MASARYKOVA UNIVERZITA

FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ

Katedra politologie

Volební geografie Švýcarska – parlamentní volby a

referenda posledního desetiletí

Bakalářská práce

Matyáš Kolmistr

Vedoucí práce: Mgr. Michal Pink, Ph.D.

UČO: 333290

Obor: Politologie a Bezpečnostní a strategická studia

Imatrikulační ročník: 2008

Brno, 2011

1

Prohlášení o autorství práce

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Volební geografie Švýcarska – parlamentní

volby a referenda posledního desetiletí vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené

v seznamu literatury.

V Hradci Králové, 10. 5. 2011 .................podpis...................................

2

Poděkování

Za cenné rady, podněty, připomínky a čas, který mi věnoval, bych zde rád poděkoval

vedoucímu práce, doktoru Michalu Pinkovi.

3

Obsah

1. Úvod ...5

2. Použitá metodologie ...7

3. Představení Švýcarska ...9

3.1. Základní charakteristika země ...9

3.2. Politický systém ...9

4. Stranický a volební systém ...11

4.1. Volební systém ...11

4.2. Stranický systém ...12

4.3. Svobodomyslná demokratická strana – FDP ...13

4.4. Křesť ansko-demokratická lidová strana – CVP ...14

4.5. Sociálně demokratická strana Švýcarska – SPS ...15

4.6. Švýcarská lidová strana – SVP ...16

4.7. Švýcarská strana zelených – GPS ...17

5. Zkoumané volby ...18

5.1. Volby 1999 ...18

5.2. Volby 2003 ...19

5.3. Volby 2007 ...20

6. Zkoumaná referenda ...22

6.1. Představení dat referend ...22

6.2. Referendum 2002 – O ochraně nenarozeného dítěte a matky v nouzi ...24

6.3. Referendum 2005 – Schengen a Dublin ...26

6.4. Referendum 2009 – lidová iniciativa Proti minaretům ...28

7. Volební geografie politických stran ...30

7.1. Volební geografie FDP ...31

7.2. Volební geografie CVP ...32

7.3. Volební geografie SPS ...35

7.4. Volební geografie SVP ...37

7.5. Volební geografie GPS ...39

8. Území potenciálních zisků Švýcarské lidové strany ...41

9. Závěr ...46

4

Použitá literatura ...48

Seznam zkratek ...53

Příloha – legenda k mapám švýcarských volebních obvodů ...54

Rozsah práce (text a poznámkový aparát): 79 107 znaků včetně mezer.

5

1. Úvod

Charakteristickým rysem stranických systémů západní Evropy je přibližně

v posledních dvaceti letech nebývalý vzestup podpory politických stran krajně pravicového

smýšlení. Zmínit můžeme v této souvislosti úspěchy francouzské Národní fronty

v devadesátých letech, završené účastí jejího lídra Le Pena v druhém kole prezidentských

voleb roku 2002, belgický extrémně pravicový Vlámský blok, jenž se stal v devadesátých

letech nejsilnější formací stranického spektra, nizozemská uskupení Pima Fortuyna, italské

formace podílející se na přeměně politiky v krizi První italské republiky utvářející se kolem

Silvia Berlusconiho, nebo Umberta Bossiho, Svobodomyslnou stranu Rakouska Jörga

Haidera a další. Do takto nastíněného trendu pak přesně zapadá Švýcarská lidová strana, jenž

je pro tuto práci stěžejním objektem výzkumu.

Společnými znaky těchto krajně-pravicově populistických stran jsou především

nacionalismus, etnocentrismus, xenofobie, hesla o obraně společenství a národní identity proti

cizincům, kritika státního aparátu, jeho nevýkonnosti a nákladnosti sociální politiky,

zvýrazňování hlasu lidu nespokojeného se současným stavem politiky a důraz na přímou

demokracii (Bankowicz 2002: 55). Moderní extrémně pravicové strany se liší od „tradičních“

dnes obvykle marginálních politických stran tohoto ražení především svou populistickou

strategií a rétorikou. Vzniká zde otázka, jak populismus definovat a určit. Guy Hermet tento

fenomén popisuje jako politický instrument a svébytný směr, pro nějž je typické podřizování

rétoriky vůli voličů a z toho vyplývající možná nekoherentní ideová náplň. Populismus se

objevuje častěji na pravém okraji stranického spektra, není to však podmínkou. Belling v této

souvislosti varuje před jeho ztotožněním s pravicovým extremismem, což je mylné a

zavádějící (Belling 2002: 432).

Rapidní vzestup Švýcarské lidové strany (SVP) od devadesátých let do posledních

voleb do švýcarské Národní rady v roce 2007 ji vystavuje zvýšenému zájmu vědců a badatelů,

zmiňme například práce Christophera T. Husbandse (2000), Damira Skenderovice (2007),

Daniela Oesche (2008), studii Vojtěcha Bellinga (2002) a další. Podporou moderní pravicově

populistické strany SVP se bude zabývat částečně i tato práce. Klade si za cíl primárně

pomocí metod volební geografie zjistit, zda podpora lidové strany ve Švýcarsku prolíná

s podporou jejích stanovisek v referendech týkajících se témat vybraných dle výše popsaných

rysů pravicově populistické politiky a níže popsaných základních programových bodů strany.

Výstupem této práce dále bude určené území, jehož obyvatelstvo významně podporuje

6

politiku SVP ve vybraných tématech referend a kde se zároveň nenachází stabilní podpora

zkoumané strany. Tedy území, ve kterém má strana možnost získat, díky své politice, širší

podporu. Práce si neklade za cíl predikovat budoucí nové volební zisky strany, jedná se pouze

o nastínění jejích možností.

Dalšími cíli této práce je stručné představení Švýcarské konfederace, jejího politického

a stranického systému, popis a analýza výsledků a témat kampaní jednotlivých voleb, jejichž

výsledky budou využity jako základ datové báze, dále představení a analýza výsledků trojice

vybraných referend, jenž poslouží podobně jako určené volby. Cílem práce je rovněž zjištění

území volební podpory jednotlivých vybraných stran v rámci Švýcarska, území jejich stabilní

podpory a míry asociace jejich volebních výsledků a stanovisek v referendech.

Základem datové báze této práce jsou výsledky posledních třech švýcarských

parlamentních voleb a třech vybraných referend dle volebních obvodů, volně získané

z webových stránek Švýcarského statistického úřadu. Konkrétně se jedná o volby z let 1999,

2003 a 2007 a referenda z let 2002, 2005 a 2009. Sada lidových hlasování byla kvůli co

nejreprezentativnější analýze a zjištění výše nastíněných cílů vybrána tak, aby jejich datace

prolínala volebními roky a zároveň aby jejich obsah vystihoval základní témata politiky

lidové strany. V roce 2002 jde o hlasování o liberalizaci či zákazu umělého přerušení

těhotenství, referendum 2005 rozhodlo o přístupu země k Schengenským a Dublinským

úmluvám a ve vybraném referendu z roku 2009 lid rozhodoval o zákazu výstavby minaretů.

Dále je čerpáno z odborné literatury věnující se problematice zkoumaného politického

systému a jeho stranám domácí a zahraniční provenience. Pro analýzu jednotlivých voleb a

referend jsou rovněž využity odborné publikace především švýcarského a anglosaského

původu, články zpravodajských webů a informace z webových stránek švýcarských státních

institucí. Veškeré výpočty v této práci jsou vlastní, zjištěné na základě popsaných zdrojů dat.

7

2. Použitá metodologie

Základní přístup k problematice a využívaná metodologická báze vychází z oboru

volební geografie, podoboru politické geografie a politologie, který má nejstarší tradici ve

francouzské geografické škole od počátku 20. století (Pink 2005: 149). Zkoumání volební

geografie charakterizuje Blažek a Kostelecký jako studium geografických aspektů organizace,

provedení a výsledků voleb (Blažek a Kostelecký 1991: 1). Tato práce se z nastíněného

pohledu věnuje výhradně geografii volebních výsledků. K zjištění území, ve kterém politické

strany a stanoviska v referendech získala podstatnou podporu nám poslouží metoda zjištění

„území volební podpory“, jak ji ve svém výzkumu definoval Jehlička a Sýkora. Tato metoda

vychází teoreticky ze „zachycení intenzity volební podpory jednotlivých stran v příslušných

územních jednotkách, na jehož základě jsou vymezovány oblasti, v nichž strany dosahují

určité úrovně volební podpory. Tyto oblasti, které představují koncentraci 50% z celkového

počtu hlasů získaných stranou v daných volbách, nazýváme územím volební podpory

politických stran“ (Jehlička a Sýkora 1991: 84, více Šaradín 2006: 248). Prakticky výzkum

probíhá seřazením výsledků stran v obvodech dle procentuálního zisku a následným

načítáním absolutních hodnot hlasů do dosažení poloviny celkového zisku hlasů. Průnikem

území volební podpory všech tří pojednávaných voleb pro jednu stranu pak získáme užší

území stabilní podpory stran (Jehlička a Sýkora 1991: 84). Stejným způsobem je postupováno

při zjišť ování území podpory určeného stanoviska v referendech a následném určení území

stabilní podpory určené politiky.

Při hodnocení a interpretaci takto vzniklých území je však třeba mít na paměti několik

detailů. Zaprvé, pro to, aby vzniklo území volební podpory strany, je pokaždé nutná jiná výše

procentuálního zisku v obvodu. Nelze tudíž říci, že je jedna strana ve svém území volební

podpory stejně silná, jako strana druhá ve svém území. Navíc, jak podotýká Jehlička a Sýkora

níže, jádrová území představující regiony s rozhodující intenzitou volební podpory nesmí být

ztotožňovány s vymezením oblastí, ve kterých daná strana zvítězila (Ibidem: 85). Dalším

problematickým momentem je míra volební účasti. Ta spolu s rozličnou schopností

politických stran mobilizovat své voliče kvantitativní výzkum volebních výsledků zkresluje a

rovněž proto je třeba velké opatrnosti při interpretaci výsledků (Čermák a Kostelecký 2004:

484).

Další použitou metodou pro charakteristiku volebních výsledků je zjištění a

srovnávání jejich regionální variability a jejích trendů. Zde je třeba určit pro všechny

8

zkoumané strany, volby a referenda variační koeficient. Ten spočítáme jako podíl směrodatné

odchylky a průměru, čímž získáme relativní velikost rozptýlenosti dat vzhledem k průměru

(Hendl 2006: 97). Díky těmto datům jsme schopni porovnat míru regionálních rozdílů volební

podpory jednotlivých stran a zjistit jejich případné tendence.

Pro měření regionální stability v obvodech mezi jednotlivými volbami, případně

měření míry asociace mezi názorem v referendu a podporou určité strany je v této práci

využíván Pearsonův korelační koeficient. Hodnoty koeficientu interpretujeme dle pásem síly

asociace: r = 0,1 – 0,3 značí malou sílu asociace, r = 0,3 – 0,7 střední a r = 0,7 – 1 značí

velkou sílu (Hendl 2006: 246). Pro všechny výpočty byl použit program společnosti IBM

SPSS Statistics, verze 19.

Výše byla definována základní datová báze, ze které práce vychází. Je však třeba

vymezit volební obvody, se kterými veškeré výpočty operují. Švýcarsko je rozděleno na 26

nestejně velkých kantonů, což představuje i při své na západoevropské poměry malé rozloze

dosti nepočetné a tudíž nepřesné sady dat. Proto jsou jako základní jednotka výzkumu využity

volební obvody (die Bezirke), kterých bylo v posledních volbách roku 2007 169. Tyto obvody

s sebou přinášejí značné komplikace, vzhledem k tomu, že kantony v průběhu času nezřídka

mění jejich počet a hranice. Ve zkoumaném období se změny v rozložení obvodů týkají

především kantonů Sankt Gallen, Graubünden a Vaadt. Pro výpočty korelací mezi

jednotlivými výsledky je proto použit „standardizovaný“ seznam obvodů, tedy pouze ty

obvody, které se mezi volbami územně shodují. Těch zůstává celkem 156, což pro účely této

práce dostačuje. Pro výpočty variačních koeficientů a území volební podpory jsou pro větší

přesnost a reprezentativnost dat použity kompletní seznamy obvodů.

Tato práce se v rámci širokého švýcarského stranického spektra zabývá pouze

omezeným počtem stran, jenž jsou, s výjimkou Strany zelených, uznávány za relevantní.

Relevanci politických stran definuje Sartori pomocí jejich koaličního či vyděračského

potenciálu (Sartori 2005: 127). Zkoumání stranického systému Švýcarska se však vzhledem

k politickému systému a především magické formuli Sartoriho modelům poněkud vymyká.

Proto jsou pro tuto práci vybrány čtyři na spolkové úrovni jednoznačně nejsilnější politické

strany, které se podílejí na vládní „velké koalici“ a jedna strana nevládní s menšími zisky.

Jsou jimi Svobodomyslná demokratická strana, Křesť ansko-demokratická lidová strana,

Sociálně-demokratická strana a Švýcarská lidová strana. Jedinou zahrnutou nevládní stranou

je Švýcarská strana zelených, která je velikostí podpory mezistupněm mezi stranami vládními

a stranami na spolkové úrovni marginálními. Strana zelených je pro tento výzkum platná díky

stále se zvyšujícím volebním ziskům a stabilnímu přibližovaní se nejslabším vládním stranám.

9

3. Představení Švýcarska

3.1. Základní charakteristika země

V současné době je Švýcarsko poměrně malým vnitrozemským alpským státem, jeho

rozloha činí 41 293 km2. Jedná se o spolkovou republiku, tvořenou dvaceti kantony a šesti

polokantony, které si zachovávají velkou míru autonomie. Na území žije přibližně 7,4 milionu

obyvatel, z čehož je 20% cizinců. Země se štěpí na čtyři překrývající se oblasti podle čtyřech

oficiálních jazyků, jimiž jsou němčina, francouzština, italština a rétorománština. Němčina je

jazykem většinovým, primárně se jím dorozumívá 63,5% obyvatelstva, především na severu,

severovýchodě a východě země. Francouzština převládá především v západní třetině země a

používá jí 19,5% z celkového počtu obyvatel. Italština je nejběžnější na jihu země v kantonu

Tessin (Ticino), používá ji 7,5% obyvatel. Rétorománštinou jako primárním jazykem hovoří

marginální část obyvatelstva (cca 0,5%) a to především za východě země v kantonu

Graubünden. Toto jazykové rozvrstvení přibližně1 kopíruje konfesní rozdělení. Přibližně 46%

obyvatelstva jsou římští katolíci, 40% je protestantů (luteráni a kalvinisti) a to především

v německy mluvících částech země. Přes 12% obyvatel je bez vyznání. Jako shrnutí výše

uvedených fakt je důležité konstatovat, že Švýcarsko je jednou z nejvíce pluralitních zemí

současné Evropy (Klíma 1998: 75).

3.2. Politický systém

Švýcarská ústava2 zakládá státní zřízení s federální strukturou, proporčním volebním

systémem, významným institutem přímé demokracie a vysokou mírou konsenzuálnosti.

Všechny tyto znaky jsou důsledkem dlouhého vývoje politického systému a snahy o stabilní a

funkční vládnutí ve státu jazykově (etnicky) a nábožensky velmi rozrůzněném.

Vrcholným orgánem exekutivní moci je Spolková rada (Bundesrat). Tato švýcarská

vláda funguje od roku 1959 prakticky jako velká koalice, s neměnícím se počtem zástupců

1 Termín přibližně je zde nasnadě, korelace etnického a konfesního dělení je zde významná, stále je však jistý prostor pro křížení etnických a náboženských „cleavages“. 2 Aktuální ústava byla přijata roku 1999.

10

nejsilnějších parlamentních politických stran podle výše zmíněné magické formule. Spolková

rada má stabilně sedm členů (ministrů). Zastoupenými stranami zde byly FDP (2 ministři),

CVP (2 členové), SPS (2 zástupci) a SVP (1 ministr). Tato logika byla změněna po volbách

roku 2003, kdy se SVP stala nejsilnější formací stranického spektra a následně přejala jedno

křeslo od momentálně nejslabší „koaliční“strany CVP. Spolkový prezident zde jako

samostatná instituce neexistuje, parlament jej vybírá s roční periodou z členů Spolkové rady.

Další zajímavostí je, že v této zemi, kde bylo volební právo žen na spolkové úrovni ustaveno

až roku 1971, v současné době ve vládě početně převládají ženy (Der Schweizerische

Bundesrat 2011).

Legislativní mocí disponuje dvoukomorové Spolkové shromáždění. Jedná se o

symetrický bikameralismus, kdy Národní rada proporčně zastupuje zájmy lidu a Stavovská

rada reprezentuje kantony. Švýcarský parlament nezasedá permanentně a není tvořen

profesionálními politiky. (Die Bundesversammlung – Das Schweizer Parlament 2011). Tento

systém nevytváří nežádoucí kastu „politických funkcionářů“, dochází však ke střetům zájmů a

koncepce je dlouhodoběji diskutována (Jeřábek 2005: 247). V Národní radě zasedá 200

poslanců volených v jednotlivých kantonech poměrně vzhledem k počtu obyvatel. Stavovská

rada je tvořena 46 členy, každý z kantonů deleguje dva a polokantony jednoho člena. Obě

komory mají právo legislativní iniciativy a předloha zákona jimi musí projít shodně (Die

Bundesversammlung – Das Schweizer Parlament 2011).

Charakteristické pro zkoumanou zemi jsou instituty přímé demokracie. Nejprve je

nutno podotknout, že Švýcarský model se nerovná lidovému zákonodárství. Pojednávané

instituty hrají významnou roli korektivy parlamentních rozhodnutí, nenahrazují je. Jedná se

tedy o systém „polopřímé demokracie“ (Jeřábek 2005: 253). V zemi je uplatňováno vícero

typů lidových hlasování, respektive existuje vícero možností takové hlasování iniciujících.

První z nich je tzv. obligatorní referendum (Obligatorisches Referendum). Lidu či kantonům

musí být díky tomuto institutu umožněno hlasovat o nejvýznamnějších legislativních krocích,

jako jsou změny federální ústavy, otázky participace v mezinárodních společenstvích či

organizacích kolektivní bezpečnosti a federální ustanovení, která nemají základ v ústavě a

budou platná déle než jeden rok. Další variantou je fakultativní referendum (Fakultatives

Referendum). To funguje jako nástroj lidu ke korigování legislativních rozhodnutí, která by

standardně lidovému hlasování předložena nebyla. K uskutečnění referenda je třeba 50 000

podpisů či vůle osmi kantonů. Tato cesta k hlasování je využívaná především zájmovými

svazy. Posledním institutem přímé demokracie je zde lidová iniciativa (Volksinitiative). Díky

ní má skupina voličů (100 000) právo předložit k hlasování návrh na částečnou či kompletní

11

ústavní revizi. V případě kladného přijetí návrhu lidem je Spolkové shromáždění povinno se

zákonem zabývat (Die Bundesversammlung - Das Schweizer Parlament 2011). Ze tří

lidových hlasování, jimiž se kromě sady voleb do Národní rady tato práce zabývá, vznikly

dva případy (z let 2002 a 2009) variantou lidové iniciativy, v případě třetím (z roku 2005) se

jednalo o obligatorní referendum.

4. Stranický a volební systém

4.1. Volební systém

Švýcarský volební systém do Národní rady se během novodobé historie země

přirozeně vzhledem k národnostní, potažmo jazykové a náboženské pluralitě ustavil jako

systém poměrného zastoupení s volnou kandidátní listinou. 200 křesel je rozděleno poměrně

podle počtů obyvatel mezi 26 kantonů, které tvoří základní volební teritoria. Tato logika

přidělení mandátů přináší početně velice rozličné obvody. V rámci nejlidnatějšího kantonu

Zürich se obsazuje 36 poslaneckých křesel, zatímco v nejmenších (polo)kantonech pouze

jedno. To například oproti Nizozemí, kde je země jediným volebním obvodem, poněkud

omezuje proporční charakter, v jednomandátových obvodech je totiž fakticky uplatňován

princip relativní většiny „winner-takes-all“ (Klíma 1998: 231).

V tomto systému neexistuje uzavírací klauzule pro vstup stran do parlamentu. Faktická

klauzule existuje na úrovni kantonů a vyplývá systémově z poměrů počtu stran, voličů a

mandátů. Pohybuje se od hodnot přesahujících 30% v případě nejmenších kantonů, k 3-6%

v případě kantonů největších, kde tak mají i menší formace šanci na prosazení (Jeřábek 2005:

259). Rozdělování mandátů ve vícemandátových obvodech probíhá pomocí Hagenbach-

Bischoffovy (Droopovy) kvóty a metody nejvyšších průměrů. Tento alternativní přístup

k proporcionalitě vychází ze snahy minimalizovat nadreprezentaci nejvíce nadreprezentované

strany, čímž se stává velice poměrným (Chytilek et al. 2009: 195).

Typická pro Švýcarský volební systém je existence volných kandidátních listin,

jakožto pro voliče nejflexibilnějšího způsobu hlasování. Úloha stran ve výběru kandidátů se

v tomto případě omezuje pouze na předložení seznamu kandidátů, jejichž počet je shodný

s počtem obsazovaných mandátů v kantonu. Úkolem voliče je udělení preferencí, kterých

12

může udělit rovněž do počtu poslanců v obvodu3. Může rovněž kandidáty škrtat, či připisovat

jejich jména na kandidátku podruhé – kumulovat hlasy. Velmi specifická je možnost

připisovat vybrané kandidáty k listině jiné strany, takzvaně panašovat (Ibidem 210). Volič má

tak za určitých podmínek4 možnost sestavit novou kandidátku napříč stranami. Mandáty jsou

pak složitě rozdělovány na základě poměru preferencí politických stran celkově a v jejich

rámci jsou zvoleni kandidáti s nejvyšším počtem preferencí.

Volební i hlasovací účast v referendech od roku 1945 neustále klesá. V posledních

letech se participace voličů pohybuje okolo 50%, účast na lidových hlasováních se velmi liší

dle tématu. O nekontroverzních a složitých předlohách obvykle rozhoduje nízké procento

populace, i kolem 30%, v případě populárnějších témat se naopak může účast vyšplhat až

k 80% (Jeřábek 2005: 259).

Použitý systém poměrného zastoupení, s různě velkými obvody, neexistencí uzavírací

klauzule a volnými kandidátkami s sebou nese určité důsledky pro politický a stranický

systém. Podoba voleb dává podstatnou část výběru kandidáta všanc voliči a tím pádem stoupá

vliv zájmových skupin, které se aktivně snaží voliče v udělování preferencí ovlivňovat. Z toho

plynou konkrétní znaky volebního systému, který oslabuje roli politických stran a naopak

zvýrazňuje úlohu zájmových organizací a podporuje federalismus, fragmentaci parlamentu a

přímou demokracii (Klíma 1998: 233).

4.2. Stranický systém

Stejně jako švýcarský politický model celkově, je i vývoj systému politických stran

silně ovlivněn federálním uspořádáním země. Po počáteční fázi honoračních stran druhé

poloviny 19. století, kdy stranickému systému dominovaly strany liberálů, se na konci 19. a

počátku 20. století začaly strany přetvářet v masové s typickou vysoce vyvinutou organizací.

Příkladem takové strany byli typicky sociální demokraté. Změnu rozložení sil následně

přineslo zavedení všeobecného volebního práva. V první čtvrtině 20. století se tedy stranický

systém pluralizoval a vznikaly tlaky na zavádění konsociačních systémových prvků (Strmiska

et al. 2005: 329). Těžiště stranické organizace však nadále zůstalo na úrovni kantonů.

3 Obvodem je zde myšlen kanton (polokanton), jakožto základní volební teritorium. Nejedná se o obvod (Bezirk), na které se kantony pro účel voleb a hlasování dále dělí. 4 Nesmí přitom ani jednomu z navržených na více stranické kandidátce udělit dva preferenční hlasy (Klíma 1998: 232).

13

Přelomem ve vývoji stranického systému a participaci stran na vládě bylo ustavení magické

formule v roce 1959.

Nezvyklá síla stranických jednotek na úrovni kantonů s sebou nese určitá specifika

zkoumání. Například pokus o zařazení stranického systému do typologie Giovanni Sartoriho,

který jej zařazuje pod typ umírněného pluralismu a formát omezeného pluralismu může

narážet na problematické určení relevance některých politických stran (Sartori 2005: 158).

Hloušek podotýká, že vzhledem k síle některých parlamentně velice slabých stran na

kantonální úrovni můžeme teoreticky ve Švýcarsku najít až osm relevantních subjektů, což

Sartoriho náhled spolu s vyloučením zařazení systému k umírněnému i polarizovanému

pluralismu v zásadě vyvrací a staví celý systém mimo pojednávanou typologii (Hloušek 2005:

242). Efektivní počet stran se dlouhodobě pohybuje mezi pěti a šesti stranami, pouze v letech

1987 až 1995 dosahoval hodnot kolem sedmi (Ladner 2005: 9).

Dnešní nejsilnější politické strany se dají v základu rozdělit podle konfliktní linie

vlastníci – pracující. Ve stranickém spektru nalezneme tři občanské (bürgerliche) pravicové

vládní strany, jimž jsou dle magické formule stabilně Svobodomyslná demokratická strana

(FDP), Křesť anskodemokratická strana (CVP) a Švýcarská lidová strana (SVP). Na druhé

straně se nacházejí dvě levicové strany, ze kterých se však podílí na vládě pouze jedna.

Sociálně-demokratická strana Švýcarska (SPS) obsazuje dvě vládní křesla, zatímco Zelená

strana Švýcarska (GPS) je v tomto výčtu zdaleka nejslabší formací. Vzhledem k výše popsané

složité demografické charakteristice země se zde přirozeně projevují další politická štěpení.

Dle schématického rozdělení Roberta Dahla se zde jedná o případ, kdy se různé druhy

sociálně-ekonomických rozdílů vzájemně přetínají a kříží. Maurice Duverger tento jev nazývá

„překrýváním dualismů“. To se týká především jazykového a náboženského štěpení (Novák

1997: 113).

4.3. Svobodomyslná demokratická strana - FDP

Následující část textu představí výše uvedené politické strany. Již bylo naznačeno a

z volebního systému rovněž vyplývá, že švýcarský stranický systém je dosti složitou

soustavou kantonálních a federálních formací, převážná většina z nich však není pro tento

výzkum relevantní.

Jako první se budeme zabývat Svobodomyslnou demokratickou stranou (Freisinnig-

Demokratische Partei der Schweiz/ Parti radical-démocratique Suisse/ Partito Liberal-

14

Radicale Svizzero, FDP/PRD/PLR). Jedná se jednu z nejdéle působících stran spektra,

založena byla roku 1894. Připomeňme, že celou druhou polovinu 19. století zaujímaly ve

švýcarské politice liberální proudy dominantní postavení a jejich sloučením v devadesátých

letech téhož staletí vznikla právě FDP. Během 20. století můžeme vysledovat sadu štěpení,

z nichž nejdůležitější se událo v roce 1917, kdy se od strany odtrhla Švýcarská rolnicko-

živnostenská a měšť anská strana BGBP, ze které později vznikla dnešní SVP (Strmiska et al.

2005: 337). FDP je dnes stranou navazující a rovněž odkazující na vlastní politickou tradici,

v jejímž duchu nadále reprezentuje tradiční švýcarský liberalismus. Od osmdesátých let

liberálové svůj program modernizovali a od let devadesátých strana prochází určitým

hledáním vlastní identity, její politika se znatelně posouvá směrem do středu spektra. To se

projevuje například zájmem o problematiku životního prostředí.

Nejaktuálnějšími tématy před volbami v roce 2011 je v programu FDP problematika

práce - podpora vědeckého výzkumu, boj proti rozbujelé státní byrokracii, reformy

vzdělávacího systému. Dále strana prosazuje reformy důchodového a jiných sociálních

systémů a témata související se zmíněným bojem proti byrokracii, zefektivnění soudnictví,

celkové úspory ve státní správě a jiné. Výrazný je ve stranické rétorice důraz na švýcarskou

státnost, tradici místní liberální politiky a zachování (rozvoj) specifického politického

modelu(FDP – Die Liberalen 2011). FDP je dlouhodobě zastoupena ve všech kantonálních

parlamentech, kromě polokantonu Appenzell Innerrhoden (Arnold 2003: 23). Výsledky strany

ve volbách do národní rady se po poklesu ve 30. letech 20. století až do roku 1999 stabilně

pohybovaly mezi 20 a 25%. V 90. letech již podporu strany z významné části přebírala přímo

konkurenční vzmáhající se SVP a v posledních dvou volbách klesly výsledky FDP téměř

k 15%.

4.4. Křesť ansko-demokratická lidová strana - CVP

Další významnou politickou stranou je ve švýcarském spektru Křesť ansko-

demokratická lidová strana (Christlichdemokratische Volkspartei der Schweiz/ Parti

Démokrate-Crétien Suisse/Partito Democratico-Cristiano Popolare Svizzero,

CVP/PDC/PCD). Strana vznikla v roce 1912, dnešní podobu a název získala až roku 1971.

V kantonech Luzern, Freiburg, Jura a Zürich působí nezávisle na mateřské formaci její

dělnická odnož CSP (Křesť ansko-sociální strana). S výjimkou Neuenburgu je CVP

zastoupena ve všech kantonálních parlamentech (Ibidem: 22). Co se týče náboženských

15

štěpení, CVP se prohlašuje za stranu křesť anskou, neurčující blíže konfesi. Fakticky má však

podporu především katolických kantonů. Programatika tradičně vychází z křesť anské sociální

nauky, která se soustředí na rodinnou politiku, tradiční hodnoty, národní cítění5 a sociálně-

tržní ekonomiku (Strmiska et al. 2005: 338).

CVP se v posledních letech stejně jako FDP posouvá ve stranickém spektru mírně

doleva. Postoj strany například nevylučuje jednání o vstupu do EU, či Schengenského

prostoru. Před aktuálními volbami se mimo tradiční témata strana zaměřuje na jakousi

odpovědnost státu, či jeho úspěchu (CVP Schweiz 2011). Křesť anští demokraté získávali od

dob svého vzniku téměř celé století volební podporu mezi 20 a 25%, historicky první

významný pokles se projevil na počátku 90. let, kdy se podpora strany poprvé dostala pod

20%. Ve volbách roku 2003 klesla její podpora dokonce pod 15%, což vedlo ke ztrátě

vládního křesla. Ve volbách 2007 si pak strana o 0,1 procentního bodu polepšila.

4.5. Sociálně demokratická strana Švýcarska - SPS

Třetí z koaličních stran je Sociálnědemokratická strana Švýcarska

(Sozialdemokratische Partei der Schweiz/ Parti Socialiste Suisse/ Partito Socialista Svizzero,

SPS/PSS/PSS). Podobně jako v jinde v Evropě se jedná o stranu s hlubokými historickými

kořeny, které sahají do první poloviny 19. století. Vlastní SPS vznikla roku 1888 a stejně jako

v československém případě se v roce 1921 odtrhlo radikálněji levicové komunistické křídlo.

Tato událost znamenala konec marxismu ve straně a převládnutí reformistického sociálně-

demokratického kurzu. Další demokratizační programovou reformu strana prodělala při

vytvoření magické formule. Dnes je SPS zastoupena v regionálních parlamentech všech

kantonů, kromě Appenzell Innerrhoden (Arnold 2003: 26). Strana je oproti ostatním sociálním

demokraciím zaměřena více nalevo, z čehož vyplývá její program a postoje. Švýcarská

sociální demokracie má v souladu s evropským kurzem příbuzných stran velmi kladný vztah

k Evropské unii a jiným nadnárodním organizacím, v otázce vnitřní politiky je vypovídající

klíčové heslo před volbami tohoto roku „Für alle statt für wenige“6 (SP Schweiz 2011).

Podpora SPS se přibližně 40 let do roku 1963 pohybovala mezi 25-30%, od té doby začala

5 Jedno z aktuálních předvolebních hesel zní: „Meine Schweiz, meine Familie, unser Erfolg.“ (CVP Schweiz 2011). 6 Volně přeloženo „Pro všechny, namísto několika vybraných“, slogan značí snahu sociální demokracie o lepší budoucnost pro všechny a rovnostářství.

16

pozvolna klesat. Pod 20% se strana dostala pouze v letech 1987 a 1991, poté následoval

vzestup a pohyb kolem stabilních 20%. Nyní se jedná o druhou nejsilnější stranu spektra.

4.6. Švýcarská lidová strana - SVP

Již přes deset let je pravidelným vítězem parlamentních voleb Švýcarská lidová strana

(Schweizerische Volkspartei/ Union Démocratique du Centre/ Unione Democratica del

Centro, SVP/UDC/UDC). Tato formace má částečně společnou historii s FDP, vznikla totiž

jejím štěpením roku 1917 v Curichu jako Švýcarská rolnicko-živnostenská a měšť anská strana

(BGBP). Ve vývoji směrem k dnešní podobě, kterou strana nabyla roku 1971 byl zásadní

především selsko-živnostenský a demokratický proud (Belling 2002: 433). Po vzniku „lidové“

podoby strany v 70. letech je poněkud upravena orientace na širokou etnicky ani nábožensky

neohraničenou populaci, dalo by se říci přeměna v místních podmínkách catch-all stranu.

Současně se SVP začala přesouvat k pravému okraji spektra a propagovat hodnoty

vyhroceného liberalismu v ekonomice a politického konservatismu, čímž obsadila

nezaplněnou část švýcarské ideové pravice.

Během 80. let se jako pozdější hlavní ideolog strany začíná na scéně objevovat

úspěšný švýcarský průmyslník Christoph Blocher. Ten se velkou měrou zasloužil o profilaci

současné politiky SVP, což se spolu s profesionálním vedením volebních kampaní strany stalo

klíčem k jejímu bezprecedentnímu úspěchu posledních let. Strana prakticky navázala na

ideovou profilaci a organizaci severo a západoevropských formací podobného nacionálně-

populistického ražení (Oesch 2008: 370). To předznamenává jasně vyhraněnou pozici proti

v posledních dvaceti letech jasně vzrůstající imigraci a důraz na klasické státní hodnoty,

v jejichž rámci je jedno z nejdůležitějších témat snaha o striktní zachování tradiční neutrality

země (Skenderovic 2007: 162; SVP – Die Partei des Mittelstandes 2011).

Během 90. let se objevují témata další, především problematika role Švýcarska, jeho

bank a podniků během druhé světové války. SVP se ostře vymezila proti nařčení státu

z pomahačství nacistům i proti navrhovanému vzniku Fondu solidarity, který měl být jistou

omluvou v případě uznání vlastní viny. Tyto aspekty za přispění určitého znechucení

voličstva tradičně nejsilnějšími stranami, obratná Blocherova politika i rétorika a zvyšující se

obavy z přílivu imigrantů zapříčinily vzestup podpory SVP v 90. letech. Na sklonku tohoto

období dokonce tato dlouhodobě nejslabší vládní formace volby o necelou desetinu procenta

vyhrála (Ladner 2005: 7).

17

Ve volbách do národní rady roku 2003 již strana zvítězila s přesvědčivým náskokem

3,5 procentních bodů před sociálními demokraty. V roce 2007 lidovci svůj náskok ziskem

28,9% prohloubili na významných 9,4 p.b., čímž se vzhledem k výsledkům ostatních stran

stávají stranou přesvědčivě nejsilnější. Úspěchy v letech 1999 a 2003 a Blocherova

nekonsenzuální diskuse rovněž vedla k převzetí jednoho křesla ve Spolkové radě od

křesť anských demokratů7 (Husbands 2000: 514). Stranický program pro volby tohoto roku a

následující funkční období opět vyzdvihuje nutnost zachovat tradiční hodnoty, neutralitu

země v zahraniční politice, instituty přímé demokracie a ochranu soukromého vlastnictví před

„krádežemi socialistů“8. Dále zdůrazňuje potřebu omezování imigrace do země, zachování

tradičních rodinných hodnot a podobně (SVP – Die Partei des Mittelstandes 2011).

4.7. Švýcarská strana zelených - GPS

Poslední politickou stranou uvažovanou v této práci je Švýcarská strana zelených

(Grüne Partei der Schweiz/Parti Ecologiste Suisse/Partito Ecologista Svizzero,

GPS/PES/PES). GPS je stranou navazující na postmaterialistické a ekologické proudy

evropského politického stranictví druhé poloviny 20. století. V současné podobě vznikla

komplexní fúzí a přejmenováním roku 1986 (Strmiska et al. 2005: 340). Od voleb roku 1987

stabilně získávala výsledky okolo 5% a etablovala se tak na pozici páté nejsilnější parlamentní

strany. Volby 2003 a 2007 pro zelené znamenají se ziskem 7,4 resp. 9,6% nebývalé úspěchy,

které dokazují nutnost se podporou této strany zabývat i v tomto výzkumu. Na v současnosti

nejslabší vládní stranu CVP ztrácí po posledních volbách GPS pouze necelých 5 procentních

bodů.

Dalšími, již marginálními stranami jsou minimálně parlamentně zastoupená

Evangelická lidová strana (EVP), krajně pravicoví Švýcarští demokraté (SD), populisticko

protestní Liga Ticina (LdT), ortodoxně komunistická Strana práce Švýcarska (PdA) a další.

7 Diskuse o změně magické formule probíhala již od voleb 1999, Blocher uvažoval i možnost jejího úplného zrušení a odchodu SVP do opozice. Formule byla nakonec roku 2003 obnovena v pozměněné podobě, kdy SVP získala dvě vládní křesla na úkor CVP. 8 Jedno z předvolebních hesel SVP zní „Schutz vor linkem Raubzug“, volně přeloženo „ochrana před levičáckými krádežemi“ (SVP – Die Partei des Mittelstandes 2011).

18

5. Zkoumané volby

5.1. Volby 1999

Volby do Národní rady roku 1999 potvrdily a prohloubily změny, jimiž v posledních

letech švýcarský stranický a potažmo politický systém prochází. Ne příliš překvapivé, avšak

velice významné bylo celkové vítězství SVP, která byla ještě v minulých volbách nejslabší

vládní stranou. Přestože šlo o pouhý jeden procentní bod, lidovci se se ziskem 22,54% stali

poprvé v historii nejsilnější stranou na spolkové úrovni, přičemž si oproti předchozím volbám

(roku 1995) přilepšili o významných 8 p.b. Strana byla nejsilnější v osmi kantonech, přilepšila

si především v kantonech Luzern, Sankt Gallen, Schaffhausen, Schwyz a Thurgau. Druhou

nejsilnější formací se těsně stali sociální demokraté. I v jejich případě se jedná o významný

úspěch. Strana totiž až do devadesátých let prodělávala několik desetiletí trvající úbytek

elektorátu a volby roku 1999 potvrdily úspěšnou linii započatou volbami předchozími. Na

kantonální úrovni byla SPS nejsilnější v šesti volebních teritoriích, nejvýraznější vítězství

utržila v kantonech Basel-Stadt a Neuenburg, dále Solothurn, Glarus, Basel-Landschaft a

Genf. Jako třetí s výsledkem těsně pod 20% se umístila od roku 1979 stále ztrácející FDP.

Nejslabší vládní stranou se stávají křesť anští demokraté, jejichž průběžně klesající podpory

dosti přesně kopíruje podporu FDP, pouze s přibližně o 3 p.b. nižší hodnotou (Statistik

Schweiz 1999). V těchto volbách získala CVP 15,9%, což dalo lídrovi Curišského křídla SVP

možnost otevřít diskusi o změně či úplnému zrušení nekodifikovaného institutu magické

formule. Zelení přes optimističtější očekávání v roce 1999 nikterak nevybočili ze svého

tehdejšího standardu a zůstali se ziskem 5% pátou nejsilnější stranou.

Na konečném výsledku voleb se podepsalo množství faktorů. Především jejich

nejvýznamnější výstup, zisk Blocherových lidovců byl zapříčiněn, jak kvalitami jejich

předvolebního boje, tak slabostí stran ostatních. Bylo již výše zmíněno, že švýcarské stranické

spektrum prodělávalo během 90. let jisté posuny, kdy SVP obsadila místo na krajní pravici a

jak přímo křesť ansky konkurenční CVP, tak liberálně konkurenční FDP se posouvala blíže ke

středu. Na výsledcích voleb se pak projevila jejich poněkud nejasně vymezená programatika a

hledání vlastní pozice. Velkou roli v úspěchu SVP hrál fenomén jejího nekorunovaného vůdce

Ch. Blochera. Jeho osobnost, rétorické schopnosti, vystupování v médiích a v neposlední řadě

významné prostředky umožnily nejprofesionálněji vedenou kampaň v zemi. Důležitou roli

hrála v období nízké volební účasti profilace strany jako poněkud protestního hnutí,

19

alternativy k ostatním nejen programově strnulejším vládním subjektům a s tím související

úspěšná mobilizace voličů. Předvolební kampaň byla u SVP v tradičním populistickém proti-

přistěhovaleckém kurzu, dále zahrnovala obranu země před obviňováním z válečné

spolupráce s nacisty, důraz na důslednou neutralitu a neúčast v mezinárodních spolcích. Za

úspěchem lidové strany stojí především volba lidí pod 40 let věku, obyvatel venkova a

protestantů, nepodstatná nebyla ani podpora méně vzdělaných obyvatel a občanů s nižšími

příjmy (Church 2000: 217, 224).

Nízká průměrná volební účast v roce 1999 nevybočila z dlouhodobějšího trendu a

dosáhla 43,3%. Nejukázněnější voliče můžeme vypozorovat v kantonech Luzern, Zug, Wallis,

Ticino, Thurgau, Schaffhausen a v obou polokantonech Appenzell.

5.2. Volby 2003

Volby roku 2003 v řadě i historicky podruhé ovládla pravicově-populistická lidová

strana. SVP zvýšila svůj zisk (26,7%) i náskok na druhou nejsilnější SPS (23,3%), nad kterou

nyní již přesvědčivě zvítězila. Lidovci v těchto volbách zvítězili v devíti kantonech, když

nově převládli v kantonu Zug a Basel-Landschaft. Podpora socialistů od posledních voleb

rovněž vzrostla, avšak pouze o necelý procentní bod. Nově ovládli pouze kanton Waadt.

Svobodomyslní liberálové naopak nedokázali zastavit úbytek svého elektorátu a při ztrátě 2,5

p.b. získali tohoto roku 17,3%. Oproti minulým volbám přitom nedokázali obhájit vítězství ve

zmiňovaném kantonu Waadt, kde nově uspěla SPS. 1,5 p.b. ztratili i křesť anští demokraté a

jejich zisk 14,4% je v konečném důsledku odsoudil ke ztrátě jednoho vládního křesla.

Neobhájili přitom svůj tradičně silný kanton Zug, kde získali nejvíce hlasů lidovci. Historický

úspěch a počátek nynějšího vzestupu zažila tohoto roku Strana zelených. Přilepšila si o 2,4

p.b. na 7,4%, čímž se vymanila ze stabilní linie podpory posledních šestnácti let. Relativně

značný nárůst podpory GPS zaznamenala ve všech kantonech kde kandidovala, jistý propad

zažila pouze její Neuenburská odnož. Volby 2003 tudíž znamenaly mírný propad CVP,

výrazný propad FDP, mírný zisk SPS, poměrně výrazný zisk GPS a výrazný zisk SVP

(Statistik Schweiz 2003).

Volebním kampaním tohoto roku opět kralovali lidovci. Od minulých voleb byl ještě

vyhrocen jejich agresivní styl, ostrý politický profil a profesionalita vedení kampaně, která ve

Švýcarsku nemá konkurenci. Nejpřitažlivějšími tématy byly pro voliče v uvedeném pořadí

příliv žadatelů o azyl, stav ekonomiky státu, reformy zdravotnictví a systému sociálního

20

zabezpečení a vztah země k Evropské unii. SVP ve své kampani široce využívala obecného

pocitu ohrožení a z něj plynoucí nutnosti zachování klasických základů a charakteru státu

k jeho spáse. Strana umně propojila celkovou problematiku sociálního zabezpečení a nutnosti

revize sociální politiky státu s konkrétním fyzickým ohrožením způsobeným (údajně)

dramaticky vzrůstající kriminalitou imigrantů. Lidovci navíc útočnou kampaní obviňovali

především levicové proudy ze špatné hospodářské situace státu (Dardanelli 2005: 125).

Primárním tématem sociálních demokratů byla v roce 2003 nezaměstnanost. Volební

kampaň byla stavěna v základu jako protipól lidovecké politiky a navíc jako kampaň obranná

před útoky právě SVP. Voličům nabízela kladný postoj k evropské integraci Švýcarska,

humánní řešení přistěhovaleckých otázek a renovovaný sociální stát. Kladem SPS byl jasný

politický profil a rovněž profesionální kampaň. FDP a CVP naopak těchto kvalit před volbami

nedosahovaly, což se výrazně podepsalo na jejich výsledcích. Jejich profil byl nejasně

vymezený a kampaň neagresivní a nepropracovaná. Rovněž z této slabosti významně těžila

SVP (Church 2004: 523).

Voleb 2003 se zúčastnilo 45,2% elektorátu, což lze považovat za započatý vzestup

volebních účastí. Z nejukázněnějších zůstali voliči z kantonů Luzern, Zug, Schaffhausen a

Wallis. Oproti minulým volbám se zbytek „území volební disciplíny“ přesunul poněkud

k západu a dále roztříštil. Nově tak můžeme označit za volebně velice disciplinovaný kanton

Neuenburg, Freiburg a Genf, naopak vyšší volební neúčast lze pozorovat v kantonech Ticino,

Graubünden, Thurgau a Nidwalden.

5.3. Volby 2007

Výsledek posledních voleb se nese ve znamení prozatím nejmarkantnějšího vítězství

Švýcarské lidové strany. Ta dosáhla celkového výsledku 28,9% hlasů, čímž se vzdálila druhé

nejsilnější Sociálně-demokratické straně téměř o 10 procentních bodů. SVP obhájila všechna

kantonální vítězství minulých voleb, nyní navíc získala převahu v kantonu Obwalden,

Solothurn, Schaffhausen, Waadt a Genf. Celkově tak aktuálně převládá ve čtrnácti kantonech,

což je přes polovinu jejich celkového počtu. Místo druhé nejsilnější strany obsadila počtvrté

za sebou SPS se ziskem 19,5%. Socialistům se nepodařilo udržet stoupající trend ve

výsledcích posledních čtyř volebních klání a propadli oproti posledním volbám o téměř 4 p.b.

O vítězství v kantonech Solothurn, Schaffhausen, Waadt a Genf strana přišla kvůli vítězné

SVP, nově však převládla v dřívější baště křesť anských demokratů kantonu Jura. Na třetím

21

místě se stabilně nachází Svobodomyslná demokratická strana. Ta nedokázala zastavit úpadek

své podpory, když oproti předchozím volbám ztratila 1,5 p.b. a celkově získala 15,8%. Na

kantonální úrovni byla nejsilnější pouze v kantonu Uri a Ticino, ve kterém však rovněž oproti

minulým volbám ztratila. CVP naopak velmi mírně o 0,1 p.b. posílila na 14,5%, avšak ztratila

dva dříve vítězné kantony Obwalden a Jura. Opět velice úspěšný volební rok zažili švýcarští

zelení. S výsledkem 9,6% si oproti minulým volbám opět relativně významně polepšili a

téměř na hranici deseti procent se začínají volební podporou přibližovat nejslabší vládní CVP

(Statistik Schweiz 2007; Milic 2008: 1148).

Kampaň volebního roku 2007 se odehrála více než kdy dříve ve znamení SVP a

Christopha Blochera. Volební hesla byla opět jasná a jednoduchá, určená populistickou,

politicky hrubou avšak zřetelnou, jasnou a pochopitelnou rétorikou9. Nejdůležitější byla tři

z nich, zjednodušeně: „Nechceme se připojit k EU, chceme vykázat ze země cizince –

kriminálníky, chceme nižší daně“ (Nash 2008: 64). Nevybíravý avšak profesionální styl

kampaně spolu s charismatickou osobností faktického vůdce a ideologa SVP Blochera se na

podobě předvolebního klání podepsaly způsobem, který nenechal ostatním stranám prostor

k rozvinutí vlastního programu a strategií. Jedinou možností zbytku spektra bylo zaujmout

obranný postoj proti lidovcům. Hlavní sdělení programu ostatních stran se tak prakticky stalo:

„Volte nás, ne SVP“ (Karlsson 2008: 3). Svobodomyslná strana mimo to koncipovala svou

kampaň s důrazem na vzdělávací a daňové reformy. SPS se tradičně zaměřila na férové

přerozdělování majetku a sociální jistoty, navíc se zaměřila i na environmentální témata. Na

ty se nepřekvapivě zaměřila i strana zelených, včetně důrazu na změny klimatu (Church 2008:

611).

Volební účast tohoto volebního roku dosáhla 48,3%, což potvrzuje mírně stoupavý

trend poslední doby. Zásluhu na něm můžeme částečně přisoudit vysoce mobilizujícím a

nekorektním kampaním lidové strany10. Kantony s nejukázněnějšími voliči jsou tradičně

Lucern, Schaffhausen, Solothurn a Wallis. Nově se pak do „území volební disciplíny“ zařadil

Basel-Stadt, Basel-Land a Obwalden. Volební účast se naopak od posledních dvou voleb

snížila v kantonech Graubünden, Ticino, Genf a Neuenburg.

9 Velice známým se stal například kontroverzní předvolební plakát SVP, na kterém bílé ovce vystrkují černou ze švýcarské vlajky, plakát se ženou zahalenou v šátku a sloganem „Aarau oder Ankara“ a další. 10 Nechuť občanstva účastnit se voleb kvůli naději na ovlivnění jiných témat než těch, která akcentuje SVP, uvádí ve shrnutí ankety o proběhlých volbách 2007 Nash (2008: 66).

22

6. Zkoumaná referenda

6.1. Představení dat referend

Tato podkapitola si klade za cíl analyzovat výsledky tří zkoumaných referend na

úrovni volebních obvodů. Jako první bude popsána mapa stabilní podpory stanoviska SVP

v referendech. Dále bude představena regionální variabilita zkoumaných výsledků a nakonec

regionální stabilita dat, to znamená míra korelace sjednocených regionálních výsledků

jednotlivých referend.

Přiložená mapa11 stabilní podpory stanovisek SVP ve třech referendech vznikla

průnikem území volební podpory každého z nich. Tímto postupem bylo určeno území, na

kterém se nachází většina z elektorátu, jenž je názorově velmi spjat s lidovou stranou a tudíž ji

rovněž podporuje či by potenciálně mohl podporovat ve volbách do národní rady. Za

nejsilnější kantony zde můžeme prohlásit Ticino, Uri, Schwyz, Sankt Gallen, Obwalden a

Nidwalden, které jsou na této mapě zastoupeny (téměř) všemi svými obvody. Významná je

stabilní podpora v kantonu Lucern ve kterém se standardu vymyká pouze obvod samotného

města Lucern. Částečně je zde pak zahrnut kanton Thurgau, horské obvody kantonu Bern,

východní Wallis, jádro kantonu Solothurn a některé obvody kantonů Graubünden a

Schaffhausen, méně pak Zürich.

Hodnota variačního koeficientu má pro SVP od referenda o přerušení těhotenství roku

2002 jasně klesající tendenci. Přesto je tato hodnota již v prvním zkoumaném hlasování

poměrně nízkých 0,34. Výsledek hlasování o přístupu k Schengenským/Dublinským

úmluvám pak hodnotu snižuje na 0,23 a poslední iniciativa o zákazu výstavby minaretů

vykazuje variační koeficient 0,14. Tento trend však nemusí nutně znamenat stále větší shodu

obyvatelstva na stanoviscích SVP. Ačkoli se v každém z analyzovaných hlasování jednalo o

profilové téma lidové strany a její stanovisko, ve kterém zůstala mezi ostatními stranami

osamocena, jsou témata nesporně odlišná a různým způsobem mobilizující elektorát

v různých oblastech. V případě stanovisek ostatních politických stran se variační koeficient

rovná 0,09 v roce 2002, 0,22 roku 2005 a 0,23 v případě referenda 2009. Velmi malá hodnota

referenda z roku 2002 je přitom dána velmi vysokou podporou (82%). Variabilita volební

účasti poklesla z 0,21 v roce 2002 na 0,1 a 0,11 v letech následujících.

11 Inkriminované území je vyvedeno totožnou barvou jako území volební podpory SVP.

23

Ve výše zmíněných problémech interpretace výsledků tohoto zkoumání může lehce

napomoci míra regionální stability podpory hlasování, určená pomocí Pearsonova korelačního

koeficientu. Tyto hodnoty jsou při zohlednění linie ať stanoviska lidové strany, nebo ostatních

stran stejné. Mezi lokální podporou chronologicky prvních dvou referend jsme nalezli „vyšší“

střední míru asociace s hodnotou zmíněného koeficientu 0,612. Srovnání výsledků referenda

z let 2005 a 2009 pak přináší statisticky významnou hodnotu koeficientu 0,813, která značí

vysokou míru asociace. Opět střední asociaci nalezneme mezi vzdálenějšími hlasováními

z letech 2002 a 2009. Především vysoká míra asociace mezi výsledky referenda o

Schengenu/Dublinu a stavbě minaretů napovídá, že se v obou případech skutečně mohlo

jednat o podobnou dělící linii mezi podporovateli stanoviska SVP a ostatních stran.

Tabulka č. 1: Hodnoty regionální variability výsledků referend obou stanovisek.

Referendum

2002 Referendum

2005 Referendum

2009 Variační koeficient stanoviska SVP 0,343 0,232 0,144 Variační koeficient stanoviska ostatních stran 0,092 0,220 0,230 Zdroj: Data Švýcarský statistický úřad, výpočty vlastní.

Tabulka č. 2: Regionální stabilita podpory referend. Výpočty vychází z koherentního

stanoviska pro SVP nebo ostatní strany (výsledky obou variant se rovnají).

Koherentní stanovisko v: Ref. o potratech 02 Ref. o Schengenu 05 Ref. o potratech 02 Ref. o Schengenu 05 Ref. o minaretech 09 Ref. o minaretech 09 Pearsonův korelační koeficient: 0,612 0,813 0,479 Zdroj: Data Švýcarský statistický úřad, výpočty vlastní.

24

Mapa č. 1: Území stabilní podpory stanovisek SVP v referendech.

Zdroj: mapový podklad a data Švýcarský statistický úřad 2011.

6.2. Referendum 2002 - O ochraně nenarozeného dítěte a matky v nouzi

První analyzované referendum této práce bylo voličům předloženo 2. června 2002.

Jednalo se o vyústění třicetiletého boje aktivistů za liberalizaci práv ženy na umělé přerušení

vlastního těhotenství. V zemi doposud platilo zákonné ošetření z roku 1942, které de iure

patřilo k nejkonzervativnějším v Evropě. Fakticky byla však situace jiná, potraty zde

probíhaly díky různým výkladům zmíněného zákona, který v některých kantonech umožňoval

povolení potratu v situaci ohrožení (fyzického i psychického) zdraví matky (Swissinfo

2002/1). Předmětem reformy tedy fakticky bylo uzákonění reálného stavu tak, aby nemusel

být obcházen archaický zákon. Referendu v roce 2002 předcházelo množství jak

liberalizujících, tak zpřísňujících iniciativ, žádná z nich však neprošla schvalovacím procesem

(Swissinfo 2002/2).

25

Roku 2002 byl vládou a parlamentem schválen liberalizující návrh zákona z roku

1942. Naproti němu však stála iniciativa konzervativní skupiny „Matka a dítě“12 navrhující

zachování aktuálního zákona a navíc jeho lehké zpřísnění. Referendum o konzervujícím

návrhu proběhlo 2. června 2002. Lidová iniciativa „pro péči o nenarozené dítě a pomoc jeho

matce v nouzi“ byla toho času zamítnuta hladkou většinou 81,75%, při podprůměrné účasti

41,7%, což otevřelo cestu již institucionálně schválenému liberálnějšímu znění zákona.

Oficiální stanoviska všech relevantních stran včetně SVP doporučovala opačný konzervativní

návrh zákona nepřijmout, ovšem pouze co se týče střechových organizací na spolkové úrovni.

Pro tuto práci je podstatné především kladné doporučení k referendu, které vydala pro

kantonální politiku klíčová místní stranická organizace SVP v kantonu Bern, Vaadt, Basel –

Landschaft13, Thurgau, Zug, Schaffhausen, Neuenburg, Glarus, Graubünden, Appenzell

Ausserrhoden, Aargau, Luzern, Genf a Wallis (Die Bundesversammlung - Das Schweizer

Parlament 2011).

Území podpory stanoviska pro konzervativní návrh (tedy k faktickému zákazu potratů)

leží především v jižní, střední a východní části Švýcarska, což vzhledem k převažujícímu

počtu převážně konzervativnějších katolíků není nikterak překvapivé. V tomto případě však

musíme mít na paměti, že území volební podpory tak, jak bylo definováno, neukazuje vždy

obvody, ve kterých to které stanovisko v lidovém hlasování převážilo. Může se totiž jevit jako

zavádějící, pokud toto území zabírá přes polovinu rozlohy země, přičemž bez výjimky ve

všech obvodech výrazně převážil názor opačný. Nejsilnější podporu přes 35% měl návrh

v obvodu Frutigen (kanton Bern, 49%), Bernina (k. Graubünden, 36%), Entremont, Goms,

Raron, Visp (vše kanton Wallis, 41-45%). Velmi silná podpora názoru proti konzervativnímu

návrhu v mezích 60 – 80% lze vypozorovat na celém území v výjimkou výše uvedených

obvodů.

12 Die Mutter-und-Kind Gruppe. 13 Basel-Landschaft je v této práci příležitostně zkracován na Basel-Land po vzoru německy píšících autorů.

26

Mapa č. 2: Území podpory návrhu zakazujícího potraty v referendu z roku 2002.

Zdroj: mapa i data Švýcarský statistický úřad 2011.

6.3. Referendum 2005 – Schengen a Dublin

Problematika evropské integrace Švýcarska je v zemi dlouhodobě aktuální a

kontroverzní téma, na kterém se profilují všechny nejsilnější stranické formace. Především

lidová strana jakýkoli zásah do tradičně přísně neutrální zahraniční politiky zásadně odmítá a

považuje zejména snahy o začlenění do Evropské unie za ohrožení švýcarského politického

modelu a jeho prosperity. Názor lidu byl vzhledem k této problematice dotazován již vícekrát,

přičemž určitý posun mínění voličů se ukázal až v roce 2005. Z nedávné minulosti lze zmínit

referendum z roku 1992, kdy švýcarští voliči odmítli začlenění země do Evropského

hospodářského prostoru a hlasování o vstupu do Evropské unie v roce 2001, jenž byl zamítnut

třemi čtvrtinami zúčastněných. Tradici skeptického náhledu na jakoukoli integraci dokládá i

dlouhodobé odmítání a boje o vstup do OSN. K začlenění došlo až roku 2002, po poměrně

27

nepřesvědčivém schválení v referendu, kde vstup podpořilo 54% voličů (Schweizerische

Bundeskanzlei 2011).

Roku 2003 schválilo Spolkové shromáždění a Spolková rada zahájení bilaterálních

jednání mezi Švýcarskem a Evropskou unií o začlenění do Schengenského prostoru a

Dublinského systému. Skupina politiků především ze Švýcarské lidové strany a dalších proti

evropských uskupení14 následně zorganizovala úspěšný sběr podpisů nutných pro uspořádání

referenda o tomto rozhodnutí. Lidové hlasování pak proběhlo 5. června 2005. Volební účast

dosáhla v místním kontextu nadprůměrných 56,8% a 54,6% voličů se navzdory kampani výše

uvedených subjektů vyjádřilo pro přistoupení k vyjednávání. Jako hlavní argumenty odpůrců

Schengenských a Dublinských úmluv můžeme vyzdvihnout již tradiční obavy ze zvýšení

imigrace do země a dále vnímání obou smluv jako předstupeň integrace do Evropské unie.

Zastánci smluv naopak argumentovali obavami o svou bezpečnost a o akceschopnost

bezpečnostních orgánů, které nemají přístup k databázím Schengenského systému, což je

velmi znevýhodňuje. Dublinská ujednání navíc aplikují společnou politiku regulace

přistěhovalectví. Rozhodnutí „ano“ či „ne“ zároveň podle oficiálních míst nemá vliv na

budoucí postoje k integraci do EU (Swissinfo 2005/1). Toto rozhodnutí mělo mimo jiné přímý

vliv na směřování zahraniční politiky Lichtenštejnska15. Rovněž v tomto referendu byla

doporučení uvažovaných politických stran kromě SVP jednotná pro Schengen/Dublin, jediná

SVP doporučovala vyjednávání odmítnout (Die Bundesversammlung - Das Schweizer

Parlament 2011).

Za území podpory stanoviska proti Schengenu/Dublinu lze dle našeho výzkumu

označit téměř celou německy a italsky mluvící část Švýcarska. Výjimky jsou v tomto případě

podstatná část kantonu Zürich, přibližně desetina kantonu Graubünden reprezentovaná

obvodem Maloja, části kantonů Bern, Solothurn, Basel a kanton Zug. Naopak zahájení

jednání s evropskými institucemi naopak podpořila téměř celá francouzsky mluvící část země.

Výzkumy navíc v tomto případě uvádí podstatné rozdíly mezi městským a venkovským

obyvatelstvem v rámci jednoho jazykově spřízněného území či kantonu. Snižují se zároveň

rozdíly mezi francouzsky a německy mluvícími voliči. Dle GfS Polling Institute v Bernu se

pro Schengen/Dublin vyjádřilo v roce 2005 53% obyvatel venkova, zatímco Evropský

14 Například od roku 1986 působící skupina Aktion für eine unabhängige und neutrale Schweiz a jiné (AUNS 2011). 15 Lichtenštejnsko je od rozpadu Rakouska-Uherska úzce svázáno se Švýcarskem, a to především obchodem a zahraniční politikou, případně diplomatickým zastoupením ve většině světových zemí. Po zkoumaném referendu v roce 2005 se stala otázka přistoupení k těmto dvěma evropským smlouvám velmi aktuální i zde (Liechtenstein 2011).

28

hospodářský prostor v roce 1992 měl ve stejné skupině voličů podporu 71%. Naopak souhlas

s přiblížením země k evropské integraci od roku 1992 významně vzrostl v německy mluvících

městech a to z 53% na 73% v roce 2005 (Swissinfo 2005/2).

Mapa č. 3: Území podpory stanoviska NE Schengenu/Dublinu v referendu 2005.

Zdroj: Data i mapový podklad Švýcarský statistický úřad 2011.

6.4. Referendum 2009 – lidová iniciativa Proti minaretům

V rámci balíku referend 29. listopadu 2009 proběhlo hlasování o lidové iniciativě

zákazu stavby minaretů16. Disputace o zákaz těchto muslimských staveb je však o čtyři roky

starší. Kořeny má v roce 2005, kdy se ve městě Wangen bei Olten (kanton Solothurn) rozběhl

spor o stavbu šestimetrové věžky u místního islámského centra. Místní komise pro stavby a

plánování vztyčení minaretu na nátlak skupiny obyvatel města nepovolila, což vedlo 16 Originální název iniciativy zní: Gegen den Bau von Minaretten.

29

Tureckou muslimskou asociaci k dovolání se k další instanci. Tahanice skončila na jaře 2009,

kdy byl minaret skutečně postaven. Během let 2006 až 2008 se o iniciativu proti takovým

stavbám snažila na kantonální úrovni skupina pravicových politiků, především členů SVP a

několika menších ultrapravicových stran, hlasování však byla odmítána kantonálními

parlamenty jako neústavní. V návaznosti na tyto neúspěchy zorganizovala podnítila podobná

skupina lidovou iniciativu na spolkové úrovni (The Telegraph 2009).

Pro iniciativu následně v listopadu 2009 hlasovalo 57,5% zúčastnivších se občanů a

zákaz výstavby nových minaretů byl poté uzákoněn. Proti výsledku referenda se ohradila

mimo jiné švýcarská ministryně spravedlnosti, kladné stanovisko odmítala Federální komise

proti rasismu (EKR) jako diskriminující a pošlapávající lidská práva a odsoudili jej například

specialisté pro lidská práva OSN v Ženevě (EKR 2008: 2; Swissinfo.ch 2009). Připomeňme

také, že z námi uvažovaných relevantních politických stran doporučila kladné hlasování

v referendu jediná SVP, doporučení ostatních stran byla záporná. Výsledek referenda tedy

znamená úspěch lidovecké populistické rétoriky a kampaně, která při této příležitosti

proběhla.

Za území volební podpory kladného stanoviska v pojednávaném referendu se dá

označit téměř celý kanton Bern, Lucern, Schwyz, Ticino, Glarus, Uri, oba polokantony

Appenzell, „kolébku“ celého sporu Solothurn a Sankt Gallen. Podpora opačného stanoviska

se naopak nalézá ve francouzsky mluvících kantonech Waadt, Genf, Neuenburg, Freiburg,

Jura a částečně Wallis. Pozoruhodná jsou převážně odmítavá stanoviska v německy mluvících

kantonech Graubünden a především Zürich, jakožto domácí území Christopha Blochera.

30

Mapa č. 4: Území podpory zákazu stavby minaretů v referendu 2009.

Zdroj: Data i mapový podklad Švýcarský statistický úřad 2011.

7. Volební geografie politických stran

Podobně jako v případě referend budou v následující kapitole představeny výsledky

jednotlivých stran ve volbách do Národní rady v letech 1999, 2003 a 2007. Bude zde

analyzována regionální variabilita podpory strany a její trendy ve vymezeném období a dále

budou představeny výsledky zkoumání regionální stability jednotlivých stran. Třetí částí

analýzy pak bude určení území volební podpory v jednotlivých volbách a průnik těchto dat

v území stabilní podpory strany.

31

7.1. Volební geografie FDP

Jako první se budeme věnovat Svobodomyslné demokratické straně FDP. Ta se ve

volebním boji roku 1999 umístila na třetím místě s 19,9% celkového zisku. V roce 2003

získala 17,3% a roku 2007 pouze 15,8%. Variabilita podpory strany v obvodech se mezi

pojednávanými volbami příliš nezměnila. Stabilně dosahuje středních hodnot v rámci

zkoumaných stran, lze zde však pozorovat lehce stoupající trend. V chronologicky prvních

volbách strana dosáhla nejmenšího koeficientu 0,5, volby 2003 přinesly jeho lehké navýšení

na 0,51 a poslední zkoumaná sada dat z roku 2007 zvýšila hodnotu variačního koeficientu na

0,62, což lze vysvětlit nerovnoměrným úbytkem podpory strany především ve francouzsky

mluvících kantonech.

Navzdory mírnému vzestupu variability podpory strany v regionech ukazuje výzkum

regionální stability výsledků voleb její vysokou míru. Mezi volbami 1999 a 2003 se jedná o

velmi vysokou míru asociace vzhledem k hodnotě Paersonova koeficientu 0,848. Tato

hodnota se velmi mírně snižuje mezi volbami 2003 a 2007 na 0,814, stále však zůstává velmi

vysokou. Srovnání voleb 1999 a 2007 přináší nižší míru asociace vzhledem ke hodnotě 0,749,

uvážíme-li však větší časový odstup, stále se jedná o hodnotu vysokou.

Srovnáním map volební podpory všech zkoumaných voleb zjistíme, že je toto území

dlouhodobě roztříštěné po celé zemi. Během času se navíc území největších zisků FDP lehce

posouvá na východ a potažmo mizí. Tento posun je dán především ztrátou podpory ve

významných částech francouzsky mluvících kantonů Vaadt, Freiburg a Neuchatel od roku

1999. Mapa stabilní volební podpory, která je fakticky průnikem map tří volebních let,

naopak ukazuje území, kde strana opakovaně zaznamenala pro ni významné úspěchy. Tímto

územím je především celý kanton Ticino, Solothurn, Uri, Zug, Schaffhausen a Appenzell

Ausserrhoden. Dále se pak strana opírá o dlouhodobou podporu v severní polovině kantonu

Luzern, západních obvodech kantonu Wallis, přibližně polovině kantonu Basel – Landschaft a

obvodech Maloja a Prättigau-Davos kantonu Graubünden.

Tabulka č.3: Regionální variabilita FDP.

FDP Volby 1999 Volby 2003 Volby 2007 Variační koeficient 0,502 0,511 0,620 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

32

Tabulka č. 4: Regionální stabilita FDP.

FDP 1999/2003 2003/2007 1999/2007 Pearsonův korelační koeficient 0,848 0,814 0,749 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

Mapa č. 5: Území stabilní volební podpory FDP.

Zdroj: Data i mapa Švýcarský statistický úřad 2011.

7.2. Volební geografie CVP

Křesť ansko-demokratická lidová strana zažívala od počátku 90. let kontinuální pokles

volebních výsledků, ve zkoumaném období tří voleb se pak pohybuje kolem 15%. Míra

variability strany v regionech je ve spektru relevantních stran absolutně nejvyšší. V případě

voleb 1999 vykázaly výsledky CVP vysoký variační koeficient 0,91, který v roce 2003 ještě

stoupl na 0,98. Volby 2007 pak přinesly mírný pokles regionální variability s hodnotou 0,9.

Tyto hodnoty poukazují na markantní regionální rozdíly volební podpory křesť anských

33

demokratů. Zajímavé je, že silná diferenciace je zřetelně pozorovatelná především na úrovni

kantonů, méně pak mezi jednotlivými obvody, jak tomu může být například v případě

rozhodování v referendech. Především kantony Wallis, Jura a Lucern tak vykazují až na

zanedbatelné výjimky ve všech svých obvodech podporu straně přibližně mezi 30 a 70%, na

zbytku území se pak setkáváme s podporou podstatně menší, například v nejlidnatějším

kantonu Bern strana získává obvykle do 5% hlasů.

Na výše uvedené přímo navazuje míra regionální stability podpory strany mezi

jednotlivými volbami. Ta je mezi zkoumanými stranami stabilně nejvyšší a jako jediná

přesahuje hodnotu korelačního koeficientu 0,9. Mezi volbami 1999 a 2003 dosahuje míra

asociace v této práci rekordní hodnoty 0,972, regionální stabilita se pak velmi lehce snížila

mezi lety 2003 a 2007, kdy Pearsonův korelační koeficient nabývá hodnoty 0,963. Časově

nejvzdálenější měření mezi lety 1999 a 2007, kde výsledky ostatních stran vykazují hodnoty

řádově o 0,1 nižší než v případě voleb „sousedních“, pak zachovává velmi vysokou míru

asociace 0,953. Obě popsané sady dat dokazují v kontextu mírně specifický ráz rozložení

volební podpory křesť ansko-demokratické strany. Jejími charakteristickými znaky jsou

především velké rozdíly mezi regiony – a v tomto případě i kantony – a zároveň jejich velmi

vysoká stabilita.

Z uvedeného charakteru dat vyplývá, že by se území volební podpory CVP v čase

nemělo příliš měnit, dokonce se může jevit logickým faktem, že by mělo zůstat až na výjimky

naprosto totožné. Vzhledem k metodologické různorodosti analýzy těchto výsledků voleb je

však situace, co se týče území volební podpory, jiná. Zmiňme nejprve území stabilní volební

podpory, které bylo již částečně naznačeno v pojednání o variabilitě výsledků. Tradiční

baštou křesť anských demokratů je především celý kanton Wallis. Podobně silná je pozice této

strany v kantonu Lucern, s výjimkou obvodu Lucern, kde však strana nikterak nepropadá, její

zisky se zde pohybují stabilně okolo 20%. Dále je v tomto území zahrnuta západní část

kantonu Freiburg, konkrétně obvody La Broye a La Glane, část kantonu Graubünden a

v posledních dvou volebních letech se strana opírá významnou měrou o podporu kantonu

Ticino, Obwalden a Schwyz. Od voleb roku 1999 se tak podpora CVP koncentrovala spíše

k jihu a středu země. Významnější jsou pro ni rovněž její zisky v kantonech Solothurn a Sankt

Gallen.

34

Tabulka č. 5: Regionální variabilita CVP.

CVP Volby 1999 Volby 2003 Volby 2007 Variační koeficient 0,911 0,983 0,899 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

Tabulka č. 6: Regionální stabilita CVP.

CVP 1999/2003 2003/2007 1999/2007 Pearsonův korelační koeficient 0,972 0,963 0,953 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

Mapa č. 6: Území stabilní volební podpory CVP.

Zdroj: Data i mapa Švýcarský statistický úřad 2011.

35

7.3. Volební geografie SPS

Sociálnědemokratická strana Švýcarska je aktuálně druhou nejsilnější členskou

formací Spolkové rady. Poté, co ve volbách 2003 navýšila svůj zisk od voleb předchozích na

23,3%, se v posledních volbách 2007 propadla lehce pod 20%, zdaleka se však nepotýká

s krizí vlastní současné FDP a CVP. Regionální variabilita volebních výsledků strany se

pohybuje na nejnižších hodnotách stranického spektra, přičemž se v průběhu zkoumaného

období významně nemění. Výsledek voleb 1999 vykázal hodnotu variačního koeficientu SPS

0,39, roku 2003 míra variability lehce poklesla na 0,34 a v posledních volbách opět stoupla na

0,38. Tato stabilní a v kontextu nízká rozdílnost místních rozdílů v podpoře strany se dá

nejspíše vysvětlit jejím charakterem určeným primárně zemsky univerzálním rozporem mezi

vlastníky a pracujícími.

Regionální stabilita volební podpory sociálních demokratů naopak i v rámci poměrně

vyrovnaného spektra patří k jedné z nejvyšších. Mezi prvními dvěma sadami dat z voleb 1999

a 2003 nacházíme jen o málo nižší míru asociace než u nejstabilnější CVP, konkrétně 0,883.

Porovnání posledních dvou volebních let 2003 a 2007 pak přináší jen o málo nižší hodnotu

Pearsonova koeficientu 0,837. Asociace mezi časově vzdálenějšími dvěma volbami pak svou

hodnotou 0,756 odpovídá výše naznačenému rozdílu oproti srovnání voleb bližších v řádu 0,1.

Popsaná data naznačují vysokou míru stability volebního chování ve zkoumaném období

spolu s velmi malou mírou rozdílů podpory na úrovni volebních obvodů.

Území, na kterém je strana schopna v jednotlivých volbách získat významné procento

hlasů, by dle nastíněné charakteristiky teoreticky mělo být relativně nejvyrovnaněji

rozprostřené v rámci celé země a navíc poměrně stabilní. Porovnáním výsledků SPS

v jednotlivých obvodech a volbách zjistíme, že se podpora na převážné většině území

pohybuje zhruba mezi 10 a 30%, s velmi řídkými výkyvy nahoru či dolů. Obecně je ve všech

volbách velmi málo obvodů, ve kterých by strana dosáhla jednociferného zisku, tedy pod

10%. Území stabilní podpory sociálních demokratů pak nalezneme kumulované především

v oblasti při hranici země s Francií, to znamená v kantonech Neuenburg, Vaadt, Jura, částečně

Freiburg, Solothurn a Basel – Stadt. Ve východní části Švýcarska strana těží ze stabilní

podpory kantonu Glarus, většiny kantonu Schaffhausen, z části Graubünden a obvodu Zürich

ve stejnojmenném kantonu. Z tohoto „standardu“ se v roce 2003 vymykala významná

podpora v kantonu Ticino a v severních dvou třetinách kantonu Bern.

36

Tabulka č. 7: Regionální variabilita SPS.

SPS Volby 1999 Volby 2003 Volby 2007 Variační koeficient 0,392 0,344 0,379 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

Tabulka č. 8: Regionální stabilita SPS.

SPS 1999/2003 2003/2007 1999/2007 Pearsonův korelační koeficient 0,883 0,837 0,756 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

Mapa č. 7: Území stabilní volební podpory SPS.

Zdroj: Mapa i data Švýcarský statistický úřad 2011.

37

7.4. Volební geografie SVP

Švýcarská lidová strana je poslední dvě desetiletí v místní politice určitým

fenoménem, nejen svými stále významně stoupajícími volebními zisky, nýbrž i agresivním

politickým stylem, vyhraněností postojů, populistickou rétorikou a nekonsenzuálním

politickým chováním, které se výrazně projevilo například při vyjednávání o budoucnosti

magické formule na začátku třetího tisíciletí. V posledních volbách dosáhla strana zisku

28,9%, čímž za sebou téměř o 10 procentních bodů nechala druhou nejsilnější sociální

demokracii a přibližně 15 procentních bodů ji dělí od dalších dvou vládních stran FDP a CVP.

Volební zisky lidovců kromě stabilního vzestupu charakterizují další trendy. Univerzalitu

stranické politiky dokazuje regionální variabilita jejích volebních výsledků, která dosahuje

vedle sociální demokracie nejnižších hodnot zjištěného variačního koeficientu, dle voleb

chronologicky 0,51; 0,41; 0,37. Kromě hodnot značících střední až nízké regionální rozdíly ve

výsledcích voleb lze pozorovat jejich klesající tendenci. Toto mírné avšak kontinuální

snižování variability je možné vzhledem k zároveň stoupajícím volebním ziskům považovat

za příznivý trend pro lidovou stranu ve smyslu stále širšího pronikání do oblastí její politice

méně nakloněných.

Regionální stabilita měřená pomocí Paersonova korelačního koeficientu pak přináší v

kontextu stranického spektra průměrné hodnoty. Mezi dvěma staršími volbami dosahuje

hodnoty 0,883 a v případě voleb novějších 2003 a 2007 hodnoty 0,837. Stále máme co

dočinění s velmi vysokou mírou stability podpory strany v regionech. Předpokládaně o

přibližně 0,1 nižší hodnoty dosahuje tento koeficient ve srovnání voleb 1999 a 2007, na

hodnocení míry asociace se ale ani v tomto případě nic nemění.

Ve světle dat ukazujících stále nižší míru regionální variability volebních výsledků

lidové strany a zároveň vysokou míru stability těchto proměnných v regionech lze

předpokládat zisky v obvodech bez dramatických výkyvů. Na volebních výsledcích SVP z

jednotlivých let však můžeme pozorovat zřetelně větší různorodost než u výsledků SPS.

Kantony s markantně nižšími zisky jsou ve všech zkoumaných letech Ticino, Wallis, Jura,

Genf a částečně Freiburg. Výsledky lidovců během let 2003 a 2007 zároveň nejzřetelněji

stoupaly právě v těchto kantonech s nejnižší podporou, což souhlasí s výše popsaným

klesajícím trendem regionální variability volebních výsledků SVP. Území stabilní volební

podpory se nachází především ve středu a severovýchodě země, tedy zejména v německy

mluvících kantonech. Do tohoto území průniku stabilní podpory tří voleb nepatří žádný

38

kanton všemi svými obvody. Stabilní podporu nalézá strana v jižní a východní většinové části

kantonu Bern, až na výjimku obvodu Frauenfeld v celém kantonu Thurgau, dále ve většině

kantonu Aargau, významné části k. Zürich, Sankt Gallen, Schaffhausen, Schwyz a

Graubünden. Území stabilní podpory tím tvoří oblouk, v jehož vnitřku leží nezahrnuté

kantony Lucern, Zug, Nidwalden a Obwalden, Uri a Glarus.

Tabulka č. 9: Regionální variabilita SVP.

SVP Volby 1999 Volby 2003 Volby 2007 Variační koeficient 0,508 0,408 0,372 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

Tabulka č. 10: Regionální stabilita SVP.

SVP 1999/2003 2003/2007 1999/2007 Pearsonův korelační koeficient 0,873 0,820 0,756 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

39

Mapa č. 8: Území stabilní volební podpory SVP.

Zdroj: Data i mapa Švýcarský statistický úřad 2011.

7.5. Volební geografie GPS

Zelená strana Švýcarska je doposud nejmenší zde zkoumanou stranou, magická

formule navíc neurčuje její zastoupení ve Spolkové radě. Aktuálním tématem se však strana

stává především pro své úspěchy v pojednávaných volbách. V roce 2003 svůj zisk z minulých

voleb navýšila přibližně o polovinu, v posledních volbách roku 2007 si pak opět významně

polepšila, oproti volbám minulým o 30%. Zkoumat tuto stranu se tedy jeví jako opodstatněné

vzhledem k blížícím se volbám roku 2011, ve kterých by mohla svou podporu opět navýšit.

Regionální variabilitu volebních výsledků GPS lze v kontextu ostatních stran hodnotit jako

průměrnou. Chronologicky ve volebních letech 1999, 2003 a 2007 variační koeficient nabývá

hodnot 0,61; 0,58 a 0,48. Klesající trend lokální variability strany zelených lze částečně

vysvětlit právě zvyšujícími se volebními zisky i v oblastech méně nakloněných zelené

politice, v některých kantonech však stále zůstává podpora strany na velmi nízké úrovni.

40

Míra regionální stability volebních výsledků GPS je z analyzovaných stran jedna z

nejnižších, stále však zůstává velmi vysoká. Mezi prvními dvěma volbami dosáhla míra

asociace hodnoty 0,795, mezi druhou měřenou dvojicí proměnných pak 0,731. Zajímavý je

výsledek výpočtu regionální stability mezi volbami let 1999 a 2007. Zde nabývá korelační

koeficient hodnoty 0,767, což značí druhou nejvyšší míru asociace mezi vzdálenějším párem

voleb po křesť ansko demokratické straně. Navíc je pozoruhodné, že je tato hodnota - i když

pouze o tři setiny – vyšší než míra asociace mezi výsledky let 2003 a 2007.

Území stabilní volební podpory strany zelených zahrnuje především kanton Basel –

Landschaft a Genf. Dále části kantonu Vaadt, kde je strana obecně poměrně silná, konkrétně

obvody Lausanne, Lavaux – Oron a Nyon, obvody Bern a Biel kantonu Bern, obvod Lucern

stejnojmenného kantonu a obvod Solothurn rovněž stejnojmenného kantonu. Takto vymezené

poměrně koncentrované území stabilní podpory naznačuje voličskou základnu strany

především v regionálních centrech severozápadních kantonů země. Území volební podpory

v kantonech Thurgau, Bern a Neuchatel v roce 1999 zároveň v dalších dvou volbách postupně

mizí a soustředí se naopak do kantonů Vaadt, Genf a Basel – Land. Díky kandidatuře

omezeného počtu stran pak strana dosáhla v roce 2003 významného úspěchu v kantonu Uri.

Tabulka č. 11: Regionální variabilita GPS.

GPS Volby 1999 Volby 2003 Volby 2007 Variační koeficient 0,614 0,578 0,477 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

Tabulka č. 12: Regionální stabilita GPS.

GPS 1999/2003 2003/2007 1999/2007 Pearsonův korelační koeficient 0,795 0,731 0,767 Zdroj: Švýcarský statistický úřad, vlastní výpočty.

41

Mapa č. 9: Území stabilní volební podpory GPS.

Zdroj: Mapa i data Švýcarský statistický úřad 2011.

8. Území potenciálních zisků Švýcarské lidové strany

Tato kapitola si klade za cíl porovnat a analyzovat volební zisky švýcarských

politických stran a výsledky jejich doporučených stanovisek v referendech. Na základě

srovnání map území volební podpory jednotlivých voleb a referend a současně analýzy míry

asociace mezi výsledky jednotlivých voleb a referend v obvodech lze říci, do jaké míry se

srovnávaná území shodují či liší a do jaké míry se v duchu politiky SVP vyjadřují i voliči

ostatních stran. Následně zjistíme, která konkrétní území spadají do podpory témat lidovců

v referendech a zároveň nenáleží jejich území stabilní volební podpory. Tato území pak lze

prohlásit za potenciální prostor rozšíření podpory strany.

Jak již byly výše nastíněny, zmiňme pro přehlednost základní charakteristiky výsledků

referend. Regionální variabilita stanoviska SVP nabývá v případě zkoumaných hlasování

v kontextu celé práce poměrně nízkých hodnot. To není nijak překvapivé zjištění vzhledem

42

k tomu, že v referendu má elektorát na výběr pouze ze dvou možností, zatímco

v parlamentních volbách může být větší množství, variabilita pak musí při širším spektru

možností přirozeně stoupat. Výpočet variability výsledků referend dle ostatních stran přinesl

podobné výsledky jako v případě SVP. Jestliže se však zabýváme cíleně vybranými tématy

referend, které tvoří základ politické profilace primárně zkoumané strany, jejíž podpora leží

v rámci Švýcarska především na severovýchodě a středu země, a konkrétně pak výsledky

jejích stanovisek v těchto hlasováních, dala by se očekávat vzhledem k nižší podpoře ve

zbytku země variabilita podstatně větší. Na druhou stranu právě SVP i díky svým vysokým

výsledkům disponuje jednou z nejméně variabilních podpor v regionech. Nízká variabilita

výsledků referend zde značí určité možnosti lidovců získat další volební podporu skrze

zkoumaná témata. Regionální stabilita výsledků referend ať stanovisek SVP či opačných je

naopak středně až velmi vysoká. To potvrzuje příbuznost témat a zároveň určitou názorovou

stabilitu zúčastněného voličstva.

Dalšími měřenými hodnotami jsou míry asociace mezi výsledky zkoumaných stran ve

volbách do Národní rady a výsledky podpory stranických stanovisek v referendech.

Konkrétně se jedná o zkoumané volby let 1999, 2003 a 2007 a referenda z let 2002, 2005 a

2009. Vzájemné souvislosti byly měřeny vždy mezi chronologicky po sobě jdoucími dvěma

událostmi.

Pearsonův korelační koeficient pro případ primárně zkoumané SVP dosahuje

ve srovnání voleb 1999 a referenda 2002, referenda 2002 a voleb 2003 hodnot kolem 0, není

tedy nalezena žádná asociace. Mezi lety 2003, 2005 a 2007 získáváme hodnotu koeficientu

0,28, která lze interpretovat jako nízká míra asociace. Poslední srovnání této sady pak přináší

hodnotu korelace 0,357, tedy již střední míru asociace. Jedním z možných způsobů

interpretace těchto dat a jejich stoupavé tendence je vzhledem ke stále vyšším ziskům

Švýcarské lidové strany postupné získávání nových voličů právě mezi občany, jejichž názory

souhlasí mimo jiné s oficiálními stanovisky strany ve zkoumaných referendech. Proto se jeví

jako relevantní hledání území dalších potenciálně významných nových zisků strany právě

pomocí logiky porovnávání map stabilní podpory voleb a referend.

Stejným způsobem porovnáme volební zisky ostatních stran a výsledky referend

opačného stanoviska, jenž je pro všechny tyto strany společné. Ve zjištěných datech

nalezneme vůbec nejvyšší míru asociace mezi stranou zelených a jejími stanovisky referend,

kdy všechna měření dosahují střední míry asociace. Velmi podobné výsledky můžeme

zaznamenat u sociálních demokratů. Co do výše míry asociací následuje lidová strana, jejíž

výsledky jsou popsány výše. Nižších hodnot dospíváme u FDP, trend jejich vývoje je navíc

43

téměř opačný než v případě SVP. Od malých asociací v prvních dvou měřeních se v dalších

třech výpočtech dostáváme k podobným hodnotám v záporných číslech, asociace se tedy až

na poslední měření stále snižovala. CVP se dle tohoto měření potýká s největší neukázněností

elektorátu. Hodnoty asociací výsledků této strany se pohybují od záporných středních měr

k téměř k nule. Lze zde tedy vypozorovat stoupavý trend.

Tabulka č. 13: Míry asociace volebních výsledků politických stran a jejich stanovisek

v referendech. Měřeno pomocí Pearsonova korelačního koeficientu.

Volby 99 Potraty 02 Volby 03 Schengen 05 Volby 07 Potraty 02 Volby 03 Schengen 05 Volby 07 Minarety 09 FDP 0,191 0,189 -0,092 -0,149 -0,069 CVP -0,521 -0,555 -0,216 -0,181 -0,031 SPS 0,436 0,442 0,363 0,422 0,399 SVP -0,002 -0,100 0,283 0,282 0,357 GPS 0,437 0,519 0,600 0,540 0,305 Zroj: Data Švýcarský statistický úřad, výpočty autor.

Území stabilní podpory SVP bylo již výše popsáno jako oblouk, táhnoucí se od

východního cípu země k severovýchodním kantonům a dále k západu, později středozápadu,

kde končí, vyhýbaje se jižním, západním, severozápadním oblastem a samému středu

Švýcarska. Konkrétně do tohoto území patří oblast obvodu Inn kantonu Graubünden, dále

jeho severovýchod, západní část kantonu Sankt Gallen, s výjimkou obvodu Frauenfeld kanton

Thurgau, západní Schaffhausen, kanton Zürich mimo obvody přiléhající k Zürichsee17,

většina kantonu Aargau mimo obvody Aarau, Baden a Rheinfelden, většina kantonu Schwyz

a 17 z 26 obvodů kantonu Bern.

Mapa stabilní podpory témat SVP v referendech pak začíná severními obvody kantonu

Graubünden, obsahuje kantony Sankt Gallen, Appenzell Innerrhoden a Ausserrhoden,

Thurgau rovněž bez obvodu Frauenfeld díky nižší podpoře zákazu minaretů, západní polovinu

kantonu Schaffhausen, jižní obvody Aargau spolu s jediným severním obvodem Laufenburg,

střední obvody kantonu Solothurn, k jihu celý kanton Lucern s výjimkou obvodu Lucern,

středovýchodní kantony Obwalden, Nidwalden, Zug, Schwyz a Uri, jih a východ kantonu

Bern, celý kanton Ticino a východní přibližnou polovinu kantonu Wallis. Pozoruhodná je na

17 Curišské jezero. Vzhledem k uvádění originálních německých názvů kantonů, měst a obvodů je pro jednotnost uveden i zeměpisný název v originále.

44

mapě stabilní podpory referend její omezenost na (necelou) německy a (kompletní) italsky

mluvící část země. Tato dělící linie je velmi zjevná v případě kantonu Wallis, jenž je

vymezením tohoto území rozdělen téměř přesně na německou část, ve které stabilně leží

podpora témat SVP a francouzskou část, kde se tato významná podpora nenachází.

Srovnáním obou map můžeme nalézt oblasti patřící do stabilní podpory lidovců ve

volbách a zároveň nepatřící ke stabilnímu území podpory jejich referend a naopak cílené

území, ve kterém se nachází stabilní podpora témat SVP v referendech a které zároveň nepatří

k území stabilní podpory této strany v parlamentních volbách. Do první skupiny můžeme

zahrnout především většinu kantonů Zürich a Aargau, dále obvody Inn a Hinterrhein kantonu

Graubünden. Opačná skupina je pak podstatně silnější. Jedná se o kantony Appenzell

Innerrhoden, Appenzell Ausserrhoden, východní polovinu kantonu Sankt Gallen, obvody

Gäu, Thal a Thierstein kantonu Solothurn, obvod Waldenburg kantonu Basel-Land, obvod

Reiat kantonu Schaffhausen a obvod Thun kantonu Bern. Dále pak především jádro země

v podobě kantonů Lucern (s výjimkou obvodu Lucern), Zug, Nidwalden, Obwalden, Uri a

obvod March kantonu Schwyz. Zbývá kompletní italskojazyčný kanton Ticino a zmíněná

východní polovina kantonu Wallis.

45

Mapa č. 10: Území potenciálních nových zisků SVP (vyvedené kontrastní růžovou barvou)

v kontextu jejího území stabilní volební podpory (zeleně).

Zdroj: Mapa i data Švýcarský statistický úřad 2011.

46

9. Závěr

V této práci byl představen politický, volební a stranický systém Švýcarska, včetně

jeho nejsilnějších stranických subjektů. Dále jsou zde zkoumány poslední tři volby do

Národní rady, které proběhly v letech 1999, 2003 a 2007. Byly představeny jejich výsledky,

stručně volební kampaň a míra a trendy volební účasti. V rámci této části práce byla rovněž

pojednávána tři vybraná referenda, roku 2002 o zákazu/liberalizaci potratů, hlasování o

přistoupení k Schengenským a Dublinským úmluvám z roku 2005 a referendum a zákazu

stavby minaretů roku 2009. U těchto tří lidových hlasování jsou představeny jejich výsledky,

regionální variabilita a stabilita, území volební podpory stanovisek politických stran a obecný

kontext.

Další částí práce je představení volební geografie zkoumaných stran. Nejvyšší míra

regionální variability připadá Křesť ansko-demokratické lidové straně, nejnižší naopak

Sociálně-demokratické straně. Míra zjištěné regionální stability dosahuje u všech subjektů

velmi vysokých hodnot, nejstabilnějším elektorátem nicméně disponuje opět Křesť ansko-

demokratická strana, nejméně stabilním pak Švýcarská strana zelených. Dále jsou v této

kapitole pro jednotlivé strany určena území volebních podpor ve zkoumaných volbách a

změny mezi nimi, celková území stabilní podpory a trendy v charakteristice volebních

výsledků.

Území stabilní podpory FDP bylo určeno na západě kantonu Wallis, dále v kantonu

Tisino, Uri, Solothurn, Zug a Schaffhausen, částečně pak v kantonech Lucern, Basel-Land,

Zürich, Appenzell Innerrhoden a Graubünden. Podpora křesť anských demokratů je

koncentrována do kantonů Wallis a Lucern, částečně pak Freiburg, Ticino, Graubünden a

okrajově Solothurn. Sociální demokracie stabilně těží především v kantonech Jura,

Neuenburg, Basel-Stadt a Glarus, částečně pak v kantonech Vaadt, Graubünden,

Schaffhausen, Freiburg, Bern a v obvodu Zürich. Podpora SVP se koncentruje výhradně do

německy mluvících kantonů, konkrétně Bern, Zug, Thurgau, Graubünden, Sankt Gallen a

Aargau. Zelení mají jádro své podpory v kantonu Basel-Land, částečně pak Genf, Vaadt,

Bern, Solothurn a v obvodu Lucern.

Otázka míry prolínání volební podpory jednotlivých stran a podpory jimi určených

stanovisek v referendech byla zkoumána pomocí korelačních koeficientů a v případě SVP

rovněž porovnáním vypracovaných map s vyznačenými územími stabilní podpory voleb a

referend. Toto prolnutí lze u lidové strany hodnotit jako částečné se stoupající tendencí ke

47

střední míře asociace. V případě ostatních stran se pouze u sociálních demokratů a zelených

setkáme výhradně s kladnými asociacemi. Výsledky křesť anských demokratů vykazují

zápornou střední míru asociace a FDP se svými hodnotami pohybuje kolem 0 s mírnou

klesavou tendencí.

Tato práce si stanovila za cíl najít pomocí map stabilní podpory SVP a stabilní

podpory jejích témat v referendech území, na kterém by strana potenciálně mohla

v budoucnosti zaznamenat další významné zisky v parlamentních volbách. Území možného

budoucího zvýšení volební podpory strany bylo nalezeno v celém kantonu Ticino, východní

polovině kantonu Wallis, kantonech Lucern (kromě městského obvodu Lucern), Uri, Zug,

Nidwalden a Obwalden, dále ve středu kantonu Solothurn a jihu Basel-Land, polokantonech

Appenzell Innerrhoden a Appenzell Ausserrhoden, v obvodech Rorschach, Werdenberg a Wil

kantonu Sankt Gallen a v obvodu Reiat kantonu Schaffhausen. Jak již bylo řečeno v úvodu,

práce si nekladla za cíl predikovat či předurčit další volební zisky strany, cílem bylo ukázat

možná další území, ve kterých může být SVP pravděpodobně schopná získat významnější

podporu. Evaluace takto nastíněných možností proběhne po zveřejnění výsledků švýcarských

parlamentních voleb tohoto roku. Autor posléze předpokládá další výzkum na toto téma.

48

Použitá literatura

1) Arnold, Bernd. 2003. Politische Parteien, Volksbegehren und Volskabstimmungen

Dissertation. Erlangen-Nürnberg: Friedrich-Alexander Universität. (www.opus.ub.uni-

erlangen.de/opus/volltexte/2004/53/, ověřeno 2.5.2011).

2) Bankowicz, Bozena. 2002. „Extrémní pravice v Západní Evropě.“ Politologická revue 8, č.

2, 42–57.

3) Belling, Vojtěch. 2002. „Dimense pravicového populismu ve Švýcarsku (SVP po roce

1999).“ Politologický časopis 9, č. 4, 432-445.

4) Blažek, Jiří a Kostelecký Tomáš. 1991. „Geografická analýza výsledků parlamentních

voleb v roce 1990.“ Sborník České geografické společnosti 96, č. 1, 1-13.

5) Čermák, Daniel a Kostelecký, Tomáš. 2004. „Vliv teritoriálně specifických faktorů na

formování politických orientací voličů.“ Sociologický časopis 40, č. 4, 469-487.

6) Dardanelli, Paolo. 2005. „The parliamentary and executive elections in Switzerland, 2003“.

Electoral Studies 24. 123-160.

7) Hendl, Jan. 2006. Přehled statistických metod zpracování dat. Praha: Portál.

8) Husbands, Christopher T. 2000. „Switzerland: Right-Wing and Xenofobic Parties, from

Margin to Mainstream?“. Parliamentary Affairs 53, č. 3, 501-516.

9) Church, Clive H. 2000. „The Swiss Elections of October 1999: Learning to Live in More

Interesting Times“. West European Politics 23, č. 3, 215-230.

10) Church, Clive H. 2004. „The Swiss Elections of October 2003: Two Steps to System

Change?“. West European Politics 27, č. 3, 518-534.

49

11) Church, Clive H. 2008. „The Swiss Elections of 21 October 2007: Consenzus Fights

Back“. West European Politics 31, 3, 608-623.

12) Chytilek, Roman et al. 2009. Volební systémy. Praha: Portál.

13) Jehlička, Petr a Sýkora, Luděk. 1991. „Stabilita regionální podpory tradičních politických

stran v českých zemích (1920-1990).“ Sborník české geografické společnosti 96, č. 2, 81-93.

14) Jeřábek, Martin. 2005. „Švýcarská konfederace.“ In: Komparace politických systémů I.

Ed. Vladimíra, Dvořáková. Praha: Oeconomica, 241-263.

15) Karlsson, Brian Edward. 2008. The Mobilization of Identity in the 2007 Swiss Federal

Elections. Washington: The George Washington University.

16) Klíma, Michal. 1998. Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha: Radix.

17) Ladner, Andreas. 2005. Das Schweizer Parteisystem in Bewegung. Zürich: Sociologisches

Institut der Universität Zürich. (www.socio.ch/par/ladner/lad_02.pdf, ověřeno 2.5.2011).

18) Milic, Thomas. 2008. „Switzerland“. European Journal of Political Research 47, 1148-

1155.

19) Nash, Michael. 2008. „Black Sheep, White Sheep: The Swiss and Immigration“.

Contemporary Review 2008, č. 1, 64-67.

20) Novák, Miroslav. 1997. Systémy politických stran. Praha: Sociologické nakladatelství.

21) Oesch, Daniel. 2008. „Explaining workers‘ support for Right-Wing Populist Parties in

Western Europe: Evidence from Austria, Belgium, France, Norway, and Switzerland“.

International Political Science Review 29, č. 3, 349-373.

22) Pink, Michal. 2005. „Současné přístupy k volební geografii.“ In: Víceúrovňové vládnutí:

teorie, přístupy, metody. Ed. Petr, Fiala. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury,

148-162.

50

23) Sartori, Giovanni. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: Centrum

pro studium demokracie a kultury.

24) Skenderovic, Damir. 2007. „Immigration and the radical right in Switzerland: ideology,

discourse and opportunities“. Patterns of Prejudice 41, č. 2, 155-176.

25) Strmiska, Maxmilián et al. 2005. Politické strany moderní Evropy. Praha: Portál.

26) Swissinfo. 2002. Government supports legalised abortion. Bern: Swiss Broadcasting

Corporation (cit. 2011-05-02).

(http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/Government_supports_legalised_abortion.html?

cid=2651726).

27) Swissinfo. 2002. Swiss vote to legalise abortion. Bern: Swiss Broadcasting Corporation

(cit. 2011-05-01).

(http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/Swiss_vote_to_legalise_abortion.html?cid=274

4036).

28) Swissinfo. 2005. "No to Schengen/Dublin would be an own goal". Bern: Swiss

Broadcasting Corporation (cit. 2011-05-01).

(http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/No_to_Schengen/Dublin_would_be_an_own_g

oal.html?cid=4445752).

29) Swissinfo. 2005. Vote on EU accords bridged cultural divide. Bern: Swiss Broadcasting

Corporation (cit. 2011-05-01).

(http://www.swissinfo.ch/eng/Home/Archive/Vote_on_EU_accords_bridged_cultural_divide.

html?cid=4624402).

30) Swissinfo. 2009. Minaret ban approved by 57 per cent of voters. Bern: Swiss

Broadcasting Corporation (cit. 2011-05-01).

(http://www.swissinfo.ch/eng/Specials/Islam_and_Switzerland/Minaret_vote/Minaret_ban_ap

proved_by_57_per_cent_of_voters.html?cid=7793916).

51

31) Šaradín, Pavel. 2006. „Analýza volební podpory České strany sociálně demokratické a

Občanské demokratické strany ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR.“ In: III. kongres

českých politologů. Ed. Jan, Němec. Praha: Česká společnost pro politické vědy, 238-251.

32) The Telegraph. 2009. Switzerland risks Muslim backlash after minarets vote. London:

Telegraph media group (cit. 2011-05-01).

(http://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/switzerland/6685719/Switzerland-risks-

Muslim-backlash-after-minarets-vote.html).

33) AUNS. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://auns.ch/).

34) CVP Schweiz. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.cvp.ch/).

35) Der Schweizerische Bundesrat. 2011 (cit. 2011-05-02).

(http://www.admin.ch/br/index.html).

36) Die Bundesversammlung – Das Schweizer Parlament. 2011 (cit. 2011-05-02).

(http://www.parlament.ch/d/Seiten/default.aspx).

37) Eidgenössische Kommission gegen Rassismus. 2011 (cit. 2011-05-02).

(http://www.ekr.admin.ch/index.html?lang=de).

38) FDP – Die Liberalen. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.fdp.ch/index.php).

39) Liechtenstein. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.liechtenstein.li/).

40) Schweizerische Bundeskanzlei. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.bk.admin.ch/).

41) SP Schweiz. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.sp-ps.ch/).

52

42) Statistik Schweiz. 2011 (cit. 2011-05-02).

(http://www.bfs.admin.ch/bfs/portal/de/index.html).

43) SVP – Die Partei des Mittelstandes. 2011 (cit. 2011-05-02). (http://www.svp.ch/).

53

Seznam zkratek

AUNS Akce pro nezávislé a neutrální Švýcarsko

BGBP Švýcarská rolnicko-živnostenská a měšť anská strana

CSP Křesť ansko-sociální strana

CVP Křesť anskodemokratická lidová strana

EKR Spolková komise proti rasismu

EVP Evangelická lidová strana

FDP Svobodomyslná demokratická strana

GPS Zelená strana Švýcarska

LdT Liga Ticina

OSN Organizace spojených národů

PdA Strana práce Švýcarska

SD Švýcarští demokraté

SPS Sociálnědemokratická strana Švýcarska

SVP Švýcarská lidová strana

54

Příloha – legenda k mapám švýcarských volebních obvodů

Poznámka: Vzorová mapa je zvětšena způsobem neodpovídajícím formátování práce v zájmu

čitelnosti čísel obvodů.

Zdroj: Švýcarský statistický úřad 2011.

Číslo Obvod Kanton Číslo Obvod Kanton

101 Affoltern Zürich 1502 Mittelland AR 102 Andelfingen ZH 1503 Vorderland AR

103 Bülach ZH 1600 Kt. Appenzell Innerrhoden AI

104 Dielsdorf ZH 1721 St. Gallen Sankt Gallen

105 Hinwil ZH 1722 Rorschach SG 106 Horgen ZH 1723 Rheintal SG 107 Meilen ZH 1724 Werdenberg SG 108 Pfäffikon ZH 1725 Sarganserland SG

55

109 Uster ZH 1726 See-Gaster SG 110 Winterthur ZH 1727 Toggenburg SG 111 Dietikon ZH 1728 Wil SG 112 Zürich ZH 1821 Albula Graubünden 201 Aarberg Bern 1822 Bernina GR 202 Aarwangen BE 1823 Hinterrhein GR 203 Bern BE 1824 Imboden GR 204 Biel BE 1825 Inn GR 205 Büren BE 1826 Landquart GR 206 Burgdorf BE 1827 Maloja / Maloggia GR 207 Courtelary BE 1828 Moesa GR 208 Erlach BE 1829 Plessur GR 209 Fraubrunnen BE 1830 Prättigau-Davos GR 210 Frutigen BE 1831 Surselva GR 211 Interlaken BE 1901 Aarau Aargau 212 Konolfingen BE 1902 Baden AG 213 Laupen BE 1903 Bremgarten AG 214 Moutier BE 1904 Brugg AG 215 La Neuveville BE 1905 Kulm AG 216 Nidau BE 1906 Laufenburg AG 217 Niedersimmental BE 1907 Lenzburg AG 218 Oberhasli BE 1908 Muri AG 219 Obersimmental BE 1909 Rheinfelden AG 220 Saanen BE 1910 Zofingen AG 221 Schwarzenburg BE 1911 Zurzach AG 222 Seftigen BE 2001 Arbon Thurgau 223 Signau BE 2002 Bischofszell TG 224 Thun BE 2003 Diessenhofen TG 225 Trachselwald BE 2004 Frauenfeld TG 226 Wangen BE 2005 Kreuzlingen TG 301 Entlebuch Lucern 2006 Münchwilen TG 302 Hochdorf LU 2007 Steckborn TG 303 Luzern LU 2008 Weinfelden TG 304 Sursee LU 2101 Bellinzona Ticino 305 Willisau LU 2102 Blenio TI 400 Kt. Uri UR 2103 Leventina TI 501 Einsiedeln Schwyz 2104 Locarno TI 502 Gersau SZ 2105 Lugano TI 503 Höfe SZ 2106 Mendrisio TI 504 Küssnacht (SZ) SZ 2107 Riviera TI 505 March SZ 2108 Vallemaggia TI 506 Schwyz SZ 2221 Aigle Vaadt 600 Kt. Obwalden OW 2222 Broye-Vully VD 800 Kt. Glarus GL 2223 Gros-de-Vaud VD

56

900 Kt. Zug ZG 2224 Jura-Nord vaudois VD 1001 La Broye Freiburg 2225 Lausanne VD 1002 La Glâne FR 2226 Lavaux-Oron VD 1003 La Gruyère FR 2227 Morges VD 1004 La Sarine FR 2228 Nyon VD 1005 See / Lac FR 2229 Ouest lausannois VD 1006 Sense FR 2230 Riviera-Pays-d'Enhaut VD 1007 La Veveyse FR 2301 Brig Wallis 1101 Gäu Solothurn 2302 Conthey VS 1102 Thal SO 2303 Entremont VS 1103 Bucheggberg SO 2304 Goms VS 1104 Dorneck SO 2305 Hérens VS 1105 Gösgen SO 2306 Leuk VS 1106 Wasseramt SO 2307 Martigny VS 1107 Lebern SO 2308 Monthey VS 1108 Olten SO 2309 Raron VS 1109 Solothurn SO 2310 Saint-Maurice VS 1110 Thierstein SO 2311 Sierre VS 1200 Kt. Basel-Stadt BS 2312 Sion VS 1301 Arlesheim Basel-Land 2313 Visp VS 1302 Laufen BL 2401 Boudry Neuenburg 1303 Liestal BL 2402 La Chaux-de-Fonds NE 1304 Sissach BL 2403 Le Locle NE 1305 Waldenburg BL 2404 Neuchâtel NE 1401 Oberklettgau Schaffhausen 2405 Val-de-Ruz NE 1402 Reiat SH 2406 Val-de-Travers NE 1403 Schaffhausen SH 2500 Canton de Genève Genf 1404 Schleitheim SH 2601 Delémont Jura

1405 Stein SH 2602 Les Franches-Montagnes JU

1406 Unterklettgau SH 2603 Porrentruy JU

1501 Hinterland Appenzell Ausserrhoden