1

AAUUXXIILLIIUUMM CCHHRRIISSTTIIAANNOORRUUMM

BAZILIKA PANNY MARIE POMOCNICE V TURÍNĚ

Průčelí baziliky připomíná chrám sv. Jiří v Benátkách. Na pravé věži je postava archanděla Gabriela, podávajícího korunu Panně Marii. Na levé věži je archanděl Michael, rozvinující prapor s nápisem "LEPANTO".

Mramorové sochy na tympanonu jsou mučedníci Solutor, Avventor a Octavius, kteří tady byli zabiti (Valdocco = Vallis occisorum).

Na atice, nad ciferníky e napravo socha sv. Maxima, prvního turínského biskupa; nalevo pak socha sv. Františka Saleského, patrona salesiánské rodiny. V centrální nice pod rozetou, je mramorové sousoší Ježíše uprostřed dětí.

V bočních nikách jsou sochy sv. Josefa a sv. Ludvíka Gonzagy.

Dva pásy hautreliéfů mezi sloupy představují sv. Pia V., který ohlašuje vítězství u Lepanta (1571), druhý pak Pia VII. při korunovaci Panny Marie ve svatyni v Savoně po svém vysvobození z napoleonského vězení (1814).

Svatyně Panny Marie Pomocnice se zrodila ze srdce Jana Bosca, jeho odvahy a hluboké oddanosti Panně Marii. Byla počinem, který od počátku provázely mimořádné události a nesmírné obtíže. Don Bosco neustále opakoval, že to byla Panna Maria, kdo si přál tento chrám a ona sama, - poté co mu dokonce ukázala místo, kde má stát, - mu také dala sehnat nezbytné prostředky k jeho zbudování. Ale poslechněme si co říká sám don Bosco o svém snu z roku 1844, když teprve hledal místo pro svou oratoř.

Paní, která se mu zjevila, mu říká: "Podívej se. -A když jsem se rozhlédl, viděl jsem maličký, nízký kostel, malý dvorek a mnoho mladých. Pochopil jsem svou práci. Ale jakmile se kostel stal stísněným, znovu jsem se na Ni obrátil, a Ona mi ukázala jiný kostel, mnohem větší, i s přilehlým domem. Pak mě vedla

ještě kousek vedle na kus obdělaného pole, skoro před průčelí druhého kostela a dodala: "Chci, aby Bůh byl mimořádným způsobem uctíván na tomto místě, kde slavní turínští mučedníci Avventor, Solutor a Octavius podstoupili své mučednictví". Jen co to dořekla, vykročila a položila nohu na místo, kde došlo k mučednictví, a tak mi ho přesně označila

2

... Přitom jsem viděl, jak mě obklopuje stále rostoucí počet mladých; ale hledě na Paní, rostly i prostředky a stavba. Nato jsem spatřil obrovský chrám, přesně na místě, které mi ukázala jako místo svatých mučedníků tebejské legie, s mnoha stavbami kolem a krásným památníkem uprostřed" (památník před svatyní je věnován právě jemu).

Všechny etapy byly tedy předpovězeny: první - "maličký kostel", neboli kaple Pinardi v roce 1846; potom "druhý kostel - větší, neboli kostel sv. Františka Saleského z roku 1852 a konečně chrám Panny Marie Pomocnice, který má uvnitř nápis:

HIC DOMUS MEA, INDE GLORIA MEA(Tady je můj dům, odtud má sláva).

Touha poslechnout hlasu Panny Marie a vydat svědectví oddanosti a vděčnosti Jí, která tolikrát prokázala své dobrodiní rodící se kongregaci, jakož i pastorační a praktické důvody, vedly Jana Bosca k urychlení stavby.

Navíc, k zakoupení pole a dřeva na plot bylo třeba 4.000 lir. Ekonom Don Savio, který zůstal bez peněz, radil, aby se raději počkalo, ale don Bosco mu odvětil:

"Dej se do kopání základů; kdy jsme začínali jaké dílo a měli na ně peníze? Je třeba nechat Boží Prozřetelnost, ať se postará".

Práce, svěřené firmě stavbyvedoucího Carla Buzzettiho, začaly na podzim roku 1863. Po dokončení výkopů, v dubnu 1864, řekl don Bosco Buzzettimu: "Chci ti dát hned zálohu na velké práce". jen co to dořekl, vytáhl peněženku, otevřel ji a vysypal její obsah Buzzettimu do dlaní. Celkem osm peněz, necelou půl liru. "Buď v klidu. Panna Maria se postará a zajistí pro svůj chrám potřebné peníze".

Nakonec 9. června roku 1868 se konalo slavnostní posvěcení chrámu. Pro všechny to byly chvíle silného dojetí. Sen se stal skutečností. Před očima všech se vypínal "nádherný a majestátný chrám, jenž vyrostl jako zázrakem.

Sám don Bosco si nepřipisoval žádnou zásluhu. Říkával: "Já nejsem autorem těchto velkých věcí, které vidíte: to Pán a nejblahoslavenější Panna Marie se neštítili použít mne, chudého kněze, aby tato díla vykonal. Ze svého jsem nedal nic. Aedificavit sibi domum Maria. To Panna Maria si zbudovala svůj dům. Každý kámen, každá ozdoba znamená milost.

3

Když don Bosco dokončil stavbu svatyně, zintenzívnil svou činnost pro šíření úcty k Panně Marii Pomocnici křesťanů ve světě.

Obraz na hlavním oltářiMotiv vymyslel don Bosco, který o obraze

mluvil s malířem Lorenzonem jako o výjevu, který už spatřil:

"Nahoře nejsvětější Panna Maria mezi kůry andělů: pak chóry proroků, panen, vyznavačů. Dole pak emblémy velkých Mariiných vítězství a národy světa, jak k ní vztahují ruce a prosí o pomoc".

Malíř jej upozornil, že k tomu, aby namaloval takový obraz, by bylo zapotřebí náměstí, aby jej obsáhlo, chrám velký jako Piazza Castello. Don Bosco se smířil se zúžením svého projektu.

Don Bosco jej popsal takto: "Panna Maria vévodí v záplavě světla a majestátu. Je obklopena sborem andělů, kteří ji poslouchají jako svou Královnu. V pravé ruce drží žezlo, které je symbolem její moci, na levé má Dítě s rozepjatými ručkama, jež tak udílí své milosti a milosrdenství tomu, kdo se utíká k jeho vznešené

Rodičce.

Kolem a dole jsou svatí apoštolové a evangelisté. Tito, jakoby v hluboké extázi volali: Regina apostolorum, ora pro nobis (Královno apoštolů, oroduj za nás), obdivují v úžase svatou Pannu. V pozadí obrazu je Turín se svatyní Valdocco a vzadu návrší Superga. To, co má na obraze největší hodnotu, je náboženská idea, která vzbuzuje zbožný dojem v tom, kdo jej obdivuje".

Podle popisu, který dal don Bosco, je obraz působivým znázorněním titulu "Maria, Matka Církve". Je významnou mariánskou katechezí. Maria, jakožto Matka Božího Syna, je Královnou nebe a země: celá Církev, zastoupená apoštoly a svatými, ji vzývá jako Matku a mocnou Pomocnici.

Titul "Panna Maria Pomocnice"Don Bosco svěřil v roce 1862 D. Caglierovi, jednomu z

prvních salesiánů: "Madona chce, abychom ji uctívali titulem Maria Pomocnice: časy jsou tak smutné, že potřebujeme, aby nám svatá Panny pomohla uchovat a hájit křesťanskou víru".

4

Tento titul nebyl v Církvi nový: už v roce 1500 se s ním setkáváme v loretánských litaniích. Úcta k Marii Pomocnici byla známá již v době sv. Pia V.. Už od roku 1684 existovalo v bavorském Mnichově arcibratrstvo Marie Pomocnice. Papež Pius VII. pak zavedl svátek Panny Marie Pomocnice a jeho datum stanovil na 24. květen, den svého návratu do Říma po osvobození z napoleonského vězení (1814). V roce 1868 don Bosco napsal: "Zkušenost osmnácti staletí nám dává poznat, že nejsvětější Panna Maria pokračuje z nebe s velkým úspěchem ve svém poslání Matky Církve a Pomocnice křesťanů, které začala na zemi".

Rozšíření bazilikyV roce 1934, tedy v roce kanonizace dona Bosca a

právě s vlnou nadšení, jež vzbudila v Turíně i v celém salesiánském světě, bylo rozhodnuto o zahájení prací na prvním rozšíření svatyně Panny Maria Pomocnice a pak o její výzdobě.

Vedly k tomu tři důvody:

1. Větší počet obyvatel v zóně Turín-Valdocco.

2. Bezpečnostní důvody - nedostatek východů při velkých slavnostech, na které přicházelo mnoho věřících.

3. Poslední důvod pak byl salesiánský a duchovní, totiž zbudovat důstojný oltář donu Boscovi, který byl prohlášen za svatého.

Oltáře baziliky

OLTÁŘ SV. JOSEFA

Velmi velký a krásný oltář, který zůstal jako jediný tak, jak si ho přál don Bosco, a to i po rozšíření baziliky v letech 1934-38. Autorem obrazu je malíř Lorenzone (týž, který maloval obraz na hlavním oltáři), jenž pracoval podle přesných směrnic dona Bosca. Svatý Josef je zobrazen, jak drží v náručí Dítě Ježíše: vedle v něžném mateřském postoji vidíme Pannu Marii se sepjatýma rukama. Dítě Ježíš dává sv. Josefovi růže a ten je nechává padat na chrám Panny Marie Pomocnice a na oratoř ve Valdocco, která je zachycena tak, jak vypadala v roce 1869. V den inaugurace obrazu don Bosco pronesl: "Bílé a červené růže jsou milosti, které nám Bůh uděluje: i ty červené růže, totiž provázené bolestmi, utrpením a oběťmi, pocházejí od Boha a jsou nekrásnější.

5

OLTÁŘ SV. JANA BOSCA

V chrámu, který k poctě Panny Marie Pomocnice zbudoval, je don Bosco sám připomenut oltářem, který je dílem architekta Maria Geradiniho.

Grandiózností uměleckých linii a harmonií mramorů je vskutku monumentální. Balustráda a schody oltáře jsou ze sienského mramoru. Po bocích dvě sochy drží kalich s hostii a druhá žhnoucí srdce, symboly víry a lásky.

Čtyři pilíře z červeného jaspisu rámují obraz, znázorňující dona Bosca uprostřed skupiny chlapců, když je vyzývá, aby s důvěrou patřili na Pannu Marii Pomocnici. Vitráže na zadní stěně připomínají významné epizody jeho života ve Valdocco. Ta nalevo zachycuje příchod dona Bosca a maminky Margherity do domu Pinardi (1846).

Bronzová urna uchovává tělo dona Bosca. Je

jedním z nejvyhledávanějších míst v bazilice panny Marie Pomocnice. Stále je zde mnoho poutníků či prostých věřících, kteří tu setrvávají v tiché modlitbě a meditaci. Jsou to často rodiče, kteří velkému světci mládeže svěřují malé či velké děti. Jsou tu žáci,

studenti, mladí i starší, kteří svému patronu svěřují vlastní přítomnost i budoucnost.

OLTÁŘ S. MARIA DOMENICA MAZZARELLO

Napravo, u hlavního vchodu, je dnes kaple S. Maria Domenica Mazzarello (1837-1881), která je spolu s donem Boscem spoluzajladatelkou Dcer Panny Marie Pomocnice (FMA, někdy nazývané rovněž salesiánské sestry či sestry dona Bosca). Maria Domenica byla

6

mimořádnou, inteligentní a kreativní ženou. Byla hluboce zbožná a stále žila v Boží přítomnosti s posláním pomáhat svým družkám. V roce 1864 potkala dona Bosca. A on v této mladé dívce prorockým okem viděl první Dceru Panny Marie Pomocnice, aby tak mohl pokračovat ve výchovné práci i mezi děvčaty. maria Domenica se stává řeholnicí, aby sloužila jako don Boscoi a s donem Boscem Bohu a jeho Církvi ve společnosti své doby, stále pozorná k potřebám mladých, zvláště chudých. Když papež Jan Pavel II. při své návštěvě v Turíně-Valdocco promlouval k řeholnicím v bazilice Panny Marie Pomocnice, řekl o ní: "Svatá Maria Domenica Mazzarello ... mluvila o věcech týkajících se ctností tak jasně a přesvědčivě jako by byla inspirována Duchem svatým. Své darování se Bohu žila klidně, ve skromnosti, umrtvování, a tak uskutečňovala své "mateřství lásky k tisícům děvčat". Maria Domenica Mazzarello zemřela v Nice, 14. května 1881 a její tělo bylo převezeno do Turína-Valdocco v roce 1938 a uloženo do bronzové urny pod oltářem, připraveným k její beatifikaci.

OLTÁŘ SV. DOMINIKA SAVIA

Původní kaple sv. Františka Saleského je dnes zasvěcena svatému Dominiku Saviovi, patnáctiletému žáku dona Bosca. Dominik s ním zůstal v Turíně-Valdocco pouze tři roky a prokázal studijní nadání a velkodušnost. Jeho motto znělo: "Raději smrt než hřích

"Dominik znamená ´patřící Pánu´, proto musím a chci být celý Pánův, chci se stát svatým a nebudu šťastný, dokud se svatým nestanu".

Tajemství jeho svatosti, které zrálo ve škole dona Bosca bylo prosté: velká láska k Ježíši v Eucharistii, velká úcta k Panně Marii, konkrétní nasazení pomáhat svým

vrstevníkům, aby se stali lepšími a ... upřímná veselost, která jej činila sympatickým pro všechny. Příznačnými rysy jeho svatosti jsou "svatost a radost". Jednou říkal svému kolegovi: "Věz, že naše svatost na tomto místě spočívá v tom, být velmi radostní. Jen si budeme dávat pozor, abychom se vyhnuli hříchu jako největšímu nepříteli, který nás okrádá o Boží milost a o pokoj srdce; a postaráme se, abychom přesně plnili své povinnosti a navštěvovali pobožnosti". Zemřel v 15 letech v roce 1857. Za svatého byl prohlášen ("tento malý velký světec") 12. června 1954. Je nejmladším ze světců Církve, kteří nezemřeli mučednickou smrtí. Oltářní obraz zachycuje Dominika jak vychází z brány oratoře dona Bosca vstříc malým i velkým kamarádům. V urně pod oltářem se uchovávají relikvie svatého chlapce.

KAPLE NEJSVĚTĚJŠÍHO SRDCE JEŽÍŠOVA

7

Po vstupu do svatyně nacházíme vzadu nalevo kapli Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Je maličká, působivá a zve k usebrané modlitbě. Proč Nejsvětější Srdce? Protože sv. Jan Bosco k němu choval hlubokou úctu. Sám napsal, že po zjeveních svaté Markétě Marii Alacoque "klerici i laici přijali tuto úctu s jedinečným nadšením, protože odpovídala naléhavé potřebě srdce". Tuto úctu dona Bosca dosvědčuje i salesián otec Giulio Barberis, který napsal: "Obdivuhodná byla také úcta dona Bosca k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Velmi ji svým mladým doporučoval ...". Tuto lásku a úctu prokázal, když na sklonku svého života a za cenu velkých obětí a také ponižování, zbudoval baziliku Nejsvětějšího Srdce nedaleko římského nádraží Termini.

SEN O DVOU SLOUPECH

Vzadu v bazilice jsou dvě malby, znázorňující Sen o pramici a Sen o dvou sloupech. Don Bosco 30. května vyprávěl, že viděl ve snu strašlivou námořní bitvu, která se rozpoutala mezi množstvím malých i velkých lodí proti jediné majestátné lodi, symbolizující Církev. Loď byla vícekrát zasažena, ale vždy zůstala vítězná; na její přídi stál papež a bezpečně ji vedl, aby zakotvila mezi dva vysoké sloupy, vystupující z moře. První z nich nesl velkou Hostii s nápisem "Salus credentium"; na druhém, o něco nižším, spočívala socha Neposkvrněného Početí Panny Marie s nápisem "Auxilium Christianorum".

Sen o pramici vyprávěl don Bosco v roce 1866. Mladí, zasaženi hroznými záplavami, aby se zachránili nastupují s donem Boscem na pramici a vidí na nebi tajemné slovo "MEDOUM", které světec vyložil jako iniciály "Matka a Paní celého vesmíru, Maria". Jen co pramice zakotvila na jistém místě, říká Panna Maria mladým: "Budete-li mně oddanými dětmi, budu vaší milující Matkou".

KAPLE RELIKVIÍ (krypta)

Vpravo od hlavního vchodu vedou schody do krypty neboli Kaple relikvií. Jediné loď ve tvaru latinského kříže připomíná křesťanské katakomby. Uchovávají se zde četné ostatky mučedníků a svatých. Skutečným drahokamem této kaple je relikvie dřeva Svatého Kříže, uchovávaná v proskleném relikviáři na alabastrovém

8

pozadí.

Dalším významným místem je malá kaple zasvěcená Panně Marii, obecně nazývaná "Kaple zjevení" podle snu z roku 1845, na který don Bosco takto vzpomíná: "Zdálo se mi, že stojím v údolí plném nespočetného množství mladých. Po svém boku jsem spatřil Paní, a ta mi řekla: ´Chci, aby Bůh byl zvláštním způsobem uctíván na tomto místě, kde slavní turínští mučedníci Avventor, Solutor aOctavius podstoupili mučednictví, na těchto hroudách, které byly zbroceny a posvěceny jejich krví´.

To řekla a položila svou nohu na místo, kde došlo k mučednictví a přesně mi ho ukázala". Ono místo je označeno na podlaze zlaceným kovovým křížem. Na dvou oltářích se uchovávají relikvie bl. Michele Ruy, prvního nástupce dona Bosca a bl. Filipa Rinaldiho, třetí nástupce dona Bosca.

BL. MICHELE RUA

Michele Rua se narodil právě nedaleko Turína-Valdocco. V osmi letech se setkal s donem Boscem. Tehdy mu světec řekl: "My dva půjdeme vždy na půl".

Toto proroctví bylo pravdivé: don Rua se stal jeho nejvěrnějším spolupracovníkem a prvním nástupcem ve vedení salesiánů. Byl neúnavným dělníkem a geniálním organizátorem mladé salesiánské společnosti. Don Bosco o něm říkával: "Kdybych měl

deset don Ruů, šel bych dobývat svět". A dále: "Don Rua, pokud chce, může dělat zázraky. Kdybych měl ukázat na nějaký bod, kde bych u něj neviděl ctnosti v dokonalém stupni, nedokázal bych to, protože bych žádný takový bod nenašel".

Velký dělník a velký světec, právě jako don Bosco. Za blahoslaveného byl prohlášen Pavlem VI., 29. října 1972.

BL. FILIPPO RINALDI (1856/1931)

byl třetím nástupcem dona Bosca v čele salesiánské rodiny ... v době expanze salesiánské kongregace ve

9

světě, také díky jeho moudrému vedení a impulsu. Stejně jako don Rua i on poznal dona Bosca už jako chlapec. Ale získat se nechal až v jedenadvaceti. Don Rinaldi je považován za zakladatele salesiánského díla ve Španělsku a v Portugalsku. Byl geniálním zakladatelem (na onu dobu) vzkvétajícího sekulárního institutu "Dobrovolnic dona Bosca (VDB). Muž hluboké zbožnosti, duchovního života a synovské oddanosti Panně Marii Pomocnici, byl beatifikován Janem Pavlem II., 29. dubna 1990.

SALESIÁNŠTÍ PRVOMUČEDNÍCI

V kryptě se uchovávají i předměty, které patřily prvním salesiánským mučedníkům, kterými jsou Mons. Luigi Versiglia a Don Callisto Caravario, kteří jsou oba žáky mateřského domu v Tutíně-Valdocco (Luigi Versiglia měl to štěstí, že osobně poznal dona

Bosca). Luigi Versiglia se narodil v Oliva Gessi (Pavia) v roce 1873. ve dvanácti letech odešel studovat do Turína-Valdocco pod podmínkou, že se nestane knězem. Ale Boží milost, prostředí zdravé zbožnosti, misijního nadšení a přirozeně kouzlo a svatost dona Bosca, tehdy už v posledních letech jeho života, to vše duši chlapce zcela proměnilo. Od světce mladých jednoho dne slyšel: "Přijď ke mně, chci ti něco říct". K setkání už ale nedošlo, protože don Bosco zemřel. Ale i tak byl Luigi získán a na konci studií jednoduše žádal o to, aby mohl "zůstat s donem Boscem", přičemž v srdci živil skrytou naději, že jednoho dne odjede jako misionář. Studoval filosofií a teologii v Římě, ale současně vyvíjel důležitou pastorační činnost v oratoři Nejsvětějšího Srdce nedaleko nádraží Termini v Římě. Poté se stal učitelem a asistentem noviců ve Foglizzo, nedaleko Turína. Byl vždy vlivným vychovatelem osobností, srdečným a dobrým přítelem všech. V 33 letech odjel v čele malé skupinky salesiánů do Číny. V roce 1920 byl vysvěcen na biskupa a jmenován apoštolským vikářem ve Schiu Chow.

Tady v roce 1929 vysvětil na kněze salesiána Callista Caravaria. Ten pocházel z Cuorgné nedaleko Turína. I on studoval v Turíně-Valdocco. Tady se v roce 1922 setkal s Mons. Versigliou a slíbil mu: "Půjdu s vámi do Číny". A tak se i stalo. Na společnou dlouhou apoštolskou cestu se vydali 23. února 1930. Dva dny nato ale oba našli smrt rukou komunistických banditů. Byli zabiti, protože jako křesťanští misionáři hlásali

10

evangelium Ježíše Krista, a také proto, že bránili několik mladých katechetek, které s nimi cestovaly, a které chtěli bandité zotročit. Tito dva salesiáni zemřeli nejen pro svou víru v Ježíše Krista, ale také pro to, že hájili "důstojnost člověka". Papež Jan Pavel II. je svatořečil v Římě, 1. října jubilejního roku 2000. Jejich svátek se slaví 13. listopadu.

KAPLE SV. PETRA

Když po svatořečení dona Bosca (1. dubna 1934) došlo v letech 1935-38 k významným úpravám a rozšíření baziliky uvažovalo se, kam umístit urnu s tělem světce. V centrální části svatyně, v prostoru ve tvaru kaple, vpravo -pokud vstupujeme hlavních vchodem, nechal don Bosco zbudovat oltář sv. Petra a nad ním se vypíná čtyřmetrový obraz knížete apoštolů, jak přijímá od Ježíše klíče Božího království. Právě na tomto oltáři don Bosco

slavil eucharistii nejraději, protože tak dával najevo svou velkou lásku ke svatému Petru a svou úctu k papeži. Salesiánští představení jen s lítostí obětovali tento oltář a na jeho místě nechali zbudovat jiný, velkolepých rozměrů, a na něj umístili urnu svého světce. Přitom však nechtěli, aby se vytratila dávná vzpomínka. Proto v prodlouženém prostoru krypty pod svatyní, právě pod stávající sakristii, zbudovali útulný kostelík, který hned dostal název "Kaple svatého Petra". Tak oltář z baziliky dostal novémísto. Po jeho bocích se vypínají čtyři mramorové sloupy, které don Rua, nástupce dona Bosca, chtěl během prvního restaurování baziliky (1891-1893) umístit vedle velkého obrazu Panny Marie Pomocnice, aby tak umocnil jeho krásu. Právě v této malé kapli se po několik let shromažďovala ke společným modlitbám salesiánská komunita z mateřského domu.

U příležitosti letošního Svatého roku a výstavu Turínského plátna se zaskvěla v původní kráse a na zadní stěnu byl umístěn starobylý oltářní obraz, který veřejnost neviděla 60 let.