22
Tašo Andjelkovski Mirny Česká poezie fra fra.cz T. Andjelkovski
Tašo AndjelkovskiMirny
Česká poezie
fraTaš
o A
ndje
lkov
ski
Mir
nyfr
a
fra.czTašo
And
jelk
ovsk
i M
irny
T. Andjelkovski
Tašo AndjelkovskiMirny
Česká poezie
fra
Tašo Andjelkovski, narozen 19. 10. 1949, Pardubice. Žil a žije v Praze. Po maturitě na gymnáziu dva roky FF UK (komparatistika–jugoslavistika, estetika, dějiny a historie filmu). Ze školy vyloučen. Posléze různé profese (stavba, cihelna, pošťák, závozník atd.). Od roku 1979 antikvariát. Nyní očekává důchod. Roku 2007 sbírka Spálov (Torst) oceněná Magnesií Literou za poezii.
fra
2
Tašo AndjelkovskiMirny
4
Tašo AndjelkovskiMirny
fra
Česká poezieTašo AndjelkovskiMirnyVydalo Agite/Fra, Šafaříkova 15, 12000 Praha 2, [email protected], www.fra.cz,roku 2010 jako svou 91. publikaciVytiskla Tiskárna VS, PrahaVydání první
© Agite/Fra, 2010Text © Tašo Andjelkovski, 2010Author photo © Karel Cudlín, 2010ISBN 9788086603988
AA010
Obsah
Tělo stínu(Dnes…) 14Cestami 15Cestami (II.) 16Cestami (III.) 17Cestami (IV.) 18Proti noci 19Proti noci (variace) 20(Dej…) 21(Odkud jsi…) 22(Ruce země…) 23tak, tam 24Potom 25(Nikdy nevíš…) 26Půl 27jako jméno 28(Kdo to jde?) 29Teď 30Jdou 31(Necelí…) 32(Jenom…) 33(Jenom tak…) 34Jdou, zas 35dva, kteří 36ani chuť 37Chystá si tě 38ty, on 39(Jde ruka…) 40Jak dva byli 41jsi to ty 42
Nevrátíš(Už se nikdy nedotkneme…) 44Ruce pro smrt 45
7
Žádní 46Žádní (II.) 47(Nedotkneme…) 48posuny 49Z noci 50Den dnes 51my jsme ti, co zbyli pak 52daleko, na dně stop 53Setrvalost 54Setrvalost (II.) 55(Jenom vítr…) 56Lenora 57(Žádné ruce…) 58(Uhoříme…) 59(za očima ticha…) 60Ten (I.) 61Ten (II.) 62Ten (III.) 63(Je jméno ztracenost…) 64Jsme, jeden stín 65(Kdo a koho…) 66(Kdo se pohne…) 67Nevinnost 68třísky 69asi dva 70Slova pro ticho 71Slova pro ticho (II.) 72Už se nikdy 73Už se nikdy nedotkneme 74
Do pěstíMirny 76jeden dva tři 77jeden dva tři (varianta) 78(Pojď ke mně…) 79Cesta 80
8
9
Vchod 81kdo byl nezbyl 82Kostima tě protíná 83Zimy stůl 84(Dole noc…) 85Po noci 86za očima, za hlasem 87Když už ne 88Noc pro tebe 89(Dva…) 90za trest se ti bude o mně celý život zdát 91(Mrtví chodí…) 92naštěstí jsem nemusela 93(Noc ze smetí…) 94naslouchání (I.) 95naslouchání (II.) 96naslouchání (III.) 97noc se dívá tvojí rukou otevírá 98noc se dívá tvojí rukou otevírá (II.) 99Stín 100Kódy 101Kódy (II.) 102Podoby 103Podoby (II.) 104Podoby (III.) 105Stín je krok 106Ráno 107Dům 108Co zbyde 109Sen v nás chodí 110dost je lidí, tam 111Dotek 112
Mirny: slovo ze snu. (Bytosti zklidňující, nenásilné.)
10
Heleněa mé mamince
11
Šplouchají vlny, věčně šplouchají,vane vítr, oblaka táhnou,hvězdy se třpytí lhostejně,chladněa blázen čeká odpověď.
Heinrich Heine
12
Tělo stínu
13
Dnes Tvůj les
14
Cestami
Chodí pro mě Z mrtvé země
Chodí po mně Mrtvá země
Chodí ze mě Mrtvá
Vem mě
15
(II.)
Cestami
Už se nedotkneme Smrt nás k sobě žene
Už se nedotkneme Smrt nás v sobě žene
Už se nedotkneme
Křičí muž a pořád běží K ženě
16
(III.)
Cestami
Nedotkneme
Ze dna Ke mně Zima jde
17
(IV.)
Cestami
Co chceš Nikdo tě nevo1á Jdi pryč Běž
Kámen za kamenem Pramen za pramenem
Nespojené ruce jednoho srdce
18
9 788086 603988
Když měl stručně zhodnotit normalizační básníky, napsal jejich ústy, jejich perem: Moje věčné image,/ z prdelí mít garage. Před pětatřiceti lety jsem si všiml, že jsem v antikvariátě na Na Můstku denně. Z pro nás mystického prostoru „zezadu z krámu“ mi přinesl jednu z tisíců tehdy zakázaných knih. Václav Renč, Setkání s Minotaurem. Tisíckrát jsme spolu mluvili. Nejde o to, že věděl o literatuře hodně. O románu Juliena Greena Každý ve své noci řekl, že „tu knihu vypil“. A hučel do mě fascinaci „dračí setbou“ – Pa-měťmi Václava Černého. Někde za tím se odehrával jeho životopis, o němž jsem mnoho nevěděl, někde za tím se vpíjelo jeho psaní, o němž jsem nevěděl vůbec. A někde mezitím stisk jeho ruky, chechtot nad normalizačním „blaženým pozemšťanstvím“. Setkejte se s Minotaurem, vstupte do jeho i do své noci. Asi nenajdete garage, ale napijete se.
Jiří Podzimek
Photo © Karel Cudlín, 2010
fra.cz
9 788086 603988
Když měl stručně zhodnotit normalizační básníky, napsal jejich ústy, jejich perem: Moje věčné image,/ z prdelí mít garage. Před pětatřiceti lety jsem si všiml, že jsem v antikvariátě na Na Můstku denně. Z pro nás mystického prostoru „zezadu z krámu“ mi přinesl jednu z tisíců tehdy zakázaných knih. Václav Renč, Setkání s Minotaurem. Tisíckrát jsme spolu mluvili. Nejde o to, že věděl o literatuře hodně. O románu Juliena Greena Každý ve své noci řekl, že „tu knihu vypil“. A hučel do mě fascinaci „dračí setbou“ – Pa-měťmi Václava Černého. Někde za tím se odehrával jeho životopis, o němž jsem mnoho nevěděl, někde za tím se vpíjelo jeho psaní, o němž jsem nevěděl vůbec. A někde mezitím stisk jeho ruky, chechtot nad normalizačním „blaženým pozemšťanstvím“. Setkejte se s Minotaurem, vstupte do jeho i do své noci. Asi nenajdete garage, ale napijete se.
Jiří Podzimek
Photo © Karel Cudlín, 2010
fra.cz
novinky
Lidia Amejko: Známé příběhyJonáš Hájek: VlastivědaDorota Masłowská: Dva ubohý Rumuni, co mluvěj polsky Carlos A. Aguilera: Teorie o čínské duši připravujeme
Franz Wurm: Král na střeše VýpustkaAntonio Gamoneda: Tohle světloKamil Bouška: Oheň po slavnostiViktor Špaček: Co drží Nizozemí Carlos Victoria: Stíny na pláži Yveta Shanfeldová: Americký deník fra
