využití

tepla z obnovitelných a druhotných zdrojů energie dostupných na regionální

a místní úrovni.


10.4.1 Počet účinných soustav zásobování tepelnou energií

Stručná definice: Účinnou soustavou zásobování tepelnou energií je soustava splňující podmínky uvedené v § 2 písm. v) zákona č. 165/2012 Sb. ve znění pozdějších předpisů (50 % tepla z obnovitelných zdrojů, 50 % tepla z druhotných zdrojů, 75 % tepla z kombinované výroby tepla a elektřiny nebo 50 % tepla z kombinace uvedených možností), definice vychází ze směrnice 2012/27/EU.

Jednotka: Počet (bezrozměrné číslo)

Gestor: Energetický regulační úřad

Význam indikátoru: Počet soustav zásobování tepelnou energií, které v uplynulém roce splnily podmínky definice účinné soustavy zásobování tepelnou energií podle § 2 písm. v) zákona č. 165/2012 Sb. a významně tak přispívají k využití místně dostupných obnovitelných a druhotných zdrojů energie a tepla z kombinované výroby elektřiny a tepla.



Členění indikátoru: Region



Název a označení

indikátoru:

10.5.1 Přístup obyvatel ČR k internetu

Stručná definice: Indikátor vyjadřuje podíl domácností připojených k internetu.

Jednotka: % domácností


Význam indikátoru: Konkurenceschopnost, sociální soudržnost, mezilidská

komunikace, výzkumná činnost a sebevzdělávání jsou založeny

na pravidelném přístupu širokých skupin obyvatel k internetu.

Možnosti dnešní společnosti, ať už z hlediska nabídky trhu

práce, spotřeby, volného času, nebo zapojení do

společenského života, jsou do značné míry podmíněny

kvalitními a včasnými informacemi.



Členění indikátoru: Podíl v jednotlivých krajích a vybraných skupinách domácností


168

(domácností důchodců, domácností s dětmi)

Mezinárodní srovnání: U nečleněných ukazatelů za členské země EU


10.5.2 Pokrytí České republiky sítěmi širokopásmového připojení k internetu

Stručná definice:

Jednotka: %

Gestor: Úřad vlády ve spolupráci s Českým telekomunikačním úřadem

Význam indikátoru: Zlepšení dostupnosti kvalitní datové infrastruktury je důležitým prvkem v podpoře ekonomické aktivity celkově – obecně efektu budování kvalitní infrastruktury. Neméně významným je však také předpoklad, že kvalitní datová infrastruktura je nutnou podmínkou snižování regionálních disparit, kdy absence datové infrastruktury omezuje možnost ekonomického růstu daného regionu.





Poznámka: Název, definice, gesce a členění indikátoru budou dopracovány ve spolupráci s Českým telekomunikačním úřadem.

10.6 Navzdory důsledkům změny klimatu stát udržuje vysoký standard

vodohospodářských služeb a zároveň zvyšuje jejich dostupnost.

Název a označení

indikátoru:

10.6.1 Obyvatelé zásobovaní vodou z vodovodů pro

veřejnou potřebu

Stručná definice: Počet obyvatel trvale bydlících v domech připojených na

vodovod pro veřejnou potřebu nebo zásobovaných vodou

z veřejných stojanů



Význam indikátoru: Kvalita pitné vody dostupné z veřejného vodovodu je daná

zákonem a v dodávkách nesmí být podkročena. Tento vysoký

standard lze nejlépe zajistit právě v místech napojených na

veřejný vodovod.

Časová řada: ČR od roku 1958, současné kraje od roku 2000, pro kraje platné

do roku 1999 jsou časové řady od roku 1960 do 1999




Název a označení

indikátoru:

10.6.2 Obyvatelé trvale bydlící v domech napojených na

kanalizaci pro veřejnou potřebu s koncovkou ČOV

Stručná definice: Počet obyvatel trvale bydlících v domech, které jsou napojeny

na kanalizaci pro veřejnou potřebu



Význam indikátoru: Vyšší počet uživatelů napojených na kanalizační síť zároveň


169

zvyšuje podíl vypouštěných vod, jejichž kvalita je kontrolována.

Časová řada: ČR od roku 1958, současné kraje od roku 2000, pro kraje platné

do roku 1999 jsou časové řady od roku 1960 do 1999




11 Fiskální systém jako předpoklad úspěšného hospodářství je stabilní.

11.1 Střednědobý výhled zachovává rovnováhu příjmů a výdajů a dlouhodobě se

sleduje udržitelnost.

Název a označení

indikátoru:

11.1.1 Dluh sektoru vládních institucí

Stručná definice: Výše konsolidovaných závazků sektoru vládních institucí

vyplývajících z přijatých vkladů, emitovaných dluhopisů

a přijatých půjček

Jednotka: Podíl HDP (v %)


Význam indikátoru: Představuje jeden ze základních ukazatelů dlouhodobé

udržitelnosti veřejných rozpočtů a financí.





Název a označení

indikátoru:

11.1.2 Strukturální saldo sektoru vládních institucí

Stručná definice: Deficit veřejných financí očištěný o jednorázové a cyklické vlivy

Jednotka: Podíl HDP (v %)

Gestor: Ministerstvo financí

Význam indikátoru: Důležitý kvalitativní ukazatel kondice veřejných financí, který

ukazuje poměr příjmů a výdajů bez vlivu aktuální fáze

hospodářského cyklu





11.2 Zvyšuje se efektivita vynakládání veřejných prostředků ve vybraných

veřejných politikách (zdravotnictví, vzdělávání a další).

Název a označení

indikátoru:

11.2.1 Výstupová efektivita veřejných výdajů

Stručná definice: Porovnání vybraného výstupového indikátoru vybrané veřejné

politiky (např. délka dožití ve zdraví nebo průměrná hodnota


170

PISA v roce, kdy se šetření provádí) s objemem veřejných

výdajů v příslušné kapitole státního rozpočtu metodou analýzy

efektivity

Jednotka:

Gestor: Úřad vlády


Časová řada:

Frekvence výstupu:



171


12 Krajina ČR je pojímána jako komplexní ekosystém a ekosystémové služby

poskytují vhodný rámec pro rozvoj lidské společnosti.

12.1 Je zpracována politika krajiny a pravidla jejího naplňování, které různé úrovně

veřejné správy využívají pro své rozhodování.

12.2 Snižuje se podíl orné půdy a roste podíl trvalých travních porostů na

zemědělském půdním fondu.


12.2.1 Podíl orné půdy

Stručná definice: Podíl plochy orné půdy na celkové ploše zemědělského půdního fondu České republiky. Orná půda je pozemek, na němž se pravidelně pěstují obilniny, okopaniny, pícniny, technické plodiny a jiné zemědělské plodiny nebo který je jen dočasně zatravňován.



Význam indikátoru: Podíl orné půdy je přímo úměrný intenzitě zemědělství a míře negativních environmentálních dopadů, jako jsou eroze půdy a znečišťování vod splachy hnojiv a pesticidů.






12.2.2 Podíl trvalých travních porostů

Stručná definice: Podíl plochy trvalých travních porostů na celkové ploše zemědělského půdního fondu České republiky. Trvalý travní porost je pozemek porostlý travinami, sloužící k získání sena nebo ke spásání.



Význam indikátoru: Indikátor Podíl trvalých travních porostů ukazuje, na rozdíl od indikátoru Podíl orné půdy, jaká část zemědělské půdy je využívána extenzivnějším způsobem, tj. bez ohrožení erozí a s minimálními vstupy hnojiv a pesticidů.






172

12.3 Významně roste podíl orné půdy obhospodařované v režimu ekologického

zemědělství.


12.3.1 Podíl orné půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako rozloha orné půdy zařazené do ekologického zemědělství a její podíl na celkové výměře orné půdy v ČR.

Jednotka: tis. ha, podíl (v %)


Význam indikátoru: Podíl ekologického zemědělství na obhospodařování orné půdy lze v podmínkách ČR považovat za základní indikátor rozvoje ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství je šetrné k životnímu prostředí a zvyšuje biodiverzitu v krajině a tento přínos je významný zejména při obhospodařování orné půdy.

Časová řada: -






12.4.1 Podíl lesní půdy na celkové rozloze ČR

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako rozloha lesní půdy a její podíl na celkové rozloze ČR.

Jednotka: tis. ha, podíl (v %)


Význam indikátoru: Lesy v porovnání se zemědělskými druhy pozemků v průměru představují stabilnější ekosystémy. Mají příznivý vliv na vodní režim krajiny a poskytují celou řadu dalších ekosystémových služeb. Jejich podíl na rozloze státu proto vypovídá o celkové ekologické stabilitě jeho území.

Časová řada: -




12.5 Vzroste prostupnost kritických míst na dálkových migračních koridorech.


12.5.1 Počet kritických míst na dálkových migračních koridorech

Stručná definice: Indikátor se stanoví jako počet vyřešených kritických míst na dálkových migračních koridorech, vymezených jako jeden z výstupů projektu VaV SP/2d4/36/08 Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření.

Jednotka: Počet


Význam indikátoru: Dálkové migrační koridory jsou základní jednotkou pro zachování průchodnosti krajiny pro velké savce. Jsou to liniové krajinné struktury délky desítek kilometrů a šířky v průměru 500

Indikátory – 3. Odolné ekosystémy

173

metrů, které propojují oblasti významné pro výskyt velkých savců. Zajišťují alespoň minimální konektivitu krajiny i pro ostatní druhy, které jsou vázány na lesní prostředí. Na území ČR bylo v rámci migračních koridorů vyznačeno 29 kritických míst, která jsou v současné době neprůchodná nebo průchodná jen s velkými problémy. Většinou se jedná o křížení koridorů s dálnicemi, v ostatních případech je koridor veden dlouhým úsekem bezlesí či silně zastavěným územím.

Časová řada: -




12.6 Hodnocení ekosystémových služeb je začleněno do rozhodovacích procesů.


12.6.1 Existuje formalizovaný systém hodnocení ekosystémových služeb

Stručná definice: Tento cíl představuje požadavek na zohledňování hodnoty ekosystémových služeb (ES) v rozhodování veřejné správy. Jeho naplnění bude indikovat existence metodiky hodnocení ES a její praktické využívání.

Jednotka:

Gestor:


Časová řada:

Frekvence výstupu:



13 Česká krajina je pestrá a dochází k obnově biologické rozmanitosti.

13.1 Rozmanitost a stabilita biotopů i populací jednotlivých původních druhů

živočichů se zvyšuje.


13.1.1 Stav evropsky významných typů přírodních stanovišť

Stručná definice: Indikátor je výsledkem hodnocení stavu evropsky významných typů přírodních stanovišť na škále příznivý stav – nedostatečný stav – nepříznivý stav – neznámý stav. Vyjadřuje podíl typů přírodních stanovišť nacházejících se v každém ze čtyř výše uvedených stavů.



Význam indikátoru: Stav jednotlivých typů přírodních stanovišť díky rozsahu (celkem 60) sledovaných typů přírodních stanovišť reprezentativně vypovídá o kvalitě přírodního prostředí v ČR.

Časová řada: 2006, 2012


Členění indikátoru: Celostátně a dle jednotlivých stanovišť



174


13.1.2 Indikátor druhů ptáků

Stručná definice: Indikátorem je index změn početnosti jedinců běžných druhů ptáků, ptáků zemědělské krajiny a lesních druhů ptáků.


Gestor: Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo životního prostředí

Význam indikátoru: Vývoj početnosti a rozšíření vybraných druhů ptáků patří mezi hlavní indikátory stavu a vývoje biodiverzity. Trendy vývoje ptačích populací odrážejí změny ve využívání krajiny a celkové změny v jejích ekosystémech.




Mezinárodní srovnání: European Bird Census Council, Eurostat


13.1.3 Stav evropsky významných druhů živočichů a rostlin

Stručná definice: Indikátor je výsledkem hodnocení stavu evropsky významných druhů živočichů a rostlin na škále příznivý stav – nedostatečný stav – nepříznivý stav – neznámý stav. Vyjadřuje podíl druhů nacházejících se v každém ze čtyř výše uvedených stavů.



Význam indikátoru: Přestože evropsky významné druhy rostlin a živočichů tvoří pouze malou část z celkového počtu biologických druhů vyskytujících se na území ČR, jedná se na druhé straně o nejlépe zmapovanou skupinu, umožňující navíc mezinárodní srovnání. Hodnota indikátoru poukazuje na změny populací, rozsah areálu a změny v biotopech.

Časová řada: 2006, 2012


Členění indikátoru: Druhy rostlin a živočichů dle taxonomických skupin


Název a označení

indikátoru:

13.1.4 Index červených seznamů

Stručná definice: Index červených seznamů je vyjádřením trendů ve stavu

ohrožení druhů, na základě velikosti jejich populace a areálu,

stav je hodnocen pomocí kategorií IUCN používaných

v červeném seznamu ohrožených druhů, tj. ohrožený, silně

ohrožený a kriticky ohrožený druh.

Červené seznamy pro ČR existují pro všechny základní skupiny

živočichů, rostlin i hub. Index pro hodnocené období se vypočte

násobením počtu druhů v každé kategorii červených seznamů

váhou dané kategorie. Ukazatelem je pak rozdíl mezi těmito

hodnotami pro jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky. Stav

má být hodnocen v pravidelném intervalu.

Jednotka: Index dosahuje hodnoty od 0 do 1, kdy 0 znamená, že všechny

druhy zkoumané skupiny vyhynou, 1 znamená, že žádné

nevyhynou. Ukazatelem je rozdíl mezi těmito hodnotami pro

jednotlivé skupiny mezi hodnocenými roky, tj. zlepšení či


175

zhoršení stavu dané skupiny.

Gestor: Ministerstvo životního prostředí (Agentura ochrany přírody

a krajiny ČR)

Význam indikátoru: Červené seznamy jsou zdrojem informací o stavu druhů, jež je

možné využít jako podklad pro návrhy ochranářských opatření

či pro hodnocení vlivu projektů na životní prostředí. Index lze

porovnávat i v mezinárodním měřítku.

Časová řada: Liší se u jednotlivých skupin organismů. U všech skupin bude

v roce 2017 vydán nový červený seznam pro ČR.

Frekvence výstupu: Optimálně každé 4 roky, záleží však na jednotlivých skupinách.

Členění indikátoru: Červené seznamy cévnatých rostlin, mechorostů, lišejníků, hub

(makromycetů), bezobratlých a obratlovců

Mezinárodní srovnání: IUCN

Název a označení

indikátoru:

13.1.5 Invazní druhy

Stručná definice: Celkový počet invazních druhů, které jsou vybrány z tzv.

Černého seznamu nepůvodních druhů České republiky, vč.

druhů zařazených na tzv. Watch list.

Jednotka: Počet invazních druhů

Gestor: Ministerstvo životního prostředí (Agentura ochrany přírody

a krajiny ČR)

Význam indikátoru: Invazní druhy významným způsobem ovlivňují stav přírodních

biotopů a populací autochtonních druhů.



Členění indikátoru: Druhy rostlin a živočichů dle taxonomických skupin

Mezinárodní srovnání: Evropská komise, IUCN

14 Krajina je adaptována na změnu klimatu a její struktura napomáhá

zadržování vody.


Název a označení

indikátoru:

14.1.1 Objem přímého odtoku pro srážky s různou

pravděpodobností výskytu

Stručná definice: Indikátor se vypočte jako objem přímého (specifického) odtoku

pro srážky s různou pravděpodobností výskytu (N 1, 5, 10, 20,

50, 100 let).

Jednotka: m3/rok; m3/ha/rok

Gestor:

Význam indikátoru: Přímý odtok je rychlý odtok vody (povrchový a rychlý

podpovrchový). Porovnáním meziročních či s jinou frekvencí

stanovovaných hodnot objemů přímého odtoku lze odhadovat

změnu schopnosti území dočasně zadržet vodu, resp. zpomalit

rychlý odtok vody, či snížit jeho objem pro různé hydrologické


176

stavy. Stanovení je možné založit na metodě čísel odtokových

křivek (tzv. metoda CN křivek).

Zdrojová data: LPIS (Ministerstvo zemědělství), návrhové srážky (ČHMÚ),

DIBAVOD (VÚV), ZABAGED + výškopis (ČÚZK), čísla

odtokových křivek (VÚMOP)

Časová řada: Od roku 2007 (relativně spolehlivá data LPIS)


Členění indikátoru: Na národní úrovni a regionálně. Základní jednotka – povodí IV.

řádu dle platného DIBAVOD

Mezinárodní srovnání: USDA 2004

http://directives.sc.egov.usda.gov/OpenNonWebContent.aspx?c

ontent=17752.wba

EK 2012

http://ec.europa.eu/environment/water/blueprint/pdf/EUR25551E

N_JRC_Blueprint_NWRM.pdf

US EPA 2016

https://www.epa.gov/climate-indicators/climate-change-

indicators-streamflow


Název a označení

indikátoru:

14.2.1 Ekologický stav vodních útvarů

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako podíl počtu útvarů povrchových vod

dosahujích dobrého nebo ještě lepšího ekologického stavu,

resp. (pro silně ovlivněné a umělé povrchové vody)

ekologického potenciálu, na celkovém počtu útvarů

povrchových vod, vymezených podle Rámcové směrnice

o vodách.


Gestor: Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství

Význam indikátoru: Ekologický stav vodního útvaru ukazuje velikost odchylky od

referenčních podmínek nenarušeného stavu, a to na základě tří

skupin parametrů:

biologických (složení a četnost populací ryb, dalších

vodních živočichů a vodní flóry),

všeobecných fyzikálně-chemických (u povrchových vod

tekoucích to jsou teplotní a kyslíkové poměry, obsah solí,

kyselost/zásaditost a obsah dusíku a fosforu coby

základních živin) a obsahu specifických znečišťujících látek

a hydromorfologických (dynamika proudění, kontinuita toku,

variabilita jeho hloubky a šířky atd.).

Časová řada: Roky 2009, 2015, 2021, 2027


Členění indikátoru: Celostátně a po jednotlivých deseti dílčích povodích

Mezinárodní srovnání: Evropská komise / Evropská agentura pro životní prostředí

http://directives.sc.egov.usda.gov/OpenNonWebContent.aspx?content=17752.wba

http://directives.sc.egov.usda.gov/OpenNonWebContent.aspx?content=17752.wba

http://ec.europa.eu/environment/water/blueprint/pdf/EUR25551EN_JRC_Blueprint_NWRM.pdf

http://ec.europa.eu/environment/water/blueprint/pdf/EUR25551EN_JRC_Blueprint_NWRM.pdf

https://www.epa.gov/climate-indicators/climate-change-indicators-streamflow

https://www.epa.gov/climate-indicators/climate-change-indicators-streamflow


177

Název a označení

indikátoru:

14.2.2 Chemický stav útvarů povrchových a podzemních

vod

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako podíl počtu útvarů povrchových, resp.

podzemních vod, dosahujích dobrého chemického stavu, na

celkovém počtu útvarů povrchových, resp. podzemních vod,

vymezených podle Rámcové směrnice o vodách.



Význam indikátoru: Dobrého chemického stavu vodního útvaru je dosaženo, pokud

koncentrace žádného ze sledovaných těžkých kovů a několika

desítek dalších látek (např. polycyklických aromatických

uhlovodíků a některých pesticidů) nepřekračuje stanovenou

nejvyšší přípustnou hodnotu.

Časová řada: Roky 2009, 2015, 2021, 2027



Mezinárodní srovnání: EK, Evropská agentura pro životní prostředí

Název a označení

indikátoru:

14.2.3 Kvantitativní stav útvarů podzemních vod

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako podíl útvarů podzemních vod,

dosahujících dobrého kvantitativního stavu, na celkovém počtu

útvarů podzemních vod, vymezených podle Rámcové směrnice

o vodách.



Význam indikátoru: Dobrý kvantitativní stav útvaru podzemních vod je dosažen,

pokud objem odběrů z tohoto útvaru nepřevyšuje míru jeho

přirozeného doplňování.

Časová řada: Roky 2009, 2015, 2021, 2027



Mezinárodní srovnání: EK, Evropská agentura pro životní prostředí

15 Půdy jsou chráněny před degradací a potenciál krajiny je v maximální

možné míře využíván k zachycování a ukládání uhlíku.

15.1 Obsah organické hmoty v půdě a struktura půdy odpovídají přirozenému stavu

daného půdního typu.

Název a označení

indikátoru:

15.1.1 Obsah organické hmoty v půdě

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako průměrná odchylka skutečného

obsahu organické hmoty v půdě od přirozeného stavu daného

půdního typu, s využitím archivních reprezentativních půdních

sond KPP.


178

Jednotka: Hmotnostní podíl (% rozdílu v časové řadě)

Gestor: Ministerstvo zemědělství (s využitím dat VÚMOP, v. v. i.)

Význam indikátoru: Dostatečný podíl organické hmoty je zásadní pro udržení

úrodnosti půd, pro zpomalení odtoku vody a zachycování

a ukládání uhlíku z atmosféry.

Časová řada: Srovnávací archivní sondy jsou z roku 1967, nové odběry

zahájeny v roce 2016.


Členění indikátoru: Celostátně a regionálně až do úrovně jednotlivých okresů

Mezinárodní srovnání: Slovensko, EK (podklad pro plánovanou směrnici o půdách)

Název a označení

indikátoru:

15.1.2 Půdní struktura

Stručná definice: Struktura patří mezi základní charakteristiky půdy a ovlivňuje její

produkční a zejména hydroekologické funkce. Primární

struktura je dána typem půdy, její skutečný stav ale výrazně

ovlivňuje hospodaření na půdě (organické hnojení, utužení,

biologické oživení).

Jednotka: WSA index (výsledek metody hodnocení stability půdní

struktury). Hodnoty indexu WSA jsou posuzovány z poměru ve

vodě stabilních a nestabilních makroagregátů, jedná se

o bezrozměrný index v rozsahu hodnot 0–1.


Význam indikátoru: Stabilní struktura zlepšuje produktivitu půdy a infiltraci vody do

ní. Tlumí tak dopad srážkových extrémů v podobě povodní

a sucha.



Členění indikátoru: Regionální (až na úroveň okresů)



Název a označení

indikátoru:

15.2.1 Podíl půd významně ohrožených erozí

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako podíl výměry půdy významně

ohrožené erozí na celkové výměře zemědělské půdy v ČR.

Jednotka: Podíl (v %), plocha [ha]


Význam indikátoru: Vodní (a v menší míře též větrnou) erozí dochází k odnosu

půdy, která je základní složkou ekosystémů a nehraditelnou

podmínkou jejich fungování. Půda vzniká zvětráváním hornin

a činností živých organismů a tento proces je tak pomalý, že ji

můžeme považovat za neobnovitelný zdroj.



Členění indikátoru: Podíl půd středně, silně, velmi silně a extrémně ohrožených


179

vodní erozí; podíl půd ohrožených, silně ohrožených

a nejohroženějších větrnou erozí


Název a označení

indikátoru:

15.2.2 Průměrná velikost bloku orné půdy

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako průměrná velikost celistvého bloku

orné půdy podle údajů veřejného registru půdy LPIS.

Jednotka: Plocha [ha]


Význam indikátoru: Průměrná velikost celistvého bloku orné půdy koresponduje jak

s náchylností půdy k erozi, tak dává představu o diverzitě

krajiny. Česká republika má velkou průměrnou rozlohu půdního

bloku, přitom její krajina je značně členitá a přes 50 %

zemědělské půdy je tak ohroženo vodní erozí.





15.3 Druhová skladba vysazovaných lesních porostů odpovídá stanovištním

poměrům a brání další degradaci lesních půd.

Název a označení

indikátoru:

15.3.1 Podíl jednotlivých druhů dřevin na obnově lesa

Stručná definice: Indikátor se vypočítá jako podíl jednotlivých druhů dřevin na

celkovém počtu sazenic použitých při umělé obnově lesa.



Význam indikátoru: Porovnání podílu jednotlivých druhů dřevin, použitých při

(plošně převažující) obnově lesa výsadbou sazenic,

s rekonstruovanou přirozenou druhovou skladbou lesních

porostů na našem území dává základní přehled, nakolik se daří

zvyšovat stabilitu porostů výsadbou druhů nejlépe

přizpůsobených stanovištním poměrům. Dále bude provedeno

srovnání s cílovou druhovou porostní skladbou, tedy

s doporučeným zastoupením dřevin, které je ve smyslu § 1

odst. 7 písm. a) vyhlášky č. 83/1996 Sb., o zpracování

oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských

souborů, pro zajištění produkčních i mimoprodukčních funkcí

lesů v dané přírodní lesní oblasti optimální.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Po jednotlivých druzích lesních dřevin


180

4 Obce a regiony

16 Veřejné služby v území jsou pro všechny obyvatele lépe dostupné.

16.1 Strategické a územní plánování je na všech úrovních koordinováno.

Název a označení

indikátoru:

16.1.1 Existence metodiky pro koordinaci územního

a strategického plánování na úrovni státu, krajů a obcí

Stručná definice: Indikátor sleduje, zda existuje aktuální metodika (nebo

metodiky), určující způsoby vzájemné koordinace mezi

dokumenty územního plánování a strategického plánování, a to

na národní, krajské i obecní úrovni.

Jednotka: Počet metodik

Gestor: Ministerstvo pro místní rozvoj

Význam indikátoru: Existence metodiky je předpokladem pro vzájemnou koordinaci


Časová řada: -

Frekvence výstupu: Ověření existence aktuální metodiky pravidelně v periodě

průběžného vyhodnocení strategie ČR 2030

Členění indikátoru: Celostátně, dle krajů, obcí


Název a označení

indikátoru:

16.1.2 Počet projektů realizovaných v rámci strategií CLLD

Stručná definice: Počet projektů realizovaných v rámci strategií CLLD

Jednotka: Počet projektů


Význam indikátoru: Počet projektů realizovaných v rámci strategií CLLD vypovídá

o míře využívání integrovaného přístupu k regionálnímu rozvoji.



Členění indikátoru: Dle jednotlivých MAS (MAS často pokrývají území více než

jednoho kraje)


Název a označení

indikátoru:

16.1.3 Počet projektů realizovaných v rámci strategických

dokumentů pro území aglomerace

Stručná definice: Počet projektů realizovaných v rámci strategií ITI, IPRÚ



Význam indikátoru: Počet projektů realizovaných v rámci strategií ITI a IPRÚ

vypovídá o míře integrovanosti (územní i věcné) projektů

realizovaných v území.



Indikátory – 4. Obce a regiony

181

Členění indikátoru: Dle krajů


16.2 Jsou stanoveny závazné standardy základních veřejných služeb a jim

odpovídající veřejné infrastruktury občanského vybavení a jsou platné pro

veškerou zástavbu.

Název a označení

indikátoru:

16.2.1 Existence standardů dostupnosti veřejných služeb

Stručná definice: Jsou stanoveny a pilotně otestovány standardy dostupnosti

veřejných služeb v různých typech území. Jimi se řídí nově

vznikající strategická i územně plánovací dokumentace.

Jednotka: -

Gestor: Úřad vlády ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj

a Ministerstvem vnitra

Význam indikátoru: Metodické nastavení zajištění dostupnosti veřejných služeb ve

všech typech území

Časová řada: -

Frekvence výstupu: -



16.3 Předpoklady pro dostupnost základních veřejných služeb jsou zajištěny již ve

fázi územního a strategického plánování.

Název a označení

indikátoru:

16.3.1 Počet municipalit naplňujících požadavky metodiky

Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury

Stručná definice: Počet ORP naplňujících požadavky metodiky Standardy

dostupnosti veřejné infrastruktury

Jednotka: Počet


Význam indikátoru: Metodika Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury stanovuje

pro různé typy municipalit dostupnost zařízení pro vzdělávání

a výchovu (mateřské, základní, základní umělecké a střední

školy), pro sociální péči a péči o rodinu, zdravotnictví (včetně

ambulantní péče a nemocnic), kulturu, veřejnou správu (pošta),

ochranu obyvatelstva, hřiště, parkování, zastávky hromadné

dopravy, nakládání s odpady, zásobování vodou a napojení na

veřejnou kanalizaci a veřejná prostranství. Municipality řídící se

touto metodikou by se měly vyznačovat snadno dostupnou

veřejnou infrastrukturou, a tedy i přátelskostí ke všem věkovým

skupinám.


Frekvence výstupu: Jednou za 4 roky (první výstupy k roku 2020)




182

16.4 Postupy strategického a územního plánování jsou koordinovány

na úrovni přesahující úroveň jednotlivých obcí.

Název a označení

indikátoru:

16.4.1 Existence metodiky pro koordinaci územního

a strategického plánování na úrovni přesahující úroveň

jednotlivých obcí

Stručná definice: Indikátor sleduje, zda existuje aktuální metodika (nebo

metodiky) určující způsoby vzájemné koordinace mezi

dokumenty územního plánování a strategického plánování, a to

na úrovni větší než obec a zpravidla*) menší než kraj.

*) S výjimkou případu hl. m. Prahy, kde je potřeba koordinace

pro území hl. m. Prahy a jejího okolí.

Jednotka: -


Význam indikátoru: Existence metodiky je předpokladem pro vzájemnou koordinaci


Časová řada: -

Frekvence výstupu: Ověření existence aktuální metodiky pravidelně v periodě

průběžného vyhodnocení ČR 2030



Název a označení

indikátoru:

16.4.2 Podíl území/obyvatel z celkové rozlohy ČR /

obyvatelstva ČR, zahrnutých do území řešených

dokumenty územního a strategického plánování

přesahujících úroveň jednotlivých obcí, vzájemně

metodicky koordinovaných

Stručná definice: Indikátor sleduje pokrytí ČR dokumenty řešícími zejména území

vyžadující koordinaci jednotlivých obcí, ale nedosahující

rozsahu celého kraje.



Význam indikátoru: Informace o zohlednění příslušné metodiky v územně plánovací

praxi

Časová řada: -


Členění indikátoru: Podíl území pokrytých příslušnými dokumenty územního

plánování, podíl obyvatel pokrytých příslušnými dokumenty

územního plánování, podíl území pokrytých příslušnými

dokumenty strategického plánování, podíl obyvatel pokrytých

příslušnými dokumenty strategického plánování



183

17 1 Růst kvality života v jednotlivých municipalitách snižuje regionální

nerovnosti.

17.1 Dnešní venkovské a periferní oblasti se nevylidňují a jejich populace nestárne

více než v urbanizovaných oblastech.

Název a označení

indikátoru:

17.1.1 Migrační saldo (daného území)

Stručná definice: Indikátor je vyjádřen jako rozdíl mezi počtem přistěhovalých

a vystěhovalých v daných regionech ČR.



Význam indikátoru: Saldo migrace kvantifikuje geografickou mobilitu obyvatelstva.

Negativní saldo migrace venkovských obcí bývá spojeno se

ztrátou možností obživy, s vylidňováním venkova a se

zvyšováním počtu obyvatel městských aglomerací.

Časová řada: (Dle ORP ideálně od jejich vzniku 2003; obecně – lze za regiony

skladebné z obcí možno zpracovat údaje od r. 1993)


Členění indikátoru: Dle pohlaví, věku, územně dle obcí a krajů


Název a označení

indikátoru:

17.1.2 Index stáří

Stručná definice: Index stáří vyjadřuje, kolik je v populaci obyvatel ve věku 65 let

a více na 100 dětí ve věku 0–14 let.

Jednotka: Index


Význam indikátoru: Index stáří charakterizuje věkovou strukturu populace.

Časová řada: Za ČR údaje každoročně dostupné od r. 1945, za regiony

srovnatelné údaje od r. 1991


Členění indikátoru: Dle pohlaví, územně dle obcí a krajů


17.2 Jsou podporovány vysoce kvalifikované pracovní příležitosti v malých

a středních podnicích využívajících místní a regionální potenciál.

Název a označení

indikátoru:

17.2.1 Disponibilní příjem domácnosti na 1 obyvatele dle

krajů

Stručná definice: Indikátor je definován jako podíl disponibilního důchodu

domácností v nominálním vyjádření a středního stavu

obyvatelstva.

Jednotka: Kč



184

Význam indikátoru: Disponibilní důchod domácností na 1 obyvatele do značné míry

ukazuje průměrnou úroveň potenciálních spotřebních výdajů na

jednoho obyvatele bydlícího v daném regionu.

Časová řada: Zatím neudržována

Frekvence výstupu: Roční

Členění indikátoru: NUTS 2, NUTS 3


Název a označení

indikátoru:

17.2.2 Státní podpora malého a středního podnikání mimo

hlavní aglomerace

Stručná definice: Součet finančních podpor určených na podporu malého

a středního podnikání

Jednotka: Kč

Gestor: Ministerstvo průmyslu a obchodu, Ministerstvo pro místní rozvoj,

Ministerstvo zemědělství

Význam indikátoru: Malé a střední podnikání představuje významnou součást každé

vyspělé ekonomiky a je společensky důležité obzvláště

z hlediska zaměstnanosti a ekonomického výkonu celé

společnosti.

Indikátor je konstruován jako součet finanční podpory malého

a středního podnikání sledovaný ve Zprávě o vývoji malého

a středního podnikání a jeho podpoře (MPO), Zprávě o stavu

zemědělství (MZe) a v oblasti ESIF v jednotném metodickém

prostředí MS 2014+ (MMR). Indikátor nezohledňuje podporu

malého a středního podnikání na úrovni krajů obcí, resp.

krajských a obecních úřadů.

Časová řada: Zatím neudržována

Frekvence výstupu: Jednou za dva roky (na základě každoroční Zprávy o vývoji

malého a středního podnikání a jeho podpoře)

Členění indikátoru: Národní, kraje (NUTS III)


17.3 Jsou podporovány různorodé formy bydlení, především dostupné nájemní

bydlení pro všechny segmenty společnosti.

Název a označení

indikátoru:

17.3.1 Medián podílu celkových výdajů na bydlení na

disponibilním příjmu domácnosti (vše po odečtení

příspěvku na bydlení)

Stručná definice: Medián podílu celkových výdajů domácnosti na bydlení na

disponibilním příjmu domácnosti (vše po odečtení doplatku na

bydlení) – medián je prostřední hodnota, tedy hodnota tohoto

podílu pro prostřední z domácností seřazených podle výše

uvedeného podílu


Gestor: Český statistický úřad (SILC)


185

Význam indikátoru: Charakteristika zatížení domácností náklady na bydlení

Časová řada: -

Frekvence výstupu: Jednou ročně buď z ročních částek, nebo průměrných

měsíčních částek


Mezinárodní srovnání: Eurostatem není v této podobě běžně publikováno, k dispozici

pouze z národních dat za ČR.

Název a označení

indikátoru:

17.3.2 Podíl nájemního bydlení na obydlených bytech

Stručná definice: Podíl bytů užívaných nájemním právem z celkového počtu

obydlených bytů



Význam indikátoru: Podíl nájemního sektoru mezi obydlenými byty jako sektoru

umožňujícího největší flexibilitu jeho obyvatel. Nájemní byty jsou

užívány skupinou obyvatel, která je ochotnější k mobilitě. Také

vstupní, resp. transakční náklady na bydlení v tomto sektoru

jsou malé při srovnávání s vlastnickým bydlením.

Časová řada: Minimálně od roku 2001

Frekvence výstupu: Hodnoty ukazatele jsou dostupné buď jednou za 10 let ze

SLDB, nebo jako odhady jednou za rok z výběrového šetření

SILC.

Členění indikátoru: SLDB dle nejmenších částí obcí

SILC celostátně a dle krajů


Název a označení

indikátoru:

17.3.3 Byty se sociálním určením pořízené s podporou

z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj a Státního

fondu rozvoje bydlení za rok

Stručná definice: Počet bytů, které byly pořízeny za přispění prostředků

z rozpočtu MMR, resp. SFRB, určených (podmínkami státu

vtělenými do programů, resp. nařízení vlády) pro sociální

bydlení nejrůzněji definovaných skupin sociálně slabých či

ohrožených občanů

Jednotka: Počet bytů


Význam indikátoru: Ilustruje jeden ze způsobů podpory státu při motivování subjektů

na trhu s bydlením ke zlepšení dostupnosti bydlení.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Dle krajů (NUTS III), ORP


Název a označení 17.3.4 Počet sociálních bytů na bytovém fondu obce


186

indikátoru:

Stručná definice: Podíl bytů ve vlastnictví obce využívaných k sociálnímu bydlení

(nízkonákladové byty, tréninkové byty a vícestupňové bydlení,

byty v domech s pečovatelskou službou, startovací byty,

náhradní byty, bezbariérové byty)


Gestor: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Význam indikátoru: Sociální bydlení poskytuje stát potřebným občanům na základě

právní úpravy a soustavy nástrojů bytové a sociální politiky.

Tuto veřejnou službu stát realizuje prostřednictvím obce.

Zahrnuje v sobě typy bydlení, které snižují riziko různých

ohrožených skupin upadnout do bezdomovectví.

Časová řada: V roce 2016 realizován výzkum Analýza struktury obecních bytů

v ČR (zapojeno 36 % obcí)

Frekvence výstupu: Jednou za 3 roky

Členění indikátoru: - dle velikosti obcí (do 1 000 ob. / 1 000–4 999 / 5 000–

9 999 / 10 000–49 999, více než 50 000)

- dle typu obcí (I., II., III. stupeň)

- účely užití bytového fondu obce


17.4 Lokální integrované strategie snižují sociální disparity v území, posilují

nekonfliktní soužití a zvyšují kvalitu života pro všechny.

Název a označení

indikátoru:

17.4.1 Počet území v rámci správních obvodů obcí

s rozšířenou působností s výskytem sociálně vyloučených

lokalit

Stručná definice: Počet územních jednotek (obcí) v SO ORP, na jejichž území je

identifikována sociálně vyloučená lokalita

Jednotka: Územní jednotka (obec)


Význam indikátoru: Identifikace míry potřebné podpory pro územní jednotku

Časová řada: Výchozí stav: 2015 – Mapa sociálně vyloučených lokalit v ČR

(MPSV, 2015),

1. aktualizace – 2018


Členění indikátoru: Počet jednotek v rámci SO ORP, počet jednotek v kraji

Mezinárodní srovnání: Odpovídající analýzy a monitorovací systémy v členských

zemích EU (např. Atlas romských komunit na Slovensku 2013;

Lechner Institut v Budapešti; Scottish index of multiple

deprivation; Bundesinstitut für Bau-, Stadt- und Raumforschung)

Název a označení

indikátoru:

17.4.2 Podíl osob vykazujících známky sociálního vyloučení

Stručná definice: Podíl osob vykazujících komplex sociálních problémů (chudoba,

zadluženost, nízké vzdělání, nízká ekonomická intenzita, nízká


187

sociální mobilita, substandardní bydlení) k celkové populaci

v rámci dané územní jednotky

Jednotka: Podíl osob


Význam indikátoru: Identifikace míry potřebné podpory pro územní jednotku

Časová řada: Výchozí stav: 2015 – Mapa sociálně vyloučených lokalit v ČR

(MPSV, 2015)

1. aktualizace – 2018


Členění indikátoru: Podíl osob vykazujících známky sociálního vyloučení v územní

jednotce (obci, kraji a SO ORP)

Mezinárodní srovnání: Odpovídající analýzy a monitorovací systémy v členských

zemích EU (např. Atlas romských komunit na Slovensku 2013;

Lechner Institut v Budapešti; Scottish index of multiple

deprivation; Bundesinstitut für Bau-, Stadt- und Raumforschung)

Název a označení

indikátoru:

17.4.3 Počet místních integrovaných strategií

Stručná definice: Počet strategických dokumentů zabývajících se komplexně

a koordinovaně problematikou sociálního začleňování alespoň

ve třech z následujících oblastí (bydlení, zaměstnanost,

vzdělávání, zadlužení, občanská participace, zdraví, rodina,

sociální služby, bezpečnost) v rámci dané územní jednotky

Jednotka: Počet


Význam indikátoru: Znalost míry řešení sociálního vyloučení na místní úrovni

Časová řada: Výchozí stav – 1. plošné šetření bude provedeno po schválení

Strategie 2030


Členění indikátoru: Počet místních integrovaných strategií na území kraje a SO

ORP


Název a označení

indikátoru:

17.4.4 Spokojenost s mezilidskými vztahy v obci

Stručná definice: Spokojenost obyvatel obce se stavem mezilidských vztahů

a soužitím v obci

Jednotka: Zhodnocení subjektivní spokojenosti na standardizované škále

Zdroj dat v ČR: Dosavadní zdroj – ad hoc šetření na místní úrovni (např. v rámci

Místní Agendy 21)

– pravidelná šetření na národní úrovni (např.

Eurostat)

Optimální zdroj – pravidelný výzkum na národní, krajské úrovni;

event. detailnější sondy

Význam indikátoru: Zjištění potřeby intervence a podpory v území

Časová řada: Výchozí stav – 1. plošné šetření bude provedeno po schválení


188

Strategie 2030

Frekvence zjišťování: Ročně

Členění indikátoru: Spokojenost s mezilidskými vztahy na národní úrovni

Spokojenost s mezilidskými vztahy na krajské úrovni

Spokojenost s mezilidskými vztahy v ORP

Mezinárodní srovnání: Měření kvality života (OECD, Eurostat)

Název a označení

indikátoru:

17.4.5 Podíl osob se špatně vnímanou celkovou sociální

podporou

Stručná definice: Podíl osob s nízkým Indexem sociální podpory (Oslo-3 scale,

hodnota skóre 3–8 bodů)

Index je určen na základě 3 otázek:

1) Kolik osob je Vám tak blízkých, že s nimi můžete počítat

v případě vážných osobních problémů?

2) Jak moc se druzí lidé kolem Vás zajímají o to, co děláte?

Jaký zájem projevují?

3) Jak snadné je pro Vás získat pomoc od lidí z okolí,

pokud byste ji potřeboval(a)?

Jednotka: Podíl (%)

Gestor: Ústav zdravotních informací a statistiky ČR

Význam indikátoru: Index sociální podpory zkoumá vnímání toho, jak je o člověka

postaráno, tj. je-li součástí podpůrné sociální sítě či má-li

někoho, na koho se může v nouzi obrátit.


Frekvence výstupu: Jednou za 6 let (šetření EHIS)

Členění indikátoru: Dle NUTS II, pohlaví, věku


18 Kvalitní urbánní rozvoj sídelních útvarů je zajištěn.

18.1 Snižuje se zábor půdy ve městech a jejich zázemí. Brownfieldy jsou

recyklovány a revitalizovány.

Název a označení

indikátoru:

18.1.1 Roční zábor zemědělského půdního fondu

Stručná definice: Změna rozlohy a struktury jednotlivých kategorií zemědělského

půdního fondu. Podíl zastavěných a ostatních ploch na celkové

rozloze území

Jednotka: Plocha [ha]

Gestor: Ministerstvo životního prostředí (data ČÚZK)

Význam indikátoru: Zásadním dopadem lidské činnosti na krajinu jsou změny ve

využívání území. Typickými trendy současné doby je nárůst

zastavěných a ostatních ploch a postupný úbytek

zemědělského půdního fondu. K těmto změnám dochází

zejména v důsledku rozšiřování rezidenčních, komerčních

a skladovacích ploch a rozvoje dopravní infrastruktury. Zábor


189

zemědělského půdního fondu ovlivňuje schopnost krajiny

odolávat vnějším vlivům přírodního i antropogenního původu.

Přetváření krajiny narušuje její původní funkce a snižuje

biologickou rozmanitost, přičemž zásadním dopadem zástavby

území je snížení retenční schopnosti krajiny.



Členění indikátoru: Dle kategorií ZPF


Název a označení

indikátoru:

18.1.2 Podíl počtu obyvatel ORP vůči výměře zastavěného

území v ORP

Stručná definice: Sleduje se hustota osídlení v sídlech a změny této hustoty

v čase.

Jednotka: Počet obyv./plochu [ha] zastavěného území

Gestor: Kraje, Magistrát hlavního města Prahy, Český statistický úřad

Význam indikátoru: Indikátor umožňuje srovnávat koncentraci obyvatel v rámci sídel

Časová řada: -


Členění indikátoru: Dle ORP

Mezinárodní srovnání: Ano, ale je nutné důsledně porovnat definici indikátoru s cílem

srovnatelného vymezení zastavěného území.

Název a označení

indikátoru:

18.1.3 Počet a plocha výměry brownfieldů v kraji

Stručná definice: Počet a rozloha brownfieldů v regionálním členění v ČR

Jednotka: Počet, plocha [ha]

Gestor: Ministerstvo průmyslu a obchodu (CzechInvest), Ministerstvo

zemědělství, Ministerstvo pro místní rozvoj

Význam indikátoru: Identifikace a evidence brownfieldů je prvotním podkladem pro

přípravu dalších projektů a dokumentů zabývajících se řešením

a realizací jejich obnovy.



Členění indikátoru: Dle typů původního využití: průmyslové, zemědělské, občanská

vybavenost, vojenské, těžba surovin, cestovní ruch, dopravní,

školství, residenční, jiné; kraje ČR, ČR

Mezinárodní srovnání: Počet a rozloha brownfieldů v regionálním členění v ČR


Název a označení

indikátoru:

18.2.1 Počet municipalit naplňujících požadavky metodiky

Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury

Stručná definice: Počet ORP naplňujících požadavky metodiky Standardy

dostupnosti veřejné infrastruktury

Jednotka: Počet


190


Význam indikátoru: Metodika Standardy dostupnosti veřejné infrastruktury stanovuje

pro různé typy municipalit dostupnost zařízení pro vzdělávání

a výchovu (mateřských, základních, základních uměleckých

a středních škol), pro sociální péči a péči o rodinu, zdravotnictví

(včetně ambulantní péče a nemocnic), kulturu, veřejnou správu

(pošta), ochranu obyvatelstva, hřiště, parkování, zastávky

hromadné dopravy, nakládání s odpady, zásobování vodou

a napojení na veřejnou kanalizaci a veřejná prostranství.

Municipality řídící se touto metodikou by se měly vyznačovat

snadno dostupnou veřejnou infrastrukturou, a tedy i přátelskostí

ke všem věkovým skupinám.


Frekvence výstupu: Jednou za 4 roky (první výstupy k roku 2020)



Název a označení

indikátoru:

18.2.2 Ročně ujeté vozokilometry MHD ve městech

Stručná definice: Ujeté vozokilometry MHD představují kilometry ujeté dopravními

prostředky MHD za sledované období. Počet se stanoví na

základě jízdních řádů a grafikonů a délky linek, včetně

manipulačních jízd z depa, vozovny, garáží na trasu linky

a nazpátek. Do těchto výkonů se nezapočítávají manipulační

km ujeté v prostorách vozoven a dílen.

Jednotka: Vozokilometry


Význam indikátoru: Přepravní výkon městské hromadné dopravy, příp.

integrovaných dopravních systémů, je důležitým indikátorem pro

zajištění dostupnosti veřejných služeb a občanské vybavenosti.

Časová řada: 10 let


Členění indikátoru: Tramvaje, trolejbusy, autobusy, metro


Název a označení

indikátoru:

18.2.3 Podíl nízkopodlažních vozidel MHD ve městech

Stručná definice: Počet nízkopodlažních vozidel ve struktuře vozového parku

městské veřejné dopravy

Jednotka: Počet


Význam indikátoru: Počet nízkopodlažních vozidel veřejné dopravy ve struktuře

vozového parku městské veřejné dopravy, která činí městskou

veřejnou dopravu přístupnější všem věkovým skupinám

i osobám se sníženou schopností fyzického pohybu.



191

Frekvence výstupu: Čtvrtletně / ročně




Název a označení

indikátoru:

18.3.1 Počet realizátorů místní Agendy 21

Stručná definice: Realizátoři MA21 zařazení do jednotlivých kategorií procesu

Jednotka: Počet

Gestor: Ministerstvo životního prostředí (CENIA)

Význam indikátoru: Místní Agenda 21 (dále jen MA21) sleduje a popisuje nastavení

klíčových procesů veřejné správy, které jsou nezbytné pro

realizaci Agendy 21 na úrovni municipalit (obcí a regionů).



Členění indikátoru: Dle jednotlivých kategorií: zájemci, kategorie D, C, B, A; dle

typu municipality: malé obce (do 2 000 obyvatel), města a obce,

mikroregiony, kraje a místní akční skupiny


Název a označení

indikátoru:

18.3.2 Počet strategií CLLD

Stručná definice: Počet schválených strategií CLLD

Jednotka: Počet


Význam indikátoru: Počet schválených strategií CLLD vypovídá o míře zapojení

zájmových skupin a veřejnosti do rozvoje obcí (resp. venkova).

Časová řada: -

Frekvence výstupu: Jednou za programové období EU

Členění indikátoru: Dle krajů


Název a označení

indikátoru:

18.3.3 Počet obcí uskutečňujících participativní

rozpočtování

Stručná definice: Počet obcí uskutečňujících participativní rozpočtování a objem

jimi přerozdělených finančních prostředků.

Jednotka: Počet obcí

Gestor: Úřad vlády (ve spolupráci s Demokracie 2.1 s.r.o.)

Význam indikátoru: Participativní rozpočtování je nástrojem aktivního zapojení

občanů do rozvoje obce, které může být odděleno od využívání

dalších participativních metod a nástrojů dosud využívaných

municipalitami. Participativní rozpočtování se zakládá na

vyčlenění jisté části obecného rozpočtu, který je rozdělován

mezi projekty, které navrhují a o kterých následně rozhodují

obyvatelé dané municipality.


192



Členění indikátoru: Počet obcí, objem přerozdělených finančních prostředků


19 Města a obce omezila emise skleníkových plynů a adaptovala se na

změnu klimatu.

19.1 Obce III. stupně předcházejí dopadům změny klimatu a jsou schopny se jim

přizpůsobit.

Název a označení

indikátoru:

19.1.1 Podíl integrovaných strategií obcí III. stupně

obsahujících problematiku změny klimatu

Stručná definice: Podíl integrovaných, resp. rozvojových strategií obcí III. stupně

obsahujících problematiku změny klimatu (adaptace i mitigace)

na celkovém počtu lokálních strategií platných pro obce

s rozšířenou působností (ORP)


Gestor: Ministerstvo pro místní rozvoj (nepotvrzeno)

Význam indikátoru: Předpokladem pro zvládnutí klimatické změny je fakt, že začne

být uznávána jako problém na lokální úrovni a místní rozvojové

strategie budou ve svých řešeních navazovat na vládní

strategické a koncepční materiály v této oblasti. Vzhledem

k vysokému počtu obcí (přes 6 000) není realistické očekávat,

že všechny obce budou disponovat vlastní rozvojovým

dokumentem, proto se indikátor omezuje na obce s rozšířenou

působností (ORP).

Pro vyhodnocení lze využít informační systém Databáze

strategií a pro klimatickou změnu na úrovni městských

a obecních plánů a strategií zřídit zvláštní příznak v dosud

existující sadě deskriptorů.

Časová řada: -


Členění indikátoru: Obce III. stupně, kraje (NUTS III)


19.2 Snižuje se počet a velikost městských tepelných ostrovů.

Název a označení

indikátoru:

19.2.1 Tepelný ostrov města

Stručná definice: Přepočet radiačních hodnot na °C z termálních pásem družice

Landsat 8, na jejichž základě bude identifikován rozsah

tepelného ostrova města. Tepelný ostrov bude identifikován

jako anomálie cca 2°C od okolní oblasti. Analýza bude

zpřesněna na základě dat z meteorologických a klimatických


193

stanic a dat krajinného pokryvu a využití území ze Služby

Copernicus pro monitorování území (CORINE Land Cover,

HRL, Urban Atlas). Data budou vztažena na územní jednotky

vycházející z dat RSO tak, aby bylo možné vyhodnotit množství

obyvatel zasažených tepelným znečištěním ve městech.

Jednotka: km2


Význam indikátoru: Urbanizační procesy představují významné antropogenní

zásahy do klimatického systému a vedou k vytvoření odlišných

klimatických podmínek. Města tak mají vyšší teplotu vzduchu ve

srovnání s jejich okolím, anomálie teploty má roční i denní chod,

nejvíce jsou městem ovlivněny minimální denní teploty.

Časová řada: Není k dispozici, od roku 2016


Členění indikátoru: Data budou vztažena na územní jednotky vycházející z dat

RSO tak, aby bylo možné vyhodnotit množství obyvatel

zasažených tepelným znečištěním ve městech.


19.3 Všechny nově dokončené budovy se řadí do energetické třídy A. Existující

budovy se postupně renovují minimálně na úroveň energetické třídy C.

Název a označení

indikátoru:

19.3.1 Podíl dokončených budov ve třídě A na počtu

dokončených budov

Stručná definice: Indikátor je konstruován jako podíl počtu dokončených budov ve

třídě A na celkovém počtu dokončených budov v regionálním

členění.



Význam indikátoru: Evropská unie spatřuje v energetické účinnosti významný

způsob, jak snižovat svou závislost na fosilních palivech,

efektivněji chránit životní prostředí a šetřit výdaje za energii.



Členění indikátoru: Dle krajů, bytové a nebytové budovy


Název a označení

indikátoru:

19.3.2 Podíl adaptovaných budov

Stručná definice: Indikátor je konstruován jako podíl počtu adaptovaných budov

na základě dat dostupných v rámci příslušných dotačních

programů na celkovém počtu budov v regionálním členění.


Gestor: Garanti příslušných dotačních programů

Význam indikátoru: Indikátor je indikátorem citlivosti urbánního prostředí vůči

extrémním teplotám. Zvyšující se hodnoty tohoto indikátoru jsou


194

hodnoceny jako pokles citlivosti, tedy pozitivně.

Časová řada:

Frekvence výstupu:



Poznámka


Název a označení

indikátoru:

19.4.1 Podíl plochy zeleně ve městech

Stručná definice: Indikátor je konstruován jako celkový úhrn zelených ploch ve

městě a jejich podíl na celkové velikosti města, přičemž město

je plošně vymezeno územními jednotkami vycházejícími z dat

RSO a zelené plochy zahrnují: lesní pozemky, chráněné oblasti

(VZCHÚ, MZCHÚ), záplavová území – poldry, zamokřená

území, TTP – louky a pastviny, městské parky se zelení, střechy

porostlé zelení (tzv. zelené střechy), ekodukty, vodní toky

a jejich břehovou vegetaci, vodní plochy.

Jednotka: Podíl (v %), plocha [ha]


Význam indikátoru: Zelené plochy ve městech pozitivně působí na fyzický

a psychický stav obyvatelstva, podporují sociální soudržnost,

představují významné klidové zóny s možností přirozeného

zastínění, zlepšují mikroklima oblasti, zvyšují evapotranspiraci,

snižují povrchový odtok, a tím zlepšují zdravotní podmínky

obyvatelstva a obecně kvalitu života ve městech.



Členění indikátoru: Jednotlivé kategorie zeleně; města ČR


19.5 Významně roste délka cyklostezek a komunikací vhodných pro cyklisty.

Název a označení

indikátoru:

19.5.1 Počet kilometrů nově vybudovaných úseků

cyklistické infrastruktury

Stručná definice: Cyklostezka je pozemní komunikace vyhrazená dopravní

značkou pro jízdu na jízdním kole. Je určena pouze pro

cyklistickou dopravu.

Jednotka: km


Význam indikátoru: Počet kilometrů nově vybudovaných cyklostezek je indikátorem

podpory cyklomobility jakožto bezemisní dopravy vhodné

k přepravě zejména na malé a střední vzdálenosti, která

podporuje zdravý životní styl.

Časová řada: -

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pozemn%C3%AD_komunikace

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopravn%C3%AD_zna%C4%8Dka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Dopravn%C3%AD_zna%C4%8Dka

https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%ADzdn%C3%AD_kolo

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cyklistika


195





Název a označení

indikátoru:

19.6.1 Počet elektrovozidel

Stručná definice: Počet elektromobilů registrovaných v Centrálním registru

vozidel.

Jednotka: Počet elektromobilů


Význam indikátoru: Rozvoj elektromobility je nástrojem k dosažení zelené,

nízkouhlíkové dopravy v ČR a faktorem snižování vlivu silniční

dopravy na životní prostředí, zejména kvalitu ovzduší.

Časová řada: Minimálně 20 let




Název a označení

indikátoru:

19.6.2 Počet rychlodobíjecích stanic na veřejné silniční síti

Stručná definice: Počet nabíjecích stanic pro vozidla s elektrickým pohonem

v katastrálním území jednotlivých ORP

Jednotka: Počet nabíjecích stanic


Význam indikátoru: Infrastruktura pro alternativní paliva a pohony je jedním ze

základních předpokladů a zároveň i limitujících faktorů pro jejich

rozšíření. Růst počtu nabíjecích stanic může zajistit v kombinaci

s poklesem ceny elektrického pohonu a zlepšování jeho

technických parametrů (výkonu, dosahu na jedno nabití) rozvoj

elektromobility, a tím i snižování vlivu dopravy na životní

prostředí.

Časová řada: Od současnosti (resp. od roku 2015) dále, v minulosti bylo

využití elektrického pohonu zcela marginální




Název a označení

indikátoru:

19.6.3 Počet vozidel na zemní plyn (CNG/LNG)

Stručná definice: Počet vozidel na CNG/LNG registrovaných v Centrálním

registru vozidel

Jednotka: Počet vozidel


Význam indikátoru: Rozvoj vozidel na CNG/LNG přispívá k dosažení nižších emisí


196

zejména znečišťujících látek a částečně i skleníkových plynů

a je faktorem snižování vlivu silniční dopravy na životní

prostředí, zejména kvalitu ovzduší.

Časová řada: 3 roky




Název a označení

indikátoru:

19.6.4 Počet napájecích stanic CNG/LNG na veřejné silniční

síti

Stručná definice: Počet napájecích stanic CNG/LNG

Jednotka: Počet stanic


Význam indikátoru: Infrastruktura napájecích stanic CNG/LNG je jedním

z předpokladů pro jejich rozšíření. Růst počtu stanic může

zajistit rozvoj této alternativní energie, a tím i snižování vlivu

dopravy na životní prostředí.




19.7 Klesá množství skládkovaného komunálního odpadu.

Název a označení

indikátoru:

19.7.1 Celkové množství produkovaného komunálního

odpadu

Stručná definice:

Jednotka:

Gestor:


Časová řada:

Frekvence výstupu:



Poznámka Obsah indikátoru bude doplněn po nalezení kompromisu mezi

ČSÚ a MŽP.

Název a označení

indikátoru:

19.7.2 Celkové množství skládkovaného komunálního

odpadu

Stručná definice:

Jednotka:

Gestor:


Časová řada:

Frekvence výstupu:



197


Poznámka Obsah indikátoru bude doplněn po nalezení kompromisu mezi

ČSÚ a MŽP.

20 Územní veřejná správa cíleně využívá nástroje pro udržitelný rozvoj

municipalit.

20.1 Ústřední státní správa metodicky podporuje a rozvíjí nástroje udržitelného

rozvoje municipalit.

Název a označení

indikátoru:

20.1.1 Existující metodická podpora nástrojům pro

udržitelný rozvoj municipalit

Stručná definice: Metodická podpora nástrojům pro udržitelný rozvoj municipalit

na úrovni ústřední státní správy

Jednotka: Počet (nástrojů)

Gestor: Úřad vlády (ve spolupráci s MV, MMR a MŽP)

Význam indikátoru: Nástroje a programy pro udržitelný rozvoj municipalit jsou

primárně určeny a zaměřeny pro samosprávné úřady. Nicméně

státní správa by měla usilovat o cílenou podporu vybraných

nástrojů a standardizaci procesů v území. Proto budou

u vybraných nástrojů a programů sledována následující kritéria

a kroky (opatření) na jejich podporu:

a. metodika (národní či mezinárodní)

b. nosnost

c. existence vzdělání uživatelů daného nástroje

d. evaluace/vyhodnocování daného nástroje

e. počet realizátorů





Poznámka Spektrum sledovaných nástrojů bude projednáno Výborem pro

udržitelné municipality v I. Q. 2017.

20.2 Územní veřejná správa má dostatečné institucionální kapacity.

Název a označení

indikátoru:

20.2.1 Četnost využívání řízení kvality v samosprávných

úřadech

Stručná definice: Počet samosprávných úřadů (ÚSC a municipality) využívající

řízení kvality

Jednotka: Počet úřadů

Gestor: Ministerstvo vnitra

Význam indikátoru: Zjištění počtu samosprávných úřadů, které ve své činnosti

a organizaci využívají metodické řízení kvality (např. MA21,

ISO, BSC ad.)



198

Frekvence výstupu: Kvalitativní údaje souhrnně jednou za 2 roky, první souhrnná

zpráva 2020 (do té doby výběrově)



Poznámka Vychází z indikátoru 24.1.1

20.3 Zvyšuje se počet i kvalita realizátorů místní Agendy 21.

Název a označení

indikátoru:

20.3.1 Počet realizátorů MA21

Stručná definice: Realizátoři MA21 zařazení do jednotlivých kategorií procesu

Jednotka: Počet realizátorů


Význam indikátoru: Místní Agenda 21 (dále jen MA21) sleduje a popisuje nastavení

klíčových procesů veřejné správy, které jsou nezbytné pro

realizaci Agendy 21 na úrovni municipalit (obcí a regionů).



Členění indikátoru: Dle jednotlivých kategorií: zájemci, kategorie D, C, B, A; dle

typu municipality: malé obce (do 2 000 obyvatel), města a obce,

mikroregiony, kraje a místní akční skupiny

Mezinárodní srovnání: Realizátoři MA21 zařazení do jednotlivých kategorií procesu

199

5 Globální rozvoj

21 Česká republika aktivně a s důrazem na národní priority spoluutváří

prostředí podporující udržitelný rozvoj na globální úrovni a na úrovni

Evropské unie.

21.1 Česká republika prosazuje globální implementaci mezinárodních závazků

v oblasti udržitelného rozvoje, jejich implementaci na úrovni Evropské unie,

jejich promítnutí do činnosti mezinárodních organizací a sama tyto závazky plní.

Název a označení

indikátoru:

21.1.1 Promítnutí Agendy 2030 do koncepčních

a strategických dokumentů ČR, EU a nejvýznamnějších

mezinárodních organizací

Stručná definice: ČR usiluje o tzv. mainstreaming Agendy 2030 v rámci ČR

i v rámci fungování mezinárodních organizací; obojí efektivně

a bez dodatečných finančních i lidských nároků. Základem

úspěšné implementace musí být změna myšlení, kterou může

mj. reflektovat zahrnutí principů a cílů Agendy 2030 do

koncepčních a strategických dokumentů.

Jednotka: Seznam dokumentů (uváděním pouhého počtu by sebraná data

neměla význam)

Gestor: Úřad vlády (národní rovina), Ministerstvo zahraničních věcí (EU,

mezinárodní organizace)

Význam indikátoru: 1. přehled o naplňování Agendy 2030 národně napříč

resorty

2. přehled o naplňování Agendy 2030 nejvýznamnějšími

mezinárodními organizacemi

Časová řada: -


Členění indikátoru: Národní strategické dokumenty, unijní strategické dokumenty,

strategické dokumenty mezinárodních organizací


Název a označení

indikátoru:

21.1.2 Podíl ODA na HND

Stručná definice: Stanovuje podíl finančních prostředků vynaložených Českou

republikou na oficiální rozvojovou spolupráci (ODA) ve vztahu

k hrubému národnímu důchodu (HND).


Gestor: Ministerstvo zahraničních věcí

Význam indikátoru: Indikátor ilustruje tzv. donorské úsilí, tedy kolik financí ze svého

HND donorská země vynakládá na rozvoj chudých zemí.

Časová řada: Existuje (více než 20 let, v případě ČR méně).

Frekvence výstupu: Ročně, finální údaje (aprobované i ze strany OECD) jsou

k dispozici koncem září daného roku (tedy údaje za předchozí

rok)


200

Členění indikátoru: Není. Existuje však velmi detailní členění ODA.

Mezinárodní srovnání: Ano, indikátor je počítán dle metodiky, která je pro členské státy

OECD DAC závazná, zaručuje tak mezinárodní srovnatelnost

členských států OECD DAC.

21.2 Česká republika na globální i na úrovni Evropské unie podporuje naplnění Cílů

udržitelného rozvoje a specificky Cíle č. 16 Mír, spravedlnost a silné instituce.

Název a označení

indikátoru:

21.2.1 Procenta bilaterální oficiální rozvojové spolupráce

vynaložená na posílení rozvojových zemí v oblasti lidských

práv a dobrého vládnutí, jak jsou vymezeny v rámci SDG16

Stručná definice: Kolik procent z bilaterální ODA ČR bude věnováno na

posilování oblasti lidských práv a dobrého vládnutí

v rozvojových zemích



Význam indikátoru: Indikátor bude ilustrovat, do jaké míry bude průřezový cíl ČR

naplňován.

Časová řada: Neexistuje (Cíle schváleny 2015).

Frekvence výstupu: Stejně jako u ODA/HND



21.3 Česká republika posiluje svou přidanou hodnotu pro působení

v mezinárodních organizacích a Evropské unii.

Název a označení

indikátoru:

21.3.1 Zastoupení ČR ve volených orgánech

nejvýznamnějších mezinárodních organizací relevantních


Stručná definice: Jedním z nejvýznamnějších nástrojů, kterým může ČR

ovlivňovat agendu udržitelného rozvoje v globálním měřítku, je

působení ve volených orgánech mezinárodních organizací

relevantních pro udržitelný rozvoj.

Jednotka: Seznam pozic, do nichž byla zvolena ČR a/nebo její zástupce

(uváděním pouhého počtu by sebraná data neměla význam)


Význam indikátoru: Přehled působení ČR ve volených orgánech mezinárodních

organizací relevantních pro udržitelný rozvoj napříč resorty

i tématy zvýší možnost koordinace působení v těchto orgánech,

a tím i multiplikaci výsledků ve prospěch ČR.

Časová řada: Neexistuje.



Mezinárodní srovnání: Nelze srovnávat – výchozí podmínky, ambice i cíle jsou velmi

rozdílné.

Indikátory – 5. Globální rozvoj

201

22 Posílením koherence vnitřních politik s vnějším dopadem podporuje

Česká republika globální udržitelný rozvoj.

22.1 Česká republika průběžně promítá do koncepčních dokumentů a nástrojů

vnějších politik přijaté mezinárodní závazky a národní priority v oblasti

udržitelného rozvoje.

Název a označení

indikátoru:

22.1.1 Soulad koncepčních dokumentů a programů vnějších politik České republiky s přijatými mezinárodními závazky a národními prioritami v oblasti udržitelného rozvoje

Stručná definice: Výstupový indikátor, který sleduje, nakolik jsou přijaté globální

závazky a národní priority v oblasti udržitelného rozvoje

promítány do koncepčních dokumentů a programů vnějších

politik České republiky.

Jednotka: Seznam revidovaných dokumentů, které zahrnuly mezinárodní

závazky k udržitelnému rozvoji

Gestor: Úřad vlády ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí

Význam indikátoru: Indikátor pomáhá sledovat, nakolik jsou mezinárodní závazky

a národní priority v oblasti udržitelného rozvoje reflektovány při

tvorbě koncepčních dokumentů a programů vnějších politik

České republiky.

Časová řada: -




22.2 Česká republika aktivně buduje institucionální kapacity pro sledování

koherence vnitřních politik s vnějším dopadem a omezuje jejich negativní vliv na

globální směřování k udržitelnému rozvoji.

Název a označení

indikátoru:

22.2.1 Vytvoření metodiky ke koherenci politik pro veřejnou správu a její pilotní aplikace na konkrétní tematické oblasti

Stručná definice: Sleduje formální existenci využitelné metodiky pro práci státní

správy, včetně uskutečněných pilotních využití.

Jednotka: Formální existence metodiky; seznam tematických oblastí, na

které byla aplikována


Význam indikátoru: Indikátor pomáhá sledovat, je-li sledování koherence politik

využitelným a aplikovatelným nástrojem pro státní správu.

Časová řada: -




Název a označení 22.2.2 Pravidelné vyhodnocení koherence klíčových politik


202

indikátoru: v jednotlivých tematických oblastech

Stručná definice: Sleduje výstupy vyhodnocování analýzy koherence politik

v konkrétních tematických oblastech vymezených v ČR 2030

(obchodní politika; sociální a environmentální standardy;

společenská odpovědnost firem; duševní vlastnictví; zboží

a suroviny; daňová a finanční politika; změna klimatu;

energetika; věda, výzkum a inovace ve vazbě na změnu klimatu

a potravinové zabezpečení; potravinové zabezpečení

v rozvojové politice Evropské unie; společná zemědělská

politika Evropské unie; migrace; omezování odlivu mozků;

remitence; bezpečnost; biodiverzita; reakce na konflikty

a selhávající či křehké státy).

Jednotka: Seznam tematických oblastí, které prošly analýzou koherence

politik; seznam analytických výstupů


Význam indikátoru: Indikátor pomáhá sledovat, je-li sledování koherence politik

nástrojem, který je ve státní správě aktivně využíván.

Časová řada: -




22.3 Česká republika aktivně prosazuje sledování a naplňování koherence politik

na úrovni Evropské unie, ve vnějších politikách Evropské unie a na globální

úrovni.

Název a označení

indikátoru:

22.3.1 Zapojení České republiky do mezinárodních platforem na evropské a globální úrovni, kde je projednávána problematika koherence politik

Stručná definice: Indikátor sleduje, do jaké míry se Česká republika zapojuje do

mezinárodních platforem na evropské a globální úrovni

určených pro sledování koherence politik.

Jednotka: Seznam platforem, do kterých je Česká republika zapojena

Gestor: Úřad vlády ve spolupráci s MZV

Význam indikátoru: Účast České republiky v platformách, které se věnují koherenci

politik, je jedním ze základních předpokladů napomáhajících

k prosazení sledování a naplňování koherence politik na úrovni

Evropské unie, ve vnějších politikách EU a na globální úrovni.

Časová řada: -




203

6 Dobré vládnutí

Dosahování většiny cílů v klíčové oblasti Dobré vládnutí nelze dobře měřit za pomoci jedné

proměnné. Zvolené skupiny indikátorů proto často postihují pouze určitý výsek daného cíle,

např. proto, že právě tento výsek může dát důležitý impuls celé oblasti.

Kvantifikovatelné výsledky a výstupy nejsou v řadě případů těmi, které nás zajímají

především. Zvolené kvantitativní indikátory proto postihují také kvalitativní aspekt daného

jevu, popř. u nich má podstatný význam i sama kvantita.

Indikátory se budou během let postupně měnit v souladu s tvorbou konkrétních opatření

v rámci procesu implementace České republiky 2030, s vytvářením strategických materiálů

nižších úrovní a s naplňováním či úpravou specifických cílů. (V aktuální indikátorové sadě

mohou být příkladem indikátory Strategického rámce rozvoje veřejné správy, které po roce

2020 již nemusí být sledovány a místo nich mohou být sledovány indikátory jiné, popř. tytéž,

ale jako součást jiných záměrů a strategických materiálů nižší úrovně.)

Obecně klademe v práci s indikátory důraz na proces, který by měl mít charakter

participativní a deliberativní: Síť aktérů, kteří jsou v dané oblasti zainteresovaní a kteří se

scházejí, aby diskutovali o svých zkušenostech a sdíleli informace relevantní pro naplňování

cílů. Indikátory představují pouze základní kostru a nebudou nikdy stát samostatně, bez

kontextu.

23 Tvůrci veřejných politik mají znalosti a dovednosti, které jim umožňují

plnohodnotnou účast ve veřejné rozpravě.

23.1 Systém vzdělávání zaměstnanců a zaměstnankyň veřejné správy reálně

rozvine koncepční uvažování a zprostředkuje nejnovější vědecké poznatky,

kontakt se zkušenostmi z jiných zemí a vhled do způsobu, jak s těmito poznatky

kriticky pracovat.

Název a označení

indikátoru:

23.1.1 Počet projektů realizovaných správními úřady

v oblasti vzdělávání a v oblasti tvorby nových nebo úpravy

stávajících vnitřních systémů vzdělávání či

koncepcí/strategií vzdělávání

Stručná definice: Indikátor 4.2.4. SRRVS. Definice: „Nejméně 1 realizovaný

projekt v oblasti vzdělávání a v oblasti tvorby nových nebo

úpravy stávajících vnitřních systémů vzdělávání či

koncepcí/strategií vzdělávání.“

Kvalitativní aspekt: Struktura vzdělávacích projektů a význam

prvků uvedených ve specifickém cíli 23.1 v těchto projektech;

následná evidence kursů určitého typu, počtu lidí, kteří se jich


204

zúčastnili, a především způsobu, jak se poznatky z kursu

promítly do práce správních úřadů (údaje evidované úřady dle

služebního předpisu náměstka ministra vnitra pro státní službu

9/2015).

Pokud půjde o projekty v OPZ, spolupráce s Ministerstvem

práce a sociálních věcí



Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Předpoklad efektu dobře

nastavených vzdělávacích systémů na znalosti a dovednosti

nutné pro dobrou tvorbu veřejných politik.

Časová řada: Od roku 2017 (zpráva o stavu vzdělávání zaměstnanců, která

bude – dle Výroční správy o stavu veřejné správy v ČR v roce

2015 – předkládána každoročně vládě), resp. 2018 (evaluační

zpráva personálních procesů Ministerstva vnitra)

Frekvence výstupu: Každý rok, resp. jednou za 2 roky



Název a označení

indikátoru:

23.1.2 Počet projektů realizovaných územními

samosprávnými celky v oblasti vzdělávání zaměstnanců

a rozvoje lidských zdrojů

Stručná definice: Indikátor 4.3.2. SRRVS. Definice: „Nejméně 10 realizovaných

projektů územních samosprávných celků v oblasti vzdělávání

zaměstnanců a rozvoje lidských zdrojů ÚSC.“

Kvalitativní aspekt: Struktura vzdělávacích projektů a význam

prvků uvedených ve specifickém cíli 23.1. v těchto projektech;

následná evidence kursů určitého typu, počtu lidí, kteří se jich

zúčastnili a především způsobu, jak se poznatky z kursu

promítly do práce územních samosprávných celků.

Pokud půjde o projekty v OPZ, spolupráce s Ministerstvem

práce a sociálních věcí.

Pro územní samosprávné celky nejsou však tyto projekty ani

evidence kursů povinné.



Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Předpoklad efektu dobře

nastavených vzdělávacích systémů na znalosti a dovednosti

nutné pro dobrou tvorbu veřejných politik

Časová řada: Od roku 2017, resp. 2020




Indikátory – 6. Dobré vládnutí

205

Název a označení

indikátoru:

23.1.3 Počet úředníků proškolených v oblasti strategické

práce

Stručná definice: Indikátor 1.3.20. SRRVS. Definice: „Počet úředníků, kteří

absolvují výukový program na strategickou práci ve veřejné

správě.“ Kromě počtu účastníků bude sledována i kvalita

výukových modulů – od všech účastníků bude sbírána zpětná

vazba v podobě dotazníku zohledňující mj. i využitelnost

poznatků pro praxi.

Jednotka: Počet úředníků


Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Předpoklad efektu určitého typu

znalostí a dovedností pro dobrou tvorbu veřejných politik.





23.2 Systém vzdělávání poskytovaný veřejnými vzdělávacími institucemi zajistí

rozvoj participativních a deliberativních dovedností občanů a občanek.

Název a označení

indikátoru:


Stručná definice: Počet municipalit zapojený do MA21 podle jednotlivých kategorií

(A-D)

Kvalitativní aspekt: Informace z kontrol a hodnocení PS MA21.



Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí, dlouhodobá efektivita vládnutí:

Participace, deliberace a spolupráce sektorů jsou podmínkou

realizace MA21 ve všech kategoriích.





23.3 Státní systém podpory orientovaného a aplikovaného výzkumu zajistí

soustavný příliv poznatků a inovací demokratičnosti a dlouhodobé efektivity

vládnutí.

Název a označení

indikátoru:

23.3.1 Hodnocení výzkumných organizací

Stručná definice: Indikátor bude vytvořen ve spolupráci OUR a Sekce Úřadu

vlády pro vědu, výzkum a inovace do konce roku 2017; jedním

z podkladů diskuse bude Metodika hodnocení výzkumných


206

organizací a hodnocení programů účelové podpory výzkumu,

vývoje a inovací (2017).

Jednotka:

Gestor:

Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí, dlouhodobá efektivita vládnutí: Příliv

poznatků a inovací relevantních demokratičnosti a/nebo

dlouhodobé efektivitě vládnutí.

Časová řada:

Frekvence výstupu:



24 Veřejné politiky jsou soudržné ve vztahu k cílům strategického rámce

Česká republika 2030.

24.1 Veřejná správa na všech úrovních bude mít dostatečnou institucionální

kapacitu k vytváření soudržných politik (kompetence, personál, finanční

prostředky, komunikační kanály ap.).

Název a označení

indikátoru:

24.1.1 Počet služebních úřadů využívajících řízení kvality

Stručná definice: Počet služebních úřadů využívajících řízení kvality; současně

s počtem také meziroční procentuální nárůst či pokles

a procentuální podíl na celku.

Kvalitativní aspekt: Způsob využívání jednotlivých metod a jejich

efekty.

Údaje získané Ministerstvem vnitra (SSS) v návaznosti na

plnění cílů měřených indikátorem 1.3.4. SRRVS. „Počet

zavedených systémů řízení kvality ve služebních úřadech.“

Jednotka: Počet a podíl úřadů


Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Předpoklad, že smyslem většiny

forem řízení kvality je určit, resp. opakovaně určovat, jaké jsou

úkoly instituce, jaký je stav instituce, co je třeba učinit pro to,

aby vykonávala své úkoly lépe, a co se za tím účelem musí

měnit („dělat správné věci správně“).


Frekvence výstupu: Počet a podíl každý rok; kvalitativní údaje souhrnně jednou za

2 roky (první souhrnná zpráva 2020), do té doby výběrově

Členění indikátoru: Služební úřady


Název a označení

indikátoru:

24.1.2 Počet územních samosprávných celků a obcí

využívajících řízení kvality


207

Stručná definice: Počet územních samosprávných celků a počet obcí

využívajících řízení kvality; současně s počtem také meziroční

procentuální nárůst či pokles a procentuální podíl na celku.

Kvalitativní aspekt: Způsob využívání jednotlivých metod a jejich

efekty.

Kombinace údajů získávaných Ministerstvem vnitra

v návaznosti na plnění cílů měřených indikátorem 1.3.5. SRRVS

„Počet zavedených systémů řízení kvality na úrovni územních

samosprávních celků“ a záměru MV zjišťovat míru řízení kvality

na úrovni obcí (do doby, než MV získá vlastní údaje pro obce,

bude pro tento účel použita hodnota počtu municipalit

zapojených do MA21).

Jednotka: Počet a podíl územních samosprávných celků a obcí

Gestor: Ministerstvo vnitra, Ministerstvo životního prostředí (MA21)

Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Předpoklad, že smyslem většiny

forem řízení kvality je určit, resp. opakovaně určovat, jaké jsou

úkoly instituce, jaký je stav instituce, co je třeba učinit pro to,

aby vykonávala své úkoly lépe, a co se za tím účelem musí

měnit („dělat správné věci správně“).


Frekvence výstupu: Počet a podíl každý rok; kvalitativní údaje souhrnně jednou za

2 roky (první souhrnná zpráva 2020), do té doby výběrově

Členění indikátoru: Územní samosprávné celky, obce


Název a označení

indikátoru:

24.1.3 Institucionální kapacita pro potřeby strategické práce

Stručná definice: Institucionální kapacita v návaznosti na výsledek analýzy

Ministerstva pro místní rozvoj Mapování strategické práce

v institucích veřejné správy a návrhy na jejich zefektivnění.

Jednotka: ANO/NE, výstupový indikátor


Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Analýza jako předpoklad pro

formulaci návrhů stran úprav kompetence, personálu, finančních

prostředků, komunikačních kanálů atd., zejména u strategických

útvarů ministerstev

Časová řada: Očekávaný výstup 2018




24.2 Veřejné politiky budou brát ohled na dlouhodobé dopady a instituce veřejné

správy budou tyto dopady sledovat v rámci vlastních strategických materiálů.

Název a označení 24.2.1 Nastavení hierarchického systému strategických


208

indikátoru: dokumentů

Stručná definice: Indikátor 1.3.8. SRRVS: „Nastavení hierarchického systému

strategických dokumentů. Vznik hierarchického systému

strategických dokumentů a jeho používání v praxi.“

K plnění indikátoru budou využity také výstupy analýzy

strategických dokumentů.



Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Strategické uvažování jako

jeden z klíčových předpokladů soudržnosti veřejných politik,

zejména v čase.





Název a označení

indikátoru:

24.2.2 Podíl/počet strategických dokumentů připravených

v souladu s Metodikou přípravy veřejných strategií

Stručná definice: Indikátor 1.3.9. SRRVS: „Podíl/počet strategických dokumentů

připravených v souladu s Metodikou přípravy veřejných

strategií.“ Bude také sledován rozsah aplikace Metodiky a počet

organizací/institucí používajících Metodiku. Budou také

zkoumány strategické dokumenty, které jsou již schválené pro

potřeby jejich příp. revize.“

V hodnocení indikátoru budou využity také výstupy analýzy

strategických dokumentů.





zejména v čase





24.3 Veřejné politiky budou založeny na dostupných znalostech a budou

systematicky posuzovány předem s ohledem na možné dopady na příjemce

a na dopady na jiné oblasti než na oblast primárního zájmu.

Název a označení

indikátoru:

24.3.1 Hodnocení dopadů navrhované regulace

Stručná definice: Procentuální podíl projednaných návrhů, které Komise RIA doporučila s kladným stanoviskem. Procentuální podíl návrhů


209

s provedením RIA z celkového počtu návrhů, předložených k posouzení vládě. Vypracování hodnocení dopadů předkládané regulace (RIA) s vymezením dle Legislativních pravidel vlády a Obecných zásad pro hodnocení dopadů regulace. Součástí každého hodnocení navrhované regulace je jasná definice řešeného problému, zhodnocení rizik, návrh variant řešení, vyhodnocení nákladů a přínosů, implementace doporučené varianty, přezkum a konzultace. Hodnocení se soustředí na agregované dopady navrhované regulace (státní a ostatní veřejné rozpočty, mezinárodní konkurenceschopnost; podnikatelské prostředí, ÚSC; sociální; spotřebitelé; životní prostředí; statistická služba, zákaz diskriminace ve vztahu k rovnosti žen a mužů, zhodnocení korupčních rizik, bezpečnost/obranu státu).

Kvalitativní aspekt: Dílčí hlediska hodnotících zpráv předkladatelů regulace a expertní stanoviska pracovní komise Legislativní rady vlády pro hodnocení dopadů regulace.


Gestor: Úřad vlády, Sekce Legislativní rady vlády

Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí, dlouhodobá efektivita vládnutí: RIA je

zavedená soustava analytických metod k systematickému

hodnocení očekávaných dopadů navrhovaných politik; týká se

navrhované regulace na celostátní úrovni; celý proces RIA je

významným informačním podkladem pro tvorbu veřejných

politik; zahrnuje průřez relevantních témat. V RIA je obsažen

prvek participativní a deliberativní (veřejné konzultace).




Mezinárodní srovnání: Probíhá např. na úrovni OECD, ale je jen těžko srovnatelné

(rozdíly ve zpracování i legislativním procesu). Spíše slouží

k výměně zkušeností a možným novým tipům k dobré praxi.

24.4 Veřejné politiky budou systematicky vyhodnocovány zpětně (ex-post

evaluace).

Název a označení

indikátoru:

24.4.1 Počet evaluací veřejných politik (zpráv, studií či

podkladů)

Stručná definice: Počet evaluací veřejných politik; evaluace mohou mít formu zpráv, studií či podkladů. Samotné hodnocení veřejných politik je klíčový moment pro reflexi nastavených cílů a dosažení priorit veřejných politik; tato reflexe může např. prostřednictvím zjištění a výsledků umožnit přenastavení veřejné politiky / její zpřesnění / lepší orientaci apod. Počty evaluací ještě nemusí generovat kvalitu; ta bude

v případě potřeby sledována z hlediska např. použitých


210

vhodných evaluačních přístupů a metod, vytvořených

partnerství a spolupráce, míry kvality výstupu a přenosu /

uplatnění.

Jednotka: Počet evaluací

Gestor: Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci se zpracovateli

veřejných politik

Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Indikátor má za cíl kultivovat

evaluační prostředí při hodnocení veřejných politik. Samotný

„požadavek“ na jejich tvorbu (v podobě existence zpráv, které

vyžadují jistý stupeň znalostí a zkušeností) může přinést kýžený

efekt. Samotný indikátor nemůže zcela přímo změnit danou

situaci, nicméně umožní studovat rozsah a kvalitu prováděných

evaluací, navrhovat jejich zkvalitňovaní (vč. provazby až na

samotné plánování) a posilovat povědomí o tom, jak k evaluaci

veřejných politik přistupovat.






24.4.2 Počet institucí veřejné správy zastoupených na

konferenci evaluačních jednotek pořádané evaluační

jednotkou Národního orgánu pro koordinaci

Stručná definice: Počet institucí veřejné správy zastoupených na konferenci evaluačních jednotek pořádané evaluační jednotkou Národního orgánu pro koordinaci (NOK). Kvalitativní aspekt: Problémy identifikované v diskusi na konferenci; počet a typ zastoupených organizačních útvarů. Brát v potaz také konferenci České evaluační společnosti.

Jednotka: Počet institucí


Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Evaluace v české veřejné správě nyní probíhají primárně v souvislosti s ESIF a v nejbližších letech se to nezmění, proto využito prostředí ESIF a NOK. Evaluační konference NOK je přístupná i pracovníkům a pracovnicím, kteří nejsou přímo součástí ESIF. Obecně k významu indikátoru viz indikátor 24.4.1





25 Tvůrci a tvůrkyně veřejných politik mají kvalitní a snadno dostupná data

a informace pro potřeby rozhodování.


211

25.1 Uvnitř veřejné správy se dále rozvine systém sběru a sdílení dat a informací,

které umožňují analýzu problémů, tvorbu variant a odhad dopadů.

Název a označení

indikátoru:

25.1.1 Schválené a do Databáze strategií vložené – nové

i aktualizované – strategické dokumenty

Stručná definice: Indikátor 1.3.7. SRRVS „Schválené a do Databáze strategií

vložené – nové i aktualizované – strategické dokumenty.“ Pro

splnění indikátoru bude také sledováno vkládání do Databáze

a % úspěšnosti – rozsah, kvalita a rychlost vložených

informací.“

Jednotka: Počet dokumentů




zejména v čase.





Název a označení

indikátoru:

25.1.2 Počet zveřejněných analýz

Stručná definice: Výstupový indikátor

Jednotka: Počet analýz


Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Snadný oběh dat a informací

uvnitř veřejné správy jako předpoklad soudržnosti politik

a zároveň součást lepší analýzy problémů.

Indikátor bude sledovat počet analýz zveřejněných

v editovatelné podobě, jejichž seznam bude zpracován ve

formátu otevřených dat včetně URL odkazu. Seznam bude

evidován a spravován v Národním katalogu otevřených dat.

Indikátor bude dopracován ve spolupráci OUR a Ministerstva

vnitra do konce roku 2017.

Časová řada:




25.2 Data a informace veřejné správy budou dostupné takovou cestou, která je

z hlediska občanů a občanek nejpohodlnější.

Název a označení

indikátoru:

25.2.1 Zpřístupnění obsahu, transparentnost, open data

Stručná definice: Indikátor 3.1.2. Strategického rámce rozvoje veřejné správy


212

„Nová funkcionalita informačního systému, projektový okruh 4“

Jednotka: Počet datových sad a počet veřejných institucí publikujících

otevřená data


Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí, dlouhodobá efektivita vládnutí: Open

data jako základní předpoklad pro podíl veřejnosti na tvorbě

veřejných politik.

Časová řada: -




Název a označení

indikátoru:

25.2.2 Počet osob využívajících ke komunikaci s úřady

internet

Stručná definice: Jednotlivci, kteří využili ke komunikaci s úřady v posledních 12

měsících před dotazováním internet. Rozděleno podle typu

aktivity. Typem aktivity se rozumí: i) komunikace s úřady

pomocí e-mailu či chatu, ii) vyplnění a odeslání formuláře

online.

Jednotka: % z uživatelů internetu, % ze všech jednotlivců starších 16 let



Předpoklad elektronické komunikace jako nejpohodlnějšího

způsobu komunikace (z domova nebo z jednoho blízkého

veřejného místa); evropsky srovnatelný.



Členění indikátoru: Podle pohlaví, nevyššího dosaženého vzdělání, věku

Mezinárodní srovnání: EU (součást měření udržitelného rozvoje), pouze ii. typ aktivity

25.3 Bude rozvinut systém výměny zkušeností mezi vyššími a nižšími úrovněmi

veřejné správy, mezi různými sektory vládnutí a mezi českou veřejnou správou

a veřejnými správami v zahraničí.

Název a označení

indikátoru:

25.3.1 Míra využití existujících forem stáží a studií mezi

českou veřejnou správou a EU

Stručná definice: Kolik míst pro krátkodobé stáže (Erasmus for Public

Administration a NEPT) a podporovaných studijních pobytů

(College of Europe) zajišťovaných veřejnou správou bylo

obsazeno. Počet a procentuální podíl.

Jednotka: Počet a podíl (v %) obsazených míst


Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Pobyty v institucích EU, příp.

podporovaných EU, jako zdroj inspirace a zároveň obrany před

mechanickým přenosem zahraničních řešení. Cirkulace kádrů

není univerzálním řešením, představuje však relativně nejméně


213

složitou formu sdílení zkušeností.

Časová řada: -




26 Inovace v tvorbě veřejných politik jsou progresivním řešením, které

zvyšuje demokratičnost a/nebo dlouhodobou efektivitu veřejných politik;

takové inovace jsou trvalou součástí fungování veřejné správy na všech

úrovních.


Název a označení

indikátoru:

26.1.1 Počet přihlášek do European Public Sector Awards

Stručná definice: Počet přihlášek do European Public Sector Awards

http://www.eipa.nl/en/topic/show/&tid=282; aktuálně

http://www.epsa2015.eu/.

Kvalitativní aspekt: Počet cen v jednotlivých kategoriích

a podoba inovace.

Jednotka: Počet přihlášek

Gestor: Úřad vlády, Odbor pro udržitelný rozvoj

Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Pokud bude v české veřejné

správě rozšířena kultura inovací, měla by se projevit v jejich

přelévání na evropskou úroveň; umožňuje brát v potaz různé

úrovně veřejné správy; umožňuje sdílení zkušeností na

evropské úrovni.


Frekvence výstupu: Jednou za dva roky, nejbližší 2017



Název a označení

indikátoru:

26.1.2 Počet záznamů v databázi OECD Observatory

of Public Sector Innovation

Stručná definice: Počet záznamů v databázi OECD Observatory

of Public Sector Innovation:

https://www.oecd.org/governance/observatory-public-sector-

innovation/.

Kvalitativní aspekt: Počet záznamů v jednotlivých kategoriích

a podoba inovace.

Jednotka: Počet záznamů



správě rozšířena kultura inovací, měla by se projevit v jejich

http://www.eipa.nl/en/topic/show/&tid=282

http://www.epsa2015.eu/

https://www.oecd.org/governance/observatory-public-sector-innovation/

https://www.oecd.org/governance/observatory-public-sector-innovation/


214

přelévání na evropskou úroveň; umožňuje brát v potaz různé

úrovně veřejné správy; umožňuje sdílení zkušeností na

evropské úrovni.

Časová řada: Relevantní od 1993




Název a označení

indikátoru:

26.1.3 Počet institucí, které se přihlásily do soutěže o Cenu

Ministerstva vnitra za inovaci ve veřejné správě

Stručná definice: Počet institucí, které se přihlásily do soutěže o Cenu MV za

inovaci ve veřejné správě.

Kvalitativní aspekt: Zprávy hodnotitelů, informace MV

o rozšíření inovace ve veřejné správě.

Jednotka: Počet institucí



správě rozšířena kultura inovací, měla by se projevit nárůstem

zájmu; umožňuje zachytit česká specifika.





26.2 Pilotáže se stanou součástí tvorby veřejných politik všude tam, kde to bude

dle charakteru politiky vhodné.


26.2.1 Experimentální testování veřejných politik

Stručná definice: Otázka: „Používají/nepoužívají ministerstva pro ověření efektu

navrhovaného řešení v jakékoli fázi přípravy návrhů metodu

experimentu (RCT)?“ Sledováno u každého ministerstva.

Založeno na komunikaci OUR s ministerstvy.

Jednotka: ANO/NE (pro jednotlivá ministerstva)


Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí, dlouhodobá efektivita vládnutí: Testování efektů navrhovaných řešení na menších vzorcích před definitivním rozhodnutím o volbě řešení jako jeden z předpokladů účinnosti veřejné politiky a pro hladký způsob její implementace. RCT nejsou nutné a smysluplné vždy a všude, prostor k jejich využití je však velmi široký.






215


26.2.2 Systematická analýza aktuálního stavu vědění

Stručná definice: Otázka: „Používají/nepoužívají ministerstva pro návrh řešení

dostupná data a akademické a evaluační studie zkoumající

účinnost a efektivitu navrhovaných řešení.“ Sledováno

u každého ministerstva.

Jednou za dvouleté hodnotící období bude pro každé

ministerstvo losem vybrán minimálně jeden vládou projednaný

návrh a budou prozkoumány zdroje využité při návrhu řešení.

Jednotka: ANO/NE (pro jednotlivá ministerstva)


Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Navrhovaná řešení by měla vycházet v maximální možné míře z ověřených znalostí, „co funguje“ (evidence), a z dostupných dat. Jako hlavní zdroj je možné využívat tzv. systematické přehledy dříve realizovaných RCT a dále pak evaluační studie účinnosti a efektivity daných řešení doma i v zahraničí.


Frekvence výstupu: Jednou za dva roky



26.3 Deliberace veřejných politik budou pravidlem všude tam, kde to bude dle

charakteru politiky vhodné.


26.3.1 Konzultace návrhů veřejných politik s dotčenými

subjekty

Stručná definice: Procentuální podíl projednaných návrhů, které Komise RIA doporučila s kladným stanoviskem. Konzultace s dotčenými subjekty je v procesu RIA povinná. Jedním z důležitých nástrojů k tomuto účelu je DataKo. Kvalitativní aspekt (zajistí OUR): Jednou za dvouleté hodnotící období bude pro každé ministerstvo vybrán jeden vládou projednaný návrh, relevantní cílům strategického rámce Česká republika 2030, a bude prozkoumán proces jeho konzultace do větších podrobností.


Gestor: Úřad vlády, Sekce Legislativní rady vlády

Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí, dlouhodobá efektivita vládnutí: Deliberace jako předpoklad pro účinnost veřejné politiky a zároveň cesta k posilování legitimity zvolených řešení

Časová řada: Od roku 2017 (kvalitativní aspekt od 2019)

Frekvence výstupu: Ročně (kvalitativní aspekt jednou za dva roky)



Název a označení

indikátoru:



216

Stručná definice: Počet municipalit zapojený do MA21 podle jednotlivých kategorií

(A-D).

Kvalitativní aspekt: Informace z kontrol a hodnocení PS MA21.


Gestor: Ministerstvo životního prostředí; Úřad vlády, Odbor pro

udržitelný rozvoj


Participace, deliberace a spolupráce sektorů jsou podmínkou

realizace MA21 ve všech kategoriích.





27 Zvýšila se kvalita vládnutí z hlediska příjemců veřejných politik.

27.1 Rozvinou se postupy zvyšující z hlediska občanů a občanek inkluzivitu

vládnutí.

Název a označení

indikátoru:

27.1.1 Volební účast ve všech typech voleb

Stručná definice: Indikátor je definován jako podíl vydaných obálek (počet osob,

které přišly k volbám) k počtu oprávněných voličů a voliček

účastnících se voleb do zastupitelstev obcí, zastupitelstev krajů,

Senátu Parlamentu ČR, Poslanecké Sněmovny Parlamentu ČR,

Evropského parlamentu a celostátních referend.



Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí: Míra participace tradičními kanály.

Inkluzivní vstup. Pokud budou mít občané pocit, že tato cesta

jim zajišťuje dobrou a snadnou možnost zapojení do věcí

veřejných, měla by účast růst, nebo by alespoň neměla klesat.

Časová řada: Od roku 1994 (záleží na typu voleb)

Frekvence výstupu: Pro každé volby rozdílně (ZO, ZK 4 roky, Senát 2 roky 1/3,

Poslanecká sněmovna zpravidla 4 roky, ale existují výjimky, EP

5 let, referenda nepravidelně)

Členění indikátoru: Regionální (standardně LAU 2-obce, LAU 1-okresy, NUTS 3-

kraje, NUTS 2-regiony, ale možné i SO ORP, SO POÚ)

Mezinárodní srovnání: EU (součást měření udržitelného rozvoje)

Název a označení

indikátoru:

27.1.2 Četnost krajských a místních referend a účast v nich

Stručná definice: Počet místních referend dle zákona 22/2004 Sb. a počet

krajských referend dle zákona č. 118/2010 Sb. U každého


217

z typů referend sledovat také procentuální podíl

platných/neplatných referend (pro daný rok i v delší časové

řadě) a průměrnou účast v referendech.

Jednotka: Počet referent a podíl platných/neplatných referend


Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí: Možnost a míra participace jinými

způsoby než tradičními cestami reprezentace (volby a strany).

Inkluzivní vstup. Pokud budou mít občané pocit, že tato cesta

jim zajišťuje dobrou a snadnou možnost zapojení do věcí

veřejných, měl by počet neplatných referend klesat, příp. by

neměla účast v referendech klesat.

Časová řada: Od roku 2004, resp. 2006 (místní), od 2010, resp. 2011

(krajská)




Název a označení

indikátoru:

27.1.3 Zastoupení žen/mužů ve volených orgánech

Stručná definice: Podíl žen/mužů k celkovému počtu mandátů (postů)



Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí: Míra reprezentace aktérů základního

strukturálního štěpení; zároveň gender jako vzorek problému

reprezentace obecně. Inkluzivní vstup.

Časová řada: Od roku 1994 (záleží na typu voleb)

Frekvence výstupu: Pro každé volby rozdílně (ZO, ZK 4 roky, Senát 2 roky 1/3,

Poslanecká sněmovna zpravidla 4 roky, ale existují výjimky, EP

5 let, referenda (nepravidelně)

Členění indikátoru: Regionální – záleží na typu voleb (standardně LAU 2-obce, LAU

1-okresy, NUTS 3-kraje, NUTS 2-regiony, ale možné i SO ORP,

SO POÚ), podle věkových skupin

Mezinárodní srovnání: Evropská komise

Název a označení

indikátoru:

27.1.4 Populace žijící pod hranicí chudoby před sociálními

transfery a po nich

Stručná definice: Procentní podíl osob ohrožených chudobou z celkového počtu

osob v populaci nebo v příslušné skupině obyvatel před

působením sociálních transferů a po nich. Osoby ohrožené

chudobou jsou ty osoby, jejichž roční vyrovnaný disponibilní

příjem (před zahrnutím všech sociálních transferů a po něm) je

nižší než 60 % ročního národního vyrovnaného mediánového

příjmu na spotřební jednotku.



Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí: Veřejná politika snižuje míru


218

nerovností. Inkluzivní vstup a výstup.




Mezinárodní srovnání: Eurostat, částečně OECD

Název a označení

indikátoru:

27.1.5 Zastoupení žen/mužů ve vedoucích pozicích veřejné

správy

Stručná definice: Podíl žen a mužů ve vedoucích funkcích jednotlivých

ministerstev a Úřadu vlády (ministr/ministryně;

náměstek/náměstkyně; ředitel/ředitelka odboru; vedoucí

oddělení), dle pravidelného přehledu Českého statistického

úřadu Zaostřeno na ženy a muže. Po sjednocení způsobu,

jakým jsou v tomto přehledu shromažďována data pro kategorie

resortních institucí a expertů, bude rozšířeno i na tyto kategorie.



Význam indikátoru: Demokratičnost vládnutí, dlouhodobá efektivita vládnutí: Míra

reprezentace aktérů strukturálních štěpení; zároveň gender jako

vzorek problému reprezentace obecně.

Časová řada: Od roku 2010 (pro resortní organizace a experty od 2017)




27.2 Rozvinou se postupy zvyšující efektivitu veřejné správy z hlediska

občanů/občanek a podnikatelů/podnikatelek a firem.

Název a označení

indikátoru:

27.2.1 Efektivita veřejné správy z hlediska jejích klientů

Stručná definice:

Jednotka:

Gestor:

Význam indikátoru: Indikátor bude vytvořen ve spolupráci Odboru pro udržitelný

rozvoj Úřadu vlády a Ministerstva vnitra do konce roku 2017;

jedním z podkladů diskuse bude návrh systému hodnocení

veřejné správy, aktuálně připravovaný Ministerstvem vnitra.

Časová řada:

Frekvence výstupu:




27.2.2 Průměrná délka soudního řízení

Stručná definice: Indikátor postihuje civilní agendu (C) u okresních a krajských soudů. Vývoj délky soudních řízení v ostatních agendách je


219

obdobný, proto byla civilní agenda vybrána jako zástupce všech ostatních soudních agend. Délka soudního řízení je definována jako počet dní ode dne nápadu věci do dne právní moci rozhodnutí. Indikátor je vypočten jako průměrná délka všech občanskoprávních řízení, která okresní a krajské soudy pravomocně ukončí v daném vykazovaném roce. Jako doplňující indikátor je sledována směrodatná odchylka vypočítaná podle následujícího vzorce:

𝑺𝑫 = √𝟏

𝟖𝟔∗ ∑ (𝒙𝒊 − �̅�)𝟐𝟖𝟔

𝒊=𝟏 ,

kde 𝒙𝒊 je hodnota ukazatele v daném období u i-tého soudu a �̅�

je průměr ukazatele v daném období.

Jednotka: Počet dní

Gestor: Ministerstvo spravedlnosti

Význam indikátoru: Dlouhodobá efektivita vládnutí: Indikátor je ukazatelem stabilizace a výkonnosti soudní soustavy. Vypovídá nejen o délce soudních řízení a efektivitě soudnictví z hlediska občanů, ale nepřímo též i o úrovni organizace práce soudů. Doplňující indikátor sleduje, jak se průměrná délka řízení u jednotlivých soudů liší od sebe navzájem a jak se liší od průměru. Čím menší hodnota směrodatné odchylky, tím menší rozdíly v délkách řízení u jednotlivých soudů.




Mezinárodní srovnání: EU Justice Scoreboard


220

Přehled indikátorů

1.1.1 Zaměstnanost matek s dětmi do šesti let věku

1.1.2 Míra zaměstnanosti matek dle věku dítěte

1.1.3 Relativní míra rizika ohrožení příjmovou chudobou u osob v domácnostech s dětmi ve

srovnání s celou populací

1.1.4 Průměrný disponibilní příjem na osobu v rodinách s dětmi ve srovnání s ostatními typy

domácností

1.1.5 Úhrnná plodnost

1.2.1 Relativní míra rizika ohrožení příjmovou chudobou u osob v domácnostech s dětmi se

specifickými potřebami ve srovnání s celou populací

2.1.1 Nenaplněná poptávka dle jednotlivých profesí/kvalifikací

2.1.2 Podíly 90/10, 90/50, 50/10 percentilu měsíční mzdy

2.2.1 Míra zaměstnanosti uvedených skupin

2.3.1 Obecná míra nezaměstnanosti

2.4.1 Skutečně odpracované hodiny podle postavení v zaměstnání a věku

2.4.2 Podíl pracovníků a pracovnic na dobu určitou

2.5.1 Počet cizinců a cizinek žijících v ČR (stavy)

2.5.2 Počet imigrantů a imigrantek

2.5.3 Míra hrubé migrace

2.5.4 Podíl cizinců na celkovém počtu absolventů vysokých škol

3.1.1 Míra ohrožení příjmovou chudobou nebo sociálním vyloučením

3.2.1 Vývoj příjmů osob ohrožených příjmovou chudobou

3.2.2 Průměrná měsíční mzda

3.2.3 Mediánová měsíční mzda

3.3.1 Gender pay gap

3.3.2 Zastoupení žen v zastupitelských a exekutivních orgánech

3.3.3 Míra ekonomické aktivity žen a mužů

3.4.1 Míry zaměstnanosti jednotlivých skupin

3.4.2 Pocit diskriminace

4.1.1 Podíly studentů dle jednotlivých vzdělávacích drah

4.1.2 Studenti vysokých škol dle socioekonomického zázemí

4.2.1 Existence systému kariérního rozvoje učitelů

4.2.2 Platové ohodnocení učitelů

4.3.1 Úroveň dovedností žáků v mezinárodním srovnání – čtenářská gramotnost


221

4.3.2 Úroveň dovedností žáků v mezinárodním srovnání – numerická gramotnost

4.3.3 Úroveň dovedností žáků v mezinárodním srovnání – přírodovědná gramotnost

4.4.1 Účast dospělé populace na celoživotním vzdělávání v posledních 4 týdnech

4.4.2 Úroveň kompetencí dospělých v mezinárodním srovnání – čtenářská gramotnost

5.1.1 Naděje dožití – střední délka života při narození a ve věku 65 let

5.1.2 Délka života ve zdraví (Healthy life years) při narození a ve věku 65 let

5.2.1 Dlouhodobé omezení aktivit (Global Activity Limitation Indicator)

5.3.1 Věková struktura lékařských a nelékařských pracovníků ve zdravotnictví dle

jednotlivých specializací

5.3.2 Průměrný a mediánový plat / mzda lékařských a nelékařských pracovníků ve

zdravotnictví

5.3.3 Počet lékařů a nelékařů na 1 000 obyvatel

5.3.4 Neuspokojená potřeba lékařské péče v posledních 12 měsících podle důvodu

5.3.5 Přežití pacientů s nádorovými onemocněními

5.4.1 Veřejné výdaje na prevenci nemocí (primární i sekundární) a podporu zdraví

v absolutním vyjádření a jako podíl na veřejných výdajích na zdravotnictví celkem

5.5.1 Podíl osob s rizikovou konzumací alkoholu

5.5.2 Podíl denních kuřáků

5.5.3 Rozloha oblastí ČR s překročeným imisním limitem

5.5.4 Podíl obyvatel ČR žijících na území, kde jsou překračovány mezní hodnoty hlukových

indikátorů Ldvn a Ln pro silniční dopravu

6.1.1 Veřejné výdaje do oblasti kultury

6.2.1 Investice do růstu sbírek současného umění

6.3.1 Veřejná podpora kulturních a kreativních průmyslů

6.4.1 Platy a mzdy v kulturním sektoru

7.1.1 Hrubá přidaná hodnota podniků

7.2.1 Podíl malých a středních podniků na hrubé přidané hodnotě

7.2.2 Čas nutný ke zpracování a platbě daní (Time to prepare and pay taxes)

7.3.1 Vývoz výrobků zpracovatelského průmyslu podle technologické náročnosti

7.3.2 Příjmy z prodeje technologických služeb do zahraničí

7.3.4 Patentové žádosti podané u Evropského patentového úřadu

7.4.1 Produktivita práce

8.1.1 Celkové výdaje na výzkum a vývoj (GERD)

8.1.2 Veřejné (státní) rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj (GBARD)

8.1.3 Celkový počet osob pracujících ve výzkumu a vývoji


222

8.1.4. Výzkumní pracovníci s cizím státním občanstvím

8.1.5 Specialisté v oblasti vědy a techniky

8.1.6 Studenti a absolventi přírodovědných a technických oborů vzdělání na vysokých

školách

8.2.1 Výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru (BERD)

8.2.2 Podniky s technickými (produktovými nebo procesními) inovacemi

8.2.3 Podniky provádějící výzkumnou a vývojovou činnost v rámci svých technických

(produktových nebo procesních) inovačních aktivit

8.2.4 Celkové náklady na technické inovace

8.2.5 Příjmy z prodeje služeb výzkumu a vývoje

8.2.6 Nepřímá veřejná (daňová) podpora výzkumu a vývoje v podnikatelském sektoru

(GTARD)

9.1.1 Emise skleníkových plynů

9.2.1 Podíl objemu produkce druhotných surovin na přímém materiálovém vstupu

9.2.2 Celková produkce odpadů

9.3.1 Efektivita využívání zdrojů

9.3.2 Energetická náročnost HDP

9.4.1 Míra soběstačnosti ČR v produkci základních potravin, krmiv a technických plodin

10.1.1 Trvalá státní kontrola nad systémem kritické infrastruktury a rozvíjení systému

ochrany kritické infrastruktury

10.2.1 Postup v budování transevropské dopravní sítě

10.2.2 Jízdní doba do vybraných zahraničních měst

10.3.1 Výkonová přiměřenost přenosové soustavy

10.4.1 Počet účinných soustav zásobování tepelnou energií

10.5.1 Přístup obyvatel ČR k internetu

10.5.2 Pokrytí České republiky sítěmi širokopásmového připojení k internetu

10.6.1 Obyvatelé zásobovaní vodou z vodovodů pro veřejnou potřebu

10.6.2 Obyvatelé trvale bydlící v domech napojených na kanalizaci pro veřejnou potřebu

s koncovkou ČOV

11.1.1 Dluh sektoru vládních institucí

11.1.2 Strukturální saldo sektoru vládních institucí

11.2.1 Výstupová efektivita veřejných výdajů

12.2.1 Podíl orné půdy

12.2.2 Podíl trvalých travních porostů

12.3.1 Podíl orné půdy obhospodařované v režimu ekologického zemědělství


223

12.5.1 Podíl lesní půdy na celkové rozloze ČR

12.6.1 Počet kritických míst na dálkových migračních koridorech

12.5.1 Existuje formalizovaný systém hodnocení ekosystémových služeb

13.1.1 Stav evropsky významných typů přírodních stanovišť

13.1.2 Indikátor druhů ptáků

13.1.3 Stav evropsky významných druhů živočichů a rostlin

13.1.4 Index červených seznamů

13.1.5 Invazní druhy

14.1.1 Objem přímého odtoku pro srážky s různou pravděpodobností výskytu

14.2.1 Ekologický stav vodních útvarů

14.2.2 Chemický stav útvarů povrchových a podzemních vod

14.2.3 Kvantitativní stav útvarů podzemních vod

15.1.1 Obsah organické hmoty v půdě

15.1.2 Půdní struktura

15.2.1 Podíl půd významně ohrožených erozí

15.2.2 Průměrná velikost bloku orné půdy

15.3.1 Podíl jednotlivých druhů dřevin na obnově lesa

16.1.1 Existence metodiky pro koordinaci územního a strategického plánování na úrovni

státu, krajů a obcí

16.1.2 Počet projektů realizovaných v rámci strategií CLLD

16.1.3 Počet projektů realizovaných v rámci strategických dokumentů pro území aglomerace

16.2.1 Existence standardů dostupnosti veřejných služeb

16.3.1 Počet municipalit naplňujících požadavky metodiky Standardy dostupnosti veřejné

infrastruktury

16.4.1 Existence metodiky pro koordinaci územního a strategického plánování na úrovni

přesahující úroveň jednotlivých obcí

16.4.2 Podíl území/obyvatel z celkové rozlohy ČR / obyvatelstva ČR, zahrnutých do území

řešených dokumenty územního a strategického plánování přesahujících úroveň

jednotlivých obcí, vzájemně metodicky koordinovaných

17.1.1 Migrační saldo (daného území)

17.1.2 Index stáří

17.2.1 Disponibilní příjem domácnosti na 1 obyvatele dle krajů

17.2.2 Státní podpora malého a středního podnikání mimo hlavní aglomerace

17.3.1 Medián podílu celkových výdajů na bydlení na disponibilním příjmu domácnosti (vše

po odečtení příspěvku na bydlení)

17.3.2 Podíl nájemního bydlení na obydlených bytech


224

17.3.3 Byty se sociálním určením pořízené s podporou z prostředků Ministerstva pro místní

rozvoj a Státního fondu rozvoje bydlení za rok

17.3.4 Počet sociálních bytů na bytovém fondu obce

17.4.1 Počet území v rámci správních obvodů obcí s rozšířenou působností s výskytem

sociálně vyloučených lokalit

17.4.2 Podíl osob vykazujících známky sociálního vyloučení

17.4.3 Počet místních integrovaných strategií

17.4.4 Spokojenost s mezilidskými vztahy v obci

17.4.5 Podíl osob se špatně vnímanou celkovou sociální podporou

18.1.1 Roční zábor zemědělského půdního fondu

18.1.2 Podíl počtu obyvatel ORP vůči výměře zastavěného území v ORP

18.1.3 Počet a plocha výměry brownfieldů v kraji

18.2.1 Počet municipalit naplňujících požadavky metodiky Standardy dostupnosti veřejné

infrastruktury

18.2.2 Ročně ujeté vozokilometry MHD ve městech

18.2.3 Podíl nízkopodlažních vozidel MHD ve městech

18.3.1 Počet realizátorů místní Agendy 21

18.3.2 Počet strategií CLLD

18.3.3 Počet obcí uskutečňujících participativní rozpočtování

19.1.1 Podíl integrovaných strategií obcí III. stupně obsahujících problematiku změny klimatu

19.2.1 Tepelný ostrov města

19.3.1 Podíl dokončených budov ve třídě A na počtu dokončených budov

19.3.2 Podíl adaptovaných budov

19.4.1 Podíl plochy zeleně ve městech

19.5.1 Počet kilometrů nově vybudovaných úseků cyklistické infrastruktury

19.6.1 Počet elektrovozidel

19.6.2 Počet rychlodobíjecích stanic na veřejné silniční síti

19.6.3 Počet vozidel na zemní plyn (CNG/LNG)

19.6.4 Počet napájecích stanic CNG/LNG na veřejné silniční síti

19.7.1 Celkové množství produkovaného komunálního odpadu

19.7.2 Celkové množství skládkovaného komunálního odpadu

20.1.1 Existující metodická podpora nástrojům pro udržitelný rozvoj municipalit

20.2.1 Četnost využívání řízení kvality v samosprávných úřadech



225

21.1.1 Promítnutí Agendy 2030 do koncepčních a strategických dokumentů ČR, EU

a nejvýznamnějších mezinárodních organizací

21.1.2 Podíl ODA na HND

21.2.1 Procenta bilaterální oficiální rozvojové spolupráce vynaložená na posílení rozvojových

zemí v oblasti lidských práv a dobrého vládnutí, jak jsou vymezeny v rámci SDG16

21.3.1 Zastoupení ČR ve volených orgánech nejvýznamnějších mezinárodních organizací

relevantních pro udržitelný rozvoj

22.1.1 Soulad koncepčních dokumentů a programů vnějších politik České republiky s

přijatými mezinárodními závazky a národními prioritami v oblasti udržitelného rozvoje

22.2.1 Vytvoření metodiky ke koherenci politik pro veřejnou správu a její pilotní aplikace na

konkrétní tematické oblasti

22.2.2 Pravidelné vyhodnocení koherence klíčových politik v jednotlivých tematických

oblastech

22.3.1 Zapojení České republiky do mezinárodních platforem na evropské a globální úrovni,

kde je projednávána problematika koherence politik

23.1.1 Počet projektů realizovaných správními úřady v oblasti vzdělávání a v oblasti tvorby

nových nebo úpravy stávajících vnitřních systémů vzdělávání či koncepcí/strategií

vzdělávání

23.1.2 Počet projektů realizovaných územními samosprávnými celky v oblasti vzdělávání

zaměstnanců a rozvoje lidských zdrojů

23.1.3 Počet úředníků proškolených v oblasti strategické práce


23.3.1 Hodnocení výzkumných organizací

24.1.1 Počet služebních úřadů využívajících řízení kvality

24.1.2 Počet územních samosprávných celků a obcí využívajících řízení kvality

24.1.3 Institucionální kapacita pro potřeby strategické práce

24.2.1 Nastavení hierarchického systému strategických dokumentů

24.2.2 Podíl/počet strategických dokumentů připravených v souladu s Metodikou přípravy

veřejných strategií

24.3.1 Hodnocení dopadů navrhované regulace

24.4.1 Počet evaluací veřejných politik (zpráv, studií, či podkladů)

24.4.2 Počet institucí veřejné správy zastoupených na konferenci evaluačních jednotek

pořádané evaluační jednotkou Národního orgánu pro koordinaci

25.1.1 Schválené a do Databáze strategií vložené – nové i aktualizované – strategické

dokumenty

25.1.2 Počet zveřejněných analýz

25.2.1 Zpřístupnění obsahu, transparentnost, open data

25.2.2 Počet osob využívajících ke komunikaci s úřady internet


226

25.3.1 Míra využití existujících forem stáží a studií mezi českou veřejnou správou a EU

26.1.1 Počet přihlášek do European Public Sector Awards

26.1.2 Počet záznamů v databázi OECD Observatory of Public Sector Innovation

26.1.3 Počet institucí, které se přihlásily do soutěže o Cenu Ministerstva vnitra za inovaci ve

veřejné správě

26.2.1 Experimentální testování veřejných politik

26.2.2 Systematická analýza aktuálního stavu vědění

26.3.1 Konzultace návrhů veřejných politik s dotčenými subjekty


27.1.1 Volební účast ve všech typech voleb

27.1.2 Četnost krajských a místních referend a účast v nich

27.1.3 Zastoupení žen/mužů ve volených orgánech

27.1.4 Populace žijící pod hranicí chudoby před sociálními transfery a po nich

27.1.5 Zastoupení žen/mužů ve vedoucích pozicích veřejné správy

27.2.1 Efektivita veřejné správy z hlediska jejích klientů

27.2.2 Průměrná délka soudního řízení

227

Seznam zkratek

AV ČR, v. v. i. Akademie věd České republiky, veřejná výzkumná instituce

BERD výdaje na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru (Business

Enterprise Expenditure on Research and Development)

BSC systém vyvážených ukazatelů výkonnosti podniku (Balanced

Scorecard)

CLLD komunitně vedený místní rozvoj (Community-Led Local Development)

CNG stlačený zemní plyn (Compressed Natural Gas)

CPA Klasifikace produkce (Classification of Product by Activities)

CZ-CPA národní Klasifikace produkce

CZ-ISCO národní Klasifikace zaměstnání

ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav



ČÚZK Český úřad zeměměřický a katastrální

DAC Výbor pro rozvojovou spolupráci (Development Assistance

Committee)

DataKO Databáze konzultujících organizací

DIBAVOD Digitální báze vodohospodářských dat

DMC domácí materiálová spotřeba (Domestic Material Consumption)

DMI přímý materiálový vstup (Direct Material Input)

DS druhotná surovina

EBOPS 2010 Mezinárodní rozšířená klasifikace služeb platební bilance

EHIS Evropské výběrové šetření o zdraví

EK Evropská komise


ES ekosystémové služby

ESIF Evropské strukturální a investiční fondy

ET 2020 Strategický rámec evropské spolupráce v oblasti vzdělávání a

odborné přípravy

EU Evropská unie

FTE ekvivalent plné pracovní doby (Full Time Equivalent)

GBARD veřejné (státní) rozpočtové výdaje na výzkum a vývoj (Government

Budget Appropriations for Research and Development)

GERD celkové výdaje na výzkum a vývoj (Gross Domestic Expenditure on

Research and Development)

GTARD nepřímá veřejná (daňová) podpora výzkumu a vývoje v

podnikatelském sektoru (Government Tax Relief for Research and

Development Expenditures)




HRL vrstvy vysokého rozlišení (High Resolution Layers)

ICT informační a komunikační technologie

ISCED Mezinárodní standardní klasifikace vzdělání (International Standard

Classification of Education)


228

IUCN Mezinárodní svaz ochrany přírody (International Union for

Conservation of Nature)

ISCO Mezinárodní standardní klasifikaci zaměstnání (International

Standard Classification of Occupations)

IPRÚ integrovaný plán rozvoje území

ITI integrované územní investice (Integrated Territorial Investments)

KPP Komplexní průzkum půd

LAU lokální administrativní jednotky (Local Administrative Units)

Ldvn hlukové ukazatele pro den-večer-noc

Ln hlukové ukazatele pro noc

LNG zkapalněný zemní plyn (Liquefied Natural Gas)

LPIS Veřejný registr půdy

LULUCF využívání krajiny, změny ve využívání krajiny a lesnictví (Land Use,

Land Use Change and Forestry)

MA21 místní Agenda 21

MAS místní akční skupina

MHD městská hromadná doprava


MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu


MS2014+ monitorovací systém evropských strukturálních a investičních fondů



MZCHÚ maloplošné zvláště chráněné území

MZV Ministerstvo zahraničních věcí

MŽP Ministerstvo životního prostředí

NABS klasifikace socioekonomických cílů

NACE klasifikace ekonomických činností

NACE rev.2 klasifikace ekonomických činností (Revize 2)

NEPT národní experti vysílaní na profesionální stáže (National Experts in

Professional Training)

NOK Národní orgán pro koordinaci

NUTS Normalizovaná klasifikace územních celků (Nomenclature of Units for

Territorial Statistics)

ODA oficiální rozvojová spolupráce

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for

Economic Co-operation and Development)

OPZ operační program Zaměstnanost

ORP obce s rozšířenou působností

OUR Odbor pro udržitelný rozvoj

PIAAC Mezinárodní výzkum dospělých (Programme for International

Assessment of Adult Competencies)

PISA Program pro mezinárodní hodnocení žáků (Programme for


PPP parita kupní síly (Purchasing Power Parity)

R&D věda a výzkum (Research & Development)

RCT randomizovaná kontrolovaná studie (Randomized Controlled Trial)

RIA hodnocení dopadů regulace (Regulatory Impact Assessment)

Seznam zkratek

229

RSO Registr sčítacích obvodů

SFRB Státní fond rozvoje bydlení

SHA 2011 Mezinárodní klasifikace druhů zdravotní péče

SILC Výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností (Statistics

on Income and Living Conditions)

SIMS Sdružené informace matrik studentů

SLDB sčítání lidu, domů a bytů

SO ORP správní obvod obce s rozšířenou působností

SO POÚ správní obvod obce s pověřeným obecním úřadem

SRRVS Strategický rámec rozvoje veřejné správy


SSS Sekce státní služby

TEN-T Transevropská dopravní síť

US EPA Agentura pro ochranu životního prostředí USA (United States

Environmental Protection Agency)

URL jednoznačné určení zdroje (Unique Resours Locator)

ÚSC územní správní celky

USDA Ministerstvo zemědělství USA (U.S. Department of Agriculture)

VaV věda a výzkum

VŠPS Výběrové šetření pracovních sil

VTR 5-01 Roční výkaz o výzkumu a vývoji

VÚMOP, v. v. i. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, veřejná výzkumná

instituce

VÚV, v. v. i. Výzkumný ústav vodohospodářský, veřejná výzkumná instituce

VZCHÚ velkoplošné zvláště chráněné území

WSA ve vodě stabilní půdní agregáty (Water Stable Aggregates)

ZABAGED Základní báze geografických dat České republiky

ZK zastupitelstva krajů

ZO zastupitelstva obcí

ZPF Zemědělský půdní fond

Strategický rámec


Příloha 2: Analýza rozvoje

233

Úvod

Analýza rozvoje slouží jako podklad ke klíčovým oblastem. Tvoří datové a argumentační

cesty, které vedly k formulování textu klíčových oblastí a určení strategických a specifických

cílů. Vznik Analýzy rozvoje chronologicky předcházel vzniku klíčových oblastí. Analýza

rozvoje je rozdělena analogicky s návrhovou částí do šesti klíčových oblastí. Hlavní závěry

Analýzy rozvoje jsou shrnuty ve SWOT analýze, která předchází klíčovým oblastem ve

vlastním strategickém dokumentu.

Vnější kontext rozvoje České republiky byl zohledněn v podobě analyzování dopadů tzv.

globálních megatrendů. Na základě analýzy megatrendů, které byly popsány v odborné

literatuře a jsou relevantních pro rozvoj České republiky, byl rozpracován dopad megatrendů

na sebe navzájem a následně určen možný dopad na úroveň strategických cílů dokumentu.

Návrhová část bere působení těchto megatrendů v potaz.

Odstavce jsou dále v levém sloupci opatřeny shrnujícími popisky. V poznámkách pod čarou

je uvedena zkrácená bibliografická informace, která Vám umožní dotyčný zdroj rychle najít

v závěrečném seznamu literatury. Uvedené strategické a koncepční dokumenty ministerstev

jsou zpravidla k nalezení v Databázi strategií (www.databaze-strategie.cz).

http://www.databaze-strategie.cz/

235


801. V subjektivně vnímané životní pohodě obyvatel (well-being) se ČR

v rámci EU nachází na mírně podprůměrné pozici.1 Nejvyšší hodnoty

uvádějí obyvatelé severských států a Rakouska. Průzkum ukazuje pozitivní

korelaci mimo jiné mezi výší příjmu, (ne)zaměstnaností dotazovaných

a jejich životní pohodou. Také vývoj spokojenosti s životem měřený

příslušným indexem CVVM naznačuje souvislost mimo jiné s vývojem

nezaměstnanosti – od roku 2013 index spokojenosti obyvatelstva ČR stále

roste.2

802. V ČR ovšem panuje dlouhodobý trend odchodů do zahraničí, mezi

lety 1993–2010 emigrovalo 272 tisíc občanů/občanek ČR a v roce 2010 žilo

v zahraničí kolem 220 tisíc českých občanů/občanek (tato čísla vycházejí

souhrnem počtu příslušníků/příslušnic ČR přistěhovalých či žijících ve 42

rozvinutých zemích na základě dat migrace a počtu cizinců dle země

původu obdržených ze statistických úřadů daných zemí; kdyby existovaly

údaje o migraci z dalších zemí, byla by zcela jistě vyšší).3 Značnou část

z nich tvoří vysoce kvalifikovaní pracovníci a pracovnice. Podle dat ČSÚ se

z ČR do zahraničí vystěhovává ročně v průměru 22 tisíc lidí (průměr 2001–

2015). Většinou jde o příslušníky/příslušnice jiných států, občanů/občanek

ČR se vystěhovává v průměru necelých 2,5 tisíce ročně (v posledních pěti

letech šlo dokonce o více než 3 tisíce osob ročně). V průměru se ovšem

vrací cca 2 tisíce občanů/občanek ČR ročně.

803. I tak se však ČR v období po roce 1989 změnila ze země typicky

vysílající na zemi přijímající, tj. s čistým přírůstkem populace způsobeným

imigrací. Vzhledem ke zlepšujícím se socio-ekonomickým podmínkám

v ČR, demografickému vývoji a změně klimatu v typicky vysílajících

zemích, prohlubujícímu se procesu globalizace, zlepšování technologií

a klesajícím nákladům na dopravu lze předpokládat, že migrační tlak do ČR

bude na vzestupu. V roce 2013 přicestovalo do ČR celkem kolem 30 tisíc

cizinců a cizinek (flow).4 V témže roce žilo na území ČR téměř 442 tisíc

cizinců a cizinek, kteří představovali 4,2 % populace ČR. Většina z nich,

konkrétně 2,5 % obyvatelstva ČR, byla státního občanství zemí mimo EU,

1,7 % obyvatelstva pak občanství některé ze zemí EU28. Z pohledu

ostatních vyspělých zemí je to velmi nízké procento. Pod 5 % cizinců

a cizinek v populaci se mezi zeměmi OECD nachází také v Polsku,

Portugalsku, Jižní Koreji, Finsku, Japonsku, Maďarsku a na Slovensku,

zatímco v tradičních migračních zemích jako Austrálii, Novém Zélandu,

Švýcarsku a Kanadě pochází přes 20 % obyvatelstva z jiných zemí původu.

Většina ostatních vyspělých zemí se řadí mezi tyto dva extrémy.

K nejvýznamnějším zemím původu cizinců a cizinek žijících v ČR patří

1 EUROSTAT (2013) Quality of life in Europe – facts and views – overall life satisfaction. Viz

též související analýza ČSÚ (2014) Životní pohoda českých obyvatel. 2 CVVM (2015, 2016) Výzkum Naše společnost, 16-04, Spokojenost s životem.

3 Počty na bázi dat použitých pro ADSERÀ, A.; PYTLIKOVÁ, M. (2015): The Role of Language in

Shaping International Migration. Economic Journal. 125(586). 4 ČSÚ (2014) Demografická ročenka ČR 2014. H.14 Zahraniční stěhování podle státního

občanství, pohlaví a věkových skupin – přistěhovalí.

Důstojná práce jako

předpoklad životní

spokojenosti

Češi a Češky odcházející do

zahraničí

I přes kladnou bilanci

migrace patří ČR

k mezinárodnímu

podprůměru

http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ecoj.12231/abstract


Strategický rámec Česká republika 2030 – Příloha č.2: Analýza rozvoje

236

Ukrajina (105 tis.), Slovensko (90 tis.), Vietnam (57 tis.), Rusko (33 tis.),

Polsko (19 tis.), Německo (18 tis.), Bulharsko (9 tis.) a Spojené státy

americké (7 tis.).5

804. Dochází k nárůstu diverzity národnostního složení obyvatelstva,

který je způsoben přirozenou migrací (tj. i z jiných než pracovních důvodů,

např. rodinných) a posilujícím významem pracovní imigrace. To vede

k nárůstu populace, ale také k růstu podílu národnostních menšin v ČR. Je

nezbytné, aby veřejné politiky tyto změny a související dopady reflektovaly.

Přesto ČR dle posledního sčítání v roce 2011 zůstává nadále národnostně

homogenním státem. K jiné než české, moravské či slezské národnosti se

přihlásila přibližně 4 % populace ČR. Nejpočetnější deklarovanou nečeskou

národností je slovenská, následovaná ukrajinskou, polskou, vietnamskou,

německou, ruskou, maďarskou a romskou. Mezi lety 2001–2011 došlo

k nárůstu počtu obyvatelstva ukrajinské národnosti (z 0,2 na 0,5 % podílu

populace ČR), dále vietnamské (z 0,2 % na 0,3 %) a ruské (z 0,1 % na

0,2 %).6

805. Obyvatelé a obyvatelky ukrajinské, vietnamské i ruské národnosti

nejsou z drtivé většiny občany/občankami ČR.7 Věková struktura těchto

národností ukazuje, že se mezi nimi nachází vysoký podíl lidí

v produktivním věku (ve věkové skupině 15–64 let je to 81,4–89,1 %, od

roku 2001 navíc došlo k nárůstu) v porovnání s dalšími národnostmi ČR

(Češi/Češky 68,5 %). V úrovni dosaženého formálního vzdělání patří

Rusové a Rusky v ČR k nadprůměru (42,7 % obyvatelstva ruské národnosti

má vysokoškolské vzdělání), Ukrajinci a Ukrajinky vykazují průměrné

hodnoty, naopak téměř polovina Vietnamců a Vietnamek má pouze

základní vzdělání nebo nižší (43,2 % z nich, přičemž od roku 2001 došlo

k nárůstu). Pro obyvatelstvo tří výše zmíněných národností je společným

jmenovatelem nadprůměrný podíl nejen lidí v produktivním věku, ale

i zaměstnaných.8 Zatímco Ukrajinci a Ukrajinky nejvíce pracují

v sekundárním sektoru (průmyslu a stavebnictví), Vietnamci,

Vietnamky, Rusové a Rusky v terciérním (službách – maloobchod

a velkoobchod). Většina populace vietnamské národnosti pak pracuje jako

OSVČ, čímž se výrazně vymykají celostátnímu průměru. Nezanedbatelná

část Rusů nebo Rusek je pak zaměstnavateli.9

806. Nejvyšší počet obyvatelstva ČR zmíněných národností žije v Praze.

Významná koncentrace Vietnamců a Vietnamek je však také

v Karlovarském a Ústeckém kraji, Ukrajinců, Ukrajinek a Rusů a Rusek pak

v kraji Středočeském. Co se týče velikosti obcí, v nichž převážně žijí, mírná

většina Ukrajinců a Ukrajinek (53,2 %) i Rusů a Rusek (u nich dokonce až

59,3 %) žije ve městech nad 100 tisíc obyvatel. U obyvatelstva vietnamské

národnosti nejsou údaje tak jednoznačné, přesto více než třetina (35,1 %)

5 ČSÚ (2014) T14 Cizinci podle kategorií pobytu, pohlaví a občanství k 31. 12. 2013.

6 ČSÚ (2014) Národnostní struktura obyvatel.

7 Narozdíl od obyvatel slovenské národnosti, kteří jsou z téměř 2/3 občany a občankami ČR,

nikoli Slovenska. 8 Nejvyšší počty vykazovali obyvatelé a obyvatelky ukrajinské národnosti (61,6 %).

9 ČSÚ (2014) Národnostní struktura obyvatel.

Narůstá národnostní

rozmanitost posilováním

ukrajinské, vietnamské

a ruské menšiny

Naprostá většina Ukrajinců,

Vietnamců a Rusů je

v produktivním věku

Největší koncentrace cizinců

a cizinek je ve velkých

městech

Analýza rozvoje – 1. Lidé a společnost

237

z celkového počtu Vietnamců a Vietnamek v ČR žije také ve městech nad

100 tisíc obyvatel, přičemž obdobná část žije v obcích do 20 tisíc obyvatel.

Nejvyšší podíl (2,4 %) z celkového počtu obyvatelstva vykazují Vietnamci

a Vietnamky v okrese Cheb v Karlovarském kraji.10

807. Celkově můžeme sledovat postupnou fragmentarizaci společnosti.

Dochází k nárůstu individualizace ve všech sférách společnosti,

nejvýrazněji pak v pracovním životě. V důsledku rozvolňování pracovně-

právních vztahů, kdy roste význam nových flexibilnějších forem práce, se

zaměstnanci stále méně setkávají. Vzdělávací systém tak zůstává

posledním místem socializace s univerzálním záběrem – „svorníkem“

soudržnosti společnosti. Obecně jsme však svědky nárůstu společenské

pestrosti jako takové. Příkladem je rozmanitost životních stylů, ve větší

míře se objevují jejich různé alternativní formy, jejichž nositelé také

vytvářejí svébytné komunity. Kromě toho vznikají lokální mikroekonomické

systémy s ambicí energetické, potravinové a jiné soběstačnosti.

808. Masové rozšíření internetu otevírá velké možnosti získávání i šíření

informací ve vzdělávání. Vzdělávací systém však zatím není v dostatečné

míře schopen posilovat specifickou mediální a vizuální vzdělanost, která je

nezbytná pro zajištění odolnosti společnosti vůči protidemokratickým

tendencím. S nástupem internetu jako hlavního komunikačního média lidé

čerpají informace a formují své názory spíše prostřednictvím

decentralizovaných skupin na sociálních sítích než prostřednictvím

centrálních masmédií. Tvoří se tak uzavřené online komunity, které fungují

jako „homogenní a polarizované komory ozvěn“ vytvářející „konfirmační

zkreslení“ (confirmation bias – tendence interpretovat určitý nový důkaz

především jako potvrzení správnosti dosavadního přesvědčení)11 a stojí tak

mimo celospolečenskou debatu, čímž jsou velice obtížným objektem

centrální politické komunikace.

809. Demografický vývoj a projekce světové populace naznačují výrazné

změny ve světovém rozdělení. Konkrétně se očekává rapidní nárůst

populace v nejméně rozvinutých regionech světa Afriky a Blízkého východu

díky vysoké míře fertility (plodnosti) a prodlužování střední délky života. Na

druhé straně se však očekává úbytek populace v rozvinutých zemích

Evropy kvůli fenoménu nízké fertility a stárnutí populace. Do roku 2050 se

sníží populace Evropy o 4,29 %, zatímco populace Afriky se zvýší

o 108,87 %.12 V souvislosti s těmito demografickými trendy stárnutí

populací v Evropě a rychle rostoucí populace v sousedícím regionu Afriky

a Blízkého východu se může stát velkou výzvou rostoucí počet migrantů,

kteří míří do Evropy. Regiony severní Afriky a Blízkého východu jsou

typické početnou a rostoucí populací mladých lidí, kteří hledají práci a jsou

deprivováni nízkými výdělky a nedostatkem stabilní práce. Mnoho zemí

10

ČSÚ (2014) Národnostní struktura obyvatel. 11

DEL VICARIO, M.; BESSI, A.; ZOLLO, F.; PETRONI, F., SCALA, A., CALDERELLI G.; STANLEY, H. E.; QUATTROCIOCCHI, W. (2016) The spreading of misinformation online. Proceedings of the National Academy of Sciences 113(3). 12

WB. Population Estimates and Projections. World Bank [online].

Prohlubující se

individualizace společnosti

a fragmentarizace původních

komunit

Atomizace společnosti v

důsledku nárůstu online

komunikace

Nárůst imigrace lze očekávat

nejen kvůli populační explozi

mimoevropských zemí


238

tohoto regionu se nachází v období hlubokých politických a ekonomických

krizí, část dokonce trápí vojenské konflikty.13 Za této situace lze

i v budoucnosti očekávat přetrvávající a rostoucí migrační tlak do Evropy

jakožto sousedícího kontinentu.

810. Existující komunity např. alžírské ve Francii, marocké ve Španělsku,

turecké v Německu a Skandinávii a migrujících ze subsaharské Afriky

v Itálii navíc jistě nabídnou podporu nově přicházejícím a podpoří tak další

řetězovou migraci z těchto zemí.14 Část migrantů a migrantek z těchto

regionů dříve či později zamíří také do České republiky. Kombinace rozdílů

ve společnosti a mezi různými částmi země, rozkladu sociální soudržnosti

a mezinárodní migrace dohromady může posílit obranářské až nepřátelské

postoje nejen vůči cizincům a cizinkám, ale také vůči sobě navzájem,

a přispět ke snížení bezpečnosti ve městech. Rozhodující bude, jak se

k případné krizi a jejímu řešení postaví státní politika a veřejné mínění.

Jako důležité se jeví posílení tolerance k etnické diverzitě a menšinám

a jejich integrace od okamžiku příchodu, nejen z pohledu snížení napětí,

ale také z důvodu plynulejšího zapojení se cizinců a cizinek na trh práce

a do společnosti. Zodpovědné politiky bude třeba hledat i na místní úrovni.

811. V oblasti demografického vývoje ČR patří mezi současné trendy

nízká plodnost (1,5 dítěte na ženu)15 a stárnutí populace (podíl seniorů

a seniorek v populaci roste). Aktuálním se tak stává efekt sendvičové

generace, kdy se z důvodu pozdějšího rodičovství lidé při výchově svých

dětí musí starat o své starší blízké (nejčastěji se jedná o ženy, což má

negativní dopad na jejich pracovní kariéru a příjmy s důsledkem

prekarizace práce žen). Nezbytné je proto zajištění místní dostupnosti

a dostatečné kapacity podpůrných služeb (terénní sociální služby a další).

Dle odhadů budou v roce 2050 lidé nad 65 let tvořit 32 % obyvatelstva (a to

35 % všech žen a 30 % všech mužů), kdežto v roce 2015 tato věková

skupina tvořila pouhých 18 % populace.16 Zlomovým bude období po roce

2035, kdy silné ročníky narozené v sedmdesátých letech budou postupně

odcházet do důchodu. Sedmdesát až osmdesát procent starobních

důchodců a důchodkyň v ČR však v současnosti uvádí, že opustili trh práce

a stali se ekonomicky neaktivními dobrovolně. V období, kdy odcházeli do

důchodu, netrpěli žádnými zdravotními problémy ani neměli problém

s udržením práce.17 Často je však odchod do penze vyřešením dlouhodobé

nezaměstnanosti.18

13

HANSON, G.; MCINTOSH, C. (2016) Is the Medditerranean the new Rio Grande? 14

ADSERÀ, A.; BOIX, C.; GUZI, M. PYTLIKOVA M. (2016) Unstable Political Regimes and Wars as Drivers of International Migration. 15

ČSÚ (2016) ČR v mezinárodním srovnání. 16

ČSÚ (2013) Projekce obyvatelstva České republiky. 17

ŠATAVA, J. (2015) Pracovní aktivita po dosažení důchodového věku. 18

JURAJDA, Š.; MÜNICH, D. (2003) Understanding Czech long-term unemployment. Finance a úvěr 53(1-2). EUROFOUND (2012) Employment trends and policies for older workers in the recession.

ČR se celoevropskému

trendu zvýšené imigrace

nevyhne

Proměňuje se demografická

struktura společnosti


239

1.1 Rodina a komunita

812. Struktura typů rodinných soužití se proměňuje.19 Zároveň stoupá

věk prvorodiček (průměrem věk nad 28 let). Téměř polovina dětí se rodí

mimo manželství. Týká se to převážně prvních dětí a často se jedná

o nesezdané, avšak faktické soužití. Dítě druhého, třetího a vyššího pořadí

se už většinou rodí do manželství, stabilní rodinné soužití má stále vysokou

prestiž a zůstává cílem většiny rodin. Plných 76 % rodinných soužití jsou

úplné rodiny a 88 % z nich je založených na manželství. Úplné rodiny mají

vyšší míru zaměstnanosti, více dětí a přijímají od státu méně sociálních

dávek než neúplné rodiny. Neúplné rodiny jsou zároveň postiženy vyšší

nezaměstnaností a výrazně častěji ohroženy chudobou.20 Reprodukční

chování je výrazně ovlivněno strukturálními nerovnostmi a dosaženým

vzděláním, mimomanželská plodnost je výraznějším jevem mezi ženami

s nízkým vzděláním a v regionech s vysokou nezaměstnaností, úmrtností

a dalšími negativními sociálními jevy.21 Nesezdaná soužití představují

křehčí a méně stabilní životní formu než manželství.22

813. Rizikovou skutečností také je, že každé druhé manželství se rozvádí

a téměř každá čtvrtá rodina je neúplná.23 Souvisejícím rizikem je ohrožení

chudobou těchto samoživitelských rodin. Ženy samoživitelky navíc

v důsledku platové nerovnosti (gender pay gap) čelí ještě většímu ohrožení

chudobou než muži samoživitelé.24 Ohrožení chudobou, a to často

absolutní i relativní (ve vztahu k páru se stejným příjmem bez dětí), se

týká také rodin s více dětmi, neboť příjem na hlavu rychle klesá s každým

narozeným dítětem.25

814. Při zakládání rodiny mladí lidé čelí řadě socioekonomických

překážek. K nejzávažnějším a častým patří zejména finanční nedostupnost

bydlení a obtíže se vstupem na trh práce a budováním pracovní pozice.

Také vzrůstající náročnost vzdělávání i zaměstnání obecně ovlivňuje

schopnost rozhodnout se pro založení rodiny a početí dítěte a přispívá

k pokračujícímu trendu odkladů sňatků i porodů do vyššího věku. Výchova

dětí a zabezpečení rodiny jsou v porovnání s výkonem zaměstnání

chápány v celospolečenském kontextu jako méně přínosné a důležité, což

dokládá oslabená pozice zaměstnaných rodičů na trhu práce. Zároveň

přitom musí rodiče usilovat o dosažení odpovídajícího příjmu pro zajištění

více členů domácnosti. Nominální čisté peněžní příjmy rodin s dětmi

v přepočtu na jednoho člena domácnosti jsou však včetně daňových a

sociálních transferů dlouhodobě nižší než u domácností bez dětí, ale také

19

MPSV ČR (2008) Národní koncepce podpory rodin s dětmi; MPSV ČR (2004) Národní zpráva o rodině. 20

HÖHNE, S.; KUCHAŘOVÁ, V.; PALONCYOVÁ, J. (2016) Rodiny s dětmi v České republice. 21

HAMPLOVÁ, D. (2006) Mimomanželská plodnost v České republice po roce 1989. 22

MAŘÍKOVÁ, H., VOHLÍDALOVÁ M. (2011) Nestabilita partnerských soužití. Socioweb 2011(11). 23

ČSÚ (2015) Pohyb obyvatelstva – 2014; ČSÚ (2015) Demografická příručka – 2014; ČSÚ (2015) Příjmy a životní podmínky domácností – 2014. Rovněž analýza HÖHNE, S.; KUCHAŘOVÁ, V.; PALONCYOVÁ, J. (2016) Rodiny s dětmi v České republice. 24

MAŘÍKOVÁ, H. (ED.); KŘÍŽKOVÁ, A.; VOHLÍDALOVÁ, M. (2012) Živitelé a živitelky. 25

HÖHNE, S.; KUCHAŘOVÁ, V.; PALONCYOVÁ, J. (2016) Rodiny s dětmi v České republice.

Mění se struktura rodiny

Neúplné a vícedětné rodiny

čelí často riziku chudoby

Socioekonomické překážky

založení rodiny


240

dokonce nižší než příjmy domácností důchodců/důchodkyň.26 V rámci

problematiky slaďování osobního a pracovního života (work-life balance) je

zároveň časová náročnost práce důležitá pro 81 % zaměstnaných obyvatel

a rozložení pracovní doby pro 76 %. V letech 2008–2013 se přitom

hodnocení časové náročnosti práce v průměru poněkud zhoršilo (negativní

hodnocení u 22 % dotazovaných v r. 2013) a hodnocení rozložení pracovní

doby zůstalo zhruba stejné (negativní u 16 % dotazovaných).27

815. Problémem jednotlivců i rodin zůstává individualizace. Ta je

způsobena oslabenými vazbami uvnitř široké rodiny či stěhováním za prací.

To vede často k problémům, mezi hlavní patří nedostatečné zázemí pro

řešení vlastních nečekaných problémů a snížená schopnost efektivně

reagovat na problémy okolí.28 To je důvodem, proč v ČR nalézáme méně

aktivit postavených na svépomoci a sebeorganizaci v rámci sousedských či

zájmových koalic. Tradiční hierarchická sociální práce řeší pouze akutní

problémy, ale jen málo zvládá využití potenciálu lidí a jeho nasměrování do

aktivit prospěšných jim samým, jejich rodinám i společnosti. Ukazuje, že

větší zapojení lidí do komunitních aktivit zvyšuje politickou odpovědnost

a snižuje nutnost intervencí shora.29

1.2 Práce

816. V rámci celkové klesající nezaměstnanosti v posledních pěti letech

roste podíl dlouhodobě nezaměstnaných na celkové nezaměstnanosti.30

Na nárůstu zaměstnanosti v posledních letech má podíl především rostoucí

sekundární sektor.31 Během příštích patnácti let je však možné

předpokládat v sekundárním sektoru i v dalších sektorech významné

změny, které pravděpodobně povedou k zániku řady současných

pracovních míst.32

26

MPSV ČR (2016) Vývoj vybraných ukazatelů životní úrovně v České republice v letech 1993–2015. 27

SVOBODOVÁ, L.; MLEZIVOVÁ, I.; VINOPAL, J.; ČERVENKA, J. (2015) Proměny kvality pracovního života, s. 46–47. 28

LIBROVÁ, H. (2010) Individualizace v environmentální perspektivě. Sociologický časopis 46(1). 29

KAHNE J., WESTHEIMER, J. (2006) The Limits of Political Efficacy. Political Science & Politics 39(2). 30

Tj. osob nezaměstnaných déle než 1 rok. Dle metodiky Eurostatu jejich podíl tvořil 40,6 % v roce 2011, 43,4 % v roce 2012, 43,4 % v roce 2013, 43,5 % v roce 2014 a 47,3 % v roce 2015; 45,8 % v 1. čtvrtletí (1Q) 2016 v meziročním srovnání s 45,7 % v 1Q 2015. EUROSTAT. Long-term unemployment by sex - annual average. Eurostat [online]. 31

Dle pravidelných analýz vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti publikovaných MPSV. Nejnověji MPSV ČR (2016) Analýza vývoje zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2015. 32

Viz např. ÚV ČR (2016) Akční plán na podporu hospodářského růstu a zaměstnanosti a ÚV ČR (2015) Akční plán pro rozvoj digitálního trhu.

Atomizace společnosti

narušuje užitečnou aktivitu

komunit

Neudržitelné faktory klesající

nezaměstnanosti


241

Graf 1.1 Vývoj celkové nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR.33

Zdroj:

Eurostat (2016) Database Employment and Unemployment. Labour Force Survey.

Eurostat [online], vlastní zpracování.

817. Jednou z důležitých změn ovlivňujících situaci zejména

v sekundárním, ale i v dalších sektorech, je postupující digitalizace

a robotizace výroby, služeb i ostatních pracovních činností. Analýza Úřadu

vlády předpokládá v letech 2015–2030 izolovaným vlivem digitalizace zánik

necelých 700 tisíc pracovních míst a vznik necelých 300 tisíc, tedy čistý

negativní rozdíl cca 400 tisíc míst.34 Digitalizace však podle této prognózy

(několik desítek tisíc zaniklých a vzniklých pracovních míst ročně) nicméně

způsobí jen menšinu celkových kreačně-destruktivních procesů na trhu

práce. V letech 2004–2014 totiž ročně vznikalo 50 až 200 tisíc míst

a podobný počet jich také zanikal. Mezi sektory je ohrožení digitalizací

největší v dopravě a skladování, těžbě a dobývání, zemědělství

a zpracovatelském průmyslu. Digitalizace ohrožuje nejvíce manuální

profese, ale také povolání vykonávající jednodušší duševní činnosti

(administrativní pracovníky a pracovnice, pokladní apod.). Digitalizace má

potenciál zvětšovat existující regionální rozdíly v nezaměstnanosti.

Z českých regionů je jí nejvíce ohrožen Ústecký kraj a nejméně Praha

a Středočeský kraj. Obdobný vývoj byl již pozorován v USA.35 Podle

prognóz z projektu PŘEKVAP36 je míra ohrožení digitalizací nepřímo

úměrná dosaženému vzdělání, přičemž rozdíly jsou z tohoto hlediska velmi

výrazné – zhruba desetinásobně více ohroženi jsou lidé s kvalifikací ISCED

0-2 (se ZŠ vzděláním) oproti lidem s magisterským vzděláním.37

818. Lze očekávat, že úbytek pracovních míst v důsledku digitalizace

a robotizace bude částečně kompenzován úbytkem produktivní složky

obyvatelstva, tj. pracovní síly, v důsledku demografického stárnutí

populace. Demografická projekce ČSÚ predikuje výrazný úbytek 33

Po růstu nezaměstnanosti v ČR v době (dvouvrcholové) hospodářské krize v letech 2009–2013 nyní nezaměstnanost klesá. Dlouhodobá nezaměstnanost (červeně) však klesá pomaleji než ta celková (modře). 34

ÚV ČR (2015) Dopady digitalizace na trh práce v ČR a EU. 35

EP (2016) Industry 4.0. 36

FOND DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (2015) Předvídání kvalifikačních potřeb. Vývoj odvětví. Projekce pracovních míst a zaměstnanosti v ČR do roku 2025 podle odvětví. 37

FOND DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (2015) Předvídání kvalifikačních potřeb. Čtvrtá průmyslová revoluce a zaměstnanost.

0,0

1,0

2,0

3,0

4,0

5,0

6,0

7,0

8,0

9,0

10,0

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

Nez

aměs

tnan

ost

d

le m

eto

dik

y E

uro

stat

u (

v %

)

Nezaměstnání celkem Dlouhodobě nezaměstnaní

Digitalizace potenciálně

přináší prohloubení

strukturální nerovnováhy trhu

práce

Budoucí úbytek lidí

v produktivním věku daný

demografickým stárnutím


242

produktivní složky obyvatelstva do roku 2020 s následnou stagnací ve

dvacátých letech38 následovanou opětovným poklesem. ČSÚ ve třech

variantách vývoje predikuje v roce 2031 mezi 6,4 a 6,7 mil. osob ve věkové

skupině 15–64 let, což je o 0,3 až 0,6 mil. osob méně než v roce 2015.

ČSÚ očekává výrazný nárůst počtu starších lidí nad 65 let z 1,9 milionu

v roce 2015 na 2,4 až 2,6 milionu v roce 2031. Světová banka pak

predikuje zvýšení této věkové skupiny na 3,01 milionu v roce 2050.39

Klíčovými vstupními předpoklady predikce ČSÚ je prodlužování střední

délky dožití, kladné saldo migrace a stabilní či mírně se zvyšující fertilita

(plodnost).

819. Výše zmíněné procesy digitalizace a demografického stárnutí

obyvatelstva jsou klíčovými faktory budoucího vývoje na trhu práce.

Projekce vzešlá z projektu PŘEKVAP40 počítá za předpokladu

kontinuálního ekonomického růstu s mírným přibýváním zaměstnaných

osob v letech 2015–2020, odhaduje však jejich následný úbytek. Studie

uvádí očekávaný pokles počtu zaměstnaných do roku 2025 o 2 % oproti

roku 2015, resp. o 3 % oproti roku 2018. V absolutních číslech se největší

pokles pracovních míst za celé období 2015–2025 očekává v průmyslu (o

137 tisíc míst), menší pokles v primárním a terciárním sektoru (shodně cca

o 20 tisíc míst) a nárůst v kvartérním sektoru (o 83 tisíc), zejména ve

zdravotnictví a sociální péči, v uměleckých, sportovních a zábavních

činnostech a ve vzdělávání. Změny na pracovním trhu mohou být

srovnatelně významné s historickým přechodem od agrární k průmyslové

společnosti, zvláště působí-li zároveň s trendem stárnutí populace a tlakem

na vyšší prekarizaci práce. Digitalizace ovšem může také přinést možnost

zapojení dosud znevýhodněných skupin na trhu práce (viz níže) díky

nárůstu podílu neprekarizovaných flexibilních forem zaměstnávání.

820. Digitalizace a automatizace přispívají k polarizaci trhu práce

spočívající v přibývání pracovních míst s vysokými a nízkými výdělky

a úbytku pracovních míst v prostředních příjmových kategoriích.41 Tento

proces probíhá v západní Evropě a USA nejpozději od 90. let 20. století.42

V ČR byla zaznamenána příjmová a kvalifikační polarizace v krizových

letech 2011–201343, zatímco do té doby probíhalo spíše zvyšování mzdové

38

ČSÚ (2013) Projekce obyvatelstva České republiky. 39

WB. Population Estimates and Projections. World Bank [online]. 40

FOND DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (2015) Předvídání kvalifikačních potřeb. Vývoj odvětví. Projekce pracovních míst a zaměstnanosti v ČR do roku 2025 podle odvětví. Studie předpokládá

úbytek 700 tisíc osob starších 15 let v období 2015–2025. 41

MICHAELS, G.; NATRAJ, A.; VAN REENEN, J. (2014) Has ICT Polarized Skill Demand? Review

of Economics and Statistics 96(1); FREY, C. B.; OSBORNE, M. A. (2013) The Future of

Employment; OESCH, D.; RODRIGUEZ MENES, J. (2010) Upgrading or polarization? Socio-

Economic Review 9(3). 42

PERTOLD-GEBICKA, B. (2014) Job Market Polarization and Employment Protection in

Europe. Acta VŠFS 8(2); ACEMOGLU, D.; AUTOR, D. (2010) Skills, Tasks and Technologies.

Graf 11 na s. 132. 43

EUROFOUND (2014) Drivers of recent job polarisation and upgrading in Europe: European

Jobs Monitor 2014, s. 13, 36.

Digitalizace a demografické

stárnutí jsou klíčovými

faktory vývoje trhu práce

Polarizace pracovního trhu

bude narůstat i nadále


243

úrovně pracovních míst.44 Vzhledem k postupující digitalizaci

a automatizaci výroby a služeb lze polarizující trendy na českém trhu práce

očekávat i do budoucna, a to také kvůli pokračujícímu rozšiřování

atypických forem práce, které k polarizaci přispívají.45

821. Právě takovými formami jsou nové pracovní příležitosti, které přináší

ekonomika platforem zprostředkovávajících práci (on-demand economy,

gig-economy). Podle Evropské komise tento zatím relativně malý sektor

ekonomiky rychle roste, v některých odvětvích získává důležitý podíl na

trhu a podle odhadů se příjmy v pěti klíčových odvětvích tzv. ekonomiky

sdílení (ubytování/krátkodobé pronájmy, přeprava osob, služby pro

domácnost, profesionální/technické služby a společné financování)

meziročně téměř zdvojnásobily.46 Podle průzkumu Eurobarometru má

navíc již 54 % obyvatel ČR (pro srovnání 52 % v EU28) povědomí

o službách nabízených prostřednictvím ekonomiky platforem a 7 %

(v EU28 17 %) z nich je dokonce alespoň jednou využilo,47 což ukazuje na

dynamický potenciál tohoto nového sektoru ekonomiky jako takového. Co

se týče účasti na straně poskytovatelů služeb, na úrovni EU28 jím byl

každý třetí uživatel některé z platforem, přičemž 9 % z nich nabízelo službu

jen jednou, 18 % pak příležitostně (několikrát do roka) a pouze 5 % tak činí

pravidelně (měsíčně).48

822. Dopady ekonomiky platforem spočívají v potenciální reorganizaci

ekonomické aktivity původně založené na zaměstnaneckém poměru

směrem k samostatné výdělečné činnosti, resp. práci „na volné noze“

(freelancer, self-employed), často se ovšem jedná o tzv. falešnou

samostatnou výdělečnou činnost (bogus self-employment, tzv. švarc

systém), kdy pracovník nebo pracovnice sice není formálně regulérně

zaměstnanou osobou s odpovídající pracovně-právní ochranou, ale přesto

se reálně nachází v podřízeném postavení. Online platformy dále využívají

metod crowdworkingu (tzn. online nabídek konkrétních pracovních úkolů

adresovaných širokému počtu lidí) a některé dokonce umožňují vzdálené

poskytování služeb s potenciálem offshoringu (přesunu ekonomické

činnosti do zahraničí).

823. Platformy obecně zvyšují míru soutěže na trhu tím, že snižují

bariéry vstupu na něj, čímž zhoršují platové i pracovní podmínky

pracovníků a stírají hranice mezi pracovním a domácím prostředím

s potenciálním rizikem pro bezpečnost práce i zdraví pracovníků

a pracovnic. Tržní mechanismus je ještě více prohlouben díky systému

hodnocení a referencí (reputation mechanism). Platformy navíc umožňují

zvýšený rozpad pracovní aktivity do jednotlivých úkolů, které tak mohou být

rozděleny na vysoko- a nízkokvalifikované, přičemž ty druhé jsou

44


Jobs Monitor 2014, s. 13, 36. OECD (2015) In it Together, s. 151. 45

OECD (2015) In it Together, s. 147-149. 46

EK (2016) Evropský program pro ekonomiku sdílení. 47

EK (2016) Flesh Eurobarometr 438. 48

Tamtéž.

Ekonomika platforem je

rapidně rostoucím odvětvím

Platformy přispívají k nárůstu

volnějších individuálních

forem práce

Platformy také mohou vést

k vyšší marketizaci

a prekarizaci


244

náchylnější k robotizaci nebo offshoringu. Takováto diferenciace práce má

však za následek nutnost pracovníků stále znovu se ucházet o své

pracovní úkoly. Celkově tak ekonomika platforem potenciálně přispívá

k vyšší prekarizaci práce.49

824. Modelovým příkladem může být služba platforem, která jedinci

s volnou ubytovací kapacitou umožňuje pronájem/podnájem bytových

prostor a která může v některých oblastech vynášet až desetitisíce korun

měsíčně, což osobě vlastnící nemovitost zajistí slušný příjem, který však –

ačkoliv by měl být – zpravidla nebude zdaněn či podroben pojistnému na

veřejné zdravotní pojištění a sociální zabezpečení. V krátkodobém hledisku

se tedy může jednat o dobrou příležitost výdělku, z hlediska dlouhodobého

je však jedinec v ohrožení sociálního vyloučení, např. s ohledem na

absenci započitatelných příjmů pro účely důchodu. Tato služba má navíc

negativní dopad na výši nájmů v centrech měst, které díky narůstající

poptávce rostou, což ve svém důsledku vede k nárůstu životních nákladů

místních obyvatel. Prohlubují se tak socioekonomické nerovnosti

s následným rizikem „vylidňování“ měst daným suburbanizací (Analýza

rozvoje Obce a regiony) jako důsledkem gentrifikace (sociálně-kulturní

změny způsobené stěhováním vysoko-příjmových obyvatel do dosud méně

prosperujících lokalit).

825. V ČR v posledních letech došlo k nárůstu podílu dočasných

pracovních úvazků, což je jedním z projevů prekarizace práce. Podle

Eurostatu50 se v roce 2015 dočasné smlouvy na celkové zaměstnanosti

podílely z 8,1 % oproti 6,1 % v roce 2009. Dočasné úvazky však mohou být

ve skutečnosti ještě více rozšířené, neboť ve výzkumu PIAAC na přelomu

let 2011 a 2012 uvedlo smlouvu na dobu určitou 16 % zaměstnaných, práci

beze smlouvy 3 %, smlouvu s agenturou 1 % a jiné smluvní vztahy

(většinou dohody o pracovní činnosti, dohody o provedení práce nebo práci

přes agenturu) 2 % zaměstnanců.51 Vyšší zaměstnanost na dobu určitou

v ČR potvrzují také výsledky evropských šetření European Working

Conditions Survey z roku 201552 a European Skills and Jobs Survey z roku

201453 (v obou případech 23 %). Analýza Eurofoundu54 uvádí, že v ČR

v letech 2001–2012 byla většina nově vytvořených pracovních míst na

dobu určitou, přičemž v letech 2011–2014 u nás ubývalo zaměstnaných na

smlouvy na dobu neurčitou ve všech příjmových kvantilech kromě

49

DRAHOKOUPIL, J.; FABO, B. (2016) The platform economy and the disruption of the employment relationship. 50

EUROSTAT. Table Temporary employees as percentage of the total number of employees. [online] Eurostat. 51

PIAAC. Výstupy výzkumu PIAAC. PIAAC [online], vlastní výpočet na základě dat PIAAC. 52

EUROFOUND (2016) 6th European Working Conditions Survey, vlastní výpočet na základě dat EWCS. 53

SKILLS PANORAMA. (2014) European Skills and Jobs Survey. In Skills Panorama, vlastní výpočet na základě dat ESJS. 54

EUROFOUND (2015) Recent developments in temporary employment, s. 7–9.

Negativní externality

digitalizovaných platforem

pronájmů

Podíl pracovních úvazků na

dobu určitou roste


245

nejvyššího, což svědčí o sílícím charakteru trvalých smluv jako privilegia

vysokopříjmových skupin.55

826. Eurofound na základě dat z ČR i ostatních evropských zemí

upozorňuje i na několikanásobný rozdíl mezi skutečnou dobou trvání

zaměstnání na dobu určitou a neurčitou a na to, že dočasné úvazky

s sebou obvykle nesou i nižší mzdy (v ČR o 27 %, při vyloučení dalších

faktorů jako věk, pohlaví, velikost organizace aj. o 10 %). Pracovníci

a pracovnice na dobu určitou jsou také několikanásobně více ohroženi

nezaměstnaností než zaměstnaní s trvalou smlouvou. V literatuře je přitom

dobře zdokumentován negativní vliv nejistoty v zaměstnání na psychické

i fyzické zdraví lidí.56 Přechodů z dočasných smluv do trvalých v ČR, tak

jako ve většině ostatních zemí EU, v letech 2006–2012 ubylo, lidé tedy

stále častěji zůstávají v dočasných úvazcích dlouhodobě.57 Konzistentně

s tím je v ČR již v období 1995–2007 zaznamenán úbytek práce na plný

úvazek na dobu neurčitou ve prospěch atypických forem práce. Tento trend

poté akceleroval během hospodářské krize.58

827. ČR se potýká se stárnutím společnosti a s tím spojenou rostoucí

zátěží na veřejné finanční rozpočty. Zároveň – vzhledem k problémům

v souvislosti se stárnutím populace a úbytkem produktivní složky

pracovních sil potřebných k jejímu financování a změnám v charakteru

ekonomické činnosti – by však bylo pro ČR vhodné uvážit změny ve

financování systému sociální ochrany a posílit počty pracovníků

a pracovnic k využití pracovních příležitostí a naplnění nově vznikajících

pracovních míst. Jak je uvedeno výše, v důsledku polarizace pracovních

míst a procesu digitalizace a robotizace se očekává, že struktura budoucí

poptávky po práci bude charakterizována, obdobně jako v jiných vyspělých

zemích, výraznější poptávkou vysoce kvalifikované pracovní síly a na

druhé straně i pracovníků a pracovnic s nízkou kvalifikací, avšak již v menší

míře. V současnosti ČR zažívá období stabilního ekonomického růstu

a období s nízkou nezaměstnaností, která se řadí v rámci EU28

k nejnižším. Zároveň však nepřestává růst počet volných pracovních míst

pro vysoce kvalifikované pracovníky a pracovnice, v globálním kontextu se

tak vede intenzivní boj o talenty. Situace v ČR se v mnoha směrech liší.

Zatím ne zcela využité rezervy zdroje pracovní síly lze najít v rámci skupin

doposud pracovním trhem znevýhodněných a také v těch, jež přináší

mezinárodní migrace.

55

PIASNA, A. (2015) Nonstandard work arrangements, employment regulation and inequalities. 56

ARONSSON, G. (2005) Health and development opportunities for those in fixed-term employment. In GUSTAFSSON, R.; LUNDBERG, I. (eds.) Worklife and Health in Sweden 2004.

QUINLAN, M.; MAYHEW, C.; BOHLE, P. (2001) The Global Expansion of Precarious Employment, Work Disorganization, and Consequences for Occupational Health. International Journal of Health Services 31(2). WAENERLUND, A.; GUSTAFSSON, P.; VIRTANEN, P.; HAMMARSTRÖM, A. (2011) Is the core-periphery labour market structure related to perceived health? BMC Public Health 11(1). 57

EUROFOUND (2015) Recent developments in temporary employment, s. 66–67. 58

OECD (2015) In it Together, s. 146.

Smlouvy na dobu určitou

nepřispívají ke kvalitě života

člověka

Poptávka po vysoce

kvalifikovaných pracovnících

a pracovnicích v důsledku

nerovnováh trhu práce


246

828. Situaci skupin z různých důvodů znevýhodněných na trhu práce

v ČR lze stručně charakterizovat následujícím způsobem:

829. Mladí lidé do 24 let byli velmi silně zasaženi hospodářskou krizí,

kdy se jejich nezaměstnanost postupně zvýšila z 10 % v roce 2008 až na

19,5 % v roce 2012. Poté následoval opětovný pokles a nyní se situace

blíží předkrizovému období.59 Kromě toho byli mladí lidé během krize ze

všech skupin zdaleka nejvíce postiženi zaměstnáváním na dobu určitou

a nedobrovolným zaměstnáváním na částečné úvazky, tedy prekarizací

práce, s potenciálně dlouhodobými důsledky pro jejich další životní dráhy.60

830. Starší lidé nad 50 let mají velké obtíže zejména v případě, kdy po

ztrátě zaměstnání hledají novou práci. Tuto situaci velká část z nich řeší

nedobrovolným odchodem do předčasného důchodu, který s sebou nese

doživotně snížený příjem.61 Podíl předčasných starobních důchodců

a důchodkyň na celkovém počtu seniorů a seniorek tak v roce 2013 tvořil

22 %.62 Ohroženými na trhu práce jsou také dlouhodobě pečující, kteří po

ukončení péče nemohou navázat na předchozí kariéru a často se také

z důvodu věku stávají multifaktoriálně znevýhodněnými. Další komplikace

v postavení starších lidí na trhu práce lze očekávat kvůli zvyšujícímu se

věku odchodu do důchodu a také kvůli narůstající důležitosti ICT

dovedností, které silně negativně korelují s věkem.63

831. Postavení osob se zdravotním postižením (OZP), tvořících podle

definice zúžené na invalidní důchodce a důchodkyně zhruba 6 %

obyvatelstva v produktivním věku,64 je dlouhodobě velmi složité. Podle

různých datových zdrojů se jejich zaměstnanost pohybuje pouze mezi 23 %

a 37 % a pravděpodobně se v posledních letech příliš nemění.65 Mezi lidmi

s nejtěžším stupněm postižení, kteří tvoří největší skupinu OZP, je

zaměstnanost zcela výjimečná.66 Kromě objektivního zdravotního

znevýhodnění přispívají k problémům OZP s uplatněním stereotypy

a z nich vycházející diskriminace (ableism) na straně zaměstnavatelů. Také

dlouhodobé problémy v systému diagnostiky postižení jsou pak jedním

z důvodů snížené motivace OZP k práci.67

832. Ženy s malými dětmi a ženy ve věku před mateřstvím jsou ve

svých pracovních drahách silně ovlivněny v mezinárodním srovnání

relativně dlouhým trváním rodičovské dovolené v ČR, velmi nízkou

59

EUROSTAT. Youth unemployment rate by sex, age and country of birth: 15-24 let. Eurostat [online]. 60

KŘÍŽKOVÁ, A.; FORMÁNKOVÁ, L. (2014) Intersekcionální perspektiva zkoumání dopadů krize na životní dráhy v ČR: gender, třída, věk (a rodičovství). Gender, rovné příležitosti, výzkum 15(2). 61

MAZÁK, J. (2015) Osoby ve věku 50–65 a další profesní vzdělávání, s. 15–16. 62

Tamtéž. 63

STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (2013) Předpoklady úspěchu v práci a v životě. 64

Podíl vyplácených invalidních důchodů na obyvatelstvu ve věku 15–64 let. Výpočet podle ČSSZ (2015) Vyplácené invalidní důchody ve stavu k 21. 12. 2015. Česká správa sociálního zabezpečení [online]; ČSÚ (2013) Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2013). 65

JANÍČKO, M. (2015) Osoby se zdravotním postižením a další profesní vzdělávání, s. 9–15. 66

Tamtéž. 67

Tamtéž.

Znevýhodněnými na trhu

práce jsou lidé do 24 a nad

50 let, zdravotně postižení

a ženy s malými dětmi


247

dostupností částečných úvazků, nízkou podporou flexibilních forem

zaměstnání ze strany zaměstnavatelů, omezenou dostupností kvalitní

veřejně financované péče o malé děti68 a nízkým zapojením obou rodičů do

péče o děti. Ačkoli ženy tvoří více než polovinu absolvujících vysokých škol,

zůstávají dlouho mimo trh práce. Tato jejich dlouhá absence, související

s přerušením práce z důvodu mateřství a péče o dítě, negativně ovlivňuje

jejich kvalifikaci a osobní rozvoj v důsledku nižší pracovní praxe

a zkušeností i ztráty osobních kontaktů.69 To se pak ve značné míře odráží

v existujících rozdílech na trhu práce mezi muži a ženami. Mnoho žen se

pak proto vrací do pracovního života se značnými obtížemi, velká část žen

se stává nezaměstnanými bezprostředně po ukončení rodičovské

dovolené.70 Zaměstnanost mladých žen s malými dětmi je v evropském

srovnání mimořádně nízká.71 Naopak pracovní zapojení matek dětí staršího

školního věku je dokonce ve světovém měřítku jedním z nejvyšších.72

Graf 1.2 Míra zaměstnanosti matek dle věku dítěte v zemích OECD, 2011. Zdroj: HÖHNE, S.; KUCHAŘOVÁ, V.; PALONCYOVÁ, J. (2016) Rodiny s dětmi v České republice, s.

54.

68

ŠIMEČKOVÁ, M. (2015) Osoby na mateřské a rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu blízkou a další profesní vzdělávání, s. 15–16. 69

ADAMS, R. B.; FERREIRA, D. (2004) Women in the Boardroom and their impact on governance and performance, Journal of Financial Economics 94. ADLER, R. D. (2001) Women in the Executive Suite Correlate to High Profits. FRANCOEUR, C.; LABELLE, R.; SINCLAIR-DESGAGNÉ, B. (2008) Gender diversity in corporate governance and top management. Journal of Business Ethics, 81(1). SMITH, N.; PARROTTA, P. (2015) Why so few women on board of directors? Journal of Business Ethics (elektronicky publikováno 30. 11. 2015, zatím není zařazeno do čísla). 70

BIČÁKOVÁ, A.; KALÍŠKOVÁ, K. (2015) Od mateřství k nezaměstnanosti. 71

PYTLIKOVÁ, M. (2015) Rozdíly ve výši výdělků ve vztahu k mateřství a dítěti v rodině; PERTOLD-GEBICKÁ, B.; HUŠEK, D. (2015) Female Labor Force Participation and Childcare Policies. 72

HÖHNE, S.; KUCHAŘOVÁ, V.; PALONCYOVÁ, J. (2016) Rodiny s dětmi v České republice.

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

< 3 roky (2) 3-5 let (3) 6-14let (4)

http://link.springer.com/article/10.1007%2Fs10551-015-2974-9



248

833. Současný systém vůči rodinám nepříznivých přerozdělovacích

transferů73 a nedostatečné nabídky zkrácených a flexibilních

neprekarizovaných pracovních úvazků spolu s relativní chudobou

v porovnání s bezdětnými formami života a současně s malým

společenským uznáním práce rodičů spojené s výchovou dětí navíc

pravděpodobně negativně působí na samotnou ochotu žen děti mít,74 což

zapříčiňuje velmi nízkou porodnost v ČR.75 Ženy přitom představují cennou

část pracovní síly. Výzkumy i podniková praxe přitom potvrzují, že

zastoupení žen v managementu společností je v pozitivní korelaci

s jejich výkonem i s jejich zisky.76 Ženy také pomáhají firmám lépe

porozumět potřebám zákazníků a zákaznic a příznivým způsobem vyvažují

a obohacují pracovní kolektivy. Snížení genderové nerovnosti a větší

zapojení žen v pracovním procesu díky větší nabídce částečných

a flexibilních úvazků a většímu pochopení ze strany zaměstnavatelů může

přinést prospěch zaměstnaným i zaměstnavatelům a zmírnit důsledky vlivu

stárnutí populace. Významně by přispěla změna stereotypů těch

zaměstnavatelů, kteří nedoceňují význam rodičovství a rodinného zázemí

pro osobnostní růst zaměstnanců a rozvoj stále více požadovaných

„měkkých dovedností“ (soft skills).

834. Imigranti nebo imigrantky často spíše doplňují, než substituují

domácí pracovníky a pracovnice – mohou naopak zvyšovat mzdy

domácích pracovníků a pracovnic.77 Jsou však substituty domácích

pracovníků a pracovnic s nízkou kvalifikací nebo jiných migrantů

a migrantek v sektorech s nízkou kvalifikací.78 V zahraničí bylo empiricky

dokázáno, že v celkovém pohledu migranti a migrantky neubírají pracovní

místa původnímu obyvatelstvu, ani nesnižují jejich mzdy s výjimkou

některých specifických odvětví a profesí.79 Pouze několik málo studií

zmiňuje mírně negativní důsledky imigrace.80

73

HAMPL, O.; KOTRBA, V. (2015) Mapování transferů mezi rodinou a společností zprostředkovaných státem. [1. část, jednogenerační ukazatele.] 74

ADSERÀ, A. (2005) Vanishing Children. American Economic Review Papers and Proceedings, 95(2); KALWIJ, A. (2010) The impact of family policy expenditure on fertility in western Europe. Demography 47(2); MPSV ČR (2004) Národní zpráva o rodině.; HIRŠL, J. (2004) Příspěvky českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí. Demografie, 2004(3). 75

ŠŤASTNÁ A.; ŠPROCHA, B.; KOCOURKOVÁ J. (2016) The Transition of Childbearing Patterns from the Cohort Perspective in relation to Family Policy. 76

Tamtéž. 77

PERI, G. (2014) Do immigrant workers depress the wages of native workers? 78

ROY, A. S. (1997) Job displacement effects of Canadian immigrants by country of origin and occupation. International Migration Review, 31(1). 79

CATTANEO, C.; FIORIO, C.; PERI, G. (2015) What Happens to the Careers of European Workers When Immigrants "Take Their Jobs“? Journal of Human Resources 50(3). CARD, D. (1990) The Impact of the Mariel Boatlift on the Miami Labor Market. Industrial and Labor Relations Review 43(2). ROY, A. S. (1997) Job displacement effects of Canadian immigrants by country of origin and occupation. International Migration Review 31(1). KAHANEC, M.; ZIMMERMANN, K. F. (eds.) (2010) EU labor markets after post-enlargement migration. LONGHI, S.; NIJKAMP, P.; POOT, J. (2008) The impact of immigration on the employment of natives in regional labour markets: a meta-analysis. In POOT, J.; WALDORF, B.; VAN WISSEN, L. (eds.) Migration and human capital. 80

BORJAS, G. J. (2003). The labor demand curve is downward sloping. Quarterly Journal of Economics, 118(4).

Nízká nabídka vhodných

pracovních úvazků pro matky

malých dětí

Migrace nedopadá negativně

na místní pracovníky

http://giovanniperi.ucdavis.edu/what-happens-to-the-careers-of-european-workers.html



249

835. Odlišné kulturní pozadí přináší různé perspektivy a nápady,

schopnosti řešit problémy (heuristiku) a také znalosti globálních trhů a jejich

zákazníků a zákaznic, což stimuluje kreativní řešení a inovace a pozitivně

ovlivňuje výkonnost pracovišť.81 Etnická diverzita je však také spojována

s komunikačními bariérami, sníženou soudržností a nižší důvěrou.82 To

může naopak přinášet vyšší náklady na tzv. mezikulturní vyjednávání.

Dřívější empirické studie využívající regionálních dat ale hovoří

o pozitivním efektu na ekonomickou výkonnost.83 Jiné studie využívající

individuální data na bázi registru ukazují pozitivní efekt etnické rozmanitosti

na inovace a míru exportu,84 ale negativní nebo statisticky nevýznamný

efekt etnické diverzity na výkonnost firem.85 Diverzita, potažmo kreativita, je

jedním z důležitých prvků potřebných pro ekonomický růst tažený

inovacemi (innovation driven economic growth).86

836. Určité typy migrantů a migrantek jsou pro přijímající zemi

a ekonomiku prospěšnější z hlediska rychlé integrace na trh práce

a společnosti a plynulého transferu vědomosti a kreativních schopností na

podniky a společnost. Ze čtyř typů migrace, které rozlišujeme – tj. 1)

ekonomická migrace pracovníků a pracovnic, 2) migrace rodinných

příslušníků v rámci slučování rodin (family reunion), 3) migrace studentů a

studentek a 4) migrace uprchlíků ze zemí zmítaných válkami a politickými

konflikty – je ekonomická migrace pracovníků a pracovnic, kteří přicházejí

do země za prací, tím nejoptimálnějším typem z hlediska selekce vhodných

charakteristik potřebných k integraci do společnosti a zejména pak na trh

práce. Tito ekonomičtí migranti a migrantky jsou většinou mladí, zdraví

jedinci s lepšími schopnostmi a vzděláním (a většinou s relativně dobře

přenositelným vzděláním).87 Imigranti a imigrantky z jazykově a kulturně

bližších zemí původu se integrují na trh práce a do společnosti snadněji

81

HONG, L, PAGE, S. E. (2001) Problem solving by heterogeneous agents. Journal of Economic Theory 97(1). HONG, L.; PAGE, S. E. (2004) Groups of diverse problem solvers can outperform groups of high-ability problem solvers. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America 101(46). BERLIANT, M.; FUJITA, M. (2011) The dynamics of knowledge diversity and economic growth. Southern Economic Journal 77. OSBORNE, E. (2000) The deceptively simple economics of workplace diversity, Journal of Labor Research, 21(3). LAZEAR, E. P. (1999) Globalisation and the market for team-mates. The Economic Journal 109. 82

LAZEAR, E. P. (1999) Globalisation and the market for team-mates. The Economic Journal 109. 83

OTTAVIANO, G.; PERI, G. (2006) The economic value of cultural diversity. Journal of Economic Geography. 6. ALESINA, A.; LA FERRARA, E. (2005) Ethnic diversity and economic performance. Journal of Economic Literature 43(3). SPARBER, CH. (2009) Racial diversity and aggregate productivity in US industries 1980–2000. Southern Economic Journal 75; SPARBER, CH. (2010) Racial diversity and macroeconomic productivity across US states and cities. Regional Studies 44; SUEDEKUM, J.; WOLF, K.; BLIEN, U. (2009) Cultural Diversity and Local Labor Markets. IZA Discussion Paper No. 4619. 84

PARROTTA, P.; POZZOLI, D.; PYTLIKOVA, M. (2014) The Nexus between Labor Diversity and Firm's Innovation. Journal of Population Economics 27(2). PARROTTA, P.; POZZOLI, D.; SALA, D. (2016) Ethnic Diversity and Firms´ Export Behavior,. 85

PARROTTA, P.; POZZOLI, D.; PYTLIKOVA, M. (2014) Does Labour Diversity affect Firm Productivity? European Economic Review 66. 86

AGHION, P. (2012) From growth theory to growth policy design. 87

CHISWICK, B. R. (1999) Are immigrants favourably self-selected? American Economic Review 89(2).

Nejednoznačné důsledky

etnické diverzity

Vhodné typy migrantů a

migrantek k integraci na trh

práce i do společnosti

http://rd.springer.com/article/10.1007/s00148-013-0491-7


http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0014292116301313

http://dx.doi.org/10.1016/j.euroecorev.2013.12.002



250

než ti z jazykově vzdálenějších zemí.88 Rodinní příslušníci migrující v rámci

slučování rodin jsou z hlediska vlastností vhodných k plynulé integraci na

trh práce charakterizování horší selekcí než ekonomičtí migranti či

migrantky.89

837. Nejméně vhodné charakteristiky z pohledu integrace na trh práce

a do společnosti pak mívají skupiny uprchlíků, jelikož za situace absence

válečného konfliktu či politických tlaků by se tito lidé většinou vůbec

nestěhovali. Velká část uprchlíků navíc často zažívá traumata, která si

s sebou nesou dál a která jim často ztěžují zapojení se jak na trh práce, tak

do společnosti jako takové. Přijímání imigrantů a imigrantek v rámci této

kategorie uprchlíků je však povinností každé země v menším či větším

měřítku vzhledem k závazku dodržování Ženevské konvence o právním

postavení uprchlíků. Další možností jsou zahraniční studenti a studentky,

kteří jsou také vhodnými adepty k migraci. V současnosti jsou studenti

a studentky pocházející ze států mimo EU a studující v ČR po dokončení

studia často nuceni ze země odjet, pokud nezačnou plnit jiný účel svého

pobytu, jako je např. zaměstnání (za tímto účelem mají volný přístup na trh

práce). Jedná se však o lidi, kteří by neměli problém s integrací, protože se

během studií seznámili s jazykem, společností a navázali zde společenské

kontakty. Např. Spojené státy (USA) považují zahraniční studenty

a studentky za zdroj vysoce kvalifikované pracovní síly a snaží se je v USA

udržet například tak, že jim po dokončení studia poskytují rok na hledání

práce a tamní úřady jim v tom aktivně pomáhají. Díky této politice pochází

jedna třetina zaměstnaných absolvujících technických a přírodovědných

oborů ze zahraničí, mezi absolventy a absolventkami doktorského studia je

to dokonce více než polovina. Tito pracovníci a pracovnice se významně

podílejí na inovacích a jsou významným motorem ekonomického růstu

USA.90

838. Další faktory ovlivňující plynulou integraci cizinců a cizinek na trh

práce a do společnosti se týkají také institucí a přístupu většinové

populace. Některé studie naznačují, že negativní postoje většinové

společnosti vůči cizincům a cizinkám snižují imigraci.91 Obzvláště citliví na

tyto postoje pak jsou cizinci a cizinky z ostatních zemí EU a jiných

rozvinutých zemí, z jazykově blízkých zemí a zemí s relativně vzdělanější

populací.92

88

ADSERÀ, A.; PYTLIKOVA, M. (2016): Language and Migration. In Ginsburg, V.; Weber, O. (eds) The Palgrave Handbook of Economics and Language. 89

CHISWICK, B. R. (1999) Are immigrants favourably self-selected? American Economic Review 89(2). 90

PERI, G.; BASSO, G. (2016) Opportunity Lost. 91

GORINAS, C. AND PYTLIKOVÁ, M. (2015) The Influence of Attitudes toward Immigrants on International Migration. International Migration Review 49(4). 92

Tamtéž.

Uprchlíci a absolventi

Vhodné prostředí pro

plynulou integraci cizinců a

cizinek

http://www.palgrave.com/page/detail/The-Palgrave-Handbook-of-the-Economics-of-Language/?K=9781137325044


251

1.3 Nerovnosti

839. Jednou z překážek růstu kvality života jsou významné nerovnosti ve

společnosti. Průzkumy ukazují, že k vyšší životní spokojenosti lidí (včetně

jejich dobrého zdravotního stavu) dochází při nižších socioekonomických

nerovnostech ve společnosti.93

840. V čase hospodářské recese se příjmy domácností dolního

příjmového decilu (desetiny domácností s nejnižšími příjmy) zvyšovaly

rychleji než příjmy domácností horního decilu. Růst příjmů nejbohatší

desetiny domácností naopak vykazoval oproti vývoji příjmů nejchudší

desetiny vyšší dynamiku v době konjunktury.94 Sociální systém tedy tlumí

dopady recese na nízkopříjmové domácnosti, celkově však pokračuje

„rozevírání nůžek“ mezi nízko- a vysokopříjmovými domácnostmi.95

Graf 1.3 Roční hrubé peněžní příjmy na osobu

desetiny domácností s nejvyššími (červeně)

a desetiny domácností s nejnižšími (modře)

příjmy (v Kč). Zdroj: Dubská, D.; Zeman, J.

(2015) Analýza vývoje indikátorů nerovnosti

v ČR a jejich dopad na růstový potenciál ČR, s.

17.

Graf 1.4 Převýšení horního příjmového decilu

nad dolním příjmovým decilem (hrubé a čisté

příjmy, vývoj 1989–2014). Zdroj: Dubská, D.;

Zeman, J. (2015) Analýza vývoje indikátorů

nerovnosti v ČR a jejich dopad na růstový

potenciál ČR, s. 17.

93

HAHEY, T., SMYTH, E.; SIRGY, M. J.; RAHTZ, D. (2004) Do subjective indicators measure welfare? European Societies 6(1); VERME, P. (2011) Life satisfaction and income inequality. Review of Income and Wealth 57(1). 94

DUBSKÁ, D.; ZEMAN, J. (2015) Analýza vývoje indikátorů nerovnosti v ČR a jejich dopad na růstový potenciál ČR. 95

Za roky 1989–2014 stouply hrubé peněžní příjmy na osobu v domácnostech celkem podle dat z rodinných účtů 6,6krát (čisté 6,5krát) a u desetiny nejníže příjmových 5,5krát (čisté 5,6krát), ale u desetiny nejvýše příjmových narostly 7,8krát (čisté 7,7krát). Dle výše uvedené analýzy DUBSKÁ, D.; ZEMAN, J. (2015) Analýza vývoje indikátorů nerovnosti v ČR a jejich dopad na růstový potenciál ČR.

0

50 000

100 000

150 000

200 000

250 000

300 000

350 000

400 000

450 000

1989

1991

1993

1995

1997

1999

2001

2003

2005

2007

2009

2011

2013

Hrubé příjmy na osobu- domácnosti celkem

Hrubé příjmy na osobu- domácnosti dolníhodecilu

Hrubé příjmy na osobu- domácnosti horníhodecilu

y = 0,0733x + 3,2297 R² = 0,8854

y = 0,0581x + 3,0296 R² = 0,8855

2

2,5

3

3,5

4

4,5

5

5,5

1989

1991

1993

1995

1997

1999

2001

2003

2005

2007

2009

2011

2013

Převýšení u hrubýchpeněžních příjmů

Převýšení u čistých peněžníchpříjmů

Vyšší životní spokojenost je

podmíněna nízkými

socioekonomickými

nerovnostmi

K „rozevírání nůžek“ dochází

nejvíce v období

hospodářského růstu


252

841. Nerovnosti se neprojevují pouze v dimenzi příjmů domácností, ale

také v prostorové dostupnosti zaměstnání a veřejných služeb.96 V České

republice lze nalézt oblasti, odkud se kvůli stálému poklesu úrovně

poskytování veřejných služeb (omezované zdravotní péči v místě,

slábnoucí veřejné dopravní obslužnosti) stěhuje mladší obyvatelstvo do

měst a ponechává nemovitosti především k rekreačním účelům. Dochází

tak k vylidňování venkova a koncentrace obyvatelstva do několika sídelních

center (klíčová oblast Obce a regiony). V periferních územích se projevuje

nejtypičtěji stárnutí populace a výrazné zhoršování kvality života.

842. Kromě omezení potenciálu osobního rozvoje z důvodu nízkého

příjmu nebo nedostatečné prostorové dostupnosti služeb jsme svědky

společenských nerovností spojených s předsudky a diskriminací na základě

pohlaví,97 věku, etnicity, péče o závislé osoby, zdravotního postižení,

sexuální orientace, vyznání nebo světonázoru. Nejvíce ohrožené

diskriminací jsou v praxi osoby sociálně vyloučené a jinak znevýhodněné,

které se diskriminaci nedovedou účinně bránit, a ty, které čelí vícečetné

diskriminaci (tj. z více důvodů). Mezi znevýhodněné osoby patří ženy98 (mj.

kvůli platové nerovnováze), cizinci a cizinky, příslušníci a příslušnice

některých etnických menšin (zejména Romové a Romky), osoby se

zdravotním postižením, senioři a seniorky, matky s dětmi, osoby s nízkou

kvalifikací, propuštění vězni a vězeňkyně či osoby drogově závislé.

843. Mnohá z výše uvedených znevýhodnění se překrývají a některé

veřejné systémy je dále násobí, byť nikoli záměrně. Příkladem může být

vězeňství. Z důvodu vysoké míry recidivy (viz Graf 1.5) jsou vězeňská

zařízení již na samé hranici svých (i postupně navyšovaných) kapacit. Míra

tzv. penologické recidivy (množství takových pachatelů opakovaně ve

výkonu trestu odnětí svobody) se v ČR pohybuje okolo 70 %.99 Tomu však

neodpovídají počty příslušníků/příslušnic a zaměstnanců/zaměstnankyň

vězeňské služby. Ve vězeňských zařízeních se také nachází poměrně

vysoké procento osob se zkušenostmi se závislostí na psychotropních

a omamných látkách100 či trpící různými duševními onemocněními. Také

96

Veřejnými službami jsou v celém dokumentu rozuměny „služby vytvořené, organizované nebo regulované orgánem veřejné správy k zajištění, aby byla služba poskytována způsobem, který lze považovat za nezbytný k uspokojení společenských potřeb při respektování principu subsidiarity. Sama veřejná správa se všemi úrovněmi je chápána jako služba pro občana. Veřejnou službou jsou tedy tzv. věcné veřejné služby, které jsou státem, krajem či obcí organizovány, poskytovány v naturální (věcné) podobě či regulovány, příp. poskytovány ve formě finanční podpory a v širším slova smyslu i správní činnosti, ať jsou či nejsou upraveny zákonem“. Definice převzata z přílohy usnesení vlády. VLÁDA ČR (2002) Usnesení vlády České republiky č. 164 ze dne 20. února 2002 k návrhu záměru zákona o standardizaci vybraných veřejných služeb. 97

ČR patří mezi zeměmi OECD k průměru. Viz OECD Gender wage gap. OECD Gender Equality. [Online] V rámci EU28 ovšem k výraznému podprůměru: EK (2015) Gender pay gap in the Czech Republic; MYSÍKOVÁ, M. (2012) Gender Wage Gap in the Czech Republic and Central European Countries. Prague Economic Papers 21(3). 98

Souhrnné zprávy o rovnosti žen a mužů (o rovných příležitostech) jsou na úrovni vlády ČR připravovány od roku 1998 (za roky 2011 a 2012 MPSV, jinak ÚV ČR), poslední zpráva z této řady ÚV ČR (2016) Zpráva za rok 2015 o rovnosti žen a mužů a o naplňováníVládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–2020. 99

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČR (2015) Statistická ročenka Vězeňské služby ČR. 100

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČR (2015) Statistická ročenka Vězeňské služby ČR.

Nerovnost v periferních

oblastech prohlubují

geografické podmínky

Nerovnosti jsou

prohlubovány diskriminací již

ohrožených skupin

Současný stav vězeňského

systému nepřispívá

k poklesu společenských

nerovností


253

stárnutí vězeňské populace se odráží ve zvyšujících se nárocích na

zajištění důstojných podmínek pro výkon trestu seniorů nebo seniorek,

včetně nutnosti zajištění adekvátní lékařské péče. Specifika vězeňství

narážejí na dlouhodobě neuspokojivý stav vězeňské architektury, což tvoří

limity i pro zaměstnávání vězněných osob, jejich vzdělávání, terapeutické

a další činnosti. Výsledkem je, že složka nápravná není dostatečně

vyvážena se složkou retribuční, znevýhodnění odsouzených se prohlubuje

a vězeňství tím zároveň nemůže účinně plnit svou roli v ochraně

společnosti před opakováním trestné činnosti.

Graf 1.5 Procentuální členění odsouzených dle počtu již vykonaných trestů odnětí

svobody k 31. 12. 2015. Zdroj: VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČR (2016) Statistická ročenka

Vězeňské služby České republiky 2015, s. 91 (zaokrouhleno na jedno desetinné

místo).

844. Genderové nerovnosti přetrvávají nejen na trhu práce, ale

i v dalších oblastech společenského života. Podle žebříčku EIGE

hodnotícího úroveň rovnosti žen a mužů v členských státech EU je ČR

v tomto ohledu s hodnotou 43,8 výrazně pod průměrem EU (52,9).101 Ve

srovnání s průměrem EU zaostává ČR zejména v oblasti ekonomických

nerovností, účasti na trhu práce a nízkého zastoupení žen v rozhodovacích

a mocenských pozicích, konkrétně pak nízkého zastoupení žen ve vedení

největších obchodních společností.102 (Např. podíl žen v představenstvech

a dozorčích radách obchodních společností kotovaných na pražské burze

činí pouze 12,6 %.103 Přitom za posledních 10 let nedošlo k výraznějším

změnám a zastoupení žen zůstává na těchto pozicích dlouhodobě nízké).

Rozdíl v průměrných mzdách žen a mužů činí 21,6 %, což je jeden

z nejvyšších rozdílů v EU. Genderové rozdíly ve mzdách a výpadky z trhu

práce z důvodu rodičovství a péče o osobu blízkou se v důchodovém věku

101

EIGE (2015) Gender Equality Index 2015. 102

EK (2015) Gender balance on corporate boards. 103

VLÁDA ČR (2015) Vláda podpořila směrnici na vyšší zastoupení žen ve vedení velkých firem. Archiv zpráv minulých vlád. [2. 12. 2015].

34,0%

21,8%

14,0%

9,9%

6,8% 4,5%

3,0% 2,0% 1,4% 0,8%

0,5%

1,2%

0 x

1 x

2 x

3 x

4 x

5 x

6 x

7 x

8 x

9 x

10 x

více než 10 x

Přetrvávají genderové

nerovnosti v různých

oblastech společenského

života


254

projevují ve výrazných rozdílech výše penzí žen a mužů a výrazně vyšším

rizikem ohrožení chudobou na straně žen. Jedním z nejzávažnějších

projevů nerovnosti mezi muži a ženami představuje násilí na ženách, která

se vyskytuje napříč společností a společenskými vrstvami zejména ve

formách domácího násilí, znásilnění, sexuálního obtěžování či tzv. kyber-

násilí.

845. Romové a Romky jsou díky své viditelné odlišnosti jednou

z nejčastějších obětí diskriminace nejen v ČR, ale také v jiných evropských

zemích. Podle výzkumu FRA / UNDP 2012 přes 60 % českých Romů nebo

Romek pocítilo v daném roce diskriminaci na základě svého etnického

původu.104 Nerovné postavení se projevuje např. v rovném přístupu ke

vzdělání a službám, nediskriminačním prostředí na trhu práce, v oblasti

bydlení či přístupu ke zdravotní péči. Romové a Romky, ale i další

národnostní menšiny, mohou čelit vícenásobné diskriminaci, kdy jsou lidé

diskriminováni z více než jednoho důvodu. Uchazečka o zaměstnání může

být např. diskriminována proto, že je Romkou, proto, že je absolventkou

bez praxe, nebo proto, že pečuje o děti do 15 let.

846. Velmi dobrá pozice ČR v žebříčku evropských zemí přetrvává

prakticky ve všech indikátorech nerovností zjišťovaných podle SILC.105 Při

pohledu „pod povrch“ jednotlivých indikátorů (tj. jejich členění, např. hodnot

pro různé věkové kategorie, podle pohlaví či regionu) je však možné

identifikovat řadu problémů. Z hlediska nedostatku práce a hmotné

deprivace jsou vysokému riziku vystaveni lidé ve věkové kategorii 55–59

a lidé nad 65 let (65+) žijící sami (jde zejména o ženy, kde riziko stoupá

s jejich narůstajícím věkem). Nezanedbatelný je také podíl tzv. pracujících

chudých, tedy lidí, kteří jsou sice zaměstnáni, ale přesto často upadají do

chudoby. Ve srovnání s průměrem EU je v ČR navíc výrazně vyšší podíl

lidí žijících v bytech prostorově poddimenzovaných.106

847. Ohroženost chudobou lidí ve věku 55–59 let a také 65+, zejména

žen, dětí a mladých lidí, je tedy v ČR významná. V ohrožení jsou zejména

děti do šesti let a v pozdějším věku mladí lidé do 18 let, pokud žijí

v domácnostech s nízkou intenzitou práce, popřípadě pokud jejich rodiče

mají jen základní vzdělání. V rodinách, kde mají oba rodiče vysokoškolské

vzdělání, je toto riziko pro děti do šesti let v ČR vůči průměru EU naopak

velmi nízké. Vzdělání se tak zdá být výrazným faktorem působícím proti

riziku chudoby nebo sociálního vyloučení.107

848. Kombinace strukturálních (vzdělání, věku, genderu, ekonomických

nerovností ap.) a individuálních faktorů (např. rodinné situace, zdravotního

104

EUROPEAN AGENCY FOR FUNDAMENTAL RIGHTS; UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAMME (2012) The situation of Roma in 11 EU Member States, s. 21. 105

EUROSTAT (2014) Living Conditions in Europe. 106

V ČR je průměrný počet místností na osobu 1,4, což je podprůměr v rámci EU28, kde činil 1,6 (údaje z roku 2014). EUROSTAT. Average number of rooms per person by type of household and income group from 2003 – EU-SILC survey. Eurostat [online]. 107

„In 2011, 27 % of children aged less than 18 were at risk of poverty or social exclusion. Risk of poverty decreases with increasing education level of parents.“ EUROSTAT (2013) At risk of poverty or social exclusion in the EU27, s. 1.

Potřeba věnování speciální

pozornosti romské

národnostní menšině

K nejohroženějším patří lidé

starší 55 let,

zejména seniorky

Vzdělání je „pojistkou“ proti

riziku chudoby a sociálního

vyloučení rodin

Strukturální nerovnosti jako

příčina bezdomovectví


255

stavu, zkušenosti s institucionální výchovou) může vést až ke vzniku

bezdomovectví jako extrémní formy sociálního vyloučení108. Absence

přiměřeného a stabilního bydlení jako základní životní potřeby znesnadňuje

zapojení jednotlivců i rodin do ekonomické aktivity, vzdělávání nebo správy

věcí veřejných, což vede k dalším negativním individuálním

a společenským důsledkům109. Kvalifikované odhady110 ukazují nejen

vysoký počet (téměř 70 tisíc) osob bez bydlení (venku, v noclehárnách,

ubytovnách, azylových domech, osob opouštějících jiné pobytové instituce

ap.), ale také téměř 120 tisíc osob ohrožených ztrátou bydlení.

1.4 Vzdělávání

849. Společenské nerovnosti se projevují i ve vzdělávání. Výzkum PISA

pořádaný OECD v roce 2012 prokázal silný vliv socioekonomického

původu žáků a žákyň na jejich studijní výsledky ve vyspělých

zemích, konkrétně také v ČR. Výzkum matematické, přírodovědné

a čtenářské gramotnosti patnáctiletých žáků a žákyň pomocí vztahu mezi

indexem ESCS (indexem sociálního, ekonomického a kulturního statusu)

a jejich výsledky v jednotlivých gramotnostech určuje míru rovného přístupu

ke vzdělání. ČR patří s 51 body k zemím s největším vlivem

socioekonomického zázemí na vzdělávací výsledky žáků a žákyň. Hodnota

průměru zemí OECD je 39 bodů, přičemž role socioekonomického zázemí

od roku 2003 posílila.111 Konzistentně s tím je v ČR velmi nízká

vzdělanostní mobilita: Pouze necelých 20 % lidí ve věku 25–44 let s oběma

rodiči se středním vzděláním či s absolvovaným tzv. pomaturitním studiem

(upper secondary or post-secondary non-tertiary education – ISCED 2011

3-4) mělo vysoké (tj. vyšší odborné, vysokoškolské bakalářské,

magisterské; tertiary education – ISCED 2011 6-8)112 vzdělání, zatímco

v OECD se takto měřená mobilita týkala více než 40 % lidí.113 Zpráva

Evropské komise114 také upozorňuje na vliv socioekonomických

nerovností.115 Dále identifikuje další strukturální problémy českého systému

vzdělávání, k nimž patří stárnutí učitelů a učitelek116 a nedostatečná prestiž

108

MPSV ČR (2013) Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. 109

MPSV ČR (2014) Konsensuální konference o bezdomovectví v České republice. 110

MPSV ČR (2015) Vyhodnocení průzkumu řešení bezdomovectví v obcích s rozšířenou působností. 111

ČŠI (2013) Hlavní zjištění PISA 2012. 112

UNESCO Institute for Statistics (2012) International Standard Classification of Education ISCED 2011. Dostupné z: http://www.uis.unesco.org/Education/Documents/isced-2011-

en.pdf. 113

OECD (2016) Education at a Glance 2016, s. 80. 114

EK (2016) Doporučení pro Doporučení Rady k národnímu programu reforem České republiky na rok 2016 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu České republiky z roku 2016. 115

„Výsledky vzdělávání jsou obecně dobré, silně je ovlivňuje socioekonomické zázemí studentů. Jasně znepokojivé jsou slabé výsledky vzdělávání mezi znevýhodněnými skupinami, zejména Romy.“; tamtéž, s. 5. Obdobně také dle národní přílohy mezinárodního šetření PIAAC. Viz STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (EDS.) (2013) Předpoklady úspěchu v práci a v životě. 116

ČSÚ (2013) Zaostřeno na ženy a muže – 2013, v sekci Vzdělání, statistiky věkové struktury učitelů regionálního školství bez řídících pracovníků.

Socioekonomické zázemí má

značný vliv na vzdělávací

výsledky žáků a žákyň

http://www.uis.unesco.org/Education/Documents/isced-2011-en.pdf



256

učitelské profese117 (daná mj. nízkými platy), nízká kvalita jejich přípravy118,

příliš raná vnější diferenciace vzdělávacích cest,119 zvyšující se nesoulad

společenské poptávky po vzdělávání s jeho nabídkou120 aj. Diferencované

školství má podle většiny existující empirické odborné literatury nulový

nebo negativní efekt na průměrné studijní výsledky žáků a žákyň, zatímco

pouze malé množství analýz zjistilo celkově pozitivní efekt.

V diferencovaném školství však nesporně dochází ke zvyšování nerovností

mezi studijními výsledky.121 Zároveň je prokázáno snižování společenské

soudržnosti jako důsledek homogenizace vzdělávacích proudů.122

850. Socioekonomický původ ovlivňuje šance na získání středního

vzdělání s maturitou u mladých lidí silněji než u lidí ze starších kohort,123

což vede ke stále větší koncentraci dětí z nižších společenských vrstev

v učňovském školství.124 Numerická a čtenářská gramotnost absolventů

a absolventek nematuritního učňovského vzdělání se v souvislosti s jeho

sílící negativní exkluzivitou výrazně snižuje.125 Na opačném pólu středního

školství, ve víceletých gymnáziích, v letech 2000–2009 vzrostlo zastoupení

dětí z rodin s vysokým socioekonomickým statusem, které již předtím

tvořily většinu.126 Studium víceletých gymnázií přitom ve srovnání se

čtyřletými nevede k významně vyšším čtenářským a matematickým

dovednostem u žáků či žákyň se stejným socioekonomickým statusem,

avšak je svými studujícími lépe hodnoceno a přináší téměř úplnou jistotu

přijetí na vysokou školu nehledě na úroveň studijních kompetencí.127

Víceletá gymnázia tedy působí jako sociální filtr, který neposkytuje svým

studentům a studentkám lepší matematické a čtenářské dovednosti,

ale přesto ovlivňuje šance na úspěch v dalším životě.

851. Prostor vzdělávání se proměňuje. Mladí lidé déle studují (resp. VŠ

studuje více lidí než dříve), a tak na trh práce nastupují později.128 Celkově

117

MÜNICH, D.; PERIGNÁTHOVÁ, M.; ZAPLETALOVÁ, L.; SMOLKA V. (2015) Platy učitelů českých základních škol. 118

OECD (2013) Mezinárodní šetření TALIS 2013. 119

STRAKOVÁ, J. (2010) Přidaná hodnota studia na víceletých gymnáziích ve světle dostupných datových zdrojů. Sociologický časopis 46(2). 120

Viz MŠMT ČR (2015) Analýzy vývoje (ne)zaměstnanosti absolventů a absolventek středních škol. 121

VESELÝ, A.; MATĚJŮ, P. (2010) Vzdělávací systémy a reprodukce vzdělanostních nerovností. In MATĚJŮ, P.; STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds). Nerovnosti ve vzdělávání. 122

Tamtéž. 123

MATĚJŮ, P.; ANÝŽOVÁ, P., SIMONOVÁ, N. (2013) Vliv osobnostních, rodinných a sociálních faktorů na dosažené vzdělání a úroveň kompetencí. In STRAKOVÁ, J., VESELÝ, A. (eds.) Předpoklady úspěchu v práci a v životě, s. 118. 124

KATRŇÁK, T., SIMONOVÁ, N.; FÓNADOVÁ, L. (2013) Od diferenciace k diverzifikaci: test MMI a EMI v českém středním vzdělávání v první dekádě 21. století. Sociologický časopis 49(4), s. 515. 125

KOUCKÝ, J., ZELENKA, M. (2013) Kontext a důsledky vzdělávací expanze. In STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds.) Předpoklady úspěchu v práci a v životě, s. 213. 126

Tamtéž. 127

STRAKOVÁ, J. (2010) Přidaná hodnota víceletých gymnázií ve světle dostupných datových zdrojů. In MATĚJŮ, P.; STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds.) Nerovnosti ve vzdělávání. SIMONOVÁ, N.; SOUKUP, P. (2010) Působení primárních a sekundárních faktorů sociálního původu při přechodu na vysokou školu v ČR. In MATĚJŮ, P.; STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds.) Nerovnosti ve vzdělávání. 128

V roce 2015 mělo v ČR 31 % lidí ve věku 25–34 let vysokoškolské vzdělání oproti pouhým 14 % v roce 2005, viz OECD. Population with tertiary education. OECD [online].

Sílí socioekonomická

výlučnost nejvíce i nejméně

prestižních středoškolských

proudů

Lidé studují déle a dochází

tak k posunu životních fází


257

dochází k posunu životních fází (věku rodičů při narození dítěte, věku

odchodu do důchodu i střední délky života). Zdroj znalostí se dnes navíc

posouvá mimo školu, ta ovšem zatím neplní funkci správného

zpracovávání těchto neformálních znalostí. Také trávení volného času dětí

není uspokojivé – např. podíl aktivních činností (sportu, koníčků) klesá na

úkor surfování na internetu;129 málo času také děti tráví venku v přírodě,

a to přes prokázané pozitivní účinky této činnosti na mentální i fyzický

rozvoj dítěte.130 Vzdělávací systém na to není připraven, neboť mnohé

specializované druhy středního školství jsou tradičně nastaveny jako

konečný stupeň vzdělání, což výrazně snižuje šance jejich absolventů

a absolventek na uplatnění (míra nezaměstnanosti u osob se středním

vzděláním bez maturity je trvale významně vyšší než u lidí s maturitním

vzděláním a mnohem výrazněji vyšší než u lidí s vysokoškolským

vzděláním)131. Původně totiž absolventi a absolventky SŠ okamžitě

nastupovali na trh práce; tato ambice je ovšem v době digitalizace již

nemožná. Existuje robustní evidence, že užší odborné vzdělání sice

zvyšuje šance na uplatnění v mládí, nicméně všeobecné vzdělání

napomáhá k setrvání na trhu práce ve vyšším věku, neboť poskytuje více

kompetencí potřebných k přizpůsobení se změnám prostředí. (Tento vztah

je nezávislý na věku, úrovni vzdělání, fyzické náročnosti práce a řadě

dalších kontrolovaných faktorů.)132

852. V investicích do vzdělávání je země na pomyslném chvostu států

OECD a v mezinárodním srovnání i v porovnání se sousedy se v ČR

výrazně pomaleji zvyšuje podíl vysoce vzdělaných lidí. Pro ilustraci, ČR

vydává na vzdělání 3,4 % hrubého domácího produktu (rok 2013), průměr

zemí OECD je však 4,8 %.133 Ve výdajích na žáka či žákyni / studenta či

studentku (od základního po terciární vzdělávání) vydává ČR ročně 7 493 $

(upraveno dle PPP), kdežto průměr OECD je 10 493 $.134 V žebříčku

členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

je tak na posledních příčkách. V podílu obyvatel s terciárním vzděláním se

ČR také nachází výrazně pod průměrem zemí OECD.135

853. Velmi problematickým trendem posledních let je rozšiřování

soukromého základního školství, které je v příkrém rozporu s rovnými

šancemi dětí na získání vzdělání, a to na samém počátku jejich

vzdělávacích drah. Podíl žáků a žákyň v soukromých základních školách

na celkovém počtu žáků či žákyň dané úrovně vzdělávání od roku

2005/2006 kontinuálně roste. Počet žáků a žákyň v soukromých základních

129

CHOMYNOVÁ, P.; CSÉMY, L.; MRAVČÍK, V. (2016) Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) 2015. 130

DANIŠ, P. (2016) Děti venku v přírodě. 131

ČSÚ (2016) Trh práce v ČR – časové řady – 1993–2015. 132

HANUSCHEK, E. A.; SCHWERDT, G.; WOESSMANN, L. ZHANG, L. (2015) General Education, Vocational Education, and Labor-Market Outcomes over the Life-Cycle. 133

OECD (2016) Education at a Glance 2016. Table B4.1 Total public expenditure on education (2013). 134

OECD (2016) Education at a Glance 2016. Table B1.1 Annual expenditure per student

by educational institutions for all services (2013). In equivalent USD converted using PPPs for GDP, by level of education, based on full-time equivalents. 135

OECD (2016) Education at a Glance 2016.

Veřejné výdaje na

vzdělávání jsou relativně

nízké

Narůstá počet soukromých

základních škol


258

školách se v letech 2010–2015 zvýšil o 64 %, přičemž s každým rokem se

absolutní nárůst zrychloval, a v roce 2015/2016 dosáhl 1,1 %.136 Oproti

tomu podíl studujících na soukromých středních školách dlouhodobě

stagnuje na úrovni mezi 12 a 14 %. Zastoupení studentů a studentek

soukromých vysokých škol, k nimž se nicméně neváže pověst elitního

vzdělávání, naopak v posledních letech klesá a v roce 2015/2016 činilo

11 %.137 Příčiny lze hledat v potřebě systémové změny vzdělávacího

systému.138 Kvalitativní nároky na vzdělávání překračují rámec vymezený

kvantitativními ukazateli OECD,139 v kontextu Agendy 2030 je nově

formuluje UNESCO.140 Dovršení kurikulární reformy je prioritou také české

vzdělávací politiky141 – s cílem reagovat na změny ve společnosti

a transformovat je do vzdělávacího systému.142 V tomto ohledu vychází ze

schválené Strategie 2020.143 Výchova budoucích občanů a občanek má být

založena na výuce relevantních znalostí a způsobů jejich užití (věcné

argumenty pro evidence-based policy), rozvoji kompetencí, podpoře

konstruktivistických přístupů ve vzdělávání a systémového myšlení,

a pěstování schopnosti adaptace na změnu (resilience), a to na všech

úrovních vzdělávacího systému.144

1.5 Zdraví

854. Dlouhodobě u nás klesá úmrtnost, což se projevuje rostoucí nadějí

dožití při narození (střední délka života), která se v letech 1990 až 2014

zvýšila ve všech osmadvaceti státech EU. Největší nárůst (kromě Estonska

se 7,5 lety) zaznamenala právě Česká republika (o 7,4 let) na 78,9 let145,

avšak i přesto je nadále pod evropským průměrem, který v roce 2014 činil

80,9 let.146 V ČR v roce 2015 činila 75,8 let u mužů a 81,4 let u žen.147

Tento ukazatel ale významně ovlivňují environmentální a sociální

determinanty zdraví a s nimi související nerovnosti v oblasti zdraví.

Například naděje dožití mužů s vysokoškolským vzděláním je v ČR výrazně

vyšší než u mužů s dokončeným základním vzděláním. U ostatních

evropských zemí EU je sice tento rozdíl také patrný, je však výrazně

menší.148

855. Nejčastější příčinu úmrtí v ČR představují všeobecně chronická

neinfekční onemocnění, především nemoci oběhové soustavy, které v roce

2015 představovaly u žen 49,9 % a u mužů 41,9 % všech zemřelých (za

136

MŠMT ČR (2016) Vývojová ročenka školství 2005/06–2015/16. 137

Tamtéž. 138

ASPEN INSTITUTE PRAGUE (2016) Česko. 139

OECD (2016) Education at a Glance 2016. 140 UNESCO (2016) Global education monitoring report. 141

MŠMT ČR (2015) Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015–2020. 142

Tamtéž, str. 10. 143 MŠMT ČR (2014) Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. 144

Viz např. MŠMT ČR (2016) Soustavná podpora občanského vzdělávání na školách. 145

EUROSTAT (2016) Mortality and life expectancy statistics. 146

OECD (2016) Health at a glance Europe 2016. 147

ČSÚ (2016) Vývoj obyvatelstva České republiky – 2015. 148

Údaje za rok 2013, dle publikace OECD (2016) Health at a Glance Europe 2016.

Nerovnosti v průměrné

střední délce života jsou

značné

Zdraví lidí je negativně

ovlivněno riziky životního

prostředí a nezdravým

způsobem života


259

více než polovinou těchto úmrtí stojí ischemické nemoci srdeční). Druhou

nejčastější příčinou úmrtí jsou dlouhodobě zhoubné novotvary (v roce 2015

22,3 % u žen a 27 % u mužů) a dále nemoci dýchací soustavy (6,1 % u žen

a 7,4 % u mužů v roce 2015).149 Zdravotní stav populace je negativně

ovlivněn faktory životního prostředí, především rizikovými emisemi

z domácích topenišť na pevná paliva (uhlí), z dieselových a benzinových

motorů (mikroaerosol PM2,5, polycyklické aromatické uhlovodíky PAU,

benzo(a)pyren) a dalšími rizikovými látkami v ovzduší, včetně vnitřního

prostředí budov, ve vodách (hormonálními disruptory) i v potravinách. Ke

zhoršení zdraví přispívají další rizikové faktory (hluk, nadváha a obezita,

kouření, konzumace alkoholu, stres, nedostatečná pohybová aktivita

a špatná kvalita a složení potravin).150 Nedostatečná pohybová aktivita,

obezita, kouření i konzumace alkoholu jsou v ČR ve srovnání s vyspělými

státy velmi časté, a to již u dětí a mladistvých.151

856. Od roku 2008 se zvyšuje délka života (prožitého) ve zdraví. Celkový

průměrný počet let prožitých ve zdraví byl v roce 2008 v ČR u žen 63,4

roku a u mužů 61,3 roku, v roce 2014 pak 65 let u žen a 63,4 let u mužů.

Tento údaj se pohybuje mírně nad průměrem EU28 (61,8 let u žen a 61,4

let u mužů), ale pod hodnotami dosahovanými např. ve Švédsku.152 Podíl

délky života ve zdraví na naději dožití při narození se také zvyšuje, ale jen

velmi pozvolna; u žen činil 78,8 % v roce 2008 a 79,2 % v roce 2014, u

mužů pak 82,7 % a 83,6 % v těchto uvedených letech (pro srovnání průměr

EU28 v roce 2014 byl 73,9 % u žen a 78,6 % u mužů). Pokud by tomu tak

nebylo i nadále, rychlejší růst střední délky života než délky života ve zdraví

by prodlužoval život v nemoci či se zdravotním omezením, což by

nepřispívalo ke kvalitě života obyvatelstva jako takové. Představovalo by to

také zátěž pro zdravotní a sociální systém a ekonomiku společnosti.

857. Cesta k prodloužení délky života ve zdraví vede přes primární

prevenci nemocí, zlepšení životního prostředí, ochranu a podporu zdraví

a ovlivnění hlavních determinant zdraví.153 Veřejné výdaje investované do

podpory zdraví představují pouze zlomek celkových veřejných výdajů na

zdravotnictví (řádově jen 1 %) a jejich vývoj v posledních deseti letech

nebyl příliš pozitivní (viz graf 1.6). Výdaje na zdravotnictví jsou v ČR

dlouhodobě nižší než průměr zemí OECD (v roce 2015 7,5 % HDP v ČR

oproti průměru OECD 9 % HDP). Rozdíl není způsoben pouze nižšími

soukromými výdaji na zdravotnictví, ČR je pod průměrem zemí OECD také

v podílu veřejných výdajů na zdravotnictví k HDP: V roce 2015 v ČR 6,4 %

HDP, průměr OECD 6,6 % HDP.154

149

ČSÚ (2016) Vývoj obyvatelstva České republiky – 2015. 150

MZD ČR (2015) Zpráva o zdraví obyvatel České republiky. 151

Viz např. studie WHO (2016) HBSC – Health Behaviour in School-aged Children. 152

EUROSTAT (2014) Public Health. Health expectancy. Healthy Life Years at birth, at age

65. 153

MZD ČR (2014) Zdraví 2020. 154

OECD (2016) Health at a Glance Europe 2016.

Lidé se dožívají vyššího

věku, ale počet let prožitých

ve zdraví stagnuje

Prodloužení délky života ve

zdraví je možné díky veřejné

podpoře zdraví


260

Graf 1.6 Veřejné výdaje investované do podpory zdraví.155

Zdroj: MZd, na osobní

vyžádání.

858. Dle analýz ÚZIS156 jsou počty lékařů a lékařek v ČR aktuálně

poměrně stabilizované – aktivní úvazky mírně narůstají (ročně o 1,4 %).

Odhadovaný nedostatek minimálně 1 000 úvazků chybějících lékařů

a lékařek pokrývají přesčasy, úvazky jednoho pracovníka či pracovnice

větší než 1 atd. U zdravotních sester dochází už nyní k propadu aktivních

úvazků dostupných po segmentech péče, a to zejména u péče akutní.

Trend je dlouhodobější a je částečně způsoben počínajícím nedostatkem

sester, z velké části však také přechodem sester z úvazků v lůžkové péči

k ambulantní péči (tam sester v čase přibývá). V některých regionech tak

může docházet ke krizovým situacím. Dle prediktivních modelů Ministerstva

zdravotnictví distribuce věku lékařů a lékařek není optimální. U některých

specializací můžeme hovořit přímo o demografickém ohrožení (průměrný

věk nad 57 let) a je nezbytné je omladit. Odhadem budou do roku 2019

očekávané počty absolventů a absolventek lékařských fakult pokrývat

úbytky z důvodu odchodu lékařů a lékařek do důchodu. Po uvedeném

horizontu predikce ukazuje pokles počtu lékařů a lékařek – bude tedy třeba

navýšit počty absolventů a absolventek lékařských fakult.

1.6 Kultura

859. Rizikem pro soudržnost společnosti je podceňování kulturní

a mediální politiky státu. Zejména ohrožující je rezignace státu na

uplatňování vlivu v oblasti estetické i etické výchovy, rozvíjení kompetencí

kulturního publika a mediální gramotnosti a tlaku na zachování vysoké

úrovně kvality médií. Stejnou váhu má však také zanedbání péče

o budování a udržování kulturně založené národní a státní identity.

Úspěšně, byť často mimo veřejnou podporu, se rozvíjejí diverzifikovaná,

kvalitní kulturní a umělecká tvorba i kulturní kontakty se zahraničím.

Dědictvím 90. let zůstalo zpochybňování legitimity kulturní politiky

a ideologický důraz na prioritu soukromého vlastnictví na úkor uznání

155

Nejsou zahrnuty náklady na dotační programy MZd v rozsahu cca 23 mil. Kč (pro rok 2016). 156

DUŠEK, L.; BARTŮŇKOVÁ, M.; MUŽÍK, J. (2016) Personální kapacity lékařů v rezortu zdravotnictví – predikce potřeb.

0

500

1 000

1 500

2 000

2 500

2007 2009 2011 2012 2014 2016

Financování systému ochrany a podpory zdraví v ČR [mil. Kč]

Lékařského personálu je

dostatek, ale ne ve všech

oblastech, a navíc stárne

Podceňování kulturní

a mediální politiky je rizikem


261

potřeby ochraňovat a podporovat sdílené kulturní hodnoty. Přetrvává

rovněž představa o nezbytnosti produkovat finanční zisk v kultuře a umění,

objevily se dokonce věcně mylné argumenty ztotožňující podporu kultury

s neoprávněným ovlivněním ekonomické soutěže. Menšinová kulturní

politika zůstává v zajetí zastaralých konstruktů menšinových etnik

a nerozlišuje mezi potřebou udržení kulturní identity autochtonních etnik na

jedné straně a potřebou kulturní integrace nově příchozích menšin na

straně druhé.

860. Prosazování cílů a úkolů státní kulturní politiky je dlouhodobě

omezováno nedostatkem finančních prostředků na jejich realizaci, což

souvisí s celkovým podfinancováním kulturního sektoru a absencí

alternativních zdrojů. Stát nemá vytvořeny mechanizmy, jak využívat nové

a životaschopné iniciativy v oblasti kultury a tím obnovovat a rozšiřovat

institucionální strukturu kulturního života.

861. V roce 2014 bylo v kultuře zaměstnáno (počet osob pracujících

v kultuře – nejen zaměstnaných, ale také dobrovolníků a dobrovolnic,

pracujících na dohody, OSVČ a jiné typy pracovního poměru) celkově

zhruba na 150 tis. lidí (počet samotných zaměstnanců a zaměstnankyň byl

80 740, což je přibližně 2,1 % z celkového počtu zaměstnaných

v ekonomice). Počty osob pracujících v oblasti kultury se od roku 2012

nijak výrazně nezměnily, lze však pozorovat vzestupnou tendenci v počtu

zaměstnaných, kteří pracují v odvětvích s nižší než průměrnou mzdou.157

Ta byla v roce 2014 mírně pod celostátním průměrem. I přesto lze

v jednotlivých sektorech sledovat výrazné rozdíly. Zatímco v oblasti

audiovizuální a interaktivní techniky byl průměrný měsíční příjem vyšší než

40 tis. Kč, v oblasti kulturního dědictví nedosahovala průměrná měsíční

mzda ani poloviny. Celkově platí, že více než 77 % zaměstnaných

v sektoru kultury pracuje v odvětvích s nižší než celostátní průměrnou

mzdou.158

862. V oblasti kultury lze pozorovat od roku 2011 postupný nárůst výše

finančních zdrojů, které do sektoru „přitékají“. V roce 2014 bylo z veřejných

rozpočtů na kulturu (včetně vztahů s církvemi a náboženskými

společnostmi) vyčleněno téměř 35,9 mld. Kč, což představovalo meziroční

nárůst o 3,6 %. Celkově se tak do kultury dostalo přibližně 2,15 %

veřejných rozpočtů. Narůstající objem veřejných prostředků však musí být

efektivně využíván. Z hlediska makroekonomiky se kultura na vývoji HDP

v roce 2014 podílela zhruba 1,4 %, tato výše se od roku 2010 výrazně

nemění.159 Pozitivní vývoj zaznamenává celková návštěvnost kulturních

institucí, která se mezi lety 2013 a 2014 zvýšila o 5,7 %, což mj. souvisí se

157

Sledované údaje z Výsledků účtu kultury ČR za roky 2011–2014. ČSÚ; NIPOS (2016) Výsledky účtu kultury ČR za rok 2014. 158

ČSÚ; NIPOS (2016) Výsledky účtu kultury ČR za rok 2014. 159

ČSÚ; NIPOS (2016). Výsledky účtu kultury ČR za rok 2014.

Nedostatek finančních zdrojů

Výrazná většina

zaměstnaných v oblasti

kultury pobírá podprůměrnou

mzdu

Zájem lidí o kulturu stoupá,

stejně jako veřejné investice

do ní


262

zpřístupňováním památkových objektů veřejnosti. Průběžně také stoupá

počet kulturních akcí, které se v ČR konají.160

160

NIPOS (2016) Kultura České republiky v číslech.

263


2.1 Hospodářské instituce

863. Pozice české ekonomiky mezi západní a východní Evropou se za

posledních 200 let nezměnila.161 Česká republika stojí v čele pomyslného

pelotonu bývalých postkomunistických států, ale země ekonomického jádra

EU (Německo, země Beneluxu, Francie a Velká Británie) jsou výkonnostně

daleko vpředu.

864. Česká republika je otevřená, v rámci EU středně velká ekonomika,

citlivá na dění v globální ekonomice. Patří do skupiny zemí hospodářsky

navázaných na Německo. To je dlouhodobě naším největším obchodním

partnerem. Pro srovnání: Seřadíme-li naše obchodní partnery podle

objemu obchodu, objem německého dovozu k nám je větší než dvou

následujících zemí dohromady a objem vývozu do Německa dokonce větší

než tří následujících zemí dohromady. Téměř polovina nefinančních

podniků a téměř celý bankovní sektor jsou součástmi nadnárodních

společností. Závislost České republiky na zahraničních zdrojích ilustruje

dobře například oblast výzkumu a vývoje. Třetina zdrojů pochází

z evropských fondů a třetina hodnoty připadá na projekty realizované ve

firmách se zahraničním vlastníkem.

865. Výkonnost ekonomiky měřená pomocí hrubého domácího produktu

(HDP), který je peněžním vyjádřením vytvořené hodnoty zboží a služeb

v určitém období na daném území, mírně rostla již před vstupem do EU

v roce 2004. V letech 2004–2007 silný hospodářský růst kulminoval. Mezi

lety 2009 a 2014 následovaly propad a stagnace hospodářské výkonnosti

v důsledku světové krize a domácí fiskální politiky. V roce 2015 HDP opět

výrazně vzrostl díky nízké ceně komodit a jednorázovému dočerpání

evropských dotací.162 Tehdy reálný HDP na osobu, tedy ekonomická

úroveň země po odečtení vlivu, který na statistiky mají měnící se ceny,

dosáhl opět úrovně roku 2008.

866. Vedle ekonomického výkonu měřeného HDP je důležitý i důchodový

pohled na makroekonomickou realitu. Hrubý národní důchod (HND)

ukazuje objem prvotních důchodů z práce i kapitálu z tuzemské ekonomiky

i ze zahraničí připadající na české rezidenty. Rozdíl mezi HDP a HND je

dán saldem prvotních důchodů se zahraničím, tedy zjednodušeně rozdílem

mezi mzdami a zisky českých subjektů ze zahraničí na jedné straně

a mzdami nerezidentů v ČR a zisky zahraničních vlastníků z české

ekonomiky na straně druhé. Rozdíl mezi HDP a HND v ČR se zvětšuje.

Průměrné tempo přírůstku HDP v letech 1995–2015 činilo 5,3 %, zatímco

HND pouze 5 %. V roce 2015 tak byl HND již téměř o 8 % nižší než HDP,

což je třetí nejvyšší hodnota v EU28 za Lucemburskem a Irskem, které mají

výjimečnou strukturu ekonomiky s velmi vysokým podílem zahraničních

161

GGDC (2013) The Maddison-Project. 162

OECD (2016) Economic Survey of Czech Republic 2016.

Česká republika hraje

druhou evropskou ligu

ekonomické výkonnosti

Českou ekonomiku silně

ovlivňuje dění v zahraničí

Česká ekonomika se v roce

2015 vrátila na předkrizovou

ekonomickou úroveň roku

2008

8 % HDP vytvořeného v ČR

se nespotřebuje v ČR, ale

v zahraničí


264

společností. Ukazatel hrubého národního důchodu, tj. jaký objem zboží

a služeb je v ekonomice spotřebován a investován, je důležitým doplňkem

ukazatele HDP (viz Graf 2.1).

Graf 2.1 Hrubý domácí produkt, hrubý národní důchod a jejich rozdíl jako procento

HDP [miliardy Kč v běžných cenách]. Zdroj: EK. Database AMECO. European

Commission [online].

867. Česká republika se mezi lety 2005 a 2015 přibližovala k průměrné

ekonomické úrovni EU měřené v HDP na osobu v paritě kupní síly

(očištěné o rozdílné cenové hladiny, viz Graf 2.2, sekce [a] a [b]) i podle

směnného kurzu (sekce [c] a [d]). V HDP na osobu měřeném v paritě kupní

síly jsme šestnáctí, v HND osmnáctí v EU.

Graf 2.2 Relativní ekonomická úroveň. [V běžných cenách podle parity kupní síly na

osobu, EU28 = 100 %]. Zdroj: EK. Database AMECO. European Commission [online],

vlastní výpočty.

0%

2%

4%

6%

8%

10%

0

1 000

2 000

3 000

4 000

5 000

1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 2009 2011 2013 2015

Rozdíl HDP a HND jako % HDP (pravá osa) Hrubý domácí produkt

Hrubý národní důchod

80%

86%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

a) HDP v paritě kupní síly

CZ HU PO SL SK

76% 80%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

b) HND v paritě kupní síly

CZ HU PO SL SK

Česká republika se od

vstupu do EU mírně přiblížila

k průměrné ekonomické

úrovni unie

Analýza rozvoje – 2. Hospodářský model

265

868. Silný ekonomický růst mezi lety 2000 a 2008 táhl především příliv

přímých zahraničních investic (PZI). Zahraniční podniky kupovaly podíly

v českých firmách nebo u nás zakládaly výrobu „na zelené louce“. S nimi

přicházely kapitál, know-how a podniková kultura. Byla to výjimečná

a v dohledné době neopakovatelná situace. Došlo k ní díky skokovému

zapojení České republiky do globálních ekonomických řetězců. Investoři

využili potenciál růstu a dosáhli vysokých výnosů dosažitelných u rychle

rostoucích ekonomik (viz Graf 2.1 do roku 2008). Tyto výnosné investiční

příležitosti se však již vyčerpávají a růst objemu PZI klesá, což ilustruje

Graf 2.3.

Graf 2.3 Hodnota přímých zahraničních investic v ČR a její přírůstek. Zdroj: ČNB.

Databáze ARAD. ČNB [online]; vlastní výpočet.

869. Dokladem růstu taženého zahraničními investicemi je také

vlastnická skladba hrubé přidané hodnoty (HPH), tedy rozdílu mezi

hodnotou vlastní produkce firmy a zdroji a polotovary, které sama

nevyprodukuje a musí je nakoupit. Graf 2.4 ukazuje, že tvorba HPH obou

domácích sektorů – veřejného i soukromého – očištěná o inflaci se téměř

nemění. Růst HPH nejpozději od roku 1996 spočíval zejména na firmách

pod zahraniční kontrolou (červená barva v grafu). HPH je statisticky téměř

shodná s HDP, v ČR tvoří dlouhodobě přibližně 90 % HDP.

46%

54%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

c) HDP v nominálním kurzu

CZ HU PO SL SK

44%

50%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

d) HND v nominálním kurzu

CZ HU PL SL SK

0%

10%

20%

30%

40%

50%

0

500

1 000

1 500

2 000

2 500

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

2015

Mili

ard

y K

č

Hodnota příchozích PZI v ČR Tříletý klouzavý průměr přírůstku PZI (pravá osa)

Hlavním faktorem silného

růstu byly investice ze

zahraničí

Čistě domácí část ekonomiky

od r. 1993 téměř nerostla


266

Graf 2.4 Skladba hrubé přidané hodnoty (ve stálých cenách dle deflátoru) podle

vlastnictví [mld. Kč] Zdroj: ČSÚ, Databáze národních účtů. ČSÚ [online], vlastní

výpočty.

870. Rozsah podnikání firem se zahraničními vlastníky v ČR ilustruje

bilance primárních důchodů. Ta vznikne, když porovnáme příjmy českých

občanů či občanek a firem ze zahraničí, a naopak příjmy zahraničních

občanů či občanek a firem z ČR. Výsledkem je, že na mzdách a v kategorii

„ostatní“ si Češi a Češky v zahraničí vydělají více než cizinci nebo cizinky

u nás, zahraniční vlastníci naopak získají z ČR mnohem více dividend

a zisků než čeští vlastníci firem a kapitálu obecně ze zahraničí. Rozdíl je

téměř 300 miliard korun, tj. přibližně 6,7 % HDP (viz Graf 2.5). Se

zahraničními investicemi přichází nové know-how a možnost zapojit se do

nadnárodních hodnotových řetězců. Zahraniční firmy jsou také největším

jednotlivým plátcem daně z příjmu právnických osob. Mezi dvaceti

největšími plátci této daně jich v roce 2014 bylo šestnáct. Těchto šestnáct

firem dohromady zaplatilo téměř 23 miliard korun, tj. téměř 28 %

z celkového objemu daně odvedené v uváděném roce.163

Graf 2.5 Bilance primárních důchodů podle typu důchodu v roce 2015. Záporné číslo

značí odtok do zahraničí, výsledná čísla jsou dílčí bilancí (net). Zdroj: ČNB, Databáze

ARAD. ČNB [online].

871. Česká republika zaznamenala v posledních dvou dekádách

významný růst produktivity práce. Produktivita práce je jednoduše

vypočtena jako HDP rozpočítaný na počet odpracovaných hodin všemi

pracujícími v ekonomice. Nepopisuje tedy přímo efektivitu práce, ale

finanční hodnotu produktu připadající na jednu odpracovanou hodinu.

Zvýšila se z nominální hodnoty přibližně 166 Kč na odpracovanou hodinu

163

MF ČR (2016) Ocenění si převzala dvacítka TOP plátců daně z příjmů.

0

900

1 800

2 700

3 600

4 500

Domácí soukromý Domácí veřejný Zahraniční

-350 -300 -250 -200 -150 -100 -50 0 50 100

mld. CZK

Náhrady zaměstnancům Důchody z investic Ostatní Celková bilance

Zahraniční firmy jsou

důležitým prvkem české

ekonomiky

Růst produktivity práce po

krizi zpomalil z průměrných

8 % na 2 % ročně


267

v roce 1995 na téměř trojnásobnou hodnotu 485 Kč v roce 2015.164 Zprvu

rychlý reálný růst produktivity, který na přelomu tisíciletí dosahoval až

3,8 % ročně, však kvůli krizi po roce 2008 výrazně zpomalil a ustálil se na

průměru 1,0 % ročně. Ve srovnání s Německem se Česká republika

v produktivitě práce posunula z úrovně okolo 46 % v roce 1995 na 58 %

v roce 2015.

Graf 2.6 Odvětvová struktura hrubé přidané hodnoty v běžných cenách mezi lety 1990

až 2014. Zdroj: ČSÚ, Databáze národních účtů. ČSÚ [online].

872. Odvětvovou strukturu ekonomiky můžeme vyjádřit pomocí podílu

základních sektorů – služeb, průmyslu, stavebnictví a zemědělství – na

HPH. Největší díl přidané hodnoty v české ekonomice vytvářejí služby

(zejména finanční sektor). Po nich následuje průmysl, stavebnictví

a nakonec zemědělství (viz Graf 2.6). Podíl služeb na HPH během

minulých pětadvaceti let stoupl o 13 procentních bodů (p. b.), a to na úkor

poklesu podílu průmyslu (o 6 p. b.), zemědělství (o 5 p. b.) i stavebnictví

(o 2 p. b.). Hlavní strukturální změny proběhly v první polovině 90. let,

v dalším období se poměry jednotlivých sektorů již výrazněji neměnily.

Podíl průmyslu na HPH je v České republice nejvyšší z celé Evropské unie

(viz dále Graf 2.12).

873. Česká ekonomika se ve srovnání se zbytkem Evropské unie

vyznačuje nadprůměrným podílem velkých podniků (nad 250

zaměstnaných) na zaměstnanosti, a především na přidané hodnotě (Graf

2.7). Naopak podprůměrná je role malých a středních podniků (mezi 10

a 250 zaměstnanými). Mikropodniky pod deset zaměstnaných (včetně osob

samostatně výdělečně činných – OSVČ) vytvářejí o trochu méně přidané

hodnoty než evropský průměr, tvoří však 96 % všech firem. Žádné

zaměstnané nemá (technicky jde o OSVČ) 76 % všech českých firem,

oproti evropskému průměru 56 %. Ne každá OSVČ však podniká na plný

164

EK. Database AMECO. European Commission [online]. Položka: Gross domestic product at current prices per hour worked (HVGDH).

8% 4% 3% 2% 2% 3%

38% 31% 31% 31% 30% 32%

8%

8% 6% 7% 7% 6%

46% 57% 59% 60% 62% 59%

0%

20%

40%

60%

80%

100%

1990 1995 2000 2005 2010 2014

Zemědělství Průmysl Stavebnictví Služby

ČR je ekonomikou služeb,

ale s vysokým podílem

průmyslu

Páteří české ekonomiky jsou

velké podniky


268

úvazek či celoročně – tisíce zaměstnaných si jen přivydělávají podnikáním

na základě živnostenského oprávnění.

Graf 2.7 Struktura podniků podle počtu zaměstnaných v ČR a srovnání s průměrem

EU28 (2013). Zdroj: EUROSTAT. Dataset Annual enterprise statistics by size class for

special aggregates of activities (NACE Rev. 2). Eurostat [online].

2.2 Inovace

874. ČR v posledních letech výrazně zvýšila celkové výdaje na výzkum

a vývoj (GERD). Stouply z méně než 1,5 % HDP v roce 2010 k téměř 2,0 %

v letech 2014 a 2015 (viz Graf 2.8 část a). Dostali jsme se tak na devátou

pozici v Evropské unii (viz Graf 2.8 b) a těsně pod průměr EU. Hlavním

faktorem růstu výdajů na výzkum a vývoj (VaV) v letech 2011 až 2013 byl

nárůst čerpání peněz z fondů EU. Česká republika používá na výzkum

a vývoj více evropských fondů (45 eur na obyvatele ročně) než kterýkoli jiný

stát unie.

76%

56%

16%

32%

4% 6%

4% 6%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

CZ EU

Počet podniků

0 1 až 4

21% 18% 22% 20%

32% 32%

8% 6%

8% 5%

9% 8% 12% 13%

11% 9%

12% 11%

23% 22%

21%

21%

19% 19%

37% 42% 37%

45%

29% 31%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

EU CZ EU CZ EU CZ

Obrat Přidaná hodnota Podíl na zaměstnanosti

0 až 9 10 až 19 20 až 49 50 až 249 více než 250

Díky dotacím z EU se

podařilo zvýšit výdaje na

výzkum a vývoj


269

Graf 2.8 Celkové výdaje na výzkum a vývoj jako procento HDP (GERD) v ČR a zemích

EU. Zdroj: EUROSTAT. Dataset Total intramural R&D expenditure (GERD) by sectors of

performance. Eurostat [online].

875. Jedním z měřítek efektivity užití vynaložených prostředků na

výzkum a vývoj je inovační index. Vývoj souhrnné části inovačního indexu

pro Českou republiku byl od roku 2007 pozitivní jak v hodnotě ukazatele,

tak v relativní pozici vůči EU28, která v roce 2014 přesáhla 80 %. Graf 2.9

ukazuje v části (a) vývoj souhrnného inovačního indexu, v části (b) pak

vývoj komplementárního Indikátoru inovačních výstupů.

Graf 2.9 Hodnocení výstupů a struktury VaV v ČR. Zdroje: EK. The Innovation Union

Scoreboard. European Commission [online] a EK. Innovation Output Indicator.

European Commission [online], vlastní zpracování.

0

0,5

1

1,5

2

2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015

a) GERD v ČR jako podíl na HDP

Firmy Veřejný sektor Vysoké školy Neziskový sektor Zahraničí

0,0%

1,0%

2,0%

3,0%

4,0%

FI SE DK

AU DE

BE SL FR EU CZ

NL

UK IR ET HU IT PT LX SP LI

PO SK GR

MA

BG

HR LA CY

RO

b) GERD v zemích EU jako podíl na HDP v roce 2014

70%

75%

80%

85%

0,20

0,30

0,40

0,50

0,60

2007 2009 2011 2013

a) Souhrnný inovační index

CZ rel EU28 (p. osa) CZPL SKHU EU28

65

70

75

80

85

90

95

100

105

SI SK PL HU EU28 CZ

b) Indikátor inovačních výstupů - relativně (EU28 2010 = 100)

2010 2011 2012

Souhrnné výsledky výzkumu

a vývoje nejsou oslnivé, ale

zlepšují se


270

876. Největší část výdajů na výzkum a vývoj v podnikatelském sektoru

připadá průmyslu (59 %), převážně automobilovému, strojírenskému

a elektrotechnice; po něm následují informační a komunikační činnosti

(17 %).165 Penězi i počtem pracovníků a pracovnic na výzkum a vývoj

nejvíce přispívají společnosti, které vlastní zahraniční subjekty.

877. Veřejná podpora výzkumu a vývoje subjektů podnikatelského

sektoru je dvojí – přímá skrze dotace na konkrétní projekty a ve formě

institucionální podpory a nepřímá pomocí daňových úlev. Nepřímou

podporu využívají ze dvou třetin velké podniky (nad 250 zaměstnaných),

a to spíše se zahraničním vlastníkem. Naopak přímá podpora míří

ponejvíce k malým a středním podnikům, a to spíše v domácím vlastnictví.

Vlastní výzkumnou činnost vyvíjí méně než polovina firem s více než deseti

zaměstnanými – v Německu jsou to dvě ze tří.166

2.3 Hospodaření se zdroji a infrastruktura

878. Efektivitu využívání materiálních zdrojů lze vyjádřit jako zdrojovou

produktivitu neboli hodnotu produktu, kterou ekonomika vytvoří

s omezeným množstvím zdroje. Česká republika v tomto ukazateli mezi

lety 2004 a 2014167 zdvojnásobila svou výkonnost z hodnoty 0,5 eura

produktu vytvořeného z jednoho kilogramu materiálních zdrojů v roce 2004

na 1 euro o deset let později. I přesto však Česká republika ve srovnání se

zeměmi EU28 patří k těm méně efektivním na 20., resp. 21. příčce (2004,

resp. 2014) v pořadí zdrojové produktivity.168 Následující grafy ukazují

materiálovou produktivitu České republiky v mezinárodním srovnání (Graf

2.10) a vývoj této produktivity (Graf 2.11).

Graf 2.10 Orientační srovnání materiálové produktivity zemí EU, HDP v paritě kupní

síly/DMC [€ (PPS)/kg]. Zdroj: EUROSTAT. Dataset Resource productivity. Eurostat

[online].

165

ČSÚ (2016) Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2015. Tabulka 97, s. 134. 166

ČSÚ (2016) Inovační aktivity podniků v ČR 2012-2014, s. 22 a 41. 167

Poslední dostupná data jsou k roku 2014. 168

EUROSTAT. Dataset Resource productivity. Eurostat. [online].

0,0

1,0

2,0

3,0

4,0

UK LU IT NL ES FR BE DE IE EU CY MT DK SI HR AT SK EL CZ HU SE PT LT PL FI LV EEROBG

Největší část výdajů na

výzkum v podnikatelském

sektoru připadá na

automobilový průmysl

Aktivita a druhy podpory

výzkumu v podnicích

Ekonomika ČR je

materiálově náročná, i když

se zlepšuje


271

Graf 2.11 Materiálová produktivita ČR, index (rok 2000 = 100). Zdroj: EUROSTAT.

Dataset Resource productivity. Eurostat [online].

879. Recyklace snižuje spotřebu nového materiálu. Přímý ukazatel míry

recyklace v ekonomice není k dispozici. Pro představu však může posloužit

srovnání několika dostupných indikátorů, a to produkce druhotných surovin

a produkce odpadů vůči celkovému materiálovému vstupu (DMI) i vůči

sobě navzájem. Údaj o druhotných surovinách je sledován od roku 2011.

Tabulka 2.1 tyto poměry v dolní části ukazuje. Jde však pouze o porovnání

objemů, tyto kategorie nejsou navzájem výlučnými podmnožinami

(druhotné suroviny netvořily v roce 78,8 % odpadů, tomuto množství

odpovídal pouze jejich objem). Produkce druhotných surovin odpovídá

v celém sledovaném období zhruba 8 až 9 % celkové domácí spotřeby

materiálů (vlastní těžba + import – export).

Tabulka 2.1 Základní statistika materiálového hospodářství, údaje v tunách. Zdroj:

ČSÚ (2016) Účty materiálových toků (vybrané indikátory) – 2015 a ĆSÚ (2016)

Produkce, využití a odstranění odpadů – 2015. 169

2011 2012 2013 2014 2015

Produkce druhotných surovin celkem 21 241 161 20 788 673 18 721 648 18 753 555 20 405 028

Produkce odpadů celkem 23 576 396 23 435 996 23 724 147 23 788 925 26 946 718

Domácí materiálový vstup (DMI) 242 402 861 223 728 276 222 860 242 230 215 458 236 742 394

Poměr produkce druhotných surovin

a produkce odpadů 90,1% 88,7% 78,9% 78,8% 75,7%

Poměr produkce druhotných surovin

a DMI 8,8% 9,3% 8,4% 8,1% 8,6%

Poměr produkce odpadů a DMI 9,7% 10,5% 10,6% 10,3% 11,4%

880. Česká republika je zemí s nejvyšším podílem průmyslu na HPH

v EU28. Patří k zemím, jejichž ekonomika je nadprůměrně energeticky

náročná, nikoliv však nejnáročnější. Ze srovnatelně průmyslových zemí

vyčnívá Německo, které má o 5 p. b. nižší podíl průmyslu na HPH, ale na

produkci jednoho eura přidané hodnoty v průmyslu spotřebuje téměř

o polovinu méně energie než Česká republika (viz Graf 2.12).

169

Data produkce druhotných surovin před rokem 2011 nejsou metodicky srovnatelná.

100

120

140

160

180

2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015

Odpadové a oběhové

hospodářství

Energetická náročnost české

ekonomiky odpovídá

vysokému podílu průmyslu


272

Graf 2.12 Energetická náročnost produkce jednoho eura HPH v členských státech

EU28 [MJ/€] v roce 2013.170

Zdroj: EUROSTAT. Dataset National Accounts aggregates by

industry (up to NACE A*64). Eurostat [online] a EUROSTAT. Dataset Simplified energy

balances – annual data. Eurostat [online]

881. Velký podíl průmyslu také patří mezi důvody, proč česká ekonomika

vypustí na vyrobené euro hrubého domácího produktu poměrně vysoké

emise skleníkových plynů. Díky silnému růstu HDP se tato relativní

náročnost v letech 2000–2008 snížila, aniž by klesal objem vypouštěného

znečištění. V této době došlo k sérii strukturálních změn – krátce předtím

vstoupila v účinnost environmentální legislativa ze začátku devadesátých

let, Česká republika vstupovala do EU a díky zahraničním investicím

přicházely do průmyslu modernější technologie. Kvůli stagnaci

ekonomického růstu se po roce 2008 – při této metodě propočtu – příznivý

trend zastavil, ačkoli emise v té době naopak začaly klesat. K jeho obnově

bude nutné realizovat finančně náročné strukturální změny včetně

kombinace opouštění fosilních zdrojů energie a růstu produktivity. Některé

části země také nadále trpí vysokým znečištěním vzduchu škodlivými

emisemi z průmyslových podniků (viz Obce a regiony).

170

Čísla s procenty pod vodorovnou osou ukazují podíl průmyslu na HPH v dané zemi. Země jsou seřazeny sestupně podle podílu průmyslu na HPH.

0

2

4

6

8

10

12

14

31% 29% 27% 26% 26% 25% 25% 23% 23% 23% 22% 22% 21% 21% 21% 19% 18% 17% 17% 17% 17% 17% 15% 14% 13% 12% 8% 6%

CZ RO SL HU DE SK PO LT IR BG AU EE HR SE FI DK IT NL LV ES PO BE UK FR GR MA CY LU

[MJ/€] Celkově [MJ/€] Průmysl

Průměr EU celkové spotřeby energie Průměr EU spotřeby energie v průmyslu

Daří se snižovat emise

skleníkových plynů, ale

v přepočtu na HDP jsou stále

dvojnásobné oproti EU


273

Graf 2.13 Vývoj objemu emisí a náročnosti české ekonomiky na emise skleníkových

plynů. Zdroj: EUROSTAT. Dataset Greenhouse Gas Emissions (source: EEA). Eurostat

[online] a EK, Database AMECO. European Commission [online].

a) Fyzický objem emisí skleníkových plynů ČR [mt] b) Emise skleníkových plynů na jednotku HDP

[t CO2 ekv. / €1000 HDP]

882. Výroba elektřiny v ČR stojí z historických a ekonomických důvodů

na domácích zdrojích – uhlí a jaderné energii. Hlavním vnějším faktorem

ovlivňujícím podobu české elektroenergetiky proto zatím není ani tak

otázka zdrojů, ale energetická politika prováděná na úrovni EU

a v jednotlivých členských zemích. Mezinárodní společenství se shodlo, že

chce postupně snižovat emise skleníkových plynů, tedy i spotřebu fosilních

paliv.171 Státy Evropské unie liberalizují trhy s elektřinou i zemním plynem;

domlouvají se také na společné energetické politice a politice klimatu.172

Také domácí rozhodnutí některých zemí – zejména německá

Energiewende173 – mají nemalý vliv na trh v jiných státech, včetně České

republiky. Českou energetiku postupně proměňují a budou proměňovat

i technologické inovace. Konkurenceschopnější se například stává

decentralizovaná výroba energie, což mění ekonomická rozhodnutí

některých domácností a firem. Decentralizace výroby elektřiny má tři hlavní

příčiny. Malovýroby přibývá díky šíření nových technologií, zejména

obnovitelných zdrojů. Malé místní zdroje jsou často vnímány jako posílení

bezpečnosti a přínos pro místní ekonomiku. Cílevědomě ji podporuje také

evropská i domácí legislativa.

883. Vnější vlivy působící na českou energetiku vyvolaly požadavek na

snižování spotřeby fosilních paliv. Toho lze dosáhnout několika způsoby –

zejména zvýšením podílu výroby energie z obnovitelných či jaderných

zdrojů a zvyšováním energetické efektivity. Proměňuje se také energetický

trh. Liberalizace trhu a také podpora obnovitelných zdrojů v současnosti

171

Cíl SDG 13 v OSN (2015) Transforming Our World; OSN (2015) Paris Agreement. 172

Vyjádřené mj. v EK (2010) 2020 Energy Strategy, EK (2015) Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–2030. 173

Viz např. v: ČERNOCH, F.; OSIČKA, J.; ACH-HÜBNER, R.; DANČÁK, B. (2015) Energiewende.

0

20

40

60

80

100

120

140

160

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

0

500

1000

1500

2000

2500

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

EU CZ HU PL SI SK

Charakteristika české

energetiky

Uhlíkově intenzivní

energetika na ústupu


274

znevýhodňují investičně náročné projekty, zejména jaderné elektrárny. Ty

dnes nejsou bez státní podpory rentabilní. Uhelná energetika čelí a bude

čelit požadavkům na snižování emisí a kompenzaci externalit, které

způsobuje.

884. V řadě oblastí existují příležitosti k vylepšování energetické

efektivnosti, které dávají také ekonomický smysl. Patří k nim vytápění

(které tvoří 76 % spotřeby energie v domácnostech174, potenciál

dohromady 350 PJ, z toho 100 PJ systémy zásobování teplem175 a 250 PJ

domácnosti176), zbytečně vysoká výroba nad nezbytnou systémovou

rezervou a export elektřiny (kdy exportní saldo bez systémové rezervy činí

54 PJ177) nebo přenesení osobní automobilové přepravy ve městech na

veřejnou dopravu (souhrnně za dopravu potenciál 240 PJ178).

885. Dopravní infrastruktura nese historicky dané strukturální rysy.

Dálniční síť je v západní polovině ČR vedena koncentricky z regionů

směrem do Prahy. Efektivní železniční síť doposud s výjimkou směru na

Vídeň neprolomila hranice železné opony, takže napojení na západ,

jihozápad a sever je relativně poddimenzované oproti napojení na východ

a jihovýchod.

886. Silniční síť definují následující výhody – vysoká hustota silniční sítě,

rozvinutá dálniční síť pro vnitrostátní dopravu a napojení největších měst

na dálniční síť. Naopak nedostatečná je dálniční síť ve směru sever-jih,

neexistuje napojení Jihočeského a Pardubického kraje, radiální směry

nejsou dostatečně dotaženy ke státní hranici a napojeny na zahraničí.

Problémem je také dlouhodobé podfinancování oprav.

887. Také základní železniční síť má velmi vysokou hustotu s optimálním

rozložením, dokončené tranzitní koridory jsou napojeny na evropskou

železniční síť. Hlavní tahy ve směru východ-západ jsou však na hraně své

kapacity, chybí harmonogram vybudování vysokorychlostních tratí pro

osobní přepravu ve směru Praha – Brno – Ostrava / Vídeň a napojení na

evropskou síť (zejména v Německu).

888. Vodárenská infrastruktura je v současné době schopna plnit pouze

úkoly vyplývající ze standardního provozu, bez narušení funkce

povrchových a podzemních zdrojů pitných vod při dostatečné hydraulické

účinnosti distribučních systémů pitných vod, vodárenských soustav

a místních vodovodů měst a obcí. Česká republika je otevřená v rámci

přístupu k vlastnictví nebo provozování různých typů technických

infrastruktur, včetně vodárenské infrastruktury. Díky tomu došlo v závěru

174

ČSÚ (2004) Šetření ENERGO 2004. Výsledky aktuálního šetření ENERGO 2015 nebyly před uzávěrkou tohoto textu dostupné. 175

MPO ČR (2015) Státní energetická koncepce. 176

MMR ČR (2015) Vybrané údaje o bydlení 2015. 177

ERÚ (2015) Roční zpráva o provozu ES ČR. 178

MPO ČR (2015) Státní energetická koncepce uvádí potenciál 240 PJ souhrnně pro dopravu.

Potenciál zvýšení

energetické účinnosti

Dopravní napojení do

zahraničí není dostatečné

Silnice a dálnice

Železniční síť

Vodárenská infrastruktura


275

20. století k významnému posunu strategického rozhodování o využívání

nezastupitelného média pro funkci zásobování měst a obcí pitnou vodou.

2.4 Soustava veřejných financí

889. Jedním z možných měřítek udržitelnosti veřejných financí je

hledisko udržitelnosti veřejného dluhu. Evropská komise ve svých

publikacích o fiskální udržitelnosti zavádí indikátory pro krátké, střední

a dlouhé období. Podle tohoto měřítka jsou výhledy českého fiskálního

systému hodnoceny jako málo rizikové nebo nerizikové v krátkém

a středním období a středně rizikové v dlouhém období.179 S0 je varovný

indikátor stability veřejných financí pro krátké období jednoho roku.

Vztahuje se ke kritické úrovni vypočítávané konkrétně pro každou zemi

a čas (pro ČR 0,43 v roce 2015 a 0,44 v roce 2011). Indikátory S1 a S2

jsou vyjádřeny v procentech HDP a ukazují odhad, o kolik veřejné rozpočty

potřebují zvýšit příjmy a/nebo snížit výdaje ve středním, respektive

dlouhém období. Záporné hodnoty (jako v případě ukazatele S1 v roce

2015) značí splnění stanovených kritérií udržitelnosti. Země tedy má

rezervu pro případné zhoršení bilance veřejných financí.

Graf 2.14 Indikátory fiskální udržitelnosti. Čím nižší hodnota, tím vyšší udržitelnost.

Zdroje: EK (2009) Sustainability Report 2009, s. 96–97; EK (2012) Fiscal Sustainability

Report 2012 s. 89–90 a EK (2016) Fiscal Sustainability Report 2015, s. 109–110.

890. Efektivita řízení veřejných financí v ČR je hodnocena jako jedna

z nejnižších v EU.180 Mezi hlavní vytýkané nedostatky patří mj. ad hoc

zásahy do rozpočtů, omezená platnost výdajových stropů nebo

neexistence nezávislé kontroly výdajů. OECD dále zmiňuje181 plýtvání

prostředky při nákupu (procurement), špatnou koordinaci investičních

179

EK (2016) Fiscal Sustainablity Report 2015, s. 109-110. 180

Naposledy viz EK (2016) Zpráva o České republice 2016, sekce 2.2. 181

OECD (2016) OECD Economic surveys: Czech Republic 2016.

3,6

1,3

-0,6

7,4

5,5

3,2

0,31

0,19

0,11

-0,05

0

0,05

0,1

0,15

0,2

0,25

0,3

0,35

0,4

-1

0

1

2

3

4

5

6

7

8

2009 2012 2015

S1 S2 S0 (pravá osa)

Udržitelnost veřejného dluhu

je hodnocena jako málo

nebo středně riziková

Veřejné výdaje patří

k nejméně efektivně

vynakládaným v EU


276

projektů napříč resorty nebo přílišnou roztříštěnost místních samospráv,

která znesnadňuje dosahování úspor z rozsahu.182

891. Sazby daní v České republice patří v Evropské unii k poměrně

nízkým. Skutečná míra daní z příjmu po odečtení všech benefitů, které

poplatníci dostávají nazpět (tzv. průměrná efektivní daňová sazba –

vypočítává se jako průměr obou daní z příjmu), v roce 2012 činila 17 %,

čtyři procentní body pod průměrem EU (viz Graf 2.15).183

Graf 2.15 Průměrná efektivní daňová sazba, srovnání v EU28. Zdroj: EK (2015)

Taxation Trends in the European Union, s. 146, vlastní zpracování.

892. Česká republika patří k nižšímu průměru EU ve srovnání, jakou část

HDP tvoří všechny vybrané daně (tzv. složená daňová kvóta – SDK).

S 35 % je na šestnáctém místě v Unii – dva procentní body pod

aritmetickým průměrem všech členských zemí a pět procentních bodů pod

složenou daňovou kvótou EU jako celku (viz Graf 2.16).

Graf 2.16 Složená daňová kvóta vyjádřená jako podíl na HDP. Zdroj: EK. Database

AMECO. European Commission [online].

182

Úspory z rozsahu znamenají, že s rostoucím množstvím produkce statku nebo služby klesá její jednotková (průměrná) cena. 183

Viz EK (2016) Taxation Trends in the European Union, s. 146.

17%

0%

10%

20%

30%

40%

FR ES MT DE PT BE LU EL IT AT NL UK DK SK SE HU FI PL CZ HR EE SI CY RO IE LV LT BG

2014 EU

35%

25%

30%

35%

40%

45%

50%

FR DK BE FI AT SE IT DE HU EL LU NL HR SI PT CZ UK MT ES EE PL CY SK BG LT LV IE RO

SDK SDK EU28 Průměr SDK členských států

V ČR jsou nižší daně než

průměrně v EU

Objem prostředků vybraných

na daních patří k průměru

EU


277

893. Poměrně velké procento celkového zdanění v České republice tvoří

spotřební daně a daně z práce (včetně odvodů). Naopak relativně nízké

jsou daně z kapitálu – daně z příjmu právnických osob či OSVČ a také

majetkové daně (daň z nemovitých věcí, daň z nabytí nemovitých věcí

nebo silniční daň). Daně z příjmu fyzických osob jsou o 3 p. b. nad

průměrem EU, zatímco majetkové daně tvoří pouze 2 % celkových daní

oproti 7 % v EU (viz Graf 2.17).

Graf 2.17 Rozložení daňové zátěže podle ekonomické funkce [% podíl na celkovém

zdanění]. Zdroj: EUROSTAT. Dataset Structure of taxes by economic function. Eurostat

[online]. [gov_a_tax_str].

894. Český systém výběru daní není pro své uživatele příliš přátelský.

Ilustruje to ukazatel časové náročnosti administrace daní. V roce 2015 jsme

se s 405 hodinami potřebnými k vyřízení daní z příjmu fyzických

i právnických osob a spotřebních daní umístili na 122. místě ze 189 zemí

světa a jako předposlední ze zemí EU před Bulharskem s 423 hodinami.

Celkový čas je součtem tří složek – korporátní daně z příjmu, daní z příjmu

fyzických osob včetně odvodů a nepřímých daní jako daně z přidané

hodnoty nebo z obratu. Počítá se pro typickou středně velkou firmu. 217

hodin, tedy více než polovinu časové zátěže typické české firmy, zabere

administrace osobních daní. To je například jen o hodinu méně, než kolik

v Německu zabere celé daňové přiznání (viz Graf 2.18).

29%

51%

21%

7% 5% 7% 2%

33%

52%

15% 10%

3% 2% 0% 0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

Spotřební daně Daně z práce Daně z kapitálu, ztoho:

...korporací ...OSVČ ...z majetku …domácností

EU28 CZ

Práce je v ČR oproti EU

zdaněna více než kapitál

Firmám v ČR trvá daňové

přiznání spolu s Bulharskem

nejdéle v EU


278

Graf 2.18 Čas v hodinách potřebný k přípravě a podání daňového přiznání pro

typickou středně velkou firmu (2016). Zdroj: WB. Databáze Doing Business. World

Bank [online].

895. Roste podíl výdajů veřejné správy financovaných z fondů ESIF.

Jejich rozsah je předmětem analýzy MMR ČR (ve spolupráci s MF ČR)

a do finalizace ČR 2030 bude k dispozici. Kvůli nejistotě dostupnosti fondů

ESIF po roce 2020 představuje tato závislost potenciální hrozbu výpadku

veřejných služeb a zhoršení fungování veřejné administrativy.

94

217

94

0

50

100

150

200

250

300

350

400

450

BG

R

CZE

HU

N

PR

T

PO

L

ITA

SVN

DEU

HR

V

LVA

GR

C

SVK

LTU

AU

T

BEL

RO

M

ESP

CYP

MLT

FRA

DN

K

NLD

SWE

GB

R

FIN

IRL

EST

LUX

DPPO DPFO + SZ Nepřímé

Fondy ESIF financují

rostoucí část veřejných

výdajů

279


3.1 Krajina a ekosystémové služby

896. Krajina je tvořena jednotlivými ekosystémy, a protože sama jako

celek odpovídá definici ekosystému (tj. je soustavou živých a neživých

složek životního prostředí, jež jsou navzájem spojeny výměnou látek,

tokem energie a předáváním informací a vzájemně se ovlivňují a vyvíjejí

v určitém prostoru a čase), je zároveň ekosystémem vyššího řádu –

krajinným ekosystémem. Jako taková poskytuje krajina mnoho rozličných

přínosů – ekosystémových služeb.

897. Ekosystémy v krajině umožňují produkci potravin, krmiv i dřeva.

Regulují kvalitu ovzduší, místní klima, vodní režim a kvalitu vody, erozi

a změny vlastností půd, populace přenašečů nemocí i toky odpadních

látek. V obecnější rovině podporují životní cyklus živočichů a rostlin,

napomáhají udržování biologické rozmanitosti a zajišťují koloběh živin

a půdotvorbu. Vytvářejí však také podmínky pro rekreaci a cestovní ruch,

mají estetické hodnoty, jsou součástí kulturního dědictví a pomáhají

budovat vztah k místu, mají význam pro vědecký výzkum a vzdělávání

a mohou mít i rozměr duchovní a náboženský.184

898. Lékařský výzkum v posledních letech zjišťuje, že pobyt v přírodě,

resp. v zeleni, zlepšuje psychické i fyzické zdraví.185 Lidé, kteří mají

možnost trávit čas v přírodě nebo třeba v městském parku, žijí déle,186 jsou

v lepší psychické pohodě,187 více si pamatují188 a lépe spolupracují,189 děti

jsou méně nepozorné.190

899. Krajinný ekosystém schopný odolávat destabilizujícím vlivům je

proto základní podmínkou dalšího vývoje lidské společnosti. Krajinu přitom

zásadně ovlivňují zejména způsoby hospodaření v ní, rozvoj sídel

a technické, zejména dopravní infrastruktury, těžba nerostných surovin

a masové formy rekreace. V posledních letech se pak stále významněji

uplatňuje změna klimatu, která ovlivňuje složení, rozmanitost a vývoj

ekosystémů a jimi poskytovaných služeb.

900. Změna klimatu ovlivní ekosystémy zásadní pro ukládání uhlíku

(lesy, trvalé travní porosty či mokřady a rašeliniště), tedy naprostou většinu

přírodních stanovišť v naší krajině. Povede ke zvýšení rizik, např. povodní,

184

VAČKÁŘ, D.; FRÉLICHOVÁ, J.; LORENCOVÁ, E.; PÁRTL, A.; HARMÁČKOVÁ, Z.; LOUČKOVÁ, B. (2014) Metodologický rámec integrovaného hodnocení ekosystémových služeb v ČR. 185

EEA (2013) Environment and human health. 186

KUO, M. (2015) How might contact with nature promote human health? Frontiers in Psychology 6, s. 1093. 187

BARTON, J.; PRETTY, J. (2010) What is the best dose of nature and green exercise for improving mental health? Environmental Science & Technology 44. 188

BRATMAN, G. N.; DAILY, G. C.; LEVY, B. J.; GROSS, J. J. (2015) The benefits of nature experience. Landscape and Urban Planning 138. 189

ZELENSKI, J. M.; DOPKO, R. L.; CAPALDI, C. A. (2015) Cooperation is in our nature. Journal of Environmental Psychology 42. 190

KUO, M. (2015) How might contact with nature promote human health? Frontiers in Psychology 6, s. 1093.

Krajinu tvoří propojené

ekosystémy, které poskytují

rozličné služby

Ekosystémové služby

zahrnují produkci potravin i

další zásadní funkce

Kontakt s přírodou je

podmínkou kvality života

Pro život člověka je nezbytná

stabilní krajina

Změna klimatu přinese

častější sucha a povodně


280

sucha a rychlého šíření nepůvodních druhů rostlin a živočichů.191 Tyto jevy

způsobí změny v území, které mohou ovlivňovat odrazivost zemského

povrchu a dále přispět k regionální změně klimatu.

901. Podoba české krajiny byla doposud utvářena zejména

zemědělstvím. Podíl orné půdy je v České republice vysoký i ve srovnání

s průměrem EU 27 (viz Graf 3.1). Dle dat veřejného registru půdy LPIS bylo

v roce 2014 zemědělsky využíváno 45 % území České republiky, z čehož

orná půda tvořila 70 % a trvalé travní porosty 28 %. Rozloha orné půdy

však pozvolna klesá a zvyšuje se plocha trvalých travních porostů, lesů

a zastavěných ploch. Podíl lesů činil v roce 2014 podle Katastru

nemovitostí 34 % z celkové rozlohy našeho území.

Graf 3.1 Podíl zemědělské půdy celkem (ZPF), orné půdy a trvalých travních porostů

na celkovém území [%], 2013. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním

prostředí České republiky 2014, s. 96.

902. Mezi lety 2000 a 2014 vzrostla výměra zemědělské půdy

obhospodařované ekologicky téměř třikrát a za posledních 10 let téměř

dvakrát – z 255 tis. ha na 494 tis. ha. V roce 2014 tak bylo ekologicky

obhospodařováno cca 11,7 % celkové výměry zemědělského půdního

fondu. Ve struktuře ekologicky obhospodařované zemědělské půdy ovšem

dlouhodobě výrazně převládají trvalé travní porosty (83,6 %), které zahrnují

41,5 % celkové rozlohy trvalých travních porostů u nás. Na druhé straně je

u nás ekologicky obhospodařováno necelých 57 tis. ha orné půdy, což

představuje pouze 2,3 % celkové rozlohy orné půdy,192 u níž má přitom

změna směrem k šetrnějšímu hospodaření největší efekt.

191

TEEB (2009) The Economics of Ecosystems and Biodiversity. TEEB Climate Issues

Update. UK NEA (2011) Synthesis of Key Findings. 192

CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 102.

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

Spo

jené

krá

lovs

tví

Irsk

o

Dán

sko

Rum

unsk

o

Maď

arsk

o

Itálie

Fra

ncie

Luce

mbu

rsko

Špa

něls

ko

Něm

ecko

Pol

sko

Bul

hars

ko

Čes

ká r

epub

lika

Niz

ozem

sko

Litv

a

Bel

gie

EU

27

Por

tuga

lsko

Slo

vens

ko

Mal

ta

Rak

ousk

o

Řec

ko

Loty

šsko

Slo

vins

ko

Est

onsk

o

Kyp

r

Švé

dsko

Fin

sko

ZPF Orná půda Trvalé travní porosty

Česká republika má vysoký

podíl orné půdy i lesů

Ekologicky

obhospodařované orné půdy

je u nás velmi málo

Analýza rozvoje – 3. Odolné ekosystémy

281

903. Průměrná spotřeba biopotravin v peněžním vyjádření na obyvatele

v roce 2014 zůstala pod hranicí 200 Kč a podíl biopotravin na celkové

spotřebě potravin a nápojů činil 0,72 %.193

904. Podíl přímých plateb v čisté přidané hodnotě zemědělských podniků

je u nás vysoký – v roce 2012 činil 47 %, v porovnání s 31 % průměru EU.

Tento poměr z ekonomického hlediska svědčí o nezdravé závislosti

českých zemědělců na podporách namísto na podmínkách trhu.194 Na

druhé straně tento stav umožňuje do jisté míry ovlivňovat nastavením

dotací dopady zemědělství na krajinu.

905. V roce 2014 vstoupila v platnost reforma Společné zemědělské

politiky EU. Součástí nových pravidel je tzv. „ozelenění“ 30 % přímých

plateb poskytovaných zemědělským podnikům za zavedení postupů

šetrných k životnímu prostředí, jako je určitá minimální diverzifikace plodin,

zachování ekologicky významných krajinných prvků, jakož i určité

minimální plochy trvalých travních porostů. Zemědělec hospodařící na více

než 30 hektarech orné půdy (a takoví v ČR obdělávají většinu orné půdy)

tak musí pěstovat minimálně 3 plodiny – navíc s tím, že hlavní plodina

nezabere více než 75 % orné půdy, a zároveň hlavní dvě plodiny společně

nezaberou více než 95 % orné půdy. Tato podmínka má ale v ČR

pochybný efekt. Minimálně 3 plodiny – pšenice, kukuřice a řepka – byly

součástí osevního postupu většiny zemědělských podniků i před reformou

Společné zemědělské politiky v roce 2014.

906. Zároveň každý, kdo hospodaří na alespoň 15 hektarech orné půdy,

musí alespoň 5 % z její výměry vyčlenit jako tzv. plochu v ekologickém

zájmu. Za ni byly v roce 2016 uznávány úhory s porostem, souvratě,195

plochy s rychle rostoucími dřevinami a zalesněné plochy, plochy

s meziplodinami a s plodinami vážícími dusík a tzv. krajinné prvky

v ekologickém zájmu – samostatně stojící dřeviny, stromořadí a skupiny

dřevin, terasy, meze, travnaté údolnice, příkopy a mokřady. Pro výpočet

celkové plochy vyčleněné v ekologickém zájmu jsou skutečné rozlohy

jednotlivých typů ploch vynásobeny váhovým koeficientem podle jejich

ekologického významu – v rozmezí hodnot od 0,3 (např. plochy

s meziplodinami) po 2,0 (např. stromořadí). Opatření s vyšším ekologickým

významem při stejné skutečné rozloze tak pro splnění podmínek ozelenění

přímých plateb „platí více“.

907. Nejčastěji českými zemědělci využívané typy ploch vyčleněných

v ekologickém zájmu jsou plochy s plodinami vázajícími dusík a plochy

s meziplodinami. Podíl těchto ploch v roce 2016 činil 96 % z celkové

rozlohy ploch vyčleněných v ekologickém zájmu. Bohužel krajinných prvků,

které by bylo žádoucí do krajiny doplnit nejvíce, bylo v roce 2016 v rámci

ozelenění přímých plateb deklarováno mizivých 267 ha. Tato hodnota je

zejména pro podporu biodiverzity naprosto zanedbatelná (viz kapitola

193

ÚZEI (2016) Zpráva o trhu s biopotravinami v ČR v roce 2014. 194

MZE ČR (2016) Strategie resortu MZe ČR s výhledem do roku 2030. 195

Definice souvrati viz MŽP ČR. Souvrať. eAGRI [online].

Trh s biopotravinami je

dosud málo rozvinutý

Čeští zemědělci jsou

nadprůměrně závislí na

dotacích

Podmínka pěstování

nejméně 3 plodin nemá v ČR

žádný efekt

Další podmínkou jsou plochy

vyčleněné v ekologickém

zájmu

Krajinných prvků je v rámci

ozelenění přímých plateb

realizováno minimum


282

Biologická rozmanitost). Rovněž na úrovni EU je podíl krajinných prvků na

celkové rozloze ploch vyčleněných v ekologickém zájmu malý,196 ačkoli

hlavním důvodem EU pro vymezování těchto ploch bylo zachovat a zlepšit

úroveň biologické rozmanitosti zemědělské krajiny.

Tabulka 3.1 Přehled způsobů naplňování podmínky vyčlenění plochy v ekologickém

zájmu v roce 2016. Zdroj: SZIF, na osobní vyžádání.

Počet žadatelů Celková rozloha (ha)

Průměrná výměra na žadatele (ha)

Plochy s plodinami vážícími dusík 5 329 194 022,3300 36,4088

Plochy s meziplodinami – ozimé 2 945 88 322,7800 29,9908

Plochy s meziplodinami – letní 771 19 796,4500 25,6763

Úhory s porostem 1 119 10 657,7500 9,5244

Souvratě 343 1 354,2900 3,9484

Zalesněné plochy 34 371,9600 10,9400

Krajinný prvek – mez 177 137,0400 0,7742

Krajinný prvek – skupina dřevin 251 75,1100 0,2992

Plochy rychle rostoucích dřevin ve výmladkových plantážích

15 73,0900 4,8727

Krajinný prvek – stromořadí 22 31,0900 1,4132

Krajinný prvek – travnatá údolnice 19 19,0700 1,0037

Krajinný prvek – solitérní dřevina 50 1,6600 0,0332

Krajinný prvek – příkop 2 1,5300 0,7650

Krajinný prvek – terasa 5 1,0600 0,2120

Krajinný prvek – mokřad 3 0,8700 0,2900

Graf 3.2 Přehled způsobů naplňování podmínky vyčlenění plochy v ekologickém

zájmu v roce 2016. Zdroj: SZIF, na osobní vyžádání, vlastní zpracování.

908. Zemědělská činnost a urbanizace způsobují rozpad krajiny na více

či méně izolované díly. Největší záporný vliv na spojitost krajiny má ale

výstavba a užívání dopravní infrastruktury. Při ní dochází

k nejvýznamnějšímu dělení populací, ke zvětšování migračních vzdáleností

a tvorbě bariér, a tím k omezení potravních zdrojů a snížení příležitostí

k rozmnožování. Výsledkem je ztráta genetické pestrosti a snížená

životaschopnost populací a ekosystémů. V neposlední řadě tato

fragmentace snižuje potenciál krajiny pro rekreaci a její prostupnost pro

člověka.

196

EK (2016) Review of greening after one year.

194 022,330

1 354,290

19 796,450

88 322,780

10 657,750 267,430 371,960 73,090 Plochy s plodinami vážící dusík

Souvrať

Plochy s meziplodinami - letní

Plochy s meziplodinami - ozimá

Úhor s porostem

Krajinný prvek

Zalesněné plochy

Plochy RRD ve výmladkových plantážích

Společenstva rostlin

a živočichů ovlivňuje rozpad

území na izolované části


283

909. Během let 2000–2010 klesla rozloha nefragmentované krajiny

z 54 tisíc km2 (68,6 % celkové rozlohy ČR) až na 50 tisíc km2. V roce 2010

tak pokrývala 63,4 % celkové rozlohy ČR. Oblasti nefragmentované krajiny

mají podle používané metodiky rozlohu větší než 100 km2 a jsou

ohraničeny silnicemi s vyšší intenzitou dopravy než 1 000 vozidel za 24

hodin nebo vícekolejnými železničními tratěmi.197 V evropském kontextu

patří Česká republika ke státům s nejvíce fragmentovanou krajinou,

přičemž hůře je na tom už pouze Lucembursko, Belgie a Nizozemsko.198

910. Fragmentace krajiny v důsledku bariérového efektu pozemních

komunikací a dalších umělých struktur vedla na území ČR k návrhu sítě

dálkových migračních koridorů pro velké savce, která současně navazuje

na obdobné sítě v sousedních státech. Dálkové migrační koridory jsou

dlouhé desítky kilometrů, široké v průměru 500 m a propojují oblasti

významné pro výskyt velkých savců. Zároveň zajišťují alespoň minimální

spojitost krajiny i pro ostatní druhy, které jsou vázány na lesní prostředí.

911. Na síti dálkových migračních koridorů bylo identifikováno celkem 29

kritických míst, která jsou v současné době neprůchodná nebo průchodná

jen s velkými problémy. Většinou se jedná o křížení koridorů s dálnicemi,

v ostatních případech je koridor veden dlouhým úsekem bezlesí či hustě

zastavěným územím.199

912. Migrační prostupnost a přirozenou rozmanitost vodních toků

narušují zejména historické příčné stavby a technické úpravy. Rozsah

budování rybích přechodů a revitalizací dílčích úseků vodních toků byl

dosud malý a jejich efekt na celkový ekologický stav je tudíž nedostatečný

(viz kapitola Voda v krajině).200

913. Intenzivně obhospodařovaná krajina také postrádá spojitou a hustou

síť místních cest, a není proto v dostatečné míře přístupná ani člověku.

3.2 Biologická rozmanitost

914. Rozmanitá společenstva volně žijících druhů živočichů a rostlin,

vázaná na svá přirozená stanoviště a schopná přizpůsobit se měnícím se

podmínkám prostředí, jsou základním předpokladem pro to, aby jimi

tvořené ekosystémy poskytovaly ekosystémové služby.

915. V současné intenzivně hospodářsky využívané a osídlené krajině je

nedostatek stanovišť, která poskytují vhodné podmínky pro trvalou

existenci rozmanitých biologických druhů a jejich typických společenstev –

ať už jde o drobné mokřady, říční nivy a přirozená koryta volně tekoucích

řek a potoků, meze, remízy, druhově i prostorově pestré lesy, staré stromy,

tradiční pastviny nebo květnaté louky.

197

CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 86. 198


AOPK ČR; EVERNIA; VÚKOZ (2010) Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření. 200

MŽP ČR (2016) Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025.

Česká krajina je výrazně

fragmentovaná

Zásadní pro spojitost krajiny

je stav dálkových migračních

koridorů

Historické úpravy dosud

brání zlepšování stavu

vodních toků

V současné krajině je

nedostatek přírodních prvků


284

916. V některých oblastech lidé v krajině hospodařit přestávají, a proto

ubývá specifických stanovišť, na která jsou vázané určité, zpravidla již

vzácné druhy organismů. Louky a pastviny zarůstají dřevinami, mizí staré

sady, v lesích pouze na několika posledních místech přežívají druhy

vázané na historické formy hospodaření. Většina území je naopak

hospodářsky využívána až příliš intenzivně, v důsledku čehož dochází

k narušování funkcí ekosystémů. Tyto faktory ohrožují nejen vzácné druhy

a společenstva, ale vedou také ke snižování počtu jedinců dříve běžných

druhů.201

917. Snižování počtu jedinců a fragmentace populací je příčinou nižší

genetické rozmanitosti uvnitř druhu. Diverzita genů má přitom zásadní

význam pro přežívání životaschopných populací druhu i pro hospodářskou

činnost člověka, protože představuje přirozenou zásobárnu rozmanitých

genotypů pro možné využití ve šlechtitelství a následně v zemědělské

výrobě, v biotechnologiích a v potravinářském, kosmetickém a rovněž ve

farmaceutickém průmyslu.202

918. Pro zachování biodiverzity je podstatná zvláštní ochrana území

přírodovědecky či esteticky velmi významných nebo jedinečných, s cílem

zachování nebo zlepšení stavu území, zachování přírodních funkcí krajiny

nebo ponechání území či jeho části samovolnému vývoji. V současné době

činí plocha všech národních parků, chráněných krajinných oblastí,

národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních

památek, přírodních památek, evropsky významných lokalit a ptačích

oblastí 17 240 km2, což je 22,2 % rozlohy České republiky.203 Míra ochrany

či aktivního zasahování ve prospěch přírody se nicméně u jednotlivých typů

chráněných území a jejich částí (jádrová oblast versus okrajová část)

zásadně liší.

919. Pouze 16 % evropsky významných typů přírodních stanovišť

v České republice bylo v letech 2007–2012 shledáno v příznivém stavu.

V případě České republiky se hodnotí celkem 60 typů stanovišť, toto

hodnocení proto dává dobrý přehled o celkovém stavu našich přírodních

biotopů. Nejhůře jsou na tom lesy, dále pak vodní toky, přirozené

a polopřirozené travinné porosty a rašeliniště.204

920. Na území České republiky se vyskytuje asi 80 tisíc známých druhů

rostlin, hub a živočichů. Polovinu z tohoto počtu tvoří houby a 90 % z nich

jsou houby mikroskopické. Třetina ze všech u nás žijících druhů je podle

evropských i českých tzv. červených seznamů hodnocena jako ohrožená,

přičemž stovky druhů na našem území již vymřely.205

201

AOPK ČR (2009) Příroda a krajina České republiky. 202

MŽP ČR (2016) Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025. 203

Informace AOPK ČR na osobní vyžádání. 204

CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 61-62. 205

AOPK ČR (2009) Příroda a krajina České republiky.

S poklesem rozmanitosti

způsobů hospodaření ubývá

i rozmanitosti přírody

Genetická diverzita uvnitř

druhů má i značný

hospodářský význam

Chráněná území pokrývají

více než pětinu rozlohy ČR

Většina přírodních stanovišť

se nenachází v příznivém

stavu

Třetina druhů je ve své další

existenci ohrožená


285

921. Nejohroženějšími jsou druhy rostlin a živočichů vázané na vodní

toky, u nás postižené regulacemi a z nich plynoucími změnami dynamiky

proudění, dále druhy vázané na staré a tlející dřevo, které je v českých

lesích vzhledem k převažujícím způsobům hospodaření přítomno pouze

v naprosto nedostatečné míře, a především skupiny druhů vázané na

pestrou mozaiku krajinných prvků, tedy motýli, obojživelníci a plazi.

Ohrožená je polovina druhů našich cévnatých rostlin (cévnaté jsou všechny

rostliny s výjimkou řas, lišejníků a mechorostů). Z původních 161 druhů

našich denních motýlů již 17 druhů v České republice vyhynulo a 74 druhů

je ohroženo. Ohrožená je též nadpoloviční většina druhů našich včel,206

vážek, ryb, obojživelníků, plazů a ptáků. Lépe jsou na tom pouze savci.207

Graf 3.3 Stav druhů ČR podle červených seznamů. Čísla udávají počet druhů v dané

kategorii. Zdroj: AOPK, data za rok 2010, na osobní vyžádání.

922. Mezi nejlépe prozkoumané skupiny živočichů patří ptáci (Graf 3.4).

Mezi lety 1982 a 2014 poklesla četnost všech běžných druhů ptáků

v České republice o 7,6 %, četnost populací lesních druhů ptáků o celkem

18,9 % a četnost ptáků zemědělské krajiny o 27,5 %. Lze přitom

předpokládat, že se četnost ptáků snižovala již před počátkem sledování

v roce 1982. Trendy vývoje ptačích populací věrně odrážejí změny ve

využívání krajiny, v menší míře se projevuje i změna klimatu.

923. K dočasnému pozitivnímu vývoji došlo po roce 1989, kdy se na

omezenou dobu snížila intenzita zemědělství. Díky tomu se četnost ptáků

zemědělské krajiny okamžitě zvýšila208 a v letech 1994 a 1995 dosáhla

úrovně zhruba 130 % roku 1982. S ekonomickou konsolidací zemědělství

nastal opět prudký úbytek, který trvá dodnes. K dalšímu zhoršení došlo po

změně způsobu financování zemědělství po vstupu České republiky do EU

206

ČÍŽEK, L.; KONVIČKA, M.; BENEŠ, J.; FRIC, Z. (2009) Zpráva o stavu země: Odhmyzeno. Jak se daří nejpočetnější skupině obyvatel České republiky? Vesmír 88. 207

AOPK ČR (2009) Příroda a krajina České republiky. 208

REIF, J.; VOŘÍŠEK, P.; ŠŤASTNÝ, K.; BEJČEK, V.; PETR, J. (2008) Agricultural intensification

and farmland birds. Ibis 150.

-84 -138

-27 -127 -627 -3 -6 -3 -596 -2 -8

-3 -22

-9 -21 -17

-9

-10 -3

531

569 224

1184

5245

90

19 37 233 4342

37

21 28

86

54 152 74 27

13 8 110

17

3385 819 635

945

26128

147

202 269 2161 19062

34

68 74

67 146 345

70 23

9 5 90

71

-30%

-20%

-10%

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

vymřelé ohrožené neohrožené

Nejohroženějšími jsou druhy

vázané na vodní toky

a historické způsoby

hospodaření

Změny zemědělské krajiny

ilustruje pokles četnosti

ptáků

Ptáků ubývá, když se

hospodaří příliš intenzivně,

nebo se nehospodaří vůbec


286

v roce 2004, kdy četnost ptáků zemědělské krajiny klesala z 99 % úrovně

roku 1982 ke konečnému stavu 72,5 % v roce 2014.

924. Četnost lesních druhů ptáků se snižuje víceméně stabilním tempem

po celou dobu sledování až na úroveň 81,1 % v roce 2014. Striktně lesní

druhy snižují četnost a nahrazují je široce rozšířené druhy, snášející

značné rozmezí podmínek prostředí.209 Dochází tak k unifikaci ptačích

společenstev, k stírání rozdílů v druhové skladbě ptáků u původně

odlišných ekosystémů. Vzácné a úzce specializované druhy se stávají ještě

vzácnějšími, biodiverzita na místní a regionální úrovni se snižuje. Příčiny

tohoto vývoje však nebyly dosud studovány.

Graf 3.4 Indikátor běžných druhů ptáků podle jednotlivých typů prostředí, ČR, 1982–

2014. Zdroj: CENIA A MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky

2014, s. 64.

925. Faktorem, který ve vzrůstající míře ovlivňuje složení ptactva ČR

zhruba od poloviny 90. let 20. století, je změna klimatu. Jejím vlivem mizí

ze střední Evropy druhy severské a mírně přibývají teplomilné druhy, jejichž

těžištěm výskytu byla doposud jižní Evropa.210 V souvislosti s tím lze na

našem území očekávat další úbytek druhů ptactva,211 neboť oblast

s největší druhovou pestrostí, do které naše země v současnosti patří, se

bude přesunovat severovýchodním směrem.

926. Změna klimatu bude v následujících desetiletích stále výrazněji

ovlivňovat i biodiverzitu jako takovou. Pokud nebude alespoň částečně

kompenzována vhodnější (než současnou) strukturou krajiny (viz Návrhová

část), bude mít za následek celkové ochuzení původní biologické

rozmanitosti. Změna klimatu totiž může prospět pouze omezenému počtu

velmi přizpůsobivých druhů, druhů rumištních nebo se sklonem k rychlému 209

REIF, J.; ŠKORPILOVÁ, J.; VERMOUZEK, Z.; ŠŤASTNÝ, K. (2014) Změny početnosti hnízdních

populací běžných druhů ptáků v České republice za období 1982–2013. Sylvia 50. 210

REIF, J.; VOŘÍŠEK, P.; ŠŤASTNÝ, K.; KOSCHOVÁ, M.; BEJČEK, V. (2008) The impact of climate

change on long-term population trends of birds in a central European country. Animal

Conservation 11. 211

HUNTLEY, B.; GREEN, R. E.; COLLINGHAM, Y. C.; WILLIS, S. G. (2007) Climatic Atlas of European Breeding Birds.

0

20

40

60

80

100

120

140

1982 1984 1986 1988 1990 1992 1994 1996 1998 2000 2002 2004 2006 2008 2010 2012 2014

Ind

ex (

1982

= 1

00)

Indikátor běžných druhů ptáků Indikátor lesních druhů ptáků

Indikátor ptáků zemědělské krajiny

V lesích se vzácné druhy

stávají ještě vzácnějšími

Kvůli změně klimatu lze

očekávat úbytek počtu

ptačích druhů

Změnu klimatu musí

kompenzovat lepší struktura

krajiny


287

šíření. Naopak uškodit může zejména vzácným druhům s velmi

specifickými nároky na životní prostředí.212

927. Invazní nepůvodní organismy představují vážnou hrozbu pro

původní druhy, společenstva a ekosystémy. Nezanedbatelné jsou též jimi

působené ekonomické škody. Některé invazní nepůvodní druhy mohou mít

také negativní vliv na lidské zdraví. Česká republika je kvůli své poloze,

hustému osídlení a husté síti řek, silnic a železnic jako hlavních cest šíření

k biologickým invazím velmi náchylná. Dá se předpokládat, že v důsledku

pokračující globalizace a očekávané změny klimatu bude závažnost tohoto

problému dále stoupat.213

928. V EU25 jako celku bylo v období let 2007–2012 pouze 23 %

evropsky významných druhů živočichů a rostlin a 16 % evropsky

významných stanovišť hodnoceno jako nacházející se v příznivém stavu

(Graf 3.5). V České republice se přitom jednalo ve stejném období o 25 %

evropsky významných druhů živočichů a rostlin a 16 % evropsky

významných stanovišť. Mezi roky 1990–2012 poklesla v Evropě populace

běžných druhů ptáků o 12 %, populace lesních ptáků o 8 % a populace

ptáků zemědělské krajiny dokonce o 30 % (Graf 3.6). Mezi lety 1990–2011

byl také zaznamenán značný úbytek populací lučních motýlů jako výsledek

zásadního poklesu rozmanitosti travních porostů (Graf 3.7).

Graf 3.5 Stav evropsky významných druhů živočichů a rostlin v EU25 dle

taxonomických skupin [%], 2007–2012. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o

životním prostředí České republiky 2014, s. 66.

Poznámka ke grafu: bezcévné rostliny = zde mechorosty a lišejníky

212

MŽP ČR (2015) Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR. 213

MŽP ČR (2016) Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025.

0% 20% 40% 60% 80% 100%

Cévnaté rostliny

Bezcévné rostliny

Ostatní bezobratlí

Měkkýši

Členovci

Ryby

Plazi

Obojživelníci

Savci

Příznivý stav (FV)

Nedostatečný stav (U1)

Nepříznivý stav (U2)

Neznámý stav (XX)

Invazní nepůvodní druhy

představují vážnou hrozbu

Úbytek biodiverzity

sledujeme v celé Evropě


288

Graf 3.6 Vývoj indikátoru běžných druhů ptáků zemědělské krajiny, indikátoru

běžných lesních druhů ptáků a celkového indikátoru všech běžných druhů ptáků

v Evropě, 1990–2012. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České

republiky 2014, s. 67.

Graf 3.7 Vývoj indikátoru lučních motýlů v Evropě, 1990–2011. Zdroj: CENIA; MŽP ČR

(2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 67.

3.3 Voda v krajině

929. Voda je základní složkou všech organismů a ekosystémů

a podmínkou jejich existence. Bezpečnost dodávek kvalitní vody je zásadní

pro kvalitu života člověka. Voda je nenahraditelnou vstupní surovinou pro

hospodářské sektory od energetiky a průmyslu až po zemědělství

a potravinářství (viz kapitola Hospodářský model a Graf 3.8).

0

20

40

60

80

100

120

1990

1992

1994

1996

1998

2000

2002

2004

2006

2008

2010

2012

Ind

ex (

1990

= 1

00)

Všechny běžné druhy (163druhů)

Běžné lesní druhy (33 druhů)

Běžné druhy zemědělskékrajiny (39 druhů)

0

20

40

60

80

100

120

140

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

Ind

ex (

1990

= 1

00)

Voda je základní podmínkou

fungování ekosystémů

i hospodářských odvětví


289

Graf 3.8 Odběry povrchových a podzemních vod jednotlivými sektory v ČR [mil. m3],

2003–2014. Zdroj: MŽP, data na osobní vyžádání, vlastní zpracování.

Poznámka ke grafu: Faktická spotřeba vody v zemědělství je ale samozřejmě mnohem

vyšší, neboť je z většiny pokryta ze srážek dopadajících přímo na zemědělské pozemky,

a nikoli z následných odběrů povrchových a podzemních vod (tedy zavlažováním).

930. Alespoň dobrého nebo ještě lepšího ekologického stavu, resp. (pro

silně ovlivněné a umělé povrchové vody) ekologického potenciálu, dosáhlo

při posledním hodnocení pouze 21 % útvarů povrchových vod. Dobrého

chemického stavu dosáhlo 57 % útvarů povrchových vod. Při hodnocení

útvarů podzemních vod mělo vyhovující chemický stav 27 % a vyhovující

kvantitativní stav 69 % z nich.214

931. Schopnost naší krajiny zadržovat vodu byla v minulosti významně

oslabena zejména rozsáhlými úpravami vodních toků a odvodněním

zemědělsky či lesnicky obhospodařovaných pozemků, vedoucími ke

zrychlení odtoku vody do dolních částí povodí, kde leží většina sídel.

Systematickou drenáží je v ČR odvodněna zhruba čtvrtina zemědělské

půdy. Přibližně 30-40 % z těchto odvodňovacích systémů je přitom

v současnosti poškozeno a naléhavě vyžaduje rozhodnutí o svém dalším

osudu215 (viz Návrhová část).

932. Pokračující destabilizace vodního režimu v krajině je spojena také

s nárůstem rozsahu zpevněných ploch a s nevhodným trasováním

a odvodněním komunikací včetně lesních cest.

933. Vodní režim je negativně ovlivňován nedostatkem přírodních bariér

zrychleného odtoku vody rozptýlených v zemědělské krajině – mezí,

remízků, zasakovacích pásů a podobně. Průměrná velikost zemědělského

pozemku v roce 1948 činila necelého čtvrt hektaru – dnes je to 20

hektarů.216 ČR tak má přes svůj členitý reliéf největší průměrnou rozlohu

214


MZE ČR (2015) Situační a výhledová zpráva Půda 2015. 216

PODHRÁZSKÁ, J.; KARÁSEK, P. (2014) Systém analýzy území a návrhu opatření k ochraně půdy a vody v krajině.

0

500

1 000

1 500

2 000

2 500

Ostatní (včetně stavebnicví)

Zemědělství

Energetika

Průmysl (včetně dobývání)

Vodovody pro veřejnou potřebu

Stav mnoha našich

povrchových a podzemních

vod je nevyhovující

Odtok urychlily regulace

vodních toků a plošné

odvodňování pozemků

Průběh povodní zhoršuje

velikost bloků orné půdy

a nevhodná volba plodin

i způsobů orby


290

půdního bloku v Evropě.217 Škody způsobené přívalovými povodněmi dále

zhoršuje nevhodná volba plodin a orebních postupů na svazích.

934. V krajině je nedostatek drobných mokřadů, malých nádrží a ploch

s trvalou vegetací, jež by sloužily jako zásobníky vody. Stále jsou běžně

využívány metody zemědělského hospodaření, kvůli nimž se vláha z půdy

nadměrně odpařuje. Rovněž holosečnou těžbou dřeva, při níž dochází

k odstranění všech stromů, vznikají v lesích otevřené plochy, na nichž

rychleji taje sníh a odpařuje se srážková voda.

935. Ačkoliv obecně se za posledních 20 let povedlo významně snížit

znečištění vypouštěných odpadních vod, problémem nadále zůstává jejich

zátěž fosforem.218 K tomu dále přistupuje plošné znečištění fosforem

a dusíkem ze zemědělské činnosti, a to jak z intenzivních chovů

hospodářských zvířat, tak zejména splachem fosforečných a dusíkatých

hnojiv z polí do řek a vodních nádrží. V nich přebytek živin způsobuje

nadměrný rozvoj tzv. vodního květu tvořeného sinicemi a řasami, a tím

zhoršení podmínek pro vodní organismy i pro rekreační a jiné využití.

936. Relativně novými problémy jsou poškození vodních ekosystémů

rezidui pesticidů a léčiv a potenciální dopady směsí rozličných chemických

látek, včetně těch hormonálně aktivních, v pitné vodě na lidské zdraví. (viz

kapitola Lidé a společnost)

937. Dostupnost vody a její kvalita tak patří mezi hlavní problémy, kterým

budeme v příštích desetiletích čelit. Česká republika je vzhledem ke svojí

geografické poloze zemí, ze které naprostá většina vody vodními toky

odtéká a pouze zanedbatelné množství jimi přitéká. Téměř veškerá voda

v naší krajině tedy pochází ze srážek spadlých na našem území. Vodní

režim v české krajině je proto zásadní pro zachování stability ekosystémů

a jimi poskytovaných ekosystémových služeb a pro zmírňování následků

hydrologických extrémů v souvislosti se změnou klimatu.

938. Očekávané dopady změny klimatu zahrnují pro období let 2040–

2069 nárůst průměrné teploty vzduchu o přibližně 2,7 °C v létě a 1,8 °C

v zimě219 a s tím související nárůst vypařování vody. Celkové množství

vody vypařené z povodí je však limitováno množstvím dostupné vláhy.

V okamžiku, kdy nebude k dispozici zásoba vody v půdě, dojde k útlumu

vypařování a s ním spojeného ochlazování vzduchu. Takový vývoj zvyšuje

pravděpodobnost výskytu horkých vln, období sucha a lesních požárů.

Vzduch o vyšší teplotě také dokáže pojmout a udržet větší množství vody,

což může vést k výskytu intenzivnějších přívalových srážek. Ty jsou přímo

217


FIALA, D.; FUČÍK, P.; HRUŠKA, J.; ROSENDORF, P.; SIMON, O. (2013) Fosfor v centru pozornosti. In Vodní hospodářství 63(8) 219

PRETEL, J. ET AL. (2011) Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření.

V krajině je nedostatek

zásobníků vody a dochází

k nadměrnému vypařování

Vyřešit se dosud nepodařilo

ani znečištění fosforem

a dusíkem

Prioritou bude zajistit

dostupnost vody a její kvalitu

Změna klimatu přinese

častější výskyt sucha i

zhoršení vodní eroze


291

spojeny s procesy eroze a splachem částeček půdy, společně s rezidui

hnojiv, do vodních toků a nádrží (viz kapitola Péče o půdu).220

939. Negativní dopad změny klimatu se projeví i na výrazném rozšíření

půd ohrožených větrnou erozí, neboť teplota vzduchu ovlivňuje vypařování

a tím i vlhkost půdy. Obecně lze konstatovat, že čím nižší je vlhkost půdy,

tím vyšší je její náchylnost k větrné erozi.

940. Vyšší vypařování vody způsobené rostoucí teplotou vzduchu bude

v tomto století na většině našeho území částečně kompenzováno mírným

nárůstem celkového ročního srážkového úhrnu, který se však bude

projevovat především v zimním období, zatímco v létě je třeba počítat

i s možným poklesem srážek. Vyšší teplota vzduchu v zimním období

napomůže změně charakteru srážek ze sněhu na déšť, tedy také menší

zásobě vody ve sněhové pokrývce, která bude k dispozici na začátku jara.

Doba jarního tání se posune směrem do zimy.221

941. Takový vývoj klimatu povede ke snížení hladiny podzemních vod

a k poklesu průtoků zejména v suchých obdobích na přechodu léta

a podzimu. Malé průtoky a nižší rychlost proudění přinesou delší zdržení

vody v řekách a nádržích, voda se tak bude více prohřívat, čímž se zlepší

podmínky pro růst sinic a řas, sníží obsah rozpuštěného kyslíku a zhorší

podmínky pro vodní živočichy. Nižší průtoky také znamenají menší objem

vody pro ředění znečištění, a tím i jeho vyšší koncentraci. Snížení ředicí

kapacity toků bude mít nepříznivý vliv především na koncentrace fosforu.

V následujícím období tak hrozí zhoršení ekologického stavu povrchových

vod kvůli horší jakosti vody v období nízkých průtoků.222

3.4 Péče o půdu

942. Půda má rozhodující vliv na stabilitu ekosystémů a produkci

biomasy. Vzniká zvětráváním hornin a činností živých organismů. Tento

proces je tak pomalý, že můžeme půdu považovat za neobnovitelný zdroj.

943. Půdu člověk využívá jako základní výrobní prostředek

v zemědělském a lesním hospodářství. Jako taková má zásadní

bezpečnostní aspekt. Kromě toho je půda prostředím koloběhu vody a živin

a výměny tepla mezi zemí a ovzduším, je prostředím pro půdní organismy,

uchovává semennou banku, má schopnost filtrovat a zadržovat srážky,

vázat znečišťující látky, v případě příznivé struktury a chemického složení

významně zvyšovat stabilitu ekosystémů a v neposlední řadě dlouhodobě

vázat velké množství uhlíku, jehož uvolnění by přispělo k zesílení změny

klimatu.

220


Tamtéž. 222

Tamtéž.

Kvůli nižší vlhkosti půdy se

zhorší také eroze větrná

Méně sněhu přinese méně

vody dostupné rostlinám na

začátku růstu na jaře

Nižší srážky povedou k horší

kvalitě povrchových vod

a menší vydatnosti vod

podzemních

Půda je klíčovou složkou

ekosystémů

Je nezbytná pro zemědělství,

zadržuje mnoho vody a váže

hodně uhlíku


292

944. Česká republika patří v Evropě mezi země s nejvíce utuženou

zemědělskou půdou.223 Podle dostupných údajů je v ČR ohrožena

utužením asi polovina zemědělských půd.224 Kromě pojezdů těžké techniky

za nevhodných podmínek, tj. za mokra, a pěstování monokultur s nízkým

nebo žádným zastoupením víceletých pícnin (např. jetele a vojtěšky)

v osevním postupu je příčinou utužení rovněž celková degradace půd,

zejména úbytek jejich organické složky a okyselování půd (viz dále).

945. Utužení kromě celkového zhoršení úrodnosti půdy přináší také její

nižší infiltrační schopnost, takže při dešti voda stéká po povrchu

a v obdobích sucha naopak vláha v půdě chybí. Také díky tomu Česká

republika o zemědělskou půdu rychlým tempem přichází. Utužení zesiluje

vodní erozi, při níž jsou částice půdy odnášeny tokem srážkové vody po

nepokrytém půdním povrchu na svazích.

946. V některých částech naší země dochází k úbytku půdy také erozí

větrnou, přičemž se často jedná o oblasti s nejúrodnějšími půdami –

v Polabí a na jižní Moravě. Přestože v evropském kontextu Česká republika

nepatří mezi nejohroženější státy, oblasti silně ohrožené erozí se na našem

území také vyskytují.

Obrázek 3.1 Potenciální ohroženost zemědělské půdy vodní erozí (G) vyjádřená

dlouhodobým průměrným smyvem půdy. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva

o životním prostředí České republiky 2014, s. 89.

223

STOLTE, J.; TESFAI, M.; ØYGARDEN, L.; KVÆRNØ, S.; KEIZER, J.; VERHEIJEN, F.; PANAGOS, P.; BALLABIO, C.; HESSEL, R. (eds.) (2016) Soil threats in Europe. 224

MZE (2015) Situační a výhledová zpráva Půda 2015.

Polovina našich půd je

ohrožena utužením

Utužení půd zhoršuje vodní

erozi

Naše nejúrodnější půdy

ohrožuje také eroze větrná


293

947. K zásadnímu urychlení eroze došlo po masivním scelování

pozemků s následným pěstováním monokultur bez ohledu na svažitost

pozemků, a to i v případě porostů plodin jako je kukuřice, cukrovka nebo

brambory, které velmi málo chrání půdu před erozí. Více než polovina naší

zemědělské půdy je tak nyní ohrožena vodní erozí a 14 % erozí větrnou.225

Celkové roční ztráty půdy erozí se v peněžním vyjádření pohybují

v rozmezí 4–10 mld. Kč.226 Je možné odhadovat, že v důsledku změny

klimatu budou škody způsobené erozí v roce 2030 až dvojnásobné ve

srovnání se současným stavem, pokud se do té doby nezlepší struktura

české krajiny a způsoby hospodaření v ní.227

948. Významnými příčinami eroze lesních půd jsou holosečné

hospodaření a nevhodné způsoby využívání těžké mechanizace při těžbě

a přibližování dříví.

949. Česká republika má vysoký podíl orné půdy z celkové rozlohy

území (viz kapitola Krajina a ekosystémové služby) i nadprůměrnou

spotřebu minerálních hnojiv v porovnání s průměrem EU (Graf 3.9), tedy

vysokou intenzitu zemědělství a tomu odpovídající značné negativní

dopady na kvalitu životního prostředí. V příliš intenzivně obhospodařované

půdě soustavně klesá podíl organických látek, zvláště pokud je podstatná

část biomasy odvážena a zpět do půdy je zapravováno minimum organické

hmoty. Ke snižování obsahu organických látek v půdě dále výrazně

přispívá vodní a větrná eroze (viz výše), při níž jsou tyto látky, navázané na

půdní částice, přímo odnášeny. Zvyšování průměrných teplot v důsledku

postupující změny klimatu bude mít za následek také urychlení

mineralizace půdní organické hmoty, což bez vhodných kompenzačních

opatření (viz Návrhová část) může vést k jejímu dalšímu výraznému

úbytku.

225

VOPRAVIL, J.; KHEL, T.; HLADÍK, J.; HERIAN, J.; HAVELKOVÁ, L. (2016) Metodika půdního průzkumu zemědělských pozemků určená pro pachtovní smlouvy. 226

MZE (2016) Strategie resortu Ministerstva zemědělství ČR s výhledem do roku 2030. 227

VÚMOP; ČHMÚ (2016) Vliv očekávaných klimatických změn na půdy České republiky a hodnocení jejich produkční funkce.

Více než polovina půd je

ohrožena vodní erozí

Intenzita českého

zemědělství je ve srovnání

s ostatními zeměmi EU

vysoká


294

Graf 3.9 Spotřeba minerálních hnojiv (N, P2O5, K2O) [kg.ha-1

obhospodařované

zemědělské půdy], 2013. Zdroj: MŽP ČR, na osobní vyžádání.

950. Podle současných poznatků je 43 % zemědělských půd ČR

významně ohroženo okyselováním. Vysoká náchylnost půd k okyselování

je zejména v Kraji Vysočina, dále pak v krajích Jihočeském

a Karlovarském.228 Vyšší kyselost půdy vede k destrukci půdní struktury

a vyšší zranitelnosti půdy vůči erozi. Dalšími důsledky okyselování jsou

zhoršení kvality půdního humusu, zpomalené uvolňování minerálního

dusíku z humusu a vázání fosforu v půdě do sloučenin, ze kterých je jen

obtížně přístupný rostlinám.

951. Poškození lesních porostů, hodnocené podle relativní ztráty listové

plochy v koruně stromu v porovnání se zdravým stromem rostoucím ve

stejných podmínkách, je v České republice stále velmi vysoké. Z porostů

starých 60 a více let hodnocených v roce 2014 přišlo 73 % jehličnanů

a 40 % listnáčů o více než čtvrtinu listové plochy. V porostech mladších 60

let je situace příznivější, u jehličnanů jde o 25 % a u listnáčů o 17 %

porostů. Na konci 90. let 20. století sice došlo ke zlepšení, po roce 2000 je

však možné opět sledovat trend ukazující spíše na zhoršování zdravotního

stavu lesních porostů.229

952. Špatný zdravotní stav starších lesních porostů je důsledkem

především intenzivního imisního zatížení lesních ekosystémů v uplynulých

desetiletích. Starší porosty tak byly zásadně ovlivňovány zhoršenou

kvalitou ovzduší již od stádia raného růstu. Plošným odsířením velkých

zdrojů znečištění od poloviny 90. let 20. století sice došlo ke snížení

množství znečišťujících látek v ovzduší, lesní porosty však reagují na

změny se značným zpožděním. Důvodem je chemické složení lesních půd

rozvrácené kyselými dešti, přičemž k jejich dalšímu okyselování přispívá

228


CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 68.

0

30

60

90

120

150N

izoz

emsk

o

Něm

ecko

Pol

sko

Čes

ká r

epub

lika

Irsk

o

Fra

ncie

Dán

sko

Fin

sko

Slo

vens

ko

Spo

jené

krá

lovs

tví

Litv

a

Maď

arsk

o

Slo

vins

ko

Bul

hars

ko

Est

onsk

o

Švé

dsko

Špa

něls

ko

Řec

ko

Kyp

r

Rak

ousk

o

Itálie

Rum

unsk

o

Loty

šsko

Por

tuga

lsko

kg.ha-1

Dusíkatá (N) Fosforečná (P2O5) Draselná (K2O)

Přes 40 % našich půd je

ohroženo okyselováním

Zdravotní stav starších

lesních porostů je špatný

Pěstování smrkových

monokultur zhoršuje

chemické složení půd


295

pěstování smrkových monokultur.230 Imisní zatížení navíc stále trvá, i když

jeho intenzita je nižší.

953. Měřeno mírou defoliace se v Evropě lesy s nejvýznamnějším

poškozením nacházejí zejména v jižní a jihovýchodní Francii, severní Itálii,

v České republice, na Slovensku a ve středním Německu.231 V evropském

kontextu tak zůstává stav českých lesů, navzdory výraznému poklesu emisí

znečišťujících látek do ovzduší během 90. let 20. století, nadále špatný.

954. Životaschopnost lesních půd a porostů lze hodnotit také pomocí

poměru koncentrace uhlíku a dusíku v půdě. Pokud je tento index nižší než

1, koloběh živin je narušen a zdraví lesního porostu může být ohroženo.

V České republice vykazuje většina lesních půd C/N index jen mírně nad

hodnotou 1, což je nejnižší, a tedy nejhorší hodnota ve srovnání s ostatními

zeměmi střední Evropy. Základní příčinou horší životaschopnosti půd je

ukládání dusíku a dalších znečišťujících látek z atmosféry v míře, která

dlouhodobě převyšuje jejich spotřebu i úložnou kapacitu lesních půd.232

Přitom platí, že ekosystémy listnatých porostů dokážou lépe zpracovat

nadměrné množství dusíku než ekosystémy porostů jehličnatých.233

Graf 3.10 Vývoj celkové atmosférické depozice síry, dusíku a vodíkových iontů v ČR

[tis. t], 2001–2014. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České

republiky 2014, s. 29.

Poznámka ke grafu: Depozice vodíkových iontů je přímo úměrná kyselosti atmosférických

srážek.

230

HRUŠKA, J.; CIENCIALA, E. (eds.) (2001) Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví. 231


Tamtéž. 233

HRUŠKA, J.; CIENCIALA, E. (eds.) (2001) Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních půd – limitující faktor současného lesnictví.

0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

100

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

2013

2014

tis. t

S N H+

Stav českých lesů patří

k nejhorším v Evropě

Lesní půdy jsou přehnojené

dusíkem ze znečištěného

ovzduší


296

955. Podíl listnáčů na celkové ploše lesů činí 41,1 %,234 což se blíží

cílové druhové porostní skladbě stanovené oblastními plány rozvoje lesů.

Naopak podle rekonstrukce přirozeného stavu lesní vegetace by na území

České republiky měly se 65,3 % převažovat listnaté porosty.235 České lesy

jsou tak v současnosti tvořeny převážně stejnověkými porosty s převahou

jehličnanů, které jsou výrazně náchylné k poškození škůdci i výkyvy počasí.

Celkem 44,1 % lesních porostů je dosud tvořeno smrkem,236 ten navíc

zůstává nejčastěji vysazovaným stromem – jeho podíl na celkových

výsadbách je vyšší než podíl všech listnatých stromů dohromady.237

Graf 3.11 Rekonstruovaná přirozená a současná skladba lesů v ČR [%], 2014. Zdroj:

CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 73;

vlastní zpracování.

234

ÚHÚL (2008) Výstupy národní inventarizace lesů uskutečněné v letech 2011–2015. 235

CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 73, Graf 1. 236

ÚHÚL (2008) Výstupy národní inventarizace lesů uskutečněné v letech 2011–2015. 237

MZE ČR (2015) Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství ČR v roce 2014.

0%

10%

20%

30%

40%

50%

60%

70%

80%

90%

100%

Přirozená 2014

Listnaté

Jehličnaté

Naše lesy tvoří hlavně

jehličnany, smrk je dosud

nejčastěji vysazovaným

stromem

297

4 Obce a regiony

956. Sídelní struktura českých zemí se od novověku v základních rysech

nezměnila. V evropském kontextu je sídelní charakter České republiky kvůli

exkluzivnímu postavení Prahy monocentrický. Z hlediska vnitrostátního je

Česká republika vyváženě pokryta systémem regionálních center

skládajících se z poměrně nízkého počtu velkých měst a mnoha malých

obcí obsluhujících v dobré dosažitelnosti prakticky celé území. Míra

urbanizace je srovnatelná s Německem. Poměrně velká část lidí žije

v malých či středních městech a pohraniční pohoří omezují přeshraniční

význam většiny našich center s výjimkou Ostravy a Liberce.

Tabulka 4.1 Počty obcí a počty obyvatel v ČR. Zdroj: ČSÚ (2015) Malý lexikon obcí

České republiky 2015, údaje ze sad Velikostní skupiny obcí podle krajů, okresů -

počet obcí a Velikostní skupiny obcí podle krajů, okresů - počet obyvatel v %; vlastní

zpracování.

Velikost obce dle počtu

obyvatel Počet obcí Počet obyvatel (v %)

1–199 1 448 1,7

200–499 2 006 6,2

500–999 1 365 9,1

1 000–1 999 747 9,9

2 000–4 999 415 11,9

5 000–9 999 141 9,2

10 000–19 999 69 9,2

20 000–49 999 43 12,1

50 000–99 999 14 9,7

nad 100 000 5 20,9

Celkem 6 253 100,0

957. Venkovský prostor zaujímá 79 % rozlohy státu, na které žije 30 %

obyvatelstva.238 S rozdělením na města a venkov si však nevystačíme.

V Česku lze rozlišit tři typy území.239 První tvoří rostoucí a prosperující

metropolitní prostory s dominantní Prahou. Hlavně na východ a jih od ní se

nacházejí stabilizovaná území tvořená mikroregionálními centry

s omezeným významem. Zejména v pohraničí nebo při hranicích krajů se

nachází rozdrobená vnější i vnitřní periferie, kde žije hodně seniorů

a seniorek a málo dětí, v důsledku nižší úrovně vzdělání zde chybějí

zejména vysoce kvalifikovaná pracovní místa, veřejné služby či

infrastruktura a staví se málo nových bytů. Izolace příhraničních regionů ve

druhé polovině dvacátého století více než cokoli jiného způsobila, že se

proměnily v periferii a trpí špatnou dostupností, nízkou hustotou osídlení

a nižším průměrným vzděláním. Totéž platí i pro vnitřní periferie

238

Venkovským prostorem rozumíme všechny obce s velikostí do 2 000 obyvatel, a dále obce s velikostí do 3 000 obyvatel, které mají hustotu zalidnění menší než 150 obyvatel/km

2.

K vymezení viz ČSÚ (2009) Tisková zpráva Postavení venkova v krajích ČR. 239

MMR ČR (2013) Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020.

Sídelní struktura České

republiky je stabilizovaná

V České republice

rozlišujeme 3 typy území


298

nacházející se na okrajích metropolitních regionů a na okrajích území

regionálních středisek.240

Obrázek 4.1 Typologie území České republiky. Zdroj: MMR ČR (2014) Strategie

regionálního rozvoje ČR 2014–2020, s. 57.

958. Základními stavebními prvky prosperity jsou města. Žije zde většina

obyvatelstva; přes 60 % populace obývá obce nad 5 000 obyvatel. Střední

a malá města stabilizují sídelní struktury a lidé z okolí v nich nacházejí práci

i služby. Také malé obce však utvářejí venkovskou krajinu, neboť plní úlohu

nejen v zemědělství, lesnictví a vodním hospodářství, ale i při údržbě

kulturní krajiny.

959. Kvůli nedostatku pracovních příležitostí odešli a odcházejí hlavně

mladší a vzdělanější lidé na počátku profesní kariéry z periferních území

a později také z regionů, které postihla restrukturalizace průmyslu. Stěhují

se „za lepším“ do rodících se metropolitních prostorů, zejména Prahy,

v menší míře pak do Brna, Plzně a některých dalších center.241

240

MUSIL, J.; MÜLLER, J. (2006) Vnitřní periferie České republiky, sociální soudržnost a sociální vyloučení. 241

MAIER K. (1998) Účinnost dosavadních a budoucích nástrojů pro snižování regionálních rozdílů v České republice. In Urbanismus a územní rozvoj 1(6). Dále srov. MAIER, K.; FRANKE, D. (2015) Trendy prostorové sociálně-ekonomické polarizace v Česku 2001–2011. Sociologický časopis 51(1), s. 103.

Města stabilizují sídelní

strukturu

Zejména mladí lidé opouštějí

periferní území

Analýza rozvoje – 4. Obce a regiony

299

Obrázek 4.2 Vývoj podílu na populaci České republiky mezi roky 2001 a 2011. Zdroj:

MAIER, K.; FRANKE, D. (2015) Trendy prostorové sociálně-ekonomické polarizace

v Česku 2001–2011, Sociologický časopis 51(1), s. 103.

960. Věková i sociální struktura obyvatelstva v postižených částech

země se výrazně proměňuje. Zhoršuje se také dostupnost veřejných

služeb. Zejména v malých obcích je omezována zdravotní péče, slábne

veřejná dopravní obslužnost, jsou hůře dostupné volnočasové aktivity pro

děti a mládež nebo zásobování pitnou vodou či připojení na kanalizaci.242

Na úrovni obcí s rozšířenou působností (ORP) ubývá sociálních pracovníků

a pracovnic, zatímco sociálních jevů, jimiž by se měli zabývat, přibývá.243

Stojící budovy a infrastruktura tu zůstávají nevyužity a chátrají.

V atraktivních místech nová výstavba naopak nevratně zabírá velké plochy

242

MV ČR (2004) Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných služeb. 243

MPSV ČR (2013) Národní strategie rozvoje sociálních služeb pro období 2014–2020,

s. 22, 27. Pro plánování sociálních služeb je určujícím subjektem kraj, neboť ten zodpovídá za dostupnost sociálních služeb a tvoří tzv. síť sociálních služeb v kraji. Spolupráce při plánování sociálních služeb v rámci ORP probíhá na dobrovolné bázi, ovšem na různé úrovni. Zatímco někde z procesu plánování sociálních služeb více profituje samotná obec III., jinde se naopak podařilo v obcích celého správního obvodu rozprostřít určité sociální služby tak, že jsou ve větší míře poskytovány i v jednotlivých obcích ve správním obvodu ORP.

Důsledkem vnitřní migrace je

oslabování veřejných služeb


300

zemědělské půdy244 – úbytek činí několik hektarů týdně – a překotně zde

rostou požadavky na novou veřejnou infrastrukturu.

4.1 Suburbanizace a rostoucí prostorová mobilita

961. V minulých stoletích a desetiletích se lidé stěhovali z venkova do

měst. V posledním čtvrtstoletí naopak vidíme růst příměstského osídlení,

a to někdy i na úkor jádrových měst. Suburbanizační trend posiloval

v letech hospodářské konjunktury. Počet obyvatelstva na venkově mezi lety

2001 a 2014 stoupl o desetinu, zatímco ve městech – kromě Prahy

a středních Čech – celkově stagnoval.245 Dopady hospodářské krize (2008)

migraci na venkov postupně oslabily. Každopádně ji můžeme považovat za

dlouhodobý trend.

962. Nejedná se však o plošný návrat na venkov.246 Migrace je silně

selektivní. V letech 2010–2014 bezmála třetina venkovských obcí

přicházela o obyvatelstvo; na Karlovarsku nebo v příhraničí s Polskem to

ale bylo téměř 45 %. Naopak z obcí v zázemí krajských měst ve stejném

pětiletí obyvatelstvo ztrácela jen každá šestá. Obecně jsou z hlediska

migrace atraktivnější venkovské obce s dobrou dostupností i dostatkem

pracovních míst v místě či blízkém okolí. Samotná krajská města rostla

podstatně menším tempem než jejich zázemí (nejvíce Praha, Liberec

a Plzeň), nebo v nich dokonce lidí ubývalo.247

963. Suburbanizace se projevuje zabíráním dříve volné půdy, zhoršuje

se průchodnost krajiny pro člověka, faunu i flóru, i stabilita ekosystémů (viz

klíčová oblast Odolné ekosystémy), kvůli rozptýlenému charakteru nové

zástavby dramaticky rostou náklady na veřejnou infrastrukturu a zhoršuje

se dostupnost veřejných služeb i občanské vybavenosti (viz klíčová oblast

Lidé a společnost).

964. Kvůli suburbanizaci přibývá automobilové dopravy ve spádových

oblastech měst a ve městech samotných.248 Více a více lidí v hospodářsky

vyspělých zemích pravidelně dojíždí do práce. Pracovní příležitosti jsou

často jinde, než kde bydlí. Suburbanizace ale k dojížďce za prací

244

Dle MŽP je trend záboru orné půdy setrvalý. Celková výměra zemědělského půdního fondu zvolna klesá. Mezi lety 1992–2000 bylo zabráno 3 144 ha zemědělské půdy, v letech 2000–2012 ubylo 55 487 ha (1,3 %). V roce 2013 bylo zabráno dalších 2 400 ha, v roce 2014 2 441 ha. Podíl zastavěných a ostatních ploch se zvýšil mezi lety 2000–2012 o 3,3 % (26 400 ha) na 10,6 % území ČR, přičemž tento podíl se v letech 2013 a 2014 již dále nezvětšoval. Zastavěné plochy a nádvoří však tvoří pouze 1,6 % rozlohy ČR, zatímco na plochy ostatní připadá zbylých 9 %. CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 6, 84–85. 245

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 117–118. 246

Za venkovské obce jsou označovány ty s méně než 2 tis. obyvateli k 31. 12. 2014, a také obce mezi 2 a 3 tis. obyvateli, které neměly k 1. 1. 2015 status města či městysu. Úhrnem jde o 5 685 obcí, jejichž katastry tvoří 75,5 % rozlohy státu a žije v nich 29,6 % obyvatel ČR. 247

Tamtéž; dále srov. MAIER, K.; FRANKE, D. (2015) Trendy prostorové sociálně-ekonomické polarizace v Česku 2001–2011. Sociologický časopis 51(1), s. 99. 248

V meziročním srovnání lze u většiny regionů pozorovat sestupný trend ve využívání veřejné dopravy. ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 124.

Dynamika suburbanizace

Zdroje suburbanizace

Projevy suburbanizace

Suburbanizace podporuje

růst dopravy


301

významně přispívá. K tomu navíc přibývá specifický problém České

republiky – dopravní síť povětšinou směřuje do Prahy a krajským centrům

chybí vzájemná propojení. To se v území České republiky projevuje

dramatickým nárůstem dopravy vyžadující stále větší plochy, vytvářející

v území rozsáhlé bariéry (dálnice, letiště atd.) a koridory negativně

ovlivněné emisemi a hlukem.

965. Rostoucí mobilita se týká a bude týkat především některých

sociálních skupin. První z nich jsou vysoce kvalifikovaní, ekonomicky

aktivní lidé – zejména na manažerských pozicích. Kvůli práci pro

nadnárodní společnosti se běžně stěhují, často v globálním měřítku.

Druhou skupinou jsou lidé na opačném konci spektra – méně kvalifikovaní

zaměstnanci a zaměstnankyně, postižení rostoucí prekarizací. Mobilita se

v jejich případě prozatím projevuje hlavně dálkovým dojížděním za prací

z bydliště s nižšími životními náklady do center s větší poptávkou po práci.

966. Podle SLDB 2011 dojížděl do škol a zaměstnání téměř každý

sedmý občan ČR.249 Dobrým příkladem je Zlínský kraj a Praha (viz obrázek

4.3), do níž dojíždí zejména lidé ze Středočeského kraje. Pětina lidí, kteří

v metropoli pracují, v roce 2014 dojížděla z okolních obcí a měst.250 Deset

let předtím to bylo o 40 % méně.

249

Dojížďka byla mapována i na úrovni obcí, resp. na úrovni základních sídelních jednotek, jejichž počet dosahuje téměř 23 000. Údaje se vztahují pouze na zaměstnané, žáky a žákyně, studenty a studentky a učně a učnice. Do statistiky nejsou zahrnuty osoby bez stálého pracoviště. 250

IPR (2014) Dojížďka a vyjížďka do zaměstnání do/z hl. m. Prahy.

Růst mobility se týká

vybraných sociálních skupin

Růst dojížďky do zaměstnání

i do škol


302

Obrázek 4.3 Dojížďka do zaměstnání a do škol. Zdroj: ČSÚ (2014) Dojížďka do

zaměstnání a do škol podle Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Dojížďkové proudy.

967. Kvůli rušnějšímu provozu na silnicích také přibývá lidí vystavených

nadměrnému hluku a smogu. Nejvíce zatěžuje hluk, zejména ze silniční

dopravy, aglomerace Plzeň, Praha a Brno, kde nadlimitním hlukem trpí

zhruba každý desátý obyvatel.251 V menších obcích kolem velkých měst

a rekreačně atraktivních místech také dochází k přetěžování kanalizace,

svozu odpadu a další technické infrastruktury.252

968. Rostoucí mobilita lidí proměňuje také rozložení služeb občanské

vybavenosti.253 V malých obcích se často už nevyplácí provozovat služby,

takže z nich mizí prodejny základních potravin, pošty, školy,254 knihovny255

a v místech, kam nejezdí turisté, také restaurace. Mnohde se také zhoršuje

dostupnost větších měst veřejnou dopravní obsluhou. Proto mladí lidé

odcházejí pryč.

251

CENIA; MŽP PROSTŘEDÍ ČR (2015) Zpráva o životním prostředí ČR 2014. 252

MŽP ČR (2010) Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR (2010), s. 40. 253

MAIER, K. (2009) Polycentric development in the spatial development policy of the Czech Republic. Urban Research & Practice 2(3), s. 327. 254

Od roku 2005 ubylo 700 středních škol a 359 základních škol, naopak vzrostl počet mateřských škol o 375. Srov. MŠMT ČR (2016) Vývojová ročenka školství 2005/06–2015/2016. 255

Od roku 1995 do roku 2015 poklesl počet knihoven s neprofesionálními pracovníky o 848 na celkových 4 554. I přesto však lze knihovní síť ve srovnání s průměrem EU považovat za nadstandartní, viz NIPOS (2016) Kultura České republiky v číslech, s. 10–12.

Důsledky rostoucí mobility

Dopad růstu mobility na

občanskou vybavenost


303

969. Stále snadnější dostupnost levného zboží z celého světa vystavuje

domácí výrobce silnější konkurenci a nutí je v lepším případě

k opakovaným restrukturalizacím, v horším k ukončení provozu. Opuštěné

průmyslové či zemědělské – ale také obytné a vojenské – areály stojí

nevyužity a chátrají. Vznikají tak neprostupné části krajiny či měst, kde se

často soustřeďují lidé na okraji společnosti. Vedle nich přitom vznikají nové

provozy „na zelené louce“, které zbytečně zabírají půdu a ohrožují

ekosystémovou stabilitu.

970. Digitalizace proměňuje nároky na prostorové ukotvení práce. Její

neurčitost a proměňující se organizace se promítá do nepravidelné

dojížďky. Nové formy práce představují postindustriální přechod od její

koncentrace v prostoru ke koncentraci kvalitativní (intenzivnější

a rozličnější typy práce). Poslední sčítání lidu v roce 2011 ukázalo, že 13 %

obyvatelstva denně vyjíždějících do zaměstnání nemělo stálé (prostorově

ukotvené) zaměstnání. Podíl takovýchto osob je však reálně vyšší, pokud

k nim přičteme práci z domova či na cestách. Proto také přibývá podíl lidí,

jejichž zaměstnání – a potažmo životní styl – se neskládá z rutinních směn

s pevným začátkem a koncem.256

4.2 Regionální nerovnosti

971. Rozdíly v postavení regionů v rámci OECD mezi různými částmi

světa i částmi států se v posledních desetiletích prohlubují. OECD

podotýká, že „[p]odle nepeněžních ukazatelů životní úrovně jsou mezi

regiony jedné země často větší rozdíly než mezi různými zeměmi“.257

Snižují se sice nerovnosti v dosaženém vzdělání či přístupu ke službám,

zvětšují se však rozdíly v příjmech, kvalitě ovzduší a bezpečnosti.

Domácnosti v metropolitních oblastech mají o 17 % vyšší příjem než

ostatní domácnosti; zároveň však utratí až o 15 % více za bydlení. Rozdíly

mezi regiony prohubuje i rostoucí stěhování mladých lidí za lepším – ve

26 z 33 zemí OECD na venkově roste podíl lidí starších 65 let.258

Ve statistikách OECD sledujících blahobyt v regionech NUTS II se osm

českých regionů ve většině sledovaných ukazatelů nachází ve druhé

polovině států OECD s nižší kvalitou života. Nejhorších výsledků české

regiony dosahují, pokud jde o (nízkou) občanskou angažovanost a (špatný)

zdravotní stav. Nacházejí se na úrovni visegrádských sousedů či některých

izraelských regionů (Haify, Tel-Avivu). Míra odlišnosti mezi českými regiony

se v porovnání s ostatními zeměmi OECD pohybuje kolem průměru.

256

SVOBODA, P.; OUŘEDNÍČEK, M. (2015) Flexibilita a lokalizace práce. Ekonomický časopis

63(5). 257

OECD (2015) OECD360 Česká republika 2015. 258

OECD (2016) Regions at a Glance 2016.

Důsledkem ekonomické

mobility na globální úrovni

jsou i brownfieldy

Digitalizace nemusí snižovat

mobilitu

Postavení regionů ČR je

v rámci OECD průměrné

http://www.oecd-ilibrary.org/content/book/reg_glance-2016-en


304

Graf 4.1 Srovnání regionů České republiky v oblastech kvality života ve srovnání

s regiony OECD. Zdroj: OECD (2016) Regional Well-Being in OECD countries: Czech

Republic.

972. Zhruba do roku 2007 se odlišnosti mezi částmi České republiky

zvětšovaly, protože kvalita života rostla v Praze rychleji než ve zbytku

země. Vzájemné rozdíly mezi kraji se prohlubovaly jen mírně. V letech

hospodářské krize začalo hlavní město stagnovat, takže tento trend

nepokračuje. Obdobně se vyvíjely i průměrné příjmy a zadlužení

domácností v krajích.259 Faktorem přispívajícím ke zvyšování rozdílů mezi

městem a venkovem je rozpočtové určení daní, které zvýhodňuje velká

města. Od roku 2013 se však částečně změnil způsob jeho výpočtu ve

prospěch menších obcí. Rozhodujícím kritériem zůstal počet obyvatel, po

zavedení přechodových koeficientů však již nedochází ke skokovým

rozdílům. Výpočet bere ohled na počet žáků a žákyň a stanovuje limit pro

kritérium rozlohy obce, nicméně ani v této situaci malé obce nedosáhnou

na velké investiční dotace a úvěry a nemají možnost rozvíjet infrastrukturu.

Na druhé straně nelze zapomínat, že velká města zajišťují infrastrukturu

a občanskou vybavenost nejen pro své obyvatelstvo, ale také pro

obyvatelstvo ze zázemí měst.

973. Ekonomické rozdíly mezi Prahou a kraji mají několik příčin.

V metropoli sídlí řada firem, které vyrábějí a podnikají jinde. Svůj podíl má

také vysoká míra dojížďky do zaměstnání v Praze, výdaje centrálních

úřadů, koncentrace většiny služeb do hlavního města (peněžnictví,

pojišťovnictví, telekomunikace), vyšší cenová hladina a vysoké mzdy

a platy zaměstnaných, podle nichž firmy působící ve více regionech

přiřazují svým střediskům hrubou přidanou hodnotu260 a vyšší příjem

z rozpočtového určení daní.

974. Kromě příjmů se v Praze koncentrují také výdaje na výzkum a vývoj.

S odstupem asi 15 % za ní následují krajská města s velkými univerzitami

259

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 121 a násl. 260

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 103 a násl.

Vývoj regionálních

nerovností v ČR

Praha – první mezi regiony

Výdaje na výzkum a vývoj


305

(Brno, Ostrava) a Středočeský kraj jako spádová oblast pro pražské firmy

a univerzity.261

975. Rozdíly mezi kraji v míře nezaměstnanosti i sociálního vyloučení

(nezaměstnanost delší než jeden rok) se v době recese po roce 2007

rovněž snížily. Na přetrvávajících odlišnostech se podepisuje hlavně

nedostatek práce pro lidi se základním vzděláním. Ve všech krajích kromě

Prahy je nezaměstnanost žen větší než nezaměstnanost mužů, nejvíce na

Liberecku.262

Graf 4.2 Míry nezaměstnanosti dle dosaženého vzdělání v různých krajích, 2014.

Zdroj: ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje

České republiky, s. 107.

976. Na chudobě se silně podepisuje vzdělání rodičů a regionální

příslušnost. ČR patří k zemím s největším vlivem socioekonomického

zázemí na vzdělávací výsledky žáků a žákyň (viz klíčová oblast Lidé

a společnost).263 Jejich schopnosti řešit problémy je z více jak 40 %

ovlivněna průměrným socioekonomickým zázemím kraje.264 Proto není

snadné z ní vyváznout. Ke snižování rozdílů mezi regiony nepřispívá

sociální struktura chudobou ohroženého obyvatelstva. Pod kritickou hranicí

60 % z mediánu příjmů (harmonizovaného na paritu kupní síly) se nachází

skoro třetina chudých. Nejvíce ohroženi jsou nezaměstnaní, samostatně

žijící senioři a seniorky a ekonomicky neaktivní část populace, domácnosti

261

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 110 a násl. 262

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 106 a násl.; MMR ČR (2013) Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020, s. 33. 263

ČŠI (2013) Hlavní zjištění PISA 2012, s. 6. 264

ČŠI (2014) Mezinárodní šetření PISA 2012, s. 22. Autoři studie však upozorňují na fakt, že výsledky krajů „mohou být ovlivněny nestandardním výsledkem jedné nebo více vybraných škol.“

0

5

10

15

20

25

30

35

ČR

ce

lkem

Pra

ha

Stř

ed

očes.

Jih

očeský

Plz

eňský

Ka

rlovars

ký

Úste

cký

Lib

ere

cký

Krá

lovéh

rad.

Pa

rdu

bic

ký

Vysočin

a

Jih

om

ora

vs.

Olo

moucký

Zlínský

Mo

ravsko

sl.

Obecná m

íra

nezam

. (v

%)

základní střední bez maturity střední s maturitou

VOŠ, vysokoškolské vzdělání celkem

Rozdíly v nezaměstnanosti

mezi regiony se zmenšovaly

Chudoba a lidé ohrožení

chudobou


306

tvořené pouze jedním rodičem a přinejmenším jedním dítětem a také děti

žijící v rodinách, kde nikdo nepracuje nebo pracuje málo.265

977. V uplynulém desetiletí se zdvojnásobil počet sociálně vyloučených

lokalit, kde se soustřeďují chudí a nezaměstnaní lidé bez perspektivy.

Přibylo jich ve všech krajích. Nejvíce vyloučených lokalit se nachází

v krajích s ekonomickými problémy, tedy zejména Ústeckém, Karlovarském

a Moravskoslezském.266 Chudí a chudobou ohrožení obyvatelé jsou nuceni

odcházet do míst s vyšší nezaměstnaností, menšími příležitostmi, ale

levnějším bydlením, což způsobuje fluktuaci sociálně vyloučených osob.

Přesto lidé ohrožení chudobou vydávají za bydlení téměř dvakrát tolik (tedy

40 %), než jaký je průměr domácností v ČR.267

978. Rozšiřování a přetrvávání sociálně vyloučených lokalit je výsledkem

řady procesů. Zánik pracovních příležitostí pro osoby s nízkou kvalifikací

vedl zejména v uvedených krajích k dlouhodobé nezaměstnanosti, která

následně vedla k chudobě a sociálnímu vyloučení tamního obyvatelstva.

Vznikající sociální problémy v území často nebyly včas identifikovány nebo

dlouho zůstávaly bez adekvátní politické reakce, popřípadě byly přijaty

politiky, které tyto problémy dokonce posílily (např. zanedbání

preventivních programů, omezování přístupu sociálně vyloučených osob

k obecnímu bydlení, nedůsledné nastavení dávkových systémů,

v extrémních případech přímá podpora přestěhování sociálně vyloučených

do znevýhodněných obcí nebo regionů). Na národní ani místní úrovni

nebyly včas řešeny synergie nerovného postavení sociálně vyloučených

domácností a obchodních praktik na trhu nemovitostí, nastavení finančních

služeb či krátkodobých úvěrů vedoucích k cílenému zadlužování

obyvatelstva vyloučených lokalit. Takto vzniklé problémy byly následně

prohloubeny migrací. Transformační procesy v sektoru bydlení (restituce,

privatizace, deregulace nájemného apod.) a diferenciace nákladů na

bydlení vytvořily stimuly pro odchod chudých občanů a občanek z měst,

která jsou centry pracovních příležitostí, do míst s vyšší nezaměstnaností,

menšími příležitostmi a tudíž většími sociálními problémy, avšak

s levnějším bydlením (v pozdějších letech už pravidlo o nízkých nájmech

v důsledku dávek na bydlení neplatí, chudí lidé se stěhují k pronajímatelům

orientovaným na osoby a rodiny odkázané na sociální dávky). Z území

s největší koncentrací sociálně vyloučených lokalit odchází naopak

především mladší a lépe vzdělaní lidé, zejména z důvodu omezené

perspektivy zaměstnání.

979. Koncentrace chudých lidí do sociálně vyloučených oblastí přináší

další problémy do regionů zasažených ekonomickými a sociálními

nerovnostmi. Ztráta lidského kapitálu dále snižuje schopnost těchto regionů

265

PROKOP, D. (2016) Chudoba je v ČR daleko hlubší, než se běžně usuzuje - rozhovor s Danielem Prokopem. Rozhovor Britských listů. DUBSKÁ, D.; ZEMAN, J. (2015) Analýza vývoje indikátorů nerovnosti v ČR a jejich dopad na růstový potenciál ČR, s. 5. 266

GAC (2015) Analýza sociálně vyloučených lokalit v ČR. 267

MPSV ČR (2015) Koncepce sociálního bydlení České republiky 2015–2025, s. 27.

Přibývá sociálně

vyloučených lokalit

Příčiny vzniku sociálně

vyloučených lokalit

Sociální vyloučení vede ke

vzniku nerovností v rámci

regionů


307

adaptovat se na vzniklou situaci a efektivně žádat o dostupné programy na

podporu sociálního začleňování a regionálního rozvoje a využívat je. Na

krajské úrovni se jedná zejména o Karlovarský, Moravskoslezský a Ústecký

kraj, v nichž se koncentruje většina sociálně vyloučených lokalit. Zároveň

však obecně dochází k posilování diferenciace mezi jednotlivými obcemi.

Také v rámci těchto regionů existují často v blízkém sousedství obce

s relativně rozsáhlými sociálně vyloučenými lokalitami a úspěšně se

rozvíjející obce.

980. Ačkoliv se podařilo razantně snížit některé typy znečištění, stále

přetrvávají velké regionální rozdíly v kvalitě ovzduší. Emise oxidu siřičitého

klesly v období let 1990–2014 o 93 %, ale koncentrace karcinogenního

benzo(a)pyrenu a mikročástic polétavého prachu (PM10) zůstávají vysoké

a přestaly klesat. Množství benzo(a)pyrenu a PM10 překračuje limity

v místech, kde žije zhruba polovina, respektive čtvrtina obyvatelstva.

Znečištěné ovzduší ohrožuje nejvíce děti, chronicky nemocné a starší lidi.

Pouze na znečištění ovzduší částicemi PM10 umírá v průměru asi šest až

osm tisíc lidí ročně.268

981. Znečištění ovzduší není rovnoměrně rozloženo. Postihuje hlavně tři

typy míst, každý z jiných příčin, v nichž dochází k překračování imisních

limitů znečišťujících látek v ovzduší. V některých průmyslových

aglomeracích, především na Ostravsku nebo v částech Ústeckého kraje,

pochází z velkých provozů spalujících uhlí (metalurgie, elektráren). Ve

velkých městech se skládá zejména z výfukových plynů. Řada

venkovských obcí či menších měst trpí spalováním pevných paliv

k domácímu vytápění; jen v roce 2013 z nich pocházelo 38 % veškerých

emisí částic PM10.

268

CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí ČR 2014.

Kvalita ovzduší se již

nezlepšuje

Podoby znečištění ovzduší

v území


308

Obrázek 4.3 Vyznačení oblastí s překročenými imisními limity (=LV) pro ochranu

lidského zdraví (bez zahrnutí troposférického ozonu), 2014. Zdroj: CENIA; MŽP ČR

(2015) Zpráva o životním prostředí ČR 2014, s. 24.

4.3 Rostoucí význam nestátních aktérů

982. Administartivní struktura České republiky skládající se z více než

6 200 obcí je evropským unikátem, obdobnou strukturou se vyznačuje

pouze Francie. To znamená, že zejména v menších obcích je možné

přenášet rozhodování blízko občanům a občankám. Na jedné straně lidé

mají pocit, že ve městech a obcích mají na rozhodnutí větší vliv než na

celostátní úrovni. Takový názor však nikdy nevyjádřila více jak polovina

osob (viz graf 4.3). Na straně druhé lze zaznamenat i řadu dílčích zlepšení

a snahu o větší transparentnost veřejné územní správy (registr smluv,

úpravu veřejných zakázek, protikorupční novelu zákonů o obcích, o krajích

a o hlavním městě Praze, on-line přenosy z jednání zastupitelstev či

veřejné projednávání investičních záměrů měst a obcí).269 Nedořešena

zůstává otázka rozšíření pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu

o kontrolu nad hospodařením s majetkem územních samosprávných celků

a s příjmy a výdaji jejich rozpočtů.

983. Neformální charakter komunální politiky však často nahrává

podezřením z korupce a klientelismu. Nemalá část veřejnosti proto vnímá –

ledaskdy neoprávněně – rozhodování úředníků/úřednic či politiků/političek

v územní veřejné správě jako netransparentní a zvýhodňující developery.270

269

TI (2016) Index vnímání korupce 2015. 270

Z hlediska veřejného mínění jsou rozhodujícími faktory pro rozhodování politiků v dlouhodobém horizontu let 2003–2016 úplatky a korupce, zájmové skupiny a lobby, média

Územní veřejná správa má

blízko k lidem, přibývá

mechanismů vedoucích

k transparentnosti jejího

výkonu

Územní veřejná správa

neumí systémově zvládat

tlak ze strany nestátních

aktérů


309

Územní veřejná správa se stále mnohdy potýká s problémy se zvládáním

soukromých, zejména korupčních, tlaků271 a při výkonu některých agend

může být i podjatá. Výroční zprávy Bezpečnostní informační služby

opakovaně upozorňují na vysokou míru korupčního rizika na komunální

úrovni a prosazování partikulárních zájmů, zejména v oblasti veřejných

zakázek, dotací a správě komunálního majetku. Dle těchto zpráv jsou

vlivové skupiny schopny zasahovat do rozhodování zastupitelstev

a eliminovat vliv samosprávy.272 Kapacita, síla ani kvalita veřejné správy

tedy často nepostačují k transparentnímu vyrovnání se s partikulárními

zájmy a k nastavení udržitelných politik, a hlavně vinou chronického

podfinancování jim podléhají.

Graf 4.3 Možnosti občanů a občanek ovlivňovat veřejnou sféru v časovém srovnání

(v %). Zdroj: CVVM (2016) Výzkum Naše společnost, v 16-02, Zájem politiků o občany

a možnosti občanů ovlivnit veřejnou sféru.

984. Příležitost pro netransparentní a selektivní zapojování nestátních

aktérů prosazujících dílčí zájmy podporuje rovněž situace, v níž agendy

a koncepce nejsou vždy vzájemně propojené. Mezi státem, kraji či obcemi

panují navíc často i kompetenční střety. Rozhodování státu o velkých

infrastrukturních projektech je proto ve stále větší míře odkazováno na

využití mocenských nástrojů či rezignaci na původní záměry.

985. I v územním plánování se projevuje rostoucí význam nestátních

aktérů. Promítají se do něj hlavně tlaky různých investorů a developerů na

rozhodování či prodej obecních pozemků. Některé obce přitom nemají

územní plán, příp. jej neumějí aktivně používat ve svém rozhodování nebo

nedovedou odhadnout reálné přínosy jednotlivých investorských záměrů.273

a osobní vztahy, srov. CVVM (2016) Výzkum Naše společnost, v 16-03, Vliv na politické rozhodování. 271

MV ČR (2014) Hodnotící zpráva k výsledkům kontrol výkonu přenesené a samostatné působnosti svěřené orgánům obcí, krajů a hlavního města Prahy za léta 2012–2013, s. 51. 272

BIS (2012) Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2011; BIS (2013) Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2012; BIS (2016) Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2015. 273

Srov. DURDÍK, P. (2013) Vlastnická práva a územní plánování. Moderní obec.[online] K nekalým praktikám developerů srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, které se

Netransparentní zapojování

nestátních aktérů zapříčiňuje

nízká míra spolupráce ve

veřejné územní správě

Netransparentní vliv

nestátních aktérů ovlivňoval

negativně územní rozvoj


310

Praktickým důsledkem se stala chaotická, nepromyšlená výstavba

satelitních sídlišť; umisťování průmyslových podniků nebo kapacitních silnic

v sousedství obytných domů; špatně naplánovaná výstavba narušující

krajinný ráz nebo život ve městech.274

986. Postupně vznikla řada institucí, které pomáhají najít konsensus

nebo kompromisní řešení – např. tripartita včetně krajské úrovně, dvanáct

profesních komor zřízených zákonem a další bez povinného členství.

Obtížné je prozatím zhodnotit činnost Regionálních stálých konferencí

sdružených v Národní stálé konferenci, jež vznikly v roce 2015 a sdružují

zástupce jak ze státní správy, tak mimo ni. Jejich cílem je koordinovat

čerpání z ESIF a zajišťovat, aby se při jejich čerpání vycházelo z potřeb

cílového území.275 Na místní a lokální úrovni však podobné, dlouhodobě

a koncepčně rozvíjené platformy, které by moderovaly místní a lokální

rozhodování o jeho rozvoji, území či stavbách a řešily konflikty, chybějí.

987. Výraz růstu významu nestátních aktérů se v životě municipalit

projevil rovněž posilováním organizované občanské společnosti.

Rozmanité organizace nebo iniciativy mají z podstaty věci samozřejmě

různé zájmy, cíle a úkoly, a ani jejich chování a rozhodování nelze vždy

považovat za bezchybné. Přesto je jejich přínos nezanedbatelný. Servisní

NNO se často profesionalizovaly a nahradily některé z funkcí státu,

zejména v oblasti sociálních služeb, vzdělávání či kultury. Nejvíce

neziskových organizací, přepočteno na 100 000 obyvatel kraje, sídlí

v Praze. Ve všech krajích kromě Moravskoslezského se jejich počet

pohybuje kolem tisícovky. V uplynulém desetiletí rostl jak jejich počet, tak

objem služeb, jež zajišťují, ten v roce 2012 činil více než 56 miliard korun

ročně.276

988. Asi 90 % obcí se účastní nějaké formy meziobecní spolupráce.277

Právě vzájemným sdružováním se municipality stávají významným

(spolu)hráčem složek ústřední státní správy a také významným nestátním

aktérem. V Česku působí řada sdružení měst a obcí, žádné však

nesdružuje ani polovinu ze zhruba 6 200 obcí. Nejvýznamnějšími

municipálními organizacemi jsou Svaz měst a obcí ČR (2 803 členů),278

Sdružení místních samospráv ČR (1 112 členů), Spolek pro obnovu

venkova (cca 1 000 členů), z menších, odborně zaměřených, lze uvést

Národní síť Zdravých měst (130 členů) či Sdružení tajemníků městských

a obecních úřadů (311 členů). Vznikají také mikroregiony, svazky obcí

nebo smlouvy mezi obcemi, které společně sdílejí služby. Obce mohou

také mezi sebou mezi sebou uzavírat veřejnoprávní smlouvu, podle níž

budou orgány jedné obce vykonávat přenesenou působnost nebo část

týkalo změny tzv. indexu podlažní plochy, viz NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD (2014) 2943/2014 Sb. NSS. 274

VOP (2007) Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok 2006, s. 34. 275

Blíže viz MMR ČR. Územní dimenze. Územní dimenze [online]. 276

PROUZOVÁ, Z. (2015) Vývoj a současný stav českých NNO v makroekonomických ukazatelích, s. 16. 277

OECD (2016) Hospodářské přehledy OECD: Česká republika, s. 40. 278

Údaj k 1. lednu 2013.

Platformy pro vyjednávání

zájmů existují na národní

a krajské úrovni

Růst významu nestátních

aktérů znamená i rozvoj

občanské společnosti

I municipality se organizují,

aby hájily svůj zájem


311

přenesené. K roku 2010 jich bylo uzavřeno téměř 5 500 a ovlivňovaly

zejména výkon přestupkové agendy.279

989. Zapojování veřejnosti do rozhodování a spolupráci nestátních

aktérů systematicky rozvíjejí dvě municipální organizace. Realizátory místní

Agendy 21 v České republice sdružuje Národní síť Zdravých měst. Druhou

organizací je Národní síť Místních akčních skupin České republiky (MAS),

které uvádějí v život specifický integrovaný nástroj, tzv. komunitou

podporovaný místní rozvoj (community-led development, dále jen CLLD).

MAS sdružují v podobě právního subjektu zástupce a zástupkyně veřejné

správy, neziskového a ekonomického sektoru, aby společně plánovali

lokální rozvoj na subregionální úrovni financovaný z evropského

Společného strategického rámce.280 Důležitou podmínkou je, že zástupce

žádného sektoru nemůže mít v MAS nadpoloviční zastoupení. Přibližně

180 certifikovaných MAS působí na venkově281 a pokrývá více než 94 %

území ČR. Prozatím chybí podobný instrument pro rozvoj měst nebo

městských čtvrtí.

4.4 Kompetence a kvalita územní veřejné správy

990. Obce a města se – stejně jako ostatní úrovně veřejné správy – také

potýkají s nedostatky v demokracii (míře participace občanů a občanek,

budování partnerství napříč sektory) i efektivitě vládnutí (koherenci

veřejných politik, dlouhodobém strategickém plánování, nedostatečném

využívání nástrojů a metod veřejné kvality).282 Podrobně je popisuje

kapitola 6. Kromě nich však místní správa čelí svým vlastním problémům.

991. Specifikem vládnutí na místní a regionální úrovni a kompetencí

územní veřejné správy je zejména existence samosprávy ve dvou úrovních

(obci a kraji), v případě statutárních měst přibývají ještě městské obvody

nebo městské části s vlastními orgány samosprávy. Ve své působnosti

(samosprávě) se obce starají o důležité veřejné služby – školství (kraje

a obce), dopravu (kraje a obce), sociální služby (kraje a obce), svoz

odpadu a kanalizaci (obce) a zdravotnictví (kraje a obce se zdravotními

pojišťovnami).283 Přenesenou působnost nevykonávají všechny obce ve

stejném rozsahu, ale dělí se podle třístupňové struktury. Nejširší rozsah

mají obce s přenesenou působností na mikroregionální úrovni. Na nižší

úrovni působí v různě velkých územních obvodech pověřené obecní úřady,

obce se stavebním úřadem a obce s matričním úřadem.284 V dalším vývoji

bude potřeba věnovat pozornost zvýšení koordinace při výkonu přenesené

působnosti na této úrovni.

279

MV ČR (2011) Analýza aktuálního stavu veřejné správy, s. 38. 280

EK (2014) Komunitně vedený místní rozvoj. 281

Konkrétně se jedná o území s celkovým počtem 10 000–100 000 obyvatel bez města nad 25 000 obyvatel. 282

V samosprávě aplikují systémy řízení kvality jen 2 % úřadů. MV ČR (2016) Analýza využívání metod kvality ve veřejné správě. 283


MV ČR (2011) Analýza aktuálního stavu veřejné správy.

Municipální sdružení

podporují participaci občanů

a občanek a zapojování

aktérů z nevládních sektorů

Územní veřejná správa trpí

stejnými deficity jako vládnutí

v ČR obecně

Specifikem územní veřejné

správy je výkon vlastní i

přenesené působnosti


312

992. Druhá fáze reformy veřejné správy vytvořila obce s rozšířenou

působností (ORP), jež převzaly větší část kompetencí okresních úřadů

a staly se tak základní jednotkou výkonu státní správy v území. Každá ze

současných 205 ORP spravuje jak své vlastní správní území, tak správní

obvod. Mediánová velikost ORP je přibližně 300 km2 se zhruba 30 000

obyvateli. ORP by měly vůči obcím ve svém správním obvodu vykonávat

i další úkoly v rozsahu svěřeném zvláštními zákony, ale často na to

nestačí. Kupříkladu v oblasti územního plánování je dlouhodobě pociťován

nedostatek pracovníků a pracovnic na úřadech územního plánování, což se

projevuje i nedostatečným rozsahem služeb poskytovaných okolním

obcím285 či případným personálním propojením územně plánovací činnosti

s výkonem agendy v samostatné působnosti. Metodickou a odbornou

pomoc ve věcech přenesené působnosti vůči orgánům obcí vykonává

krajský úřad.286 Tento vývoj má za následek, že jsou v praxi hledány

alternativy k ORP. Neúměrná očekávání ve vztahu ke správě širšího území

jsou vkládána do MAS, které jim však vzhledem ke své povaze nemohou

dostát, neboť nemohou sloužit ke správě širšího území jakožto malé

okresy.

993. Některé obce rozsah přenesené působnosti administrativně

zatěžuje a nedokáží v požadované kvalitě poskytovat veřejné služby a

kromě toho často mají problém také při plnění základní samosprávné

činnosti, včetně ustavení samosprávných orgánů. Třetí skupinu problémů

mohou tvořit potíže spojené se snížením efektivnosti alokace finančních

prostředků a kontroly hospodaření obcí.287 Administrativní náklady na

jednoho obyvatele jsou v malých obcích vyšší – hranice, na které větší

přestává být levnější, činí asi 1 000–2 000 obyvatel. Nedaří se jim také

dostatečně zajišťovat klíčové služby jako preventivní zdravotní péči, péči

o děti a dlouhodobou péči (viz také odst. 959), ačkoliv přesné srovnání

vztahu velikosti obce a kvality poskytovaných služeb chybí.288 Obcím do

1 000 obyvatel také proto zbývá méně peněz na investice.289 Nicméně

úvahy o budoucnosti obecního zřízení a administrativního uspořádání

musejí rovněž zohledňovat nefinanční aspekty, zejména snadnou

dostupnost samosprávy a možnost zapojovat se do rozhodování na

nejnižší úrovni.

994. Obce a kraje jsou převážně financovány kombinací sdílených daní

(obě daně z příjmů a DPH) a transferů či dotací od státu. Obcím náleží

výnos z daně z nemovitých věcí, jejíž výši mohou za podmínek

stanovených zákonem do určité míry ovlivnit. Kromě toho mají výnosy z

místních poplatků a příjmy z infrastruktury. Přes 60 % rozpočtu obcí

285

Analýza vzatá na vědomí vládou dne 27. 6. 2016 jasně konstatuje: „Varující je zjištěná skutečnost, že celková situace v obsazenosti úřadů územního plánování se proti roku 2011 zhoršila. Přetrvává zjištěný problém, kdy s růstem velikosti obce s rozšířenou působností klesá rozsah služeb poskytovaných ostatním obcím v jejím správním obvodu.“ MMR ČR

(2016) Analýza stavu na úseku územního plánování a stavebního řádu, s. 93. 286

Zákon č. 128/2000 Sb. (o obcích), § 61. 287

MV ČR (2011) Analýza aktuálního stavu veřejné správy, s. 33. 288


OECD (2016) OECD Economic Surveys: Czech Republic 2016, s. 117.

ORP se mnohdy nezvládají

starat o celý svůj obvod

Část obcí má potíže s

výkonem své agendy

Financování územních

samospráv se liší dle jejich

typu


313

pokrývají daně, zatímco u krajů pochází více než 60 % příjmů z transferů.

V porovnání s jinými průmyslovými zeměmi mají kraje a obce poměrně

omezenou nezávislost: Kontrolují pouze zhruba jedno procento vybraných

daní. Většina peněz přidělovaných státem je účelově vázána.290

995. Podíl území pokrytého územní plánovací dokumentací obcí vzrostl

mezi lety 1995 a 2014 z necelých 20 % na 92 % plochy České republiky.291

Ke konci roku 2016 mají všechny kraje včetně hl. m. Prahy platnou územně

plánovací dokumentaci krajů (tzv. zásady územního rozvoje). Územní plán

by měl stanovit limit využití území a promyšleně rozhodnout, jak, kdy a kde

se bude využívat ke stavbám i jiným účelům. Se vstupem do EU postupně

vzrostl i důraz na strategické plánování a řízení, které má, pokud možno,

komplexně stanovovat rozvoj využití potenciálu území.

996. V českém prostředí se po roce 1990 participace omezovala často

jen na odborníky a místní elity, což vedlo k nezájmu o ni. Schopnost

průběžně zapojovat veřejnost je znakem dobrého vládnutí i na místní

úrovni. V současnosti se nejčastěji uplatňuje při strategickém, územním

a finančním plánování a při posuzování vlivů koncepcí, územních plánů

a záměrů na životní prostředí. Bývá využívána i v rámci sektorového

plánování, např. při tvorbě komunitního plánování sociálních služeb.292

Nástrojem pro kultivaci plánování a debaty o lokálních problémech

s veřejností, jež je součástí komplexního strategického procesu

vycházejícího z analýzy udržitelného rozvoje, je místní Agenda 21

(MA21).293 Zapojuje se do ní stále více obcí. Mezi roky 2006 a 2014 počet

zapojených obcí stoupl ze čtyřiceti na 134 a dotčených obyvatel

a obyvatelek z 800 tisíc na 5,3 miliónu. Příčinou nárůstu je fakt, že se do

MA21 začaly zapojovat také MAS, mikroregiony, kraje a některé městské

části v Praze.294

4.5 Vliv změny klimatu na život ve městech a obcích

997. Globální změny klimatu promění v příštích desetiletích život v české

krajině, ale především ve městech a obcích. Jejich projevy jsou vždy lokální

a řešení je nutné tvořit vždy se znalostí místní situace. Obecně však platí,

že hůře se adaptují urbanizovaná území. Velký podíl zástavby

a zpevněných ploch ovlivňuje mikroklima a způsobuje přehřívání povrchu,

290


ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE (2016) Evidence územně plánovací činnosti v České republice – stav k 31. 12. 2015, s. 36. 292

MIČKA, P. (ed.) (2016) Analýza občanské participace v České republice. 293

V roce 2012 schválila vláda koncepci podpory místní agendy, viz MŽP ČR (2012) Koncepce podpory místní Agendy 21 v ČR do roku 2020. Od roku 2014 je ukotvena jako metoda kvality pro územní veřejnou správu ve Strategickém rámci rozvoje veřejné správy ČR a návazných implementačních plánech, viz MV ČR (2016) Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (aktualizovaná verze, původní 2014). 294

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, dále srov. CENIA. Portál MA21 [online].

Většina území je již pokryta

územně plánovací

dokumentací obcí

Participace veřejnosti není

rozvinutá, dlouhodobě se jí

věnuje místní Agenda 21

Globální změny klimatu se

projevují lokálně


314

vyšší teploty vzduchu, silnější výpar, rychlý odtok srážkových vod nebo

vysokou prašnost.295

998. Změna klimatu se projevuje specificky ve městech zejména

v podobě vytváření tepelných ostrovů. Města jsou významným

producentem skleníkových plynů a mají vysokou uhlíkovou stopu. Ta se

počítá jako úhrn skleníkových plynů ze všech aktivit na úrovni města.

Uhlíkovou stopu města tak tvoří emise skleníkových plynů z veškeré

spotřeby energie ve městě – z domácností, podniků, dopravy obyvatelstva

i nákladní dopravy, z produkce odpadů podle míry třídění odpadů

a z dalších činností a využití území města (míry přeměny pozemků na jiné

využití); největší vliv (70–80 %) připadá na spotřebu energie. V ČR dosud

změřilo vlastní uhlíkovou stopu pouze devět měst či městských částí.

Ačkoliv byla uhlíková stopa vztažená na jednoho obyvatele nižší než

celonárodní průměr, nelze kvůli omezenému vzorku tento trend hodnotit

nutně optimisticky.

999. Dopady změny klimatu se obtížně předpovídají a představují oblast

vysokých nejistot s celosvětovými důsledky. Jak adaptace – přizpůsobení

se těmto změnám –, tak i případná nečinnost – nepřizpůsobení se – bude

představovat významné náklady. Finanční náročnost na plnění adaptačních

opatření se bude rámcově pohybovat přinejmenším v řádu desítek miliard

Kč. Adaptační opatření však navzdory svým nákladům v dlouhodobém

horizontu a rozloženy v čase násobně sníží náklady na řešení negativních

dopadů změny klimatu v případě nečinnosti nebo zajistí udržitelné zisky

z hospodaření (např. v lesnictví a zemědělství), jejichž výnosy by z důvodu

negativních dopadů klesaly. Dále je třeba mít na zřeteli, že některá

adaptační opatření mají vícenásobné efekty na straně užitků (přispívají

k řešení dopadů změny klimatu ve více oblastech či zároveň plní mitigační

funkci nebo mají jiné vedlejší přínosy – např. sociální či environmentální) či

by se realizovaly i bez ohledu na změnu klimatu (údržba, modernizace,

inovace).296

1000. Prozatím nedoceňovaná je mnohde důležitost vzrostlé zeleně

v městech či obcích, střešní a popínavé zeleně v hustě zastavěných

územích, vodních ploch, otevřených vodních toků, kašen a fontán pro

mikroklima sídel. Jenom místy se zatím využívají polopropustné

a propustné povrchy (např. zatravňovací tvárnice) namísto nepropustných

(např. kompaktních dlažeb), jež neumožňují vsakování vody a zrychlují

odtok. Jímání a další využívání srážkových vod (např. k dalšímu využití

v domácnostech, pro zálivku veřejné zeleně nebo čištění ulic) není

v současné době rozšířeno. Města a obce zatím ke své škodě pouze málo

ovlivňují dění v okolní krajině, která se do jejich života bude více a více

promítat – hospodaření na zemědělské půdě, péči o rozptýlenou zeleň,

malé mokřady nebo říční nivy, úpravu vodního režimu v zemědělské a lesní

295


MŽP ČR (2017) Národní akční plán adaptace na změnu klimatu.

Změna klimatu se projevuje

ve městech nárůstem

průměrné teploty

Ekonomické aspekty změny

klimatu

Pro úpravu městského

mikroklimatu nejsou

využívána všechna dostupná

opatření


315

držbě nebo svádění a akumulaci vody tak, aby při přívalových srážkách do

příkopů i do samotných sídel nestékala ornice.

1001. Pozitivním jevem je, že mezi lety 2009 a 2015 obecně vzrostla

rozloha zeleně o téměř 6 000 ha, ať už se jedná o okrasné zahrady, uliční

a sídlištní zeleň, parky či jiné plochy funkční a rekreační zeleně.297

Začlenění přírodních složek do urbanizovaného prostředí výrazně zvyšuje

kvalitu života lidí a zajišťuje řadu ekosystémových služeb. Představuje

významný přínos pro volně žijící druhy schopné adaptovat se na prostředí

sídel, a je také příležitostí k cílené, názorné osvětě veřejnosti.298

1002. K roku 2011 se v České republice nacházelo 1 903 km cyklostezek

a komunikací vhodných pro cyklisty a cyklistky, z toho se v 84 % případů

jednalo o cyklostezku a 16 % případů o komunikaci vhodnou pro cyklisty a

cyklistky. Více než polovina (53 %) z celkové délky cyklostezek

a komunikací vhodných pro cyklisty a cyklistky se nacházela v zastavěných

částech obcí. Nejrozsáhlejší sítí cyklostezek se vyznačovalo území

hlavního města Prahy a Středočeský kraj.299

1003. Stavba a provoz budov, v nichž tráví lidé 85–90 % svého času,

představuje významný zdroj úspory energie, který se však nedaří

využívat.300 Energeticky úsporné budovy navíc pomáhají adaptaci na

změny klimatu, neboť energeticky neúsporné budovy jsou vystaveny riziku

přehřátí vnitřního prostředí i podchlazení. Od roku 2009 se nově vystavené

budovy či budovy s celkovou plochou nad 1 000 m2, které doznaly větších

změn, musí prokázat průkazem energetické náročnosti budovy. Ten

rozeznává sedm energetických tříd (A–G), nově dokončované budovy se

mohou nacházet však pouze v třídách A–C.301 Zároveň postupně do roku

2020 nabíhá povinnost pro nové budovy splnit požadavky na energetickou

náročnost budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Nedaří se však

snižovat energetickou náročnost dokončovaných budov, ať již

administrativních, či obytných. Většina dokončovaných budov je tedy

úsporných, podíl velmi a mimořádně úsporných budov roste jen pomalu.

297

Srov. ČÚZK (2016) Souhrnné přehledy o půdním fondu z údajů katastru nemovitostí ČR 2009–2015. 298

MŽP ČR (2016) Strategie ochrany biologické rozmanitosti České republiky 2016–2025. 299

MD ČR; CENTRUM DOPRAVNÍHO VÝZKUMU. Statistiky – cyklostezky. Cyklodoprava. [online]. 300

MMR ČR (2014) Výsledky intervencí ze strukturálních fondů a Fondu soudržnosti dosažené v tematických oblastech v letech 2007–2013. 301

Dále viz Vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov.

Vzrostla rozloha zeleně

Infrastruktura pro

cyklomobilitu je rovnoměrně

rozdělena mezi obce

a přírodu

Podíl budov ve vysokém

energetickém standardu

roste pomalu


316

Tabulka 4.2 Srovnání podílu dokončených budov dle energetických tříd a nákladů na

ně v letech 2010–2015. Zdroj: ČSÚ, na osobní vyžádání.

Rok

Podíl počtu dokončených budov dle

energetických tříd

Podíl investičních nákladů na výstavbu

budov

Třída A Třída B Třída C Třída A Třída B Třída C

2015 6 % 41 % 53 % 6 % 48 % 46 %

2014 5 % 34 % 61 % 6 % 37 % 57 %

2013 4 % 30 % 66 % 5 % 35 % 60 %

2012 4 % 30 % 66 % 8 % 33 % 59 %

2011 4 % 30 % 66 % 7 % 32 % 61 %

2010 4 % 30 % 66 % 4 % 30 % 66 %

317

5 Globální rozvoj

5.1 Globální agenda udržitelného rozvoje a mezinárodní organizace

1004. Během roku 2015 mezinárodní společenství po několika letech

vyjednávání uzavřelo několik důležitých dohod, které nasměrují globální

rozvoj v příštích letech a desetiletích. Nejvýznamnější z nich jsou

nepochybně klimatická dohoda přijatá v prosinci 2015 v Paříži302 a Cíle

udržitelného rozvoje přijaté v září summitem Organizace spojených národů

jako součást tzv. Agendy 2030 pro udržitelný rozvoj.303 Dalšími

významnými dohodami na globální úrovni jsou Akční plán k financování

rozvoje z Addis Abeby304, Dohoda o snižování rizika přírodních katastrof ze

Sendai305 a konference Světové obchodní organizace v Nairobi

o liberalizaci obchodu.306

1005. Členství v Evropské unii je pro Českou republiku hlavním motorem

prosperity a udržitelného rozvoje. Přispívá k nim vnitřní trh i spolupráce

v důležitých oblastech – společná obchodní politika, společná pravidla

ochrany životního prostředí, energetická a klimatická legislativa nebo

politika soudržnosti – tedy finanční pomoc ekonomicky slabším státům

silnějšími členskými zeměmi. Evropská unie se už v roce 2004 dohodla na

své vlastní Strategii udržitelného rozvoje, kterou aktualizovala o dva roky

později. Důležité rozměry určuje také plán Evropa 2020: rozvojový

dokument Evropské unie na roky 2010–2020. Kromě toho je udržitelný

rozvoj jednou z priorit nové Globální strategie Evropské unie pro zahraniční

a bezpečnostní politiku. Také zahrnutí Cíle udržitelného rozvoje č. 16 Mír,

spravedlnost a silné instituce do společného globálního rámce Agenda

2030 je výsledkem úspěšného prosazování priorit České republiky ve

spolupráci s Evropskou unií.

1006. Česká republika má ve světě vybudovanou silnou reputaci v

podpoře demokracie, spravedlnosti a lidských práv. Tento důraz tvoří také

dlouhodobou linii české zahraniční politiky, na níž panuje široká shoda

a která je součástí příslušných základních koncepčních dokumentů.307

Česká republika chce tuto prioritu zachovat také při svém působení

v oblasti globálního udržitelného rozvoje. Česká republika má historii

úspěšné diplomacie na poli udržitelného rozvoje a potenciál k dalšímu

úspěšnému působení v multilaterálních organizacích. Disponuje

specifickými českými zkušenostmi, které vycházejí především z vlastní

transformace po roce 1989.308 Tehdy vytvořila novou legislativu, instituce a

302

OSN (2015) Paris Agreement. 303

OSN (2015) Transforming Our World. 304

OSN (2015) The Addis Ababa Action Agenda of the Third International Conference on Financing for Development. 305

OSN (2015) Sendai Framework for Disaster Risk Reduction 2015–2030. 306

WTO (2015) Ministerial Conference, Tenth Session – Ministerial Declaration and Decisions. 307

MZV ČR (2015) Koncepce zahraniční politiky ČR. 308

ČLOVĚK V TÍSNI (2006) Transformation.

Vývoj v mezinárodním

prostředí v oblasti agendy


Role Evropské unie v oblasti

agendy udržitelného rozvoje

Příspěvek České republiky

k utváření globálního

prostředí


318

regulatorní rámec, které řídí veřejný sektor a společenské politiky. Rovněž

může sdílet svoji zkušenost s poměrně vysokou mírou spolupráce mezi

veřejnou správou a občanskou společností v sociálních službách, ochraně

životního prostředí, ochraně menšin či zahraniční rozvojové spolupráci.

Coby jedna ze zemí s nejmenšími příjmovými rozdíly ve světě má

zkušenosti, které může nabídnout také svým zahraničním partnerům.

1007. Česká republika je – kromě struktur Evropské unie – členem

přibližně 470 mezinárodních organizací, úmluv či procesů. V třetině z nich

jsou členy také všechny ostatní státy EU. Do deseti z nich Česká republika

každoročně přispívá částkou větší než 100 milionů korun; do dalších třiceti

více než 10 miliony Kč a 76 pak více než jedním milionem korun.309

1008. Nelze vyčíslit mnohé z přínosů, které má členství v mezinárodních

organizacích pro Českou republiku, diplomacii a ekonomiku. Nedají se

redukovat na několik bezprostředních dopadů – vliv, uplatnění české

expertizy či zakázky – ani poměřovat dosaženými úsporami. V minulých

letech však proběhla hloubková analýza nákladů na členství

v mezinárodních organizacích, která doporučila jejich silnější koordinaci

a lepší zapojení do výkonných orgánů a struktur.310 Navrhla také

ustanovení gestorů s přímou zodpovědností za systematické sledování a

každoroční vyhodnocování nákladů na činnosti spojené s členstvím

v mezinárodních organizacích.311

1009. V mezinárodních organizacích působí přibližně 550 českých občanů

a občanek, v institucích Evropské unie pak přibližně 850 občanů a občanek

České republiky.312 Pro instituce Evropské unie Úřad vlády v roce 2015

vytvořil samostatnou Strategii podpory Čechů v institucích EU.313 Podobný

plán, který by určil cíle i potřebné nástroje a finanční prostředky pro

zvyšování zastoupení Čechů a Češek v ostatních mezinárodních

organizacích, v České republice prozatím chybí. Chybí také pravidla pro

oficiální sdílení informací od našich občanů a občanek směrem k zájmovým

a oborovým skupinám, které mohou působit v oblasti, na kterou se

konkrétní organizace zaměřuje.

1010. Jedním z globálních trendů, který ovlivňuje působení ČR ve světě,

je narůstající riziko oslabování současného světového uspořádání,

založeného na multilateralismu a mezinárodním právu.314 To posiluje

důležitost působení České republiky v multilaterálních strukturách.

Univerzálním rámcem pro toto působení je aktivní členství v Organizaci

spojených národů, kde Česká republika podporuje reformu směrem k vyšší

efektivitě jejího fungování, včetně reformy členství v Radě bezpečnosti.

Příkladem dobré praxe může být působení v Ekonomické a sociální radě

(United Nations Economic and Social Council). ECOSOC patří mezi

309

MZV ČR (2013) Členství České republiky v mezinárodních organizacích. 310

Tamtéž. 311

Tamtéž. 312

Tamtéž. 313

Jedná se o neveřejný dokument. 314

MZV ČR (2015) Koncepce zahraniční politiky ČR.

Působení České republiky

v mezinárodních

organizacích

Přínosy z členství

v mezinárodních

organizacích

Působení Čechů a Češek

v mezinárodních

organizacích a v Evropské

unii

Působení České republiky

v Organizaci spojených

národů

Analýza rozvoje – 5. Globální rozvoj

319

nejvýznamnější orgány OSN zakotvené přímo do její Charty. Rada má za

úkol sestavovat nebo iniciovat studie a zprávy o ekonomických, sociálních,

kulturních, vzdělávacích a zdravotních tématech. Česká republika byla do

ECOSOC zvolena na období 2016–2018. Navíc obsadila jedno ze tří

místopředsednických křesel na období od července 2016 do července

2017. Na následující období se bude ucházet o předsednictví.

1011. Agenda 2030, včetně 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable

Development Goals), vznikla po třech letech vyjednávání, která započala

na Konferenci OSN o udržitelném rozvoji (Rio +20) v roce 2012. Agenda

navazuje na Rozvojové cíle tisíciletí (Millennium Development Goals), které

určily rámec globálního rozvoje a boje proti chudobě mezi roky 2000

a 2015. Naplňování MDGs a snižování extrémní chudoby mělo řadu

úspěchů; přesto část cílů zůstala nenaplněna – ve světě přetrvávají

nerovnosti mezi muži a ženami, rostou rozdíly mezi bohatými a chudými

i mezi městy a venkovem, změna klimatu a poškozování životního prostředí

pokračují a nadále ohrožují především ty nejchudší, konflikty zůstávají

hlavní hrozbou pro lidský rozvoj a miliony lidí stále žijí v chudobě a hladu,

bez přístupu k základním službám.315

1012. Agenda 2030 poprvé do jediného rámce spojila globální sociální

a ekonomický rozvoj s jeho udržitelností. Udržitelný rozvoj pojímá jako

integrovanou agendu, která zahrnuje různé rozměry lidských životů –

ekonomické, sociální, environmentální, kulturní i politické, jež je nutné

uvádět v soulad. Agenda 2030 klade nároky na rozvinuté i rozvojové země

a rovnoměrně pokrývá všechny tři pilíře rozvoje – ekonomický, sociální

a environmentální. Vznikla v ní tedy propracovaná soustava cílů, ve které

jedna skupina nemůže být naplňována na úkor druhé, což vyžaduje, aby

státy i světová společenství překonaly sektorový přístup k uskutečňování

svých politik. Pro lepší integraci, koordinaci a koherenci politik vedoucích

k naplňování Agendy 2030 jsou klíčovými kvalitní instituce, strategický

management a obecně dobré vládnutí na národní i mezinárodní úrovni.

Vzniknou tak koherentní politiky, které budou sloužit v jednotném rámci

a nebudou se dostávat do vzájemných rozporů v konkrétních opatřeních.

1013. Klíčovým milníkem je také klimatická dohoda přijatá v prosinci 2015

v Paříži. Mezinárodní společenství se v ní shodlo, že chce udržet nárůst

průměrné globální teploty pod hranicí 2 °C oproti hodnotám před

průmyslovou revolucí a usilovat o to, aby nepřekročil 1,5 °C. Cílem je také

zvyšovat schopnost světa přizpůsobit se negativním dopadům změny

klimatu, tedy posilovat odolnost vůči změně klimatu tak, aby realizovaná

opatření zároveň přispěla k udržitelnému rozvoji. Agenda 2030 a Pařížská

dohoda jsou úzce provázané. Zelený klimatický fond (Green Climate Fund),

který vznikl na mezinárodní konferenci v mexickém Cancúnu v roce 2010,

má pomáhat zejména rozvojovým státům v oblastech snižování emisí

skleníkových plynů a přizpůsobování se negativním dopadům změny

klimatu. Vyspělé státy – tedy největší producenti emisí skleníkových plynů

315

OSN (2015) The Millennium Development Goals Report 2015.

Agenda 2030 pro udržitelný

rozvoj – nový globální

rozvojový rámec

Transformativní charakter

Agendy 2030

Pařížská klimatická dohoda a

Zelený klimatický fond


320

– mají do roku 2020 poskytovat rozvojovým zemím až 100 miliard dolarů

ročně. Česká republika v letech 2014–2016 do GCF přispěla částkou 110

milionů korun. V přepočtu na obyvatele je její příspěvek nejvyšší ze zemí,

které vstoupily do EU po roce 2004. Protože však patří mezi země

s nejvyššími emisemi skleníkových plynů na osobu v EU, bylo by adekvátní

příspěvek dále zvýšit.316

5.2 Vliv domácích českých a evropských politik na globální udržitelný rozvoj

1014. Podpora udržitelného rozvoje za hranicemi země často předpokládá

domácí opatření. Nelze k němu však přistupovat pouze jako ke konceptu

pro formulování politik na národní úrovni. Na jedné straně se jeho součástí

musí stát města, obce a kraje; na straně druhé je klíčovým mezinárodní

rozměr. Světová ekonomika, politika a kultura jsou natolik svázané, že se

počínání jednoho státu projevuje v sousedních zemích i na opačném konci

planety. Země proto musí koordinovat své politiky v ochraně životního

prostředí, světovém obchodu či lidských právech.

1015. Česká republika podporuje rozvoj ve třetích zemích především

rozvojovou a humanitární pomocí317, včetně stabilizace částí světa, odkud

přicházejí nebo kudy procházejí uprchlíci a uprchlice. Nabízí také

transformační spolupráci, podporuje demokratické hodnoty a lidská práva,

dále podporuje budování institucí a dobré vládnutí, vysílá vojenské i civilní

mise, prosazuje vyvážený multilaterální obchodní systém, ekonomickou

diplomacii, sociální dialog či výzkum a vzdělávání.

1016. Česká republika se jako jedna z členských zemí Evropské unie,

které přistoupily po roce 2004, zavázala do roku 2030 poskytovat oficiální

rozvojovou pomoc ve výši 0,33 % hrubého národního důchodu. S ohledem

na velikost oficiální rozvojové pomoci v uplynulých deseti letech

představuje tento cíl pro Českou republiku nadále výzvu. V roce 2015

dosáhla výše oficiální rozvojové pomoci necelých 5 miliard korun ročně,

tedy 0,12 % hrubého národního důchodu. Ve střednědobých výdajových

rámcích pro roky 2017–2019 je plánováno její navyšování.318 Asi 70 %

české pomoci směřuje na mnohostrannou zahraniční rozvojovou spolupráci

– stát na ni v posledních letech vynakládal přibližně 3 miliardy korun

ročně.319

316

Data dostupná GREEN CLIMATE FUND. Resources Mobilized. Green Climate Fund [online]. 317

MZV ČR (2015) Informace o zahraniční rozvojové spolupráci České republiky v roce 2015. 318

MZV ČR (2016) Plán ZRS na rok 2017.; VLÁDA ČR (2016) Usnesení vlády ze dne 11. července 2016 č. 631 o dvoustranné zahraniční rozvojové spolupráci v roce 2017 a ke střednědobému výhledu jejího financování do roku 2019. 319

OECD (2016) OECD Development Co-operation Peer Reviews.

Vnější dopady vnitřních

politik

Česká republika podporuje

rozvoj ve třetích zemích

Výše oficiální rozvojové

spolupráce

Analýza rozvoje – 5. Globální rozvoj

321

1017. Strategické dokumenty Ministerstva zahraničních věcí Koncepce

zahraniční rozvojové spolupráce320 a Strategie mnohostranné rozvojové

spolupráce ČR321 stanovily udržitelný rozvoj jako cíl rozvojové spolupráce

České republiky i jako průřezové kritérium pro hodnocení projektů, jež stát

financuje. Kromě tohoto kritéria uvádí také připravenost dané země přijímat

rozvojovou pomoc, a to včetně plnění předem stanovených dohod. Dalším

kritériem je například rovnost žen a mužů. Program transformační

spolupráce se soustředí na podporu dobrého vládnutí, právního státu,

spravedlnosti a lidských práv, tedy v zásadě na Cíl udržitelného rozvoje

č. 16.

1018. Česká republika coby otevřená ekonomika profituje z volného

obchodu, který má silné globální dopady. Obchod mezi Českou republikou,

státy Evropské unie a třetími zeměmi vytváří nové příležitosti také za

našimi hranicemi. Milionům rodin proto pomáhá vysvobodit se z chudoby,

snižuje globální nerovnosti a mírní napětí mezi státy. Stát v cestě mu však

mohou nespravedlivá obchodní pravidla či bariéry – např. některé typy

subvencí. Nemalá část společnosti má také oprávněné obavy, že obchodní

dohody mohou omezit právo států používat legitimní sociální,

environmentální nebo hygienické regulace.

1019. Česká republika nepřímo, ale významně ovlivňuje přírodní zdroje za

svými hranicemi.322 Evropský hospodářský prostor – jehož je česká

ekonomika součástí – tvoří největší trh na světě. Pěstování dovážených

krmiv, palmového oleje či biopaliv, těžba tropického dřeva, ropy a dalších

nerostných surovin či lov ryb často vytvářejí silný tlak na zdroje

a ekosystémy v dodavatelských zemích.323 Přitom dodavatelské země

mnohdy patří mezi části světa, kde je přirozená míra biodiverzity podstatně

vyšší než v Evropě. Čerpání jejich přírodních zdrojů často překračuje meze

udržitelnosti. Například 29 % z populací mořských ryb je přeloveno, za

hranicemi kolapsu nebo se z něj zotavuje; dalších 61 % je plně využíváno

na hranici udržitelného odběru.324

1020. Česká republika importuje velkou část zejména spotřebního zboží.

Pracovní podmínky v zemích původu zboží často neodpovídají českým či

evropským standardům a mnohdy ani elementárním měřítkům lidské

důstojnosti. Ekonomika tedy svojí poptávkou nepřímo, ale významně

přispívá k rostoucím nerovnostem, které přiživují extremismus a motivují

k migraci.

1021. Česká republika patří s více než 10 tunami na obyvatele a rok325

k zemím s vyššími emisemi skleníkových plynů. V Evropské unii se

320

MZV ČR (2010) Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce České republiky na období 2010–2017. 321

MZV ČR (2013) Strategie mnohostranné rozvojové spolupráce ČR na období 2013–2017. 322

ZELENÝ KRUH A HNUTÍ DUHA (2005) Česká stopa – ekologické a sociální dopady naší spotřeby za našimi hranicemi. 323

Viz například EEA (2015) European environment — state and outlook 2015. 324

FAO (2014) The State of World Fisheries and Aquaculture. 325

WB (2016) CO2 emissions (metric tons per capita) World Bank. [online].

Průřezové kritérium


Volný obchod a udržitelný

rozvoj

Využívání zdrojů třetích zemí

Vliv importu do České

republiky

Emisní zátěž způsobená

Českou republikou


322

meziročně pohybuje uvnitř první pětice. České emise jsou podstatně nižší

než výsledky Spojených států amerických, Kanady, Austrálie či zemí

Perského zálivu, ale vyšší oproti Číně a několikanásobné ve srovnání

s Indií, Indonésií, Brazílií nebo Nigérií.

1022. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj odhaduje, že

státy světa ročně přicházejí o 100 až 240 miliard dolarů kvůli daňovým

únikům, optimalizaci a tzv. rájům.326 Odhad Mezinárodního měnového

fondu hovoří až o 600 miliardách ročně.327 Tyto peníze pak chybí

v rozpočtech bohatých i rozvojových zemí, takže snižují dostupnost i kvalitu

veřejných služeb. Spolehlivá čísla pro Českou republiku chybí. Nicméně

extrapolace evropských a globálních odhadů naznačuje, že se budou

pohybovat někde mezi 6 a 60 miliardami korun ročně. Mezinárodní

dimenze daňového systému je proto rozměrem lepšího výběru daní

v České republice i globálního financování udržitelného rozvoje.

1023. Aby mohla Česká republika systematicky sledovat, nakolik mají její

domácí rozhodnutí koherentní výsledky a skrze jaké konkrétní politiky

ovlivňuje globální udržitelný rozvoj ve výše uvedených oblastech, musí se

při sledování a vyhodnocování koherence politik pro udržitelný rozvoj

zaměřit na tato témata328 – obchodní politiku; sociální a environmentální

standardy; společenskou odpovědnost firem; duševní vlastnictví; zboží

a suroviny; daňovou a finanční politiku; změnu klimatu; energetiku; vědu,

výzkum a inovace ve vazbě na změnu klimatu a potravinovou bezpečnost;

potravinovou bezpečnost v rozvojové politice Evropské unie; společné

zemědělské politiky Evropské unie; migraci; omezování odlivu mozků;

remitenci; bezpečnost; biodiverzitu; reakci na konflikty a selhávající

(křehké) státy.

326

OECD (2015) Measuring and Monitoring BEPS. 327

CRIVELLI, E., DE MOOIJ, R., & KEEN, M. (2015) Base Erosion, Profit Shifting and Developing Countries. 328

Výběr na základě publikace EK (2013) EU 2013 Report on Policy Coherence for Development.

Finance a problematika daní

Oblasti sledování koherence

politik České republiky

323

6 Dobré vládnutí

1024. Nedílnou součástí udržitelného rozvoje je dobré vládnutí.329 Již

proto, že většiny cílů dosahujeme prostřednictvím veřejných politik (policy).

Žádné objektivní vymezení dobrého vládnutí však neexistuje, a to nejen

v kontextu udržitelného rozvoje. Panuje pouze široce sdílené přesvědčení,

že by dobré vládnutí mělo být jak demokratické, tak dlouhodobě efektivní.

Téma dobrého vládnutí také nelze analyticky pojmout v celé jeho šíři.

Předmět zájmu, úhel pohledu, jakož i použité metody zkoumání budou vždy

výsledkem určité volby, učiněné na základě kognitivních a normativních

předpokladů. Naše perspektiva je v užším smyslu určována cíli

udržitelného rozvoje obsaženými v Agendě 2030. Přitom bereme v potaz

jak souhrnná hodnocení postavení České republiky v mezinárodních

srovnáních a výsledky zahraničních odborných analýz (zahrnujících často

rovněž Českou republiku), tak výsledky domácích odborných analýz,

vypracovaných vesměs veřejnou správou či pro její potřeby. Na těchto

základech identifikujeme problémy, které jsou z hlediska udržitelného

rozvoje v České republice klíčové, a to v oblastech demokratičnosti vládnutí

a dlouhodobé efektivity vládnutí.

1025. Měřit kvalitu vládnutí souhrnně není snadné. Existující globální

indexy dobrého vládnutí mají řadu limitů a nemá smysl fixovat se na

posuny v žebříčcích o dvě tři místa tím či oním směrem. Těchto indexů je

vhodné používat pouze pro základní orientaci.330 Touto cestou zjišťujeme,

že postavení České republiky je dlouhodobě relativně vysoko nad úrovní

světového průměru, ale pod úrovní průměru OECD a na špičku

referenčních zemí331 (např. Švédsko, Dánsko, Norsko) Česká republika

výrazně ztrácí. Rozdíly ovšem nejsou ve všech směrech stejně velké. Ke

špičce referenčních zemí má Česká republika relativně daleko ve všech

směrech, ale rozkládáme-li souhrnná hodnocení na jednotlivé díly, najdeme

i oblasti, v nichž je Česká republika v průměru či dokonce mírně nad

průměrem OECD. Celkově lze říci, že vládnutí je u nás nesporně

329

Např. OSN (2015) Transforming Our World; OSN (2014) The Road to Dignity by 2030; OSN (2012) Resilient People, Resilient Planet; EK (2015) Sustainable development in the European Union; EK (2013) Sustainable development in the European Union. 330

Při volbě indexů a souhrnných hodnocení pro základní orientaci bylo dbáno především na to, aby pokrývaly různé aspekty uvažování o vládnutí a různé postupy sběru a vyhodnocování dat. Pro základní hodnocení byly využity agregované indexy Světové banky (WGI – Worldwide Governance Indicators, 6 tématických oblastí), Democracy Index (zároveň jeden ze zdrojů WGI), Sustainable Governance Index (není zdrojem WGI) a dva indexy, které jsou zaměřeny na vládnutí jen jako na jedno téma v určitém kontextu, a sice Global Innovation Index (v kontextu hospodářských a sociálních inovací, není zdrojem WGI) a Gender Equality Index (v kontextu genderové rovnosti, používáno jako oficiální index EU, není zdrojem WGI), viz WB. Worldwide Governance Indicators. World Bank [online]; EIU (2016) Democracy Index 2015; BERTELSMANN STIFTUNG (2016) Sustainable Governance Index 2016; DUTTA, S.; LANVIN, B.; WUNSCH-VINCENT, S. (ed.) (2016) The Global Innovation Index 2016; EIGE (2015) Gender Equality Index 2015. Postavení České republiky bylo posuzováno rovněž na základě dat projektu Varieties of Democracy (která umožňují patrně nejlépe pokrývat různé formy demokracie) a dat projektu Quality of Government (která umožňují dobře operacionalizovat téma korupce a zároveň umožňují sestoupit až na úroveň regionů), UNIVERSITY OF GOTHENBURG; KELLOGG INSTITUTE. Varieties of Democracy. V-Dem [online]; QOG INSTITUTE. Data. Quality of Government Institute [online]. 331

Referenčními zeměmi jsou v tématu vládnutí míněny země EU15, Švýcarsko, Norsko, USA, Kanada, Austrálie a Nový Zéland.

Dobré vládnutí a udržitelný

rozvoj

Jak souhrnně měřit kvalitu

vládnutí


324

demokratické, existují však slabiny v oblasti efektivity vládnutí, participace

a politické kultury (např. politická důvěra, preference

demokratických/nedemokratických forem vládnutí ap.). Některé problémy

se mohou prolínat více oblastmi (např. korupce)332, aniž by to však

samozřejmě znamenalo, že je na ně možné převést i problémy ostatní.

Domácí nástroje k systematickému a souhrnnému měření kvality vládnutí,

zvláště pak jemnější nástroje k hodnocení veřejné správy v České

republice, dosud chybějí. Ačkoli některé se již připravují333, s jejich výstupy

bude možné začít pracovat až za několik let.

6.1 Demokratičnost vládnutí

1026. Demokracii můžeme chápat různým způsobem. Lze v ní vidět

veřejnou rozpravu, v níž si jako občané/občanky vzájemně vysvětlujeme

své postoje a návrhy, hledáme kompromis či konsensus mezi svými zájmy,

případně vytváříme jak svůj zájem, tak svou demokratickou identitu.

Můžeme ji také chápat jako mechanismus, který prostě jen umožňuje

pravidelnou obměnu vládnoucí elity a skrze to umožňuje ovlivňovat jednání

této elity. Ve všech případech je však demokracie spojena s představou

aktivního podílu občanů a občanek na rozhodování a funkčními nástroji,

které zájmy a představy občanů a občanek přenášejí do výsledků

rozhodování.

1027. Hlavními nástroji, které veřejnou rozpravu zajišťují a zájmy

a představy občanů a občanek přenášejí do výsledků rozhodování, jsou

v České republice politické strany a volby do zastupitelských orgánů.

Dnešní stav této oblasti ale tváří v tvář představě aktivního občanství

a funkčních nástrojů vyvolává určité pochybnosti. Volební účast ve všech

typech voleb od počátku 90. let 20. století klesá nebo je dlouhodobě

relativně nízká. V posledním desetiletí se pak volební účast pohybuje

kolem 60 % u voleb prvního řádu a dlouhodobě pod úrovní 50 %,

v některých případech dokonce i dlouhodobě pod úrovní 30 % u voleb

druhého řádu.334 Počet členů a členek politických stran, které mají tvořit

332

V souvislosti s korupcí dáváme přednost tomu, zabývat se nestranností, resp. partikularismem a nerovností obecněji, tedy snahou držitelů veřejných funkcí (lhostejno zda volených, jmenovaných nebo obsazených na meritokratickém principu) porušit princip nestrannosti výkonu funkce pro dosažení něčího soukromého zisku. Korupci ve veřejném sektoru tedy nelze vnímat jen jako klasické formy úplatkářství, ale vždy také v souvislosti s jevy, jako je např. klientelismus, nepotismus, patronáž, diskriminace na základě finančních prostředků, rasy, pohlaví, náboženství ap. V operacionalizaci se přidržujeme institucionalistického přístupu, viz ROTHSTEIN, B. (2011) The Quality of Government, pro více informací QOG INSTITUTE. Data. Quality of Government Institute [online]. 333

MV ČR (2016) Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (aktualizovaná verze, původní 2014), cíl 1.4. 334

Volby prvního řádu jsou volby do PSP ČR, volbami druhého řádu jsou ostatní typy voleb (klasifikace volby prezidenta po změně způsobu volby na přímou volbu není jednoznačná). K datům souhrnně viz ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 175–176; průběžně aktualizovaná data poskytují volební statistiky ČSÚ dostupné z: www.volby.cz. Trend poklesu je v ČR a EU, resp. Evropě, obdobný, tempo poklesu je ale v ČR ve srovnání s průměrem EU, resp. Evropy, rychlejší, a především výsledná účast je nižší, než je průměr EU, resp. Evropy. Pro evropské a globální srovnání (u voleb parlamentních, prezidentských a voleb do EP) viz data INTERNATIONAL IDEA. Voter Turnout Database. International Institute for Democracy and

Různé pojetí demokracie

a společná potřeba

participace

Dosavadní formy fungují, ale

ne tak tak dobře, jak bychom

si přáli

http://www.volby.cz/

Analýza rozvoje – 6. Dobré vládnutí

325

základní nástroj reprezentace, klesá či je dlouhodobě relativně nízký.335

Strany jako organizace se výrazně proměňují.336 To nemusí samo o sobě

znamenat problém, ale ovlivňuje to jejich funkce. Mezi očekávánou a reálně

naplňovanou funkcí politických stran pak existuje z pohledu veřejnosti

hluboký rozpor. Dlouhodobě se pouze zhruba 50 % občanů a občanek

domnívá, že politické strany jsou nutnou podmínkou demokracie a že

vstupem do nich lze něco měnit či ovlivnit. Zatímco v očekávaných funkcích

stran dominují funkce spojené s celospolečenským přínosem stran,

v hodnocení reálného výkonu dominují funkce spojené s uspokojením

individuálního materiálního zájmu členů a členek strany.337 Dlouhodobě se

jen zhruba 50 % občanů a občanek domnívá, že volby jsou účinným

způsobem, jak ovlivnit jednání politiků či političek, a méně než 20 % se

domnívá, že má nějakou možnost ovlivnit, co zvolení dělají.338 Odrazem

toho je také skutečnost, že stranický systém, od počátku 90. let 20. století

relativně stabilní, prochází po roce 2010 dekonsolidací a rostoucí

mobilizační sílu získává ve stranické soutěži boj proti establishmentu.339

1028. Stále zřetelněji se rovněž ukazuje souvislost mezi mírou

demokratické participace a reprezentace na straně jedné a sociálními

nerovnostmi, příp. strukturálními sociálními nerovnostmi, na straně druhé.

Sociálně slabší participují méně a význam tohoto faktoru roste. Závislost

participace na socioekonomickém postavení ovšem není nutně přímá, do

Electoral Assistence [online] a IPA. PARLINE. Database on national Parliaments. Inter-parliamentary Union [online]. 335

V rámci Evropy patří ČR k zemím s nejnižším podílem členů stran na počet oprávněných voličů a tento podíl dále klesá; to však nevylučuje, že některým jednotlivým stranám počet členů stoupá. K počtu členů stran a jejich struktuře souhrnně VAN HAUTE, E.; GAUJA, A. (ed.) (2015) Party Members and Activists a VAN BIEZEN, I.; POGUNTKE, T. (2014) The Decline of Membership-based Politics. Party Politics 20(2). Pro aktuální data a přehledy výzkumů viz CPS. Members and Activists of Political Parties. [online], v případě ČR s drobnými korekcemi směrem dolů. Ve všech uvedených zdrojích je zahrnuta také ČR. 336

Typ masové politické strany, s nímž byla představa reprezentace v liberálně demokratickém systému spojována, se stává minulostí nejen počtem členů/členek, ale též organizačně. Souhrnně viz SCARROW, S. (2015) Beyond Party Members; MAIR, P. (2013) Ruling the void; KROUWEL, A. (2012) Party Transformation in European Democracies. K českým případům např. PECHÁČEK, Š. (2013) Personalizace v české politice. Politologická revue 19(2); HLOUŠEK, V. (2012) Věci veřejné. Politologický časopis 19(4); POLÁŠEK, M.; NOVOTNÝ, V.; PEROTTINO, M. A KOL. (2012) Mezi masovou a kartelovou stranou. 337

CVVM (2015) Výzkum Naše společnost, v 15-09, Názory veřejnosti na důvody vstupu do politické strany, srovnání v časové řadě od roku 2003; CVVM (2016) Výzkum Naše společnost, v 16-09. Postoje obyvatel České republiky k politickým stranám, srovnání v časové řadě od roku 2005. 338

CVVM (2016) Výzkum Naše společnost, v 16-02, Angažovanost občanů a zájem o politiku, srovnání v časové řadě od roku 2004. Nižší míra důvěry v různé aspekty politického systému – nikoli tedy jen v politické strany – nevede ovšem nutně k odklonu od politické participace, nýbrž k odklonu od způsobů formálně institucionalizovaných a příklonu ke způsobům neformálním (např. demonstrace ap.), viz BRAUN, D.; HUTTER, S. (2016) Political trust, extra-representional participation and the openess of political systems. International Political Science Review 37(2), nebo HOOGHE, M.; MARIEN, S. (2013)

A Comparative Analysis of the Relation between Political Trust and Forms of Political Participation in Europe. European Societes 15(1). 339

KOUBEK, J. (2010) České sněmovní volby 2010 z hlediska stability a změny stranického systému. Politologická revue 16(1); volby 2013 dekonsolidaci potvrzují (index volatility vysoký, roste tzv. efektivní počet stran, klesá podíl jádra stranického systému na počtu hlasů i mandátů).

Participace a reprezentace

jsou také věcí sociálních

podmínek


326

výsledku někdy vstupují intervenující proměnné.340 Rovněž podpora

veřejnosti autoritářské formě vlády nebo přesvědčení, že je lhostejné,

bude-li uspořádání demokratické, koreluje s nízkým sociekonomickým

statusem.341 Participace a reprezentace však nejsou ovlivněny pouze

socioekonomickou nerovností, mají také další rozměry. Nejvýraznějším

z nich je rozměr genderový. Zastoupení žen v rozhodovacích pozicích

obecně je velmi nízké.342 I tehdy, omezíme-li se pouze na oblast explicitně

politickou, je zastoupení žen nízké343 a překážky institucionální a kulturní

zjevně hrají značnou roli.344

1029. Nejde o trendy nové, ani specificky české. Nepůsobí ani

samostatně, spíše se navzájem umocňují. Ve světě se proto již delší dobu

promýšlí a realizuje řada inovativních i alternativních řešení. Aktuální

debata probíhá, obrazně řečeno, v nepravidelném čtyřúhelníku mezi

demokracií liberální, participativní, deliberativní a radikální. Každá z nich

určitým způsobem vykládá téma reprezentace, participace a deliberace a

prvky těchto témat různě kombinuje. V praxi se zatím nejčastěji zachovává

základní model reprezentace spojený s liberální demokracií (volby a

politické strany) a na různých úrovních se doplňují prvky demokracie

participativní (např. participativní rozpočtování, podíl občanů a občanek na

340

Pro participaci formou voleb LINEK, L. (2015) Účast ve sněmovních volbách v roce 2013. Evropská volební studia 10(2); LINEK, L (2013) Rostoucí sociální nerovnosti ve volební účasti v Česku v letech 1990–2010. Naše společnost 11(1). KOSTELECKÝ, T.; MIKEŠOVÁ, R.; POLÁKOVÁ, M; ČERMÁK, D; BERNARD, J.; ŠIMON, M. (2015) Geografie výsledků parlamentních voleb. V ČR se tím jen potvrzují výzkumy zahraniční, viz ARMINGEON, K.; SCHÄDEL, L. (2015) Social Inequality in Political Participation, West European Politics, 38(1); SCHÄFER, A. (2013) Liberalization, Inequality and Democracy’s Discontent, in SCHÄFER, A.; STREECK, W. (ed.) Politics in the Age of Austerity; GALLEGO, A. (2010) Understanding Unequal Turnout. Electoral Studies, 29(2); SOLT, F. (2008) Economic Inequality and Democratic Political Engagement. American Journal of Political Science 52(1). Tentýž obraz dává výzkum neformálních typů participace, viz KERN, A.; MARIEN, S.; HOOGHE, M. (2015) Economic Crisis and Levels of Political Participation in Europe (2002–2010). West European Politics 38(3);

pouze s úpravou, že v čase hospodářské krize vede socioekonomická deprivace spíše k využívání neformálních typů participace. Mezi formálními a neformálními způsoby participace existují rozdíly v míře, kterou se různé nerovnosti projevují, viz MARIEN, S.; HOOGHE, M.; QUINTELIER, E. (2010) Inequalities in Non-institutionalized Forms of Political Participation. Political Studies 58(1). 341

CVVM (2016) Výzkum Naše společnost, v 16-02, Názory veřejnosti na nedemokratické alternativy politického systému, srovnání v časové řadě od r. 2004. Dlouhodobě se kolem 15 % občanů a občanek domnívá, že „nejlepší by bylo zbavit se parlamentu a voleb a mít silného vůdce, který by o všem rychle rozhodl“. Dlouhodobě se přes 20 % občanů a občanek domnívá, že „pro lidi, jako jsem já, je jedno, zda máme demokratický nebo nedemokratický režim“, viz CVVM (2016) Výzkum Naše společnost, v 16-02, Názory občanů na fungování demokracie a lidská práva v ČR. 342

Pro data viz ÚV ČR (2016) Akční plán pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích na léta 2016–2018. 343

Data k reprezentativním orgánům viz FÓRUM 50 %. Zastoupení žen a mužů v politice. Fórum 50% [online]; data k reprezentativním orgánům i centrální státní správě viz ČSÚ (2016) Zaostřeno na ženy a muže – 2016, v sekci Veřejný život a rozhodování. Pro

evropské a globální srovnání viz data INTERNATIONAL IDEA. Gender Quotas Database. International Institute for Democracy and Electoral Assistence [online]; data IPA. Women in National Parliaments. Inter-parliamentary Union [online] a OECD (2014) Women, Government and Policy Making in OECD Countries. 344

VOHLÍDALOVÁ, M; MAŘÍKOVÁ, H.; ČERMÁKOVÁ, M; VOLEJNÍČKOVÁ, R. (2016) Sólo pro soprán; KOUBA, K.; NÁLEPOVÁ, M.; FILIPEC, O. (2013) Proč jsou ženy v české politice podreprezentovány? Politologický časopis 20(4).

Jak se problémy řeší jinde –

demokracie liberální,

participativní, deliberativní a

radikální


327

vyhodnocování vlivu rozhodnutí na životní prostředí, či referenda)345

a demokracie deliberativní (např. mikrodeliberace ve formě tzv.

miniveřejností (mini-publics) či deliberativních průzkumů veřejného mínění

(deliberative polls), účast veřejnosti v připomínkování záměrů a návrhů

veřejné správy či tzv. sociální dialog).346 Radikální demokraté v praxi volí

nástroje demokracie reprezentativní, participativní i deliberativní, jenom jim

přikládají poněkud jiný smysl.347

1030. Realizují se také veřejné politiky, které zmírňují či odstraňují sociální

nerovnosti, příp. strukturální sociální nerovnosti, ačkoli se rozsah těchto

politik mění podle politické konstelace a účinky se různí podle zemí

a sociálních skupin. V každém případě, svoboda a rovné příležitosti se

neobejdou bez socioekonomického rozměru348 a veřejné politiky mohou

sociální nerovnosti zásadním způsobem ovlivňovat, zvyšovat, či

snižovat.349 Ve vazbě na úvahy o demokratičnosti vládnutí se proto také

experimentuje s různou podobou nepodmíněného základního příjmu,350

uvažuje se o formách demokracie v hospodářství351 atd. Velmi rozsáhlá je

oblast nástrojů, jimiž je možno čelit nerovnosti genderové, od zlepšování

podmínek pro souběh rodinného a pracovního života až po různé formy

kvót nebo jiných formálně institucionálních nástrojů, které zastoupení

zajišťují přímo.

1031. Vývoj v České republice sleduje obdobnou cestu jako vývoj

v referenčních zemích, resp. většině zemí OECD. Páteří politického

systému zůstávají formy reprezentace spojené s liberální demokracií. Volí

se nejen obě komory parlamentu či zastupitelstva obcí, ale také

zastupitelstva krajů, Evropský parlament a prezident. Transparentnost

345

K různým formám participativní demokracie viz PATEMAN, C. (2012) Participatory Democracy Revisited. Perspectives on Politics 10 (1); BANG, H. (2010) Everyday Makers and Expert Citizens, in FENWICK, J; MCMILLAN, J. (ed.) Public Management in the Postmodern Era; DELLA PORTA, D. (2013) Can Democracy Be Saved?, či SMITH, G. (2009) Democratic Innovations. K příkladům realizací viz např. RUTH, S. P.; WELP, Y.; WHITEHEAD, L. (ed.) (2017) Let the people rule?; specificky k referendům QVORTRUP, M. (2014) Power to the People? But How? Political Studies Review 13(1) a QVORTRUP, M. (2013) Direct Democracy nebo přehledy Initiative & Referendums Institut (IRI, IRI Europe a IRI Asia). 346

K různým formám deliberativních postupů viz ISERNIA, P; FISHKIN, J. (2014) The Euro-polis deliberative poll. European Union Politics 15(3); PARKINSON, J.; MANSBRIDGE J. (eds.) (2012) Deliberative Systems; FISHKIN, J. (2009) When the People Speak; DRYZEK, J. (2006) Deliberative Global Politics; k příkladům realizací viz např. GRÖNLUND, K.; BÄCHTIGER, A.; SETÄLÄ, M. (2014) Deliberative Mini-Publics nebo přehledy Center for Deliberative

Democracy při Stanford University. Experimenty ukazují, že deliberace dokáže překonávat i efekt polarizace ve stejně smýšlejících skupinách, o různě smýšlejících skupinách ani nemluvě, viz GRÖNLUND, K.; HERNE, K.; SETÄLÄ, M. (2015) Does Enclave Deliberation Polarize Opinions? Political Behaviour 37(4). 347

MOUFFE, C. (2013) Agonistics. 348

Pro teoretické a empirické zdůvodnění viz např. SEN, A. (1995) Development as Freedom, empirický test GIEBLER, H.; MERKEL, W. (2016) Freedom and Equality in Democracies. International Political Science Review 37(5). 349

Např. DABLA-NORRIS, E.; KOCHHAR, K; SUPHAPHIPHAT, N.; RICKA, F.; TSOUNTA, E. (2015) Causes and Consequences of Income Inequality; PIKETTY, T. (2014) Capital in the 21th Century. 350

VAN PARIJS, P. (1995) Real Freedom for All. Pro přehled praktických realizací viz MURRAY, M. C.; PATEMAN, C. (eds.); (2012) Basic Income Worldwide a BASIC INCOME EARTH NETWORK. BIEN/Basic Income Earth Network [online]. 351

WEEKS, J. (2014) Economics of 1 %; MALLESON, T. (2014) After Occupy; WOLFF, R. (2012) Democracy at work.

Jak se problémy řeší jinde –

zaostření na hospodářské

a sociální nerovnosti

ČR nezačíná s řešením od

nuly


328

politických stran a voleb podporují zákon o politických stranách a volební

zákony.352 Existují zákony o místním a krajském referendu,353 přičemž

místních referend se za posledních deset let konalo 251354 a krajské

referendum se od chvíle, kdy zákon vstoupil v platnost, zatím

neuskutečnilo. Obecný zákon o referendu byl v zákonodárných sborech

projednáván vícekrát, zatím nebyl žádný návrh přijat. Několik málo obcí zve

občany a občanky k přímému rozhodování, na co použijí své prostředky.355

Dlouhodobě funguje rovněž tripartita (RHSD), byť se kvalita sociálního

dialogu liší dle politické konstelace. Vláda má povinnost zveřejňovat návrhy

právních předpisů a veřejnost může legislativní proces sledovat.356

Deliberace může probíhat již ve fázi přípravy legislativy357, ačkoli skutečný

rozsah a zejména kvalitu této deliberace je v tuto chvíli obtížné odhadovat.

Některé obce sestavují místní Agendy 21, ve kterých plánují své záměry

s účastí veřejnosti358, příp. používají jiné formy spolupráce.359 Zákon

o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) umožňuje lidem připomínkovat

velké stavby v okolí svého domova.360 Pro řešení některých problémů se

hledá konsensus za účasti politických stran, odborníků a odbornic

i veřejnosti.361 Sociální a občanský dialog může probíhat i na úrovni EU.

Rovněž sociální, příp. strukturální sociální nerovnosti se Česká republika

snaží mírnit a v některých oblastech se jí to poměrně úspěšně daří.362

1032. K rozšiřování či vylepšování forem reprezentace tradičními kanály

(volbami a politickými stranami) jistý prostor nepochybně existuje.

Podstatně větší je však v oblasti participativních a deliberativních přístupů.

A to zejména v praxi, protože nástroje v některých případech již formálně

352

Zákon č. 302/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony; zákon č. 322/2016 Sb. kterým se mění volební zákony a další související zákony. 353

Zákon č. 22/2004 Sb. o místním referendu a o změně některých zákonů; zákon č. 118/2010 Sb. o krajském refeferendu a změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 354

Data souhrnně v evidenci Ministerstva vnitra. Viz MV ČR. Občanské aktivity. Ministerstvo vnitra České republiky [online]; poslední zaznamenaná místní referenda z listopadu 2016. Volební účast v místních referendech po r. 2010 vykazuje rovněž sestupnou tendenci, původní volební účast na úrovni voleb prvního řádu poklesla, stále však zůstává v průměru v pásmu 40–50 %, tedy podobně jako volby do zastupitelstev obcí, viz TI ČR (2016) Analýza místních referend 2014, s. 56 a násl. 355

AGORA CE. Participativní rozpočet [online]. 356

V případě vlády je proces možno sledovat ve veřejné části elektronické knihovny připravované legislativy (eKLEP pro veřejnost - VeKLEP). Legislativní proces v parlamentu je možno rovněž sledovat a to prostřednictvím webových stránek PSP ČR a Senátu ČR. 357

MV ČR (2010) Manuál pro zapojování veřejnosti do přípravy vládních dokumentů; MV ČR

(2009) Metodika pro zapojování veřejnosti do přípravy vládních dokumentů; systém DataKO která je součástí ODok. 358

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 115–116. Odvozeno z nárůstu počtu municipalit realizujících MA21, v jejímž rámci jsou spojeny participativní a deliberativní postupy se strategickým řízením k udržitelnému rozvoji na místní úrovni. 359

K problému participace na místní úrovni viz ČERMÁK, D.; VOBECKÁ, J. A KOL. (2011) Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě. 360

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. 361

Např. Odborná komise pro důchodovou reformu. 362

ÚV ČR (2016) Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 179–181; DUBSKÁ, D.; ZEMAN, J. (2015) Analýza vývoje indikátorů nerovnosti v ČR a jejich dopad na růstový potenciál ČR.

Důkladná rozvaha, nejen

dobrý úmysl


329

existují, pouze nejsou dostatečně využívány. Při rozšiřování či vylepšování

forem reprezentace, participace a deliberace bychom však neměli

zapomenout, že každá změna procedurálních pravidel má dlouhodobé

dopady a také dopady vedlejší. Např. nárůst četnosti voleb tak sice může

zvýšit míru reprezentace, může však také nepřímo přispět k nižší volební

účasti či k orientaci politických aktérů na krátkodobé cíle. Referenda

užívaná k nevhodným cílům zase mohou soustavně snižovat míru

reprezentace strukturálních menšin. Deliberace může přispět k většímu

efektu a větší stabilitě zvolených řešení, může ale zároveň prodlužovat

proces přípravy veřejných politik a klade na veřejnou správu větší nároky.

6.2 Dlouhodobá efektivita vládnutí

1033. Řada problémů dlouhodobé efektivity vládnutí v České republice je

předmětem zájmu již delší dobu, zejména v souvislosti s fungováním

veřejné správy a tvorbou veřejných politik. Opřít se můžeme o dokumenty

veřejné správy, především tematické strategie, v menší míře o analýzy,

metodiky a resortní strategie. Zdrojem je zvláště Ministerstvo vnitra,363 ale

také jiné úřady.364 Relevantní jsou rovněž výsledky akademických

výzkumů.365 Datová základna je velmi různorodá a stejně tak

metodologické přístupy. V identifikovaných problémech se navíc odráží

různorodost očekávání, která lze vůči veřejné správě mít. Některé prvky se

však opakují často a v různých souvislostech. Jedná se zejména

o převažující resortismus a nedostatek horizontální koordinace, slabý důraz

na dlouhodobou perspektivu, rezervy v transparentnosti navenek

a současně oběh informací uvnitř veřejné správy, problematickou kvalitu

veřejných politik (příp. v užším smyslu regulativní veřejné politiky), slabý

důraz na příjemce veřejných politik (resp. klienty a klientky služeb veřejné

správy), problémy veřejné správy v oblasti lidských zdrojů a problém

363

MV ČR (2016) Dopadová ex-post evaluace strategie realizace Smart Administration v období 2007–2015; MV ČR (2016) Výroční práva o stavu veřejné správy v ČR v roce 2015; MV ČR (2016) Analýza využívání metod kvality ve veřejné správě; MV ČR (2016) Analýza měření a hodnocení výkonu veřejné správy v ČR; MV ČR (2016) Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (aktualizovaná verze, původní verze 2014); MV ČR (2015) Analýza současného stavu personálních procesů ve správních úřadech; MV ČR (2012) Problémová analýza Smart Administration; MV ČR (2011) Analýza aktuálního stavu veřejné správy; MV ČR (2007) Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby. 364

Ohled byl brán především na materiály, které se věnují průřezové agendě: ÚV ČR (2016) Závěrečná sebehodnotící správa Akčního plánu ČR „Partnerství pro otevřené vládnutí“ na období let 2014–2016; ÚV ČR (2016) Akční plán pro vyrovnané zastoupení žen a mužů v rozhodovacích pozicích na léta 2016–2018; ÚV ČR (2015) Státní politika vůči NNO na léta 2015–2020; MZV ČR (2015) Koncepce zahraniční politiky ČR; MZV ČR (2015) Bezpečnostní strategie České republiky; ÚV ČR (2014) Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–2020; MPSV ČR (2014) Strategie sociálního začleňování; ÚV ČR (2014) Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2015–2017; ÚV ČR (2014) Akční plán ČR „Partnerství pro otevřené vládnutí“ na období let 2014–2016; ÚV ČR (2013) Strategie působení ČR v EU; MMR ČR (2013) Strategie regionálního rozvoje ČR 2014-2020; MF ČR A ERNST & YOUNG (2011) Metodika přípravy veřejných strategií. 365

NEKOLA, M.; KOHOUTEK, J. (2016) Policy work at the sub-national level. Canadian Public Administration 59(2); KOHOUTEK, J; NEKOLA M. (2015) Managing policy work matters. Paper for the 2th ICPP 2015; VESELÝ, A. (2013) Accountability in Central and Eastern Europe. International Review of Administrative Sciences 79(2).

Hlavní problémy veřejné

správy, které již byly

identifikovány


330

korupce.366 Z hlediska udržitelného rozvoje si pozornost zaslouží všechny

tyto problémy, ale zvláštní pozornost zejména dva z nich:

1034. Za prvé, vertikální charakter fungování veřejné správy – jakkoli

dosud měl a částečně stále má své opodstatnění – vede logicky

k zaměření na cíle svého úseku, méně již na celkové cíle politik. To je

nejlépe vidět na průřezových politikách (např. sociálním začleňování,

genderové agendě, regionální politice ap.). Vidět je to však také

v nedostatečném, příp. pouze formálním zvažování dopadů určité politiky

na jinou oblast než oblast primárního zájmu (např. územní,

environmentální, genderové nebo sociální dopady hospodářské politiky

ap.). Tento charakter veřejné správy snižuje celkovou soudržnost veřejných

politik, různé instituce tvoří a realizují někdy zcela protikladné politiky. To se

přitom netýká pouze politik v rámci České republiky, ale také na úrovni EU

a na úrovni globální. Vyšší úrovně veřejné správy navíc k úrovním nižším

často přistupují jen jako k „převodovým pákám“. Očekávají od nich

především standardizovaný postup a naplňování předepsaných vnitřních

indikátorů, jež mají ale často jen málo společného s potřebami těch, pro

něž je veřejná politika vytvářena. Nižší úrovně se tomuto očekávání

přizpůsobují.

1035. Druhým problémem je, že operativní činnosti výrazně dominují nad

strategickými. Mnohé změny, z hlediska udržitelného rozvoje klíčové, však

probíhají v pomalém rytmu a rozhodnutí o nich mají dlouhodobé důsledky.

Pro strategické uvažování a rozhodování nemá veřejná správa dostatečně

velkou kapacitu (personální, odbornou, finanční) nebo ji nedokáže

dostatečně využívat. Strategickou kapacitu snižuje též tlak ze strany

politických představitelů a představitelek, kteří od veřejné správy očekávají

spíše orientaci na krátkodobé důsledky rozhodnutí.

1036. Problémy by ale nebylo správné spojovat pouze s výkonnou mocí.

Na tvorbě veřejných politik se podílejí také další aktéři, od politických stran

až po zákonodárné sbory. Zejména Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR

má v tomto směru velký vliv, její zákonodárná iniciativa je svým rozsahem

dlouhodobě srovnatelná s vládní zákonodárnou iniciativou.367

1037. Také provádění veřejných politik není jenom dílem moci výkonné,

nýbrž i moci soudní, která se v řadě oblastí podílí na praktickém výkonu

veřejných politik (např. mnohé veřejné rejstříky) a řeší řadu sporných

otázek, jež v provádění politik vznikají. Současně soudnictví plní i obecnější

funkci opory občanů v obhajobě jejich práv.

366

V řadě případů nejde o problémy specificky české, jak ukazuje tematické porovnání s dokumenty OECD, zejména se sérií OECD Public Governance Reviews (od r. 2010). Přímé srovnání však není dostupné, protože ČR neposkytla OECD pro řadu srovnávaných problémů příslušná data. 367

V období od roku 1996 se podíl vládní a nevládní zákonodárné iniciativy měnil, dlouhodobě se podíl té vládní pohybuje mezi 50 a 60 % všech návrhů. Velkou většinu nevládních návrhů představují návrhy vzešlé z PSP ČR, a to jak od poslanců opozičních, tak vládních. Zdrojem jsou údaje PSP ČR, procentuální údaje jsou vlastní.

Zvláště závažné problémy –

soudržnost veřejných politik

Zvláště závažné problémy –

dlouhodobá perspektiva

a strategický postup

Veřejnou politiku tvoří také

zákonodárné sbory

O veřejné politice rozhodují

také soudy


331

1038. Snaha o řešení problémů existuje. Byl přijat a je prováděn zákon

o státní službě, který by měl výkon veřejné správy na centrální úrovni

stabilizovat a poskytnout prostor k dlouhodobým aktivitám.368 Vznikl systém

vytváření strategických materiálů veřejné správy,369 byl připraven

strategický rámec rozvoje veřejné správy.370 Formální součástí

legislativního procesu na vládní úrovni je od r. 2007, resp. 2011 hodnocení

dopadů regulace (RIA).371 Netýká se však návrhů, které vzejdou přímo ze

zákonodárných sborů a netýká se ani většiny vládních materiálů, jež nemají

legislativní povahu.372 Novely jednacího řádu PSP ČR pomohly ztlumit

některé problémy spojené s podáváním pozměňovacích návrhů. Existuje

systém posuzování vlivu na životní prostředí (SEA).373 Objevují se i další

pokusy posuzovat změny také s ohledem na vývoj území (TIA), byť mají

zatím spíše experimentální charakter.374 Podobné nástroje vznikají také pro

oblast dopadů rozhodnutí na veřejné zdraví (HIA)375 či dopadů na rovnost

mužů a žen.376 Došlo k pokroku v boji s korupcí. Na nestrannost veřejné

správy má vliv antidiskriminační zákon.377 Otevřenost vládnutí podporují

zákon o registru smluv378, zákon o zadávání veřejných zakázek379 či novela

368

Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ve znění pozdějších předpisů. 369

MF ČR (2012) Metodika přípravy veřejných strategií. Pro práci se strategickými materiály, od místní po mezinárodní úroveň, je určena databáze spravovaná MMR, viz MMR ČR; NSZM. Databáze strategií – portál strategických dokumentů v ČR [online]. Příslušné

metodiky vznikly nejen pro státní správu, ale i pro úroveň krajskou a úroveň obcí, viz ASOCIACE KRAJŮ (2014) Metodika strategického řízení a plánování krajů ČR; MMR ČR (2014) Metodika tvorby Programu rozvoje obce a Elektronická metodická podpora rozvojových dokumentů obcí. 370

MV ČR (2016) Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro období 2014–2020 (aktualizovaná verze, původní 2014). 371

ÚV ČR (2011, resp. 2016) Obecné zásady hodnocení dopadů regulace (RIA); ÚV ČR (2016) Metodika pro měření celkových nákladů na plnění povinností vyplývajících z regulace

a další metodiky. Součástí hodnocení, uzná-li to předkladatel za relevantní, je hodnocení dopadů na veřejné rozpočty, mezinárodní konkurenceschopnost, podnikatelské prostředí, územní samosprávné celky, sociální dopady, dopady na spotřebitele, životní prostředí, rovnost žen a mužů, výkon státní statistické služby, korupční riziko a bezpečnost a obranu státu. Pro využívání RIA v zemích OECD souhrnně viz OECD (2015) OECD Regulatory Policy Outlook 2015. 372

Zdrojem dat pro jsou každoroční zprávy (pro roky 2012–2013 výroční zprávy Komise RIA, od r. 2014 jako součást výročních zpráv Legislativní rady vlády); k nejnovějším údajům viz ÚV ČR (2016) Výroční zpráva Legislativní rady vlády za rok 2015. 373

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí a změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Informační systémy posuzování vlivu na životní prostředí (SEA v případě koncepcí a strategií, EIA v případě staveb, činnností a technologií) spravuje MŽP ČR, resp. CENIA. 374

FEŘTOVÁ, M.; ŠPAČKOVÁ, P.; OUŘEDNÍČEK, M.; HÁNA, D.; JÍCHOVÁ, J. (2015) Metodika hodnocení vývoje území s využitím přístupu Territorial Impact Assessment. 375

MZD ČR (2014) Zdraví 2020; KUČEROVÁ, J.; HAVEL, B. (2014) Návod pro posuzování koncepcí z hlediska hodnocení vlivu na zdraví a v návaznosti na Zdraví 2020 (popřípadě na regionální zdravotní politiku). 376

ÚV ČR (2014) Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014-2020; ÚV ČR (2015) Metodika hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro materiály předkládané vládě ČR. 377

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů. 378

Zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv, ve znění pozdějších předpisů. Registr smluv

spravuje MV. 379

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů. Portál o veřejných zakázkách a koncesích spravuje MMR.

Česká republika nezačíná

s řešením od nuly


332

zákona o přístupu k informacím.380 V rámci projektů e-Government se

pracuje na projektech e-Legislativa a e-Sbírka.381 Funguje Národní katalog

otevřených dat382 a systém základních registrů383 napojených na síť

kontakních míst CZECH Point a systém datových schránek. V evropském

kontextu postupuje digitalizace veřejné správy pomalu384, existuje nicméně

strategie dalšího rozvíjení e-Government385, pracuje se na vytvoření

národního architektonického plánu veřejné správy, pracuje se na

elektronizaci v rámci jednotlivých odvětví (např. justice) ap. Soudnictví se

v posledním desetiletí zlepšuje z hlediska průměrné délky řízení,

zlepšování však není kontinuální a přetrvávají značné regionální rozdíly.386

Strategický materiál, který by formuloval dlouhodobou vizi justice jako

celku, zatím nebyl schválen, je však připravován a existuje již koncepční

nástroj dobré trestní politiky.387 Identifikované problémy tedy sice

přetrvávají, ale různým tempem se řeší.

1039. Veřejná správa ani sama politická reprezentace však nezachytily,

nebo jen částečně zachytily, některé proměny, k nimž došlo v uvažování

o tvorbě veřejných politik a fungování veřejné správy zhruba po roce 2000

a ve větší míře po roce 2010.388 Souborně bychom to mohli označit za

problém s konceptuálními inovacemi. Jde o následující proměny:

1040. Za prvé – v oblasti tvorby a implementace veřejných politik se

projevil nástup konstruktivistických přístupů. Konstruktivisté poukazují na

to, že ani problémy, ani jejich řešení nejsou objektivní, ale jsou vždy

spojeny s určitým kontextem hodnot, představ a teorií. Z toho pak mj.

vychází praktická potřeba vtahovat do procesu tvorby a implementace

veřejné politiky různé aktéry a v diskusi hledat představy společné.389

Potřeba participace, vyplývající ze snahy o demokratičnost uspořádání, se

tak setkává s potřebou inkluze nutné k dlouhodobé efektivitě. Hledají se

cesty, jak se s hodnotovou různorodostí vyrovnávat v každodenní praxi

380

Zákon č. 222/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů. 381

Zákon č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv) ve znění pozdějších předpisů. 382

Zákon č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce; zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů; MV ČR (2015) Standardy publikace a katalogizace otevřených dat VS ČR. 383

Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů. Registry

jsou spravovány Správou základních registrů. 384

EK (2016) Digital Economy and Society Index 2016 Country Profile Czech Republic. 385

MV ČR (2015) Strategie rozvoje ICT služeb veřejné správy a její opatření na zefektivnění ICT služeb. 386

MSP ČR na osobní vyžádání. 387

MSP ČR (2016) Koncepce vězeňství do roku 2025. 388

Pro reflexi těchto proměn napříč EU viz EK (2015) Quality of Public Administration; a OECD (2015) Government at a Glance 2015. 389

Např. WAGENAAR, H. (2015) Meaning in Action; FISCHER, F. (2009) Democracy and Expertise; FISCHER, F. (2003) Reframing Public Policy; HAJER, M.; WAGENAAR, H. (ed.) (2003) Deliberative Policy Analysis, pro fungování veřejné správy např. BEVIR, M.; RHODES, R. (2006) Governance Stories.

Česká republika však

některé proměny nezachytila

Nové perspektivy –

konstruktivismus a možnosti

politiky založené na

důkazech


333

veřejné správy (metagovernance, transgovernance).390 Konstruktivismus

zároveň vrhá jiné světlo na přístup, který se od konce 90. let 20. století

rozšiřuje a dnes představuje v referenčních zemích pevnou součást

hlavního proudu – na politiku založenou na důkazech (evidence-based

policy). Tím je myšlena veřejná politika, která je vytvářena za pomoci

postupů obvyklých ve vědeckém prostředí, ať už se to týká forem

(shromažďování dat a jejich vyhodnocování, rigorózní metody), či přímo

návaznosti na vědecké poznatky. Politika založená na důkazech je již dnes

chápána méně striktně. Existuje vědomí jejího hodnotového zakotvení a

existují různé formy jejího doplnění či úpravy.391

1041. Za druhé – v oblasti fungování veřejné správy v užším slova smyslu

došlo k vzestupu a opětovnému ústupu New Public Management (NPM).

NPM přenáší logiku, pojmy a nástroje manažerského řízení z oblasti trhu a

soukromého podnikání do fungování veřejné správy. Částečně v reakci na

NPM se pak na přelomu století objevily přístupy čerpající z rozmachu

informačních technologií (digital-era governance)392 a nových metod

komunikace.393 Výsledky aplikace NPM i dalších uvedených postupů jsou

smíšené. Některé věci se osvědčily, byť dnešní zarámování problémů

a představy o možnostech určitých nástrojů se velmi liší od zarámování

a představ, které provázely jejich počátky (např. RIA, Total Quality

Management, představa měření výkonu, princip rozhodovací autonomie

nebo myšlenka e-Government). Mnohé postupy, zvláště z kategorie NPM,

se ale buď neosvědčily, nebo sice vyřešily problémy původní, ale zároveň

vytvořily problémy nové, nezřídka stejně závažné.394 Od počátku nového

století se proto začaly objevovat syntetizující přístupy.395

390

MEULEMAN, L. (ed.) (2013) Transgovernance; MEULEMAN, L. (2008) Public Management and the Metagovernance of Hierarchies, Networks and Markets. Důležitou roli zde může mít

opět participace a deliberace, viz např. GASTIL, J.; KNOBLOCH, K.; KAHAN, D.; BRAMAN, D. (2016) Participatory Policymaking Across Cultural Cognitive Divides. Public Administration 94(4). 391

Např. CAIRNEY, P. (2016) The Politics of Evidence-based policy Making; HEAD, B. (2015) Toward more „evidence-informed“ Policy Making? Public Administration Review 76(3); doplnění či úpravy ze strany EU a OECD např. EK (2016) Behavioral Insights Applied to Policy; OECD (2015) Achieving Public Sector Agility at Times of Fiscal Consolidation. 392

MARGETTS, H.; DUNLEAVY, P. (2013) The second wave of digital-era governance. Philosophical Transaction of The Royal Society; DUNLEAVY, P; MARGETTS, H.; BASTOW, S.; TINKLER, J. (2008) Digital Era governance; DUNLEAVY, P; MARGETTS, H., BASTOW, S.; TINKLER, J. (2005) New public management is dead. Journal of Public Administration Research and Theory 16(3). 393

Pro nejnovější přístupy z této kategorie viz LEES-MARSHMENT, J. (2015) The Ministry of Public Input. 394

Pro souhrnný přehled proměn viz POLLITT, CH; BOUCKAERT, G. (2011) Public Management Reform; VAN DER MEER, F; RAADSCHLDERS, J.; TOONEN, T. (2015) Comparative Civil Service Systems in the 21st Century; HOOD, C; DIXON, R. (2015) A Government that Worked Better and Cost Less?; HOOD, C. (2011) The Blame Game. NPM byl kriticky přehodnocen také OECD, viz OECD (2011) Building on Basic; OECD (2010) Public Administration after "New Public Management". 395

BOHNE, E.; GRAHAM, J; RAADSCHELDERS, J; LEHRKE, J. (2014) Public Administration and the Modern State; TORFING, J.; GUY PETERS, B.; PIERRE, J.; SØRENSEN, E. (2012) Interactive Governance. BOURGON, J. (2011) A New Synthesis of Public Administration; OSBORNE, S. (2006) New Public Governance? Public Management Review 8(3).

Nové perspektivy – od NPM

k syntéze


334

1042. Za třetí – v oblasti poskytování veřejných služeb se začalo

prosazovat systémové myšlení.396 Jeho základem je zjištění, že veřejná

správa se jen obtížně vyrovnává se změnou obecně, zvláště pak s rostoucí

individualizací potřeb občanů a občanek. Veřejné služby jsou většinou

plánovány lineární logikou s funkční specializací. Lidé jsou kategorizováni

dle jednotlivých potřeb, které souvisejí s průměrným životním cyklem

(narození, běžná nemoc, krátkodobá nezaměstnanost ap.). Dle toho mají

nárok na určité služby. Ty jim zajišťují různí poskytovatelé, specializovaní

na onu jednu službu nebo jeden výsek služeb. To je nesporně užitečné,

část potřeb je takový systém schopen dobře podchytit. Lineární přístup se

však nehodí pro řešení problémů, v nichž působí několik příčin současně,

aniž je možné určit jednu prvotní, kterou je možné snadno odstranit či

kompenzovat. Tyto příčiny jsou přitom individuálně specifické. Takových

komplexních problémů ve skutečnosti existuje velmi mnoho. Výsledkem

jsou jevy jako dlouhodobá nezaměstnanost, bezdomovectví či past

chudoby. To je patrné i v České republice, např. v dlouhodobé existenci

skupin obyvatelstva uzavřených v pasti chudoby či chudobou trvale silně

ohrožených, nebo v absolutní výši dlouhodobé nezaměstnanosti. Lze také

očekávat, že v návaznosti na trendy jako stárnutí populace,

robotizace/automatizace různých odvětví či flexibilizace pracovních drah se

budou potřeby obyvatelstva dále měnit a individualizovat (viz klíčové oblasti

Hospodářský model a Lidé a společnost). Řešení proto nepřináší pouze

zvýšení personálních nebo finančních kapacit veřejné správy, ale zejména

promyšlené „šití veřejných služeb na míru“.397

1043. Za čtvrté – z oblasti studia socio-ekologických systémů vstoupil do

uvažování o veřejné správě pojem odolnosti (resilience), představa o

sociálním původu řady rizik a sociálních zdrojích pro jejich minimalizaci

a představa adaptace.398 Odolnost bývá nejčastěji spojována se schopností

reagovat na náhlé změny a šoky a našla svůj nejtypičtější výraz v zaměření

na kapacitu ke zvládání krizových situací a na tzv. kritickou infrastrukturu.

Tímto pojetím se ale dnes již nevyčerpává a přerůstá původní rámec

bezpečnosti. Myšlení v kategorii odolnosti představuje obecnější přístup ke

schopnosti reagovat na změnu či vyrovnávat se s nejistotou. Jako takové je

396

MITCHELL, F; MITSCHELL CH. (2016) Adaptive administration; ZOKAEI, E.; SEDDON, J.; O´DONOVAN, B. (eds.) (2011) Systems Thinking; SEDDON, J. (2008) Systems Thinking in the Public Sector. 397

Pro příklad praktické aplikace SEDDON, J. (Vanguard Consulting) (2014) Saving money by doing the right thing; MIDDLETON, P. (ed.) (2010) Delivering Public Services That Work, Vol. 1; PELL, C. (ed.) (2012) Delivering Public Services That Work, Vol. 2. Pro situaci v České republice např. HORÁK, P.; HORÁKOVÁ, M. (2009) Role liniových pracovníků ve veřejné politice. Sociologický časopis 45 (2); HORÁK, P. Implementace české aktivační politiky na lokální úrovni a princip individualizace, in SIROVÁTKA, T.; WINKLER, J.; ŽIŽLAVSKÝ, M. (ed.) (2009) Nejistoty na trhu práce. K přehledu různých přístupů k individualizaci srovnej VAN

BERKEL, R., VALKENBURG, B. (ed.) (2007) Making It Personal a VAN BERKEL, R.; DE GRAAF, D.; SIROVÁTKA, T. (ed.) (2011) The Governance of Active Welfare State in Europe. 398

K dnešnímu pojetí viz BIGGS, R; SCHLÜTER, R; SCHOON, M. (ed.) (2015) Principles for Building Resilience; TIERNEY, K. (2014) Social Roots of Risk; BOIN, A.; VAN EETEN, J. (2013) The Resilient Organization. Public Management Review 15(3); BOYD, E.; FOLKE, C. (ed.) (2011) Adapting Institutions.

Nové perspektivy –

systémové myšlení a

inovace

Nové perspektivy – odolnost

a adaptabilita


335

reflektováno rovněž kriticky.399 Není také důvod spojovat pojem pouze se

systémovou teorií, jež stála v jeho počátcích. Uvažování v kategorii

odolnosti je dnes spíše podnětem k postupným inovacím ve veřejném

sektoru, resp. sociálním inovacím v širokém slova smyslu.400

1044. Navzdory uvedenému vývoji se veřejná správa v České republice ve

svých strategických vizích orientuje stále hlavně na přístupy z kategorie

NPM, a to v podobě, jakou měly tyto přístupy v počátcích svého zavádění

v referenčních zemích. Děje se tak nezřídka jen mimoděk, aniž by jejich

sepětí s proudem NPM bylo vůbec reflektováno. Selektivně se veřejná

správa orientuje na některé prvky přístupů dalších, nejčastěji spojených

s rozvojem informačních technologií (digital-era governance v podobě e-

Government). S politikou založenou na důkazech (evidence-based policy)

se v české veřejné správě systematicky nepracuje, je přítomna pouze

v zárodečné podobě v procesu RIA a nejsou tak zatím prakticky využity její

možnosti, tím méně zohledněny její limity. Seddonovské systémové

myšlení lze nalézt jen zcela výjimečně.401 Pojem odolnosti se v České

republice používá, je ale zatím spojována zejména s různou formou reakcí

na krizové situace naturogenní i antropogenní povahy. Představuje tak

nesporně pozitivní rozšíření klasické představy bezpečnosti, ale samotný

rámec bezpečnosti překračuje zřídka.402 V české veřejné správě obecně

chybí hlubší znalost aktuálních zahraničních trendů, schopnost uvažování

o východiscích vlastní práce a vědomí, do jaké míry jsou různé konkrétní

postupy spojeny s různými hodnotovými kontexty. To vede, a do budoucna

může vést, k dalšímu koncepčnímu zaostávání. Současně se tím zvyšuje

riziko mechanického přejímání opatření z jiných kontextů. Veřejná správa je

vystavena mnoha protikladným nárokům vyplývajícím ze vzájemně

neslučitelných přístupů a tradic. Uvažování v kategoriích metagovernance,

které by veřejné správě pomáhaly se s touto mnohostí vyrovnávat, však

chybí.

1045. Problém je ještě zesilován trvalým mediálně-politickým tlakem,

jemuž je veřejná správa jako celek vystavena, a nižší mírou důvěry, kterou

v ní veřejnost má,403 v kombinaci s čím dál detailnějšími definicemi

399

Např. CHANDLER, D. (2014) Beyond neoliberalism. Resilience 2(1); JOSEPH, J. (2013) Resilience as embedded neoliberalism. Resilience 1(1). 400

DUIT, A. (2016) Resilience Thinking. Public Administration 94 (2); ANSELL, CH.; TORFING, J. (ed.) (2014) Public Innovation Through Collaboration and Design; ANSELL, CH. (2011) Pragmatist Democracy. 401

MMR ČR (2015) Průvodce procesní evaluací a experimenty s jeho využitím na MMR a MPSV, příp. některé inovační projekty v rámci OPZ. 402

MZV ČR (2015) Bezpečnostní strategie České republiky; NBÚ (2015) Národní strategie kybernetické bezpečnosti České republiky na období let 2015 až 2020; MV ČR A HZS ČR

(2013) Koncepce ochrany obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030. Tytéž aktivity někdy probíhají, aniž by však byly explicitně spojovány s odolností, např. MV ČR A

HSZ ČR (2015) Analýza hrozeb pro Českou republiku a návazné dokumenty, v prvé řadě MV ČR A HZS ČR (2016) Metodický pokyn pro zpracování typových plánů. Za rámec bezpečnosti a orientace na reakční jednání vykročila strategie MZD ČR (2014) Zdraví 2020. Oblast bezpečnosti v užším slova smyslu je dostatečně ošetřena existující strategickými přístupy (zejména zmíněná Bezpečnostní strategie a MO ČR (2015) Dlouhodobý výhled pro obranu 2030. 403

SOBIECH, R. (2012) Image and Attractivity of Central Government Administrations; podobně VIGODA-GADOT, E., SHOHAM, A., VASHDI, D. (2010) Bridging bureaucracy and

Co na to Česká republika –

koncepční zaostávání

Co na to Česká republika –

problém důvěry a obava z

inovací


336

procesních postupů, jež provázejí některé jinak záslužné záměry. Logickým

řešením je pak z hlediska zaměstnanců veřejné správy únik do formalismu

a snaha zbavit se v maximální míře odpovědnosti za jakékoli řešení.404

Důsledkem všech výše uvedených jevů je nízká míra inovativnosti

veřejného sektoru nejen ve srovnání s referenčními zeměmi, ale

také v porovnání se zeměmi Visegradské skupiny.405 Přitom inovace –

nejen procesní (administrativní, technologické), ale také inovace ve

službách, stylu řízení a inovace konceptuální406 – jsou bez nadsázky alfou

a omegou dlouhodobě udržitelného vládnutí.

6.3 Lepší způsob vytváření a provádění veřejných politik

1046. Česká republika by se měla poučit z cesty referenčních zemí jak

v oblasti demokratičnosti vládnutí, tak v oblasti dlouhodobé efektivity

vládnutí. Poučit se neznamená kopírovat. V mnoha případech to naopak

znamená, že je třeba se určitého postupu vyvarovat. Posuzováno

z perspektivy udržitelného rozvoje a na základě identifikovaných problémů

je třeba doporučit, aby si Česká republika v oblasti vládnutí stanovila

souhrnný cíl lepšího způsobu vytváření a provádění veřejných politik, od

nastolování agendy a formulace politik, přes rozhodování o nich až po

implementaci a evaluaci politik.

democracy in Europe. European Union Politics 11(2). Důvěra je ale reciproční vztah, roli hraje take důvěra veřejné správy v občany a občanky a důvěra mezi organizacemi veřejné správy navzájem, viz VIGODA-GADOT, E.; ZALMANOVITCH, Y.; BELONOGOV, A. (2012) Public Servants’ Trust in Citizens, Public Organization Review 12(4) a OOMSELS, P.; Bouckaert, G. (2014) Studying Interorganizational Trust in Public Administration. Public Performance & Management Review 37(4). 404

VESELÝ, A. (2012) Institucionalizace neodpovědnosti, efektivity, nebo konformity? Reformy organizací veřejných služeb v teorii akontability. Sociologický časopis 48(4). 405

EK (2013) European Public Sector Innovation Scoreboard 2013; TECHNOPOLIS (2012) Trends and Challenges in Public Sector Innovation in Europe. V databázi OPSI nemá ČR žádný záznam, viz OECD. Observatory of Public Sector Innovation. OECD [online]. V soutěži European Public Sector Awards (soutěž od roku 2007 každé dva roky) je pro rok 2015 pouze jediná přihláška z ČR, viz EIPA. Best practices and overall results. EPSA 2015 [online]; předchozí kola soutěže vypadají podobně. Pro shrnutí zkušeností z inovací ze zemí OECD viz OECD (2015) The Innovation Imperative in the Public Sector. 406

Pro shrnutí DE VRIES, H.; BEKKERS, V.; TUMMERS, L. (2016) Innovation in the Public Sector. Public Administration 94(1); ANTTIROIKO, A-V.; BAILEY, S.; VALKAMA, P. (2011) Innovations in Public governance; výstupy evropského projektu LIPSE (Learning from Innovation in Public Sector Environments, 2013-2016).

Lepší způsob provádění a

tvorby veřejných politik

337

7 Vnější kontext rozvoje České republiky

1047. O dlouhodobém rozvoji České republiky nelze přemýšlet bez

zvažování sil a trendů, které na rozvoj naší země působí, ale zároveň je

nemůžeme ovlivnit. Tento strategický dokument proto pracuje s konceptem

tzv. globálních megatrendů (GMT)407. Jedná se o vývojové tendence na

globální úrovni, u kterých předpokládáme, že v budoucnu významně ovlivní

schopnost dosahovat rozvojových cílů, které Česká republika 2030

stanovuje408.

1048. V rámci přípravy České republiky 2030 jsme každé z klíčových

oblastí přiřadili ty megatrendy, jejichž působení je v dané oblasti zásadní,

a poté hodnotili za pomoci sítě expertů a expertek dopad těchto

megatrendů na strategické cíle. Intenzita působení megatrendů může být

uvnitř každé oblasti různá, ačkoliv se ovlivňují vzájemně a každý

megatrend je alespoň částečně ovlivňován všemi dalšími megatrendy.

Vzájemné ovlivňování megatrendů i jejich působení na klíčové oblasti bylo

hodnoceno v horizontu 15 až 35 let.

1049. Metoda křížových interakcí je používána pro odhalení a analýzu

komplexních závislostí mezi mnoha proměnnými. Z tohoto důvodu je

metoda vhodná pro predikci budoucích událostí. Umožňuje analyzovat

vztahy a vzájemné působení proměnných, např. formou modelových

map.409 Z výpovědí expertů a expertek byly vytvořeny multiparametrické

modelové mapy, které vizualizují tři ukazatele.

1050. V případě, že by došlo ke změně podmínek u jednoho GMT u blízké

homogenní skupiny, lze předpokládat, že dojde k ovlivnění bližších GMT

relativně dříve než těch vzdálenějších. Zkoumán byl tedy i tzv. nepřímý

efekt. Vazby vyobrazené v podobě modelových map poukazují na fakt, že

GMT je nutné vidět jako proměnnou působící najednou na několik dalších

GMT. Parametry, jež byly poskytnuty experty a expertkami, slouží ke

konkretizaci vzájemného působení.410

407

V rámci studie Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje: seznam globálních megatrendů zpracované pro Úřad vlády Technologickým

centrem Akademie věd České republiky a Centrem pro otázky životního prostředí UK v říjnu 2015 byl sestaven seznam všech globálních megatrendů. HAVRÁNEK, M.; POKORNÝ, O. (2016) Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický rámec udržitelného rozvoje. 408

Tamtéž, s. 4–5. 409

DUNN, W. N. (2016) Public Policy Analysis, s. 176. 410

MILES, I.; SARITAS, O.; SOKOLOV, A. (2016) Foresight for Science, Technology and Innovation, s. 189.


338

1051. Na klíčovou oblast Lidé a společnost významně dopadá působení

jedenácti GMT, jimiž jsou rostoucí Přístup k informacím, Zvyšující se

rychlost technologické změny, Snižování diskriminace, Demokratizace

společnosti, Zvyšující se dostupnost technologií, Zdravý životní styl, Nárůst

významu nestátních aktérů, Globální ekonomický růst, Globální stárnutí,

Rostoucí nerovnosti a Civilizační choroby.411

1052. Důsledky výše uvedených megatrendů a jejich vzájemného

působení byly zohledněny při formulaci strategických cílů oblasti Lidé a

společnost a jejich rozpracování do specifických cílů.412

411

SOCIOTRENDY (2016) Zhodnocení vazeb mezi vybranými globálními megatrendy a jejich vlivu na vybrané klíčové oblasti rozvoje České republiky do roku 2030, s. 18–24. 412

Tamtéž, s. 44–45.

Analýza rozvoje – Vnější kontext rozvoje ČR

339

1053. Na klíčovou oblast Hospodářský model významně dopadá působení

GMT Zvyšující se dostupnost technologií, Zvyšující se rychlost

technologické změny, Zintenzivňující se globalizace, Globální ekonomický

růst, Rostoucí spotřeba energie, Rostoucí zadluženost, Rostoucí mobilita,

Rostoucí objem regulací, Změna klimatu.413


působení byly zohledněny při formulaci strategických cílů oblasti

Hospodářský model a jejich rozpracování do specifických cílů.414

413

Tamtéž, s. 25–29. 414



340

1055. Na klíčovou oblast Odolné ekosystémy významně dopadá působení

GMT Urbanizace, Potravinová bezpečnost, Rostoucí objem regulací,

Rostoucí spotřeba zdrojů, Zvyšující se soutěž o zdroje, Změna klimatu

a její dopady, Degradace ekosystémů.415


působení byly zohledněny při formulaci strategických cílů oblasti Odolné

ekosystémy a jejich rozpracování do specifických cílů.416

415

Tamtéž, s. 29–30. 416



341

1057. Na klíčovou oblast Obce a regiony významně dopadá působení

GMT Urbanizace, Demokratizace společnosti, Globální ekonomický růst,

Globální stárnutí, Rostoucí objem regulací, Rostoucí spotřeba energie,

Rostoucí nerovnosti, Změna klimatu a její dopady.417


působení byly zohledněny při formulaci strategických cílů pro oblast Obce a

regiony a jejich rozpracování do specifických cílů.418

417

Tamtéž, s. 31–34. 418



342

1059. Na klíčovou oblast Globální rozvoj významně dopadá působení

GMT Od unipolárního k multipolárnímu světu, Zintenzivňující se

globalizace, Demokratizace společnosti, Rostoucí objem migrace, Rostoucí

objem regulací, Nárůst silové politiky a Změna klimatu.419


působení byly zohledněny při formulaci strategických cílů oblasti Globální

rozvoj a jejich rozpracování do specifických cílů.420

419

Tamtéž, s. 35–37. 420



343

1061. Na klíčovou oblast Dobré vládnutí pro udržitelný rozvoj významně

dopadá působení GMT Snižování diskriminace, Demokratizace

společnosti, Nárůst významu nestátních aktérů, Rostoucí přístup

k informacím, Rostoucí individualismus a síla jednotlivců, Zvyšující se

rychlost technologické změny, Virtualizace světa, Globální ekonomický

růst, Nárůst nerovností.421


působení byly zohledněny při formulaci strategických cílů oblasti Dobré

vládnutí a jejich rozpracování do specifických cílů.422

421

Tamtéž, s. 38–41. 422


345

Seznam literatury

ACEMOGLU, D.; AUTOR, D. (2010) Skills, Tasks and Technologies. Implications for

employment and earning. National Bureau of Economic Research. Dostupné z:

http://www.nber.org/papers/w16082.pdf.

ADAMS, R. B.; FERREIRA, D. (2004) Women in the Boardroom and their impact on governance

and performance. Journal of Financial Economics 94, s. 291–309.

ADLER, R. D. (2001) Women in the Executive Suite Correlate to High Profits. Glass ceiling

Research Center. Dostupné z: http://glass-

ceiling.com/InTheNewsFolder/HBRArticlePrintablePage.html.

ADSERÀ, A. (2005) Vanishing Children: From high Unemployment to Low Fertility in

Developed Countries. American Economic Review Papers and Proceedings. 95(2), s.198–

193.

ADSERÀ, A.; BOIX, C.; GUZI, M.; PYTLIKOVA, M. (2016): Unstable Political Regimes and Wars

as Drivers of International Migration. [Unpublished manuscript presented at EALE

conference in Ghent and EEA-ESEM congress in Geneva, 2016].

ADSERÀ, A.; PYTLIKOVÁ, M. (2015): The Role of Language in Shaping International

Migration. Economic Journal 125(586), s. F49–F81.

ADSERÀ, A.; PYTLIKOVÁ, M. (2016) Language and Migration. In GINSBURG, V.; WEBER, O.

(eds) The Palgrave Handbook of Economics and Language. Houndmills, Basingstoke:

Palgrave Macmillan.

AGHION, P. (2012) From growth theory to growth policy design. Institute for Government, LSE

Growth Commission. Dostupné z:

http://www.lse.ac.uk/researchAndExpertise/units/growthCommission/documents/pdf/Aghion_

GrowthDoc_Apr2012.pdf.

AGORA CE. Participativní rozpočet [online]. Dostupné z: http://participativnirozpocet.cz/.

ALESINA, A.; LA FERRARA, E. (2005) Ethnic diversity and economic performance. Journal of

Economic Literature 43(3), s 762–800.

ANSELL, C. (2011) Pragmatist Democracy: Evolutionary Learning as Public Philosophy.

Oxford: Oxford University Press.

ANSELL, CH.; TORFING, J. (ed.) (2014) Public Innovation Through Collaboration and Design.

London, New York: Routledge.

ANTTIROIKO, A.-V.; BAILEY, S.; VALKAMA, P. (2011) Innovations in Public governance.

Amsterdam, Berlin, Tokyo, Washington, D. C.: IOS Press.

AOPK ČR (AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR) (2009) Příroda a krajina České

republiky. Zpráva o stavu 2009. Dostupné z:

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_091130_zpravaostavu/$FILE/zprava%20o

%20stavu2009.pdf.

AOPK ČR (AGENTURA OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČR); EVERNIA S.R.O.; VÚKOZ

(VÝZKUMNÝ ÚSTAV SILVA TAROUCY PRO KRAJINU A OKRASNÉ ZAHRADNICTVÍ, V. V. I.) (2010)

http://www.nber.org/papers/w16082.pdf

http://glass-ceiling.com/InTheNewsFolder/HBRArticlePrintablePage.html

http://glass-ceiling.com/InTheNewsFolder/HBRArticlePrintablePage.html



http://www.palgrave.com/page/detail/The-Palgrave-Handbook-of-the-Economics-of-Language/?K=9781137325044

http://participativnirozpocet.cz/

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_091130_zpravaostavu/$FILE/zprava%20o%20stavu2009.pdf

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/news_091130_zpravaostavu/$FILE/zprava%20o%20stavu2009.pdf


346

Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných

a optimalizačních opatření. [Projekt VaV SP/2d4/36/08]. Dostupné z:

http://www.ochranaprirody.cz/druhova-ochrana/migracni-koridory/.

ARMINGEON, K.; SCHÄDEL, L. (2015) Social Inequality in Political Participation: The Dark

Sides of Individualisation. West European Politics, 38(1), s. 1–27.

ARONSSON, G. (2005) Health and development opportunities for those in fixed-term

employment. In GUSTAFSSON, R.; LUNDBERG, I. (eds.) Worklife and Health in Sweden 2004.

Stockholm: National Institute for Working Life, s. 225–248.

ASOCIACE KRAJŮ (2014) Metodika strategického řízení a plánování krajů ČR.

ASPEN INSTITUT PRAGUE (2016) Česko: Jak jsme na tom? 10. 11. 2016. Dostupné z:

http://www.aspeninstitutece.org/images_upload/files/Cesko2016/Cesko2016_studie_final.pdf

.

BANG, H. (2010) Everyday Makers and Expert Citizens: Active Participants in the Search for

a New Governance, in FENWICK, J; MCMILLAN, J. (ed.) (2010) Public Management in the

Postmodern Era: Challenges and Prospects. Cheltenham UK, Northhampton USA, s. 163–

192.

BARTON, J.; PRETTY, J. (2010) What is the best dose of nature and green exercise for

improving mental health? a multi-study analysis. Environmental Science & Technology 44, s.

3947–3955.

BASIC INCOME EARTH NETWORK. BIEN/Basic Income Earth Network [online]. Dostupné z:

http://www.basicincome.org/.

BERLIANT, M.; FUJITA, M. (2011) The dynamics of knowledge diversity and economic growth.

Southern Economic Journal 77, s. 856–884.

BERTELSMANN STIFTUNG (2016) Sustainable Governance Index 2016.

BEVIR, M.; RHODES, R. (2006) Governance Stories. London, New York: Routledge.

BIČÁKOVÁ, A.; KALÍŠKOVÁ, K. (2015) Od mateřství k nezaměstnanosti: Postavení žen

s malými dětmi na trhu práce. IDEA studie 8-2015.

BIGGS, R.; SCHLÜTER, R.; SCHOON, M. (ed.) (2015) Principles for Building Resilience:

Sustaining Ecosystem Services in Social-Ecological Systems. Cambridge: Cambridge

University Press.

BIS (Bezpečnostní informační služba) (2012) Výroční zpráva Bezpečnostní informační

služby za rok 2011. Dostupné z: https://www.bis.cz/vyrocni-zpravac2ed.html?ArticleID=26.


služby za rok 2012. Dostupné z: https://www.bis.cz/vyrocni-zprava015d.html?ArticleID=25.


služby za rok 2015. Dostupné z: https://www.bis.cz/vyrocni-zprava890a.html?ArticleID=1104.

BOHNE, E.; GRAHAM, J.; RAADSCHELDERS, J.; LEHRKE, J. (2014) Public Administration and the

Modern State: Assessing Trends and Impact. Houndmills, Basingstoke: Palgrave Macmillan.

BOIN, A.; VAN EETEN, J. (2013) The Resilient Organization. Public Management Review

15(3), s. 429–445.

http://www.ochranaprirody.cz/druhova-ochrana/migracni-koridory/



http://www.basicincome.org/

https://www.bis.cz/vyrocni-zpravac2ed.html?ArticleID=26

https://www.bis.cz/vyrocni-zprava015d.html?ArticleID=25

https://www.bis.cz/vyrocni-zprava890a.html?ArticleID=1104

Analýza rozvoje – Seznam literatury

347

BORJAS, G. J. (2003) The labor demand curve is downward sloping: Reexamining the impact

of immigration on the labor market. Quarterly Journal of Economics, 118(4), 1335–1374.

BOURGON, J. (2011) A New Synthesis of Public Administration: Serving in the 21st Century.

Kingston, Ont.: McGill – Queen´s University Press.

BOYD, E.; FOLKE, C. (ed.) (2011) Adapting Institutions: governance, complexity and social-

ecological resilience. Cambridge: Cambridge University Press.

BRATMAN, G. N.; DAILY, G. C.; LEVY, B. J.; GROSS, J. J. (2015) The benefits of nature

experience: improved affect and cognition. Landscape and Urban Planning 138, s. 41–50.

BRAUN, D.; HUTTER, S. (2016) Political trust, extra-representional participation and the

openess of political systems. International Political Science Review 37(2).

CAIRNEY, P. (2016) The Politics of Evidence-based policy Making. Houndmills, Basingstoke:

Palgrave Macmillan.

CARD, D. (1990) The Impact of the Mariel Boatlift on the Miami Labor Market. Industrial and

Labor Relations Review, 43(2).

CATTANEO, C.; FIORIO, C.; PERI, G. (2015) What Happens to the Careers of European

Workers When Immigrants "Take Their Jobs“? Journal of Human Resources 50(3), s. 655-

693.

CENIA (2015) Portál MA21. Dostupné z:

http://ma21.cenia.cz/DatabázeMA21prohlížení/Statistiky/základnístatistikykMA21/tabid/759/la

nguage/cs-CZ/Default.aspx.

CENIA; MŽP ČR (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR) (2015) Zpráva o životním

prostředí ČR 2014. Dostupné z:

http://www.mzp.cz/C1257458002F0DC7/cz/zpravy_o_stavu_zivotniho_prostredi_publikace/$

FILE/SOPSZP-ZPRAVA_ZPCR_2014-20160201.pdf.

CPS (Committee for Political Sociology – International Sociological Association), Members

and Activists of Political Parties. [Working group.] Dostupné z:

http://www.projectmapp.eu/databases/.

CRIVELLI, E.; DE MOOIJ, R.; KEEN, M. (2015) Base Erosion, Profit Shifting and Developing

Countries. [IMF Working Paper 15/118]. Dostupné z:

https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2015/wp15118.pdf.

CVVM (CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ) (2015) Výzkum Naše společnost, v 15-09,

Názory veřejnosti na důvody vstupu do politické strany. Dostupné z:

http://cvvm.soc.cas.cz/en/media/com_form2content/documents/c1/a7205/f3/pv151002b.pdf.


Angažovanost občanů a zájem o politiku. Dostupné z:

http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7535/f3/pd160330.pdf.


Názor na nedemokratické alternativy politického systému. Dostupné z:



Názory občanů na fungování demokracie a lidská práva v ČR. Dostupné z:

http://cvvm.soc.cas.cz/en/media/com_form2content/documents/c1/a7294/f3/pd160318.pdf.



http://ma21.cenia.cz/DatabázeMA21prohlížení/Statistiky/základnístatistikykMA21/tabid/759/language/cs-CZ/Default.aspx

http://ma21.cenia.cz/DatabázeMA21prohlížení/Statistiky/základnístatistikykMA21/tabid/759/language/cs-CZ/Default.aspx

http://www.projectmapp.eu/databases/

https://www.imf.org/external/pubs/ft/wp/2015/wp15118.pdf


348


Zájem politiků o občany a možnosti občanů ovlivnit veřejnou sféru. Dostupné z:

http://cvvm.soc.cas.cz/en/media/com_form2content/documents/c1/a7295/f3/pd160322.pdf.

CVVM (CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ) (2016) Výzkum Naše společnost, 16-03,

Vliv na politické rozhodování. Dostupné z:


CVVM (CENTRUM PRO VÝZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ) (2016) Výzkum Naše společnost, 16-04,

Spokojenost s životem. Dostupné z: http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-

postoje/spokojenost-s-zivotem-duben-2016.


Postoje obyvatel České republiky k politickým stranám. Dostupné z:

http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c1/a7611/f3/pv161107a.pdf.

ČERMÁK, D.; VOBECKÁ, J. A KOL. (2011) Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné

správě: význam, praxe, příslib. Praha: SLON.

ČERNOCH, F.; OSIČKA, J.; ACH-HÜBNER, R.; DANČÁK, B. (2015) Energiewende: current state,

future development and the consequences for the Czech republic. Brno: Masaryk university.

ČÍŽEK, L.; KONVIČKA, M.; BENEŠ, J.; FRIC, Z. (2009) Zpráva o stavu země: Odhmyzeno. Jak se

daří nejpočetnější skupině obyvatel České republiky? Vesmír 88, červen 2009, s. 386–389.

ČLOVĚK V TÍSNI (2006) Transformation: The Czech Experience. Praha: Člověk v tísni

s podporou MZV.

ČNB (ČESKÁ NÁRODNÍ BANKA). Databáze ARAD. ČNB [online]. Dostupné z:

http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm.

ČSSZ (ČESKÁ SPRÁVA SOCIÁLNÍHO ZABEZPEČENÍ) (2015) Vyplácené invalidní důchody ve

stavu k 21. 12. 2015. Česká správa sociálního zabezpečení [online]. Dostupné z:

http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/statistiky/duchodova-statistika/vyplacene-invalidni-

duchody-v-cr-dle-skupin-diagnoz/vyplacene-invalidni-duchody-v-cr-dle-skupin-diagnoz.htm.

ČSÚ (2004) Šetření ENERGO 2004. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/vysledky-z-

roku-2004.

ČSÚ (2009) Tisková zpráva Postavení venkova v krajích ČR. [1. prosince 2009] Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/postaveni_venkova_v_krajich_cr.

ČSÚ (2013) Projekce obyvatelstva České republiky (Projekce 2013). Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-

fu4s64b8h4.

ČSÚ (2013) Zaostřeno na ženy a muže – 2013. [Genderové statistiky] Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/1413-13-r_2013-13.

ČSÚ (2014) Demografická ročenka ČR 2014. H14 Zahraniční stěhování podle státního

občanství, pohlaví a věkových skupin – přistěhovalí. [online]. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-rocenka-ceske-republiky-2014.

ČSÚ (2014) Dojížďka do zaměstnání a do škol podle Sčítání lidu, domů a bytů 2011.

Dojížďkové proudy. [CD]

http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/spokojenost-s-zivotem-duben-2016

http://cvvm.soc.cas.cz/vztahy-a-zivotni-postoje/spokojenost-s-zivotem-duben-2016

http://www.cnb.cz/docs/ARADY/HTML/index.htm

http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/statistiky/duchodova-statistika/vyplacene-invalidni-duchody-v-cr-dle-skupin-diagnoz/vyplacene-invalidni-duchody-v-cr-dle-skupin-diagnoz.htm

http://www.cssz.cz/cz/o-cssz/informace/statistiky/duchodova-statistika/vyplacene-invalidni-duchody-v-cr-dle-skupin-diagnoz/vyplacene-invalidni-duchody-v-cr-dle-skupin-diagnoz.htm

https://www.czso.cz/csu/czso/vysledky-z-roku-2004

https://www.czso.cz/csu/czso/vysledky-z-roku-2004

https://www.czso.cz/csu/czso/postaveni_venkova_v_krajich_cr

https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4

https://www.czso.cz/csu/czso/projekce-obyvatelstva-ceske-republiky-do-roku-2100-n-fu4s64b8h4

https://www.czso.cz/csu/czso/1413-13-r_2013-13.%20Citováno%207. 3. 2017

https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-rocenka-ceske-republiky-2014


349

ČSÚ (2014) Národnostní struktura obyvatel, 30. 6. 2014. Dostupné z:

https://www.czso.cz/documents/10180/20551765/170223-14.pdf.

ČSÚ (2014) T14 Cizinci podle kategorií pobytu, pohlaví a občanství k 31. 12. 2013.

Dostupné z: https://www.czso.cz/documents/11292/27914491/1312_c01t14.pdf/17c97f0e-

03e1-4a81-84e0-02695b9a637b?version=1.0.

ČSÚ (2014) Účty materiálových toků (vybrané indikátory) 2014. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/ucty-materialovych-toku-vybrane-indikatory-2014.

ČSÚ (2014) Životní pohoda českých obyvatel. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/zivotni-pohoda-ceskych-obyvatel-2013-9o3rqgacqy.

ČSÚ (2015) Demografická příručka – 2014. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-prirucka-2014.

ČSÚ (2015) Malý lexikon obcí České republiky 2015. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/maly-lexikon-obci-ceske-republiky-2015.

ČSÚ (2015) Pohyb obyvatelstva – 2014. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-4-ctvrtleti-2014-jvieeamvff.

ČSÚ (2015) Příjmy a životní podmínky domácností - 2014. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/prijmy-a-zivotni-podminky-domacnosti-2014.

ČSÚ (2016) ČR v mezinárodním srovnání. Dostupné z: https://www.czso.cz/csu/czso/ceska-

republika-v-mezinarodnim-srovnani.

ČSÚ (2016) Inovační aktivity podniků v ČR 2012-2014. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/inovacni-aktivity-podniku-v-cr-2012-az-2014.

ČSÚ (2016) Produkce, využití a odstranění odpadů - 2015. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/produkce-vyuziti-a-odstraneni-odpadu-2015.

ČSÚ (2016) Trh práce v ČR – časové řady – 1993–2015. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/403r-k-mira-nezamestnanosti-dle-vekovych-skupin-a-vzdelani-

r2otx8yu4p.

ČSÚ (2016) Ukazatele výzkumu a vývoje za rok 2015. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/ukazatele-vyzkumu-a-vyvoje-2015.

ČSÚ (2016) Volby.cz. [online]. Dostupné z: www.volby.cz.

ČSÚ (2016) Vývoj obyvatelstva České republiky – 2015. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/vyvoj-obyvatelstva-ceske-republiky.

ČSÚ (2016) Zaostřeno na ženy a muže – 2016. [Genderové statistiky] Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/gender/2-gender_uvod.

ČSÚ a NIPOS (2016) Výsledky účtu kultury ČR za rok 2014. Praha. Dostupné z:

https://www.czso.cz/csu/czso/vysledky-uctu-kultury-2014.

ČSÚ. Databáze národních účtů. ČSÚ [online]. Dostupné z:

http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu.

ČŠI (ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE) (2013) Hlavní zjištění PISA 2012: matematická gramotnost

patnáctiletých žáků.

https://www.czso.cz/documents/10180/20551765/170223-14.pdf

https://www.czso.cz/csu/czso/ucty-materialovych-toku-vybrane-indikatory-2014

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/zivotni-pohoda-ceskych-obyvatel-2013-9o3rqgacqy

https://www.czso.cz/csu/czso/demograficka-prirucka-2014

https://www.czso.cz/csu/czso/cri/pohyb-obyvatelstva-4-ctvrtleti-2014-jvieeamvff

https://www.czso.cz/csu/czso/ceska-republika-v-mezinarodnim-srovnani

https://www.czso.cz/csu/czso/ceska-republika-v-mezinarodnim-srovnani

https://www.czso.cz/csu/czso/inovacni-aktivity-podniku-v-cr-2012-az-2014

https://www.czso.cz/csu/czso/403r-k-mira-nezamestnanosti-dle-vekovych-skupin-a-vzdelani-r2otx8yu4p

https://www.czso.cz/csu/czso/403r-k-mira-nezamestnanosti-dle-vekovych-skupin-a-vzdelani-r2otx8yu4p

http://www.volby.cz/

https://www.czso.cz/csu/czso/vyvoj-obyvatelstva-ceske-republiky

https://www.czso.cz/csu/gender/2-gender_uvod

http://apl.czso.cz/pll/rocenka/rocenka.indexnu


350

ČŠI (ČESKÁ ŠKOLNÍ INSPEKCE) (2014) Mezinárodní šetření PISA 2012: národní zpráva.

Schopnost patnáctiletých žáků řešit problémy.

ČÚZK (ČESKÝ ÚŘAD ZEMĚMĚŘICKÝ A KATASTRÁLNÍ) (2016) Souhrnné přehledy o půdním fondu

z údajů katastru nemovitostí ČR 2009-2015.

DABLA-NORRIS, E.; KOCHHAR, K.; SUPHAPHIPHAT, N.; RICKA, F.; TSOUNTA, E. (2015) Causes

and Consequences of Income Inequality: A global perspective. [IMF Staff Discussion Note].

Dostupné z: https://www.imf.org/external/pubs/ft/sdn/2015/sdn1513.pdf.

DANIŠ, P. (2016) Děti venku v přírodě: ohrožený druh? Tereza. Dostupné z:

http://jdeteven.cz/_files/userfiles/Publikace/Deti_venku_v_prirode_2016_web.pdf.

DE VRIES, H.; BEKKERS, V.; TUMMERS, L. (2016) Innovation in the Public Sector: A Systematic

Review and Future Research Agenda. Public Administration 94(1), s. 146–166.

DEL VICARIO, M.; BESSI, A.; ZOLLO, F.; PETRONI, F.; SCALA, A.; CALDERELLI G.; STANLEY, H. E.;

QUATTROCIOCCHI, W. (2016) The spreading of misinformation online. Proceedings of the

National Academy of Sciences 113(3), s. 554–559. Dostupné z:

http://www.pnas.org/lookup/doi/10.1073/pnas.1517441113.

DELLA PORTA, D. (2013) Can Democracy Be Saved? Participation, Deliberation and Social

Movements. Cambridge UK, Malden USA: Polity Press.

DRAHOKOUPIL, J.; FABO, B. (2016). The platform economy and the disruption of the

employment relationship. ETUI Policy Brief: European Economic, Employment and Social

Policy 5/2016. Dostupné z: https://www.etui.org/Publications2/Policy-Briefs/European-

Economic-Employment-and-Social-Policy/The-platform-economy-and-the-disruption-of-the-

employment-relationship.

DRYZEK, J. (2006) Deliberative Global Politics: Discourse and Democracy in Divided World.

Cambridge UK, Malden USA: Polity Press.

DUBSKÁ, D.; ZEMAN, J. (2015) Analýza vývoje indikátorů nerovnosti v ČR a jejich dopad na

růstový potenciál ČR. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-

2030/dubska-Analyza-defin-vc-priloh-C-opraveno_def_2016_11_24.pdf.

DUIT, A. (2016) Resilience Thinking: lessons for public administration. Public Administration

94(2), s. 364–380.

DUNLEAVY, P.; MARGETTS, H.; BASTOW, S.; TINKLER, J. (2005) New public management is

dead: long live digital-era governance. Journal of Public Administration Research and Theory

16(3), s. 467–494.

DUNLEAVY, P; MARGETTS, H.; BASTOW, S.; TINKLER, J. (ed.) (2008) Digital Era governance: IT

corporations, the state and the e-government. 2. edition. Oxford: Oxford University Press.

DUNN, W. N. (2016) Public Policy Analysis: An Introduction. 5. edition. New York: Routledge.

DURDÍK, P. (2013) Vlastnická práva a územní plánování. Moderní obec [online]. Dostupné z:

http://moderniobec.cz/vlastnicka-prava-a-uzemni-planovani/.

DUŠEK, L.; BARTŮŇKOVÁ, M.; MUŽÍK, J. (2016) Personální kapacity lékařů v rezortu

zdravotnictví – predikce potřeb. Analýza stavu k 31. 12. 2015 a predikce vývoje do roku

2025–2040. [NZIS ČR, Institut biostatistiky a analýz Masarykovy university.] Dostupné z:

http://www.mzcr.cz/dokumenty/spoluprace-ministerstev-zdravotnictvi-a-skolstvi-s-dekany-

lekarskych-fakult-stab_12643_3438_1.html.

http://jdeteven.cz/_files/userfiles/Publikace/Deti_venku_v_prirode_2016_web.pdf

https://www.etui.org/Publications2/Policy-Briefs/European-Economic-Employment-and-Social-Policy/The-platform-economy-and-the-disruption-of-the-employment-relationship



http://moderniobec.cz/vlastnicka-prava-a-uzemni-planovani/


351

DUTTA, S.; LANVIN, B.; WUNSCH-VINCENT, S. (ed.) (2016) The Global Innovation Index 2016.

EEA (EUROPEAN ENVIRONMENT AGENCY) (2013) Environment and human health. [Joint EEA-

JRC report.]. Dostupné z: http://www.eea.europa.eu/publications/environment-and-human-

health.

EEA (EUROPEAN ENVIRONMENT AGENCY) (2015) European environment — state and outlook

2015: assessment of global megatrends. Dostupné z: http://www.eea.europa.eu/soer-

2015/global/action-download-pdf.

EIGE (EUROPEAN INSTITUTE FOR GENDER EQUALITY) (2015) Gender Equality Index 2015:

Measuring gender equality in the EU 2005–2012. Dostupné z:

http://eige.europa.eu/sites/default/files/documents/mh0215616enn.pdf.

EIPA (EUROPEAN INSTITUTE OF PUBLIC ADMINISTRATION). Best practices and overall results.

EPSA 2015 [online]. Dostupné z:

http://www.epsa2015.eu/files/Full%20list%20of%20EPSA%202015%20Eligible%20Applicatio

ns_incl.%20submitting%20organisations2%20RevCRO.pdf.

EIU (ECONOMIST INTELLIGENCE UNIT) (2016) Democracy Index 2015.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2009) Sustainability Report 2009. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/pages/publication15998_en.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2010) 2020 Energy Strategy. Dostupné z:

https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-strategy-and-energy-union/2020-energy-

strategy.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2012) Fiscal Sustainability Report 2012. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/european_economy/2012/pdf/ee-2012-

8_en.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2013) EU 2013 Report on Policy Coherence for Development.

Dostupné z: https://ec.europa.eu/europeaid/sites/devco/files/pcd-report-2013_en.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2013) European Public Sector Innovation Scoreboard 2013: a pilot

exercise. Dostupné z: http://bookshop.europa.eu/en/european-public-sector-innovation-

scoreboard-2013-pbNBAZ13001/.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2013) Sustainable development in the European Union: 2013

monitoring report of the EU Sustainable Development Strategy. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/3217494/6975281/KS-GT-15-001-EN-N.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2014) Komunitně vedený místní rozvoj. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/regional_policy/sources/docgener/informat/2014/community_cs.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2015) Gender balance on corporate boards [Factsheet]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/justice/gender-

equality/files/womenonboards/factsheet_women_on_boards_web_2015-10_en.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2015) Gender pay gap in the Czech Republic. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/justice/gender-

equality/files/gender_pay_gap/gpg_country_factsheet_cz_2015_en.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2015) Quality of Public Administration: a Toolbox for Practicioners.

Dostupné z:

http://ec.europa.eu/esf/main.jsp?catId=3&langId=en&keywords=&langSel=&pubType=434.

http://www.eea.europa.eu/soer-2015/global/action-download-pdf

http://www.eea.europa.eu/soer-2015/global/action-download-pdf

http://eige.europa.eu/sites/default/files/documents/mh0215616enn.pdf

https://ec.europa.eu/europeaid/sites/devco/files/pcd-report-2013_en.pdf

http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/files/womenonboards/factsheet_women_on_boards_web_2015-10_en.pdf

http://ec.europa.eu/justice/gender-equality/files/womenonboards/factsheet_women_on_boards_web_2015-10_en.pdf


352

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2015) Rámec politiky v oblasti klimatu a energetiky v období 2020–

2030. Dostupné z: https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-strategy-and-energy-

union/2030-energy-strategy.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2015) Sustainable development in the European Union: 2015

monitoring report of the EU Sustainable Development Strategy. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/3217494/5760249/KS-02-13-237-EN.PDF.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2015) Taxation Trends in the European Union: 2015 edition.

Dostupné z:

https://ec.europa.eu/taxation_customs/sites/taxation/files/eco_analysis_report_2015.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Behavioral Insights Applied to Policy: European Report 2016.

Dostupné z:

http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/bitstream/JRC100146/kjna27726enn_new.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Database AMECO. European Commission [online]. Dostupné

z: https://ec.europa.eu/info/business-economy-euro/indicators-statistics/economic-

databases/macro-economic-database-ameco/ameco-database_en

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Digital Economy and Society Index 2016 Country Profile

Czech Republic. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/en/news/desi-2016-

country-profiles.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Doporučení pro Doporučení Rady k národnímu programu

reforem České republiky na rok 2016 a stanovisko Rady ke konvergenčnímu programu

České republiky z roku 2016. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2016/csr2016_czech_cs.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Evropský program pro ekonomiku sdílení. [Sdělení Evropské

komise č. 356 Evropskému parlamentu, Radě EU, Evropskému hospodářskému a

sociálnímu výboru a Výboru regionů] 2. 6. 2016. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/16881.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Fiscal Sustainability Report 2015. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/eeip/ip018_en.htm.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Flesh Eurobarometr 438. [Report.] The use of collaborative

platforms.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Review of greening after one year. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/agriculture/sites/agriculture/files/direct-support/pdf/2016-staff-working-

document-greening_en.pdf.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) (2016) Zpráva o České republice 2016. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/europe2020/making-it-happen/country-specific-

recommendations/index_en.htm.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) Innovation Output Indicator. European Commmission [online].

Dostupné z https://rio.jrc.ec.europa.eu/en/stats/innovation-output-indicator.

EK (EVROPSKÁ KOMISE) The Innovation Union Scoreboard. European Commmission [online].

Dostupné z: http://ec.europa.eu/growth/industry/innovation/facts-

figures/scoreboards/index_en.htm.

https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-strategy-and-energy-union/2030-energy-strategy

https://ec.europa.eu/energy/en/topics/energy-strategy-and-energy-union/2030-energy-strategy

http://publications.jrc.ec.europa.eu/repository/bitstream/JRC100146/kjna27726enn_new.pdf

http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/csr2016/csr2016_czech_cs.pdf

http://ec.europa.eu/DocsRoom/documents/16881

http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/eeip/ip018_en.htm

http://ec.europa.eu/europe2020/making-it-happen/country-specific-recommendations/index_en.htm

http://ec.europa.eu/europe2020/making-it-happen/country-specific-recommendations/index_en.htm

https://rio.jrc.ec.europa.eu/en/stats/innovation-output-indicator

http://ec.europa.eu/growth/industry/innovation/facts-figures/scoreboards/index_en.htm

http://ec.europa.eu/growth/industry/innovation/facts-figures/scoreboards/index_en.htm


353

ENERGETICKÝ REGULAČNÍ ÚŘAD (2015) Roční zpráva o provozu ES ČR. Dostupné z:

http://www.eru.cz/documents/10540/462820/Rocni_zprava_provoz_ES_2015.pdf.

EP (EVROPSKÝ PARLAMENT) (2016) Industry 4.0. [Study for the ITRE Committee.] Dostupné z:

http://www.europarl.europa.eu/RegData/etudes/STUD/2016/570007/IPOL_STU(2016)57000

7_EN.pdf.

EUROFOUND (2012) Employment trends and policies for older workers in the recession.

Dostupné z: https://www.eurofound.europa.eu/printpdf/publications/report/2012/labour-

market-social-policies/employment-trends-and-policies-for-older-workers-in-the-recession.


Jobs Monitor 2014. Dostupné z:

https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1419e

n.pdf.

EUROFOUND (2015) Recent developments in temporary employment: Employment growth,

wages and transitions. Dostupné z:

http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1557e

n.pdf.

EUROFOUND (2016) 6th European Working Conditions Survey: Overview Report. Dostupné z:

https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1634e

n.pdf.

EUROPEAN AGENCY FOR FUNDAMENTAL RIGHTS; UNITED NATIONS DEVELOPMENT PROGRAMME

(2012) The situation of Roma in 11 EU Member States. Survey results at a glance. Dostupné

z: http://www.equineteurope.org/FRA-UNDP-launch-report-on-the.

EUROSTAT (2013) At risk of poverty or social exclusion in the EU27. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/5162014/3-26022013-AP-

EN.PDF/f3037078-2e64-47b6-ba81-514c699975c5. [Tisková zpráva 28/2013 z 26. 2. 2013.]

EUROSTAT (2013) Quality of life in Europe – facts and views – overall life satisfaction.

Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-

explained/index.php/Quality_of_life_in_Europe_-_facts_and_views_-

_overall_life_satisfaction.

EUROSTAT (2014) Living Conditions in Europe: 2014 edition. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/3217494/6303711/KS-DZ-14-001-EN-

N.pdf/d867b24b-da98-427d-bca2-d8bc212ff7a8.

EUROSTAT (2014) Public Health. Health expectancy. Healthy Life Years at birth, at age 65.

Dostupné z: http://ec.europa.eu/health/dyna/echi/datatool/index.cfm?indlist=40a.

EUROSTAT (2016) Average number of rooms per person by type of household and income

group from 2003 – EU-SILC survey. Eurostat [online]. Dostupné z:

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ilc_lvho04&lang=en.

EUROSTAT (2016) Database Employment and Unemployment. Labour Force Survey. Eurostat

[online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/lfs/data/database.

EUROSTAT (2016) Long-term unemployment by sex - annual average. Eurostat [online].

Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/en/web/products-datasets/-/UNE_LTU_A.

http://www.eru.cz/documents/10540/462820/Rocni_zprava_provoz_ES_2015.pdf

http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1557en.pdf

http://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1557en.pdf

https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1634en.pdf

https://www.eurofound.europa.eu/sites/default/files/ef_publication/field_ef_document/ef1634en.pdf

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/5162014/3-26022013-AP-EN.PDF/f3037078-2e64-47b6-ba81-514c699975c5

http://ec.europa.eu/eurostat/documents/2995521/5162014/3-26022013-AP-EN.PDF/f3037078-2e64-47b6-ba81-514c699975c5

http://ec.europa.eu/health/dyna/echi/datatool/index.cfm?indlist=40a

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=ilc_lvho04&lang=en

http://ec.europa.eu/eurostat/web/lfs/data/database

http://ec.europa.eu/eurostat/en/web/products-datasets/-/UNE_LTU_A


354

EUROSTAT (2016) Mortality and life expectancy statistics. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-

explained/index.php/Mortality_and_life_expectancy_statistics.

EUROSTAT. Table Temporary employees as percentage of the total number of employees.

[online] Eurostat. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tesem110

&plugin=1.

EUROSTAT. Dataset Annual enterprise statistics by size class for special aggregates of

activities (NACE Rev. 2) [sbs_na_sca_r2]. Eurostat [online]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/sbs_na_sca_r2.

EUROSTAT. Dataset Greenhouse Gas Emissions (source: EEA) [env_air_gge]. Eurostat

[online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/env_air_gge.

EUROSTAT. Dataset National Accounts aggregates by industry (up to NACE A*64)

[nama_10_a64]. Eurostat [online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-

datasets/-/nama_10_a64.

EUROSTAT. Dataset Resource productivity [env_ac_rp]. Eurostat [online]. Dostupné z:

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/env_ac_rp.

EUROSTAT. Dataset Simplified energy balances - annual data [nrg_100a]. Eurostat [online].

Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/nrg_100a.

EUROSTAT. Dataset Structure of taxes by economic function [gov_a_tax_str]. Eurostat

[online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/gov_a_tax_str.

EUROSTAT. Dataset Total intramural R&D expenditure (GERD) by sectors of performance

[rd_e_gerdtot]. Eurostat [online]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-

datasets/-/rd_e_gerdtot.

EUROSTAT. Youth unemployment by sex, age and educational attainment level. Eurostat

[online]. Dostupné z:

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=yth_empl_090&lang=en.

EVROPSKÁ UNIE (2016) Shared Vision, Common Action: a Stronger Europe. Dostupné z:

https://europa.eu/globalstrategy/sites/globalstrategy/files/eugs_review_web.pdf.

FAO (FOOD AND AGRICULTURE ORGANIZATION OF THE UNITED NATIONS) (2014) The State of

World Fisheries and Aquaculture: Opportunities and Challenges. Dostupné z:

http://www.fao.org/3/a-i3720e.pdf.

FEŘTOVÁ, M.; ŠPAČKOVÁ, P.; OUŘEDNÍČEK, M.; HÁNA, D.; JÍCHOVÁ, J. (2015) Metodika

hodnocení vývoje území s využitím přístupu Territorial Impact Assessment: Hodnocení

územních dopadů změn významného zaměstnavatele v regionu. [Druhá verze.] Praha:

Přírovědecká fakulta.

FIALA, D.; FUČÍK, P.; HRUŠKA, J.; ROSENDORF, P.; SIMON, O. (2013) Fosfor v centru pozornosti.

In Vodní hospodářství 63(8), s. 247–250.

FISHKIN, J. (2009) When the People Speak: Deliberative Democracy and Public Consultation.


FISCHER, F. (2003) Reframing Public Policy: Discursive Politics and Deliberative Practices.


http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Mortality_and_life_expectancy_statistics

http://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php/Mortality_and_life_expectancy_statistics

http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tesem110&plugin=1

http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&init=1&language=en&pcode=tesem110&plugin=1

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/sbs_na_sca_r2

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/env_air_gge

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/nrg_100a

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/gov_a_tax_str.%20Citováno%207.%203.%202017

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/rd_e_gerdtot

http://ec.europa.eu/eurostat/web/products-datasets/-/rd_e_gerdtot

http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=yth_empl_090&lang=en

https://europa.eu/globalstrategy/sites/globalstrategy/files/eugs_review_web.pdf

http://www.fao.org/3/a-i3720e.pdf


355

FISCHER, F. (2009) Democracy and Expertise: Reorienting Policy Inquiry. Oxford: Oxford

University Press.

FOND DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (2015) Předvídání kvalifikačních potřeb: koncept – metody – data.

[Výstup projektu předvídání kvalifikačních potřeb Překvap.] Čtvrtá průmyslová revoluce

a zaměstnanost. Dostupné z: https://koopolis.cz/sekce/knihovna/407-prekvap-predvidani-

vyvoje-trhu-prace-a-zkvalitnovani-vystupu-tohoto-predvidani.

FOND DALŠÍHO VZDĚLÁVÁNÍ (2015) Předvídání kvalifikačních potřeb: koncept – metody – data.

[Výstup projektu předvídání kvalifikačních potřeb Překvap.] Vývoj odvětví. Projekce

pracovních míst a zaměstnanosti v ČR do roku 2025 podle odvětví. Dostupné z:

https://koopolis.cz/sekce/knihovna/407-prekvap-predvidani-vyvoje-trhu-prace-a-

zkvalitnovani-vystupu-tohoto-predvidani.

FÓRUM 50 %. Zastoupení žen a mužů v politice. Fórum 50% [online]. Dostupné z:

http://padesatprocent.cz/cz/statistiky/zastoupeni-zen-a-muzu-v-politice.

FRANCOEUR, C.; LABELLE, R.; SINCLAIR-DESGAGNÉ, B. (2008) Gender diversity in corporate

governance and top management, Journal of Business Ethics (81)1, s. 83-95.

FREY, C. B.; OSBORNE, M. (2013): The Future of Employment: How Susceptible are Jobs to

Computerisation? Oxford Martin Programme on Technology and Employment. Dostupné z:

http://www.oxfordmartin.ox.ac.uk/downloads/academic/future-of-employment.pdf.

FULLER, R. A.; IRVINE, K. N.; DEVINE-WRIGHT, P.; WARREN, P. H.; GASTON, K. J. (2007)

Psychological benefits of greenspace increase with biodiversity. Biology Letters 3, s. 390–

394.

GAC (2015) Analýza sociálně vyloučených lokalit v ČR, Praha.

GALLEGO, A. (2010) Understanding Unequal Turnout: Education and Voting in Comparative

Perspective. Electoral Studies, 29(2), s. 239–248.

GASTIL, J.; KNOBLOCH, K.; KAHAN, D.; BRAMAN, D. (2016) Participatory Policymaking Across

Cultural Cognitive Divides. Public Administration 94(4), s. 970–987.

GGDC (GRONINGEN GROWTH AND DEVELOPMENT CENTRE) (2013) The Maddison-Project.

Dostupné z: http://www.ggdc.net/maddison/maddison-project/home.htm, verze z roku 2013.

GIEBLER, H.; MERKEL, W. (2016) Freedom and Equality in Democracies. International Political

Science Review 37(5).

GORINAS, C.; PYTLIKOVÁ, M. (2015) The Influence of Attitudes toward Immigrants on

International Migration. International Migration Review 49(4), s. 1–36.

GREEN CLIMATE FUND. Resources mobilized. Green Climate Fund [online]. Dostupné z:

http://www.greenclimate.fund/partners/contributors/resources-mobilized.

GRÖNLUND, K.; BÄCHTIGER, A.; SETÄLÄ, M. (eds.) (2014) Deliberative Mini-Publics: Involving

Citizens in the Democratic Process. Colchester: ECPR Press

GRÖNLUND, K.; HERNE, K.; SETÄLÄ, M. (2015) Does Enclave Deliberation Polarize Opinions?

Political Behaviour 37(4), s. 995–1020.

HAHEY, T.; SMYTH, E.; SIRGY, M. J.; RAHTZ, D. (2004) Do subjective indicators measure

welfare? Evidence from 33 European societies. European Societies. 6(1), s. 61–73.

https://koopolis.cz/sekce/knihovna/407-prekvap-predvidani-vyvoje-trhu-prace-a-zkvalitnovani-vystupu-tohoto-predvidani




http://padesatprocent.cz/cz/statistiky/zastoupeni-zen-a-muzu-v-politice

http://www.oxfordmartin.ox.ac.uk/downloads/academic/future-of-employment.pdf

http://www.greenclimate.fund/partners/contributors/resources-mobilized


356

HAJER, M.; WAGENAAR, H. (ed.) (2003) Deliberative Policy Analysis: Understanding

Governance in the Network Society. Cambridge: Cambridge University Press.

HAMPL, O.; KOTRBA, V. (2015) Mapování transferů mezi rodinou a společností

zprostředkovaných státem. [1. část, jednogenerační ukazatele.] Dostupné z:

http://www.duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2015/02/O.-Hampl-V.-Kotrba-

Mapování-transferů-mezi-rodinou-a-společností-zprostředkovaných-státem-1.-část-

jednogenerační-ukazatele-leden-2015.pdf.

HAMPLOVÁ, D. (2006) Mimomanželská plodnost v České republice po roce 1989.

HANSON, G.; MCINTOSH, C. (2016) Is the Medditerranean the new Rio Grande? US and EU

immigration pressures in the long run. UC San Diego Library Digital Collections. NBER

Working Paper No. 22622. Dostupné z: http://www.nber.org/papers/w22622.

HANUSCHEK, E. A.; SCHWERDT, G.; WOESSMANN, L.; ZHANG, L. (2015) General Education,

Vocational Education, and Labor-Market Outcomes over the Life-Cycle. Hoover Economics

Institution, Economics Working Paper 15113. Dostupné z:

http://www.hoover.org/sites/default/files/research/docs/15113_-

_hanushek_schwerdt_woessmann_and_zhang_-

_general_education_vocational_education_and_labor-market_outcomes_over_the_life-

cycle.pdf.

HAVRÁNEK, M.; POKORNÝ, O. (2016) Globální megatrendy pro aktualizovaný Strategický

rámec udržitelného rozvoje. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-

rozvoj/CR-2030/Prehled-globalnich-megatrendu.pdf.

HEAD, B. (2015) Toward more „evidence-informed“ Policy Making? Public Administration

Review 76(3), s. 472–484.

HINTERKÖRNER, P. (2013) Veřejný prostor v jezerním městě Aspern. Veřejný prostor, veřejná

prostranství: Sborník z konference AUÚP.

HIRŠL, J. (2004) Příspěvky českého státu rodinám na náklady spojené s výchovou dětí.

Demografie. 2004(3). Dostupné z: http://www.duchodova-komise.cz/wp-

content/uploads/2014/12/Demografie-3-2004-revue-pro-v%C3%BDzkum-

popula%C4%8Dn%C3%ADho-v%C3%BDvoje.pdf.

HLOUŠEK, V. (2012) Věci veřejné: politické podnikání strany typu firmy. Politologický časopis

19(4), s. 322–340.

HÖHNE, S.; KUCHAŘOVÁ, V.; PALONCYOVÁ, J. (2016) Rodiny s dětmi v České republice:

Sociodemografická struktura, finanční a materiální podmínky. Praha: VÚPSV, v. v. i.

HONG, L, PAGE, S. E. (2001) Problem solving by heterogeneous agents. Journal of Economic

Theory 97(1), s. 123–163.

HONG, L.; PAGE, S. E. (2004) Groups of diverse problem solvers can outperform groups of

high-ability problem solvers. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United

States of America, 101(46), s. 123–139.

HOOD, C. (2011) The Blame Game: spin, bureaucracy and self-preservation in governments.

Princeton: Princeton University Press.

http://www.duchodova-komise.cz/wp-content/uploads/2015/02/O.-Hampl-V.-Kotrba-Mapování-transferů-mezi-rodinou-a-společností-zprostředkovaných-státem-1.-část-jednogenerační-ukazatele-leden-2015.pdf



http://www.nber.org/papers/w22622

http://www.hoover.org/sites/default/files/research/docs/15113_-_hanushek_schwerdt_woessmann_and_zhang_-_general_education_vocational_education_and_labor-market_outcomes_over_the_life-cycle.pdf




http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-2030/Prehled-globalnich-megatrendu.pdf

http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-2030/Prehled-globalnich-megatrendu.pdf


357

HOOD, C.; DIXON, R. (2015) A Government that Worked Better and Cost Less?: Evaluating

Three Decades of Reform and Change in UK Central Government. Oxford: Oxford University

Press.

HOOGHE, M.; MARIEN, S. (2013) A Comparative Analysis of the Relation between Political

Trust and Forms of Political Participation in Europe. European Societes 15(1).

HORÁK, P. (2009) Implementace české aktivační politiky na lokální úrovni a princip

individualizace. In SIROVÁTKA, T.; WINKLER, J.; ŽIŽLAVSKÝ, M. (ed.) (2009) Nejistoty na trhu

práce. Praha: SLON, s. 148–179.

HORÁK, P.; HORÁKOVÁ, M. (2009) Role liniových pracovníků ve veřejné politice. Sociologický

časopis 45(2), s. 369–395.

HRUŠKA, J.; CIENCIALA, E. (eds.) (2001) Dlouhodobá acidifikace a nutriční degradace lesních

půd – limitující faktor současného lesnictví. Praha: MŽP ČR.

HUNTLEY, B.; GREEN, R. E.; COLLINGHAM Y. C.; WILLIS, S. G. (2007) Climatic Atlas of

European Breeding Birds. Barcelona: Lynx Edicions.

CHANDLER, D. (2014) Beyond neoliberalism: resilience, the new art of governing complexity.

Resilience 2(1), s. 47–63.

CHISWICK, B. R. (1999) Are immigrants favourably self-selected? American Economic Review

89(2), s. 181-185. CHOMYNOVÁ, P.; CSÉMY, L.; MRAVČÍK, V. (2016) Evropská školní studie

o alkoholu a jiných drogách (ESPAD) 2015. Úřad vlády České republiky. Dostupné z:

http://jzs.cz/wp-content/uploads/2016/10/Evropsk%C3%A1-studie-o-drog%C3%A1ch.pdf.

INTERNATIONAL IDEA (International Institute for Democracy and Electoral Assistence).

Gender Quotas Database. International Institute for Democracy and Electoral Assistence

[online]. Dostupné z: http://www.idea.int/data-tools/data/gender-quotas.

INTERNATIONAL IDEA (International Institute for Democracy and Electoral Assistence) Voter

Turnout Database. International Institute for Democracy and Electoral Assistence [online].

Dostupné z: http://www.idea.int/data-tools/data/voter-turnout.

IPA (INTER-PARLIAMENTARY UNION). PARLINE Database on national Parliaments. Inter-

parliamentary Union [online]. Dostupné z: http://www.ipu.org/parline-e/parlinesearch.asp.

IPA (INTER-PARLIAMENTARY UNION). Women in National Parliaments. Inter-parliamentary

Union [online]. Dostupné z: http://www.ipu.org/wmn-e/classif.htm.

IPR (INSTITUT PLÁNOVÁNÍ A ROZVOJE HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY) (2014) Dojížďka a vyjížďka do

zaměstnání do/z hl. m. Prahy: analýza základních charakteristik a vývoje. Dostupné z:

http://www.iprpraha.cz/uploads/assets/dokumenty/ssp/analyzy/Dojizdka%20a%20vyjizdka%2

0do%20zamestnani%20Praha%202016.pdf.

ISERNIA, P.; FISHKIN, J. (2014) The Euro-polis deliberative poll. European Union Politics 15(3),

s. 311-327.

JANÍČKO, M. (2015) Osoby se zdravotním postižením a další profesní vzdělávání: postoje,

zkušenosti, bariéry. Fond dalšího vzdělávání. Dostupné z:

https://koopolis.cz/sekce/vyzkumy-a-statistiky/286-vyzkum-kooperace.

JOSEPH, J. (2013) Resilience as embedded neoliberalism: a governmentality approach.

Resilience 1(1), s. 38-52.

http://jzs.cz/wp-content/uploads/2016/10/Evropsk%C3%A1-studie-o-drog%C3%A1ch.pdf

http://www.ipu.org/parline-e/parlinesearch.asp

http://www.ipu.org/wmn-e/classif.htm.%20Citováno%207.%203.%202017

https://koopolis.cz/sekce/vyzkumy-a-statistiky/286-vyzkum-kooperace


358

JURAJDA, Š.; MÜNICH, D. (2003) Understanding Czech long-term unemployment. Finance a

úvěr 53(1-2), s. 11-30.

KAHANEC, M.; ZIMMERMANN, K. F. (eds.) (2010) EU labor markets after post-enlargement

migration. Berlin: Springer.

KAHNE J.; WESTHEIMER, J. (2006) The Limits of Political Efficacy: Educating Citizens for a

Democratic Society. Political Science & Politics, 39(2), s. 289–296.

KALWIJ, A. (2010) The impact of family policy expenditure on fertility in western Europe.

Demography, 47(2), s. 503–519.

KATRŇÁK, T.; SIMONOVÁ, N.; FÓNADOVÁ, L. (2013) Od diferenciace k diverzifikaci: test MMI

a EMI v českém středním vzdělávání v první dekádě 21. století. Sociologický časopis, 49(4),

s. 491–520.

KERN, A.; MARIEN, S.; HOOGHE, M. (2015) Economic Crisis and Levels of Political

Participation in Europe (2002–2010) West European Politics 38(3), s. 465–490.

KOHOUTEK, J; NEKOLA M. (2015) Managing policy work matters: profiles and styles of

managers in the Czech Republic Ministries. Paper for the 2th ICPP 2015.

KOSTELECKÝ, T.; MIKEŠOVÁ, R.; POLÁKOVÁ, M.; ČERMÁK, D.; BERNARD, J.; ŠIMON, M. (2015)

Geografie výsledků parlamentních voleb: prostorové vzorce volebního chování v Česku

1992-2013.

KOUBA, K.; NÁLEPOVÁ, M.; FILIPEC, O. (2013) Proč jsou ženy v české politice

podreprezentovány? Analýza kandidátních listin a volebního chování v Olomouckém kraji.

Politologický časopis 20(4), s. 372–391.

KOUBEK, J. (2010) České sněmovní volby 2010 z hlediska stability a změny stranického

systému: blokační aktéři, personalizace, lokalizace a fragmentace. Politologická revue 16(1),

s. 111–127.

KOUCKÝ, J.; ZELENKA, M. (2013) Kontext a důsledky vzdělávací expanze: Proměny českého

školství, úrovně vzdělání, sociálních nerovností, gramotnosti a uplatnění absolventů. In

STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds.) Předpoklady úspěchu v práci a v životě. Výsledky

mezinárodního výzkumu dospělých OECD/PIAAC.

KROUWEL, A. (2012) Party Transformation in European Democracies. New York: State

University of New York Press, 2012.

KŘÍŽKOVÁ, A.; FORMÁNKOVÁ, L. (2014) Intersekcionální perspektiva zkoumání dopadů krize

na životní dráhy v ČR: gender, třída, věk (a rodičovství). Gender, rovné příležitosti, výzkum.

15(2), s. 61–76.

KUČEROVÁ, J.; HAVEL, B. (2014) Návod pro posuzování koncepcí z hlediska hodnocení vlivu

na zdraví a v návaznosti na Zdraví 2020.

KUO, M. (2015) How might contact with nature promote human health? Promising

mechanisms and a possible central pathway. Frontiers in Psychology 6, s. 1093.

LAZEAR, E. (1999) Globalisation and the market for team-mates. Economic Journal 109, s.

C15–C40.

LEES-MARSHMENT, J. (2015) The Ministry of Public Input: Integrating Citizens Views into

Political Leadership. Houndmills, Basingstoke: Palgrave Macmillan.


359

LIBROVÁ, H. (2010) Individualizace v environmentální perspektivě: sociologické rámování

mění pohled a plodí otázky. Sociologický časopis. 46(1), s. 125–152.

LINEK, L. (2013) Rostoucí sociální nerovnosti ve volební účasti v Česku v letech 1990-2010.

Naše společnost 11(1), s. 3–14.

LINEK, L. (2015) Účast ve sněmovních volbách v roce 2013: zdroje, mobilizace a motivace.

Evropská volební studia 10(2).

LONGHI, S.; NIJKAMP, P.; POOT, J. (2008) The impact of immigration on the employment of

natives in regional labour markets: a meta-analysis. In POOT, J.; WALDORF, B.; VAN WISSEN,

L. (eds.) Migration and human capital. Cheltenham: Edward Elgar.

MAIER, K. (1998) Účinnost dosavadních a budoucích nástrojů pro snižování regionálních

rozdílů v České republice. In Urbanismus a územní rozvoj 1(6), s. 30–34.

MAIER, K. (2009) Polycentric development in the spatial development policy of the Czech

Republic, Urban Research & Practice, 2(3), s. 319-331.

MAIER, K.; FRANKE, D. (2015) Trendy prostorové sociálně-ekonomické polarizace v Česku

2001-2011. Sociologický časopis 51(1), s. 89–123.

MAIR, P. (2013) Ruling the void: the hollowing-out of western democracy. London, New York:

Verso.

MALLESON, T. (2014) After Occupy: economic democracy for 21st century. Oxford: Oxford

University Press.

MARGETTS, H.; DUNLEAVY, P. (2013) The second wave of digital-era governance: a quasi-

paradigm for government on the Web. Philosophical Transaction of The Royal Society 3, s.

1–17.

MARIEN, S.; HOOGHE, M.; QUINTELIER, E. (2010) Inequalities in Non-institutionalized Forms of

Political Participation. Political Studies 58(1), s. 187–213.

MAŘÍKOVÁ H.; VOHLÍDALOVÁ M. (2011) Nestabilita partnerských soužití: rozpady kohabitací a

rozvody manželství. Socioweb 11/2011

MAŘÍKOVÁ, H. (ed.); KŘÍŽKOVÁ, A.; VOHLÍDALOVÁ, M. (2012) Živitelé a živitelky: reflexe (a)

praxe. Praha: SLON.

MATĚJŮ, P.; ANÝŽOVÁ, P.; SIMONOVÁ, N. (2013) Vliv osobnostních, rodinných a sociálních

faktorů na dosažené vzdělání a úroveň kompetencí. In STRAKOVÁ, J., VESELÝ, A. (eds.)

Předpoklady úspěchu v práci a v životě. Výsledky mezinárodního výzkumu dospělých

OECD/PIAAC.

MAZÁK, J. (2015) Osoby ve věku 50–65 a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti,

bariéry. Fond dalšího vzdělávání. Dostupné z: https://koopolis.cz/sekce/vyzkumy-a-

statistiky/286-vyzkum-kooperace.

MD ČR (MINISTERSTVO DOPRAVY ČR); CENTRUM DOPRAVNÍHO VÝZKUMU. Statistiky –

cyklostezky. Cyklodoprava [online].

MEULEMAN, L. (2008) Public Management and the Metagovernance of Hierarchies, Networks

and Markets: The Feasibility of Designing and Managing Governance Style Combinations.

Heidelberg: Physica-Verlag (Springer).




360

MEULEMAN, L. (ed.) (2013) Transgovernance: advancing sustainability governance.

Heidelberg: Springer.

MF ČR (MINISTERSTVO FINANCÍ ČR) (2012) Metodika přípravy veřejných strategií.

MF ČR (MINISTERSTVO FINANCÍ ČR) (2016) Tisková zpráva Ocenění si převzala dvacítka TOP

plátců daně z příjmů. [27. 5. 2016] Dostupné z: http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-

zpravy/2016/oceneni-si-prevzala-dvacitka-top-platcu-25074.

MF ČR (MINISTERSTVO FINANCÍ ČR); ERNST & YOUNG (2011) Metodika přípravy veřejných

strategií: komparativní analýza přípravy veřejných strategií v zahraničí a v ČR.

MIČKA, P. (ed.) (2016) Analýza občanské participace v České republice. Praha: Agora CE.

Dostupné z: http://www.paktparticipace.cz/dokumenty/analyza.

MIDDLETON, P. (ed.) (2010) Delivering Public Services That Work, Vol. 1. Axminster: Triarchy

Press.

MICHAELS, G.; NATRAJ, A.; VAN REENEN, J. (2014) Has ICT Polarized Skill Demand?:

Evidence from Eleven Countries over Twenty-Five Years. Review of Economics and

Statistics, 96(1), s. 60–77.

MILES, I.; SARITAS, O.; SOKOLOV, A. (2016) Foresight for Science, Technology and Innovation.

Switzerland: Springer, 2016.

MITCHELL, F.; MITSCHELL, CH. (2016) Adaptive administration: practice strategies for dealing

with constant change in public administration and policy. Boca Raton, London, New York:

CRC Press.

MMR ČR (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR) (2014) Metodika tvorby Programu rozvoje

obce a Elektronická metodická podpora rozvojových dokumentů obcí. Dostupné z:

http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika/Rozvoj-

obci/Elektronicka-metodicka-podpora-rozvojovych-dokumen.

MMR ČR (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR) (2014) Strategie regionálního rozvoje ČR

2014–2020.

MMR ČR (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR) (2014) Výsledky intervencí ze strukturálních

fondů a Fondu soudržnosti dosažené v tematických oblastech v letech 2007–2013.

MMR ČR (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR) (2015) Průvodce procesní evaluací: Toyota

Production System for (Public) Service Organisations.

MMR ČR (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR) (2015) Vybrané údaje o bydlení 2015

[online]. Dostupné z: https://www.mmr.cz/cs/Uzemni-a-bytova-politika/Bytova-

politika/Statistiky-Analyzy/Statistiky-z-oblasti-bytove-politiky/Vybrane-udaje-o-

bydlen/Vybrane-udaje-o-bydleni-2013-(2).

MMR ČR (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR) (2016) [Ústav územního rozvoje, v. v. i.]

Analýza stavu na úseku územního plánování a stavebního řádu. Dostupné z:

http://www.uur.cz/default.asp?ID=4316.

MMR ČR (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR) Územní dimenze. Územní dimenze [online].

Dostupné z: www.uzemnidimenze.cz.

http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2016/oceneni-si-prevzala-dvacitka-top-platcu-25074

http://www.mfcr.cz/cs/aktualne/tiskove-zpravy/2016/oceneni-si-prevzala-dvacitka-top-platcu-25074

http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika/Rozvoj-obci/Elektronicka-metodicka-podpora-rozvojovych-dokumen

http://www.mmr.cz/cs/Podpora-regionu-a-cestovni-ruch/Regionalni-politika/Rozvoj-obci/Elektronicka-metodicka-podpora-rozvojovych-dokumen

https://www.mmr.cz/cs/Uzemni-a-bytova-politika/Bytova-politika/Statistiky-Analyzy/Statistiky-z-oblasti-bytove-politiky/Vybrane-udaje-o-bydlen/Vybrane-udaje-o-bydleni-2013-(2)



http://www.uur.cz/default.asp?ID=4316

http://www.uzemnidimenze.cz/


361

MMR ČR; NSZM (MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR; NÁRODNÍ SÍŤ ZDRAVÝCH MĚST).

Databáze strategií – portál strategických dokumentů v ČR [online]. Dostupné z:

https://www.databaze-strategie.cz/.

MO ČR (MINISTERSTVO OBRANY ČR) (2015) Dlouhodobý výhled pro obranu 2030.

MOUFFE, C. (2013) Agonistics: Thinking the World Politically. London, New York: Verso.

MPO ČR (MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR) (2015) Státní energetická koncepce.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2004) Národní zpráva o rodině.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2008) Národní koncepce podpory

rodin s dětmi.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2013) Zpráva o rovnosti žen a mužů

v roce 2012 v České republice.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2014) Strategie sociálního

začleňování.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2016) Analýza vývoje

zaměstnanosti a nezaměstnanosti v roce 2015.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2016) Vývoj vybraných ukazatelů

životní úrovně v České republice v letech 1993–2015.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2013) Koncepce prevence a řešení

problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2013) Národní strategie rozvoje

sociálních služeb pro období 2014–2020.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2014) Konsensuální konference

o bezdomovectví v České republice. Sborník z konference.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Koncepce sociálního bydlení

České republiky 2015–2025.

MPSV ČR (MINISTERSTVO PRÁCE A SOCIÁLNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Vyhodnocení průzkumu

řešení bezdomovectví v obcích s rozšířenou působností.

MSP ČR (MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR) (2016) Koncepce vězeňství do roku 2025.

MŠMT ČR (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2016) Soustavná

podpora občanského vzdělávání na školách: pokusné ověřování soustavné podpory

občanského vzdělávání na školách.

MŠMT ČR (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2014) Strategie

vzdělávací politiky České republiky do roku 2020.

MŠMT ČR (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2015) Analýzy vývoje

(ne)zaměstnanosti absolventů středních škol.

MŠMT ČR (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY ČR) (2015) Dlouhodobý záměr

vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015–2020.

MŠMT ČR (MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY) (2016) Vývojová ročenka

školství 2005/06–2015/16.


362

MÜNICH, D.; PERIGNÁTHOVÁ, M.; ZAPLETALOVÁ, L.; SMOLKA, V. (2015) Platy učitelů českých

základních škol: setrvale nízké a neatraktivní. IDEA studie 4-2015. Praha:

Národohospodářský ústav AV ČR.

MURRAY, M. C.; PATEMAN, C. (ed.) (2012) Basic Income Worldwide: Horizons of Reform.

Houndmills, Basingstoke: Palgrave Macmillan.

MUSIL, J.; MÜLLER, J. (2006) Vnitřní periferie České republiky, sociální soudržnost a sociální

vyloučení. Praha: CESES FSV UK.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2004) Strategie podpory dostupnosti a kvality veřejných

služeb.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2007) Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné

služby: strategie realizace Smart Administration 2007-2015.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2009) Metodika pro zapojování veřejnosti do přípravy

vládních dokumentů.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2010) Komplexní strategie ČR k řešení problémů kritické

infrastruktury.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2010) Manuál pro zapojování veřejnosti do přípravy

vládních dokumentů.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2011) Analýza aktuálního stavu veřejné správy.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2012) Problémová analýza Smart Administration.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2014) Hodnotící zpráva k výsledkům kontrol výkonu

přenesené a samostatné působnosti svěřené orgánům obcí, krajů a hlavního města Prahy za

léta 2012–2013.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2015) Standardy publikace a katalogizace otevřených dat

VS ČR.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2015) Strategie rozvoje ICT služeb veřejné správy a její

opatření na zefektivnění ICT služeb.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2016) Analýza měření a hodnocení výkonu veřejné

správy v ČR.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2016) Analýza využívání metod kvality ve veřejné

správě.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2016) Dopadová ex-post evaluace strategie realizace

Smart Administration v období 2007–2015.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2016) Strategický rámec rozvoje veřejné správy ČR pro

období 2014–2020. [Aktualizovaná verze, původní 2014.]

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) (2016) Výroční práva o stavu veřejné správy v ČR v roce

2015.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) [SSS – sekce státní služby] (2015) Analýza současného

stavu personálních procesů ve správních úřadech.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) A HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR (2013) Koncepce ochrany

obyvatelstva do roku 2020 s výhledem do roku 2030.


363

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) A HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR (2015) Analýza hrozeb pro

Českou republiku.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR) Občanské aktivity. Ministerstvo vnitra České republiky

[online]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/obcanske-aktivity-118893.aspx.

MV ČR (MINISTERSTVO VNITRA ČR); HASIČSKÝ ZÁCHRANNÝ SBOR (2016) Metodický pokyn pro

zpracování typových plánů.

MYSÍKOVÁ, M. (2012) Gender Wage Gap in the Czech Republic and Central European

Countries. Prague Economic Papers 21(3). Praha. Dostupné z: http://www.vse.cz/pep/427.

MZD ČR (MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR) (2014) Zdraví 2020 – Národní strategie ochrany

a podpory zdraví a prevence nemocí.

MZD ČR (MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČR) (2015) Zpráva o zdraví obyvatel České

republiky. [Zdraví 2020] Dostupné z: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/zprava-o-zdravi-

obyvatel-ceske-republiky2014-_9420_3016_5.html.

MZE ČR (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR) (2015) Situační a výhledová zpráva Půda 2015.

MZE ČR (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR) (2015) Zpráva o stavu lesa a lesního hospodářství

ČR v roce 2014. Ministerstvo zemědělství, Praha.

MZE ČR (MINISTERSTVO ZEMĚDĚLSTVÍ ČR) (2016) Strategie resortu Ministerstva zemědělství

ČR s výhledem do roku 2030.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2010) Koncepce zahraniční rozvojové

spolupráce České republiky na období 2010–2017.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2013) Členství České republiky

v mezinárodních organizacích. [Předkládací zpráva k usnesení Vlády České republiky

ze dne 2. května 2013 č. 317].

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2013) Strategie mnohostranné rozvojové

spolupráce ČR na období 2013–2017.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2013) Strategie působení ČR v Evropské

unii. Dostupné z: https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Strategie-pusobeni-

CR-v-EU.pdf.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Bezpečnostní strategie ČR.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Humanitární pomoc ČR poskytnutá

do zahraničí v roce 2015. Dostupné z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/vyroc

ni_souhrny_hp/humanitarni_pomoc_cr_poskytnuta_do_2.html.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Informace o zahraniční rozvojové

spolupráci České republiky v roce 2015. Dostupné z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/vyro

cni_prehledy/informace_o_zahranicni_rozvojove_7.html.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2015) Koncepce zahraniční politiky ČR.

MZV ČR (MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČR) (2016) Plán ZRS na rok 2017. Dostupné z:

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/rocni

_plany/plan_zrs_cr_na_rok_2017.html.

http://www.mvcr.cz/clanek/obcanske-aktivity-118893.aspx

http://www.vse.cz/pep/427

http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/zprava-o-zdravi-obyvatel-ceske-republiky2014-_9420_3016_5.html

http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/zprava-o-zdravi-obyvatel-ceske-republiky2014-_9420_3016_5.html

https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Strategie-pusobeni-CR-v-EU.pdf

https://www.vlada.cz/assets/media-centrum/aktualne/Strategie-pusobeni-CR-v-EU.pdf

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/vyrocni_souhrny_hp/humanitarni_pomoc_cr_poskytnuta_do_2.html

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/humanitarni_pomoc/vyrocni_souhrny_hp/humanitarni_pomoc_cr_poskytnuta_do_2.html

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/vyrocni_prehledy/informace_o_zahranicni_rozvojove_7.html

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/vyrocni_prehledy/informace_o_zahranicni_rozvojove_7.html

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/rocni_plany/plan_zrs_cr_na_rok_2017.html

http://www.mzv.cz/jnp/cz/zahranicni_vztahy/rozvojova_spoluprace/koncepce_publikace/rocni_plany/plan_zrs_cr_na_rok_2017.html


364

MŽP ČR (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR) (2010) Strategický rámec udržitelného

rozvoje ČR.

MŽP ČR (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR) (2012) Koncepce podpory místní Agendy

21 v ČR do roku 2020.

MŽP ČR (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR) (2015) Strategie ochrany biologické

rozmanitosti České republiky 2016–2025.

MŽP ČR (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR) (2015) Strategie přizpůsobení se změně

klimatu v podmínkách ČR.

MŽP ČR (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR) (2017) Národní akční plán adaptace na

změnu klimatu.

MŽP ČR (MINISTERSTVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČR). Souvrať. eAGRI [online].

http://eagri.cz/public/web/mze/legislativa/pravni-predpisy-mze/tematicky-

prehled/101870462.html.

NÁRODNÍ BEZPEČNOSTNÍ ÚŘAD (2015) Národní strategie kybernetické bezpečnosti České

republiky na období let 2015 až 2020.

NEJVYŠŠÍ SPRÁVNÍ SOUD (2014) 2943/2014 Sb. NSS. [Nejvyšší správní soud, 1 Aos 2/2013 –

116]

NEKOLA, M.; KOHOUTEK, J. (2016) Policy work at the sub-national level: Analytical styles of

Canadian and Czech directors and managers. Canadian Public Administration 59(2), s. 289–

309.

NIPOS (2016) Kultura České republiky v číslech: Vybrané údaje ze statistických šetření.

Dostupné z: http://www.nipos-mk.cz/wp-

content/uploads/2013/05/Kultura_v_cislech_2016_web.pdf

OECD (2010) Public Administration after "New Public Management". Paris: OECD

Publishing.

OECD (2011) Building on Basics: OECD Value for Money Study, Final Report. Hand-out. [7th

Annual Meeting on Performance and Results] Paris: OECD Publishing.

OECD (2013) Mezinárodní šetření TALIS 2013. Dostupné z:

http://stats.oecd.org/Index.aspx?datasetcode=talis_2013%20.

OECD (2014) Women, Government and Policy Making in OECD Countries: Fostering

Diversity for Inclusive Growth. Paris: OECD Publishing.

OECD (2015) Achieving Public Sector Agility at Times of Fiscal Consolidation. Paris: OECD

Publishing.

OECD (2015) Government at a Glance 2015. Paris: OECD Publishing.

OECD (2015) In it Together: Why Less Inequality Benefits All. Paris: OECD Publishing.

OECD (2015) Measuring and Monitoring BEPS, Action 11 – 2015, Final Report. Paris, OECD

Publishing.

OECD (2015) OECD Regulatory Policy Outlook 2015. Paris: OECD Publishing.

OECD (2015) OECD360 Česká republika 2015: Česká republika v mezinárodním srovnání.

Paris: OECD Publishing.


365

OECD (2015) The Innovation Imperative in the Public Sector: Setting an Agenda for Action.

Paris: OECD Publishing.

OECD (2016) Education at a Glance 2016. Paris: OECD Publishing.

OECD (2016) Health at a Glance Europe 2016. Paris: OECD Publishing.

OECD (2016) Hospodářské přehledy OECD: Česká republika. Shrnutí. Paris: OECD

Publishing.

OECD (2016) OECD Development Co-operation Peer Reviews: Czech Republic 2016. Paris:

OECD Publishing.

OECD (2016) OECD Economic Surveys Czech Republic 2016. Paris: OECD Publishing.

OECD (2016) Regional Well-Being in OECD Countries: Czech Republic. Dostupné z:

http://www.oecd.org/gov/regional-policy/hows-life-country-facts-czech-republic.pdf

OECD (2016) Regions at a Glance 2016. Paris: OECD Publishing.

OECD. Gender wage gap. OECD [online]. Dostupné z:

https://www.oecd.org/gender/data/genderwagegap.htm.

OECD. Observatory of Public Sector Innovation. OECD [online]. Dostupné z:

https://www.oecd.org/governance/observatory-public-sector-

innovation/innovations/#?hf=10&b=0&sl=opsi&s=desc(document_lastmodifieddate)

OECD. Population with tertiary education. OECD [online] Dostupné z:

https://data.oecd.org/eduatt/population-with-tertiary-education.htm.

OESCH, D.; RODRIGUEZ MENES, J. (2010) Upgrading or polarization? Occupational change in

Britain, Germany, Spain and Switzerland, 1990-2008. Socio-Economic Review 9(3), s. 503–

531.

OOMSELS, P.; BOUCKAERT, G. (2014) Studying Interorganizational Trust in Public

Administration: a Conceptual and Analytical Framework for "Administrational Trust". Public

Performance & Management Review 37(4), s. 577–604.

OSBORNE, E. (2000) The deceptively simple economics of workplace diversity, Journal of

Labor Research, 21(3), s. 463–476.

OSBORNE, S. P. (2006) New Public Governance? Public Management Review 8(3), s. 377–

387.

OSN (2012) Resilient People, Resilient Planet: a future worth choosing. Dostupné z:

http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/66/700&Lang=EOSN (2014) The

Road to Dignity by 2030: ending poverty, transforming all lives and protecting the planet.

Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/69/700&Lang=E

OSN (2015) Paris Agreement. Dostupné z:

http://unfccc.int/files/essential_background/convention/application/pdf/english_paris_agreem

ent.pdf.

OSN (2015) Sendai Framework for Disaster Risk Reduction 2015–2030. Dostupné z:

http://www.preventionweb.net/files/43291_sendaiframeworkfordrren.pdf.

OSN (2015) The Addis Ababa Action Agenda of the Third International Conference on

Financing for Development. Dostupné z: http://www.un.org/esa/ffd/ffd3/wp-

http://www.oecd-ilibrary.org/content/book/reg_glance-2016-en

https://www.oecd.org/gender/data/genderwagegap.htm

http://econpapers.repec.org/article/trajlabre/

http://econpapers.repec.org/article/trajlabre/

http://unfccc.int/files/essential_background/convention/application/pdf/english_paris_agreement.pdf

http://unfccc.int/files/essential_background/convention/application/pdf/english_paris_agreement.pdf

http://www.preventionweb.net/files/43291_sendaiframeworkfordrren.pdf

http://www.un.org/esa/ffd/ffd3/wp-content/uploads/sites/2/2015/07/Addis-Ababa-Action-Agenda-Draft-Outcome-Document-7-July-2015.pdf


366

content/uploads/sites/2/2015/07/Addis-Ababa-Action-Agenda-Draft-Outcome-Document-7-

July-2015.pdf.

OSN (2015) The Millennium Development Goals Report 2015: Summary. Dostupné z:

http://www.un.org/millenniumgoals/2015_MDG_Report/pdf/MDG%202015%20Summary%20

web_english.pdf.

OSN (2015) Transforming Our World: The 2030 Agenda for Sustainable Development.

Dostupné z: http://www.un.org/ga/search/view_doc.asp?symbol=A/RES/70/1&Lang=E.

OTTAVIANO, G.; PERI, G. (2006) The economic value of cultural diversity: evidence from US

cities. Journal of Economic Geography 6, s. 9–44.

PARKINSON, J.; MANSBRIDGE J. (eds.) (2012) Deliberative Systems. Cambridge: Cambridge

University Press.

PARROTTA, P., POZZOLI, D.; PYTLIKOVA, M. (2014) The Nexus between Labor Diversity and

Firm's Innovation. Journal of Population Economics, 27(2), s. 303–364.

PARROTTA, P., POZZOLI, D.; SALA, D. (2016) Ethnic Diversity and Firms' Export Behavior,

European Economic Review 89, s.248–263.

PARROTTA, P.; POZZOLI, D.; PYTLIKOVA, M. (2014) Does Labour Diversity affect Firm

Productivity? European Economic Review 66, s. 144–179.

PATEMAN, C. (2012) Participatory Democracy Revisited. Perspectives on Politics 10(1), s. 7–

19.

PECHÁČEK, Š. (2013) Personalizace v české politice. Politologická revue 19(2), s. 93–109.

PELL, C. (ed.) (2012) Delivering Public Services That Work, Vol. 2. Axminster: Triarchy

Press.

PERI, G. (2014) Do immigrant workers depress the wages of native workers? IZA Institute of

Labor Economics, IZA World of Labor.

PERI, G.; BASSO, G. (2016) Opportunity Lost: The Economic Benefit of Retaining Foreign-

Born Students in Local Economies. Dostupné z:

https://www.thechicagocouncil.org/sites/default/files/report_economic_benefit_retaining_forei

gn-born_students.pdf.

PERTOLD-GEBICKÁ, B. (2014) Job Market Polarization and Employment Protection in Europe.

Acta VŠFS 8(2), s. 132–148.

PERTOLD-GEBICKÁ, B.; HUŠEK, D. (2015) Female Labor Force Participation and Childcare

Policies. IES Occasional Paper 2015(1). Dostupné z:

http://ies.fsv.cuni.cz/sci/publication/show/id/5245/lang/cs.

PIAAC. Výstupy výzkumu PIAAC. PIAAC [online]. Dostupné z:

http://www.piaac.cz/vystupy_vystupy.

PIASNA, A. (2015) Nonstandard work arrangements, employment regulation and inequalities.

IBS Jobs Conference, Warsaw. Dostupné z: http://ibs.org.pl/app/uploads/2015/10/Piasna-

Nonstandard-work-arrangements-inequalities-anAronssond-employment-regulation-in-the-

EU.pdf.

PIKETTY, T. (2014) Capital in the 21th Century. Cambridge (Massachusetts): The Belknap

Press of Harvard University Press.



http://www.un.org/millenniumgoals/2015_MDG_Report/pdf/MDG%202015%20Summary%20web_english.pdf

http://www.un.org/millenniumgoals/2015_MDG_Report/pdf/MDG%202015%20Summary%20web_english.pdf



http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0014292116301313



http://www.piaac.cz/vystupy_vystupy


367

PODHRÁZSKÁ, J.; KARÁSEK, P. (2014) Systém analýzy území a návrhu opatření k ochraně

půdy a vody v krajině: podklad pro územní plánování a pozemkové úpravy. Výzkumný ústav

meliorací a ochrany půdy, v. v. i., Praha.

POLÁŠEK, M.; NOVOTNÝ, V.; PEROTTINO, M. A KOL. (2012) Mezi masovou a kartelovou stranou:

možnosti teorie při výkladu vývoje ČSSD a KSČM v letech 2000–2010. Praha, SLON.

POLLIT, CH.; BOUCKAERT, G. (2011) Public Management Reform: a comparative analysis

NPM, governance and the Neo-weberian state [3. vyd.] Oxford: Oxford University Press.

PRETEL, J. ET AL. (2011) Zpřesnění dosavadních odhadů dopadů klimatické změny

v sektorech vodního hospodářství, zemědělství a lesnictví a návrhy adaptačních opatření.

Závěrečná zpráva o řešení 2007–2011. Český hydrometeorologický ústav.

PROKOP, D. (2016) Chudoba je v ČR daleko hlubší, než se běžně usuzuje - rozhovor s

Danielem Prokopem. Rozhovor Britských listů. Dostupné z

https://www.youtube.com/watch?v=0ZCl4mQ6j08.

PROUZOVÁ, Z. (2015) Vývoj a současný stav českých NNO v makroekonomických

ukazatelích. [Studie pro Koncepci politiky vlády vůči NNO do roku 2020, verze k 1. 3. 2015.]

Dostupné z:

http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_prouzova_data_a_fakta_o_neziskov

em_sektoru_1.pdf.

PYTLIKOVÁ, M. (2015) Rozdíly ve výši výdělků ve vztahu k mateřství a dítěti v rodině. IDEA

studie 11-2015. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR.

QOG INSTITUTE (QUALITY OF GOVERNMENT INSTITUTE). Data. Quality of Government Institute

[online]. Dostupné z: http://qog.pol.gu.se/data

QUINLAN, M.; MAYHEW, C.; BOHLE, P. (2001) The Global Expansion of Precarious

Employment, Work Disorganization, and Consequences for Occupational Health: a Review

of Recent Research. International Journal of Health Services, 31(2), s. 335-414.

QVORTRUP, M. (2013) Direct Democracy: A Comparative Study of the Theory and Practices

of Government by the People. Manchester: Manchester University Press.

QVORTRUP, M. (2014) Power to the People? But How? Political Studies Review 13(1), s. 37–

45.

REIF J.; ŠKORPILOVÁ J.; VERMOUZEK Z.; ŠŤASTNÝ K. (2014) Změny početnosti hnízdních

populací běžných druhů ptáků v České republice za období 1982–2013: analýza pomocí

mnohodruhových indikátorů. Sylvia 50, s. 41–65.

REIF, J.; VOŘÍŠEK, P.; ŠŤASTNÝ, K.; BEJČEK, V.; PETR, J. (2008) Agricultural intensification and

farmland birds: new insights from a central European country. Ibis 150(3), s. 596–605.

REIF, J.; VOŘÍŠEK, P.; ŠŤASTNÝ, K.; KOSCHOVÁ, M.; BEJČEK, V. (2008) The impact of climate

change on long-term population trends of birds in a central European country. Animal

Conservation 11, s. 412–421.

ROTHSTEIN, B. (2011) The Quality of Government: Corruption, Social Trust and Inequality in

International Perspective. Chicago, London: The University of Chicago Press.

ROY, A. S. (1997) Job displacement effects of Canadian immigrants by country of origin and

occupation. International Migration Review, 31(1), s. 150–161.

https://www.youtube.com/watch?v=0ZCl4mQ6j08

http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_prouzova_data_a_fakta_o_neziskovem_sektoru_1.pdf

http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnno/dokumenty/studie_prouzova_data_a_fakta_o_neziskovem_sektoru_1.pdf

https://www.researchgate.net/journal/1474-919X_Ibis


368

RUTH, S.; WELP, Y.; WHITEHEAD, L. (ed.) (2017) Let the people rule?: Direct Democracy in the

Twenty-First Century. Colchester: ECPR Press.

SCARROW, S. (2015) Beyond Party Members: Changing Approaches to Partisan Mobilization.


SEDDON, J. (2008) Systems Thinking in the Public Sector: The failure of the reform regime…

and a manifesto for a better way. Axminster: Triarchy Press.

SEDDON, J. [Vanguard Consulting] (2014) Saving money by doing the right thing. Dostupné z:

http://locality.org.uk/wp-content/uploads/Locality-Report-Diseconomies-updated-single-

pages-Jan-2017.pdf.

SEN, A. (1995) Development as Freedom. New York: Alfred A. Knopf.

SCHÄFER, A. (2013) Liberalization, Inequality and Democracy’s Discontent, in SCHÄFER, A.;

STREECK, W. (ed.) Politics in the Age of Austerity. Cambridge UK, Malden USA. Polity Press,

s. 169–195.

SIMONOVÁ, N.; SOUKUP, P. (2010) Působení primárních a sekundárních faktorů sociálního

původu při přechodu na vysokou školu v ČR: výsledky výzkumu PISA-L. In MATĚJŮ, P.;

STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds) Nerovnosti ve vzdělávání: od měření k řešení. Praha: SLON,

s. 130–149.

SKILLS PANORAMA. European Skills and Jobs Survey. Skills Panorama [online]. Cedefop, the

European Centre for the Development of Vocational Training. Dostupné z:

http://skillspanorama.cedefop.europa.eu/en/content/european-skills-and-jobs-survey.

SMITH, G. (2009) Democratic Innovations: Designing Institutions for Citizen Participation.

Cambridge: Cambridge University Press.

SMITH, N.; PARROTTA, P. (2015) Why so few women on board of directors? Empirical

evidence from Danish companies 1998–2010, Journal of Business Ethics, (elektronicky

publikováno 30. 11. 2015, zatím není zařazeno do čísla). DOI: 10.1007/s10551-015-2974-9.

SOBIECH, R. (2012) Image and Attractivity of Central Government Administrations: a Report

for European Social Dialogue Committee in Central Government Administrations.

SOCIOTRENDY (2016) Zhodnocení vazeb mezi vybranými globálními megatrendy a jejich vlivu

na vybrané klíčové oblasti rozvoje České republiky do roku 2030. Dostupné z:

http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-

2030/Zhodnoceni_vazeb_mezi_vybranymi_megatrendy_final.pdf.

SOLT, F. (2008) Economic Inequality and Democratic Political Engagement. American

Journal of Political Science, 52(1), s. 48–60.

SPARBER, CH. (2009) Racial diversity and aggregate productivity in US industries: 1980–

2000. Southern Economic Journal 75, s. 829–856.

SPARBER, CH. (2010) Racial diversity and macroeconomic productivity across US states and

cities. Regional Studies 44, s. 71–85.

STOLTE, J.; TESFAI, M.; ØYGARDEN, L.; KVÆRNØ, S.; KEIZER, J.; VERHEIJEN, F.; PANAGOS, P.;

BALLABIO, C.; HESSEL, R. (eds.) (2016) Soil threats in Europe: status, methods, drivers and

effects on ecosystem services. European Commission Joint Research Centre, Luxembourg.

http://skillspanorama.cedefop.europa.eu/en/content/european-skills-and-jobs-survey



http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-2030/Zhodnoceni_vazeb_mezi_vybranymi_megatrendy_final.pdf

http://www.vlada.cz/assets/ppov/udrzitelny-rozvoj/CR-2030/Zhodnoceni_vazeb_mezi_vybranymi_megatrendy_final.pdf


369

STRAKOVÁ, J. (2010) Přidaná hodnota studia na víceletých gymnáziích ve světle dostupných

datových zdrojů. Sociologický časopis 46(2), s.187–210.

STRAKOVÁ, J. (2010) Přidaná hodnota víceletých gymnázií ve světle dostupných datových

zdrojů. In MATĚJŮ, P., STRAKOVÁ, J., VESELÝ, A. (eds) Nerovnosti ve vzdělávání: od měření

k řešení. Praha: SLON, s. 130–150.

STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds.) (2013) Předpoklady úspěchu v práci a v životě: Výsledky

mezinárodního výzkumu dospělých OECD. Dostupné z:

www.piaac.cz/attach/PIAAC_publikace_web.pdf.

SUEDEKUM, J.; WOLF, K.; BLIEN, U. (2009) Cultural Diversity and Local Labor Markets. IZA

Discussion Paper No. 4619.

SVOBODA, P.; OUŘEDNÍČEK, M. (2015) Flexibilita a lokalizace práce: přehled konceptuálních

náhledů a jejich relevance pro výzkum metropolitních regionů v Česku. Ekonomický časopis

63(5), s. 465–485.

SVOBODOVÁ, L.; MLEZIVOVÁ, I.; VINOPAL, J.; ČERVENKA, J. (2015) Proměny kvality pracovního

života. Praha, Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v. v. i.

ŠATAVA, J. (2015) Pracovní aktivita po dosažení důchodového věku: Institucionální pobídky v

České republice. IDEA studie 9-2015. Praha: Národohospodářský ústav AV ČR.

ŠIMEČKOVÁ, M. (2015) Osoby na mateřské a rodičovské dovolené a osoby pečující o osobu

blízkou a další profesní vzdělávání: postoje, zkušenosti, bariéry. Fond dalšího vzdělávání.

[Výstupní analytická zpráva projektu KOOPERACE.] Dostupné z:

https://koopolis.cz/file/home/download/790?key=1a5edcab4b.

ŠŤASTNÁ, A.; ŠPROCHA, B.; KOCOURKOVÁ J. (2016) The Transition of Childbearing Patterns

from the Cohort Perspective in relation to Family Policy: a Comparison of the Czech Republic

and Slovakia. [Presented in July 2016 at the EPC2016 conference, Mainz, Germany.]

TEEB (2009) The Economics of Ecosystems and Biodiversity. TEEB Climate Issues Update.

Dostupné z: http://www.teebweb.org/publication/climate-issues-update/.

TECHNOPOLIS (2012) Trends and Challenges in Public Sector Innovation in Europe.

TI (TRANSPARENCY INTERNATIONAL ČR) (2016) Analýza místních referend 2014. Praha:

Transparency International – Česká republika.

TI (TRANSPARENCY INTERNATIONAL) (2016) Index vnímání korupce 2015. Dostupné z:

https://www.transparency.cz/cpi2015/.

TIERNEY, K. (2014) Social Roots of Risk: producing disasters, promoting resilience. Stanford:

Stanford University Press.

TORFING, J.; GUY PETERS, B.; PIERRE, J.; SØRENSEN, E. (2012) Interactive Governance:

Advancing the Paradigm. Oxford: Oxford University Press.

ÚHÚL (ÚSTAV PRO HOSPODÁŘSKOU ÚPRAVU LESŮ BRANDÝS NAD LABEM) (2008) Výstupy

národní inventarizace lesů uskutečněné v letech 2011–2015.

UK NEA (2011) [UK National Ecosystem Assessment – Technical Report] Synthesis of Key

Findings. Dostupné z: http://uknea.unep-wcmc.org/Resources/tabid/82/Default.aspx.

http://www.teebweb.org/publication/climate-issues-update/

https://www.transparency.cz/cpi2015/

http://uknea.unep-wcmc.org/Resources/tabid/82/Default.aspx


370

UNESCO (2016) Global education monitoring report. Education for people and planet:

creating sustainable futures for all. Paris: UNESCO. Dostupné z:

http://unesdoc.unesco.org/images/0024/002457/245752e.pdf.

UNESCO INSTITUTE FOR STATISTICS (2012) International Standard Classification of Education

ISCED 2011. Dostupné z: http://www.uis.unesco.org/Education/Documents/isced-2011-

en.pdf.

UNIVERSITY OF GOTHENBURG; KELLOGG INSTITUTE. Varieties of Democracy: global standards,

local knowledge. V-Dem. [online]. Dostupné z: https://www.v-dem.net/en/.

ÚSTAV ÚZEMNÍHO ROZVOJE (2016) Evidence územně plánovací činnosti v České republice –

stav k 31. 12. 2015. Dostupné z: http://www.uur.cz/default.asp?ID=4979.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2011, resp. 2016) Obecné zásady hodnocení dopadů regulace

(RIA).

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2013) Strategie působení ČR v EU: aktivní politika pro růst

a konkurenceschopnou Evropu.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2014) Akční plán ČR „Partnerství pro otevřené vládnutí“ na období

let 2014–2016.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2014) Vládní koncepce boje s korupcí na léta 2015–2017.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2014) Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–

2020.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) [Oddělení strategií a trendů] Dopady digitalizace na trh

práce v ČR a EU. Dostupné z: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/analyzy-

EU/Dopady-digitalizace-na-trh-prace-CR-a-EU.pdf.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) Akční plán pro rozvoj digitálního trhu.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) Bezpečnostní strategie České republiky.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) Metodika hodnocení dopadů na rovnost žen a mužů pro

materiály předkládané vládě ČR.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2015) Státní politika vůči NNO na léta 2015–2020.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) [Legislativní rada vlády ČR] Výroční zpráva Legislativní rady

vlády za rok 2015.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) [Legislativní rada vlády ČR]; KOMISE RIA (2013) Výroční

zpráva Komise RIA.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) [Rada vlády pro udržitelný rozvoj] Situační zpráva ke

Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) Akční plán na podporu hospodářského růstu

a zaměstnanosti – aktualizace pro rok 2016.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) Akční plán pro vyrovnané zastoupení žen a mužů

v rozhodovacích pozicích na léta 2016–2018.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) Metodika pro měření celkových nákladů na plnění

povinností vyplývajících z regulace.

http://unesdoc.unesco.org/images/0024/002457/245752e.pdf



https://www.v-dem.net/en/

http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/analyzy-EU/Dopady-digitalizace-na-trh-prace-CR-a-EU.pdf

http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/analyzy-EU/Dopady-digitalizace-na-trh-prace-CR-a-EU.pdf


371

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) Závěrečná sebehodnotící správa Akčního plánu ČR

„Partnerství pro otevřené vládnutí“ na období let 2014–2016.

ÚV ČR (ÚŘAD VLÁDY ČR) (2016) Zpráva za rok 2015 o rovnosti žen a mužů a o naplňování

Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–2020.

ÚZEI (ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ) (2016) Zpráva o trhu s biopotravinami

v ČR v roce 2014. Brno.

VAČKÁŘ, D.; FRÉLICHOVÁ, J.; LORENCOVÁ, E.; PÁRTL, A.; HARMÁČKOVÁ, Z.; LOUČKOVÁ, B.

(2014) Metodologický rámec integrovaného hodnocení ekosystémových služeb v České

republice. [Certifikovaná metodika, Centrum výzkumu globální změny AV ČR.]

VAN BERKEL, R.; DE GRAAF, D.; SIROVÁTKA, T. (ed.) (2011) The Governance of Active Welfare

State in Europe. Houndmills, Basingstoke: Palgrave Macmillan.

VAN BERKEL, R.; VALKENBURG, B. (ed.) (2007) Making It Personal: Individualising Activation

Services in the EU. Bristol: Policy Press.

VAN BIEZEN, I.; POGUNTKE, T. (2014) The Decline of Membership-based Politics. Party Politics

20 (2), s. 205–216.

VAN DER MEER, F.; RAASSCHELDERS, J.; TOONEN, T. (2015) Comparative Civil Service

Systems in the 21st Century; 2. vyd. Houndmills, Basingstoke: Palgrave Macmillan.

VAN HAUTE, E., GAUJA, A. (ed.) (2015) Party Members and Activists. London, New York:

Routledge.

VAN PARIJS, P. (1995) Real Freedom for All. Oxford: Clarendon Press.

VERME, P. (2011) Life satisfaction and income inequality. Review of Income and Wealth

57(1), s. 111–127. Journal of the International Association for Research in Income and

Wealth.

VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV (2006) Souhrnná zpráva o činnosti veřejného ochránce práv za rok

2006. Dostupné z:

http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnn

a_zprava_VOP_2006.pdf.

VESELÝ, A. (2012) Institucionalizace neodpovědnosti, efektivity, nebo konformity? Reformy

organizací veřejných služeb v teorii akontability. Sociologický časopis 48 (4), s. 757–784.

VESELÝ, A. (2013) Accountability in Central and Eastern Europe: concept and reality.

International Review of Administrative Sciences 79 (2), s. 310–330.

VESELÝ, A., MATĚJŮ, P. (2010) Vzdělávací systémy a reprodukce vzdělanostních nerovností.

In MATĚJŮ, P.; STRAKOVÁ, J.; VESELÝ, A. (eds.) Nerovnosti ve vzdělávání: od měření k řešení.

Praha: SLON.

VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČR (2015) Statistická ročenka Vězeňské služby ČR. Dostupné z:

http://www.vscr.cz/generalni-reditelstvi-19/informacni-servis/statistiky-a-udaje-103/statisticke-

rocenky-1218/.

VIGODA-GADOT, E.; SHOHAM, A.; VASHDI, D. (2010) Bridging bureaucracy and democracy in

Europe: a comparative study of perceived managerial excellence, satisfaction with public

services, and trust in governance. European Union Politics 11(2), s. 289–307.

http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_2006.pdf

http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/zpravy_pro_poslaneckou_snemovnu/Souhrnna_zprava_VOP_2006.pdf


372

VIGODA-GADOT, E.; ZALMANOVITSCH, Y.; BELONOGOV, A. (2012) Public Servants’ Trust in

Citizens: An Extension of Theory and an Empirical Examination with Structural Equation

Modeling. Public Organization Review 12(4), s. 383–399.

VLÁDA ČR (2002) Usnesení vlády České republiky č. 164 k návrhu záměru zákona

o standardizaci vybraných veřejných služeb, ze dne 20. února 2002.

VLÁDA ČR (2015) Tisková zpráva Vláda podpořila směrnici na vyšší zastoupení žen ve

vedení velkých firem. Archiv zpráv minulých vlád. [2. 12. 2015] Dostupné z:

http://www.vlada.cz/cz/clenove-vlady/pri-uradu-vlady/jiri-dienstbier/aktualne/vlada-podporila-

smernici-na-vyssi-zastoupeni-zen-ve-vedeni-velkych-firem-137746/.

VLÁDA ČR (2016) Usnesení vlády České republiky č. 631 o dvoustranné rozvojové zahraniční

spolupráci v roce 2017 a ke střednědobému výhledu jejího financování do roku 2019, ze

dne 11. července 2016.

VOHLÍDALOVÁ, M.; MAŘÍKOVÁ, H.; ČERMÁKOVÁ, M.; VOLEJNÍČKOVÁ, R. (2016) Sólo pro soprán:

O ženách v české politice. Praha: Sociologický ústav AV ČR.

VOPRAVIL, J.; KHEL, T.; HLADÍK, J.; HERIAN, J.; HAVELKOVÁ, L. (2016) Metodika půdního

průzkumu zemědělských pozemků určená pro pachtovní smlouvy. VÚMOP, v. v. i., Praha.

VÚMOP (VÝZKUMNÝ ÚSTAV MELIORACÍ A OCHRANY PŮDY, V. V. I.) (2012) Identifikační systém

pro řešení problematiky odvodňovacích zařízení v České republice, etapa II. [Závěrečná

zpráva pro MZe.]

Vyhláška č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov, ze dne 29. března 2013.

VÝZKUMNÝ ÚSTAV MELIORACÍ A OCHRANY PŮDY, V. V. I.); ČHMÚ (Český hydrometeorologický

ústav) (2016) Vliv očekávaných klimatických změn na půdy České republiky a hodnocení

jejich produkční funkce. [Projekt NAZV QJ1230056].

WAENERLUND, A.; GUSTAFSSON, P.; VIRTANEN, P.; HAMMARSTRÖM, A. (2011) Is the core-

periphery labour market structure related to perceived health? findings of the Northern

Swedish Cohort. BMC Public Health 11(1).

WAGENAAR, H. (2015) Meaning in Action: Intepretation and Dialogue in Policy Analysis.

London, New York: Routledge.

WB (WORLD BANK) CO2 emissions (metric tons per capita). World Bank [online]. Dostupné z:

http://data.worldbank.org/indicator/EN.ATM.CO2E.PC?locations=CZ.

WB (WORLD BANK) Doing Business. World Bank [online]. Dostupné z:

http://data.worldbank.org/data-catalog/doing-business-database.

WB (WORLD BANK) Population Estimates and Projections. World Bank [online]. Dostupné z:

http://data.worldbank.org/data-catalog/population-projection-tables.

WB (WORLD BANK) Worldwide Governance Indicators. World Bank [online]. Dostupné z:

http://info.worldbank.org/governance/wgi/index.aspx#home.

WEEKS, J. (2014) Economics of 1 %: How Mainstream Economics Serves the Rich,

Obscures Reality and Distorts Policy. London, New York: Anthem Press.

WHO (2016) HBSC – Health Behaviour in School-aged Children: WHO Collaborative Cross-

National study. Dostupné z: http://www.hbsc.upol.cz/.

WOLFF, R. (2012) Democracy at work: a cure for capitalism. Chicago: Haymarket Books.

http://data.worldbank.org/indicator/EN.ATM.CO2E.PC?locations=CZ

http://data.worldbank.org/data-catalog/doing-business-database

http://info.worldbank.org/governance/wgi/index.aspx#home

http://www.hbsc.upol.cz/


373

WTO (2015) Ministerial Conference, Tenth Session – Ministerial Declaration and Decisions.

[Nairobi, 15.–19. 12. 2015] Dostupné z:

https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/mc10_e/nairobipackage_e.pdf.

Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých

souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ze dne 20. února 2001.

Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů,

ze dne 11. května 1999.

Zákon č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 26.

března 2009.

Zákon č. 118/2010 Sb., o krajském referendu a o změně některých zákonů (krajské

referendum), ze dne 9. března 2010.

Zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o

změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ze dne 7. dubna

2000.

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ze dne 12. dubna 2000.

Zákon č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ze dne 19. dubna 2016.

Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před

diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ze dne 23. dubna 2008.

Zákon č. 22/2004 Sb. o místním referendu a o změně některých zákonů (místní referendum),

ze dne 11. prosince 2003.

Zákon č. 222/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu

k informacím.

Zákon č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních

předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a

mezinárodních smluv) ve znění pozdějších předpisů, ze dne 15. června 2016.

Zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě, ze dne 1. října 2014.

Zákon č. 298/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona

o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ze dne 24. srpna 2016.

Zákon č. 302/2016 Sb., kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických

stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů, ze dne 24. srpna 2016.

Zákon č. 322/2016 Sb., kterým se mění volební zákony a další související zákony, ze dne 6.

září 2016.

Zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, ze dne 24.

listopadu 2015.

ZELENSKI, J. M.; DOPKO, R. L.; CAPALDI, C. A. (2015) Cooperation is in our nature: nature

exposure may promote cooperative and environmentally sustainable behavior. Journal of

Environmental Psychology 42, s. 24–31.

ZELENÝ KRUH A HNUTÍ DUHA (2005) Česká stopa – ekologické a sociální dopady naší

spotřeby za našimi hranicemi. Dostupné z: http://www.zelenykruh.cz/wp-

content/uploads/2015/01/Ceska-stopa.pdf.

https://www.wto.org/english/thewto_e/minist_e/mc10_e/nairobipackage_e.pdf

http://www.zelenykruh.cz/wp-content/uploads/2015/01/Ceska-stopa.pdf

http://www.zelenykruh.cz/wp-content/uploads/2015/01/Ceska-stopa.pdf


374

ZOKAEI, E.; SEDDON, J.; O´DONOVAN, B. (eds.) (2011) Systems Thinking: from heresy to

practice. Houndmills, Basingstoke: Palgrave MacMillan.

375

Seznam zkratek

AMECO databáze Evropské komise (Annual Macro-Economic database)

AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

B(a)P benzo(a)pyren

BIS Bezpečnostní informační služba

CLLD komunitně vedený místní rozvoj (Community Led Local Development)

CLLD-U komunitně vedený místní rozvoj měst (Community Led Local

Development – Urban Areas)

CVVM Centrum pro výzkum veřejného mínění

ČHMÚ Český hydrometeorologický ústav

ČR 2030 Česká republika 2030 (Strategický rámec Česká republika 2030)



DG generální ředitelství (Directorate General)

DMC domácí materiálová spotřeba (Domestic Material Consumption)

DMI přímý materiálový vstup (Direct Material Input)

DOI identifikátor digitálních objektů (Digital Object Identifier)

DRR snižování rizika katastrof (Disaster Risk Reduction)

ECOSOC Ekonomická a sociální rada OSN (United Nations Economic and Social

Council)

EEA Evropská agentura pro životní prostředí (European Environment

Agency)

EIGE Evropský institut pro rovnost žen a mužů (European Institute for

Gender Equality)

EIPA Evropský institut pro veřejnou správu (European Institute of Public

Administration)

EK Evropská komise

EMAS schéma řízení auditu a ekologie (Eco Management and Audit Scheme)

EMS systém environmentálního managementu


ERIH Evropská cesta průmyslového dědictví (European Route of Industrial

Heritage)

ERÚ Energetický regulační úřad

ESCS index sociálního, ekonomického a kulturního statusu (Economic Social

and Cultural Status)

ESIF Evropské strukturální a investiční fondy (European Structural and

Investment funds)

ETC/BD Evropské tematické centrum pro biologickou rozmanitost (European

Topic Centre on Biological Diversity)

EU Evropská unie

EWCS Průzkum pracovních podmínek v Evropě nadace Eurofound (European

Working Conditions Surveys)

FAO Organizace pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture

Organization)

FDI přímé zahraniční investice (Foreign Direct Investment), viz PZI

GCF Zelený klimatický fond (Green Climate Fund)


376

GERD hrubé domácí výdaje na vědu a výzkum (Gross Domestic Expenditure

on Research and Development)

GHG skleníkové plyny (Greenhouse Gases)

GMT globální megatrend


HIA posuzování dopadů na zdraví (Health Impact Assessment)



ICLEI Mezinárodní rada pro místní iniciativy v oblasti životního prostředí

(International Council for Local Environmental Initiatives)

ICT informační a komunikační technologie (Information and

Communication Technology)

IGO mezivládní organizace (Inter-Governmental Organization)

IT informační technologie

KO klíčová oblast

LPIS Veřejný registr půdy (Land Parcel Identification System)

MAS místní akční skupiny

MDGs Rozvojové cíle tisíciletí (Millennium Development Goals)


MO Ministerstvo obrany

MOP Mezinárodní organizace práce


MSP malé a střední podniky



NEA Národní hodnocení ekosystémů (National Ecosystem Assessment)

NKS národní koordinační skupina

NNO nevládní neziskové organizace

NPM nový veřejný management (New Public Management)

ODA oficiální rozvojová spolupráce (Official Development Assistence)

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for

Economic Cooperation and Development)

ORP obce s rozšířenou působností

OSN Organizace spojených národů

OSVČ osoba samostatně výdělečně činná

OUR ÚV ČR Oddělení / Odbor udržitelného rozvoje Úřadu vlády ČR

OZE obnovitelné zdroje energie

OZP osoby se zdravotním postižením

p. b. procentní bod

PAU polycyklické aromatické uhlovodíky

PCT smlouvy o patentové spolupráci (Patent Cooperation Treaty)

PIAAC mezinárodní výzkum dospělých (Programme for the International

Assessment of Adult Competencies)

PISA Program pro mezinárodní hodnocení studentů (Programme for


PM10 polétavý prach – suspendované částice menší než 10 mikrometrů

PM2,5 polétavý prach – suspendované částice menší než 2,5 mikrometru

PPP parita kupní síly (Purchasing Power Parity)


377

PZI přímé zahraniční investice

QoG Institute Quality of Government Institute

RHSD Rada hospodářské a sociální dohody

RIA hodnocení dopadů regulace (Regulatory Impact Assessment)

RIS MMR Regionální informační servis Ministerstva pro místní rozvoj

RKS regionální koordinační skupina

RVUR Rada vlády pro udržitelný rozvoj

s. p. státní podnik

SDGs Cíle udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals)

SDK složená daňová kvóta

SEA posuzování vlivu koncepcí na životní prostředí (Strategic

Environmental Assessment)

SILC Výběrové šetření příjmů a životních podmínek domácností (Statistics

on Income and Living Conditions)

SLDB sčítání lidu, domů a bytů


SZIF Státní zemědělský a intervenční fond

TEEB ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti (The Economics of

Ecosystems and Biodiversity)

TI Transparency International

TIA hodnocení vlivů na dopravu (Traffic Impact Assessment)

TQM komplexní řízení kvality (Total Quality Management)

ÚHÚL Ústav pro hospodářskou úpravu lesů

ÚV ČR Úřad vlády České republiky

v. v. i. veřejná výzkumná instituce

VaV věda a výzkum

VDB ČSÚ veřejná databáze Českého statistického úřadu

VÚKOZ, v. v. i. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví,

veřejná výzkumná instituce

VÚMOP, v. v. i. Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, veřejná výzkumná instituce

VÚPSV, v. v. i. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, veřejná výzkumná instituce

VÚV T. G. M., v. v. i. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka, veřejná výzkumná

instituce

WGI světové indikátory vládnutí (Worldwide Governance Indicators)

WHO Světová zdravotnická organizace (World Health Organization)

WTO Světová obchodní organizace (World Trade Organization)

ZPF zemědělský půdní fond

ZRS zahraniční rozvojová spolupráce


378

Seznam grafů

Graf 1.1 Vývoj celkové nezaměstnanosti a dlouhodobé nezaměstnanosti v ČR. Zdroj: Eurostat (2016)

Database Employment and Unemployment. Labour Force Survey. Eurostat [online], vlastní

zpracování. .......................................................................................................................................... 241

Graf 1.2 Míra zaměstnanosti matek dle věku dítěte v zemích OECD, 2011. Zdroj: HÖHNE, S.;

KUCHAŘOVÁ, V.; PALONCYOVÁ, J. (2016) Rodiny s dětmi v České republice, s. 54. ............................. 247

Graf 1.3 Roční hrubé peněžní příjmy na osobu desetiny domácností s nejvyššími (červeně) a desetiny

domácností s nejnižšími (modře) příjmy (v Kč). Zdroj: Dubská, D.; Zeman, J. (2015) Analýza vývoje

indikátorů nerovnosti v ČR a jejich dopad na růstový potenciál ČR, s. 17. ......................................... 251

Graf 1.4 Převýšení horního příjmového decilu nad dolním příjmovým decilem (hrubé a čisté příjmy,

vývoj 1989–2014). Zdroj: Dubská, D.; Zeman, J. (2015) Analýza vývoje indikátorů nerovnosti v ČR

a jejich dopad na růstový potenciál ČR, s. 17. .................................................................................... 251

Graf 1.5 Procentuální členění odsouzených dle počtu již vykonaných trestů odnětí svobody k 31. 12.

2015. Zdroj: VĚZEŇSKÁ SLUŽBA ČR (2016) Statistická ročenka Vězeňské služby České republiky 2015,

s. 91 (zaokrouhleno na jedno desetinné místo). ................................................................................. 253

Graf 1.6 Veřejné výdaje investované do podpory zdraví. Zdroj: MZd, na osobní vyžádání. .............. 260

Graf 2.1 Hrubý domácí produkt, hrubý národní důchod a jejich rozdíl jako procento HDP [miliardy Kč

v běžných cenách]. Zdroj: EK. Database AMECO. European Commission [online]........................... 264

Graf 2.2 Relativní ekonomická úroveň. [V běžných cenách podle parity kupní síly na osobu, EU28 =

100 %]. Zdroj: EK. Database AMECO. European Commission [online], vlastní výpočty. .................. 264

Graf 2.3 Hodnota přímých zahraničních investic v ČR a její přírůstek. Zdroj: ČNB. Databáze ARAD.

ČNB [online]; vlastní výpočet. ............................................................................................................. 265

Graf 2.4 Skladba hrubé přidané hodnoty (ve stálých cenách dle deflátoru) podle vlastnictví [mld. Kč]

Zdroj: ČSÚ, Databáze národních účtů. ČSÚ [online], vlastní výpočty. ............................................... 266

Graf 2.5 Bilance primárních důchodů podle typu důchodu v roce 2015. Záporné číslo značí odtok do

zahraničí, výsledná čísla jsou dílčí bilancí (net). Zdroj: ČNB, Databáze ARAD. ČNB [online]. .......... 266

Graf 2.6 Odvětvová struktura hrubé přidané hodnoty v běžných cenách mezi lety 1990 až 2014. Zdroj:

ČSÚ, Databáze národních účtů. ČSÚ [online]. ................................................................................... 267

Graf 2.7 Struktura podniků podle počtu zaměstnaných v ČR a srovnání s průměrem EU28 (2013).

Zdroj: EUROSTAT. Dataset Annual enterprise statistics by size class for special aggregates of activities

(NACE Rev. 2). Eurostat [online]. ........................................................................................................ 268

Graf 2.8 Celkové výdaje na výzkum a vývoj jako procento HDP (GERD) v ČR a zemích EU. Zdroj:

EUROSTAT. Dataset Total intramural R&D expenditure (GERD) by sectors of performance. Eurostat

[online]. ................................................................................................................................................ 269

Graf 2.9 Hodnocení výstupů a struktury VaV v ČR. Zdroje: EK. The Innovation Union Scoreboard.

European Commission [online] a EK. Innovation Output Indicator. European Commission [online],

vlastní zpracování. ............................................................................................................................... 269

Graf 2.10 Orientační srovnání materiálové produktivity zemí EU, HDP v paritě kupní síly/DMC [€

(PPS)/kg]. Zdroj: EUROSTAT. Dataset Resource productivity. Eurostat [online]. ................................. 270

Graf 2.11 Materiálová produktivita ČR, index (rok 2000 = 100). Zdroj: EUROSTAT. Dataset Resource

productivity. Eurostat [online]. ............................................................................................................. 271

Graf 2.12 Energetická náročnost produkce jednoho eura HPH v členských státech EU28 [MJ/€] v roce

2013. Zdroj: EUROSTAT. Dataset National Accounts aggregates by industry (up to NACE A*64).

Eurostat [online] a EUROSTAT. Dataset Simplified energy balances – annual data. Eurostat [online] 272

Graf 2.13 Vývoj objemu emisí a náročnosti české ekonomiky na emise skleníkových plynů. Zdroj:

EUROSTAT. Dataset Greenhouse Gas Emissions (source: EEA). Eurostat [online] a EK, Database

AMECO. European Commission [online]. ........................................................................................... 273


379

Graf 2.14 Indikátory fiskální udržitelnosti. Čím nižší hodnota, tím vyšší udržitelnost. Zdroje: EK (2009)

Sustainability Report 2009, s. 96–97; EK (2012) Fiscal Sustainability Report 2012 s. 89–90 a EK

(2016) Fiscal Sustainability Report 2015, s. 109–110. ........................................................................ 275

Graf 2.15 Průměrná efektivní daňová sazba, srovnání v EU28. Zdroj: EK (2015) Taxation Trends in

the European Union, s. 146, vlastní zpracování. ................................................................................ 276

Graf 2.16 Složená daňová kvóta vyjádřená jako podíl na HDP. Zdroj: EK. Database AMECO.

European Commission [online]. .......................................................................................................... 276

Graf 2.17 Rozložení daňové zátěže podle ekonomické funkce [% podíl na celkovém zdanění]. Zdroj:

EUROSTAT. Dataset Structure of taxes by economic function. Eurostat [online]. [gov_a_tax_str]. ...... 277

Graf 2.18 Čas v hodinách potřebný k přípravě a podání daňového přiznání pro typickou středně

velkou firmu (2016). Zdroj: WB. Databáze Doing Business. World Bank [online]............................... 278

Graf 3.1 Podíl zemědělské půdy celkem (ZPF), orné půdy a trvalých travních porostů na celkovém

území [%], 2013. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s.

96. ........................................................................................................................................................ 280

Graf 3.2 Přehled způsobů naplňování podmínky vyčlenění plochy v ekologickém zájmu v roce 2016.

Zdroj: SZIF, na osobní vyžádání, vlastní zpracování. ......................................................................... 282

Graf 3.3 Stav druhů ČR podle červených seznamů. Čísla udávají počet druhů v dané kategorii. Zdroj:

AOPK, data za rok 2010, na osobní vyžádání. ................................................................................... 285

Graf 3.4 Indikátor běžných druhů ptáků podle jednotlivých typů prostředí, ČR, 1982–2014. Zdroj:

CENIA A MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 64. ......................... 286

Graf 3.5 Stav evropsky významných druhů živočichů a rostlin v EU25 dle taxonomických skupin [%],

2007–2012. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 66.

............................................................................................................................................................. 287

Graf 3.6 Vývoj indikátoru běžných druhů ptáků zemědělské krajiny, indikátoru běžných lesních druhů

ptáků a celkového indikátoru všech běžných druhů ptáků v Evropě, 1990–2012. Zdroj: CENIA; MŽP

ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 67. ................................................ 288

Graf 3.7 Vývoj indikátoru lučních motýlů v Evropě, 1990–2011. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva

o životním prostředí České republiky 2014, s. 67. .............................................................................. 288

Graf 3.8 Odběry povrchových a podzemních vod jednotlivými sektory v ČR [mil. m3], 2003–2014.

Zdroj: MŽP, data na osobní vyžádání, vlastní zpracování. ................................................................. 289

Graf 3.9 Spotřeba minerálních hnojiv (N, P2O5, K2O) [kg.ha-1

obhospodařované zemědělské půdy],

2013. Zdroj: MŽP ČR, na osobní vyžádání. ........................................................................................ 294

Graf 3.10 Vývoj celkové atmosférické depozice síry, dusíku a vodíkových iontů v ČR [tis. t], 2001–

2014. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 29. ...... 295

Graf 3.11 Rekonstruovaná přirozená a současná skladba lesů v ČR [%], 2014. Zdroj: CENIA; MŽP ČR

(2015) Zpráva o životním prostředí České republiky 2014, s. 73; vlastní zpracování. ....................... 296

Graf 4.1 Srovnání regionů České republiky v oblastech kvality života ve srovnání s regiony OECD.

Zdroj: OECD (2016) Regional Well-Being in OECD countries: Czech Republic. ............................... 304

Graf 4.2 Míry nezaměstnanosti dle dosaženého vzdělání v různých krajích, 2014. Zdroj: ÚV ČR (2016)

Situační zpráva ke Strategickému rámci udržitelného rozvoje České republiky, s. 107. .................... 305

Graf 4.3 Možnosti občanů a občanek ovlivňovat veřejnou sféru v časovém srovnání (v %). Zdroj:

CVVM (2016) Výzkum Naše společnost, v 16-02, Zájem politiků o občany a možnosti občanů ovlivnit

veřejnou sféru. ..................................................................................................................................... 309


380

Seznam tabulek

Tabulka 2.1 Základní statistika materiálového hospodářství, údaje v tunách. Zdroj: ČSÚ (2016) Účty

materiálových toků (vybrané indikátory) – 2015 a ĆSÚ (2016) Produkce, využití a odstranění odpadů –

2015. .................................................................................................................................................... 271

Tabulka 3.1 Přehled způsobů naplňování podmínky vyčlenění plochy v ekologickém zájmu v roce

2016. Zdroj: SZIF, na osobní vyžádání. .............................................................................................. 282

Tabulka 4.1 Počty obcí a počty obyvatel v ČR. Zdroj: ČSÚ (2015) Malý lexikon obcí České republiky

2015, údaje ze sad Velikostní skupiny obcí podle krajů, okresů - počet obcí a Velikostní skupiny obcí

podle krajů, okresů - počet obyvatel v %; vlastní zpracování. ............................................................ 297

Tabulka 4.2 Srovnání podílu dokončených budov dle energetických tříd a nákladů na ně v letech

2010–2015. Zdroj: ČSÚ, na osobní vyžádání. .................................................................................... 316

Seznam obrázků

Obrázek 3.1 Potenciální ohroženost zemědělské půdy vodní erozí (G) vyjádřená dlouhodobým

průměrným smyvem půdy. Zdroj: CENIA; MŽP ČR (2015) Zpráva o životním prostředí České republiky

2014, s. 89. .......................................................................................................................................... 292

Obrázek 4.1 Typologie území České republiky. Zdroj: MMR ČR (2014) Strategie regionálního rozvoje

ČR 2014–2020, s. 57. .......................................................................................................................... 298

Obrázek 4.2 Vývoj podílu na populaci České republiky mezi roky 2001 a 2011. Zdroj: MAIER, K.;

FRANKE, D. (2015) Trendy prostorové sociálně-ekonomické polarizace v Česku 2001–2011,

Sociologický časopis 51(1), s. 103. ..................................................................................................... 299

Obrázek 4.3 Dojížďka do zaměstnání a do škol. Zdroj: ČSÚ (2014) Dojížďka do zaměstnání a do škol

podle Sčítání lidu, domů a bytů 2011. Dojížďkové proudy. ................................................................. 302


Příloha 3: Přehled Cílů udržitelného rozvoje Organizace

spojených národů

383

Závěrečný dokument s názvem Přeměna našeho světa: Agenda 2030 pro udržitelný rozvoj, jehož jádrem je 17 Cílů udržitelného rozvoje (Sustainable Development Goals, SDGs) s celkem 169 podcíli, byl přijat Valným shromážděním na Summitu Organizace spojených národů o udržitelném rozvoji v New Yorku ve dnech 25. – 27. 9. 2015.

Cíle udržitelného rozvoje

Cíl 1. Vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě

Cíl 2. Vymýtit hlad, dosáhnout potravinové bezpečnosti a zlepšení výživy, prosazovat udržitelné zemědělství

Cíl 3. Zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku

Cíl 4. Zajistit rovný přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání a podporovat celoživotní vzdělávání pro všechny

Cíl 5. Dosáhnout genderové rovnosti a posílit postavení všech žen a dívek

Cíl 6. Zajistit všem dostupnost vody a sanitačních zařízení pro všechny a udržitelné hospodaření s nimi

Cíl 7. Zajistit přístup k cenově dostupným, spolehlivým, udržitelným a moderním zdrojům energie pro všechny

Cíl 8. Podporovat trvalý, inkluzivní a udržitelný ekonomický růst, plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny

Cíl 9. Vybudovat odolnou infrastrukturu, prosazovat inkluzivní a udržitelnou industrializaci a inovace

Cíl 10. Snížit nerovnost uvnitř zemí a mezi nimi

Cíl 11. Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce

Cíl 12. Zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu

Cíl 13. Přijmout bezodkladná opatření k boji se změnou klimatu a zvládání jejích důsledků

Cíl 14. Chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro zajištění udržitelného rozvoje

Cíl 15. Chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity

Cíl 16. Podporovat mírové a inkluzivní společnosti pro udržitelný rozvoj, zajistit všem přístup ke spravedlnosti a vytvořit efektivní, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních

Cíl 17. Oživit globální partnerství pro udržitelný rozvoj a posílit prostředky pro jeho uplatňování

Strategický rámec Česká republika 2030 – Příloha č.3

384

Cíle udržitelného rozvoje včetně podcílů

Cíl 1. Vymýtit chudobu ve všech jejích formách všude na světě

1.1 Do roku 2030 odstranit extrémní chudobu všude na světě; extrémní chudoba je v současnosti definována jako život za méně než 1,25 dolaru na den

1.2 Do roku 2030 snížit alespoň o polovinu podíl mužů, žen a dětí všech věkových kategorií žijících v chudobě jak je definována v národní legislativě

1.3 Zavést na úrovni států vhodné systémy sociální ochrany pro všechny včetně nejpotřebnějších a do roku 2030 rozšířit jejich dosah na většinu chudých a ohrožených

1.4 Do roku 2030 zajistit, aby všichni muži a ženy, zejména chudí a zranitelní, měli stejná práva v přístupu k ekonomickým zdrojům i základním službám, stejná práva na vlastnictví a možnost nakládat s půdou a na další formy vlastnictví, dědictví, přírodní zdroje, příslušné nové technologie a finanční služby například mikrofinancování

1.5 Do roku 2030 posílit odolnost chudých a zranitelných a zmírnit jejich zranitelnost před extrémními klimatickými jevy a jinými ekonomickými, sociálními a environmentálními otřesy a pohromami

1.a Zajistit výraznou mobilizaci prostředků z různých zdrojů, mimo jiné i dokonalejší rozvojovou spoluprací, a zajistit tak přiměřené a předvídatelné prostředky pro rozvojové země – zejména nejméně rozvinuté – k zavádění programů a politik na odstranění chudoby ve všech jejích formách

1.b Vytvořit výrazné politické strategie na národní, regionální i mezinárodní úrovni, založené na genderově citlivých rozvojových strategiích na podporu chudých, které povedou ke zrychlení investic do opatření k odstranění chudoby

Cíl 2. Vymýtit hlad, dosáhnout potravinové bezpečnosti a zlepšení výživy, prosazovat udržitelné zemědělství

2.1 Do roku 2030 vymýtit hlad a zajistit přístup všem lidem, zejména chudým a ohroženým, včetně malých dětí, k bezpečné, výživné a dostačující stravě po celý rok

2.2 Do roku 2030 odstranit všechny formy podvýživy a do roku 2025 dosáhnout mezinárodně dohodnutých cílů týkajících se zakrnění a hubnutí dětí mladších pěti let a vyřešit výživové potřeby dospívajících dívek, těhotných a kojících žen a starších osob

2.3 Do roku 2030 zdvojnásobit zemědělskou produktivitu a příjmy malých zemědělců – zejména žen, původních obyvatel, rodinných farmářů, pastevců a rybářů – pomocí zajištění bezpečného a rovného přístupu k půdě, dalším výrobním zdrojům (a vstupům), znalostem, finančním službám, trhům a vytvářením příležitostí k vytváření přidané hodnoty a přístupu k zaměstnání v nezemědělském sektoru

2.4 Do roku 2030 zajistit systémy udržitelné výroby potravin a zavést odolné zemědělské postupy, které zvýší produktivitu a výrobu a pomohou zachovat ekosystémy posilující schopnosti půdy přizpůsobit se klimatické změně, extrémnímu počasí, suchu, záplavám a dalším pohromám, a které postupně zlepší kvalitu půdy

2.5 Do roku 2020 zajistit zachování genetické rozmanitosti osiv, pěstovaných plodin, hospodářských a domácích zvířat a jejich divoce žijících příbuzných druhů, mimo jiné pomocí správně spravovaných a diverzifikovaných semenných a rostlinných bank na národní,

Přehled Cílů udržitelného rozvoje OSN

385

regionální i mezinárodní úrovni a zajistit přístup ke spravedlivému sdílení přínosů z využívání genetických zdrojů a tradičních poznatků, v souladu s mezinárodními dohodami

2.a Zvýšit (mimo jiné i prostřednictvím posílené mezinárodní spolupráce) investice do venkovské infrastruktury, zemědělského výzkumu a nadstavbových služeb, vývoje technologií a genových bank zvířat a rostlin za účelem zlepšení zemědělských výrobních kapacit v rozvojových zemích, zejména v těch nejméně rozvinutých

2.b Napravit obchodní omezení a pokřivení na světových zemědělských trzích a předcházet jim, mimo jiné prostřednictvím souběžného odstranění všech forem dotací na vývoz a dalších opatření s obdobným účinkem, v souladu s mandátem rozvojového kola v Dauhá

2.c Přijmout opatření k zajištění řádného fungování trhu potravinářských komodit a jejich derivátů a usnadnit včasný přístup k informacím o trhu, včetně informací o potravinových rezervách, s cílem přispět k omezení extrémní volatility cen potravin

Cíl 3. Zajistit zdravý život a zvyšovat jeho kvalitu pro všechny v jakémkoli věku

3.1 Do roku 2030 celosvětově snížit míru mateřské úmrtnosti na méně než 70 na 100 tisíc porodů

3.2 Do roku 2030 zabránit úmrtím novorozenců a dětí mladších pěti let, jimž je možné předejít. Všechny země budou usilovat o snížení novorozenecké úmrtnosti na úroveň maximálně 12 úmrtí na 1 000 živě narozených dětí a snížení úmrtnosti dětí mladších pěti let na úroveň 25 a méně na 1 000 živě narozených dětí

3.3 Do roku 2030 ukončit epidemii AIDS, tuberkulózy, malárie a zanedbávaných tropických nemocí a bojovat proti hepatitidě, vodou přenášeným nemocem a ostatním přenosným nemocem

3.4 Do roku 2030 snížit o třetinu pomocí prevence a léčby předčasnou úmrtnost na nepřenosné choroby; podporovat duševní zdraví a duševní pohodu

3.5 Posílit prevenci a léčbu užívání návykových látek, včetně užívání narkotik a škodlivého užívání alkoholu

3.6 Do roku 2020 celosvětově snížit na polovinu počet úmrtí a zranění při dopravních nehodách

3.7 Do roku 2030 zajistit všeobecný přístup ke službám pro sexuální a reprodukční zdraví programům plánovaného rodičovství, informacím a vzdělávání nebo zahrnutí problematiky reprodukčního zdraví do národních strategií a programů

3.8 Docílit všeobecného zabezpečení zdraví, včetně ochrany finančních rizik, přístupu ke kvalitní základní zdravotní péči a přístupu k bezpečným, účinným, kvalitním a cenově dostupným základním léčivům a očkovacím látkám pro všechny

3.9 Do roku 2030 podstatně snížit počet úmrtí a onemocnění vlivem nebezpečných chemických látek a znečištěného vzduchu, vody a půdy

3.a Posílit uplatňování rámcové úmluvy Světové zdravotnické organizace (WHO) o kontrole tabáku ve všech zemích dle potřeby

3.b Podporovat výzkum a vývoj vakcín a léků na přenosné i nepřenosné choroby, které primárně postihují především rozvojové země, poskytnout přístup k cenově dostupným základním lékům a vakcínám v souladu s Deklarací z Dohá o Dohodě TRIPS a veřejném


386

zdraví, která potvrzuje právo rozvojových zemí plně využít ujednání v Dohodě o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví, pokud jde o flexibilitu v ochraně veřejného zdraví a zejména v přístupu k lékům pro všechny

3.c Podstatně zvýšit financování zdravotnictví a nábor, rozvoj, školení a retence pracovníků ve zdravotnictví v rozvojových zemích, zejména v těch nejméně rozvinutých a v malých ostrovních rozvojových státech

3.d Zvýšit kapacitu všech zemí, zejména rozvojových, pro včasné varování, snižování rizik a řízení národních a globálních zdravotních rizik

Cíl 4. Zajistit rovný přístup k inkluzivnímu a kvalitnímu vzdělávání a podporovat celoživotní vzdělávání pro všechny

4.1 Do roku 2030 zajistit, aby všechny dívky a chlapci ukončili bezplatné, rovnoprávné a kvalitní primární a sekundární základní vzdělání, které bude mít odpovídající a efektivní studijní výsledky

4.2 Do roku 2030 zajistit, aby všechny dívky a chlapci měli možnost kvalitního rozvoje v raném dětství, aby měli přístup k předškolní péči a vzdělání tak, že budou připraveni pro základní vzdělávání

4.3 Do roku 2030 zajistit rovný přístup všech žen a mužů k cenově dostupnému a kvalitnímu odbornému, učňovskému a vyššímu vzdělání, včetně univerzitního

4.4 Do roku 2030 výrazně zvýšit počet mladých a dospělých, kteří mají příslušné dovednosti včetně technických a odborných, které budou předpokladem pro zaměstnání, důstojné pracovní zařazení a pro podnikání

4.5 Do roku 2030 eliminovat genderové nerovnosti ve vzdělávání a zajistit rovný přístup ke všem úrovním vzdělání a odborné přípravy pro znevýhodněné – osoby se zdravotním postižením, původní obyvatelstvo či ohrožené děti

4.6 Do roku 2030 zajistit, aby všichni mladí a značná část dospělých mužů i žen dosáhli čtenářské a matematické gramotnosti

4.7 Do roku 2030 zajistit, aby všichni studenti získali znalosti a dovednosti potřebné k podpoře udržitelného rozvoje, mimo jiné prostřednictvím vzdělávání o udržitelném rozvoji a trvale udržitelném způsobu života, o lidských právech, genderové rovnosti, dále pomocí podpory kultury míru a nenásilí, globálního občanství i docenění kulturní rozmanitosti a příspěvku kultury k udržitelnému rozvoji

4.a Vybudovat a vylepšit genderově citlivá vzdělávací zařízení, která budou vhodná pro děti i lidi se zdravotním postižením, a poskytnout bezpečné, nenásilné, inkluzivní a efektivní vzdělávací prostředí pro všechny

4.b Do roku 2020 na celém světě výrazně rozšířit počet stipendií pro studenty z rozvojových zemí – zejména těch nejméně rozvinutých, malých ostrovních rozvojových a afrických států – pro zápis do vysokoškolského vzdělávání, učňovské přípravy a vzdělávacích programů v informačních a komunikačních technologiích, technologických, stavebních a vědeckých oborech v rozvinutých i rozvojových státech

4.c Do roku 2030 výrazně zvýšit počty kvalifikovaných učitelů, a to i prostřednictvím mezinárodní spolupráce pro vzdělávání učitelů v rozvojových zemích, zejména těch nejméně rozvinutých, a malých ostrovních rozvojových státech


387

Cíl 5. Dosáhnout genderové rovnosti a posílit postavení všech žen a dívek

5.1 Celosvětově skoncovat se všemi formami diskriminace žen a dívek

5.2 Eliminovat všechny formy násilí vůči ženám a dívkám ve veřejné i soukromé sféře, včetně obchodu s lidmi a sexuálního či jiného vykořisťování

5.3 Odstranit všechny škodlivé praktiky, např. dětské, předčasné a nucené sňatky či ženskou obřízku

5.4 Uznávat a oceňovat neplacenou péči a domácí práce pomocí zajištění veřejných služeb, infrastruktury a politik sociální ochrany a prosazování sdílené odpovědnosti v rámci domácnosti a rodiny podle zvyklostí dané země

5.5 Zajistit ženám rovné příležitosti a plnou a efektivní účast na rozhodování na všech úrovních v politickém, ekonomickém i veřejném životě

5.6 Zajistit všeobecnou dostupnost služeb sexuálního a reprodukčního zdraví a reprodukčního práva, jak bylo dohodnuto v souladu s Akčním programem Mezinárodní konference o populaci a rozvoji a Pekingskou akční platformou a závěrečnými dokumenty návazných konferencí

5.a Provést reformy, které ženám zajistí rovná práva na ekonomické zdroje, možnost vlastnictví a hospodaření s pozemky i dalších formy vlastnictví, přístup k finančním službám, dědictví a přírodním zdrojům v souladu s národní legislativou

5.b Rozšířit možnosti využívání moderních technologií, zejména informačních a komunikačních, pro posilování postavení žen

5.c Přijmout a posílit vhodné politiky a vymahatelné právní předpisy pro prosazování rovnosti žen a mužů a posilování postavení žen a dívek ve všech sférách

Cíl 6. Zajistit všem dostupnost vody a sanitačních zařízení pro všechny a udržitelné hospodaření s nimi

6.1 Do roku 2030 zajistit univerzální a rovný přístup k bezpečné a cenově dostupné pitné vodě pro všechny

6.2 Do roku 2030 zajistit spravedlivě všem odpovídající sanitační a hygienická zařízení a skoncovat s vylučováním na volných prostranstvích, se zvláštním ohledem na potřeby žen, dívek a lidí v těžké situaci

6.3 Do roku 2030 zlepšit kvalitu vody snížením jejího znečišťování, zamezením vyhazování odpadů do vody a minimalizací vypouštění nebezpečných chemických látek do vody, snížit na polovinu podíl znečistěných odpadních vod a podstatně zvýšit recyklaci a bezpečné opětovné využívání vody v celosvětovém měřítku

6.4 Do roku 2030 podstatně zvýšit efektivitu využívání vody ve všech sektorech a zajistit udržitelný odběr a dodávky pitné vody tak, aby byl vyřešen nedostatek vody a podstatně se snížil počet lidí trpících jejím nedostatkem

6.5 Do roku 2030 zavést integrovanou správu vodních zdrojů na všech úrovních, a to i pomocí přeshraniční spolupráce tam, kde je to vhodné

6.6 Do roku 2020 zajistit ochranu a obnovu ekosystémů související s vodou, včetně hor, lesů, mokřad, řek, zvodní a jezer


388

6.a Do roku 2030 rozšířit mezinárodní spolupráci a podporu budování kapacit v rozvojových zemích v rámci programů a činností souvisejících s vodou a sanitačními zařízeními zahrnující zadržování, odsolování a efektivní využívání vody, čištění odpadních vod a využívání technologií pro recyklaci a opětovné využívání vody

6.b Podporovat a posilovat zapojení místních komunit do zlepšování správy vodních zdrojů a sanitačních zařízení

Cíl 7. Zajistit přístup k cenově dostupným, spolehlivým, udržitelným a moderním zdrojům energie pro všechny

7.1 Do roku 2030 zajistit všem přístup k cenově dostupným, spolehlivým a moderním energetickým službám

7.2 Do roku 2030 podstatně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů na celosvětovém energetickém mixu

7.3 Do roku 2030 celosvětově zdvojnásobit energetickou účinnost

7.a Do roku 2030 zlepšit mezinárodní spolupráci ve zpřístupňování výzkumu a technologií čisté energie, včetně energie z obnovitelných zdrojů, energetické účinnosti a pokročilých a čistších technologií fosilních paliv; podporovat investice do energetické infrastruktury a technologií čisté energie

7.b Do roku 2030 rozšířit infrastrukturu a vylepšit technologie pro dodávky moderních a udržitelných energetických služeb pro všechny v rozvojových zemích, zejména v nejméně rozvinutých a malých ostrovních rozvojových státech

Cíl 8. Podporovat trvalý, inkluzivní a udržitelný ekonomický růst, plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou práci pro všechny

8.1 Udržovat ekonomický růst na hlavu v závislosti na podmínkách jednotlivých zemí, zejména minimálně 7procentní růst HDP ročně v nejméně rozvinutých zemích

8.2 Dosáhnout vyšší úrovně ekonomické produktivity pomocí diverzifikace, technologického rozvoje a inovací, mimo jiné také zaměřením se na odvětví s vysokou přidanou hodnotou a s vysokým podílem lidské práce

8.3 Podporovat politiky orientované na rozvoj, které podporují produktivní činnosti, vytváření důstojných pracovních míst, podnikání, kreativitu a inovace, a podporují vznik a růst mikropodniků, malých a středních podniků, mimo jiné prostřednictvím zpřístupňování finančních služeb

8.4 Postupně až do roku 2030 zlepšovat efektivní využívání globálních zdrojů ve spotřebě i výrobě a učinit vše potřebné pro to, aby ekonomický růst nebyl spojen s poškozováním životního prostředí, v souladu s desetiletým rámcovým programem trvale udržitelné spotřeby a výroby, v jehož čele stojí rozvinuté země

8.5 Do roku 2030 dosáhnout plné a produktivní zaměstnanosti a zajistit důstojnou práci pro všechny ženy a muže, včetně mladých lidí a osob se zdravotním postižením, a zajistit stejnou odměnu za rovnocennou práci

8.6 Do roku 2020 podstatně snížit podíl mladých lidí, kteří nepracují ani nestudují


389

8.7 Přijmout okamžitá a účinná opatření k vymýcení nucené práce, skoncovat s moderními formami otroctví a s obchodováním s lidmi a dosáhnout zákazu a odstranění nejhorších forem dětské práce, včetně náboru a využívání dětských vojáků, a do roku 2025 odstranit dětskou práci ve všech jejích formách

8.8 Chránit práva a podporovat bezpečné a stabilní pracovní podmínky pro všechny pracující, včetně pracujících migrantů – zejména žen, a lidí s nebezpečným povoláním

8.9 Do roku 2030 navrhnout a realizovat politiky podpory udržitelného cestovního ruchu, který vytváří pracovní místa a podporuje místní kulturu a produkty

8.10 Posílit kapacitu domácích finančních institucí na podporu a rozšíření přístupu k bankovnictví, pojišťovnictví a finančním službám pro všechny

8.a Zvýšit podporu konceptu „Pomoc na podporu obchodu“ pro rozvojové země, zejména těch nejméně rozvinutých, mimo jiné prostřednictvím programu „Prohloubený integrovaný rámec obchodní technické asistence pro nejméně rozvinuté státy“

8.b Do roku 2020 rozvinout a uvést v život globální strategii pro zaměstnávání mladých a realizovat Globální pakt pro pracovní místa Mezinárodní organizace práce

Cíl 9. Vybudovat odolnou infrastrukturu, prosazovat inkluzivní a udržitelnou industrializaci a inovace

9.1 Rozvinout kvalitní, spolehlivou, udržitelnou a odolnou infrastrukturu, zahrnující i regionální a přeshraniční infrastrukturu, na podporu ekonomického rozvoje a zvýšené kvality života, se zaměřením na ekonomicky dostupný a rovný přístup pro všechny

9.2 Podporovat inkluzivní a udržitelnou industrializaci a do roku 2030 významně zvýšit podíl průmyslu na zaměstnanosti a HDP, a to s ohledem na podmínky v jednotlivých zemích, a zdvojnásobit jeho podíl v nejméně rozvinutých státech

9.3 Zlepšit přístup malých průmyslových a jiných podniků – zejména v rozvojových zemích – k finančním službám, včetně dostupných úvěrů, a jejich začleňování do hodnotových řetězců a trhů

9.4 Do roku 2030 zmodernizovat infrastrukturu a zdokonalit vybavení průmyslových podniků tak, aby byly udržitelné, účinněji využívaly zdroje; dále využívat více čistých a k životnímu prostředí šetrných technologií a výrobních procesů; zapojí se všechny státy s ohledem na své možnosti

9.5 Posílit vědecký výzkum, zlepšit technologickou vybavenost průmyslových odvětví ve všech zemích, zejména rozvojových, a do roku 2030 podporovat inovace a významně zvýšit počet výzkumných a vývojových pracovníků na jeden milion obyvatel a výdaje na soukromý i veřejný výzkum a vývoj

9.a Napomáhat rozvoji udržitelné a odolné infrastruktury v rozvojových zemích prostřednictvím lepší finanční, technologické a technické podpory africkým, nejméně rozvinutým, vnitrozemským rozvojovým a malým ostrovním rozvojovým státům

9.b Podporovat rozvoj technologií, výzkumu a inovací v rozvojových zemích, včetně zajišťování příznivého politického prostředí mimo jiné pro průmyslovou diverzifikaci a výrobu zboží s přidanou hodnotou


390

9.c Výrazně zvýšit přístup k informačním a komunikačním technologiím a usilovat o poskytování všeobecného a cenově dostupného přístupu k internetu v nejméně rozvinutých státech do roku 2020

Cíl 10. Snížit nerovnost uvnitř zemí a mezi nimi

10.1 Do roku 2030 postupně dosáhnout a udržet růst příjmů spodních 40 procent populace na úrovni vyšší než je celostátní průměr

10.2 Do roku 2030 posilovat a podporovat sociální, ekonomické a politické začleňování všech, bez ohledu na věk, pohlaví, zdravotní postižení, rasu, etnický původ, náboženské vyznání a ekonomické či jiné postavení

10.3 Zajistit rovné příležitosti a snížit nerovnosti, zejména odstraňováním diskriminačních zákonů, politik a postupů, a podporou vhodných právních předpisů, politik a postupů

10.4 Přijmout politická opatření, zejména v oblasti fiskální, mzdové a v oblasti sociální ochrany a postupně dosáhnout větší rovnosti

10.5 Zlepšit regulaci a monitoring globálních finančních trhů a institucí a posílit uplatňování těchto regulací

10.6 Zajistit větší zastoupení a silnější hlas pro rozvojové státy v rozhodování v mezinárodních ekonomických a finančních institucích s cílem vytvořit efektivnější, věrohodnější, spolehlivější a legitimnější instituce

10.7 Usnadňovat řízenou, bezpečnou a zodpovědnou migraci a mobilitu lidí, zahrnující uplatňování plánovaných a dobře řízených migračních politik

10.a Uplatňovat zásadu zvláštního a diferencovaného přístupu k rozvojovým zemím, zejména k těm nejméně rozvinutým, v souladu s dohodami Světové obchodní organizace

10.b Podporovat oficiální rozvojovou pomoc (ODA) a finanční toky zahrnující přímé zahraniční investice do států, které to potřebují nejvíce, zejména nejméně rozvinuté, africké země, malé ostrovní a vnitrozemské rozvojové státy, v souladu s jejich národními plány a programy

10.c Do roku 2030 snížit náklady na převody remitencí migrantů na méně než 3 procenta a eliminovat transakční kanály s náklady vyššími než 5 procent

Cíl 11. Vytvořit inkluzivní, bezpečná, odolná a udržitelná města a obce

11.1 Do roku 2030 zajistit všem přístup k odpovídajícímu, bezpečnému a cenově dostupnému bydlení a základním službám, zlepšit podmínky bydlení ve slumech

11.2 Do roku 2030 poskytnout všem přístup k bezpečným, finančně dostupným, snadno přístupným a udržitelným dopravním systémům zlepšit bezpečnost silničního provozu zejména rozšířením veřejné dopravy se zvláštním důrazem na potřeby lidí v těžké situaci jako ženy, děti, osoby se zdravotním postižením a starší osoby

11.3 Do roku 2030 posílit inkluzivní a udržitelnou urbanizaci a kapacity pro participativní, integrované a udržitelné plánování a správu měst a obcí ve všech zemích

11.4 Zlepšit úsilí na ochranu a záchranu světového kulturního a přírodního dědictví


391

11.5 Do roku 2030 výrazně snížit počet úmrtí a dalších negativních dopadů přírodních katastrof zahrnujících pohromy spojené s vodou. Týká se to také přímých ekonomických ztrát ve vztahu ke globálnímu HDP. Zvláštní pozornost je nutné věnovat ochraně chudých a zranitelných lidí

11.6 Do roku 2030 snížit nepříznivý dopad životního prostředí měst na jejich obyvatele, zejména zaměřením pozornosti na kvalitu ovzduší a nakládání s komunálním i jiným odpadem

11.7 Do roku 2030 zajistit všeobecný přístup k bezpečné, inkluzivní a přístupné městské zeleni a veřejnému prostoru, zejména pro ženy a děti, starší osoby a osoby se zdravotním postižením

11.a Podporovat pozitivní ekonomické, sociální a environmentální vazby mezi městskými, příměstskými a venkovskými oblastmi zlepšením národního a regionálního rozvojového plánování

11.b Do roku 2020 výrazně zvýšit počet měst a obcí, které přijímají a realizují integrované politiky a plány na podporu inkluze, účinného využívání zdrojů, zmírňování a adaptace na změnu klimatu, odolnost vůči katastrofám, a vypracovat a realizovat komplexní řízení rizik katastrof na všech úrovních v souladu se Sendaiským rámcem pro DRR 2015 – 2030

11.c Podporovat nejméně rozvinuté země, mimo jiné prostřednictvím finanční a technické pomoci, při stavbě udržitelných a odolných budov s využitím místních materiálů

Cíl 12. Zajistit udržitelnou spotřebu a výrobu

12.1 Uplatňovat desetiletý rámec programů pro udržitelnou spotřebu a výrobu se zapojením všech států v čele s rozvinutými a s přihlédnutím k rozvoji a schopnostem států rozvojových

12.2 Do roku 2030 dosáhnout udržitelného hospodaření s přírodními zdroji a jejich efektivního využívání

12.3 Do roku 2030 snížit v přepočtu na hlavu na polovinu globální plýtvání potravinami na maloobchodní a spotřebitelské úrovni a snížit ztráty potravin v celém výrobním a zásobovacím procesu, včetně posklizňových ztrát

12.4 Do roku 2020 dosáhnout k životnímu prostředí šetrného nakládání s chemickými látkami a odpady během celého jejich životního cyklu, v souladu s dohodnutými mezinárodními rámci, a výrazně snížit jejich uvolňování do ovzduší, vody a půdy tak, aby se minimalizovaly nepříznivé dopady na lidské zdraví a životní prostředí

12.5 Do roku 2030 výrazně snížit produkci odpadů s pomocí prevence, redukce, recyklace a opětovného používání

12.6 Podporovat podniky, zejména velké a nadnárodní společnosti, aby přijaly udržitelné postupy a začlenily informace o udržitelnosti do svých pravidelných zpráv

12.7 Prosazovat udržitelné postupy v zadávání veřejných zakázek v souladu s národními politikami a prioritami

12.8 Do roku 2030 zajistit, aby lidé v celém světě měli relevantní informace a povědomí o udržitelném rozvoji a životním stylu v souladu s přírodou

12.a Podporovat rozvojové země, aby posílily své vědecké a technologické kapacity, a přešly tak k udržitelnějšímu způsobu výroby a spotřeby


392

12.b Vytvořit a zavést nástroje pro sledování dopadů udržitelného rozvoje na cestovní ruch, který vytváří pracovní místa a podporuje místní kulturu a produkty

12.c Usměrnit neefektivní dotace na fosilní paliva podporující nadbytečnou spotřebu odstraňováním pokřivení trhu v souladu s podmínkami v jednotlivých státech, mimo jiné prostřednictvím daňové restrukturalizace a rušením těchto škodlivých dotací tam, kde existují, aby byl zřejmý jejich dopad na životní prostředí. Je potřeba přitom brát plně v úvahu specifické potřeby a podmínky rozvojových zemí a minimalizovat možné negativní dopady na jejich rozvoj způsobem, který bude chránit chudé a dotčené komunity

Cíl 13. Přijmout bezodkladná opatření na boj se změnou klimatu a zvládání jejích dopadů

13.1 Ve všech zemích zvýšit odolnost a schopnost adaptace na nebezpečí související s klimatem a přírodními pohromami

13.2 Začlenit opatření v oblasti změny klimatu do národních politik, strategií a plánování

13.3 Zlepšit vzdělávání a zvyšování povědomí o klimatické změně, rozšířit lidské i institucionální kapacity pro zmírňování změny klimatu, adaptaci na ni, snižování jejích dopadů a včasné varování

13.a Uvést do praxe závazek přijatý vyspělými zeměmi v Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu a do roku 2020 společně dát k dispozici ze všech zdrojů 100 miliard ročně na řešení potřeb rozvojových zemí v souvislosti se smysluplnými opatřeními na zmírňování a transparentností při jejich zavádění a plně zprovoznit Zelený klimatický fond v co nejkratší době

13.b Podporovat mechanismy pro zvyšování kapacit pro efektivní plánování a řízení v oblasti změny klimatu v nejméně rozvinutých zemích, se zaměřením na ženy, mládež, místní a přehlížené komunity

Cíl 14. Chránit a udržitelně využívat oceány, moře a mořské zdroje pro zajištění udržitelného rozvoje

14.1 Do roku 2025 předcházet a výrazně snižovat znečištění moří, zejména znečištění, které je způsobováno činností na pevnině, včetně odpadků a znečištění z živin

14.2 Do roku 2020 udržitelně spravovat a chránit mořské a pobřežní ekosystémy, aby se zabránilo výrazným negativním dopadům, mimo jiné posilováním jejich odolnosti a opatřeními na jejich obnovu s cílem zajistit zdravé a produktivní oceány

14.3 Minimalizovat a řešit dopady okyselování oceánů, mimo jiné prohlubováním vědecké spolupráce na všech úrovních

14.4 Do roku 2020 dosáhnout účinné regulace rybolovu a skoncovat s nadměrným rybolovem, nezákonným, nehlášeným a neregulovaným rybolovem a nešetrnými metodami rybolovu, zavést vědecky podložené plány hospodaření s cílem obnovit populace ryb v co nejkratším možném čase přinejmenším na úroveň, která dokáže produkovat maximální udržitelný výnos podle biologických vlastností jednotlivých druhů

14.5 Do roku 2020 zakonzervovat alespoň 10 procent pobřežních a mořských oblastí v souladu s vnitrostátním i mezinárodním právem a na základě nejlepších dostupných vědeckých informací


393

14.6 Do roku 2020 zakázat některé formy dotací na rybolov, které přispívají k nadměrnému rybolovu, odstranit dotace, které přispívají k nezákonnému, nehlášenému a neregulovanému rybolovu a upustit od zavádění obdobných nových dotací s vědomím, že odpovídající a efektivní zvláštní a diferencovaný přístup k rozvojovým a nejméně rozvinutým zemím by se měl stát nedílnou součástí vyjednávání Světové obchodní organizace o dotacích na rybolov

14.7 Do roku 2030 zvýšit ekonomický přínos z udržitelného využívání mořských zdrojů, mimo jiné prostřednictvím řízeného rybolovu, akvakultury a cestovního ruchu pro malé ostrovní rozvojové a nejméně rozvinuté státy

14.a Rozšířit vědecké poznání, rozvíjet výzkumné kapacity a transfer námořních technologií s ohledem na kritéria a pokyny Mezivládní oceánografické komise o transferu námořních technologií a s cílem zlepšit zdraví oceánů a zvýšit přínos biologické rozmanitosti moří na rozvoj rozvojových zemí, zejména malých ostrovních rozvojových a nejméně rozvinutých států

14.b Zajistit malým rybářům přístup k mořským zdrojům a trhům

14.c Posílit ochranu a udržitelné využívání oceánů a jejich zdrojů prostřednictvím mezinárodního práva, jak je zapsáno v Úmluvě o mořském právu, která stanovuje právní rámec pro zachování a udržitelné využívání oceánů a jejich zdrojů, s odvoláním na článek 158 dokumentu Budoucnost, jakou chceme (The Future We Want)

Cíl 15. Chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity

15.1 Do roku 2020 zajistit ochranu, obnovu a udržitelné využívání suchozemských a vnitrozemských sladkovodních ekosystémů a jejich služeb, zejména lesů, mokřadů, hor a suchých oblastí, v souladu se závazky z mezinárodních dohod

15.2 Do roku 2020 podpořit zavádění udržitelného hospodaření se všemi typy lesů, zastavit odlesňování, obnovit zničené lesy a podstatně zvýšit zalesňování a obnovu lesů na celém světě

15.3 Do roku 2030 bojovat proti rozšiřování pouští, obnovovat znehodnocenou půdu, včetně pozemků postižených rozšiřováním pouští, suchem či záplavami, usilovat o dosažení světa, ve kterém již nedochází k degradaci půdy

15.4 Do roku 2030 zajistit zachování horských ekosystémů, včetně jejich biodiverzity, aby se zvýšila jejich schopnost poskytovat výhody, které jsou nezbytné pro udržitelný rozvoj

15.5 Přijmout neodkladná a výrazná opatření na snižování degradace přirozeného prostředí, zastavit ztrátu biodiverzity a do roku 2020 chránit a zabraňovat vyhynutí ohrožených druhů

15.6 Zajistit spravedlivé rozdělování přínosů plynoucích z využívání genetických zdrojů a podporovat odpovídající přístup k těmto zdrojům

15.7 Přijmout neodkladná opatření ke skoncování s pytlačením a pašováním chráněných druhů rostlin a živočichů a řešit nabídku i poptávku po nelegálních přírodních produktech

15.8 Do roku 2020 zavést opatření proti zavlečení invazivních druhů do suchozemských a vodních ekosystémů a výrazně snížit jejich dopad na tyto ekosystémy, kontrolovat nebo vymýtit prioritní invazivní druhy


394

15.9 Do roku 2020 začlenit hodnoty ekosystému a biodiverzity do národního i regionálního plánování, rozvojových procesů a strategií na snižování chudoby

15.a Mobilizovat a významně zvýšit finanční prostředky ze všech zdrojů na zachování a udržitelné využívání biodiverzity a ekosystémů

15.b Mobilizovat značné prostředky ze všech zdrojů na všech úrovních na financování udržitelného hospodaření s lesy a poskytnout odpovídající pobídky rozvojovým zemím na zlepšení tohoto hospodaření, včetně ochrany a obnovy lesů

15.c Zvýšit mezinárodní podporu boji proti pytlačení a pašování chráněných druhů, mimo jiné zvyšováním schopností místních komunit věnovat se udržitelným příležitostem k obživě

Cíl 16. Podporovat mírové a inkluzivní společnosti pro udržitelný rozvoj, zajistit všem přístup ke spravedlnosti a vytvořit efektivní, odpovědné a inkluzivní instituce na všech úrovních

16.1 Výrazně snížit všechny formy násilí a související míru úmrtnosti všude na světě

16.2 Skoncovat se zneužíváním, vykořisťováním a obchodem s lidmi a všemi formami násilí na dětech a jejich mučení

16.3 Podporovat svrchovanost práva na národní i mezinárodní úrovni a zajistit rovný přístup ke spravedlnosti pro všechny

16.4 Do roku 2030 výrazně snížit pohyb nezákonných finančních prostředků a zbraní, usilovat o navrácení odcizeného majetku a bojovat proti všem formám organizovaného zločinu

16.5 Podstatně omezit korupci a úplatkářství ve všech formách

16.6 Vytvořit účinné, odpovědné a transparentní instituce na všech úrovních

16.7 Zajistit odpovědné, inkluzivní, participační a zastupitelské rozhodování na všech úrovních

16.8 Rozšířit a posílit zapojení rozvojových zemí do rozhodování v mezinárodních institucích

16.9 Do roku 2030 poskytnout všem právní subjektivitu, včetně registrace při narození

16.10 Zajistit veřejnosti přístup k informacím a ochranu základních svobod, v souladu s vnitrostátními právními předpisy a mezinárodními dohodami

16.a Posílit příslušné instituce státu, mimo jiné prostřednictvím mezinárodní spolupráce, pro budování kapacit na všech úrovních pro boj proti násilí, terorismu a trestné činnosti, zejména v rozvojových státech

16.b Podporovat a prosazovat nediskriminační zákony a politiku udržitelného rozvoje


395

Cíl 17. Oživit globální partnerství pro udržitelný rozvoj a posílit prostředky pro jeho uplatňování

Finance

17.1 Posílit mobilizaci domácích zdrojů, mimo jiné prostřednictvím mezinárodní podpory rozvojovým zemím, ke zlepšení domácích kapacit pro výběr daní a dalších příjmů

17.2 Plně realizovat závazky rozvinutých zemí v rámci Oficiální rozvojové pomoci (ODA), včetně závazku mnoha vyspělých zemích poskytnout 0,7 procenta ODA/HND rozvojovým zemím a 0,15 až 0,20 procenta ODA/HND nejméně rozvinutým zemím; poskytovatelé ODA by měli zvážit stanovení cíle poskytnout alespoň 0,20 procenta ODA/HND nejméně rozvinutým zemím

17.3 Mobilizovat dodatečné finanční prostředky z různých zdrojů pro rozvojové státy

17.4 Pomoci rozvojovým zemím při dosahování dlouhodobé dluhové udržitelnosti prostřednictvím koordinovaných politik zaměřených na podporu financování dluhu, oddlužení a restrukturalizaci dluhu dle potřeby, a zabývat se vnějším zadlužením silně zadlužených chudých zemí, aby se snížila jejich míra zadluženosti

17.5 Přijmout a realizovat režimy na podporu investic pro nejméně rozvinuté státy

Technologie

17.6 Posílit spolupráci sever-jih, jih-jih, trojstrannou regionální a mezinárodní spolupráci v přístupu k vědě, technologiím a inovacím, a posílit sdílení znalostí za vzájemně dohodnutých podmínek, mimo jiné prostřednictvím lepší koordinace stávajících mechanismů, zejména na úrovni OSN, a prostřednictvím mechanismu mezinárodního zpřístupňování technologií

17.7 Podporovat rozvoj, transfer a rozšiřování technologií šetrných k životnímu prostředí do rozvojových zemí za výhodných podmínek, včetně koncesí a preferenčních podmínek na základě vzájemných dohod

17.8 Plně zprovoznit technologickou banku a mechanismy budování vědeckých, technologických a inovačních kapacit pro nejméně rozvinuté státy do roku 2017 rozšířit používání technologií, zejména informačních a komunikačních

Budování kapacit

17.9 Posílit mezinárodní podporu pro realizaci efektivního a cíleného budování kapacit v rozvojových zemích na podporu národních plánů naplňování všech cílů udržitelného rozvoje, a to i prostřednictvím spolupráce sever-jih, jih-jih a trojstranné spolupráce

Obchod

17.10 Podporovat univerzální, standardizovaný, otevřený, nediskriminační a spravedlivý multilaterální obchodní systém pod dohledem Světové obchodní organizace (WTO), a to i prostřednictvím závěrů vyjednávání v Rozvojové agendě WTO z Dauhá

17.11 Výrazně zvýšit vývoz rozvojových zemí, zejména s cílem zdvojnásobit podíl nejméně rozvinutých států na světovém vývozu do roku 2020

17.12 Umožnit nejméně rozvinutým státům bezcelní a bezkvótový přístup na trhy v dlouhodobém měřítku, v souladu s rozhodnutími Světové obchodní organizace, mimo jiné zajištěním toho, že preferenční pravidla původu vztahující se na dovoz z nejméně rozvinutých států jsou transparentní a jednoduchá a přispívají k usnadnění přístupu na trhy


396

Systémové otázky

Politika a institucionální soudržnost

17.13 Posílit globální makroekonomickou stabilitu, mimo jiné prostřednictvím koordinace politik a jejich koherence

17.14 Podporovat politickou soudržnost pro udržitelný rozvoj

17.15 Respektovat politiku jednotlivých států při zavádění a provádění politik pro vymýcení chudoby a udržitelný rozvoj

Mnohostranná partnerství

17.16 Posílit globální partnerství pro udržitelný rozvoj podporované mnohostranným partnerstvím ve prospěch mobilizace a sdílení znalostí, expertízy, technologií a finančních zdrojů na podporu dosažení cílů udržitelného rozvoje ve všech zemích, zejména rozvojových

17.17 Podněcovat a podporovat efektivní partnerství veřejných institucí, partnerství veřejného a soukromého sektoru a partnerství v rámci občanské společnosti, a to na základě zkušeností a využívání zdrojových strategií partnerství

Data, monitorování a odpovědnost

17.18 Do roku 2020 zvýšit podporu budování kapacit rozvojových zemí, včetně nejméně rozvinutých a malých ostrovních rozvojových států, k výraznému zvýšení dostupnosti vysoce kvalitních, aktuálních a spolehlivých údajů členěných podle příjmů, pohlaví, věku, rasy, etnického původu, migračního statutu, zdravotního postižení, geografické polohy a dalších relevantních charakteristik v národním kontextu

17.19 Do roku 2030 stavět na stávajících iniciativách s cílem rozvinout prostředky pro měření pokroku v oblasti trvale udržitelného rozvoje, které doplní hrubý domácí produkt, a podpořit budování statistických kapacit rozvojových států

Date post:	04-Oct-2021
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times