Střední zdravotnická škola Brno, Jaselská, příspěvková organizace
Studijní text do předmětu klinická propedeutika
pro 4. ročník
studijní obor zdravotnické lyceum
určeno pro vnitřní potřebu školy
Kolektiv autorek:
Mgr. Romana Hanušová, Mgr. Dana Hauserová, Mgr. Iva Křesťanová, Mgr. Iva
Lambova, Mgr. Jana Váňová
2
Obsah
1 Základy vnitřního lékařství ................................................................................................. 6 1.1 Obory ve vnitřním lékařství ..................................................................................................... 6
1.2 Charakteristika práce na interním oddělení ............................................................................ 6
1.3 Základní vyšetřovací a léčebné postupy v interním lékařství .................................................. 7
1.4 Ischemická choroba srdeční a angina pectoris ........................................................................ 9
1.5 Ischemická choroba srdeční a akutní infarkt myokardu ....................................................... 11
1.6 Hypertenze ............................................................................................................................ 14
1.7 Diabetes mellitus ................................................................................................................... 17
1.8 Vředová choroba žaludku a duodena (VCHŽD) ..................................................................... 21
2 Základy chirurgie .............................................................................................................. 25 2.1 Charakteristika oborů v chirurgii, úseky práce ...................................................................... 25
2.2 Základní chirurgické pojmy .................................................................................................... 26
2.3 Základní vyšetřovací metody v chirurgii ................................................................................ 27
2.4 Základní léčebné postupy ...................................................................................................... 27
2.5 Chirurgické oddělení.............................................................................................................. 29
2.6 Operační sály ......................................................................................................................... 30
2.7 Intenzivní péče v chirurgii...................................................................................................... 31
2.8 Základy anestezie v chirurgii ................................................................................................. 31
2.9 Předoperační a pooperační péče .......................................................................................... 33
2.10 Náhlé příhody břišní (NPB) .................................................................................................... 37
2.11 Akutní zánět červovitého přívěsku (apendicitis acuta) ......................................................... 38
2.12 Akutní zánět žlučníku (cholecystitis acuta) ........................................................................... 39
2.13 Biliární (žlučníková) kolika ..................................................................................................... 40
2.14 Ileózní náhlé příhody břišní ................................................................................................... 41
2.15 Náhlé příhody břišní krvácivé ................................................................................................ 42
2.16 Kýly ........................................................................................................................................ 42
2.17 Traumatologie ....................................................................................................................... 44
3
2.18 Zlomeniny .............................................................................................................................. 44
2.19 Poranění hlavy a mozku (kraniocerebrální poranění) ........................................................... 45
3 Základy gynekologie a porodnictví .................................................................................. 48 3.1 Charakteristika jednotlivých oborů ....................................................................................... 48
3.2 Diferenciace péče na gynekologicko-porodnickém oddělení ............................................... 48
3.3 Anatomie a fyziologie reprodukčního systému ženy ............................................................ 49
3.4 Základní vyšetřovací a léčebné postupy ................................................................................ 56
3.5 Záněty .................................................................................................................................... 60
3.6 Nádory ................................................................................................................................... 62
3.6.1 Děložní myom (pravý benigní nádor těla děložního) .................................................... 64
3.6.2 Karcinom čípku děložního ............................................................................................. 65
3.6.3 Karcinom mléčné žlázy (mastektomie).......................................................................... 66
3.7 Náhlé příhody břišní .............................................................................................................. 67
3.7.1 Mimoděložní těhotenství (Graviditas extra uterina – GEU) .......................................... 68
3.7.2 Torze adnex ................................................................................................................... 70
3.7.3 Adnexitis acuta .............................................................................................................. 70
3.8 Fyziologie těhotenství a porod .............................................................................................. 71
3.8.1 Vznik těhotenství ........................................................................................................... 71
3.8.2 Vývoj těhotenství ........................................................................................................... 71
3.8.3 Těhotenství – gravidita .................................................................................................. 73
3.8.4 Prenatální péče - těhotenská poradna .......................................................................... 74
3.8.5 Porod = partus ............................................................................................................... 76
3.8.6 Zásady alternativního porodu dle WHO ........................................................................ 78
3.8.7 Novorozenec.................................................................................................................. 78
3.8.8 Šestinedělí = puerperium .............................................................................................. 79
4 Základy pediatrie .............................................................................................................. 82 4.1 Charakteristika oboru, úseky práce, specifika péče .............................................................. 82
4.2 Základní vyšetřovací a léčebné postupy ................................................................................ 84
4
4.3 Nejčastější dětské choroby .................................................................................................... 85
4.3.1 Laryngitida – zánět hrtanu ............................................................................................ 85
4.3.2 Otitis media – zánět středního ucha ............................................................................. 87
4.3.3 Adenoidní vegetace ....................................................................................................... 88
4.3.4 Astma bronchiale – průduškové astma ......................................................................... 90
4.4 Nejčastější dětské infekční choroby ...................................................................................... 91
4.4.1 Plané neštovice – varicella ............................................................................................ 91
4.4.2 Zarděnky – rubeola ........................................................................................................ 92
4.4.3 Spalničky – morbili ......................................................................................................... 93
4.4.4 Spála - scarlatina ............................................................................................................ 94
4.4.5 Příušnice – parotitida .................................................................................................... 94
4.4.6 Pátá dětská nemoc - erythema infectiosum ................................................................. 95
4.4.7 Šestá dětská nemoc - exanthema subitum (roseola infantum) .................................... 95
4.4.8 Syndrom ruka, noha, ústa ............................................................................................. 95
5 základy péče o nemocné na onkologii .............................................................................. 98 5.1 Charakteristika oboru ............................................................................................................ 98
5.2 Stavební a funkční uspořádání onkologického pracoviště .................................................... 98
5.3 Nádory ................................................................................................................................... 98
5.4 Vyšetřovací metody v onkologii (opakování KLP 3. ročník) ................................................ 100
5.5 Terapie v onkologii .............................................................................................................. 101
5.5.1 Chirurgická terapie ...................................................................................................... 102
5.5.2 Radioterapie ................................................................................................................ 102
5.5.3 Chemoterapie (léčba cytostatiky) ............................................................................... 104
5.5.4 Hormonální protinádorová terapie ............................................................................. 105
5.5.5 Biologická terapie ........................................................................................................ 105
5.5.6 Léčba bolesti ................................................................................................................ 105
5.6 Ošetření nemocného s kolorektálním nádorem ................................................................. 106
5.7 Ošetřování nemocného s tumorem plic .............................................................................. 108
5
5.8 Ošetření ženy s tumorem prsu ............................................................................................ 110
5.9 Ošetřování nemocných s leukemií ...................................................................................... 113
6 Základy neurologie ......................................................................................................... 117 6.1 Charakteristika oboru a úseky práce ................................................................................... 117
6.1.1 Základní pojmy v neurologii ........................................................................................ 117
6.1.2 Cévní mozková příhoda ............................................................................................... 118
6.1.3 Epilepsie....................................................................................................................... 122
6.1.4 Parkinsonova choroba ................................................................................................. 124
7 Základy psychiatrie ......................................................................................................... 127 7.1 Charakteristika oboru, organizace psychiatrické péče ........................................................ 127
7.1.1 Odborné názvosloví ..................................................................................................... 128
7.1.2 Rozdělení psychiatrických poruch ............................................................................... 129
7.1.3 Vyšetřovací metody ..................................................................................................... 129
7.1.4 Léčba ............................................................................................................................ 129
7.1.5 Demence ...................................................................................................................... 130
7.1.6 Alzheimerova demence ............................................................................................... 131
7.1.7 Deprese ....................................................................................................................... 133
6
1 Základy vnitřního lékařství (autor Mgr. Iva Křesťanová)
1.1 Obory ve vnitřním lékařství
1. Vnitřní lékařství – je základní obor medicíny, dnes se diferencuje na další obory, které
jsou často velmi úzce specializovány. Zabývá se prevencí, diagnostikou, terapií,
chorob a následnou rehabilitací nemocí, které postihují různé orgánové soustavy a
které jsou léčeny zpravidla konzervativně.
2. Specializované obory:
kardiologie (choroby srdce a velkých cév)
gastroenterologie (choroby zažívacího traktu)
nefrologie (choroby ledvin)
pneumologie (choroby plic a dýchacích cest)
endokrinologie (choroby žláz s vnitřní sekrecí)
diabetologie (je zaměřena na diabetes mellitus – cukrovku)
Revmatologie (degenerativní choroby kloubů)
Infektologie (choroby infekční)
1.2 Charakteristika práce na interním oddělení
1. Úseky práce na interním oddělení:
Ambulance – interní ambulance a ambulance specialistů. K ambulantnímu
ošetření přicházejí nemocní na doporučení praktického lékaře nebo nemocní
s akutními potížemi (často bez doporučení).
Lůžková část – standardní ošetřovací jednotka, na kterou jsou přijímáni
nemocní, kteří podstupují nejrůznější diagnostické, léčebné nebo rehabilitační
postupy. Jde o nemocné, kteří nejsou v akutním ohrožení života, ale jejich
onemocnění vyžaduje hospitalizaci v nemocnici. Jednotka intenzivní péče je
určena pro nemocné, kteří jsou ohroženi selháním základních životních funkcí
(např. akutní infarkt myokardu, srdeční selhání, diabetické kóma…)
Vyšetřovací trakt – jde o komplex specializovaných laboratoří a vyšetřoven,
které slouží k diagnostice choroby nemocného (např. rentgenologické,
ultrazvukové a endoskopické vyšetřovny, laboratoře k vyšetření biologického
materiálu atd.)
2. Personální obsazeni interního oddělení:
Lékaři – s atestací v oblasti vnitřního lékařství a příslušné specializace
Sestry (často se specializací), zdravotničtí asistenti, ošetřovatelky, sanitárky
Fyzioterapeuti, nutriční terapeuti
Laboranti, inženýři se specializací na lékařskou techniku
3. Charakteristika práce:
Znalost symptomatologie interních onemocnění
Znalost z oblasti širokého spektra diagnostických metod (příprava nemocného
na vyšetření, vlastní průběh vyšetření a ošetření po výkonu)
7
Znalosti z oblasti farmakologie, vzájemného účinku léčiv, které jsou
nemocným podávány, vedlejší účinky léčiv
Znalosti v oblasti obsluhy přístrojové techniky (př. EKG, endoskop, odsávačka,
infuzní pumpy…)
Znalost ošetřovatelských postupů
Schopnost pozorovat nemocné a příznaky jejich chorob, vyhodnotit je a rychle
zareagovat na případné změny ve stavu nemocného
1.3 Základní vyšetřovací a léčebné postupy v interním lékařství
Níže uvedená vyšetření byla podrobně probrána v klinické propedeutice ve 3. ročníku. Zde
jsou uvedeny v souhrnu nejčastější diagnostické metody, které je nutné zopakovat. Téměř ve
všech lékařských oborech se s těmito diagnostickými metodami budete setkávat.
1. Základní vyšetřovací metody: provádějí se u všech nemocných při příjmu na OJ
anamnéza
fyzikální vyšetření
vyšetření fyziologických funkcí
odběr biologického materiálu
rtg. srdce a plic
EKG
2. Anamnéza:
základní identifikační údaje nemocného
současné potíže nemocného (důvody, obtíže, které ho přivádějí k lékaři)
rodinná anamnéza
osobní anamnéza (od narození po současnost, farmakologická anamnéza,
alergie)
pracovní anamnéza
sociální anamnéza
gynekologická anamnéza
3. Fyzikální vyšetření:
pohled – aspekce
pohmat palpace
poklep – perkuse
poslech – auskultace
čich – zápach alkoholu, amoniakový zápach dechu a potu u nemocných se
selháním ledvin, moč po ATB…
4. Vyšetření fyziologických funkcí:
krevní tlak
pulz
dech
tělesná teplota
kvalita vyprazdňování moče a stolice
8
5. Odběr biologického materiálu:
krevní obraz (ev. KO + diff.)
základní biochemické vyšetření (ionty, glykemie, jaterní testy - ALT, AST,
GMT, bilirubin, ledvinný soubor - urea, kreatinin, alkalická fosfatáza, lipidy,
cholesterol, bílkoviny, amyláza a lipáza), CRP. Při onemocněních srdce se
odebírá koronární soubor (CK, CK – MB, AST, LD – užívá se málo), místo
klasického koronárního souboru se používá k diagnostice akutního infarktu
myokardu odběr krve na specifické bílkoviny - myoglobin, troponin.
hemokoagulační vyšetření (aPTT, INR, Q-test, D-dimery…)
moč + sediment (biochemické vyšetření moče)
mikrobiologická vyšetření (např. krve, moče, stolice, sputum)
6. RTG vyšetření
prosté snímky, nativní snímky (př. RTG vyšetření srdce a plíce)
vyšetření s kontrastní látkou (př. koronarografie, angiografie, bronchografie,
pasáž žaludku a duodena, enteroklýza, irigografie….)
CT bez, s kontrastem (Telebtix)
MR bez, s kontrastem (Gadonilium)
EKG klidové x zátěžové
Holter monitorování TK, EKG
ultrazvuková vyšetření (př. echokardiografie)
7. Další zobrazovací techniky:
ultrazvuková vyšetření (př. echokardiografie…)
scintigrafie
endoskopie (př. bronchoskopie, mediastinoskopie, torakoskopie
gastroduodenoskopie, kolonoskopie, rektoskopie, ERCP…)
MR bez, s kontrastem (Gadonilium)
8. Funkční vyšetřovací metody:
spirometrie
ergometrie
9. Elektrografické vyšetřovací metody:
EKG klidové x zátěžové
EEG
10. Základní terapeutické postupy
dietoterapie (č. 2, 8, 10, 4, 4s…)
Rehabilitace
Režimová omezení – zákaz kouření, alkohol, cholesterol, klidový režim,
dostatek pohybové aktivity, pravidelné stravování…
Farmakoterapie (např. antihypertenziva, analgetika, mukolytika…)
9
1.4 Ischemická choroba srdeční a angina pectoris
1. Anatomie srdce: opakování somatologie 1. ročník
2. Charakteristika a průběh onemocnění:
• ischemická choroba srdeční (ICHS) – je způsobena zúžením až uzávěrem koronární
tepny nebo tepen
• ischemie (nedostatečné okysličení a nedostatečný přívod živin do srdečního svalu)
může být způsobena narůstáním aterosklerotického plátu ve stěně koronární arterie
nebo spasmu cévy
3. Rozdělení ischemické choroby srdeční
a) Akutní forma:
akutní infarkt myokardu (AIM)
nestabilní angina pectoris (AP)
náhlá smrt
b) Chronická forma:
stabilní angina pectoris (AP)
asymptomatická ischemická choroba srdeční (ICHS)
ischemická choroba srdeční se srdečním selháním (ICHS)
ischemická choroba srdeční (ICHS) s arytmiemi (poruchy
srdečního rytmu)
4. Příčiny ICHS:
psychosomatika (opakované somatické a psychické vlivy)
ateroskleróza koronárních arterií
spasmus koronární tepny
5. Rizikové faktory ICHS:
kouření
obezita
diabetes mellitus
genetika
hypertenze
hyperlipoproteinémie
přejídání
inaktivita
stres
6. Příznaky angíny pectoris:
a) Stabilní angina pectoris:
• Bolest lokalizovaná za hrudní kostí (tlaková, svíravá, palčivá, do levé horní
končetiny).
• Objevuje se po námaze – tělesná námaha, rozčilení, přejedení (v důsledku zvýšené
spotřeby kyslíku v myokardu).
• V klidu bolest poleví, po podání koronárních vazodilatancií (dříve nitrátů) ustoupí
do 5 min.
10
• Bolest se objevuje na stejném místě.
• Bolest je horší ráno, při chladném, větrném počasí.
b) Nestabilní angina pectoris (rychlé změny ve stavu nemocného):
• Řadíme sem čerstvě vzniklou AP, zhoršení stabilní AP, klidovou AP.
• Bolest palčivá za hrudní kostí, vyzařuje do čelisti, levé horní končetiny, pravé
horní končetiny.
• Epizody jsou častější.
• Riziko AIM.
• Objeví se i v klidu.
• Bolest na podání koronárních vazodilatancii (dříve nitrátů) reaguje pomalu nebo
vůbec.
• Objektivně – schvácenost, zpocený, úzkost, hypertenze, tachykardie.
7. Diagnostika anginy pectoris (AP):
a) Stabilní angina pectoris (AP)
zátěžové testy – ergometrie
zátěžová echokardiografie, scintigrafie
b) Nestabilní angina pectoris (AP)
EKG klidové (mimo záchvat AP normální)
zátěžové testy - ergometrie
specifické srdeční bílkoviny – troponin, myoglobin (koronární
soubor)
koronarografie
8. Terapie anginy pectoris (AP)
• Režimová opatření:
zákaz kouření
redukovat hmotnost
dieta – omezit sůl, tuky (především živočišné, nasycené – uzeniny,
konzervy, paštiky…), dostatek vlákniny, zeleniny, ovoce,
pravidelné stravování
omezit stres
pravidelné aerobní cvičení – 30 minut (3x týdně)
• Farmakoterapie:
• koronární vazodilatancia (dříve nitráty - Nitroglycerin, Nitromint,
Nitromack, podávají se pod jazyk, per os nebo také i.v.)
• antikoagulancia, antiagregancia
• antihypertenziva – beta blokátory, Ca blokátory
• u nestabilní AP – opiáty (Fentanyl) k tlumení bolesti
• Oxygenoterapie
• Další možnosti intervenční kardiologie nebo kardiochirurgie:
• PTCA (perkutánní transluminální koronární angioplastika) a
zavedení stentu (často u nestabilní AP)
• aortokoronární bypass
11
1.5 Ischemická choroba srdeční a akutní infarkt myokardu
1. Charakteristika onemocnění
• AIM – akutní infarkt myokardu.
• Akutní forma ischemické choroby srdeční.
• Jde o nekrózu srdečního svalu, která vzniká v důsledku nedostatku kyslíku
v myokardu (srdeční svalovině) při uzávěru koronární tepny.
• O velikosti nekrózy rozhoduje velikost uzavřené koronární tepny a délka uzávěru.
• Nekróza se hojí vazivovou jizvou. Z tohoto důvodu je srdeční stěna málo elastická,
může hrozit výduť a ruptura stěny srdeční v místě jizvy a následná tamponáda
srdeční a smrt.
• Akutní infarkt myokardu vzniká v 80% na podkladě akutního trombotického
uzávěru koronární arterie v důsledku AS plátu.
2. Rozdělení akutního infarktu myokardu
a) Dle postižení stěny:
transmurální – postižení celé stěny myokardu
netransmurální – postihuje jen část srdeční svaloviny
b) Podle změny EKG:
STEMI – přítomnost elevace ST úseku EKG (ischemie je v celé
tloušťce stěny myokardu)
non STEMI – bez elevace ST úseku (nekróza jen v části stěny, někdy
bez nálezu na EKG, pak diagnostika dle hladiny srdečních bílkovin
případně kardioenzymů)
3. Rizikové faktory akutního infarktu myokardu
psychosomatické onemocnění
nesprávná životospráva - kouření, obezita, stres, inaktivita
ateroskleróza koronárních tepen
4. Příčina akutního infarktu myokardu:
uzávěr tepny způsobený trombem nasedajícím na aterosklerotický plát ve
stěně koronární tepny
5. Komplikace akutního infarktu myokardu
arytmie
srdeční selhání
kardiogenní šok
vznik nedomykavosti mitrální chlopně (aortální chlopeň)
ruptura srdce a tamponáda srdeční
náhlá smrt
6. Příznaky akutního infarktu myokardu
stenokardie
bolest svíravá, palčivá za hrudní kostí, vyzařuje do krku, zubů, levé horní
končetiny (ev. pravé horní končetiny) na malíkovou stranu, někdy mezi
12
lopatky, do epigastria – v tomto případě může dojít k záměně za jiné
onemocnění!
bolest je náhlá, nereaguje na podání koronárních vazodilatancií (nitrátů) ani na
klid, trvá déle než 20 minut
strach ze smrti
nauzea, zvracení, křeče v břiše, průjem (pozor na záměnu diagnóz)
dušnost, neklid
bledá, studeně zpocená kůže
tachykardie, arytmie
atypické příznaky akutního infarktu myokardu:
u diabetiků, geriatrických pacientů – „tichý“ AIM bez klinických
příznaků
objeví se až na EKG, echokardiografii nebo zvýšenou hladinou
specifických bílkovin (troponin, myoglobin), případně kardioenzymů
v krevním séru
7. Diagnostika akutního infarktu myokardu
anamnéza a fyzikální vyšetření
EKG – klidové (změna křivky)
echokardiografie – přes stěnu hrudní nebo jícnové
scintigrafie
laboratorní vyšetření – STATIM:
Kardioenzymy (starší způsob diagnostiky akutního infarktu myokardu)
◦ CK (kreatinkináza - zvyšuje se do 24 hod.)
◦ CK – MB (MB – myokard funkce)
◦ AST (asparátaminotransferáza – zvyšuje se za 24–48 hod.)
◦ LD (laktátdehydrogenáza – zvyšuje se do 3–4 dnů, LD1 + LD2)
◦ Specifické bílkoviny - troponin, myoglobin (uvolňují se z
poškozeného myokardu, dnes se užívá především tento odběr
k diagnostice akutního infarktu myokardu)
biochemické vyšetření – ionty, urea, kreatinin, glykemie
KO (více Leu), CRP, FW
kompletní hemokoagulační vyšetření
Následně po zahojení akutní příhody se provádí zátěžové EKG – ergometrie,
k posouzení funkční schopnosti srdečního svalu. Nikdy se nesmí provádět
v akutní fázi!
8. Terapie akutního infarktu myokardu
PRP:
Volat ZZP.
Klidový režim, v polosedě (pokud je při vědomí), uvolnit oděv, otevřít okno,
při selhání ZŽF zahájit kardiopulmonální resuscitaci.
Koronární vazodilatancia (nitráty) – Nitroglycerin. Maycor (pokud má
nemocný u sebe, pod jazyk tabletu nebo spray).
13
V odborné literatuře se doporučuje v rámci první pomoci podání 1 tablety
Acylpyrinu (kyselina acetylsalicylová) per os a rozkousat. Smyslem podání by
mělo být zabránění dalšímu nárůstu trombu v koronární tepně.
• Farmakoterapie:
analgezie (Fentanyl i.v)
koronární vazodilatancia (nitráty, Maycor, Iso-Mac, Isoket…)
antikoagulancia, antiagregancia (dlouhodobě doma)
diuretika
antihypertenziva – inhibitory ACE
oxygenoterapie
PTCA perkutánní transluminální koronární angioplastika
V ČR první volba terapie AIM do 12 hodin po prodělané koronární příhodě.
ZZP často veze nemocného s AIM rovnou na specializované oddělení
intervenční kardiologie, tzv. angiolinku. Na tomto pracovišti se provede po
stabilizaci nemocného intervenční výkon, který se nazývá angioplastika. Jde o
výkon, kdy se za RTG kontroly provede dilatace (roztažení) uzavřené
koronární tepny balonkem (naplněným fyziologickým roztokem) nebo
zavedením speciálního stentu. Místa vstupu pro zavedení katétrů jsou buď z a.
femoralis, nebo z a. radialis. Nemocný je během výkonu při vědomí a může
komunikovat s okolím.
Ošetření po výkonu - sledovat FF, kompresivní obvaz, sledovat místo vpichu –
krvácení, hematom.
Chirurgické řešení: aortokoronární bypass
9. Režimová opatření
a) Informace o správné výživě:
Omezit tuky, cholesterol, sůl, minerální vody, konzervovaná, instantní jídla,
uzeniny, alkohol.
Dostatek – zeleniny, ovoce, celozrnné pečivo, luštěniny, bílé maso, ryby…
Obezita – redukce hmotnosti!
b) Aktivní rehabilitace (za kontroly tepové frekvence)
Rehabilitace i po návratu do zaměstnání (3x týdně speciální
rehabilitační cvičení cca 30 minut).
Doporučuje se - pěší chůze, turistika, běh na lyžích, plavání, jízda na
kole…
Zákaz – zvedání těžkých břemen, posilování.
Nemocní po prodělaném akutním infarktu myokardu mohou být
citlivější na větrné počasí a mrazy pod -5°C !
Lázeňská terapie např. Poděbrady, Teplice nad Bečvou.
c) Omezit: kouření, inaktivitu, stres, alkohol, pití velkého množství kávy a čaje
d) Dispenzarizace – pacienti jsou pravidelně kontrolováni a vedeni
v kardiologických poradnách. Nemocní se vracejí do aktivního života a do
pracovního procesu v průběhu několika týdnů, záleží na velikosti proběhlého
14
infarktu myokardu a jeho následcích. Vzhledem k metodám intervenční
kardiologie je trvalá invalidizace zřídkavá.
1.6 Hypertenze
1. Charakteristika a průběh onemocnění:
Považuje se za psychosomatické onemocnění, je vedle kouření, diabetu a
obezity závažným rizikovým faktorem pro vznik ischemické choroby srdeční a
cévní mozkové příhody.
V ČR postihuje dospělou populaci ve věku 25–64 let mezi 30–35 %,
s přibývajícím věkem dochází k nárůstu až na 40-60 % seniorské populace.
Dle kritérií WHO hovoříme o hypertenzi jako o nemoci, pokud dojde k:
opakovanému naměření vysokého systolického TK nad 140 mmHg,
opakovanému naměření vysokého diastolického TK nad 90 mmHg.
Krevní tlak má být měřen po zklidnění, nikoliv po námaze. Nemocnému by
měl být měřen krevní tlak cca po 20–30 minutách klidového režimu, pak může
být měření objektivní.
Za hraniční hodnotu u dospělé populace považujeme hodnotu 140/90 mmHg.
2. Rozdělení hypertenze:
a) Primární hypertenze – esenciální:
Není známa příčina, podílí se více faktorů.
90-95% (podle různých zdrojů) všech hypertenzí.
b) Sekundární hypertenze:
V důsledku jiných onemocnění, příčina je známa, např. endokrinologické
onemocnění nebo onemocnění ledvin
3. Příčiny hypertenze:
a) Příčiny primární hypertenze:
genetika
kouření
obezita
vysoký příjem NaCl
alkohol
chronický stres
nedostatek tělesné aktivity
ateroskleróza tepen
zneužívání léků, drogy
nadměrné pití černé kávy (kofein), černého čaje (tein)
b) Příčiny sekundární hypertenze:
Endokrinní hypertenze:
zvýšená činnost štítné žlázy
feochromocytom (nádor nadledvin – katecholamin), Cushingův
syndrom (onemocnění kůry nadledvin – nadprodukce glukokortikoidů)
15
Renální hypertenze:
ateroskleróza cév ledvin, selhání ledvin
Hypertenze v těhotenství:
vzniká po 20. týdnu gravidity, objeví se bílkovina v moči, bolest hlavy,
otoky (tento stav se označuje jako gestóza, rodička i plod jsou ohroženy
na životě, příznaky jsou jen v těhotenství a po porodu dochází k úpravě
stavu rodičky).
Léková hypertenze:
dochází k ní v důsledku dlouhodobého podávání některých skupin léků
např. glukokortikoidů, antiastmatik, nesteroidních antirevmatik,
antikoncepce.
4. Příznaky hypertenze:
I. stádium:
Nemocný je bez potíží nebo jsou jen minimální – bolest hlavy, únava,
závratě, objektivně nejsou žádné orgánové změny.
II. stádium:
Subjektivně nemocný pociťuje obdobné potíže jako u I. stadia.
Při objektivním vyšetření jsou patrné orgánové změny, ale bez
funkčních změn např.:
o srdce – palpitace, změny na EKG,
o ledviny – mikroalbuminurie, proteinurie,
o změny na očním pozadí.
III. stadium:
Subjektivně nemocný uvádí námahovou nebo klidovou dušnost, stav se
může vystupňovat až v astma cardiale s plicním edémem.
Objektivně jsou patrné orgánové změny s funkčními poruchami, např.
srdce - projevy ischemické choroby srdeční s jejími akutními
projevy – angínou pectoris nebo akutním infarktem myokardu,
mozek – TIA (tranzitorní ischemická ataka) nebo CMP (cévní
mozková příhoda),
ledviny – renální selhání,
oční pozadí - retinopatie až edém papily na sítnici.
Hypertenzní krize – maligní hypertenze (IV. stadium):
TK vyšší než 230/130.
Příznaky: bolest hlavy, zvracení, poruchy vidění, záchvaty křečí,
poruchy vědomí, může končit těžkým kardiálním a renálním selháním
nebo akutním infarktem myokardu.
Hospitalizace a následná terapie na JIP.
5. Diagnostika:
a) Anamnéza:
potíže nemocného, CMP, AIM, rodinná zátěž
farmakologická anamnéza (jaké léky bere)
sociální anamnéza – stres doma v práci
16
b) Fyzikální vyšetření:
TK a ostatních fyziologických funkcí
opakované měření TK (nejméně po 20minutovém klidu, na obou
horních končetinách a v různých polohách - vsedě, vestoje)
palpitace, auskultace tepen, karotid
c) Laboratoř:
biochemické vyšetření moči - moč + sediment (bílkovina)
biochemické vyšetření krve – ionty, kreatinin, urea, kyselina močová,
lipidy, cholesterol, glykemie
vyšší hladina hormonů (nadledvinky, štítná žláza)
vyšetření moče na mikroalbuminurii a proteinurii
d) Zobrazovací metody:
RTG srdce + plíce
ECHO srdce
sono karotických (femorálních) tepen
sono renálních arterií
e) EKG
f) Vyšetření očního poradí
6. Terapie:
a) Nefarmakologická terapie (režimová opatření):
Zákaz kouření!!!
Úprava stravy, diety:
dieta č. 10, 3, ev. 8
omezit sůl (pod 3-4 g /24 hodin)
omezit pití minerálních vod
omezit alkohol (asi 0,5 l piva, 0,2 l vína, 0,2 l sektu, 0,05 l destilátů /24
hodin)
omezit příjem živočišných tuků (máslo, sádlo, tučné mléko a mléčné
výrobky, hovězí a vepřové maso…)
omezit instantní, konzervovaná jídla, uzeniny, dochucovadla…
dostatek pohybu, např. plavání, běh, lyžování, turistika, rychlá chůze 30–
40 minut denně (nepřerušovaně)
úprava životního režimu (omezit stres a dostatek spánku)
relaxační techniky
psychoterapie
b) Farmakoterapie:
antihypertenziva (opakování KLP 3. ročník)
diuretika (opakování KLP 3. ročník)
psychofarmaka
7. V domácí péči je nutné dodržovat následující doporučení a opatření - dietní
opatření, dostatečná pohybová aktivita, redukovat hmotnost, nekouřit, pravidelně
užívat antihypertenziva, sledovat krevní tlak, pravidelně navštěvovat lékaře.
17
1.7 Diabetes mellitus
1. Anatomie a fyziologie pankreatu (opakování somatologie 1. ročník)
a) Vnější sekrece - enzymy potřebné pro štěpení bílkovin, tuků a sacharidů ve střevě
(trypsin, lipázy, amylázy)
b) Vnitřní sekrece – Langerhansovy ostrůvky:
alfa-buňky - tvoří glukagon, látku zvyšující hladinu cukru v krvi
beta-buňky - tvoří inzulin, látku snižující hladinu cukru v krvi
gama a delta-buňky - tvoří somatostatin, ten ovlivňuje (inhibuje) vylučování
hormonů inzulinu, glukagonu a pankreatického polypeptidu
2. Charakteristika onemocnění
Diabetes mellitus je metabolické onemocnění, které vzniká v důsledku absolutního
nebo relativního nedostatku inzulinu. Je charakterizované zvýšenou glykemií a
glykosurií. Jde o chronické a nevyléčitelné onemocnění, které nemocného provází
celým životem. Nemocný je ohrožen řadou komplikací, které ovlivňují kvalitu života
a život zkracují.
3. Klasifikace (typy) diabetu:
DM 1. typu - inzulin dependentní diabetes mellitus
Absolutní nedostatek inzulinu v důsledku pomalého zániku betabuněk
Langerhansových ostrůvků postižených autoimunitním procesem. Spouštěcím
mechanismem je nejčastěji prodělaná virová infekce. K těmto změnám dochází u
geneticky predisponovaných nemocných. Jsou závislí na léčbě inzulinem (proto
inzulin dependentní). Objevuje se častěji v mladším věku.
DM 2. typu - non inzulin dependentní diabetes mellitus
Relativní nedostatek inzulinu – tělo tvoří normální až zvýšené množství inzulinu,
ale tkáně na něj nereagují (necitlivost inzulinových receptorů na buněčných
membránách, vzniká inzulinová rezistence). Častěji se s tímto typem setkáváme u
obézních osob, výskyt může být též rodinnou zátěží. Objevuje se nejčastěji ve
středním a vyšším věku. V léčbě je důležitá dieta a pohybová aktivita.
Sekundární diabetes vzniká v důsledku jiných onemocnění, např. pankreatitida,
karcinom pankreatu, Cushingova choroba, feochromocytom, nebo po
dlouhodobém užívání některých skupin léků, např. kortikoidy.
Gestační diabetes se objevuje v těhotenství, nejčastěji okolo 20. týdne (souvisí s
hormonálními změnami v těhotenství, placentární laktogen) a po porodu se upraví.
Znamená riziko pro plod – zvýšený výskyt vrozených vývojových vad, diabetická
fetopatie (nezralost při velké porodní hmotnosti nad 4000 g).
Hraniční poruchy glukozové rovnováhy
Porucha glukozové tolerance je stav charakterizovaný hyperglykemií mezi 7,8–
11,1 mmol/l ve 2. hodině orálního glukózotolerančního testu. Zvýšená glykemie
nalačno (IFG – impaired fasting glukose), hladina glykemie na lačno je nad 6,4
mmol/l.
4. Klinický obraz:
18
Nadměrná žízeň (polydipsie).
Nadměrné močení (polyurie) – glukóza se vylučuje do moči a stahuje s sebou
vodu, to vede k nadměrnému močení, dochází k dehydrataci a zvýšenému pocitu
žízně.
Nykturie (časté močení v noci).
Hubnutí při normální chuti k jídlu.
Pokles tělesné výkonnosti, slabost a vleklá únava.
Častější výskyt kožních onemocnění, sklon k infekcím.
U žen pruritus genitálu a výtok.
Poruchy vidění – kolísání zrakové ostrosti.
Při dlouhodobém neléčení diabetu může dojít k poruchám vědomí, kóma, zápach
dechu po acetonu.
5. Diagnostika
a) Anamnéza - výskyt diabetu v rodině, kouření, hypertenze, hyperlipoproteinemie,
dietní návyky, stav výživy, fyzická aktivita, gestační anamnéza u žen,
farmakologická anamnéza.
b) Fyzikální vyšetření
c) Laboratorní metody:
Biochemické vyšetření:
glykemie nalačno (po 8hodinovém lačnění), glykemie nad 7 mmol/l
náhodná glykemie (během dne bez ohledu na příjem potravy), hodnota nad
11mmol/l
orální glukózotoleranční test – se provádí u nemocných, kteří dosahují
glykemie nalačno v hodnotách mezi 5,7–7 mmol/l, podává se 75 g
rozpuštěné glukózy ve 300 ml vody nebo čaje a nemocný má toto vypít
během 5 minut. Glykemie se měří nalačno, za 1 hodinu po vypití a za 2
hodiny po vypití glukózového roztoku. Během vyšetření je nemocný lačný
a vyšetření může být doplněno biochemickým vyšetřením moče na
glykosurii. Nejdůležitější a směrodatnou hodnotou je hodnota glykemie po
2 hodinách od podání zátěže glukózou. Hodnota glykemie do 7,8 mmol/l je
považována za normu, hodnota mezi 7,8 a 11 mmol/l odpovídá poruše
glukozové tolerance a hodnota nad 11 mmol/l potvrzuje diagnózu diabetes
mellitus.
C-peptid (rozlišení diabetu 1. a 2. typu, DM 1. typu – nulová koncentrace,
2. typu - normální nebo zvýšená koncentrace)
glykovaný hemoglobin HbA1c (kontrola kompenzace za dobu 4–6 týdnů)
glykovaný protein – fruktosamin (kontrola kompenzace cca 10–14 dnů)
pH krve
lipidy
glykemický profil slouží k posouzení nastavení terapie diabetu
moč - glykosurie, proteinurie, aceton (ketonurie), mikroalbuminurie,
močový sediment, mikrobiologické vyšetření kreatininová clearence
19
d) Další vyšetření - EKG , vyšetření očního pozadí, neurologické vyšetření, cévní
vyšetření
6. Terapie:
Režimová opatření
Diabetická dieta č. 9 – dieta omezující přísun sacharidů a tuků, u diabetiků
s poškozením ledvinných funkcí je omezen i přísun bílkovin. Podle odhadu
energetické potřeby diabetika na den (určuje se podle fyzické aktivity, tělesné
konstituce, věku diabetika) se diabetické diety rozdělují v závislosti na denním
příjmu sacharidů: 9/150, 9/175, 9/225, 9/325 (číslo za lomítkem udává množství
sacharidů v g/den). Diabetik by měl mít stravu rozdělenou na menší porce do 4-5
dávek v pravidelných intervalech. Strava omezuje příjem cholesterolu a soli
(uzeniny, konzervovaná jídla, instantní jídla, dochucovadla….). Měla by
obsahovat dostatek ovoce (jen dopoledne), zeleniny, vlákniny, libového masa
(ryby, drůbež, králík), tekutin (min. 2,5 l tekutin/den). Pozor na ovocné džusy a
čerstvé ovocné šťávy, které obsahují velké množství cukru.
Fyzická aktivita
Farmakologická terapie
Perorální antidiabetika (PAD)
inzulinová sekretagoga – zvyšují sekreci inzulinu
deriváty sulfanylurey, např. Glurenorm, Minidiab, Amaryl
nesulfonylureová sekretagoga (např. Novonorm)
inzulinové senzitizéry – zlepšují citlivost tkání k inzulinu
biguanidy (např. Siofor, Glucophage, Metformin)
glitazony
inhibitory trávení škrobu - zpomalují vstřebávání glukózy, při nadměrném
přívodu sacharidů se objevuje flatulence a průjem (např. Glucobay)
antiobezitika – Sibutramin, Orlistat
Inzuliny:
podle délky účinku:
rychlá analoga – nástup účinku ihned – působí asi 3 -4 hod. (Humalog,
Novorapid)
krátkodobé – nástup účinku 15-30 minut po s.c. aplikaci, působí 5-6 hod.
(Humulin R, Actrapid)
střednědobé – pozvolný nástup účinku, působí 8–16 hodin (Humulin N,
Insulatard HMP)
dlouhá analoga – působí 24 hod. (Levemir, Lantus)
premixované inzulíny, kde je v jedné lahvičce namixován v určitém
poměru krátkodobý a střednědobý inzulín
Další možnosti léčby - transplantace pankreatu, transplantace Langerhansových
ostrůvků
7. Kombinace terapie u jednotlivých typů diabetu:
Diabetik 1. typu: dietoterapie, pohybová aktivita a aplikace inzulinu.
20
Diabetik 2. typu: dietoterapie, pohybová aktivita, výrazné omezení tělesné
hmotnosti, perorální antidiabetika.. Inzulinoterapie je možná, ale zařazuje se
do léčby, až když výše uvedené postupy nejsou schopny korigovat hladinu
glykemie.
8. Edukační program:
samostatná kontrola glykemie, glykosurie, krevního tlaku
hlavní zásady dietoterapie
léčba perorálními antidiabetiky, inzulinem – nácvik aplikace
význam fyzické aktivity v léčbě diabetu – vhodné sporty, úprava dávek inzulinu
akutní komplikace - hypoglykemie, hyperglykemie
pozdní komplikace – diabetická retinopatie, neuropatie, nefropatie
psychologické problémy a jejich vliv na kompenzaci diabetu, techniky prevence a
léčby stresu
diabetická noha – prevence a léčba, vhodná obuv a oblečení
diabetická makroangiopatie – prevence a léčba, hypertenze, rizikové faktory
vzniku aterosklerózy
sociální problémy diabetiků, zaměstnání, řízení motorových vozidel
těhotenství a diabetes
novinky v diagnostice a léčbě
9. Komplikace
a) akutní
hypoglykemie a hypoglykemické kóma:
pokles hladiny krevního cukru pod dolní hranici normy
příčina - předávkování inzulinem nebo PAD, nedostatek jídla,
nadměrná fyzická aktivita
příznaky - pocení, třes, hlad, tachykardie, nervozita, bolesti hlavy,
poruchy paměti, dvojité vidění, křeče až kóma
terapie - kostka cukru, sladký čaj, Coca-cola, při bezvědomí
glukóza i.v., Glukagon i.m.
hyperglykemie (hyperglykemické kóma):
vzniká při zvýšení hladiny krevního cukru nad 15 mmol/l
příčina - zvýšená spotřeba inzulinu (stres, horečka, infekce,
operace, úrazy, infarkt), porušení diety, nedostatek pohybu, nově
vzniklý diabetes
příznaky - žízeň, polyurie, slabost, suchá kůže, nedostatek
hydratace až dehydratace
acidóza - Kussmaulovo dýchání, zvracení, bolesti břicha, z dechu je
cítit aceton
b) pozdní komplikace:
specifické – vznikají na podkladě postižení drobných cévních a nervových
pletení v periferních tkáních a orgánech, tyto změny vedou k omezení až
ke ztrátě funkce příslušného orgánu a nemocného trvale invalidizují
diabetická retinopatie – postižení cév sítnice
21
diabetická nefropatie – postižení kapilár glomerulu, jejich
postupný zánik a rozvoj renální insuficience
diabetická neuropatie – postižení nervů
nespecifické
ateroskleróza (ICHS, CMP, ICHDK)
sklon k infekcím, zejména močových cest a kožním
c) smíšené
diabetická noha – jde o změny na dolních končetinách, které začínají na
noze pod kotníkem. Tyto změny na cévních a nervových pleteních vznikají
v důsledku diabetu. Postupně se rozvíjí ischemická choroba dolních
končetin. Nemocný přichází k lékaři a stěžuje si na sníženou citlivost v
oblasti chodidla, dochází ke špatnému hojení drobných poranění,
s rozvojem těžké ischemie dochází k nekróze tkáně a ke vzniku diabetické
gangrény.
1.8 Vředová choroba žaludku a duodena (VCHŽD)
1. Anatomie a fyziologie: opakování somatologie 1. ročník
2. Charakteristika onemocnění:
Vřed neboli defekt na sliznici, proniká pod slizniční vazivo.
Vředy se objevují tam, kde je přítomna volná HCl – jícen, žaludek, duodenum.
Eroze – natrávení sliznice žaludeční šťávou (selžou ochranné mechanizmy,
nedostatek mucinu).
Civilizační choroba a je způsobena několika faktory.
3. Rozdělení vředové choroby:
Primární vředová choroba vzniká nejčastěji na podkladě zánětu sliznice
žaludku.
Sekundární vředová choroba vzniká v důsledku jiných onemocnění, např. stres
organizmu při šokových stavech, popáleniny, polytraumata, poškození CNS.
V tomto případě byl nemocný před úrazem naprosto v pořádku.
4. Příčiny vzniku:
Primární VCHŽD Sekundární VCHŽD
Helicobacter pylori
Zvýšená produkce HCl (nadměrné
pití kávy, čaje, alkohol, kouření)
Strava a stravovací návyky
(nepravidelnost ve stravování)
Stres a přepracování (stres stimuluje
sympatikus, ten potencuje tvorbu
HCl)
Genetická
Stresové vředy (stres organizmu při
šokových stavech, popáleniny,
polytraumata, poškození CNS)
Lékové vředy - užívání léků s
ulcerozním účinkem (saliciláty -
ACP, nesteroidní antirevmatika -
Ibalgin, kortikoidy - Prednison)
Endokrinní vředy (nádor pankreatu
vede k nadprodukci gastrinu -
produkce žaludeční šťávy –
22
Zoolingerův–Ellisonův sy)
Vředy hepatogenní – vznikají po
těžkých jaterních onemocněních
5. Příznaky
Psychosomatické onemocnění
V populaci mezi 20 – 40 lety (děti i senioři), postihuje obě pohlaví
Chronické onemocnění
Střídá se období exacerbace a remise
Často sezónní výskyt
Žaludeční vřed Duodenální vřed
Bolest v epigastriu
Bolest po jídle (10–60 min., záleží
na umístění vředu)
Pyróza, říhání, obstipace
Vyhýbá se jídlu (obava z bolesti),
chuť k jídlu zachována
Úbytek na váze
Zvracení (může být a přináší
úlevu, zvratky obsahují natrávené
zbytky potravy)
Není sezónní výskyt
Únava, spavost
Bolest v epigastriu vpravo, může
prominovat pod pravý žeberní oblouk
až do zad
Bolest je různé intenzity od pocitu
určitého dyskomfortu přes bolestivý
hlad až po výrazně pociťovanou
bolest
Bolest na lačno (2 h. po jídle, může
nemocného budit v noci)
Pyróza, říhání, regurgitace, obstipace
Zvýšený příjem jídla (snaha předejít
bolesti), není úbytek na váze
Zvracení (málo, nepřinese úlevu,
nemocný zvrací žaludeční šťávu)
Sezónní výskyt
Únava, spavost
6. Komplikace:
Krvácení - hemateméza, meléna (mikroskopická, makroskopická)
Perforace - proděravění vředu do volné dutiny břišní, peritonitis (náhlá,
prudká, krutá bolest)
Penetrace - proděravění vředu do sousedního orgánu (např. pankreas)
Stenóza pyloru - jizvy po opakovaném zhojení vředu, zvracení
Maligní zvrat
7. Vyšetřovací metody:
Anamnéza (rodinná zátěž, stravovací návyky, míra stresu v životě, léky…)
Fyzikální vyšetření
Gastroduodenoskopie (opakování KLP 3. roč.)
biopsie a odběr žaludeční šťávy na Helicobacter. pylori (mikrobiologie)
ošetření drobných erozí, krvácejícího vředu (zaklipovat, opich)
Laboratorní vyšetřovací metody
23
KO (anemie může ukazovat na krvácející vřed)
stolice na OK
Sono k vyloučení žlučových kamenů
Průkaz Helicobacter pylori
mikrobiologické vyšetření žaludeční šťávy
dechová zkouška (po perorálním podání urey se sleduje ureázová aktivita v
dechu)
vyšetření stolice na přítomnost specifického antigenu Helicobacter pylori
sérologické vyšetření krve na IgG protilátky proti antigenu Helicobacter pylori
8. Terapie - konzervativní:
a) Režimová opatření:
Fyzický a duševní klid (omezit konflikty, stres…)
Dostatek spánku
Úprava diety (jíst častěji v menších dávkách, mechanicky, chemicky a
termicky šetřící strava, omezit kávu, alkohol, silný čaj, kola, přepálené tuky,
kouření, tuky)
Zákaz kouření
Zákaz užívání ulcerogenních léků (Acylpyrin, Ibalgin, Prednison)
Hospitalizace a pracovní neschopnosti se doporučuje nemocnému dle nálezu a
povaze povolání. Nemocní jsou zpravidla léčeni doma a chodí na pravidelné
kontroly na gastroenterologii. Terapie je vždy dlouhodobá, často celoživotní.
Psychoterapie, lázně, dispenzarizace
b) Farmakologická:
a) Antacida: snižují kyselost žaludečního prostředí, podávají se mezi jídly, jsou
ve formě suspenze, např. Anacid, Gastrogel, Maalox
b) Antiulcerózní léky:
Antagonické H2 receptorů (tlumí sekreci žaludeční šťávy, 4–5 týdnů,
80% úspěšnost), např. Famosan, Ranisan, Ulcosan, Qumatel
Inhibitor protonové pumpy (blokují tvorbu žaludeční kyseliny), např.
Helicid, Omeprazol, Controloc, Lanzul. Léčiva z této skupiny se
kombinují s ATB při infekci Helicobacter pylori.
c) Kombinace antiulcerotik a ATB při léčbě Helicobacter pylori
Trojkombinace – ATB (amoxicilin, metronidazol, klaritromycin) a
antiulcerotika obsahující omeprazolum
90% úspěšnost terapie, do 1 měsíce není Helicobacter pylori přítomen
d) Anticholinergika (tlumí žaludeční sekreci, např. Nacton, Oxyphenon)
c) Terapie - chirurgická
Krvácení, eroze
Komplikace
Miniinvazivně, endoskopicky
Klasické laparotomické operační postupy
9. Edukace v oblasti výživy:
24
Dle stupně soběstačnosti a stavu nemocného
Dieta č. 2 (při krvácení 0S, 0, 1)
Mechanicky, termicky, chemicky šetřící
Edukace nemocného:
Jíst 5-6 x denně, menší porce
Mechanicky šetřící (mletá, strouhaná)
Vyloučit dráždidla – kořeněná jídla, kyselá, přepálená, tučná
Omezit syrovou a tvrdou zeleninu – strouhání, mixování (mrkev,
kedlubny)
Vyloučit – černou kávu, Colu, silný čaj, alkohol
Omezit dochucovadla, pochutiny, konzervovaná a instantní jídla
Omezit některé druhy zeleniny (česnek, paprika, česnek… individuální
snášenlivost)
Omezit nadýmavé potraviny (čerstvé pečivo, buchty)
Dostatek času na jídlo, dobře pokousat (kontrola stavu chrupu)
Dostatek bílkovin
Technologie úpravy stravy – vaření, dušení (ne – smažení, grilování)
Literární zdroje pro část textu základy vnitřního lékařství:
[1] SOUČEK, Miroslav, Jindřich ŠPINAR a Petr SVAČINA. Vnitřní lékařství pro
stomatology. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 380 s. ISBN 80-247-1367-5.
[2] RICHARDS, Ann a Sharon EDWARDS. Repetitorium pro zdravotní sestry. Vyd. 1.,
české. Praha: Grada, 2004, 376 s. ISBN 80-247-0932-5.
[3] SLEZÁKOVÁ, Lenka. Ošetřovatelství pro zdravotnické asistenty. Vyd. 1. Praha: Grada,
2007, 188 s., [4] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-247-1775-3.
[4] ŠAFRÁNKOVÁ, Alena a Marie NEJEDLÁ. Interní ošetřovatelství. Vyd. 1. Praha: Grada,
2006. Sestra (Grada). ISBN 80-247-1148-6.
[5] JUŘENÍKOVÁ, Petra, Jitka HŮSKOVÁ a Věra PETROVÁ. Ošetřovatelství - učební text
pro střední zdravotnické školy: 1. část - Vnitřní lékařství, gynekologie, porodnictví, urologie.
Druhé. Uherské Hradiště: Středisko služeb školám Uherské Hradiště, 1999.
Internetové zdroje pro část textu základy vnitřního lékařství:
[1] Multimediální trenažér plánování ošetřovatelské péče: Ošetřovatelství-Výuka - Lékařské
diagnózy. Multimediální trenažér plánování ošetřovatelské péče: Ošetřovatelství-Výuka -
Lékařské diagnózy [online]. 2015 [cit. 2015-08-24]. Dostupné z:
http://ose.zshk.cz/vyuka/lekarske-diagnozy.aspx
http://ose.zshk.cz/vyuka/lekarske-diagnozy.aspx
25
2 Základy chirurgie (autor Mgr. Romana Hanušová)
2.1 Charakteristika oborů v chirurgii, úseky práce
Chirurgie jako obor
Pojem chirurgie je odvozen od řeckého slova – cheirurgia (práce rukou), cheir – ruka, ergein –
pracovat. Je to profese, v níž výkony jsou prováděny rukou, doplněny o instrumenty –
nástroje, přístroje.
Chirurgie je základní a původně jediný lékařský obor. Zabývá se prevencí, diagnostikou a
operační léčbou onemocnění orgánů lidského těla i jejich poranění. Chirurgická léčba využívá
postupy konzervativní, méně invazivní, ale i vysoce invazivní (komplikované rekonstrukce,
transplantace atd.).
Chirurgické obory
Všeobecná chirurgie – zahrnuje operace břicha, hrudní stěny, končetin, krku (např. kýly,
křečové žíly).Od všeobecné chirurgie se oddělilo mnoho podoborů, které se zabývají jen
určitou částí chirurgie – specializovaná chirurgie (obory):
neurochirurgie – chirurgie centrálního nervového systému a periferních nervů
torakochirurgie (hrudní chirurgie) – chirurgie plic, mediastina a jícnu
srdeční chirurgie a kardiochirurgie – operace srdce
dětská chirurgie – vrozené vady a úrazy u dětí do 18 let
plastická a rekonstrukční chirurgie, součástí je i estetická chirurgie
transplantační chirurgie – transplantace orgánů
traumatologie (úrazová chirurgie)
popáleninová medicína – samostatný obor, léčba rozsáhlých popálenin
urologie – chirurgie močového systému a pohlavního ústrojí muže
ortopedie – vrozené a získané vady a úrazy pohybového ústrojí
gynekologie a porodnictví
ORL (otorinolaryngologie) – ušní, nosní, krční lékařství
oční lékařství
ústní, čelistní a obličejová chirurgie – úrazy, vrozené vady a onemocnění obličeje,
tvrdých a měkkých tkání dutiny ústní
anesteziologie a resuscitace – obor poskytuje anesteziologickou, resuscitační a
intenzivní péči, zajišťuje bezbolestné provádění diagnostických a léčebných výkonů
operačních i neoperačních, při kterém používá anestezii (celkovou, místní)
Pro zajištění nejvyšší úrovně odborné chirurgické péče vznikají specializovaná chirurgická
centra.
V těchto specializovaných centrech probíhají velmi složité a nákladné operační výkony,
vyžadující specializované vzdělání a odbornost zdravotnických pracovníků, technické a
materiální vybavení.
26
Patří sem kolorektální chirurgie (onemocnění tlustého střeva a konečníku), cévní chirurgie
(chirurgická léčba periferních tepen), hepatopankreatobiliární chirurgie (onemocnění jater,
žlučníku, žlučových cest a pankreatu).
2.2 Základní chirurgické pojmy
Ablace (ablatio) - odstranění části těla (např. prsu, nehtu, polypu)
Absces – ohraničený zánět, dutina vyplněná hnisem
Amputace (amputatio) - snesení koncové části těla (např. končetiny, rekta)
Anastomóza (anastomosis) - vzájemné spojení dvou částí nebo dvou orgánů –
specifikuje se dle názvů orgánů, které se spojují (např. gastroenteroanastomóza), a
také typem spojení: koncem ke konci (end-to-end) – koncem ke straně (end-to-side) –
stranou ke straně (side-to-side)
Antisepse je soubor postupů a opatření, s cílem odstranit patogenní mikroorganizmy z
povrchu kůže, sliznic nebo tkání a dosáhnout aseptického prostředí
Asepse – nepřítomnost mikroorganizmů a choroboplodných zárodků (bakterie, viry,
paraziti, plísně)
Debridement – chirurgické vyčištění rány, odstranění nekrotických tkání
Deliberace – uvolnění (např. odstranění srůstů, uvolnění svalů, nervů)
Dezinfekce – soubor opatření, které vedou ke zničení patogenních mikroorganizmů
v daném prostředí pomocí chemických látek (desinfekční roztoky), fyzikálních
postupů (např. UV záření, vysoká teplota) nebo kombinací obou
Discize (discisio) - rozříznutí, rozpolcení (píštěle)
Drenáž – zajištění odvodu tekutiny z dutiny (např. kloubní, břišní)
Enukleace (enucleatio) - vyloupnutí dobře ohraničeného chorobného ložiska či
anatomické struktury (např. cysty)
Exartikulace (exarticulatio) - odstranění části nebo celé končetiny v kloubu
Excize (excisio) - vyříznutí části tkáně.
Exkochleace (excochleatio) - vyškrábání, nejčastěji dutiny, např. píštěle (často za
použití exkochleační – chirurgické lžičky)
Exstirpace (exstirpatio) - odstranění celého chorobného ložiska nebo orgánu či jeho
části (např. nádoru).
Extrakce (extractio) - vytažení, vybavení zubu (chirurgická extrakce)
Flegmóna – neohraničený zánět
Incize (incisio) - protětí, řez, proříznutí
Implantace – vsazení tkáně vlastní, cizí nebo cizorodého materiálu (implantace
kloubní chrupavky, prsní implantáty)
Laváž – výplach (např. dutiny břišní)
Ligatura – podvaz (např. cévy)
Osteosyntéza (osteosynthesis) - zpevnění kostních úlomků kovovým
(osteosyntetickým) materiálem (původní význam: kostní steh drátem)
27
Punkce (punctio) - nabodnutí tělní dutiny, chorobného ložiska či orgánu
Repozice (repositio) - napravení nesprávného (patologického) postavení většinou části
končetin nebo kostních úlomků v místě zlomeniny (např. repozice zlomeniny nebo
vykloubení)
Resekce (resectio) - odstranění části tkáně či orgánu (střeva, plic, žaludku)
Sterilizace – soubor činností vedoucích k úplnému odstranění (usmrcení) všech
živých mikroorganizmů (spory, houby, vajíčka parazitů) z předmětů a nástrojů, které
přicházejí nebo mohou přijít do kontaktu s operační ránou nebo chirurgickým
personálem
Sutura – sešití (např. operační rány, šlachy)
Transplantace (transplantatio) - přenesení tkáně nebo orgánu na jiné místo
Trepanace (trepanatio) - otevření lebky nebo dřeňové dutiny kostní
Některé výkony se označují příponou k řeckému nebo latinskému názvu orgánu:
-ektomie – úplné odstranění orgánu (např. cholecystektomie, apendektomie)
-pexe – zavěšení některého orgánu (např. gastropexe, nefropexe)
-stomie – vyústění dutého orgánu navenek (např. tracheostomie, kolostomie,
gastrostomie)
-trypse – rozdrcení kamene v dutém orgánu (např. ledviny – litotrypse)
-tomie – otevření, protětí tkáně nebo orgánu (např. laparotomie)
2.3 Základní vyšetřovací metody v chirurgii
Vyšetření pacienta, stanovení léčby a jeho příprava k operaci, je začátek kontinuální péče o
nemocného a zraněného.
Vyšetření nemocného se skládá z:
anamnézy (OA, RA, AA, FA, SA, GA, PA, NO)
fyzikálního vyšetření 5P a vyšetření stavu vědomí
laboratorní vyšetřovací metody (vyš. krve, moče, stolice)
zobrazovací vyšetřovací metody. (RTG nativní/KL, UZV, CT, NMR, PET, SPECT,
termografie, radionuklidové metody)
speciální vyšetření (endoskopická vyšetření, laparoskopie, diagnostická punkce a
excize atd.)
2.4 Základní léčebné postupy
Konzervativní léčba – bez operace (klidový režim na lůžku, farmakoterapie, sádrové fixace,
dietoterapie, rehabilitace).
Chirurgická léčba – operační léčba
V chirurgické léčbě jsou používány klasické operační postupy a metody tzv. miniinvazivní.
28
Miniinvazivní výkony (minimálně invazivní výkony) jsou velkou výhodou pro operovaného
pacienta. Šetrnost výkonu, snižuje se operační zátěž pacienta, krátí se délka hospitalizace a
doba celkové rekonvalescence. Po miniinvazivních výkonech má pacient menší pooperační
bolesti, snižuje se riziko pooperačních komplikací. Kosmetický efekt celého výkonu v podobě
nepatrných jizev ve srovnání s klasickým přístupem je dalším benefitem takto provedené
operace (např. cholecystektomie – odstranění žlučníku, hernioplastika – operace tříselné kýly,
apendektomie – odstranění slepého střeva).
Rozdělení chirurgických operací
Chirurgické operace můžeme rozdělit na léčebné a diagnostické.
Léčebné operace
a) radikální, kurativní – předpokládáme úplné vyléčení pacienta, např. odstranění
žlučníku – cholecystektomie
b) paliativní, mírnící bolest - cílem je zlepšení stavu pacienta bez léčby základní příčiny
onemocnění, např. odstranění bolesti, zprůchodnění střeva. Tímto výkonem zvýšíme
kvalitu života nemocného.
Diagnostické operace se provádějí za účelem zjištění nebo upřesnění diagnózy (např. jaterní
biopsie, probatorní či explorativní laparotomie, laparoskopie).
Diagnostická operace se může změnit v operaci léčebnou.
Operační přístupy
a) klasický přístup – otevřený, dosti široký přístup do tělesné dutiny (laparotomie)
b) miniinvazivní přístup – bodovými incizemi pomocí videosystému a speciálních
přístrojů (laparoskopie, artroskopie, torakoskopie.aj.)
c) robotická chirurgie – robotický systém Da Vinci. Operatér operuje pacienta, aniž by se
ho dotkl. Za pomoci počítače, speciálního ovládacího panelu (zákroky jsou přesnější a
bezpečnější).
Operační zákrok představuje pro pacienta vždy riziko. Proto je třeba individuálně zvážit
nutnost operace a celkový stav pacienta. Každá operace musí být zdůvodněna – indikována.
Indikace operace:
vitální (quoad vitam) – okamžité provedení operace nutné k záchraně života, při
přímém ohrožení života pacienta (např. masivní krvácení do dutiny břišní)
absolutní – operace je jedinou možností vyléčení, nemocný je ohrožený na životě
(odstranění krvácející sleziny po úrazu – splenektomie)
relativní – život nemocného není ohrožen, je možný i jiný způsob léčby (vyhřezlá
meziobratlová ploténka, reponibilní pupeční kýla)
Kontraindikace operace:
Jakýkoliv stav pacienta, znemožňující (zakazující) provedení určitého léčebného nebo
diagnostického výkonu včetně podání určitých léků, např. pacient s akutním infarktem
myokardu, alergie na PNC atd.
Absolutní kontraindikace, kdy operace bezprostředně ohrožuje nemocného na životě.
Relativní kontraindikace znamená, že případné komplikace mohou být zmírněny
vhodnou předoperační přípravou (např. diabetes mellitus, antikoagulační terapie,
ICHS).
Indikace operace z časového hlediska
29
Akutní (urgentní) operace – operační výkon je třeba provést co nejrychleji, je nutný
k záchraně života, provádí se bez předoperační přípravy nebo jen po nejnutnější
přípravě (tepenné krvácení, prasklý žaludeční vřed).
Plánované (elektivní) operace – v době vhodné pro nemocného i zdravotnické zařízení
(např. kýla, varixy, žlučník).
2.5 Chirurgické oddělení
Chirurgické oddělení je složeno z části ambulantní, lůžkové a operačního úseku.
a) Ambulantní část – poskytuje nemocnému základní chirurgické ošetření (úrazy),
diagnostiku akutních, ale i chronických onemocnění. Má být dostupná pro vozy RZP s
možností bezbariérového přístupu pro nemocné postižené a handicapované.
EMERGENCY – oddělení urgentního příjmu. Jedná se o příjmové místo pro pacienty
s přímým ohrožením vitálních funkcí. Probíhá zajišťování a stabilizace vitálních funkcí,
vlastní diagnostika anebo diferenciální diagnostika a je zde koncipován plán péče o pacienta
pro nejbližší hodiny. K dispozici plně vybavený zákrokový sál.
b) Centrální příjem – recepce, kde dochází k registraci všech klientů, kteří přicházejí
k ambulantnímu vyšetření nebo ošetření a k hospitalizaci.
c) Vyšetřovny a ordinace specialistů
Zde se provádějí převazy a ošetření drobných chirurgických onemocnění. Pacienti, kteří jsou
pravidelně sledováni – dispenzarizováni pro svá onemocnění, navštěvují např. stoma poradnu,
poradnu pro hojení ran, endokrinologickou poradna, poradnu pro choroby jater, žlučníku a
žlučových cest, hrudní poradnu, cévní, poradnu pro choroby horního GIT, kolorektální
poradnu a poradnu pro onemocnění prsu. Jsou zde také vyšetřováni pacienti před hospitalizací
na lůžkovém oddělení.
d) Diagnosticko-terapeutické centrum (DTC)
Centralizace většiny všeobecných a specializovaných ambulancí. Poskytuje klientům s
různými diagnózami základní, specializovanou i dispenzární péči.
e) Sádrovna – slouží pro zhotovení a odstranění sádrové fixace.
f) Malý operační – úrazový sál
Provádějí se zde drobné operační výkony (např. odstranění znamének), ošetření drobných
poranění (např. sutura řezné rány) a poskytuje se zde odborná lékařská první pomoc.
g) Rtg pracoviště, které slouží k určení diagnózy pomocí RTG přístroje.
h) Čekárny pro pacienty, jsou zázemím pro klienty, prostorné a pohodlné s možností
občerstvení.
ch) Lůžkové ošetřovací jednotky
Aseptické lůžkové oddělení – hospitalizace klientů s konzervativním a chirurgickým
způsobem léčby – chirurgický výkon se hojí per primam
Septické lůžkové oddělení – hospitalizace klientů s komplikovaným hojením ran
(hnisání operační rány) – chirurgický výkon se hojí per sekundam
30
JIP – jednotka intenzivní péče - poskytuje péči pacientům po náročných operačních
výkonech, kteří jsou ohroženi selháním základních životních funkcí, se stálým
monitorováním ZŽF.
2.6 Operační sály
Operační léčba se provádí u klientů na operačním sále. V dnešní době jsou sály
centralizované, tzv. COS – centrální operační sály. Je to oddělené samostatné pracoviště.
Pacientovi je zde poskytována péče nejen při vlastním operačním výkonu, ale i bezprostředně
před a po operaci, tzv. perioperační péče – ošetřovatelská péče.
COS mají vlastního vedoucího lékaře – primáře, vrchní sestru a staniční sestry pro jednotlivé
oborové stanice (např. chirurgie, neurochirurgie, traumatologie…).
Součástí centrálních sálů je také dospávací pokoj a operační sál pro jednodenní chirurgii, kde
se provádí ambulantní operační výkony.
Činnost COS je určena provozním řádem oddělení. Operační výkony jsou uvedeny v
operačním programu, který sestavuje vedoucí pracovník dané kliniky, den předem.
Stavební uspořádání operačního sálu
Operační sály jsou rozděleny na část aseptickou a septickou. Podle možností pracoviště je
zajištěn jednosměrný provoz.
Prostorové a funkční uspořádání COS:
Hygienický filtr (sálové prádlo, obuv, šperky)
Ochranná zóna (chodby, místnosti pro odpočinek, skladovací prostory)
Aseptická zóna (umývárna, místnost pro přípravu nemocných, místnost pro sterilizaci
a umývání nástrojů)
Sterilní zóna (operační sály, klimatizace, přetlaková atmosféra, germicidní zářič)
Hygienický filtr (pro nemocné)
Typy operačních sálů:
Septické – absces, empyém, amputace
Mezoseptické – pro operace na gastrointestinálním traktu
Aseptické – pro operace na kardiovaskulárním systému, na centrálním nervovém
systému, pro hrudní operace
Superaseptické – ortopedické
Bariérový – specifické infekční operace (HIV)
Hybridní – kombinace otevřeného chirurgického přístupu s endovaskulárním a RTG
(kardiologie, kardiochirurgie…)
Složení operačního týmu:
Operatér – lékař
1. asistence – lékař
2. asistence – lékař (popř. sestra specialistka)
Instrumentářka
Obíhající sestra (VS, ZA)
Anesteziologický lékař
31
Anesteziologická sestra
Sálový sanitář
RTG – laborant
Dokumentace vedená na operačním sále:
„Checklist“- perioperační bezpečnostní protokol
Operační protokol
Operační kniha
Dokumentace perioperačních sester
(rozpis služeb, hlášení, přístrojové deníky, AMIS, záznamy o sterilizaci a
hygienických prověrkách)
Standardy (dohodnutý stupeň kvality poskytované péče)
Operační program (rozpis operací – výkony, skladba operačního týmu)
Chirurgické instrumentárium (chirurgické nástroje a přístroje užívané pro operaci)
Anesteziologický záznam
2.7 Intenzivní péče v chirurgii
Intenzivní medicína se zabývá pacienty s akutním ohrožením života. Provádí diagnostiku,
kontinuální sledování a léčbu chorob.
Intenzivní péče se dělí podle stupně náročnosti na:
IMP – intermediární péče – přechod mezi JIP a standardním oddělením, u pacientů
ohrožených selháním orgánů. Poskytuje péči pacientům po operacích např. plic,
strumektomii, CHCE.
JIP– jednotka intezivní péče – poskytuje péči pacientům, u kterých selhávají ZŽF,
s potřebou UPV, po rozsáhlých operacích v dutině hrudní, břišní, cévních
rekonstrukcích. Patří sem také péče o pacienty v šokovém stavu, se sepsí atd.
ARO – anestezilogicko–resuscitační oddělení, kliniky – KARIM. Nejvyšší stupeň
intenzivní péče. Poskytují péči pacientům se selháním ZŽF, na UPV, v nejtěžších
akutních život ohrožujících stavech (např. polytraumata). Péče o pacienta je
multidisciplinární.
Zdravotničtí pracovníci, kteří pracují na těchto pracovištích mají erudici v oboru intenzivní
medicíny, specializaci ARIP (anestezie, resuscitace a intenzivní medicína) nebo SIP (sestra
intenzivní péče).
2.8 Základy anestezie v chirurgii
Anestezie (bez vnímání) - umělé uspání pacienta (celková anestezie) nebo znecitlivění určité
části jeho těla (lokální anestezie). Znamená také přechodné vyřazení všech podnětů
z operačního pole. Umožňuje provést diagnostický nebo léčebný operační výkon, který
provádí anesteziologický tým (lékař anesteziolog a anesteziologická sestra).
Anestezie se skládá:
32
Anesteziologické předoperační vyšetření a komplexní předoperační příprava
anamnéza, vyplnění anesteziologického dotazníku, informovaný souhlas s typem
anestezie
fyzikální vyšetření
laboratorní vyšetření (hematologické, hemokoagulační, biochemické vyšetření krve,
moč + sediment)
zobrazovací metody RTG, EKG
další vyšetření podle povahy operačního výkonu
Na podkladě získaných informací a výsledků se stanovuje anesteziologické riziko ASA
(American Society of Anesthesiologists). Stupně ASA se rozdělují do pěti skupin:
1. zdravý člověk
2. lehké systémové onemocnění
3. systémové onemocnění s omezením funkce a výkonnosti
4. systémové onemocnění trvale ohrožující život
5. umírající nemocný
Premedikace – farmakologická předoperační příprava pacienta před výkonem.
Cílem je snížit úzkost, zklidnit nemocného, usnadnit úvod do anestezie, amnézie a analgezie,
ochrana před rušivými reflexy během anestezie (především vagovými), profylaxe aspirace,
utlumení pohotovosti k alergické reakci, zmírnění vedlejších účinků užitých anestetik, např.
slinění, srdeční arytmie, zvýšené sekrece v dýchacích cestách, potlačení zvracení, snížení
spotřeby anestetik.
Postup podání premedikace:
a) Prepremedikace (hypnotika, sedativa, analgetika), podává se večer před operací, pro
klidný spánek a odpočinek.
b) Premedikace se podává v den operace na žádost anesteziologického týmu, obvykle
30–45 min. před odvozem pacienta na operační sál (opiáty, antihistaminika,
anxiolytika).
c) podání tzv. chronické medikace dle ordinace. lékaře – např. antihypertentiva.
Způsob podání premedikace per os, intramuskulárně, intravenózně, rektálně, nasálně.
Anesteziologický tým (lékař anesteziolog, anesteziologická sestra – sestra specialistka
v oboru intenzivní péče – ARIP a SIP) - pečují o pacienta v průběhu celkové anestezie.
Anesteziologická sestra zajišťuje podání premedikace pacientovi na oddělení a určí čas jeho
příjezdu na operační sál. Po příjezdu pacienta na dispečink operačních sálů přebírá pacienta a
spolu se sanitářem odjíždějí na předsálí operačního sálu (anesteziologická přípravna). Zde
zkontroluje totožnost pacienta, dokumentaci, lačnění, zda pacient nemá šperky, má
odstraněnou zubní protézu, u žen odlakované nehty a nalíčení. Kontroluje označení operované
části těla. Ověří si dotazem možné alergie, zavede žilní vstup, napojí infuzi. Připraví
formuláře k vedení anestezie (záznam o anestezii, anesteziologickou průvodku). Spolu
s pacientem vyplní jednu ze tří částí Perioperačního bezpečnostního protokolu (CHECK
LIST).
Perioperační bezpečnostní protokol je součástí dokumentace pacienta.
Protokol se skládá se ze tří částí. První část je určena pro kontrolu nemocného před úvodem
do anestezie (kontroluje anesteziologický tým). Druhá část je určena pro kontrolu nemocného
33
před kožní incizí (kontroluje operační tým). Do poslední části protokolu se uvádí výsledek
kontroly nemocného před tím, než pacient opustí operační sál po operaci (kontroluje
anesteziologický tým a operační tým).
Po předoperační přípravě je pacient převezen na operační sál, napojen na monitor, kde se
sledují FF (TK, P, saturace, EKG) operovaného. Podle způsobu zvolené anestezie následuje
vlastní úvod do anestezie (podání nitrožilního krátkodobého anestetika, svalového relaxantia,
tracheální intubace a napojení na umělou plicní ventilaci).
Pacient je s pomocí operačního týmu napolohován a zajištěn do polohy dle operačního
výkonu (na bok, na břicho, do sedu atd.)
Po stabilizaci pacienta nastává vedení anestezie během celého operačního výkonu.
Anesteziologický tým velmi úzce spolupracuje s týmem operačním. Sleduje fáze operace,
včasně a adekvátně reaguje na požadavky pacienta, operatéra a anestezie. Zapisuje hodnoty
parametrů vitálních funkcí a další důležité údaje do formuláře „Anesteziologický záznam“
Po skončení operačního výkonu nastává ukončení anestezie. Pacient je vyveden z anestezie,
sledován a přeložen podle zdravotního stavu na dospávací pokoj, standardní oddělení, při
komplikacích odjíždí na oddělení JIP, ARO. Anesteziolog rozhoduje o umístění pacienta pro
bezprostřední pooperační péči, s checklistem se předává "stručný anesteziologický záznam",
event. "anesteziologická průvodka". V anesteziologickém záznamu je zapsán stav pacienta při
opuštění operačního sálu, kvalita dechu, údaje o tělesné teplotě, stav krevního oběhu,
hodnocení vědomí, krevní ztráty, doporučené pooperační ordinace.
2.9 Předoperační a pooperační péče
Předoperační příprava
Cílem předoperační přípravy je vytvoření optimálních podmínek pro vlastní průběh operace a
pooperační období s následnou rekonvalescencí. Důsledná předoperační příprava pacienta
vede k zabránění vzniku pooperačních komplikací.
Předoperační příprava se dělí na obecnou, platnou pro všechny typy operací, a speciální,
která se odvíjí od typu onemocnění a charakteru operačního výkonu. Pro akutní a urgentní
operace vzhledem k nedostatku času je předoperační příprava omezena pouze na nejnutnější
opatření.
Všeobecná předoperační příprava
a) Dlouhodobá – zahrnuje interní předoperační vyšetření (ne starší 14 dní).
Interní předoperační vyšetření zahrnuje -.sceeningové vyšetření moče – moč + sediment,
screeningové vyšetření krve – biochemie, hematologie – sedimentace, krevní obraz,
hemokoagulace, vyšetření krevní skupiny a Rh faktoru, EKG, RTG srdce a plic.
b) Krátkodobá předoperační příprava
Fyzická příprava
Výživa a tekutiny – lačnění 6-8 hod. před výkonem, parenterální výživa (u
pacientů s dehydratací a poruchami výživy)
Vylučování – spontánní vyprázdnění močového měchýře před operací,
zavedení PMK. Vyprázdnění tlustého střeva – závisí na druhu operace, dle
ordinace chirurga (očistné klyzma, vyprazdňovací roztok).
34
Hygienická péče – celková hygiena pacienta, odstranění laku na nehty,
piercingu, odlíčení obličeje a dezinfekce pupku.
Příprava operačního pole – podle druhu operace, pokynů operatéra a zvyklosti
oddělení (holení, dezinfekce operačního pole).
Spánek a odpočinek – prepremedikace pro klidný spánek, odpočinek a snížení
stresu. Léky ordinuje lékař – anesteziolog - den před operačním výkonem.
Cennosti a protetické pomůcky – cennosti, šperky a větší obnos peněz se
ukládá do trezoru na oddělení. Pacient podepíše souhlas s uložením cenností
do trezoru. Snímatelné zubní náhrady pacient odstraní z dutiny ústní a uloží do
sklenice s roztokem.
Prevence TEN – bandáž dolních končetin (elastické punčochy, elastické
obinadlo).
c) Anesteziologická příprava
Návštěva anesteziologa u pacienta den před operačním výkonem na oddělení. Zhodnotí
zdravotní stav pacienta, seznámí pacienta s anestezií, rizikem anestezie, které může nastat
v průběhu operačního výkonu. Doplní anesteziologickou ordinaci, stanoví prepremedikaci a
premedikaci.
d) Psychická příprava
Cílem psychické přípravy pacienta k operačnímu zákroku je zmírnit jeho strach a stres. ZP –
sestry i lékaři trpělivě odpovídají pacientovi na všechny otázky, které se týkají operačního
výkonu, anestezie, výsledku operace, pooperačního období a následné péče. Pacient
podepisuje informovaný souhlas s výkonem.
e) Bezprostřední předoperační příprava (asi 2 hodiny před operací)
kontrola dokumentace pacienta
kontrola operačního pole (čisté, bez ochlupení)
bandáže obou dolních končetin (pokud nebude operována jedna z nich) jako prevence
TEN
odstranění umělého chrupu, piercingu
u operace na zažívacím traktu zavedení nazogastrické sondy a odsátí žaludečního
obsahu
zajištění �
