CANOPUS

Vydavatelská řada DRAHOKAMYSvazek 2

Květoslav Minařík

DRAHOKAMY1

CANOPUSPRAHA 2012

c Květoslav Minařík 2012

ISBN 978-80-85202-89-2

ÚVODNÍ CHARAKTERISTIKA

„Drahokamy� zahrnují soubor drobných pracízdánlivě nesourodých, ale tematicky na sebe na-vazujících, podaných a zpracovaných z různýchhledisek, odrážejících požadavky okamžiku jakformou podání, tak svým obsahem a vztahemk problematice řešené v rozhovorech s přítom-nými tazateli a zájemci o duchovní nauky. Au-tor v nich osvětluje palčivé problémy duchovníhovývoje a dává cenné pokyny jak je správně ře-šit a tak zdárně překlenout nebezpečné propastia vyvarovat se pádů do nich, nebo vyhnout seúskalím v duchovním úsilí, jež ohrožují duchovněusilujícího člověka ztroskotáním.

Moderní člověk vychovaný materialisticko-uti-litaristickou společností se řídí v životě morál-ními zásadami a směrnicemi, jež mu dala tatospolečnost, aniž mnohdy zkoumá, jsou-li správnénebo nesprávné. To také usměrňuje jeho orien-taci při řešení životních situací a krizí a často houvádí do rozpaků jak vlastně řešit tyto životní

7

naléhavosti z hlediska správné morálky a podzorným úhlem vyhlídky dalšího života po tomtoživotě.

Pokud takovýto člověk má zájem správněusměrnit svůj život, pak mu může pomoci jedno-duchá směrnice autora tohoto spisku a četnýchjiných spisů týkajících se správného řešení ži-votní problematiky, jež volně citovaná zní: přesvyšší psychologické aspekty citové oblasti mysli,rozumu a náplně vědomí spěje člověk vzhůru dovyšších oblastí s lepšími životními podmínkami,kdežto přes nižší psychologické aspekty citu, pu-dovosti, mysli, rozumu a náplně vědomí jde člo-věk dolů do nižších, podlidských oblastí s horšímiživotními podmínkami.

Průvodní bioelektrické, biochemické a ostatníbiofyzikální jevy, o nichž autor hovořil, nebuduzde uvádět, aby toto pojednání nebylo příliš roz-vláčným a neodvádělo pozornost čtenáře od psy-chologické náplně obou aspektů, které je alespoňstručně nutno uvést.

Psychologická náplň vyššího aspektu v citovéoblasti spočívá v rozvíjení kladných pocitů bez-příčinné radosti, vnitřní harmonie, spokojenostia na ně navazujících kladných a dobrých myšle-nek s rozumovými závěry obsaženými v morální

8

kázni duchovních nauk. To vše vyústí v odo-sobnění, zřeknutí se světa a přesunu vědomí dotranscendentních oblastí naplněných blažeností,vnitřní harmonií, poznáním a jasem bdělého vě-domí.

Psychologickou náplň nižšího aspektu charak-terizuje automatické podléhání pudovosti, špat-ným pocitům, tedy nenávisti, záští, zlosti, sobec-tví apod., na něž automaticky a reflexně nava-zují tomu odpovídající myšlenky a rozumové zá-věry se zkratkovým ukvapeným jednáním a ne-gativními postoji ke svým bližním včetně mo-rální nekázně, často podložené materialisticko--utilitaristickými líbivými hesly. Konečné zakot-vení lidí, kteří se v životě řídí svůdnými heslynižšího aspektu – po vyčerpání dobrých osudo-vých (karmických) dispozic – je v nešťastnýchstavech různě neblahého pocitového prožívánís nepoznáním a nevědomostí.

Četba knih K. Minaříka a životní zkušenostimohou probudit u některých čtenářů zájemo „integrální jógu�, popsanou v „Besedě bohů�od téhož autora. Je to totiž jediná jóga, kteroulze v našich podmínkách bez rizika provádět. Au-tor dobře znal z vlastní praxe nebezpečná úskalírůzných jógických systémů v našich životních

9

podmínkách a našem prostředí, proto vybral jentakové jógické prvky a seřadil jejich prováděcípostup – počínaje morální obrodou – v takovémsledu, který umožňuje úspěšný postup na cestěk dokonalosti a přitom co nejvíce chrání předhrozícími nebezpečími. Dobře totiž věděl, že psy-chická oblast člověka je velmi křehká a jemnáa nevhodnými zásahy se může snadno porušita vyústit v neblahých až psychiatrických abnor-malitách. Proto při manipulaci s jednotlivýmipsychickými a na ně navazujícími fyziologickýmisložkami je bezpodmínečně nutno řídit se urči-tými praxí ověřenými zákonitostmi, jejichž prak-tické uplatnění je odlišné v městském a vel-koměstském prostředí a jiné v tichém prostředísamot venkova, jež není tak zamořeno nega-tivní náplní psychologické devastace. Nedbá-li setěchto zákonitostí při manipulaci s psychickýmisložkami, pak to není správná jóga nebo mystika,mající na zřeteli harmonickou proměnu bytostive smyslu „sursum corda� s rozvojem pravéhopoznání, vnitřní harmonie a jasu bdělého vě-domí, ale je to mysticismus vedoucí k vnitřnídisharmonii jednotlivých psychických složek ažk psychiatrickým jevům nebo různým společen-sky negativním abnormalitám.

10

V drobných písemných sděleních autora, shr-nutých v obou svazcích „Drahokamů�, jsou ře-šeny a rozebírány podrobnosti, jež se vyskytnouv různých životních situacích, mnohdy značněsložitých, a mnohému pomohou správně ře-šit tyto velmi obtížné úseky života. Vždyť bezsprávně pochopených a prakticky prováděnýchpokynů morální obrody a ostatních technickýchjógických postupů není možný úspěch na cestěk dokonalosti.

Závažným podnětem k sepsání těchto drobnýchprací byla nutnost zanechat písemná sdělení, ježvyplynula z dotazů zájemců o duchovní života duchovní nauky a z rozhovorů s nimi, kterése týkaly jak praxe, tak teoretických základů růz-ných směrů západních a východních duchovníchnauk a jejich vzájemných vztahů a poměru k růz-ným vědním oborům. Bez těchto písemných sdě-lení pocházejících z pera autora by totiž snadnomohlo dojít k nesprávnému výkladu nauky a je-jího vztahu jak k různým vědním oborům, takk jiným systémům duchovních nauk a jejich fi-lozofií. Tak z různorodosti dotazů, odrážejícíchvnitřní potřebu tazatelů, vznikla také různoro-dost autorizovaných drobných písemných sdě-lení. Také čtenář v nich může nalézt odpověď na

11

některé své vlastní problémy, které v ostatníchautorových knihách jsou řešeny jen globálně. Vy-plnit alespoň částečně tyto mezery v autorovýchknihách je úkolem těchto drobných autorizova-ných písemných sdělení.

Pro snazší orientaci čtenáře nastíním stručněněkolika větami uvedenými za názvem sdělenízákladní tematiku jednotlivých drobných prací.V prvém svazku „Drahokamů� jsou seskupenadrobná sdělení, jejichž společnou hlavní myšlen-kou je metodicko-didaktická problematika, sou-visející s duchovním vývojem, a některé prácese zvláštním zaměřením k řešení speciální pro-blematiky ve vztahu k duchovním naukám.

V základní skupině tohoto souboru jsou sdě-lení, která obsahují pravidla správného řešenírozličných životních situací ve společnosti, za-městnání i v soukromí a zároveň zdůvodňujívýznam těchto pravidel na cestě k dokonalostiv různých jejích etapách od vstupu na cestu ažk jejímu cíli.

V dalších odstavcích jsou uvedeny jednotlivépráce s jejich názvem a charakteristickou věcnounáplní.Dojem z Bratislavy dává začátečníkům rady

jak se způsobem života zabezpečit před pádem

12

na cestě soustavnou sebevýchovou a ovládánímse jak v zevních projevech, tak ve svém nitru,a to nekompromisním odstraňováním všech ne-gativních bytostných projevů a rozvojem klad-ných vlastností.Člověk a duševnost poukazuje na nevýhody ex-

trovertního zaměření člověka, jež vede k dishar-monii v celé jeho bytosti, kdežto správná intro-verze harmonizuje všechny bytostné složky.O mystickém vývoji zdůrazňuje, že tento je zá-

vislý na stavu mysli a jejím zaměření do hlubinsvé bytosti introverzí po překonání sklonu k ex-trovertnímu smyslovému vyžívání. Jen tak se ex-tenzivní soustředění stane intenzivním, bdělým,s možností analýzy a dalšího postupu až k nir-váně.Problémy duchovního vývoje, Proč nemají ně-

kteří lidé úspěch v mystice, Zápis ze závěreč-ného rozhodování: autor zdůrazňuje požadavekovládnutí sklonů; sklony tvoří osobnost a chtíčeji utužují. To znemožňuje odosobnění a vzdáníse světa a tím dosažení významných úspěchů nacestě k dokonalosti.Největší překážka je obelhávání se neúplným

formálním ovládáním sklonů a sama sebe, s roz-porem mezi cítěním a jednáním a s podléháním

13

viditelnému a neviditelnému prostředí se všemineblahými důsledky.Jak to vidím poukazuje na důležitost exten-

zivního soustředění na nohy (= tělo) a okolí;jeho intenzita se zvyšuje, až se stane pronika-vým a analytickým.Vztah mystického vývoje a poznání řeší ori-

entální duchovní nauky kombinací extenziv-ního soustředění s intenzivním, jež vede jakk rozvoji intelektu a poznání, tak k proniknutído transcendentna intenzivním soustředěním posplnění všech morálních podmínek.Pokyny je narýsován mystický vývoj ve dvou

fázích: první se týká přeměny bytosti ve fyzickéma psychickém smyslu, druhá se týká duchovníhovývoje a rozvoje intelektu a inteligence.Podmínky pro styky shrnuje soubor pravidel

způsobu života v jógické kázni jak ve společnostia zaměstnání, tak v soukromí.Závěr autor uzavírá svůj výzkum koncentrace,

při níž je subjekt (tj. já a duševní činnost, uvě-domování a činnost mysli) oddělen od objektu –těla.Rozmluvy autor odůvodňuje, proč překonání

pohlavního pudu musí být provázeno rozvojemctností, dobroty a nesobeckosti, aby nedošlok pádu.

14

O samostatnosti pravidla pro dosažení dokona-losti jsou uvedena v evangeliu sv. Matouše, kap.5–7; s nimi se shodují všeobecné předpisy jógy.Školy nedbající jich olupují člověka o samostat-nost a vedou do závislosti na astrálních silách,podporují egoismus, pokrytectví a vedou k pýše.Psychologické základy jógy je poukázáno na

jáství jako „primum mobile� bytostného života,základ egocentrismu a dualismu; jeho životníprojevy jsou pudové, z podvědomí strhují citovouoblast, jež prostřednictvím pocitů udržuje pohro-madě bytostnou strukturu.Mým přátelům mystikům upozorňuje své

žáky, aby usilovně pracovali na proměně své by-tosti a vůlí si podrobili všechny psychické složky,hlavně živočišnost, až dosáhnou moudrosti. Jentak se dostaví při smrti „paradoxní reakce�, kdystoupá víra ve vykoupení úměrně s nebezpečímskonu.Z Hradce Králové odůvodňuje, proč třetí

a čtvrtý buddhistický vnor má být dosažen nadně bytosti – úrovni atavismů.Referát z mé návštěvy v Hradci Králové dne

8.–9. května 1971 zdůvodňuje, že třetí a čtvrtýbuddhistický vnor je dosažen při plném vědo-mí metodou integrální jógy, kdežto při pouhém

15

upínání mysli za dodržování morálky jsou tytovnory provázeny bezvědomím. Není-li splněnmorální požadavek, jde jen o trans.Návod k získání nezbytné důvěry upřesňuje

význam uvědomování si nohou a být vědomímv nohách za současného živého vnímání okolí,modlitby, živosti, optimismu a lepších nálad.Zápis i dokument doporučuje, aby jógin stačil

sám sobě, jinak ho svět přes sexus zapřede dosvých osidel a samé strasti. Až za tímto úskalímje čisté a dobré zasvěcení.Mystický život uvádí, že mystický život se vy-

značuje mravními kladnými vlastnostmi a koná-ním jen dobra, kdežto duchovní život je vyznačenduchovní kvalitou intelektu, poznáním, spravedl-ností, jež je majetkem vědomí.Překážky na cestě k duchovní dokonalosti zdů-

razňuje, že jimi jsou hlavně neovládnutá pohlav-nost a lež, jež své nectnosti překrývá formální,neúplnou mravností.Nesmrtelnost poukazuje na problémy a poža-

davky dosažení nesmrtelnosti s tělem a bez těla.O nesmrtelnosti shrnuje podmínky dosažení

duchovní nesmrtelnosti: úprava životosprávy,osamocení od světa, trvalé uvědomování si tělabdělou myslí, takže životní energie neuniká z tělaa je možno ji rytmicky vyrovnávat pránou.

16

Jóga – cesta k nesmrtelnosti vybízí jógina kestálému uvědomování si těla, čímž se mysl sta-bilizuje a zážehy uvědomování přejdou v trvalývjem těla s jeho psychickou oblastí, což znamenánalezení platformy bezčasnosti až věčnosti a ne-smrtelnosti, splní-li se další podmínky včetnězřeknutí se světa.O dechových cvičeních a pránajámě: autor

upozorňuje, že dechová cvičení smí provádět by-tost introvertovaná, mravně čistá; jen tak de-chová cvičení podporují duchovní růst, jinakpodporují světskou živočišnost. Pránajámou sestávají, až se dech spojí s tělem prostřednictvímuvědomování si těla za mravní očisty.Procitnutí líčí zjištění J. V., že ke světu je

připoután jen světskými předsudky a předpoja-tostmi; proto se jich vzdal a tím se pasivně vzdalsvěta nezájmem o něj. To umožnilo rychlý vze-stup na duchovní cestě k dokonalosti.O životních projevech je obsaženo speciální

zaměření na spojení tří faktorů bytí: hmotnéhotěla, psychických schopností a vědomí, též v je-jich vzájemných návaznostech v různých tva-rech a tvorech i v jejich životních projevech přisestupu dolů ke hmotě nebo vzestupu směremvzhůru k vědomí. Cesta vzhůru vyžaduje zříci se

17

nižších forem bytí i jejich projevů pomocí tomuodpovídajícího kladného mravního úsilí.Čtyři vyústění duchovního úsilí duchovní

úsilí – mentální, morální a duševní kázeň s roz-vojem ctností – vyžaduje praktická mystikaa jóga. Jeho správné vyústění je čtveré: 1. sva-tost, 2. spása – osvobození, 3. moudrost, 4. moczevní i mystická.O významu a způsobu probuzení „hadí síly::

po vysvětlení podmínek uvádí autor dvě metody,jež lze provádět v našich podmínkách.Zlo a dobro obsahuje stručné charakteristiky

dobra i zla.Život věčný: život nelze zničit, je možno zničit

jen formu, ve které je život; proto je třeba zničitzávislost vědomí života na formě, což spočívá vevědomí.Odkaz z r. 1964 doporučuje, aby jógin byl ře-

čištěm, jímž proudí dobré stavy na lidstvo, neboťtakto lze nejlépe splácet karmické dluhy. Hatha-jógin je pouze stojatým rybníkem světla. V do-datku jsou uvedeny různé stavy mysli.Buddhismus původní a tzv. severský odlišně

modelují psychickou oblast a vitalitu člověka nacestě k dokonalosti; první z nich jejich uklidně-ním, druhý přes jejich rozvoj s rizikem srázu.

Doc. MUDr. Antonín Bajer

18

DOJEM Z BRATISLAVY

Sešli jsme se tam za účelem poučování o pre-cizním systému duchovního snažení, jehož úče-lem je vyvolat duchovní růst. To ovšem neníproblém vysloveně bratislavský, nýbrž univer-zální. Ale u bratislavských se vše vykrystali-zovalo do přesné formy. Jelikož se nemluvilojen o tzv. mystických cvičeních, nýbrž o ce-lém životě, o způsobu jak život žít, vyniklo ažnad slunce jasně, že problém systematického, namystických cvičeních založeného mystického vý-voje, není nikdy aktuální, pokud lidé žijí obvyk-lým způsobem ve společnosti a v normálním pro-duktivním věku.

Když je mystik začleněn ve světě, ve spole-čenském životě, když je ženat a navíc má svět-ské ambice a touhu obvyklým způsobem žíta podílet se na témže životě, jakým žijí všichnijeho bližní, pak problém mystického vývoje domystických sil, poznání a realizací duchovníchkvalit od zlepšení intelektu až k uvědomělé volbě

19

té nejvyšší, v bytostném světě zcela analogickés absolutnem, nepřichází vůbec v úvahu. Neboťten, kdo může mezi těmito kvalitami volit, vy-brat si z nich a realizovat je, musí nezbytně mítpod dokonalou kontrolou a mocí své vůle celousvou zevní bytost a musí to dokonce prokazovattím, že je elegantnější, vychovanější, rozumnější,bystřejší a schopnější poradit si v každé životnísituaci lépe než kdokoli z ostatních, s nimiž sestýká; lidé, s nimiž se takový jógin stýká, ne-smí být lidskou spodinou, nýbrž výkvětem lid-ské společnosti na úrovni duševních vlastností,o nichž jsem právě mluvil.

Trpí-li někdo v těchto věcech nějakými ne-dostatky, pak musí hledat cesty k zdokonaleníse především v těchto zdánlivě podřadných vě-cech. Vždyť přece prostředí, v němž člověk žije,svědčí o tom, jak dalece ovládl svou „zevní by-tostK, jak dalece ji podrobil své vlastní vůli. Kdoneví o těchto souvislostech a odváží se ohlížet sepo výšinách duchovních kvalit od intelektu ažpo absolutno, je nerozumně sebevědomý blázen,který musí ztroskotat na tak závažné mystickécestě, jako je tato její část.

Sestupte tedy z výšin, ne vy, bratislavští, alevšichni vůbec a zdokonalujte se „na povrchuK, ve

20

společenském vystupování, v chování v rodině,v počínání si mezi spolupracovníky v zaměstnáníatd. atd! Neboť ta část mystické cesty, kde užčlověku je dovoleno volit kvality duševního světaa realizovat je, vůbec není pro nedokonalé naúrovni „zevnějškuK.

Mluvilo se o životě tak, jak to mám rád, a ni-koli o „mysticeK, což tak těžce snáším. A i kdyžrychle jedno navazovalo na druhé, nebo se i pro-plétalo, přece situace byla tak dobrá, že nezbyt-nost řešit problém mystického vývoje způsobemživota, tj. jak si počínat v běžně žitém životě,jasně vynikla. To je platforma, z níž jedině se smívycházet. Pro mne je to naprosto jasné. Byl tímtotiž zachycen a podchycen naprosto nezbytnýzáklad, pravý začátek mystické cesty, na níž roz-ličnými nedostatky postižený a zevně v zevnímživotě rozličným způsobem neschopný člověk,jenž by se zde vyskytl, nebude mluvit o výši-nách Ducha, neboť by tím téměř vždy druhýmprezentoval své hrozné bytostné, mravní a inte-lektuální nedostatky. – Bude tento počátek, takjasně vzešlý z mé poslední návštěvy v Bratislavě,už provždy pro jiné samozřejmý?

Lidé někdy vědí, nebo se alespoň podezřívají,že mají různé mravní a jiné nedostatky. Ale ta

21

kvalitativně nepřehledná mystika se jim k za-krytí těchto nedostatků zdá dobrá; tak se stává,že vyložení omezenci na duchu se předvádějí jakoskvělá mystická lumina. To je hrozné. I kdyžmystika taková není, přece ji tak tito lidé pre-zentují těm, kdo o ní vůbec nic nevědí. Pak sevcelku může ukazovat na mystiku jako na něco,před čím je nutno varovat, a tito lidé slouží světujako výstraha před ní. Blud tedy svádí blud,omezenci nevědomce. Proto chci říci svým blíz-kým: „Nezúčastňujte se na těchto pomluváchmystické nauky.K Pokud nemůžete být doklademlidí po zevní stránce nejlépe vyvinutých, pra-cujte jen na svém zdokonalení – to má velmidobrý odraz na celé vaší mystické cestě. Ne-boť nedokonalí ve společenském a elementárněsoukromém životě nemůžete z mystiky „mystic-kých výšekK vytěžit nic jiného než další zmateka bludy; to vám neprospěje a konečně vás to za-vede na cestu karmy těch, kdo vedou i jiné nascestí. To v úzkém smyslu znamená, že se ne-máte předvádět jako mystikové až do okamžiku,kdy se můžete jiným předvést jako nejrozum-nější z nejrozumnějších, chytří z nejchytřejších,mravní z nejmravnějších a společensky uhlazeníze společensky nejuhlazenějších.

22

Mystický vývoj musí obsáhnout vše, co osobníživot ukazuje jako své kladné hodnoty. Vždyťpřece je to tak jasné! Má-li mít člověk úspěchv oblasti mystických výšek, musí ovládat sebe.Musí se ovládat tak dalece, že to v zevním pro-jevu musí být schopen doložit tím, že dokážepředvést druhým jakoukoli svou zevní tvář. Ne-boť to je ono ovládnutí na povrchu; když seho nezneužívá k oklamávání a podvádění dru-hých, je to doklad kvalitního nitra, případněnitra mystického, jež je poznatelné z vůle vždydobré, pokorné a v podstatě mírné. Neboť zcelavyvinutý mystik nejedná jako sobec, ale jakoten, jemuž očividně záleží na dobru druhých.Takový mystik totiž musí být zbavený egocen-trických tendencí, a proto jsou pro něho jenomti druzí on sám. Každý jiný projev mystika do-mněle duchovně vyspělého je dokladem jeho ne-dokonalosti a velmi často i jeho špatnosti.

Co z toho vyplývá? – Mystický vývoj se musízačít sebevýchovou na úrovni počínání v zevnímsvětě, v rodině a společnosti, v níž mystik – za-čátečník žije. I když není nesobecký, musí se nanesobeckého vychovat. I když je společenský ne-otesanec, musí se vychovat k společensky bez-vadně vychovanému typu. I když trpí osobními

23

zálibami a libůstkami, musí je vyhladit, aby mělkredit ducha širokého, nepostiženého malostí.Mezi lidmi v dobrém jednání a chování průzrač-nými musí se naučit být průzračný a beze lstia přáním dobra všem bytostem musí nad ně vy-nikat. – Když toto rozvedeme do dalších detailův zevních projevech, pokládejme to za způsobi-lost vstoupit na onu mystickou část cesty, kteráse už netýká sebevýchovy, nýbrž vývoje k po-znání duchovně fyzikálních kvalit a k jejich volběa realizacím.

Člověk po zevní stránce nedokonalý na tétodruhé části mystické cesty jistě padne, protoženeví o léčkách kladených mu do cesty v ži-votě skrytými činiteli „bytostnaK a duchovna.A mysticky nebo duchovně padnout snad nikdonechce. Mluvím tedy o nezbytném zabezpečenína cestě Ducha. Běžně není známo, že duchovněnebo mysticky nepadá nikdy člověk sám. Do pro-pasti, kam se řítí, strhává i druhé a tím na sebeuvaluje boží trest, který už neznamená nezbyt-nost odčiňování jeho vlastní chyby, nýbrž i trestza ty, jež s sebou strhl a – tento trest je mnohemtvrdší než za vlastní pád.

Co k tomu dodat? Zpravidla i ten, kdo se snažídokonale utajit, že se zabývá mystikou nebo je

24

mystikem, má vždy někoho, kdo to o něm ví;ten pak jistě náleží do těch, jež svým pádemmystik s sebou strhne. A protože ten někdo jehoznámý má zase jiné známé, kteří zase o tom sna-žícím se vědí, pád jednoho se zpravidla stává la-vinou, která strhává množství. Tak se zdánlivěmalý hřích duchovního pádu jedince stává pá-dem mnohých a všechna karma za lavinový pádpadá na onoho jedince, jenž se padnout odvážil.

Mystický vývoj se takovýmto způsobem stáváveřejnou a nikoli soukromou záležitostí. Protonezbývá, než aby člověk, jenž se mystice od-dal, měl v mystickém vývoji úspěch; ti, kdo jsouna něho napojeni, jsou jím pozvednuti, čímž sek dosahované dokonalosti přidružuje záslužnákarma za pomoc druhým. To bývá příčinou, žese vyhne osobnímu pádu i v případě pokušenía svodů nejrafinovanějších.

K duchovnímu vývoji je tedy nezbytné přidru-žit dobro, jež začíná sebevýchovou. Její výsledkyjiným imponují a lákají je na mystickou cestu.Sebezdokonalení na úrovni sebevýchovy pak po-může k nahromadění dobré karmy, která zpev-ňuje platformu jistého úspěchu i v místech oněchdesetitisíců léček, do nichž se lapají ti, kdo svůjmystický vývoj dobře nezaložili.

25

Schopnost žít a setrvávat na úrovni „oblastimystických výšekK je pro nepřipravené, tj. proty, kdo se na povrchu své bytosti nepoznali a ne-ovládli, nemožná. Sobectví a dokonalost jsou takostré protiklady, že jedno druhé vždy vylučuje,leda když se jde tzv. „černou cestouK. Ale tatocesta je průměrným lidem bezpečně uzavřena.Nezbývá tedy než začít s mystikou sebevýchovy,která člověka obohacuje o ctnosti a o karmu zeskutků ctnosti, aby člověk mohl žít v kvalitáchzvaných „velké přátelskéK. Tak zvítězí nad všemiúklady, jež jsou na mystické cestě tak přirozenéjako kameny na rozeklaných horách. A když užněkdo s mystickým vývojem začal, nemůže jejzastavit. Může jej jen zlepšovat; musí se zba-vit osobitosti, sobectví a k duchovnímu vývojitak přidružit to, co jej chrání před duchovnímpádem, jenž nikdy nebývá malý, když někdoz mystického úsilí bez příslušné mravnosti něcovytěžil. Ale to je pouze poznámka na okraji.

Mystika, ta weinfurterovská, jež nedbá namravní dokonalost a zdůrazňuje jen mystickývývoj, je nesprávná. Když člověk žije v lidskéspolečnosti a dokonce se s ní sžívá tím, že žijejako člověk, musí celý svůj mystický i duchovnívývoj začít správným způsobem života, žitím

26

mravním, jak se o něm mluvilo na začátku. Pakčlověk, který se na zevní úrovni zdokonalil, taképoznal zákon akce a reakce, karmický zákon,jejž musí nezbytně znát, má-li projít úspěšně ažna vrchol mystického vývoje, zvaný vykoupení,spása, duchovní dokonalost atp.

Začínejte tedy vždycky pouze v životě a ni-koli tzv. mystickými cvičeními, tj. koncentra-cemi, užíváním vůle a tím méně pak s oněmi vý-sledky, jež druzí mohou obdivovat jako jasnovid-nost a podobné schopnosti. Ty totiž jednou do-kážou, že mystik ničeho nedosáhl, ba že se chopilzavádějících bludů, něčeho, čím se zesměšňujea dostává k všeobecnému pádu, tj. k pádu v ob-lasti reálně uvažujícího, rozumného, vychova-ného a duševně dobře situovaného člověka. Ta-kové konce jsou zpravidla horší jeho mystickéhozačátku.

27

ČLOVĚK A DUŠEVNOST

Podivný je duševní život člověka. Ne proto,že by byl nějak extravagantní, vybočený z ně-jakého absolutně spolehlivého měřítka. Vyplýváto z poměru člověka k sobě samému, z dishar-monického a chaotického stavu jeho vědomí, cožje vlastně následek neuspořádaných náklonnostípřevládajících v jeho denním vědomí. Vidím tylidi dobře. Vidím, jak jejich problémy působí,že pozorností samy sebe dokonce zcela nevě-domě opouštějí a svou myslí už pak žijí pouzesvému právě stávajícímu problému. Vidím, jakručička měřidla tlaku jejich energie se vychylujena stranu duševnosti vypjaté do světa a odchy-luje se od strany soustřeďování, od energetickéhopotenciálu těla. To přece vede a musí vždy véstk fyzické nervozitě, k tomu, že jejich těla musísnadno propadat disfunkcím na úrovni činnostiorgánů i energetické rovnováhy těla.

Toto je opak toho, co chválil Lao-c’, když mlu-vil o „starýchK, kteří prý v klidu žili, v klidu

28

umírali. Proč v klidu? Protože zůstávali svýmvědomím u sebe samých, u svého těla, takže ze-vní svět jim byl oblastí zájmů druhotných.

Ano! Pouze setrváním vědomí u sebe sama, do-konce až u těla, zabraňuje se tomu, co tak dobřeu druhých vidím: pro problémy v zaměstnánía dokonce i při zábavě na sebe celá jejich du-ševnost stáhne všechnu životní energii. Přitomjí neponechá dostatečné množství ani na to, abytělo mohlo žít a neupadat do disharmonickýchvýkyvů, jež se pak nepříznivě odrážejí v jejichzdraví, často i duševním.

Copak ti lidé, tak lpící na svém tělesném ži-votě, nedokážou pokládat problémy okamžikuna fyzické úrovni za tak málo významné, abyměli dost času zabývat se sebou a tak dosáhnoutfaktického usměrnění toku své energie do vlast-ního těla, k jeho dobru? Každý lpí na zevním ži-votě, ale ničí jej právě tím, že žije výhradně prozevní svět. Pak hledá léky, jimiž by nerovnováhuživotních sil jím samým vyvolávanou napravil,aniž tím ovšem zasáhne kořen všeho zlého, kterýje v jeho žití zaměřeném jen navenek.

Buddhistická nauka klade na první místo to,aby si člověk uvědomoval, co v přítomném oka-mžiku dělá jeho tělo, mysl i vědomí. Má dávat

29

pozor na to, jakou činnost vykonává jeho tělo,čím se zabývá jeho mysl a zda jeho vědomí jeprávě bdělé nebo mdlé.

To všechno lze shrnout pod pojem systema-tická duševní a mentální introverze, obohacenáovšem pozorováním všeho, co se ve vlastní by-tosti děje. Bez této introverze člověk nemůže žítmysticky, tj. v permanentní kontrole citů a roz-ličných duševních vzdutí; žije jen zevně jakoživočich, který pro věčnou službu svému bři-chu nikdy nedokáže ustálit pozornost. Ta se po-stupně mění v obezřelost, jejíž pomocí se ubránímnohým nebezpečím života, jaká na něho čí-hají.

Člověk je ve věcech svého života a osudu slepýv přesném poměru k extrovertnímu zaměření svéduševnosti. Mystická výchova v tomto smysluvlastně znamená uskutečňování postupné změnyv duševní orientaci. Řekl bych to takto: čímupřenější je člověk na svou bytost za tím účelem,aby uhlídal všechny změny dějící se v jeho tělei duševnosti, tím více se přibližuje k uskutečněníideálu mystické dokonalosti. Ta totiž těží nej-vyšší výhody právě z toho, že identifikuje smysla povahu každého doteku těla s působícími si-lami jevů zevního světa.

30

Tělo, pokud za ně považujeme jeho strukturui funkční aparát zvaný duševnost, je velmi cit-livý přijímač vzruchů, jež jsou vyvolávány samo-volným a oboustranným ovlivňováním jedincea zevního světa. Proto jsou úspěšnými mystikypouze ti, kdo setrvávají svým vše kontrolujícímvědomím u svého těla; čím více u něho setrvá-vají, tím hlubšího a dokonalejšího vědění se do-pracují o všem světě.

Je mylné domnívat se, že vědění je závislé naco nejintenzivnějším duševním a mentálním tě-kání po světě, i když je z nedostaku psycholo-gických znalostí považujeme za pozorování. Ne-boť vědění neprýští nikdy ze zrakových vjemů,ale z živých reakcí těla na vnější ovlivňování.Jen v tomto ovlivňování nachází člověk obecněplatné důvody akcí a reakcí, jež poskládány vy-tvářejí životní zkušenosti. Vidět a neregistrovatprobíhající reakce těla na viděné vyvolává do-jmy tak mělké a dokonce i ploché, že z toho ne-vznikají žádné životní zkušenosti, ale jen hlubšínebo mělčí informovanost.

Je to jistě neobvyklý způsob života, když sečlověk nevrhá do smyslového hltání věcí zevníhosvěta, ale věnuje se jen pozorování sebe sama,tj. svého těla a funkcí duševnosti. Jenže žít

31

v trvalém pozorování sebe v uvedeném rozsahuznamená blížit se k onomu „v klidu žili, v kliduumíraliK; žít v upření celé duševnosti na zevnísvět znamená blížit se k sebezničení rozvíjenímabsolutní těkavosti a vnitřní neustálenosti.

Mystiku pokládají neinformovaní lidé zazvláštnůstku extravagantních typů. Ve skuteč-nosti však je to především absolutně správná ži-votospráva, která člověka chrání před největšímosobním zlem, souvisejícím s realizací absolutníduševní rozptýlenosti. To lze prověřit mystickoupraxí. Tuto praxi je však možno nastoupit, ažkdyž člověk potlačí přijatými předsudky podlo-žený názor na to, co je zdravé a správné a conikoli. Musí dospět k uvědomění, že pozorovatčinnost těla a duševnosti nevyžaduje apriornízblbnutí, nýbrž kontrolovanou činnost celéhobytí; od této činnosti je vždy možno abstraho-vat, když jí člověk musí začít nedůvěřovat. Pře-káží zde tedy pouze předsudek, že mystické úsilípodle některých novodobých psychologů nenísprávné. Toto hodnocení však pochází z myslipsychologů diletantů, byť se sami pokládají zaprofesionály.

Chce-li člověk uniknout z tísnivé osobní situ-ace, do níž ho uvádí extrovertní způsob života,

32

pak s tím musí něco dělat. A tím něčím je zku-sit to s tendencí introvertní. Tento způsob životauž sám zlepší fyzické předpoklady žít dobře. Aleještě velmi dlouho potom se člověk nedostane domystiky s jejím objevováním nebí, bohů a ďáblů,prokletých a požehnaných duchů. K tomu setotiž dostane až po tom, kdy už bude umět ma-nipulovat se subtilními náklonnostmi a tenden-cemi duševnosti. Ostatně zpočátku nikdy nikdonecílí tak vysoko, kam ho mystika může dovést.Vždy hledá pouze vnější pohodu a ta je velmisilně závislá na fyzické harmonii, která se nacestě mystiky uskutečňuje relaxací, přesně vzatocelobytostnou.

Celobytostná relaxace je dána už tím, že člověkpozoruje sebe, především své tělo. V tomto pří-padě přestává být duševně drásán smyslovýmivjemy zevních věcí a z nich pocházejícími do-jmy. Jde pouze o to, zda mu tento nepříznivýstav, toto duševní drásání, vyhovuje či nikoli.Drásání cítícího nitra smyslovými vjemy a z nichpocházejícími dojmy vyhovuje vždy těm, kdojsou zcela orientováni do zevního světa. Takovílidé nežijí svůj život, nýbrž jen vjemy zevnějšíhosvěta. Málo jim záleží na tom, zda získají potě-šující vnitřní harmonii, jež pochází z žití v sobě;

33

svůj život zakládají jako zvířátka pouze na chu-ťových senzacích, na snaze žrát a požívat. Po-žívání totiž z psychologického hlediska přinášíchuťový požitek těla, který je svým způsobemrazantní, protože k němu dochází asimilací po-travy tělem, tělesnými orgány. Proto čím primi-tivnější je člověk po duchovní stránce, tím většíklade důraz na chuťové požitky, které jsou vyjá-dřeny požíváním potravy. A tyto požitky svědčío jeho hluboké příbuznosti s primitivními or-ganismy, jež také žijí duševně pouze zažívacímifunkcemi.

Když už člověk duševně stoupá na žeb-říku existencí zkušenostně vyzrálých, ztrácejípro něho stále víc význam fenomeny zažívání,a proto přechází pomalu na zájmy estetické.Avšak teprve až doroste do karmické vyzrálosti,jež podmiňuje duchovní nebo mystický vývoj,teprve potom pochopí, že vyžívání se smyslo-vými senzacemi je nízké a nedostatečné. Pak ob-rátí pozornost k duševním stavům svého bytía tyto stavy jsou totožné se stavy nebeskými,v dalším sledu s nadnebeskými.

Země, nebesa a podsvětí se na samém počátkumystikovi nejeví jako jeho zevní smyslový svět.Jsou to pro něho pouze stavy, jež jsou kategori-

34

emi procesů, které vnímáme jako prožitky. Aleintrovertní chování mysli a vědomí vede k smys-lovému vnímání stavů těchto sfér postupně ažjako světa našeho. Tím mohou mystikové defacto žít sice v transcendentních světech, ale sestejnou průkazností jejich jevů, jakou až dosudnacházeli a zjišťovali v našem smyslovém světě.

Proto si nesmíme představovat, že žití v trans-cendentních světech je možné toliko v nějakémmentálním vytržení jako stavu s nekontrolova-nými vjemy, jež produkuje obrazotvornost. Jdeo zdokonalení smyslových postřehů, závislé napozornosti zkvalitněné právě pozorováním těla,jež se samo prohlubuje a posléze změní v po-zorování všech procesů duševního života. Stu-peň intenzity tohoto pozorování způsobí, že sesmyslové postřehy zlepší, až posléze proniknoudo vrstev bytí, jež komunikují nebo jsou totožnése sférami za-smyslovými, transcendentními.

Vzhledem k povaze těchto postupů zachovávási mystik své duševní zdraví v daleko vyšší mířenež člověk žijící výhradně pro vjemy zevníhosvěta. Má-li totiž mystik hranici duševního roz-ptýlení právě u pozorování těla, má ji běžnýčlověk, žijící běžnými smyslovými vjemy, v ne-uspořádané mentální činnosti, unikající každé

35

kontrole těkajícího ducha. Tak vzniká pro svět-ského člověka nebezpečí patologických výchylekv duševním životě, kdežto pro mystika několiknásledujících výhod:

a) duševně se uklidní,b) zharmonizují se funkce fyzis,c) zlepší se jeho smyslové postřehy,d) obohatí svůj život poznáním více sfér, než

je ta jeho dosavadní, představující zevní svět,e) stane se vnímavým ve smyslu rozvinutého

jasnocitu,f) dobude moudrosti, protože bude více vidět,

více chápat a více prožívat na úrovni pro jinélidi už nevědomé nebo podvědomé,

g) pozná a pochopí podstatu tvůrčí činnosticelého vesmíru.

To všechno mu bude k dobru, protože u něhoustane nesmyslné pobíhání za životními zkuše-nostmi, jejichž pramenem je pouze hmatové, tj.pocitové vyžívání. Dosáhne prostě klidu toho,kdo, možno říci, všechno poznal, a proto jeklidný, nežádostivý, vnitřně zcela vyrovnaný.

Co na tom, když mu případně vědec řekne,že stav, jehož si u sebe tak váží, není prokaza-telný ani vážením ani chemickými reakcemi animěřitelnými elektromagnetickými efekty. Ještě

36

se totiž nestalo, aby se podařilo zvážit a změ-řit duševní trápení utýraných manželek nebomanželů. Cituji volně:„Je něco neměřitelného,nevažitelného, neviditelného a nezjistitelnéhoK.Kdyby toho nebylo, byl by člověk robotem, kterýby se dal bezcitně semlít, jak tomu je v Čapkověhře RUR. Tak daleko ovšem realismus dneškalidi ještě nedovlekl. Proto za vědecky identifiko-vanými skutečnostmi existuje pro svobodnéhoobčana mystický svět a z něho je vidět hrůzazpůsobu života těch, kdo ustoupili vědě tak da-leko, že nemohou v klidu žít a v klidu umírat.

Možná, že až bláznivý realismus dokáže etablo-vat život každého jedince, jako by byl založenjen na čirých reflexech, pozná, že v klidu žíta v klidu zemřít je přece jen lepší než pobíhatsplašeně světem tak dlouho, až člověk, považo-vaný za soubor snad biologických, snad fyzikál-ních reakcí, padne jako k smrti uštvaný kůň. Pakbude čas změnit jeden „vědeckýK realismus zadruhý vědecký realismus.

37

OBSAH

Úvodní charakteristika . . . . . . . . . . . 7Dojem z Bratislavy . . . . . . . . . . . . . 19Člověk a duševnost . . . . . . . . . . . . . 28O mystickém vývoji . . . . . . . . . . . . 38Problémy duchovního vývoje . . . . . . . 55Proč nemají někteří lidé úspěch v mystice 62Zápis ze závěrečného rozhodování . . . . . 67Největší překážka . . . . . . . . . . . . . . 78Jak to vidím . . . . . . . . . . . . . . . . 94Vztah mystického vývoje a poznání . . . 115Pokyny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126Podmínky pro styky . . . . . . . . . . . . 130Závěr? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133Rozmluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . 146O samostatnosti . . . . . . . . . . . . . . 150Psychologické základy jógy . . . . . . . . 156Mým přátelům mystikům! . . . . . . . . . 160Z Hradce Králové . . . . . . . . . . . . . . 164Referát z mé návštěvy v Hradci Krá-

lové dne 8.–9. května 1971 . . . . . . . 170Návod k získání nezbytné důvěry . . . . . 177

Zápis i dokument . . . . . . . . . . . . . . 183Mystický život . . . . . . . . . . . . . . . 188Překážky na cestě k duchovní doko-

nalosti: pohlavnost a lživost . . . . . . . 200Nesmrtelnost . . . . . . . . . . . . . . . . 206O nesmrtelnosti . . . . . . . . . . . . . . . 212Jóga – cesta k nesmrtelnosti . . . . . . . . 223O dechových cvičeních a pránajámě . . . 230Procitnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . 235O životních projevech . . . . . . . . . . . 257

O utváření . . . . . . . . . . . . . . . . 257Cesta návratu . . . . . . . . . . . . . . 266

Čtyři vyústění duchovního ůsilí . . . . . . 275O významu a způsobu probuzení hadí síly 286Zlo a dobro . . . . . . . . . . . . . . . . . 291

Vidění věcí vzdálených . . . . . . . . . 292Jasnovidnost a vůbec probuzení

vnitřních smyslů . . . . . . . . . . . . 292Život věčný . . . . . . . . . . . . . . . . . 293Odkaz (1964) . . . . . . . . . . . . . . . . 295

Doplněk k „odkazuK . . . . . . . . . . . 313O buddhismu . . . . . . . . . . . . . . . . 317

322

Květoslav MinaříkDRAHOKAMY 1

Vydavatelská řada DRAHOKAMYSvazek 10Obálku navrhl Richard BergantK vydání připravila PhDr. Zora ŠubrtováVydal CANOPUS, 2012První vydání elektronicky v PDFZpracováno podle druhého knižního vydání z roku 2004Stran 324Sazbu zhotovil Zdeněk Wagner – , Praha