Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Trojí překlad Římského kánonu do češtiny Author(s): LUMÍR KLIMEŠ Source: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 114, Čís. 4 (1991), pp. 264-270 Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague Stable URL: http://www.jstor.org/stable/23465357 . Accessed: 14/06/2014 16:15 Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at . http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp . JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range of content in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new forms of scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected]. . Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague is collaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica. http://www.jstor.org This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PM All use subject to JSTOR Terms and Conditions
Transcript
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academyof Sciences in Prague
Trojí překlad Římského kánonu do češtinyAuthor(s): LUMÍR KLIMEŠSource: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 114, Čís. 4 (1991), pp. 264-270Published by: Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy ofSciences in PragueStable URL: http://www.jstor.org/stable/23465357 .
Accessed: 14/06/2014 16:15
Your use of the JSTOR archive indicates your acceptance of the Terms & Conditions of Use, available at .http://www.jstor.org/page/info/about/policies/terms.jsp
.JSTOR is a not-for-profit service that helps scholars, researchers, and students discover, use, and build upon a wide range ofcontent in a trusted digital archive. We use information technology and tools to increase productivity and facilitate new formsof scholarship. For more information about JSTOR, please contact [email protected].
.
Institute for Classical Studies, part of the Institute for Philosophy, Czech Academy of Sciences in Prague iscollaborating with JSTOR to digitize, preserve and extend access to Listy filologické / Folia philologica.
http://www.jstor.org
This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Nejdůležitější překlady Římského misálu a tím i kánonu do češtiny jsou překlad Schallerův' (značka Sch), Střížův2 (St) a překlad vydaný v r. 1977 Českou liturgic kou komisí3 (M). O starších překladech misálu (ne ale úplných) je zmínka v předmluvě k 2. vydání Schallerova překladu4. Existuje ale ještě alespoň jeden překlad neměnných částí mše, lišící se od překladu Schallerova i Střížova. Předloha tohoto překladu je předkoncilní. Jeho bibliografické údaje se nám však podařilo zjistit jen částečně.5 Do tohoto příspěvku jej nezařazujeme, poněvadž Liturgický kalendář na r. 19696 dovoluje užívat pouze překladu Schallerova a Střížova.
Druhý vatikánský koncil (11. 10. 1962 - 8. 12. 1965) znamenal hluboké změny také v liturgii. Byla to především konstituce O posvátné liturgii, schválená 4. 12.1963 koncilem a papežem. Klade veliký důraz na srozumitelnost obřadů; prostředkem musí být národní
jazyk.7 Na základě této konstituce vydali českoslovenští biskupové a ordináři 22. 4. 1965 rozhodnutí o užívání národního jazyka, jež dovolovalo výrazně se uplatnit národnímu
jazyku při mši, ale zároveň nařizující, které modlitby se musí recitovat latinsky.8 Zajímavý lingvistický postřeh nalézáme ve stati o bohoslužebném jazyku v knize L. Pokorné ho Obnovená liturgie9: „Je opravdu možné, aby se liturgickým jazykem stal každý
jazyk, je však třeba zdůraznit, že posvátným jazykem nemůže být řeč nekultivovaná, či
dokonce slang. Vime dobře, že požadavkem kultivovanosti se posvátný jazyk, i když je to jazyk národni, dostává do nebezpečí, že zestárne a stane se opět jazykem mrtvým nebo
že se ve své slavnostnosti časem stane nesrozumitelným. Proto musíme počítat s tím, že
i dobré a moderní překlady se budou muset v určitých intervalech revidovat."
Překladatelé se však musili vyrovnat s dalšími změnami: 26. 3. 1970 vyšel v Římě nový
Římský misál. Ten vystřídal dosavadní, tridentský, vydaný v r. 1570 Piem V. Vydání znamenalo přímo převratné změny ve sloužení mše. Jen pro zajímavost dodejme, že také
tato okolnost byla jednou z příčin schizmatického hnutí francouzského arcibiskupa Lefebvra (f 25. 3. 1991).
V našich zemích bylo dlouho před II. vatikánským koncilem dovoleno zpívat epištolu a evangelium česky, byly-li tyto texty nejdříve zpívány latinsky. Pozoruhodné je rozhod nutí Posvátné kongregace pro obřady (Sacra Rituum Congregatio) z 21. 5. 1920, podle něhož bylo možno u nás sloužit celou mši staroslověnsky, ale pouze v určité dny a na
určitých místech (např. 5. července na Velehradě). Třeba však zdůraznit, že latina měla zejména za první republiky mezi kněžstvem mnoho zastánců.10
O překladu Římského kánonu se začalo na pokyn tehdejšího apoštolského admini strátora pražského a do 26. 3. 1991 arcibiskupa Františka kardinála Tomáška praco vat v květnu 1967. Členy liturgické komise byli nejen teologové, ale i jazykovědci, umělci a prostí věřící. Zásady, jimiž se komise řídila, jsou otištěny v časopise Via." Tam byl publikován i nový překlad.
Předmětem našeho zkoumání je text Římského kánonu vymezený slovy Te igitur -
omnis honor et gloria. Per omnia saecula saeculorum. Amen. Z rozboru jsme však vypustili Proměňování (Qui pridie - in mei memoriam facietis), protože změny, jež zde byly
264
This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
v pokoncilní úpravě provedeny, ztěžují srovnání tohoto úseku textu M s texty Sch, St.
Tyto dva souvislé texty mají 545 lexikálních slov a 38 vět (predikačních dvojic).
II. České slovníkové ekvivalenty Náhradu latinského slova českým ekvivalentem můžeme hodnotit podle různých
hledisek a podle toho pak uspořádat výklad. V této práci sledujeme "především hledisko srovnávací a vývojové. Proto jsme doklady uspořádali podle shod a rozdílů, jak se jeví v Sch, St a M. Nelze zaznamenat všechny příklady, poněvadž by se příspěvek neúměrně
rozrostl. Důvody, proč se překladatelé textu M rozhodli pro určitý způsob překladu, najde čtenář v příslušné poznámce časopisu Via12.
Nejčastěji se setkáváme s případy, kdy se Sch a St shodují a odlišují od M. (A.) To souvisí se zjevnou snahou překladatelů textů Sch a St, aby se příliš neodchylovali od latinské předlohy. Poněvadž St je přece jen poněkud modernější a méně závislý na latinském originálu než Sch, shodují se někdy St a M a odlišují od Sch. (B.) Pouze ve třech případech se shodují Sh a M a odlišují od St. (C.) Dosti často se ovšem stává, že se ve volbě českého ekvivalentu rozcházejí všechny tři překlady. (D.) Celkově lze říci, že Sch a St mají k sobě přes některé rozdily mnohem blíže než k M. Překlad textu M je co do výběru českých ekvivalentů hodně modernizován. Uplatnily se zde nejen důvody filolo gické, ale i liturgické, historické a pastorální.
A. Sch a St se shodují, M se liší 1. Memento, Domine, famulorum famularumque tuarum... Sch: Pomni, Pane, služební
ků a služebnic svých ... St: Pomni, Hospodine, služebníků a služebnic svých ... M: Pamatuj, Bože, na své služebníky ...
2. ... ut in omnibus protectionis tuae muniamur auxilio. Sch: ... abychom byli ve všem
tvou pomocnou záštitou chráněni. St.: ... abys nás ve všem svou záštitou chránil.
M:... ať nás vždycky a všude chrání tvá moc.
3. Hanc igitur oblationem servitutis nostrae, sed et cunctae familiae tuae, quaesumus,
Domine, ut placatus accipias ... Sch: Tuto tedy oběť služebnosti naší, jakož i veškeré
čeledi své, prosíme, Pane, abys usmířen přijal ... St: Tuto tedy oběť služebnosti naší
i veškeré čeledi své prosíme, Pane, usmířen přijmi ... M: Přijmi tedy milostivě, Bože, oběť svých služebníků i celé své rodiny ...
4. Nobis quoque peccatoribus famulis tuis ... Sch: I nám hříšným služebníkům svým ...
St: Nám pak hříšným služebníkům svým ... M: I nám, hříšníkům ...
B. St a M se shodují, Sch se liší 1. Supra quae propitio ac sereno vultu respicere digneris ... Sch: Na něž s milostivou
a vlídnou tváří rač shlédnouti ... St: Rač na ně vlídnou a jasnou tváří shlédnouti ...
M: Shlédni na ně s vlídnou a jasnou tváří...
2. Per ipsum... est tibi... omnis honor et gloria. Sch: Skrze něho ... jest tobě... všechna čest a chvála. St: Skrze něho ... jest tobě ... všeliká čest a sláva. M: Skrze něho ... je tvoje všechna čest a sláva.
D. Všechny překlady se liší 1. ... clementissime Pater ... Sch: nejlaskavější, St: nejmilostivější, M: dobrotivý. 2. ... pro Ecclesia tua sancta catholica ... Sch: katolickou, St: všeobecnou, M: obecnou.
3. ... toto orbe terrarum... Sch: po celém okrsku zemském, St: po celém oboru zemském,
M: po celém světě.
4. ... et omnium circumstantium ... Sch: ... i všech vůkol stojících, St: ... a všech tu
přítomných, M: (pamatuj také na) všechny kolem shromážděné.
Méně často se stává, že se Sch i St snaží nalézt český slovníkový ekvivalent, kdežto
M překládá větou. To je tehdy, jestliže se vhodné české slovo dá obtížně najít a jestliže smysl slova latinského lépe vystihne věta: 1. ... una cum omnibus orthodoxis, atqua catholicae et Apostolicae fidei cultoribus.
Sch:... i se všemi pravověrnými, jakož i katolické a apoštolské víry ctiteli. St: ... a se všemi pravověrnými vyznavači obecné a apoštolské víry. M: ... a se všemi, kterým je svěřena pravá, obecná, apoštolská víra.
2. ... ut quoique ex hac altaris participatione sacrosanctum Filii tui Corpus et Sanguinem
sumpserimus... Sch:... abychom kdokoli z tohoto podílnictví na oltáři svatosvaté Tělo a Krev Syna tvého přijmeme ... St: ... abychom všichni, kdož z tohoto oltářního účastenství přijmeme svatosvaté tělo a krev Syna tvého ... M: A nás všechny, kdo máme
účast na tomto oltáři a přijmeme toto svaté tělo a krev tvého Syna ...
III. Skladba A. Participia praesentis
M je překládá velmi často vedlejší větou vztažnou, Sch a St adjektivem verbálním, adjektivem nedeverbativním (vzácně), málokdy vztažnou větou: 1. Ipsis, Domine, et omnibus in Christo quiescentibus locum refrigerii, lucis et pacis ut
indulgeas, deprecamur. Sch, St: ... v Kristu odpočívajícím. M: Do místa občerstvení,
světla a míru uveď všechny, kdo odpočinuli v Kristu.
2. Memento, Domine, famulorum famularumque tuarum N. et N. et omnium circum
stantium ... Sch: Pomni, Pane, služebníků a služebnic svých N. a N. i všech vůkol
stojících ... St: Pomni, Hospodine, služebníků a služebnic svých N. a N. a všech tu
přítomných... M: Pamatuj, Bože, na své služebníky a služebnice (které ti dnes připomí
náme, zvláště na N ... ). 3. Nobis quoque peccatoribus famulis tuis, de multitudine miserationum tuarum speran
tibus... Sch: I nám hříšným služebníkům svým, kteří doufáme v hojnost slitování tvých ... St: Nám pak hříšným služebníkům svým důvěřujícím v hojnost slitování tvých ...
M: I nám, hříšníkům, kteří ti sloužíme s důvěrou ve tvé velké slitování ...
Překladatelské úskalí znamená Communicantes. V latině je zde přechodník z našeho hlediska nespojitý. Sch překládá doslovně, St přechodníkovou vazbu sice zachovává, avšak vkládá sloveso, M se jí vyhnul vůbec: Communicantes et memoriam venerantes ...
et omnium Sanctorum tuorum, quorum meritis precibusque concédas, ut ... Sch: Ve
společenství jsouce a památku uctívajíce ... i všech Svatých tvých, pro jejichž zásluhy a prosby rač udělali, aby ... St: Spojujíce se a památku uctívajíce... i všech svatých tvých prosíme, abys ... M: V tomto společenství také uctíváme ... a všechny tvé svaté.
B. Pasivní infinitiv Máme pouze dva doklady. V obou případech jde o vazbu akuzativu s infinitivem po
slovese jubere. 1. ... atque ab aeterna damnatione nos eripi, et in electorum tuorum jubeas grege
numerari. Sch: ... a (abys) kázal, abychom byli od věčného zatracení vysvobozeni a ke
stádci tvých vyvolených připočteni. St: ... a uděl, abychom od věčného zatracení byli
266
This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
vytrženi a k stádci tvých vyvolených připočteni. M: Vysvobod nás od věčné záhuby a připočti k zástupu vyvolených.
2. ... jube heacperferri per manus sancti Angeli tui in sublime altare tuum ... Sch: ... kaž, aby toto bylo rukama svatého anděla tvého přeneseno na vznešený oltář tvůj ...
St: ... dej tyto dary rukama svatého anděla svého donésti na vznešený svůj oltář ...
M: Přikaž svému svatému andělu, ať ji přenese na tvůj nebeský oltář.
C. Doplněk Doplněk vyjádřený adjektivem překládají Sch a St většinou příslovcem nebo trpným
přičestím. Zajímavý je příklad substantivního doplňku „non aestimator meriti". Sch překládá „ne jakožto cenitel zásluhy", St „nikoli oceňuje", M „neposuzuj nás podle skutků". Postupné odpoutáváni od latinského originálu je zřejmé. „Cenitel" označuje Slovník spisovného jazyka českého zkratkou zast. Podstatné jméno „dárce" zaznamenává
jak Slovník spisovného jazyka českého, tak i Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost bez poznámky a uvádějí právě náš příklad: štědrý dárce. (Ovšem ne z misálu.) A zřejmě proto překládají „largitor" Sch, St i M stejně: dárce. 1. Te ... supplices rogamus ac petimus ... Sch, St: Tebe ... pokorně prosíme a žádáme ...
M: Proto ... pokorně žádáme a prosíme. 2. Supplices te rogamus, omnipotens Deus ... Sch, St: Pokorně žádáme ... M: V pokoře
prosíme ...
3. Hanc igitur oblationem... ut placatus accipias ... Sch: abys usmířen přijal, St: usmířen přijmi, M: Přijmi milostivě.
4. ... intra quorum consortium, non aestimator meriti, sed veniae, quaesumus, largitor admitte. Sch: ... v jejichž společnost nás, prosíme, rač připustiti, ne jakožto cenitel zásluhy, nýbrž jakožto štědrý dárce smilování. St:... v jejichž společnost, prosíme, rač nás připustiti, nikoli oceňuje zásluhy, nýbrž jakožto štědrý dárce slitování. M: Neposu zuj nás podle skutků, ale přijmi nás do jejich společnosti jako štědrý dárce milosti.
D. Poloha přívlastku vyjádřeného skladebním adjektivem Přívlastek anteponovaný v latinské předloze je obvykle anteponován i v českých
překladech: ... cunctae familiae tuae ... Sch, St: veškeré čeledi své, M: celé své rodiny. ... ab aeterna damnatione nos eripi... Sch, St: od věčného zatracení, M: od věčné záhuby.
Postponovaných přívlastků vyjádřených tvaroslovným adjektivem je málo. V překla dech bývají anteponovány:... haec sancta sacrificia illibata. Sch:... tyto svaté, neposkvr něné oběti. St:... tyto svaté a neposkvrněné oběti. Ale M:... tuto oběť svatou a nekrvavou.
Postponované přívlastky vyjádřené adjektivním zájmenem zůstávají v Sch, St postpo novány, ale v M jsou anteponovány: 1. Te igitur ... per Jesum Christum, Filium tuum, Dominům nostrum ... Sch, St: Tebe
tedy ... skrze Ježíše Krista, Syna tvého, Pána našeho ... M: Proto skrze Ježíše Krista, tvého Syna a našeho Pána ...
2. ... una cum famulo tuo Papa nostro N. et Antistite nostro N Sch, St: se služebníkem
svým papežem naším N., biskupem naším N. ... M: V jednotě s tvým služebníkem, naším papežem N., s naším biskupem N. ...
Zjistit, kolik je adjektivních přívlastků anteponovaných a kolik postponovaných, by sice bylo nadmíru snadné, ale nemělo by to valného smyslu, poněvadž bychom kladli do jedné řady případy zcela různorodé. Na to upozornil už v r. 1930 Vladimír Šmi lauer.13
IV. Věta a souvětí ve světle kvantitativního rozboru
V paralelní ukázce z latinské předlohy (značka L), Schallerova překladu (Sch), Střížova
. překladu (St) a překladu schváleného v r. 1977 (M) jsme sledovali 13 ukazatelů (v. sloupec 2-14 tabulky 1). Na základě výsledků tam uvedených dospíváme k těmto závěrům:
267
This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
1. Všechny překlady mají téměř stejný počet lexikálních slov jako L. Žádný překladatel zřejmě nechtěl v posvátném textu nic parafrázovat nebo dokonce přidat nějakou
vysvětlující větu. To však je jediné, co se jeví jako společné L a všem třem překladům. 2. V ostatních ukazatelích jsou si Sch i St hodně blízké a neodchylují se příliš od
L. Naproti tomu M se liší od L velmi výrazně a tím ovšem i od Sch a St. Nejdůležitější rozdíly jsou:
a) Téměř úplné opuštění souvětné struktury latinské předlohy. V L je 11 souvětí. Z nich Sch zachovává jejich strukturu v 7 případech, St v 6 a M pouze v 1 (první souvětí v Memento mortuorum).
b) Výsledkem těchto změn není zmenšení počtu souvětí. Naopak -
jejich počet se
v M ve srovnání s L, Sch a St (11) zvýšil na 14. V M se však snížil počet vět v souvětí o 21,41 % a počet slov v souvětí o 26,70 %. M je tedy charakterizován
větším počtem souvětí, ale o menším počtu vět i slov. Na těchto 14 souvětí
připadne však jen 338 slov z 543 (tj. 62,25 % z 543), v L však 463 slova z 545
(tj. 84,95 % z 545). c) O zbytek slov se v M rozdělí 9 jednoduchých vět. (V L, Sch a St je počet
jednoduchých vět stejný, tj. 2.) Tyto věty musí být právě pro svůj velký počet krátké, tj. 21,11 slov (kdežto v L je to 41,00).
3. Moderní překlad (M) se tedy liší od L i od svých předchůdců (Sch, St) kratšími větami, mnohonásobně vyšším počtem jednoduchých vět, větším počtem souvětí, ale o men
ším počtu slov i vět. S výjimkou jediného souvětí není v M nikde zachována struktura
latinského souvětí, jak jsme již podotkli. M se tak to zbavil určité archaičnosti a umož nil věřícím lepší orientaci v textu.
4. Uvedenými hodnotami (v. i tabulku č. 1) se M blíží hodnotám zjištěným pro dnešní češtinu, i když jsme si vědomi určité nesourodosti srovnávaných textů:
a) Poměr jednoduchých vět (sl. 4) a souvětí (sl. 5) je v M 14:9. Na 1 jednoduchou větu připadne 1,55 souvětí. V L, Sch a St je to 11:2 = 5,50. Na 1 jednoduchou větu připadne tedy v těchto textech 5,50 souvětí. Podle zjištění I. Nebeské14
je v souboru dostatečně dlouhých textů rozmanitého stylistického zaměření
poměr jednoduchých vět a souvětí zhruba 1 :1. Že se M výrazně blíží poměrům v dnešní češtině a ještě výrazněji vzdaluje od L, Sch a St, je zřejmé.
b) Průměrný počet slov ve větě (sl. 9) se v Sch ani ve St příliš nevzdaluje od L. Ve Sch je to 14,34 — 13,98 = 0,36; v St 15,22 — 14,34 == 0,88. Je tedy věta v Sh o 0,36 kratší, kdežto v St o 0,88 delší. Naproti tomu v M je to
14,34 — 12,07 = 2,27. M se tedy od L mnohem více odpoutal než Sch a St a tím
se i přiblížil svým průměrem 12,07 slova průměrné délce věty v odborném stylu (9,34), zjištěné M. Těšitelovou15.
c) Průměrný počet slov ve větném celku (sl. 14) je v Sh i St téměř stejný jako v L. Naproti tomu v M rapidně klesá a svou hodnotou 23,61 se nápadně blíží
hodnotě 19,97, uváděné M. Těšitelovou16 pro styl odborný.
d) Průměrný počet slov ve větě v souvětí je v M 9,39. M. Těšitelová17 uvádí pro styl
publicistický průměr 7,27 pro větu hlavní a 8,25 pro větu vedlejší. Průměrný počet slov ve větě v souvětí je v Sch (12,68) a v St (13,85) vyšší než průměrný počet slov v hlavní větě (12,11) a ve vedlejší větě (10,79) v ukázce z Dějin národu českého.18
e) „Průměrná délka českého souvětí se pohybuje od dvou do tří vět." (M. Těšitelo vá19.) I v našich ukázkách (sl. 12) je M těmto poměrům nejblíže (2,57 věty v M proti 3,45 v Sch a 3,09 v St).
V. Závěr
1. Překlad Schallerův a Střížův jsou po stránce formální velice závislé na latinské
268
This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
předloze, kdežto moderní překlad se nám po této stránce jeví jako mnohem uvolněněj
ší, zachovává však - stejně jako Sch a St - věrně všechy myšlenky originálu. 2. S tím souvisí, že překlad Schallerův i Střížův jsou si velmi blízké a že se oba výrazně
liší od překladu moderního. 3. Lze potvrdit, že se autoři moderního překladu „varovali nebezpečí staromilství" a že
„bylo třeba se vyhnout latinismům bez ohledu na to, že některé z nich v jazykovém
povědomí ještě dožívají".20 Snaha o zpřístupnění překladu věřícím neznalým latiny se
projevuje zejména ve slovní zásobě a ve skladbě.
4. To potvrzuje i kvantitativní rozbor. Je zde výrazný posun k ukazatelům zjištěným v moderní češtině, i když ovšem nemáme zcela adekvátní text novočeský.
5. Moderní překlad se důstojně řadí ke svým předchůdcům, ve své době vskutku význam
ným, k překladu Schallerovu a Střížovu. Je to dílo pozoruhodné po všech stránkách.
Změna formy obsah nejen nezkreslila, ale naopak jej věřícím lépe osvětlila a přiblížila. I v tom spatřujeme velikost tohoto překladu a zásluhu jeho autorů.
Tabulka 1
1 2 3 4 5 6
Preklad
(text) Pocet slov Pocet vet
Pocet
jednoduchych vet
Pocet
souveti
Pocet vet
v souveti
L
Sch St M
545 559 548 543
38 40 36 45
2 2 2 9
11 11 11 14
36 38 34 36
7 8 9 10
Pocet slov
v jednoduchych vetach
Pocet slov
v souvetich Prumerny pocet
slov ve vete
Prumerny pocet slov
v jednoduche vete
82
77
77
190
463 482 471 338
14,34 13,98 15,22 12,07
41,00 38,50 38,50 21,11
11 12 13 14
Prumerny pocet slov v souveti
Prumerny pocet vet v souveti
Prumerny pocet slov ve vete
souveti
Prumerny pocet slov
ve vetnem celku
42,09 43,82 42,82 24,14
3,27 3,45 3,09 2,57
12,86 12,68 13,85 9,39
41,92 43,00 42,15 23,61
269
This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
Značky ve sloupci 1 jsou vysvětleny na začátku úvodní kapitoly a kapitoly IV. - Slovem rozumíme slovo lexikální, větou predikační jednotku, větným celkem útvar začínající
velkým začátečním písmenem a končící koncovým interpunkčním znaménkem (tedy jak
věty jednoduché, tak souvětí).
POZNÁMKY
' Římský misál. Úplné vydání. Přeložil a poznámkami liturgickými opatřil R Marian Schal
ler, benediktin v Emauzích. Praha 1947. 4. vyd. (1. vyd. vyšlo v Praze 1925.) 2
Římský misál... Přeložil a poznámkami opatřil Dr. Antonín Stříž, kanovník na Vyšehradě. 2. vyd. Praha 1945.
3 Český misál pro neděle a význačné dny liturgického roku. Připravila Česká liturgická komise.
1. vyd. Praha 1977. 4
O. c. v pozn. 1, 2. vyd. Praha 1931. 5
Oběť nejsvětější. Modlitby a čtení mše svaté. Zvláštní otisk z „Jedno potřebné". Bez vročení.
Vydalo Sdružení katolické mládeže v Čechách. 32 s. 6
Liturgický kalendář na rok 1969. Praha 1968. 274 s. 7
Pokorný, L. a kol.: Obnovená liturgie. Praha 1976. 267 s. V. s. 112, 113, 28. 8
O. c. v pozn. 6, s. 51-52. 9
O. c. v pozn. 7, s. 51. 10
Oliva, A.: Mše svatá. 1. vyd. Praha 1936. 486 s. V. s. 15-16. 11
Návrh českého překladu římského kánonu, Via, 1, 1968, č. 1, s. 7-11. (Překladatelský kolektiv
České liturgické komise.) Překladem Schallerovým ani Střížovým se tento článek nezabývá. 12
O. c. v pozn.,11. 13
Šmilauer, VI.: Poloha přívlastku v Kronice pražské Bartoše Písaře. Praha 1930. 256 s.
V. s. 5. 14
Nebeská, I.: Poměr věty jednoduché a souvětí je 1:1. In: Těšitelová a kol.: O češtině v číslech. Praha 1987. 208 s. V. s. 145-147.
15 Těšitelová, M.: a kol.: Kvantitativní charakteristiky současné češtiny. Praha 1985. 252 s.
V. s. 220. 16
O. c. v pozn. 15, s. 220. 17
O. c. v pozn. 15, s. 130. 18
Klimeš, L.: Délka věty v Palackého Dějinách národu českého. SaS, 37, 1976, s. 279-283. 19
O. c. v pozn. 15, s. 130-132. 20
O. c. v pozn. 11, s. 8.
270
This content downloaded from 185.2.32.49 on Sat, 14 Jun 2014 16:15:24 PMAll use subject to JSTOR Terms and Conditions
