SY 4-2014 obalka.qxd:SY obalka 2-07 4...Film Servis Festival Karlovy Vary Obsah SYNCHRON, časopis...

�4/2014

Ročník 13

SY 4-2014 obalka.qxd:SY obalka 2-07 4.12.2014 23:38 Stránka 1

v sobotu 17. ledna 2015v Městském kině Beroun

slavnostní vyhlášení cen audiovizuální tvorby za uplynulý rok spojené s dopoledním a večerním doprovodným programem se koná

Na dopolední program

VSTUP ZDARMA

do naplnění kapacity sálu

Pořadatelé Vřelé poděkování patří mecenášům a sponzorům

Obec Lety

dopolední část10:00 hod. Dopoledne s Večerníčky

Pásmo oblíbených Večerníčků s tématem Večerníček slaví 50Pohádky ovčí babičky, 1. díl – O chytrém beránkoviBroučci, 2. díl – Broučci se ukládají k zimnímu spánkuO loupežníku Rumcajsovi, 1. díl – Jak se švec Rumcajs stal loupežníkemPohádky z mechu a kapradí, 14. díl – Jak Křemílek a Vochomůrka zasadili semínkoBob a Bobek – králíci z klobouku, 1. díl – Na uliciMaxipes Fík, 10. díl – Maxipes Fík polárníkKrysáci, 18. díl – Žába Dáša

11:00 hod. Kvíz pro děti s Milošem Zvěřinou o cenyvečerní část17:30–19:30 hod. Slavnostní vyhlášení a předání cen

TRILOBIT BEROUN 2014, Ceny Vladislava Vančury, Ceny Václava Havla, Ceny Josefa Škvoreckého, udělení Cen poroty, Mimořádné ceny poroty a Ceny dětské poroty – Berounský Medvídek Moderuje: Iva Pazderková a Tomáš HanákHudební vystoupení: Small band snů

Ozvěny Trilobita – projekce oceněných a dalších nominovaných snímků v dopoledním, odpoledním a večerním bloku proběhne v Městském kině Beroun v pátek 27. 3. 2015

Z kapacitních důvodů je účast na slavnostním vyhlášení omezena pouze na nominované tvůrce a pozvané hosty.

Milí členové, přátelé a příznivci FITESu,je to čtvrtstoletí od chvíle, kdy to tady znovu „prasklo“. Události 17. listopadu 1989odstartovaly velké změny, které se dotkly i oblasti filmu. Padl státní monopol, bylazrušena státní cenzura, zprivatizován Barrandov, filmy začaly vznikat v soukromýchprodukcích a – hlavně zprvu – za významné podpory privátních sponzorů. Byl vy-tvořen Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie, později přetransfor-movaný do Státního fondu kinematografie, a postupně se zapojoval do dění formoufinanční podpory projektů; na tu měl více, tu méně peněz. Dnes je situace v tomtoohledu, doufejme, lepší. Samozřejmě by nezaškodilo více financí, s kterými by Rada

Fondu mohla hospodařit, ale buďme rádi zasoučasnou situaci. Podpora SFK má však profilmové projekty i důležitý prestižní význam av mnoha případech znamená podnět pro dalšípartnery. Oproti minulosti ještě hodně nedávnéje to pokrok. Nějaké peníze tedy jsou, samoz-řejmě záleží na tom, kdo a na co je dostane. Iproto se FITES aktivně zapojil do navrhování

nových členů Rady, kteří o tom budou rozhodovat a navrhoval uvážlivě a odpovědně.A mimochodem – díky Listopadu 1989 mohl být před 25 lety obnoven i FITES. Kdyžse ohlédneme, máme za sebou od té doby kus práce. Například účast při prosazo-vání řady důležitých koncepčních, legislativních i organizátorských opatření, pravi-delné oceňování tvůrčích umělců a tvůrčích počinů – udělování Trilobitů i podíl nadalších filmových cenách –, pořádání podnětných tvůrčích diskusí, atd. Pravidelně k státnímu svátku 28. října předává prezident republiky státní vyzname-nání zasloužilým osobnostem, také umělcům. Mezi dekorovanými byli letos po časei filmaři. Ale… Jejich jména zavdala příčiny k mocným debatám o tom, proč bylioceněni zrovna ti dva, kteří vyznamenání získali. Je nesporné, že prezident má právoocenit koho chce. Státní vyznamenání by nicméně mělo mít vysokou prestiž, mezi„metály“ asi tu nejvyšší. A ta byla poněkud zpochybněna. Když už si pan prezidentvzpomněl na filmaře, proč ne třeba na Hynka Bočana nebo Helenu Třeštíkovou? V případě letošního oceňování zřejmě není pochyb, že „metálu“ se zjevně dostalodvěma filmařům za podporu prezidentovy osoby, za filmy, které o něm a pro něj natočili.Ale dosti lamentací. Blíží se Vánoce. Přejeme vám všem, abyste je prožili v klidu a míru, mezi svými nebližšími a vašemu srdci nejmilejšími. Všichni společně si pakpopřejme i veselého Silvestra a do roku 2015 přívětivé filmařské prostředí v našízemi a hodně opravdu dobrých českých filmů, ať už dokumentárních nebo hraných. A taky to, aby si práce českých filmařů všímali stále více a více i v cizině. Mějme se všichni co nejlépe! Vaše redakce

2 Slůvko předsedy FITESu

2 Otevřený dopis předsedy FITESukameramanovi Marku Jíchovi

3 Ceny ministra kultury filmařům

5 Poroty cen FITESu Trilobit

6 Znovu vydařené Ceny FrantiškaFilipovského Přelouč

7 Návrh FITESu na členy Rady Státníhofondu kinematografie

11 Jubilejní rozhovor s Šárkou Koskovou

12 Čtvrtletník FITESu na téma DIGI/REST14 Digitalizace Ostře sledovaných vlaků

20 Z ARASu

21 Děje se ve světě filmu

24 Zadáno mladým – O TV seriálu Bylo náspět

25 Festivaly – Jihlava politická

25 Nízká Vysoká hra Martina Vadase

27 Ze zahraničí – Slovensko, Velká Británie

29 Blahopřejeme

30 Vzpomínáme

Autoři fotografií: Igor Sviridov, Líba Taylor, Tomáš Pilát,Andrea Borovská, archiv ČT, Festival francouzských filmů,Martin Vadas, Josef Abrhám ml., archiv Heleny Daňhelové,Film Servis Festival Karlovy Vary

Obsah

SYNCHRON, časopis Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., Korunovační 164/8, 170 00 Praha 7, www.fites.czkontakty: [email protected], [email protected], [email protected]

číslo účtu: Fio banka č.ú. 2200428617/2010řídí redakční rada: Zdena Čermáková, Daniel Růžička, Jana Tomsová, Jakub Bouček

redakce: Tomáš Pilát (šéfredaktor), Agáta Pilátovákontakt: [email protected], [email protected]

sazba a grafická úprava: Nataša Allramová, tisk: Agentura Jiří Brůna JB, [email protected]áž na obálce: Tomáš Kepka, Tomáš Farník 2014 – v podkladu použita grafika Kevin Tong 2011

Vychází 4x ročně za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Evidence MK ČR č. E 13763. ISSN 1213-9181Inzerci zajišťuje Zdena Čermáková, [email protected], tel.: 724 216 657

Expedice DUPRESS Podolská 110, 147 00 Praha 4, tel. 241 433 396, 721 407 486Toto číslo bylo dáno do tisku 8. prosince 2014.

Předplatné: 600 Kč (včetně poštovného) je pro členy Fitesu zahrnuto v členském příspěvku.

e d i t o r i a le d i t o r i a l

Obsah

SLAVNOSTNÍ VYHLÁŠENÍ CEN TRILOBIT BEROUN 201TRILOBIT BEROUN 2014se koná 17. ledna 2015 od 17.30 hodin v Městském kině Beroun, Politických vězňů 445/13

Doprava: pro akreditované novináře a zvané hosty zajištěna od stanice metra B – Stodůlky, Praha 5, odjezd v 15.30 hodinCíl: Beroun – kino Mír

Návrat: ve 22.00 hodin od Hotelu Na Ostrově do stanice metra B Stodůlky

akreditaci a rezervaci místa v autobuse nutno potvrdit do 7. 1. 2015na emailové adrese [email protected] nebo telefonicky na tel. č. 724 216 657 – Zdena Čermáková

ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY NA ROK 2015 prosím zaplaťte na účet: 2200428617/2010 (Fio banka)

Platbu je možné provést bankovním převodem nebo

složenkou typu A – podrobné pokyny najdete na straně 32.

VÝŠE ROČNÍHO ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKU

VĚK / ČÁSTKA 0 – 65 let / 600 Kč 66 – výše / 300 Kč

Schváleno na Valné hromadě FITESu dne 12. 4. 2012

SY 4-2014 zlom.qxd:Sestava 1 7.12.2014 18:45 Stránka 1

�

Vážené kolegyně, vážení kolegové,milí příznivci a podporovatelé FITESu,redakce došla k závěru, že mé „slůvko“ seosvědčilo a projevila přání, abych v něm po-kračoval, což jsem původně ani nezamýšlel.Vyskytlo se několik událostí, na které bychměl reagovat, je již na redakci, jakou zá-važnost jim přidělí. Ve výkonném výboru jsme věnovali inten-zivní pozornost přípravě 73. ČtvrtletníkuFITES DIGI/REST, protože nespolupráci ně-kterých spolu řešitelů výzkumného úkoluNAKI jsme po domluvě se všemi stranamichtěli podrobit diskusi. Aby filmařské obcibylo srozumitelnější, jak budou vypadat di-gitalizované filmy a kde je jádro zdánlivěnesmiřitelných rozporů, které někdo vynesldo světa, aby se obloukem vracely zpět dorepubliky – dokonce i na stůl ministra kul-tury. Jsme ve FITESu nespokojeni s tím, že pracov-níci NFA nedodrželi naši rámcovou dohoduna obsahu a zaměření jejich příspěvků proČtvrtletník, se kterou jsme s kolegou IvanemBielem odcházeli z přípravné schůzky z NFA.O nám přislíbených a jimi navrhovaných me-todikách digitalizace a restaurování filmůjsme se nedověděli téměř nic, z problematikyterminologie jen velmi málo. Natož o gene-rálním ředitelem deklarovaném cíli „NFAbude dělat všechno in house“. Anna Batis-tová, ředitelka audiovizuálních sbírek NFA,vzápětí poopravila svého generálního ředi-tele: “u vysokoprofilových projektů vždyckybude požadována i ta část digitálního restau-rování, kde jsme moc nepočítali s tím, že by-chom stavěli vlast ní work flow pro čištění,

pro retuše, protože víme, jak je personálněi finančně náročné takové pracoviště udržo-vat. A tam jsme vždycky počítali i v bu-doucnosti se spoluprací s postprodukčnímistudii, která jsou k dispozici v České repub-lice nebo v zahraničí.“ Ze strany Rady a Státního fondu kinemato-grafie jsme očekávali představení „certifiko-vaných metodik“, o kterých se zmiňovalúdajně společný materiál Rady a pro minuléčíslo Synchronu, ale ani z vystoupení jehoředitelky ani od předsedy Rady jsme se jichnedočkali. Oba zaujali strategické místo v posledních řadách kina a pozvání za stůldiskusního panelu odmítli. Ve svých vystou-peních kladli více otázek, než přinášeli od-povědí. Po takových slovech při absenci metodik, nakterých bude mezi filmaři alespoň většinováshoda, jsme nejen v sále zaznamenali mi-mořádné znepokojení. Jediné, na čem panovala shoda, byly dekla-race o nutnosti pravidel, bez kterých je pro-ces digitalizace na vodě, neexistují tak pod-klady pro vypisování veřejných zakázek anipro závazný postup soukromých iniciativ.Mělo-li by být výsledkem Čtvrtletníku pouhéodstoupení NFA z výzkumného projektuNAKI Ministerstva kultury, jak nás informo-val vedoucí projektu, museli jsme reagovatnaší odpovědí otevřeným dopisem, který v kopii přistál na stole všech zúčastněnýchstran, včetně pana ministra, který, ač po-zván, se Čtvrtletníku nemohl zúčastnit. Nanáš otevřený dopis doposud nikdo nereago-val (sic!).Náš zájem přitahují koncepce novel zákonů

o ČT a ČRo, které připravují na Ministerstvukultury; ač je zatím známe pouze z dosle-chu, vzbuzují naději na záchranu pošramo-cené pověsti veřejné služby a důvěryhod-nosti veřejné kontroly jejích služebníků.Jsme připraveni do předpokládané diskusepřispět. Neobyčejný zážitek pro hosty slavnostníhopředávání Ceny ministerstva kultury za au-diovizi přineslo laudatio režiséra Miloše Ho-ranského laureátce Kristině Vlachové, ve kte-rém profesor DAMU dokázal zasadit tvorbuKristiny Vlachové do širších etických a spo-lečenských souvislostí, na které se jinde dů-sledně zapomíná. Tomu předcházelo předáníCeny ministerstva kultury za přínos v oblastikinematografie a audiovize – in memoriamVěře Chytilové, kde laudatio přednesl TomášPilát, autor jediné knihy o mimořádné reži-sérské osobnosti a pedagožky FAMU. Ná-městek ministra kultury Mgr. Miroslav Ro-venský předal cenu dceři Tereze Kučerovépřed aplaudujícím – do posledního místa za-plněným – sálem kina Pon-repo.Zaregistroval jsem, že nedávná výročí při-nesla i jiná méně důstojná vyznamenávání,ve kterých také filmaři hráli daleko ménědůstojné role. Vážím si spontánní reakce re-žiséra Jana Němce. Přijměme jeho gesto vefilmařské obci jako příležitost k daleko zá-važnější diskusi o našem vztahu k tradicím,výzvu k úvahám o obsahu dnešní audiovi-zuální tvorby a možnostech její rezonanceve společnosti. I v době adventní máme o čem přemýšlet, aby radost Vánoc byla za-sloužená. Radostné Vánoce!

Martin Vadas

Synchron 4/2014

z e ž i v o t a F I T E S u

2

Slůvko předsedy

Otevřený dopis předsedy FITESu, z.s. kameramanovi prof. Marku JíchoviVážený pan 24. října 2014prof. MgA. Marek Jícha,vedoucí řešitel projektu NAKI AMU

Vážený pane profesore, vážení kolegové,

děkujeme Vám za seznámení s novou situací. Skutečnosti, které uvádíte (odstoupení NFA z týmu NAKI), jsou alarmující a ukazují namnohá selhání vyžadující si rychlou nápravu. Jsme hluboce zklamáni vývojem, který nastal po 73. Čtvrtletníku FITES DIGI/REST konaném 16. října 2014 ve Světozoru, na jehožuskutečnění jsme se domluvili s PhDr.Michaelem Bregantem, generálním ředitelem NFA, již v průběhu Master Class prof.MgA. Jaro-míra Šofra 5. 7. 2014 v Karlových Varech. O záměru uspořádat Čtvrtletník FITES jsme informovali v rámci setkání zástupců Českéhofilmového a televizního svazu FITES, z.s., s panem Mgr. Danielem Hermanem, ministrem kultury, který náš záměr uspořádat kulatýstůl o digitalizaci za účasti všech zúčastněných podpořil. Při jeho přípravě na schůzce 5. září 2014 v NFA, tedy 40 dnů před konáním kulatého stolu ve Světozoru, vedoucí činitelé NFA při-slíbili mně a kolegovi Ivanu Bielovi, místopředsedovi FITES, z.s., že filmařské obci digitalizaci představí a zasadí ji do rámce dalšíchčinností NFA, že přednesou vlastní metodiky, podle kterých hodlají postupovat při digitalizaci, restaurování a zpřístupňování národ-ního filmového fondu, že představí a vysvětlí i používanou terminologii, nebo alespoň vysvětlí problémy, které se v rychle se vyvíje-jícím oboru v oblasti terminologie vyskytují, že předloží i ekonomický rámec a strategii digitalizace filmů, o které pečují a jejichž ex-ploatací se zabývají…


�


Synchron 4/2014 3

Bohužel, ve vymezeném a předem vzájemně odsouhlaseném padesátiminutovém prostoru se tak nestalo. Příspěvky pana generálníhoředitele i dalších pracovníků NFA na 73. Čtvrtletníku FITESu ve Světozoru se zastavily na úrovni obecných kategorií, nadpisů, pod kterými chybělo pojednání, případně se obracely k dávné historii filmové archivářské práce, která nebyla předmětem našeho setkání.Relevantní představy o digitalizaci a restaurování filmů jsme se od NFA nedočkali ani v rámci diskuse.Účastníci Čtvrtletníku FITESu spontánně protestovali na místě ve Světozoru a dodnes se na FITES obracejí s nabytým podezřením, žeNFA možná žádné metodiky ani profesionální restaurátory ve skutečnosti nemá, nebo je odmítá představit filmařské obci a odmítátéž o nich vést odbornou diskusi. Z Vaší zprávy nyní vyplývá, že NFA na řádně schváleném výzkumu metodik hrazeném z veřejných prostředků zřejmě nehodlá spolu-pracovat, odstoupil-li ze státem placeného projektu výzkumu, ke kterému se dobrovolně přihlásil… Domníváme se, že jde o krajněnešťastný postup. FITES trvá a bude trvat na tom, aby historický filmový fond v České republice byl spravován, digitalizován, restau-rován a zpřístupňován s náležitou péčí a podle veřejně známých a na odborné půdě obhájených metodik. Trváme též na tom, aby u každého restaurovaného filmu byla o provedených postupech a zásazích vedena veřejně přístupná podrobná dokumentace v res-taurátorské zprávě, kterou nemohou nahradit doposud vydávané knihy NFA. Situace vyvolává značné znepokojení nejen ve filmařskéobci. Je tudíž na místě, abychom se obrátili na ministra kultury s naléhavou výzvou, aby se situací v NFA osobně zabýval, i když se z důvodů jiného zaneprázdnění z přímé účasti na Čtvrtletníku musel omluvit a informace má jen zprostředkované. S úctou

Martin Vadas, předseda FITES, z.s.Korunovační 8/164, 170 00 Praha 7Czech RepublicE-mail: [email protected]

Cena ministra kultury se byla na návrh FITESu letos udělena také dvěma význam-ným filmovým režisérkám: Věře Chytilovéa Kristině Vlachové. První umělkyně si všakuž ocenění bohužel nemohla převzítosobně, ačkoliv ji naše organizace navrho-vala už loni. To byl snad jediný stín jinakdůstojného a příjemného slavnostního ve-čera 29. října v kině Ponrepo. Slavnost s noblesou i vtipně uváděl TomášHanák, ceny předával náměstek ministrakultury Miroslav Rovenský. Za paní režisérkuChytilovou ji převzala dcera Tereze Kuče-rová, osobně pak Kristina Vlachová.

Tereza Kučerová i Kristina Vlachová prones-ly velmi jímavá, působivá děkovná slova.

Laudátia přednesli Tomáš Pilát (Věra Chyti-lová) a prof. Miloš Horanský (Kristina Vla-chová). Text o Věře Chytilové uvádíme níže,prof. Horanský svůj projev pronesl spatra a bez mikrofonu, proto můžeme jeho obsahpouze stručně charakterizovat. Pan profesorvyzdvihl tvorbu Kristiny Vlachové předevšímjako nesmírně potřebnou, společensky an-gažovanou a politicky velmi odvážnou.Uvedl, že její snímky vytvořené vesměs polistopadové revoluci v působivé zkratce vy-stihly nejen bezpráví komunismu, ale takékořeny, z nichž vyrůstala totalita, a rovněžsouvislosti a důsledky zasahující do součas-

Náměstek ministra kultury Miroslav Rovenský předává cenu proVěru Chytilovou její dceři Tereze Kučerové

Ceny ministra kultury filmařům

Marek Jícha a Vladimír OpělaJaromír Šofr


nosti. Ostatně rovněž současnost si zasloužíkritický přístup, neboť poměry ve společ-nosti nejsou zdaleka v pořádku, konstatovalprof. Horanský. Ceny ministra kultury za přínos v kinemato-

grafii a audiovizi se udělují od r. 2009 jako„zhodnocení mimořádných výsledků či vý-jimečných uměleckých tvůrčích, interpre-tačních nebo technických počinů v oblastitvorby, výroby, šíření a uchovávání kinema-

tografických a audiovizuálních děl nebo zavýzkumnou či propagační činnost v oblastikinematografie a audiovize nebo za dlou-hodobé zásluhy v těchto oblastech.“

red

Člen poroty MK za FITES, z.s., Ivan Biel Tomáš Pilát při čtení svého lautatia Věře Chytilové Oceněná režisérka Kristina Vlachová

Kristina Vlachová, náměstek ministra kultury Miroslav Rovenský,Tomáš Hanák

Kristina Vlachová s diplomem (v pozadí Tomáš Hanák a plné Ponrepo)

Profesor Miloš Horanský

Laudatio Věry Chytilové přednesené během předávání Cen ministra kultury 29. října 2014

Vážený pane náměstku, vážení členové ro-diny Věry Chytilové, vážení ostatní hosté!

Paní režisérka Věra Chytilová by zasloužilametál asi nejen za své filmy, ale taky zaspoustu svých výroků, moudrých i těch iro-nických – na mnohé z nich se často hodíoba přívlastky… Třeba: Od narození do smrti jsme trochu blbci. Tro-chu dost. To jsou prosím její slova. Mohla by se zdátpřehnaně tvrdá, myslím ale, že jsou prav-divá. Když se kriticky podíváme na sebe, covšechno jsme schopni udělat, co naopak neudělat, co všechno kazíme a ještě je námto jedno – to by člověk zaplakal. A právě o tom hle Věra Chytilová točila své filmy.Skvělé filmy. Však také měla kvůli tomu ne-ustále potíže – jako studentka s pedagogy,jako režisérka s režimem, a později s novoudobou, ovládanou penězi. Navíc jako ženabyla v ještě těžší situaci než její kolegové.

Ale nikdy se nevzdávala. A i když byla nu-cena někdy trochu ustoupit, vždycky si po-hlídala, aby se za svou prací mohla ohléd-nout s čistým svědomím. Navíc – její filmyjsou většinou tak skvělé, že jedna dvě scény,vystřižené z donucení, nevadí. To se cenzuramohla snažit, jak chtěla, divák to vlastně aninepozná. Díky mistrovství Věry Chytilové. Její filmy tady budou pořád. A stejně jakomy, se z nich budou učit, ale také se bavit i generace po nás. Jsou to stěžejní kamenystavby, která si říká český – či českosloven-ský – film. Věra Chytilová spoluvytvářelaonen zázrak, který nám záviděli po celémsvětě. Představme si jej třeba jako dům. Pozákladech, které stavěli Jan Kříženecký čiGustav Machatý, po mezaninu Martina Fričeči Jiřího Weisse a prvním patře, které jedílem Jiřího Krejčíka, Ladislava Helgeho,nebo Vojtěcha Jasného, spoluvytvářela VěraChytilová patro druhé. Řekněme novovlnné.Spolu s Milošem Formanem, Janem Něm-

cem, Jiřím Menzlem, Pavlem Juráčkem, Eval-dem Schormem, Jurajem Jakubiskem, Dra-homírou Vihanovou a dalšími. Její tvárnicepostavily opravdu bytelné patro. Pytel blech,Strop, Sedmikrásky, Ovoce stromů rajskýchjíme, Hra o jablko, Faunovo velmi pozdníodpoledne, Kalamita, Panelstory;Praha – neklidné srdce Evropy, Vzlety a pá-dy, Chytilová versus Forman, Čas je neúpros-ný – to všechno jsou kameny, které tuhlestavbu dobře drží. A drží i další, větší stavbu,která si říká film evropský. Tedy – minimálněevropský, možná i světový. Čas je opravdu neúprosný. Mnohým z nás jemoc líto, že Věra Chytilová získává oceněníza přínos v oblasti kinematografie a audiovi-ze in memoriam. Je moc dobře, že je vůbeczískává, ale po zásluze ho měla převzítosobně. Ale jak jsem ji znal, teď se na násdívá odněkud shůry a říká si: co zase blb-nou? Inu – od narození do smrti jsme trochublbci. Trochu dost. Tomáš Pilát

�


4 Synchron 4/2014



Český filmový a televizní svaz, z.s.Český filmový a televizní svaz, z.s.

Třebaže ceny audiovizuální tvorby Trilobit Beroun se budou v be-rounském kině předávat až 17. ledna, dětská porota udělujícícenu Berounský medvídek již začala naplno pracovat. Poprvé seporota složená z dětí z berounských základních a uměleckýchškol sešla v pátek 7. listopadu. Zasedají v ní čtyři dívky a třichlapci ve věku 7 až 13 let. Předsedou poroty zůstává loni osvěd-čený devítiletý Adam Bartoš. Hodnotit budou celkem patnáctsnímků, které měly premiéru od 1. října 2013 do 1. října 2014.Jsou mezi nimi celovečerní filmy, seriály i dokumenty. Verdikt po-roty by měl padnout na posledním promítání v prosinci 2014. Aždo lednového předávání cen ale zůstane tajný. „Stejně jako lonisi budeme snímky promítat vždy v pátek odpoledne ve výtvarnétřídě ZUŠ V. Talicha a budeme o nich diskutovat,“ uvedla koor-dinátorka dětské poroty Andrea Borovská.

PetrželkaJe mi 13 let.Nejvíce mě baví historie.Nemám rád chemii a koprovou omáčku.Až budu dospělý chtěl bych být ředitel Vojenského historického ústavu,Mám rád dějepis, kulomety a tankyMým vzorem je můj pradědeček

ZavřelováJe mi 7 let.Nejvíce mě baví: hry, malování, plavání.Nemám ráda vybarvování.Nemám ráda lakomost, žalování, hádání se.Až budu dospělá, budu: kadeřnicí.Mám ráda: běhání, jízdu na kole, stavebnici a puzzle.Mým vzorem je sestřenice Anička a bratránekAdam a máma.

PřádováJe mi 13 let.Nejvíce mne baví tanec.Nemám ráda nudu.Ještě jsem se nerozhodla, čím budu, až budu do-spělá.Mám ráda hudbu, malování.Mým vzorem je moje mamka.

RepšJe mi 11 let.Nejvíce mne baví malování, architekturaa rybaření.Nemám rád panelovou architekturu.Až budu dospělý, budu malířem nebo architektem.Mám rád rodinu, filmy s L. Funésema J. P. Belmondem, renesanci, psy,operu a divadlo, dokumenty Jakuba Vágnera.Mým vzorem je Leonardo da Vinci.

HofmeisterováJe mi 9 let.

Nejvíce mne baví kreslenía hraní si se zvířaty.

Nemám ráda nadávky a pomlouvání.Až budu dospělá,

budu chovatelkou zvířat.Mám ráda zvířata a kresby.

Mým vzorem je Ježíš.

LehovičováJe mi 11 let.

Nejvíce mne baví zpívat a péct.Nemám ráda lhaní.

Až budu dospělá, budu advokátkou.Mám ráda psy.

Mým vzorem je má sestra.

BartošJe mi 9 let.

Nejvíce mne baví florbal, hokejbal a čtení.Nemám rád čokoládu, lež a ranní vstávání.

Až budu dospělý, budu policistou nebo sportovcem.

Mám rád hip hop, hokej a filmy.Mým vzorem je Jaromír Jágr.

JAN

ELI·KA

NATÁLIE

PATRIK

ANEÎKA

NIKOLA

ADAM

BEROUNSK¯ MEDVÍDEKcena dûtské poroty Trilobit Beroun 2014



Porota Cen Trilobit v plné práci

Porota v plné sestavě Porotci Roman Vávra a Ivan Biel Předseda poroty Vladimír Just

Svátek dabingu v PřeloučiV sále Občanské záložny v Přelouči se v so-botu 20. září 2014 udělovaly Ceny FrantiškaFilipovského za nejhodnotnější tvůrčí činy v dabingu. Letos se konal jubilejní, již dvacátýročník sympatické a hlavně záslužné akce, proniž se stalo půvabné město v pardubickém re-gionu pohostinným a vstřícným domovem. Ni-

koli náhodou si město samo zvolilo heslo „Pře-louč – město dabingu“. Již od prvního, přesněji „nultého“ ročníku v roce 1994 je FITES, z.s., spolupořadatelemdabingového oceňování. Náměstí před budovou bylo opět plné dobré ná-lady; z pódia se linula zvučná hudba, návštěv-

níci se proplétali mezi pestrými stánky, předschodištěm netrpělivě čekali lovci autogramů. V sále i na chodbách místa konání slavnosti byloživo už brzy odpoledne. Jako pokaždé, i letos setu dobře bavily především děti. Slavnostní podvečer, pohotově moderovaný On-dřejem Kepkou a obohacený pěknými melo-

diemi v podání Orchestru Václava Marka, se těšilvelkému zájmu představitelů města i veřejnosti. V průběhu slavnosti vystoupili zástupci He-recké asociace a její dabingové sekce a pře-četli prohlášení hereckých členů poroty, ževzhledem k současné situaci v honorování da-bingu se nadále nebudou zúčastňovat práce v porotě Cen Františka Filipovského. Na totostanovisko samozřejmě mají právo, stálo všakpřece jen za zvážení, zda zvolili pro své vy-stoupení správnou platformu; pořadatelé slav-nosti za spor mezi herci a firmami, které da-bing platí, nemohou a ani jej nedokážou řešit.(Prohlášení se netýkalo práce herců v stávajícíporotě pro ceny za tento rok.)Slavnostní předávání proběhlo nicméně důs-tojně a v příjemné atmosféře. Význam akce výstižně shrnula starostka Pře-louče paní Irena Burešová: „Díky udělování

dabingových cen divácká i odborná veřejnostvzala na vědomí, že kvalitní dabing je velkýkus poctivé práce i umění talentovaných lidí,kteří si zaslouží ocenění.“Dokument Jaroslava Černého Umění dabingu,který nejen výstižně i svižně zachytil přelouč-skou slavnost a oceněné umělce, ale přede-

vším podtrhl význam celé akce a dabinguvůbec, vysílala Česká televize na ČT ART 16. října ve 21.55 a 11. října v 01.50 hodin a je dostupný na iVysílání ČT: http://www.ces-katelevize.cz/ivysilani/10933560148-umeni-dabingu/21456226821..

ap

Přelouč byla perfektně připravená. Jako vždycky

Cenu Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabinguobdržel Alois Švehlík

Plné přeloučské náměstí… …a plný sál Občanské záložny

Cenu FITESu za celoživotní mimořádnou dabingovou tvorbu pře-vzala režisérka Marie Fronková

Dospělá porota Ceny Trilobit Beroun 2014ve složení MgA. Ivan Biel, prof. MgA. MarekJícha, prof. PhDr. Vladimír Just, CSc., AdélaKomrzýová, Mgr. Jana Paterová, PhDr. JanSvačina, Ing., MgA. Roman Vávra, produkceMgA. Zdena Čermáková, se zatím sešla nadvou zasedáních. Na prvním byl mj. zvolenpředseda (V. Just) a zvažováni kandidáti na

Cenu V. Vančury za celoživotní dílo. (Zatímjsou tři favorité.) Po loňských rozporuplných ohlasech na„anticenu” Citron byla na návrh předsedypřijata zásada od počátku pořizovat a kon-trolovat zápis z jednání. Na další schůzcebyly z doposud přihlášených 64 projektů (+ dalších 31 epizod či dílů) předběžně vy-

řazeny projekty, které buď nesplňovaly sta-tut, nebo se na jejich vyřazení přítomní po-rotci jednomyslně shodli. Porota ještě dáledonominovala několik dalších titulů. Debatyjsou vášnivé, leč věcné, zatím jsme se aninepoprali, ani po vzoru politiků hulvátskynepozuráželi.

Vladimír Just, předseda poroty

�6 Synchron 4/2014


Ceny Františka Filipovského 2014 za nejlepší tvůrčí a herecké výkony v dabingu

Porota pracovala ve složení:předseda poroty: Petr Kautský – Jednota tlumočníků a překladatelůčlenové: Jiřina Dlasková – Město Přelouč, Karolína Průšová – FITES, z.s., Martina Hudečková – Herecká asociace, Otakar Brousek ml.– Herecká asociace, PhDr. Jiřina Hradecká – Obec překladatelů, Ing. Karel Jaroš – Asociace pracovníků se zvukem, Michael Málek –Česká televize, Martin Odehnal – TV Nova, Jaroslav Richtr – FTV Prima, Aleš Svatý – HBO

Návrh FITESu na členy Rady Státního fondu kinematografieVážný panMgr. Daniel Herman, ministr kulturyPoslanecká sněmovna Parlamentu České republiky

V Praze 18. listopadu 2014

Věc: Návrhy kandidátů Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., na členy Rady Státního fondu kinematografie

Vážený pane ministře,vážené poslankyně, vážení poslanci,předložili jsme naše návrhy prostřednictvím Státního fondu kinematografie, který je sumarizoval a postoupil ministerstvu, přičemž ně-které naše návrhy – dle našeho názoru – nedůvodně pominul. Proto se nyní obracíme přímo na vás, kteří jste odpovědní za volbu a mátetak v rukách i odpovědnost za budoucnost kinematografie. Kandidáty Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s., na členy Rady Státního fondu kinematografie pokládáme za kvalitní a žádáme vás o jejich pozorné uvážení.Jsme přesvědčeni, že nejdůležitější je odborná i lidská kvalita každého z našich kandidátů. Máme za to, že dobrých kandidátů není nikdy dost a je na volitelích, aby zvolili ty pravé. FITES, z.s., není volitelem, ale navrhovatelem. Máme radost, že jsme získali souhlas mimořádně kvalitních kandidátů s pestrou životní i profesní zkušeností, za jejichž odbornost i osobnostní kvality ručíme dobrým jménem Českého filmového a televizního svazu FITES, z.s.

CENA F. FILIPOVSKÉHO za nejlepšíženský herecký výkon v dabinguUděluje město PřeloučEliška Balzerová za roli Jean Hortonové(Maggie Smithová) ve filmu KVARTET(vyrobila HBO)

CENA F. FILIPOVSKÉHO za nejlepšímužský herecký výkon v dabinguUděluje město PřeloučOldřich Vlach za roli Josepha Bouviera (Michel Galabru) ve filmu SOUDCE A VRAH(vyrobila Česká televize)

CENA FITESu za mimořádné dabingovézpracování hodnotného audiovizuálníhodílaUděluje Český filmový a televizní svaz –FITES, z.s.MARIE KROYEROVÁ režie Jiří Kvasničkapřeklad Helena Březinová; dialogy Jiří Kvasnička; zvuk Petr Mandák;(vyrobila HBO)

CENA Jednoty tlumočníků a překlada-telů za mimořádnou kvalitu překladu a úpravy dabovaného audiovizuálního dílaUděluje Jednota tlumočníků a překladatelůza přispění Obce překladatelůTEORIE VELKÉHO TŘESKU VI. překlad PetrFinkous, dialogy Michal Michálek(vyrobilo studio S PRO ALFA CZ, a.s. proFTV Prima)

CENA F. FILIPOVSKÉHO za mimořádné dabingové zpracování televizních nebo filmových snímkůtvorby animovanéUděluje město PřeloučJÁ, PADOUCH II. režie Zdeněk Štěpánpřeklad Vojtěch Kostiha; dialogy ZdeněkŠtěpán; zvuk Robert Slezák;(vyrobilo Studio Virtual)

Cena ASOCIACE PRACOVNÍKŮ SEZVUKEMza nejlepší zvuk dabovaného audiovizuál-ního dílaUděluje Asociace pracovníků se zvukemKVARTET zvuk Jaroslav Novák(vyrobila HBO)

ZVLÁŠTNÍ CENA POROTYza mimořádný dětský herecký výkon v dabingu – KOUZELNÝ PRSTENGarantem jsou Ondřej Kepka a PrezidiumHerecké asociaceAnna Marie Jurková za roli Marnie McBrideové (Vivien Endicott Douglasová)ve filmu ZOO V KRABICI I.+II. (vyrobila Česká televize)

Cena za celoživotní mimořádnou dabingovou tvorbuUděluje FITES, z.s.JUDr. Marie Fronková.

Cena F. Filipovského za celoživotní mistrovství v dabinguUděluje prezídium Herecké asociaceAlois Švehlík a Dana Syslová

CENA DIVÁKŮ ZA NEJLEPŠÍ VÝKONNEBO DÍLO V DABINGUDiváci hlasovali na stránkách www.ceskydabing.czSaša Rašilov za seriál Dexter

�


Synchron 4/2014 7


Žádný z našich kandidátů není pouhým lobbistou, nebo „politickou tlačenkou“ bez oborové minulosti. Jde o zralé osobnosti s čitelnouminulostí, které dlouhodobě známe, jejich činnost sledujeme, jejich díla i odborné činnosti si vážíme, jejich názory respektujeme a ctíme,že nemusí vždy reprezentovat naše názory.Nevybrali jsme je proto, aby „zastupovali FITES, z.s.“, ani zájmy někoho z nás jednotlivých členů výkonného výboru, nebo jednotlivéhočlena FITES, z.s. Navrhujeme je proto, aby budoucí Rada mohla obsáhnout celé spektrum problematik kinematografie, aby měla nutnýkredit u odborné veřejnosti, u zastupitelů, u státní exekutivy, ale i u našich spoluobčanů.Každý návrh i podpora návrhu někoho jiného jsou i vizitkou navrhovatele a podporovatelů. Stejně jako volba sama bude vizitkou vás poslanců.

Návrh kandidátů na členy Rady SFK za Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., registrován ke dni 30. 9. 2014 (zdůvodnění návrhu v abecedním pořadí):

Tereza Brdečková – návrh registrován pod č.j. 4400/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje Mgr.Terezu Brdečkovou na členku Rady SFK, protože jde o vyprofilovanou a širocerespektovanou osobnost. Kandidátka má dlouholetou historii ve svém profesním životopisu. Od rodinného zázemí, absolutoria oborustřihová skladba na FAMU je to autorská činnost literární, televizní i filmová, činnost publicistická, jakož i dramaturgie filmových děl a festivalů, pedagogická činnost i aktuální zkušenost radní SFK, ze kterých vyplývá, že by mohla být i nadále, velmi přínosnou členkouRady Státního fondu kinematografie. Jak pevnou osobností je, ukázala mj. i v r. 2007, svébytně se veřejně zastala kolegy Jiřího Králíka,když byl v médiích vystaven mnoha pomluvám. Terezou Brdečkovou předložená koncepce činnosti rady fondu navrhuje zabývat se zej-ména vývojem scénářů a koordinováním projektů s podporou České televize. Klade důraz na řešení čitelnosti procesu hodnocení pro-jektů radou fondu. Jsou to důležitá a strategická stanoviska pro další fungovaní fondu a obhájení prestiže rady samotné i dobrého jménačeské kinematografie podporované z veřejných zdrojů. Zabývá se ve své koncepci otázkou státní podpory kinematografie. Všechnojsou to souladná témata se záměry FITES, z.s. Tereza Brdečkova je též dobře vybavena jazykově a zkušenostmi ze zahraničí. Je pro nás důležité, že sama koncepce ve spojení s jejíosobou, to nejsou jen slova do větru, ale staví na znalosti prostředí, mechanismů a žité zkušenosti.

Ivana Kačírková – návrh registrován pod č.j. 4402/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., se rozhodl kandidovat paní Ivanu Kačírkovou, střihačku několika desítek českých hraných filmůvýznamných českých režisérů a spoluproducentku vynikajícího českého filmu Zapomenuté světlo. Její zkušenost producentská je dal-ším předpokladem pro úspěšné rozhodování o předkládaných žádostech o podporu kinematografických projektů v Radě. Kolegyně Ka-čírková pracovala též jako pedagožka a zasedala v několika porotách studentských festivalů, má tudíž i žádoucí přehled a porozuměnívůči žadatelům o podporu AVD i z řad mladých tvůrců. Ve své koncepci pro práci fondu zmiňuje, že by se ráda podílela na diskusi o principech digitalizace, restaurování a zpřístupňování filmových nosičů směřujících ku prospěchu české kinematografie. Známe dlou-hodobě Ivanu Kačírkovoui jako dámu se širokým rozhledem po krajině české i evropské kinematografie, její spolupracovníci dosvěd-čují, že tzv. „umí číst scénáře“ a projekty, tedy je sto posoudit projekt v jeho zárodku a identifikovat jeho silné a slabší stránky, což v Radě Státního fondu kinematografie, je nejzákladnější kvalifikace pro odhad možností existence budouciho díla a rozhodování Radyjako celku. V audiovizuálnim prostředí Ivana Kačírková má profesionální i občanský respekt kolegů. I proto FITES, z.s., má za to, že své-bytné schopnosti a zkušenosti kandidátky budou Radě a české kinematografii velmi užitečné.

Zuzana Kopečková – návrh registrován pod č.j. 4403/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje Zuzanu Kopečkovou, současnou členku Rady SFK, pro její profesní zkušenost, širšíodbornost, pracovitost a osobnostní vlastnosti. Vážíme si její osobní integrity. Více než pět let působila v mezinárodním filmovém fonduEurimages, kde úspěšně zastupovala Českou republiku. Její mezinárodní zkušenosti v oblasti kinematografie jsou v České republiceunikátní a bude jen dobře, když budou využity i novou radou. Na člena rady ji kvalifikují znalosti a mnohaleté zkušenosti s evropskýmfilmem, který dlouhodobě sleduje i z pozice dramaturgyně akvizice České televize. Vedle toho působí i jako vyhledávaná nezávislá dra-maturgyně na poli české kinematografie. Její zkušenosti na mezinárodním i domácím filmovém poli budou velmi přínosné pro profe-sionální a nezávislou činnost Rady Státního fondu kinematografie. Zuzana Kopečková je reprezentativní osobností, jejíž pokračovánív radě i v dalším období přispěje ke kontinuitě a žádoucí autoritě celé Rady Státního fondu kinematografie v následném období.

Otakar Kosek – návrh registrován pod č.j. 4404/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje režiséra Otakara Koska do Rady Státního fondu kinematografie pro jeho dlouho-dobou a širokou profesní zkušenost v oboru audiovize, která daleko přesahuje pouhou činnost filmové, televizní a divadelní režie. Po-znali jsme jeho široký kulturní rozhled, pracovitost a dobré osobnostní vlastnosti člověka schopného spolupráce i v týmu výkonnéhovýboru FITES, z.s. Vážíme si jeho zápalu pro věc, důslednosti, schopnosti velkého pracovního nasazení i osobní integrity. Manažerskázkušenost na vysokém stupni řízení České televize, jakož i účast ve výběrovém řízení na funkci generálního ředitele ČT s vysokoumírou koncepčního myšlení Otakarovi Koskovi přidávají další rozměr užitečný pro práci v Radě SFK, která musí obsáhnout všechny ob-lasti kinematografie. Věříme, že osobnost, za kterou jsou respektabilní režijní a autorské dílo i prokázané organizační schopnosti, bymohla být přínosná pro autoritu, profesionální a nezávislou činnost Rady.

Synchron 4/2014


�8



�9

Petr Koura – návrh registrován pod č.j. 4405/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., oslovil historika PhDr. Petra Kouru, PhD., aby kandidoval na člena Rady SFK, protože se do-mníváme spolu s Věrou Chytilovou, in memoriam, že i pro budoucnost české kinematografie “důležité je vědomí souvislosti”. Nomi-nací široce orientovaného kandidáta FITES, z.s., vyjadřuje názor, že Rada SFK by neměla být složena jen z “promítačů a řemeslníkůfilmu”, neměla by se brodit jen v malém českém filmařském rybníku, ale odstup a nadhled by ji mohly přinést osobnosti formátu PetraKoury. Vážíme si jeho činnosti historika, ministrem jmenovaného experta Státního fondu kinematografie, spolupracovníka NFA i prácehistorika a odborného poradce na mnoha audiovizuálních projektech, dokumentární série Proces H (10 x 52 min.) ČT 2009, televizníseriál České století (ČT 2014) ad. Kandidát je spoluautorem (s manželkou Pavlínou) knihy Žádáme trest smrti o propagandě „největšíhopolitického procesu“ s Dr.Miladou Horákovou a spol. 1950, kde autoři odhalují smysl celého tragického procesu, který spočíval v ko-munistické propagandě bez ohledu na lidské oběti. Odkrývají zde i místo v naší historii až do dnešních dnů zatím jediné archivní kul-turní památky z oblasti filmu v ČR – záznamu procesu natočeného režisérem Přemyslem Freimanem. Ceníme si i jejich posledního spo-lečného díla speciálního monotematického vydání časopisu Xantypa zaměřeného na první světovou válku. Důraz na vizuální stránkua hutná sdělnost textu vytváří představu zajímavého filmu. Věříme, že přítomnost Petra Koury v Radě SFK může napomoci k zlepšeníjejí práce a povýšení úrovně české kinematografie.

Jiří Králík – návrh registrován pod č.j. 4406/2014Český filmový a televizní svaz Fites, z.s., navrhuje ing. Jiřího Králíka jako kandidáta na člena Rady Státního fondu kinematografie, pro-tože si váží jeho díla, kterým za posledních několik desetiletí přispěl k ukotvení hodnotné kinematografie na kulturní mapě obyvatelČeské republiky i Slovenska. Z řadového filmového „klubisty“, kinaře, milovníka filmu, se vypracoval na jednoho z nejúspěšnějších ma-nažerů kinematografie v České republice, zejména na poli zpřístupňování významných děl české i světové kinematografie divákům. Bylzakladatelem a dlouholetým ředitelem Letní filmové školy v Uherském Hradišti, festivalu, který do malého města přivedl tisíce ná-vštěvníků a založil tradici, která dokázala přežít do dnešních dnů, i když od r. 2008 už pod jiným vedením. Byl i ředitelem Městskýchkin v UH, ředitelem Kulturního domu v Kroměříži, je stále mimořádným znalcem české i světové kinematografie a způsobů, jak přivéstdiváky do kina a vytvořit z nich milovníky filmu, kteří si hodnotné filmy i sami vyhledávají, ať už jsou kdekoliv. Tyto výsledky legitimujíkandidaturu Jiřího Králíka s kreativními předpoklady a dlouhodobými výsledky, které nemá žádný jiný z kandidátů.

Vladimír Merta – návrh registrován pod č.j. 4401/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje režiséra Vladimíra Mertu jako kandidáta na člena Rady Státního fondu kinemato-grafie, protože si váží jeho mimořádného díla, kterým za posledních více než pětačtyřicet let přispěl ke kulturnímu fondu České repu-bliky i Slovenska, stejně jako jeho pronikavých reflexí na poli kultury i společenských témat. Víme o jeho schopnosti nést břímě orga-nizátorské činnosti, když mnoho let pracoval pro své kolegy v OSA. Navrhujeme-li takovou dnes již legendu; vystudovaného architekta,nejtalentovanějšího studenta první poloviny sedmdesátých let na FAMU, absolventa hrané režie, kterému “jen” jeho vlastní neochotasplňovat kádrové předpoklady a angažovanost pro podporu nezávislých činností zabránily v kariéře režiséra hraných filmů, jakkoliv sedodnes jeho rané práce promítají ve filmových a jiných klubech, písničkáře, spisovatele, básníka, scenáristu, režiséra, dokumentaristu,herce, hudebního skladatele, tenistu, lyžaře a tvůrce každým coulem, dlouholetého pedagoga FFUK a FAMU s dobrým přehledem o historické i současné, české i světové kinematografické tvorbě, je obtížné cokoliv dodávat. Máme v jeho osobě jistotu, že v Radě, takjako v celém životě, neudělá nic pro osobní prospěch, co by bylo v rozporu s jeho odborným názorem. Kdo jiný navrhuje kandidáta s takovým mnohovrstevným kreditem? Jsme rádi, že se nám podařilo získat jeho souhlas, důvěru a zájem, protože jeho osobnost by zcelajistě zlepšila autoritu Rady ve filmařské obci i před veřejností. Volba samotná i odpovědnost za ni už je v rukou samotných volitelů.

Agáta Pilátová – návrh registrován pod č.j. 4407/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje PhDr. Agátu Pilátovou mezi kandidáty na členství v Radě SFK jako zkušenou filmovounovinářku a kritičku, která má široký kulturní rozhled a vnímá tendence v kinematografii s vědomím dlouhé kontinuity. K televizní a fil-mové kritice přistoupila přes studium oborů český jazyk a literatura, estetika, publicistika, doktorát filosofie ad. Má významnou životnízkušenost i široký přehled o současných trendech evropské i české audiovizuální tvorby. Po roce 1989 až do dneška je dlouhodobě ak-tivní ve FITESu i ve Sdružení filmových kritiků SČFK, dobře ji známe z úzké spolupráce, a proto víme, jak poctivou práci v radě fondu,ke které je dobře disponována, můžeme od ní očekávat.

Alena Prokopová – návrh registrován pod č.j. 4408/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., požádal Mgr. Alenu Prokopovou, aby kandidovala na členství v Radě SFK, protože sledujejejí mnohaletou a soustavnou kritickou, publicistkou a pedagogickou práci v oboru kinematografie, za kterou je vidět odstup a schop-nost pronikavé analýzy i hodnocení. Pravidelně publikuje především v denících a časopisech Lidové noviny, Hospodářské noviny, Filma doba, Filmový přehled, Euro, E 15, Reflex, ForMen, Metropolis Live apod., ale i na webu – např. neviditelnypes.cz, „Alenčin blog“,který sama vlastní a je též veřejně dostupný. Kinematografií se takto aktivně zabývá od roku 1986, sleduje kompletní domácí produkcinejen v oblasti hraného filmu, ale též dokumentu a animované tvorby. Vztah české kinematografie k zahraniční produkci studuje mj. i v rámci spolupráce s programovým oddělením MFF Karlovy Vary od devadesátých let a spolupracuje i s NFA od roku 1986. Vhodnouprůpravou pro práci v Radě je její zkušenost ministrem jmenovaného experta pro oblasti: výroba českého kinematografického díla,publikační činnost v oblasti kinematografie a činnost v oblasti filmové vědy, vzdělávání a výchova v oblasti kinematografie, filmový fes-tival a přehlídka v oblasti kinematografie. I na základě těchto zkušeností hodlá prosazovat větší transparentnost a systematičnost v roz-hodování Rady i poučenou komunikaci s veřejností. Její dlouhodobá poctivá práce je pro FITES, z.s., zárukou odborného a nestrannéhorozhodování a dalších aktivit v Radě Státního fondu kinematografie.

Synchron 4/2014


Marie Šandová – návrh registrován pod č.j. 4409/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje režisérku a producentku Mgr. Marii Šandovou, protože máme za to, že v Radě Stát-ního fondu kinematografie by měli rozhodovat též zkušení tvůrci z oblasti dokumentárního filmu požívající žádoucí autority v širokéfilmové obci. Důležitou kvalifikací režisérky Marie Šandové pro práci v radě fondu je její cesta od studia oboru střihová skladba, po-sléze studium dokumentární tvorby na FAMU, přes práci v Československé televizi, režijní práce v dokumentární oblasti na mnoha de-sítkách filmů a televizních pořadů až po zkušenost producentskou v ČR i v zahraničí. Je na místě připomenout i její systematickou prácipedagogickou – kdysi na kurzu FAMU Speciál – a později i na katedře dokumentární tvorby FAMU, kde úspěšně rozvíjela projekty svýchstudentů. Pedagogická práce jí přinesla mj. i osobní znalost mnoha předních současných tvůrců a organizátorů kinematografie. Před-poklady ke zvolení Marie Šandové za členku Rady Státního fondu kinematografie jsou mimořádné a bude i platnou členkou rady.

Milan Šimáček – návrh registrován pod č.j. 4410/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje ing. et Bc. Milana Šimáčka na kandidáta člena Rady Státního fondu kinematogra-fie, protože jsme přesvědčeni, že má široké portfolio zkušeností manažerských, organizačních, publicistických a hereckých i žádoucívhled do problematiky kinematografie, bohatou zkušenost mnoha festivalových i ekumenických porot. Jeho manažerské zkušenosti i ekonomické znalosti mohou být prospěšné pro další fungování Rady SFK.

Josef Vomáčka – návrh registrován pod č.j. 4411/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje Josefa Vomáčku do Rady Státního fondu kinematografie pro jeho široký kulturní roz-hled, profesní zkušenosti z několika oborů audiovize a pro jeho morální integritu dokumentovanou jeho postoji mj. i v období tzv. nor-malizace. V šedesátých letech spolupracoval s mnohými režiséry české nové vlny. V době normalizace byl jedním z dramaturgů ilegálníchpromítání v tehdejším Divadle hudby (Supraphon) a později v prostorách dnešního Divadla v Řeznické. Od r. 1989, mimo jiné, pracujejako filmový novinář (zejména v Československém a Českém rozhlasu), dramaturg, kinař, organizátor výstav a galerií, redaktor a na-kladatel. Jeho široký kulturní rozhled kombinovaný s jeho zkušenostmi v několika oborech audiovize ho z našeho pohledu staví do po-zice ideálního kandidáta do Rady Státního fondu kinematografie.

Jiří Voráč – návrh registrován pod č.j. 4412/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje prof. Jiřího Voráče, současného člena Rady SFK, protože se za poměrně krátké ob-dobí v Radě osvědčil a uplatnil se mj. v přípravě jejích koncepčních dokumentů. Proto považujeme za žádoucí, aby se podílel i na je-jich naplňování. FITES, z.s., sleduje dlouhodobě činnost kandidáta v audiovizuálním i akademickém oboru, která svědčí o dobré ori-entaci, iniciativě, pracovitosti a osobnostních vlastnostech, které osvědčil mj. i v situacích, kdy musel dlouhodobě hájit svůj odbornýnázor proti méně kvalifikované většině např. v Radě ČT apod. Na člena rady ho kvalifikují znalosti a zkušenosti s českým i evropskýmfilmem, které dlouhodobě sleduje a pracuje na jejich historickém ukotvení. Vážíme si osobní integrity kandidáta. Jeho zkušenosti na mezi-národním i domácím filmovém poli budou přínosné pro profesionální a nezávislou činnost Rady Státního fondu kinematografie. JiříVoráč je reprezentativní osobností, jejíž pokračování v Radě v dalším období přispěje ke kontinuitě a žádoucí autoritě celé Rady Stát-ního fondu kinematografie nejen ve filmařské obci, ale i vůči široké veřejnosti v příštím období.

Antonín Weiser – návrh registrován pod č.j. 4413/2014Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., navrhuje docenta Antonína Weisera na člena Rady SFK, protože považuje za důležité, aby v radě byli zastoupeni skuteční znalci hlavních filmových profesí i moderních technologií, zejména těch, které mají vliv na náklady pro-dukce, o kterých Rada často rozhoduje. V osobě doc. Antonína Weisera se jedná o mimořádně disponovaného a zkušeného kandidátanejen se znalostmi kameramanskými, trikovými, grafickými, restaurátorskými i producentskými, za kterou stojí mimořádně rozsáhlédílo uvedené ve filmografii. Zcela unikátní odborností kandidáta je krizový management filmových projektů, které se dostávají do po-tíží, jsou zastavené z nedostatku finančních prostředků, či vlivem chybných rozhodnutí z fáze přípravy nebo vlastní výroby. Kandidátje schopen efektivního rozboru aktuálního stavu, zjištění možností nápravy (dramaturgie, výroba, finance) a následně zajistit dokončeníprojektu. FITES, z.s., Antonína Weisera navrhuje i proto, že jde o respektovanou osobnost nejen výborně orientovanou v oboru, ale téžs širokou erudicí, férovostí a kulturním zázemím rodinným i společenským, které daleko přesahují úzký kinematografický obzor.

Budete-li potřebovat jakékoliv další informace k navrženým kandidátům, jsme připraveni Vám je obratem poskytnout.Těšíme se na Vaši uváženou volbu a nové Radě přejeme dobrou práci ve prospěch české kinematografie. Za výkonný výbor FITES, z.s., Martin Vadas, předseda FITES, z.s.

Synchron 4/2014


�10



�11

Co to bylo za půvab,jímž vás tak oslovilorozhlasové a televiznídramatické umění, žese scenáristika a dra-maturgie staly vašímpovoláním?Vyrůstala jsem v tom.

Táta, Jan Drozd, byl výraznou literární osob-ností severní Moravy a šéfredaktorem lite-rárně dramatické redakce v ostravském roz-hlase. Naučil mě mít rád tenhle svět. Nedalose tomu uniknout. Bylo to jako lampa, kteráv noci přitahuje noční motýly. Proč jste „utekla“ od povolání středoškol-ské profesorky v Ostravě k rozhlasové dra-matice?Kantořina pro mě tehdy znamenala stereo-typ. Každý rok stejné osnovy, stejný výkladstejného učiva. Nedovedla jsem si předsta-vit, že to budu dělat celý život. Rozhlas a později televize, to byla barevnost, mož-nost vypovídat o světě, dělit se o své pocitya názory. Tvořit.Jak vás připravila Filozofická fakulta Uni-verzity Palackého pro profesi, které se vět-šinu života věnujete?Škola vám dá vzdělání, ale téhle profesijsem se musela naučit sama. A učila jsem sepořád.Kdy jste zjistila, že umíte rezonovat sesvými rozhlasovými a televizními diváky?Když jsem si byla jista, že nesu divákovi srdcena dlani. Někdy mi sice na ně šlápl, ale čímdál častěji docházelo k oné krásné rezonanci.Ale je to všechno složité, protože jak známo,odvysílaný pořad žije svým vlastním životemjako dítě, které sice vybavíte vzděláním i city,ale záleží na konstelaci, v níž se pak v životěocitne. Stejné je to s kumštem.Kdo byl z hlediska tvůrčího porozuměnívaším nejbližším režisérem, se kterým sevám nejlépe spolupracovalo? Aniž budu dlouho přemýšlet, byl to můj bý-valý muž, režisér O. Kosek, s nímž jsem spo-lupracovala na řadě titulů. Ale předsudek,který mezi lidmi panuje, že tvůrčí dvojice tomají lehčí, je velký omyl. Pokud šlo o našispolupráci, byli jsme k sobě velmi neúprosnía naše práce se rodila v ostrých diskuzích. Byla jsem dlouho orientovaná na literaturu,takže moje scénáře se zpočátku podobalyspíš literárnímu pásmu než dramatu. Mělajsem obrovské štěstí, že režisér byl takříkajícpo ruce a naučil mě rozumět textu i po rea-

lizační stránce. Vždy jsem si vážila jeho eru-dice, vzdělání, schopnosti improvizace, sce-náristického citu i trpělivosti, s níž mi po-mohl řadu věcí objevit. Nakonec ceny, kterézískaly tituly v jeho režii, jsou dostatečně vý-mluvné. Ať šlo o televizní inscenace Jsou ur-čité hranice (Grand Prix na MTF v Tokiu),Evangelium podle Pastýřů (3. cena na MTF v kanadském Banffu) nebo Zlatá medaile CIFEna MFF Berlín a Čestné uznání UNICEF zafilm Lukáš, který získal i hlavní cenu na zlín-ském Festivalu filmů pro děti a mládež. Které z té více než stovky televizních in-scenací a celovečerních televizních filmů a stejného počtu literárních pořadů vámpřinesly největší radost a tvůrčí uspokojení?Nejraději mám asi hru Jsou určité hranice,která nejen rozvíjí téma lásky a zrady, alehlavně metafyzického působení zla – války.Nutí člověka přemýšlet o jeho příčinách a vede k závěru, že bychom neměli dopus-tit, aby vůbec vzniklo. Z toho rodu je i silnýpříběh dvou osamělých bratří Evangeliumpodle Pastýřů, který se vrací do temnot 50.let. O realizaci textu jsem v televizi bojovalacelých sedm let, ale stálo to za to. Já ale měla vztah ke každé inscenaci. Rádavzpomínám na Hořkou slzu radosti, Závišea Kunhutu, nezapomenutelnou sérii s Joze-fem Kronerem. Bez ženské a bez tabáku,Principálku, Jahody na stéble trávy, Osmýdiv světa, Ďáblovy peníze, Králíci nemajíjména, Čas polomů a štěpů, Únosy bez vý-kupného, ale i Nanebevstoupení L. L. zeSlezské Ostravy a další. V každé z nich jesilné lidské téma, které se neživí jen tím, codá den, ale má určitý přesah a nepodléhákonjunkturálním tlakům.Jak jste ve svých profesích vycházela s kri-tikou? Dotkl se vás někdy osobně kritikůvšleh? Jak jste mu čelila?Myslím, že jen málo tvůrců je vůči tako-vému „šlehu“ rezistentní, a já nejsem vý-jimkou. Velmi ale záleží na tom, kdo kriti-zuje. Vážím si fundované a kvalitní kritiky.Ale té je jako šafránu. Kritik, který pouze od-suzuje a vystupuje jako vševěd, s imperativy,které přikazují a sdělují, jak by dílo napsal činatočil on, tvůrci nepomůže. Takový tónsvědčí o samolibosti, která často nahrazujeneschopnost být vzdělaným a citlivým vní-matelem. Jedna taková dosud stále činná kri-tička mě kdysi takhle „pronásledovala“. Jakjsem tomu „čelila“, už nevím. S odstupemčasu ale vím, že čelit se tomu dá jedině tak,

že zůstanete sami sebou, jste poctiví vůčisobě. Nezřídka se totiž stává, že dílo, kterénerezonuje s kritikem, jenž je právě v kursu,rezonuje s jinými kritiky a publikem, a získádokonce celosvětové ocenění. A to se námstalo.Může kritika pozitivně ovlivnit autora nebodramaturga ze sféry dramatické tvorby?Může si tvůrce vážit kritika svého díla? Jde-li o vnímavý a citlivý dialog s tvůrcem,ano.Můžete ve zkratce porovnat práci v oblastidramatické tvorby v ČST před a po listo-padu 1989?Před listopadem byl jistý půvab v tom, žejsme s autory a režiséry vedli nejednu šar-vátku ve prospěch díla a časem se naučili ši-frovat významy tak, abychom se nemuselistydět před sebou ani před divákem. Někdyto mělo i humorné stránky – fingované tele-fony nebo záchvaty kašle při schvalování,aby unikla replika, souvislost.Po listopadu jsme sice natočili některé vyni-kající tituly, ale v jisté etapě jsem zažilamísto ideologické cenzury cenzuru soukro-mou. Těžko říct, co je horší. Díla, na kterých jste pracovala, získala řaduocenění; kterého si vážíte nejvíc, jak se vámspí na vavřínech? Jsou festivalové ceny provás motivací pro další práci, nebo jde o pu-zení k tvorbě vycházející z vás samotné a je pro vás výzvou? Nejcennější je asi Grand Prix z Tokia, kdetehdy soutěžilo na 540 snímků z celéhosvěta. Ale motivací nejsou ceny, nýbržnápad a tvorba sama. Nikdy mě nenechajív klidu příběhy, které pronikají přímo k srdci. To je výzva! Nemám ráda chladnouhru rozumu ani povrchní dryáčnictví. A toje další výzva.Ovlivňuje televizní nebo rozhlasová dra-matická tvorba společenskou situaci v Čes -ké republice? Občana? Jak?

Synchron 4/2014

Mám ráda silná lidská témata, říká Šárka KoskováRozhovor s jubilantkou Šárkou Koskovou, členkou výkonného výboru FITESu

Evangelium podle Pastýřů – V. Helšus, K. Halbich


Synchron 4/2014


�12

Jako každé jiné umění. Jsou-li diváci ochotninechat se ovlivnit, pak samozřejmě ano. V dobrém i ve zlém. Obávám se ale, žednešní doba je natolik hektická a rozatomi-zovaná, že dramatickou tvorbu v televizi sle-duje podstatně méně lidí než dříve a spole-čenskou situaci ovlivňují úplně jiné věci. Ale jestliže nekvalitní umění může mít podílna obhroublosti našeho světa, na pokleslostimorálky, pak také to dobré může člověkadělat lepším. A to je úkol pro televizní dra-matickou tvorbu. Jako vypravěč příběhů byrozhodně neměla být zaměňována za služ -ku módním a konjunkturálním trendům a neměla by být ani jakýmsi generačním pod -lézavcem, o což se mnohdy snaží. Pracovala jste ve svobodných poměrech v televizi veřejné služby a posléze i v ko-merčních televizích, jaké jsou tam rozdílypro práci autora a dramaturga?V komerční televizi jsou mnohem tvrdšípodmínky, mnohem větší skromnost pokudjde o všechny parametry – čas, kapacity, fi-

nance. Jako by se pracovalo podle hesla „V omezení se pozná mistr“, což samoz-řejmě ne vždy platí.Jaké aktuální tvůrčí cíle si před sebe stavíte?Máte nějaká nesplněná přání?Momentálně se obloukem vracím k rozhla-su. Je to krásná práce. Radost mi v poslednídobě udělalo uvedení mé dvoudílné drama-tizace románu T. R. Smitha Dítě č. 44, jejížvysílání se setkalo s velkým ohlasem a kri-tika hru označila za rozhlasový počin roku.Ohlas měla také nedávno odvysílaná adap-tace povídky J. Klapky Jeromeho.Na Nový rok 2015 by měl Český rozhlasuvést moji pohádku. Další pohádku mámrozepsanou. Uvažuji rovněž o vydání materiálů kolemkauzy Bezruč. Chci tak navázat na tátovuodvážnou a objevnou publikaci o autorstvíSlezských písní, a tak třeba podpořit i J. No-havicu v jeho zdánlivě osamoceném úsilí o zjištění pravdy.Hořce nesplněným přáním už zůstane dra-matizace Lustigových Zelených očí. Autor midal celosvětová práva na televizní zpracování,ale téma rozměru a síly Schindlerova se-znamu, které mě pronásledovalo dnem i nocí,se nesetkalo s porozuměním dramaturgieČeské televize, byť, pokud šlo např. o reali-zační nároky, bylo skromné, komorní. O tuhlelátku jsem usilovala tak dlouho, až mi A. Lus-tig sdělil, že když televize nemá zájem, po-stoupí autorská práva Spielbergovi. Američanénakonec opci opravdu dostali a Lustig už tu,

bohužel, není. No co. Mám ten film natočenýaspoň ve své hlavě.Asi je také škoda, že v televizním trezorustále leží můj scénář televizního filmu Černálabuť na motivy románu A. M. Tilschové,který byl sice schválen i pochválen, ale tímto skončilo. Jde o volnou autobiografii ma-líře Antonína Slavíčka. Jste členkou výkonného výboru Českého fil-mového a televizního svazu FITES, z.s., jakéjsou vaše cíle, které si před sebe stavíte propráci v těchto organizacích? Nemám konkrétní cíl. Ten je v drobné prácipro FITES, z.s. Mám radost, že v poslednídobě iniciuje velmi smysluplné a užitečnévěci. Celá řada jeho akcí se setkává s širo-kým zájmem odborné veřejnosti, které jsouv mnohém výjimečné, a naše kulturní scénaby bez nich byla mnohem chudší.Přeji mnoho štěstí a splněných výzev!

U příležitosti životního jubilea

si s Šárkou Koskovou dopisoval Martin Vadas

Jsou určité hranice – na obr. D. Kolářová, V. Jandák Schůzky v Panském dvoře – M. Zikmund, Š. Kosková, O. Kosek,M. Stoniš

Čtvrtletník FITES na aktuální téma: DIGI/RESTDalší Čtvrtletník FITES, v pořadí 73., se konal16. října 2014 v kině Světozor; název Kulatýstůl DIGI/REST naznačil téma: digitalizace,restaurování a zpřístupňování českého filmo-vého fondu. Titulek akce byl ovšem míněnsymbolicky, stůl na pódiu kina – ve skuteč-nosti hranatý – nicméně soustředil tvůrce, pro-ducenty, vysokoškolské učitele, zástupce insti-tucí i organizací. Vesměs osobnosti, kterýchse téma týká a měly k němu co říci. Každý do-stal prostor k rozsáhlejším příspěvkům i k dis-kusi, všichni mohli říci svá stanoviska, čehožhojně využili.Za diskusní stůl usedli a vesměs s referátyvystoupili: generální ředitel NFA Michal Bre-gant, ředitelka sekce audiovizuálních sbírekNFA Anna Batistová, Jeane Pommeau, Vla-

dimír Opěla, Jan Zahradníček, kameramaniprof. Marek Jícha a prof. Jaromír Šofr, ředi-telka Státního fondu kinematografie HelenaBezděk Fraňková, předseda Rady SFK PetrVítek, prof. Ivo Mathé, ředitel Nadace Českébijáky Petr Šikoš, z ministerstva kultury Ale-xander Michailidis, generální ředitel Českételevize Petr Dvořák a další. Také do diskusepřihlásila řada účastníků.Jednání moderoval, svými vstupy aktuálněreagoval na přednesené příspěvky a na závěrprůběh a výsledky shrnul režisér a předsedaFITESu Martin Vadas.Čtvrtletník byl pečlivě připraven, trval téměřpět hodin a měl vynikající úroveň. Těšil setaké velké pozornosti i účastníků v sále, kteří„pouze“ naslouchali.

Také následný ohlas svědčí o kvalitě setkáníi o tom, že jde o naléhavě aktuální problém.Vzbudil také diskusi v dalších organizacích;např. podle vyjádření M. Adamce z ARASuchystá tato organizace vlastní stanovisko(pokud dorazí, otiskneme v příštím čísle).Jeden z ohlasů otiskujeme pod touto glosou. Průběh Čtvrtletníku byl zaznamenán, téměřúplné znění najdete ve vložené příloze to-hoto čísla Synchronu a visí rovněž na we-bových stránkách FITESu. Všichni se tedy s průběhem jednání mohou seznámit.Věříme, že i nadále se budeme setkávat s věcnou diskusí, která povede k řešení spor-ných problémů a především – k záchraně a zpřístupňování filmů, jež jsou součástí na-šeho kulturního dědictví. ap

Stenografický záznam 73. Čtvrtletníku přinášíme jako přílohu tohoto časopisu.Po uzávěrce tohoto čísla Synchronu se konal 74. Čtvrtletník FITESu, z. s.

na téma Dramatická tvorba České televize, kritika a zpětná vazba. Vrátíme se k němu v příštím čísle, jeho stenografický záznam ale přinášíme jako přílohu už v tomto čísle.



�13

Bylo dobré, že jste na konferenci o digitali-zaci pozvali pana Petra Kutana za restaurá toryobrazů a soch. V této oblasti je totiž ze zákonaurčeno, že kopii nebo restaurování obrazů a soch musí provádět jedině umělec s restau-rátorským oprávněním.Znám to, protože můj muž je sochař, který sepříležitostně věnuje také restaurování – kopieVimmerovy kašny na Uhelném trhu, kopiesoch na věži Karlova mostu, atd. Když napří-

klad dělal rekonstrukci svatého Václava naZbraslavském zámku (soše scházela hlava),musel si prostudovat dopodrobna sochy ba-rok ního sochaře Jekla, aby se co nejvíce při-blížil originálu. A stejné by to mělo být i s ka-meramanským dohledem na digitalizacifilmu. Jsem výtvarnice a režisérka animova-ného filmu a mám zkušenosti ze spolupráce s techniky při korekci obrazu a při zvukovéčásti filmu. Už i při práci na hraných filmech

na Barrandově jsem si uvědomila, že u filmusi každý hlídá svou profesi a vidí tam chyby,kterých si ostatní ani nevšimnou.Technici hlí-dají hlavně kvalitu po technické stránce, alekameraman s režisérem nebo mistr zvuku vní-mají, nazvala bych to „umělecký dopad“ ce-lého filmu. Proto jsem přesvědčena, že při di-gitalizaci filmů musí být na začátku a na koncidohled i kameramana i mistra zvuku.

Šárka Váchová, ARAS, FITES, z.s.

Synchron 4/2014

Při digitalizaci by měl být zajištěn dohled kameramana i zvukaře

Generální ředitel NFÚ Michal Bregant Někdejší ředitel NFA Vladimír Opěla

Anna Batistová, ředitelka sekce audiovizuálních sbírek NFA Marek Jícha Jaromír Šofr

Producent Jaromír Kallista (zprava) Petr Dvořák a Saša Michailidis (zprava) Ivo Mathé a Jaromír Šofr

Diskutuje Milica Pechánková z Filmové akademie Miroslava Ondříčka

Miroslav Ondříček (zprava) Anna Batistová, Jeane Pomeau

M

D

2

b

k

2

Č

Hranatý, symbolicky kulatý stůl Čtvrtletníku, u řečnického pultuMartin Vadas


Synchron 4/2014

z n o v u d i g i t a l i z a c e

�14

Marek Jícha, Jaromír Šofr

Digitalizace a digitální restaurování filmuOstře sledované vlaky režiséra Jiřího Men-zela byla v pořadí čtvrtou akcí plánovanésérie digitalizací pro Mezinárodní filmovýfestival v Karlových Varech. Premiérová pro-jekce výsledného digitalizátu se uskutečnilana 49. ročníku MFF KV 2014 ve Velkém sálehotelu Thermal. Jelikož jsme již měli zkuše-nosti z předcházejících digitalizací a navícšlo o černobílý film, který není tolik náročnýna obrazové restaurování jako film barevný,očekávali jsme dobrý výsledek. Výzkumnáskupina NAKI na AMU, číslo projektuDF13P01OVV006, si vytvořila plán pokusitse na tomto filmu prověřit platnost teorií a připravených modelů pracovních metodikDRA a vyrobit první plnohodnotný produktformátu DRA. Jistotou byla rovněž vysokákvalita rutinního zpracování části restauro-vání nazývané poněkud pejorativně „čiš-tění”, tedy odstraňování chlupů, nečistot a defektů filmové emulze a podložky vzni-klých mechanickým nebo laboratorním po-škrábáním. Tyto práce mistrně provedla po-stprodukční společnost UPP – Universalproduction partners v Praze v Žitomírskéulici. Jistotu dobrého výsledku měl rovněžzaručit profesionálně provedený historickýprůzkum, který měli tradičně na starosti his-torikové a výzkumníci NFA.

POPRVÉ JDEME DO DRA

Metoda digitálně restaurovaného autorizátu– DRA (dále jen DRA) byla postupně sesta-vena v průběhu digitalizací filmů MarketaLazarová, Hoří má panenko a Všichni dobřírodáci. Navržený postup digitalizace bylprověřován na praktických dílčích testech a vše bylo kompletováno do obecného ná-vrhu metodiky digitalizace národního fil-mového fondu formou certifikovaných me-todik DRA. Při praktickém výkonu vedla tatometoda vždy ke vzniku dokonalého digitali-zátu, který reprezentoval českou kinemato-grafii ve světě svým kvalitním digitálním obrazem a zvukem v rozlišení 4K. Tyto digi-talizáty ale z nejrůznějších důvodů ještě ne-splňovaly vytyčená přísná kritéria metodikyDRA. Při poslední práci na restaurování a di-gitalizaci filmu Ostře sledované vlaky mohlo

být konečně přistoupeno k finálnímu ověřo-vacímu testování celé komplexní modelovésituace, práce restaurátorů spolu s jejich ex-pertní skupinou tvořenou také kameramanya zvukovými mistry. Výhodou rovněž bylo,že člen výzkumného týmu Jaromír Šofr bylsoučasně kameramanem, tedy autorem ob-razové složky filmu Ostře sledované vlaky.Vzhledem k tomu, že se v tomto případě po-prvé jednalo o přímou účast kameramana,člena řešitele projektu NAKI, byla šance proověřovací testy zcela ideální a unikátní.Jednotlivé kroky respektující text “METO-DIKY DRA O PRÁCI ODBORNÉ EXPERTNÍSKUPINY, PRO DIGITALIZACI A RESTAU-ROVÁNÍ NÁRODNÍHO FILMOVÉHOFONDU”, která byla v té době dostupná vesvé verzi č. 4, se výzkumníci pokusili do-držet v přísné a kritické důslednosti. Tatometodika upravuje pracovní vztahy vedou-cího pracovníka celého digitalizačního pro-cesu – digitálního filmového restaurátora – s jeho expertní skupinou. Byla vyvinuta nazákladě zkušeností a potřeb předešlých di-gitalizací a ve shodě s archiváři NFA. Sou-časně nutno připomenout, že je to právě tatometodika, která je zásadně kritizována ev-ropskými archiváři jako vměšování se autorůfilmů do moci archivů a jako nepřijatelnápro svoji byrokratickou náročnost.Výňatek z Metodiky DRA verze č. 4 (rok2014):Složení EXPERTNÍ SKUPINY (dále jen ES)poměrně respektující složení hodnotitelů ESv minulosti v Československu i v zahraničí):a) zástupci veřejných organizací pečujících

o filmové dědictví a zadavatelů digitali-zace (30%)

b) autoři a zástupci autorů (profesní organi-zace sdružující autory, kolektivní správci),(30%)

c) externí odborníci (technologové, akade-mici, znalci, další experti), (30%)

Dle metodiky DRA pracuje ES ve třech zá-kladních fázích:a) ustanovení ES + provedení historického

průzkumu + výběr referenční filmovékopie (RKK)

b) digitalizace a restaurování obrazu a zvukuc) hodnotícíprojekce + certifikace MAP

(DCDM) + IAP podle Teorie o DRA

Pravidla obsazování ES a rozhodování ES[1] ES má vždy lichý počet členů.[2] Počet členů ES je minimálně 13, maxi-

málně 15 osob.[3] Členy Expertní skupiny jsou:

a) restaurátor obrazu (1) a restaurátor zvuku(2), které jmenuje zadavatel digitalizacekinematografického díla (např. MKČR);pokud zadavatel digitalizace člena ne-jmenuje, na jeho místo nominuje do ESjako restaurátora obrazu a zvuku správcekinematografického materiálu (např.NFA), které se digitalizuje a restauruje;

- členem/členy ES (1/2) je zástupce státní au-tority (MKČR) nebo jím určený správcesbírky kinematografického materiálu (např.NFA), který poskytl hmotný substrát k digi-talizaci, např. z řad svých zaměstnanců(kurátor, filmový historik apod.);

- členem ES je odpovědný vedoucí techno-log (1) digitálního postprodukčního praco-viště, které je odpovědné za průběh res-taurátorských prací a které je odpovědnéza fyzické vytvoření digitálních masterůrestaurovaného díla dle metodiky DRA(např. UPP);

b) členem ES (1) je autor audiovizuálníhodíla s právem výkonu autorského dohle -du; pokud autor díla není dostupný, nebopokud sám nebo jeho dědicové nepověříautorským dohledem jinou odborně způ-sobilou osobu (např. kameramana apod.),člena ES (1) nominuje profesní organizaceautorů audiovizuálního díla režisérů(FITES/ARAS);

- členem ES (1) je autor obrazové složky au-diovizuálního díla; pokud autor díla nenídostupný, člena má právo nominovat pro-fesní organizace kameramanů AČK, pří-padně jeho dědicové a vybrat svého ex-perta z řad profese kameramanů (nemusíbýt členem AČK). Další dva členy ES (2) ex-pertní dohled kameramanů nominuje pro-fesní organizace kameramanů (AČK), (ne-musí být členové AČK);

- členem ES (1) je autor zvukové složky au-diovizuálního díla; pokud autor díla nenídostupný, člena má právo nominovat pro-fesní organizace zvukových mistrů(OAZA), případně jeho dědicové a vybratsvého experta z řad profese zvukových mi-strů (nemusí být členem OAZA). Dalšíhočlena ES (1) expertní dohled zvukových

DIGITALIZACE OSTŘE SLEDOVANÝCH VLAKŮNárodní filmový archiv vydal již tři publikace u příležitosti digitalizace a restaurování filmů, které jsou zatím běžně dostupné.Kniha o filmu Marketa Lazarová zatím chybí. Po Hoří má panenko a Všichni dobří rodáci jsme posledně upozornili na knížku Ostřesledované vlaky. Dnes nabízíme trochu jiný pohled do kuchyně digitálního restaurování, který se v publikacích NFA nenachází, alepro pochopení celého procesu je důležitý.



�15

mistrů nominuje profesní organizace zvu-kových mistrů (OAZA), (nemusí být členemOAZA);

c) členem/členy ES (1) je zástupce certifi-kační autority DRA s příslušným vzdělá-ním v oboru digitálního restaurování, kte-rého nominuje certifikační autorita AMU,např. z řad akademiků apod.;

- členem ES je externí expert (1+1); kteréhonominuje restaurátor obrazu a restaurátorzvuku, např. z řad laboratorních postupůnebo technologických znalců digitálně res-taurátorského procesu, kteří jsou expertyna dobové nebo digitální technologie; protyto účely bude vytvořen certifikační auto-ritou (NAKI/DRA) ve spolupráci se zadava-telem digitalizace (MKČR) seznam osob(expertů) odborně způsobilých k výkonutéto činnosti, ze kterého bude zadavatelčleny ES vybírat;

- členem ES je externí expert (1); kterého no-minuje externí organizace financující digi-talizaci (např. NČB) nebo externí organi-zace realizující obnovenou premiéru

digitálně restaurovaného díla (např. MFFKV)nebo jiná na digitalizaci přímo účastněnáexterní organizace, např. z řad svých od-borníků zabývajících se digitalizací a pro-gramem zpřístupňování národního filmo-vého fondu, kteří jsou experty na dobovénebo digitální technologie; pro tyto účelybude vytvořen certifikační autoritou DRAve spolupráci se zadavatelem digitalizace(MKČR) seznam osob (expertů) odbornězpůsobilých k výkonu této činnosti;

[4] ES svolává a řídí restaurátor obrazu, res-taurátor zvuku, nebo zástupce správcesbírky kinematografického materiálu(NFA) jako pověřená zadavatelem digitali-zace kinematografického díla (MK ČR)

[5] Pracovního zasedání ES se může účastnittéž jako pozorovatel (politický zástupce)jakýkoliv zaměstnanec zadavatele digi-talizace kinematografického díla (MKČR), organizace financující digitalizaci(NČB), nebo kolektivního správce či prá-voplatného dědice autora autorsko-právně chráněného díla (dědic);

[5] Pamětníci, povolaní restaurátorem neboněkterým ze členů expertní skupiny, majímožnost účasti na restaurování filmu, alepouze svým poradním hlasem. Nejsouprávoplatnými členy expertní skupiny. Je-jich hlas však musí být zaprotokolován,vzat v úvahu a prověřen filmovými his-toriky a experty.

Stávající metodika restaurování vypracovanáNFA („Základy metodiky digitalizace čes-kých filmů (NFA 2013)” se dvěma dodatkypředloženými řešitelem projektu NAKIpanem Vladimírem Opělou dne 22. 11. 2013:„Zásady pro výběr referenční kopie pro di-gitalizaci“ a „Etická pravidla pro digitalizacifilmového díla” byly začleněny do této me-todiky DRA. Tyto texty prošly kritickýmzhodnocením a byly uznány jako platné s tím, že bylo potřebné posílit a rozšířit je-jich metodickou strukturu vzhledem k nověnalezeným digitálním metodám a postupůma k výsledkům obdobných metodických ma-teriálů vytvořených v zahraničí.

Synchron 4/2014

VZNIKLÉ PROBLÉMY A PŘEKÁŽKY VÝZKUMU V PRŮBĚHU DIGITALIZACE OSTŘE SLEDOVANÝCH VLAKŮ

Testování práce restaurátorů a jejich Expertnískupiny doprovázely mnohé nesnáze, kterélze rozdělit do těchto čtyř skupin:1. Zásadní a zcela nepochopitelný zvrat vevýzkumu byl náhlý nesouhlas dalších řeši-telů projektu NAKI, pracovníků NFA, sezkoumanou metodikou DRA. Myšlenka, ževznikne hodnotící odborná komise certifi-kující DRA jako výsledek kvalitní digitali-zace a restaurování, která bude složenánejen z technických a organizačních pra-covníků ale i ze zástupců autorů filmů, seopírá o československou tradici 50. a 60. let,kdy vznikla hodnotící Technická komise proposuzování československých filmů, kterábyla založena v Československu na základěfrancouzského vzoru, Commision Supéri-eure Technique du Cinema (CST). CST kon-troluje výslednou kvalitu produktů filmo-vého průmyslu i digitálního restaurování veFrancii dodnes. Naše Technická komise bylazrušena v rámci komunistické normalizacepo roce 1969, kdy nebyl kladen požadavekna dodržování přísných technických noremstejně tak, jako je tomu u nás dnes. Normyse nedodržují, certifikované metodiky propráci v kinematografii chybí. DRA, kterábyla postavena jako základ výzkumu pro-jektu NAKI AMU/NFA č. DF13P01OVV006,byla jasně definována v popisu projektu a všichni účastníci, tedy i pracovníci NFA, s ní souhlasili a ztvrdili ji svými podpisy přizaložení projektu. Jejich pozdější náhlá

změna stanoviska o 180° byla proto vícenež překvapivá. Došlo také k nečekanémuzásahu působením třetí strany, Asociace ev-ropských archivů, neúčastněné přímo naprojektu. Její prezident pan Nicola Mazzantivyjádřil svůj osobní negativní postoj písemněve vyděračském emailu ze dne 7. 12. 2013,který adresoval prezidentu evropské kame-ramanské asociace IMAGO Nigelu Walter-sovi. Později napsal obdobný nepříliš od-borně koncipovaný zato opět vyděračskýdopis ministru kultury ČR panu DanieluHermanovi. V obou dopisech naléhá na zru-šení metody DRA a připomíná, že když setak nestane, podniknou evropští archivářinutné kroky zásahu evropských orgánů protivšem filmovým institucím v České repub-lice, které se tím ocitnou v izolaci.IMAGO sdružující 47 Národních kamera-manských asociací z celého světa totižztvrdilo svůj souhlas s metodou DRA a jejímpražským výzkumem jednohlasným odhla-sováním Deklarace IMAGO o DRA v bel-gickém Mons dne 16. února 2013. Jde o prosazování lobbistických zájmů souvise-jících s financováním archivů v oblasti digi-talizace v celoevropském rozpočtovém mě-řítku. Současně jde ale také o přímý zásah aohrožení práce výzkumného programuNAKI č. DF13P01OVV006, která je na této koncepci založena. Toto ovlivňováníprojektu NAKI lze označit za přímé proto,jelikož v ní figuruje osoba generálního

ředitele NFA Michala Breganta, který byl nedávno zvolen do výkonné rady ACE, tedyje nyní přímo zaúkolován jejím předsedoupanem Mazzantim, aby zrušil výzkum DRA. Michal Bregant v pozici vedoucího řešitele dalšího účastníka projektu NAKI č. DF13P01OVV006, který po celou dobuprojekt spoluvytvářel, včetně koncepceDRA, je tedy tím, kdo otáčí kormidlem zpět.NFA zaujal naprosto nekritický a nesmlou-vavě odmítavý postoj a začal výzkumné zá-měry projektu sabotovat.2. Objevil se rovněž náhlý nesoulad a roz-hořčení mecenáše digitalizačního projektučeských filmů, ředitele Nadace české bijákypana Petra Šikoše s přístupem NFA k prácijeho Nadace. Účastníci projektu NAKI č. DF13P01OVV006, se neplánovaně staliúčastníky setkání dne 20. února 2014 v 15.00 v kanceláři Nadace české bijáky,kde se Nadace názorově otevřeně střetla svedením NFA, jmenovitě Michalem Bregan-tem a historičkou,NFA, výzkumnou pracov-nicí a spoluřešitelkou NAKI Jeanne Po-mmeau. Nadace české bijáky vyjádřilazklamání z dosavadního průběhu své spo-lupráce s NFA. Petr Šikoš kritizoval, že NFAnedodržuje uzavřené smlouvy, záměrně jeporušuje, aby se sám mohl pyšnit kvalitnímivýsledky odvedené digitalizační práce, anižby přitom jakkoli zmínil zásluhy Nadace,která celý proces financovala. K financovánídigitalizace byly nadace přímo vyzvány mi-


Synchron 4/2014


�16

nistrem kultury ČR Jiřím Besserem, který fi-nancování ze soukromých zdrojů a nadacídoporučil jako prioritní. Neuváděním Nad-ace do titulků zdigitalizovaných filmů a aniv NFA vydávaných odborných knihách, re-flektujících digitalizované filmy, znemo-žňuje Na -da ci zviditelnění její práce, což jepotřebné pro získávání dalších finančníchprostředků pro digitalizování v příštích le-tech. Této schůzky se účastnila také ředitelkaStátního fondu kinematografie Helena Bez-děk Fraňková. Bylo možno vypozorovatsilné tenze v samé organizační struktuře di-gitalizování českých filmů, které je smluvnězajištěno mezi organizacemi Mezinárod-ního Filmového Festivalu Karlovy Vary, Nad-ací české bijáky a NFA. Helena BezděkFraňková se snažila situaci uklidnit návrhem,že připraví text memoranda o digitalizacifilmu Ostře sledované vlaky, které účastnícipodepíší, a že bude tuto digitalizaci říditsama, protože dle jejího vyjádření: „tentofilm patří mně, tedy já vypracuji memoran-dum o spolupráci na digitalizaci“. Nadacečeské bijáky upozornila na zásadní nedodr-žování platné smlouvy o digitalizaci zestrany NFA, neboť NFA začal s digitalizací

filmu OSV sám, pokoutně, bez informovánízúčastněných stran. Zde museli řešitelé projektu NAKI AMU č. DF13P01OVV006souhlasit s Na-dací české bijáky, protože ani oni nebyli z NFA o probíhající práci ni-kterak informováni a i oni byli zatajeni v ti-tulcích předcházejících digitalizovanýchfilmů a v publikacích o nich, přestože se natěchto digitalizacích přímo podíleli. 3. Pokoutní zahájení digitalizace filmu Ostřesledované vlaky v NFA v listopadu 2013, bezvědomí ostatních stran, včetně samotných au-torů filmu, přimělo režiséra Jiřího Menzela k provedení notářského zápisu (x), v němžpřevedl ochranu svých autorských práv filmuOSV na svého kameramana Jaromíra Šofra a pověřil jej dohledem nad digitalizací a res-taurováním OSV, aby tak ochránil svá osob-nostní autorská práva coby režiséra filmu. V tomto dokumentu potvrdil svůj souhlas stím, aby restaurování proběhlo dle metodyDRA, kterou souhlasně deklarovalo IMAGO,evropská federace kameramanských asociací.Režisér Menzel tím jasně vyjádřil svůj nesou-hlas s tím, aby byl jeho film digitalizován po-koutně, bez vědomí restaurátorů a odborníkůexpertní skupiny.

4. Řešitelé projektu NAKI č. DF13P01OVV006nedostali od svých kolegů z NFA žádnou in-formaci o probíhajícím restaurování filmuOstře sledované vlaky. Na dotazy, kdy sebude film restaurovat a kdy začnou vý-zkumné práce, aby se mohl tým řešitelůNAKI připravit a prokonzultovat připravo-vané testování či seznámit se s historickýmvýzkumem, bylo opakovaně spoluřešiteli z NFA (jmenovitě Jeanne Pommeau) upo-zorňováno, že restaurování filmu OSV se vý-zkumu NAKI nijak netýká. Tento výrok jepříkrým porušením výzkumu NAKI, neboťhlavní řešitel by měl rozhodovat o tom, co jea co není předmětem výzkumu NAKI a ni-koliv jeho další účastník, který vstupem doprojektu přislíbil pomáhat s výzkumem.NFA řešitelům NAKI (AMU) poprvé ne-umožnil nahlédnout do práce filmových his-toriků, pracujících na digitalizaci filmu OSV,aby se nemohli seznámit s historickýmifakty. Což bylo poněkud komické v situaci,kdy se digitalizace přímo účastní samotníautoři filmu. Řešitelé projektu z AMU mu-seli proto realizovat vlastní historický vý-zkum.

PRŮBĚH A REALIZACE VÝZKUMU METODIKY DRAVýzkum přes nastalé překážky přesto zapo-čal. Dne 4. února 2014 byli pozváni do pro-jekčního sálu NFA v Malešické ulici č.12pan režisér Jiří Menzel a jeho kameramanJaromír Šofr na projekci pěti historiky NFAvybraných kopií filmu OSV, tzv. „referenč-ních kopií“. Jaromír Šofr na tuto projekci po-zval své kolegy kameramany, spoluřešiteleprojektu NAKI, Marka Jíchu, Antonína Wei-sera, Jiřího Myslíka a Miloslava Nováka.Všichni se dostavili na projekci včas a bylipřítomni jejímu chaotickému průběhu. Na-táčel zde štáb ČT, který svou přítomností vý-razně rušil tuto důležitou práci. NFA zorga-nizoval předem neohlášené natáčenídokumentárního filmu o digitalizaci OSV, sekterým nebyli účastníci této expertní pro-jekce předem seznámeni. Řešitelé NAKI –Jaromír Šofr a jeho kolegové z výzkumuNAKI se ihned ozvali s kritikou nekvalitníhonastavení projekce, která vykazovala vý-razné kvalitativní technické nedostatky: leváčást obrazu byla tmavá, zatímco pravá bylasvětlá, svítivost projektorů nebyla proměřenaa seřízena a ani standardně nastavena a tu-díž nebylo možné referenční kopii za taktonevhodných pozorovacích podmínek vybí-rat. Když se kameramani dotázali na číslapromítaných kopií, jejich archivní signatury,bylo jim odpovězeno přítomným generál-ním ředitelem NFA Michalem Bregantem

(řešitelem NAKI), že čísla kopií „autoři fil-mu” znát nepotřebují. Na naléhání kamera-mana Antonína Weisera, že coby řešitel pro-jektu NAKI chce znát signatury kopií z výzkumných důvodů, aby mohl zapsat vý-zkumný protokol korektně, mu M.Bregantdoslovně odpověděl, že čísla kopií jsou„třeba 1., 2., 3., 4. a 5“. Celá tato projekcekončila s tím, že pan režisér Menzel a panPetr Šikoš z Nadace české bijáky takto prob-lematicky a nekvalitně probíhající digitali-zaci filmu OSV zastavili.Helena Bezděk Fraňková, ředitelka Státníhofondu kinematografie (dále jen SFK), kterávypracovala text memoranda o digitalizacifilmu OSV, se svým textem neuspěla. Nad-ace české bijáky (dále jen NČB) i Meziná-rodní filmový festival Karlovy Vary (dále jenMFF KV) jí navrhovaný text memoranda od-mítli v daném znění podepsat. Rozhodlatedy ze své pozice ředitelky SFK, že samasestaví digitalizační komisi, jak to odpovídáuzavřeným smlouvám mezi MFF KV, NČB a NFA. Do této „politické komise“ byli jme-nováni po třech členech za každou organi-zaci tito komisaři:Za karlovarský festival: Karel Och (MFFKV),Petr Lintimer (MFFKV), Ivo Marák (UPP).Za Národní filmový archiv: Vladimír Opěla(NFA), Jeanne Pommeau (NFA), Jan Zahrad-níček (NFA).

Za Nadaci české bijáky: Petr Šikoš (NČB),Milan Chadima (nezávislý kameraman do-sazený Helenou Bezděk Fraňkovou, neboťjde o kameramana, který není členem Aso-ciace českých kameramanů (dále jen AČK),Jaromír Šofr (AČK, současně řešitel NAKI a zároveň spoluautor filmu OSV).Vznikla tedy takzvaná „politická komiseHBF“ (Heleny Bezděk Fraňkové), která sedne 14. 3. 2014 sešla v UPP – postprodukč-ním studiu, aby oficiálně znovu zahájila di-gitalizaci filmu OSV, dle původních smluv-ních závazků tří zúčastněných stran. Tohotozačátku byla Helena Bezděk Fraňkováosobně účastna, aniž by však práci této ko-mise jakkoli organizovala. „Politické komisiHBF” se nepodařilo řádně zvolit restaurátoraobrazu a restaurátora zvuku a ani se neza-bývala tím, kdo má být členem expertní sku-piny. Žádnou další strukturu své práce ne-vytyčovala. Její členové jen neorganizovaněplnili svůj politický dozor. Nevznikly tedyžádné kroky dle struktury, které navrhujemetodika DRA, řešená v projektu NAKI. Komise se nesešla úplná, chyběl zde dosa-zený nezávislý kameraman Milan Chadima.Práce započaly chaoticky, nekoordinovaně,znovu promítnutím tzv. „referenční“ kopiefilmu OSV tentokráte ale na kalibrované a řešiteli NAKI seřízené a proměřené pro-jekci v UPP. Byla vybrána kopie č. 1 (Bre-



�17

gantova číslování), dle pozdějšího výzkumudohledaná pod signaturou NFA č. 27325) Re-žisér Menzel potvrdil rozhodnutí svého ka-meramana Jaromíra Šofra, který je konzulto-val se svými kolegy z expertní skupiny NAKI.Členové NFA J. Pommeau, V. Opěla a J. Zah -radníček se k promítané kopii vůbec nevyja-dřovali. Kopie byla tedy vybrána a přijata res-taurátorem Ivo Marákem z postprodukčníhostudia UPP k digitalizaci filmu OSV.

Řešitelé NAKI z AMU se s Ivem Marákemsešli na schůzce konané 2.4.2014, aby se do-hodli na způsobu spolupráce. Řešitelé NAKIAMU nemohou film digitalizovat sami a anido tohoto procesu nijak finančně z projektuNAKI přispívat, jelikož to není jeho účelem,smyslem a ani v jeho možnostech. Mohouale pomoci formou testování navrhovanýmmetodou DRA poprvé v situaci, kdy je filmdigitalizován prací restaurátora a expertnískupiny. Expertní skupina může být také slo-žena ze zástupců autorských asociací nebořešitelů projektu NAKI. S Ivem Marákem tedybylo dohodnuto, že výzkum NAKI bude sou-částí digitalizace filmu OSV, přestože dalšíspoluřešitelé projektu NAKI, pracovníci z NFA (V. Opěla, J. Pommeau a J. Zahradní-ček), tento výzkum bojkotují tvrzením, že di-gitalizace OSV se NAKI nijak netýká. Dálebylo dohodnuto, že za restaurátora obrazupovažuje výzkum NAKI Ivo Maráka (UPP) a za restaurátora zvuku Pavla Rejholce (Sou-nd square). Pavel Rejholec však rovněž nebylk restaurování filmu OSV oficiálně přizván,nebyl členem „politické komise HBF“, přes-tože restaurátorské práce na výše zmiňova-ných filmech již poněkolikáté osobně prová-děl. Ukázalo se tak, jak bezvýchodné situacemohou nastat, pokud nebude dostupná a platná metodika digitalizace národního fil-mového fondu. Potřeba jejího vzniku je evi-dentní a odpor zástupců Národního filmo-vého archivu proti takové metodice jebohužel účelově zásadní vzhledem k již dřívezmíněnému stanovisku ACE a nedůstojnémupostoji ředitele NFA. Výsledkem byla schi-zofrenní situace, v níž se “politická komiseHBF” vyznačovala svojí byrokratickou neod-borností a neochotou řešit základní kroky,jako je jmenování restaurátorů, jako obsazo-vání nejdůležitějších a hlavních pozic a pro-fesí digitálního restaurování. Naproti tomuzde vznikla skrytá odborná expertní skupina

pracující s oficiálně nejmenovanými restau-rátory, kteří však digitalizaci přímo provádělidle metodiky DRA, avšak až potupně under-groundovým způsobem. Restaurátoři Ivo Marák a Pavel Rejholecměli expertní skupinu složenou z těchtočlenů:J. Šofr – spoluautor filmu, expert – kameraman (AČK), kameraman filmu OSV,V. Opěla – kurátor NFA,J. Pommeau – historička NFA, – nedodalavýsledky historického výzkumu,J. Zahradníček – odborník na skenováníNFA,M. Jícha – zapisovatel výzkumu NAKI,J. Myslík – expert – kameraman (AČK),A. Weiser – expert – kameraman (AČK),R. Vacula – archivář, badatel, historik Archivu FSB,M. Novák – expert na digitalizaci a restaurování,I. Špalj – expert zvukový mistr,Petr Šikoš – ředitel Nadace české bijáky

Byla dodržena podmínka DRA o minimál-ním počtu členů Expertní skupiny v počtu13. Metodika DRA nepřipravuje zvýšení by-rokracie, jak je často připomínáno panemMazzantim, protože jde o stejný počet lidí,kteří byli jmenováni do „politické komiseHBF”, jež se jevila jako oficiálně ustanovenáředitelkou SFK.

Práce na digitalizaci se rozjely naplno a bylyřízeny Ivo Marákem. Nikdo jiný z MFF KV,NFA a ani NČB neměl k vedení připomínky,aniž by se snažil prosadit jiný způsob. Tímtopostojem všichni akceptovali neformálnípostavení Ivo Maráka jako vedoucího res-taurátora filmu OSV, který povolal druhéhorestaurátora zvukové složky Pavla Rejholce z firmy Soundsquare. Dne 23. 4. 2014 pro-běhlo první zasedání restaurátora obrazu IvoMaráka s expertní skupinou za účelem nas -tavení vzorků filmu OSV pro potřeby prácekoloristy a restaurátora. Jde o ověřovací testúčinnosti vzorkování, které je podstatoupráce formou metodiky DRA. Vedoucí res-taurátor Ivo Marák začal schůzi se svojí ex-pertní skupinou projekcí powerpointovéprezentace a seznámil experty se situací po-stupu digitalizace. On jediný ji znal. Poté seodebral s experty – kameramany do pro-jekce, kde za účasti koloristy Pavla Marka

(UPP) nastavili tonální, hustotní a kontras-tové parametry obrazu vybraných vzorků. Vzorky byly vybrány výzkumným týmemkameramanů z NAKI (AMU). Bylo postupo-váno podle navržené metodiky DRA pročernobílý film:[1] nejsvětlejší scéna filmu[2] jasově průměrná scéna filmu[3] nejtmavší scéna filmu[4] ateliérová/interiérová scéna obsahující

detail tváře (ideálně na tonálně nevýra-zném pozadí)

[5] ateliérová/interiérová scéna obsahujícípaměťově relevantní černobílé tóny

[6] exteriérová scéna obsahující krajinunebo celky města s paměťovými černo-bílými tóny architektury, přírodní zeleněa oblohy

[7] 1. další vybraná expertní scéna (ateliér,interiér) v denní světelné situaci

[8] 2. další vybraná expertní scéna (exteriér)ve světelné situaci uplatněných světel-ných zdrojů – kritická noční atmosféra

[9] 3. další vybraná expertní scéna ve svě-telné situaci kriticky šerosvitné

Navzorkování proběhlo kvalitně, pečlivě a zodpovědně. Experní tým se shodl na vý-sledné podobě vybraných scén. Vzorkováníproběhlo formou výroby KORK, tedy Kvali-fikovaného Odhadu restaurátora podle Refe-renční Kopie, dle metodiky DRA NAKI pří-tom nou expertní skupinou složenou ze tříkameramanů: Jaromíra Šofra, autora filmového obrazuOSV, Jiřího Myslíka, kameramana – expertaAntonína Weisera, kameramana – experta. Vyrobené vzorky byly schváleny a předánykoloristovi, který podle nich samostatně na-stavil tonální, hustotní a kontrastové nasta-vení celého filmu, čímž tato metoda umož-nila výrazné zrychlení práce koloristy.Záměrem bylo nechat koloristu předpřipra-vit tonální, hustotní a kontrastové nastaveníostatních scén filmu samostatně, bez přít-omnosti expertů či restaurátora, a potom všejen „dorovnat“ opět za účasti restaurátora a jeho expertní kameramanské skupiny. Ko-lorista dostal prostřednictvím vzorkovníkuinformaci o tom, jak měl vypadat autorskýobrazový koncept filmu, který bylo potompotřeba jen adekvátně dodržovat. Tuto prácitedy provedl kolorista již samostatně.

Synchron 4/2014


Synchron 4/2014


�18

Dne 14. 5. 2014 proběhlo další setkání res-taurátora a jeho expertní skupiny v postpro-dukčním studiu UPP. Účelem této pracovníschůzky bylo zhodnotit samostatnou prácikoloristy a korigovat jeho výkony tonálního,hustotního a kontrastového nastavení obrazufilmu OSV tak, aby byl film připraven k do-končení restaurování a digitalizace. JeannePommeau na začátku této schůzky napadlakameramany-experty výzkumníky NAKI, ženemají na digitalizační schůzce co dělat.Přímo chtěla zakázat přítomnost kamera-manů-expertů na restaurování obrazu OSV,i když věděla, že tito experti nastavili tona-litu a jasy vzorků na minulé schůzce a přišlizkontrolovat práci koloristy. Její chování ne-odpovídalo postavení a funkci restaurátorky,v jejímž zájmu je kvalitní výsledek digitali-zace. Byla ujištěna Jaromírem Šofrem, že ka-meramani-experti na restaurování mají codělat, že byli přizváni k digitalizaci OSV ofi-ciálně jeho osobou, tedy členem „politickékomise HBF“ jako jeho expertní tým pracu-jící podle metody DRA. Jeanne Pommeautak opět otevřeně prokázala nechuť vedeníNFA, aby se digitalizace účastnili autořifilmu, kteří nebyli NFA k této práci záměrněz příkazu evropské archivářské centrály po-zváni. Při vlastních obrazových restaurátor-ských pracích nebyla Jeanne Pommeauschopna žádných výkonů, neboť není natyto práce odborně vybavena. Údajně mělapověření vedení NFA vykonávat vedoucífunkci hlavní restaurátorky filmu OSV, svýmivýroky a navrhovanými kroky velice nutnouprofesionální prestiž v týmu ztrácela. Úzkostlivě a opakovaně připomínala prob-lematiku nalezení jednoho ztraceného po-líčka filmového obrazu OSV a bránila exis-tenci chlupu z kamery a startovacích značekz referenční kopie. Jiné argumenty neměla.Na odpověď Marka Jíchy, že chlup z kamerya startovací značky patří samozřejmě pouzedo masteru DRA, neboť tento jako originálnízdroj filmu je musí obsahovat, stejně jakocelou neoříznutou kamerovou okeničku, sestavěla odmítavě a nesouhlasila s DRA jakotakovým. Marek Jícha poté trochu žertovněpřipomněl, že pro kameramany není exis-

tence chlupu z kamery pro restaurovánípodstatná, navíc připomíná kameramana,což se vlastně kameramanům líbí. Kamera-mani ve funkci expertů nebudou restauráto-rovi radit do odstraňování chlupů, nebo domíry takzvaného „vyčistění” obrazu od škrá-banců a nečistot. Úloha expertů kamera-manů je v poradním hlase k výslednémucharakteru obrazu tak, aby odpovídal pů-vodnímu autorskému konceptu.

Za zmínku stojí, že další práce se začalyřídit a prakticky vykonávat spíše podle me-todiky DRA a nikoliv podle plánu „politickékomise HBF“. Členové této komise se dáleakce přímo neúčastnili. Jen někteří, podle je-jich časových možností. Tříčlenný kolektivkameramanů-expertů byl na předcházejí-cích digitalizacích filmů ML, HMP a VDRvytvořen proto, aby se vyloučil princip vy-lepšování díla jeho kameramanem, autoremfilmové fotografie, koloristou či samotnýmrestaurátorem nebo jiným pracovníkem ma-nipulujícím s obrazem filmu. Ona upozor-nění, že jednotlivec se může mýlit a způso-bit možný konflikt autorských zájmů, kterápřicházela opakovaně ze strany filmovýchhistoriků NFA, ač sama jsou nesmyslem,chápali je výzkumníci NAKI (AMU) jako re-levantní argument a výzvu. Proto se snažiliprostřednictvím trojice kameramanů–ex-pertů postavit odpovědnou expertní sku-pinu, která bude schopna výkonu exaktníhoobrazového experta nejvyšší úrovně. Prácetříčlenné kameramanské skupiny je zalo-žena na principu, zpochybňování, kritic-kého pohledu a hledání společného expert-ního názoru. Metodika DRA podchycujesystém rozhodování tak, že pouze v případěže dojde ke shodě názorů všech tří kamera-manů souhlasně spolu s koloristou a s obra-zovým restaurátorem, je takové rozhodnutíuznáno jako relevantní. To umožňuje pova-žovat expertní hlas kameramanů – expertůve sporných případech hodnocení za ko-rektní a užitečný pro další práci restaurátora,který má vždy konečné slovo. Vždy jsou taképřítomni ostatní experti, historikové, kurá-toři a jiní pamětníci, včetně zástupců zada-

vatele restaurátorské práce. Všichni majístejnou možnost připomínek a spoluúčastina rozhodování. Vše je tedy prosté, jedno-duché, funkční a rychlé.Nelze již najít odbornější zastoupení, nežkteré jsme měli v případě digitalizace filmuOSV. Expertní OBRAZOVÁ SKUPINA pra-covala na digitalizaci filmu v tomto složení:– Restaurátor obrazu Ivo Marák (UPP)– Kolorista Pavel Marko (UPP)– Jaromír Šofr, AČK – žijící autor, kamera-man AČK, expert NAKI (DRA), profesorAMU, MgA., film OSV byl oceněný Osca-rem Americké filmové akademie– Jiří Myslík, AČK – kameraman AČK, expertNAKI (DRA), profesor AMU – Mgr., vedoucí obrazového kabinetu KOT katedry kameryFAMU, víceprezident Asociace českých kameramanů– Antonín Weiser, AČK – kameraman AČK,expert NAKI (DRA), docent FAMU – MgA.,významný český expert a poradce speciál-ních filmových efektů– Milan Chadima – kameraman, člen „poli-tické komise HBF” za NČB, nečlen AČK– Marek Jícha, AČK – kameraman AČK, po-zorovatel a zapisovatel NAKI (DRA), profe-sor AMU – MgA., vedoucí katedry kameryFAMU, prezident Asociace českých kame-ramanů

Je nutné zmínit, že restaurování zvukovésložky filmu, probíhalo paralelně s restauro-váním obrazu. I zde byla Expertní ZVU-KOVÁ SKUPINA zastoupena na vysoké od-borné úrovni:– Restaurátor zvuku Pavel Rejholec (Sound -square), zvukový mistr, oceněný několikaČeskými lvy, vedoucí katedry zvukovétvorby FAMU. – ing. I. Špalj – expert, zvukový mistr, oce-něný několika Českými lvy, člen OAZA

Při práci na restaurování zvukové složkyfilmu OSV se přímo využily poznatky z výz-kumu NAKI a to metoda práce s laserovýmzařízením SONDOR, které proběhly v roce2014 v Praze, za účasti zahraničních ex-pertů.

VYHODNOCENÍ A CERTIFIKACE DRAVlastního vyhodnocení a uzavření projektu,které řešitelé NAKI AMU provedli formálněve svém výzkumném protokolu0005/2014/EXPERTNÍ SKUPINA nebyla„po litická komise HBF” vůbec schopna. Důvodem byla neodbornost této skupiny, nepřítomnost jejích členů na zasedáních aorganizační chaos. Jeanne Pommeau se sna-

žila vyvolat závěrečné hlasování o zacho-vání kamerového chlupu (nečistoty v kame-rové okeničce naexponované do negativufilmu) a startovacích značek na jednotlivýchdílech filmových kopií (vyražené čtverečky akolečka oznamující promítači přepnutí dru-hého projektoru). Vedla spor se zástupciNadace české bijáky, kteří jako objednava-

telé kvalitní digitalizace prosazovali čistýobraz na DCP určeném k distribuci bez rušivých chlupů a startovacích čtverečků a koleček, které dnešnímu divákovi pranicneříkají. Jeanne Pommeau nebyla sto „poli-tickou komisi HBF” přesvědčit neboť se ne-měla jako „restaurátorka” o koho opřít. Ne-měla svoji expertní skupinu. Zdá se, že

RESTAUROVÁNÍ PODLE METODIKY DRA JE RYCHLEJŠÍ, KVALITNĚJŠÍ A LEVNĚJŠÍ



�19

nepochopila, anebo nesměla pochopit vý-znam a funkci DRA, proti kterému striktněvystupovala. Právě DRA je tím nástrojem,který zaručuje archivářům zachování auten-ticity původního zdroje díla, tedy jistěvčetně kamerového chlupu přesahujícíhodobovou projekční okeničku. Startovacíznačky jsou sporné, protože ty byly proble-matikou filmových kopií a byly vždy jiné,ale autentický obsah obrazu dle rozhodnutírestaurátora opírajícího se o historický vý-zkum je v metodice DRA přímo nařízen.Nesmí dojít k žádným změnám. Škoda, žeto archiváři nechápou, i když u vzniku tétoteorie byli a jsou jejími spoluautory. Nako-nec hlasování „politické komise HBF” o vý-sledku digitalizace OSV, jeho kvalitě či ne-kvalitě v zásadě vůbec neproběhlo.Po premiéře digitalizovaného filmu OSV seozývaly nepravdivé hlasy, že kameramanipřehlasovali archiváře a „vylepšili film“ tím,že odstranili kamerový chlup. Nebo do-konce že „poškodili digitalizát” filmu OSV

odstraněním chlupu, jak se nechal slyšet Mi-chal Bregant. Jde o účelovou manipulaci a projevy chátrající autority vedení archivu.Kameramani-experti nemohli samozřejměpro nic hlasovat, neboť nebyli přizváni a účastni na „politické komisi HBF”, kterájediná měla pravomoc přijímat taková roz-hodnutí. Navíc dle zápisů z jednání jezřejmé, že kameramani vždy podporovalizachování chlupů a že ani nijak nezasaho-vali do procesu čištění, které se jim ve srov-nání se zachováním původního obrazovéhokonceptu zásadně jeví jako nepodstatné. Ex-pertní kameramanská skupina film nedigita-lizovala, tedy tento krok nebyl v jejich pra-covních náplních. Výzkumník zkoumá, alenedigitalizuje. Je-li obraz vyčištěn, není tolikdůležité jako to, že vypadá tak, jak jej au-toři natočili. Včetně struktury negativníhoobrazového zrna. Archiváři hrající si na res-taurátory tedy nechápou základní rozdílmezi restaurováním analogovým a digitál-ním. Spor o chlup a jeho řešení nestačí a je

potřeba přijmout fakt, že DRA je snahou ozachování původního autorského konceptuve faksimili premiérové kopie = premiéro-vého filmového představení, na digitálnímnosiči. Výzkum NAKI tyto otázky objevil,prověřil a upozornil na ně. Narazil ale namanipulativní odpor NFA.Výsledný zrestaurovaný obraz filmu OSVvypadal výborně, na čemž se shodli všichniúčastníci těchto prací, restaurátor a jehoNAKI Experní skupina i „politická komiseHBF”. Vznikl tak poprvé digitalizát, který je při-pravený k certifikaci DRA, což otevírá mož-nost dalšího výzkumu pro řešitele projektuNAKI AMU/NFA DF13P01OVV006. Kdybyexistovala již hotová metodika certifikaceDRA, mohlo být přistoupeno k jejímu pro-vedení. Podle metody DRA digitalizace ná-rodního filmového fondu splňuje restauro-vání filmu OSV všech šest základních kritériívzniku DRA.

Synchron 4/2014

SLOVO AUTORA FILMOVÉ FOTOGRAFIE OSTŘE SLEDOVANÝCH VLAKŮPo svědomitém záznamu průběhu restaurá-torských prací na díle „Ostře sledovanévlaky“ zbývá dát slovo zúčastněnému auto-rovi filmové fotografie Jaromírovi Šofrovi:„Jako autor vnímám samotný instrument di-gitalizace jinak a s mnohem větším podílemrespektu, odpovědnosti ale i přirozené zvě-davosti, v jaké míře bude schopen interpre-tovat pro mě důležité momenty takzvané au-torské vůle. Vždyť je nutné si v plné mířeuvědomit, že responze digitálního skeneruna optické hodnoty originálního negativu jeněčím, co dosavadní, byť dlouholetá, archi-vářská restaurátorská praxe neznala a tudíždodnes nedokáže docenit. Především se restaurátorská praxe nadálenemůže spoléhat na laboratoř. Bylo-li v nynější digitální technologické éřenaštěstí nezvratně a jednou pro vždy doká-záno, že jediným zdrojem kvalitního res-taurátorského výsledku musí být sám origi-nální negativ filmu – musí být nadále hledánten, k jehož rutinní i tvůrčí práci patří právěschopnost transformace negativu na zrakemdiváka vnímatelnou obrazovou informaci a to včetně všech fines obsahových i emo-tivních. Je velmi zjednodušenou představou,že tento „někdo“ bude nalezen jednoduše vtradičních kolektivech zaměstnanců archivů.Našel-li by se přece jenom, bylo by možnoplným právem předpokládat a prohlásit, žeovládá významnou část kameramanské pro-

fese – snad s výjimkou práce při vlastním na-táčení. Byl by to zvláštní hybrid, zvláštní typpracovníka – něco jako půlautor.Tak významná je tedy práce s jednou již ho-tovým negativem filmu. Všechno toto vě-domí v nás – autorech filmové fotografie –podnítilo sebezáchrannou vůli konstituovatdříve již popsanou restaurátorskou metodikuDRA. Nejsme to my, kameramani, kteří stojíjako komplikace proti semknutým šikům ar-chivářů. Je to onen fenomén dneška, epo-chální objev digitální techniky! Může toovšem být narušitel či nepřítel, když jedinýje schopen odvrátit pohřeb pokladů původníanalogové kinematografie? Jak si vysvětlit skutečnost, že ETICKÝ KODEXmezinárodní federace fil-mových archivů FIAF ne-reflektuje digitální věk?Zjevně totiž uvádí, a tedypřipouští, možnost „kopí-rování” a tím vytváření„přesných replik zdrojo-vých materiálů” jako ces-tu záchrany bez ohleduna čas. Poněvadž není řečani o černobílých výtaž-cích ani o jakékoliv auto-rizaci, lze očekávat, žeautor obrazu po čase svédílo ani nepozná.A tak vnímám digitální

skener s úctou, kterou bych přál pocítit i os-tatním, poněvadž digitální skener čte mojidávnou vůli, má dávná rozhodnutí s objek-tivitou a precizností, které nebyla nikdyschopna v minulosti jakákoliv pozitivní fil-mová surovina. To byly tedy mé pocity au-tora v průběhu restaurování a ty byly pře-dloženy v tomto případě vnímavé veřejnosti. Nebude nadále čestnější pro nás povinnosti,než uplatněním metodiky DRA posloužit keznovuvzkříšení mnohým významným dílůmnašich kolegů, kteří se digitálního restauro-vání svých děl již nedožili”.

Jaromír Šofr – kinooperatér


Synchron 4/2014

z A R A S u

�20

Proč skandinávské televizní detektivky u diváků vítězí?Jedním z hlavních důvodů severského úspěchu je „glocal“ přístup ke kompletní televizní produkci. Je třeba myslet „globálně“ v souladu se světovými standardy a jednat „lokálně“ v sebevědomých národních podmínkách.

Od 19. do 21. září 2014 proběhla ve švédskémMalmö výroční valná hromada FERA (Evropskáfederace režisérů), které je členem i český ARAS(Asociace režisérů a scénáristů). Delegáti disku-tovali především o rodící se vizi jednotného di-gitálního trhu v EU a spravedlivém ohodnocenírežisérů a audiovizuálních tvůrců za každé jed-notlivé užití jejich tvorby. O uznání zásadníhovýznamu tvůrčího obsahu a jeho kulturní a eko-nomické hodnoty bude totiž nutné v průmyslověchápaném hospodářství neustále bojovat. Zdáse, že projekt Licence pro Evropu by mohl při-nést určité zjednodušení autorskoprávní ochranya volnější šíření děl na sítích, ale bude to ještědlouhá cesta, která samozřejmě přinese i novéobtíže a komplikace.Osvěžujícím zpestřením náročných jednání bylkrátký výlet s Hansem Rosenfeldem, autoremdetektivního seriálu Br n/Broen (Most), který seprodal do 170 zemí na celém světě. Tato spoj-nice mezi Malmö a hlavním městem Dánska,jejímž prostředkem prochází i státní hranicehraje v seriálu důležitou roli. Nejen proto, že vpůvodním zadání švédsko-dánské koprodukcebyly podmínka, že v každé zemi se bude ode-hrávat polovina děje, a detektivové tak budouneustále pendlovat meci Malmö a Kodaní, ale ijako symbol setkávání různých přístupů. PodleHanse Rosenfelda, který byl i spoluscenáristouspolu s dánskými i švédskými kolegy, byl ale proúspěch seriálu důležitý pracovní postup, který jeve Skandinávii velmi častý. Na vzniku scénářůse totiž již v rané fázi vývoje podílejí i jejich re-

žiséři. Konkrétně v tomto případě hlavní režisérprogramu spolu s Rosenfeldem spolupracovalnapř. i na vymýšlení postav a jejich charakterů.V některých případech měl režisér i konkrétnípředstavu o obsazení a tak mohli psát spoustuzápletek s využitím schopností konkrétníhoherce tak, aby jejich provedení bylo co nejreál-nější. Občas se v tisku objevily komentáře, které při-suzovaly úspěch dánských a švédských seriálůpoužívání scénáristické metody zvané „wri-ter s room“. Hans Rosenfeld to důrazně po-přel, protože takováto striktní specializace vescenáristickém týmu je vhodná spíše pro prů-myslově vyráběné nekonečné seriály, než prodílo s výraznou autorskou pečetí. Nicménědvojice nebo velmi malé skupinky scenáristů i v tomto případě využívaly současné nástrojepro kolaborativní psaní. Výhodou při vzniku a produkci seriálu Most bylo i to, že do vla-stního obsahu příliš nezasahovali producentia manažeři z obou spolupracujících televizí. Iz následné diskuze se švédskými a dánskýmikolegy při jednání valné hromady FERA bylozřejmé, že právě režisérům je dávána v sever-ských zemích velká volnost při realizaci díla.A to se producentům vrací v dokonalejších a nápaditějších provedeních takových seriálů.Se svobodou totiž přichází kreativita!Samozřejmě, že i tady znají tlak producentů,aby se vše točilo úsporněji a rychleji, a aby re-řiséři dělali kompromisy tak, aby to ovšem ne-bylo na výsledku poznat. Režiséři ale nejsou

roboti a nemůžou stále dělat přesčasy. Vždyckydo díla dávají svoji určitou intelektuální esencia to vyžaduje svůj čas. Proto je tak standardemnatáčení průměrně 5 minut děje během deseti -hodinové frekvence. Součástí severského re-žijního přístupu je to, že režiséři většinou ne-předehrávají akce hercům, ale důsledně jimobjasňují jednotlivé povahy a jejich motivace.Nejen při důkladné přípravě v preprodukci, alepředevším při vlastním natáčení. A v nepo-slední řadě hraje při modelování jednotlivýchcharakterů důležitou úlohu i severský smyslpro absurdní humor.Nejdůležitější formální podmínkou pro vznikkvalitního díla ve skandinávských televizích jeale jedno až dvoustránkový dokument, kterýnaprosto důkladně vysvětlí televizním mana-žerům, proč je předkládanou látku nutné zpra-covat a natáčet právě teď, v této době. Ten, kdotakové důvody nemá jasně podložené a vy-argumentované, je bez šance. Pocit naprostéautentičnosti a přirozenosti je totiž to, co sou-časným skandinávským příběhům dává ne-zpochybnitelný nádech světovosti. A pro fanoušky seriálu Most ještě malý spoilerna závěr – ve třetí řadě, která se právě teď za-čala natáčet, je dánský detektiv Martin stále vevězení za vraždu, kterou spáchal na koncidruhé série. A tak daleko větší prostor dostávášvédská komisařka Saga, která se stále víc trápíse svým psychickým postižením z oblasti au-tistického spektra.

Vladimír Forst

Producentka Alena Müllerová shrnula zkuše-nosti s docu soap Čtyři v tom. Přípravný týmvybral v konkurzu čtyři nastávající matky, kteréspojuje datum porodu, ale jinak jsou zcela od-lišné ve své sociální a profesní roli i postoji k nadcházejícímu mateřství. Seriál tak otevíránejen nadčasová témata mateřství a rodičov-ství, ale i tematiku ryze současnou, jako jenapř. snaha skloubit mateřství s kariérou čitěžký život s dítětem v existenční nouzi.Tvůrčí skupina Kamily Zlatuškové představilaprojekt Třída 8A. Inovovala zde formát úspěšnéšvédské docu-reality show. Do problémovéromské třídy přicházejí noví učitelé, kteří majíambice i předpoklady situaci změnit. Po dobujednoho pololetí sledujeme příběhy vyprávěnéz pohledu studentů i učitelů. Cyklus by mělotevřít veřejnou debatu na téma motivace žákůke vzdělávání i samotnou otázku kvality výukyna druhém stupni základních škol. Stejná TPS

připravuje i dokumentární cyklus s pracovnímnázvem Slzy a mozoly, ve kterém si mladí přís-lušníci „vyšší střední třídy“ z Prahy vyzkoušejíúplně odlišné pracovní a sociální role . Účast-níci projektu si vyzkoušeli práci na jatkách,život horníků na Ostravsku nebo bydlení namosteckém sídlišti Chanov. Producentka LenkaPoláková hovořila o sedmidílném dokumen-tárním seriálu Život se smrtí. Cyklus sledujeosudy sedmi lidí trpících smrtelnou chorobou.V průběhu jednoho roku přicházeli, někteříbohužel i odcházeli. Vyprávějí o svých živo-tech, ale i o svém umírání. Úplně jiným žánrem je Dovolená ve starýchčasech, která přenáší současnou třígeneračnírodinu do životních podmínek v době protek-torátu. Rodinní příslušníci souhlasili s tím, žese stanou hrdiny první historické reality showna obrazovkách České televize. Na začátkusrpna odevzdali mobilní telefony a odstěhovali

se na dva měsíce do hor, kde zažívají to, coprožily běžné rodiny během druhé světovéválky. Jsou vystaveni zhoršujícím se životnímpodmínkám, návštěvám partyzánů i vyšetřo-váním gestapa.Jak je z výše uvedeného přehledu patrné, přís-tupy i realizační postupy těchto ,,cross docu“žánrů jsou velmi odlišné. Jejich společnýmjmenovatelem je však snaha vytvářet diváckyatraktivní formáty za přijatelné finanční pro-středky. Hrané projekty jsou sice sledované,ale příliš drahé. Dokumenty jsou naopaklevné, ale mají jen malou sledovanost. ,,Kří-ženci“ tedy mají být oním ideálním průse-číkem sledovanosti a výrobních nákladů. Mimochodem, jak jsem pochopil, slova ,,do-kument“ a ,,dokumentární“ se v anotacích ne-budou zdůrazňovat, aby zbytečně neodrazo-valy diváky.

Miloslav Kučera, ARAS (s využitím materiálu ČT)

S kříženci na křižovatceaneb Praktické zkušenosti s cross-docu žánry v ČTTitulek článku je současně názvem workshopu, který uspořádaly Česká televize a ARAS v rámci Mezinárodního festivalu doku-mentárních filmů v Jihlavě. Tvůrčí producentské skupiny zde prezentovaly své připravované i vysílané ,,cross-docu“ projekty.


d ě j e s e v e s v ě t ě f i l m u

�21Synchron 4/2014

Spor mezi Jiřím Králíkem a Asociací českýchfilmových klubů se táhl sedm let. Oběstrany, podle svého vyjádření, uvítaly jehokonec. A obě k němu vydaly svá stanoviska,která přinášíme. Je z nich patrná příčinasporu i nynější řešení.

Vyjádření Jiřího Králíka

28. 10. 2014Přesně před 7 lety (28. října 2007) jsem bylna schůzi Rady AČFK v Jihlavě zbaven funk-ce uměleckého ředitele LFŠ, a pak postupněi členství v Radě AČFK, dokonce i v AČFKsamotné. Současně jsem okamžitě a se zpět-nou platností k 1. 9. 2007 přestal být i za-městnancem AČFK a tedy bez nároku namzdu i odstupné. Hlavním důvodem bylamoje neochota převzít na sebe veškerouzodpovědnost za stav hospodaření AČFK.Sice o týden později na jednání AČFK a všech dramaturgů LFŠ došlo k příslibu řád-ného nezávislého prošetření hospodaření i případného mého návratu do funkce umě-leckého ředitele, ale AČFK hned na druhýden tento smír anulovala.Na základě tohoto jednání jsem byl nucensvá práva hájit právní cestou, která aletrvala dlouhých 7 let a poslední spor skon-čil definitivně teprve tento měsíc. Výsled-kem této předlouhé cesty byl nakonec SMÍR

obou stran a ze strany AČFK konečně i od-stranění hlavních důvodů tohoto letitéhosporu.Protože se v průběhu tohoto medializova-ného sporu objevilo hned několik zavádějí-cích konstatování, považuji za důležité sdě-lit konečný výsledek všech tří právníchsporů:

1. SPOR PRACOVNĚ-PRÁVNÍPo dlouhých 7 letech po několika soudníchjednáních konečně došlo v září tohoto rokuke SMÍRU ve věci chybného rozvázání pra-covního poměru a dluh za nevyplacenoumzdu a odstupné – AČFK vyplatila veškeroudlužnou částku a tím i odstranila důvod k dalšímu soudnímu jednání. Já upustil odvymáhání penále a celý spor jsme ukončiliSMÍREM a v říjnu i finančním vyrovnáním.

2. ŽÁDOST O OMLUVU A POSKYTNUTÍPŘIMĚŘENÉHO ZADOSTIUČINĚNÍTento spor se dostal až ke Krajskému souduv Brně, ale dne 10. července 2009 jsme se s AČFK dohodli na společném textu, kterýodstranil předchozí důvod žádosti, tedy vinupouze mé osoby za hospodaření AČFK a LFŠ: „Rada Asociace českých filmových klubůa Ing. Jiří Králík, jako bývalý předseda RadyAČFK, pro objasnění situace okolo Letní fil-mové školy 2007 tímto uvádějí, že za výsle-

dek hospodaření odpovídají společně před-seda i Rada AČFK dle Stanov AČFK. Tímtopovažujeme tuto situaci za vyjasněnou a uzavřenou a nadále se AČFK i Ing. Jiří Krá-lík hodlají věnovat svým vlastním filmovýchaktivitám.“ Toto prohlášení logicky vedlo k zastavenísoudního řízení a tedy SMÍREM.

3. TRESTNÍ OZNÁMENÍ ZASTAVENOToto TRESTNÍ OZNÁMENÍ bylo sice šetřenoPolicií České republiky, ale 16. 3. 2010 od-loženo. Následně po podání stížnosti kon-statovalo OKRESNÍ ZASTUPITELSTVO, ženemám postavení poškozeného (!!!), tedyosoby oprávněné k podání opravného pro-středku proti konečnému rozhodnutí a še-tření ukončilo.Po dlouhých 7 letech jsem sice složitěprávní cestou dosáhl toho, co jsem původnělogicky požadoval na schůzi AČFK před 7 lety a co ve svém důsledku zabránilo v po-kračování mé několikaleté práce (od roku1981) pro české i slovenské hnutí filmovýchklubů. A věřím, že tento definitivní SMÍR a vyjasnění základních problémů odstranilodo budoucna hlavní překážku k případnénormální spolupráci a komunikaci oboustran.

Jiří Králík

Spor Asociace českých filmových klubů s Jiřím Králíkem skončil

Vyjádření Asociace českých filmových klubůUherské Hradiště, 31. října 2014 – Před sedmi lety opustil v důsledku opakovaných profesních selhání a následné ztráty důvěry JiříKrálík vedoucí funkce v Asociaci českých filmových klubů, která je mimo jiné pořadatelem největšího nesoutěžního filmového festi-valu v České republice – Letní filmové školy Uherské Hradiště.

Ukončení spolupráce s Jiřím Králíkem bylonelehkým, ale v roce 2007 bohužel jedinýmmožným způsobem řešení krizové situaceokolo Letní filmové školy utápějící se v na-růstajících dluzích a organizačních problé-mech. Tímto krokem se otevřel prostor k po-kusu o záchranu této nejvýznamnějšíaktivity českého a slovenského klubovéhohnutí. Během následujících let se podařilosituaci nejen stabilizovat, ale festival se se-bevědomě otevřel novým možnostem a výz-vám. Mezinárodní událost, která oslovujestále větší množství laické i odborné veřej-nosti, tak letos svým jubilejním ročníkemúspěšně završila čtvrtou dekádu své exis-tence.

Jsme rádi, že po mnoha letech se podařilo v září 2014 dohodou a trvale uzavřít i méněpříjemnou kapitolu historie, kterou byly ná-sledné spory Jiřího Králíka s filmovýmikluby. Nepovažovali jsme za potřebné se k celé záležitosti vyjadřovat, ale vzhledemk tomu, že Jiří Králík vydal samostatnou tis-kovou zprávu, zveřejňujeme následujícískutečnosti:Všechny soudní spory s AČFK inicioval pos-tupně v průběhu let 2007 až 2010 Jiří KrálíkVšechny soudní spory jsou pravomocněukončeny přičemž AČFK ani jeden z těchtosoudních sporů neprohrála.Žaloby, které postupně v průběhu let podá-val Jiří Králík proti AČFK byly z části soudem

zamítnuty, ve zbytku se je AČFK podařilo vy-řešit mimosoudní dohodou.Žádný s orgánů činných v trestním řízení ne-shledal, že by byl v souvislosti s několika-milionovou ztrátou LFŠ a tzv. trestním ozná-mením Jiřího Králíka z roku 2007 spáchántrestný čin nebo přestupek, a to jak ze stranyJiřího Králíka, tak ze strany ostatních před-stavitelů AČFK.Asociace českých filmových klubů, která,jak z výše uvedených skutečností vyplývá,nebyla iniciátorem soudní pře, tímto oce-ňuje přístup Jiřího Králíka, který se nakonecodhodlal ukončit spory s AČFK a přeje mumnoho dalších úspěchů. Rada Asociace

českých filmových klubů


Synchron 4/2014


�22

Nedávno jsem četl v Lidových novinách po-zoruhodný rozhovor s mladým hercem, sce-náristou a režisérem Jiřím Mádlem. Cituji z celostránkového rozhovoru:„Pokud od ještě někoho zaslechnu, že českýfilm je v tvůrčí krizi a že kam se hrabe tensoučasný na 60. léta, nejradši bych mu dalpěstí, aby druhou chytil o zem. Protože z toho čiší taková neznalost. V 60. letech bylo strašně málo filmů, takžes pompou bylo přijímáno vlastně cokoliv.Spousta filmů z té doby by se dnes nechytla,skončila by mezi odpadem…“Myslím, že komentáře netřeba. Chcete-li riskovat ránu pěstí a potvrdit svojineznalost, zvu vás, nejen členy FITESu, alekaždého, kdo má rád film, na projekce v Malostranské besedě (2. patro vedle Trickbaru) každou sudou středu v měsíci. Je-li tomožné, zveme ještě žijící herce, režiséry, ka-meramany, scenáristy nebo kritiky jakohosty – besedníky. Obsahově i formálně zajímavé filmy nejenz 60. let promítáme už třetí rok. Střídámepřitom snímky české s díly světové pro-dukce. Zbývá zdůraznit, že projekce jsouzdarma. Nostalgické večery s filmem jsou pozoru-

hodné mimo jiné i tím, že netrpí návštěv-nickou krizí. Před i po filmu je možné pose-dět s přáteli, protože bar je na dosah. Vy-tvořili jsme si prostě takový malý filmovýklub. Máte-li zájem, jste vítáni! Zatímco dříve nás ohrožovala pěst dělnickétřídy, teď se tato pěst personifikovala. Dřívse hloupost a ignorance alespoň STYDĚLY.Teď rozdává rány pěstí. Ale nic není bez rizika.Srdečně vás zvu.

Vlastimil Venclík

P. S.: Zároveň jsme rozběhli další tvůrčí ak-tivitu – Čtené divadlo. I v novém roce by semělo konat o lichých středách na stejnémmístě, jako Nostalgické večery s filmem.Tedy v Malostranské besedě.

Nostalgické večery s filmem –program na rok 2015

14. ledna Svatba jako řemen (Krejčík)28. ledna Invaze barbarů (Arcand)

11. února Romance pro křídlovku (Vávra)25. února Cokoliv (Allen)

11. března Všichni dobří rodáci (Jasný)25. března Adaptace (Jonze)

15. dubna Hoří, má panenko (Forman)29. dubna Zvláštní den (Scola)

13. května Stříbrný vítr (Krška)24. května Rodinný portrét (Visconti)

10. června Den šestý, sedmá noc (Schorm)24. června Přízrak svobody (Buňuel)

Červenec – srpen: Prázdniny

9. září Údolí včel (Vláčil)23. září Amarcord (Fellini)

14. října Skřivánci na niti (Menzel)28. října Starý dům uprostřed Madridu

(Saura)

11. listopadu Petrolejové lampy (Herz)25. listopadu Jules a Jim (Truffaut)

9. prosince Limonádový Joe (Lipský)18. prosince Kdo se bojí Wirginie Woolfové

(Nichols)

Nostalgické večery s filmem

Regionální filmová kancelář v Pardubickém krajiPardubický kraj je prvním v republice, kterýchce pobídnout filmaře k natáčení zejménatuzemských snímků prostřednictvím regio-nální filmové kanceláře a grantu. „Nyní pra-cujeme na konkrétní podobě grantu, jehovypsání předpokládáme v první poloviněroku 2015. V prvním roce chceme mít při-praveny 2 miliony korun k rozdělení,“ řeklkrajský radní zodpovědný za cestovní ruchRené Živný. Podle něj znamená podpora fil-

mové produkce, běžná ve vyspělých zemíchsvěta, dvojí přínos. Filmy propagují zajímavámísta v kraji a filmaři přinášejí více penězdo míst, ve kterých natáčejí.Grant by se měl především zaměřovat na tu-zemskou filmovou produkci, ale bude ote-vřen i koprodukčním filmům. Jedním ze zásadních hodnotících kritérií bude, jaképro cento natáčecích dnů stráví filmaři v kraji. Dalším kritériem bude filmová sto-

páž. Představitelé kraje také nechtějí pod-porovat brak.„Na hodnocení kulturní kvality bychomchtěli spolupracovat s odborníky z CzechFilm Comission, Státního fondu kinemato-grafie a CzechTourismu, kteří by provádělitakzvaný kulturní test,“ řekl René Živný.

S přispěním článku Jaroslava Hubeného

v idnes, red

O knize, která zřejmě nevzniknePřišlo nám oznámení od vydavatele MilošeFryše. „Filmový režisér Jan Němec zrušil bezuvedení důvodu dopisem nakladateli vydáníknihy svých rozhovorů za poslední půlsto-letí nazvané Rozhovory 1964–2014. Knihujsem inicioval původně již před 15 lety a řadu rozhovorů v ní s ním i vedl, včetněrozhovoru o jeho celoživotní tvorbě v délce60 normostran, dokončeného již roku 2000.Je to pozoruhodný celoživotní tvůrčí text o všech nerealizovaných námětech a scéná-řích, které vznikaly zejména v Němcověexilu ve Francii, Německu, Švédsku, USA

a Velké Británii. Domnívám se, že zejménanevydání tohoto rozhovoru se všemi jehodosud nepublikovanými informacemi jemalou tragédií nejen pro českou filmovouhistorii. Kniha byla řadu let uvedena v edič-ním plánu mého nakladatelství Camera ob-scura na jeho webových stranách. Knihu jsem si kdysi vymyslel proto, že JanNěmec nemá nejen v českém jazyce žád-nou monografii, ani vlastní knihu, ale nemáji vydanou ani v zahraničí. Což už je přijeho věhlasu dnes již docela rarita.Nevydaná kniha obdržela dotaci Minister-

stva kultury ČR, odboru médií a audiovi -ze, ve výši 200 000 Kč a rovněž dotaci Státního fondu kinematografie ČR ve výši120 000 Kč. Na žádnou knihu, kterou jsemkdy vydal, jsem nezískal tak mimořádně vy-soké dotace. Obě dotace tedy nyní vracím.Janu Němcovi jsem nabídl 100 000 z dotací.Hned už si napsal o zálohu 50 000 převéstna svůj konkrétní účet. Nakladatelskou li-cenční smlouvu ale odmítl uzavřít. Stanovilsi to jako podmínku další spolupráce.“

Jan Němec se k věci stručně vyjádřil pro



server idnes. „Je to taková malá bouře vesklenici vody.“ Pan režisér podle idnes tvrdí,že Fryš nahrával při setkáních „historky sta-rých zbrojnošů“, mimo jiné o jeho filmech.

„Ale žádná smlouva, žádný můj podíl na fi-nančních grantech, žádný souhlas s textemz hlediska mých osobnostních práv,“ shrnulrežisér. „Soubor textú, který měl být publi-

kován, je z mé strany navíc nepřijatelný.Zdravím čtenáře a nehodlám je takovouprkotinou obtěžovat,“ vzkázal Jan Němecprostřednictvím idnes. red

Velký televizní projekt Jiřího Svobody – Jan HusRežisér Jiří Svoboda připravuje pro Českou televizi na příští rok dvoudílný film o Janu Husovi. Základem se stala literární předlohaEvy Kantůrkové, Hlavní roli ztvárňuje Matěj Hádek. Tvůrce odpověděl Synchronu na několik otázek k filmu.

Zaujal mě váš názor, který jste řekl v souvi-slosti s filmem: že Hus měl vlastně s husit-stvím pouze volnou vazbu. Jan Hus byl především římskokatolickýkněz, kazatel a významná postava Karlovyuniverzity. Usiloval hlavně o to, aby lidé čer-pali životní zásady ze základního zdroje víry– Bible, nikoli pouze z toho, co jim vyklá-dají duchovní. Církev, jejíž byl nedělitelnousoučástí, vnímal jako nositele učení Kristovaa proto zásadně káral mravní poklesky fa-rářů a církevních prelátů, kteří měli býtpodle jeho přesvědčení pro věřící příkla-dem. Betlémská kaple byla jediným místem,kde se kázalo v češtině – řečí srozumitelnoustředním i nižším středním vrstvám. Hus roz-hodně nebyl buřič a sociální reformátor,kázal proti zlořádům, třeba proti chamtivostinebo odpustkům, jeho ambicí ale rozhodněnebylo postavit se do čela nějakého revo-lučního hnutí. I přijímání „pod obojí“ akceptoval v listech z Kostnice jen váhavě a s odstupem. Jako mučedník, upálený prosvé přesvědčení, se stal pro husitství, kterémělo především sociální kořeny, jakousi iko-nou oběti a nezlomnosti.Podle vás ani Zikmund nebyl „šelma ry-šavá“, což se o něm po staletí traduje. Jakjste k tomu se scenáristkou dospěli?

Císař Zikmund si uvědomoval hlubokoukrizi západní církve, jejímž vnějším výra-zem byla souběžná existence tří papežů.Proto donutil jednoho z nich – BaldassareCossu, označovaného za vzdoropapeže, kesvolání kostnického koncilu. Nápravu po-měrů v církvi, která měla být svorníkem stře-dověké společnosti, chápal účelově jakopředpoklad pro nerušené uplatnění mocisvětské. Hovořil o „nápravě v hlavě i údech“.Hus se stal pro koncil stmelujícím tématemv okamžiku, kdy vzdoropapež Cossa odmítlrezignaci na úřad a pokusil se uprchnout z Kostnice. S ním odešla i řada kardinálů a koncilu hrozilo ztroskotání. Zikmund vy-mohl Husovi opakované slyšení před konci-lem, což se v dějinách soudů nad kacíři, zaněhož koncil Husa pokládal, nikdy neopa-kovalo. Snažil se prostřednictvím Jana z Chlumu a dalších českých reprezentantůsympatizujících s Husem, Husa přesvědčit,aby se koncilu vzdal na milost a nemilost,odpřísáhl články, které jsou mu kladeny zavinu, a zachoval si život. Je asi trochu náhoda, ale příznačná, že filmbude uveden vlastně ke dvěma výročím – k Husovu úmrtí a k datu vzniku Vávrovafilmu. O jeho „husitské trilogii“ bylo mnohéřečeno, nicméně: vyprovokovalo vás jeho

pojetí Husa k nějakému zásadnímu postoji? Vím, že se nelze vyhnout srovnání s filmemO. Vávry, ale rozhodně ani autorka scénáře,spisovatelka Eva Kantůrková, ani já jsme nemínili polemizovat s šedesát let starým fil-movým ztvárněním. Hledám-li zásadní roz-díl, my jsme se soustředili na Husův myš-lenkový svět, jehož rezonanční deskou jepostava Otce Dominikána, který ho dopro-vází až k hranici, aby na konci odešel doklauzury nehostinného kláštera. Psycholo-gicky je Husovým protipólem Štěpán Páleč –zprvu radikálnější v požadavcích reformynež Hus –, který se po roční internaci ve vě-zení postupně mění v jednoho z korunníchsvědků koncilu proti Husovi. Ale nechci tuvyprávět děj filmu... Čím chcete se spoluautorkou scénáře oslo-vit zejména mladou generaci? Strávil jsem s paní Evou Kantůrkovou nadscénářem rok a půl (román o Janu Husovivydala v samizdatu jako disidentka), scénářje pro ni životní reflexí, nikoli rutinním zpra-cováním historické látky. Doufám, že film sev základních rysech nebude rozcházet sezáměrem autorky a nabídne divákům vhleddo nitra člověka postaveného před dilemavíry, svědomí a sebeobětování.

Ptala se Agáta Pilátová

Z TV filmu Jan Hus – v titulní roli Matěj Hádek



Synchron 4/2014

z a d á n o m l a d ý m

�24

Výtečný Oldřich Navrátil v roli přísného ta-tínka Petra Bajzy, neméně skvělá DagmarVeškrnová (Havlová) v roli laskavé matky. A k tomu parta kluků, vyrůstající na malémměstě, kde i bez současných vymožeností,jako jsou televize, počítače, mobily a tech-nické aplikace mají v poetizované atmosféřeprvní republiky radostné dětství. To je plnéklukovin, lumpáren a úsměvných patálií, donichž se kluci v konfrontaci s figurkamiměsta dostávají. Není pochyb o tom, že prvorepubliková rea-lita byla ve skutečnosti trochu jiná, ale pro-tože se na tu dobu díváme z perspektivy ma-lého Bajzy, tak se divák především dobřebaví, než aby řešil pozadí té doby. RežisérKarel Smyczek zde dokázal audiovizuálněztvárnit to, co je pro prózu Karla Poláčka nej-víc charakteristické. Laskavý pohled na oby-vatele malého města, kteří toho moc nemají,a přesto se zdá, že jejich životy plynou v re-lativní spokojenosti. Malí živnostníci, mezi

nimiž vládne přirozená a komická řevnivost,pan hostinský, pan farář, pan učitel a dalšívtiskují nejen hereckým obsazením celémuseriálu specifický neopakovatelný ráz. Lapi-dárně řečeno: je to dobře zahrané, dobře zre-žírované a taky dobře literárně zadaptované.Což se ne vždy povede. Tady lze říct, že se-riál téměř dostál kvalitě předlohy. I díky tomu,že autoři ji přepsali volně, uvědomili si, že to,co funguje dobře literárně, nemusí fungovatna televizní obrazovce. Ano, jazyk postavzůstává mírně archaický, ale v míře, kteroudivák snese. Jednotlivé díly, které jsou v zá-sadě dějově uzavřenými epizodami, majíspád, atraktivní zápletky v atraktivních kuli-sách. Jsme svědky řetězených humorných si-tuací jež jsou vizuálně i dějově zdařile poin-továny. Každá z hlavních i vedlejších postavmá nějakou charakterovou „lahůdku“, proniž je zábavné a poutavé se na ni dívat a sle-dovat, do jakých úskalí se třeba i přičiněnímchlapců dostává. Jako by ta parta kluků řídila

celé město, jakobyho měla na povel a ostatní jen přihlí-želi a čekali, cozase kde vyvedou. Jistě, někdo můženamítnout, že vkusdětského diváka jednes někde docelajinde. Že preferuje

akční bijáky a tohle místy dojímavé drama-tické ztvárnění literární předlohy pro nějnení do té míry atraktivní. Může to tak být a nemusí. Dětský divák není hloupý, ale jenáročný v tom směru, že co sleduje, musího bavit. Jinak vypne nebo přepne a jde kněčemu jinému. Příběhy party kluků, kterýmžádná rošťárna není cizí, kteří vládnou fan-tazií a schopností si užívat maličkostí, kteřívytáčejí dospělé a na jejich účet se baví, alemohou mít ambici v té audiovizuálně i jinaknabité konkurenci obstát.Pár slov nakonec: Bylo nás pět je rodinný se-riál. Je demonstrací – a to bez jakéhokolivpatosu – vlídného, harmonického a zároveňhumorného pohledu na svět. Nejen protostojí za to se na něj podívat znovu.Osobně mu dávám 80 % (herci – 85 %, ka-mera – 85 %, režie – 80 %, scénář – 70 %).

Jan Jurek

Parta kluků, která stále baví Česká televize se rozhodla znovu reprízovat původní TV seriál, který je stejnojmennou adaptací prózy K. Poláčka Bylo nás pět.Hned úvodem si řekněme, že je to dobře, a to z několika důvodů. Jednak jde o seriál, který se jedním slovem povedl a jednak je toněco, co má smysl dětským neřku–li i dospělým divákům předkládat.

Bylo nás pět - Cesta do Indie a zpět

Nepřišel-li někdo jiný s polemikou k hneddvěma oslavným článkům o Magickémhlasu rebelky v Synchronu 3/2014, musímpřičinit několik zamlčených souvislostí.Mám úctu a obdiv k některým filmům OlgySommerové a samozřejmě i k magickémuhlasu a zejména k občanským postojůmMarty Kubišové. Respektuji, že někdo histo-rie neznalý může mít obdivný názor na filmMagický hlas rebelky, obdivuji masivní P.R.kampaň a osobnostní fluidum hlavní pos-tavy i Olgy, které filmu přinesly cenu divákův Karlových Varech aj. Zároveň však ne-mohu nevidět perverzní inscenaci, která vefilmu svedla dohromady významného kola-boranta s okupačním režimem vracejícíhose na místo činu v hudebním studiu, kde v roce 1989 nechal zazpívat Martu Kubišo-

vou, o které ve filmu říká, že ani nevěděl,jak vypadá. Po 25 letech na pozadí zataje-ných okolností služebnosti perestrojkovýchZvláštních bytostí 13. oddělení ÚVKSČ do-jímá a objímá nebohou Martu Kubišovou.Sám sebou před kamerou dojatý vrhá se na– kdysi jemu samému podobnými – komu-nisty – zakazovanou zlatou slavici, aby sámpro sebe z ní sejmul kousek její čistoty a utřel si o ni své – až do poslední chvíle –komunistické ruce. To vše se odehrává ve filmu podpořenémStátním fondem kinematografie, sponzoro-vaném a na premiéře se klanícím podobnýmvejlupkem, někdejším spolupracovníkemStB a dnešním oligarchou-místopředsedouvlády ČR. Synchron by neměl přispívat k lo-botomií paměti. Jakkoliv jde o součást šir-

ších snah o rehabilitaci bývalých estébáků,komunistů a kolaborantů s okupačním reži-mem před r. 1989, jde mj. též o etiku doku-mentu, ale také etiku kritické reflexe. Ne-bylo by normální, kdyby Emanuel Moravecpřežil protektorát a osvobození, aby se poletech ve filmu objímal s generálem JosefemBuršíkem, hrdinou od Kyjeva, s RudolfemPernickým, hrdinou Bitvy o Anglii, s generá-lem Janem Sergejem Ingrem, Janem Weri-chem, či s nepřeživšími Třemi králi, generályJosefem Mašínem, Josefem Balabánem, Vác-lavem Morávkem a dalšími hrdiny protina-cistického odboje. Jak se jen mohlo přiho-dit, že nikomu z autorů obdivných článků v Synchronu tyto souvislosti nestály ani zazmínku?

Martin Vadas

Polemika

Karel Smyczek


f e s t i v a l y


Na Mezinárodním festivalu dokumentárníchfilmů v Jihlavě se letos sešlo několik politickyladěných snímků, o kterých se hodně mluvilo.Kolem některých z nich se strhla mela už předjihlavským uvedením. Hlavně kolem jednoho.Jde o dokument Libuše Rudinské Pavel Wonkase zavazuje. Název si režisérka vypůjčila z pa-pírku, kde je tahle věta uvedena spolu s ně-kolika dalšími a pod nimi je Wonkův podpis.„Film se měl spíš jmenovat Jak se Pavel Wonkai přes urputné úsilí nestal agentem StB. To bybylo výstižnější. A možná by to směrem k his-torikům nebyl takový červený hadr,“ říká re-žisérka. Ale možná by to byl hadr ještě červe-nější. Rudinská každopádně ve svém snímkuboří obraz Pavla Wonky jako hrdiny protiko-munistického režimu a naznačuje, že si s představiteli SNB a StB zadal. Nakonec muto ale nevyšlo a v komunistickém kriminálezemřel. Proto – a přesto – neměl dostat státnívyznamenání, naznačuje film. Odvolává se navýpovědi Wonkových přátel a taky bývalýchaktivních estébáků. Proti snímku Libuše Rudinské se zvedla vlnaodporu. Mnozí historikové, pamětníci a publi-cisté Wonku brání a kritizují metody a formufilmu. Především zpochybňují výpovědi pří-slušníků StB. Na tom jistě něco je, takovýmlidem se nedá nikdy věřit. Ale Rudinská pra-covala s tím, co měla k dispozici. Nakonec –

vzpomeňme na Císařovského vynikající do-kument Uvnitř vnitra, který je postaven pouzena výpovědi estébáka z největších, KamilaPixy. Bez komentáře. A jak je výmluvný! Ne-chci filmy Josefa Císařovského a Libuše Ru-dinské srovnávat, jsou zcela jiné, ale – bohu-žel – s výpověďmi estébáků dokumentaristé a koneckonců i historikové pracovat musí. „Vesvém filmu nic nezjednodušuji, ale ani nez-lehčuji,“ reaguje Rudinská na výtky proti filmuPavel Wonka se zavazuje. Prostě pracuje s tím, co měla. Jak řekla,sama byla překvapená, jak se práce na filmuvyvíjí. Původně totiž skutečně chtěla nato-čit pomník hrdiny. Nějak se jí to ale, aniž bychtěla, vymklo. V Jihlavě, ale i jinde, kde užbyl film uveden, se hned po něm strhla živádebata. Z hledišť kin se přenesla i do médií.Tam vlastně byla už dávno před prvním pro-mítáním. A jak už to chodí, vedle odpůrcůfilm má i své zastánce. Ale mela, kterou vy-volal, je možná zbytečně velká. Prostě je tocelé nafouknuté. Film totiž spolupráci Pavla Wonky s StB ne-dokazuje. A že něco naznačuje? Od tohopřece filmy jsou.Na druhou stranu je dobře, že se podobnátémata otevírají. Kdyby kvůli ničemu ji-nému, tak proto, že ukazují zrůdnost komu-nistického režimu.

O něco méně, než by si zasloužil, a možnáje to škoda, se mluvilo o jiném politickémdokumentu, který rozzářil plátna jihlavskýchkin. Jde o snímek Morrise Errola Neznáméznámé (The Unkown Known). Je to portrétbývalého amerického ministra obrany Do-nalda Rumsfelda, vlastně velký filmový roz-hovor, velice decentně doplněný zajíma-vými archivními záběry. Snímek se ohlíží zacelou Rumsfeldovou politickou kariérou s trochu větším zaměřením na válku v Iráku.Rumsfeld se snaží vysvětlit, proč došlo k americkému vojenskému zásahu, přestožedůvody nebyly ověřeny a potvrzeny. A skrzeněkteré podrobnosti, například ministrovuzálibu v psaných vzkazech podřízeným i ko-legům ve vládě a obecně v krátkých, úder-ných zápiscích, nebo třeba v zálibě v hledá-ní definic různých slov a činností, budujeportrét svého času nepochybně jednoho znejmocnějších mužů Spojených států ame-rických. Portrét velice poučný. Kéž by se do-stal i k českým divákům – alespoň prostřed-nictvím televize.Moc má různé podoby, ale její zneužíváníje zločinem vždycky a všude. Tohle jemožná nejnaléhavější vzkaz letošního roč-níku jihlavského festivalu. Zaplať pánbůh zaněj.

Tomáš Pilát

Jihlava hodně politická

Místo recenze: Příběh jednoho dokumentuDokument Martina Vadase Nízká Vysokáhra, kterou uvedla Česká televize letos 18. listopadu – tedy v době všeobecného jubilej-ního připomínání čtvrtstoletí znovunabytésvobody - je jedním z nejpozoruhodnějšíchsnímků poslední doby. Jednak pro okolnostia dlouhou dobu vzniku, hlavně však proto,že ač vypovídá o nedávné historii, je svýmvyzněním velmi aktuální. „Sahá do svě-domí“ nejen těm, kteří tu vypovídají, ale i divákům. Naléhavě se ptá, kam až jemožno zajít, když moc zavelí. Co lze vy-světlit a omluvit okolnostmi, existenční nez-bytností, hrozbou perzekuce? A kdy je nutnosi připustit, že šlo jednat jinak? Odmítnoutrozkaz, čelit nátlaku? Snímek líčí nepříjemně konfliktní kauzu: jakv roce 1974 natáčela tehdejší státní Čs. te-levize kvazidokument o údajné „podvratnéčinnosti“ několika českých intelektuálů.Pořad se jmenoval Vysoká hra. Šlo přede-vším o záznam „pokání“ divadelního reži-séra Oty Ornesta, v té době zatčeného a od-souzeného za podvracení republiky. (Veskutečnosti se pouze podílel na vyvezení li-terárních textů autorů, kteří v ČSR nesměli

za normalizace publikovat.) Jeho výpověďje doplněna dotáčkami, vydávanými za au-tentické.Režisér Martin Vadas odpověděl Synchronuna několik otázek. Film vznikal od roku 1990, tedy více nežtřiadvacet let; plánoval jste tak dlouhoudobu?Já ho vlastně točil čtyřicet let – to je skorocelý můj profesní život. Na původní, nor-malizační verzi z roku 1974 jsem totiž pra-coval jako ostřič. Můj film se zabývá hlavnětím natáčením v sedmdesátých letech. Pů-vodně neměl být sběrný, myslel jsem, že seto vyřeší daleko rychleji. A hlavně jsem věřil,že o téma bude zájem v ČT. Zaskočilo mě,že zájem nebyl. Dlouhou dobu jsem to na-bízel, válelo se to někde v televizních šuplí-kách. Už jsem si myslel, že film dokončímsám, a že mi televize půjčí nebo za úplatuposkytne archiv, který jsem potřeboval. Alev televizi se k tomu neměli. Proto to trvalotak dlouho.Ale poslední záběry jsou přece z loňska…Ano, film byl nakonec dokončen roku 2013;měl být zařazen do série pořadů k 60. vý-

ročí televizního vysílání. Jenže se tam neve-šel jako mnohé jiné pořady a filmy, které sepřesunuly do letošního roku a postupně sevysílají.Zařazení do programu k výročí Listopadu jespíš přínosné, ne?To je asi pravda. Televize je pořád nastavenána nějaká výročí, hledal jsem tedy vhodnédatum – v polovině října bylo výročí pro-cesu s Ornestem, v lednu jeho zatčení, takéby to šlo k výročí Charty, nebo dohodyv Helsinkách. Je tam spousta témat a jubi-leí, k jejichž datu by se to dalo vysílat. Alehlavně – proč to nevysílat úplně normálně?S jakým záměrem jste se pouštěl do práce?V roce 1990 jsem chtěl hlavně vědět, o covůbec šlo, na čem jsem jako devatenáctiletýkluk pracoval. Říkal jsem si, že snad něcodostanu z archivů, něco získám od lidí, kteříse toho účastnili, a poskládám určitou mo-zaiku. Nechtěl jsem točit film o svědomí, ne-bylo mou ambicí rejpat se v nitru lidí, témasvědomí z toho vyrostlo samo. Spíš mě zají-maly reakce těch, jimž jsem pustil původníVysokou hru. Věřil jsem, že když se na sebea na svou tehdejší práci po letech podívají,


Synchron 4/2014

f e s t i v a l y

�26

Podzim v Česku patří už tradičně Festivalufrancouzského filmu. Letošní 17. ročník před-stavil divákům kinematografii země, kde setočí kolem 250 filmů ročně. Festival se konalod 19. do 26. listopadu v Praze, Brně, Os-travě, Hradci Králové a Českých Budějovicích. Předpremiérám vévodily tituly, které byly uve-deny v hlavní soutěži na letošním festivalu v Cannes, jako například nejnovější snímekbratří Dardennů Dva dny, jedna noc, ve kte-rém exceluje Marion Cotillard, či nové zpra-cování životního příběhu slavného módníhonávrháře z dílny režiséra Bertranda BonellaSaint-Laurent, jehož ztvárnil mladý populárníherec Gaspard Ulliel. Film Saint Laurent budereprezentovat Francii v klání o Oscara 2015.

Další francouzské filmové novinky, které sesetkaly s velkým ohlasem na mezinárodníchfestivalech a které zatím nemají českého dis-tributora, uvedla pražská část festivalu v sou-těžní sekci Výběr české kritiky. Český distri-butor, který se rozhodne uvést vítěznýsnímek této sekce do distribuce v ČR, získáfinanční podporu společnosti TV5MONDE. U příležitosti předpremiérového uvedenínového filmu režiséra Benoita Jacquota a jeho festivalové návštěvy připravil Festivalfrancouzského filmu průřez tvorbou tohotomimořádně plodného umělce. Benoit Jac-quot (1947) natočil během své dosavadníkariéry 21 celovečerních filmů, nespočet te-levizních dokumentů věnovaných osobnos-

tem uměleckého světa, 6 televizních filmůa v neposlední řadě má na svém kontě i ně-kolik operních adaptací. V rámci festivalového uvedení nového filmuOliviera Assayse Sils Maria, v němž podalavynikající herecký výkon Juliette Binoche, a u příležitosti hereččina životního jubileauvedl Festival francouzského filmu vybranécelovečerní snímky, ve kterých ztvárnila Ju-liette Binoche hlavní roli (Husar na střeše,Věrná kopie, Ony, Camille Claudel 1915).Tyto filmy pak doplnil celovečerní doku-ment o Juliette Binoche, který natočila jejísestra, režisérka Marion Stalens.

Gabriela Zajícová

Z filmu Tři srdce Z filmu Dva dny, jedna noc

Festival francouzského filmu zavítal do Prahy a dalších čtyř měst

řeknou, jak to vlastně bylo. Sám jsem byl na-pnutý, čeho jsem byl tenkrát součástí, čehojsem se dotýkal. Pocit z toho vysílání městrašil celých dvacet let…Nakonec má film obecné vyznění: je i o tom,kam až člověk smí zajít, kam už ne. Režiséri kameraman normalizačního „dokumentu“připouštějí, že měli strach a že mohli a snadi měli odmítnout. „Rejpají“ se v tom sami. Ano, tohle je od nich vzácné. Nakonec jeasi dobře, že to trvalo tolik let, protožev době, kdy oba byli ještě aktivní tvůrci amuseli se prát o každodenní chleba, možnáby takhle nemluvili. Zejména na postavě ka-meramana Kristiána Hynka se mi líbí, jak

roste, jak se jeho pohled mění s minutamisledování archivu -„své“ původní práce. Nazačátku ještě vtipkuje, jak to hezky zasvítil,ale pak mu najednou tuhnou rysy. Má vetváři krásný mimický projev. A také se u nějz prvotního odporu k Ornestovu vystoupenína obrazovce rodí pochopení pro jeho si-tuaci. Vůbec jsem to nečekal, říká se přece,že kameramani umějí mluvit jen obrazem.Fascinoval mě, jak se najednou spontánněrozhovořil.Věřil jste v roce 1974 kajícným slovům OtyOrnesta před kamerou?Když jsem jeho vystoupení viděl tehdy vevysílání, už tehdy jsem si nedělal iluze, že toje upřímný projev „obráceného“ člověka,přesvědčivá propagandistická řeč, jak toměli v záměru vnitráci. Bylo těžké po letech získat jeho vyjádřeník tehdejším událostem? Výpověď Oty Ornesta se mi podařilo natočitv roce 1999. Delší čas jsme se na to připra-vovali, byli jsme také v úzkém kontaktus jeho synem Jirkou při společném natáčenípořadu Dvaadvacítka. Doufal jsem, že se mito podaří, protože se to mělo stát středobo-dem celého vyprávění i silných archivů. Ale

původní film vidět nechtěl. Když jsme spolunatáčeli a já mu ho chtěl pustit, odmítl. Na-konec jsme o tom jen mluvili. Nechtěl jsempana Ornesta trápit víc, než bylo nutné. Jak na vás vystoupení Oty Ornesta působilo?Myslím, že ve chvíli, kdy se mnou mluvil,už to měl odžité, byl od tehdejší situace dál.A byl rád, že to přežil. Tenkrát si vážně my-slel, že zemře. Vždyť na každého působíhrozivá situace jinak, nikdo neví, jak mocho zdeptá, zda ho totálně nezničí. Vzácnáje jeho poslední věta, kterou mi řekl: My,kdo jsme tomu režimu v podstatě fandili, za-sloužili jsme si trest. ap

Manželka Jiřího Lederera ve filmu Martina Vadase Nízká Vysoká hra

Autor dokumentu Vysoká nízká hra, v pozadí na obrazovce Ota Ornest


z e z a h r a n i č í – S l o v e n s k o


Držiteľ Oscara Theodor Pištěk prevzal ocenenie

MFF Bratislava za umeleckú výnimočnosť vo sve-

tovej kinematografii.

Ocenenie za umeleckú výnimočnosť vo sve-tovej kinematografii prevzal na 16. ročníkuMedzinárodného filmového festival Bratislavadržiteľ Oscara, Césara, Českého leva – sve-toznámy český maliar a kostýmový výtvarníkTHEODOR PIŠTĚK. Vstúpil na výtvarnú scénukoncom 50. rokov po skončení Akadémie vý-tvarných umení v Prahe. Súbežne s výtvarnouprácou sa presadil tiež ako úspešný tvorca fil-mových kostýmov a dekorácií. Spolupracovalna filmoch najväčších legiend českosloven-

skej kinematografie. Po prvýkrát ho v roku1960 do sveta filmu oslovil režisér František

Vláčil, s ktorým spolupracoval na filme Holu-bice. Následne pracoval na ďalších význam-ných Vláčilových filmoch Marketa Lazarová(1967), Údolí včel (1967) či Adelheid (1969).Vo svojej bohatej a úspešnej filmografii máTheodor Pištěk viac ako stovku filmov všet-kých žánrov, spomeňme napr. Tři oříšky proPopelku (1973), Princ a Večernice (1978), Po-střižiny (1980), Upír z Feratu (1981). Najpres-tížnejšie svetové ocenenia mu priniesla spo-lupráca s dlhoročným priateľom a režiséromMilošom Formanom. Theodor Pištěk je drži-teľom ceny Americkej filmovej akadémieOscar za kostýmy k filmu Amadeus (1984).

Zprávy z 16. MFF Bratislava (7. – 14. 11. 2014)

Grand Prix za najlepší film: Party Girl (r. Ma-rie Amachoukeli, Claire Burger, SamuelTheis, Francúzsko, 2014) Za to, že nám pri -niesli realistický príbeh ženy, ktorá sa ocitána životnej križovatke a zisťuje, že nie jeschopná odpútať sa od zabehaného život-ného štýlu, hoci si uvedomuje, že je stáleťažšie v ňom pokračovať.Najlepší režisér: Nguyen Hoang Diep zafilm Od ničoho k ničomu / Dap Cánh GiuaKhông Trung / Flapping in the Middle ofNowhere (Vietnam, Francúzsko, Nórsko,Ne mecko, 2014) Za zmyslovosť i zmysel-nosť, s ktorou nás táto mladá režisérka pre-viedla odyseou mladého vietnamskéhodievčaťa pretĺkajúceho sa nástrahami šovin-

istickej, mužmi ovládanej spoločnosti, ktoráho obklopuje. Najlepšia herečka: Angélique Litzenburgervo filme Party Girl (r. Marie Amachoukeli,Claire Burger, Samuel Theis, Francúzsko,2014) Za noblesu, s ktorou nám poodhalilasvoju skutočnú identitu, ako aj za jej schop-nosť vyplniť strieborné plátno svojou silnouhereckou osobnosťou. Najlepší herec: Fabrício Boliveira vo filmeBrazílsky Western/ Faroeste Caboclo / Bra-zilian Western (r. René Sampaio, Brazília,2013) Za to, že na plátno preniesol svojevlastné ja a charizmu, a za jeho schopnosťpreviesť svoju postavu cez množstvorôznych príbehov a štýlov.

Cena FIPRESCI: Som tvoja / Jeg er din / I amyours (r. Iram Haq, Nórsko, 2013) Režisérkas veľkým zmyslom pre presnosť a hlbokýmpochopením odkrýva citové rozpory, ktorésú v každom momente snímky zrozumiteľnéa veľmi dobre stvárnené.Cena za najlepší dokumentýárny film: Nieje všetko vigília / No todo es vigilia / Not AllIs Vigil (r.Hermes Paralluelo, Španielsko, Ko-lumbia, 2014) Za majstrovské zobrazeniesamoty a strachu zo smrti hlboko ľudským a miestami vtipným spôsobom. Táto snímka,nakrútená v nádhernom pološere a s vy nika- jú cou kontrolou pohybu kamery, predzna-menáva príchod veľkého talentu do svetafilmu.

Ceny 16. MFF Bratislava

Za rozvoj kultúry a humanitného vzdeláva-nia ocenil predseda parlamentu Pavol Paškašesť osobností. Ceny slávnostne odovzdal v historickej budove Národnej rady SR naŽupnom námestí v Bratislave. Tento rok salaureátmi Ceny stali: Etela Farkašová za vý-nimočný prínos v oblasti literatúry a filozo-fie, Milota Havránková za výnimočný prínosv oblasti umeleckej fotografie, Mária Kráľo-

vičová za výnimočný prínos v oblasti dra-matického umenia, Milan Leščák za výni-močný prínos v oblasti etnológie a folkloris-tiky, Jozef (Dodo) Šimončič za výnimočnýprínos v oblasti filmového umenia a MariánVach za výnimočný prínos v oblasti hudob-ného umenia. Pavol Paška laureátom od-ovzdal ceny, ktorých autorom je sklárskyumelec Palo Macho. Cena predsedu Národ-

nej rady SR za rozvoj kultúry a humanitnéhovzdelávania sa udeľuje od roku 2007. Vlaniboli ocenení Eva Blahová, Zdeněk Machá-ček, Stanislav Párnický, Peter Mikulík, Vladi-mír Petrík a Dušan Kállay. Laudácio oce-neného Doda Šimončiča prečítal GR SFÚPeter Dubecký. šv

Ceny predsedu Národnej rady SR 2014

Theodor Pištěk

Kabinet zrůdChléb a cirkusy – to byl styl Římanů, jak kontrolovat plebs, což je všeobecně známo. Ale dnes v Británii už cirkusy nikoho nepřivábí a neovlivní. Jakmile do země přicestuje nějaké zahraniční šapitó, tak ještě než se smutný klaun objeví v manéži, už je cirkus obviňovánz vydírání artistů a týrání zvířat. Ani „kabinet zrůd“, kdysi jednu z hlavních atrakcí, již dávno cirkusáci v Británii nevystavují.

Sociologové už dlouhá léta tvrdí, že funkcicirkusů dnes převzala televize. A že čímvětší je televizní nabídka, tím více se pořadyzačínají podobat cirkusovým programům.Obnažené podivné lidské tvary a chorobnézvláštnosti – znetvořená poprsí, nemohoucí

tlouštíci i neobyčejně vytvarované sexuálníorgány – to vše je denně vystavováno proobdiv – či údiv? – televizních diváků v barvěa v HD kvalitě.Existuje dokonce již celá skupina televiz-ních profesionálů, která se na výrobu tako-

vých pořadů specializuje. Ti mají samoz-řejmě adresář plný jmen lidí, kteří jsou při-praveni se před kamerou producírovat.Jeden z režisérů, který takovou podívanouprodukuje a jenž si říká výrobce zábavnýchpořadů, se o tom nedávno rozepsal v brit-


Synchron 4/2014

z e z a h r a n i č í – V e l k á B r i t á n i e

�28

ském odborném časopise Broadcast: „Ti,kteří na obrazovce zazáří, jsou egocentričtísociopati, kterým nejde o nic jiného než o jejich slávu. Od moderátorů až po ty, co seúčastní různých soutěží a reality show,“ po-znamenal Steven D. Wright. A televizní pro-ducent, jenž ty ohromující a finančně zají-mavé programy vyrábí, se přiznává, že honudí klasické dokumentární pořady, ať užjsou o přírodě či o historii, ale nikdy ho ne-

nudí American Horror Story Freak Show,jenž vysílá Fox. Dokonce tvrdí, že ho takovépodívané inspirují k přemýšlení. A dochází k závěru, že televize sice udělala konec ně-kdejším cirkusovým kabinetům zrůd, ale jenproto, aby je sama nahradila. Televizní kabinety zrůd se dostaly na britskouobrazovku z USA a zdá se, že britská televize21. století tento koncept zcela přijala. Pořady,jejichž jediným účelem je dnes čím dál tím

častěji jen šokovat, vyplňují televizní vysílání.A diváci jich nemají nikdy dost. Přitom vysokásledovanost je cílem každé stanice. Tentotrend zahájilyobskurní digitální kanály, alednes se programy typu „kabinet kuriozit“ ob-jevují i na celo plošných stanicích, jako je v Británii Channel 4 a 5. Původním poslánímBBC bylo informovat, vzdělávat své obecen-stvo, a také je bavit. Dnes již BBC zdůrazňuje,že hlavně baví, informuje a někdy vzdělává…

Zaznamenáváme další konec jedné tradice.Po padesát let bylo BBC Television Centre v západním Londýně symbolem britské te-levize, té nejlepší na světě, jak to o ní Bri-tové často říkají. Centrum bylo postaveno vetvaru velkého otazníku, což je bezesporuoriginální design. Bylo to v době, kdy BBCneměla v zemi konkurenta. Televizní cen-trum slavnostně otevřela v roce 1960 samakrálovna Alžběta II. Během doby se toto te-levizní středisko rozrostlo a dominovalocelé White City v západním Londýně. Bylytam zaměstnány desítky tisíc pracovníků. V tamějších studiích byly vyrobeny ty nej-

znamenitější britské televizní pořady, odsvětově proslulého seriálu Sága rodu Forsy-tů, až po nestárnoucí Fawlty Towers, shake-spearovské hry a klasické detektivní seriályznámé po celém světě. V posledních letechvšak obrovská studia a výrobní prostory anikanceláře nebyly využity a korporace vydá-vala příliš mnoho financí na jejich údržbu. A tak ekonomové a konzultanti usoudili, žeTV Centre bude zlikvidováno. V létě byl celýkomplex prodán místní stavební firmě za200 milionů liber. Dnes je ve White Citymrtvo, nikdo nespěchá do redakcí, studií,šaten, střižen a archivů. Vše je opuštěno,

vchody zabedněny. Výroba televizních po-řadů a všechno vysílání byly přeneseny doNew Broadcasting House ve středu Londýnaa do nově vybudovaného mediálního centra v Salford City – předměstí Manchestru na se-veru Anglie. V prostoru někdejšího televizníhocentra bude postaveno na 950 nových domů.Ale část toho proslulého otazníku – staré tele-vizní budovy, jež podléhá památkové ochra-ně, bude muset být zachována. A podleschválených plánů vytvoří prostory TV Centra,jež byly po léta veřejnosti nepřístupné, mo-derní plazu, jež bude zaujímat plochu většínež je londýnský Trafalgar Square.

Zánik BBC Television Centre

V britské Independent Television se právěvysílá další, již páté pokračování seriálu Pan-ství Downton (Downton Abbey), příběh bo-haté anglické aristokratické rodiny a těch, cojim slouží. Seriál je srovnáván s kdysi světo-známou černobílou Ságou rodu Forsythů(Forsythe Saga), produkcí BBC, jež na koncišedesátých let uchvátila nejen britské, obe-censtvo, ale i diváky v celém světě. Vysílalaji také ČT. Ale Downton Abbey je úspěšnější, než bylaSága Johna Galsworthyho. Samozřejmě,prodejní cena současného seriálu je mno-honásobně vyšší. (Každá TV oblast – terri-tory, má odlišné ceny; do Německa a USAse programy prodávají za daleko větší částkynež do Česka či Estonska.). Ale hlavně –nyní, v období globalizace, pronikají digi-tální programy do světa rychleji než v mi-nulosti. Dnes je možno Dowton Abbey sle-dovat v perské, ruské či korejské i mnohadalších verzích, globální obecenstvo je od-hadováno na 160 milionů a stále roste. Jaknapsal nedávno Guardian, britský herec JimCarter, jenž v seriálu představuje oddanéhokomorníka Charlesa Carsona, jednu z hlav-ních postav příběhů, se nedávno zajel na

kole do Angkor Wat v Kambodži. A tamvšude byl poznán a na své trase vítán jakodowntonský Mr. Carson.V Británii usedá každou neděli večer přes10 milionů diváků k televizi, aby sledovaliosudy hrdinů z Downtown Abbey. (Zdejšídruhý nejpopulárnější program v pořadí,Doctor Who, dosahuje pouze ecelých 7 mi-lionů.) V Americe Downtonufandí herci BenStiller, Dustin Hoffman, Tom Hanks a KatyLerry, a Michelle Obama si dokonce vyžá-dala zvláštní projekci posledního seriálu.Ale Guardian, jeden z kvalitiních celostát-ních britských deníků (je považován za le-

vicově orientovaný a čtený hlavně učiteli a sociálními pracovníky), nedávno analyzo-val ideologii seriálu: „Nenamlouvejme si, žeto, co vysíláme je velká dramatická inovace.Co ve skutečnosti vysíláme, exportujeme, jenostalgie, posedlost společností, ve které panují pevně zakořeněné třídní rozdíly. A podivná, zastaralá forma konzervativníhonazírání na svět. Jak se zdá, lidé se toho ne-mohou nasytit.“ Tvůrce seriálu, Julian Fellowes, sám ze šle-chtického rodu, který již léta v televizi pra-cuje, je rozpačitý, když přijde řeč na třídnírozdíly, oponuje Guardianu: „Většina pří-běhů pojednává o citech, emocionálních situacích, jež jsou všem srozumitelné,“ vysvětluje. Podle Viv Groskop, jenž se v Guar -dianu o seriálu nedávno rozepsala, Down -ton Abbey jen podporuje mýtus, že žít v Bri-tánii znamená milovat královnu, uctivěsmekat před nadřízenými a pít čaj o páté. A americký deník New York Times, jenž ne-může být obviněn z levičáctví, nedávno takékomentoval, že seriál „podává obraz Britá-nie z dob dávno minulých, kdy nad Britskouříší slunce nikdy nezapadalo.“

Anděla Špindlerová, Londýn

Downton Abbey po páté


b l a h o p ř e j e m e


(Toto druhé zpoždění už ovšem není re-dakční či grafická chyba; vzhledem k tomu,že Synchron má z finančních důvodů ome-zenou periodicitu na 4 čísla ročně, většiněnašich milých jubilantů nestíháme aktuálněgratulovat.) Blahopřání Šárce Koskové jsme ještě rozšířilio jubilejní rozhovor, který publikujeme najiném místě. Šárka Kosková absolvovala Filozofickou fa-kultu Univerzity Palackého. Po absolutoriuse stala redaktorka Čs. rozhlasu, poté dra-maturgyní České televize Ostrava. Po revo-luci působila jako vedoucí Tvůrčí skupinyhrané tvorby ostravského televizního studia.Na obrazovku uvedla zhruba stovku tele-vizních inscenací a celovečerních televiz-ních filmů a stejný počet literárních pořadů,

za něž dostala cenu Českého li-terárního fondu. Dva hrané televizní filmy v jejídramaturgii získaly největší zá-mořské ceny České televize Os-trava – Hlavní cenu na Meziná-rodním televizním a filmovémfestivalu v Tokiu za inscenaciJsou určité hranice a v kanad-ském Banffu 3. cenu za televiznífilm Evangelium podle Pastýřů (oba v režiiO. Koska). Je autorkou několika televizních her, např.Naděje má hluboké dno (v režii J. Jireše),která reprezentovala Čs. televizi v roce 1989na Mezinárodním televizním festivalu ZlatáPraha, kde získala Čestné uznání.V devadesátých letech externě vyučovala na

Filozofické fakultě Univerzity Palackého a Slezské univerzitě v Opavě. Po přesídlení do Prahyv roce 1995 působila mj. jakodramaturgyně televize Premiéra,později šéfredaktorka časopisuAvicenna-revue.Dlouhodobě spolupracuje s Čes-kým rozhlasem Vltava – autorskyse podílela na řadě rozhlasových

her a dokumentů (Doktor Jessenius, Dítě č. 44, dokument o autorství Slezských písní,dokument k výročí J. Hlávky a Karlovy uni-verzity, adaptace J. Klapky Jeromeho, po-hádky atd.) Externě spolupracovala s televizíNOVA jako storyliner na seriálu Ordinace v Růžové zahradě a jako dramaturg na ne-realizovaném seriálu Višně v čokoládě.

Šárka Kosková: jubileum a vizitka se zpožděnímOslavenkyni i čtenářům dlužíme omluvu: V minulém čísle Synchronu nám technickým nedopatřením vypadla při představování výkonného výboru FITESu scenáristka a drama-turgyně Šárka Kosková. Prosíme, zařaďte si její „vizitku“ do seznamu členů výboru. Zároveň máme, rovněž se zpožděním, milou povin-nost blahopřát naší spolupracovnici k životnímu jubileu, které oslavila letos v srpnu.

Miroslav Ondříček osmdesátiletýMiroslav Ondříček, vesvětě zřejmě nejznámějšíčeský kameraman, slavíosmdesátku. Nedá se,bohužel, říct, že v plnémzdraví, zdravotní potížepana Ondříčka dostihly,ale důležité je, že je tady,

mezi námi, může kolem sebe předávat zku-šenosti a vyprávět o tom, co všechno, s kým a kdy zažil. A že toho fakt není málo.Ondříček pracoval s mnoha význačnými re-žiséry – a to u nás i v cizině. Začalo to Mi-lošem Formanem a pokračovalo napříkladLindsaym Andersonem, Ivanem Passerem,Janem Něm-cem, Jeanem Louisem Richar-dem, Jaroslavem Papouškem, Mikem No-cholsonem, Georgem Royem Hillem, JiřímKrejčíkem, Januszem Majewskim, ZdeňkemPodskalským nebo Penny Marshallovou. Aleto je jenom namátkový výběr. Stejně ne-úplný by byl i seznam hereckých hvězd, kte-rým pomohl k divákům. Tak jenom dvě

jména: Robert De Niro a Colin Firth. „DeNiro byl výbornej. Byli jsme spolu v kon-taktu, dokonce jsem ho pozval na festival doKarlových Varů, kde se setkal s VáclavemHavlem. Je to fakt fajn tvrdej chlap,“ vzpo-míná pan Ondříček. Sám své zásluhy a svoje umění ovšem ne-přeceňuje. „Filmař se narodí a všude nasvětě mu jde o jedno: co možná nejlépesloužit námětu, myšlence a režisérovi filmu.Je to taková společná touha dělat, tvrděmakat. I u mě tomu tak bylo,“ říká. Do ciziny se Ondříček poprvé dostal díkyLindsaymu Andersonovi. „On mě měl v ho-roskopu, a skutečně jsme se setkali. A stali sez nás dobří přátelé,“ říká Ondříček. Stejnětak i s Milošem Formanem, se kterým je u nás spojován nejvíc. „Náš vrchol byl Ama-deus, to se musí nechat. Ale rád mám i Val-monta,“ vyjmenovává dvě zásadní spolu-práce s oscarovým režisérem. Ale ani filmyHoří, má panenko nebo Lásky jedné plavo-vlásky téhle dvojici už nikdo „neodpáře“.

Tyhle snímky tady budou pořád, jistě i díkyMiroslavu Ondříčkovi. Slavný kameraman dnes drží palce svému sy-novi – režisérovi Davidu Ondříčkovi. „Koukámse na to, co dělá a když chce, popovídám si s ním o tom. A mám z toho radost,“ usmívá se.Na otázku, jestli se mu synovy filmy líbí, od-povídá s úsměvem: „Musejí se mi líbit, vždyťjde o mého syna! Ale nejde o výsledek, jde oto, jak film zarezonuje u diváků. A impozantníje, že si jde David za svým, že si umí sehnatpeníze a točí. To mě těší,“ přiznává. Asi menšíradost má z výkonů fotbalové Slavie. Přesto mástále slávistické srdce. „I když už v předsta-venstvu klubu nejsem, musel jsem odejít. Alevzpomínám na Pepíka Bicana nebo na FrantuVeselého. To byli mí kamarádi. Franta rozvá-žel chlebíčky a vždycky mi zavezl plato,“ uza-vírá Ondříček slávistické vzpomínky.Všechno nejlepší k narozeninám, pane On-dříčku! Vždycky se budeme rádi dívat navaše filmy a poslouchat vaše vyprávění. Díkyza ně. Tomáš Pilát

Otta Bednářová působila nejprve v Českoslo-venském rozhlase, od roku 1963 v Českoslo-venské televizi. Natáčela společensky angažo-vané a politické pořady, zejména v proslulémpublicistickém cyklu Zvědavá kamera; např.reportáž Volba povolání o nespravedlivém ká-drování a třídních kritériích při přijímání mla-dých lidí na školy, kvůli kterému měla v tele-vizi problémy. Roku 1968 napsala dokumentSvědectví pro výstrahu, rekonstrukci procesuz roku 1963 se členy tzv. Velké rady, kteří byliv 50. letech neprávem odsouzeni za údajnouprůmyslovou sabotáž.

Po vpádu vojsk pěti států Varšavské smlouvydo ČSR v srpnu roku 1968 vysílala po čtyřidny spolu s dalšími kolegy z ČST z provi-zorních prostor na Petříně. Z televize bylapro své proreformní smýšlení propuštěna k 31. 8. 1970. Od roku 1974 se jako disi-dentka aktivně podílela na rozmnožování a rozšiřování samizdatové literatury, opiso-vala texty zakázaných autorů, např. LudvíkaVaculíka nebo Karla Kaplana, rozšiřovalaexilový časopis Listy, atd. Otta Bednářovábyla mezi prvními signatáři ProhlášeníCharty 77, podílela se na rozmnožování a

rozšiřování jeho textu, aktivně se účastnilaschůzek předních signatářů Charty 77, po-máhala organizovat finanční sbírky pro sig-natáře Charty 77 i její sympatizanty, kteří seocitli ve špatné finanční situaci. Mimo jinétaké patřila mezi zakládající členy VONS a aktivně se podílela na jeho činnosti.O životě, tvorbě i politických aktivitách OtkyBednářové napsala Jarmila Cysařová, publi-cistka zabývající se televizní historií, mono-grafii s názvem Já prostě nemohu žít jinak.Titul knihy se hodí pro celý život neohro-žené publicistky. red

Novinářka na bojištiRozhlasové a televizní publicistce paní Otce Bednářové předal 26. září 2014 ministr obrany osvědčení účastnice třetího odboje.


Synchron 4/2014

v z p o m í n á m e

�30

Narodil se 11. září 1936 v Havlíčkově Brodě,jeho životní pouť skončila 10. října 2014 v Ky-tíně. Významný český herec a dramatik, sig-natář Charty 77, se nevytratil z povědomí čes-kých diváků ani během svého dlouholetéhopobytu v emigraci v Rakousku. Po návratu z emigrace stvrdil svou popularitu výtečnýmivýkony v polistopadových filmech (Černí ba-roni) a ojediněle i na divadle. Mimořádně nadaný, osobitý a poctivý herecneměl odborné herecké vzdělání, nicméně sev průběhu let propracoval mezi nejuznávanějšíčeské divadelní a filmové herce. Obsazovaliho do svých filmů Jiří Menzel, Jiří Krejčík,Pavel Juráček, Miloš Forman či Jan Svěrák. Landovský se vyučil nástrojařem, absolvovalstrojní průmyslovku a několikrát se marně po-koušel dostat na studium herectví na DAMU.Začal hrát jako statista v teplickém divadle,poté v Šumperku, hrál i na dalších oblastních(Klatovy, Pardubice) Jeho klíčovou divadelníscénou se stal na deset let Činoherní klub, kde

od roku 1966 ztvárnil řadu rolí slavných inscenacích Revizor, Strýček Váňa). Divadelníangažmá ukončily v r. 1976 normalizační mocenské zásahy. Měl velkou zásluhu na zveřejnění textu Charty77, neboť v dramatické honičce unikl vozu StBa část obálek se pak podařilo vhodit do po-štovní schránky. Po podpisu Charty 77 byl všakv rámci akce Asanace vyhnán do emigrace doRakouska. Zde se stal hercem prestižního ví-

deňského Burgtheateru. Od roku 1989 ovšemopět hrál doma. V posledních letech byl kvůlichorobám upoután na invalidní vozík. Napo-sledy se objevil v dokumentárním filmu Hote-liér 2012), který mistrovsky zachycuje pokusLandovského přátel Jana Kačera, Vladimíra Pu-cholta a Josefa Abrháma vrátit zatrpklého her -ce do života. Režisér snímku Josef Abrhám ml.dostal za snímek Trilobita. Pavel Landovský byl autorem řady divadelnícha rozhlasových her, např. Hodinový hoteliér,Supermanka, Noční linka, Arest, Protentokrátzbohatnem. Hrál v desítkách filmů, jmenujmeaspoň Ostře sledované vlaky, Svatba jakořemen, Marketa Lazarová, Soukromá vichřice,Pension pro svobodné pány, Já, truchlivý bůh,Případ pro začínajícího kata, Černí baroni, Ne-jasná zpráva o konci světa, Vratné lahve, Stínuneutečeš. Poprosili jsme dokumentaristu Josefa Abrha-ma ml., aby pro nás napsal vzpomínku na spo-lupráci s Pavlem Landovským. ap

Pavel Landovský aneb „Lanďák“Říkalo se mu Landák; jistě nikoliv kvůli délce jeho příjmení, ale nejspíš proto, že to vyjadřovalo jeho všeobecnou popularitu. Byl oblíbený jako herec, úspěšný jako divadelní autor, i obdivovaný a vážený jako nebojácný disident, který se nebál perzekuce a byl známsvými „zbojnickými“ kousky.

Jedinečný herec, který neváhal jít na hranu (sebe)objevováníPřed pár lety jsem s panem Kačerem točilportrét o tátovi a zřejmě došlo k tomu, žepochopil, že k Činohernímu klubu a k PavluLandovskému mám blízko. Je potřeba říct,že bez pana Kačera by Hoteliér nevznikl.Sám po těžké operaci „vstal z mrtvých” a šelnavštívit kamaráda. Po několika návštěváchse nemohl dívat na to, jak stále vykřikuje, žechce umřít, své nejbližší posílá do nepubli-kovatelných končin a s chutí a velmi pře-svědčivě hraje roli umírajícího starce. Ten stařec Kačerovi zřejmě připomněl hru,kterou si v pětatřiceti autor sám napsal. K rozhodnutí probudit autora k životuvlastní hrou zavolal do Toronta pana dr. Pu-cholta, kterého to zaujalo natolik, že si vzalv nemocnici dovolenou a přiletěl. To, co seodehrávalo potom, je příběh, který se napsatnedá, je to autentický záznam spolutvůrcůčeské nové vlny po čtyřicetipěti letech. Způ-sob natáčení umožnil, že zúčastnění ka-meru nevnímali, necenzurovali se a vznikltak pro diváky neobvykle intimní vhled dojejich světa. Jsem opravdu vděčný, že jsem u tohoto mohl být.Natáčení vznikalo velmi spontánně, každýden jsme měnili kameramana, za kamerou sepostupně vystřídali Tomáš Nováček, Pavel Ber-

kovič, Matěj Cibulka, David Cysař, DavidČálek, pan Jan Horáček, Zenon Zajíček a já.Chtěl bych tím vzdát klukům hold, protože je-jich empatie, cit pro okamžik a endurance byliklíčové pro vznik intimních scén, které by bezjejich citu nikdy nevznikly.Stejné to bylo se zvukařem Ivanem Horá-kem, Ivan ale tou dobou neměl každý denčas, takže jsem rozházel po domě mikro-porty. Vznikla tak mj. dvacetiminutová scénazásadní výměny názorů, jejíž fragment jsemzaslechl ve sluchátkách při natáčení jinéhorozhovoru mezi pány Pucholtem a Landov-ským. Od té chvíle se plac rozdělil na třiparalelně běžící děje, to jsou okamžiky, kdyvám jako filmaři stříká adrenalin z uší. Přinatáčení na jednu kameru v hlavě nestří-háte, ale necháváte se vést situací, kteroubyste nikdy nenainscenoval, v tom je krásadokumentu a požehnání pro každého ki-nooka. Pavel Landovský je pro mne:Přesný pozorovatel života – jedinečný autorosmi divadelních her. V pětatřiceti napsalpro Oldřicha Nového hru o sedmdesátní-cích, jejíž autenticitu si nakonec prověřilsám na sobě, u čehož jsem měl čest být.Důsledný rozbíječ kýčů – během naší snahy

o záznam oživení jeho vlastní hry mezi násneustále metal granáty komentářů i invektiv,aby rozbil realitu, a právě díky jemu označiliHoteliéra po premiéře za nejvtipnější film osmutných věcech.Přímočarý sensitiv – když nám došel materiálnebo potom při návštěvách jsem s ním zažilběhem rozhovorů takovou hloubku empatie,jaké je schopen opravdu jen málokdo a kteráby překvapila všechny kteří ho označují zaobhroublého nerudu – byla to obrana protinepochopení jeho citlivosti, která z něj podkyrysem sálala a právě pro ni ho jeho blízcí idiváci milují a nesnáší zároveň.Nedostižný zpěvák – je pro mne nevyčer-patelný zdroj písní – i když jsem byl pře-svědčený, že zrovna loví v paměti píseňmládí, třeba si ji i s melodií na fleku vymý-šlel a já se styděl, že můj rejstřík písní jevedle toho jeho tak omezený.Otec skvělých dětí.Jedinečný herec, který neváhal jít na hranu(sebe)objevování.V neposlední řadě statečný chlap, kterýnikdy neuhýbal. Myslím, že tím dokázal roz-ladit hodně tuzemských kompromisníchmaloměšťáků a to je dobře.

Josef Abrhám ml.

Pavel landovský a Vladimír Pucholt při natáčení dokumentu Hoteliér


v z p o m í n á m e


Odešla Helena DaňhelováAbsolventka FAMU, na kterou její někdejšíspolužáci rádi vzpomínají, především všakschopná a výkonná produkční – taková bylaHelena Daňhelová. (1944 – 2014) Odešla v roce svého životního jubilea; zanechala zasebou řádku filmových titulů, na nichž sepodílela jako produkční či vedoucí výroby.Spolupracovala např. na filmech Zajíc přescestu, V ponorkovém pásmu, Dvojník, i nalegendárním „trezorovém“ snímku Evženmezi námi. Příležitostně se uplatnila takéjako herečka (Deník těhotné doby). V pamětijednoho ze svých studentských přátel, reži-séra a scenáristy Vlastimila Venclíka, utkvělajako dívka „příjemná a inspirativní“.Vzpomíná na ni takto: Byl jsem vyzván redakcí, abych napsal svojiosobní vzpomínku na nedávno zesnulouHelenu Daňhelovou.

V poslední době umírá stále víc mých přátel,známých a vrstevníků, moje generace se ocitáv minovém poli na válečné frontě života. Asi by bylo nejlepší kdybychom si nekro-logy, či osobní vzpomínku napsali sami.Naše paměť je děravá a Helena zmizela zmého zorného pohledu už dávno. Souvisí tos tím, že já z filmového podnikání sám zmi-zel už po škole. Ale samozřejmě, že si ji pamatuji. Bylavelmi půvabnou, inteligentní dcerou nejlep-šího ředitele Barrandovského studia, Vlasti-mila Harnacha. Vystudovala produkci, pra-covala později i na FAMU, a vzala si méhospolužáka Tondu Daňhela. Vždy byla kamarádská, přívětivá a setkávatse s ní bylo příjemné a inspirující. Už proto,že žena krásná a inteligentní je ten nejlepšíelixír pro muže pohybující se v jejím okolí.

Takovou je v mé paměti zhruba třicet, čtyři-cet let zpátky. Já vím, že je to málo. Ale ono po nás ne-zůstane nic než dobré jméno. I když většinasi myslí, že to bude jejich dílo.

Vlastimil Venclík

Za Marií ČulíkovouVe druhé polovině října t. r. jsme se rozloučilis paní Marií Čulíkovou, dlouholetou střihač-kou Krátkého filmu Praha. Odešla ve věku 87 let (narodila se 16. října 1927). Běhemsvého profesního života spolupracovala na

dlouhé řadě zejména publicistických, vědeckonaučných a dokumentárních filmů s různýmitéma-ty, často sportovními. Podílela se např.na titulech Český ráj, Co víme o světle, Na di-vokých vodách, Jak lidé zajali pohyb, Nepřítel

hluk, ale rovněž na filmovém debutu Věry Chytilové Pytel blech, na portrétech osobností(Písnička pro paní Pilarovou), na televiznímfilmu Almara, na řadě sportovních snímků(Cena vítězství) aj. red

LUBOŠ BARTOŠEK (nar. 13. 11. 1922, Prostějov – zemř. 18. 8. 2014, Praha)

V minulém čísle Synchronu jsme slíbili, že se podrobněji vrátíme k dílu filmového historika, učitele a publicisty Luboše Bartoška,který nás opustil na sklonku léta v požehnaném věku dvaadevadesáti let.

Narodil se do rodiny bankovního úředníka.Za okupace studoval Luboš Bartošek naStátní knihovnické škole v Praze (1942–44) a byl totálně nasazen (1944–45, Hamburk,Kiel, Praha). Po válce vystudoval slavistiku afilozofii na Karlově univerzitě. Už od roku 1943 působil v nově založenémFilmovém archivu, později v Českosloven-ském filmovém ústavu. Byl vedoucím jehoodborné knihovny (1945–1965) a později sestal členem týmu filmových historiků, pově-řených zpracováním dějin československékinematografie. Během té doby se podílel nazásadních výzkumech, ze kterých čerpajíhistorici dodnes. Za normalizace byl Bartošek z ústavu pro-puštěn a musel se vzdát i pedagogické čin-nosti na katedře divadelní a filmové vědy Fi-losofické fakulty University Karlovy, kdejako odborný asistent učil řadu předníchsoučasných odborníků (Jiří Cieslar, Jan Ber-nard, Stanislava Přádná, Marie Mravcová,Vladimír Mlčoušek, Karel Tabery, ZdenaŠkapová ad.) a kam se po listopadu 1989 na-krátko externě vrátil.

Až do svého důchodu pracoval jako redak-tor časopisu Světové divadlo a jako vedoucídokumentačního oddělení Scénografickéhorespektive Divadelního ústavu (1973–83). S manželkou Šárkou Bartoškovou (1924–1981),dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Fil-mový přehled, vydali řadu základních filmo-grafických prací o československé kinemato-grafii (Československé filmy 1977–1980,1981–1985), o jejích tvůrcích (Filmové pro-fily, ČSFÚ, Praha 1966/1986) a hercích(dvousvazkové Filmové profily 2, ČSFÚ,Praha 1990). Samostatně napsal knihy Pon-repo: od kouzelného divadla ke kinu (Orbis,Praha 1957), Desátá múza Vladislava Van-čury (ČSFÚ, Praha 1973), Muži za kamerou(ČSFÚ, Praha 1984) a zejména dosud jedi-nou, byť stručnou historii české kinemato-grafie pod názvem Náš film: kapitoly z dějin(1896–1945) – (Mladá fronta, Praha 1985)navazující na jeho skripta Dějiny česko-slovenské kinematografie I. Němý film(1896–1930) (SPN, Praha 1979) a Dějinyčeskoslovenské kinematografie II. Zvukovýfilm (1930–1945) (SPN, Praha 1982–83).

Jeho texty vycházely i v cizině viz např. stu-die Il documentario e il film scientifico v knize Il film cecoslovacco (Řím 1960; vespolupráci s manželkou) nebo publikace Lecinéma tch que et slovaque (Centre Pompi-dou, Paříž 1996). Pro Československý fil-mový ústav napsal Lukáš Bartošek několikstručných profilů (Jaroslav Marvan, JaroslavPrůcha, František Smolík, Josef Rovenský,Karel Lamač), pravidelně přispíval do Fil-mového přehledu, psal i do časopisů Kinoči Záběr a v odborných časopisech publiko-val zejména monografické práce. V roce1966 byl členem mezinárodní poroty 27. MFF v Benátkách. Jeho syn Tomáš Bar-tošek (nar. 1949) byl redaktorem a šéfredak-torem Filmového přehledu (1980–2013) a dnes působí v redakci portálu NFA Fil-mový přehled. Rodina Bartošků tak po léta pozitivně ovliv-ňovala a dodnes ovlivňuje československoua českou filmovou žurnalistiku, pedagogikua výzkum.

tbk


Vnitřek

2 strany

1/4 strany na výškunebo na šířku



1 strana

Obálka

2. strana

4. strana3. strana

1. strana - ucho

ČINNOST A AKTIVITY FITESu PODPORUJÍ:

ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKYna účet: č.ú. 2200428617/2010

Prosíme do zprávy pro příjemce napsat tiskacím písmem celé jméno a poznámku ČP (členský příspěvek) a letopočet, kterého roku se platba týká (např. Jan Novák ČP/2015). Platbu je možné provést bankovním převodem nebo složenkou typu A.

Pro platbu složenkou je adresa příjemce: Český filmový a televizní svaz FITES, z.s., Korunovační 164/8, 170 00 Praha 7

VÝŠE ROČNÍHO ČLENSKÉHO PŘÍSPĚVKUVĚK / ČÁSTKA 0 – 65 let / 600 Kč 66 – výše / 300 Kč

Schváleno na Valné hromadě FITESu dne 12. 4. 2012

CENÍK INZERCE V SYNCHRONUCENA

obálka: barva 1. strana – ucho 30 000 Kč1. strana – zápatí 25 000 Kč2. strana 20 000 Kč3. strana 18 000 Kč4. strana (zadní) 25 000 Kčplakát 1 strana 15 000 Kčplakát 2 stránky 25 000 Kč

uvnitř: barva 1 stránka 15 000 Kč2 stránky 25 000 Kč1/2 stránky 10 000 Kč1/3 stránky 8 500 Kč1/4 stránky 7 000 Kč1 strana článek + fota 10 000 Kč2 strany článek + fota 18 000 Kč

vklad – kartička: jednostranná oboustranná1 stránka A4 10 000 Kč 15 000 Kč2 stránky A4 15 000 Kč 22 000 Kč1/2 stránky 8 000 Kč 12 000 Kč1/3 stránky 7 000 Kč 10 500 Kč1/4 stránky 6 000 Kč 9 000 Kč

OPAKOVANÁ INZERCE – SLEVY:opakování inzerce 2x – sleva 7 %,

opakování inzerce 3x – sleva 12 %,

opakování inzerce vícekrát – dle dohody

Individuálně řešíme i možnosti barteru,

maximálně do výše 1/2 ceny inzerce.

KONTAKT PRO INZERCI:Zdena Čermáková, [email protected], tel.: 724 216 657

TECHNICKÉ POŽADAVKY PRO DODÁNÍ INZERÁTU:tiskové pdf s ořezovými značkamibarevný inzerát CMYKrozlišení 300 dpiPokud bude inzerát na spad, vždy přidat + 5 mm na každé straně (např. 1 : 1 A4 = 210 x 297 mm - spad + 5 mm = 220 x 307 mm).

1. strana - zápatí

F i t e s o v é i n f o r m a c e


KreativníEvropa

www.kreativnievropa.cz | www.ec.europa.eu/creative-europe

KREATIVNÍ EVROPADÍLČÍ PROGRAM MEDIA

Provoz kanceláře Kreativní Evropa – MEDIA Česká republika financuje Ministerstvo kultury a Evropská komise.

PODPORA PRODUCENTŮ– vývoj projektů filmových a televizních

a projektů pro digitální platformy– vývoj videoher– televizní koprodukce

DISTRIBUCE– distribuce zahraničních evropských filmů– podpora obchodních zástupců

PROPAGACE / FESTIVALY– přístup na evropské a zahraniční trhy– audiovizuální festivaly

VZDĚLÁVÁNÍ– vzdělávací programy pro audiovizuální profesionály

PRÁCE S PUBLIKEM / FILMOVÁVÝCHOVA– spolupráce evropských projektů filmové výchovy– propagace a uvádění evropských filmů na různých

distribučních platformách

ONLINE DISTRIBUCE– službyVideo on Demand

KINA– sítě kin / Europa Cinemas

KOPRODUKČNÍ FONDY– podpora mezinárodních koprodukčních fondů

Podpora evropské kinematografiea audiovizuálního průmyslu

Velk

áná

dher

a(IT

,FR,

2013

)–

podp

ořen

oM

EDIA

Dev

elop

men

tv

roce

2009

aM

EDIA

Dist

ribut

ion

v18

zem

ích

inz_Synchron_210x297_1:Sestava 1 10.11.2014 9:10 Uhr Stránka 1

projekt firmy P

RAG

AFILM

www.film

frame.cz

Unikátní scaner pro digitalizaci všech form

átů filmových m

ateriálů.S

caner zvláště oh

ledu

pln

ý ke starým a jed

inečn

ým film

ům

.

EVRO

PSKÝ FO

ND

PRO R

EGIO

NÁ

LNÍ RO

ZV

OJ

PR

AH

A &

EU

INV

ES

TU

JEM

E D

O V

AŠ

Í BU

DO

UC

NO

ST

I

Date post:	25-Oct-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	3 times
Download:	0 times

SY 4-2014 obalka.qxd:SY obalka 2-07 4...Film Servis Festival Karlovy Vary Obsah SYNCHRON, časopis...

Documents