Tajemství zlatých makovic a dvanáct dalších pražských ... · 1. Proč je Praha zlatá P raze...

děti

Prague.eu/deti

Tajemství zlatých makovic a dvanáct dalších pražských zajímavostí

PIS brozura Praha pro děti 200x200 CZ v2.indd 1 20/12/2019 12:55

1. Proč je Praha zlatá

2. Dům U Luny a Slunce

3. Obyvatelé Valdštejnské zahrady

4. Nejužší pražská ulička

5. Bájný rytíř v roli cedule

6. Matematika Karlova mostu

7. Ledňáčci na Staroměstské mostecké věži

8. Tajemný Bradáč

9. Pražské limnigrafy

Obsah

2

4

7

12

14

16

22

26

28

30

33

36

38

10. Černý rytíř v Platnéřské ulici

11. Pražský golem

12. Zkamenělý chlapec

13. Nejstarší dopravní značka


Proč je Praha „zlatá“? Používali středověcí stavitelé vejce? Jaká tajemství a znamení skrývají pražské domy, fasády a ulice? Při procházce naším městem vám prozradíme příběhy třinácti zajímavých míst, kolem nichž byste jinak možná prošli bez povšimnutí. Ať se vám v Praze líbí!

Tajemství zlatýchmakovic a dvanáct dalších pražskýchzajímavostí

1


1. Proč je Praha zlatá

Praze je přes jedenáct set let. Zažila toho hodně: války a revoluce i období prosperity a rozkvětu. V Praze žili a město spoluutvářeli nejen Češi, ale i Němci, Židé, Italové a příslušníci řady dalších národností; Praha k sobě vábila a přitahovala jak obyčejné, tak i výjimečné lidi – myslitele, vědce, umělce i dobrodruhy. Ti všichni Praze udělili

řadu poetických i méně lichotivých přízvisek. Psalo se o ní jako o matce měst či jen o “matičce Praze“ (slavný pražský spisovatel Franz Kafka o ní třeba prohlásil, že „tahle matička má drápy“). Prahu nazývali srdcem Evropy, učebnicí architektury, kamennou symfonií. Praze se však nejčastěji říkalo a někde dodnes říká „stověžatá“ nebo „zlatá“.

Toto honosné přízvisko město možná získalo díky věžím Pražského hradu, které ve středověkunechal pozlatit císař Karel IV. Jiná teorie hovoří o tom, že za přízvisko mohou alchymisté působící na dvoře císaře Rudolfa II., kteří zde v 16. století zkoušeli vyrábět zlato. Kde je pravda, se už asi nedozvíme, protože Praha je také tajemná a některá její tajemství zůstanou skryta navždy.

Co je však jisté je, že zlata zde najdete dost. Jsou jím zdobeny interiéry chrámů a paláců, najdete ho však i na věžích, které k Praze neodmyslitelně patří. Jejich vrcholky totiž často zakončují makovice, duté kulaté a v mnoha případech i pravým zlatem zlacené ozdoby, do nichž se po dokončení stavby ukládaly různé dobové dokumenty či mince jako vzkazy budoucím generacím. Čas od času, zpravidla při opravách věží, svá tajemství vydají a poodhalí historii stavby či města.

2

PIS brozura Praha pro děti 200x200 CZ v2.indd 4 20/12/2019 12:55 PIS brozura Praha pro děti 200x200 CZ v2.indd 5 20/12/2019 12:55

2. Dům U Luny a Slunce

Při procházce starou Prahou často narazíte na dům, jehož fasádu zdobí obrázek, znak či nějaký symbol. Tato domovní znamení se používala pro lepší orientaci v dobách, než bylo zavedeno značení domů čísly popisnými. Znamení často odkazovala na majitele domu, jeho jméno či profesi. V Praze se jich dodnes dochovalo celkem 264.

Řada z domů se zachovalými domovními znameními se nachází na bývalé Královské cestě, která vede od Obecního domu na Pražský hrad; jmenuje se tak proto, že tudy dříve procházely korunovační průvody českých králů. Ke Královské cestě patřila také ulice Úvoz stoupající z dnešní Nerudovy ulice ke Strahovskému klášteru. Zhruba v polovině její délky stojí krásný dům zvaný U Luny či U Kamenného sloupu, který díky výrazně červené omítce nemůžete přehlédnout. Je jedinečný tím, že na jeho fasádě najdete znamení hned dvě, tedy vlastně tři. Odtud také jeho dva názvy.

První z nich, U Luny, odkazuje na jméno malíře a architekta Kristiána Luny, který zde bydlel na přelomu 17. a 18. století a přestavěl dům do současné podoby. Nároží domu zdobí busta Luny (jinak také Měsíce), kterou na druhé straně doplňuje Slunce – Sol. Všimněte si, že Luna je zobrazena jako žena, zatímco Slunce má podobu muže. Naši předkové věřili, že tato dvě nebeská tělesa jsou zosobněním dvou protikladných principů, ženského a mužského, které se harmonicky doplňují.

q Úvoz 160/24, Praha 1 – Hradčanyk Pohořelec

4


Kristián Luna na fasádu umístil ještě zmenšeninu jiné pražské stavby – Mariánského sloupu, který do roku 1918 zdobil Staroměstské náměstí a který mimo jiné sloužil jako sluneční hodiny – délka a směr jeho stínu určovaly čas. Sloup byl zničen v roce 1918, ale jeho replika na fasádě červeného domu se zachovala dodnes a dala mu jeho druhýnázev – U Kamenného sloupu.

6


3. ObyvateléValdštejnské zahrady

K Malé Straně neodmyslitelně patří krásné zahrady, které byly většinou součástí paláců, honosných sídel místních šlechtických rodů. Valdštejnská zahrada byla vybudována

současně se stejnojmenným palácem, který byl ve své době největší v Praze. Dnes v něm sídlí Senát České republiky. Valdštejnská zahrada je po Královské zahradě druhou největší a také jednou z nejkrásnějších historických zahrad v Praze.

Asi nejzajímavějším prvkem je impozantníumělá krápníková stěna, tzv. grotta. Nachází se v části, které se kdysi říkalo „Tajná zahrada“. Krápníky byly vyrobeny ze štuky, do níž byl kromě jemné malty přimíchán i popílek, který jim dal šedočernou barvu. Díky ní působí grotta tajemněa také poněkud ponuře.

q Letenská 123/4, Praha 1 – Malá Stranaky Malostranská

7



Budete-li se však pozorně dívat, najdete mezi krápníky na stěně ukryté siluety a hlavy různých zvířat i tajemné obličeje. Kromě umělých jeskyní určených k odpočinku a rozjímáníje součástí grotty také historická voliéra s výry, největšími českými sovami. Impozantní sovy ve spojenís grottou měly symbolizovat propojení zahrady s divokou přírodou. Kromě výrů velkých v zahradě můžete vidět také další zvířata a ptáky.

V rybníčku s ostrůvkem uprostřed žije několik druhů ryb – sumci, štiky, zlatí jeseni i okrasní japonští kapři koi. Z dalších opeřenců zde narazíte na slípky zelenonohé a kachny divoké, které nepatří ke zdejšímu stálému ptactvu, ale zahradu si oblíbilya pravidelně se sem vracejí. Skutečnou chloubou zahrady jsou však pávi korunkatí a pávi bílí.

10


Bezejmennou uličku na Malé Straně byste snadno mohli bez povšimnutí minout, kdyby ovšem nebyla každý den obklopena hroznem turistů. Jde totiž o jedinou ulici v Praze, jejíž provoz musí řídit semafor pro pěší. Díky šířce okolo půl metru jí neprojde víc než jeden člověk. Dnes slouží jako průchod na dvorek restaurace

nad kanálem Čertovka a chcete-li tudy projít, musíte si počkat na zelenou, jinak hrozí, že se střetnete s protijdoucími.

Ulička byla vybudována před více než 400 lety jako jedna z mnoha podobných, jejichž účelem bylo zpomalit šíření ničivých požárů, které čas od času zachvacovaly město. V Praze se dodnes zachovala jako jediná. Kromě toho sloužila také jako průchod k řece, odkudmístní obyvatelé čerpali vodu.

4. Nejužší pražská uličkaq U Lužického semináře 100/24, Praha 1 – Malá Stranaky Malostranská

12


Na pilíři Karlova mostu na břehu Kampy stojí majestátní socha rytíře se zlatým mečem v ruce. Jde o legendárního Bruncvíka, který se údajně zasloužil o to, že se erbovním zvířetem Českého království stal lev. Pověst vypráví, jak Bruncvík na svých cestách zachránil lva před drakem, ale také o tom, že získal zázračný

meč, který nepřátelům sám stínal hlavy. Ten se však záhadně ztratil. Pověst praví, že byl buď zazděn do pilíře Karlova mostu nebo vhozen do řeky. Objeví se prý, až bude české zemi nejhůře. Z hory Blaník pak vyjedou na pomoc blaničtí rytíři v čele se svatým Václavem, patronem české země.

Všimněte si, že Bruncvík stojí poněkud stranou ostatních soch Karlova mostu. Je to proto,že měl důležitou funkci, kterou lze odvodit od štítu se znakem Starého Města, který držív levé ruce. Štít je natočený směrem k Malé Straně. Stejně jako dnešní cedule označující začátek a konec obce upozorňuje Bruncvík chodce, že opouštějí Malou Stranu a vstupujína Staré Město. Bruncvík je tedy jakýmsi hraničním patníkem mezi těmito dvěma historickými čtvrtěmi, které dříve měly vlastní městskou správu. Podobné sochy se kdysi stavěly na mosty a radnice evropských měst a byly symbolem městských práv.

5. Bájný rytíř v roli ceduleq Karlův most, Kampa, Praha 1 – Malá Stranak Malostranské náměstí

14


Karlův most je druhý nejstarší dochovaný kamenný most v České republice a jeden ze symbolů Prahy. Byl postaven

ve 14. století na příkaz císaře Karla IV.,po němž dnes nese jméno. Nahradil starší most Juditin, který zničila povodeň. K mostu se váže řada zajímavých faktů, ale i legend.

Po staletí se například věřilo, že jeho stavitelé přidávali do malty syrová vejce, aby zajistili pevnost mostu a nestihl ho tak osud jeho předchůdce. Pozor, tato praxe byla ve středověku skutečně běžná!

6. MatematikaKarlova mostuq Karlův most, Praha 1 – Staré Městoky Staroměstská k Malostranské náměstík Karlovy lázně

16


Podle nejznámější legendy se na příkaz krále vejce svážela ze všech koutů země, protože pražské slípky na tak velký úkol nestačily. Vejce poslali také měšťané z Velvar v jižních Čechách. Aby se nerozbila, předem je uvařili natvrdo, čímž si vysloužili posměch celé Prahy – vařená vejce se do malty použít nedala. Veselá historka o velvarských vejcích se vypráví dodnes, a to i ve Velvarech. Co na tom, že vědci přítomnost vajec v maltě použité na stavbu Karlova mostu před několika lety vyvrátili.

Zajímavé je také datum a čas položení základního kamene mostu. Vybral je sám císař Karel IV., který se velmi zajímal o astrologii a numerologii. Aby mostu zajistil věčné trvání, jako den a hodinu zahájení stavby mostu stanovil 9. červenec 1357, 5 hodin a 31 minut. Všimněte si, že když převedeme datum a čas do číselné řady, vznikne nám pyramida z lichých čísel s devítkou na vrcholu, takzvaný palindrom. To znamená, že číselnou řadu lze číst stejně od začátku i od konce: 1-3-5-7-9-7-5-3-1.

17



O toto datum se však odborníci přou. Řada z nich tvrdí, že základní kámen byl položeno měsíc dříve, tedy 9. června 1357, na svátek zemského patrona sv. Víta, jehož sochunajdete na fasádě Staroměstské mostecké věže.

Ač dnes most známe jako Karlův, po jeho zakladateli se mu začalo říkat až od konce 19. století. Dříve byl znám jako Kamenný nebo Pražský.

20


7. Ledňáčci na Staroměstskémostecké věžiq Křižovnické náměstí / Karlův most, Praha 1 – Staré Městoky Staroměstská k Karlovy lázně

Jednou z nejkrásnějších věží v Praze je Staroměstská mostecká věž. Stejně jako starší Malostranské věže na opačné straně Karlova mostu byla i tato věž součástí městského opevnění. Zároveň však byla jakýmsi vítězným obloukem, pod nímžprocházely korunovační průvody. Tomu odpovídá také její jedinečná výzdoba.

Na věži najdete řadu symbolů, z nichž nejčastěji – šestkrát – se objevuje motiv ledňáčka ve věníku. Věník je svázaný ručník či do kruhu stočená a zavázaná stuha. Za svůj osobní symbol si ledňáčka ve věníku zvolil syn Karla IV., král Václav IV. Ale proč?

Jedno vysvětlení však nabízí pověst o králi Václavovi a krásné lazebnici Zuzaně. Václav se dostal do sporu s českými šlechtici; ti jej zajali a uvěznili. Vězení ale zřejmě nebylo přespříliš kruté, neboť zajatý král pravidelně v doprovodu stráží navštěvoval lázně vedle Karlova mostu. Středověké lázně nabízely podobné služby jako dnešní wellness centra, kromě koupelí a běžné hygieny lazebníci fungovali také jako fyzioterapeuti či ranhojiči. Během jedné z návštěv král požádal lazebnici Zuzanu, aby mu pomohla utéci. Ta udělala provaz ze svázaných ručníků, po kterém se společně s králem spustili do loďky na řece,

22


v níž pak uprchli. Král prý pak Zuzanu náležitě odměnil a jako připomínku této události si zvolil za svůj symbol ledňáčka ve věníku.

Symbol ledňáčka měl však hned několik významů. Kromě věrné lásky symbolizoval lidskou duši a znovuzrození. Věřilo se také, že dokáže ochránit stavbu před bleskem, ale i rozmnožovat skryté poklady a utišit bouři.

Kromě kamenných či malovaných ledňáčků se v Praze můžete setkat i s jejich živou předlohou. Výskyt ledňáčků říčních byl v nedávné době zaznamenán na některých tocích v Praze a okolí, například v Troji nebo u Radotína. Právě Vltava je významným zimovištěm ledňáčků. Ti se na zimu stahují právě k velkým řekám, které nezamrzají, a ledňáčci zde tedy mají nepřerušený přístup k potravě.

24


Na nábřežní zdi u Staroměstské mostecké věže najdete zvláštní památku na někdejší Juditin most, který zde před Karlovým mostem stával, dokud jej nezničila povodeň. Jde o kamennou mužskou hlavu, odedávna zvanou Bradáč, která byla součástí prvního oblouku Juditina mostu. Pilíř se sice dochoval dodnes, ale můžete

jej vidět jen z přístaviště lodí pod Karlovým mostem, zatímco Bradáč byl přesunut na břehovoustěnu tak, aby na něj bylo z Karlova mostu vidět.

Bradáč měl po staletí zajímavou funkci. Sloužil Pražanům jako vodoměrná značka ohlašující příchod povodně. Když se hladina Vltavy zvedla tak, že dosahovala k jeho vousům, byl to signál k zahájení evakuace obyvatel žijících v blízkosti řeky. Když voda sahala po ústa, řeka se již vylévala do přilehlých ulic. Když byla pod vodou celá hlava, na Staroměstském náměstí lidé jezdili v loďkách. (Je třeba si uvědomit, že mnohé ulice a náměstí středověké Prahy byly položeny daleko níže, než je tomu dnes.) Podle Bradáče se výška vody v řece měřila až do roku 1714, kdy se úrovně povodní začaly zaznamenávat v loktech nad normálem říční hladiny.

Kdo byl onen tajemný Bradáč, se už zřejmě nikdy nedozvíme. Existuje však několik teorií. Podle jedné mohlo jít o jednoho z velmistrů řádu křižovníků nebo dokonce o vyobrazení Ježíše Krista. Jiná teorie tvrdí, že šlo o portrét italského stavitele dávného Juditina mostu, jehož jméno už dnes neznáme, nebo, což je pravděpodobnější, o pozdějšího stavitele Petra Parléře, který vystavěl právě most Karlův.

8. Tajemný Bradáčq Křižovnické náměstí / Karlův most, Praha 1 – Staré Městoky Staroměstská k Karlovy lázně

26


Limnigraf neboli vodočet je novodobou verzí středověkého Bradáče. Stejně jako Bradáč, i limnigrafy už přes sto let slouží k tomu, aby měřily vodu ve Vltavě a varovaly Pražany před případnou povodní. V Praze najdete historické limnigrafy hned dva, na Výtoni poblíž Vyšehradu a na Starém Městě u Anežského kláštera. Jedná

se o téměř identické stavby v secesním stylu, které na první pohled připomínají zahradní altánky s loubím. Při bližším pohledu si všimnete dvou různých ciferníků. Menší, klasický hodinový, ukazuje čas. Větší, s čísly pouze od nuly do pěti, ukazuje aktuální stav vody ve Vltavě. Ručička na ciferníku je řadou pák spojena s korkovým plovákem na hladině řeky. Když plovák stoupá nahoru, otáčí se ručička vpravo. Když hladina opadá a plovák klesá, ručička se otáčí opačným směrem. Limnigraf na Výtoni navíc obsahuje i meteorologickou stanici. Jsou zde přístroje na měření tlaku, vlhkosti i teploty. Korouhvička ve tvaru psí hlavy na měděné kopuli výtoňského limnigrafu pak ukazuje směr proudění větru.

9. Pražské limnigrafyq Rašínovo nábřeží, Praha 2 – Nové Městok Výtoň

q Dvořákovo nábřeží, Praha 1 – Staré Městok Dlouhá j Nemocnice Na Františku

28


Na rohu Platnéřské ulice a Mariánského náměstí, ve výklenku budovy nové pražské radnice, stojí socha temného rytíře, která nejednomu návštěvníkovi připomene Darth Vadera z Hvězdných válek. K tomuto černému rytíři se však váže jedna ze starých pražských pověstí, která s kosmickou ságou nijak nesouvisí.

Platnéřská ulice byla pojmenována podle platnéřů, tedy středověkých kovářů, kteří vyráběli brnění ze železných plátů. Právě jejich dílny se ve středověku nacházely v této ulici a jejím okolí. Podle pověsti se kdysi dávno jeden rytíř, který chodil v černé zbroji, zamiloval do dcery jednoho z platnéřů. Dívka však rytíře nechtěla – a ten ji ze žárlivosti na další její nápadníkyve vzteku probodl. Umírající dívka jej proklela a rytíř na místě zkameněl. Zkamenělého rytíře pak vystavili v ulici, aby ostatním připomínal svůj hrůzný čin. Jeho duch se však každých sto let, v den a hodinu dívčiny smrti vrací, aby hledal spásu. Vysvobodit ho prý může pouze nevinná dívka, která by mu dokázala jeho hřích odpustit.

10. Černý rytířv Platnéřské uliciq Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 – Staré Městoky Staroměstská

30


V těchto místech kdysi skutečně stával dům U železného muže se sochou černého rytíře. Tu dnes můžete vidět v Muzeu hlavního města Prahy na Florenci. Původní Platnéřská ulice i dům dávno zmizely a místní legendu dnes připomíná už jen„Darth Vader“ na budově magistrátu.

32


Jednou z nejznámějších pražských legend je legenda o golemovi. V židovské mystice je golem člověkem vytvořená a oživená bytost, která nemá vlastní vůli a doslovně plní příkazy svého pána. Golem může mít různou podobu. Ten pražský, který je ve světě zřejmě nejslavnější, měl podobu člověka a stvořil jej rabín Jehuda Löw

ben Becalel, známý jako pražský Maharal. Rabi Löw patřil k nejvýznamnějším židovským učencům své doby. Na přelomu 16. a 17. století žil v Praze, kde také zemřel a byl pohřben na Starém židovském hřbitově, kde dodnes můžete vidět jeho hrob.

Pražský golem dostal jméno Josille, což je zdrobnělina jména Josef. Jeho hlavním úkolem bylo chránit židovské ghetto před útoky křesťanů, ale rabín jej využíval také jako domácího a chrámového sluhu. Oživoval jej pomocí tzv. šému, který vložil golemovi do úst. Šém nebyl žádný konkrétní předmět, ale Boží jméno zapsané správným způsobem na svitek pergamenu či papíru nebo kuličku. V souladu se židovskou tradicí rabín golemovi vždy v pátek večer šém vyjmul, aby stejně jako ostatní o šábesu odpočíval.

11. Pražský golemq Josefov, Praha 1 – Staré Městoky Staroměstská k Právnická fakulta

q Hrob rabiho Löwa, Starý židovský hřbitov, Široká 3, Praha 1 – Staré Město

q Socha rabiho Löwa, Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 – Staré Město

q Staronová synagoga, Maiselova 18, Praha 1 – Staré Město

33



Jednou o šábesu však rabi zapomněl šém golemovi vyjmout a odešel sloužit bohoslužbu do synagogy. V golemovi, který nedostal žádnou práci, se však nahromadila nesmírná energie, a tak začal ničit vše kolem. Jeho běsnění zastavil až rabi, který mu vyjmul šém. Podle jedné verze legendy se golem poté rozpadl v prach, protože k vyjmutí šému došlo během židovského svátku, kdy není dovolena žádná činnost. Podle druhé verze se rabi po této zkušenosti sám rozhodl golema již neoživit a uložil ho na půdě Staronové synagogy, kam se od té doby nesmělo vstupovat.

Ve 20. století zde sice proběhly dva průzkumy, ale ani jeden z nich přítomnost golema či čehokoliv, co by naznačovalo jeho existenci, neprokázal.

35


12. Zkamenělý chlapec q Martinská 8, Praha 1 – Staré Městoky Národní třída

Přímo na rozhraní Starého a Nového Města se nachází jeden z nejstarších kostelův Praze se zvláštním názvem, kostel sv. Martina ve zdi. Kostel za něj vděčí své polo-ze. Původně byl založen v osadě Újezd, která v těchto místech stávala. Při stavbě městských hradeb ve 13. století však byla rozdělena na dvě části a ta menší z nich

se i s kostelem stala součástí Starého Města. Kostel těsně přiléhal k nově vybudované hradební zdi a stal se vlastně její součástí. Hned vedle se nacházela jedna z bran do města, nazvaná podle něj brána sv. Martina.

Dnes mezi kostelem a sousedním palácem Platýz vede úzká ulička spojující Martinskou ulici a Národní třídu. Právě na tuto uličku z pilíře kostela shlíží s rozšklebenými ústy kamenný chlapec. Zřejmě jde o chrlič, podobný těm, které můžete vidět na středověkých katedrálách; jejich účelem je odvádět dešťovou vodu ze střechy a od stěn stavby.

K bizarní soše se váže pověst, která existuje hned v několika verzích. Podle jedné jde o zkame-nělého zloděje holubích vajec, který se posmíval kolemjdoucímu a ten ho zaklel. Podle jiné verze šlo o pomocníka pokrývače, který se ze střechy posmíval knězi chystajícímu se poskytnout poslední pomazání umírajícímu. A třetí hovoří o nešťastné matce, která proklela svého nezbedného syna za to, že pobíhal po střeše kostela. Všechny verze měly stejný konec – chlapec za trest zkameněl a dodnes se, nakloněný přes okraj střechy, šklebína kolemjdoucí. Středověk nebyl žádná legrace!

36


Na paláci Platýz v sousedství kostela sv. Martina ve zdi najdete další pražskou kuriozitu – nejstarší pražskou dopravní značku. Ta se nachází hned vedle vjezdu do dvora paláce z Národní třídy. Nejspíš byste ji považovali za domovní znamení či součást výzdoby fasády. Jde totiž o velmi nenápadnou sošku sovy na bidýlku, která

sem byla pravděpodobně umístěna před více než 200 lety.

Součástí paláce tenkrát byly stáje pro koně a místa pro formanské vozy (dnes bychom řekli parkovací místa). Formani kdysi fungovali jako dnešní přepravní či speditérské firmy – svými vozy převáželi těžké nebo rozměrné náklady a zboží. Sovička byla jakýmsi předchůdcem dnešního světelného značení – dávala formanům znamení, zda je ve stájích volno. Pokud seděla rovně s hlavou nahoru, mohly vozy vjíždět dovnitř. Když sova visela z bidýlka hlavou dolů, znamenalo to, že je do Platýzu vjezd zakázán, protože stáje jsou plně obsazeny. Za těch dvě stě let, co hlídá vjezd, sovička mohla sledovat, jak koňské povozy postupně vymizely a místo nich se objevily automobily a tramvaje. V posledních letech jistě se zájmem pozoruje i nástup elektrických i mechanických bicyklů a koloběžek, skateboardů, hoverboardů a nejrůznějších dalších urychlovacích vozítek. Chůze po pražské dlažbě zůstává po staletí stále stejná – ale právě jen pěší si malé sovičky mají čas všimnout.

13. Nejstaršídopravní značkaq Národní 416/37, Praha 1 – Staré Městoky Národní třída

38



Titul: Praha:děti, Tajemství zlatých makovic a dvanáct dalších pražských zajímavostíText: © Prague City TourismIlustrace: Karolína Urbánková, Studio Arte, w studio-arte.czGrafický návrh: Peppermint s. r. o.Tisk: ALL365, s. r. o.Praha 2019, 1. vydáníNeprodejné

© Prague City Tourismq Arbesovo náměstí 70/4, 150 00 Praha 5w prague.eu


Date post:	18-Feb-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	1 times

Tajemství zlatých makovic a dvanáct dalších pražských ... · 1. Proč je Praha zlatá P raze...

Documents