PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY

KATEDRA APLIKOVANÉ GEOINFORMATIKY A KARTOGRAFIE

Ročníková práce

Tvorba vektorové vrstvy regionů NUTS 2 Evropské unie a vybraných kandidátských zemí

Josef Tesař

Vedoucí ročníkové práce: Mgr. Přemysl Štych

Praha 2004

Prohlašuji, že jsem zadanou ročníkovou práci vypracoval sám a že jsem uvedl veškerou

použitou literaturu a prameny.

V Praze, dne 27. května 2004 …….………………………………

2

Děkuji Mgr. Přemyslu Štychovi za vedení ročníkové práce, cenné rady a připomínky a

veškerou odbornou, ale i technickou pomoc při jejím vzniku.

3

Obsah 1. Úvod 6

2. Cíle práce 7

3. Tematická kartografie – rešerše 8

4. Úvod do problematiky 10

4.1 Co je NUTS? 10

4.2 Stručná historie NUTS 10

4.3 Kódové označení regionů 12

4.4 Neunijní oblasti patřící členským státům EU 13

4.4.1 Dánsko 13

4.4.2 Francie 13

4.4.3 Nizozemsko 13

4.4.4 Velká Británie 13

4.4.5 Řecko 14

5. Metodologie 15

5.1 Základní pojmy 15

5.2 Použitý software 16

5.3 Použité metody 16 5.3.1 Pohledová pyramida 16

5.3.2 Georeferencing, transformace, převzorkování 17

6. Tvorba vrstvy regionů NUTS 2 20

6.1 Podklady pro tvorbu vrstvy 20

6.2 Tvorba vrstvy 22 6.2.1 Přípravné práce 22

6.2.2 Georeferencování mapových podkladů 24

6.2.3 Vektorizace regionů 25

6.3 Naplnění databáze 27 6.3.1 Zdroje dat 27

6.3.2 Tvorba databáze a přičlenění k vrstvě nuts2 27

4

7. Výsledky, využití práce 29

8. Závěr 30

9. Abstrakt 31

10. Seznam zkratek 32

11. Literatura a prameny 33

12. Příloha 35

5

1. Úvod

Není tomu tak dávno, co Česká republika spolu s dalšími devíti zeměmi vstoupila

do Evropské unie. Psal se 1. květen 2004, tisíce lidí, mezi nimiž jsem nemohl chybět,

sledovaly slavnostní ohňostroje doprovázející tento historický okamžik. Většina lidí vstup

své země do tohoto společenství vítá, uvědomujíce si množství výhod, které jim tato

skutečnost přinese. Zřejmě tou nejočekávanější je přísun peněz ze strukturálních fondů EU.

Tyto prostředky jsou přerozdělovány na základě statistických údajů vedených za

územní jednotky – regiony NUTS. Regionů NUTS 2 se týká nejvýznamnější kategorie

v oblasti regionální a strukturální politiky, a sice tzv. Cíl 1. Do něj mohou být zařazeny

regiony úrovně NUTS 2, ve kterých hrubý domácí produkt na obyvatele je menší než 75 %

průměru členských zemí EU.

Když moje sestra minulý rok pracovala na své diplomové práci, potřebovala k ní

doložit několik tematických map regionů NUTS 2 států jižní Evropy. Aby nemusela

regiony pracně vybarvovat v nějakém grafickém programu, slíbil jsem jí, že seženu

vektorovou vrstvu regionů NUTS 2. Mapy by pak pohodlně vytvořila např. v programu

ArcView.

Předpokládal jsem, když jsou regiony NUTS 2 tak významné, že nebude problém

vektorovou vrstvu regionů sehnat. Ale zmýlil jsem se. Nebyla k dispozici na žádné

z geografických kateder, nebyla ani mezi datovými soubory v počítačových učebnách.

Prostě neexistovala.

Z tohoto důvodu jsem se rozhodl, že ji sám vytvořím a dám k dispozici všem

zájemcům.

6

2. Cíle práce

Hlavním cílem této práce bylo vytvořit vektorovou vrstvu regionů NUTS 2.

Za cílové území, jehož regiony jsem se rozhodl vektorizovat, jsem vybral státy

Evropské unie, nové členské státy a dvě kandidátské země Rumunsko a Bulharsko (ty by

měly vstoupit do EU v horizontu několika let, předpokládá se, že v roce 2007). Turecko je

také kandidátská země, ale v práci není zahrnuto, protože jeho vstup do Unie je

v nejbližších letech méně pravděpodobný, přístupová jednání dosud ještě ani nezačala.

Dalším cílem práce je doplnit vektorovou vrstvu co nejobsáhlejší databází

z dostupných dat publikovaných Statistickým úřadem Evropské komise (Eurostat).

Posledním cílem práce je dát její výsledek k dispozici všem uživatelům, pro které

by mohla být užitečná (např. pro tvorbu tematických map, analýz).

Zároveň věřím, že popsaná práce a metodika by mohla sloužit jako modelový

postup a inspirace dalším zájemcům, kteří by chtěli podobně zpracovat jiná území.

7

3. Tematická kartografie – rešerše

Ke zvolenému tématu bylo poměrně problematické najít relevantní literaturu.

Protože by ale tato práce měla sloužit k tvorbě tematických map, zaměřil jsem se na

publikace z oblasti tematické kartografie.

Tematickou kartografií se nezabývá mnoho samostatných publikací, avšak v žádné

kartografické knize nechybí část tomuto tématu věnovaná. Většina autorů knih o

kartografii se tematickou kartografií zabývá ve dvou kapitolách. V jedné obvykle hodnotí

metody interpretace jevů a ve druhé druhy tematických map. Pro účel této práce byla

důležitější část věnovaná kartografickým vyjadřovacím prostředkům.

Samostatnou knihou na toto téma je Tematická kartografie od Zdeňka Murdycha

z roku 1988 (Murdych 1988), pojatá jako „dočasná vysokoškolská učebnice“1. V pěti

kapitolách se zabývá obecnými základy, kam řadí např. vyjadřovací metody nebo

generalizaci, značný prostor však věnuje i rozdělení map podle účelu. Názorně na mapkách

a obrázcích vysvětluje jednotlivé metody (kartodiagram, metodu izolinií…). V části

věnované dělení tematických map nabízí ke každé příklady vhodných vyjadřovacích

metod.

Ve stejném roce se výše uvedený autor spolupodílí s kolegou Novákem na knize

Kartografie a topografie (Murdych, Novák 1988). Je znát, že se drží stejného členění,

ovšem zde již samozřejmě nemohl tematické kartografii věnovat tolik prostoru. Zvláště

část věnovaná kartografickým vyjadřovacím prostředkům je velmi zkrácena.

Tematická část je obsažena i v dalších dvou knihách věnovaných kartografii.

Zatímco Hojovec se v Kartografii (Hojovec a kol. 1987) věnuje téměř výhradně klasifikaci

interpretačních metod a parametrům značek, Čapkova Geografická kartografie (Čapek a

kol. 1992) je více vyvážená. Hojovec v kapitole Tvorba tematických map a atlasů pouze

uvádí členění tematických map na několik oddílů (kartografická díla pro školy, pro

veřejnost, tvorba map ve fyzické geografii…). Čapek věnuje klasifikaci tematických map

možná až příliš prostoru. Velmi podrobně se věnuje i kartografickým vyjadřovacím

prostředkům a metodám znázorňování. Mezi zdroje tematického obsahu řadí tematické

mapování v terénu, ale i interpretaci leteckých a družicových snímků a upozorňuje, že

význam tematické kartografie nesmírně vzrostl. To lze i dnes (po dvanácti letech od

vydání) jen potvrdit, zvláště význam interpretace a využívání snímků DPZ neustále roste. 1 Doslovný název díla je Tematická kartografie (Dočasná vysokoškolská učebnice).

8

Mezi další zdroje informací lze jistě řadit tematické atlasy. Např. tematické mapy

ve Školním atlase dnešního světa (Školní atlas dnešního světa 2001) zobrazují nepřeberné

množství jevů fyzickogeografické i socioekonomické sféry a využívají množství

zobrazovacích metod.

I na internetu se dá přinejmenším nalézt nespočet stránek a publikací využívajících

tematické mapy, které tak slouží jako informační zdroj o nejvíce používaných metodách.

Dá se z nich vyčíst, které metody jsou vhodné pro znázornění toho určitého jevu. Eurostat

zveřejňuje např. Regions: Statistical Yearbook (Eurostat 2002), kde na desítkách map

hodnotí (na úrovni NUTS 2) pomocí kartogramů dopravu, zemědělství, turistický ruch a

mnoho dalších.

9

4. Úvod do problematiky

4.1 Co je NUTS?

NUTS je zkratka z francouzského „La Nomenclature des Unités Territoriales

Statistiques“ a znamená klasifikace územních statistických jednotek2.

Eurostat, ve spolupráci s členskými státy, shromažďuje statistická data pro

jednotlivé úrovně, především pro úroveň celostátní (NUTS 0), regionální (NUTS 2) či

NUTS 3. Takto získaná data slouží jednak k interním účelům ve Společenství, jednak pro

širokou veřejnost. Výhodou statistických dat Eurostatu je jejich porovnatelnost, protože

jsou pro všechny členské státy, či dokonce pro některé třetí země, získávána podle

jednotné metodiky. Nicméně veřejně dostupné jsou pouze statistické údaje na úrovni zemí.

Databáze údajů pro úrovně nižší (nejčastěji NUTS 2, eventuelně NUTS 3) jsou dostupné

pouze za úhradu. Kromě toho lze však zdarma získat vybrané údaje obsažené v publikacích

Eurostatu (např. Statistics in Focus), případně v publikacích Evropské komise (např. DG

Regio a jeho Kohezní zprávy, které vždy obsahují statistickou přílohu věnovanou právě

regionům NUTS 2).

Velice důležité je použití statistických jednotek NUTS pro potřeby regionální a

strukturální politiky. Na základě statistických informací za jednotlivé úrovně jsou pak pro

regiony NUTS 2, a v některých případech i NUTS 3 a NUTS 0, přidělovány prostředky ze

strukturálních fondů.

4.2 Stručná historie NUTS

Seznam jednotek sestavil na počátku 70. let Eurostat ve spolupráci s příslušnými

státy a odděleními Evropské komise. Tyto regiony byly vytvořeny pro potřeby statistické a

analytické, nemají administrativní charakter, avšak podle možností k administrativnímu či

samosprávnému uspořádání konkrétního státu přihlížejí3.

Od roku 1988 se členění NUTS začalo používat i v legislativě Společenství. Od

počátku prováděl vymezení regionů NUTS Eurostat po domluvě (často složité)

2 Český překlad podle Evropské agentury pro životní prostředí 3 Eurostat, European Regional Statistics. Changes in the NUTS Classification 1981-1999

10

s jednotlivými státy. Tyto změny zásadně ovlivňovaly možnosti porovnávání

shromažďovaných dat. Na jaře 2000 se proto začalo pracovat na znění Nařízení, které by

uzákonilo členění a vymezení NUTS v rámci Evropské unie.

Toto Nařízení, přijaté Evropským parlamentem a Radou v květnu 2003 (v platnosti

od července téhož roku) pod číslem 1059/2003, nahrazuje původní systém vymezení

regionů NUTS4. Jelikož se jedná právě o „nařízení“, nikoliv směrnici, má toto charakter

zákona, bezprostředně platného ve všech členských státech, a ty by ho měly dodržovat.

Hlavním smyslem je minimalizovat dopad změn, ke kterým by došlo při modifikaci

administrativních hranic v členských státech, aby nebyla ohrožena porovnatelnost a

dostupnost statistických údajů.

V tabulce č. 1 jsou uvedeny limity počtu obyvatel pro vymezení regionů NUTS,

region NUTS 2 je definován jako území s minimálně osmi sty tisíci. Uveden je také

celkový počet regionů v jednotlivých úrovních (včetně francouzských zámořských

departementů apod.).

Tab. č. 1: Hraniční limity pro průměrné regiony NUTS (počet obyvatel)

Stupeň Minimum Maximum Počet regionů NUTS 1 3 000 000 7 000 000 72 NUTS 2 800 000 3 000 000 213 NUTS 3 150 000 800 000 1091

Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/basicnuts_regions_en.html

Vydáním Nařízení 1059/2003 došlo zároveň k zatím poslední modifikaci hranic

regionů. Na úrovni NUTS 2 se změny týkaly pěti států – Portugalska, Španělska, Itálie,

Německa a Finska5.

V Portugalsku došlo ke změnám hranic v souvislosti s přerozdělením NUTS 3

regionů v okolí hlavního města. NUTS 2 region Lisboa se tak zmenšil na úkor regionů

Centro a Alentejo.

Dvě španělské enklávy v Africe, Ceuta a Melilla, které původně tvořily jeden

region, byly rozděleny.

V Itálii byl rozdělen NUTS 2 region Trentino-Alto Adige na Bolzano/Bozen a

Trento.

4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1059/2003 z 26. května 2003 ustavující společnou klasifikaci územních jednotek pro statistické účely 5 Eurostat, European Regional Statistics. Reference Guide.

11

Brandenburg v Německu byl také rozdělen na dva regiony, Brandenburg - Nordost

a Brandenburg - Südwest.

K největším změnám došlo ve Finsku. O jeden se snížil počet regionů NUTS 2.

Region Uusimaa byl včleněn do regionu Etelä-Suomi, ale jeho severní část byla přičleněna

k regionu Länsi-Suomi (dříve Vali-Suomi).

4.3 Kódové označení regionů

Až do rozšíření Evropské unie v roce 1995 byly členské státy označovány číslicemi

jedna až devět a pro země přijaté v 80. letech byly zvolena písmena: „A“ pro Řecko, „B“

pro Španělsko a „C“ pro Portugalsko. Před takovýmto kódem se navíc často udávalo ještě

písmeno R (region).

V roce 1995, kdy se k Unii připojily další tři státy (Rakousko, Finsko, Švédsko),

došlo ke změně systému kódů. Pro každou zemi byl vytvořen speciální dvoumístný kód

(např. DE – Německo), za kterým následovaly jedna až tři číslice podle stupně NUTS.

Pokud nestačily číslice 1-9, tedy regionů na určité úrovni NUTS bylo více, číslice byla

nahrazena písmenem od začátku abecedy. Pokud nebyl určitý region dále dělen, zůstávalo

mu označení regionu vyššího řádu.

Tab. č. 2: Změny kódování států a regionů NUTS (1981-2001)

Úroveň NUTS Region Od 1981 Od 1995 Od 2001 Stát Itálie R3 IT IT

NUTS 1 Sud R39 IT9 IT9 NUTS 2 Puglia R391 IT91 IT91 NUTS 3 Bari R3912 IT912 IT912

Stát Lucembursko R6 LU LU NUTS 1 Luxembourg* R6 LU LU0 NUTS 2 Luxembourg* R6 LU LU00 NUTS 3 Luxembourg* R6 LU LU000

Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/codelist_en.cfm * Oficiální označení regionu Luxembourg (Grand-Duché) K poslední změně došlo v roce 2001. Stejné označení již nesmí označovat více

regionů, pokud jsou některé regiony územně stejné, označení regionu nižšího řádu je 0.

Uvedené změny jsou názorně doloženy v tabulce č. 2. Například Itálie se již změny

z roku 2001 nedotkly, v případě Lucemburska bylo naopak podle pravidel z roku 2001

odlišeno několik regionálních úrovní se stejným názvem.

12

4.4 Neunijní oblasti patřící členským státům EU

Jako pozůstatek koloniální minulosti má dosud řada členských států závislá území.

Jedná se o oblasti s různou mírou autonomie, které nejsou součástí Evropské unie nebo z ní

na vlastní žádost vystoupily6. Tudíž ani systém NUTS tato území nepokrývá.

4.4.1 Dánsko Grónsko – ještě v roce 1981 vytvořilo Grónsko samostatný region NUTS 1, ale

v roce 1985 Evropskou unii opustilo a bylo tak i vyřazeno ze systému NUTS.

Faerské ostrovy – nejsou součástí Evropské unie, nejsou proto součástí žádného

regionu NUTS.

4.4.2 Francie Territoires d’Outre Mer (zámořská území) nejsou (na rozdíl od zámořských

departementů) součástí Evropské unie a netvoří tedy ani žádný region NUTS. Patří sem

Francouzská Polynésie, Mayotte, Nová Kaledonie, Saint Pierre a Miquelon, Wallis a

Futuna.

4.4.3 Nizozemsko Nizozemské Antily, Aruba – netvoří žádný region NUTS, nejsou součástí Evropské

unie, mají značnou autonomii.

4.4.4 Velká Británie Man, Normanské ostrovy (Guernsey, Jersey), Gibraltar – nejsou součástí Evropské

unie, netvoří tedy a ani nepatří do žádného regionu NUTS.

NUTS netvoří ani další britská území – Anguilla, Bermudy, Britské antarktické

území, Britské indickooceánské teritorium, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Jižní

Georgie, Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy,

Svatá Helena a dependence (Ascension, Tristan da Cunha, Gough), Turks a Caicos.

6 Zpracováno podle Školní atlas dnešního světa (str. 164), Velký atlas světa (str. 154-157), http://atlas.netway.cz, www.informatuttonet.com/atlante/homepage.htm, www.un.org, www.simplemaps.iofm.net/countries.php

13

4.4.5 Řecko Agio Oros – Autonomní mnišská republika na hoře Athos je velice specifickým

případem v tomto přehledu. Jedná se o území, které je sice součástí Řecka, ale nepatří pod

žádný region NUTS 2.

14

5. Metodologie

V této části bych se věnoval metodám, které jsem používal při vytváření vektorové

vrstvy regionů NUTS 2. Na úvod bych uvedl několik základních pojmů vztahujících se

k problematice mé práce.

5.1 Základní pojmy

Většina objektů a jevů reálného světa se vyskytuje nebo má vztah k nějakému místu

na zemském povrchu. Tyto objekty však nejsou samostatné, naopak se navzájem ovlivňují.

Informace, které se vztahují k zemskému povrchu a obsahují údaje o poloze, vlastnostech a

vzájemných vztazích mezi objekty, nazýváme geografické a právě těmito informacemi se

zabývá moderní obor – geografické informační systémy (GIS).

Pod pojmem GIS si můžeme představit organizovaný souhrn počítačové techniky,

programového vybavení, geografických dat a zaměstnanců navržený tak, aby mohl

efektivně získávat, ukládat, aktualizovat, analyzovat, přenášet a zobrazovat všechny druhy

geograficky vztažených informací7.

GISy pracují s digitálními daty (analogová se musí buď naskenovat nebo

digitalizovat pomocí digitizéru). Ta se dají rozdělit na vektorová a rastrová. Během

vytváření vrstvy regionů NUTS 2 jsem pracoval s oběma.

U rastrových dat je nositelem informace tzv. pixel. Je to nejmenší rozlišitelná

ploška obrazu. V rastrovém modelu tvoří jeden pixel jeden bod, linie a polygon (plocha)

jsou pak tvořeny souborem pixelů, které na sebe navazují. Na velikosti plošky závisí

kvalita rozlišení obrazu a přesnost vymezení objektu. K jednotlivým pixelům jsou dále

přiřazeny další informace, které vypovídají o vlastnostech těchto objektů (Novotná 2000).

Čím je ploška menší, tím více informací je schopen obraz nést, ale zároveň vzrůstá velikost

datového souboru.

Druhým typem je model vektorový. V něm charakterizuje bod jedno místo,

izolovaný objekt. Linii tvoří úsečky spojující minimálně dva nestejnolehlé body a podobně

polygon tvoří uzavřená linie (úsečky spojují minimálně tři nestejnolehlé body). Pokud

určíme, který bod je počáteční a který koncový, získáme tak směrovou orientaci. Úsečka,

7 www.arcdata.cz/uvod/co_je_gis

15

která má takto určenou orientaci, se nazývá vektor (odtud název modelu). Každý typ

objektu je tedy ve vektorovém modelu vytvořen sestavou bodů (Kolář 2003). Informace je

nesena pomocí tzv. atributů, které charakterizují daný objekt vektorového modelu (bod,

linii, polygon). Atributy jsou součástí tabulky dat (databáze) a s objekty vektorového

modelu je spojuje identifikátor (udává, která data patří ke kterému objektu).

5.2 Použitý software Dva hlavní programy, které jsem používal, byly ArcMap 8.3 a ArcView 3.1. Kromě

nich jsem používal ještě Adobe Photoshop 7.0 pro úpravu map a pro úpravu obrázků

Microsoft Paint 5.0. Databázi jsem si připravil v programu Microsoft Excel.

ArcMap je součástí programového balíku ArcGis prodávaného americkou

společností ESRI, Inc. (Environmental Systems Research Institute). ArcMap jsem používal

po většinu mé práce, georeferencoval jsem v něm mapy států a vektorizoval regiony.

Program ArcView potom sloužil k připojení databáze a vytvoření vzorových

layoutů. Vrstva byla vytvořena hlavně pro využití v programu ArcView (více v kapitole 7).

5.3 Použité metody Přestože nabízí GISy nepřebernou škálu možností použití a metod, v této kapitole

se budu zabývat jen několika metodami, které přímo souvisí s mou prací a které jsem

použil v programu ArcMap.

5.3.1 Pohledová pyramida Při načítání větších rastrových souborů se program automaticky ptá, zda chceme

nechat vytvořit pohledovou pyramidu (pokud ji soubor nemá již vytvořenu). Pohledová

pyramida se vytváří pro urychlení zobrazení a usnadnění manipulace s velkými rastrovými

daty. Využívá se při tom omezené rozlišovací možnosti monitoru. Pohledové pyramidy

jsou v podstatě kopie původního rastru, které mají menší rozlišení (Vokounová 2003).

Program načte rastr nejdříve v nízkém rozlišení. To se pak mění podle toho, jak

přibližujeme nebo oddalujeme rastr. Pyramidy se vytváří postupným převzorkováním

původních pixelů podle úrovně snižujícího se rozlišení. Každá úroveň vytváří pixely, které

pokrývají dvojnásobnou vzdálenost pixelu předchozí úrovně (Vokounová 2003). Názorně

16

to ukazuje obrázek č. 1. Délka pixelu se zvětší dvakrát, tím pádem plocha celého bloku (v

tomto případě 10x10 pixelů) čtyřikrát.

Obr. č.1: Změna rozlišení a plochy bloku 10x10 pixelů. Jestliže bylo původní rozlišení rastru 0,5m,

tak v následující úrovni bude 1m. Plocha se zvýší z 25m2 na 100m2.

Zdroj: Vokounová (2003), str. 67.

5.3.2 Georeferencing, transformace, převzorkování Načtená rastrová data neobsahují informace o souřadnicovém systému. Nevíme,

kam zobrazené území patří na zemském povrchu (Minami 2000). Když georeferencujeme

rastr, definujeme, jak jsou data umístěna v mapových souřadnicích (Minami 2000). K tomu

slouží společné body. Ty se postupně umísťují na dobře identifikovatelná místa na rastru a

vektorové vrstvě (těžiště malých polygonů, křížení linií, zlomy linií…). V programu

ArcMap se umísťuje společný bod, znázorněný zeleným křížkem, nejdříve na rastr a potom

na vektorovou vrstvu (červený křížek).

Protože k nejjednodušší (afinní) transformaci v ArcMap je zapotřebí čtyř bodů,

zobrazí se tři body ještě bez chyby do stejného místa. Od čtyř bodů se však objevuje

odchylka jako modrá úsečka spojující bod na rastru s bodem na vektoru. Tato odchylka se

číselně zobrazuje v transformační tabulce, kde je také přehled všech bodů s jejich

souřadnicemi (x-ová a y-ová souřadnice bodu na rastru a vektoru). Člověk tak má přehled

o probíhající transformaci obrazu rastru, může vymazat bod, pokud je jeho chyba velká. Na

17

obrázku č. 2 je pro ukázku zobrazena transformační tabulka pro georeferencovanou mapu

Německa.

Obr. č. 2: Transformační tabulka georeferencování mapy Německa

S přibývajícím počtem bodů roste tzv. RMS chyba (Root Mean Square Error).

Jedná se o odmocninu střední kvadratické chyby, kterou Dobrovolný, citovaný na

http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc, definuje jako vzdálenost mezi

polohou bodu v původních, tzv. zdrojových souřadnicích, a jeho polohou vypočtenou na

základě transformačních rovnic opět ve zdrojových souřadnicích8. Její hodnota by, podle

stejného zdroje, neměla překročit 1,0.

Protože se chyba RMS počítá na základě transformačních rovnic, mění se

v závislosti na použitém stupni polynomu. ArcMap nabízí celkem tři transformace.

Nejjednodušší je transformace polynomu prvního stupně (afinní). Pro tuto

transformaci je zapotřebí minimálně čtyř bodů. Při transformaci dochází k posunu, rotaci a

změně měřítka. Linie zůstanou liniemi, ale čtverce se změní v rovnoběžníky s libovolným

měřítkem a orientací úhlů (Minami 2000). Složitější jsou transformace polynomu druhého

(minimálně šest bodů) a třetího (minimálně deset bodů) stupně. Transformace vyšších řádů

nejsou v ArcMap k dispozici.

8 http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc

18

Transformace prvního řádu by měla být dostačující, pokud je potřeba rastr pouze

posunout, změnit úhel nebo měřítko. Pokud je nutné rastr zaoblit (curved) nebo ohnout

(bent), je potřeba použít polynom druhého nebo třetího stupně.

Během transformace do souřadného systému dochází k pootočení rastru a probíhá

tzv. převzorkování obrazu, jak je zobrazeno na obrázku č. 3. Při tomto procesu je každému

pixelu rastru přiřazena nová hodnota vypočtená na základě použití jedné ze tří metod. Těmi

jsou nejméně přesná metoda nejbližšího souseda (nearest neighbour), přesnější kubické

konvoluce (cubic convolution) a bilineární interpolace (bilinear interpolation).

Obr. č.3: Schéma převzorkování obrazu

Zdroj: http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc

Metoda nejbližšího souseda je nejrychlejší, hodnotu výsledného pixelu počítá

z nejbližšího okolí zdrojového pixelu. Zbylé dvě metody počítají hodnotu výsledného

pixelu z mnohem většího okolí9.

9 Převzorkování zpracováno podle Minami (2000) a http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc

19

6. Tvorba vrstvy regionů NUTS 2

6.1 Podklady pro tvorbu vrstvy

Dostupných podkladů pro vektorizaci regionů NUTS 2 není mnoho. Jediná

analogová mapa regionů NUTS 2 všech států rozšířené Unie a Rumunska a Bulharska,

kterou se mi podařilo získat, tvoří přílohu k pravidelně vydávané statistické ročence

Eurostatu10. Jako podklad pro vektorizaci však nebyla vhodná, jelikož hranice regionů byly

příliš generalizované. Slícování při georeferenci nebylo, vzhledem k rozloze oblasti,

přesné. Proto jsem použil digitální podklady.

Jako hlavní digitální podklad jsem použil vektorovou vrstvu admins z datového

souboru Data and Maps od společnosti ESRI. Tato vrstva byla součástí CD s vrstvami pro

Evropu, Ameriku, Kanadu, USA, Mexiko a svět.

Obsahem této vrstvy jsou regiony států Evropy, které však nejsou vzájemně

porovnatelné. Žádný stát nezobrazoval přímo regiony NUTS 2. Některé aministrativní

regiony jim však odpovídaly, v databázi byly označeny jako provincie.

Hlavní výhodou byla možnost využít vnější hranice Evropy a ostrovy, které by

jinak bylo velmi složité vektorizovat (fjordy v Norsku, řecké ostrovy). Hranice Evropy

byly vektorizovány poměrně kvalitně, stejně tak hranice většiny států i hranice regionů

států západní Evropy.

Další výhodou bylo, že hranice některých regionů odpovídaly hranicím NUTS 2

(jak bylo uvedeno v kapitole 4.2, regiony NUTS mohou být shodné s administrativními

regiony).

Nevýhodou dat byla nízká kvalita vektorizace hranic některých států a regionů, což

je překvapivé u dat prodávaných renomovanou společností. Nejproblémovější byly hranice

regionů států střední Evropy, např. bývalé Německé demokratické republiky, České

republiky nebo Slovenska. Porovnání kvality vektorizace vybraných oblastí zobrazuje

obrázek č. 4.

Protože však mým záměrem bylo vytvořit podklad využitelný pro tvorbu

tematických map Evropy, nebyla nutná naprostá přesnost vektorizovaných hranic. Proto 10 Eurostat, Regions: Statistical Yearbook 2002. Publikace je v tištěné podobě k dispozici na příklad v knihovně Pavla Eislera, na VŠE.

20

jsem upravoval jen nejviditelnější chyby ve vektorizaci hranic států a regionů. Doplnil

jsem také chybějící známý německý ostrov Helgoland.

Obr. č. 4: Porovnání kvality vektorizace hranic regionů vrstvy admins (Francie – vlevo, Česká republika – vpravo)

Zdroj: Esri Data and Maps

Protože vrstva admins zabírá celou Evropu až po kontinentální hranice na Uralu,

tvoří její značnou část státy východní Evropy. Naopak její součástí nejsou Kanárské

ostrovy (na rozdíl od Azorských) a překvapivě také Kypr. Další zvláštností vrstvy je, že

obsahuje také kavkazské státy (Arménie, Gruzie, Ázerbajdžán). Je to dáno tím, že data

pochází od americké společnosti a americké pojetí hranic Evropy je odlišné od evropského.

Pro doplnění Kanárských ostrovů a Kypru jsem použil jinou vrstvu z dat

společnosti Esri. Obsahem vrstvy nazvané province jsou mnohem podrobnější regiony, než

ve vrstvě admins, ale opět v některých případech neodpovídají hranicím regionů NUTS 2.

Jako nejvhodnější podklad pro vektorizaci se ukázaly mapy, které jsou dostupné na

internetových stránkách Eurostatu v databázi Ramon11. Pro každý stát EU, nové členy i

Rumunsko a Bulharsko je zde k dispozici mapa regionů až do úrovně NUTS 3.

Mapy jsem si stáhl jako obrázek bmp, jehož rozlišení bylo 2479x3508 pixelů.

Stejné mapy, ovšem v menší kvalitě, jsou součástí dvoudílné publikace Eurostatu Regions

– Nomenclature of territorial units for statistics – NUTS – 2003, která pomocí map a

tabulek představuje země EU 15, dokumentuje změny hranic a klasifikace od roku 1999,

kdy vyšla tato publikace naposledy. Z této publikace jsem použil názvy regionů NUTS 2

a jejich kódové označení.

11 http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/home_regions_en.html

21

Posledním zdrojem, který jsem používal, byla digitální mapa opět dostupná

v databázi Ramon12. Zde má návštěvník stránek dvě možnosti vyhledání regionu NUTS (až

do úrovně NUTS 3). Buď pomocí jména nebo kódu regionu, které vyplní do příslušných

polí, nebo pohodlněji na interaktivní mapě. Tento zdroj jsem používal pro kontrolu

příslušnosti některých ostrovů k regionům.

6.2 Tvorba vrstvy

6.2.1 Přípravné práce Nejdříve jsem si rozdělil země na několik skupin, podle typu regionů ve vrstvě

admins. Samostatnou skupinu tvořily státy, které nepatřily do žádné ze zájmových skupin,

ale ve vrtsvě admins byly také rozděleny na regiony. V tabulce č. 3 jsou uvedeny počty

regionů NUTS 2 pro státy EU 25 a Rumunsko a Bulharsko. Osm států tvoří pouze jeden

region NUTS 2 shodný s regionem vyššího stupně NUTS 1. Naopak nejvíce regionů

NUTS 2 má Německo, kde jsou spolkové země děleny na regiony NUTS 2. Tučně jsou

v tabulce vyznačeny státy, jejichž regionální dělení ve vrstvě admins se shodovalo

s hranicemi regionů NUTS 2.

Tab. č. 3: Počet regionů NUTS 2 v EU 25 a v Rumunsku a Bulharsku. Tučně jsou vyznačeny státy,

kde se hranice regionů shodovaly s hranicemi NUTS 2

Stát Počet NUTS 2 Stát Počet NUTS 2 Německo 42 Portugalsko 6

Velká Británie 37 Bulharsko 6 Francie 22 Finsko 5

Itálie 21 Slovensko 4 Španělsko 17 Irsko 2

Polsko 16 Dánsko 1 Řecko 13 Estonsko 1

Nizozemsko 12 Kypr 1 Belgie 11 Litva 1

Rakousko 9 Lotyšsko 1 Česká republika 8 Lucembursko 1

Rumunsko 8 Malta 1 Švédsko 8 Slovinsko 1

Maďarsko 7

Zdroj: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/codelist_en.cfm

12 http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/nuts/maps_searchpage_en.cfm

22

Právě státy, kde již byly regiony se shodnými hranicemi s regiony NUTS 2, jsem si

zařadil do jedné skupiny. U těchto států zbývalo pouze prověřit přesnost vektorizace hranic

regionů i států.

Další byly státy, které tvořily malé regiony (např. NUTS 3 u Dánska nebo

distrikty13 u Lucemburska). Ty jsem musel sloučit, ale dalších úprav nebylo třeba.

Největší skupinou pak byly státy, kde jsem mohl využít část hranic regionů (ale

zbylé jsem musel dovektorizovat), nebo hranice neodpovídaly (případně byly špatně

vektorizovány), takže jsem musel celou síť regionů vytvořit sám.

Měl jsem k dispozici mapy jednotlivých států, ovšem velikost souboru ve formátu

bmp byla 24,9 MB. S tak velkým souborem by bylo obtížné pracovat. Proto jsem mapy

načetl do programu Adobe Photoshop 7.0 a ořezal je o veškerý obraz mimo hranice států.

Následně jsem soubor uložil ve formátu tiff. Nepoužil jsem žádnou z nabízených kompresí,

abych mohl soubor načíst do programu ArcMap a mohl s ním dále pracovat. Takto

upravené soubory měly maximální velikost 9 MB, ale většinou byly ještě menší.

Dále jsem již pracoval v programu ArcMap 8.3. Nejdříve jsem pomocí funkce Add

Data načetl vrstvu admins. Vrstva byla v zobrazení UTM, souřadnicovém systému WGS

1984 a s greenwichským poledníkem (0° v.d.) jako základním. Hlavně severní oblasti

Evropy byly velmi zkreslené. Nemohl jsem ovšem zobrazení měnit, protože vrstva regionů

NUTS 2 je určena pro využívání v programu ArcView, a přestože jsou oba programy od

stejné firmy, nepodporují stejná zobrazení. Nabídka systémů v ArcMap je velmi bohatá,

ale obsahuje spíše národní systémy, zatímco ArcView nabízí základní zobrazení a

projekce.

Abych mohl vrstvu upravovat, zapnul jsem editování. Ještě než jsem přistoupil

k úpravě zájmových států, věnoval jsem se ostatním státům, kterých bylo celkem

devatenáct.

Jednalo se o státy sdružené v EFTA – Island, Švýcarsko, Norsko a

Lichtenštejnsko14. Další státy byly ze tří oblastí – východní Evropy (Rusko, Bělorusko,

Ukrajina, Moldavsko15), západního Balkánu (Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko a

Černá Hora, Makedonie, Albánie), Kavkazu (Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán) a kromě

ministátů (Andora, Monako a San Marino) bylo posledním velkým státem Turecko.

13 http://zeme.sopka.cz/zeme_detail.php?idZeme=136 14 http://secretariat.efta.int 15 Název státu podle www.mzv.cz

23

Protože by bylo zbytečné, aby polovinu mapy zabíraly východoevropské státy,

rozhodl jsem se je z vrstvy úplně vypustit. Zachoval jsem pouze státy, které leží mezi státy

EU (Švýcarsko), nebo dotvářejí svým tvarem a polohou tvář evropského kontinentu

(Norsko, balkánské státy). Ze stejných důvodů jsem zachoval i ruský Kaliningrad a

tureckou část Kypru.

U států, jež jsem zachoval, jsem vybral všechny regiony pomocí funkce Select a

v nabídce Editor použil funkci Merge (sloučit, spojit) k jejich sloučení. Zůstaly tak

zachovány jenom jejich státní hranice.

Z důvodů odlehlosti jsem z vrstvy vypustil i některé regiony členských států EU.

Francouzské departementy Guadeloupe, Martinique, Guyana a Réunion jsou natolik

vzdálené od Evropy, že nebylo možné je do vrstvy umístit. Ve vrstvě se neobjeví

portugalské regiony Madeira a Azory, ani španělské Kanárské ostrovy a Ceuta a Melilla.

6.2.2 Georeferencování mapových podkladů Tuto metodu jsem již vysvětloval v kapitole 5.3.2, proto zde budu popisovat jen

postup prací.

Pro georeferencing jsem používal zvlášť mapu pro každý stát, aby byla odchylka co

nejmenší. Nejdříve jsem načetl vrstvu admins, poté mapu státu. Při načítání map mi bylo

nabídnuto, zda chci nechat vytvořit pohledovou pyramidu, protože jsem ale nepracoval

s tak velkým objemem dat a samotné vytváření pyramid je poměrně dlouhé, tuto možnost

jsem nedával.

Protože načtená mapa byla podstatně menší než vrstva (mapa zobrazovala jen jeden

stát), využíval jsem funkci Fit to Display z nabídky Georeferencing. Ta vrstvu a mapu

zobrazí zhruba přes sebe a usnadní tak hledání společných bodů.

Obvykle jsem používal sedm až deset společných bodů. Jak je vidět na obrázku

č. 5, pro jejich umístění jsem volil výrazné zlomy hran státních hranic nebo, pokud to bylo

možné, průsečíky státních a regionálních hranic. Body jsem volil tak, aby byly rovnoměrně

rozloženy na hranicích státu a postupně proti sobě. Pokud jsem jeden bod zvolil na JZ

okraji státu, další bod byl na SV.

Když jsem umístil dostatečný počet bodů, vybral jsem si transformaci. Používal

jsem transformaci druhého polynomu. U všech zemí jsem se vešel do limitu chyby RMS,

nejvyšší chyba byla u Finska (0,01120), nejnižší u Portugalska (0,00143). Přestože byla

chyba této transformace o něco vyšší než u transformace třetího polynomu, mapa se

24

deformovala přesně a hranice pasovaly nejlépe. Nakonec jsem mapu rektifikoval, abych

trvale uložil souřadný systém. Nyní jsem již mohl začít s vektorizací hranic regionů.

Obr. č. 5: Ukázka georeferencování mapy Německa (tmavý podklad) na základě vektorové vrstvy

(červeně)

6.2.3 Vektorizace regionů Podle toho, jak byly vektorizovány regiony ve vrstvě admins a jak odpovídaly

skutečným hranicím, volil jsem postup vytváření polygonů regionů NUTS 2.

Nejdříve jsem sloučil malé regiony do větších celků. V některých případech

(Lucembursko, Dánsko) již dalších úprav nebylo třeba. Většinou však hranice

neodpovídaly. Buď hranice zhruba pasovaly, ale vektorizace byla nepřesná a bylo potřeba

úprav (případně bylo jednodušší zvektorizovat hranice znovu), nebo častěji nešlo hranice

regionů využít vůbec a musel jsem vytvořit nové.

Z nabídky nástrojů editování jsem používal funkci Cut Polygon Features. Takto

jsem postupně z polygonu „odřezával“ menší. Příkladem je obrázek č. 5, zobrazující

25

georeferencování mapy Německa, kde jsem měl k dispozici hranice spolkových zemí,

které se shodují s regiony NUTS 1. Jednotlivé NUTS 1 jsem podle hranic rektifikované

podkladové mapy rozčlenil na regiony NUTS 2. Pracnější byla např. vektorizace Velké

Británie, kde ve vrstvě admins byly pouze hranice historických zemí Anglie, Walesu a

Skotska (Severní Irsko tvoří jeden NUTS 2 region) a musel jsem vektorizovat 36 regionů,

nebo Řecka, kde jsem nemohl využít téměř žádné hranice, případně jsem je musel

upravovat.

K úpravám hranic jsem opět používal funkci Cut Polygon Features, podrobný

postup je znázorněn na obrázku č. 6:

a) Hranice z vrstvy admins nesouhlasí s hranicemi podkladové mapy

b) Vektorizoval jsem polygon vyplňující mezeru mezi hranicemi

c) Označil jsem vytvořený polygon a polygon regionu, ke kterému jsem ho chtěl připojit

d) Pomocí funkce Merge jsem je spojil

Obr. č. 6: Úprava hranice regionu pomocí funkce Cut Polygon Features

Musel jsem dávat pozor na správné přičlenění ostrovů k regionům. Některé jsem

musel vektorizovat, protože ve vrstvě admins nebyly. Používal jsem k tomu funkci Create

New Feature.

V databázi vrstvy jsem si vytvořil nový sloupec (funkcí Add Field) typu Short

Integer a nazval jsem ho code. Tento sloupec jsem použil při přiřazování databáze

k upravené vrstvě, kterou jsem přejmenoval na nuts2 (více kapitola 6.3.2).

26

6.3 Naplnění databáze

6.3.1 Zdroje dat Data pro databázi jsem získal ze tří publikací dostupných na internetu.

a) Regional Gross Domestic Product in the European Union 2001

b) Regional Gross Domestic Product in the Candidate Countries 2001

c) Third Report on Economic and Social Cohesion (příloha „Main regional indicators“),

neboli pod v Česku používaným názvem Třetí kohezní zpráva.

První dvě publikace (vydané Eurostatem v sérii Statistics in Focus) uvádějí

nejnovější dostupná data o hrubém domácím produktu v EU a v kandidátských zemích16 na

regionální úrovni. Poslední uvedená publikace, Třetí kohezní zpráva, vydaná v únoru 2004

Evropskou komisí obsahuje širší soubor údajů charakterizujících jak státy EU, tak i nové

členské země, a Rumunsko a Bulharsko z hlediska národního hospodářství,

(ne)zaměstnanosti, školství a struktury obyvatelstva.

6.3.2 Tvorba databáze a přičlenění k vrstvě nuts2 Ze souborů pdf jsem zkopíroval údaje do programu Microsoft Excel. Zde jsem data

upravil. První sloupec jsem nazval code. Stejně se jmenovalo pole v tabulce vytvořené

vrstvy. Pro spojení dvou tabulek v prostředí GIS je nutný nějaký společný identifikátor,

například jím může být stejný název pole v obou tabulkách. Program musí vědět, jak

tabulky spojit. Názvy polí jsem psal v angličtině a stejně jako jména regionů bez veškeré

diakritiky, aby nedošlo k problémům při ukládání ve formátu DBF a hlavně při připojování

databáze k vrstvě.

Pole v prvním řádku databáze obsahovala jména sloupců. Protože však názvy

sledovaných statistických jevů byly delší, musel jsem pro ně volit zkratky. Tyto zkratky

spolu se seznamem všech ukazatelů jsou součástí přiloženého CD (textový soubor

readme.txt).

Díky změnám hranic (viz. kapitola 4.2) neexistovala za některé nové regiony

NUTS 2 většina údajů. Pro regiony nově přistupujících zemí nebyla k dispozici data za

nezaměstnanost v roce 1992. Tyto pole jsem vyplnil číslem –99999, v databázi budou takto

charakterizovány regiony, pro které nebyly údaje dostupné.

16 Do části věnované kandidátským zemím patří většina dnes již členských států EU, neboť publikace vyšla v březnu 2004.

27

Pro uložení souboru ve formátu DBF jsem musel dodržet několik pravidel. Kromě

zkrácených názvů polí prvního řádku, jsem musel nastavit formát těchto polí jako text

(formát ostatních polí jsem nastavil jako obecné číslo). Databáze nemůže obsahovat více

listů, proto jsem ostatní musel odstranit.

Při ukládání jsem si mohl vybrat mezi formáty DBF2, DBF3, DBF4. Zdánlivě se

liší jen podle možností počtu sloupců, formát DBF2 může obsahovat maximálně 32

sloupců (což bylo pro vytvářenou databázi dostatečné), formát DBF3 maximálně 128 a

DBF4 dokonce 256 sloupců. Program ArcView však nepodporuje soubory ve formátu

DBF2, neotevře je. Proto jsem tabulku vytvořenou v Excelu uložil jako DBF4.

Tabulky jsem se rozhodl sloučit v programu ArcView 3.1, protože jsem měl se

slučováním tabulek v tomto programu již zkušenosti. Nejdříve jsem načetl vytvořenou

vrstvu nuts2 a její databázi. Potom jsem načetl i vytvořenou databázi se statistickými údaji.

V obou tabulkách jsem měl jeden sloupec shodně nazvaný code. Ten jsem použil pro

sloučení. Označil jsem oba sloupce (první ten ve vytvořené databázi) a pomocí funkce Join

jsem přiřadil databázi se statistickými údaji za regiony NUTS 2 k databázi vrstvy nuts2.

Protože jsem nyní měl v nové databázi dva sloupce code, nechal jsem aktivní pouze jeden

a databázi jsem pak vyexportoval pod názvem nuts2.dbf.

28

7. Výsledky, využití práce

Výsledkem mé práce je vektorová vrstva regionů NUTS 2 pětadvaceti členských

států Evropské unie a dvou kandidátských zemí nazvaná nuts2 a přiložená k práci na CD.

Kromě této jsou součástí CD i další tři vrstvy regionů úrovně NUTS 2 – Kanárských

ostrovů (canarias), Azorských ostrovů (acores) a Madeiry (madeira).

Využití těchto vrstev by bylo velmi omezené, obsahují proto i obsáhlou databázi

statistických údajů z let 1992 a 1995 až 2002. Nejvíce údajů je za rok 2001. Kromě

hrubého domácího produktu nebo hustoty zalidnění je to dále například struktura

obyvatelstva podle věku, nejvyšší dosažené vzdělání, struktura národního hospodářství.

Vrstva nuts2 obsahuje i některé další státy Evropy, k dispozici k nim nejsou ale

žádná data. Jejich účelem je zachování hranic Evropy.

Hlavním účelem vrstev je aplikace v geografických informačních systémech.

Pomocí těchto moderních programů se dají statistické údaje snadno analyzovat a

vizualizovat ve formě tematických map. GISy umožňují měnit zobrazovací metody, barvy,

velikost i tvar značek, přiřadit legendu i popis, takto jednoduše lze vytvořit přílohu

k prezentaci i dokumentaci k vědecké práci.

Samostatné vrstvy souostroví dokumentují další využití zdánlivě statické vrstvy.

Všechny tři souostroví leží daleko od kontinentální Evropy. Pokud by byly součástí vrstvy

nuts2, zobrazovala by se Evropa mnohem menší a regiony by byly těžko rozpoznatelné.

Proto byly uloženy do vlastních vrstev, dají se libovolně upravovat, nezávisle na ostatním

území Evropské unie, ale v případě potřeby se dají ve vhodném měřítku vyexportovat jako

obrázky a připojit k layoutu ostatních regionů. Vektorizace byla provedena co nejpečlivěji

s ohledem na fakt, že někteří uživatelé nemusí potřebovat mapu celé Unie, když chtějí

porovnat nějaký jev jen mezi několika státy nebo dokonce analyzovat jen jeden region. Ve

vhodném programu si lze vybrat jen ty regiony, které uživatel potřebuje, a vytvořit novou

vrstvu se stejnými možnostmi jako vrstva nuts2.

Stejně jako lze libovolně upravovat samotnou vrstvu, lze rozšiřovat i databázi.

Každý si tak může vytvořit vlastní vrstvu podle svých požadavků a potřeb.

29

8. Závěr

Na začátku práce jsem si vytyčil tři cíle: vytvořit vektorovou vrstvu regionů

NUTS 2, doplnit ji databází a výsledky práce dát k dispozici ostatním uživatelům. Věřím,

že se mi tyto cíle podařilo splnit.

Na podkladě dostupných map a s využitím hranic států vrstvy admins jsem vytvořil

vektorovou vrstvu regionů NUTS 2 zemí Evropské unie a kandidátských zemí (většina

z nich vstoupila do EU 1. května 2004). Tuto vrstvu jsem nazval nuts2. Přestože

podkladové mapy nezobrazovaly hranice regionů naprosto přesně, snažil jsem se o co

nejpřesnější vektorizaci, aby byla vrstva použitelná i pro tvorbu map středních měřítek.

Zároveň jsem si však byl vědom toho, že hlavním účelem vrstvy bude tvorba map

s tematickým obsahem, a proto nebyla přesnost tím nejdůležitějším kritériem.

Tím byla využitelnost. A s ní souvisí můj druhý vytyčený úkol – databáze. Vrstvu

jsem připravil pro okamžité používání. Z volně dostupných dat Eurostatu jsem shromáždil

data ze socioekonomické oblasti. Za přínos považuji to, že jsem každý region označil

kódem, který je jedinečným identifikačním ukazatelem v rámci členění NUTS. Tento kód

je mnohem stabilnější než název regionů. Bohužel se mi nepodařilo získat údaje o rozloze

regionů NUTS 2. Rozloha regionů nebyla součástí publikací, ze kterých jsem čerpal údaje.

Posledním úkolem, který byl pro mě vůbec nejdůležitějším, bylo výsledek mé práce

zveřejnit. I tento úkol jsem ke své spokojenosti splnil, protože již v současné době vrstvu

nuts2 využívá několik studentů. A jejich počet jistě poroste. Protože jsem používal pouze

volně dostupné materiály, nezatížené poplatky za autorská práva, je vrstva nuts2 ke stažení

na internetových stránkách http://nuts.wz.cz. Pracuji i na anglické verzi stránek, aby byla

vrstva k dispozici i zahraničním uživatelům.

Pevně doufám, že má práce poslouží i jako inspirativní studijní materiál pro další

zpracovatele a popsaná metodika je povede při jejich vlastních projektech.

30

9. Abstrakt

Ročníková práce se věnuje tvorbě vektorové vrstvy statistických regionů pro

využití v geografických informačních systémech. Je rozdělena do několika kapitol. Podává

stručný přehled historie regionů NUTS, popisuje použité metody, ale její hlavní část se

zaobírá vlastní tvorbou vrstvy regionů NUTS 2 a databáze. Na závěr předkládá dosažené

výsledky a možnosti využití.

31

10. Seznam zkratek

BMP – Bitmap

DBF – Database formát

DPZ – Dálkový průzkum země

EFTA –The European Free Trade Association

ESRI – Environmental Systems Research Institute

EU – Evropská unie

EU 15 – 15 států Unie do rozšíření v květnu 2004

EU 25 – Evropská unie po rozšíření

Eurostat – Statistický úřad Evropské komise

GIS – Geografické informační systémy

HDP – Hrubý domácí produkt

NUTS – Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques

PDF – Portable Document Format

PPS – Purchasing Power Standard

RMS – Root Mean Square

TIFF – tag-based image file format

UTM – Universal Transversal Mercator

WGS – World Geodetic System

32

11. Literatura a prameny

Zdroje dat: ESRI Data and Maps (Media Kit). ESRI 2002

Commission of the European Communities (2004): A new partnership for Cohesion: convergence – competitiveness – cooperation, Third report on Economic and Social Cohesion. Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg.

Eurostat (2004): Regional Gross Domestic Product in the European Union in 2001. Statistics in Focus. Theme 1, 1/2004.

Eurostat (2004): Regional Gross Domestic Product in the Candidate Countries in 2001. Statistics in Focus. Theme 1, 2/2004.

Eurostat (2003): Regions - Nomenclature of territorial units for statistics NUTS 2003 (Part 1). Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg.

Eurostat (2003): Regions - Nomenclature of territorial units for statistics NUTS 2003 (Part 2). Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg.

Knihy: Čapek, R. a kol. (1992): Geografická kartografie. Státní pedagogické nakladatelství Praha. 373 stran.

Hojovec, V. a kol. (1987): Kartografie. Geodetický a kartografický podnik v Praze. 660 stran.

Kolář, J. (2003): Geografické informační systémy 10. ČVUT Praha, Praha. 161 stran.

Minami, M. (2000): Using ArcMap. Environmental Systems Research Institute, Inc. Redlans. 528 stran.

Murdych, Z. (1988): Tematická kartografie (Dočasná vysokoškolská učebnice). Ministerstvo školství ČSR. Praha. 248 stran.

Novák, V., Murdych, Z. (1988): Kartografie a topografie. Státní pedagogické nakladatelství Praha. 318 stran.

Školní atlas dnešního světa (2001). Nakladatelství Terra. Praha. 183 stran.

Velký atlas světa (2001). Kartografie Praha. 288 stran.

Další publikace: Eurostat (2004): European Regional Statistics. Reference Guide. Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg.

Eurostat (2002): Regions: Statistical Yearbook 2002. Office for Official publication of the European Communities. Luxembourg.

33

Eurostat (2002): European Regional Statistics. Changes in the NUTS Classification 1981-1999. Office for Official Publications of the European Communities. Luxembourg.

Novotná, M. (2000): Geografické informační systémy. Geografické rozhledy, 9, č. 3, str. I-III

Vokounová, L. (2003): Návrh struktury datového modelu pro správu elektrických distribučních sítí ZČE v GIS analýzou mezinárodního datového modelu ArcFM. Diplomová práce. Katedra matematiky. Západočeská univerzita v Plzni. 152 stran.

Právní texty: Nařízení Evropského parlamentu a Rady 1059/2003 z 26. května 2003 ustavující společnou klasifikaci územních jednotek pro statistické účely.

Internetové zdroje: ArcData: www.arcdata.cz/uvod/co_je_gis

Atlante Geografico: www.informatuttonet.com/atlante/homepage.htm

Atlas světa: http://atlas.netway.cz/jizamer/falkland.htm

Evropská agentura pro životní prostředí: http://glossary.eea.eu.int

Evropské sdružení volného obchodu: http://secretariat.efta.int

Internetový portál evropského práva Eur-Lex: www.europa.eu.int/eur-lex

Ministertsvo zahraničních věcí ČR: www.mzv.cz

Oficiální server Evropské unie: www.europa.eu.int

Organizace spojených národů: www.un.org

Server Eurostatu RAMON: http://europa.eu.int/comm/eurostat/ramon/

Server Eurostatu “Rozšíření EU”: http://europa.eu.int/comm/eurostat/Public/datashop/ print-product/EN?catalogue=Eurostat&product=enlarge-EN&file=enlarge-EN.html

Simple maps of the World: www.simplemaps.iofm.net/countries.php

Sopka.cz: http://zeme.sopka.cz/zeme_detail.php?idZeme=136

Statistický úřad Evropské komise (Eurostat): www.europa.eu.int/comm/eurostat

Další internetové stránky:

http://zbysek.wosa.cz/temp/Dobrovolny%204a5a.doc

34

12. Příloha

K práci je přiloženo CD

obsahující vrstvy nuts2, acores, canarias, madeira.

35