Svědectví klementinských jezuitů o Balbínově písemné pozůstalosti

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague

Svědectví klementinských jezuitů o Balbínově písemné pozůstalostiAuthor(s): MARTIN SVATOŠ, LS. Andreas Freÿberger, S. J. sacerdos and LS. Bernardus PannaglSource: Listy filologické / Folia philologica, Vol. 117, No. 3/4 (1994), pp. 226-247Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23466660 .

Accessed: 15/06/2014 22:30

Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp

.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].

.

Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.

http://www.jstor.org

This content downloaded from 91.229.229.162 on Sun, 15 Jun 2014 22:30:46 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/action/showPublisher?publisherCode=icsipcasp

http://www.jstor.org/stable/23466660?origin=JSTOR-pdf

http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp


Listy filologické CXVII, 1994, pp. 226-247

Svědectví klementinských jezuitů o Balbínově písemné pozůstalosti

MARTIN SVATOŠ (Praha)

Josefu Hejnicovi к sedmdesátinám

Od 5. července 1634, kdy byl vydán poslední závažný dekret papeže Ur bana VIII. týkající se oficiálního kultu svatých, nesměl být veřejně uctíván

žádný světec (pokud jej svatá Stolice do té doby již za svatého či blahoslave ného neprohlásila), u něhož nebyla s jistotou prokázána nepřetržitá a stále

trvající úcta starší sta let. Kanonizační proces tedy v případě dávno zesnu

lých kandidátů svatosti vyžadoval mj. verifikaci autentičnosti a věrohod nosti písemných pramenů к jejich příkladnému životu, případně zázračné mu působení, a doklady nepřetržité světecké tradice. I snahy po svatořečení

Jana Nepomuckého, jehož přípravy započaly z iniciativy pražské kapituly a

pražského arcibiskupství koncem 17. století,1 vyvolaly potřebu kritického zkoumání pramenů i pozdějších děl týkajících se života slavného nepomuc kého rodáka.

Nejobsáhlejším a autoritou vydavatelů bollandistické sbírky Acta sancto rum zaštítěným textem o Janu Nepomuckém byla Vita B. Joannis Nepomu ceni sepsaná P. Bohuslavem Balbínem S. J. v r. 1670 a vydaná antverpský mi bollandisty v г. 1680.2 Při jejím sepisovaní čerpal Balbín z řady středo

věkých i pozdějších textů vztahujících se к Čechám posledních desetiletí 14. století. Méně již nacházel zmínek o samotném Janovi z Pomuka, údajném zpovědníkovi královny Johanny a svatovítském kanovníkovi. Protože měl omezený přístup do archivu metropolitní kapituly, musel se opřít především o rukopisnou verzi života Jana Nepomuckého De beato Joanne Nepomuce no sepsanou někdy kolem r. 1668 kanovníkem svatovítské kapituly Janem

1 O tom viz zvi. v II. díle monografie Františka Stejskala, Svatý Jan Nepomuc

ký. Praha 1922 (dále jen Stejskal), s. 74-75; naposledy v monografii Víta Vlnase, Jan Nepomucký. Česká legenda. Praha 1993 (dále jen Vlnas), s. 102-104.

2 Acta sanctorum. Maii. Т. III. Antverpiae 1680, p. 668-680 (dále jen AS). O Bal

bínově zpracování nepomucenské legendy a jeho dochovaných verzích viz můj člá nek: Balbínova legenda a svatojánský kult v 17. století. Listy filologické 116, 1993, č. 1, s. 59-76 (dále jen Svatoš 1993).

226



SVĚDECTVÍ KLEMENTINSKÝCH JEZUITŮ

Ignácem Dlouhoveským.3 Ten se zapřísáhl svou kněžskou ctí, že Balbínovi

posílá a sděluje, co mohl o sv. Janu Nepomuckém najít, a že je to sebráno z vysoce důvěryhodných a nepochybných rukopisů.4 Dlouhoveského text pak sloužil Balbínovi jako hlavní předloha legendy, kterou jezuitský histo rik rozšířil a doplnil o údaje z vlastního studia pramenů. V jeho nepomucen ské legendě vydané v Acta sanctorum stojí ujištění: "Quae igitur de beato martyre adferemus, in manuscriptis plurimis ea aetate viventium hominum

(quorum mihi suppetit с opia) tum in ty po expressis codicibus reperta et in unum summa fide et religione collecta, поп tam diligentiae, cuicui meae, quamfelicitati, quod inventa sint, adscribantur."5

Je pochopitelné, že iniciátoři kanonizačních snah hledali od konce 17. století ono údajné množství rukopisů Janových současníků, které měly slou žit jako prameny Balbínovy nepomucenské legendy.6 Pátrání se zaměřilo

především na pražské knihovny a na jezuitovu písemnou pozůstalost. Z

dochovaných materiálů vztahujících se ke kanonizačnímu procesu Jana

Nepomuckého se dozvídáme informace o osudu Balbínovy písemné pozů stalosti krátce po smrti jejího původce. Kanonizační spisy tak vrhají alespoň trochu světla na jinak značně nejasné osudy Balbínových rukopisů, jež se v době jeho úmrtí nacházely v jezuitské koleji sv. Klimenta na Starém Městě

pražském, kde proslulý historik zemřel dne 29. listopadu 1688.7 Díky nim se dozvídáme alespoň některá jména jeho spolubratři, kteří mu v posledním období jeho života pomáhali a byli blízcí.

3 Originál Dlouhoveského rukopisu se nezachoval, к dispozici máme pouze otisk

s titulem De beato Joanne Nepomuceno, canonico Pragensi et decano capellae re

giae omnium Sanctorum... In: Joannes Thomas Berghauer: Protomartyr poenitenti ae ejusque sigilli custos semper fidelis divus Joannes Nepomucenus... Т. II. Augus tae Vindelicorum 1761 (dále jen Berghauer), p. 44-49.

4 Balbín cituje na konci svého zpracování legendy z Dlouhoveského průvodního

dopisu: "mitto, quae de beato nostro Joanne Nepomuceno invenire potui, eaque ex

varijs fidelissimis et indubijs manuscriptis collecta sub flde sacerdotali communico."

Citováno dle vydání: Vita sancti Joannis Nepomuceni... v Balbínově Bohemia sanc

ta. Pragae 1682, p. 112-113. 5 V AS, p. 668. Znění se neshoduje s odpovídající pasáží v rukopise legendy psa

ném v letech 1670-1671 a ve vydání v Bohemia sancta, kterou dal do tisku sám Bal

bín. O tomto nesouladu viz Svatoš 1993. 6 Pokud jde o Balbínovy předlohy, neznali především Dlouhoveského autograf,

o nějž se jezuitský historiograf opíral - ten objevil až J. T. Berghauer v podzemní

kryptě pod náhrobkem sv. Jana Nepomuckého r. 1738 (viz Berghauer, p. 43), takže

nepodložené události Janova životního příběhu přičítali Balbínovi, nikoliv Dlouho

veskému (k Balbínovým možným pramenům viz též Svatoš 1993). 7 O tom, že osudy autografů B. Balbína, které byly bezprostředně po jeho smrti v

koleji sv. Klimenta na Starém Městě pražském, jsou nejasné, svědčí i stať Aleny

Richterové, Osudy písemné pozůstalosti Bohuslava Balbína. In: Bohuslav Balbín a

227



MARTIN SVATOŠ

Jedním z prvních, kdo pátral po Balbínových pramenech ke svatojánské

legendě pro kanonizační účely, byl kněz Joannes Henricus Barthel,8 pově

řený svatovítskou kapitulou, aby prošetřil doklady nepřetržité úcty Jana Ne

pomuckého. Barthel se zjevně obrátil na provinciála české provincie Tova

ryšstva Ježíšova se seznamem hledaných titulů a se žádostí, zda se uvedená

díla nenalézají v Balbínově pozůstalosti v klementinské koleji. ínstančním

postupem se dostala žádost od rektora klementinské koleje až к tehdejšímu pomocníku prefekta tamní knihovny Andreasi Freybergerovi.9 Knihovníkův socius prý svědomitě prohledal knihovnu a o výsledku svého pátrání Bar thelovi s lítostí sdělil, že nenašel nic z toho, co Barthel hledal - z knihovny posílá pouze knížku hymnů se skladbou o Janu Nepomuckém (s největší pravděpodobností to byly tři knihy hymnů Jiřího Bartholda z Breitenberka) a čtyři staré rukopisy (evidentně středověké) s těžko čitelným písmem, tak že měl za to, že sotva budou к užitku. Posílal rovněž jakýsi soupis Balbíno

vých rukopisů (možná sepsaný krátce po Balbínově smrti, možná Freyber

gerem samotným, bohužel však nedochovaný), z nichž prohlédl, co v Kle

mentinu zbylo, neboť některé se již dříve dostaly do cizích rukou.10

Reverendissime mihique observandissime domme

/:cum pleno titu\o\l

Curam revidendorum manuscriptorum pie defuncti Patrn Balbifii mihi a re

verendo Patře provinciali operose commendatam et inculcatam ita cordi ha

kultura jeho doby v Čechách. Praha 1992, s. 259-266 (dále jen Richterová 1992). O

těchto rukopisech pečlivá autorka (jíž děkuji za konsultaci týkající se Balbínových

rukopisů zachovaných v Národní knihovně ČR v Praze) nenašla, až na výjimku listů

darovaných Franckovi z Franckensteina, žádnou zmínku. Jak však v citovaném pří spěvku uvádí, zprávy o některých se objevují později, od 70. let 18. století.

8 Křestní jména osob převzatá do článku z latinských pramenů - až na vžité vý

jimky -

ponechávám ve znění originálů. 9 P. Andreas Freyberger (též Freiberger, Freiiberger) se narodil ve slezském

Obersdorfu 24. 10. 1674. Do Tovaryšstva vstoupil r. 1685. Během bohosloveckých studií v koleji sv. Klimenta na Starém Městě pražském byl v letech 1696-1698 so

ciem prefekta knihovny. Od r. 1700 až do své smrti 31.3. 1738 působil v klementin

ské koleji, kde byl prokurátorem, archivářem a zpovědníkem. Jeho bio-bibliografic

ký medailon podává A. Fechtnerová, Klementinští knihovníci od r. 1609 do roku

1773. In: Miscellanea 2, 1985 (dále jen Fechtnerová 1985), s. 92-93. Viz též F. M.

Pelzel, Bohmische, Mahrische und Schlesische Gelehrte und Schriftsteller aus dem Orden der Jesuiten. Prag 1786 (dále jen Pelzel 1786), s. 150-151.

10 Latinské texty rukopisů jsou zde vytištěny kursivou, zkratky jsou rozvedeny menším normálním typem písma. Nerozvádím však běžné zkratky substantiv, jako

jsou: P. či Pr. = Pater, S. = sanctus, SS. = sancti, D. = Dominus, a notoricky známých zkratek ustálených spojení: R. P. = Reverendus Pater, S. J. či Soc. Jesu = Societatis

Jesu, mp. či mpria = manu propria. Slova v rukopise škrtnutá zde nejsou otištěna.

228




bui, ut quidquid rerum ipsius reperiri potuit, solerter prorsus et ea dili

gentia, qua major difficile ab ullo alio sperari possit, perquisiveritn; sed adeo omnibus spebus meis, quas tantas, ut reverendissmus ipse sciet, habe

bam, frustratus sum, ut nihil eorum, quae desiderabamus, invenerim. Inter

scruta minora reperi libellum varios hymnos atque etiam de sancto Joanne

unum continentem,11 quem communico, sed credo eum jam aliunde haberi.

De Paulo Židek audio etiam jam haberi notitiam a revetendissima sua Domi

naiione. Quatuor libros manuscriptos ex bibliotheca petitos obsequiose sub

mitto, sed adeo dijficili sunt charactere, ut usui vix putem futuros. Com

munico etiam pro aliqua notitia consignationem manuscriptorum Balbiniano

rum, quorum ea, quae superfuerunt, perlustravi, nam aliqua ex ipsis jam de

siderantur, quia pridem in aliorum manus devenerunt. De libris ad biblio

thecam restitutis, cum reverenJissiwae Dominawonis suae schediasma ad ma

nům modo поп habeam /:est enim depositum apud R. P. rectorem, a quo

proximis diebus exigam:/ et eadem assecurationem aliquam optare videa

tur, accludo brevem interim attestatiunculam.12 Caeterum humiliter depre

cor, quod ex defectu earum rerum, quas sperabamus, cum omni mea dili

gentia поп potuerim tantum gratificari, quantum pro honoře sancti hujus

patroni et pro mea erga reverendissimam Dominanonem suam debita obser

vantia desiderabam. Si ulterius in aliquo tenuitas mea potest servire, ojfero

fidele obsequium et те reverendissimae Dommanonis suae favori devotissime

c.ommendans maneo

devinctissimus in Christo servus

Andreas Freýberger S. J. mp.

Pragae ad S. Clementem

16. AHgusti 1698. Peto lituris ignosci, nam solicitor

de pueris, qui cito desiderata deferant,13

Jako znalec rukopisů se pak Freýberger vyjadřoval v této záležitosti ješ tě několikrát: o dvacet let později, v r. 1718,14 poté v r. 1724, kdy při zkou

11 Patrně sbírka Sacrorum hymnorum de Beatissima Virgine Maria et SS. Patro

nis Regni Boemiae libri tres. Authore ... Bartholdo Pontano a Preitenberg... Pragae

1602, kde je na s. 204 hymnus o Janu Nepomuckém. 12 U originálu tohoto dopisu není zachováno. 13

Dopis psaný Freybergerovou rukou, uložený ve Státním ústředním archivu v

Praze (dále jen SÚA), fond Česká dvorská kancelář, kn. 120, p. 437. Patrně tento

dopis zaměnil Stejskal (s. 78) s posudkem zatím nezjištěného odborníka, jenž se

vyjádřil o Balbínově věrohodnosti velmi kriticky; odtud přejal i Vlnas, s. 105. 14 Svědčí o tom povolení rektora klementinské koleje P. Andreasovi Freybergero

vi z 18. 6. 1718: "Infra scriptus confero licentiam P. Andreae Freyberger S. ]., col

legii mihi concrediti in curialibus procuratori, veteres quasdam scripturas et typos ad negotium canonizationis S. Joannis Nepomuceni pertinentes recognoscendi sen

229



MARTIN SVATOŠ

máni pravosti rukopisných i tištěných svědectví o Janu Nepomuckém byli 11. července povoláni ke svědecké výpovědi týnský farář a známý historik Jan Florián Hammerschmidt, P. Andreas Freyberger S. J., ve spise charakte

rizovaný jako "collegij ad S. Clementem Vetero-Pragae ad iudiciales cau sas procurator", Joannes Irmler, kněz a vicarista metropolitního chrámu,

Michael Adam Franck z Franckensteinu, uváděný jako "genealogus peritus et antiquarius",15 aby dali dobrozdání o starobylosti dvou rukopisů z archi vu pražské metropolitní kapituly: Historia Pauli Zidek et manuscriptum quoddam capitulare ecclesiae metropolitanae Pragensis antiquissimum; šlo

o opis Žídkovy Správovny, s nímž pracoval Balbín,16 a o rukopis se zázna

mem kapitulního děkana Jana z Krumlova, na jehož základě byl mylně tra dován r. 1383 jako rok úmrtí Jana Nepomuckého.17 P. Freyberger se ve své

výpovědi odvolával i na Balbína, když dosvědčoval velikou vážnost a hod notu písemných pramenů chovaných v archivu pražské kapituly: "...Primo

respondit: omnino credo et sentio fidem esse adhibendam omnimodam ar

chiuio huic, manet enim in authoritate tum antiquitatis suae, tum ipsiusmet, cuius est, reuerendissimi semperque fidelis capituli, in quo archiuio etiam alia monumenta bellicosissimis temporibus conseruata fuerunt, Pater Bal

binus Societatis nostrae et alij scriptores ingentem authoritatem archiui hune attribuerunt...ÍS

Další svědectví o Balbínově pozůstalosti vydával Freyberger jakožto

klementinský archivář v r. 1727, kdy se znovu přezkoumávaly písemnosti týkající se Jana Nepomuckého, tentokrát v rámci příprav kanonizačního pro

sumque suum de ijs iurato edicendi... Pragae 18. Junij 1718. Franciscus Fragstein S. J. collegij ad S. Clementem rector." Originál s přípisem "praes. 18. Junij 1718.

Sigl. Q" uložen v SÚA, fond Archiv pražského arcibiskupství (dále jen ΑΡΑ), sign. С 145/1, č. kart. 2240.

15 Michael Adam Franck z Franckensteinu (1657-1728), ve své době známý čes

ký genealog a sběratel. O jeho vlastnictví Balbínových rukopisů píše Richterová

1992, s. 262; přehled Balbínových autografů, které byly v držení Francka z Fran

ckensteinu, po r. 1728 byly zakoupeny z Franckovy pozůstalosti do roudnické lob kovické knihovny a nyní jsou deponovány v Národní knihovně ČR v Praze (dále jen NK), podává rovněž Richterová, Soupis autografů Bohuslava Balbína z fondů Stát ní knihovny CSR. Praha 1988 (dále jen Richterová 1988); táž badatelka připravila i edici Franckova opisu nedochovaného Balbínova rukopisu: Opis neznámého rukopi su Bohuslava Balbína. In: Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků. 6/1. Pra ha 1990, s. 191-214 (dále jen Richterová 1990).

16 Rukopis je chován v Archivu Pražského hradu (dále jen ΑΡΗ), knihovna me

tropolitní kapituly, sign. G VIII; obsahuje Balbínovy marginální vpisky. 17

Rukopis Cod. XXII v ΑΡΗ, archiv metropolitní kapituly (dále jen AMK). Viz к tomu Stejskal, s. 7-11.

18 ΑΡΗ, AMK, Cod. LXXIII. Copia processus super virtutibus, martyrio et mi

raculis B. Johannis Nepomuceni. Pars 2., f. 808r.

230




cesu.19 12. října 1727 arcibiskupský sufragán, světící biskup Daniel Jose phus Mayer de Mayern, jenž byl soudcem pražského kanonizačního tribu nálu,20 psal rektoru klementinské koleje dopis, v němž žádá adresáta, aby na

základě nových instrukcí o procedurálních otázkách kanonizačního proce su, které přišly z Říma, dal archivářem, knihovníkem a dvěma dalšími jezui ty prohledat Balbínovu písemnou pozůstalost uchovanou v jezuitské koleji sv. Klimenta, zda se mezi jeho rukopisy nenacházejí originály středověkých autorů, které Balbín citoval ve své legendě. Dále měli zmiňovaní Patres pá trat, zda se v Klementinu nenacházejí rukopisy i tištěné knihy sepsané sou

časníky Jana Nepomuckého či spisovateli žijícími krátce po jeho umučení, zvi. ty, které uvádí v legendě Balbín, a svá svědectví měli odpřísáhnout v

arcibiskupské kanceláři. Ke svému listu připojil světící biskup instrukci tý kající se pátrání po starých rukopisech (sub lit. A) a výpis z protokolu zase dání svatovítské kapituly z r. 1681, kde je zmínka o zápůjčce několika knih Balbínovi (sub lit. B). Instrukce opisuje - s některými nepřesnostmi - údaj né Balbínovo prohlášení z úvodu bollandistického vydání jeho nepomucen ské legendy (citované výše) jako východisko pátrání a požaduje prozkoumá ní archivu i knihovny jejich správci a dvěma seniory koleje; senioři klemen tinského domu T. J. se měli vyjádřit i o Balbínově historiografické poctivosti a věrohodnosti a rovněž o jeho schopnosti kriticky posoudit prameny:

Admodum reverende, religiose ac eximie P. rector.

Quantoquidem ad semper fidele capitulum metropolitanům. Pragense

tanqvam postulatores in causa canonizationis beati Joannis Nepomuceni novissima ab urbe2] pervenerit instructio, super faciendis, ultra jamfactas, adhucdum diligentijs in perqvirendis scriptoribus dieto beato ejusque mar tyrio contemporaneis, cum praesertim opera R. P. Bohuslai Balbini Soc.

19 Všechny následující editované latinské texty jsou opisy a koncepty akt vzta

hujících se ke kanonizaci Jana Nepomuckého, uložené nyní v ΑΡΑ, sign. С 143/6, č.

kart. 2234. Vyjma přípisy biskupa Mayera jsou všechny psány pravděpodobně rukou

archiváře Freybergera a jím číslovány 1-11; u všech je uvedena původní lokace

"Alm. Sahat. Scrin. 8. fascic. 5." 20 Daniel Josephus Mayer de Mayern, narozen r. 1656 ve Vartenberku, od r. 1701

probošt metropolitní kapituly, generální vikář a oficiál arcibiskupů Breunera a Khun

burga, od r. 1711 titulární biskup tiberiadský, pražský sufragán, se jako soudce

beatifikačního i kanonizačního tribunálu zasloužil o oficiální uznání svatosti Jana

Nepomuckého katolickou církví. V r. 1731 byl jmenován, následujícího roku potvr zen papežem a intronizován jako devatenáctý arcibiskup pražský. Zemřel 10. 4.

1733. Jeho život shrnuje A. Podlaha, Series praepositorum, decanorum, archidiaco

norum aliorumque praelatorum et canonicorum S. metropolitanae ecclesiae Pragen sis a primordio usque ad praesentia tempora. Pragae 1912, s. 224-226.

21 Tj. z Říma.

231



MARTIN SVATOŠ

Jesu sacerdotis manuscriptorum ad causam conducentium mentionem fa ciant sibique copiam suppetere pro tunc, cum scriberet, asseruerit; quales

diligentiae// officio meo et opera intervenientibus juxta instructionem prae attactam veniunt decernendae et etiam in domo Societatis Jesu, in qua dic

tus P'. Balbinus vixerit, speciatim servandae praescribuntur, prout in acclu

sa notula instructionis litera. A22 continetur.

Idcirco tanquam a praefato semper fideli capitulo hac in causa speciali ter requisitus, Paternitati Vestrae admodum reverendae praesentibus intiman

dum duxi, intimo eamque officiose requiro, quatenus ipsa custodi archivij domus ejusdem necnon custodi bibliothecae, si ab altero diversus est, de

mandare velit, ut in archivo et bibliotheca iterato dictae domus cum inter

ventu et assistentia duorum Patrům diligenter et accurate perquirant omnia

vetusta vo/Aumina et scriptores, si qui adsunt, contemporaneos martyrio su

pradicti beati, aut qui paulo post tempus martyrij illius scripsere, eos prae

cipue, quibus memoratus P. Balbinus in compilandis operibus suis ususfue

rat, quam accuratissime perlustrent poteruntque, imo debebunt eatenus

22 Na okraji připsáno "Lit A ". Text instrukce zní:

"In praefatione Vitae B. Joannis Nepomuceni, qvam Pater Bohuslaus Balbinus

Societatis Jesu publici juris fecit A. 1670., haec habentur: 'Ac nihil eso auidem du

bitem tanti martyrii vitam pridem conscriptam in antiqvitate fuisse ac haeresis, qvae B. Joannis mortem paulo post excepit, ijsdem flammis, qvibus templa et caenobia

omnia apud nos conciderunt, consumpsisse videtur. Qvae igitur de B. martyre adfe remus, in manuscriptis plurimis ea aetate viventium hominum /:qvorum mihi suppe tit copia:/ tum in typo expressis codicibus reperta et in unum summa fide et religio ne collecta поп tam diligentiae cuiuis meae qvamfelicitati, qvod inventa sint. adscri

bantur.' Qvibus verbis recitatus auctor dat intelligere, qvod ipse praefatam histo

riam desumpserit ex documentis manuscriptis eorutn hominum, qvi vixerant ternpo re beati Joannis. —

Hae similes diligentiae servari etiarn debebunt in domo Societatis Jesu, in qva vixerit P. Balbinus, ad qvem effectum et praemissa instantia, ut supra, reveiendissimus

dominus sujfraganeus injungere debebit Patři custodi archivij ejusdem domus пес

поп custodi bibliothecae, qvatenus sit ab altero diversus, ut in archivio et bibliotheca

respective faciant praedictam perqvisitionem et observationem una cum interventu

duorum Patrům, qvi sint seniores in dieta domo, et omneš faciant depositionem, ut

supra mutatis mutandis.

Advertendum etiam hic est, qvod in casu, qvo Paires seniores notitiam aliqvam haberent, sive de propria experientia, sive de auditu ab alijs religiosis circa probi tatem Patris Bohuslai illiusque prudentiam in dignoscendis et secernendis antiqvis monumentis пес поп etiam circa veracitatem in seribendo aliaqve similia, qvae re

spicere possint commendationem personae dicti Patris Bohuslai ejusqve operum, hoc

ipsum in eorum depositione addere debebunt."

Na rubu připsáno "Lit. A. "

a později Freybergerovou rukou "5. Inquisitio in ve

tera manuseripta, in ordine ad formandum processum informatorium pro canoni

zatione S. Joannis Nepomuceni".

232




inspici et pari accuratione perlustrari ipsa originalia opera manuscripta /:tam quae subinde typo vulgata sunt, quam alia quaecunque:/ ejusdem Pat

ris Balbini, quae inter caetera, postquam etiam typis committuntur, in typo

graphia aut bibliopolio asservari solent et ibidem dubio procul asservantur, annon manuscripta illa vetusta, super quae se revocat scriptor, originalibus ab eo conscriptis voluminibus et, ut ajunt, fontibus admixta, permixta, vel annexa reperiantur.// Et quoniam protocollum ejusdem semper fidelis capi tuli metropolitani de anno 1681 insinuat, ut litem B,23 quod čerti libri ab eo dem capitulo Patři Balbino commodati fuissent, hinc et inqvirendum erit, annon libri ejusmodi inter cathalogo Soc. Jesu collegn adscriptos commixti aut alio loco ibidem repositi fuerint, annon eorum specificatio /:qualis in archivo capitulari post diligentem inquisitionem поп apparet:/ ibidem habeatur.

Tali diligentia adhibita et expleta /:quam tanto celerius fieri expeto, quanto majus in mora periculum, quod ex literis Roma acceptis intelligere

est, subversatur:/ Paternitas Vestra memoratos archivistam et bibliotheca

rium cum sacerdotibus, ut praemittitur, adjungendis ad cancellariam archi

episcopalem cum attestationibus de di/Aigentia adhibita ejusque tempore scripto dandis dirigantur utque attestationes ejusmodi, sicuti requiritur, jure

jurando firmare et contestari valeant, licentiam impertiri поп gravatur. Ce

det id ad Dei gloriam majorem et sanctorum honorem et ego vero Divinae

tutelae Paternitatem Vestram commendans maneo

admodum reverendae, religiosae ac eximiae Paternitatis Vestrae

Ex residentia praepositali paratissimus in castro Pragensi, 12ma

mensis Octobris 1727. Daniel Josephus a Mayern

episcopus Tiberiadis, suffraganeus

Pragensis mpria24

23 Na okraji připsáno "Lit B." Opis z protokolu zasedání metropolitní kapituly zní: "Extractus ex Prothocollo reverendiíJimi semper fidelis capituli metropoliími ad

divům Vitum in Castro Pragensi sessione habita anno 1681. die 22 Martij. Lectum

memoriále Patris Balbini, ubi petit, sibi ex bibliotheca venembilis capituli čerti libri

ad trimestre commodentur. Conclusum et concessum petitioni, ut desuper faciat in

ventarium et detur a Patře rectore collegij Clementini recognitio de commodato."

Na rubu napsáno "Lit B." a Freybergerovou rukou lokace. Originální zápis z 22.

března 1681, jenž se s biskupovým opisem shoduje, se nachází v Protocollum capi tuli metropolitani Pragensis ab anno 1681. usque ad annum 1699. et 29. Augusti, uloženo v ΑΡΗ, AMK, sign. Cod. CLXII, fol. 3r.

24 Epištola /Z/ustrissimi Domini suffraganei et praepositi capituli metropolitani

Pragensis, de inquisitione facienda ab archivista et bibliothecario collegii in monu

menta, quae facere possint ad promovendam causam canonizationis S. Joannis Л'еро muceni 12. Octobris 1727. Pod podpisem adresa: "P" rectori sive superioři pt. consti

tuto coll. S. J. ad S. Clem. ".

233



MARTIN SVATOŠ

Vzápětí adresoval biskup rektoru klementinské koleje dodatek: "Adverten

dum: quod, quatenus in aliquo loco, vel locis tempore praeterito post mor

tem P. Balbini contigerit aliquod incendium, vel simile infortunium, propter quod monumenta antiquorum scriptorum potuerint perire, hoc ipsum expri matur a testibus, ut hoc modo pateat causa, propter quam scriptores поп

reperiantur. "2S

Jakousi předběžnou informaci o Balbínových rukopisech podal P. Frey berger v odpovědi na biskupovy dotazy hned následujícího dne. Z ní vyplý vá, že údajně "nejlepší" Balbínovy spisy a poznámky byly po historikově smrti na jeho přání[!] předány P. Linkoví (později zemřelému v jičínské koleji) a že v Klementinu zůstaly jen rukopisné "paběrky" ("merae quisqui liae"), týkající se především historie klášterů v Českém království, dále pak na volných listech nejspíše náčrty ke genealogickým tabulkám, které Balbín

ještě stačil vydat.26 Archivář se zmiňuje též o dvou rukopisech Balbínových děl, již tehdy připravených do tisku, které se dočkaly vydání až v poslední čtvrtině 18. století: v jezuitské tiskárně v Klementinu ležel rukopis Bohemia docta27 a nejvyšší maršálek Českého království hrabě Valdštejn měl zapůj čen spis Liber curialis.28 Andreas Freyberger rovněž nalezl několik listů pří

pravného materiálu к Balbínem rozpracované Stemmatografii Čech, nedo končené prý jednak pro stáří spisovatelovo, jednak proto, že autor sebral

materiál, jenž u některých rodů nedpovídal jejich významu a postavení v české společnosti, a obával se, aby nevzbudil jejich nevoli. Pisatel zběžně

prošel i cca 2 000 rukopisů, které klementinská knihovna získala po zrušení

25 5. Additamentum seu nota ad inquisitionem veterum monumentorum in ordine

ad processum canonizationis S. Joannis Nepomuceni. Admodum reverendo ac eximio P. Andreae Freyberger e Socie-Ые JESU. Appen

dix ad litteram A. allegat: Eximio P. rectori collegii Clemmtini. 26 Miscellaneorum historicorum Regni Bohemiae decadis II. liber II. Tabularium

Bohemo-genealogicum, id est: Genealogicae tabulae Bohemiae ... authore Bohuslao

Balbino Societatis Jesu. Vetero-Pragae 1687; Tabularium stemmatographicum seu

Genealogicae tabulae Regni Bohemiae ... Miscellaneorum historicorum decadis II.

libri II. pars II. Vetero-Pragae 1687; pars III. ibid. 1688; pars. IV. ibid. 1688. Viz

Bibliografie spisů Bohuslava Balbína vytištěných do roku 1800. Zpracoval kolektiv

autorů. I. Bibliografické popisy. Praha 1989 (dále jen Bibliografie В. В.), s. 149-152. 27 Bohuslai Balbini e S. I. Bohemia docta, opus posthumum editum notisque il

lustratum a Raphaele Ungar. Pars /.-///. Pragae 1776-1780; Bohuslai Balbini rerum

Bohemicarum scriptoris inclyti Bohemia docta ... edidit P. Candidus a S. Theresia

... Tractatus /-//. Pragae Veteris 1777. Podrobně popisuje Bibliografie В. В., s. 7-17. 28 Bohuslai Balbini e Societate lesu Miscellaneorum historicorum Bohemiae de

cadis II. Liber curialis seu De magistratibus et officiis curialibus Regni Bohemiae.

Opus posthumum. Edidit Iosephus Antonius Rieggerus, eques. Pragae 1793. Viz Bi

bliografie В. Β, s. 144-145.

234




ojvínského kláštera.29 Soupis rukopisů klementinské knihovny, který začal

sepisovat Balbín, ale pro pokročilý věk nedokončil (byl to jistě první kata log rukopisů jezuitské knihovny klementinské koleje, Balbín však skončil někde u pětisté položky), se měl nalézat v době sepsání této zprávy u pre fekta knihovny či tiskárny.30 Freyberger doporučoval roztřídit rukopisy za

pomoci studentů do tematických skupin a historické práce, zvi. bohemikální, vyčlenit. Vyčleněné rukopisy by pak on sám prohlédl, zda by se z nich ne dalo něco vytěžit, co použil Balbín či co by mohla použít svatovítská kapi tula. Na konci se zmiňuje o hromadě jakýchsi starých, údajně kacířských ru kopisů uložených v tiskárně, které nikdy neměl možnost prohlédnout:

Reverende in Chn&w P'. vicerector.

Ad ea, quae per missivam hesternam illustňssimus et reverendissiWMí D. D.

episcopus, quam reverenúřissimř semper fidelis capituli Pragensis praepositus, ab archivista et bibliothecario collegii exigenda et praestanda proposuit, haec praeliminariter secundum notitias meas indicanda habeo.

Post mortem pie defuncti Patris Balbini optima quaeque ejus scripta et nota

ta, ex mortui desiderio superioribus exposito, pervenerunt ad manus Patris

Caroli Linek,31 Gitzinii deinde defuncti, et in collegio nosiro поп remanse

runt a potiori nisi merae quisquiliae, ex quibus, quae potui, seposui et

29 Hned na počátku své existence dostala jezuitská kolej sv. Klimenta na Starém Městě pražském od císaře Ferdinanda I. knihovnu a roční příjem 1 400 tolarů ze stat

ků tohoto zpustošeného kláštera ležícího nedaleko Žitavy v Horní Lužici (opisy Fer

dinandovy fundační listiny z 15.3. 1562, v níž se ovšem o knihovně nic nepraví, jsou

uloženy v SÚA Praha, fond Jesuitica, sign. XXXIV, č. kart. 84). Dle Zdeňka Tobol

ky přivezl provinciál Canisius se svolením císaře Ferdinanda I. rukopisné knihy z Oj vína do Klementina již v r. 1556 (viz Z. Tobolka, Národní a universitní knihovna v

Praze, její vznik a vývoj. I. Počátky knihovny až do r. 1777. Praha 1959, s. 32-33).

Naproti tomu Josef Truhlář uvádí, že knihovna ojvínského kláštera byla převezena do Prahy až r. 1560 (viz J. Truhlář, Dějiny bibliothéky Klementinské. К novému

období vysokých škol pražských. Osvěta 12, 1882, s. 659). 30 Dle sdělení dr. A. Richterové se tento Balbínův rukopisný soupis nedochoval. 31 P. Carolus Linek (nar. 1.1. 1641 v Praze) vstoupil do řádu 4. 12. 1656. V koleji

sv. Klimenta na Starém Městě pražském však pobýval pouze v r. 1673, kdy byl Bal

bín v Klatovech; v době Balbínova úmrtí v Praze byl Linek v březnické koleji, resp. ve svatohorské residenci (1687-1692), odtud byl poslán do královéhradecké koleje, kde působil v letech 1692-1696 jako její rektor, následující triennium byl rektorem

jičínské koleje. Po návratu do svatohorské residence a pobytu v klatovské koleji pro žil závěr života (od r. 1707) v Jičíně, kde 13. 4. 1715 zemřel. (Za sdělení jeho po

drobných životopisných dat děkuji dr. Anně Fechtnerové.) Důvody, proč si Balbín

přál, aby rukopisná pozůstalost přešla do rukou P. Linka, jsem nezjistil; Linek byl si

ce literárně činný, ale nikoliv jako historik - viz A. Fechtnerová, Rectores collegio rum Societatis Jesu in Bohemia, Moravia ac Silesia usque ad annum MDCCLXXIII

235



MARTIN SVATOŠ

potissimum monasteria regni concernunt, caetera in cumulo servavi, quae ex meris chartis volantibus, potissimum inchoata lineamenta Tabellarum

genealogicarum continentibus, constant. Haec utraque exhibere possum. Aderant etiam duo libri manuscripti pro typo destinati: unus: Bohemia doc

ta,32 c/uem pie Je/uncto Patři GalP3 dedi et in repositorio typographiae inve

nietur; alterum: Liber curialis, in quo officia regni describebantur; hune excellentissimo domino dommo comiti de Waldstein, regni mareschallo,34 con

cessi et nondum recepi. Promisit Pr. Balbinus in libris suis lectori Stemma tographiam Bohemiae; hujus inchoatae pauca folia inventa sunt de una al

terave familia et nihil continuatum, quia partim ob senium, partim ob id, quod multum de una et parum de alia familia adferre posset et sic indi gnationem aliquarum familiarum timeret, manům de tabula movit,35

iacentum. I-II. Pragae 1993 (dále jen Fechtnerová 1993), s. 159 a 239-240 a Pelzel

1786, s. 91-92.

V r. 1819 daroval jičínský starosta Konvička Národnímu muzeu v Praze Balbí nův rukopis Historia collegii Jiczinensis Soc. Jesu (nyní sign. VIII D 22) a konvolut

Balbínových a Crugeriových historických miscellaneí (nyní sign. VII С 18 - popsal

J. V. Simák, Zpráva o literární pozůstalosti B. Balbína uložené v knihovnách kano nie strahovské a Musea král. Českého. In: Věstník ČAVU. 24. Praha 1915 (dále jen Simák), s. 178-187; jako dary jičínského starosty uvádí oba rukopisy F. M. Bartoš,

Soupis rukopisů Národního musea v Praze. Sv. 2. Praha 1927, s. 80, č. 2272 a s. 52, č. 2128; na tuto skutečnost upozorňuje i Richterová 1992, s. 264). Je pravděpodob né, že dějiny jičínské koleje ponechal v tamní koleji sám Balbín, balbiniana v nyněj ším konvolutu VII С 18 zůstala v jičínské koleji po P. Linkoví a po zrušení jezuit ského řádu se nějakým způsobem dostala do majetku města či jeho starosty.

32 Ze stručné zmínky není možno posoudit, zda to je autograf Bohemia docta, je hož fragment je dnes dochován v NK a který měl prokazatelně v ruce Raphael Un

gar, či onen, který měl být předlohou Candidova vydání. (Viz rukopis NK, sign. I С 21: Bohemiae doctae tractatus II. et III., který popsala a analyzovala Richterová

1988, s. 40-46. A. Richterová soudí, že to je Balbínem částečně psaný, částečně dik

tovaný čistopis díla. Tamtéž uvádí autorka přehled opisů tohoto slavného díla i litera turu ke sporu obou jeho vydavatelů a o nejasnostech kolem rukopisné předlohy, kte rou oba editoři použili.) Dle mého je více než pravděpodobné, že z rukopisu zmiňo vaného Freybergerem pořídil opis mladý jezuita Šeršník, když v letech 1772-1774

£i!ně excerpoval z rukopisů klementinské knihovny (viz M. Kudělka, Leopold Jan Seršník (1747-1814). Život a dílo. Ostrava 1957, s. 76-78). Nejstarší dochovaný kata

log rukopisů klementinské knihovny, který zachycuje stav z r. 1781, však již ruko

pis Balbínova spisu Bohemia docta neuvádí (viz Richterová 1988, s. 5 a 13,pozn. 11). 33 Joannes Gall (3. 10. 1662 ve Vrchlabí - 7. 11. 1722 v Praze) byl od r. 1708 so

ciem a později prefektem klementinské tiskárny; viz Fechtnerová 1985, s. 94-95. 34 Patrně jde o Jana Josefa z Valdštejna (de Waldstein), nar. 1684, jenž byl od

r. 1720 až do své smrti 1733 nejvyšším maršálkem Českého království. 35 Šlo bezpochyby o výpisky pro některý chystaný svazek II. dekády Miscellaneí,

z nichž největší část je dnes uložena ve Strahovské knihovně v Praze, především v

236




In bibliotheca exstant facile duo millia librorum veterum manuscriptorum,

qui ex monasterio Oybinensi ruinato ad collegium nosirum pervenerunt. Hos

ego omneš et singulos, nisi forte unus aut alter diligentiam meam fugisset, ita manibus meis tractavi, ut titulum dignoscere et, quid intus contineretur, obiter scire possem. Deprehendi magna ex parte esse veteres homilias vel

poetas aut oratores a monachis descriptos, tandem etiam quosdam histori

cos. Pr. Balbinus eorum indicem texere coepit et pervenit usque ad nume

rum ferme quingentesimum. Index hic manuscriptus, sed imperfectus et ob

aetatem Pairis Balbini поп continuatus exstabit in manibus Pairis bibliothe

carii aut typographiae praefecti. Ut, quoad hoc punctum, desiderio iZ/ustrissi

mi domini praepositi et reverendissimi capituli satisfieri possit, censerem ante

omnia hune indicem exquirendum et hos omneš libros ex bibliotheca ad ali

quem locum tertium efferendos ibique opera plurium scholasticorum, quos vel ego, vel Pr. bibliothecarius36 dirigere posset, in classes suas /. quoniam omnia mixta šunt:/ distribuendos ac singulari diligentia eos, qui historici et

praesertim de rébus Bohemiae sunt, seligendos. In iis ita selectis et seque stratis ego ipsemet отпет diligentiam adhibere vellem, ut aliquid posset

eruderari, quo vel Balbinus usus est, vel reverendissimum capitulum uti pos sit. Essetque etiam pro nova bibliotheca erigenda proficuum opus, si chaos

istud hac occasione ad formám aliquam et ordinem redactum haberetur.

Scio etiam in typographia, tempore Pairis Racžin,37 in loco abstruso jacuis se ingentem copiam librorum antiquorum, sed ad eos pervestigandos num

quam admissus sum; dictumque est mihi semel esse magna ex parte haereti

cos: De his notitiam habebit Pr. typographiae praefectus.w

Po údajně pečlivém a podrobném pátrání v klementinském archivu se archivář Freyberger vrátil к záležitosti Balbínových rukopisů o týden po zději, kdy odpovídaje na biskupovy dotazy, rozdělil je do pěti bodů a v tom

pořadí o nich podal systematický rozklad vypracovaný pro vicerektora 21.

konvolutu DH I 24, kde je na pp. 468-474 i úvod pojednání pro netištěný oddíl Stem

matografie. Viz B. Ryba, Soupis rukopisů Strahovské knihovny Památníku národní

ho písemnictví v Praze (dále jen Ryba). Díl IV. Praha 1970, s. 27-35; též díl VI/2:

Rejstřík. Praha 1979, s. 12-13. O Balbínem připravované Stemmatografli Čech píše

např. A. Rejzek, P. Bohuslav Balbín T. J. Jeho život a práce. Praha 1908, s. 243-245. 36 V té době jím byl P. Bernardus Pannagl, viz dále pozn. 51. 37 P. Adam Račín (Racžin, Ratzin), jenž se narodil v Hluboši v Čechách kolem r.

1653, byl praeses klementinské tiskárny od r. 1687 do r. 1707, zároveň zastával i

funkci prefekta tamní knihovny. R. 1708 byl poslán do klatovské koleje, zemřel v

Jihlavě 9. 12. 1710. Viz o něm Fechtnerová 1985, s. 129. 38 5. Informatio archivistae collegii de manuscriptis Balbinianis, in ordine ad in

venienda documenta pro processu inquisitorio canonizationis S. Joannis Nepomuce ni. Rukopis, psaný Freybergerovou rukou, je místy těžko čitelný.

237



MARTIN SVATOŠ

10. t. r. Z něho se kromě již dříve uvedených faktů dozvídáme, že Balbíno

vým pomocníkem byl delší dobu P. Hieronymus Alexius, jenž byl důvěrně

seznámen s Balbínovou prací i s jeho záměry. Freyberger dále informuje, že

převzal zbytky Balbínových rukopisů, jež byly léta uschovány v pokoji pa tera Račína. V celém kolejním archivu zůstalo pouze několik listů: ty, které se týkaly klementinské koleje, vyčlenil zvlášť pod názvem res academicae; ty, které se netýkaly Klementina, hodlá předat onou záležitostí pověřeným duchovním, ostatek, který tvoří dle jeho názoru přípravný materiál ke genea

logickým tabulkám, zachovaný v chaotickém stavu, předá, avšak přiznává, že dal nějakou "genealogickou makulaturu" Franckovi z Franckensteina a

nanejvýše dva archy týkající se zbraslavského kláštera tamnímu představe nému Rapajovi. Klementinský archivář nejenom bagatelizuje důležitost Bal

bínových rukopisů, které patrně věnoval zájemcům, ale ani nezmiňuje Bal bínův rukopisný soupis literatury к českým dějinám: Libri editi et manu

scripti de Bohemia tractantes, který v předcházejícím roce poskytl Francko

vi z Franckensteina a který mohl pomoci při zjišťování Balbínových prame nů к sepsání nepomucenské legendy.39 Pokud jde o zachované rukopisné

knihy a materiál ke Stemmatografii, odkazuje na své předcházející sdělení. Tam zmiňovaný katalog rukopisů klementinské knihovny započatý Balbí nem si již od představeného tiskárny vyzvedl, ale z rukopisů bude s přispě ním pomocníků zapotřebí vyčlenit rukopisy historické a ty pečlivě prozkou mat, zda z nich Balbín něco nepoužil pro svou legendu. Pisatel též odkazuje na knihovny krumlovské a jindřichohradecké koleje T. J., z jejichž fondů Balbín čerpal a kam by bylo záhodno dopsat:

Illuslňssimus et reverendissimus D.

D. suffraganeus quampraeposi tus capituli, in ordine ad do

cumenta antiquitatis in collegio eruderanda petit sequentia.

1°

Ut custos archivii et custos bi

bliothecae in archivo et biblio

Ad Г In mea praeliminari informatione nuper reverendo

Patři vicerectori praesentata indicavi optimas

quasque res pie defmcti Patní Balbini pervenisse ad manus pie defunai Pátrá Caroli Linek; qui cum

Gicžinii defunctus sit et Pr. Hieronymus Alexius,40

nunc Kuttenbergae degens, pluribus annis fuerit

ejus amanuensis secretorumque ejus omnium con

scius, censerem ante omnia scribendum reverendo

39 Franckův opis dnes nezjištěného Balbínova autografu, který Franck nadepsal "Syllabus nonnulorum scriptorum Bohemicorum ex schediasmate R. P. Bohuslai

Balbini, cui titulus 'Libri editi et manuscripti de Bohemia tractantes'. NB. commu

nicavit R. P. Andreas Freyberger 1726", se zachoval na předsádce tisku Balbínova

díla Vita venerabilis Arnesti, dnes uloženého ve fondu roudnické lobkovické knihov

ny deponované v NK, sign. Ro III Pd 40; otiskla Richterová 1990, nadpis na s. 206. 40 P. Hieronymus Alexius (19. 9. 1667 v Bydžově - 17. 1. 1733 v Kutné Hoře)

byl v letech 1687-1690 zapsán v jezuitské koleji na Starém Městě pražském (Kle

238




theca collegii cum interventu et

assistentia duorum Patrům di

ligenter et accurate perquirant omnia vetusta volumina et scrip

tores, si qui adsunt, contempo raneos martyrio beati Joannis

Nepomuceni, aut qui paulo post

tempus martyrii illius scripse

re; eos praecipue, quibus Pater

Balbinus in compilandis operi bus suis usus fuerat, quam ac

curatissime perlustrent.

P^tri rectori Giczinensi et Patři Alexio et explo

randum, quid hi duo notitiae de rébus Balbinianis

suppeditare possint.4I Scruta, quae superfuerunt

quaeque in cubiculo P&tris Raczin multis annis

delitunt[\\, ego salvavi et ad meas manus acce

pi[l\: In toto archivo collegii, ρ rout in ordinem

redactum est et prout suos indices habet, nihil est

Balbinianum, nisi paucae aliquot chartae, quas de rébus collegii nostri tractantes ex scrutis Bal

binianis extraxi et suis locis inserui sub titulo re

rum academicarum42 Extra has ea, quae collegi um nostrum поп concernunt, quaeque in aliquam

formám aptari poterant, aptavi et Patribus duo

bus ad id deputandis exhibere volo. Caetera sunt

potissimum rudimenta tabularum genealogica

rum, quae instar massae chaoticae conservavi et

etiam exhibeo.43 Ex his domino Frank[\\ aliquas

genealogicas maculaturas,44 semialteram vero,

mentinum) jako scholasticus. Jako student byl zřejmě к ruce fyzicky postiženému Balbínovi, jehož se stal, jak se zdá, důvěrníkem. Knězem byl vysvěcen 28. 9. 1697

jako posluchač teologické fakulty v Praze. V kutnohorské koleji žil od r. 1718 až do

smrti. Za sdělení jeho životopisných dat děkuji dr. Anně Fechtnerové. 41 Rektorem jičínské koleje T. J. byl v té době P. Wenceslaus Giller (1664-1731);

viz Fechtnerová 1993, s. 162, č. 36. Pokud se na oba zmíněné jezuity církevní úřa

dy v této věci obrátily a oni odpověděli, dotyčnou korespondenci jsem v kanonizač

ních spisech nenašel. 42 Z této kusé zmínky se dnes již těžko dá určit, o jaký materiál týkající se Kle

mentina se jednalo, je možné, že jde o jeden z Balbínových rukopisů či opisů jeho

pomocníků dochovaných dnes v NK či ve Strahovské knihovně, v SUA či v Národ

ním muzeu - viz Richterová 1988, Ryba, inventář fondu Jesuitica v SÚA, Šimák. V

úvahu by připadaly zvi. některé materiály v nynějším konvolutu Národního muzea

VII С 18, s. 53-210, 241-276, jako např. Res Carolinae, Ex actis collegii ad S: ele

mentem (viz Šimák, s. 179-181). Proti tomu však svědčí fakt, že do Národního muze

a v Praze se dostaly z Jičína (viz pozn. 31), kam je mohl přivézt P. Linek, a že tedy v

r. 1727 již v Klementinu patrně nebyly. 43 Vzhledem к označení "rudimenta" není vyloučeno, že jde o nyní postrádaný

rukopis, který je v nejstarším dochovaném katalogu rukopisů klementinské knihovny

nazýván Balbini S. J. Bohuslai Rudera antiquitatis a v r. 1781 měl signaturu Υ II 7

Ν. 1. Viz Richterová 1988, s. 156. 44 Není jasné, zda jde o rukopisy, které Franck cituje ve svých genealogických vý

piscích v tzv. Červené knize s titulním listem Collectanea omnis generis, ac praeci

pue genealogica ... excerpta а те Michaele Adamo Franck de Franckenstein ... vul

go Liber ruber, uložené v NK pod sign. Ro VI Ее 11. Zde na foliích 141v a 153r

239



MARTIN SVATOŠ

aut summum duas philyras monasterium Aulore

giense concernantes, admodum reverendo Patn Rža

paio[1]ib, nunc priori ibidem, concessi.

De duobus libris manuscriptis pro typo destinatis

et initio Stemmatographiae paucorum foliorum revoco те ad praecedentem informationem.

Quoad libros manuscriptos in bibliotheca exis

tentes /.quorum catalogus Balbinianus ultra nu

merum 500m excurrens а Рмге praefecto typo

graphiae levatus jam adest:/, opus est manibus

ministerialibus, quae libros portent atque trans

portent, et sic historici, qui ad rem facere possent, ante omnia separabuntur ab aliis inque iis, qui historici sunt, diligenter quaeretur poteruntque ii

exhiberi etiam aliis, qui a se aliquid inveniri pos se sperant. De libris antiquis in aliquo abstruso typographiae loco latentibus videre poterit Pr. typographiae

praefectus. Pr. Balbinus in operibus suis facit aliquando men

tionem veterum librorum Crumlovii et Novaedo

Franck píše, že mu ony rukopisy Freyberger communicavit: "P. Balbinus in MS. Ta

bula Urbali\l\ Waldsteiniana mihi ab adrnoáum R. P. Fryberger[\], archivi Clemen

tini praefecto, communicata A. 1712. ita ad verbum habet: ..." s dodatkem in margi ne: "NB. Credo esse exarata manu Balbini"·, foliům 153r, na němž je rozrod Mark

vartů z Hrádku, Franck nadepsal: "Fragmenta quaedam genealogica ex MMSS. Bal

binianis. Mihi a R. P. Freyberger A. 1712. 25. Sept. commumcatis ". O něco níže sto

jí u jména Miroslava: "qvi haec mihi A. 1664. 2. Junii communicavit. ait Balb." Bal

bínovy rukopisy byly Franckovým pramenem v tzv. Červené knize i jinde, např. na

ff. 77r, 180v (o Valdštejnech) či na f. 217v, kde genealog uvádí celostránkový opis Balbínova českého textu týkajícího se Kaplířů ze Sulevic slovy: "Subdit Balbinus

seqvtnúa notátu dignissima sua propria manu..." Jak vyplývá z popisu Balbínových

autografů, který pořídila A. Richterová, Freyberger, jenž svůj "dar" zlehčuje jako

"nějakou makulaturu", nevěnoval Franckovi jen nějaké bezvýznamné odpadky:

nepočítáme-li rukopis Stemmatographia comitum Slavatae de Chlum et Košumberk,

který Franck získal bezpochyby odjinud, mohl známý sběratel dostat od Freybergera celé desítky listů s Balbínovými genealogickými a heraldickými výpisy a poznám kami, které byly ve Franckově držení a dnes jsou deponovány v NK, sign. Ro VI Eb

20 (Stemmatographiae designationes), Ro VI Eb 25 (Ex Sstambuch Bart. Paprocij de

Glogol. etc. Brunae 1609 aj.), Ro VI Eb 26 (Notata genealogica ex Paprocii Diado

cho aj.), Ro VI Fd 14/VI (Notata Bohuslai Balbini deposita in collectaneis heraldi

cis Franckii de Franckenstein) - viz Richterová 1988, s. 126-148. 45 O představeném zbraslavského kláštera Řapajovi(?) jsem nic bližšího nezjistil.

240




2° Ut inspiciantur et pari accuratione

perlustrentur ipsa originalia opera

manuscripta/:tam quae subinde ty

po vulgata sunt, quam alia quae

cunque:/ ejusdem Patris Balbini,

quae inter caetera, postquam etiam

typis commituntur, in typographia aut bibliopolio asservari solení et

ibidem dubio procul asservantur,

annon manuscripta illa vetusta, su

per quae se revocat scriptor, ori

ginalibus ab eo conscriptis volumi

nibus et, ut ajunt, fontibus admixta,

permixta et annexa reperiantur.

3°

Quoniam protocollum capituli rne

tropolitani de anno 1681 insinuat,

quod čerti libri ab eodem capitulo Patři Balbino commodati fuissent, ut inquiratur, an поп libri ejusmo di inter catalogo collegii adscrip tos commixti aut alio loco ibidem

repositi fuerint; annon eorum spe

ciflcatio /. qualis in archivo capitu lari post diligentem inquisitionem поп apparet:/ ibidem habeatur.

4°

Ut tali diligentia adhibita et exple

ta/quae tanto celerius fieri expeti

tur, quanto majus in mora pericu

mi existentium46 meminique ego те Crumlovii

prope bibliothecam vidisse repositorium ali

quod seu almaře, in quo libri antiqui esse di

cebantur. Hinc etiam eo scribendum esse vi

detur.

Ad 2m

De manuscriptis exemplaribus Balbiniano

rum operum, ex quibus editiones factae sunt,

an aliquid in typographiis supersit, post tot

annorum intercapedinem, valde dubito. Inspi ciendi sunt Omneš libri, apud quos typogra

phos editi sint.

Ad 3m

Habeo notitiam bibliothecae a plurimis annis

пес unquam vel in catalogo, vel in libris ipsis vel minimum vestigium inveni, ex quo suspicio oriri posset, quod aliquis eorum pertinuerit ad reverendissimMm capitulum. Potestque tam

bibliotheca quam ejus catalogus cuivis exhi

beri.

Ad 4m

Archivista el bibliothecarius etc. praestabunt

praestanda, ut praefertur.

46 Některé Balbínovy citace z krumlovských a jindřichohradeckých rukopisů za

chytil J. Pelikán, Balbínovy pomůcky a prameny. Praha 1936 (dále jen Pelikán), s.

55-56 a 60.

241



MARTIN SVATOŠ

lum subversatur:/ archivista et bi

bliothecarius cum sacerdotibus, ut

praemissum est, adjungendis, ad

cancellariam archiepiscopalem cum

attestationibus de diligentia adhi

bita ejusque tempore scripto dan

dis dirigantur utque attestationes

ejusmodi, sicuti requiritur, jureju rando firmare et contestari vale

ant, licentiam iis revetendus Pr. vice

rector impertiatur.

5"

juxtaappendicem posterius submis

sam.

Ut, quatenus in aliquo loco vel lo

cis tempore praeterito post mortem

Patrn Balbini contigerit aliquod in

cendium, vel simile infortunium,

propter quod monumenta antiquo rum scriptorum potuerint perire, hoc ipsum exprimatur a testibus, ut

hoc modo pateat causa, propter

quam scripta поп reperiantur.

Praestntatum reverendo Patři vicerectori

21. Octobns 1727«

Ad 5m

De nullo incendio, vel alio simili infortunio

constat, quo monumenta perire potuerint, sed

credendum est, libros, quos Balbinus prae manibus habuit, /:nisi quidam ad manus Patris

Linek pervenerint:/ adhuc ante mortem ab

ipsomet, vel statím post ejus mortem ex ejus

designatione restitutos fuisse iis, ad quos per tinuerunt.

Dle přání generálního vikáře pražského arcibiskupa, resp. římské kongre gace posvátných obřadů, vypovídal pak P. Freyberger o Balbínových písem nostech pod přísahou, kterou složil do rukou biskupského kancléře v listopa du 1727 společně se svými spolubratry z klementinské koleje, knihovníkem P. Bernardem Pannaglem, jeho pomocníkem P. Cajetanem Brisigellem a P. Guilielmem Čakertem.48 Nejprve však musel vicerektor koleje sv. Klimenta

47 8. Puncta responsoria porrecta ab archivista collegii, Reverendo Patři vicerec tori ad epištolám ab Illustňssimo D. sujfraganeo scriptam in causa canonizationis S. Joannis Nepomuceni 21. Octobris 1727. Latine. Rukopis, psaný bezpochyby jako

koncept Freybergerem, je místy těžko čitelný, s řadou škrtnutých slov, která zde ne

jsou otištěna. 48

Výpovědi se zachovaly ve Freybergerových opisech s označením: 9. Iuratae

depositiones Patrům collegii Clementini in manibus Reveiendissimi Domini cancella

rii archiepiscopalis factae, in nmteria librorum et manuscriptorum, quae ad promoven dam canonizationem beati Joannis Nepomuceni conferre possent. 4. Novembris 1727.

242




dát jmenovaným Otcům dovolení, aby v procesním řízení pod přísahou da

nou arcibiskupovu sufragánu a generálnímu vikáři vyložili dle svého vědomí a svědomí, co v této záležitosti vědí.49 Jako první vypovídal klementinský

archivář; ve své výpovědi udává, že na příkaz představených prohlédl listy chované od Balbínovy smrti v koutě jednoho pokoje koleje a později jím převzaté a že stejně jako při pátrání před více než dvaceti lety ani tentokrát mezi nimi nenašel hledané staré rukopisy. Našel pouze rukopis Historie rožmberské, v níž se však nic o Janu Nepomuckém nenachází, a několik folií blíže neuvedeného starého pražského misálu, která zaslal do arcibiskupské kanceláře. Freyberger dále vzpomíná, že jako mladík zažil, jak se Balbín těšil u všech, dokonce i u jinověrců, pověsti důvěryhodného, soudného a vážené ho učence:

Ego Andreas Freyberger, Societatis Jesu sacerdos et collegii ejusdem Societatis Pragae ad S. Clementem archivarius, tactis sacrosanctis evangeliis coram те positis, juro Deo Omnipotenti, Beatae Mariae semper Virgini sine

labe conceptae et omnibus sanctis, quod posteaquam ad gratiosissimam reverenJissimí et í/Zustrissim/ domini domini Danielis Josephi de Mayern, Dei et

apostolicae Sedis gratia episcopi Tiberiadis пес поп suffraganei, vicarii ge ne ra/is et officialis Pragensis/:cum pleno í/íuio:/sub dato 12. Octobris elapsi ad collegii nostri reverendům Patrem vicerectorem expeditam requisitionem ab

eodem reverendo Patře vicerectore chartas a mořte piae memoriae Patris Bo

huslai Balbini, Societatis nostrae sacerdotis, in collegio per plures annos in

alicujus cubiculi angulo servatas, deinde in curam meam receptas, excutere

49 "Infra scriptus collegii Sociantis Jesu Vetao-Pragae ad sanctum Clementem vi

cerector licentiam impertior Patři Bernarde Pannagl, collegii bibliothecario, Patři

Andreae Freyberger, archivario, Patři Cajetano Brisigell, bibliothecarii socio, et

Patři Guilielmo Cžackert, collegii subministro, ut in iis, in quibus ab íí/ustrissimo et

reverendissimo domino domino Daniele Josepho de Mayern, Dei et apostolicae Sedis

gratia episcopo Tiberiadis et celsissimi ac reverendissimi principis archiepiscopi Pra

gensis /:pleno titulo:/ suffraganeo et in spiritualibus vicario generali et officiali /.-ple no íífulo:/ ad causam promovendae canonizationis beati Joannis Nepomuceni, jure

jurando firmandis, gratiosissime convenientur, tactis sacrosanctis euangeliis secun

dum suam scientiam et conscientiam, legaliter et ad effectum in processu intentum

deponere possint ac valeant. In cujus rébus те manu propria subscripsi et officii mei

sigillum appressi. Actum Pragae in supradicto collegio, die 4." mensis Novembris,

anno 1727.

LS. Georgius Slezina Collegii S. J. Pragensis ad S. Clementem vicerector. "

Tento opis stejně jako následující jsou psány zřejmě Freybergerovou rukou. Bio

bibliografický medailon P. Jiřího Sleziny PhDr., ThDr. (nar. 6. 4. 1663 ve Staré Ples

né - 17. 12. 1744 v Jičíně), jenž byl v r. 1727 vicerektorem klementinské koleje (od 9. 3. 1728 byl pak jmenován rektorem koleje v Brně), podává Fechtnerová 1993, s.

62, 163, 227-228, 363 aj.

243



MARTIN SVATOŠ

in iisque dispicere jussus sum, an in iis aliqua vetusta volumina et scriptores

martyris B. Joannis Nepomuceni contemporanei, aut qui paulo post tempus

martyrii ejus scripsere, aut qui ad archivům seu bibliothecam reverendissimi

semperque fidelis capituli metropolitanae Pragensis spectarent, inveniri

possent, neque modo post hoc mandatum, neque prioribus annis viginti aut

pluribus, quibus eas saepissime excussi, inter illas ullum tale vetustum volu

men, aut scriptorem, ut praefertur, invenerim, excepto libro uno manu

scripto: Chronica Rosensis dieto, in quo tamen nihil ad beznum Joannem

Nepomucenum aut ejus martyrium spectans reperitur, sed solaferme Ursi

nae seu Rosensis familiae acta tractantur,50 paucisque aliquot antiqui mis

50 Text rožmberské kroniky Václava Březana Balbín často citoval jako historia

Rosensis (nebo Rosensium či Rosenbergica) manuscripta či manuscriptum Chroni

con Rosense apod. (Pelikán na s. 67 uvádí celou řadu Balbínových odkazů na tuto

kroniku). Freybergerem zmiňovaný rukopis není totožný s Březanovým autografem

životopisu Viléma z Rožmberka, který je dnes uložen v NK pod titulem Padesátní

letopis (sign. F VI 127), protože ten byl v r. 1727 již dlouho majetkem hrabat Kin

ských (na svrchní straně desek nese supralibros Františka Oldřicha Kinského, jenž zemřel v r. 1699) a nemohl tedy ležet v době sepsání tohoto svědectví v Klementinu.

F. Mareš ve studii Norbert Heermann a Václav Břežan (ČČM 73, 1899, s. 221-243)

mylně soudil, že tento rukopis měl Balbín půjčený od Ludmily Benigny ze Šternber

ka, získal jej prý pro sebe a ten pak údajně přešel z jeho pozůstalosti do fondů kle

mentinské knihovny. Balbín pracoval s jiným exemplářem životopisu Viléma z

Rožmberka. Freyberger jistě neměl na mysli ani autograf nyní uložený ve Státním

oblastním archivu v Třeboni (fond Cizí rody - Rožmberkové, sign. 28/8), protože oba dnes zachované autografy, představující čtvrtý a pátý díl Březanovy kroniky, po

jednávají pouze o posledních Rožmbercích - Vilémovi a Petru Vokovi (viz edici Ja

roslava Pánka: Václav Břežan, Životy posledních Rožmberků. /-//. Praha 1985, zvi. ediční poznámky na s. 675), kdežto Balbín častokrát cituje Historii rožmberskou na

doklad starších událostí, zvi. v Epitome historica rerum Bohemicarum a v Auctua

riích spisu Diva Montis sancti. Jezuitský historik měl tedy v ruce i rukopis s prvními třemi díly rožmberské historie. Pokud u citace z Historie rožmberské uváděl poznám ku "est apud те", citoval ze dvou rukopisů (sám se o nich v Epitome, p. 372 zmiňo

val jako o "M.S. histor. duplex"):

1) tzv. velký kodex (v Epitome, p. 313: "M.S. grandis codex hist. Rosenbergia cae ... qui apud те est"), jehož autora nedokázal určit ("quisquis ille fuit, nam no men поп addit"), byl patrně týž rukopis, jejž ve svém soupise pramenů к českým dě

jinám charakterizuje jako "Historia Rosensis ex epistolis regum ad Rosenses con

cinnata Germanica. Est apud те" (ve vyd. Richterové 1990 na s. 208); byl to ruko

pis tzv. Heermannovy Rosenbergische Chronik, tj. německého zpracování Březano

vých předběžných konceptů a excerpt к prvým třem dílům Historie rožmberské. Dle

rozboru F. Mareše, jenž ve shora uvedeném článku srovnal některé partie kroniky ci tované Balbínem s tzv. rukopisem Novohradským, který vydal M. Klimesch {Nor bert Heermann's Rosenberg'sche Chronik. Praha 1897), pracoval Balbín právě s tím

to rukopisem. Exemplář, který po Balbínovi zůstal v Klementinu, měl obsahovat

jeho přípisky, o nichž hovoří vydavatel Balbínových genealogických tabulek J. Dies

244




salis Pragensis foliis, quae ante paucos dies reverendissimi officii archi

episcopalis cursori ad manus dedi, etiam nihil tale continentibus. Ita ut libri,

quorurn opera Balbinus ad historiam suam usum se esse profitetur, vel ante,

vel post mortem illius iis, ad quos pertinebant, restituti, aut quocunque modo

direpti vel deperditi esse videantur. Caeterum viri eruditissimi, quem mihi

anno 1688. paulo ante ejus mortem, cum jam Societatis Jesu religiosus es

sem, aliquoties videre licuit quique magnam aetatis suae usque ad annum 67.'"

productae partem in historiis Bohemiae eruderandis et conscribendis sum

ma diligentia contrivit, fidem, judicium atque authoritatem apud summos

infimosque atque etiam heterodoxos tantam semper fuisse scio, quanta in

signium omnino historicorum esse solet. Sic те Deus adjuvet et haec sancta

euangelia. ά Nn\)pmhr\c 7 797

LS. Andreas Freýberger, S. J. sacerdos

Tehdejší klementinský knihovník P. Bernard Pannagl51 prohlásil, že po téměř dvoutýdenním pátrání v knihovně Klementina rovněž nic nenašel; o

Balbínově pověsti se vyjádřil podobně jako jeho spolubratr archivář:

bach v r. 1770 (viz Richterová 1990, s. 199 a 206). Některé marginální glosy Novo

hradského rukopisu jsou vskutku psány Balbínovou rukou. Balbín též na samý ko

nec rukopisu (p. 256) poznamenal: "Haec historia est imperfecta. Nam neqve de

mořte D. Petři qvidqvam meminit, neqve de gubernatione septem circiter annorum

D. Jodoci, de qvo tamen plurima se scripturum f. 203. promiserat." Z těchto důvodů

mám za to, že Freybergerova zmínka o rukopise Rožmberské kroniky zůstavším po Balbínovi v Klementinu se týkala tohoto německy psaného Novohradského rukopi su, jenž je dnes uložen ve Státním oblastním archivu Třeboň, kam se dostal z bu

quoyského zámeckého archivu v Nových Hradech (fond Historický archiv Nové Hra

dy, č. 2045; za identifikaci rukopisu v SOA Třeboň děkuji mgr. Zdeňce Kociánové).

2) Jakýsi menší rukopis, který v Epitome (p. 372-373) nazývá "manuscripta per vetus Historia Rosensis" a jehož autora zná ("ita diserte Brzezan Rosensis histori

cus affirmat"), byl zjevně onen rukopis, který ve svém výše vzpomenutém soupise

pramenů uvádí Balbín jako majetek Viléma ze Šternberka ("Venceslai Brzezan His

toria Rosensis Bohemica. Habetur apud lil. D. comitem V. a Stellis. hac sola lecta

acquiretur maxima veteris Bohemiae notitia" - viz Richterová 1990, s. 208) a jejž ve II. díle Bohemia docta uvádí jako Březanovo dílo s titulem Genealogia Rosen

bergicae domus s upozorněním, že jej měl zapůjčen od hraběnky Ludmily ze Štern

berka (v Ungarově vydání p. 257-258). F. Mareš soudí, že to byl tzv. krátký a sum

movní výtah, který z Březanova autografu zachovaného v jindřichohradeckém archi

vu vydal F. Palacký, Rosenberské kroniky krátký a summovní výtah, sepsaný na kon

ci léta 1609 v Třeboni od Václava В řezaná, posledního archiváře Rosenberského.

ČČM 2, 1828, IV, s. 39-88. 51 P. Bernardus Pannagl, PhDr. (15. 8. 1666 v Siebenlinden -4. 7. 1734 v Praze)

byl prefektem klementinské knihovny v letech 1727-1734. Jeho bio-bibliografický medailon viz Fechtnerová 1985, s. 124-125. Viz též Pelzel 1786, s. 145.

245



MARTIN SVATOŠ

Ego Bernardus Pannagl, Societatis Jesu sacerdos et collegii ejusdem Societatis Pragae ad S. Clementem bibliothecarius, tactis sacrosanctis evan

geliis coram те positis, juro Deo Omnipotenti, Beatae Mariae semper Vir

gini sine labe conceptae et omnibus sanctis, quodposteaquam ad gratiosis simam reverendissimi et zZ/ustrissimi domini domini Danielis Josephi de Mayern, Dei et apostolicae Sedis gratia episcopi Tiberiadis пес поп suffraganei, vica rii generalis et officialis Pragensis /:cum pleno titaio:/sub dato 12." Octobris

elapsi ad collegii nostri reverendům Patrem vicerectorem expeditam requi sitionem ab eodem reverendo Patře vicerectore, libros veteres manuscriptos in bibliotheca collegii ipsius asservatos excutere in iisque dispicere jussus sum, an in iis aliqua vetusta volumina et scriptores martyris B. Joannis Ne

pomuceni contemporanei, aut qui paulo post tempus martyrii ejus scripsere, aut qui ad archivům seu bibliothecam reverendissimi semperque fidelis capi tuli metropolitanae Pragensis spectarent, inveniri possent, diligentia statim

cum aliis in auxilium vocatis adhibita et per duas ferme hebdomadas conti nuata, horům plus quam mille esse compererim et usque ad trecentos circi

ter, qui revidendi ob temporis angustiam restant, excusserim; inter eos ta

men nullum tale vetustum volumen aut scriptorem, qui ad propositum, ut

praefertur, facere possit, aut ad reverendissimi capituli Pragensis archivům

pertinere videatur, invenerim. Caeterum mihi constat, Balbini in veteribus

historicis tantam semper authoritatem fuisse, quanta insignium et minime

vulgarium historicorum esse solet. Sic те Deus adjuvet et haec sancta

euangelia.

LS. Bernardus Pannagl, S. J. sacerdos

Pomocník knihovníka Р. Kajetan Brisigell52 a P. Vilém Čakert53 - zřejmě

pověření touto záležitostí dle biskupových pokynů - podali pod přísahou svědectví obdobná. Rovněž Brisigell přidal na konci téměř doslova shodný dovětek o ocenění Balbína jeho současníky.

I jiní svědci vypovídali v rámci kanonizačního procesu o Balbínově díle, ale pokud je mi známo, již nikoliv o jeho pozůstalosti. Další osudy písemné pozůstalosti proslulého historika sleduje, zvi. v období po zrušení jezuitské ho řádu, Richterová 1992; ukazuje, jak rozmanité a někdy obtížně sledova telné byly cesty jeho rukopisů, z nichž mnohé nás ani nedošly.54

52 Р. Cajetanus Brisigell (též Brisigel, Prosigell) (25. 9. 1689 ve Starém Sedlišti - 31. 10. 1756 v Čejkovicích) byl v letech 1725-1731 sociem prefekta klementinské

knihovny; viz o něm Fechtnerová 1985, s. 85-86. 53 P. Guilielmus Čakert (Czakert, Cžakert) (2. 9. 1694 v Ústí nad Labem - 28. 10.

1745 v Bohosudově - Mariaschein) působil v letech 1727-1731 ve staroměstské ko

leji sv. Klimenta jako subminister, praefectus templi S. Clementis, ibid. exhortator... Za sdělení jeho životopisných dat děkuji dr. Anně Fechtnerové. Fechtnerová 1985 P. Čakerta jako pomocníka klementinského bibliotekáře pro r. 1727 neuvádí.

54 Toho dostatečným důkazem jsou deperdita, viz Richterová 1988, s. 156-160.

246




ZUSAMMENFASSUNG

Die Zeugnisse der klementinischen Jesuiten uber den literarischen NachlaB Balbíns

Der Artikel beinhaltet eine kommentierte Edition der schriftlichen Zeugnisse der

Mitglieder des Prager Altstädter Jesuitenkollegiums (Klementinum) über den litera

rischen Nachlaß eines der bedeutendsten Schriftsteller der Barockzeit in Böhmen, des Historikers Bohuslaus Balbinus S. J. (tschechisch: Bohuslav Baibin), der im

Klementinum im J. 1688 starb. Die klementinischen Archivar, Bibliothekar und die

socii des Klementinum äußerten sich über die Autographen Balbins und alten Hand

schriften, die von ihm im Klementinum bleiben sollten, als man im Rahmen des

Kanonisationsprozesses von Johann von Nepomuk, die schriftlichen Quellen von

Balbins Nepomuk-Legende suchte. Aus den Aussagen des klementinischen Archi

vars Freyberger ergibt sich, daß nach dem Tod des berühmten Historikers nur weni

ge seiner Handschriften, und zwar die angeblich nicht wichtigen Fragmente im

klementinischen Kollegium aufbewahrt wurden, da die meisten Manuskripte nach

dem Wunsch des verstorbenen seinem Mitbruder P. Linek übergeben worden waren, der später im Jiciner Kollegium starb. Außer ihnen lag die Handschrift des Werkes

Bohemia docta in der klementinischen Druckerei druckfertig vor, und die Hand

schrift von Liber curialis wurde Graf Wallenstein geliehen. Alle beiden Schriften

Balbins sind erst im letzten Viertel des 18. Jahrhunderts veröffentlicht worden, vie

le andere seiner Handschriften sind uns nicht erhalten geblieben. Wenige schriftli

che Vorbereitungsmaterialien zu genealogischen sowie historischen Arbeiten Bal

bins hat der klementinische Archivar dem Genealogen und Sammler Franck von

Franckenstein und dem Prior Königsaaler Klosters gegeben. Dank der hier pu blizierten Texte erfahren wir auch wenigstens ein paar Namen der jüngeren Mitbrü

der Balbins, die dem anerkannten Historiker in der letzten Periode seines Lebens be

hilflich waren und die er liebgewann: es waren die Patres Carolus Linek und Hie

ronymus Alexius. Die Jesuiten der Prager Altstadt äußerten sich auch über die

Glaubwürdigkeit, den kritischen Charakter und die Autorität Balbins als Historiker - alle Zeugen führten an, daß er sich eines großen Ansehens als ausgezeichneter Geschichtsschreiber bei seinen Zeitgenossen erfreute.

247



Date post:	21-Jan-2017
Category:	Documents
Upload:	lamtu
View:	232 times
Download:	12 times

Svědectví klementinských jezuitů o Balbínově písemné pozůstalosti

Documents