1
Změny v demografickém vývoji populace a aplikace konceptu celoživotního učení, jako možného
způsobu řešení Vypracovala: Barbora Muchová Datum: 3.1.2013 UČO: 416 340 Fakulta, obor: FF, andragogika
2
ARGUMENTAČNÍ TEXT Na začátku psaní této práce a při výběru tématu, jsem se nejdříve pokusila zamyslet nad tím, co jsem se nyní v průběhu prvního semestru mého studia oboru andragogika naučila a co tvořilo podstatu a základ snad všech mých přednášek. Obecně se dá říci, že to bylo učení a vzdělávání dospělých a velmi často zmiňovaný koncept celoživotního učení. Pokusila jsem se tedy tento koncept zasadit do širšího rámce okolností a souvislostí a poukázat na jeho naléhavou aplikaci v každodenním životě všech občanů. Každým dnem si více a více uvědomuji, že jsem si pro své studium zvolila obor, který bude do budoucna stále potřebnější a žádanější a tímto textem bych chtěla vyvolat uvědomění si potřeby a naléhavosti celoživotního učení v alespoň každém čtenáři této práce. ANOTACE
Autorka textu je studentkou prvního ročníku navazujícího magisterského oboru
andragogika na Masarykově univerzitě. Práce pojednává o problému stárnutí populace,
který je považován za významný problém budoucího vývoje hospodářské politiky.
Autorka v textu stručně charakterizuje možné dopady stárnutí populace na ekonomiku i
sociální systém v zemi a snaží se nalézt schůdná východiska. Jako hlavní strategií se jeví
podpora zvýšení zaměstnanosti starších osob a jako podpůrný prvek jejich
zaměstnatelnosti autorka vyzdvihuje právě celoživotní učení o kterém v textu dále
pojednává.
KLÍČOVÁ SLOVA
Celoživotní učení, demografický vývoj, politika zaměstnanosti, stárnutí populace, vzdělávací politika, zaměstnatelnost.
3
MYŠLENKOVÁ MAPA PRÁCE:
4
ÚVOD V naší společnosti dochází v současné chvíli k výrazným změnám. Podle predikce ČSÚ, dojde v důsledku prodlužování délky života a snižování porodnosti zhruba za čtyřicet let k vyrovnání počtu starých a mladých obyvatel. Naše populace prudce stárne a demografické rozložení je zcela jiné, než např. před čtyřiceti lety. Tím logicky narůstá počet jedinců, kteří ze systému (zdravotního, sociálního či důchodového) čerpají, zatímco ubývá těch, kdo do něj přispívají. Stárnoucí společnost tak s obtížemi splní závazky sociálního zabezpečení budoucím generacím. Jak se tedy s těmito změnami vyrovnat? Na tuto otázku se v předkládané práci pokusím odpovědět. Zaměřím se zejména na koncept celoživotního učení, který je Evropskou unií podporován již řadu let a i já v něm ze svého andragogického pohledu shledávám jisté východisko. Jako dalšími z možností se jeví zejména age management a kariérové poradenství, které pro účely této práce zmíním jen okrajově. Těžiště mé práce bude tedy zejména v objasnění principů a možných přínosů celoživotního učení. Pro podložení mého tvrzení o stárnoucí populaci se nejdříve zaměřím na popis demografického vývoje v ČR a jeho predikci. Dále popíši principy celoživotního učení a přístup právě nejvíce ohrožené skupiny 50+ k dalšímu vzdělávání. Na konec se pokusím o výčet těch nejpodstatnějších, dnes již fungujících opatření či programů vztahujících se k aktivnímu stárnutí, zaměstnatelnosti a konkurenceschopnosti starší populace. V poslední části pro demonstraci již probíhajících diskuzí na toto téma uvedu nejdůležitější dokumentu ČR a EU zabývající se konceptem celoživotního učení a tvořící rámec a základnu všem vznikajícím programům či dokumentům v současnosti. Cílem tedy bude zejména poukázat na naléhavost situace a přiblížení konceptu celoživotního učení, jakožto zatím nejaktuálnějšího přístupu k řešení špatné zaměstnatelnosti starší populace a z toho plynoucích sociálních i ekonomických problémů.
1. VÝVOJ POPULACE ČR Vývojem stáří české populace se zabývala tisková zpráva ČSÚ z roku 2003, jejíž data jsou stručně shrnuta v první části následující kapitoly. Díky nižší sňatečnosti a stále klesající porodnosti, se stalo, že se věková struktura obyvatelstva republiky na přelomu tisíciletí výrazně změnila. Podstatně klesl počet dětí do 14 let, snížil se i podíl mladých lidí mezi 15-19 lety. Zato výrazněji se zvýšil počet obyvatel ve věku 40-64 a 64 a více let. Sčítání lidu roku 2001 poprvé zaznamenalo méně než 20 % dětí v obyvatelstvu.
5
Graf 1.: Poměr věkové skupiny 0-14 a 65+ při jednotlivých sčítáních lidu
Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222
Z grafu můžeme vidět, jak se poměr mezi těmito dvěma věkovými skupinami postupně zmenšuje až skoro vyrovnává. Tyto data nás vyzívají k akci. Při současném stavu nezaměstnanosti či nastavení důchodových, zdravotních a sociálních systémů, je jasné, že současný stav nebude dlouho udržitelný. Pokud by obyvatelstvo stárlo stále ve stejném tempu, tak by se průměrný věk v roce 2050 zvýšil o dalších 15 let, tedy na hodnotu 54 let. S touhle situací nemá zkušenosti, žádná země světa. Následující tabulka ukazuje vývoj průměrné věkové struktury obyvatelstva při jednotlivých sčítáních lidu (vyjma posledního v z roku 2011). Tabulka 1.: Vývoj průměrné věkové struktury obyvatelstva při jednotlivých sčítáních lidu
Zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz031222
6
1.1. PREDIKCE BUDOUCÍHO STAVU Česká republika se dle průzkumů Eurostatu stane roku 2040 jednou z nejstarších v Evropě. Právě zjištěné statistické údaje by nám měly pomoci se na tento stav po stránce sociální i ekonomické řádně připravit.
1.2. HLEDÁNÍ ZPŮSOBŮ ŘEŠENÍ
Jednou z možností, která může pomoci, je právě snaha udržet skupinu 50-64let co nejdéle na trhu práce a v aktivním životě. Tato skupina, je však velmi specifická a s její zaměstnatelností je spojena řada problémů. Často jde o lidi méně kvalifikované v důsledku vzdělávací politiky, která zde byla aplikovaná v minulých letech. Udržení si pracovní pozice až do doby odchodu do důchodu se stává stále komplikovanější a často jsou tito pracovníci nahrazováni pracovníky mladšími, v očích zaměstnavatelů kreativnějšími a flexibilnějšími. Starší lidé se také složitě adaptují na novou práci po tom, co celý svůj profesní život strávili v jednom zaměstnání. To vše se děje navzdory tomu, že již zanedlouho se právě tato skupina stane nejpočetnější v populaci. Jednou z cest jak tomuto jevu předcházet je aplikovat principy celoživotního vzdělávání a učení již od brzkých let. S vědomím, že se zkušenostmi získanými při formálním vzdělávání si již po celou dobu svého života nevystačíme. „Dalším z důvodů, proč je vzdělání tak důležité ve stárnoucí společnosti, je skutečnost, že nejen v ČR, ale i v ostatních vyspělých státech dochází k individualizaci sociálního státu. Z toho plyne, že jedinci se mohou stále méně spoléhat na stát a že stále více bude každý zodpovědný za svůj život, jeho úroveň a kvalitu ve všech fázích svého života, zejména tedy ve stáří.“ (Rabušicová, 2008) Na aktivní stárnutí má bezesporu vliv spousta faktorů. Proto je nezbytně nutné, aby i lidé v předdůchodovém věku se účastnili některé z forem vzdělávání dospělých. Pro to, aby mohli držet krok s mladší populací a být konkurenceschopní po celou dobu svého produktivního života, je tedy naprosto nezbytné, aby nezanevřeli na vzdělávání ihned po ukončení svého formálního vzdělávání, ale průběžně se účastnili nejrůznějších forem dalšího vzdělávání, zvyšovali si svou kvalifikaci či se věnovali samostudiu. (Rabušicová 2008). Jednou z nejpodstatnějších schopností pro starší obyvatelstvo v dnešní době je znalost nových technologií a poznatků. Stáří nemusí být nutně neaktivním obdobím, kdy si člověk připadá zbytečný a odkázaný na pomoc druhých, zejména státu. Je potřeba aby si populace uvědomila, že ani v předseniorském věku by neměla přestat věnovat pozornost svému vzdělání, díky němuž se může rozvíjet a naplňovat tak koncept aktivního stárnutí. (Tamtéž)
2. SPOLEČNOST VĚDĚNÍ Pro lepší vtažení do problematiky a popis současné doby považuji za přínosné také krátce pohovořit o společnosti vědění a principech jejího fungování.
Koncept celoživotního učení nabývá na významnosti z důvodu vyššího tempa globalizace a technologického pokroku, měnící se povahy práce a pracovního trhu a
7
stárnutí populace. Zrychlují se společenské změny ve světě a tak, jak již bylo řečeno, statické vzdělání přestává stačit. Tyto změny se týkají zejména pracovního života a to vede ke změně požadavků na pracovní pozice. Zaměstnavatelé si postupně uvědomují, že lidské zdroje jsou pro ně mnohem důležitější než přírodní či finanční, zejména z důvodu jejich složitějšího nahrazení. Konkurenční výhoda podniku tak často tkví právě v jejich zaměstnancích. Vytváří se tak společnost vědění (nyní se zavádí i pojem aktivní společnost), která se v mnohém liší od industriální společnosti. Klíčové principy fungování společnosti vědění (prezentovány na přednášce z andragogiky Miladou Rabušicovou) jsou:
je postavena na know-how a znalostech více než na surovinovém základě
využívá moderních technologií
počítá s neustálou změnou a rozvojem
usiluje o udržitelný rozvoj. Ekonomický, sociální, environmentální…
oceňovány jsou znalosti, jelikož ty umožňují přístup k moci
z těchto principů vychází jasná potřeba neustálého vzdělávání
3. VYMEZENÍ POJMU A PRINCIPŮ CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ
Celoživotní učení představuje zásadní koncepční změnu pojetí vzdělávání, jeho organizačního principu, kdy všechny možnosti učení, ať už v tradičních vzdělávacích institucích v rámci vzdělávacího systému či mimo ně, jsou chápány jako jediný propojený celek, který dovoluje rozmanité a četné přechody mezi vzděláváním a zaměstnáním a který umožňuje získávat stejné kvalifikace a kompetence různými cestami a kdykoli během života. (Palán 2006) Hlavními znaky celoživotního učení je, že v různých formách trvá po celý život. Dochází k němu i mimo formální systém a mělo by být určeno pro všechny, nikoliv jen pro vyvolené. Všechny složky celoživotního učení jsou navzájem komplementární a každá je vhodná pro rozvoj jiných dovedností a v jiné době života. Na jejich popis se zaměřím níže. Formální vzdělávací systém je jen jednou z částí celoživotního učení, tvoří však pro toto pojetí nezbytné základy. Budoucí přístup k celoživotnímu učení totiž velmi záleží na naší zkušenosti na primárním a sekundárním stupni. Musíme se tedy snažit, aby již žáci na základních školách si vybudovali k učení pozitivní postoj, aby se naučili se učit a byli motivováni k dalšímu vzdělávání. Následující počáteční odborné vzdělávání a příprava by měla vybavit člověka novými dovednostmi vyžadovanými v ekonomice založené na znalostech. (Rabušicová 2008)
8
2.1. DĚLENÍ CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ Celoživotní učení můžeme rozdělit do dvou základních etap, kterými jsou počáteční a další vzdělávání. (Průvodce dalším vzděláváním 2010) Počáteční učení zahrnuje:
základní vzdělávání
všeobecné vzdělávání na vyšší sekundární úrovni, slouží především jako příprava na další studium nebo doplňuje odborné vzdělávání;
odborné vzdělávání na vyšší sekundární úrovni, jehož hlavním cílem je příprava
pro budoucí pracovní uplatnění a získání kvalifikace
terciální vzdělávání Počáteční vzdělávání probíhá v mladém věku a obvykle končí vstupem na trh práce, tedy se záměrem stát se ekonomicky aktivním občanem. (Průvodce dalším vzděláváním 2010)
Další vzdělávání zahrnuje:
odborné vzdělávání zaměřené na rozvoj širokého spektra kompetencí důležitých pro uplatnění v pracovním životě;
profesní vzdělávání zaměřené na získávání či rozvoj kompetencí pro výkon konkrétního povolání
občanské vzdělávání podporující aktivní účast ve společenském a politickém
životě
zájmové vzdělávání, umožňující seberealizaci ve volném čase. V rámci dalšího vzdělávání může dojít i k rekvalifikaci jedince, s cílem doplnit si chybějící vzdělání nebo získat jiné.
Další vzdělávání většinou probíhá po prvním vstupu vzdělávajícího se na trh práce. (Průvodce dalším vzděláváním 2010) Celoživotní učení je v ideálním pojetí považováno za nepřetržitý proces, ve skutečnosti nejde o neustálé studium nad knihami, ale spíše o kontinuální schopnost člověka učit se novým věcem, zajímat se o dění kolem sebe, vyhledávat si informace, doplňovat si znalosti nových technologií a trendů, nespokojit se jen s vědomostmi získanými ve škole. Celoživotní učení dle Strategie celoživotního učení ČR (2007) zahrnuje:
Formální vzdělávání, které je realizováno ve vzdělávacích institucích, zpravidla ve školách. Jeho funkce, cíle, obsahy, organizační formy a způsoby hodnocení jsou definovány a legislativně vymezeny. Zahrnuje na sebe navazující vzdělávací
9
stupně (základní, střední, vysokoškolské), jejichž absolvování je potvrzováno certifikátem (vysvědčením, diplomem apod.). Je vhodné zejména pro rozvoj abstraktního učení. Významné je zejména v období dětství a dospívání. (Strategie celoživotního učení ČR 2007)
Neformální vzdělávání, které je zaměřeno na získání vědomostí, dovedností a kompetencí, které mohou respondentovi zlepšit jeho společenské i pracovní uplatnění. Kurzy neformálního vzdělávání mohou být poskytovány zpravidla v zařízeních zaměstnavatelů, soukromých vzdělávacích institucích, neziskových organizacích i ve školských zařízeních. Patří sem např. kurzy cizích jazyků, počítačové kurzy, řidičské kurzy, rekvalifikační kurzy, ale také krátkodobá školení a přednášky. Nutnou podmínkou pro realizaci tohoto druhu vzdělávání je účast odborného lektora či učitele. Nevede k získání uceleného stupně vzdělání. Nejlépe pomáhá rozvíjet psychomotorické funkce. Neformální vzdělávání probíhá zejména v období dospělosti. (Strategie celoživotního učení ČR 2007)
Informální učení, které je chápáno jako proces získávání vědomostí, osvojování
si dovedností a kompetencí z každodenních zkušeností a činností v práci, v rodině, ve volném čase. Zahrnuje také sebevzdělávání, kdy učící se nemá možnost ověřit si nabyté znalosti (např. televizní jazykové kurzy). Na rozdíl od formálního a neformálního vzdělávání je neorganizované, zpravidla nesystematické a institucionálně nekoordinované. Dominantní pozici zaujímá zejména v předškolním věku a poté se jeho význam opět vrací ve stáří.. Je zaměřeno na afektivní funkce jako emoce, hodnoty, city, vztahy. (Strategie celoživotního učení ČR 2007) 2.2. PŘÍSTUP STARŠÍCH OSOB KE VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH
Účast starších osob na dalším vzdělávání je v České republice ve srovnání se zeměmi Evropské unie poměrně nízké. Jak ukazují údaje z výzkumu, který v roce 2003 provedl Eurostat pod názvem Ad hoc module on lifelong learning, podíl osob ve věku 55–64 let na jakékoliv vzdělávací aktivitě (týkající se formálního, neformálního vzdělávání či informálního učení) dosáhl v ČR pouhých 20 %. Nejvyšší podíl účasti na dalších vzdělávacích aktivitách byl zaznamenán v Rakousku (93 %), dále ve Slovinsku (78 %) a v Dánsku (72 %). Nejméně naopak v Maďarsku (4 %), v Řecku (7 %) a ve Španělsku (14 %). Průměr ve 25 členských zemích EU byl 30 % . (Kailis, Pilos 2005) Výsledky výzkumného týmu Rabušicové říkají, že účast v neformálním vzdělávání dospělých má výrazný vliv již dosažená vzdělanostní úroveň. Z výzkumu jasně vyplynul vztah mezi dosaženým vzděláním a participací na dalším vzdělávání. Čím vyšší je dosažené vzdělání, tím vyšší je účast jedince na dalším vzdělávání. A účast na dalším vzdělávání v minulosti výrazně podpořuje opětovnou účast na vzdělávání v budoucnosti. I s přihlédnutím k tomu, že dosažené vzdělání není jediným faktorem ovlivňujícím účast na vzdělávacích kurzech, z těchto výsledků můžeme odvodit logický rámec, že pokud chceme, aby se občané po ukončení svého formálního vzdělávání účastnili i vzdělávání dalšího a připravili se tak na aktivní stáří, musíme s nimi začít pracovat již mnohem dříve, ještě v době kdy sedí ve svých školních lavicích a vést je k tomu, aby dosáhli co nejvyššího formálního vzdělávání, které jak již bylo řečeno je předpokladem pro další rozvoj a vzdělávání jedince. S čímž ovšem souvisí celý koncept vzdělávací politiky
10
v zemi, předpoklad umožnit většímu množství studentů studovat na vysokých školách, více investic do vzdělávání apod. (Rabušicová 2008) Je jasné, že jde o práci dlouhodobou a systematicky promyšlenou. Avšak současné padesátníky již jen s těží vrátíme do školních lavic a poté je budeme podporovat v účasti na dalším vzdělávání. Jako přínosný můžeme tedy hodnotit i další průzkum tohoto týmu, který zjišťoval, jaké jsou bariéry účasti na vzdělávacích aktivitách dospělých. Jako hlavní důvod neúčasti staršího obyvatelstva na vzdělávání se ukázal pocit, že pro ně již vzdělávání nemá smysl. Tuhle možnost označilo 67% dotázaných. Druhou největší bariérou byl nedostatek finančních prostředků, 51%. Třetí důvod, byl stejně jako první psychický a šlo o obavy z nezvládnutí kurzu, tuto možnost označilo 48% dotázaných. Jako hlavní bariéra, proč česká populace není se tak ukázala psychická bariéra. Toto tvrzení podporují i výsledky českého sociálně vědního výzkumu, který poukazuje na to, že čeští senioři nemají dostatek sebevědomí, v důchodu se stávají stále více pasivnější, bez zájmů a aktivit. (Rabušicová 2008) Mimo jiné z těchto výsledků můžeme vyvodit jednoznačnou potřebu změnit přístup a nahlížení na lidi ve starším věku. Podporovat je v aktivním životě, vážit si jich jak v osobní, tak pracovním sféře za jejich nabyté vědomosti a moudrost. Vždyť, jak již bylo řečeno výše, česká populace neúprosně stárne, tyto problémy budou stále více aktuální a my jsme povinni je začít aktivně řešit. Ku prospěchu budou snad i změny v zákonech. Roku 2010 vzešla v platnost novela zákona, která umožňuje postupný odchod do důchodu a souběh příjmů ze zaměstnání a starobního důchodu. Dalším praktickým řešením může být motivace zaměstnavatelů tyto osoby najímat. Jednou z variant je například příspěvek na zapracování, který je v Zákoně o zaměstnanosti definován jako příspěvek, o který mohou firmy požádat v případě přijetí zaměstnance z ohrožené skupiny uchazečů. Další z možností může být motivace zaměstnavatele v podobě určitého snížení daní či sociálních odvodů za zaměstnance.
3. PROGRAMY ZABÝVAJÍCÍ SE PŘÍPRAVOU NA AKTIVNÍ STÁŘÍ
V České republice již byla vytvořena řada programů a dokumentů zabývajících se přípravou či podporou aktivního stárnutí. Přehledné shrnutí těch nejvýznamnějších podává následující kapitola. NÁRODNÍ PROGRAM PŘÍPRAVY NA STÁRNUTÍ Rada vlády pro seniory a stárnutí populace, která spadá pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, vytváří vždy na čtyřleté období Národní program přípravy na stárnutí. Ten se zabývá přístupy a řešením aktuálních problému spojených se stárnutím populace. V části nazvané Aktivní stárnutí jsou zahrnuta především opatření týkající se podpory zaměstnanosti starších osob a tím snížení ekonomického zatížení produktivní populace. V současnosti je v účinnosti program, který je vypracován na období 2008 – 2012. Hlavními cíli jsou:
podpora investicí do vzdělání a zdraví, aby lidé i ve stáří zůstali aktivní a ochotní setrvávat déle v zaměstnání;
11
zvýšení zaměstnanosti starších osob (v roce 2012 je žádoucí dosáhnout zaměstnanosti 55 %);
zvýšení zaměstnanosti u znevýhodněných skupin pracujících (podpora
pracovníků s nižší kvalifikací a vzděláním, aby měli šanci na dlouhodobou a kvalitní pracovní kariéru na trhu práce);
flexibilnější přechod mezi prací a důchodem;
zvýšení odchodu věku do důchodu musí být spojeno s dalšími změnami v sociální
a zdravotnické péči;
změna postoje k rizikové skupině starších osob a zákaz diskriminace této věkové skupiny;
celoživotní přístup k práci a vzdělávání a rovný přístup ke zvyšování vzdělávání
v průběhu života;
využití modelu age managementu;
reforma důchodového systému pro zabezpečení mezigeneračně a sociálně spravedlivou úroveň důchodu, je však potřeba dbát na přiměřenost důchodových dávek
3.1. AGE MANAGEMENT
Myšlenka age managementu pochází u Finska a na jejím počátku stá výzkum Juhali Ilmarinena a jeho kolegů, zabývající se otázkou, jak dlouho, jsou lidé schopni pracovat. Na základě získaných poznatků se začala postupně vyvíjet koncepce age managementu. Age management můžeme definovat, jako způsob řízení, který zohledňuje věk zaměstnanců. V každém věku jsou lidé rozdílní, mají jiné zkušenosti, jiné uvažování i rozdílné potřeby. Age management tohle vše respektuje a přistupuje ke každému zaměstnanci individuálně, snaží se co nejlépe rozvíjet a využívat schopnosti a zkušenosti, které jednotliví pracovníci mají. Z toho také plyne přirozený respekt starších pracovníků.
3.2. REKVALIFIKACE
Dle Zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti se Rekvalifikací rozumí získání nové kvalifikace a zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování. Za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala. Rekvalifikace je v dnešní době jednou z nejčastějších metod pro zvýšení možnosti návratu do zaměstnání. Je prováděna Úřadem práce a zařízením, které získalo akreditaci od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Možnosti rekvalifikace nejčastěji využívají mladí lidé, kteří po ukončení formálního vzdělávání nemohou najít uplatnění. Starší populace využívá této možnosti zejména z důvodu upadání jejich odvětví a možnosti získat nové vzdělání, zkušeností a následně i zaměstnání v jiném oboru. Při návratu do pracovního procesu po delší odmlce, nebo po celoživotní kariéře v jednom zaměstnání, kdy nabyté zkušenosti jsou úzce zaměřeny jen na jednu oblast.
12
Graf 2.: Zájem o rekvalifikace podle věku
Pramen: Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika (2003) převzato upravené z Bakalářské práce Veroniky Gombárové 2012
Graf nám opět potvrzuje upadající zájem občanů 50+ na dalším vzdělávání, jak již bylo zmíněno výše. Je žádoucí, rozšířit rekvalifikaci i mezi tuto věkovou skupinu a podnítit jejich zájem o vzdělávání.
3.4 INDIVIDUÁLNÍ AKČNÍ PLÁN Individuální akční plán (IAP) je definován Zákonem č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti jako dokument, který slouží k lepší zaměstnatelnosti uchazečů o zaměstnání. Skládá se z plánu a časového harmonogramu plnění jednotlivých úkolů při hledání zaměstnání. Ministerstvo práce a sociálních věcí definuje individuální akční plán jako: dlouhodobý proces poradenství ke zprostředkování zaměstnání. Je stanoveno, že některým skupinám uchazečů o zaměstnání, kteří jsou v evidenci úřadu práce, má být věnována zvýšená pozornost. Je jim nabídnuta možnost společně vytvořit individuální akční plán a rozšířit tak možnost svého uplatnění na trhu práce. Do těchto skupin patří např. lidé do 25 a nad 50 let věku, lidé se zdravotním postižením, těhotné ženy a matky do devátého měsíce po porodu či osoby vedené v evidenci déle než 6 měsíců.
3.5 KARIÉROVÉ PORADENSTVÍ Hargašová (2009, s. 226), uvádí, že by mělo hrát klíčovou roli v podpoře pracovnímu trhu a vzdělávacímu systému. Tento druh poradenství označuje za nadřazenou oblast dříve známého studijně-profesního poradenství a slouží, jako opora konceptu celoživotního učení. Občané, tak díky nabídnuté pomoci pomohou snáze identifikovat své klíčové kompetence, kvalifikaci, zájmy a lépe se tak rozhodnout při volbě vzdělání, zaměstnání, ohledně přípravy na zaměstnání nebo jeho změny. V dnešní době kariérové poradenství nabízí kompletní služby v oblasti zprostředkování informací, zhodnocení profilu klienta, posílení jeho kompetencí či stanovení doporučeních vyplývajících ze zjištěných potřeb klienta
13
4. VÝZNAMNÉ DOKUMENTY TÝKAJÍCÍ SE CELOŽIVOTNÍHO UČENÍ
Myšlenka celoživotního učení není nová. Zastával ji již J. A. Komenský, který říkal, že učení by mělo probíhat ve všech etapách lidského života. Ideálních obrysů však koncepce začaly nabývat až v poválečné době, zvláště pak v období 60 - 70 let 20 století. Právě v této době se politiky jednotlivých států, ale i významné nadnárodní organizace jako Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) nebo Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO), později i Evropská unie (EU) začínají zabývat hodnocením současného stavu vzdělávání, predikcí budoucího vývoje a snaží se nacházet možné způsoby řešení. Za výsledek jejich práce tak můžeme považovat nejrůznější dokumenty, nově vzniklé zákony a vyhlášky, strategie či záměry.
4.1. DOKUMENTY S CELOSVĚTOVOU ČI CELOEVROPSKOU PLATNOSTÍ
Zaměřím se nyní na koncept celoživotního učení v národním a nadnárodním měřítku. Na organizace, které se celoživotním učením na této úrovni zabývají a na nejpodstatnější dokumenty, které vytvořily. Celou dobu si můžeme rozdělit na dvě hlavní období tzv. generace, kdy tyto dokumenty vznikaly. Pro každou generaci hraje dominantní roli jiná organizace a jsou charakteristické trochu jiné úvahy o celoživotním učení. Jako podklady pro tuto kapitolu jsem využila zejména samotné dokumenty, které jsou dostupné z internetových stránek MŠMT a Národního vzdělávacího fondu a také přednášky Milady Rabušicové z předmětu vzdělávací politika. Danou problematikou se také Rabušicová zabývá v první kapitole své knihy Učíme se po celý život?
4.1.1. PRVNÍ GENERACE DOKUMENTŮ Jedná se o období od 60. let. V této době již docházelo k prvním úvahám o celoživotním učení. Angažovaly se zejména tři společnosti a to UNESCO, OECD a Světová banka. Akcent byl kladen zejména na humanizační přínosy, demokratizaci společnosti a její sociální a kulturní rozvoj. Zaměstnavatelé projevovali v té době jen nepatrný zájem o vzdělávání dospělých jako o prostředek k udržování nebo zlepšování profesní kvalifikace. Roku 1972 vzniká první významný dokument tzv. Faureho zpráva, která říká, že celoživotní učení má vést k celistvému rozvoji člověka. Cílem je rozvíjet rozumovou, etickou a emoční složku jedince a integraci jedince do společnosti. Považuje se však ještě za velmi obecnou. Dalším významný dokument toho období je Delorsova zpráva z roku 1996. Ta stanovuje čtyři pilíře, na kterých by jakékoliv učení mělo být založeno. Tyto pilíře jsou:
učit se znát učit se konat
učit se spolužití učit se být
14
OECD Dochází k posunu od humanitního pohledu k ekonomickému. Vzdělání má být systém přinášející užitky a podporuje trh práce. Vzniká nová terminologie např. pojem rozvoj lidských zdrojů. SVĚTOVÁ BANKA Nahlíží na učení jako celoživotní proces. V souvislosti s celoživotním učením se začíná používat přirovnání „od kolébky do hrobu.“ Světová banka vydává výroční zprávu s názvem World Development Report, kde jsou definovány čtyři základní dimenze, ve kterých by země měly přejít ve znalostní ekonomiku. Z dokumentů Světové banky také vyplývá další, skrytý užitek vzdělávání a učení. Posiluje sociální soudružnost, zmírňuje kriminalitu, umožňuje lidem participovat na životě v rámci obce a napomáhá lepšímu rozdělení příjmů mezi lidmi.
4.1.2. DRUHÁ GENERACE DOKUMENTŮ
Druhou generaci dokumentů můžeme zasadit do období od konce 80. let až po současnost. Na celoživotní učení se začíná pohlížet jako na životní styl. I nadále zde působí UNESCO, OECD a Světová banka avšak významnou roli začíná hrát EU. Dokumenty, které vznikly v souvislosti s tzv. Lisabonským, Kodaňským a Boloňským procesem Právě Lisabonská strategie určila za cíl přeměnu Evropy ve vůdčí znalostí ekonomiku a její rámec je určující pro tvorbu politiky a činnosti EU. Od Lisabonského procesu se odvíjel Kodaňský proces, který je zaměřen na odborné vzdělávání a přípravu a také Boloňský proces, který se týká rozvoje v oblasti terciálního vzdělávání. Dokumenty, které vznikaly v souvislosti s těmito procesy považujeme dnes za velmi významné a často výchozí pro jakékoliv další dokumenty týkající se celoživotního učení. Nyní se konkrétně zaměříme na jednotlivé dokumenty vztahující se k celoživotnímu učení. Bílá kniha Roku 1995 vydává Evropská komise Bílou knihu o vzdělávání a odborné přípravě: Vyučování a učení- cesta k učící se společnosti (White Paper on Education and Training: Teaching and Learning –Towards the Learning Society). Dokument vymezuje klíčovou roli vzdělávání a učení pro rozvoj EU a jejich zemí. Následující rok 1996 byl Evropskou komisí vyhlášen rokem celoživotního učení. Cíle bylo vzbudit povědomí a vyvolat veřejnou debatu o celoživotním učení. Na cestě k Evropě vědění V roce 1997 byl vydán dokument Na cestě k Evropě vědění (Towards a Europe of Knowledge), který konkrétněji specifikuje cíle a vize Bílé knihy. Stanovuje cíle v oblasti vzdělávání a směřuje k vytyčení otevřeného evropského vzdělávacího prostoru.
15
Memorandum o celoživotním učení V roce 2000 vychází další významný dokument EU a to Memorandum o celoživotním učení (A Memorandum on Lifelong Learning) a v návaznosti na to pak v roce 2001 dokument „Učiňme realitou Evropu celoživotního učení“ (Making a European Area of Lifelong Learning a Reality). Tyto dokumenty zdůrazňují dva základní úkoly celoživotního učení: podporovat aktivní občanství a podporovat zaměstnatelnost. Dále vymezuje tři základní kategorie učení: formální, neformální a informální. Z těchto dokumentů vyplývá šest klíčových myšlenek, které jsou formulovány následovně:
• nové základní dovednosti pro všechny cílem je „zaručit všeobecný a neustálý přístup k učení pro získávání a obnovování dovedností potřebných pro trvalou účast ve společnosti znalostí“; • více investic do lidských zdrojů cílem je „znatelně zvýšit míru investování do lidských zdrojů a vyjádřit tak prioritu nejvýznamnějšího bohatství Evropy– jejích lidí“; • inovace vyučování a učení cílem je „vyvinout účinné metody vyučování a učení pro celoživotní učení a pro učení v celé šíři života“; • oceňování učení cílem je „významně zlepšit způsoby pojímání a hodnocení účasti na učení a jeho výsledků, zejména u neformálního a informálního učení“; • přehodnocení poradenství cílem je „zajistit, aby se každý mohl snadno dostat ke kvalitním informacím a radám týkajícím se vzdělávacích možností, a to v průběhu celého svého života a v celé Evropě“;
• přiblížení učení domovu cílem je „poskytovat příležitosti k celoživotnímu učení co nejblíže k učícím se osobám, v jejich obcích, a využívat přitom metod založených na informačních a komunikačních technologiích“.
Učinit v evropském prostoru celoživotní učení realitou Na Memorandum dále navazuje dokument Učinit v evropském prostoru celoživotní učení realitou (Making a European Area of Lifelong Learning a Reality) z roku2001. Šest priorit vytyčených v tomto dokumentu navazuje na šest klíčových myšlenek z Memoranda o celoživotním učení. Priority jsou:
• hledat možnosti uznávání diplomů a certifikátů z jiných institucí formálního sektoru a také uznávat výsledky neformálního vzdělávání a informálního učení;
• rozvíjet informační a poradenskou podporu;
• zvyšovat časové a finanční investice do vzdělávání;
16
• podporovat komunity, města, regiony i podniky v tom, aby se staly místy, kde se lidé učí;
• rozvíjet základní dovednosti pro všechny občany po celý život;
• podporovat inovativní pedagogické postupy akcentující rozvoj kompetencí, nejen pouze získávání vědomostí (včetně nové role učitelů).
Akční program podpory celoživotního učení na období 2007–2013 Posledním z evropských dokumentů, který bych zde chtěla zmínit je akční program podpory celoživotního učení na období 2007–2013. Obecný cíl akčního programu celoživotního učení byl formulován takto: „… přispívat prostřednictvím celoživotního učení k rozvoji Společenství jako vyspělé znalostní společnosti s udržitelným hospodářským rozvojem, s větším počtem a vyšší kvalitou pracovních míst a s větší sociální soudržností při zajištění dobré ochrany životního prostředí pro budoucí generace. Program se zejména zaměřuje na podporu výměny, spolupráce a mobility mezi vzdělávacími systémy a systémy odborné přípravy v rámci Společenství tak, aby se staly zárukou světové kvality“ (Strategie celoživotního učení ČR 2007)
4.2. DOKUMENTY VYDANÉ ČESKOU REPUBLIKOU
Česká republika se ve svých dokumentech snaží zohlednit jak celoevropský vývoj a tendence EU, tak přihlíží k vlastní situaci místním specifikám. Pro účely této práce se zaměřím pouze na dokumenty, které se celé a výlučně zabývají vzděláváním. Tudíž se nebudu dále zabývat tzv. podtextovými dokumenty, které i když se z části celoživotním učením zabývají, nejsou mu primárně věnovány. Zelená kniha Jde o analyticko-srovnávací materiál, zabývající se konceptem celoživotního učení v řadě rozvinutých zemích Evropy. Realizace celoživotního učení je vytyčena jako jeden z pěti základních směrů nové vize rozvoje vzdělávání v České republice. Dále se dokument zaměřuje na možné strategie navrhovaného vývoje. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha Vzdělávání dospělých je zde věnována jedna ze čtyř kapitol. Autoři zde poukazují na fakt, že vzdělávání dospělých u nás oproti jiným rozvinutým zemím Evropy poměrně zaostává. Poukazují také na chybějící právní rámec, nedostatečnou motivaci a další konkrétní problémy související se vzděláváním dospělých. Jako východisko se doporučují zaměřit zejména na tři následující oblasti:
Vypracovat jasný právní rámec pro vzdělávání dospělých
vypracovat a zavést soustavu finančních a nefinančních pobídek;
založit mechanismy systémového rozvoje vzdělávání dospělých
17
Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy ČR (schválený vládou v roce 2002 a aktualizovaný v roce 2005 a 2007) Tyto dokumenty přináší zásadní změnu v chápání celoživotního učení. Nepopisují celoživotní učení jen jako nástavbu po tradičním počátečním vzdělávání, ale chápou jej jako jeden celek, kdy jednotlivé stupně vzdělání na sebe navzájem navazují, různě se doplňují a člověk si z nich může volit kdykoliv v průběhu života. Dokument z roku 2007 se zaměřoval zejména na vytyčení strategických směrů podpory celoživotního učení: Za tyto cíle byly vytyčeny:
• rovnost příležitostí; • kurikulární reforma – nástroj k modernizaci vzdělávání s důrazem na rozvoj klíčových kompetencí; • podpora cizích jazyků, informačních a komunikačních technologií; • tvorba a zavádění systémů kvality, metod hodnocení a vlastního hodnocení škol a školských zařízení; • zvyšování profesionality a zlepšování pracovních podmínek pedagogických pracovníků; • podpora dalšího vzdělávání.
Stále aktuálním dokumentem je v současné chvíli i Strategie celoživotního učení vydaná roku 2007 MŠMT ČR. Strategie je určena na roky 2007-2013 a jako hlavní strategické priority pro léta 2007-2013 formuluje:
• uznávání, prostupnost (vytvořit otevřený prostor pro celoživotní učení včetně uznávání výsledků neformálního vzdělávání a informálního učení); • rovný přístup (podporovat dostupnost a rovnost šancí v přístupu ke vzdělávacím příležitostem během celého životního cyklu); • funkční gramotnost (rozvíjet funkční gramotnost a další klíčové kompetence včetně schopnosti učit se v průběhu celého života); • sociální partnerství (spoluprací se sociálními partnery podporovat soulad nabídky vzdělávacích příležitostí s potřebami ekonomického, environmentálního a sociálního rozvoje); • stimulace poptávky (stimulovat poptávku po vzdělávání u všech skupin populace v průběhu celého života); • kvalita (podporovat zajišťování kvalitní nabídky vzdělávacích příležitostí); • poradenství (rozvíjet informační a poradenské služby)
18
Důraz je klade jak na ekonomický, environmentální i sociální aspekt, na podporu osobního rozvoje, sociální soudržnosti a aktivního občanství, zaměstnatelnosti
19
ZÁVĚR
Populace na celém světě nezadržitelně stárne a již brzy se v praxi objeví důsledky tohoto jevu. Postupné ubývání osob na trhu práce vyvolává potřebu změny penzijního i zdravotního systému a nejspíše povede i ke zvýšení ekonomického zatížení pracujícího obyvatelstva. Je tedy již nyní potřeba zamyslet se nad řešením této situace. Jako jednou z možností se jeví podpora zvýšení zaměstnanosti starších osob a podpůrným prvkem jejich zaměstnatelnosti může být právě aplikace principů celoživotního učení. Klíčovou úlohu bude hrát ve stárnoucích společnostech vzdělání. Bude to totiž prvek, s jehož pomocí bude možné celkově aktivizovat starší populaci, která tak bude schopna lépe držet krok s dynamickým vývojem společnosti vědění založené na znalostní ekonomice. Také změna ve vnímání starých lidí jako senilních, staromódních a rigidních a uvědomění si a uznání jejich celoživotní zkušenosti a moudra, loajality nebo přirozené autority. Naše společnost se nicméně ve svém vzdělávacím úsilí stále koncentruje převážně na problematiku formálního vzdělávání – toto vzdělávání je zaměřeno především na mladou populaci a je orientováno na profesní přípravu. Na populaci ve středním a starším věku se zatím reálnými vzdělávacími aktivitami příliš neorientuje. Cílem práce bylo zhodnotit současný stav stárnutí populace a určit predikci dalšího vývoje. Na základě zjištěných výsledků jsem se zaměřila na koncept celoživotního učení, jakožto možný způsob řešení budoucí situace. Po vymezení pojmu celoživotního učení, jsem se v práci dále zaměřila na již vytvořené programy a dokumenty zabývající se přípravou či podporou aktivního stárnutí v ČR a pro širší vymezení problematiky jsem uvedla i výčet nejpodstatnějších dokumentů týkajících se celoživotního učení. Ačkoliv vyhlídky nejsou naprosto optimistické, pozitivně můžeme hodnotit to, že další generace bude již třeba zcela odlišná. Současní padesátníci a šedesátníci, prožili většinu svého života v minulém režimu, kdy byl starý věk považován za dobu zaslouženého odpočinku. Tento pasivní přístup ke stáří, je však dnes již nahrazován konceptem aktivního stáří a celoživotního učení. Je potřeba nejen rozšiřovat kompetence a znalosti, ale také odporovat aktivity umožňující seniorům aktivně trávit jejich dny, vzbudit zájem stále poznávat nové věci, vyhledávat si podnětné informace a podnítit tak účast na dění kolem nich. To jaký jak se podaří naplňovat koncept celoživotního učení a jaký přístup zaujme současná generace mladých lidí, však ukáže až čas.
20
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ: 1. HARGAŠOVÁ, S. Skupinové poradenství. Praha: Grada, 2009. 261 s. ISBN:978- 80-247-2642-7. 2. PALÁN, Z. Celoživotní učení. In KALOUS, J., VESELÝ, A. Vybrané problémy vzdělávací
politiky. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2006. s. 25-38. ISBN 80-246-1262-3.
3. RABUŠICOVÁ, M., RABUŠIC L. (eds.). Učíme se po celý život?: O vzdělávání dospělých v České republice. Brno: Masarykova Univerzita, 2008, 338 s. ISBN 978-80-210-5859-0.
ELEKTRONICKÉ ZDROJE:
4. Individuální akční plán. [online]. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z <http://www.mpsv.cz/cs/7327> 5. KAILIS, E., PILOS, S. Lifelong Learning in Europe. Statistics in focus. Population and Social Conditions, 8, Eurostat, 2005. Dostupné z: http://epp.eurostat.cec. eu.int/cache/ITY_OFFPUB/KS-NK-05-008/EN/KS-NK-05-008-EN.PDF
6. Národní program přípravy na stárnutí 2008-2012. [online]. [cit. 30. 12. 2012].
Dostupné z < WWW http://www.mpsv.cz/cs/5045>
7. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Praha: Tauris,
2001. 90 s. ISBN 80-211-0372-8. [online]. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z WWW: <
http://www.msmt.cz/bila-kniha/narodni-program-rozvoje-vzdelavani-v-ceske-
republice-bila-kniha-2001>
8. Memorandum o celoživotním učení. [on-line].Evropská komise, 2000. [cit. 30. 12.
2012]. Dostupné z: < http://old.nvf.cz/archiv/memorandum/obsah.htm#pozn1>
9. Průvodce dalším vzděláváním. Praha: MŠMT, 2010. 23 s. [online]. [cit. 24. 2. 2012]
Dostupné z WWW: <http://www.msmt.cz/vzdelavani/pruvodce-dalsim-vzdelavanim>
10. Statistický portrét stárnoucího obyvatelstva. 2003. Tisková zpráva. Český statistický
úřad, 2003. [cit. 30. 12. 2012]. Dostupné z:
21
<http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/statisticky_portret_starnouciho_obyvatelstva_tz0312
22>
11. Strategie celoživotního učení. Praha: MŠMT, 2007. 80 s. ISBN 978-80-254-2218-2.
[online]. [cit. 30. 12. 2012] Dostupné z WWW:
<http://msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf>
12. Strategie regionálního rozvoje ČR pro léta 2007–2013. [on-line]. [cit. 31. 12. 2012]. Dostupné z: < www.msmt.cz/uploads/Strategie_CZU_schvaleno_vladou.pdf >
13. Zpravodaj: Odborné vzdělávání v zahraničí [online]. Národní ústav odborného
vzdělávání, 2003 [cit. 2013-01-03]. Dostupné z:
<http://www.nuv.cz/uploads/Periodika/ZPRAVODAJ/2003/Zp0305a.pdf>
DIPLOMOVÁ PRÁCE 14. GOMBÁROVÁ, Veronika. Podpora zaměstnávání starších osob. Brno, 2012. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/251700/esf_b?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearch%3DVeronika%20Gomb%C3%A1rov%C3%A1%26start%3D1. Bakalářská práce. Masarykova unicerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ing. Zdeněk Rosenberg. ZÁKONNÉ NORMY
16. Vyhláška č. 524/2004 Sb., o akreditaci zařízení k provádění rekvalifikace uchazečů o
zaměstnání a zájemců o zaměstnání
17. Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
22
ODŮVODNĚNÝ VOLBY TIŠTĚNÝCH ZDROJŮ:
Jelikož jde o tištěné odborné zdroje, všechny jsou redigované a recenzované. Knihy jsou napsány významnými autoritami ve svém oboru. Jsou vydány renomovanými vydavatelstvími. Jde o stále aktuální, nezastaralé materiály vydané roku 2009, 2006 a 2008. Kniha Vybrané problémy vzdělávací politiky a kniha Učíme se po celý život, byly stanoveny jako povinná četba mého oboru, z čehož lze odvodit širokou akceptaci těchto děl mezi odborníky.
ODŮVODNĚNÝ VOLBY ELEKTRONICKÝCH ZDROJŮ:
Dokumenty jsou dostupné z oficiálních stránek: MŠMT, MPST, ČSÚ, EUROSTATU,
Národního ústavu odborného vzdělávání a Národního vzdělávacího fondu. Jde o velmi
důvěryhodné zdroje zodpovídající za kvalitu publikovaných informací.
Autorem jsou buď přímo odborní pracovníci daných ústavů, popř. tyto organizace jen
zprostředkovávají dané dokumenty širší veřejnosti ČR a autory jsou Komise Evropské
unie, výzkumné týmy Eurostatu apod. Což opět svědčí o jejich důvěryhodnosti.
Předpokládám, že všichni autoři podílející se na tvorbě takto významných dokumentů
jsou hluboce erudovaní ve svém oboru.
Jde o primární data, vzniklá za daným účelem. Tudíž předpokládáme jejich pravdivost.
Nemohlo také dojít ke zkreslení např. nesprávnou interpretací.
Dokumenty jsou nezaujaté, nepodporující žádné komerční nebo osobní zájmy.
Odkazy jsou funkční a data co nejvíce aktuální.
ODŮVODNĚNÍ VOLBY DIPLOMOVÉ PRÁCE:
Z dané práce jsem čerpala jen okrajově, spíše mi pomohla pro lepší orientaci v tématu.
Přesto ji považuji za relevantní zdroj informací. Je aktuální, z roku 2012. Oponentem
byla doc. PhDr. Bohumíra Lazarová, Ph.D. z (ÚPV FF MU), která práce hodnotila velmi
kladně a autorka ji také úspěšně obhájila.
