kulturně-společenský magazín | srpen 2012 | vydává | zdarma

2

Více informací na www.cernahora.cz

87,6 FM l 87,8 FM l 96,2 FM l 96,2 FM l 105,3 FM

Porcinkule HostinnéKeltská noc HarrachovKrkonošské pivní slavnosti VrchlabíOpen Air Music Festival TrutnovHradecká V8Chinaski + Mandrage Výrava

3. - 5. 8.10. - 11. 8.

11. 8. 16. - 19. 8.17. - 18. 8.

31. 8.

3

Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Bulharská 66, Trutnov, e-mail: redakce@trutno-vinky.cz, www.trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423, Zbyněk Kačer, tel: 731 175 558. Grafika: Lenka Kynclová, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna

Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Festivalové fotografie: Jiří Jahoda, Ctibor Košťál, Vilém Fischl

3OBSAH

inzerce

Když jsme se rozhodovali, co bude tématem srpnového vydání magazínu Trutnovinky, volba byla jednoznačná: 25. výročí festivalu v Trutnově. Našim cílem však nebylo podrobně mapovat jednotlivé ročníky či se zaměřovat na žhavou současnost, ale chtěli jsme se vrátit ke zrodu této nejstarší hudební přehlídky v zemi, tedy do roku 1987. Není žádným tajemstvím, že tenkrát si na festival i na jeho organizátory a účastníky posvítila StB

a jeho konání zakázala. Teprve po roce 1989 se festival, který později proslavil Trutnov po celé zemi, rozběhl naplno. Oslovili jsme v souvislosti s naším záměrem tehdejší pamětníky, aby se podělili o vzpomínky na první, policií rozprášený ročník.

Ochotně zavzpomínali Radek Langhammer, jeden z hlavních orga-nizátorů, který do roku 2005 nechyběl u žádného „Východočeského Woodstocku“. Mezi pamětníky nemohli chybět ani známý disident a spoluzakladatel festivalu František „Čuňas“ Stárek nebo výrazná osobnost českého undergroundu Vladimír „Lábus“ Drápal z Loun. Se svou trochou do mlýna přispěl i další pamětník Míňa Klimeš z Horního Maršova. Bohužel nás odmítl muž číslo 1 tohoto festivalu Martin „Geronimo“ Věchet. Obvinil nás, že jsme poplatní radnici, se kterou už léta vede boj. Je to jeho názor a my ho respektujeme. Jeho vzpomínky na rok 1987 by byly jistě cenné, bohužel si je nepře-čtete. Děkujeme tak ostatním, kteří byli vstřícnější a o prehistorii festivalu se podělili. Hynek Šnajdar

Praotec festivalů má čtvrtstoletí

EDITORIAL

Více informací na www.cernahora.cz

87,6 FM l 87,8 FM l 96,2 FM l 96,2 FM l 105,3 FM

Porcinkule HostinnéKeltská noc HarrachovKrkonošské pivní slavnosti VrchlabíOpen Air Music Festival TrutnovHradecká V8Chinaski + Mandrage Výrava

3. - 5. 8.10. - 11. 8.

11. 8. 16. - 19. 8.17. - 18. 8.

31. 8.

strany 24 - 26Pevnost stachelberg

strana 29z muzejních sbírek

strany 22 - 23svět květin

strany 1 - 21oPen air music festival

44 o Prvním festivalu

Bylo to ještě za bolševika. S Martinem Věchetem (krycí jméno „Otep“) jsme se tehdy pokoušeli pořá-dat koncerty ne právě rudou vrchností oblíbených umělců. Jednou přijel po šichtě ze své kotelny z Prahy s nápadem, že bychom mohli na jeho cha-lupě udělat festival, a mně se ta myšlenka okamži-tě zalíbila. Říkal jsem, že by to mohlo být celkem zajímavý dobrodružství, ale Martin zas tvrdil, že to taky nemusí dobře skončit, že z toho může bejt docela „big průser“. Po místních knajpách a na tajných schůzkách jsme vše „důležitě a s náram-nou opatrností“ konspirativně dolaďovali, přesně tak, jak jsme to měli vohráblý z těch partyzán-skejch seriálů a filmů, kterýma nás krmili na ČT. Nejvíc se mi na tom zamlouvalo, že to byl jasnej signál protestu vůči soudruhama podporované kultuře a zahnívajícímu stavu připosrané společ-nosti a opravďovácky to zavánělo spiklenectvím. Kreslili jsme si plánky a moc u toho nemluvili nahlas, protože „Otep“ říkal, že i „uši mají zdi“. Bylo to tenkrát pro mě všechno nový, zajímavý a hlavně nadmíru napínavý, i když teď se tomu musím potutelně pochechtávat, jaký jsme to byli mladí odvážní muži na létajících hrazdách.

V ten vytoužený den, v pátek 4. září 1987, jsem vyrazil na akci na kole. Vzal jsem si baťoh, do něj tři pivka a vezl jsem Martinovi dárek - luk a šípy. Sjíždím kopec do Volanova a koukám, že tam stojí černá auta - volhy a šest set trojky. Zalehl jsem a šlápnul do pedálů, ale kousek u odbočky na Martinův pozemek mě doběhli a zastavili. „Kam jedete?“ ptali se mě. „Jedu ke kamarádovi na barák,“ řekl jsem.

„Co tam budete dělat?“ pokračovali.„No co, dám si pivko, opeču buřta a pojedu domů.“„A nejedete tam, tam na tu hudbu?“ vyzvídali.„Když tam bude hudba, jen dobře,“ odpověděl jsem.„No, tak se okamžitě obraťte a jeďte domů, nebo vás sebereme!“

„Proč byste mě sbírali? Jedu za kamarádem!“„Jak se jmenuje ten kamarád?“„To je jedno, jak se jmenuje. Je to můj kamarád a jedu za ním.“

„Tak vy nám neřeknete, jak se jmenuje ten kamarád?“

Chvilku mě takhle trápili a posléze tam udělali závoru a dovnitř mě prostě nepustili.Tak jsem si vzal kolo, obešel to kolem takové sto-doly a vrbiček a když už jsem si myslel, že jsem se tam dostal, tak mně šli naproti přímo z toho baráku. Nevěděl jsem, že to jsou policajti, byli v civilu. Říkal jsem si, co to je za divné týpky, ale oni na mne hned spustili: „Co tady děláte?!“

„Teď jsem támhle vysvětloval, že jdu za kamará-dem,“ řekl jsem.

„Za kterým kamarádem?“„No to je jedno, za kterým.“„Občanku!“ řekl najednou jeden z nich.

V tu chvíli jsem tušil, že je to v háji. Zkontrolovali mi občanku s větou: „Langhammer! Hmm, to jméno je v seznamu!“A pak se zeptali, co mám v baťohu. Řekl jsem, že lahváče, ale oni prozíravě nedůvěřovali a chtěli je vidět. Jenže tam byli taky luk a ty šípy s ocelo-vou špičkou. Významně se na sebe podívali

zavánělo to spiklenectvím, vzpomíná radek langhammer

Trutnovský festival označovaný také jako Východočeský Wood-stock je dnes velkolepým svátkem, mejdanem a hudební přehlídkou. Hlavně mu ale nikdo nebrání v jeho existenci, nikdo nepronásle-duje organizátory a nezastrašuje návštěvníky. Před pětadvaceti lety se ale něco takové stalo právě ve Volanově. Byl to vlastně festival, který se neuskutečnil. Dodnes na to vzpomíná jeden z organizátorů Radek Langhammer (47, krycí jméno „Lesák“) z Trutnova.

55

inzerce

a v jejich očích zažhnuly pekelný plamínky. Z fleku rozhodli, že se jedná o nebezpečnou zbraň s možným účelem případného použití proti jejich zásahu a sbalili mě. Odvezli mě na kriminálku do Trutnova, i s baťohem a šípama. Vedl mě tam ně-jaký estébák a když mě předával u dveří, tak říkal tomu, co u nich stál: „Tak tady máme i někoho se zbraní, a to už končí veškerá legrace!“

Ztvrdnul mi úsměv. Co je to za hru, napadlo mě.Když jsem přicházel dovnitř, tak jsem si na chodbě všimnul Čuňase (František Stárek), Hopíka (Pavel Hovorka), Girgiho (Mirek Gábor) a dalších, prostě všech místních „managerů“, který tam na chalupě a kolem ní posbírali. Bylo mi jasný, že je po kultuře.

Vzpomínám, jak jsme festival asi dva dny před-tím připravovali. Byli jsme ve Volanově posekat trávu, přichystat pódium, postavit záchody a všude s námi chodil Martinův soused. Opékali jsme rituelně berana, narazili si sud s „Krákorou“ a on všude s námi.

„To mám souseda, co?“ říkal „Otep“.„Nó, dobrý, voe“ souhlasil jsem. Jenže. Ten člověk si to tam s náma všechno dával, pučoval nářadí, popíjel s náma chlazené nápoje, a když začala akce, tak u toho souseda doma byli estébáci, u něj ve vikýři kamera a on s nimi! …a točte se pardálové!

„Hele, tvůj dobrej soused je ve vikýři!“ řekli jsme Martinovi ironicky. Prostě oni díky němu všechno věděli. Vše, co se tam dělo za přípravy, kdo a kdy přijede, prostě všechno. To bylo provařený jako blázen.

U výslechu mě drželi asi 6 hodin. Pořád totiž nemohli chytit Martina a mysleli si, že já vím, kde je, a že jim to tam prásknu. Naštěstí sem to ale nevěděl, takže i kdybych chtěl… :o)) On se někde schovával. Zásahu velel estébácký major

z Hradce Králové, ňákej Cícha, a ten pořád chodil vztekle po chodbě sem a tam a lamentoval: „Ten Věchet, to je pěkná svině vychcaná, vás tady nechá smrdět a sám si venku užívá a vy ho ještě krejete.“ A do toho najednou někdo přišel a říkal, že je tady francouzská televize, kterou se podařilo pozvat Čuňasovi do Trutnova, aby si natočili něco vo životě východoevropský mláde-že. A začal šrumec! To bylo, jak když píchneš do vos, estébáci byli úplně nepříčetný. Začali lítat po chodbě z dveří do dveří svejch kotců a vyšilovat, jako že zahraniční sdělovací prostředky a to byl pro ně teda fakt hustej čoud… Na Martina v tu chvíli zcela zapomněli a nás začali postupně vypouštět na čerstvej luft.

Na konec sbalili i Martina. „Otep“ byl svázán, chycen a polapen. Naložili ho do auta a vozili po kraji, abychom se náhodou v ten čas někde ne-potkali a nenapadlo nás pokračovat v „manager-ském buřičství“. Barák ve Volanově byl až do neděle pořád obšancovaný estébáky. Volanovský Woodstock se tím pádem vlastně vůbec neusku-tečnil. Zbylo tam jedenáct sudů piva, jaká škoda…Ale byl to první ročník, ať to dopadlo, jak to do-padlo. I když většina organizátorů byla zadržena, návštěvníci vyhoštěni od městskejch bran, barák obsazenej „bengama“ s rudejma vejložkama a pozemek na sračku postříkanej močůvkou. Foto: Jiří Jahoda

66 rozhovor: františek „čuňas“ stÁrek

co bylo iniciačním momentem k prvnímu festivalu? Bylo potřeba udělat nějaký test a zjistit, jaká je vlastně situace. V roce 1985 jsme opět začali vydávat Vokno. Protože se komunisti báli dělat rozhodnutí, tak to byla taková doba k nadech-nutí. Udělat v té době festival, to mě ale tehdy ani nenapadlo. Topil jsem v kotelně u Svatého Tomáše v Praze, což byla redakční kotelna Vokna. Jednou tam dorazil Svědek, frontman skupiny Hally belly a říkal, že budou hrát v Jahodnici u Prahy. Byl tam sál pro 100 lidí, ale přijelo jich tam 250, prostě stísněné podmínky. Svědek říkal, že by potřebovali hrát spíše venku, kam se vejde více lidí, že by to chtělo udělat takový Woodstock. Kapely tu byly, ale kde bylo místo k vystoupení? Vrtalo mi to hlavou.

kde měl mít festival premiéru?Několik dní na to za mnou přijel z Trutnova Mar-tin Věchet. On byl takový samizdatový dealer pro Trutnov. Mezi řečí zmínil, že koupil ve Volanově

baráček se zahradou do kopce ve tvaru trychtý-ře. Mně se ty informace spojily. Jel jsem se tam podívat a přesně to odpovídalo tomu, co jsem si představoval. Navíc za zahradou byla louka JZD, kde mohli lidi přespat.

jak probíhaly přípravy?Pokud si vzpomínám, pracovali jsme na tom skoro celé léto 1987 a festival měl vypuknout začátkem září. Neměli jsme žádné zkušenosti.Museli jsme vymýšlet jednu věc po druhé. Například jsme vymysleli tři druhy barevných vstupenek, které jsme vytiskli na cyklostylu. Jednu barvu měli návštěvníci, druhou pořadatelé a třetí vystupující kapely. Vytiskli jsme i plakáty a pozvánky. Měli jsme distribuční síť Vokna a touto sítí jsme to prohnali. V té době jsme vydá-vali téměř 400 kusů tohoto časopisu a v každém z nich byl plakátek k tomu festivalu.

kdo měl tehdy vystoupit? Mezi kapelami, které jsme obeslali, byla napří-

Jednou z nejdůležitějších osobností v pětadvacetileté historii trutnovského festivalu je František „Čuňas“ Stárek (61), který stál u jeho zrodu a je jeho spoluzakladatelem. Tento signatář Charty 77, postava českého undergroundu a vydavatel legendárního časopisu Vokno si odseděl za své aktivity několik let v komunistickém kriminále. V roce 2003 mu byla prezidentem republiky Václavem Havlem udělena Medaile Za zásluhy druhého stupně v oblasti bezpečnosti státu.

„Když v roce 1987 jeli lidi na první festival do Trutnova, začaly policejní manévry,“ vzpomíná Čuňas.

všude byli policajti, ale my jsme cítili nevídanou podporu obyvatel

77

klad Umělá hmota a další ověřená „androšská“ seskupení. Hodně aktivní byli lidi z Mariánských Lázní. Měla hrát třeba tamní kapela Litinovej Pepa and Průmyslovej plyn a taky Patologický orchestr města Mariánských Lázní. Samozřejmě taky MCH Band s Mikolášem Chadimou a další.

kolik dorazilo lidí?Odhady se různí. My jsme si původně mysleli, že přijede maximálně tisíc lidí, ale na festival se vydal trojnásobek, což nás překvapilo.

jak reagovala policie?Hodně lidí bylo přímo v Trutnově, další se vůbec do města nedostali. Například Chadimovi dali policajti domácí vězení už v Praze, takže ten ani nevyjel. Lidé začali přijíždět v pátek a začala policejní akce, kterou řídila StB z Hradce Králové. Celý Trutnov byl obšancovaný hlídkami VB na výpadových silnicích, které zastavovaly auta a dívaly se dovnitř. Když tam byli nějací lidé s dlouhými vlasy, tak je nepustily dál. To samé se dělo na autobusovém i vlakovém nádraží. Když viděli policisté lidi, že patří k nám, tak je nepustili ani z nádraží, ale museli si rovnou koupit lístek zpátky tam, odkud přijeli.

jak to vypadalo přímo ve volanově?Tam už hlídkovali estébáci. Měli jsme půjčenou aparaturu od jedné kapely a malý náklaďák z půjčovny. To auto řídil Fošna z Patologického orchestru z Mariánských Lázní, který byl ostří-haný, protože ho pustili z kriminálu. Bez potíží projel až na místo, ale tam už ho dál nepustili. On teda začal couvat a tu aparaturu se nám poda-řilo odvézt a schovat do stodoly v baráku Václava Havla na Hrádečku.

chovali se policisté agresivně?Neřekl bych, že se chovali nějak brutálně. Jejich snahou bylo to setkání eliminovat. Byl velký roz-

díl v postupu policie mezi Volanovem v roce 1987 a Rudolfovem u Českých Budějovic, kde v roce1974 došlo k masakru mániček. Tehdy ale jela normalizace na plné obrátky, kdežto o třináct let později už komunistům docházel dech.

Prý vám při zákroku policie pomáhali obyvatelé. jak taková pomoc vypadala?Ve zmíněném Rudolfově tamní obyvatelé na máničky plivali, a když kluk od krve požádal o vodu, tak se mu dostalo odpovědi, že támhle je louže, ať se napije tam. Navíc lidi povzbuzovali policajty, ať účastníky akce bijí. Tak to byl Ru-dolfov, zatímco ve Volanově jsme vyloženě cítili podporu obyvatelstva. Lidi jeli na festival měst-skou autobusovou linkou, která měla ve Volanově konečnou. Nějaká babička jim řekla, nejezděte na konečnou, tam na vás čekají, vystupte tady, o stanici dřív. Další paní jim zase radila, ať tam nejezdí, protože je vyženou, ať si postaví stan u ní na zahradě. Malý kluk jel na kole a volal na lidi, bacha za rohem jsou fízlové. Byla to nevídaná solidarita.

První ročník skončil v zárodku. jak jste dopadli jako organizátoři?Pokud budu mluvit za sebe, skončil jsem na tak zvané osmačtyřicítce, což byla tehdy povolená doba vazby bez udání důvodu na 48 hodin. Už jsem na to byl zvyklý, protože takových osmačtyřicítek jsem měl víc.

budou ti chybět klíčové postavy festivalu václav havel a ivan martin jirous řečený magor, kteří už nejsou mezi námi?Nejsem ateista, jsem věřící člověk, takže mně neříkej, že tam nebudou. To je proti mému pře-svědčení. Myslím ale, že i pro lidi, kteří na festival jezdí, jsou ateisti nebo věří něčemu jinému, tak ten duch těchto osobností se nedá vypráskat, tenprostě drží. Hynek Šnajdar, foto Jiří Jahoda

inzerce

8

99Příběh: miloslav „míňa“ klimeš

V Trutnově na křižovatce k Volanovu policajti sta-věli auta a chodce a všechny vraceli zpět. Ještě že to tu znám, říkal jsem si, a vzal to kolem školy na Ko-mendě. Před školou jsem nechtěl věřit svým očím. Všude pobíhaly děti v pionýrském. Prodíral jsem se veselým ošátkovaným podrostem a přemýšlel, co za festival mají asi ony. V bezpečné vzdálenosti jsem se vrátil na silnici a měl štěstí, protože tam s náklaďá-kem stál bývalý spolužák L. M. a ochotně mě vzal do Volanova. Říkal jsem si, tak já na fesťáček, a on, chudák, v pátek odpoledne musí makat. Že tam nebyl coby řidič, ale příslušník pomocné stráže VB, to mi došlo až mnohem později.

Ve vsi jsem neušel ani sto metrů a obstoupilo mě osm uniformovaných a jeden tajnej. Nejdřív mi vynadal, jak jsem se ksakru dostal až sem, a pak řekl, ať vytáhnu vše z kapes. Nikdy jsem nebyl hrdina, ale časté bezdůvodné cajťácké prohlídky mi lezly krkem a naučil jsem se nespolupracovat. Řekl jsem mu, jestli něco chce, ať si poslouží. Zuřivě mi zajel do kapsy a vytáhl občanku, kudlu a kapesník. Průkazka Jazzové sekce malovaná od Káji Saudka zůstala jako zázrakem v kapse. Vyfo-tili a zapsali si mě a poslali zpátky do Trutnova.

Ale já chtěl na fesťák. Rozhodl jsem se zkusit to znovu, tentokrát větším obloukem kolem kolejí. To, co jsem viděl na cestě Za Vápenkou, vůbec ne-vypadalo festivalově. Proti mně se valila masa po-

lonahých ztrhaných mužů v bagančatech, většinou asijského vzhledu. Utíkali před vojenským autem, na kterém stál mlčící sovětský oficír a hnal své ovečky do kasáren. Mně se honilo hlavou, co ještě budu muset zažít, než se potkám s Jirkou a Káťou a poslechneme si nějakou muziku. Připlížil jsem se k volanovskému viaduktu, pod kterým příslušníci Veřejné bezpečnosti zastavovali auta jedoucí od Prahy. Dávali pokuty, vyhrožovali a pošklebovali se. Odpískal jsem to a jel za Jirkou do Hostinného. On se vrátil chvíli před tím celý od hlíny. Byl totiž na neschopence, a tak kličkoval mezi policajtama jak zajíc, aby ho náhodou nechytli.

A Káťa? Celý víkend jsem nevěděl, co s ní je (mobily tehdy nebyly). Až v neděli večer v Praze mi vyprávěla, jak byli s festivalovou aparaturou záhy odchyceni a odvedeni k výslechu do toho velkého baráku u autobusáku, co je teď pracovní úřad. Po návratu do Prahy kluci řešili, kdo zaplatí cestu a vypůjčenou dodávku, když se festival nekonal. Káťa už to nemohla vydržet, a tak ho-dila do placu svou měsíční výplatu s tím, že ji už nikdy neuvidí, přestože se jeden z nich dušoval, že to Charta zaplatí. Asi po půl roce toho kluka náhodou potkala na Národní, on na chvíli odběhl a vrátil se s penězi. Mně se to všechno vrátilo později, a bohatě, vždyť na fesťáku jsem od té doby hezkých chvil s muzikou a s kamarády zažil nespočet. Foto: Štěpán Mádle

trnitá cesta na festival: Pionýři, okupanti, policajti…

Když v roce 1987 Martin Věchet s klukama z Prahy pořádal první festival, tak jsem ho ještě neznal. Bydlel jsem v Praze a o fesťáku konajícím se blízko mé rodné hroudy jsem se dozvěděl od Svědka, šéfa kapely, v které jsem dřív hrál. Domluvil jsem se s Jirkou Daňkem, kámošem z Hostinného a s Káťou, se kterou jsem žil (a za půl roku si ji vzal), že se sejdeme až na místě. Odjel jsem domů do Horního Maršova a v pátek odpoledne pln očekávání vyrazil.

10

jak ses dozvěděl, že se v trutnově schyluje k založení festivalu?V tom uzavřeném okruhu, v kterém se člověk pohyboval, se k tobě ty informace prostě dostaly z několika stran. Trutnovský festival měl ale jedno specifi kum, že se taky inzeroval dopředu. Myslím, že ve Voknovinách. Takže jsem to nevěděl jen já, ale každý, komu se tato „inzerce“ dostala do rukou.

nakonec to prasklo a policie se o festivalu dozvěděla. co se dělo potom?To už je dnes „historie“. Pořadatelé skončili na policii, publikum bylo rozehnáno, pozemek znehodnocen…

dostal ses až na místo konání, nebo se ti to nepovedlo?Jel jsem autem a kousek od místa konání jsem po-tkal přátele z Pardubic, které policie už vyhnala. Tak jsem pochopil, že „je po všem“, čili jsem se vrátil zase domů.

vzpomínáš na policejní manévry související s první ročníkem festivalu?Přijel jsem už pozdě…

Podle tvých zkušeností, chovala se policie v těchto případech agresivně? bila a zatýkala účastníky?Policie se tak chovala ke všem nonkonformním lidem, takže nevím, proč by zrovna Trutnov měl být výjimkou.

čekaly tě po likvidaci prvního ročníku nějaké konkrétní problémy?Tehdy jsem byl už natolik součástí nezávislých struktur, že účast na nějakém nepovoleném kon-certě vadila StB ze všeho nejmíň.

další ročník už se nekonal. Pak přišla revolu-ce a festival se rozjel naplno. jak bys hodnotil jeho pětadvacetiletou historii?Je skvělé, že navzdory ekonomickým i politic-kým výkyvům se festival udržel v podobě, která navazuje na jeho „nultý“ ročník. Je také dobře, že tváří festivalu je Martin Věchet, který zaručuje kontinuitu nejen hudební, ale i mravní, že každý ročník je věnován nějaké nadčasové myšlence.

který ročník ti utkvěl nejvíce v paměti a proč?

kousek od místa konání festivalu jsem pochopil, že je po všem

10 zPověĎ: vladimír „lÁbus“ drÁPal

Na první ročník trutnovského festivalu v roce 1987 se vydal i Vladimír Drápal řečený Lábus. Tento signatář Charty 77, nepřehlédnutelná postava undergroundového hnutí před rokem 1989, přítel guru undergroundu Ivana Martina Jirouse, majitel nakladatelství Guerilla Records a současný ředitel Vrchlického divadla v Lounech přijel tehdy pozdě. „Pochopil jsem, že „je po všem“ a vrátil jsem se domů,“ řekl Lábus k tehdejší cestě k policií obklíčenému Volanovu.

1111

Na Nivách 568, 541 01 Trutnovtel. 734 496 833

inzerce

Těch střípků je mnoho, ale samozřejmě bubno-vání Václava Havla se skupinou The Hever and Vazelína Band, křest CD Dáši Vokaté, kterou vydalo moje vydavatelství Guerilla Records, Iggy Pop, nejrůznější a co možná nejdelší posezení v backstage s hudebníky atd., atd., atd.

je trutnovský festival oproti řadě jiných něčím výjimečný nebo specifický?Festival je pyšný na svou minulost a vytvořil si vlastní kontinuitu, kterou se odlišuje od desítek podobných hudebních festivalů. Že jeho „trade mark“ není jen o hudbě, ale o lidské pospolitosti, vzájemnosti a toleranci. Že jeho středobodem není tak zvaný trh a náhle se zjevující hvězdičky hudebního nebe, ale hudba, která má své kořeny, minulost a tradici. Že mu nejsou lhostejná lidská práva, což mu dodává další dimenzi.

letos se bude muset obejít bez vážených a tradičních hostů václava havla a ivana martina jirouse. je ztráta těchto dvou osobností i velkou ztrátou pro festival?Zcela jistě. Jejich přítomnost mohla být velkým zážitkem pro lidi, kteří třeba neměli možnost

jinak se s nimi potkat. Jejich mravní kredit byl pro festival dalším „bonusem“.

Vladimír „Lábus“ Drápal (uprostřed), který se v ro- ce 1987 vypravil na první festival ve Volanově, ale nedojel tam, byl součástí předlistopadových nezá-vislých struktur. Mezi jeho přátelé patří spoluzaklada-tel festivalu František „Čuňas“ Stárek (vlevo) a také už zesnulý guru československého undergroun-du a pravidelný účastník trutnovského festivalu Ivan Martin Jirous, řečený Magor. Hynek Šnajdar, foto: Archiv Vladimíra Drápala

1212 fotografie z festivalu 1992 A 1997

1313fotografie z festivalu 1992 A 1997 Foto: Bohdan Holomíček

1414 fotoohlédnutí za minulými ročníky

1515Foto: Jiří Jahoda, Ctibor Košťál, Vilém Fischl

1616 interwiev: radek langhammer

vzpomeneš si na druhý ročník?No, pokusím se a pokud si teda dobře vzpomínám, šlo nám jen o to, konečně si udělat náhradu za neuskutečněný Výcho-dočeský Woodstock 1987. Hned po změně

režimu v roce 1989 uzrál čas a možnosti k tomu zkusit si na vlastní peří uspořádat a dát dohroma-dy pořádnej mejdan s jasným vzorem a vzpomín-kou na květinkovéj Woodstock. A taky to podle toho dopadlo… To byla panečku euforka! Mohl sis dělat skoro všechno, cos chtěl, nikdo ti nic nezakazoval, nepřikazoval, nesledoval, nezatýkal, prostě do té doby nepoznaná věc!

kdy se začala z festivalu stávat tradice?Tuším, že to bylo v roce 1992, kdy se konal festival na podporu Psích vojáků, kterým narušili koncert policajti. Tak se tehdy Martin rozhodl, že takhle se s lidmi jednat nebude, že je potřeba je nějak podpořit. Na ten ročník už přijelo mnohem víc lidí, asi šestnáct set nebo dva tisíce. Řekli jsme si, že když už se to takhle na Bojišti osvědčilo a jezdí sem hodně lidí, tak proč to nezopakovat. Tak se to opakovalo, vymýšlelo se pořád něco no-vého a jezdilo pořád víc lidí. A takhle to dopadlo.

který ročník byl zlomový v počtu návštěvnosti?Maximální zlom byl v roce 95, kdy tady vystoupil Ivan Mládek. To přijelo hodně moc lidí. Do té doby se to pohybovalo kolem pěti až osmi tisíc. A najednou přijelo asi patnáct tisíc lidí. To bylo strašný. V areálu nebyly záchody, občerstvení, organizátoři nepřipravený, všude bordel, kelímky, strašný. Tak se začalo uvažovat, že areál na tři dny pojme i víc lidí, že se to dá udělat v lepších podmínkách a že tam pak můžeme pozvat třeba i pořádnou a známou kapelu. Tak jsme pozvali Faith No More.

to byla hvězda první velikosti…Ani jsme si v té době vůbec neuvědomovali,

co se nám povedlo. Bylo to hodně spontánní. Oni přijeli, a přišli mi jako normální kluci. Přímo v areálu jsme pro ně měli pronajatou obyčejnou stavební buňku od ČEZu nebo od koho. Přijela taková známá kapela a my ji tam do té buňky nacpali. A tam jsme si s kapelou vyměňovali nejen zkušenosti. (smích) Ale líbilo se jim to, byli spokojení. Vzali jsme je do Ádru do skal a na jeze-ro, paráda. Byli tady s námi na našem území a probíhajících slavnostech Pow-Wow celý tři dny. Od tý doby jsem pak už nezažil nikoho, kdo by se choval zcela normálně a přirozeně, uměli si to užít, žádný nafoukaný hvězdy.

co jsi měl v organizačním týmu na starosti?Co bylo potřeba. Začínal jsem dávat dokupy technické zázemí v areálu, aby tam bylo pose-káno, včas přivezli hajzlíky, tekla voda. Do toho jsme s Martinem dávali dohromady dramaturgii, vymýšleli a vytvářeli letáky, plakáty, lítal po republice a dělal černej výlep, staral se marně o rozpočtovou kázeň festivalu, vymetal koncerty a kluby a hlavně a neustále jsem se o všem dohado-val s Martinem. Když Martin odjel do Indie, dělal jsem kolem festivalu skoro vše a do roku 2005 jsem se pak o něj staral s Tomášem Bučilem a Da-nem Krčmářem, což byla taky výborná zkušenost s oběma dělat. Je to radost, když si lidi vzájemně sednou a kápnou do noty. Bylo mi ctí s nimi dělat a doufám, že se spolu na něčem ještě sejdeme.

Proč jsi skončil?V tu dobu už mě to začalo růst přes hlavu. Je ko-lem toho už moc všemožnejch sraček. Přestávalo tam bejt místo pro normální práci a lidi. A vědo-mě se potkávat s parazitama, kteří jsou schopni přiživovat se na všem a na všech, mě opravdu nebaví až přímo ničí. Vymýšlejí hlouposti a zby-tečnosti. Například přijede kapela, ale najednou s ní musí přijít nosič ručníků, nosič nápojů, najed-nou musí mít svého otevírače dveří a přitom je to všechno zbytečný a marnivý … jak to říct slušně… No to je jedno. Prostě se mi z toho začalo dělat zle, na to prostě nemám. Navíc se mi taky začalo stýskat po lese a po starý práci. Uvědomil jsem si, že je možná čas začít dělat něco jiného, udělat

Proč je festival výjimečný?Protože tam je od počátku naše srdce!Do roku 2005 nechyběl u žádného „Východočeského Woodstocku“. Byl jedním z jeho hlavních organizátorů. V současnosti pracuje v krkonošských lesích, na rozjezd porevolučních ročníků festivalu se ale pamatuje velmi dobře i dnes. „Jsem rád, že se z festivalu stal fenomén, který si zaslouží pozornost. Čtvrt století existence hovoří samo za sebe,“ říká Radek Langhammer (47).

1717

změnu. Že už nebudu muset shánět sponzory, jednat s úřady, dohadovat se s managery, ale budu se moct zašít do hor, pryč od všeho toho shonu, napětí a „byznysmarasmu“.

Po festivalu se ti nestýská?Jasně, že jo. Nejdřív jsem myslel, že mi to scházet nebude, že si od toho všeho prostě odpočinu a zpočátku to tak i vypadalo, ale přijde vždycky srpen a začne se mi stýskat po předfestivalovým napětí, po „office“ práci a její atmosféře, po kum-pánech a vůbec po tom shonu, těsně před festi-valem a tak … najednou mi to chybí. Byl jsem dvanáct let v srpnu zvyklej si to intenzivně dávat a najednou ništa. Tak když to vyjde, snažím se Wjechebovcům alespoň trochu „helfnout“.

Proč je podle tebe festival tak výjimečný?No protože tam je od počátku naše srdce! To je jasný! Jsem o tom neoblomně přesvědčenej, pořád ho tam stále ještě cejtim a pokaždé se mi tam něčím připomene. A moc si přeju, aby to tak zůstalo, bo takovejch srdcovek v širém světě moc není. Do teď rád vzpomínám, jak jsme si před začátkem festivalu s indošema zapalovali ohně, spalo se v „týpýčku“, bubnovalo se proti dešti a fungovalo to - vždycky tam po nás ty „good vi-brations“celej fest zůstaly. Pozdějc se to už začalo měnit, každej se tam cpal, aby si na tom „líznul“, ale základ tam pořád je. Pořád jsou tam týpci, pro který je to srdcovka. Makaj tam za vstupenku a „krákoru“, bubnujou u ohně a rozháněj temný mraky. Nebo tam potkáš lidi, co tam jezdí od pra-věku devadesátých let, sice nevím, co tam ještě hledaj (smích), ale jsou tam, a to se mi líbí.

dnes je trutnov známý žánrovým rozpětím, může tam vystoupit téměř každý. to bylo od počátku?Ne. Tehdy jsme zvali umělce a jiné lůzry z podze-mí, z undergroundu, ty, které jsme znali.

a co nápad zvát neobvyklé festivalové hosty, jako např. ivana mládka?To se zrodilo v kouli otce – zakladatele: Geroni-ma Wjecheby. (smích)

byl naopak někdo, kdo tam nepasoval?Třeba Csáková nám nevyšla dramaturgicky, lidi čekali Lauru bez tygrů a ona tam nacupitala pink Ilonka a že prej jí má růžovou… Přiletěl ňákej ten kelímek, ozval se pískot a pak už jen její slzy v zá-kulisí. Bylo mi jí docela líto. Skupina Chaozz zase zapomněla, že nevystupuje na školní diskotéce a začala kotel pod sebou polejvat svým připrave-ným občerstvením, a tak se jim v zápětí obratem dostalo stejné karty, ovšem s tím rozdílem, že

1818 interwiev: radek langhammer

inzerce

to bylo i s místními oblázky, a to bolelo…Nastal ozajstny hip-hop! Kapele Alkehol asi neprošly jejich duchaprázdné texty, s nimiž ale běžně sklízí úspěch na ostatních festivalech. Jinak lidi vzali téměř vše. Když se něco nelíbilo, tak si odešli na jinou stage, a tak se to postupně promíchalo. Prostě takové to MultiKulti začalo právě tady na Trutnově. Jsem rád, že se říká, že Trutnov je Fotr festivalů. Spoustu věcí jsme uvedli v život jako první a následně se z nich staly běžné standardy pro ostatní festivaly. Je to známka toho, že „Drn-dové“ ze dvorku nedělali špatnou práci.

Proč právě bojiště? Od první chvíle to místo pro nás bylo až neuvě-řitelně příjemný. Sice to tam bylo dost načichlý minulým režimem, ale atmosféra starého letní kina, původní lavice k sezení, orchestřiště, staré záchody, tajné sklepy, prostě parádní území s le-sem, stromy, sluncem i stínem. Myslím si, že jsme k tomuto místu měli všichni podvědomě tajnej vztah, protože mí kumpány v triku tam jejich mámy vodily už jako kluky, aby se naučili lízt po stromech, přelejzat ploty a házet šutráky, no a já, jelikož jsem původem krušnohorec a vyskytnul jsem se tady až ve věku adolescenta, jsem na to místo lákal dívky a tam po nich loudil první polib- ky. Pak stačilo jen znovu šlápnout na tuto půdu a všechno to na nás dejchlo, my se tam cítili fajn a bylo to. Ten flek je pro mě kus života. Byla by ško- da o něj přijít a kdyby tam festival musel skončit.

festival existuje 25 let. co s tebou to číslo dělá?Tak hlavně mi to připomíná, jak mi ten čas letí a že sem ho zas tak úplně neproflákal. Jsem rád, že jsem u toho byl a že u toho ještě pořád můžu bejt. I když jsem poslední dobou čím dál tím větší introvert, tak celkem bez vážnejch problémů vždycky těch pár dnů v srpnu vydržím s davem. Pavel Cajthaml, foto: Jiří Jahoda

oamf v datech

1987 – první ročník se měl konat na soukromém pozemku Martina Věcheta ve Volanově, vše ale zhatila komunistická policie a StB a z festivalu nakonec nic nebylo1990 – druhý ročník, už oficiálně povolený. Pod názvem Východočeský Woodstock se uskutečnil na Bojišti. Účinkovali např. Kuličky, Psí vojáci a Dáša Vokatá. Hostem byl prezident Václav Havel1991 – festival se nekonal1992 – po pauze byl obnoven, a to v reakci na policejní razii při koncertu Psích vojáků1995 – první netradiční „žánrové“ zpestření jinak spíše rockového mejdanu koncertem Ivana Mlád-ka. Pro velký úspěch se stává tradicí, kterou od Trutnova později okoukaly i další festivaly1997 – přijíždí první a dodnes zřejmě největší hvězda - americká skupina Faith No More. Od té doby má festival každý rok vždy zahraniční hvěz-du či legendu. I tento prvek postupně okopírovali organizátoři dalších českých festivalů1998 – festival se nekonal1999 – v Trutnově zpívá legenda Marta Kubišová2002 – publikum aplauduje Waldemaru Matuškovi2007 – tradiční návštěvník Václav Havel je prohlá-šen náčelníkem festivalu2008 – jako host přijíždí herec Pierre Brice, před-stavitel filmového Vinnetoua; organizátor hlásí konec festivalu na Bojišti2011 – na Trutnovu vystoupil legendární ameri-čan Iggy Pop

19

2020 PozvÁnka

Tisíce návštěvníků, kteří opět po roce zavítají do areálu Na Bojišti, se mohou těšit na desítky do-mácích i zahraničních kapel a interpretů. Jednou z hlavních hvězd podkrkonošského hudebního mejdanu bude patrně nejtvrdší kapela v historii festivalu - američtí Korn. „Letos Krakonošovi na plotně v horách asi opravdu řádně poposkočí pověstné pokličky,“ slibuje hlavní organizátor a zakladatel festivalu Martin Věchet.

Premiéru si v Trutnově odbude jedna z nejslavněj-ších belgických rockových kapel dEUS. Formace pocházející z Antverp má na svém kontě šest alb. V rámci hudebních cen MTV získali dEUS loni ocenění jako nejlepší belgická kapela. Baskytaris-ta Alan Gevaert prozradil, že kapela velmi ráda hraje na nových místech. „Sám jsem žil v různých zemích a nadšeně poznávám nová místa,“ uvedl.

Dalším festivalovým bonbónkem bude vystoupe-ní amerických punk rockových Yellowcard.Svoji punkovou hudbu obohacují elektrickými houslemi. Kdo má rád psychedelické vody, nenechá si ujít americkou kapelu The Flying Eyes.

„Nejsme zařaditelní do žádné škatulky. Naši hud-bu děláme opravdu rádi,“ tvrdí členové kapely.

Zahraniční hvězdou zásadního významu je americká psychadelic – electro - jazzová zpěvač-ka Jessie Evans. Jako byl loni největší hvězdou festivalu praotec punku Iggy Pop, zdá se, že tou

letošní bude John Cale (na snímku). „Na festival přijede ikona sametového podzemí a zakladatel Velvet Underground,“ potvrdil Věchet. Půjdeo první letní vystoupení Johna Calea pod širým nebem na území Československa.

Na místo činu se vrací americká punk rocková kapela Anti-Flag. Podle pořadatelů mají členové skupiny na Trutnov „nezapomenutelnou“ vzpo-mínku. Před třemi lety hotelový personál napojil přívodní elektrický kabel na obrácenou fázi a lu-xusní obytný autobus tak vypálil. Kapela odjela se spálenými vnitřními elektrickými rozvody a na cestě pak byla nucena autobus vyměnit.

Do Trutnova přijede Adam Cohen, syn legendár-ního písničkáře Leonarda Cohena. „Vzpomínám si, jak jsem mnohokrát viděl svého otce v tričku a spodním prádle u kuchyňského stolu, jak brnká na kytaru. Samozřejmě mě to ovlivnilo,“ vzpomí-ná. Když Adam zpívá, slyšíme v jeho hlase zvuk prvních alb jeho otce Leonarda Cohena.

Kvůli nepřízni počasí letos nevystoupila na festivalu v Hradci Králové americká kapela Faith No More, která už v Trutnově hrála v roce 1997.

„Jako satisfakci posluchačům a kompenzaci kapele za jejich neuskutečněný koncert, jsme nabídli náhradní vystoupení u nás v Trutnově,“ dodáva Martin Věchet. Zda skupina skutečně přijede na festival čtěte na www.trutnovinky.cz (hyš)

taháky „otce festivalů“ jsou korn, the flying eyes, john cale a adam cohen„Otec festivalů“, trutnovský Open Air Music, který letos oslaví čtvrtstoletí vzniku a uskuteční se od čtvrtka 16. do neděle 18. srpna, bude letos věnován In memoriam exprezidentovi Václavu Hav-lovi a vůdčí postavě československého undergroundu Ivanu Martinu Jirousovi, řečenému Magor.

21

inzerce

21

a kdo na festivalu letos vystoupí?hlavní hvězdyKorn (US), John Cale (US), dEUS (B), Yellow-card (US), Anti-Flag (US), Adam Cohen (CAN), Stringer Bessant (UK), White Rabbits (US), Jessie Evans (D), The Flying Eyes (US)

další zahraniční kaPely The Offenders (I), Krema Kawa (BE), Bella Fuzz (GR), VHK – The Galloping Coroners (HU), Pan-tokrator (SWE), Plastic Swans (SK), Živé kvety (SK), ZVA 12 – 28 (SK), Fuera Fondo (SK).

domÁcí kaPely a interPretiThe Plastic People of the Universe, J. A. R., Sto zvířat, Mňága a Žďorp, Tichá dohoda, Neruda, Vlasta Třešňák & Band, The.Swith, Jaroslav Hutka, The Tap Tap, Visací zámek, Jiří Schmitzer,

Švihadlo, Rybičky 48, Garage a Tony, Kurtizány z 25. avenue, Vladimír Merta, Kazety, Volant, Ondřej Havelka & Melody Makers, Čankišou & Bubnující hosté, Status Praesents, Vladimír Veit, Vladimír Mišík & Etc., Totální nasazení, L. A., The Fireballs, Petr Váša a Ty syčáci, Abigail Ybarra, Dukla vozovna, Atari Terror, Jana Kratochvílová & Illuminatica, Vilém Čok & Bypass, Imodium, Michal Prokop & Framus Five, Umělá hmota, Michal Hrůza a Kapela Hrůzy, X-Left to Die, Velvet Underground revival, Michal Šeps & Band, DPVJU, Zuby nehty, Boron, Hentai Corporation, Irena Budweiserová, Hally belly, Houba, Hakka Muggies, Dáša Vokatá & Jiří Jelínek, Jana Šteflíč-ková, The Maggies Marshmallows, Dáša Voňková

– Andrtová, „Piňďa“ Ouda, Ivan Hlas & Special Band, N. V. Ú., Záviš, Pavel Fajt & Drumming Mantra, Tleskač. Více na www.trutnovinky.cz

vystoupí více než sto kapel a interpretůProgram festivalu

O festivalu se traduje, že podstatné na něm není program, kapely a umělci, ale setkání. Znalí vědí, kdy budou jednotlivé kapely hrát. Ti, kdo na festival dorazí, se podstatné dozvědí až na místě z festivalového samizdatu. „I když program jednotlivých dnů od vzniku festivalu nezveřej-ňujeme, neb ctíme moment překvapení a především setkání, výjimky potvrzují pravidlo. Napří-klad Anti-Flag vystoupí první den, ve čtvrtek večer,“ láká pořadatel festivalu Martin Věchet.

2222 PřiPravuje se

Podobně jako v minulých ročnících chtějí pěstitelé návštěvníky oslovit na dvou frontách - někteří se snaží zaujmout výstavou okrasných rostlin, jiní zase prodávají vše, co souvisí s jejich pěstováním. K tomu jsou ještě lákavé expozice chovatelů či včelařů, a také bohatý kulturní program.

Během předchozích čtyřiatřiceti ročníků byly vždy hlavním lákadlem expozice jiřin a zejména mečíků. Ty jsou každý rok jasně nejatraktivnější částí Světa květin. „Mečíky byly základ. Když Svět květin začínal, byla největší právě výstava mečíků. Pak se přidaly jiřinky, no a časem také růže a fuch-sie,“ vysvětluje pořadatel Miloslav Kotas. Jen pro představu, loni bylo k vidění přes tři sta mečí-ků, šedesát váz jiřin a padesát exponátů fuchsií. Zatímco u mečíků by se našli i další zájemci, kteří by rádi vystavovali, u růží nebo bonsají pěstitelů

spíše ubývá. Svět květin je však pro návštěvníky také příležitostí koupit si něco pro vlastní byt či zahrádku. „Základem je expozice květin ve školní jídelně, tělocvičně a družině. V areálu školní zahra-dy a části hřiště jsou především prodejní záležitosti. Snažíme se, aby tam byli žádaní prodejci, tedy především zase kytičky,“ upřesňuje Kotas. Zájmy zahrádkářů jsou dnes totiž jiné než před lety. „Už nepřevažuje zeleninová zahrada jako dříve. Dnes lidé mají spíše skalničky, pěkné květiny a pose-kanou travičku, čili převážně okrasné zahrádky,“ říká. Přesto se najde i několik prodejců nářadí nebo věcí pro zahrádkáře.

Letošní ročník bude jubilejní, v pořadí už pěta-třicátý. Přežil socialismus a drží se i dnes, v době, kdy existují desítky dalších lákadel. „Sám se tomu někdy divím, jak dlouho jsme vydrželi.

výstava svět květin má jubileum. láká už 35 letPředposlední prázdninový víkend (17. až 19. srpna) se opět promění areál speciální školy a část hřiště v Horním Starém Městě v ráj zahrádkářů a příznivců okrasných květin. Uskuteční se tam totiž 35. ročník proslulé výstavy Svět květin. Pořadatelem jsou trutnovští zahrádkáři.

2323

inzerce

Myslím, že je to prací a pílí zahrádkářů, kteří ta-kovou akci chtějí udržet. Máme tři sta členů, kteří chtějí, aby taková akce byla, starají a snaží se. Vel-kou zásluhu má ale především Jiří Fojtík, který je vlastně jakýmsi duchovním otcem a zakladatelem této výstavy. Dnes už mu je přes osmdesát čtyři let,“ uvádí Kotas kolegy z trutnovské organizace České zahrádkářského svazu.

Připomeňme, že před rokem 1989 jezdilo na teh-dy celostátní výstavu přes deset tisíc návštěvníků.

„Tehdy zahrádkáři jezdili za výstavami po celé republice. Bylo běžné, že do Trutnova přijížděly celé autobusy. Jezdily z větších vzdáleností než dnes, kdy má naše výstava spíše regionální cha-rakter,“ uvádí Miloslav Kotas. V současnosti se návštěvnost pohybuje kolem osmi tisíc lidí.

„Konkurence je velká. Existují i jiné podobné vý-stavy, které nejsou třeba tak veliké, ale mají ve svých městech větší podporu,“ tvrdí Kotas.

Jinak se Svět květin drží železné tradice - stejný ter- mín a stejné místo jsou jistotou pro návštěvníky i vystavovatele. „Snažíme se celá léta termín držet na předposlední víkend v měsíci. Aby to bylo klasické a stejné. A proč školní areál? Tamní plocha nám vy-

hovuje. I pro návštěvníky je to jednoduché. Nemusí moc chodit a přitom hodně vidí,“ chválí Kotas. Aby návštěvníci měli větší pohodlí, zavedli pořa-datelé inovaci. „Letos místo vstupenek budeme dávat náramky, aby se lidé mohli pohodlněji do areálu vracet. Takže si třeba v pátek můžou přijít nakoupit, v sobotu si prohlédnout expozice a ještě se třeba vrátit i v neděli posedět tady,“ dodává Miloslav Kotas. Pavel Cajthaml Více na www.trutnovinky.cz

svět květin

(17. až 19. srpna)v pátek a sobotu od 8 do 18 hodin,v neděli od 8 do 16 hodinHorní Staré Město - škola a hřištěhlavní exPozice:mečíky, jiřiny, růže a fuchsiekaktusy a sukulentybonsaje, skalničky a jehličnanypokojové květiny, citrusydrobné zvířectvoexpozice včelařů se skleněným úlemrukodělné výrobky a umělecké pečivo

2424 zajímavost

HISTORIEPříběh pevnosti začal po roce 1933. S nástupem Adolfa Hitlera k moci výrazně stouplo nebezpečí válečného konfliktu. Československo proto pře-vzalo tehdy moderní principy pevností od Francie (Maginotova linie) a začalo v pohraničí s budo-váním obranné linie. Od Ostravy až po Trutnov se měl táhnout pás bunkrů, v nejohroženějších částech posílený mohutným těžkým opevněním, jakým je právě Stachelberg. V roce 1937 se začalo na Babí u Trutnova stavět. Práce ale skončily v říjnu 1938 po podpisu Mnichovské dohody.

Stachelberg měl být největší pevností v Českoslo-vensku, dvanáct bunkrů mělo spojovat rozsáhlé podzemí. Za necelý rok výstavby se ale podařilo pouze vylámat podzemní prostory a na povr-chu vybetonovat jeden bunkr. „Běžně stavba

takového opevnění trvala asi šest let. Tady se ale i za relativně krátkou dobu povedlo vykonat velké dílo: vylámat celé podzemí pevnosti, asi tři a půl kilometru chodeb a sálů, z deseti procent ho vybetonovat a na povrchu vybudovat jeden pěchotní srub,“ popisuje Kejzlar. Neúplnou tvrz těsně před příchodem Němců zaplavila naše armáda.

současnostZa socialismu se stal bunkr na povrchu (ozna-čovaný jako objekt T-S 73) skladištěm jedovatých chemikálií. V roce 1987 se ale lidé z Fortisu pustili do vyklízení a do tří let pevnost zbavili více než sto tun jedů. O další tři roky později (1993) ji ote-vřeli jako Muzeum československého opevnění. Nejprve jen na povrchu, postupně se ale dařilo odčerpávat spodní vodu a od roku 2001 zpřístup-

v chodbách vojenské pevnosti stachelbergKdyž před čtvrtstoletím napadlo skupinku nadšenců ze sdružení Fortis zpřístupnit Stachelberg veřejnosti, moc lidí jim nevěřilo. V pevnosti na povrchu v té době bylo skladiště jedů, podzemí bylo zaplavené vodou. „Stali jsme se dokonce předmětem posměchu, když jsme říkali, že ze skladiště jedů uděláme vojenskohistorickou expozici,“ vzpomíná Miroslav Kejzlar. Dnes se lidé mohou podívat nejen do bunkru, ale i do naprosto unikátních podzemních chodeb.

2525

inzerce

nili i původně zaplavené podzemí. Letos tak na Stachelbergu zažívají už dvacátou turistickou sezónu.

„Když jsme tu začínali, byly zde jen holé stěny a žádné vybavení. Po roce 1990 se ale daleko víc otevřely archivy, kde jsme měli možnost získat spoustu dokumentací, výkresů či plánů. Také na burzách se objevila spousta do té doby nepřístup-ných věcí, včetně zbraní, které do té doby nebyly přístupné,“ říká Kejzlar o hlavní části expozice na povrchu, která podrobně mapuje výstavbu a koncepci opevnění.

Hlavní doménou Stachelbergu je ale podzemí. Vstupuje se do něj pouze jedním místem, už zmíněným objektem T-S 73. Část chodeb je vy-betonovaná, některá místa jsou jen vylámaná do skály, podepřená mohutnými dřevěnými sloupy. V jedné chodbě je dochované originální bednění pro betonářské práce. Chodbou vede úzkoko-lejná stavební železnice, kterou kdysi dělníci vozili tuny horniny ven z podzemí a zpět po ní přiváželi stavební materiál. V sálech jsou figuríny dokreslující pracovní činnost dělníků. „Provázíme

asi kilometr dlouhým podzemím, z toho jen dvě stě metrů je vybetonováno. Návštěvník má na-prosto unikátní možnost vidět chodby uprostřed výlomových a betonářských prací. Ukazujeme, jak vypadalo vrtání děr pro nálože, nabíjení a od- palování náloží trhavin. Předvádíme i následné tesařské práce, kdy se budovaly mohutné výztuže a konstrukce,“ ukazuje Kejzlar.

V tvrzi na Babí je teď k vidění mnohem víc, než nadšenci z Fortisu (dnes občanského sdružení Stachelberg) plánovali. „Původně bylo naším cílem otevřít vojenskohistorickou expozici a ukázat

2626 zajímavost

inzerce

kousek podzemí. Dnes už je mezi námi nová ge-nerace nadšenců, kterým se povedlo mnohem víc. V podzemí jsou díky nim k vidění nejen ukázky stavebních prací, ale povedlo se také zpřístupnit sály kasáren, s čímž jsme původně vůbec nepočí-tali, protože tam byly čtyři metry vody,“ popisuje Kejzlar. Zpřístupněné podzemí Stachelbergu je největším v Česku a je unikátní i v Evropě.

Když se k tomu přidá ještě plně vybavený řopík (menší lehká pevnůstka) na povrchu, základová deska dalšího velkého objektu, zákopy a naučná stezka, je z pevnosti atraktivní turistické místo.

budoucnostAni současný stav ale není konečný. Provozovatelé Stachelbergu by se chtěli pokusit o zásadní změnu zhruba padesátiminutové prohlídkové trasy. Do podzemí by se vcházelo jedním pevnostním ob-jektem a na povrch by se návštěvníci vraceli jiným. Výpravy by se tak nemusely v podzemí míjet jako dosud. „Mladí členové našeho sdružení chystají projekt na úplné přebudování celé expozice a pro-váděcí trasy. Pokud by se takové plány povedly, stalo by se zdejší opevnění hodně atraktivním místem republikového významu,“ dodává Kejzlar. Veřejnosti je Stachalberg přístupná denně kromě pondělí od 10 do 17 hodin. Pavel Cajthaml

Pevnost stachelberg

Stavba největší tvrze v bývalém Československu začala v roce 1937, předčasně skončila po Mni-chovu 1938. Soustava 12 bunkrů měla být spojena rozsáhlým podzemím. Zhruba 30 až 60 metrů pod povrchem mělo být veškeré týlové zabez-pečení pro několik set vojáků - kasárna, sklady, elektrárna, strojovny a ventilační zařízeníPalebnou silou pevnosti měly být houfnice ráže 100 mm s dostřelem přes 11,5 kilometru, které měly chránit a podporovat sousední lehké a těžké pevnostní linie. Foto: Milan Lhoták, Fotogold Trutnov

27

Česko-anglická soukromá školka v Trutnově Meluzínek otvírá od září novou třídu. Vyučování v této třídě bude probíhat pouze v českém jazyce. Cena za umístěné dítě v české třídě činí 4990 Kč měsíčně. Cena nezahrnuje obědy a svačinky. Ty buď svému dítěti budete připravovat sami, nebo je od nás můžete pořídit za 57 Kč na den. Možné je i vytvoření individuální docházky (např. 2 dny v týdnu, 3 dny v týdnu atd.)

Meluzínek je první soukromá jazyková školka v Trutnově. Jsme nestátní vzdělávací zařízení poskytující péči dětem od tří let. Naše služby jsou placené. Přijmutím vašeho dítěte k nám do školky, nepřichází rodina o rodičovský přídavek.Mimo předškolního vyučování, poskytujeme volnočaso-vé aktivity pro děti a jejich rodiče. Snažíme se

v úzké spolupráci s rodinou o vytvoření bez-pečného prostředí pro děti, které se díky našim vyškoleným pedagogickým pracovníkům, mohou lépe a kvalitně rozvíjet.

Snažíme se o rozvinutí řady individuálních dispozic a schopností, zvyšování sebevědomí, nevytváření závislosti na autoritě, zvyšování komunikačních dovedností a kritického myšlení. Nesnažíme se dětem v našem malém kolektivu vytvořit takové prostředí, aby si přijmuly před-stavu, že musí soutěžit a dokazovat, že jsou lepší nebo horší, než ten druhý, ale naopak to, že nejdůležitější je spolupráce.

Pro více info napište na email: skolkameluzinek@gmail.com Těšíme se na vás.

otvíráme českou třídu pro děti neumístěné do státních školek

27Placený člÁnek

2828 Program kin

okresní přebor: Poslední zápas Pepika hnátkaKino Vesmír nepromítáZkušební digitální promítání ve 2D a 3D (program bude upřesněn)

2., 3., 4. a 5. 8. 19.00

6. - 26. 8.27. - 31. 8.

1. a 2. 8. 20.003. 8. 20.004. 8. 17.304. a 5. 8. 20.007. 8. 20.00 8. a 9. 8. 20.0011. 8. 17.3011. a 12. 8. 20.00 14. 8. 20.00 15. a 16. 8. 20.00 17. 8. 17.30

21. 8. 20.00 22. a 23. 8. 20.00 24., 25. a 26. 8. 20.00 25. a 26. 8. 17.30 28. 8. 20.00 29. a 30. 8. 20.00

temný rytíř povstalPolski filmPiráti (3d)Piraňa (3d)Příběh z periferiePoslední výkřikhugo a jeho velký objev (3d)bourneův odkaztalismando říma s láskoudoba ledová 4: země v pohybu (3d)temné stínykonfidentsvatá čtveřicerebelka (3d)titanic (3d)méďa

3. 8. 19.00 6. 8. 19.00 10. 8. 19.00 11. 8. 19.00 14. 8. 19.00 17. 8. 19.00 21. 8. 19.00 24. 8. 19.00 28. 8. 19.00

spy kids 4d: stroj časusněhurka a lovecmarieke, mariekemadagascar 3rumový deníkcolombianaÚtěk z ms-1nebojte se tmyiron sky

Úpice

janské lázně

dvůr králové nad labem

trutnov

máme papeževiditelný světlollipop monstervoda pro slony3Železná ladykvět pouštěmuž z londýnamodrý tygrkontraband

1. 8. 19.303. 8. 19.308. 8. 19.3010. 8. 19.3015. 8. 19.3017. 8. 19.3022. 8. 19.3024. 8. 19.3029. 8. 19.3031. 8. 19.30

Horská 30, Trutnov • obchod@mecir.net • 499 811 752 • www.mecir.net

2929z muzejních sbírekProgram kin

inzerce

Ve sbírce Muzea Podkrkonoší je uloženo několik dekorativně vyšívaných kožených opasků (pásů), které byly součástí mužského lidového oděvu 19. století. Opasek byl šitý jako podélný vak, do ně-hož se ukládaly drobné předměty denní potřeby nebo cennosti, většinou peníze. Přední část byla nejširší, bohatě zdobená, obvykle s pevným ovál-ným terčem, na kterém byla ozdobná výšivka. Ke konci se opasek zužoval. Pás se zapínal na straně pomocí přezky nebo řemínku. Tento typ opasku se nosil ke krátkým, pod kolena sahají-cím kalhotám v jižních, východních a severních Čechách, na Moravě především na Hané. Opasky se krajově lišily šířkou a typem vzoru.

Některé pásy měly ryze pracovní účel, sloužily ke zpevnění zádových a břišních svalů při fyzické námaze. Opasky vyráběli řemenáři, sedláři či uzdaři. U pásů zdobených plastickou výšivkou byla použita paví brka, která se získávala z ocas-ních per pávů. Brka musela být nejdříve očištěna od péřových praporů a podélně rozpůlena pomocí ostrého nože nebo pevně napnuté nitě. Rozřezané stvoly bylo třeba ještě podélně dělit, aby vznikla úzká, rovnoměrně seříznutá vlákna. Předem navržený ornament byl z předlohy na měkkou kůži přenesen a vyznačen pomocí šídla.

Většinou to byly stylizované rostlinné motivy, spirály, z fi gurálních námětů se hojně objevovaly postavy koně. Velmi často se vyšívaly iniciály nebo celá jména majitelů, případně letopočet, kdy byl opasek zhotoven. Při vyšívání byl pás upnutý v dřevěné svorce (v sedlářském koníku), aby kůže neklouzala a mohlo se pracovat oběma rukama.Pomocí šídla se vytvořil otvor, do něhož se jed-nou rukou vpravilo vlákno a druhou rukou se narubové straně vytáhlo. Vyšívat se začínalo od centrálního motivu a pokračovalo se do stran.

Opasek na snímku je tmavohnědé barvy o celko-vé délce 124 cm. V přední části, která je široká 16 cm, jsou dva oválné štíty zdobené stylizovaným rostlinným dekorem. Uprostřed jednoho z nich je jméno majitele - H. Hatel. Druhá polovina pásu je pošitá aplikacemi z červené kůže s prolamo-vaným květinovým vzorem. Zapíná se na straně pomocí kulaté kovové přezky.

V dokumentaci k tomuto předmětu se uvádí, že pochází z Chvalče, z domu čp. 60. Byl získán 29. října roku 1953, darem od pana J. Hanzla, tehdej-šího úředníka zemědělského odboru MNV v Trutnově. Petra Sauerová, Muzeum Podkrkonoší, foto: Miloš Šálek

opasek vyšívaný pavím brkem

Horská 30, Trutnov • obchod@mecir.net • 499 811 752 • www.mecir.net

3030 chystÁ se

inzerce

Každý prestižní časopis, mezi něž magazín Trutnovinky ne-pochybně patří, usiluje o to, aby titulní strana ihned čtenáře vtáhla do děje. O to se měsíc co měsíc snažíme i my. Našim cílem je, aby titulní strana byla výkladní skříní, která čtenáře upoutá na první pohled.

Kreativnější podobu začaly titulní strany dostávat v roce 2009. Velký skok lze zaznamenat v první třetině roku 2010. Za pozornost z té doby stojí například obálky k rozhovoru s krkonošským patriotem Antonínem Tichým, stylizovaná dračí saň, s níž bojuje rytíř, a také přebal k pátému výročí Trutnovinek.

Loňský rok byl průlomový. Titulní strany na výborných fotografi ích zaplnily osobnosti jako například výtvarník Jan Švankmajer, držitelka Oscara, zpěvačka Markéta Irglová, výtvarník a bývalý ředitel Národní galerie Milan Knížák nebo dušičková „titulka“ k tématu O smrti se (ne)mluví. V nastoupené cestě pokračujeme i v letošním roce.

Právě titulní strany magazínu Trutnovinky nás přivedly k myšlence uspořádat vybraným z nich výsta-vu v novém působišti Trutnovinek, kterým je Oranžový dům. Vystaveny budou v přízemí v Oranžové kavárně i na zahradě vily. Vernisáž výstavy „titulek“ ve formátu A3 a větší se uskuteční ve čtvrtek 13. září v Oranžové kavárně v Žižkově ulici. Hynek Šnajdar

výstava titulních stránek trutnovinekKaždý prestižní časopis, mezi něž magazín Trutnovinky ne-

Knížák nebo dušičková „titulka“ k tématu O smrti se (ne)mluví. V nastoupené Knížák nebo dušičková „titulka“ k tématu O smrti se (ne)mluví. V nastoupené

Právě titulní strany magazínu Trutnovinky nás přivedly k myšlence uspořádat vybraným z nich výsta-

Knížák nebo dušičková „titulka“ k tématu O smrti se (ne)mluví. V nastoupené

31

32

Malé náměstí 38, Trutnovtel.: 499 397 765

Po - Pá 7.30 - 17.00