DĚTSKÁ PŘÍLOHA MĚ-SÍČNÍKU NOVÝ ŽIVOT. REDAKCE: R A D A R VIA CONCORDIA, i 00183 ROMA, ITALIA ČÍSLO 1/73 LEDEN 1973.

973

A J i S L

o 1973

T I S Í C LET Praha - Hradčany - Svatý Vít. I kdybychom prošli tisíce mést a viděli statisíce chrámů, nezmýlíme se! Hradčany

vždycky poznáme na první pohled. A nedovedli bychom si je ani představit bez chrámu svatého Víta, jako bychom si nedovedli představit tu nejmenší českou vesničku bez cha-rakteristického českého kostelíka. Jedno patří nerozlučně k druhému, neboť křesťanství je nerozlučně spjato s poctivou českou duší. Vždyť víra vytvářela náš národ, z víry se rodila naše národní tradice.

Letos si připomínáme 1000 let založení pražského biskupství. Jak k tomu došlo, co pro náš národ znamenala a znamená tato událost? O tom si povíme obšírněji v příštích číslech Radaru.

Oslavy v místních krajanských skupinách vyvrcholí mezinárodní poutí českých kato-líků do Ríma v létě tohoto roku. Kolik z vás se jí účastní? Těšíme se na shledanou s vámi a už dnes vás vítáme do Říma!

ALBERT LAMORISSE:

ČERVENÝ BALÓNEK e stejnojmenného francouzského originálu volně přeložit David Tománek.

jeden chlapec, říkali mu Jeměl bratra ani sestru a moc ho

mrzeipfže musí být stále sám doma. A pak si jednou přinesl domů ztracenou ko-čičku). jindy zas zaběhlého pejska. Ale maminJs^se zlobila: »Podívej, Pascale, co nám tu te!v pejsek a kočička nadělají špíny.« A Paäpal se octnul zase sám na krásně naleštípých parketách v bytě své maminky.

Jednou/ŕäno na cestě do školy vidí PascaL-iía plynové lampě uvázaný krásný

balónek. »Takový krásný baló-a jistě je mu tu smutno,« blesklo

mu myslí a už se šplhá na lampu a od-vazuje ho. Potom rychle dolů, tašku do

B ruky - a honem na stanici autobusu, le průvodčí zná předpisy: »Do auto-

busu se nemohou brát ani pejsci, ani velké balíky, ani balónky.

Ti s pejsky jdou pěšky. Ti s balíky si vezmou taxík. Ti s balónky je pustí do vzduchu.«

Pascalovi se ale nechce pustit balónek. Průvodčí už dává znamení - a autobus

odjíždí bez něho. »Nu, co dělat,« říká si Pascal, »do

školy tedy musím jít pěšky. « Když tam došel, byla již vrata zavřena. Všichni se diví - » Co jsou to za novoty, přijít pozdě a ještě k tomu s balónkem?« Pascal svě-řuje balónek školníkovi, který zrovna za-metá dvůr. A protože je to poprvé, kdy Pascal přišel pozdě, nedostává žádný trest. U východu si pak Paschal vyzvedl ba-lónek, který měl školník mezitím u sebe v bytě.

Ale začíná pršet.» Koho by to nenaštva-lo, ty autobusové předpisy,«říká si Pascal, když vidí před sebou dlouhou cestu domů pěšky. » Hlavně, aby nezmokl balónek,« myslí si a hned prosí jednoho starého pána, aby pod jého deštníkem mohl scho-vat balónek. Když pak pán šel jiným směrem, Pascal poprosil někoho jiného, a tak se od deštníku k deštníku dostal domů.

Maminka byla ráda, že se Pascal ko-nečně vrátil. »Kde ses to zas toulal, ty neposedo ? No, proč ses vrátil tak pozdě ? « ptala se ho. - » To jenom kvůli balónku!« A to se maminka tak rozčílila, že vzala balónek a vyhodila ho oknem ven.

Když pustíme balónek do vzduchu, uletí a zmizí. Ale Pascalův balónek zůstal před oknem a díval se na Pascala a Pascal na něj. Chlapec byl překvapen, ale zase ne tak moc - přítel pro druhého přece udělá všecko - a když je to balónek, neodletí. Pascal opatrně otevřel okno, chy-til balónek a schoval jej ve svém pokoji.

Příštího rána pouští Pascal balónek z okna. »Počkej na mne před domem!« káže mu, pusu mámě a už utíká ze scho-dů. Pak zavolal jen: » Balónku, balónku!« a balónek přišel k němu. Balónek začal sledovat Pascala jako pejsek svého pána. A to ho nikdo nemusel držet na šňůrce! Ale jako všichni pejsci, ani balónek moc neposlouchal. A když ho chtěl Pascal chytit, aby přešel ulici, balónek zkrátka ulít. Pascal si ho naoko nevšímal. Jde po ulici, jako by balónku nebylo a hup za příští roh.

- » Kam mi ten Pascal jenom mohl zmi-zet - ještě před chvilkou jsem ho viděl. Třeba ho už nikdy nenajdu! « Balónku je z toho do pláče a když vidí Pascala, moc ho to mrzí a umiňuje si, že bude poslouchat.

Na silnici mu Pascal přikazuje: » Ba-lónku, bud poslušný a neztrať autobus z očí!« A to jste měli vidět, jak všichni lidé vrtěli hlavou - balónek, který se třepetá za autobusem!

Pascal došel ke škole. »Balónku, ba-lónku! « volá, ale ten se zas nechce nechat chytit. Už zvoní zvonek, volá Pascala do školy. Sotva ale balónkův přítel zmizel za vraty, přehoupává se balónek přes zed a chce si jít sednout na místo za děti. Pan učitel je moc překvapen, když vidí takového podivného žáka. A děti tropí takový hluk, že se přišel podívat pan ředitel, co se děje.

»Balónky ve škole nemají co dělat,« říká pan ředitel a chce balónek chytit -ale nadarmo. A ještě k tomu musí jít na radnici.

Ale balónek se rozhoduje jinak - letí za panem ředitelem na radnici. Lidé ze čtvrti, kteří ho dobře znají a najednou ho vidí jít kolem s balónkem, vrtí hlavou: »Pan ředitel se baví. To není hezké. Takový ředitel školy by se neměl chovat

jako malé dítě.« Ten se, chudák, pokou-šel chytit balónek, ale marně a nakonec se musel smířit s tím, že tak půjde až na radnici. »Potrestám pana ředitele, že mi zavřel Pascala,« řekl si balónek a svůj plán také provedl. Ve škole pan ředitel hned osvobodil Pascala' a moc se mu ulevilo, když je viděl oba dva odcházet.

Pokračování

JAN PALACH

Jméno, na které nesmíme zapomenout. 16. ledna 1969 se dobrovolné stal hořící pochodní, aby lidé nezbloudili ve tmě tyranství a nesvobody.

V Římě postavili na náměstí po něm pojme-novaném pomník, znázorňující oběť mladého hrdiny.

V prosincovém čísle jsme otiskli článek o nově přijatém znaku P. Dr. Mandla a o tom, že tento erb převzal jako dědictví synovec zesnulého. Někdo se podivil, že i v dnešní době mohou vznikat nové znaky. Na vysvětlení nám autor napsal dva články, které otiskujeme v tomto a únorovém čísle.

ADOLF F . J. KARLOVSKÝ, člen-korespondent Mezinárodní heraldické akademie

HERALDIKA OD DÁVNOVEKU AZ PO DNEŠEK Každý z těch, kteří se v našem techni-

ckém věku zabývají heraldikou, setkává se stále znovu s přesvědčením, že rodo-vý erb je bud něco, nač mají právo jen šlechtické rody, nebo alespoň, že občanská rodina nemá dnes už možnost znak prá-voplatně získat. Obojí tento názor je zcela nesprávný, stejně tak jako rovněž často se vyskytující opačné přesvědčení, že každá rodina měla kdysi v minulosti erb, a že je tedy pouze třeba jej »najít«.

Znaky, i když původně vznikly jako rozpoznávací znamení středověkých ry-

tířů, nebyly nikdy výlučným majetkem ně-jaké společenské třídy. Důkazem jistě mů-že být, že z odhadovaného asi půl milionu znaků na světě je jich značná většina nešlechtických. A skutečně, už krátce po vzniku heraldiky, někdy mezi první a dru-hou Křížovou výpravou, setkáváme se vedle znaků rytířů také s erby městských patriciů (v Praze třeba známé rodiny Ro-tlevů, jejíž znak je i na budově Karolina) a pak rychle i řemeslníků a v některých krajích i sedláků. Jsou dokonce doloženy i erby příslušníků »nečistých povolání«,

3

tedy popravčích mistrů a pohodných, nebo židů, které středověk nikdy nepočítal mezi plnoprávné občany.

O původu znaků jednotlivých rodů se sice zachovala řada pověstí skoro u všech kulturních evropských národů, ale jejich údaje je nutno brát se značnou reservou. Nejpravděpodobnější bude asi střízlivá skutečnost, že nejstarší erby ve formě víceméně libovolných znamení umístě-ných na štítech, byly volně přijaty, aby umožnily rychlé rozpoznání svých nosi-telů, jejichž obličej zcela zakrývala za-vřená hrncovitá přílba. Tato znamení byla zpočátku velmi prostá, často jen pouhá geometrická dělení štítu, jak jsme to třeba viděli u knížat z Lobkovic. Také počet tak zvaných »obecných figur« byl pů-vodně velmi malý a rozšiřoval se postupně teprve s tím, jak erbovníků přibývalo. Vý-běr námětů je prakticky neomezený, od lidských bytostí přes zvířata, rostliny a přírodní úkazy až po výrobky lidských rukou, ať už to jsou zbraně přinášející zkázu, nebo pluh pilného rolníka či třeba hornická kladívka. Jedné skupině zna-mení však byla dávána přednost od sa-mého začátku a i dnes se těší trvalé obli-bě. Jsou to tak zvané erby »mluvící«, totiž takové, které svým obrazem vyja-dřují jméno svého nositele. Jako příklad uveďme třeba červenou růži ve vyobra-zeném znaku pánů z Rožmberka, nebo buben, se kterým se setkáme ve štítě

pánů z Bubna. Z roku 1945 si připomeňme kovadlinu v tehdy vzniklém erbu gene-rála Eisenhowera, jehož jméno by bylo možno přeložit asi jako » železotepec «.

Vedle znaků volně přijatých se však brzy setkáváme už i s erby, které panovní-ci udíleli - asi jako dnešní vyznamenání -různým zasloužilým osobám. Římští císa-řové počínaje naším Karlem IV. pověřo-vali touto funkcí, nazývanou palatinát, i významné jednotlivce, nebo i dědičně staré šlechtické rody. Dokonce i papež měl své palatiny, kteří udělovali znaky občanským osobám jeho jménem. Své-mocné přijímání znaků pokračovalo ovšem i v těchto dobách, a to zvláště na úze-mích, jejichž občané byli vždycky osobně svobodni, jako třeba Švýcarsko nebo Ni-zozemí, kde i v dnešní době bezmála nenajdeme rodinu, která by neměla staro-bylý erb, děděný po řadu generací.

Dnes jsou právo na znak, či způsobilost k jeho nabytí, přiznávány všem osobám bez rozdílu původu a ve většině států, požívá rodový erb stejné zákonné ochrany jako třeba rodinné jméno nebo firemní značka. Zájem o znaky, jako symboly zdravé rodové tradice a pokrevního pří-buzenství nesmírně vzrostl od začátku našeho století, takže třeba státní heroltské úřady v Anglii, Skotsku či v Irsku, mají dnes několikrát větší erbovní agendu, než v časech vrcholného středověku. Rekordu však asi docílila Austrálie, ve které se počet erbovních rodin od konce druhé světové války zdesateronásobil!

A příště si tedy řekneme, jak je možno získat znak v dnešní době.

1. leden je Den míru. Raoul Follereau, apoštol míru, vyzývá

mládež celého světa ke vzpouře: »Ano, vzbuřte se! Vzbuřte se, když

pochopíte, že atomová letadlová lod má hodnotu tří milionů tun obilí, že s tím, kolik stojí jedna raketa, by bylo možno rozdělit chudým sto tisíc tun cukru, že o jednu ponorku více znamená o padesát tisíc tun masa méně pro hladové.

Revoluce? Ano. Ve prospěch těch, kteří se dnes večer uloží - často na zemi - hla-doví, ve prospěch těch dvou miliard lidi, mezi nimiž 69% je pod dvacet let.

Je čas navždy uzavřít nelidské dějiny lidstva ! «

R. Follereau, Kniha lásky

4

NASE NÁRODNÍ GALERIE

ľ f í ú ľ ' f « , Prfmi VAL ta\tA

Veron ika Válková, N ě m e c k o A • P e t r Toušek , Švédsko

(S laskavým svolením LDC)

A. Mossello Guadagni - E. Bellone

Tribun Sebastianus

2. - Salve, Marku, jaká byla služba? - Dnes to ušlo, Augustus je v dobré

náladě. - Tak příjemný odpočinek!

U brány zastavuje tribuna strážný: - Ptal se tu po tobě nějaký muž.

3. Aniž by dal najevo, že návštěvníka zná,

seskakuje tribun s koně a vstupuje s mu-žem do strážního domku. - Něco vážného, otče Luciáne? - Dnes v noci zatkli Marka a Marceliana. - Vím to. Kde jsou uvězněni? - V domě Nikostrata, na Palatinu. - Neznám ten dům. - Pošlu ti sem zítra chlapce, ukáže ti

cestu. - Udělám, co bude možné.

4. - A nyní pojd, nesmíme na sebe upozornit.

U brány dodá Sebastianus úmyslně na-hlas: Zkusím to, ale nic ti neslibuji.

A obrácen ke strážnému: - Císař si mě sice oblíbil, ale nemohu přece k němu chodit s každou hloupostí!

- Mohl bych mluvit s tribunem Seba-stianem ?

- Ještě se nedostavil, musíš počkat. Kněz Lucián se vzdálil několik kroků

od vchodu do paláce římského císaře Diokleciána.

Tribun Sebastianus se narodil v Jižní Galii. V císařském vojsku si získal výz-namné místo, nyní je dokonce velitelem císařovy osobní stráže. Je tajným křesťa-nem a to je v době pronásledování velmi nebezpečné. Ovšem, při svém postavení může udělat pro pronásledované hodně dobrého.

6. Na druhý den: - A to nemáš v celém Římě jiné místo

na hraní? - Oh promiň, vznešený tribune, ale dí-

val jsem se na střídání stráží. Moc se mi to líbí. Teď však už půjdu domů ...

- Kousek tě doprovodím. Tak ty bys byl rád vojákem?... Sebastianova slova se ztrácejí v postranní uličce.

7. - Kdo je tu? - Sebastianus, velitel císařské stráže.

Otevři, musím s tebou mluvit. - Se mnou? Vstup tedy. Chlapec se už nenápadně vytratil.

- Ukaž mi vězně. - Jaké vězně? Nikoho tu nemám!

Ukaž mi Marka a Marceliána. A hned. - Ale já mám rozkaz... - Víš, kdo je velitel císařské osobní

stráže? Ukaž mi, kde jsou! Nikostratos vede bázlivě tribuna do-

vnitř. Pokračování

»Z mnoha míst, od. " malých " i " vel-kých " jsem dostal výzvu, abych psal pro Radar. Jsem v chvatu příprav na odlet do pouště Kalahari, kde letos strávím své nejteplejší vánoce a Nový rok (narozeniny) v mém životě. Přesto chci poslechnout. A tak sedám k psacímu stroji, předem, abych pozdravil čtenáře Radaru ještě z Evropy a dále, abych připojil něco z deníku táborů na Kostivalu a v podhradí, jak bylo v Radaru slíbeno ! «

J. K. Baby

F I P S Ne, nechci se chlubit cizím peřím.

Tento nápis jsem četl v časopise » Skaut-exulant«, roč. 1958. Na straně 131 píše redaktor Radaru našim dětem (dnes už většinou poženěným a povdávaným):

Ani nevíme, kde se vzal. Najednou tu byl. Kdo? KDO? Nu, on přece, fips Fips, FIPS, F I P S ! Kde? Všude, tam i tady, nahoře i dole, uvnitř i venku, ve dne i v noci. A kdo to ví? Nu, neví to nikdo. Ale jeho působení je vidět všude.

Byl to on, který se najednou objevil na světnici Pomněnek a namluvil skaut-kám, aby nastrojila Imbi a pak lise jako nevěsty. A Janu, které říkají všichni » Honzík «, za ženicha. A jak je nastrojily! Nevěsta měla závoj dlouhý přes pět metrů. A co tu bylo muzikantů: flétnisté či flétnistky, harmonikári či harmoni-kářky, že až uši přecházely.

To on zahnal myš pod postel paní učitelky S., a on ji pak celou noc strašil. Byl to on, který si vlezl do hlavinky Cecilie a jako neviditelný rajtoval na jejím koňském ohonu (to je, prosím, ten moderní pěkný účes) a zase jen on ji nutil, aby byla nehodná - ale jen chvi-lenku. A pak si již zase přeskočil na Marcelku a sbíral s ní lískové oříšky. Celý pytlík spolu nasbírali. Marcelka se popálila kopřivami a Fips, ten nezbeda, ne! Oříšky jedli spolu, jenže Marcelka zbytky pěkně uklidila, a Fips je naházel pod postel Dorynky, Katynky a Anči! Ten nezbeda! Když pak se měly dávat hvězdičky za nejlépe uklizenou postýlku, našli tam vedoucí rozházené oříšky a byl konec.

Fips provázel skauty při pochodování, lezl jim do kufru a přehazoval věci, svalil je, když utíkali! Oh, nebohé děti! A přece, ačkoliv je Fips jen zlobil, měly

8

— —

— —

) Í á ) Í á —

-

) Í á n̂ifm — —

ho všechny rády a o tom, co vše vyvedl, si budou ještě po dlouhých letech vyprávět!

Nu, a z tábora » Zápolí I. « u Heidel-bergu zabloudil Fips také na Ko3tival. On to byl, který popletl na mapách rodičů jméno Glatt se Glattalem a tak mnozí hledali Kostival docela jinde, on to byl, který zavlekl kostru loupežníka Babinského do sklepení hradu, on spustil krupobití na stanový tábor Jánošíků, takže většina skautů » plavala « i se stany, on naháněl do Dívčího hradu komáry, aby zpívali skautkám své bzučivé pís-ničky do spaní, on byl při pečení lívan-ců, když kluci vyvrátili dveře, on to byl, který pomáhal panu faráři uloupit vlajku a kytaru a schovat je v noci v sakristii, on to byl, který zasedl k psaní deníku, ale jiného, než co byl napsán jako ofi-cielní táborový deník.

A z » Fipsova deníku « vám něco příště přečteme.

Skauti Pavel, Jindra a ostatní, přišli na dobrý nápad. Vědí, že vánoce přinášejí kromě tolika pěkných věcí jednu velikou škodu: ztrátu tisíců a milionů vánočních stromků.

» Zachráníme, co se dá ! « řekli si a za-plavili naši čtvrť letáčky: Pomozte nám zachránit vánoční stromky! 1. Nestavějte je blízko topných těles. 2. Zalévejte je. 3. Neuřežte jim špičku. 4. Zatelefonujte nám, po svátcích u vás

stromek vyzvedneme a zasadíme tam, kde je málo zeleně!

Kolik stromků takto zachrání? Ještě to nevím, ale bude jich jistě pěkný počet.

Kde skončil váš vánoční stromek, na smetišti ?

Vypadá to na silvestrovský večírek, ale nemylte se: fotograf tu zachytil návštěvu děti storsandsk é letní školy v pivovafe pana Aase v Drammen.

července do 12. srpna, jak pro chlapce, tak pro děvčata. Je možné, aby se totéž dítě účastnilo obou turnusů.

Kdo má zájem o bližší informace týkající se účasti, času, finanční otá-zky atd., ať se obrátí přímo na adre-su: P. Blažej Müller, Velehrad, Post-fach 1, 1172 WIEN, Österreich.

Jistě bude též rekreace dětí v Nor-sku. Zde může podat podrobné infor-mace: Pí Anna Kvapilová, Hölandsgt. 1, OSLO 6, Norge.

P. Pavel Kučera projevil zájem o or-ganisaci tábora v Německu. Zde proza-t ím nemám žádných přesnějších zpráv, zda a v jakém měřítku se uskuteční. Jakmile je dostanu, hned sdělím.

Organisací rekreací mládeže od 13 do 17 roků a též mládeže nad 17 roků byl pověřen: P. Josef Šimčík, Feldstrasse 109, 8004 ZÜRICH, Schweiz. Pravděpodobně ještě pra-cuje na plánu organisace těchto re-kreací. Kdo má zájem, ať napíše přímo na jeho adresu.

Já osobně v roce 1973 nemohu pracovat na tomto úseku činnosti. Milerád však poradím a zodpovím dotazy, pokud bude v mých silách a možnostech.

S pozdravem všem » starým « i no-vým táborníkům _ T r . „ ,

P. Vojtech.

Mnozí na začátku roku budou plá-novat, alespoň v hlavních rysech, svůj celoroční program. Domnívám se te-dy, že bude užitečné, aby rodiče vě-děli, jak to bude v roce 1973 s re-kreacemi naší mládeže v zahianičí.

Loni byl tak velký zájem o naše tábory, že jsme se letos rozhodli uspo-řádat dva turnusy a sice, od 1. čer-vence do 21. července a druhý od 23.

Kasička RADARU

K A M L E T O S N A T A B O R ?

Minule jsme neuvedli jmé-na podporovatelů Radaru, ačkoliv jich bylo několik. Do-háníme to tedy dnes oznáme-ním, že do kasičky Radaru přispěli:

V. Zavadil, Austrálie -25 dolarů F. Keš, Německo - 20 DM M.]V. Koubová, Rakousko - 20 šil. S. K. Mrázková, Němec-ko - 25 DM S. M. Georgie, U.S.A. -10 dolarů J. a M. Mácovy, Ně-mecko - 5 DM Přátelé z Německa -10 DM

9

Víte, že česká řeč v sobě skrývá ohromné bohatství? M y ho objevíme a využijeme v soutěži roku 1973:

Jak bude probíhat naše soutěž: 1) V každém čísle Radaru uveřejníme jakýsi druh doplňovačky, kterou vyplníte

takto: do horního řádku napíšete odpověď, do druhého řádku příslušnou hodnotu každého písmene, kterou najdete v této tabulce:

A = 5 G = 28 N = 4 T = 6 B = 18 H = 25 Ň = 31 T = 27 C = 19 C H = 20 O = 3 U = 10 Č = 26 I = 2 P = 15 V = 9 D = 14 J = 16 R = 13 Y = 17 Ď = 30 K = 8 Ř = 21 Z = 24 E = 1 L = 11 S = 7 Ž = 22 F = 29 M = 12 Š = 23

(Samohlásky a, e, i, o, u, y mají hodnotu uvedenou v tabulce, ať jsou krátké nebo dlouhé, s háč-kem, kroužkované nebo přehlasované.)

2) Na okraj napíšete součet řádku a dole pak celkový součet. Na příklad:

řeka v ČSSR D | U | N | A | J

49 14 ¡ 10 | 4 | 5 | 16 49

K | L | O | B | O U | K | Y 78 8 11 | 3 | 18 | 3 10 8 | 17 78

S ! N I É I Ž | K I A p

47 7 | 4 | 1 | 22 j 8 | 5

p

47

L | A | S | I | C | K A 64 11 | 5 | 7 | 2 | 26 | 8 5 64

238

město v ČSSR

hora v ČSSR

zvire

3) Doplňovačku se jmény, čísly a součty vystřihnete nebo opíšete a pošlete do redakce Radaru.

POZOR! Na jednu otázku jsou možné různé odpovědi. Napf.: reka: Dunaj, Orava, Otava atd. Hodnota slova však bude různá. Vy se snažte najít a potom napište slovo, které dosáhne nejvyšší možný počet bodů!

4) V redakci Radaru založíme zvláštní banku, která zapíše do své vkladní knihy výsledky každého soutěžícího. Ke každému dalšímu řešení, které pošlete, vám banka připočítá 10 procent ( = jednu desetinu) úroku z předcházejí-cího vkladu.

10

Príklad: Petr získá za první řešení 238 bodů. V únoru pošle řešení druhého čísla, kde získává 358 bodů, dohromady tedy 596 bodů. Navíc dostane úrok 24 bodů (zaokrouhleně), má tedy celkem 620 bodů. Pošle-li i další rozřešení, připočítá mu banka navíc deset procent předchá-zející částky, tedy 62 bodů atd.

5) Odměňuje se: a) Nejvyšší vklad každého čísla, b) První tři nejvyšší částky dosažené na konci soutěže.

Důležitá upozornění: 1) Řešení musí dojít do redakce do 10. každého následujícího měsíce, tedy

lednové do 10. února, únorové do 10. března atd. Toto časové omezení neplatí pro zámoří.

2) Neztraťte tabulku s abecedou, budete ji potřebovat až do konce soutěže. 3) Je možné začít nebo pokračovat v soutěži od kteréhokoliv čísla. 4) Jako při minulé soutěži, je dovoleno použít různých knih, slovníků a poradit

se s rodiči a přáteli. Jména však musí být napsána podle českého pravopisu! 5) V každém následujícím čísle uveřejníme jméno výherce a jeho odpovědi. I. úkol:

Strom

Český král

Zámek v Čechách

Město v ČSSR

Čtvrť Prahy

Pták

Odměna: Úplná, neorazítkovaná série známek, kterou vydal Vatikán k Mezi-národnímu roku knihy (Hodnoty: 30, 50, 90, 100, 130 lir). «

ŠTĚPÁNKA KEŠOVÁ z Německa: » Chodím do reálky a proto musím jezdit autobusem do vedlejší obce. Odpoledne píšu úlohu a dávám pozor na moje dvě sestřičky Helenku a Michaelu. Už se těším na příští tábor. Moje kamarádky by taky rády jely se mnou, ale protože neumějí česky, nemohou.«

Její sestra Maruška popisuje, jak lovila na táboře bobříka odvahy: »Nejdříve jsem se trochu bála, ale potom mě strach přešel. V lese byla úplná tma. Šla jsem deset minut tam a zpátky. «

Sestra EMANUELA z Jižní Afriky: » O Radar se zajímají naše africké děti, i když jim je obsah cizí. Mnohé musím vysvětlo-vat. «

Radar tedy čtou i černoušci v Africe! Jestlipak také znají, dejme tomu, naši pohádku o perníkové chaloupce?

11

IVO TOUŠEK ze Švédska: »Posílám jeden linoryt, který jsem sám dělal. Cho-dím do první třídy a chodím rád do školy. Nejraději mám matematiku. A co vy dě-láte? «

Co dělám? Obdivuji tě, Ivo! Chodíš do první třídy a už píšeš jako dospělý a česky! Děláš linoryty jedna radost. Promiň, že jsme tentokrát dali přednost dílu tvého bratra, minule jsme mu to slíbili. Na tebe jistě přijde také řada, když nám ještě něco pošleš.

MIRKA MÁCOVÁ z Německa:» V ne-děli jsme byli na české mši u pana pátera Jecha. Škoda, že nás tam bylo tolik, že mi na spočítání stačily prsty obou rukou -a mám na každé ruce prstů tolik, jako každý jiný! Měl bys dát do Radaru, který posíláš jistě i jiným Frankfurtča-nům, že je smutné, tak zapomínat na tretí přikázání Boží!«

ČLao, deti! Začínáme další rok. Vy jste

už vlastně začaly, to jenom Radar v tomto před- a po-vánočním provozu přichází poněkud později.

Zpoždění budou asi mít i mnohé přihlášky k odběru Radaru. Nezapomeňte je ode-slat, abyste si zajistily pra-videlný odběr ! První vánoční pošta už přináší vaše blaho-přání. Děkujeme za ně. Po-stupně na všechna odpovíme.

Naše ilustrátorka paní Gertruda si zlomila ruku. Mám podezření, že byla tajně někde na klouzačce a tam že se jí to přihodilo. I se zlome-nou rukou nám však připra-vila do tohoto čísla své hezké malovánky a slibuje další. Přejeme jí rychlé uzdravení!

V tomto čísle chybí přehled o činnosti. V krajanských zahraničních časopisech se v těchto dnech objevují zprávy o svatováclavských a mar-tinských posvíceních o mi-

kulášských večírcích, o vá-nočních besídkách. Kde se něco děje, jistě při tom nechy-bíte! Zvlášť bych chtěl ale připomenout štuttgartské o-pravdu » mezinárodní« se-tkání mládeže: naši ze Stutt-gartu přivítali do svého kruhu vídeňské a švýcarské mladé přátele. Zdařilé setkání se líbilo všem, jak o tom píší vídeňské Rozhledy.

V tomto čísle jsme otevřeli naši Národní galerii mla-dých umělců. Ovšem, z růz-ných obrázků, které od vás dostáváme, můžeme vybrat jen ty nejpěknější a pro tisk nejvhodnější. Pamatujte tedy, že nemůžeme uveřejňovat obrázky mnohobarevné, kres-by tužkou nevyjdou jasně a že příliš velké obrázky by se musely hodně zmenšit a ne-vypadaly by pak pěkně. A po-čítejte také s kalendářem! Když nám pošlete vánoční kresbu začátkem ledna, nemů-žeme ji uveřejnit v únoru, kdy už spíš myslíme na ve-likonoce !

VERONIKA VÁLKOVÁ z Německa: »Posílám vám jeden vánoční obrázek. Bude-li se vám líbit, prosím, otiskněte ho. Zároveň zdravím všechny čtenáře Radaru a přeji i vám hodně zdraví a štěstí v no-vém roce. «

Jak vidíš, obrázek jsme otiskli v Ga-lerii. Děkujeme i jménem ostatních, čte-nářů za pěkné blahopřání!

Dopis J. K. Babyho jsme otiskli spolu s jeho článkem. Tady mu ještě posíláme náš pozdrav a už nám nabíhá husí kůže při pomyšlení na ta dobrodružství v Afri-ce, o kterých nám jistě bude v Radaru vyprávět.

Správné řešení hádanek

RADAR č. 11: Symboly letec-kých společností: Alois Jirásek.

RADAR č. 12. Rozdíly: ocas psa, ratollstka na levé větvi, výčnělek v křoví vlevo, komín, levý konec plotu, špička kůlu u branky.

10 CHYB V POHÁDCE: uve-řejníme je v příštím čísle. Už jste poslali své řešení do Frank-furtu?

Banka čeká na první vkla-dy Zlatého pokladu a já na vaše vždycky milé a vítané dopisy !

P. Ladislav

12