-
Tak vám nevím, zda bychom v dnešnídobě s tímto
starým anglickým pří-slovím ještě obstáli. Snad narůstajícívliv
televize a jiných masmédií způso-bil, že dnešní člověk se
nechá snadnějistimulovat obrazem než slovem. Je
po-třeba s tímto faktorem počítat a i na to-to
reagovat, proto se v naší farnosti tua tam podíváme na
nějaký hodnotnýfilmový snímek v rámci „Farního fil-mového
klubu“. Ale přesto všechnobych sílu slova nerad podceňoval. Užsvatý
Pavel totiž píše v listu Římanům,že víra je ze slyšení (Řím
10, 17) a nez vidění!Tudíž se zdá potřebné
znovuobjevit síluslova a ne jen obrazu. Píšu to
z důvodu,že my v naší farnosti tuto možnost má-me.
Přiznám se, že když jsem poprvévstoupil do místnosti vedle farní
kan-celáře, byl jsem ohromen. Ty regályplné knih v naší farní
knihovně působíopravdu úchvatným a zároveň tak ně-
jak pokojným dojmem. Tady se před-chozí generace snažily
zachytit věci,které s nimi hýbaly, ať už se to týká
be-letrie nebo odbornější literatury. Zdáse, že lidský duch je
nezkrotný v hle-dání pravdy a krásy. A my se
můžemedo tohoto tvoření lidského ducha po-nořit a nechat se
jím taktéž obohatit.Z vlastní zkušenosti vím, že ne na
každéfaře je tato možnost, ač je povinnostícelé farnosti
i faráře postarat se o dalšíduchovní vzdělávání
farníků.Když člověk studuje, musí někdy projítmnohými knihovnami.
Proto je mi totak blízké. Tudíž jsem se rozhodl, žebych rád
podpořil i naši farní knihovnu,aby se stala obohacením pro
duchovníi duševní život nás všech. Jak? Třeba tak,že do
knihovny budou postupně při-bývat nové knihy, které stojí za
přečte-ní. V dalších číslech Many můžete na-leznout anotace
některých těchto no-vých titulů jako takovou „malou ochut-
„Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi…“
-
2
LITURGICKÝ KALENDÁŘ
návku“. Taky se v knihovně nově objevíčasopisy, jako
Teologické texty, Salve,Communio, Rodinný život, Psychologiednes,
ale i starší čísla Duhy, Nezbedy čiKatolického týdeníku.
Připomínám, žejsme vyhlásili soutěž o
stopadesátéhopřihlášeného čtenáře, který dostanevěcnou cenu.Na
závěr bych rád vyjádřil svůj vděki obdiv všem, kdo se o
naši knihovnu
starají: paní Dostálové, paní Volné, paníDoležalové a paní
Lasoňové. Každouneděli obětují svůj čas a poctivě čekajíod
8.30 do 11.00 hod. (mimo mši sv.),zda někdo přece jen do farní
knihovnynezabloudí. Nenechme je marně čekat!Slovo nás proměňuje
a přetváří. Vše, copřečteme, se pak stane nějak součástínás,
naším vnitřním bohatstvím…
▲ o. Lukáš
1.října – úterý Památka sv. Terezie od Dítěte Ježíše,panny a
učitelky církve
2. října – středa Památka svatých andělů strážných4. října –
pátek Památka sv. Františka z Assisi6. října – neděle 27.
neděle v mezidobí7. října – pondělí Památka Panny Marie
Růžencové
13. října – neděle 28. neděle v mezidobí15.října – úterý
Památka sv. Terezie od Ježíše, panny a učitelky církve16. října –
středa Slavnost SV. HEDVIKY, ŘEHOLNICE,
hlavní patronky Slezska17. října – čtvrtek Památka sv. Ignáce
Antiochijského, biskupa amučedníka18. října – pátek Svátek sv.
Lukáše, evangelisty20. října – neděle 29. neděle v mezidobí27.
října – neděle Slavnost VÝROČÍ POSVĚCENÍ KOSTELA28. října – pondělí
Svátek sv. Šimona a Judy, apoštolů
MALÁ KATECHEZE
Milí čtenáři, dnes se již zaměříme kon-krétně na první část
modlitby Otče náš.Předmětem našeho zájmu bude samooslovení Boha,
které dalo této modlitbějejí název.
Obracíme-li se na Nejvyššího slovy„Otče náš“, vyjadřuje to
především zcelanový vztah, který k němu máme (mů-žeme mít).
Náš Bůh není nějakou neo-sobní a neurčitou silou, křesťanský
Bůh
Otče náš III.
-
3
AKTUALITY Z FARNOSTI
SVATÝ MĚSÍCE
Marie Soledalová byla zakladatelkoukongregace „Služky Mariiny,
služebnicenemocných“, kterou sama vedla až dosvé smrti jako
generální představená.Sestry řádového společenství působí
dodnes v mnoha částech světa. K bla-hořečení
zakladatelky došlo 5. února1950, papež Pavel VI. prohlásil
MariiSoledalovou 25. ledna 1970 za svatou.Papež Pavel VI. na
kolenou poprvé
Marie Soledad (Desolata) /Emmanuela/ Torres Acosta
● V neděli 6. 10. nás zve chrámový pěvecký sbor Cantate Domino z
Opavy--Komárova na koncert, který se uskuteční v našem kostele ve
14.30 hodin.
● Jednota Orel Třebovice si nás dovoluje pozvat na divadelní
představení „Krvavásvatba“, a to v neděli 6. 10. v místní orlovně v
18 hodin.
● Mikrochaloupka se bude konat od 18. 10. do 20. 10. na faře v
Bohušově. Víceinformací na stolku za lavicemi v kostele.
● Další aktuality najdete na poslední straněMany.
je bohem výsostně personálním. Přitomvšak není naším
vlastnictvím! Pokudbychom se Ho mohli zmocnit, nebyl byuž žádným
Bohem.Důležité je také připomenout, že vy-znáváme jednoho Boha ve
třech oso-bách. Modlíme-li se tedy k Bohu
Otci,zároveň s ním se klaníme i Synu a Du-chu
svatému a společně je oslavujeme.Víra je osobní
a niternou záležitostí, alenelze ji prožívat bez společenství.
Taképroto, i když se modlíme individuálněo samotě,
zůstává úvodní oslovení „Ot-če náš“ nezměněno. Pokaždé, když
semodlíme, činíme tak ve spojení s celoucírkví
v duchu textu ze Skutků apošto-lů: „Obec věřících měla jedno
srdcea jednu duši“ (Sk 4, 32).
Ještě jeden význam oslovení „Otče náš“je dobré připomenout,
a to ten nej-univerzálnější, všeobjímající. Kdo seodváží
obrátit se takto k Bohu, musí mítna paměti, že Jeho láska
směřuje kevšem lidem bez rozdílu, že do ní za-hrnuje i ty,
kteří zrovna nejsou našimipřáteli. Chceme-li být opravdoví, musí-me
je do svémodlitby zahrnout také.To je v tuto chvíli vše. Kdo
by se chtělmodlitbě Otče náš věnovat podrobněji,nemusí hledat
dlouho. Množství infor-mací lze získat třeba v Katechismu
ka-tolické církve, který by měl být součástíkaždé dobré domácí
knihovny. Dopříštího setkání na stránkách Manyvám přeji vše
dobré.
▲ Lukáš Volný
-
4
vzýval novou světici naší církve: „SvatáMarie Soledad, pros za
nás!“Marie Soledad byla Španělka. Narodilase roku 1826 v
Madridu, v rodině seskromnými prostředky. Původně se
jmenovala BibianaAntonie EmanuelaTorres Acosta, aledoma ji
říkali Ma-nuelita. Je tajem-stvím Prozřetelno-sti, jak je možné,
žese některá duchov-ní povolání a před-určení projevují
již
od útlého věku. Manuelita TorresAcosta například dávala najevo
své po-volání k ošetřování nemocných již jakomalé děvčátko.
A uměla to dělat docelaodborně, třebaže nechodila do
žádnéspeciální školy. Budoucí velká ošetřova-telka a učitelka
ošetřovatelek neab-solvovala žádný kurz a nepotřebovalažádný
diplom.Je ovšem pravda, že nechtěla léčit jentělo. Především si
přála uzdravovat du-še. Důkazy starostlivé péče o tělo,
tedymírnění bolesti, se vždy snažila pro-kazovat vyšší a
potřebnější duchovníláskou, zaměřenou na uzdravení a spá-su
duší.Za mlada Manuelita toužila stát se do-minikánkou. Až do 25 let
marně čekala,zda jí otevře bránu jeden madridskýklášter tohoto
řádu. Potom se jednohodne setkala s knězem, který
mělv úmyslu založit řeholní komunitu prodomácí ošetřování
nemocných. Byla byto bývala první taková komunita veŠpanělsku
a kněz ji chtěl zasvětit PanněMarii Sedmibolestné. Hledal sedm
kan-
didátek podle vzoru sedmi florentskýchsvatých, kteří ve
středověku zřídili řádSlužebníků Panny Marie čili servitů.Manuelita
se nakonec stala poslednía nejméně nápadnou členkou jeho
sku-piny. Byla mezi budoucími sestraminejskromnější a zdánlivě
i nejslabší. Alekdyž později vyčerpávající práce, epi-demie
cholery a odpor veřejných úřadůzpůsobily, že ostatní sestry
zmalomy-slněly a začaly odpadat, právě Manueli-ta se stala
pilířem hroutící se komunity.Jako řeholnice si zvolila jméno
MarieSoledad, to znamená Maria, útěchaopuštěných. (Místo Soledad
bývá uvá-děno latinské Desolata znamenající to-též). Podařilo se jí
vlastními silami vlítdo kongregace nový život, strhnoutostatní
sestry svým příkladem, překo-nat všechny nesnáze a překážky,
kteréostatní kladli kongregaci do cesty,a vypracovat pro
Služebnice nemoc-ných takové řeholní stanovy, které byjim
umožňovaly dosáhnout svatostipečlivým ošetřováním chorých.Když
Marie Soledad v šedesáti letechumírala, její kongregace měla
46 domůve Španělsku, Itálii, na Kubě a v Puer-to Rico se
478 sestrami. Když Marie So-ledad 11. 10. 1887 zemřela na zápal
plic,ještě poměrně mladá, kongregace Ma-riiných služebnic se už bez
ní mohlaobejít, pokračovat vlastními silamia dále se šířit na
všechny strany. Potře-bovala již jen modlitby, o které
MariiSoledad oficiálně požádal ve svatémPetru sám papež, který se
k ní poprvéobrátil jako k nové světici.Později se
kongregace rozšířila do Ang-lie, Francie, Portugalska
a Severní a Již-ní Ameriky. V roce 1970 měla asi
2500
-
5
Zrníčka z BibleNedomlouvej hlupákovi, neboť pohrdnetvou
prozíravou řečí.
(Přísloví 23, 9)
Můj synu, bude-li tvé srdce moudré,zaraduje se i moje
vlastní srdce.
(Přísloví 23, 15)
Vždyť spravedlnost je nesmrtelná.(Knihamoudrosti 1, 15)
Chraňte se neprospěšného reptání,zdržte jazyk od pomluv, vždyť
ani hovorvskrytu neprojde bez povšimnutía prolhaná ústa
zabíjejí duši.
(Knihamoudrosti 1, 11)
Nepouštěj se do sporůs mocným člověkem, abysnepadl do jeho
rukou.
(Sírachovec 8, 1)
STŘÍPKYSetkání s Ježíšem (3. část)Zápisky z rekolekcí,
které vedl na Velehradě Fr. Elias Vella, O.F.M. Conv., exorcista
z MaltyPodobenství: Představte si, že máte důlna uhlí či na
zlato. Pracujete mnohometrů pod zemí. Když sestoupíme dopodzemí, je
tam spousta chodeb a štol,jak člověk chtěl lámat kámen. Může
sestát nějaká nehoda a zasype se děl-níkům východ. Mnozí
z nich propadajípanice. Nemáme světlo! Která chodbanás přivede
k hlavnímu východu? A teďje na povrchu skupina lidí,
kteří chtějíty lidi dole zachránit. Jedna skupinadole si řekne: To
je nesmysl, my zemře-me, nikam nejdeme. To je obraz většinylidí.
Ježíš říká: Přišel jsem vás zachránit.Ale lidé říkají: To je
nesmysl, nebudeme
poslouchat tvé instrukce. Zůstanemetady a zemřeme. Proč
neumřít, stejněžijeme zoufalý, hnusný a smutný život.Nevěříme,
že můžeme být zachráněni.Druhá skupina říká: Zkusíme jít a
ná-sledovat ty instrukce. Vydají se na ces-tu, ale pak se unaví.
Dojdou k závěru, žerozhodnutí té první skupiny bylosprávné.
Začneme jezdit na semináře,chodit na mši, ke zpovědi. Začneme
žítpodle Ježíše, ale nevidíme, že by se něcozměnilo. Problémy jsou
pořád. Protožeti, kteří se na cestu ani nevydali, sicežijí zoufale,
ale odpočívají. My sice jde-me, ale narážíme na problémy. Ti
sester, jejichž počet do r. 2002 pokleslo více jak 500
sester. Začaly vyrůstatnové řeholní domy této kongregacev
četných španělských městech a takéna Kubě
a v Portoriku.
Když bylo její tělo později exhumováno,shledalo se prý
neporušené a vycházelaz něj sladká vůně.
▲ M. Dostálová(podle internetu a knihy V jednom
společenství: životní příběhy světců)
-
6
horníci padají do vody, zraňují se o ská-ly. Třetí skupina,
to jsou ti, kteří se zdajíbýt tak trošku šílení. To jsou ti,
kteříjdou a zpívají HALELUJA. Podívejme sena řeholní sestry.
Mají stejné problémyfyzické, duchovní, duševní. Možná majívíc
problémů než jiní, ale jsou radostné.Jak to? Mají více toho světla,
ke které-mu jdou. Pořád ještě nevidím pořádnoucestu, ale věřím, že
ten, který mě vede,je Cesta. Pořád ještě trpím, ale přestomohu
cítit, že mě Bůh miluje. To se zdábýt divné lidem, kteří tuto
zkušenostneprožívají. U filmu M. Gibsona: „Umu-čení Krista“ na
mě velmi zapůsobilascéna, kdy se Ježíš setkává se svoumatkou.
Římané a ostatní kolem byliplní nenávisti. Tedy naprostá
temnota,to bylo cítit všude. Když se Ježíš
se-tkal s Marií, říká: Matko, Já všechno tvo-řím nové.
Když se zdálo, že Ježíš jdevstříc smrti, On šel vstříc životu.
Ježíšviděl nový začátek. Všechno je nové.Tímto způsobem potřebuji
cítit láskuod Boha. Mnohé věci, které se námstaly, v Božím
plánu nejsou. Hřích tamnení se svými následky. Měli bychom semodlit
jako Ježíš. Otče, jestli je tomožné, odejmi ode mě tento kalich,
alestaň se Tvá vůle. Jestli na mě člověk ho-
dí kámen, to není Boží plán. ProsmeBoha, aby odňal vše, co není
v Jehoplánu. Protože já vím, že cokoliv jev Tvém plánu,
je pro mě to nejlepší.Bůh sám sebe popisuje jako Otce. Ty jsimůj
syn, znám tvé jméno. Nesu tě nakřídlech orla.Židé měli
zkušenost s orly, kteří učídruhé létat. Když se orlice
rozhodnenaučit své mládě létat, posadí si je nazáda
a letí s ním hodně vysoko. Můžemesi představit velký
strach orlího mládě-te, když je tak vysoko. Když orliceusoudí, že
je dost vysoko, tak to mláděpustí. Teď to mládě padá a prožívá
„ší-lený strach“. Možná by řeklo: Vůbec ne-chápu, proč mi to ta
mamka dělá. Cojsem udělalo špatně, když jsem bylov hnízdě?
Proč mě vynesla nahoru, abymě zabila? Ale orlice ví, co dělá. Ona
letíza mládětem a když jsou blízko nad ze-mí, tak mládě
podletí a nabere je na svákřídla a pomalu s ním
klesá a ukládá hozpět do hnízda. Toto vyjádření se veStarém
zákoně objevuje velmi často.Někdy se nám zdá, že je to náš
konec.Jako by nás Bůh opustil. Ale Bůh je blíz-ko. Je dobré vidět
Boha jako otce i jakomatku.
▲ připravili A. M. a R. P.
„Víra znamená odvahu vytrvat v cestěnesobectví, nenásilí
a velkorysé lásky,ačkoliv to znamená jít proti logice toho-to
světa, proti jeho moci a navyklémustylu.“1 čtu v knize
Noc zpovědníka slo-
va teologa a spisovatele Tomáše Halíka.Ta věta mnou nějakým
způsobem po-hnula a otřásla zdánlivou jistotou méhopostoje
k duchovním a spirituálnímotázkám lidského bytí. Ti,
kteří svůj
Zpověď hledajícího aneb víra jako mravní cesta
1 HALÍK, Tomáš. Noc zpovědníka: Paradoxy malé víry v
postoptimistické době. Praha: Lidovénoviny, 2005
-
7
život zasvětili víře a následují světloBoží, se jistě
ptají, co mne na té větě to-lik překvapuje. Její smysl je přece
jiždávno běžnou praxí, tak proč se jí za-bývat? Ano, vaše otázka je
na místě a jáse na ní pokusím v následujících řád-cích
odpovědět.Má-li být čtenáři dána možnost plněposoudit objektivnost
a kontext psané-ho slova, nepovažuji za správné aničestné
skrývat autorovu identitu. Protov zájmu pochopení této mé
zpovědiotevřeně přiznávám, že jsem takzvaně„hledající“.
S přibývajícím věkem a stu-diem různých
filozoficko-intelektu-álních textů si začínám uvědomovatpodobný
stav duchovního rozpoložení,jakým podle svých slov
procházeli profesor Halík v době svého studia nastřední
škole. Totiž jakousi filozofickouvírou v Boha, projevovanou
určitýmuznáním transcendentního životníhoprincipu, která však
k evangeliu a kato-lické církvi má zatím stále daleko.
Sto-jím na mostě mezi věřícími a nevěřící-mi a
naslouchám i rozumím oběmastranám.Neodradil-li jsem čtenáře
předchozímiřádky od další četby, mohu se nyní vrá-tit k
vyslovené otázce. Proč se poza-stavuji nad konstatováním, že víra
jevlastně cestou nesobectví, nenásilía velkorysé lásky? Po
opakovaném pře-čtení této věty se mě patrně dotklo něcoskutečně
velkého a zásadního, vyžadují-cí mou zvýšenou pozornost. Byl
to jaký-si impuls, jehož ignorací by byl jistě bu-doucí
intelektuálně-duchovní vývojmého já nemožný a bez
jakýchkoliopěrných bodů. Ano, domnívám se, žetěmi slovy ke mně
promluvila pravda.
Výjimečnost té věty tkví v odkrytízvláštního propojení
a vzájemnéhoovlivnění dvou napohled odlišnýchživotů — toho
věřícího, jenž je odpo-vědně žit ne pro výhody z víry
plynou-cí, nýbrž pro uvědomění si duchovně-mravních podstat a
závazků z ní vy-cházející, a na druhé straně
tohořekněme sekulárního, nevěřícího životačlověka, jenž se i
bez víry opíráo mravní odpovědnost jednotlivcei
spoluzodpovědnost za ostatní. Teprvev prolnutí obou těchto
světů jsemjasněji pochopil ten velký dar tradicekřesťanského
myšlení a jeho přínos ev-ropskému ateistickému
humanismu.Uvědomil jsem si, že i někteří
nevěřícía „hledající“ jdou svým životem možnápo stejnémravní
cestě, jako věřící.Víra vlastně není pouze jakýmsi soubo-rem
sdílených dogmat, nýbrž i způso-bem života a hodnotami
v něm žitými.Je to uvědomění si vlastní mravní zod-povědnosti
a závazku bojovat s ná-strahami života tak, abych
se sám mo-rálně nezkřivil. Víra staví člověka předúkol přijmout sám
sebe i se všemi svý-mi chybami a nebýt sám sobě
bohem.Tyto ušlechtilé postoje a hodnoty všakmůžeme stejně tak
nalézt i v životě„nevíry“, v životě těch, kteří
se necítíbýt vázáni vírou ve svém konání. Ne-chci v žádném
případě popírat, že pod-stata víry s sebou nese
množství dal-ších, mnohem hlubších duchovně--religiózních otázek,
se kterými sevěřící vypořádává a kontempluje po celýsvůj
život. Přesto, zůstaneme-li na onomčistě mravním poli lidského
jednání,myslím, že je mnohdy zvláštním para-doxem, jak tenká
a nepatrná může být
-
8
Prázdninová chaloupkaVe dnech 7.—16. července se
uskutečnilaoblíbená „chaloupka“ s mimořádnýmzájmem 36
dětí a dalších 21 již odrost-lejších účastníků. Tentokrát se
cha-loupka chlubila názvem: „Do Středoze-mě“. Již sám název
napovídá, že jsme seocitli ve známém příběhu hobita Froda,který
putuje dlouho a dlouho s úmys-lem zničit prsten temného
pána Sauro-na.A jak to vlastně celé probíhalo? Našeputování
bylo zahájeno příchodem dětído vesnice známé jako Hobitín,
kdepřebýval Frodův strýček Bilbo. Zrovnaslavil 111. narozeniny
a my jsme spo-lečně s dětmi zorganizovali parádní
na-rozeninovou oslavu. Mezitím jsme Bil-bovi pomohli znovu
seskládat knihuo svých vlastních dobrodružstvích, kte-rou se
rozhodl napsat, ale nedopat-řením se mu jednotlivé stránky
roztr-haly a rozvály po okolí. Když je dětiseskládaly do
správného pořadí, vydalase každá skupinka za tím, co si
přečetlaz poskládané stránky. Večer však Bilbopo svém děkovném
projevu zmizel před
očima všech a zanechal po sobě vše, coměl, včetně
kouzelného prstenu. Druhýden jsme se vydali hledat ztracené
dě-dictví…Po nalezení prstenu moci, byla svolánavelká porada do
Roklinky k Elfům. Zdese radilo, co s prstenem
udělat, abynikdo nemohl jeho moci zneužít. DoRoklinky se sešlo
několik národů Stře-dozemě: Elfové, Trpaslíci, Hobiti, oby-vatelé
Gondorské říše a království Ro-hanu. Každý národ vynikal
v jinýchdovednostech, ale teď je spojoval osudprstenu moci.
Všichni nejmladší účast-níci jednotlivých národů dostali prstenmoci
do úschovy pro jeho zničení tam,kde byl ukován, a to
v hoře Osudu.Po cestě k hoře Osudu bylo mnoho pře-kážek.
Nejprve nám škodili zlí Naz-gůlové — temné přízraky, a potom
i nášdlouholetý spojenec a přítel národůStředozemě
Saruman. Například otrávilmysl Rohanského krále. Naštěstí bylvždy
nablízku čaroděj Gandalf a při-spěchal s pomocí
i radou. Na své cestějsme prosili o pomoc i Enty —
pastýře
hranice mezi vírou a nevírou. Neboť je-ličlověk slušný
a zodpovědný, žije de factove víře nebo řekněme ve vírou
tvo-řených hodnotách bez ohledu na to, zdase sám považuje za
věřícího či nikoli.Jsem přesvědčen, že existují jakési při-rozené
univerzální hodnoty, které jsoužity a sdíleny mnoha lidmi
různého vy-znání, národnosti i věku. Jsou to takovéhodnoty,
které vlastně ani příliš nevní-máme, neboť jsou naší bytostnou
sou-částí a projevují se automaticky v na-
šich činech a postojích. Nesobectví, ne-násilí a velkorysá
láska nejsou kaza-telsky vyřčené prázdné pojmy anihesla, nýbrž
soubor hodnot, tvořícízodpovědný život jednotlivce. A jestližese
někdo nechává těmito hodnotamivést bez toho, aniž by za nimi
vidělvlastní prospěch a výhody z nich ply-noucí, je jisté, že
takový člověk kráčí sevztyčenou hlavou po mravní cestě a jehoživot
můžeme právem nazývat jako„život v pravdě“.
▲ Ivan Dzido
-
9
stromů. Ti však nám svou pomoc od-mítli. Nezbylo, než se
s dalšími překáž-kami potýkat sami.Zničit prsten se nakonec
podařilo všemnárodům Středozemě. Nejen těžké úko-ly prověřovaly
zdatnost všech účastní-ků malých i velkých, ale i hordy nádobía
péče o vydatnou stravu. Nám však ne-stačily jen pokrmy pozemské, a
tak jsme
hojně využili nabídky prostřenéhostolu slova Božího, společných
modliteba mší svatých. Přestože jsme si mysleli,že vhozením prstenu
do hory Osuduvšechno zlo s ním spojené skončí. Ó, tojsme se
přepočítali. Každý jsme napamátku takovýto krásný prsten do-stali.
Proto říkáme všem se vší pýchou:„Škoda, že jste nemohli jet
s námi.“
▲ Gandalf
Jak jsem prožil prázdninyJako každý rok, a nejsem sám, se
naprázdniny moc těším. Ty letošní jsemprožil u babičky
a dědy.Protože babička chodí do „spolča střed-ní a
starší generace“, brávala mě na je-jich různé akce
a výlety s sebou. Začaloto hned 5. července na
slavnost Cyrilaa Metoděje. Absolvoval jsem výšlap nahoru
Radhošť. I když od rána pršeloa byla i zima, silný
vítr a na vrcholu ho-ry mlha, vše jsem zvládl. Byl to pro
měkrásný duchovní zážitek, jít ve skupi-ně s naším o.
Janem.Hned za dva dny jsem jel na farní„chaloupku“. To bylo něco!
Bylo nás tamasi 50 až 60, od nejmenších až po velkédospělé kluky
i holky. Bylo to v Košařis-
kách. Nebyly tam jenom hry, ale i mod-litba a mše
svatá, a stálo to za to. Přijelza námi i o. Jan. Po
příjezdu k babičcejsem se dozvěděl, že o. Jan u nás
končía do naší farnosti nastupuje o. Lukáš,který tam byl
také s námi.Hned v srpnu jsme jeli na Porciunkuli
–františkánskou pouť do Jablunkova. I tobylo nádherné. Mši sv.
tam sloužil panbiskup Fr. Lobkowicz a s ním čtyři kně-ží. Za
velkého vedra jsem vydržel naslunci po celou dobu mše svaté.
Pakjsme se občerstvili pod stromy v parkukláštera a
následovala cesta domů. Byloto opravdu zajímavé a duchovní.Příště
jedu opět.
▲ Váš ministrant P. G.
Pouť maminekDne 22. 8. 2013 se zúčastnily maminkya děti
naší farnosti za duchovního do-provodu o. Lukáše poutě
k poutnímumístu Panny Marie ve Skále. To se na-chází na území
Spálova nedaleko Kloko-čůvku v údolí řeky Odry. K
poutnímumístu se vztahuje řada legend a pověstí.Podle pověsti
zde byl za dob švédskýchválek zázračně uzdraven na smrt raněný
voják vodou vytékající ze skály. Mělijsme možnost zde slavit mši
svatoua s důvěrou svěřovat své díky
a prosbyPanněMarii.Všechny děti i maminky celou
pouťzvládly na výbornou a o. Lukáš pozná-val, co za
poklady to ty naše dětičkyjsou.
▲ AndreaMikolajková
-
10
Zamyšlení z knihy Víra v rodině Christine
Ponsardové:
Všechny rodiny jsou povolány ke svatostiJinými slovy: všechny
rodiny jsou po-volány k tomu, aby se jim od Bohadostalo
posvěcení, k tomu, aby bylymístem, kde se každý může stát
svatým.Toto povolání se nás týká právě teď:Bůh nechce mou rodinu
posvětit zítra čipozítří, ale dnes. Neříká mi: „Nejdřívdej svůj
život do pořádku, smiřse s manželem, obrať se a pak
mě budešmoci milovat.“ Naopak říká: „Nejdřív zevšeho se odevzdej mé
lásce, odvaž sevěřit v mé nekonečné milosrdenství.Uznej, že
jsi hříšník, aby ses mohluzdravit a být spasen, a já ti
dám od-
vahu a sílu dát život do pořádku.“ Nezítra, ale dnes volá
Bůh rodiče, aby vesvých dětech pěstovali víru. Nikdo nenítohoto
úkolu nehoden, protože honikdo není hoden. Neexistují žádnídobří
rodiče, kteří by si zasloužilikřesťansky vychovávat své děti:
provšechny rodiče je to poslání, které jimBůh daroval. Žádný otec
ani matka sidůvěru, kterou jim Bůh prokazuje tím,že jim svěřuje to,
co je mu nejdražší –jedno (nebo několik) ze svých dětí,
nijaknezasloužili: je to dar, dar z nezištnélásky.
Rozhovor s dětmi, které se zúčastnily pouti — vedla Domča
Němcová (10 let)Co se vámna pouti nejvíce líbilo?Jola (8 let):
Chytání raků.Vojta (8 let): Chytání raků.Kubík (6 let): Mše.
Líbila se vám hra, kterou připravily te-ty?Jola: AnoVojta:
AnoKubík: Ano
Měli jsme za úkol najít několik urče-ných věcí. Pamatujete si,
co jste nena-šli?Jola: Veverka.Vojta: VeverkaKubík: Veverka,
maliny, balón.
Popište výlet:Jola: Jeli jsme vlakem, pak jsme šli, po-tom jsme
měli mši a potom jsme si za-blbli.Vojta: Byli jsme namši, pak jsme
chytaliraky, šli jsme na průlezky a jeli jsmevlakem.Kubík: Byli
jsme na mši, mohli jsme setočit na malém kolotoči a hráli
jsmehry.
Zhodnoťte výlet:Jola: Super.Vojta: Dobré.Kubík: Dobré.
Biblická hádankaCo to znamená, když se o někom řekne: „Přišel
k tomu jako Pilát do kréda.“
-
11
VESELÝNalezeno ve starém šuplíkuLidová tvořivost v „třebovském“
nářečí, autor nejistý.Dříve narození mohou zavzpomínat, mladí
zkusit překládat do češtiny.
Odpověď na biblickou hádanku z minulého čísla:Obsahem ŽALMU
136 je chvála Hospodinu. V Jeruzalémské bibli (špičkovém
dílekatolické biblistiky 20. století) je tento žalm nazván Velká
litanie díkůvzdání. Tétolitanii říkali Židé „velký Hallel“.
Recitovali ji o Velikonocích po „malém Hallelu“ –žalmy 113 až
118.
Potkala sem tětku Mařku, jaksmyčila plnu tašku.„Kaj stě byli?“
pravila sem.„Oto Travex kupila sem, a ni malo,dvacet kilo, aby se
to vyplatilo.“„Na co tela?“ sklapnu hubu.„Zahradku s tym ničiť
budu!Už němožu existovať, luďam všeckovysvětlovať, u cesty jak
člověk žije,kaj kery ho pořizuje:Vyjdu rano — co tak
skoro?K večeru — už je neskoro!Co ty ruže — maju
mšicu?Zalivatě — v takym hicu?Ty jahody maš moc plane,Cereritu
třeba na ně!Ty už ryješ — co předbihaš?Čemu ešče nězačinaš?Tu maš
sucho — to je horko!Jak se divam — maš tu mokro!Na cos tam tu tyčku
dala?Co ta sliva — ti skonala?Řadky podle šňury zrobtě,tam ty
kvitka trochu zkroptě!Čemu němaš už foliju?Rajčata vam, tětko,
zhniju!Gerovinu vytrhuješ? —
vidať, že to malo zryješ!Na co matě ty kameně?Chodniky su
zatravene!Ty ogurky zaštipnitě,bo z nich vela něskluditě!Co
ten kret vam tu tak ryje?Něch vam to chlop zplanyruje!Ty alpinky —
su moc drahe?Robtě v šortkach, to je zdrave!Vas furt viděť na
zahradě,a že vam to kdo něskradě?Co to matě za semeno? —Průhonické,
že mameno?Přece salat je zeleny,ni jak mrazem připaleny!Na co
kompost? — stači hlinaa fajny hnuj od kravina!V zahradě se
vyživatě —kdy na lavce spočivatě?Už sem z teho je pitoma,nějdu
na ven, sedim doma.Muj chlop mi dal jednu radu:„Robo, skoncuj
s tu zahradu!“„Borak roba,“ sem pravila,„s rozumem se
pominula,včil buděměť pustinu,jak měsični krajinu!“
-
12
Ježíši, zdaleka se nám nedaří milovat své bližní tak, jak si to
přeješ. Neceníme sidostatečně ani sebe, natož pak druhých lidí.
Pomoz nám, abychom si uvědomovali,jakou důstojnost nám dáváš,
abychom pak mohli ctít důstojnost druhých.
MODLITBA
Všem dětem přeji conejbarevnější a nejšustivější
podzim.
OKÉNKO PRO DĚTI
K – jako kněz a kněžstvíKněžství není jako jiná
zaměstnání.Kněz si své povolání nevybírá, on hov sobě jaksi
nalézá. Pak záleží, jestliodpoví a přijme toto Boží
pozvání,anebo ne. Jeho hlavním úkolem je sloužit
lidema vést je k Pánu Bohu. Taky pomáhá li-dem objevovat
a prožívat blízkost Bohav jejich životě. Dělá to, co
dělal Pán Ježíštady na zemi. Udílí svátosti, jako je na-příklad
křest, o kterém jsme si povídaliminule. Nikdo jiný než kněz
nemůžesloužit mši sv. a zpovídat. Děti, všimly jste si,
že může mít knězpři mši různé barvy roucha? Bílá jebarvou čistoty,
radosti a světla. Používáse při svátcích Pána Ježíše. Protože
Onje světlem celému světu. Dále při svát-cích jeho maminky Panny
Marie a ra-dostných chvílích. Červená připomínákrev a
oheň. Proto se používá, kdyžvzpomínáme na bolest, ale také na
radost při Seslání Ducha svatého, kterýse zjevil jako oheň.
Zelená je barvounaděje a používá se i během roku,
kdyžnení významný svátek. Fialová připo-míná barvu popela. Používá
se v ad-ventní a postní době, v přípravě na Vá-noce
a Velikonoce.A takto se obléká kněz na mši
svatou.Obrázky si vybarvěte podle svého vý-běru.
AlbaByl to kdysiv minulosti oblekchudých lidí.
-
13
Svatý měsíce
CingulumMá knězi připomínat,že se nechal svázatBohem, aby
neprosazovalsvé osobní myšlenkya zájmy, ale Jeho.
ŠtolaJe znak kněžství,je symbolem moci,která působí
vesvátostech.
OrnátByl v minulosti oblekembohatých lidí. Knězobléká albu i
ornát,a tím naznačuje, že jetady pro chudé i bohaté.
Uhádnete jeho jméno? Trošku vám na-povím. Jeho jméno si zvolil
svatý Otec,největší kněz na zemi.
Ano, je to František. František z Assisi.Narodil před téměř
tisíci lety v italskémměstečku. Málokdo ví, že se jmenoval
-
14
Jan. Jeho maminka byla Francouzkaa tak vzniklo jméno
František — malýFrancouz. Tatínek byl velmi bohatý ku-pec
s látkami a František rád utrácel sesvými kamarády za
radovánky a špatnouzábavu. Ve dvaceti letech odešel doválky,
kde padl do zajetí a onemocněl.Teprve v nemoci začal
přemýšleto svém životě. Moc chtěl svůj životzměnit, ale
nevěděl jak. Jednoho dneslyšel v kostele čtení:
„Neberte s sebouna cestu ani měšec ani mošnu
anižádnou obuv.“ Věděl, že tato slova patříjemu. Odešel
z domu opravdu beze vše-
ho. Za sebou zanechal zděšené rodiče,nechápající přátele, své
veliké dědictví,krásné oblečení, všechno. Začal opra-vovat kostel,
povídal o Bohu všem, kdonaslouchali, a chválil Ho za
všechnostvoření. V tomto okamžiku se zrodilfrantiškánský řád
a stoupenců stálepřibývalo. I my můžeme
následovatsvatého Františka a nemusíme odcházetz domu,
oblékat hnědý hábit a opra-vovat kostely. Můžeme se učit
dělit,myslet více na ostatní než na sebea chválit Boha.
Už je podzimFrantišek Hrubín
Už je podzim, hnědá hlína lepí se nám na patya z modrého
nebe zbylo jenom Hance na šaty.Draku, hledej mezi mraky ještě
kousek plátýnka,ať si může modrou sukni ušít takémaminka.
Básničky od Františků
FratišekFrantišek HalasLadičkou toho jménadávné se vrátilo,co do
tmy zatlačeno,buď pochváleno jméno.I kdyby na sůl nebylo,zahálet
báseň nemá.
Nevídáno. Nechť říká, kdo říká,že časy těžké jsou.Já
k dětem šel jsem pro rozumyvšelicos z nebe ještě umía
nepotázal se s tak zlou.Když ten čas tolik utíká.
Hádanka třetí s rozřešenímFrantišek HalasJednamá nožičkaa
druhámá nožičkato má strašně ráda.Teplé je to, mlaská to,kdejakou
věc chytá toa když ji pustí co bys řek.Nechá si to na památku
obrázek.
Táto, táto,to jsou přecevčeličky,koťátko a bláto.
-
15
-
16
OKÉNKO PRO RODIČEPlahočit se s malými dětmi na
bohoslužbu?
Humo
rv cí
rkvi…
nebo
jmes
esmá
t
Všichni se shodli na tom, že to byloopravdu ohnivé kázání.
Prohlašuji vás mužem a ženou. Nynímůžete aktualizovat Váš status
naFacebooku.
Pac a pusu, Oskar▲ Lenka Volná
Teď už se mi to tolik nestává, protožeděti mi už trochu
povyrostly, ale kdyžještě byly malé, dost mě to trápilo. Sna-žila
jsem se vždycky v neděli sbalitvšechny důležité propriety,
které takčlověk potřebuje, když jde na dopo-ledne
někam s dětmi. Hlavně jídlo a pi-tí, nějakou tu
hračku, náhradní obleče-ní a velkou zásobu trpělivosti
a od-hodlání. To všechno sbalit přehledně dokočárku, včas
vstát — to raději dřív, pro-tože vždycky se něco neočekávaného
semele, a s předstihem vyrazit. Jít s dět-mi
v neděli na shromáždění je fyzickyi psychicky náročná
práce.Většinu času člověk stejně stráví někdena chodbě, snaží se
zabavit děti, aby senenudily anebo příliš neřádily. Z kázá-ní
jsem v podstatě neslyšela nic, občasjsem s někým
mohla prohodit pár slov.Samozřejmě, že nás takhle bylo vícmatek, co
jsme po chodbě vláčely nebohonily svá robátka.
Nebylo by lepší zůstat doma?Jednou jsem se o tom zmínila
jednéstarší ženě ve sboru. Vyprávěla jsem jí,jak jsme ráno vždycky
nervózní, aby-chom přišli včas, někdy se
pohádá-me s mužem, pak ten neplodný čas bě-hem
shromáždění a cesta domů, potomnestíhám s obědem,
má to vůbec
cenu? Nebylo by lepší být prostěv klidu s
dětmi doma, občas se vy-střídat s mužem a počkat, až
miminapovyrostou? Ta dobrá žena se úplnězhrozila.„To přece nemyslíš
vážně? Copak si ne-uvědomuješ, jak moc to pro nás zna-
Z knihy Hany Pinknerové Co Bůh šeptá maminkám (převzato z
www.vira.cz)
-
17
mená, že tady můžeme pravidelně vídatvás krásné maminky
s těmi vašimirozkošnými dětmi? Jak nás to
motivujek modlitbám za vás? My starší ženy po-třebujeme
pozorovat vaši svěžest, vašimoudrost a radostnost. Jste pro
nás po-vzbuzením, že to, co my jsme nezvládly,to, v čem jsme
třeba zklamaly při vý-
chově dětí a v rodině vůbec, to vy mla-dé maminky
dokážete.“ Žasla jsem nadjejím rozohněním.Zamyslela se a pak
docela tichým hla-sem řekla: „Někdy si můžeš myslet, ženic nemáš.
Ale dej, co máš. Pro někohoto může znamenat víc, než bys
mysle-la.“
Drobnosti, které mají významDej, co máš. Pro někoho to může
zna-menat víc, než bys myslela. To mě doce-la šokovalo. Nemyslela
jsem, že jen mápřítomnost může mít pro někoho něja-ký význam. Ale
pak se mi začaly vy-bavovat různé drobné vzpomínky:Jak dojatě
děkoval ten student vysokéškoly, co čekal u nás v kuchyni
na něja-kou konzultaci s mým mužem. Nabídlajsem mu během
rozhovoru, jestli si ne-chce vylízat mísu od těsta. Teprve pakjsem
se lekla, že je to trapas, to se přece
nedělá, jenomže buchtu jsem teprvestrkala do trouby, a tak
jsem nabídla, cojsem zrovnaměla.Anebo jedna stará babička v
naší ulicichodí ven o holi na svou pravidelnouprocházku
schválně určité dny v urči-tou hodinu, aby nás (tedy mě
a mojedcerky) potkávala. Strašně ji totiž těší,když může
chvilku poslouchat vy-právění našich holčiček. Tvrdí, že pakmá
lepší náladu a nohy ji tolik nebolí. Jáse snažím nevycházet
pozdě…
Diskuze na facebooku pod otázkou „Má to cenu…?“Otec Josef
Červenka: „Pro mě je to jasnéMk 10,14 (Když to Ježíš uviděl,
rozhněval sea řekl jim: „Nechte děti přicházet ke
mně,nebraňte jim, neboť takovým patří králov-ství Boží.). Uvedený
článek vyznívá pozi-tivně pro účast dětí a hlavně pro
aktivnípéči rodičů o děti při bohoslužbách i zacenu, že
to „mysticky“ neprožijou.“Ludmila Chaberová: „Jo, člověk
si s dět-mi tak nějak přestane lechtat vlastníego v
„soustředěné modlitbě“ (mluvímprosím o svojí zkušenosti)
a začne ko-nečně prakticky prožívat, co to vlastněznamená
„sloužit“. Ono běhat za těmidětmi při mši je totiž taky
bohoslužbaanebo „Cokoli jste učinili jednomuz těchto
nejmenších…“
Martina Vintrová: „Prosím, berte dětido kostela! Mám sice jen
synovce a ne-teře, ale tak nějak jsem vypozorovala,že jedni si
odmalička na kostel zvyk-nou, kdežto ti, které rodiče nechávají,až
budou větší, s tím mají pak trochuproblém. Já jsem taky
ráda, že mě rodi-če brali do kostela od malinka, byť ne-chodili
pravidelně, já se tam přesto cí-tila doma a to mi později
pomohlo přirozhodování se pro víru.“Katka Ligocká: „Jsem pro, pěkně
celárodina i s dětmi pohromadě. Když jsembyla malá,
chodila se mnou do kostelajen babička a nebylo to ono. Když
jdemáma i táta, je to jasné, v neděli jdouvšichni do
kostela a časem se mu tam
-
18
TEOLOGICKÉ OKÉNKOPodobenství „o vdovině haléři“Vážení čtenáři,
v dnešním teologickémokénku bych rád volně navázal na
témakřesťanských skutků lásky, kteréhojsem se dotkl již
v zamyšlení nad podo-benstvím o milosrdném
Samaritánu.I tentokrát si dovolím využít dalšíhonádherného
příběhu z Písma svatého. Jejím podobenství „o vdovině
haléři“(Mk 12, 43—44), které má velký významz hlediska
motivace, která člověka vedeke konání dobrých skutků. Předně
zdenení důvod domnívat se, že by Ježíš za-vrhoval hmotné dary, či
spíše, jak čte-me v podobenství, větší hmotné dary.Podstatné
totiž je, zda dar odráží stavnitra člověka. Jaké jsou skutečné
po-hnutky, které k darování vedou. Je-lidar vyjádřením ochoty
k obětovánía obrazem připravenosti k
sebedaro-vání, pak je jistě Bohu milý.1Tento imperativ platí nejen
pro da-rování finančních obnosů, ale pro kaž-dý skutek
milosrdenství. Zájem o bliž-
ního nemusí být totožný s čistým záj-mem o
jeho dobro. Může jít o projevskrytého egoismu, kdy jde
v prvé řaděo ukojení touhy po uspokojení
vlastnípotřeby.2 Roli zde může hrát veřejnápochvala, ocenění, obdiv
okolí a dalšíosobní zájmy.3 Písmo nám dává od-strašující
příklad ve Skutcích apoštolů(Sk 5, 1—11), kde Ananiáš a
Safira při-cházejí k apoštolu Petrovi a
přinášejínavenek úctyhodný dar — výtěžekz prodeje vlastního
pozemku. Zcela jistěby tento obnos pomohl mnoha chudýmkřesťanům.
Ale manželé si již předemčást peněz tajně uschovali pro sebe.Mohli
tak působit dojmem obdivu-hodných mecenášů a zároveň mít
do-statečnou finanční rezervu pro vlastnípotřebu. Na první pohled
se vůbec ne-jedná o tak fatální čin, aby za něj muselizaplatit
svým životem. Což nemohlinaložit se svým majetkem dle libosti?Při
bližším pohledu na předcházející
i něco zalíbí a bude se na mši těšit… tře-ba i
na to, že si tam poběhá… běhat
s Ježíšem, to musí být super.“Komentáře otisknuty se
souhlasy autorů.
▲ Lenka Volná
1 Srov. LIMBECK, Meinrad. Evangelium sv. Marka. s.
165.2 Srov. ŠMERDA, Hynek. Křesťanská charita od počátku do konce
středověku: (s přihlédnutím
k jižní Moravě). s. 38.3 V podobném duchu
kritizoval Friedrich Nietzsche křesťanské mučedníky ve svém
díle
Radostná věda. Dle jeho názoru je oběť přinášena mučedníkem ne
obětí pro víru, ale obětí,kterou přináší pro svou vlastní touhu po
moci. Touto obětí údajněmučedníci prožívali pocituspokojení, že
rozhodovali o svém osudu, že byli jakoby ve svých vlastních
rukách a ze svémoci (ne nemohoucnosti) zvolili oběť.
S tímto názorem jistě nelze souhlasit, ale je potřebauznat, že
možnost zneužití zdánlivého sebeobětování pro bližního může nastat.
Každýtakový případ jen posílí pozice kritiků křesťanství jako byl
Nietzsche, byť jde o selháníjednotlivce.
-
19
RECEPTÁŘ
Ingredience:1 kelímek bílého jogurtu (200 ml)1 hera (25 dkg)30
dkg hladkémouky
Vše zpracovat v těsto a nechat odpoči-nout alespoň 3
hodiny (nechávám přesnoc). Rozdělíme na 2 poloviny, pak roz-válíme
na 2 záviny — další postup jakopři pečení štrúdlu.Dobrou chuť přeje
Dagmar Juřenová.
Jablkový závin
text Skutků apoštolů však vidíme, žev této konkrétní obci
věřících fungovalnásledující systém. Ti, kteří svůj maje-tek
prodali a dali ho do společnépokladny, pak z této
pokladny čerpalipodle toho, jak kdo potřeboval.
V tomtokontextu je evidentní, že Ananiáš seSafirou chtěli tím,
že do společné po-kladny dají část svých peněz,
užívatv budoucnosti i z jejího dalšího obsahu.To
vše při vědomí vlastní, ostatnímutajené, finanční rezervy. Postoj
jejichnitra tak byl v přímém rozporu s
jejichskutkem, který se zdál být aktem pravécaritas, lásky
k bližnímu.Oproti těmto nešťastným manželům
bylo rozhodnutí chudé vdovy, obdobnějako postoj milosrdného
Samaritána,motivováno potřebou pomoci dobrévěci. Ani jeden se neptá
na to, co mu je-ho čin přinese, nekalkuluje. Ani jedenz nich
nekoná s publicitou za účastipřihlížejících, kteří by
mohli aplau-dovat. Naděje na „návratnost investice“je nulová.
Taková je caritas dle učeníJežíšova, proto předkládá příklad
vdovya Samaritána svým následovníkům.Ukazuje nám, že „kdo se
obětuje, zís-kává všechno, nalézá své pravé vlastníJá; kdo sobecky
hledá sebe — a může tobýt i v dobrém počínání —
ztrácí a kazísvé pravé vlastní já“4.
4 HÄRING, Bernhard. Láska je víc než přikázání. s. 92.
▲ Lukáš Volný
-
20
MANA – Měsíční Aktuality Naší fArnosti, vydává Římskokatolická
farnost Ostrava-Třebovice,V Mešníku 5100, 722 00
Ostrava-Třebovice, tel.: +420 596 964 942
http://trebovicka.farnost.cz,
http://www.facebook.com/trebovicka.farnostEvidenční číslo:MK ČR E
16325
Kontaktní osoba: Dalibor Vitásek, e-mail:
[email protected]áklady na výrobu a tisk jsou 10 KčUzávěrka
příštího čísla je 15. 10. 2013
AKTUALITY Z FARNOSTI — pokračování
● V sobotu 26. 10. v předvečer krmáše můžeme prožít
v našem kostele chvíle roz-jímání s Pannou Marií.
Pro děti v 17.30 a pro ostatní v 18 hodin.
● V neděli 27. 10. oslavíme výročí posvěcení našeho kostela
(krmáš). Hlavním cele-brantem slavnostních mší sv. bude novokněz o.
Jan Slavík, rodák z Poruby. Pokaždémši svaté bude udělováno
novokněžské požehnání.
● Ze soboty 26. 10 na neděli 27. 10. končí letní čas.● Vždy
první čtvrtek v měsíci bude tichá adorace se speciálním
úmyslem za kněž-
ská a řeholní povolání a za dobrá křesťanská
manželství. Máme v naší farnostibohoslovce Lukáše. Modlíme se
někdy za něho? A kdoví, kolik duchovních po-volání dřímá
v našich dětech. A kdoví, kolik manželství v naší
farnosti po-třebuje Boží uzdravující dotyk. Pojďme to
promodlit!
● Říjen je růžencovým měsícem.
