Theses · Web viewThe final work is focused on the computer and its impact on the child. The main...

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCIPEDAGOGICKÁ FAKULTA

Katedra technické a informační výchovy

Lucie Bílá

POČÍTAČ A DÍTĚ PŘEDŠKOLNÍHO VĚKUBakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Jiří Dostál, Ph.D.

Olomouc 2014

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených

pramenů a literatury.

V Olomouci dne ……………………. Podpis ………………………

Poděkování

Předně bych ráda poděkovala mé rodině, za jejich podporu, trpělivost a pomoc při mém studiu

a psaní bakalářské práce. Dále bych chtěla srdečně poděkovat PhDr. Jiřímu Dostálovi, Ph.D.

za odborné vedení bakalářské práce, za poskytování rad a připomínek.

OBSAH

ÚVOD……………………………………………………………………………… 6

TEORETICKÁ ČÁST……………………………………………………………. 7

1 Osobnost dítěte………………………………………………………………... 7

1.1 Názorové proudy na osobnost dítěte…………………………………………. 7

2 Dítě předškolního věku………………………………………………………... 9

2.1 Vývoj z hlediska biologického………………………………………………….9

2.2 Vývoj z hlediska psychologického…………………………………………….. 10

3 Hra……………………………………………………………………………… 13

3.1 Znaky hry………………………………………………………………………. 13

3.2 Přínos hry………………………………………………………………………. 14

3.3 Hra dítěte předškolního věku………………………………………………….. 15

3.4 Hra řízená a didaktická………………………………………………………… 18

3.4.1 Počítačová hra……………………………………………………………… 18

4 Dítě a počítač……………………………………………………………………20

4.1 Pozitiva počítače……………………………………………………………….. 20

4.2 Negativa počítače………………………………………………………………. 21

5 Využití počítače v MŠ…………………………………………………………. 22

5.1 Podmínky využívání počítačů v MŠ………………………………………….. 23

5.2 Organizace………………………………………………………………………24

5.3 Spolupráce………………………………………………………………………24

PRAKTICKÁ ČÁST………………………………………………………………26

Úvod………………………………………………………………………………...26

1 Cíl a metody…………………………………………………………………… 26

2 Výukový program…………………………………………………………….. 26

2.1 S Večerníčkem za pohádkou……………………………………………………27

3 Postup při sběru dat…………………………………………………………...30

4 Vyhodnocení zjištěných dat…………………………………………………...31

ZÁVĚR……………………………………………………………………………..35

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY……………………… 36

SEZNAM PŘÍLOH………………………………………………………………..37

ANOTACE

ÚVOD

Jako téma mé bakalářské práce jsem si vybrala počítač a dítě předškolního věku. Toto

téma je velmi aktuální, protože žijeme v moderní době, která si žádá, aby každý z nás uměl

s počítačem pracovat alespoň na základní úrovni. Proto je nutné, aby každá rodina měla doma

alespoň jeden počítač, což je zcela běžné. Je třeba si uvědomit, že v tomto případě, na počítači

pracují nejen dospělí a dospívající ale také děti, ať už chtě či nechtě, setkávají se s ním každý

den. Jelikož pocházím z početné rodiny, mohla jsem být svědkem již několika situací, kdy

dítě nezná nic jiného než počítač a normální hračky jej skoro nezajímají. Takovéto děti mají

často myšlenky jen na vidinu počítače a díky tomu, ztrácí tu onu krásnou dětskou schopnost

hrát si s hračkami, a jejich jediným hrovým kamarádem se stává počítač. Otázkou tedy je, zda

je počítač pro děti záporem a zlem před kterým bychom je měli chránit, či se na něj najdou

nějaké ty klady a pozitiva.

Každý z nás má na toto téma jiný názor, někteří si myslí, že počítač dětem v mnohém

pomáhá a je pro ně prospěšný. Druhá strana je toho názoru, že počítač dětem škodí, ať už po

psychické nebo fyzické stránce. Ale musí tomu tak být? Nedají se názory obou nějak spojit

a vytvořit názor jednotný? To se pokusím zjistit v mé práci, jejímž hlavním cílem je zjistit zda

je počítač pro dítě jen negativem či pozitivem a následného zkoumání zda se dítě pomocí

počítače, může naučit elementárním znalostem a to metodou experimentu, pozorování

a rozhovoru.

6

TEORETICKÁ ČÁST

1 Osobnost dítěteOsobnost je každý člověk. Každý jedinec se rodí s tzv. vrozenými vlastnostmi, které

jsou pro každého individuální a specifické.

Dříve než se začneme zabývat předškolní výchovou, předškolním věkem a vším co

patří k životu dítěte v MŠ, musíme si stanovit, jaký pohled na dítě zaujímáme, bez něj

bychom těžko mohli učit nebo se vůbec zabývat jakýmkoliv problémem týkajícím se dítěte.

1.1 Názorové proudy na osobnost dítěte

Názory na dítě jsou pro každého jedince, který pracuje s dětmi, jiné. Každý kdo chce

děti něčemu naučit, ať už násilnou či nenásilnou formou si nejprve musí uvědomit, jak chce

na dítě nahlížet, jak ho brát a teprve potom ho může v nějaké oblasti vzdělávat a připravovat

na další život.

Existují tři hlavní názory na pojetí osobnosti dítěte a to empirismus, nativismus

a interakcionismus.

Empirismus je „teorie duševního vývoje člověka, považující za rozhodující faktor

tohoto vývoje zkušenost (empirii), vliv prostředí. Zdůrazňuje se velká (až neomezená)

schopnost člověka utvářet se učením. V moderní době je tento přístup významně

reprezentován klasiky behaviorismu. Jednostrannost empirismu a jeho protikladného

nativismu se pokoušejí, překlenou interakční teorie duševního vývoje.“.1 Jednoduše

empirismus považuje dítě za prázdnou nádobu, kterou je potřeba naplnit“.

Oproti tomu nativismus je „teorie duševního vývoje člověka, považující za rozhodující

faktory vývoje vrozené dispozice. Je tak protikladem empirismu. Tradiční racionalistický

nativismus předpokládal často, že dítě je „od přirozenosti“ dobré, proto nesmí být kaženo

výchovou (J. J. Rousseau, L. N. Tolstoj). V moderní době jsou významnými zastánci role

vrozených předpokladů vývoje např. A. Gesell, E. Erikson a N. Chomsky, významné podněty

získal nativismus z etologie a sociobiologie. Nativistické teorie přispěly k šíření

antiautoritativní, liberální výchovy“.2 Dalo by se říci, že podle nativistů, je dítě po narození

již hotový, naprogramovaný člověk, do kterého není potřeba nic nalévat, jako tomu bylo

u empiristů, protože dospělý by mohl nevhodně zasáhnout do procesu učení dítěte.1 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4. (str. 62)2 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4. (str. 128 – 129)

7

Každý z těchto názorů, jak empirismus, tak nativismus, jsou názory, které stojí proti

sobě, každý na své straně. Ke skloubení těchto dvou názorů je nám k dispozici interakční

teorie, „snažící se překlenout problémy extrémního empirismu a nativismu a vysvětlit duševní

vývoj člověka jako proces interakce vrozených vlho a faktorů prostředí. Přiřazuje se k nim

např. vývojová psychologie L. S. Vygotského nebo J. Piageta“.3

Podle názorů jak nativistů tak empiristů se nakonec shodneme, že nejreálnější

a v mnoha ohledech nejlepší je na dítě nazírat právě ze strany interakcionismu. Počítáme tak

s dítětem jako tvárnou bytostí, ale zároveň již předem obdařenou dovednostmi a schopnostmi,

které můžeme dále rozvíjet a formovat. Dospělý, který přichází do styku s dítětem, je pak

chápán jako jeho průvodce a pomocník, který mu umožňuje a vytváří takové podmínky pro

získání znalostí, aby si je dítě vyzkoušelo a samo pochopilo určitá spojení.

„Stručně řečeno interakcionistický pohled na dítě podporuje hlavní principy tradiční

předškolní výchovy“.4

2 Dítě předškolního věku

3 PRŮCHA, Jan, Eliška WALTEROVÁ a Jiří MAREŠ. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-7178-029-4. (str. 90)4 BRUCEOVÁ, Tina. Předškolní výchova. Praha 8: Portál, 1996. ISBN 80-7178-068-5. (str. 18)

8

Předškolní věk je období mezi 3. až 6. rokem života dítěte. Je to období kdy se dítě

přirozeně rozvíjí. V tomto vývojovém období dítě obvykle navštěvuje mateřskou školu, která

jej formuje na budoucí život a na první místo klade stále výchovu rodinnou, která je pro dítě

v tomto období nejdůležitější.

V předškolním období je dítě nejcitlivější, nezranitelnější a zároveň velmi všímavé

a rychle se učící. Proto bychom měli dávat dětem dobrý příklad, uvádět je do situací běžného

života a nastolit jim problémy, které sami budou umět vyřešit, protože díky prožitku a vlastní

dobré či špatné zkušenosti se toho nejvíce naučí.

2.1 Vývoj z hlediska biologického

V období od tří do šesti let se mění tělesná konstituce dítěte. Z batolecí baculatosti se

dítě vytahuje, hlava se dítěti zmenšuje a prodlužují se mu nohy. Celkově v období

předškolního věku dítě poměrně rychle roste, probíhá tzv. perioda růstu, proto o tomto období

můžeme mluvit jako o období vytáhlosti. Abychom lépe posoudili vyspělost dítěte, používá se

tzv. filipínská míra, která porovnává délku horní končetiny vzhledem k velikosti hlavy. Kosti

se osifikují a dokončuje se osifikace zápěstních kůstek, díky kterým se může rozvíjet jemná

motorika.5Ta se vyvíjí až do 6. roku života dítěte.

Jemná motorika pomáhá lepší manipulaci s psacími potřebami a je potřebná k dalším

činnostem, jako je například navlékání korálků, skládání kamínkových mozaik a dalších. Dítě

dokáže postavit věž z více jak 5 kostek, umí obkreslit geometrické tvary aj. V tomto období se

začíná projevovat lateralita, asi okolo 4 – 5 let věku dítěte, kdy dítě upřednostňuje jednu ruku,

tu „šikovnější“, před tou druhou. Šikovnější rukou maluje, podává si věci, píše a vykonává

další činnosti denní potřeby, pro které do této chvíle používalo buďto obou rukou anebo mu

na ruce, kterou činnost provádí tak moc nezáleželo.

Nejen jemná ale i hrubá motorika se zlepšuje, například chůze je zautomatizovaná

a zdokonaluje se běh, skákání, chození do schodů a ze schodů ale také házení a chytání., stání

na jedné noze, chůze po čáře, poskakování v dřepu aj. Jelikož se v tomto období dítě nejlépe

učí a pohyb je pro něj na prvním místě, je dobré seznámit jej a naučit jízdě na kole, plavání,

bruslení nebo třeba lyžování.

2.2 Vývoj z hlediska psychologického

5 Šimíčková-Čížková, 2010, s.75

9

Kromě tělesné zdatnosti, která se v předškolním období zlepšuje, se mění také

psychická stránka dítěte. Začíná všechno a všechny kolem sebe vnímat jinak než to dělalo

doposud.

Dítě začíná myslet a uvažovat jiným způsobem, to je dáno zráním mozku. Začíná si

všímat situací okolo sebe, chce se o nich dozvědět něco víc, má potřebu se ptát aby uspokojilo

své psychické potřeby. Začíná uvažovat nad tím, kde se tu vzalo, jak a objevují se stále častěji

otázky začínající „Proč?“. Mnoho rodičů a také učitelů po několikáté odpovědi na otázku proč

už nemůže a nejraději by odpovídat přestalo anebo hůř dítě odbilo, takový přístup je však

špatný. Pokud dítě nedostane odpovědi na své otázky, to co potřebuje, se nedozví, a když je

k tomu ještě odmítáno, příště už se raději nezeptá a to může mít vliv na jeho špatný psychický

vývoj. Dítě si totiž pro svůj správný vývoj potřebuje své myšlení spojit s tím, co jej

obklopuje.

Mimo myšlení se vyvíjejí ještě další poznávací procesy, jako jsou:

vnímání;

paměť;

pozornost;

představivost. 6

Dítě začíná vnímat všemi smysly, sluchem, zrakem, čichem, chutí a hmatem, a to

hlavně předměty, místa a děje, které ho zajímají, které upoutaly jeho pozornost a jsou pro něj

něčím zvláštním, co by chtělo prozkoumat.

Také paměť se v tomto věku mění. Dítě si pomatuje více věcí, ale pouze ty, které chce,

aby si pomatovalo. Některé děti si dokážou vzpomenout na věci a situace ze svých dvou let,

na to co prožívaly, s kým vyrůstaly, a na lidi co ztratily. Dokáží si věci a situace ze své paměti

spojit s těmi co právě prožívají.

Děti okolo tří let věku se ještě neumí soustředit a nevydrží dlouho sedět. Proto je

potřeba pro tak malé děti zvolit aktivity, které nejsou časově náročné a jsou pro dítě alespoň

na tu chvíli zábavné. Postupem času se pozornost mění a dítě vydrží u činností mnohem déle.

Dítě předškolního věku, okolo 6. let, už by mělo zvládnout udržet svoji pozornost na danou

činnost zadanou učitelkou. Pokud učitelka naučí dítě pozornosti a tomu, že u práce musí

vydržet, dokud daný úkol nesplní je to jen plus pro učitelky základní školy, které to pak

s dětmi nebudou mít tak těžké.

6 Šimíčková-Čížková, 2010, s.76

10

Každé dítě se při učení nebo hraní zasní, pracuje se svou fantazií a tak se mu přirozeně

rozvíjí představivost, která je v tomto věku v úzkém spojení s vnímáním. Umět představit si

nějakou situaci je důležité pro různé námětové hry, ve kterých je představivost

neodmyslitelnou součástí.

Důležité co se v tomto věku vyvíjí a prohlubují, jsou emoce a city. Emoce jako radost,

smutek už dítě zná, ale mimo jiné začíná dítě poznávat strach a smysl pro humor. Děti mezi

s sebou začínají vtipkovat. I když jejich vtipy nemusí nic znamenat a už vůbec často nejsou

vtipné, je to rozesměje. To samé platí u pohádek, které jsou dětem buď čtené, nebo pouštěné

a objeví se v nich vtipná situace, dítě by se mohlo smíchy „potrhat“. Strach naopak začíná

prožívat v momentě, kdy jde do neznámého prostředí, které se mu nelíbí, protože jej nezná

a k tomu ještě ho tam rodiče nechají samotného, nejčastěji to bývá strach z mateřské školy.

Ale není to jen strach z neznámých míst. Díky dětské představivost, fantazii a fabulaci si dítě

umí přivodit samo strach jen tím, že si například vybaví pohádkového čerta, kterého si ještě

samo upraví ve svých myšlenkách, takže čert není jen strašidelný, je přímo děsivý.

City, které se začínají u dětí předškolního věku vyvíjet (mimo obecné):

city sociální – jedna se vyvíjí k dospělé osobě (rodičům, příbuzným, učitelům a

známým) ale také k hrovým partnerům, kteří v mateřské škole tvoří nedílnou

součást každého dítěte;

city intelektuální – se objevují, když dítě na něco přijde, získá novou

zkušenost, něco se naučí a má z toho radost;

city estetické – vnímá dítě, když vidí nebo slyší něco, co se mu líbí. Začíná tak

vnímat krásu umění;

city etické – dítě se učí co je správné a co špatné a umí to rozlišit. Pokud

provede nějakou „lumpárnu“ cítí se špatně, ještě k tomu když je za ni

pokáráno. A naopak za dobrý skutek, za který je pochváleno se dítě cítí moc

dobře a má radost.7

To jak se dítě bude vyvíjet ať už po biologické nebo psychické stránce závisí na prostředí, ve

kterém vyrůstá a ve kterém se pohybuje. Pokud bude mít dost prostoru a podpory může se

přirozeně a bez zábran rozvíjet. Samotné však nic nedokáže, potřebuje, aby jej k tomu někdo

vedl a učitelé ze vzdělávacích institucí, jsou sice těmi správnými průvodci a rádci, ale nemělo

by chybět i rodinné zastoupení, které je pořád v životě a výchově dítěte na prvním místě.

7 Šimíčková-Čížková, 2010, s. 78 - 79

11

Příjemné rodinné prostředí, které dítěti poskytuje dostatek lásky, podpory, pomoci,

naslouchání je tím prvním činitelem, tzv. stavebním kamenem, kterým přispívá ke zdravému

vývoji dítěte předškolního věku. A na tom by měl každý učitel zakládat.

3 Hra

12

Hra je nejpřirozenější a nejdůležitější činnost dítěte předškolního věku, díky níž se

přirozeně vyvíjí. Pro je hra v tomto věkovém období to hlavní a děti by na ni měly mít

dostatek času. Pomocí hry se dítě dokáže uvolnit, zbavit se nepříjemných pocitů, začne se

přirozeně a bez zábran vyjadřovat, naplňuje díky ní své potřeby, získává potřební zkušenosti,

dovednosti a vědomosti. Také si děti začnou ve hře vytvářet nové hrové partnery a vznikají

tak nenásilně sociální vztahy, které jsou, aniž si to dítě uvědomuje stavebními kameny pro

další vztahy v životě.

3.1 Znaky hry

Každá hra by měla mít své znaky, pomocí kterých se pozná, zda si dítě hraje, jak už

samo nebo pomocí naší navozené hry, pro kterou jsou pak tyto znaky zpětnou vazbou.

Znaky, projevující se ve hře:

spontánnost;

zaujetí;

radost;

tvořivost;

fantazie;

opakování;

přijetí role.8

Spontánnost se ve hře projeví, když si dítě samo bez zábran začne hrát, protože chce,

protože je to jeho bezprostřední jednání. Samo si hru vytváří a určuje si její cíl a záměr. Hra

ho baví je pro ni zaujaté, dokáže se na ni tak dlouho soustředit, že ani nepřijímá cizí podněty,

které jsou mu nabízeny, protože s jeho hrou nesouvisí. Je pro něj tedy vším, baví ho a jeho

radost se projevuje úsměvem na tváři, nadšením, spokojeností, kterou vyjadřuje nejen

úsměvem ale i pohyby. Dítě si tvoří samo námět hry, postavy i situace ať už reálné či

fantazijní, protože dětské hře se meze nekladou a proto by fantazie neměla chybět. Často hru,

která ho zaujala a bavila, opakuje a hraje si ať už se stejnými hračkami či na stejné věci

dokola. Díky hře si dítě může vyzkoušet role běžného života, které zná, například na

maminku a na tatínka, nebo na doktora či na olympiádu. Do rolí promítá to, co zná, co vidí

kolem sebe a svůj vlastní pocit, názor a zkušenost.

8 Koťátková, 2005, s. 17

13

3.2 Přinos hry

Jak je známo a všichni to dobře vědí, děti si nejraději hrají sami. Volná hra, podle

jejich vlastní režie jim přináší velké uspokojení a radost.

Děti navštěvující vzdělávací institut jako je mateřská škola ztrácí nárok na nepřetržité

hraní dle vlastních představ. Cílem a záměrem učitelek je děti něco naučit. Mají přesně

nalajnované učební plány, kterých se drží, a i když se snaží vzdělávat formou hry pořád je to

řízená činnost, která se nemusí všem dětem zalíbit. Někteří učitelé mají tendenci vystavovat

svoji řízenou činnost na první místo a volné hře tak nedávají moc příležitostí. Věří, že podle

jejich herních forem se toho děti mnohem více naučí.

Díky řízeným hrám učitelkou se děti naučí základní dovednosti, které by měly znát,

například o zvířatech, dopravě, zdraví, počasí apod. Většinou však chybí ta emoční stránka,

která se rozvíjí díky volné hře.

Ve volné hře se dítě učí, aniž by o tom vědělo. Mělo by se proto dbát aby volná

a řízená hra byly v souladu a aby se dětem dostávalo od každého trochu. „Dítě, které dostane

čas a prostor na vlastní pojetí hry s možností uplatnit a prožít celou škálu emocí, dozrává

v neuropsychické sféře i ve sféře sebepojetí a sebehodnocení v takové míře, jaká se mu

u řízené, hodnocené a organizované činnosti nemůže naskytnout.“9

Proto by se učitelky měly každý den věnovat, nejen své naplánované činnosti, řízené

hře ale také by měly dát prostor dětem pro jejich volnou hru a dopřát jim dostatek času, aby si

ji mohly pořádně užít a vytěžit z ní toho co nejvíce.

Díky hře se vyvíjí a prohlubuje:

kognitivní rozvoj;

sociální rozvoj;

pohybový rozvoj.10

Kognitivní rozvoj – díky hře se dítě učí, ať už vědomě či nevědomě. Každá hra řízená

učitelkou má svůj záměr a cíl, ke kterým by měla učitelka směřovat. Její činnosti by měly být

tak připravené, aby na konci viděla posun. Nejprve by si měla určit, co chce děti naučit, nebo

co chce procvičit což se stane jejím cílem. Když má cíl, může určit cestu v podobě metod,

postupů, jak se k němu nejefektivněji dostane. Pomocí motivace pak děti navnadí na danou

činnost. Po vykonání může pozorovat, jestli dosáhla svého cíle a zda dětem hra nepřinesla 9 KOŤÁTKOVÁ, Soňa. Hry v mateřské škole v teorii a praxi: význam hry, role pedagoga, cíl hry, soubor her. Vyd. 1. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0852-3.10 Koťátková, 2005, s. 20 - 25

14

ještě něco navíc. V řízených hrách učitelkou se takto děti mohou seznámit s různými tématy

anebo zdokonalit to co už znají. Patří sem také hry na rozvoj myšlení, jako jsou různé

hlavolamy ale také hry na rozvoj slovní zásoby, prostorové orientace, předmatematických

činností, procvičení všech smyslů aj.

Sociální rozvoj – se rozvíjí především při skupinové hře či volné hře s hrovým

partnerem. Dítě získává první zkušenosti se svými vrstevníky v momentě, kdy si s někým

začne hrát. Zprvu je to jen hraní s jedním dítětem a postupem času si dítě dokáže hrát s větší

skupinou. Právě hra ve skupině dává dítěti pocit, že někam patří. Musí se umět přizpůsobit

skupině a naučit se pomáhat. Při skupinové hře nebo práci by se měly naučit vyslovit svůj

názor, myšlenku a umět si naslouchat, aby zbytečně nedocházelo ke konfliktům. Takto dítě

získává své první ať už špatné či dobré zkušenosti, které se mu budou v budoucnosti, při

hledání ať už přátel či partnerů hodit. Učitel by proto měl sledovat a pozorovat jak si které

dítě hraje, s kým, jestli někdo není vyčleňovaný ze skupiny a nesedí někde v rožku sám.

Zároveň by v takových situacích měl umět pomoci.

Pohybový rozvoj – se díky hře rozvíjí snad nejsnadněji. Pohybových her je spousta,

s tím, že slouží k protažení celého těla. Dítě se během svého života v mateřské škole v pohybu

zdokonaluje právě díky pohybovým hrám. Zlepšuje se nejen chůze, která by ve třech letech už

měla být ustálená, ale také běh. Díky ustálenosti chůze ji může zlepšovat, např. chůzí po

provaze položeném na zemi, kde si zároveň procvičuje také balanc. Dítě se učí skákat, nejen

snožmo ale také po jedné noze. Celkové celá motorika dostává jiný rozměr a to nenásilnou

formou hry.

3.3 Hra dítěte předškolního věku

Jelikož hra je pro dítě v tomto věkovém období to nejdůležitější, bývá tato kapitola

lidského života často označována jako věk hry. Není to jen tím, že se nevěnuje ničemu jinému

kromě hry, nebo tím že se na ni plně soustředí od začátku až do konce ale také tím, že právě

prostřednictví hry, ať už volné či řízené učitelem, se toho dítě nejvíce naučí. Proto když si dítě

kvalitně hraje, samo si volí námět, záměr, hrové prvky a partnery a je vidět, že hra mu něco

přináší, je dobré dát mu prostor, nechat ho dohrát si a nerušit ho.

Skladba a výběr her se u dětí mění, v závislosti na věku, na náladě a jiných faktorech,

proto ji jde jen těžko určit. Důležitá je momentální situace, ve které se dítě nachází a co právě

prožívá ať už doma, ve školce nebo jinde. Dítě tuto situaci promítá do své hry, snaží se s ní

vyrovnat, přehrát si ji a nějak ji vyřešit. Tím, že se danou situací zabývá, i když mnohdy si ani

neuvědomuje, že by chtělo něco takového řešit, se zbavuje napětí. Do hry vkládá všechnu

15

svoji energii, protože to je to jediné co ho zajímá a co si chce sám v sobě vyřešit. Nejen že

o ni přichází ale také díky vyřešeným situacím a dobrému pocitu energii zase zpátky dostává a

to díky odpočinku, který mu hra nabízí.

Hry předškolního dítěte můžeme rozdělit na:

hry konstruktivní;

hry na zvládání pohybu a prostoru;

námětové hry;

hry s příběhem;

fiktivní hry;

hry s partnerem;

hry na rozvoj spolupráce a zdravého soupeření.11

Konstruktivní hra již z názvu napovídá, že jde o nějaké konstruování neboli stavění.

To se mění po celou dobu předškolního věku. V začátcích dítě staví komíny, nebo jednoduché

cesty podobné bludišti, které však dostávají svůj název až po vzniku, protože když si dítě ve

třech letech začne stavět, ještě neví, co z toho vlastně vznikne. Tento postoj se časem mění

a dítě začíná uvažovat, co postaví i když to třeba několikrát změní. Začíná stavět

propracovanější stavby. Takto se zlepšuje, a čím je starší tím více přemýšlí, co postaví

a nakonec než se pustí do stavby přesně ví co chce postavit, za tím si jde, má svůj cíl a snaží

se ho naplnit.

Pohybová hra umožňuje dítěti vyřádit se nejen po stránce psychické ale také fyzické.

Nejčastěji jsou pohybové hry navozeny učitelkou, která má pro děti nachystanou nějakou ať

už novou nebo známou pohybovou hru, kterou mají děti moc rády a při které ví, že se děti

dostatečně vyřádí a protáhnou se. Stejně jako u konstruktivní hry i pohybová hra se mění

s věkem. Těm nejmenším stačí naprosto jednoduchá hra, u které nebude moc pravidel, a když

tak jen lehká. Postupem času se i pohybová hra vyvíjí a tak šestileté děti zvládnou nejen opičí

dráhu ale také hry s pravidly. Avšak učitelka nemusí být nutně ten, kdo dětem pohybovou hru

organizuje. Při pobytu venku kdy děti mají na zahradě, nebo na hřišti dost prostoru si často

děti rády sami vymyslí hru svoji. Je to díky tomu, že pro děti je pohyb něco co patří k jejich

věku, co je baví a protože donedávna ještě neuměly ani chodit a teď se jejich pohyb nejen

zdokonaluje, ale také zrychluje tak toho chtějí co nejvíce vyzkoušet.

11 Koťátková, 2005, s. 30 - 42

16

Námětová hra je taková hra kdy si dítě samo zvolí námět hry, např. na doktora,

a touto hrou se pak zabývá, dokud ho nepřestane bavit. Dítě si navodí téma, nachystá si

potřebné kulisy, např. postaví si dům z molitanových kostek, a i když to nevypadá pro ostatní

opravdově, dítě ve své hře vidí vše tak jak je v reálném světě.

Hra s příběhem je inspirována nějakým literárním dílem, nejčastěji pohádkou. Dítě si

tak může zahrát na pohádku jemu známou z vyprávění ze školy, nebo z domu, kde mu ji před

spaním vyprávěly rodiče. Většina školek je vybavena kostýmy, díky kterým je hra o to

zvláštnější a pro děti zajímavější. Mohou si tak oživit již známé a přidat vlastní prvky díky

čemuž se u dětí přirozeně rozvíjí fantazie. Pokud ještě učitelka dodá obrázky z díla a děti si je

mohou podle časové posloupnosti samy seřadit, na určitou pohádku se jim pak hraje o to lépe.

Fiktivní hra je velmi podobná námětové hře, protože dítě taky nastoluje známou

situaci, ve které se ocitlo, kterou prožilo, jen s tím rozdílem, že v této hře je spousta věcí

vymyšlená. Malé děti totiž mají tendenci fabulovat a to nejen ve hře ale ve všech činnostech

během celého dne. Nesmíme to brát vážně anebo za to dítě trestat se slovy, že si vymýšlí a lže

nám. Jen si samo domýšlí příběhy a dělá je třeba i lepší než v reálném světě jsou. Fiktivní hry,

které si dítě vymýšlí, mu pomáhají lépe se oprostit od světa a dostatečně se psychicky uvolnit.

Hra s partnerem je to první co nás napadne, když se bavíme o hře dětí. Když dávají

rodiče své dítě do mateřské školy, nebo do jakéhokoliv kroužku nebo centra, čekají, že si tam

jejich děti najdou kamaráda. To však mohou očekávat až v pozdějším věku. Okolo tří let si

děti ještě hrají samy anebo popřípadě vedle kamaráda, ale ještě ne spolu. Fáze kdy si hrají

spolu, přichází o něco později.

Hra na spolupráci a soupeřivost začíná momentem, kdy je dítě schopné najít si

svého hrového partnera, v období kdy si s ním dokáže hrát, spolupracovat, domluvit se

a společně vytvořit tým. Nejde jen o spolupráci dvou partnerů ale také o spolupráci ve

skupině, kterou se děti pokouší naučit učitelka, pomocí vhodných her. Než dítě opustí

mateřskou školu, mělo by umět nejen spolupracovat, ale také soupeřit. Učitelka pro děti

vytváří hry na soutěžení, kdy musí některé děti prohrát, aby mohl být někdo první. Mnoho

dětí nedokáže prohrávat a svoje selhání si berou moc k srdci a každou takovou prohru

opláčou. Proto bychom se měli snažit děti naučit prohrávat, protože v budoucím životě se jim

to bude hodit. Přece nechceme, aby z nich vyrostly jedinci, kteří si nepřiznají prohru, a když

prohrají tak strhnou velkou scénu. Díky tomu, že je naučíme prohrávat už v počátcích, se

takovým stavům vyhneme, nebo je alespoň zmírníme na minimum.

3.4 Hra řízená a didaktická

17

Hra řízená již podle názvu napovídá o tom, že dětskou hru bude někdo usměrňovat,

ovlivňovat ne-li dokonce řídit. Nemusí to být bezpodmínečně učitelka, která do hry dítěti

vstupuje, dalším takovým „narušitelem“ může být dítě ze skupiny, které převezme velení

a hru začne korigovat podle sebe.

Pokud učitelka hru řídí již od počátku, s tím, že i volba hry je na ní, musí děti nejprve

s hrou seznámit, vysvětlit jim pravidla a pokud všichni pochopí, může hru započít. Nejedná se

jen o pohybovou hru ale o všechny hrové činnosti, které musí mít svůj řád a pravidla podle

učitelky. Jestliže učitelka vstupuje do dětské hry až v jejím průběhu, má to za důvod například

konflikty mezi hráči, nevhodné téma nebo hra přestává být hrou. Často se jedná jen o nějaké

pozměnění hry anebo úpravu pravidel, téma však stále zůstává zvolené dětmi.

Hra didaktická na rozdíl od řízené není jen o tom, aby se dítě jen zabavilo, vyřádilo

se, ale také aby si ze hry něco odneslo. Jsou to hry, které mají už předem dáno co se má dítě

naučit, jaký pro něj a zároveň pro učitelku bude výstup z dané hry. Převážně se jedná o hry na

rozvoj slovní zásoby, na procvičení paměti, na koordinaci ruky a oka aj. Samozřejmě, že to

nejsou hry, které by naznačovaly nějaké prvky učení, nebo byly nudné a nezajímavé a děti by

je dělaly s nechutí. Každá učitelka by se měla snažit, aby i didaktická hra, přestože není tak

oblíbená u některých jako hra pohybová, byla něčím zajímavá a zábavná, aby děti zaujala.

Díky takto dobře promyšlené a vymyšlené hře, můžeme děti nenásilnou formou něco naučit,

přestože dětem to jako učení vůbec nepřijde, a to je správně.

Všechna práce také nemusí spočívat na pedagogovi. Když vidí, že děti by si chtěli hrát

s nějakou didaktickou hrou, má je nechat a pouze jim nabídnout další možné varianty, které si

pro ně nabídl a které by je mohly zajímat.

3.4.1 Počítačová hra

Můžeme ji zařadit do her řízených a didaktických, protože učitelka jednak řídí práci

dítěte u počítače a omezuje a také se pomocí takové hry procvičuje didaktická stránka.

Nejdůležitější je vybrat a školou vybavit vhodnými počítačovými hrami, které

odpovídají věku dítěte a jsou zaměřené na vzdělávací činnost. Sama učitelka již pak volí

podle dané situace a tématu vhodnou hru, kterou si dítě po stanovený čas může na počítači

zahrát a něco se tak naučit anebo se zdokonalit v tom co už ví.

Existuje mnoho typů počítačových her a každá rozvíjí něco jiného. Nejčastěji jsou to

však hry na rozvoj myšlení, pozornosti, soustředění, koordinace, paměti ale také doplňovací

hry, hry na prostorovou představivost, předmatematickou představivost, hry s pravidly, hry na

rozeznávání např. barev, zvířat, tvarů, čísel.

18

4 Dítě a počítačV dnešní době je počítač snad v každé domácnosti. Stal se nedílnou součástí

každodenního života mnoha lidí. Díky vyspělejší a modernější době, která jde stále vpřed, se

pomocí počítače dá zařídit spousta věcí a život bez něj si snad už nedokáže nikdo představit.

19

Práci s počítačem a na počítači se děti učí už na základních školách v předmětech

počítačové informatiky. Počítač však umí ovládat již mnohem dříve a to už v mateřské škole,

kdy na něm hrají své první hry. A proto se dostává na povrch otázka je počítač pro dítě

pozitivní věc či negativní?

4.1 Pozitiva počítače

Je k zamyšlení zda může tak malým dětem být počítač k něčemu užitečný, zda tam je

nějaké to pozitivum, kvůli kterému bychom jim přístup měli povolit.

Jaká mohou být pozitiva a výhody počítače?

Výukové programy

Dětské webové stránky

Zdroj informací

V dnešní době, kdy se technologie každý den posunuje kupředu, existuje mnoho

vhodných výukových programů právě pro děti předškolního věku. Jsou většinou pojaté

hravou formou, kdy nejčastěji děti provází nějaká postava, se kterou plní úkoly, například na

rozvoj matematických představ. Po splnění úkolu dostanou za odměnu například hvězdičku a

postupují dále. Takovou to nenásilnou formou si děti mohou zopakovat to, co už znají

a naučit se třeba ještě něco navíc.

Další plusem je určitě řada stránek přímo pro děti, které obsahují různé písničky,

básničky, omalovánky ke stažení, doplňovačky, grafomotorická cvičení. Rodiče tak s dětmi

mohou takové to stránky navštívit a s dětmi vybrat co by si chtěli ať už poslechnout, nebo

kterou omalovánku si chtějí stáhnout, vytisknout a poté společně třeba vybarvit.

Pro děti ale hlavně pro jejich rodiče je velkým plusem internet, který obsahuje mnoho

informací a protože se děti v tomto věku chtějí dozvědět o světě kolem nich co nejvíce

a prochází tzv. „ptacím obdobím“ mohou s rodiči využít počítače jako zdroje odpovědí na

jejich otázky.

Každý učitel i rodič by měl umět zacházet s počítačem a vědět na jaké stránky se může

obrátit, kde nalezne ty správné informace a jaké výukové programy může svým dětem

nabídnout. Příklady webových stránek pro děti, které obsahují zajímavé informace, pohádky,

úkoly pro děti a mnoho dalšího:

www.detskestranky.cz

www.predskolaci.cz

20

www.detskyklub.cz

www.alik.idnes.cz

www.hraveuceni.idnes.cz

www.jablko.cz

www.pohadkar.cz

www.detsky-web.cz

www.detske-omalovanky.cz

www.detsky.net

4.2 Negativa počítače

Nevýhody počítače?

Zdravotní hledisko – zrak, záda, obezita

Psychické hledisko – agrese, začínající závislost, digitální demence

Mateřské školy, které vlastní počítač a které s ním při výuce pracují, musí splňovat

příslušné hygienické normy. Monitor počítače musí být bezpečnější než obyčejné monitory

a to z toho důvodu aby chránil zrak dítěte, které by se na něj mělo dívat z bezpečné

vzdálenosti. Doma však děti monitory nemají tak kvalitní, nebo alespoň ne všichni. Děti moc

rády stojí blízko u počítače nebo se k němu naklánějí, aby co nejlépe viděli. I když třeba na

začátku hry seděli dostatečně daleko, při zabrání do hry ztratily kontrolu a přiblížily se až moc

blízko. Díky takto krátké vzdálenosti a špatným monitorem se dětem může zhoršit zrak.

Častým a dlouhodobým trávením času sezením u počítače si dětí fixují špatné držení

těla. Monitor mají často výš než ve výšce očí a musí tak zvedat hlavu z čehož se mohou

dostavit bolesti za krkem. Naopak díky monitoru, který je níže než ve výšce očí se děti

postupem času začnou křivit a z původního rovného posedu přejdou do mnohem pohodlnější

polohy, která má však za následek ony kulatá záda.

Nedostatek pohybu je jednou z příčin pro vznik obezity, která je v dnešní době

mnohem častější u dětí, než tomu bylo například před dvaceti lety. Obezita s sebou přináší

další rizika, jako jsou cukrovka, zvýšená hladina cholesterolu, vznik vyššího krevního tlaku,

problémy se srdcem a další nemoci, které přetrvávají stejně jako obezita do dospělosti.

Většina rizik obezity se samozřejmě nemusí u dětí projevit a objeví se až postupem času,

počátek je však už u dětí.

Nejen na zdraví může mít počítač negativní vliv, také psychika hraje v tomto tématu

velkou roli. Mnoho dětí má staršího sourozence, kterého pozorují při hraní a který je ke hře

21

také pustí, ale ne vždy to jsou hry vhodné pro tak malé děti. Právě díky nevhodným hrám

s prvky násilí u dětí vzrůstá agrese, která je často charakterizována jako „jednání, jímž se

projevuje násilí vůči některému objektu, nebo nepřátelství a útočnost s výrazným záměrem

ublíži.“12 Děti v tak brzkém věku často ještě neumí rozlišit svět počítačů od toho reálného.

Když se do hry ponoří, neumí přestat a hranici vytyčí jen málo rodičů. Přitom by bylo tak

jednoduché je těmto hrám vyvarovat a ukázat jim jiné, pro ně vhodné hry nebo výukové

programy, nebo ještě lépe počítač jim v tak brzkém věku zakázat a ukázat jim jiné, lepší

alternativy jak strávit den. Je jasné, že pokud se jim naskytne příležitost se k počítači dostat,

ihned ji využijí, ale měli bychom to umět usměrnit a pohlídat si, že se z našeho dítěte nestává

závislý agresor.

Dalším z možných rizik je tzv. digitální demence. U dětí předškolního věku se toto

ještě neprojevuje v celé své míře, pouze se začínají objevovat nepatrné známky. Častým

trávením času u počítače a hraním her se mozek nevyvíjí tak jak by měl. Proto bychom měli

dávat velký pozor na to jak dlouho a jak často děti u počítače sedí, co na něm hrají a snažit se

to co nejvíce omezovat. Tím, že jim necháme volnou ruku, si děti na systém zvyknou a jejich

závislost na počítači bude pokračovat až do dospívání, kde se začnou projevovat následky.

Zejména to bývá zapomínání, které je teď u mladistvých čím dál častější. A není to jen

zapomínání ale také zhoršení prospěchu ve škole. Děti, které si od mala trávit čas u počítače

bez toho aniž by byla stanovena nějaká pravidla, se v pozdějším věku neumí jinak zabavit

a počítač se stává nejen pomocníkem, přístrojem ale také nejlepším přítelem.

5 Využití počítače v MŠ Počítač, pokud už je součástí mateřské školy, by měl sloužit pouze doplňkově,

v minimálním čase, přiměřeně věku, činnostem, organizaci a v době, kdy je ve třídě méně

dětí. Učitelka by měla umět s počítačem zacházet, vědět o programech pro děti, naučit se

počítač správně obsluhovat aby mohla sdělit potřebné informace dětem. Pokud se v mateřské

škole rozhodnou používat pro výuku počítač, je zapotřebí zohlednit to v třídním vzdělávacím

programu.

12 MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže: druhy agresí, přístupy k agresivnímu chování,

poruchy chování, šikana. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2310-5.

22

Když se děti ve škole učí novou dovednost, například jak pečovat o své zdraví, měla

by učitelka nejdříve využít metody jako je experiment, pokus, příklad, pracovní listy,

didaktické hry a až potom může využít počítačový program. Měl by být využíván pouze jako

jedna z nových metod dnešní doby, která může zpestřit a obohatit vzdělávání.

Počítač se v mateřské škole využívá hlavně při řízené činnosti, zejména pro

skupinovou práci. Děti si na něm mohou procvičovat znalosti a dovednosti a něčemu se

přiučit. Zbytek dětí, co nepracují s učitelkou u počítače, dělá jiné činnosti k tématu, například

pracovní listy, prohlíží si knihy. Po určitém časovém úseku by se měly děti vystřídat.

Spontánní hra na počítači je už pro děti starší, které umí pracovat s počítačem. Je však těžší

uhlídat si čas, aby dítě nesedělo u počítače moc dlouho a aby se vystřídaly také ostatní. Po

každé práci s počítačem, ať už řízené či spontánní by měl následovat pohyb, nějaká pohybová

hra na odreagování, uvolnění, zlepšení jemné i hrubé motoriky aj.

5.1 Podmínky využívání počítačů v MŠ

Věcné a hygienické podmínky – důležité je dodržovat hygienické podmínky a také

požadavky na samotný počítač a jeho umístění. Mateřská škola by měla pořídit

funkční vybavení počítače jako je monitor, počítač a další počítačové vybavení.

Monitor musí umístit do výše očí dítěte, vzdálen asi 50 cm (kvůli negativnímu záření).

Nové monitory mají filtr, který splňuje dané normy, pokud škola chce používat starý

monitor, musí jej vybavit filtrem. Také osvětlení monitoru, velikost písma a osvětlení

místnosti hraje velkou roli při zařazení počítače do třídy. Důležité, stejně jako u psaní,

je usazení před počítačem. Chodidla by měla být na zemi, kolena do pravého úhlu,

lokty opřené o desku stolu a navíc je potřeba zajistit dostatečnou vzdálenost od

monitoru a to nejen dítěte pracujícího na počítači ale také okolo postávajících dětí,

které mají tendenci stát až moc blízko monitoru, to vše by si měla učitelka ohlídat

a upozorňovat na to i děti.

Psychosociální podmínky – seznámení dětí s počítačem by mělo probíhat nenásilnou

formou podle zájmu a nepoužívat odborné termíny pokud není potřeba. K tomu je

zapotřebí vymezení čas, který si s dítětem sjednáme na seznámení, protože tak má

jistotu, že jeho zájem o počítač bude uspokojen. Velkou pozornost je přitom potřeba

dát dětem, které se s počítačem ještě nesetkali, protože ho doma nemají ať už protože

rodiče nechtějí nebo protože nemohou. Pozornost by však neměla přesáhnout hranici,

kdy by dítě chtělo hrát na počítači nepřetržitě a nic jiného ho nezajímalo, stejně jako

děti, které doma hrají nepřetržitě. V takových případech by měla učitelka zasáhnout

23

a zkusit vymyslet jiné alternativy a i když to ze začátku nebude jednoduché, musí se

snažit najít pro děti něco zajímavějšího jako třeba pohybovou hru. Pohybem by totiž

mělo být toto hraní na počítači prokládáno, abychom zdůraznili význam pohybu, díky

kterému snižujeme budoucí návyky na využívání počítačů.

Časové omezení – než začne kdokoliv pracovat s počítačem, měly by se uvést

pravidla, mezi která patří také časové vymezení. Je nutné na začátku každé práce či

hraní na počítači určit, jak dlouho může dítě na počítači být a nastavit mu třeba budík,

aby vědělo, kdy má skončit. Pro stanovení přiměřeného času si musíme uvědomit, jak

staré dítě na počítači hraje, protože podle věku se stupňuje čas:

o děti 4,5 roku – 15 minut;

o děti 4,5 – 5 let – 20 minut;

o děti 5 – 6 let – 25 – 30 minut.13

5.2 Organizace

Ve třídě by mě být maximálně jeden počítač, děti se tak učí sociální dovednostem

a komunikaci s druhými. U počítače by měly být maximálně čtyři děti, které by měly sledovat

monitor zepředu a nepostávat po stranách monitoru v blízkosti menší jak 50 cm. To by měla

zajistit učitelka, která sleduje pohyb u počítače a organizuje u něj řízenou činnost.

Organizace řízené činnosti:

učitelka obsluhuje počítač sama, děti vyzývá ke správným odpovědím;

děti se u počítače střídají, učitelka je v roli přihlížejícího a pomáhajícího;

děti pracují samostatně a postupně se střídají;

učitelka využije počítač pro individuální práci s dětmi.14

5.3 Spolupráce s rodinou

O využívání počítače v mateřské škole k výuce by měla učitelka jako první informovat

rodiče dětí. Ti by se měli dozvědět, a být informováni o tom, jak dlouho bude jejich dítě

u počítače, za jakým účelem, jaké budou dětem předkládány programy a hry, s čím se mohou

13 MORAVCOVÁ, Dana. Využívání počítačů v mateřské škole [online].[cit. 2014-06-01]. Dostupné z:

http://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/257/VYUZIVANI-POCITACU-V-MATERSKE-SKOLE.html/

14 MORAVCOVÁ, Dana. Využívání počítačů v mateřské škole [online].[cit. 2014-06-01]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/257/VYUZIVANI-POCITACU-V-MATERSKE-SKOLE.html/

24



seznámit a samozřejmě upozornit na to, že je to jen doplňující prvek a že se díky němu nic

nemění a na prvním místě dále zůstává volná hra a pohyb, kterým je mimo jiné prokládán

pobyt u počítače. Je už pak na každém rodiči, zda čas, který jeho dítě strávilo ve škole u

počítače, nějak zužitkuje a doma jej zabaví jinak, nebo zda po příchodu domů zasedne dítě

znovu k počítači. V takovém to případě na rodiče nemůžeme nijak tlačit ale zkusit jim

navrhnout jinou alternativu co by s dětmi mohli po škole dělat a jak je zabavit jinak než

počítačem, nebo jim alespoň trochu přiblížit možná rizika, která by měl v pozdějším věku

počítač na jejich děti.

PRAKTICKÁ ČÁST

Praktická část je věnována výukovému programu, který je blíže popsán ve druhé

kapitole, a zjištění jeho možného využití při výuce pomocí vlastního vyzkoušení na skupině

dětí z mateřské školy v Prostějově.

Je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola stručně shrnuje cíl celé praktické části

a použité metody. Druhá kapitola se věnuje výukovému programu a popisu vytvořeného

programu „S Večerníčkem za pohádkou“. Ve třetí kapitole jsou nastíněny kroky, postupy při

25

získávání dat. Vyhodnocení již nasbíraných dat, pomoci pozorování a zanášení dat do

záznamového archu je obsahem čtvrté kapitoly. Celou práci, jak teoretickou část tak

praktickou, završuje závěrečné zamyšlení.

1 Cíl a metodyCílem praktické části je zjistit, na skupině dětí z prostějovské mateřské školy, zda je

možné dítě naučit základní vědomosti pomocí speciálně sestaveného výukového programu.

Pod pojmem základní vědomosti jsou myšleny znalosti v oblasti předmatematických

představ jako počítání do deseti, znalost základních barev, tvarů. Dále se do základních

znalostí řadí: umět pojmenovat věci kolem sebe, znát a mít představu o základních domácích

zvířatech, o rostlinách, o ovoci a zelenině, o počasí, ročním období a o částech dne. Dítě by

v předškolním období mělo být schopno zapamatovat si lehké básničky, písničky a umět je

reprodukovat.

V praktické části jsou použity metody pozorování, experimentu a rozhovoru.

2 Výukový programVýukový program je program, prostřednictvím kterého se lidé, většinou děti, něco učí.

Existuje spousta typů výukových programů, ale pro děti jsou nejefektivnější ty s určitým

tématem, například kdy je provází nějaká pohádková bytost nebo něco nadzemského a děti

tak během programu ani nepostřehnou, že se něčemu novému učí.

2.1 S Večerníčkem za pohádkou

K zjištění, jak pomocí počítače a výukového programu se děti učí základní znalosti,

bylo zapotřebí vytvořit takový výukový program, který by odpovídal věku dětí a znalostem,

které si děti v tomto období osvojují.

Již z názvu programu je zřejmé, že tematika se bude týkat postavy Večerníčka

a večerníčkových pohádek. V úvodních minutách přiletí Večerníček, stejně jako ve své znělce

a děti přivítá, poté je program rozdělen na dvě části, a to podle věku dětí – děti mladší (3 – 4

26

roky) a děti starší (5 – 6 let). Další obsah je díky tomuto rozdělení odlišný, na každého však

čekají pohádkové postavy, které skrývají pohádky a úkoly.

Mladší děti se mohou setkat s vílou Amálkou, Rákosníčkem, Makovou panenkou,

Křemílkem a Vochomůrkou, Kmotrou liškou, Broučky a Včelími medvídky. Každá

pohádková postava, nebo pohádková skupina má své určité téma, děti si mohou zvolit, kterou

pohádkou začnou a po rozkliknuti si mohou zvolit, zda se nejdříve podívají na pohádku,

anebo přejdou rovnou k danému tématu. Témata pro mladší děti jsou:

Víla Amálka – POČTY – děti si nejprve procvičí počítání do pěti a poté je

čekají úkoly na poznávání počtů

Rákosníček – BARVY – děti si při prvních krocích projdou barvy duhy a věci,

které jsou s barvou spojené, poté si znalost barev procvičí ve snadných úlohách

Maková panenka – DOMÁCÍ ZVÍŘATA – děti si mohou zazpívat známou

písničku Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře – Krávy, krávy a poté si ke

každému domácímu zvířeti mohou pustit zvuk, který je pro ně charakteristický,

úkolem v této pohádce je poté podle slyšeného zvuku rozpoznat zvíře které

daný zvuk vydává

Křemílek a Vochomůrka – KVĚTINY – děti se naučí základní květiny

Kmotra liška – OVOCE A ZELENINA – tato část je rozdělena na naučení

zvlášť ovoce a zvlášť zeleniny. Úkolem pro děti je poté zobrazovaný kus

zařadit zda patří do zeleniny nebo do ovoce

Broučci – OBLEČENÍ -

Včelí medvídci – TVARY - tato část je zaměřena na poznání základních tvarů

(čtverec, obdelník, trojúhelník, kolo) a jejich následné procvičení v lehkých

úlohách.

27

Po vyzkoušení a zvládnutí všech pohádek si mohou děti vyzkoušet, podle zdatnosti, i některé

pohádky ze skupiny pro starší děti.

Pro starší děti, tedy 5 – 6 leté jsou témata jiná, avšak princip plnění úkolů je stejný,

nejsou tu však jen témata na naučení a následné procvičení ale také třeba na připomenutí si

anebo naučení základních dětských písniček. Starší děti provedou svými tématy Spejbl

a Hurvínek, Maxipes Fík s Ájou, Pat s Matem, Bob s Bobkem, Mach s Šebestovou, Rumcajs

s rodinou a Káťa se Škubánkem.

Maxipes Fík – ABECEDA – část je bez úkolů, děti si mohou projít abecedu

písmeno po písmenu. Ke každému písmenu je poté přiřazena nějaká věc, zvíře,

rostlina nebo člověk, jehož první písmeno se s ním shoduje.

Pat a Mat – DOPRAVNÍ PROSTŘEDKY – část je rozdělena na dopravní

prostředky, které jezdí po silnici, po kolejích, po vodě nebo které létají ve

vzduchu. Úkolem pro děti je poté správně určit dopravní prostředek a

prostředí, ve kterém, nebo po kterém se pohybuje.

Spejbl a Hurvínek – POVOLÁNÍ – děti se v tomto tématu naučí a procvičí si

základní povolání, se kterými se mohou v životě setkat

Bob a bobek – TŘÍDĚNÍ ODPADU – jelikož chránit přírodu bychom měli učit

již naše děti, je toto téma velice aktuální a bylo nezbytné jej do programu

zařadit. Děti se zde mohou naučit, které odpady mají do jaké popelnice

vyhodit. Každá barva popelnice má svou vlastní stranu, na které je spolu s ní i

odpad, který se do ní má vyhazovat. Po naučení všech barev si mohou děti své

znalosti procvičit správným přiřazením odpadu k popelnici, do které patří.

Mach a Šebestová – PÍSNIČKY – na děti čeká v této části malé karaoke, které

děti naučí, nebo s dětmi oživí známé české lidové písničky, jako jsou: Šla

Nanynka do zelí, Skákal pes, Prší, prší a jiné.

Rumcajs – BÁSNIČKY – s Rumcajsem se děti mohou naučit pár básniček na

témata spojená s lesem a loupežníky

Káťa a Škubánek – ANGLIČTINA – děti se mohou naučit s Káťou

a Škubánkem základní slovíčka z různých oblastí jako jsou rodina, ovoce

a zelenina, zvířata, barvy a počty. K dispozici jsou dětem také jednoduché

anglické písničky k danému tématu.

28

Jako kontrola slouží dětem za každým úkolem obrázek usmívajícího se nebo zamračeného

obličeje. Usmívající obličej dětem za potlesku říká, že úkol splnily správně. Zamračený

obličej a zvuk výbuchu je zase upozorňuje, aby se vrátily a zkusily to ještě jednou, protože

jejich odpověď je nesprávná.

Ukázky z výukového programu:

Každá pohádka začíná obrázkem dané pohádky a možností si vybrat mezi úkoly (otazník)

a pohádkou (kamera).

V pohádce O Rákosníčkovi se děti, po shlédnutí tematické pohádky „Jak Rákosníček nevyrobil

duhu“, učí základním barvám duhy. Nejprve se každá barva představí zvlášť spolu s předměty

a pak dětí plní zadané úkoly.

29

V úkolech ohledně domácích zvířátek, si děti poslechnou zvuk a určí zvířátko, které daný zvuk

vydává.

3 Postup při sběru datCílovou skupinou jsou děti předškolního věku z mateřské školy v Prostějově. Pro

pozorování jsem si vybrala dvacet dětí, deset chlapců a deset děvčat, ve věku od tří do šesti

let, se kterými jsem na praxi pracovala a během jarních prázdnin, kdy nebylo tolik práce, jsem

s nimi mohla provést průzkum.

Samotný sběr dat postupoval následovně. S každým dítětem zvlášť jsem si sedla,

vysvětlila mu, co ho čeká a následně mu pustila již zmíněný výukový program. Některé děti

pochopily zadání ihned a okamžitě se soustředily jen na program, jiné se doptávaly

a některým trvalo, než se začaly soustředit.

Velkou oblibu si získala pohádka, která byla dostupná, ke každé pohádkové postavě.

Některé děti se nejprve podívaly jen pohádky a na úkoly se jim moc nechtělo nebo se bály,

proto bylo potřeba zasáhnout a ukázat jim, že to není nic závažného, a že času na to mají,

kolik chtějí a napětí ihned zmizelo. Z pohádek, které prokládaly každé téma, se nakonec stala

část na odreagování, během níž si děti odpočinuly a nastartovaly se na další téma.

30

Celý průběh samotného vypracovávání úkolů byl zaznamenáván do záznamového

archu, pomocí kterého poté bylo možné vše vyhodnotit a zjistit zda se dítě může základní

vědomosti naučit také prostřednictvím výukového programu. Otázky v záznamovém archu

byly sestavovány tak, aby se z nich v konečné fázi dal vyčíst nějaký závěr a výsledek celého

zkoumání.

4 Vyhodnocení zjištěných datVšechny děti v předem připraveném výukovém programu, prošly všechna témata,

splnily zadané úkoly a něco nového se naučily. Pro zjištění jak se jim vedlo, zda pro ně nebyl

problém na počítači pracovat, nebo jestli pochopily všechny zadané úkoly a dobře se

orientovaly, využijeme data zjištěná z již zmíněného záznamového archu:

Otázka č. 1: Přitažlivost programu.

60 % dětí se program velmi líbil a zaujal je. Oblíbenost byla zkoumána, nejen z výrazu

ve tváři, ale také z osobního rozhovoru s dítětem a z jeho komentářů během trvání programu.

Nenašel se nikdo, komu by se program nelíbil a jen 5 % dětí připadal program uspokojivý,

jednalo se hlavně o chlapce, kterým vadila tematika Večerníčku.

Graf č. 1:

60%25%

10%5%

12345

Otázka č. 2: Nejoblíbenější část.

Nejoblíbenější částí programu se podle výzkumu staly úlohy a nová témata, která se

líbila 35 % pozorovaných dětí. Pohádka za nimi zůstala pozadu jen o 5 %.

Graf č. 2:

31

30%

35%

35%

Nejoblibenější část

pohádkanové témaúlohy

Otázka č. 3: Zručnost při ovládání programu.

Většina dětí, celkem 45 %, zvládla obsluhovat počítač bez velkých potíží. Bez

jakýchkoliv chyb to zvládlo 20 % pozorovaných dětí. Mírnou pomoc potřebovalo taktéž 20 %

dětí a jen 15 % dětí mělo s obsluhou problém a potřebovaly větší množství pomoci. Většinou

se jednalo o děti kolem 3 roku života. Mezi dětmi se nenašel nikdo, kdo by s počítačem

neuměl pracovat vůbec nebo kdo by i po výpomoci nezvládl pracovat sám.

Graf č. 3:

20%

45%

20%

15%

Zručnost při ovládání programu

12345

Otázka č. 4: Pochopení zadaných úkolů.

Naprosto bez problémů pracovalo 15 % dětí. S malou pomocí a vysvětlením to však

nakonec zvládl i zbytek dětí. Mezi dětmi se našlo jen jedno, které zadané úkoly nepochopilo.

Graf č. 4:

32

15%

40%

40%

5%

Pochopení zadaných úkolů

12345

Otázka č. 5: Získání nových vědomostí a jejich uplatnění při vypracování úkolů.

Více jak polovina dětí dokázala po naučení se novému tématu, vypracovat bez

problému zadané úlohy a využít tak zrovna nabitých vědomostí. Pouze jedno dítě nedokázalo

získané vědomosti uplatnit při splnění úkolů.

Graf č. 5:

25%

55%

15%

5%

Získání nových vědomostí a jejich uplatnění při vypracování úkolů

12345

Otázka č. 6: Využití nových znalostí v praxi (rozhovor s dítětem).

Poslední otázka ze záznamového archu se týkala toho, zda děti dokáží v praxi využít

toho, co se v programu naučily. Tento průzkum probíhal během rozhovoru s dítětem na daná

témata a zjištění zda si něco zapamatovalo a naučilo anebo zda se jen podívaly na pohádky

a nic si nepamatuje.

33

Více jak polovina dětí neměla problém mluvit o tom, co se naučila a jak by své

znalosti spojila s praxí. Jen 15% dotazovaných dětí mělo problém, vzpomenout si na vše co se

naučily a jak to spojit s reálným světem.

Graf č. 6:

30%

55%

10%

5%

Využití nových znalostí v praxi

12345

ZÁVĚR

Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda je počítač pro dítě negativní nebo

pozitivní a jak jej v tomto případě využít.

Můj osobní názor na celou věc byl před začátkem celé práce negativní. Byla jsem

proti, aby dítě, které ještě neumí ani číst ani psát, jen bezmyšlenkovitě klikalo na nějakém

34

stroji. Když jsem procházela první knihy a zjišťovala, jaká mohou být negativa a jaká

pozitiva, začal se můj názor na celou věc měnit.

Negativa počítače sice nelze přehlížet, protože škodí na zdraví a nejen na tom

fyzickém ale i na tom psychickém, ale dají se zmírnit, jako například vymezenou dobou práce

na počítači, zamezením hraní násilných her, či dohlížení na správné držení hlavy a těla při

práci.

Když jsem začala pracovat na výukovém programu, který se stal klíčem ke zjištění,

zda počítač může naučit děti elementárním znalostem, bylo nutné věnovat vše dětem a znát

jejich věkovou inteligenci, aby se naučily jen to, co odpovídá jejich stáří.

Samotným zavedením programu do praxe a následným pozorováním jsem došla

k mnoha zajímavým výsledkům ale hlavně ke zjištění, které pro mě bylo tím nejdůležitějším

a to, že děti se mohou základní vědomosti naučit stejnou nenásilnou formou, jako při

normálním učení v komunitním kruhu. Dokonce některá témata ještě lépe, díky jak slyšené,

tak viděné a zároveň prožité formě.

Není proto špatné zařadit počítač, jako další pomůcku k naučení nových vědomostí.

Samozřejmě v přijatelné časové frekvenci ve školce anebo doma jako pomocníka pro rodiče,

kteří to jistě ocení.

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ A LITERATURY

BRUCEOVÁ, T. Předškolní výchova. Praha 8: Portál, 1996. ISBN 80-7178-068-5.

35

KOŤÁTKOVÁ, S. Hry v mateřské škole v teorii a praxi: význam hry, role pedagoga, cíl hry,

soubor her. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0852-3.

MARTÍNEK, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže: druhy agresí, přístupy

k agresivnímu chování, poruchy chování, šikana. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-

2310-5.

MORAVCOVÁ, Dana. Počítače v mateřských školách [online].[cit. 2014-06-01]. Dostupné z:

http://www.ucitelskenoviny.cz/?

archiv&clanek=4979&PHPSESSID=0f25f5ca140cecb2f5e2a53fa17d088d

MORAVCOVÁ, Dana. Využívání počítačů v mateřské škole [online].[cit. 2014-06-01].

Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/257/VYUZIVANI-POCITACU-V-MATERSKE-

SKOLE.html/

PRŮCHA, J., WALTEROVÁ, E., MAREŠ, J. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995.

ISBN 80-7178-029-4.

SPITZER, Manfred. Digitální demence: jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum. 1.

vyd. Překlad František Ryčl. Brno: Host, 2014, 341 s. ISBN 978-807-2948-727.

ŠIMÍČKOVÁ – ČÍŽKOVÁ, J. Přehled vývojové psychologie. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci, 2008. ISBN 978-80-244-2141-4.

SEZNAM PŘÍLOH

Příloha č. 1: vyplněný záznamový arch – muž 1


36











Příloha č. 11: vyplněný záznamový arch – žena 1

Příloha č. 12:vyplněný záznamový arch – žena 2









VYUŽITÍ POČÍTAČE PŘI NAUČENÍ NOVÝCH A PROCVIČENÍ STÁVAJÍCH VĚDOMOSTÍ POMOCÍ VÝUKOVÉHO PROGRAMU

37

VĚK DÍTĚTE – 3 roky

POHLAVÍ - muž

1. Přitažlivost programu (zvolené téma)

1 2 3 4 5

2. Nejoblíbenější část

Pohádka nové téma úkoly

3. Zručnost při ovládání programu

1 2 3 4 5

4. Pochopení zadaných úkolů

1 2 3 4 5

5. Získání nových vědomostí a jejich uplatnění při vypracování úkolů

1 2 3 4 5

6. Využití nabitých znalostí v praxi (rozhovor s dítětem)

1 2 3 4 5

Poznámky: číselné hodnoty 1 – 5, kde 1 je nejlepší a 5 nejhorší

38

Příloha č. 1


VĚK DÍTĚTE – 5 let

POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5

6. Využití nových znalostí v praxi (rozhovor s dítětem)

1 2 3 4 5


39

Příloha č. 2



POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


Příloha č. 3



POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


Příloha č. 4



POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5

Poznámky: číselné hodnoty 1 – 5, kde 1 je nejlepší a 5 nejhoršíPříloha č. 5



POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - muž


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5



VĚK DÍTĚTE- 5 let

POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5




POHLAVÍ - žena


1 2 3 4 5




1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


1 2 3 4 5


ANOTACE

Jméno a příjmení: Lucie Bílá

Katedra: Katedra technické a informační techniky

Vedoucí práce: PhDr. Jiří Dostál, Ph.D.

Rok obhajoby: 2014

Název práce: Počítač a dítě předškolního věku

Název v angličtině: Computer and preschool child

Anotace práce: Závěrečná práce je zaměřená na počítač a jeho vliv na dítě. Hlavním cílem je zjistit jaká jsou negativa a jaká pozitiva počítače a zda je možné využít počítač jako prostředek k naučení elementárních znalostí pomocí výukového programu.

Klíčová slova: dítě, počítač, pozitiva, negativa, využití počítače, výukový program

Anotace v angličtině: The final work is focused on the computer and its impact on the child. The main objective is to find out what are the negatives and positives computer and whether it is possible to use the computer as a tool to teach elementary knowledge through the tutorial program.

Klíčová slova v angličtině: child, computer, positive, negative, use of computer, tutorial program

Přílohy vázané v práci: 20 vyplněných záznamových archů- 10 chlapců- 10 děvčat

Rozsah práce: 58 stran

Jazyk práce: český

Date post:	18-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Theses · Web viewThe final work is focused on the computer and its impact on the child. The main...

Documents