Studentská geologická konference 2009 Ústav geologických ...studkonf/sbor_2009.pdf · a místy...

Studentská geologická konference 2009Ústav geologických věd, Masarykova univerzita, Brno 22.–23. května 2009

Sborník abstraktůEditoři: Martin Knížek a Petr Gadas

Technická redakce: Martin KnížekZpracování pro tisk: Adobe InDesign CS4

Podpořili:Ústav geologických věd Přírodovědecké fakulty, Masarykova univerzitaČeská geologická společnostČeská geologická službaSpráva jeskyní České republiky

Za odbornou náplň, citování zdrojů a jazyk zodpovídají autoři příspěvků

Studentská geologická konference 2009, Brno 22.-23.května 2009 3

OBSAH

Šárka Benedová & Jaromír Leichmann — Morfologické změny na křemenných krystalech během rozpouštění za vyšších teplot a tlaků ve vodních fluidech 5

Jan Černý & Rostislav Melichar — Násun na vlastní oči 6

Lenka Dziková — Kolorimetrie a její využití při studiu barev vltavínů. 8

Petr Gadas — Leukotonalitický pegmatit s anortitem a grossulárem z Rudy nad Moravou 10

Martin Hanáček — Provenience štěrkových klastů glacifluviálních sedimentů na lokalitě Stará kaolínová jáma u Vidnavy 12

Juraj Hrabovský — Revízia červených rias (Rhodophyta) vybraných lokalít bádenu Moravy 13

Petra Jakubová — Gamaspektrometrická a petrologická charakteristika uhelných sedimentů boskovické brázdy a popílků vzniklých jejich spalováním 14

Martin Knížek, Rostislav Melichar & Jiří Janečka — Stratigraphic separation diagram – tool for fault analysis on the Barrandian area 15

Jan Loun — Přírodní fáze vznikající oxidací arsenidů Fe v systému Fe-As-(S)-O-H 17

Pavla Peterová — Geovědní informační služby 18

Nikola Plhoňová — Aplikace teorie chaosu v geologii 19

Ivan Poul, Jiří Janečka & Rostislav Melichar — Jurské a křídové vápence v příkrovech Vnějších Západních Karpat 20

Ivan Poul & Magdaléna Koubová — Mechanické vlastnosti a mineralogické složení neogen-ních jílů v brněnské aglomeraci 21

Alena Roszková — Využití a možnosti palynologie 22

Adam Říčka, David Grycz & Tomáš Kuchovský — Vliv hlubinné těžby na specifický odtok podzemních vod, příklad dolu Rožná a Rosice-Oslavany 23

Cameron R. Sheya — Post-Cretaceous tectonic evolution of the Eastern Black Sea Basin 24

Alexandra Smaržová & Petr Skupien — Využití izotopu C13 ve stratigrafii křídy vnějších Zá-padních Karpat 25

Veronika Smolková, Tomáš Pánek & Jan Hradecký — Sedimentární záznamy sesuvy hra-zených jezer jako významný zdroj informací o holocenním vývoji krajiny 27

Vladimír Strunga — EMP investigations of α-decay related mineral chemistry and its impli-cations for dating of U-Th-Pb(-Si) system 28

Studentská geologická konference 2009, Brno 22.-23.května 20094

Jana Suchánková, Jaromír Leichmann & Daniel Holeczy — Uranová mineralizace ložiska Rožná v metasomatitech v asociaci s chloritem a pyritem 29

Vojtěch Šešulka — Nové metody ve výuce a studiu geologie 30

Zdeněk Šíma & Josef Zeman — Geochemické zhodnocení dnových sedimentů řeky Talas a jejich přítoků se zaměřením na arsen 31

Nikola Štourač — Studium savčí mikrofauny würmského glaciálu jeskyně Balcarky 32

Jiří Toman — Železo v přírodních zeolitech 34

Gabriela Tóthová — Paleonapjatostní analýza masivu hory Naranco 35

Alice Zavřelová, Kryštof Verner & Rostislav Melichar — The Čeřínek Stock 37

Morfologické změny na křemenných krystalech během rozpouštění za vyšších teplot a tlaků ve vodních fluidech

Šárka BENEDOVÁ1 & Jaromír LEICHMANN1

1Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brnoe-mail: [email protected]

Morfologické změny na křemenných krystalech byly studovány po experimentech v termoreaktoru typu Parr 4652. Objem tohoto reaktoru je 500 ml a tento přístroj je schopen simulovat teploty do 500 °C a tlaky do 340 bar. Tyto vlastnosti reaktoru byly využity k experimentálnímu studiu hydrotermálního rozpouštění křemene za vyšších teplot a tlaků ve vodních fluidech.

V rámci série experimentů v systému SiO2 –H2O byly rozpouštění v hydrotermálních podmínkách episyenitizace vystaveny jak křemenné destičky (řez kolmý k ose C) tak i přirozené plochy přírodních křemenných krystalů. Pozorování znaků rozpouštění pomocí elektronové skenovací mikroskopie (Cameca SX 100, JEOL 6490 LV) ukazuje, že je možno pozorovat několik morfologicky odlišných projevů rozpouštění křemenných povrchů, jejichž intenzita se v případě krystalů výrazně liší v závislosti na jednotlivých krystalových plochách.

Obr. 1: Rozhraní dvou prizmat s dobře pozorovatelnými rozdílnými strukturami povrchů po rozpouštění


Násun na vlastní oči

Jan ČERNÝ1 & Rostislav MELICHAR1


Studované území leží v jv. křídle pražské synformy. Průzkumná štola a následně i tunely zachytily ve směru od Radotína k Lochkovu vrstevní sled od králodvorského po kopaninské souvrství. Některé části sledu se tektonicky opakovaly vlivem tektonických poruch (obr. 1). První porucha zastižená v tunelu měla charakter vrstevního zlomu, kdy se v nadloží litohlavského souvrství (silur) objevilo opět souvrství králodvorské (ordovik). Mikroskopicky bylo možno pozorovat deformační stavby s asymetrickými SC–strukturami a porfyroklastovými systémy indikujícími směr pohybu nadloží k JV. Tento zlom lze interpretovat jako spodní větev východního pokračování očkovského zlomu (Černý 2008).

Obr. 1: Schéma geologické stavby území s vyznačením polohy tunelů. Otazník označuje místo křížení zlomů, které nelze jednoznačně interpretovat z hlediska jejich vzájemného stáří.


Druhá významná tektonická porucha se projevila vklíněním tektonické šupiny želkovického souvrství siluru do ordovického souvrství kosovského (Štorch 2006). Porovnáním situace v obou paralelních tunelech bylo možno pozorovat tektonické vykliňování silurské šupiny směrem k J. Podle strukturní situace je nutno předpokládat, že se silur do kosovského souvrství dostal v důsledku dvou tektonických pohybů. Nejprve došlo k tektonickému zdvojení svrchního ordoviku a spodního siluru, zřejmě po vrstevním zlomu srovnatelném s východním pokračováním svrchní větve očkovského přesmyku (Černý 2008). Pak následoval pohyb po příčné poruše, která se v mapě projevuje levostranným posunutím horninových pruhů.

Třetí poruchou je tektonizovaný styk kosovského a motolského souvrství. Vztah k ostatním poruchám nebylo možno zjistit, vzhledem k charakteru přízlomových deformací se dá očekávat, že se jedná o poměrně mladý zlom.

LITERATURA:

Černý J. (2008): Východní pokračování očkovského přesmyku. — MS, bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy university. Brno.

Štorch P. (2006): Facies development, depositional settings and sequence stratigraphy across the Ordovician-Silurian boundary: a new perspective from Barrandian area of the Czech Republic. — Geological Journal, 41, 163–192.


Kolorimetrie a její využití při studiu barev vltavínů.

Lenka DZIKOVÁ1


Úvod

Kolorimetrie vyjadřuje vnímání barev lidským okem. Pomocí hodnot L*a*b* se přesně definují barvy v trojrozměrném barvovém prostoru CIELAB (CIE 1976). Bouška & Povondra (1964) poprvé odlišili 6 barevných odstínů vltavínů: světle zelená, bledě zelená, lahvově zelená, jedovatě zelená, olivově zelená a hnědá. V dalších letech byly popsány další barvy (např. Švardalová 2007). Díky subjektivitě určování barev a nejasností v popisování barevných odstínů jsme se rozhodly změřit barvy vltavínů kvalitativně pomocí kolorimetrie.Vzorky a metodika

Bylo změřeno 86 vzorků vltavínů zastupujících všechny pádové oblasti. Spektrální data byla měřena na leštěných výbrusech o tloušťce 0,1 mm pomocí spektrofotometru Gretag Macbeth Spectrolino. Měřící parametry: spektrální rozsah 380–730 nm s krokem 10 nm, geometrie 0/45°, zdroj 5000 K a štěrbina průměr 4 mm. Změřená spektra byla použita pro výpočet hodnot L*a*b*. Data byla renormalizována pomocí funkce z-score a na tato data byla poté aplikována klastrová analýza podle Warda (Ward 1963).


Obr. 1: Hodnoty L*a*b* měřených vltavínů z české, moravské, chebské, radomilické a lužické oblasti.

Výsledky

Až na jednu výjimku spadají všechny hodnoty L*a*b* studovaných vltavínů ve 3D kolorimetrickém prostoru do pole +L*, -a*, +b*. V prostoru je patrná i částečná regionální závislost. V klastrové analýze bylo vyčleněno 7 skupin, které jsme vzhledem k poloze v barvovém prostoru pojmenovali následovně: 1 – olivově zelená, 2 – lahvově zelená, 3 – hnědá, 4 – žlutohnědá, 5 – bledě zelená, 6 – světle zelená, 7 – hnědozelená.

LITERATURA:

Bouška V. & Povondra P. (1964): Correlation of some physical and chemical properties of moldavites. — Geochim. Cosmochim. Acta, 28, 783–791.Švardalová L. (2007): Charakteristika vltavínů typu Muong Nong. — MS, diplomová práce, PřF MU, Brno.

Ward J. H. (1963): Hierarchical grouping to optimize an objektive function. — Journal of the Statistical Assotiation, 58, 301, 236–244.


Leukotonalitický pegmatit s anortitem a grossulárem z Rudy nad Moravou

Petr GADAS1 & Milan NOVÁK1


Serpentinity staroměstského pásma poblíž Rudy nad Moravou proráží asi 3-4 metry mocná a 20-30 metrů dlouhá žíla pegmatitu s unikátní minerální asociací. Vzhledem k absenci kvalitních výchozů byla jeho stavba rekonstruována na základě podrobného studia makroskopických vzorků s kontakty jednotlivých zón (obr. 1). Z důvodu neobvyklého minerálního složení byly v tělese pegmatitu vyčleněny některé zvláštní jednotky, v běžných granitických pegmatitech neznámé. Kontaktní jednotkou je označena zóna značně metasomaticky přeměněného hostitelského serpentinitu složená především z amfibolu a místy obsahující velké automorfní sloupce diopsidu a běžná zrna Fe-chromitu. Největší objem pegmatitu patrně zaujímala silně heterogenní přechodná jednotka. V rámci ní se nejblíže k okraji pegmatitu objevuje nesouvislá grossulárová subjednotka složená převážně z grossuláru, výrazně méně zastoupeného diopsidu a akcesorického zirkonu, allanitu a křemene. Leukokrátní subjednotka obsahuje především plagioklas a křemen, méně zastoupený je diospid a epidot, místy s jádry obohacenými o REE a Mg. Běžnými akcesoriemi jsou zirkon a titanit, vzácný je grossulár. Tato subjednotka obsahuje náhodně rozmístěné shluky,

Obr. 1: Idealizovaný řez pegmatitem a minerální složení jednotlivých jednotek a podjednotek. Plně jsou v tabulce vyznačeny ostré a přerušovanou čarou neostré hranice jednotlivých jednotek. U plagioklasu vyzna-čen obsah anortitové komponenty.


označené jako diospidová subjednotka obsahující kromě relativně hrubozrnného plagioklasu a křemene až 10 cm velké automorfní krystaly diopsidu šedozelené barvy. V hrubozrnné granitické jednotce lze kromě převládajícího křemene a plagioklasu, akcesorického zirkonu, titanitu a velmi vzácného diospidu nalézt až několik cm velké grafické srůsty grossuláru a křemene. Na složení grafické jednotky se podílí především křemen a plagioklas, méně zastoupený je K-živec, běžný je akcesorický zirkon, vzácný je baddeleyit, zirkonolit, gittinsit, a Ca, Y, REE, Ti, Nb, Ta oxidy. V blokové jednotce se objevují oba živce a akcesorický zirkon. V křemenném jádře se vzácně vyskytly automorfní až 3 cm velké bezbarvé krystaly grossuláru.

Plagioklas jako nejhojnější minerál vykazuje široké rozpětí bazicity jak v rámci celého pegmatitu, tak v rámci jednotlivých zón a to od An98-46 v přechodné jednotce přes An82-39 v jednotce hrubozrnné do An48-20 v blokové jednotce. Diopsid se objevuje ve dvou formách. Jednak jako jemnozrný agregát s minerály epidotové skupiny, křemenem a plagioklasem a jednak jako velké automorfní sloupce s lehce zvýšeným obsahem Cr v diopsidové subjednotce, která byla interpretována jako silně přepracované xenolity hostitelského serpentinitu. Dvě odlišné formy vykazují také minerály epidotové skupiny. V leukokrátní subjednotce jsou hojné jemnozrné agregáty s diopsidem, křemenem a plagioklasem. Svým složením (zvýšené REE a Mg v jádrech) spadají do série epidot-klinozoisit-dissakisit-allanit. Především na kontaktu leukokrátní subjednotky a hrubozrnné granitické jednotky se objevují až 2 cm velké automorfní sloupečky, odpovídající sérii epidot-klinozoisit. Grossulár bývá velmi čistý a v grossulárové subjednotce a v blokovém křemeni se jeho složení téměř blíží ideálnímu koncovému členu (Grs98-100, Adr0-1, Prp0-1), zatímco v grafických srůstech s křemenem (granitická zóna) vykazuje zvýšené obsahy Fe, Ti a Mn (Grs73-86, Adr11-24, Sps1-2, Prp0-1, Sch0-4).

Minerální asociace a chemické složení jednotlivých fází ukazují na teploty vzniku T > 700-780 °C při tlaku P >~ 0,5-0,8 GPa. Extrémně vysoký obsah Ca v systému (vysoké obsahy An v plagioklasech, vysoký obsah grossulárové komponenty v granátech, hojný klinozoisit) je v pegmatitech velmi neobvyklý a svědčí o silné kontaminaci vápníkem v průběhu migrace taveniny za předpokladu jejího původně granitického složení.Práce vznikla za podpory výzkumného záměru GAČR 205/07/0992.


Provenience štěrkových klastů glacifluviálních sedimentů na lokalitě Stará kaolínová jáma u Vidnavy

Martin HANÁČEK1,2

1Slezské zemské muzeum, Oddělení přírodních věd, Masarykova třída 35, 746 01 Opava, ČR.2Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brnoe-mail: [email protected]

Studovanou lokalitou je bývalý povrchový kaolínový důl, ležící asi 0,9 km jv. od Vidnavy. Nad kaolínem je zde odkryto cca 8 m mocné souvrství glacifluviálních sedimentů, které vznikly při ústupu kontinentálního ledovce během středního pleistocénu.

V sedimentech byly zjištěny vysoké podíly klastů nordické provenience, dosahující až ~29 %. Podíly nordik na jiných lokalitách Jesenicka jsou většinou mnohem menší (Gába 1974, Sikorová et al. 2006). Vysoké obsahy nordik jsou způsobeny značnou hojností klastů skandinávsko-baltských ordovických a silurských vápenců, které v jednotlivých vzorcích tvoří i více než 50 % nordik. Na většině ostatních lokalit Jesenicka jsou přitom tyto vápence mnohem vzácnější nebo se vůbec nevyskytují.

Klasty blízké (= polské) provenience jsou tvořeny hlavně silicity, sudetskými porfyry a nejpravděpodobněji mezozoickými pískovci. Jejich podíl se pohybuje mezi ~2–4 %.

Nejvíce klastů (~40–53 %) je lokální provenience. Mezi nimi dominují ruly, tvořící až ~65 % klastů této kategorie. Množství z těchto rul odpovídá gieraltowským, méně pak sněžnickým rulám. Hojné jsou různé typy metakvarcitů, amfibolity a metagabra a granitoidy žulovského masivu. Svory a fylity jsou vzácné. Většina lokálních klastů pochází z hlavního hřebene Rychlebských hor a žulovského masivu. Obsah klastů křemene, který je provenienčně neurčitelný, se pohybuje v rozmezí ~20–25 %.

Společenstvo vůdčích nordik spodní vrstvy se vyznačuje zhruba rovnoměrným zastoupením hornin z Ålandského souostroví, Dalarna a Smålandu. Celkově mírně převažují horniny Baltského splazu. Ve svrchní vrstvě však převažují horniny Jihošvédského splazu (~45 %). Tyto výsledky jsou zajímavé, protože v jedné akumulaci glacifluviálních sedimentů se vyskytují společenstva vůdčích nordik typická pro druhé elsterské zalednění (spodní vrstva), ale i pro první sálské zalednění (svrchní vrstva), viz práce Burdukiewicze & Meyera (1991).

LITERATURA:

Burdukiewicz, J. M. & Meyer, K.-D. (1991): The ana-lysis of erratics from glacial deposits in Trzebnica (Silesia). — Slaskie sprawozdania archeologiczne, 32, 29–42.Gába, Z. (1974): Valounové analýzy ledovcových ulo-ženin na Jesenicku. — Čas. Slez. Muz. Opava (A), 23, 49–56.

Sikorová, J., Víšek, J.& Nývlt, D. (2006): Texture and petrography of glacial deposits in the northern foothill of the Hrubý Jeseník and Rychlebské Mts., Czechia. — Geol. Quart., 50, 345–352.


Revízia červených rias (Rhodophyta) vybraných lokalítbádenu Moravy

Juraj HRABOVSKÝ1


V diplomovej práci boli revidované červené riasy (Corallinales, Rhodophyta) z lokalít bádenu Moravy. Systematická revízia bola robená na základe novo vypracovanej systematyky, ktorá vychádza z novo vytýčených rozlišovacích znakov stanovených na recentných skupinách (Braga et al. 1993). Pre jej využitie bolo nutné pozorovanie na elektrónovom mikroskope. Bolo určených 9 druhov rias čeľade Corallinaceae: Lithothamnion betieri, L. ramosissimum, Mesophyllum curtum, M. sancti-dionysii, Lithophyllum dentatum, L. incrustans, L. duplex, Spongites albanensis, Lithoporella sp.; a jedna riasa z čeľade Sporolithaceae druh Sporolithon brevium. Pri práci boli analyzované aj rodolity, prítomné na všetkých študovaných lokalitách, ktorých veľkosť a vnútorná stavba odrážajú hydrodynamické podmienky prostredia ich rastu. To z nich robí vhodnú pomôcku pri paleoekologických interpretáciách (Basso 1998). Spoločenstvo rias na úrovni podčeľadí aj spoločenstvo rodolitov nasvedčuje premiešanie rôznych batymetrických prostredí panvy. Práca preto podporuje teóriu tvorby bádenských vápencov Moravskej časti centrálnej Paratethydy transportom z plytšých do hlbších oblastí panvy. Analógom prostredia bádenských červených rias Moravy môže byť dnešné Stredozemné more v ktorom dnes žije obdobné spoločenstvo Rhodophyt.

LITERATURA:

Basso D., (1998): Deep rodolith distribution in the Pontian Islands, Italy: a model for the palaeoecology of temperate sea. — Palaeogeogr. Palaeoclimatol. Palaeoecol. 137, 173–187.Braga, J.C. & Aguirre, J., (1995): Taxonomy of fossil coralline algal species: Neogene Lithophylloideae (Rhodophyta, Corallinaceae) from southern Spain. — Rev. Palaeobot. Palinol., 86, 265–285.

Braga, J.C., Bosence, D.W.J. & Steneck, R.S., (1993): New anatomical characters in fossil coralline algae and their taxonomic implications. — Palaeontology, 36, 535–547.Doláková, N., Brzobohatý, R., Hladilová, Š. & Nehyba S., (2008): The red-algal facies of the Lower Badenian limestones of the Carpathian Foredeep in Moravia (Czech Republic). — Geol. Carpathica, 59, 133–146.


Gamaspektrometrická a petrologická charakteristika uhelných sedimentů boskovické brázdy a popílků vzniklých jejich spalováním

Petra JAKUBOVÁ1


V jižní části boskovické brázdy v rosicko-oslavanské pánvi u obce Oslavany byly na zákla-dě map distribuce přírodních radioaktivních prvků identifikovány lokality radioaktivních anomálií, a to uhelná sloj a halda elektrárenských popílků. Na obou lokalitách byly pomocí přenosného gamaspektrometru změřeny koncentrace K, U a Th a z obou lokalit byly ode-brány vzorky, jenž byly dále studovány zejména z hlediska jejich radioaktivity. Vzorky byly zdokumentovány, popsány, podrobeny přesnějším měřením v gamaspektrometru laborator-ním a vybrané vzorky byly analyzovány na elektronové mikrosondě. Porovnáním koncent-rací U a Th ve vzorcích ze slojí a z haldy bylo zjištěno, že vzorky ze slojí vykazují vyšší kon-centraci U (13–47 ppm), ale nižší koncentraci Th (5–16 ppm), než vzorky z haldy (12–17 ppm U, 14–21 ppm Th). Koncentrace U a Th v různých frakcích strusek z haldy se od sebe zásadně neliší (12–14 ppm U, 14–18 ppm Th). Bylo také zjištěno, že ve vzorku uhelného jí-lovce z lokality slojí se U koncentruje do polohy s limonitem, detekovaný monazit vykazu-je vyšší poměr Th/U, než hornina jako celek a v zirkonu se U nekoncentruje vůbec. U se ve vzorku skla z haldy elektrárenských popílků nekoncentruje v žádné z fází v něm se vyskytu-jících, ale je distribuován zcela rovnoměrně v celé mase skla.


Stratigraphic separation diagram – tool for fault analysis on the Barrandian area

Martin KNÍŽEK, Rostislav MELICHAR1 & Jiří JANEČKA1


The problem faced is how to confirm or reject equivalency of two faults, with similar strike, known lengh, tectonic setting and produced repetition of stratigraphic sequence, i.e. how to determine their geometry and mechanism of origin. The stratigraphy separation diagram (SSD) appears to be an ideal, cheap, but neglected tool for this purpose. This contribution analyzes several types of SSDs and interprets two different faults previously thought to be genetically identical.

Two faults under study (i.e. the Prague and the Tachlovice faults) crosscut the northeastern limb of the large Prague Synform, which consists of Lower Paleozoic sediments (Ordovician to Devonian) and which was formed during the Variscan Orogeny. The considered faults are almost parallel and strike in an ENE–WSW direction. Two oblique, but practically longitudinal SSDs were constructed using detailed geological maps to show the geometry of the fault surfaces (Fig. 1).

The Prague fault was described already in the 19th century because of the eye-catching stratigraphic separation along this fault. It is at least sixty kilometers in length dipping nearly vertically in the solitary outcrop. As the Prague fault seems to be younger than thrusts (e.g. Tachlovice fault, Očkov fault), we use tectonostratigraphic levels for SSD construction


Fig. 1: Stratigraphy separation diagrams of the Prague fault (a) and the Tachlov-ice fault (b). Key: PT – Proterozoic, O – Ordovician, S – Silurian.

instead of true stratigraphic ones. SSD shows waves with nearly constant stratigraphic separation along the greater part of the fault (~1600 m), which is typical for block faults crosscutting older folds. Considering stratigraphic separation, vertical fault striation and average inclination of bedding (~40°), the net slip along the Prague Fault could be estimated to approximately 2500 m. The middle blocks situated a fixed stratigraphic distance from marginal walls indicate two-stage movement along the fault. One part of the fault in the Rudná surroundings is distinct from the considered pattern. Variable stratigraphic separation recognized here is still problematic. It may be interpreted as a zone of intersection with another, still unknown fault.

The Tachlovice fault is the second fault under study. This fault is at least forty kilometers long in strike and it moderately dips to the SE. SSD shows the Tachlovice fault as a typical thrust fault with flat-ramp-flat geometry (Fig. 1), which is in contradiction with its previous interpretation as a synsedimentary fault. Flats of hanging wall are situated in the Silurian Liteň Fm. (black shales) in the SW part and in the Ordovician Bohdalec Fm. (gray shales) in the NE part. Ramps intersect Kosov (sandstones) and adjacent formations (approximately 400 m in thickness for a distance of less than 5 km). The footwall displays a very similar pattern but one flat in the NE part is set to Králův Dvůr Fm. (gray shales) instead of to a hanging wall of lower Bohdalec Fm.

Although both the Prague and the Tachlovice faults seem to be of the same nature (the same strike, remarkable stratigraphic separation, similar localization in the Prague Synform), the SSDs of the faults demonstrate different features of fault surface geometry and consequently very distinct mechanisms of origin. The Tachlovice fault is one of the main thrusts in the Prague Synform with flat-ramp-flat geometry producing fault-related folding while the Prague fault was formed later, after folding, and belongs to a group of block translatory faults. Consequently, stratigraphic separation diagrams demonstrate their applicability and effectiveness as tools for the tectonic analysis of faults. Detailed stratigraphy and good geological maps are important requirements for the use of SSDs, but when these are available, this method is economical, simple and effective.


Přírodní fáze vznikající oxidací arsenidů Fe v systému Fe-As-(S)-O-H

Jan LOUN1,2

1Národní muzeum, Václavské náměstí 68, 115 79 Praha 12Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brnoe-mail: [email protected]

Dnes patří arsen mezi nejintenzivněji studované rizikové prvky z důvodu jeho toxicity pro člověka i ostatní živočichy. Sekundární minerály arsenu se dnes studují v mineralogii kvůli doplnění poznatků o jejich vlastnostech a v environmentální geologii díky vazbě arsenu v těchto minerálech. Studie jsou soustředěny do míst kontaminace životního prostředí těmito sloučeninami, tedy do oblastí přirozeně nabohacených arsenem, oblastí průmyslových aktivit nebo lokalit poznamenaných těžbou a zpracováním arsenových rud. Takovou lokalitou je i Kaňk u Kutné Hory. Nachází se v kutnohorském rudním revíru, který představují přibližně paralelní žilná pásma. Podle charakteru převládající rudní výplně se dělí na tzv. pásma kyzová a stříbrná. Mezi pásma kyzová se řadí nejvýznamnější staročeské pásmo v severní části kutnohorského rudního revíru. Díky charakteru primárních minerálů staročeského pásma (arsenopyrit, pyrit, pyrhotin) spadá složení sekundárních fází přítomných na zdejších haldách do relativně jednoduchého systému Fe-As-(S)-O-H. Do této skupiny patří a na základě chemického složení sem byly zařazeny tyto minerály: skorodit, symplesit, pitticit, bukovskýit (TL), karibibit, kaatialait, kaňkit (TL), zýkait (TL), paraskorodit (TL), sarmientit, parasymplesit, angelellit, tooeleit a ferrisymplesit. Tučně zvýrazněné fáze se vyskytují na studované lokalitě a pro čtyři z nich jsou dokonce haldy staročeského pásma typovou lokalitou (TL). Jejich asociace zde dosud nebyly dostatečně zkoumány.

V rámci terénního výzkumu v letech 2006–2008 byly vytipovány a prozkoumány 3 lokality odlišného charakteru s výskytem minerálních asociací zkoumaných fází. Všechny tři lokality se nachází v oblasti staročeského pásma na Kaňku u Kutné Hory, z nichž první je dobře známá a vědecky prozkoumaná a na dvou ostatních nebyl výskyt sekundárních minerálů dosud zaznamenán ani popsán. Identifikace fází byla provedena pomocí RTG práškové difrakční analýzy a elektronové mikrosondy. Popisovanou problematiku řeší podrobněji práce Louna (2008), kde jsou rovněž uvedeny výsledky laboratorních výzkumů.

LITERATURA:

Loun, J. (2008): Přírodní fáze vznikající oxidací arsenidů Fe v systému Fe-As-(S)-O-H. — MS, bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity. Brno.


Geovědní informační služby

Pavla PETEROVÁ1

1Česká geologická služba, Klárov 3, 118 21 Praha 1, Česká republikae-mail: [email protected]

Posláním České geologické služby (ČGS) je geologický výzkum spojený s mapováním státního území a zpřístupňování výsledků výzkumu pro státní instituce, jakož i další organizace či jednotlivce, a to v národním i mezinárodním měřítku.

Prezentaci výsledků výzkumné a vývojové činnosti zajišťuje geologická služba již od svých počátků prostřednictvím vydavatelství, jež je největším vydavatelem geologické literatury v České republice. Zaměřuje se na tištěné a elektronické publikace – geologické a tematické mapy včetně vysvětlujících textů, geovědní publikace, periodika i monografie. Především odborné veřejnosti jsou věnována zdarma online zpřístupněná periodika jako je Bulletin of Geosciences, Zprávy o geologických výzkumech, ČGS Special Papers a Sborníky geologických věd. Široké veřejnosti jsou zpřístupňovány poznatky z geologických věd populárně naučnou formou pomocí publikací, map, pohlednic apod. Veškerá produkce je v nabídce online obchodu ČGS.

Současně je také kladen důraz na zpřístupnění informací výzkumu a mapování na stránkách portálu ČGS, kde jsou dostupné aplikace Geologická encyklopedie, Virtuální muzeum, Databáze významných geologických lokalit, Dekorační kameny ČR, Litogeochemická databáze ČR, Portál geohazardů nebo Anglicko-český geologický slovník.

Prostorové informace jsou prezentovány na mapovém serveru, který zpřístupňuje geologické, hydrogeologické, radonové a další tematické mapy i s topografickým podkladem pro lepší orientaci a vysvětlující legendou.

Návštěvníkům webových stránek je k dispozici také Digitální archiv ČGS a Katalog knihovny, kde získají přehled, jaké další datové zdroje lze v ČGS získat.

Kromě uvedených způsobů také nabízíme poskytování elektronických dat přímo podle konkrétní objednávky.


Aplikace teorie chaosu v geologii

Nikola PLHOŇOVÁ1 1Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brnoe-mail: [email protected]

Oscilační zonalita je cenným zdrojem informací o historii studovaného minerálu. Přítomnost oscilační zonality je interpretována zpravidla dvěma způsoby: buď vzniká jako reakce na periodicky se měnící vnější podmínky nebo jako důsledek nelineárních procesů, které probíhají při růstu krystalu. V současnosti se stále více uplatňují v geologii aplikace teorie dynamických systémů. Komplexní jevy a struktury, které jsou předmětem studia teorie dynamických systémů, jsou charakteristické právě pro spontánní přírodní procesy. Z tohoto hlediska lze uvažovat minerál jako dynamický systém a vzory, které tvoří oscilační zonalitu minerálu, lze využít k numerické analýze. Dynamika růstu krystalu je pak reprezentována ve fázovém prostoru a historie tohoto procesu může být kvantifikována prostřednictvím Ljapunovova exponentu.

Cílem této přednášky je poskytnout stručný úvod do fundamentálních principů teorie dynamických systémů a představit tento koncept v kontextu geologických problémů.

LITERATURA:

Halden, N. M. (1996): Determination of Lyapounov exponents to characterize the oscillatory distribution of trace elements in minerals. — The Canadian Mineralogist, 34, 1127–1135.Holodniok, M., Kubíček, A., Kubíček, M. & Marek, M. (1986): Metody analýzy nelineárních dynamických modelů. — Academia, Praha

Holten, T., Jamtveit, B. & Meakin, P. (2000): Noise and oscillatory zoning of minerals. — Geochimica et Cosmochimica acta, 64, 1893–1904.Marek, M. & Schreiber, I. (1984): Stochastické chování deterministických systémů. — Academia, Praha.Ortoleva, P. J. (1994): Geochemical self-organization. —Oxford University Press, New York.


Jurské a křídové vápence v příkrovech vnějších Západních Karpat

Ivan POUL1,2, Jiří JANEČKA3 & Rostislav MELICHAR3

1Česká geologická služba pobočka Brno, Leitnerova 22, 658 69 Brno2Ústav geotechniky, Fakulta stavební, Vysoké učení technické v Brně, Veveří 95, 662 37 Brno, 3Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brnoe-mail: [email protected]

Velké izolované výchozy Jurských vápenců ve flyšových horninách vnějších Západních Karpat jsou označovány negenetickým termínem jako „bradla“. Tyto vápence jsou obvykle masivní, odolné vůči erozi a proto často tvoří morfologické elevace. Otázka pozice vápencových těles v rámci flyšových příkrovů není dořešená. Pokud vyloučíme jako nepravděpodobnou hypotézu sedimentace těchto vápenců v prostředí depozice flyšových sedimentů, musíme uvažovat tektonický a nebo gravitační transport do dnešní pozice. Lze uvažovat tři možné mechanismy, které vedly k zahrnutí vápenců do sedimentárních jednotek vnějších Západních Karpat: vápence představují „příkrovovou trosku“ jako erozní zbytek příkrovu oddělený od podloží násunovou plochou, nebo se jedná o „tektonickou šupinu“ (duplex) vylomenou z podloží a omezenou v podloží i nadloží násunovou plochou. Nebo vápence tvoří „olistolity“ tedy exotické bloky obklopené „olistostromou“ (chaotickou akumulací různorodých sedimentů a úlomků). Tyto akumulace vznikají jako následek podmořských sesuvů často v extenzích režimech, kdy bloky hornin sklouznou po svahu do hlubších částí pánve, kde mohou být překryty další sedimentací. Studovanými lokalitami byly Pavlovské vrchy na jižní Moravě a bradla na severní Moravě (Štramberk, Jasenice a Skalička). Všechna tělesa v oblasti Pavlovských vrchů jsou typicky na bázi ždánického příkrovu. Díky mapování, vrtnému a geofyzikálnímu průzkumu byla prokázána antiklinální stavba (2 řady antiklinál) porušena příčnými zlomy (SZ-JV). Levostranné pohyby na zlomech způsobily reorientaci vápenců z původního směru SV-JZ (ve směru os antiklinál) do en-echelon struktury s orientací S-J. Zatímco na severní Moravě jsou vápencová bradla doprovázena hrubozrnnými vápencovými slepenci představujícími olistostromu, která je součástí slezské jednotky. Orientace vrstevnatosti se v jednotlivých bradlech odlišuje a současně není paralelní ani s okolními hemipelagickými sedimenty. Olistostroma, která je v rámci slezské jednotky mapovatelná je typickým důkazem pro definici „bradel“ jako olistolitů.


Mechanické vlastnosti a mineralogické složení neogenních jílův brněnské aglomeraci

Ivan POUL1,2 a Magdaléna KOUBOVÁ3

1Česká geologická služba, pobočka Brno, Leitnerova 22, 658 69 Brno2Ústav geotechniky, FAST Vysoké učení technické v Brně, Veveří 95, 602 00 Brno 3Česká geologická služba, pracoviště Barrandov, Geologická 6, 152 00 Praha 5 e-mail: [email protected]

Problém nasycených nebo částečně nasycených jílovitých zemin je aktuální problém. Velká část brněnské aglomerace je z geologického hlediska situovaná na rovinách a tektonických depresích, které jsou vyplněny překonsolidovanými neogenními jíly (tzv. „tégly“). Tyto neogenní jíly prodělaly výraznou překonsolidaci (jsou tedy výrazně anizotropní) a vlivem působícího konsolidačního napětí docházelo ke zmenšování pórů za současného vytlačování volné a plasticko viskózní vody ze struktury. Jako modelový profil jílovitou zeminou, kde byly testovány mechnické vlastnosti s ohledem na mineralogické složení, byl zvolen vrt Medlánky-2. Vrt byl vyhlouben v celém profilu v jílovitých zeminách výhradně pro vědecké účely. Z makroskopického pozorování vyplývá, že svrchních 12,8 m je tvořeno tuhým jílem narezavělé, občasně rezavě béžové smouhované barvy s výskyty velkých drúz sádrovce (až 10 cm). Pod litologickým rozhraním v 12,8 m byl zkoumán vizuálně homogenní zelenošedý jíl tuhé/pevné konzistence. V profilu vrtu Medlánky–2 je mineralogické složení velmi podobné, pouze nad hranicí v hloubce asi 13 m je důležitá přítomnost sádrovce. Sádrovec a ostatní sírany mohou vzniknout oxidací sulfidů Fe a dalších kovů. Charakteristický je pro vzorky vyšší obsah jílové frakce, okolo 40 hm. %. Hlavním minerálem ve frakci jílu je expandabilní illit/smektit dále je důležitá přítomnost dalších fylosilikátů, kaolinitu, chloritu, illitu. Složení jílů z jiných brněnských lokalit více či méně odpovídá modelovému profilu v Medlánkách. Z uvedeného důvodu lze mechnické analýzy zemin přímo srovnávat. Brněnské překonsolidované jíly obsahují velké množství karbonátů, avšak ty nevytváří tmel mezi krystality jílových minerálů, jak bylo předpokládáno, nýbrž tvoří skelety vyhynulých organismů a na pevnosti se tak přímo nepodílejí. Z mechanických analýz (triaxiální zkoušky UU a smykové krabicové zkoušky) vyplývá, že zásadní vliv na pevnost zemin má sekundární anizotropie – smykové porušení a konzistence zeminy (obsah pórů s vodou v zemině ~ objemová hmotnost). Primární anizotropie (paralelní struktura) se uplatňuje na výsledcích deformačních charakteristik (stlačitelnost a bobtnavost).


Využití a možnosti palynologie

Alena ROSZKOVÁ1

1Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brnoe-mail: [email protected], [email protected]

Palynologie je vědní obor, který se zabývá výzkumem pylů a spor (souhrnně palynomorf ). Umožňuje rekonstrukci vegetačních poměrů krajiny v určitém čase (Jankovská 1995).

Zdrojem materiálu mohou být sedimenty rašelinišť, slatinišť, lesních půd, jezer, rybníků, jeskyní, spraše, dále tzv. antropogenní sedimenty – podloží různých staveb a výplně odpadních jímek, studní apod. (Pacltová 1963).

Velikost palynomorf se pohybuje od 5–200 µm. Vnější obal zrn (exina) a spor (exospor) je budován z velmi složité organické sloučeniny, jejímiž složkami jsou pollenin a sporenin, a která značně odolává chemickým vlivům. Sporopollenin (obr. 1) je chemicky složitý polymer karotenoidů a karotenesterů s O2, odolný vůči kyselinám i zásadám, rozrušují ho jen silné chemikálie (např. H2O2, H2SO4). K odolnosti palynomorf také přispívají mikroskopické rozměry a složitá lamelární stavba vnějšího obalu.

Pylová zrna a spory mají ještě další, zásadní vlastnost – jsou rodově a často i druhově morfologicky odlišné, podle čehož je můžeme identifikovat (Jankovská 1988, Jankovská 1997).

Palynologie je často aplikována i v jiných vědních oborech než v botanice, např. v medicíně (alergologie), kriminalistice, medařství, lesnictví, archeologii, klimatologii, glaciologii, geologii, a v neposlední řadě též v paleobotanice (Stoklasa 1975).

LITERATURA:

Jankovská, V., (1988): Botanika a paleoekologie kvarté-ru. — Živa, 1, 15–17.Jankovská, V., (1995): Minulost krajiny a paleoekologie. — Zpr. Čes. Bot. Společ., 12, 33–35. Praha.Jankovská, V., (1997): Možnosti využití pylové analýzy. — Lesnická práce, 76, 11, 366–367.

Pacltová, B., (1963): Metody paleobotanického výzku-mu. — SPN. Praha.Stoklasa, J., (1975): Včelí produkty ve výživě, lékařství, farmacii a kosmetice. — SZN. Praha, 164 str.

Obr. 1: Vzorec sporopolleninu


Vliv hlubinné těžby na specifický odtok podzemních vod,příklad dolu Rožná a Rosice-Oslavany

Adam ŘÍČKA1, David GRYCZ1 & Tomáš KUCHOVSKÝ1


Důlní díla způsobují plošně rozsáhlé a dlouhodobé změny v životním prostředí. Cílem studie bylo posouzení vlivu hlubinné těžby na režim podzemních vod. Tento vliv byl posouzen prostřednictvím zjištění distribuce specifického podzemního odtoku v povodí činného uranového dolu Rožná a v povodí již opuštěného a zaplaveného důlního díla Rosicko-oslavanského uhelného revíru.

Povodí toku Rožínky a Habřiny protékajících nad dobývacími prostory dolu Rožná a Rosice–Oslavany bylo rozděleno do dílčích povodích, jejichž specifický podzemní odtok byl určen měřením průtoku na příslušných úsecích toku. Měření probíhalo na konci dlouhodobého bezesrážkového období, takže specifický odtok vypočtený pro jednotlivá dílčí povodí lze považovat za ryze podzemní.

V dílčích povodích nacházejících se přímo v oblasti dobývacího prostoru obou ložisek byl zjištěn značný pokles specifického podzemního odtoku. V prostoru činného důlního díla Rožná se specifický podzemní odtok snižuje z 5,29 na -0,34 l.s-1.km-2 a v prostoru důlního díla Rosice–Oslavany z 0,48 na -26,19 l.s-1.km-2.

Na rozdíl od pouhého zhodnocení průtoků povrchových vod v tocích protékajících nad důlním dílem, umožňují specifické podzemní odtoky objektivní posouzení vlivu důlní činnosti na režim podzemních vod. Zjištěním distribuce specifického podzemního odtoku byl prokázán značný vliv jak činného dolu Rožná tak opuštěného a zaplaveného dolu Rosice–Oslavany na režim podzemních vod.


Post-Cretaceous tectonic evolution of the Eastern Black Sea Basin

Cameron R. SHEYA1,2

1Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno2Energy and Geoscience Laboratory, University of Utahe-mail: [email protected]

The Black Sea, located between Ukraine, Russia, Georgia, Turkey, Bulgaria and Romania, has a total surface area of around 423,000 km2. The Black Sea can essentially be separated into two tectonically distinct basins: The Western Black Sea Basin and the Eastern Black Sea Basin. Although many theories and hypotheses have been proposed for the genesis and subsequent evolution of the Eastern Black Sea, no concise answer for the tectonic evolution has been sufficient. With the acquisition of over 25 seismic lines that span from the far eastern coast of the Black sea to the southern tip of Crimea southward, a fresh new look at the post-Cretaceous development of the Eastern Black Sea Basin can be synthesized. With the interpretation of these seismics, computer programs like Petrel and ArcGIS will be utilized to answer questions not only in a 2-dimensional aspect, but in a 3-dimensional viewpoint as well. With the results of the interpretations we will be able to answer some of the fundamental questions of this area such as: the timing of major tectonic events; how pre-and post-rift structures interact when the system alternates between extension and compression; sedimentation input areas; and how sedimentation was influenced by the loading and unloading of the Pontides and Greater Caucasus throughout their evolution. With these, and other questions answered, we hope to have a more complete picture of the post-Cretaceous evolution and development of the Eastern Black Sea Basin.


Využití izotopu C13 ve stratigrafii křídy vnějších Západních Karpat

Alexandra Smaržová1 & Petr Skupien1

1Institut geologického inženýrství, VŠB – Technická Univerzita Ostrava, 17. Listopadu 15, 708 33 Ostrava – Porubae-mail: [email protected]

Izotopy jistého chemického prvku jsou atomy stejného prvku se stejným protonovým číslem, ale s různým počtem neutronů. Izotopy stejného prvku mají prakticky stejné chemické vlastnosti a hlavním rozdílem je různá reakční doba. Ve stratigrafii se využívá izotopů 12C, 13C, 14C jak karbonátového, tak i organického. Podle jeho obsahu a poměru různých izotopů C v horninách – v našem případě sedimentů – je možno rekonstruovat paleoklima v jednotlivých obdobích vzniku Země a také změny v uhlíkovém cyklu. Změny koncentrací izotopu C jsou spojovány též s termínem C-izotopové eventy. Některé C-izotopové eventy, je možno vysledovat v globálním měřítku a označujeme je jako anoxické eventy (OAE1, OAE2).

Příspěvek pojednává o obsahu izotopu C v sedimentech křídy v oblasti vnějších Západních Karpat, a to na profilech Skalice, Němetice a Bystrá.

Na profilu Skalice (stratigraficky svrchní valangin až spodní hauteriv) byl naměřen obsah organického uhlíku (TOC) v jílovcích v hodnotě 0,65 až 5,76%. Změna ve složení izotopů karbonátového C (δ13C) se pohybuje v rozmezí od 0,43 do 0,75 ‰. Pouze v intervalu nad záznamem zvýšeného obsahu TOC poměr stoupá až k hodnotě 1,81 ‰. Obdobný záznam je znám z vocontského bazénu ve Francii, z Alp ve Švýcarsku (Lini et al. 1992, Fischer 2003). Dokumentovaný event se na všech profilech objevuje na hranici valangin/hauteriv.

V němetickém profilu byly naměřeny hodnoty TOC v rozmezí 0,14 až 1,36 %. Změna ve složení izotopů karbonátového C (δ13C) se pohybuje v rozmezí od 0,16 do 2,44 ‰. Nejvyšších hodnot dosahuje poměr δ13C v jasenickém souvrství, které dle dřívějších mikropaleontologických poznatků náleží cenomanu. Je tedy pravděpodobné, že lze závěr sedimentace jasenického souvrství spojovat s oceánským anoxickým eventem OAE2, který se objevuje na konci cenomanu (Jarvis et al. 2006).

Na profilu Bystrá bylo studováno izotopové složení C v organické hmotě v časovém rozpětí alb až campan. Výrazná změna sedimentace nejvyšší části cenomanu je zřetelná nejen v litologickém záznamu, ale rovněž v záznamu δ13Corg, který se posouvá do negativních hodnot, poté co náhle dochází k nástupu sedimentace pestře zbarvených jílovců spojených s výrazně prokysličeným prostředím. Stejně jako na jiných lokalitách lze sledovat negativní posun v nejvyšším cenomanu a nejvyšším santonu (Hasegawa et al. 2003). První z nich lze spojovat s oceánským anoxickým eventem OAE2.Práce vznikla za podpory interního grantu HGF VŠB-TU Ostrava.


LITERATURA:

Fischer, S.H. (2003): Geochemical and Sedimentological evidence for environmental changes in the Valanginian (Early Cretaceous) of the Tethys region. — Unpublished PhD thesis, Swiss Federal Institute of Technology Zurich, 189 s.Hasegawa, T., Pratt, L.M., Maeda, H., Shigeta, Y., Okamoto, T., Kase, T. & Uemura, K. (2003): Upper Cretaceous stable carbon isotope stratigraphy of terrestrial organic matter from Sakhalin, Russian Far East: a proxy for the isotopic composition of paleoatmospheric CO2. — Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology, 1, 97–115. Amsterdam.

Jarvis, I., Gale, A.S., Jenkyns, H.C. & Pearce, M.A. (2006): Secular variation in Late Cretaceous carbon isotopes. — Geological Magazine, 143, 561-608. London.Lini, A., Weisert, H. & Erba, E. (1992): The Valanginian carbon isotope event: a first episode of greenhouse climate conditions during the Cretaceous. — Terra Nova, 4, 374–384.


Sedimentární záznamy sesuvy hrazených jezer jako významný zdroj informací o holocenním vývoji krajiny

Veronika SMOLKOVÁ1, Tomáš PÁNEK1 & Jan HRADECKÝ1

1Katedra fyzické geografie a geoekologie, Přírodovědecká fakulta, Ostravské univerzity, Chittussiho 10, 710 00, Ostrava – Slezská Ostrava, Česká republikae-mail: [email protected]

Svahové deformace často působí změny morfologie říčních údolí. Tyto interakce lze klasifikovat mnoha způsoby (Korup 2005). Nejvýraznějším případem je zahrazení říčního údolí sesuvem a následný vznik trvalého nebo dočasného jezera. V české, slovenské a polské části Vnějších Západních Karpat bylo nalezeno a zkoumáno několik desítek pozůstatků již zazemněných jezer hrazených sesuvy a byly zkoumány jejich sedimentární záznamy (Pánek et al. 2007, Smolková et al. 2008). Cílem příspěvku je na vybraných lokalitách ukázat potenciál výzkumu těchto jezer pro poznání kvartérních paleoenvironmentálních podmínek. Získané sedimentární záznamy se vyznačují sledem střídajících se vrstev různé geneze (jezerní sedimenty, biogenní mokřadní sedimenty, fluviální štěrky, atd.), jež jsou odrazem environmentálních a klimatických změn v oblasti v průběhu jejich vzniku (Margielewski 2006). Pomocí radiokarbonového datování, palynologické analýzy, stanovení podílu organické složky a granulometrické analýzy byly získány relevantní informace o lokálních změnách sedimentačních podmínek v průběhu téměř celého holocénu. Datováním báze jezerních sedimentů bylo stanoveno poměrně přesně minimální stáří svahových deformací způsobujících zahrazení. Ze získaných dat bylo rovněž možné kvantifikovat holocenní erozní a sedimentační dynamiku v povodí jezer.

LITERATURA:

Korup, O. (2005): Geomorphic hazard assessment of landslide dams in South Westland, New Zealand: funda-mental problems and approaches. — Geomorphology, 66, 167–188.Margielewski, W. (2006): Records of the Late Glacial-Holocene palaeoenvironmental changes in landslide forms and deposits of the Beskid Makowski and Beskid Wyspowy Mts. area (Polish Outer Carpathians). — Folia Quaternaria, 76, 149 p.

Pánek, T., et al. (2007): Landslide dams in the northern part of Czech Flysch Carpathians: geomorphic evidences and imprints. — Studia Geomorphologica Carpatho-Balca-nica, 41, 77–96.Smolková, V., Pánek, T. & Hradecký, J. (2008): Land-slide dams in the flysh Carpathians: contribution to un-derstanding the Holocene landscape development. —ÚGN Ph.D. Workshop 2008 Proceedings, 55–59.


EMP investigations of α-decay related mineral chemistry and its implications for dating of U-Th-Pb(-Si) system

Vladimír STRUNGA1


Determining accurate geological age of a rock sample is the objective of various approaches using the U-Th-Pb system in actinide bearing minerals. Various analytical techniques like cathod luminiscence or electron microanalysis (Geisler & Schleicher, 2000) have been proposed to avoid dating of radiogenic systems that have been affected by radiation damage and altered. The approach described here correlates the sum of calculated specific alpha activities or doses [α g-1y-1] with contents of Pb, Si or another alteration tracer. Graphic charts (tracer vs. activity) are the key tools for investigations. The microanalytical investigation method described here may help especially: 1. to distinguish data of undisturbed U-Th-Pb system from the ones that come from altered

parts of grains. 2. to recognize resetting of U-Th-Pb system as consequence of its thermal history.3. to indicate the lead that has non-radiogenic origin (so called initial or common lead) or

the radiogenic lead resulting from initial enrichment in intermediate daugther products, e.g. excess 234U.

4. the percolation threshold can be indicated by this method using Si-loss as tracer in zircon solid solutions.

0

0,05

0,1

0,15

0,2

0,25

0,0E+00 5,0E+09 1,0E+10 1,5E+10 2,0E+10

Pb [w

t.%]

A (U+Th) [α / g a]

gneissic enclave in Velay granite

Velay granite

LITERATURA:

Geisler, T. & Schleicher, H. (2000): Improved U-Th-total Pb dating of zircons by electronmicroprobe using a simple new background modeling procedure and Ca as a chemical criterion of fluid-induced U-Th-Pb discordance in zircon. — Chem. Geol., 163, 269–285.

Montel, J.-M., Foret, S., Veschambre, M., Nicollet, Ch. & Provost, A. (1996): Electron microprobe dating of monazite. — Chem. Geol., 131, 37–53

Fig. 1: Two Pb/A trends indicate bimodal age distribution of monazites – probably a consequence of partial reset in U-Th-Pb system. Thermal action of granite intrusion is likely the source of reset within older gneissic enclave monazites. Data taken from Montel (1996).


Uranová mineralizace ložiska Rožná v metasomatitech v asociacis chloritem a pyritem

Jana SUCHÁNKOVÁ1, Jaromír LEICHMANN1 & Daniel HOLECZY2

1Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno2GEAM Dolní Rožínka, 592 51, Dolní Rožínka, Česká republikae-mail: [email protected]

Ložisko Rožná náleží ložiskovému poli Rožná-Olší a nachází se v severovýchodní části strážeckého moldanubika v blízkosti svrateckého krystalinika. Uranové zrudnění ložiska Rožná je vázáno hlavně na směrné zóny mylonitů a kataklazitů a na jejich zpeřené struktury nižšího řádu, na tělesa episyenitizovaných biotitických a amfibol-biotických pararul a migmatitů (na metasomatity) a také na zlomová pásma (Kříbek et al., 2009).

Tato práce je soustředěna na uranovou mineralizaci v metasomatitech, ve kterých došlo k desilicifikaci, díky které se zvýšila porosita, k albitizaci, chloritizaci, hematitizaci a ke karbonitizaci. Studovaná uranová mineralizace je tvořena jemně rozptýleným coffinitem, Zr-coffinitem, popřípadě minerálními fázemi bohatými na U-Ti-Zr a je vázána na chlorit, illit, pyrit, starší zirkon a na hydrozirkon, jehož zóny tvoří pásy dosahující mocnosti i několika mm. Studium je zaměřeno podrobněji na uranové zrudnění s vazbou na chlorit a pyrit.

Okraje a štěpné plochy pseudomorfóz chloritu po biotitu jsou vyplněny coffinitem, který je slabě až silně nabohacen o Zr a Ti. Zrna coffinitu často dosahují jen několika µm.

Coffinit obrůstá zrna pyritu a vyplňuje jeho štěpné plochy a částečně pyrit také pohlcuje. Pro coffinitu v asociaci s pyritem je charakteristické silné obohacení o Ti a Zr (až 22 wt. %). Mocnější zóny alterace jsou často zonální a jsou tvořeny coffinitem až hydrozirkonem, jenž je obohacen o Y, Ce a U (až 24 wt. %).

Tato mineralizace pravděpodobně vzniká díky průniku rudonosných fluid v souvislosti s redukcí U6+ na Fe2+ z pyritu, biotitu či chloritu. Variabilní složení i struktura jednotlivých minerálních fází uranové mineralizace poukazuje na její polyfázový vznik.

LITERATURA:

Kříbek, B., Žák, K., Dobeš, P., Leichmann, J., Pu-dilová, M., René, M., Scharm, B., Scharmová, M., Hájek, A. Holeczy, D., Ulrich, F.H. & Lehmann, B. (2009): The Rožná uranium deposit (Bohemian Massif, Czech Republic): shear zone-hosted, late Variscan and post-Variscan hydrothermal mineralization. — Miner. Deposita, 44, 99-128.


Nové metody ve výuce a studiu geologie

Vojtěch ŠEŠULKA1


Předkládaný příspěvek se zabývá možnostmi rozvoje výuky a studia geologie za využití výpočetní techniky a internetu. Přináší nový, interaktivní rozměr práce se studijními materiály, a to nejen jejich moderní podobu, ale i zlepšenou dostupnost pro studenty. Za tímto účelem je vytvářena webová aplikace, která umožní studentům lepší přístup k dosud špatně získatelným studijním materiálům. Mapový server, zpřístupněný všem držitelům přístupových hesel do informačního systému Masarykovy univerzity, bude v první fázi zaměřen na výuku regionální geologie.

LITERATURA:

Kodym, O. et al. (1967): Geologická mapa ČSSR: západ: 1:500000. — Ústřední ústav geologický. Praha.

Mísař, Z. et al. (1983): Geologie ČSSR. 1, Český masív. — SPN. Praha. 333 str.

obr. 1: Ukázka připravované mapové aplikace.


Geochemické zhodnocení dnových sedimentů řeky Talas a jejich přítoků se zaměřením na arsen

Zdeněk ŠÍMA1 & Josef ZEMAN1


V rámci mezinárodního studijního programu ERASMUS MUNDUS byla ve středoasijské republice Kyrgyzstán provedena studie zaměřená na geochemické složení dnových sedimentů. Pro studii byla vybrána řeka Talas a její přítoky v oblasti centrálního Ťan-šanu. V letních měsících roku 2008 bylo na 16 odběrových místech provedeno vzorkování dnových sedimentů, doplněné o sledování hlavních geochemických parametrů (pH, Eh, TDS, T).

Mezi nejvýznamnější výsledky patří zjištění vysokých koncentrací arsenu. Jeho průměrné koncentrace v dnovém sedimentu v celém povodí řeky Talas jsou 200 mg/kg, což v porovnání s běžnými koncentracemi v našich řekách představuje čtyřicetinásobek. Předpokládaným důvodem těchto vysokých koncentraci je těžba zlata, která v povodí řeky Talas probíhá. Geochemické zhodnocení dnových sedimentů, bylo kromě klasického sledování růstu či poklesů koncentrací jednotlivých prvků v délce toku, provedeno pomocí zvětrávacích indexů. Jako nejvhodnější se ukázal Parkerův zvětrávací index (WIP), který ve svém výpočtu zahrnuje pouze mobilní složky (Na, K, Mg a Ca). Jeho trend je v délce toku řeky Talas zřetelně klesající, což odpovídá většímu stupni zvětrání dnových sedimentů.

LITERATURA:

Ďurža, O. & Khun, M. (2002): Environmentálna geochémia niektorých ťažkých kovov. — Univerzita Komenského. Bratislava. 114 str.

Parker, A. (1970): An index of weathering for silicate rocks. — Geological Magazine, 107, 501-504.


Studium savčí mikrofauny würmského glaciálu jeskyně Balcarky

Tato práce je zaměřena na revizní studium savčí mikrofauny Kniesova sběru z jeskyně

Balcarka (sv. část Moravského krasu), který byl proveden začátku 20. století. Součástí práce

je také paleoekologické vyhodnocení společenstva hlodavců, ukazující na závěrečnou fázi

würmského glaciálu (svrchní pleistocén). Provedeno byl také biostratigrafické vyhodnocení

odpovídající polootevřenému terénu a poměrně chladnému klimatu.

Společenstvo savců würmského glaciálu je velmi rozmanité. Druhově se mění v jeho

celém průběhu. Jednotlivé druhy jsou přitom různě tolerantní k průměrným teplotám,

méně pak k extrémním teplotám. Méně tolerantní jsou také ke změnám aridity nebo

humidity klimatu (Musil, 1997).

Pro Kniesův sběr je charakteristická poměrně vysoká druhová diversita hlodavců.

Vyskytují se zde společně jak prvky otevřené krajiny (Dicrostonyx torquatus, Microtus gregalis,

Chionomys nivalis, Microtus oeconomus oeconomus, Lemmus lemmus, Cricetus cricetus, Cricetus

phaeus), tak i typicky lesní formy (Clethrionomys glareolus). Z toho plyne, že krajina má stále

ještě charakter tundry, nebo chladné stepi, přičemž se objevují prvky svědčící o prvotním

zalesňování (Clethrionomys glareolus). Tato skutečnost, dohromady s dominantním výskytem

lumíka Dicrostonyx torquatus (téměř 4000 jedinců), jsou charakteristickými znaky pro finální

fázi würmského glaciálu, což umožňuje poměrně přesné časové zařazení odpovídající době

asi 10 000−12 000 BP (Horáček & Ložek 1988).

Ekologicky zajímavý je výskyt mokřadních prvků (Arvicola terrestris, Castor fiber, Microtus

oeconomus oeconomus), které s největší pravděpodobností dokládají přítomnost vodního toku

v nejbližším okolí a pozvolný růst humidity. Tím je také podpořen předpoklad, že studované

společenstvo nejspíše spadá do závěrečné fáze würmského glaciálu (Horáček, Ložek 1988).

Pro stejné časové zařazení (Musil 1997) svědčí i výskyt druhu Ochotna pusilla.

Srovnáme-li jeskyni Balcarka s ostatními jeskyněmi v Moravském krasu, nemůžeme

si nevšimnout nadměrného množství nálezů savčí mikrofauny, které svým počtem

patří k jedněm z nejbohatších ve střední Evropě (Musil 2002). Druhové zastoupení je

v Balcarce podobné jako v okolních jeskyních s vrstvami magdalénienu (Musil 2002). Při

paleoekologickém vyhodnocení musíme také zohlednit skutečnost, že velká část nálezů

zatím stále není určená, a také velké množství materiálu bylo z neznámých důvodů ztraceno.

Nikola ŠTOURAČ1



Na základě posouzení celého mnou studovaného společenstva z jeskyně Balcarka lze

z biostratigrafického hlediska usuzovat, že společenstvo ve smyslu Horáčka & Ložka (1988)

spadá do biozóny Q4. Bližší závěry, týkající se vývoje společenstva v čase nebyly možné,

protože Knies při sběru nezaznamenával statigrafii.

LITERATURA:

Horáček, I. & Ložek, V. (1988): Paleozoology and the Mid-European Quaternary past: scope of the approach and selected results. — Rozpravy Československé akademie věd, Řada matematických a přírodovědných věd, 98, 4, 3‒102. Praha.

Musil, R. (1997): Klimatická konfrontace terestrických a marinních pleistocénních sedimentů. — In: Hladilová, Š. (ed.): Dynamika vztahů marinního a kontinentálního prostředí, 93‒163. Brno.Musil, R. (2002): Fauna moravských jeskyní s paleoli-tickými nálezy. — In: Svoboda, J. (ed.): Prehistorické jeskyně, 50‒102. Brno.


Železo v přírodních zeolitech

Jiří TOMAN1


Problematika přítomnosti Fe v zeolitech nebyla do současné doby podrobně studována. Není ani objasněna pozice Fe ve strukturní mřížce zeolitových minerálů a ani jeho valence. Současné informace o výskytu Fe v zeolitech se omezují pouze na několik publikovaných analýz, kde jsou obsahy Fe v těchto minerálech poměrně dosti nízké a pohybují se v setinách váhových procent, výjimečně až v prvních váhových procentech Fe2O3. Deer et al. (2004) uvádí několik zeolitů s obsahem Fe. Jedná se především o analcim, minerály skupiny chabazitu, skupinu erionitu, skupinu ferrieritu, skupinu heulanditu, laumontit a skupinu phillipsitu.

Studované vzorky zeolitů pocházejí z dnes nečinného lomu severně od Svojanova, který byl založen v amfibolitech letovického krystalinika. Výskyt zeolitů na této lokalitě patří k tzv. alpské paragenezi. Zeolity se vyskytovaly především podél vnějších okrajů kalcitové žíly s mocností až 20 cm. Minerální asociace je tvořena kalcitem I, na který nasedá mladší chabazit jako nejstarší zeolit, který je zatlačován kalcitem II. Na ten nasedají vláknité agregáty ferrieritu, vzájemně se prorůstající s chloritem, popřípadě jsou jím i zatlačovány. Nejmladším zeolitem je klinoptilolit, který vytváří hypautomorfně omezené krystaly zarůstající mezi vláknitý ferrierit. Na základě mikrosondových analýz vykazují všechny zeolity ze Svojanova zvýšené obsahy Fe. Železem nejvíce bohatý minerál je ferrierit, který obsahuje 1,87–2,77 váh. % Fe2O3 (1,40–2,10 apfu). Množství Fe v klinoptilolitu je 0,51–0,52 váh. % Fe2O3 (0,37–0,38 apfu) a nejnižší obsahy okolo 0,14–0,57 váh. % Fe2O3 (0,03–0,14 apfu) jsou v chabazitu. Ferrierit a klinoptilolit se navíc vyznačují značně zvýšenými obsahy Mg. Z doposud studovaných zeolitů z výskytů v rámci České republiky jsou zeolity ze Svojanova naprosto ojedinělé svými obsahy Fe a Mg.

LITERATURA:

Deer A. W., Howie A. R., Wise S. W. & Zussman J. (2004): Rock-forming minerals. Framework Silicates: Silica Minerals, Feldspathoids and the Zeolites. — The Geological Society, 982 str., London.


Paleonapjatostní analýza masivu hory Naranco

Gabriela TÓTHOVÁ1


Studovaná oblast se nachází na jižním svahu hory Naranca ukloněném k jihu. Hora Naranco se leží severně od Ovieda, hlavního města provincie Asturie (Asturias) v severním Španělsku. Tato hora je známá nejen památkami kulturního dědictví UNESCO, ale z geologického hlediska je především známá svou tektonikou – naranckým zlomem (Falla de Naranco, Claverol et al., 1995).

Narancký zlom je variský zlom, který byl reaktivovaný během alpinské orogeneze, což se v terénu potvrdilo přítomností více lineací různého vztahu a stáří na jednom zlomu. Měření zlomů, lineací, vrstevnatosti a puklinatosti byla prováděna především v souvrství naranckých pískovců (Areniscas de Naranco) a horských vápenců (Caliza de Montaňa), dále byla měřena vedlejší data jako žilky a stylolity.

Obr. 1: Narancký zlom (Falla de Naranco) ležící severně od města Ovieda (severní Španělsko) je variský zlom reaktivovaný v době alpinské orogeneze. Sočasně se vznikem násunu došlo i ke vzniku vrásy v naranckých pískovcích (Arenisca de Naranco) a horských vápencích (Caliza de Montaňa).


Konturové diagramy orientace vrstevnatosti byly zhotoveny v programu Spheristat a paleonapjatostní anylýza byla provedena programem MARK2006 (Kernstocková & Melichar, 2005). Na základě konturových diagramů vrstevnatostí byla potvrzena existence dříve předpokládané vrásy (Aramburu et al., 1995), která vznikala souběžně se pohybem podél násunu. Směr kompresního napjetí σ1 byl určen 355/2, směr střižného napjetí σ2 je 266/52 a směr extenzního napětí σ3 je 86/40 v horských vápencích. Výsledky doplňují již dříve vydané práce týkající se geometrie deformace a vzniku asturského oblouku (Bulnes et al., 2001, 2002).

LITERATURA:

Aramburu, Carlos E., Bastida, Fernando & Arbizu, Miguel (1995): Geología de Asturias. — Ediciones Trea. Gijón.Bulnes, M. & Alberto Marcos (2001): Internal struc-ture and kinematics of Variscan thrust sheets in the Hal-ley of the Trubia River (Cantabrian Zone, NW Spain): regional tectonic implications. — International Journal of Earth Science (Geologische Rundschau), 90, 287–303.

Bulnes, M. & Jesús Aller (2002): Three-dimensional geometry of large scale fault-propagation folds in the Cantabrian Zone, NW Iberian Peninsula. — Journal of Structural Geology, 24, 827–846.Claverol, G. M. & Torres Alonso, M. (1995): Ge-ología de Oviedo. — Paraiso Ediciones.Kernstocková, M. & Melichar, R. (2005): Paleostress analysis of heterogenous fault /slip data — 2nd Congress Czech Geological Society, p. 58. Prague.


The Čeřínek Stock

Alice ZAVŘELOVÁ1,2, Kryštof VERNER2,3, Rostislav MELICHAR1

1Ústav geologických věd, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Kotlářská 2, 611 37 Brno2Česká geologická služba, pobočka Praha a Brno 3Přírodovědecká fakulta UK, Ústav petrologie a strukturní geologie, Albertov 6, Praha 2e-mail: [email protected]

Čeřínek stock is situated on the north of the Moldanubian Plutonic Complex, which represents one of the largest Variscian plutonic complexes. It comprises a variety of granitoids of mid- to late Carboniferous age that intruded Moldanubian metasediments over a period of c. 30 Ma (Breiter et al. 1998).

Čeřínek stock has oval shape gently stretched in direction NE-SW and borders on older granitoids of the Moldanubian Plutonic Complex on the south and north. On the west and east it borders on migmatitization paragneiss and migmatites of monotous group of the moldanubian. It has relatively homogenous body formed of coarse-grained, seldom porphyritic and biotite-muscovite granite in petrohraphical respect.

Fig. 1: Simplified geological map of the Čeřínek Stock.


In the stock was observed relatively thin intensity of mezoscopic magmatic character. The preferred planar orientation is observed on phenocryst of feldspars, plagioclases, biotites and muscovites. These magmatic foliation have sheer orientations along parallel with longer axis of intrusion (~ENE-WSW), only in isolated cases was identified their subhorizontal orientation (up to ~10°) in the northeast. Overbearing sheer fabrics in the pluton have evidently discordant orientation concerning constructions surrounding rocks.

Magnetic fabrics of the stock Čeřínek were analysed using a method AMS (anisotropy of magnetic susceptibility). Orientations and values of the main axis magnetic ellipsoid magnetic anisotropy (k1≥k2≥k3) were measured in the firm AGICO in Brno (CZ) on Kappabridge KLY- 3, KLZ-4S (Jelínek a Pokorný, 1997, Hrouda et al 1990). Data were processed with ANISOFT software.

There are three important AMS data values: 1)km (middle average susceptibility); 2)P=k1/k3 (parameter for eccentricity of AMS ellipsoid) and 3) shape parameter T=2ln(k2/k3)/ln(k1/k3)–1. In the stock Čeřínek, values of average magnetic susceptibility are relatively low, range 4,75.10-5 as far as 5,87.10-5 [SI]. Degree of anisotropy (parameter P) puts on lower values P=1,013 as far as 1,025, that are characteristic for fabrics of magmatic character. Values of parameter T inch in interval T= -0,395 as far as 0,662 (planar ellipsoid magnetic fabrics). Magnetic foliation have relatively homogenous orientations in pluton Čeřínek. Surrounding granitoids have wide range of the average magnetic susceptibility (3,43.10-5

- 8,58.10-5 [SI]. Degree of anisotropy represents higher value P=1,025 as far as 1,077 and values of shape parameter T inch in interval T= -0,324 as far as 0,711 with superiority positive values (planar ellipsoid of magnetic fabrics).

Magmatic foliation has overbearing subvertical orientation, that is subparalel with mild extension pluton in direction ~WNW-ESE. The method AMS ascertain showed magnetic construction with a low step anisotropy and mainly overbearing planar form magnetic ellipsoid. Their orientation are concerning watched of mezoskopic constructions and intruzive contacts pluton are nonconformable, magnetic foliation is subhorizontal orientation and carry magnetic lineation ~NW- SE course This research was funded by Czech Geological Survey Research Project No. 325800.

LITERATURA:

Breiter, K. & Scharbert, S. (1998): Latest intrusions of the Eisgarn Pluton (south Bohemia- Northern Waldvier-tel). — Jb. Geol. Bundesanst., 141, 1, 25-37. Wien.Hrouda, F. & Jelínek, V. & Hrušková, L. (1990): A package of programs for statistical evaluation of magnetic data using IBM-PC computers. — EOS Transactions, Am Geoph Union, SF, 1289

Jelínek, V. & Pokorný, J. (1997): Some new concepts in technology of transformer bridges for measuring sus-ceptibility anisotropy of rocks. — Phys Chem Earth, 22, 179–181


Date post:	26-May-2019
Category:	Documents
Upload:	lyphuc
View:	219 times
Download:	0 times

Studentská geologická konference 2009 Ústav geologických ...studkonf/sbor_2009.pdf · a místy...

Documents