Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Fakulta životního...

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně

Fakulta životního prostředí

Sbírka příkladů z obecné chemie

Tomáš Loučka

Ústí nad Labem

2014

Název: Sbírka příkladů z obecné chemie

Autor: doc. Ing. Tomáš Loučka, CSc.

Vědecký redaktor: Ing. Hana Buchtová

Recenzenti: Mgr. Markéta Jelínková

RNDr. Ľuboš Vrtoch, Ph.D.

© Nakladatel: Univerzita J. E. Purkyně v Ústí n. Labem, Fakulta životního prostředí

Tato publikace vznikla v rámci projektu OPVK EnviMod – Modernizace výuky

technických a přírodovědných oborů na UJEP se zaměřením na problematiku ochrany

životního prostředí.

Reg. č.: CZ.1.07/2.2.00/28.0205

Neprodejný výtisk

ISBN 978-80-7414-741-8 (brož.)

ISBN 978-80-7414-839-2 (online: pdf)

Předmluva

V průběhu tvorby učebních plánů Fakulty životního prostředí došlo ke stabilizaci

výukového programu zaměřeného na výuku chemie. Zejména v předmětu "Obecná chemie"

stále zřetelněji vyvstávala potřeba inovace příkladů zaměřených na názvosloví anorganických

sloučenin, příkladů na vyčíslování chemických rovnic a příkladů na stechiometrické výpočty,

která by dostatečně zachytila požadavky kladené na studenty na seminářích těchto předmětů.

Počet příkladů byl proto podstatně rozšířen, u názvosloví koordinačních sloučenin jsou

zmíněny i doporučené změny.

Únor 2014 autor

Obsah

1. CHEMICKÉ NÁZVOSLOVÍ ................................................................................................ 5

1.1 OXIDAČNÍ ČÍSLO ............................................................................................................ 8

1.2 RACIONÁLNÍ NÁZVOSLOVÍ SLOUČENIN. ....................................................................... 10

1.2.1 Názvosloví binárních sloučenin ................................................................................ 10

1.2.2. Názvosloví kationtů ................................................................................................. 12

1.2.3 Názvosloví kyselin .................................................................................................... 13

1.2.4 Názvosloví atomových skupin ................................................................................... 16

1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin ...................................... 17

1.2.6. Názvosloví aniontů .................................................................................................. 18

1.2.7. Názvosloví solí ......................................................................................................... 20

1.2.8. Názvosloví podvojných solí ..................................................................................... 21

1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů .................................................................................. 23

1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí ........................................................................... 23

1.2.11 Názvosloví koordinačních sloučenin ...................................................................... 23

1.3. NOVÉ NÁVRHY PRO NÁZVOSLOVÍ KOORDINAČNÍCH SLOUČENIN ...................................... 25

1.4 PŘÍKLADY PRO OVĚŘOVÁNÍ ZNALOSTÍ Z RACIONÁLNÍHO CHEMICKÉHO NÁZVOSLOVÍ ....... 29

2. VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC ....................................................................... 59

2.1 VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC BEZ OXIDAČNĚ-REDUKČNÍ ZMĚNY .......................... 59

2.2. VYČÍSLOVÁNÍ OXIDAČNĚ-REDUKČNÍCH ROVNIC .............................................................. 61

2.3 PŘÍKLADY PRO OVĚŘOVÁNÍ ZNALOSTÍ VYČÍSLOVÁNÍ CHEMICKÝCH ROVNIC ..................... 64

3. STECHIOMETRICKÉ VÝPOČTY .................................................................................... 84

3.1 STECHIOMETRICKÉ VÝPOČTY – PŘÍKLADY ........................................................................ 88

3.2 ŘEŠENÍ STECHIOMETRICKÝCH PŘÍKLADŮ ........................................................................ 105

3.3 SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ STECHIOMETRICKÝCH PŘÍKLADŮ .................................................... 192

5

1. Chemické názvosloví

Chemické názvosloví, označované také jako chemická nomenklatura představuje soubor

pravidel, podle kterých se tvoří názvy a vzorce chemických látek. Umožňuje jednoznačné

určení chemického vzorce z názvu chemické látky nebo naopak.

Chemické sloučeniny se pojmenovávají názvy racionálními (systematickými), triviálními

a technickými. Technické se užívají v běžné praxi, nemají charakter chemických

názvů a nebudou zde proto zmiňovány. Jde o pojmenování jako modrá skalice, ledek amonný,

líh, hašené vápno apod. Triviální názvy jsou historického původu, nepodávají informace

o složení dané sloučeniny, a jejich počet je omezován. Příkladem jsou voda, acetylén,

amoniak apod. Racionální neboli systematický název sloučeniny podává informaci o její

struktuře, popisuje součásti sloučeniny a jejich stechiometrické poměry.

Základní podmínkou tvoření názvů chemických sloučenin a psaní chemických vzorců

je znalost:

a) názvů a symbolů chemických prvků,

b) oxidačních čísel všech prvků ve sloučenině,

c) zakončení v názvech sloučenin podle hodnoty oxidačního čísla,

d) názvoslovných a číslovkových předpon.

Abecední přehled prvků podle českých názvů je uveden v tabulce č. I, kde jsou zařazeny

i odpovídající názvy latinské a symboly prvků.

Většina názvů sloučenin je odvozena od názvů českých (např. dusičnany nebo sírany)

nebo názvů latinských (např. oxidy, sulfidy). Některé sloučeniny dusíku, síry, antimonu a rtuti

nemají názvy odvozené od latinských názvů uvedených v tabulce č. I. V případě dusíku

mohou vycházet z francouzského pojmenování azote (např. HN3 - kyselina azidovodíková),

u síry z řeckého theion (např. thiokyseliny), u antimonu a rtuti z jiných latinských názvů

stibium a mercurium.

Tabulka č. I: Abecední přehled prvků, jejich latinských názvů a symbolů. Uvedeny jsou

prvky do atomového čísla 100.

Český název

Latinský

název Symbol Český název

Latinský

název Symbol

Aktinium Actinium Ac Molybden Molybdaenum Mo

Americium Americium Am Neodym Neodymium Nd

Antimon Antimonium Sb Neon Neonum Ne

Argon Argonum Ar Neptunium Neptunium Np

Arsen Arsenicum As Nikl Niccolum Ni

Astat Astatinum At Niob Niobium Nb

Baryum Baryum Ba Olovo Plumbum Pb

Berkelium Berkelium Bk Osmium Osmium Os

Beryllium Beryllium Be Palladium Palladium Pd

Bismut Bismuthum Bi Platina Platinum Pt

Bor Borum B Plutonium Plutonium Pu

Brom Bromum Br Polonium Polonium Po

6

Cer Cerium Ce Praseodym Praeseodymium Pr

Cesium Caesium Cs Promethium Promethium Pm

Cín Stannum Sn Protaktinium Protactinium Pa

Curium Curium Cm Radium Radium Ra

Draslík Kalium K Radon Radonum Rn

Dusík Nitrogenium N Rhenium Rhenium Re

Dysprosium Dysprosium Dy Rhodium Rhodium Rh

Einsteinium Einsteinium Es Rtuť Hydrargum Hg

Erbium Erbium Er Rubidium Rubidium Rb

Europium Europium Eu Ruthenium Ruthenium Ru

Fermium Fermium Fm Samarium Samarium Sm

Fluor Fluorum F Selen Selenium Se

Fosfor Phosphorus P Síra Sulfur S

Francium Francium Fr Skandium Scandium Sc

Gadolinium Gadolinium Gd Sodík Natrium Na

Gallium Gallium Ga Stroncium Strontium Sr

Germanium Germanium Ge Stříbro Argentum Ag

Hafnium Hafnium Hf Tantal Tantallum Ta

Helium Helium He Technecium Technetium Tc

Hliník Aluminium Al Tellur Tellurium Te

Holmium Holmium Ho Terbium Terbium Tb

Hořčík Magnesium Mg Thallium Thallium Tl

Chlor Chlorum Cl Thorium Thorium Th

Chrom Chromium Cr Thulium Thulium Tm

Indium Indium In Titan Titanum Ti

Iridium Iridium Ir Uhlík Carboneum C

Jod Iodum I Uran Uranium U

Kadmium Cadmium Cd Vanad Vanadium V

Kalifornium Californium Cf Vápník Calcium Ca

Kobalt Cobaltum Co Vodík Hydrogenium H

Krypton Kryptonum Kr Wolfram Wolframum W

Křemík Silicium Si Xenon Xenonum Xe

Kyslík Oxygenium O Ytterbium Ytterbium Yb

Lanthan Lanthanum La Yttrium Yttrium Y

Lithium Lithium Li Zinek Zincum Zn

Lutecium Lutetium Lu Zirkonium Zirconium Zr

Mangan Manganum Mn Zlato Aurum Au

Měď Cuprum Cu Železo Ferrum Fe

7

Název sloučeniny vychází většinou ze základu nebo části základu názvu prvku

a koncovky určené oxidačním číslem. Např. dusík s oxidačním číslem tři tvoří oxid N2O3,

název je tvořen kmenem dus- a příponou -itý, která odpovídá zakončení pro oxidy

s oxidačním číslem tři. Název sloučeniny N2O3 je proto oxid dusitý.

Zakončení odpovídající daným oxidačním číslům pro jednotlivé sloučeniny (např. oxidy,

kyseliny apod.), stejně jako určování oxidačního čísla bude probráno v následujících

kapitolách.

Základ kmene prvku může být doplněn nejen zakončením, ale i předponami, které jsou

názvoslovné nebo číselné.

Názvoslovné předpony se skládají ze slabik a vyjadřují přítomnost určitých atomů nebo

jejich skupin. Např. kyselina thiosírová H2SO3S (většinou uváděná jako H2S2O3) vyjadřuje

předponou thio- náhradu jednoho atomu kyslíku v molekule kyseliny sírové H2SO4 sírou.

Číslovkové předpony vyjadřují stechiometrické poměry ve sloučenině. Rozlišují

se číslovkové předpony jednoduché a násobné. Jednoduché jsou uvedeny v tabulce č. II.

Tabulka č. II: Přehled jednoduchých číslovkových předpon.

Název předpony Odpovídající

číslo

Název předpony Odpovídající

číslo

mono- 1 undeka- 11

di- 2 dodeka- 12

tri- 3 trideka- 13

tetra- 4 tetradeka- 14

penta- 5 pentadeka- 15

hexa- 6 hexadeka- 16

hepta- 7 heptadeka- 17

okta- 8 oktadeka- 18

nona- 9 nonadeka- 19

deka- 10 ikosa- 20

Např. Na2CS3 je molekula odvozená od uhličitanu sodného Na2CO3, v které byly všechny

tři atomy kyslíku nahrazeny sírou. Záměnu kyslíku sírou vyjádříme názvoslovnou předponou

thio-, počet vyměněných atomů kyslíku jednoduchou číslovkovou předponou tri-. Název se

potom změní z původního názvu uhličitan sodný na trithiouhličitan sodný. Číslovková

předpona mono- se zpravidla v názvu neuvádí.

Násobné číslovkové předpony se používají k vyjádření počtu složitějších skupin

v molekule zejména tam, kde by užití jednoduchých postrádalo jednoznačnost. Násobné

číslovkové předpony se s výjimkou prvních tří tvoří pravidelně z uvedených jednoduchých

číslovkových předpon přidáním -kis: tetrakis- (čtyřikrát), pentakis- (pětkrát), ikosakis-

(dvacetkrát). Dvakrát v násobné číslovkové předponě označujeme bis-, třikrát tris-. Všechny

uvedené předpony (názvoslovné i číslovkové) se píší dohromady se složkou názvu. Např.

Ca5F(PO4)3 má název fluorid tris(fosforečnan) pentavápenatý.

8

1.1 Oxidační číslo

Názvosloví anorganické chemie je vybudováno na pojmu oxidačního čísla, které

je používáno v různém smyslu. Pro názvoslovné účely představuje oxidační číslo náboj, který

by byl přítomen na atomu prvku, pokud by byly elektrony v každé vazbě přiděleny

elektronegativnějšímu prvku. Údaje o elektronegativitě prvků lze nalézt v různých stupnicích

elektronegativity prvků, ale i v tabulkách periodické soustavy prvků, kde jsou často jedním

z údajů uvedených u každého prvku.

Např. molekula vody může být znázorněna elektronovým strukturním vzorcem

H O H

V každé vazbě H - O je kyslík prvkem s větší elektronegativitou. Atom kyslíku tak kromě

svých šesti valenčních elektronů získává navíc dva elektrony vodíku a má proto oxidační číslo

-II. Každému atomu vodíku potom chybí jeden elektron, oxidační číslo atomu vodíku je proto

I.

Molekulu síranu sodného Na2SO4 lze znázornit elektronovým strukturním vzorcem:

Na O S O

O

O

Na

kde je atom kyslíku ve všech vazbách S - O elektronegativnějším prvkem než atom síry.

Dva elektrony vazby S - O tak připadají atomu kyslíku. Také ve vazbě Na - O

je elektronegativnějším prvkem kyslík, dva elektrony této vazby rovněž připadají atomu

kyslíku. Každý z atomů kyslíku pak kromě svých šesti valenčních elektronů získává dva

elektrony navíc. Všechny atomy kyslíku mají proto oxidační číslo -II. Atom síry v molekule

síranu sodného ztrácí všech šest valenčních elektronů, které předá atomům kyslíku. Oxidační

číslo síry je proto VI. Podobně každý z obou atomů sodíku měl původně jeden valenční

elektron, který předal atomu kyslíku, a má proto oxidační číslo I.

Oxidační číslo bývá označováno jako Stockovo číslo, píše se římskými číslicemi. Je-

li oxidační číslo kladné, znaménko + se neuvádí. Je-li záporné, znaménko se píše před

římskou číslicí.

Např. Na2IO

-II.

K určování oxidačních čísel se běžně používají následující pravidla:

1) Oxidační číslo nula mají:

a) volné atomy prvků v základním stavu (např. He),

b) atomy v molekulách (např. H2),

c) atomy v krystalech (např. Na).

9

2) Oxidační číslo kyslíku ve sloučeninách je téměř vždy -II. Výjimkou jsou

např. peroxidy, kdy je oxidační číslo kyslíku -I, a fluorid kyslíku OIIF2

-I.

3) Oxidační číslo vodíku je téměř vždy I. Výjimkou je vodík ve sloučeninách s kovy,

v nichž je oxidační číslo vodíku -I, např. hydrid lithia LiIH

-I.

4) Součet všech oxidačních čísel v molekule je roven nule. Např. v kyselině dusičné

HNO3 jsou oxidační čísla HIN

VO3

-II a jejich součet 1.1 + 1.5 + 3.(-2) = 0.

5) Součet všech oxidačních čísel atomů ve vícejaderném iontu je roven náboji tohoto

iontu. Např. pro chloristanový anion ClO4-

s oxidačními čísly VII pro chlor a -II

pro kyslík platí 1.7 + 4.(-2) = - 1.

V některých případech, zvláště u organických látek, je možné počítat průměrné oxidační

číslo. Např. v molekule kyseliny šťavelové (COOH)2 je průměrné oxidační číslo uhlíku III,

neboť označíme-li průměrné oxidační číslo uhlíku x, musí platit rovnice 2.x + 4.(-2) + 2.1 = 0.

Úlohy k procvičení k části 1.1.

1) Vyjmenujte všechny prvky, které ve svém symbolu obsahují

písmena R nebo r (celkem 16 prvků).

2) Vyjmenujte všechny prvky, jejichž symbol tvoří jedno písmeno

(celkem 14 prvků).

3) Vyjmenujte všechny prvky, u kterých jejich první písmeno českého názvu neodpovídá

symbolu, přitom nerozlišujte c - k - ch a i - j.

(celkem 18 prvků).

4) Určete oxidační čísla prvků v oxidech:

BaO, Na2O, N2O, ClO2, MnO2, CO, CO2, V2O5.

5) Určete oxidační čísla prvků v peroxidech:

H2O2, BaO2, Na2O2.

6) Určete oxidační čísla hypotetického prvku M u kyselin:

H2MO2, H2MO4, H3MO5, H4MO3, H4MO4, H4MO5, H4MO6.

7) Určete oxidační číslo:

a) síry ve sloučenině Na2S2O7

b) fosforu ve sloučenině Na2H2P2O7

Řešení úloh k části 1.1.

1) Ar, Br, Cr, Er, Fr, Ir, Kr, Pr, Sr, Zr, Ra, Rb, Re, Rh, Rn, Ru

2) B, C, F, H, I, K, N, O, P, S, U, V, W, Y

3) Ag, Al, Au, C, Ca, Cu, Fe, H, Hg, K, N, Na, O, P, Pb, Sb, Si, Sn

4) BaII, Na

I, N

I, Cl

IV, Mn

IV, C

II, C

IV, V

V

5) HI, Ba

II, Na

I, O

-I

10

6) MII, M

VI, M

VII, M

II, M

IV, M

VI, M

VIII

7) a) SVI

, b) PV

1.2 Racionální názvosloví sloučenin.

Název většiny anorganických sloučenin je v českém názvosloví tvořen podstatným

a přídavným jménem. Podstatné jméno udává druh sloučeniny (např. oxid) a většinou

je odvozeno od elektronegativní části (v případě oxidu O-II

). Přídavné jméno charakterizuje

elektropozitivní část sloučeniny. Při čtení názvu se dodržuje pořadí podstatné jméno -

přídavné jméno.

Příklad: název vzorec

podstatné jméno přídavné jméno

oxid sodný Na2O

1.2.1 Názvosloví binárních sloučenin

Pokud je elektronegativní část sloučeniny tvořena jen jedním prvkem, tvoří se název

sloučeniny, t.j. podstatné jméno názvu, zakončením -id (chlorid, fluorid apod.). Přehled

nejčastějších skupin se zakončením -id je uveden v tabulce III.

Tabulka č. III: Přehled skupin se zakončením -id

Podstatné jméno Podstatné jméno

H- hydrid N

3- nitrid

F- fluorid P

3- fosfid

Cl- chlorid As3-

arsenid

Br- bromid Sb

3- antimonid

I- jodid C

4- karbid

O2-

oxid B3-

borid

S2-

sulfid Se2-

selenid

Název hydrid se používá u sloučenin vodíku s kovy. U binárních sloučenin vodíku

s nekovy lze použít jednoslovný název, v němž se na prvním místě uvádí název prvku

(např. chlor) se zakončením -o (chloro-) a připojuje se slovo vodík (chlorovodík).

Např.

HCl chlorovodík HI jodovodík

HF fluorovodík H2S sirovodík

HBr bromovodík

11

Podobně se tvoří i název kyanovodík pro HCN. Názvy sloučenin vodíku s prvky III. - VI.

podskupiny periodického systému se tvoří zakončením -an, připojeným buď ke kmeni nebo

části kmene latinského názvu prvku.

Např.

AlH3 alan

BH3 boran B2H6 diboran

SiH4 silan Si2H6 disilan

PH3 fosfan P2H4 difosfan

H2S sulfan H2S2 disulfan H2Sn polysulfan

H2Se selan

H2Te tellan

Uvedené názvy se používají i pro pojmenování derivátů těchto sloučenin.

Např.

SiH2Cl2 dichlorsilan

As(C2H5)3 triethylarsan

Elektropozitivní část binárních sloučenin se označuje přídavným jménem, vytvořeným

z názvu prvku a přípony vyjadřující příslušnou hodnotu kladného oxidačního čísla. Přípony

příslušející oxidačním číslům jsou uvedeny v tabulce V. Stejné zakončení se používá

i pro hydroxidy, kationty a soli.

Tabulka č. IIII: Přehled přípon přídavných jmén názvů binárních sloučenin, hydroxidů

a solí

Hodnota

oxidačního čísla

Přípony přídavných jmén názvů binárních

sloučenin, hydroxidů a solí

I -ný

II -natý

III -itý

IV -ičitý

V -ičný, -ečný

VI -ový

VII -istý

VIII -ičelý

Např. Cl2O7 je oxid chloristý, AlP fosfid hlinitý, NaCl chlorid sodný.

V některých případech se u elektropozitivní části názvu binární sloučeniny užívá

podstatného jména v druhém pádu:

a) u peroxidů, např. H2O2 peroxid vodíku, BaO2 peroxid barya,

b) u nevalenčních sloučenin, např. Fe3C karbid triželeza, CaC2 dikarbid vápníku.

12

V ojedinělých případech se u binárních sloučenin užívají triviální názvy, např. u vody

H2O, amoniaku NH3, hydrazinu NH2.NH2 resp. N2H4.

Úlohy k procvičení k části 1.2.1.

1) Napište vzorce oxidu kademnatého, železitého, rtuťnatého, ruthenistého,železnatého,

rutheničelého, hlinitého, jodistého, vanadičného, siřičitého, osmičelého, fosforečného,

galitého.

2) Napište vzorce sulfidu rhenistého, antimonitého, stříbrného, cíničitého, arseničného,

antimoničného, olovnatého a amonného.

3) Pojmenujte:

a) AuCl3, CoCl2, PCl5, KI, FeBr2, NH4I, TlI3, EuCl3, MoCl5, YBr3, CaF2

b) Cu2O, Eu2O3, Sc2O3, BeO, SO3, NO2, Cl2O7 Li2O, Na2S, Al2S3, CS2, Tl2Se3, SiS2

c) AlN, Mg3N2, ZrN, TiN, HfN, Mg3P2, GaAs, Th3P4, Fe3C, B4C, YC2, Co3C, SiC

4) Napište vzorce látek: alan, diboran, silan, diarsan, stiban, sulfan, german, bismutan,

polysulfan, bromsilan, chlorgerman, hexachlordisilan, hydrid draselný, hydrid

hořečnatý, hydrid lithný.

5) Napište vzorce dikarbidu ceru, dikarbidu trichromu, karbidu triniklu, boridu

niobičitého, hexaboru europia, nitridu zinečnatého, nitridu vápenatého, fosfidu

železitého, fosfidu triwolframu.

Řešení úloh k části 1.2.1.

1) CdO, Fe2O3, HgO, Ru2O7, FeO, RuO4, Al2O3, I2O7, V2O5, SO2, OsO4, P2O5, Ga2O3

2) Re2S7, Sb2S3, Ag2S, SnS2, As2S5, Sb2S5, PbS, (NH4)2S

3) a) chlorid zlatitý, chlorid kobaltnatý, chlorid fosforečný, jodid draselný, bromid

železnatý, jodid amonný, jodid thallitý, chlorid europitý, chlorid molybdeničný,

bromid yttritý, fluorid vápenatý

b) oxid měďný, oxid europitý, oxid skanditý, oxid berylnatý, oxid sírový, oxid

dusičitý, oxid chloristý, oxid lithný, sulfid sodný, sulfid hlinitý, sulfid uhličitý, selenid

thallitý, sulfid křemičitý

c) nitrid hlinitý, nitrid hořečnatý, nitrid zirkonitý, nitrid titanitý, nitrid hafnitý, fosfid

hořečnatý, arsenid gallitý, fosfid thoričitý, karbid triželeza, karbid tetraboru, dikarbid

yttria, karbid trikobaltu, karbid křemičitý

4) AlH3, B2H6, SiH4, As2H4, SbH3, H2S, GeH4, BiH3, H2Sn, SiH3Br, GeH3Cl, Si2Cl6, KH,

MgH2, LiH

5) CeC2, Cr3C2, Ni3C, Nb3B4, EuB6, Zn3N2, Ca3N2, FeP, W3P

1.2.2. Názvosloví kationtů

Velikost náboje iontu (aniontu i kationtu) se vyjadřuje Ewensovým-Bassettovým číslem,

uvedeným jako pravý horní index. Píše se arabskou číslicí se znaménkem + nebo - za číslicí,

např. Ti4+

.

13

A) Názvosloví jednoatomových kationtů

Názvy jednoatomových kationtů se tvoří z kmene nebo části kmene českého názvu prvku

a z přípon uvedených v tabulce V.

Např. K+ kation draselný Al

3+ kation hlinitý Ca

2+ kation vápenatý Ce

4+ kation ceričitý

B) Názvosloví víceatomových kationtů.

Jde o kationty vzniklé adicí protonu na sloučeninu prvku s vodíkem nebo jejich

substitučních derivátů.Např. NH3 + H+ = NH4

+.

Název je odvozen od kmene názvu sloučeniny prvku s vodíkem a zakončením -onium

nebo -ium.

Např.

NH4+ amonium SCl3

+ trichlorsulfonium AsH4

+ arsonium H3O

+ oxonium


1) Pojmenujte kationty Na+, Ce

3+, Bi

3+, Mg

2+, Fe

2+, Fe

3+, Sn

4+, Sb

5+, Hg

2+, Au

3+, Ag

+,

Pt4+

, Ru3+

, Rh3+

, Pd2+

, NH4+ , H3O

+, PH4

+, SbH4

+.

2) Napište vzorce: kation strontnatý, ceričitý, draselný, antimonitý, tetrachlorfosfonium,

stibonium, jodonium.


1) kation sodný, ceritý, bismutitý, hořečnatý, železnatý, železitý, cíničitý, antimoničný,

rtuťnatý, zlatitý, stříbrný, platičitý, ruthenitý, rhoditý, paladnatý; amonium (kation

amonný), oxonium, fosfonium, stibonium

2) Sr2+

, Ce4+

, K+, Sb

3+, PCl4

+, SbH4

+, H2I

+

1.2.3 Názvosloví kyselin

A) Binární kyseliny

Jde o kyseliny tvořené vodíkem a nekovem. Název se skládá z podstatného jména

kyselina a přídavného jména, které se vytvoří složením českého názvu nekovu spojeného

pomocí -o- s názvem vodík a příponou -ová. Např. kyselina jod-o-vodík-ová.

HCl kyselina chlorovodíková

HF kyselina fluorovodíková

HBr kyselina bromovodíková

HI kyselina jodovodíková

H2S kyselina sirovodíková

Pro přesnost je třeba podotknout, že označení kyselina se v těchto případech používá

pro roztoky uvedených látek ve vodě.

B) Složitější kyseliny

14

Jde především o kyselinu kyanovodíkovou HCN a její deriváty. Název kyselina

kyanovodíková je vytvořen spojením názvu skupiny kyan- (CN) pomocí -o- s názvem vodík

a zakončením -ová. Od kyseliny kyanovodíkové jsou odvozeny následující kyseliny: funkční

vzorec strukturní vzorec

kyselina kyanatá HOCN H-O-C≡N

kyselina isokyanatá HNCO H-N=C=O

kyselina fulminová HONC H-O-N=C

Jde o tři různé kyseliny, lišící se strukturou, která určuje pořadí prvků ve vzorci.

C) Kyslíkaté kyseliny (oxokyseliny)

Názvy jsou tvořeny podstatným jménem kyselina a přídavným jménem, které se vytvoří

ze základu českého názvu centrálního atomu a zakončení podle jeho oxidačního čísla.

Např. název oxokyseliny dusíku s oxidačním číslem V se tvoří následovně: centrální atom

přípona pro oxidační číslo V

dus-ík -ičná

kyselina dus-ičná

Přípony tvořící názvy kyselin odpovídající kladným oxidačním číslům, jsou uvedeny

v tabulce V, z níž je patrná i podobnost zakončení oxidů a kyselin.

Tabulka č. IV: Přípony přídavných jmén v názvech oxokyselin a oxidů podle hodnoty

oxidačního čísla

Oxidační číslo

Přípony přídavného jména v

názvu oxokyseliny

Přípony přídavného jména v

názvu oxidu

I -ná -ný

II -natá -natý

III -itá -itý

IV -ičitá -ičitý

V -ičná,-ečná -ičný,-ečný

VI -ová -ový

VII -istá -istý

VIII -ičelá -ičelý

Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik kyselin s jedním atomem prvku

v molekule (např. HPO3 a H3PO4), připojuje se k názvu kyseliny předpona hydrogen spolu

s číslovkou udávající počet atomů vodíku.

Např.

HPO3 kyselina hydrogenfosforečná

H3PO4 kyselina trihydrogenfosforečná

V názvech kyselin s jedním atomem vodíku se předpona mono- neuvádí.

Pokud kyseliny obsahují více stejných centrálních atomů (isopolykyseliny), je nutné

počet centrálních atomů vyjádřit číslovkou. Např. H2S2O7 je kyselina dihydrogendisírová,

H2S3O10 kyselina dihydrogentrisírová.

15

Pokud je název kyseliny určen počtem atomů vodíku, počtem centrálních atomů

a zakončením názvu centrálního atomu (které je určeno oxidačním číslem), je počet atomů

kyslíku jednoznačně určen. Např. název kyselina dihydrogensírová určuje dva atomy síry, dva

atomy vodíku a oxidační stupeň síry VI. Protože je nutné dodržet podmínku, že součet všech

oxidačních čísel v neutrální molekule je roven nule, musí být atomů kyslíku sedm.

H2 S2 07

2.I+2.VI+7.(-II)=0

Jednoznačnost názvu kyseliny lze dodržet i obráceným postupem, tedy označením počtů

atomů kyslíku a centrálních atomů, spolu s vyjádřením oxidačního čísla centrálního atomu

zakončením. Potom lze uvedené kyseliny nazvat také takto:

H2S2O7 kyselina heptaoxodisírová

H3PO4 kyselina tetraoxofosforečná

H2S3O10 kyselina dekaoxotrisírová.

D) Peroxokyseliny

Peroxokyseliny jsou kyseliny vytvořené záměnou kyslíku - O - dvěma atomy kyslíku –

O - O -. Přítomnost skupiny - O - O – se vyjádří použitím předpony peroxo- před názvem

kyseliny. Např. kyselina peroxosírová má vzorec H2SO5.

U méně známých kyselin je vhodnější použít funkční vzorec místo vzorce sumárního.

Sumární vzorec Název Funkční vzorec

H2CO4 kyselina peroxouhličitá (HO)CO(OOH)

H2CO5 kyselina diperoxouhličitá CO(OOH)2

H2S2O8 kyselina peroxodisírová H2S2O6(O2)

Oba atomy kyslíku ve vazbě - O - O - mají dohromady oxidační číslo -II, tedy (O2)-II

.

Potom podmínka nulového součtu všech oxidačních čísel platí i pro peroxokyseliny, např. pro

kyselinu peroxodisírovou:

H2 S2 O6 (O2)

2.I+2.VI+6.(-II)+(-II)=0

E) Thiokyseliny

Atomy kyslíku v oxokyselinách mohou být nahrazeny i atomy síry. Potom se jedná

o thiokyseliny. V názvu se náhrada atomu kyslíku sírou vyjádří předponou thio-. Počet

nahrazených atomů kyslíku se v názvu označí jednoduchou číslovkovou předponou. Předpona

mono se neuvádí.

Např.

H2SO4 kyselina sírová H2SO3S kys. thiosírová

H2CO3 kyselina uhličitá H2CS3 kys. trithiouhličitá

HOCN kyselina kyanatá HSCN kys. thiokyanatá

Často se u thiokyselin neužívá vzorec funkční, ale sumární.

16

Sumární vzorec Funkční vzorec

H2S2O3 kyselina thiosírová H2SO3S

H2S2O2 kyselina thiosiřičitá H2SO2S


1. Pojmenujte kyseliny HCN, HI, H2SeO4, HMnO4, HIO4, HReO3, H3IO5, H5IO6,

HReO4, HBrO, H3ReO5, H3ReO4, H4Si2O6, H6Si2O7, H2Si2O5, H4P2O7, H5P3O10,

H4P2O6.

2. Napište vzorce kyseliny bromité, bromičné, bromisté, tetrahydrogenkřemičité,

hexaoxotelurové.

3. Napište vzorce kyseliny thiokyanaté, dithiotrihydrogenfosforečné, trithioarsenité,

tetrathioarseničné, trithiouhličité.

4. Pojmenujte peroxokyseliny: NO(OOH), NO2(OOH), CO(OOH)2, H4P2O8, H3PO5,

H2S2O8, H2SO5.


1. kyselina kyanovodíková, jodovodíková, selenová, manganistá, jodistá, rheničná,

trihydrogenjodistá (pentaoxojodistá), pentahydrogenjodistá (hexaoxojodistá), rhenistá,

bromná, trihydrogenrhenistá (pentaoxorhenistá), trihydrogenrheničná (tetraoxorhe-

ničná), tetrahydrogendikřemičitá (hexaoxodikřemičitá), hexahydrogendikřemičitá

(heptaoxodikřemičitá), dihydrogendikřemičitá (pentaoxodikřemičitá), tetrahydrogen-

difosforečná (heptaoxodifosforečná), pentahydrogentrifosforečná (dekaoxotrifosfo-

rečná), tetrahydrogendifosforičitá (hexaoxodifosforičitá).

2. HBrO2, HBrO3, HBrO4, H4SiO4, H6TeO6

3. HSCN, H3PO2S2, H3AsS3, H3AsS4, H2CS3

4. kyselina peroxodusitá, peroxodusičná, diperoxouhličitá, tetrahydrogenperoxodifosfo-

rečná, trihydrogenperoxofosforečná, dihydrogenperoxodisírová, peroxosírová

1.2.4 Názvosloví atomových skupin

V některých anorganických sloučeninách je elektropozitivní částí sloučeniny atomová

skupina. Bez ohledu na velikost náboje mají názvy těchto skupin zakončení -yl. V tabulce VI

jsou uvedeny nejčastěji se vyskytující atomové skupiny.

17

Tabulka č. V: Nejčastější atomové skupiny

Skupina Název Skupina Název

OH (0) hydroxyl UO2 (1,2+) uranyl

CO(2+) karbonyl SO (2+)

thionyl nebo

sulfinyl

NO(1,2+) nitrosyl SO2 (2+)

sulfuryl nebo

sulfonyl

NO2(1+) nitryl PO (3+) fosforyl

VO(1,2,3+) vanadyl ClO(0) chlorosyl

Některé z uvedených skupin mohou být i elektroneutrální. Označení hydroxyl platí pro

neutrální skupinu OH. Pro anion OH-

se používá označení hydroxidový anion. Mají-li

atomové skupiny stejného složení různý náboj, uvádí se oxidační číslo centrálního atomu

nebo v případě iontu číslo Ewansovo-Bassettovo.

Např.

UO2+ uranyl (1+) nebo uranyl (V)

UO22+

uranyl (2+) nebo uranyl (VI)

V názvech sloučenin se název atomové skupiny používá ve 2. pádě.

Např.

NO2F fluorid nitrylu


1) Napište vzorce chloridu karbonylu, sulfidu nitrosylu, chloridu nitrylu.

2) Pojmenujte NOHSO4, SOBr2.


1) COCl2, NOS, NO2Cl

2) hydrogensíran nitrosylu, bromid thionylu.

1.2.5. Jiné substituované oxokyseliny a funkční deriváty kyselin

Formální záměnou skupiny OH v molekule kyseliny atomem halogenu získáme

halogenkyseliny.

Např.

kyselina sírová kyselina chlorosírová

funkční vzorec funkční vzorec stechiom. vzorec

SO2(OH)2 SO2(OH)Cl HSO3Cl

Záměnou skupiny OH v molekule oxokyseliny skupinou NH2 získáme amidokyseliny.

Např. kyselina amidosírová SO2(OH)NH2 resp. HSO3NH2. Pokud je zaměněna skupina OH

ve dvou molekulách oxokyseliny s vazbou na jednu skupinu NH, vznikají imidokyseliny.

18

Např. (HSO3)2NH kyselina imido-bis(sírová). Pokud je zaměněna skupina OH ve třech

molekulách oxokyselin s vazbou na atom dusíku vznikají nitridokyseliny. Např. (HSO3)3N

kyselina nitrido-tris(sírová).

Záměnou všech skupin OH ve vzorci oxokyselin získáme funkční deriváty kyselin.

Záměnou všech skupin OH atomy halogenů vznikají halogenidy kyselin. Názvy halogenidů

kyselin se tvoří použitím názvů atomových skupin (část 1.2.4.). Např. SO2Cl2 vzniká

záměnou dvou skupin OH v molekule kyseliny sírové SO2(OH)2 atomy chloru. Název vzniklé

sloučeniny je chlorid sulfurylu. Záměnou všech skupin OH v molekule oxokyselin skupinami

NH2 vznikají amidy kyselin. Název amidů kyselin se tvoří buď použitím názvů atomových

skupin nebo uvedením podstatného jména amid před názvem kyseliny. Např. SO2(NH2)2

je amid sulfurylu nebo amid kyseliny sírové.


1) Napište vzorce chloridu fosforylu (V), fluoridu sulfurylu, amidu kyseliny siřičité,

kyseliny amidosírové, kyseliny difluorofosforečné, dusičnanu nitrylu.

2) Pojmenujte PO(NH2)3, HSO3Cl, CO(NH2)2, HSO3F, UO2(NO3)2, SOBr2.


1) POCl3, SO2F2, SO(NH2)2, HSO3NH2, HPO2F2, NO2NO3

2) amid fosforylu (V) nebo amid kyseliny fosforečné, kyselina chlorosírivá, amid

karbonylu nebo amid kyseliny uhličité, kyselina fluorosírová, dusičnan uranylu (VI),

bromid thionylu

1.2.6. Názvosloví aniontů

Názvy aniontů jsou složeny z podstatného jména anion a z přídavného jména. V názvech

jednoatomových aniontů je přídavné jméno vytvořeno z kmene (nebo části kmene) názvu

prvku a zakončení -idový.

Např.

F- anion fluoridový Cl

- anion chloridový

I- anion jodidový S

- anion sulfidový

Stejný způsob tvoření názvů se používá i pro některé víceatomové bezkyslíkaté anionty

a anion hydroxidový.

Např.

CN- anion kyanidový OH

- anion hydroxidový

V názvech kyslíkatých aniontů je přídavné jméno vytvořeno z názvu příslušné kyseliny,

v kterém se zakončení -á nahradí zakončením -anový.

19

Např.

HNO2 kyselina dusit-á NO2- anion dusit-anový

Vyjímkou jsou anionty odvozené od kyselin s centrálním atomem s oxidačním číslem VI.

V tomto případě se zakončení kyseliny -ová mění na zakončení aniontu -anový.

Např.

H2SO4 kyselina sírová SO4- anion síranový

(nikoli sírovanový)

Stejné pravidlo platí i pro anionty odvozené od peroxokyselin, thiokyselin

a isopolykyselin.

Např.

S2O82-

anion peroxodisíranový S2O72-

anion disíranový

CS32-

anion trithiouhličitanový

Pokud prvek se stejným oxidačním číslem tvoří několik aniontů se stejným počtem atomů

prvku, lišících se však počtem nábojů (IO54-

a IO65-

), rozlišují se anionty:

a) názvem uvádějícím počet atomů kyslíku (anion pentaoxojodista- nový nebo

hexaoxojodistanový),

b) názvem uvádějícím náboj aniontu (Ewensovo - Bassettovo číslo).

Např.

IO53-

anion jodistanový (3-) IO65-

anion jodistanový (5-)

Náboj se uvádí za názvem, arabskou číslicí v závorce.

Pokud anion vznikl adicí protonů, uvádíme v názvu počet atomů vodíku, v případě,

že atom vodíku je jen jeden, předponu mono neuvádíme.

Např.

H2PO4- anion dihydrogenfosforečnanový

HPO4- anion hydrogenfosforečnanový

HSO4- anion hydrogensíranový


1. Pojmenujte anionty ClO-, ClO2

-, ClO3

-, ClO4

-, SeO4

2-, Br

-, F

-,

CO32-

, PO33-

, BO33-

, S2O52-

, S2O32-

, SCN-, AsS3

3-, S2O2

2-, AsS4

3-.

2. Napište vzorce aniontu chloridového, dusičnanového, dusitanového, peroxodisírano-

vého (2-), diperoxouhličitanového (2-), síranového, hydrogenfosforečnanového (2-),

křemičitanového (4-), železanového (2-), dekaoxotrisíranového (2-), oktaoxotrikřemi-

čitanového (4-).


1. anion chlornanový, chloritanový, chlorečnanový, chloristanový, selenanový,

bromidový, fluoridový, uhličitanový, fosforitanový (3-), boritanový (3-), disiřičitanový

20

(2-), thiosíranový, thiokyanatanový, trithioarsenitanový (3-), thiosiřičitanový (2-),

tetrathioarseničnanový (3-)

2. Cl-, NO3

-, NO2

-, S2O8

2-, CO5

2-, SO4

2-, HPO4

2-, SiO4

4-, FeO4

2-, S3O10

2-, Si3O8

4-

1.2.7. Názvosloví solí

Názvy solí jsou tvořeny podstatným a přídavným jménem. Podstatné jméno je odvozeno

od názvu kyseliny, přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu (část 1.2.2.).

A) Soli binárních kyselin

Podstatné jméno názvu solí binárních kyselin se tvoří zakončením -id, připojeným

ke kmeni nebo části kmene názvu prvku.

Přídavné jméno je totožné s přídavným jménem kationtu:

NaCl chlor-id sodný

B) Soli složitějších bezkyslíkatých kyselin

Tvoří se buď zakončením -id a připojením přídavného jména kationtu:

KCN kyan-id draselný, nebo změnou zakončení kyseliny -á na zakončení -an

a připojením přídavného jména kationtu:

HOCN kyselina kyanatá KOCN kyanatan draselný

HSCN kyselina thiokyanatá NH4SCN thiokyanatan amonný.

C) Soli kyslíkatých kyselin

Podstatné jméno názvu je tvořeno z názvu kyseliny, kde se zakončení -á nahrazuje -an.

Např. kyselina siřičitá - siřičitan.

Výjimkou jsou kyslíkaté kyseliny prvku s oxidačním číslem VI, kde se zakončení kyseliny

-ová změní nahradí –an (nikoli -ovan). Např. H2SO4 kyselina sír-ová a sír-an (nikoli sírovan).

Příklady:

NaClO chlornan sodný LiNO3 dusičnan lithný

KNO2 dusitan draselný Fe2(SO4)3 síran železitý

(NH4)2SO3 siřičitan amonný KMnO4 manganistan draselný

Názvy solí odvozených od peroxokyselin, thiokyselin a isopolykyselin se tvoří stejným

způsobem.

Např.

K2CS3 trithiouhličitan draselný

KNO4 peroxodusičnan draselný

Na2S2O5 disiřičitan disodný.

Stejným způsobem se tvoří i názvy hydrogensolí.

Např.

KHSO4 hydrogensíran draselný

21

K2HPO4 hydrogenfosforečnan didraselný

KH2PO4 dihydrogenfosforečnan draselný

D) Hydratované soli

Jde o adiční sloučeniny solí s vodou. Vzorec hydratované soli se skládá ze dvou částí: ze

vzorce soli a z určitého počtu molekul vody. Obě části se oddělují tečkou. Např.

CuSO4.5H2O. V názvu se přítomnost vody vyjadřuje slovem hydrát, počet molekul vody

číslovkovou předponou. Název soli je uveden v 2. pádu. Např.

CuSO4.5H2O je pentahydrát síranu měďnatého.


1) Pojmenujte soli: K2S2O7, NH4NO2, K3PO4, KMnO4, CaHPO4, Al2(SO4)3, NaB5O8,

Na7HNb6O16.15H2O, LiH2PO4, K2H4TeO6, K2Cr2O7, Al2(SiO3)3, Ba2Si2O6.

2) Napište vzorce těchto látek: chlornan sodný, uhličitan hořečnatý, chroman sodný,

bis(fosforečnan) trivápenatý, hydrogenfosforečnan disodný, tris(fosforečnan) hlinitý,

heptaoxotetraboritan sodný, heptamolybdenan trivápenatý, hydrogenuhličitan sodný,

hydrogensulfid draselný, nonadekaoxohexamolybdenan sodný.

3) Pojmenujte tyto soli: PtCl4, CS2, Al2S3, AuCl3, Tl2Se3, SiS2.

4) Napište vorce těchto látek: thiokyanatan barnatý, trithiouhličitan vápenatý,

trithioantimoničnan trisodný, tetrathiocíničitan amonný, dithiomolybdenan vápenatý.

Řešení úloh k časti 1.2.7.

1) disíran didraselný (heptaoxodisíran draselný), dusitan amonný, fosforečnan tridraselný

(tetraoxofosforečnan draselný), manganistan draselný, hydrogenfosforečnan vápenatý,

síran hlinitý, pentaboritan sodný (oktaoxopentaboritan sodný), pentadekahydrát

hydrogenhexaniobičitanu heptasodného, dihydrogenfosforečnan lithný, tetrahydro-

genteluran didraselný, dichroman didraselný (heptaoxodichroman draselný), kře-

mičitan hlinitý, dikřemičitan dibarnatý (hexaoxodikřemičitan barnatý)

2) NaClO, MgCO3, Na2CrO4, Ca3(PO4)2, Na2HPO4, Al(PO4)3, Na2B4O7, Ca3Mo7O24,

NaHCO3, KHS, Na2Mo6O19

3) chlorid platičitý, sulfid uhličitý, sulfid hlinitý, chlorid zlatitý, selenid thalitý, sulfid

křemičitý

4) Ba(SCN)2, CaCS3, Na3SbOS3, (NH4)4SnS4, CaMoO2S2.

1.2.8. Názvosloví podvojných solí

Podvojné soli obsahují dva různé kationty nebo dva různé anionty.

A) Podvojné soli se dvěma různými kationty

Ve vzorcích se kationty uvádějí v pořadí hodnoty oxidačního čísla kationtů, tedy podle

velikosti náboje, např. KIAl

III(SO4)2.

22

Je-li oxidační číslo obou kationtů shodné, je určeno pořadí abecedně podle symbolů

prvků, např. CaIIMg

II(CO3)2. Je-li jedním z kationtů vícejaderný kation, např. NH4

+, uvádí

se jako poslední, např. Fe(NH4)2(SO4)2.

V názvu se dodržuje pořadí ve vzorci, oba kationty se oddělují pomlčkou.

Např.

KAl(SO4)2 síran draselno-hlinitý

CaMg(CO3)2 uhličitan vápenato-hořečnatý

Fe(NH4)2(SO4)2 síran železnato-amonný

B) Podvojné soli se dvěma anionty

Anionty se řadí v abecedním pořadí symbolů prvků. Pokud se jedná o vícejaderné

anionty, řadí se v pořadí symbolů centrálních atomů. Pořadí se dodržuje ve vzorcích

i v názvech. Názvy jednotlivých aniontů se od sebe oddělují pomlčkou, např.

Ca5F(PO4)3 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý.

Uvedená pravidla platí i pro soli potrojné a složitější,

např. Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný.


1) Pojmenujte podvojné soli: PBrCl2, KMgF3, KNaCO3, Li2NiF4, NaNH4HPO4.4H2O,

K2Cd(CN)4.

2) Napište vzorce látek: dichlorid-fluorid antimonitý, dusičnan sodno-thalný, hexahydrát

fosforečnanu hořečnato-amonného, síran draselno-hlinitý, bis (uhličitan)-difluorid

triměďnatý, tetrakyanid didraselno-zinečnatý, trikřemičitan draselno-hlinitý.

3) Určete, v čem jsou vzorec nebo pojmenování sloučenin chybné:

Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-disíran hexasodný

PSCl3 sulfid-trichlorid fosforitý


1) bromid-dichlorid fosforitý, trifluorid draselno-hořečnatý, uhličitan draselno-sodný,

tetrafluorid dilithno-nikelnatý, tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodno-amonného,

tetrakyanid didraselno-kademnatý

2) SbCl2F, NaTl(NO3)2, MgNH4PO4.6H2O, KAl(SO4)2, Cu3(CO3)2F2, K2Zn(CN)4,

KAlSi3O8

3) Správné vzorce a pojmenování: Na6ClF(SO4)2 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný,

PCl3S trichlorid-sulfid fosforečný

23

1.2.9. Názvosloví podvojných oxidů

Podvojné oxidy se skládají ze dvou oxidů. Vzorec se vyjádří buď formou vzorců

jednotlivých oxidů oddělených tečkou (např. FeO.TiO2) nebo sumárním vzorcem (FeTiO3).

Pro pořadí oxidů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli. Např. FeCr2O4 je tetraoxid

železnato-dichromitý (pořadí podle oxidačního stupně), FeTiO3 je trioxid železnato-titaničitý.


1) Pojmenujte podvojné oxidy MgTiO3, Fe3O4, NaNbO3, KNbO3, Na2WO4, Mg2TiO4.

2) Napište vzorce trioxidu barnato-titaničitého, trioxidu olovnato-titaničitého, trioxidu

lithno-niobičného, tetraoxidu olovnato-diželezitého, tetraoxidu disodnomolybdeno-

vého.


1) trioxid hořečnato-titaničitý, tetraoxid železnato-diželezitý, trioxid sodno-niobičný,

trioxid draselno-niobičný, tetraoxid disodno-wolframový, tetraoxid dihořečnato-

titaničitý

2) BaTiO3 (BaO.TiO2), PbTiO3 (PbO.TiO2), LiNbO3 (Li2O.Nb2O5), PbFe2O4

(PbO.Fe2O3), Na2MoO4 (Na2O.MoO3)

1.2.10. Názvosloví oxid- a hydroxid solí

Hydroxid soli, resp. oxid soli, kromě dalších aniontů obsahují anionty hydroxidové OH-,

resp. elektronegativní část molekuly odpovídající oxidům O2-

. Pro psaní vzorců a tvoření

názvů platí stejná pravidla jako pro podvojné soli.

Např. Cu2Cl(OH)3 chlorid-trihydroxid diměďnatý

BiCl(O) chlorid-oxid bismutitý (v tomto případě musí být pro oxid použita

závorka, jinak dojde k záměně s chlornanem)

AlO(OH) oxid-hydroxid hlinitý

Úlohy k části 1.2.10.

1) Pojmenujte PCl3O, LaF(O), CrCl2O2, MgCl(OH)

2) Napište vzorce látek: chlorid-oxid bismutitý, dichlorid-dioxid uranový, trifluorid-oxid

fosforečný, dichlorid-trioxid dizirkoničitý, dichlorid-hexahydroxid tetracínatý.


1) trichlorid-oxid fosforečný, fluorid-oxid lanthanitý, dichlorid-dioxid chromový, chlorid-

hydroxid hořečnatý

2) BiCl(O), UCl2O2, PF3O, Zr2Cl2O3, Sn4Cl2(OH)6

1.2.11 Názvosloví koordinačních sloučenin

Koordinační neboli komplexní částice představují molekulu nebo ion, sestávající

z centrálního atomu, ke kterému náleží několik atomových skupin, molekul nebo iontů, které

nazýváme ligandy. Počet ligandů je větší než oxidační číslo centrálního atomu.

24

Např. koordinační částice anion [Fe(CN)6]4-

sestává z centrálního atomu Fe s oxidačním

číslem II, na nějž je vázáno šest ligandů, aniontů CN-. Sloučenina, která obsahuje jednu nebo

více koordinačních částic, se nazývá koordinační neboli komplexní sloučenina.

Ligandy jsou buď elektroneutrální molekuly, nebo atomové skupiny (např. H2O), nebo

anionty (např. F-). Poskytují jeden nebo více elektronových párů pro vytvoření koordinační

vazby mezi nimi a centrálním atomem. Nejdůležitější neutrální a aniontové ligandy jsou

uvedeny v tabulce VIII.

Tabulka č. VI: Přehled názvů nejdůležitějších neutrálních a aniontových ligandů

Aniontový ligand Neutrální ligand

vzorec název vzorec název

F-

fluoro H2O aqua

Cl-

chloro NH3 ammin

I-

jodo NO nitrosyl

NO2- nitro CO karbonyl

NO3- nitrato

OH-

hydroxo

CN-

kyano

SCN- thiokyano

Vzorec celé koordinační částice je v hranaté závorce. Na prvním místě se uvádí symbol

centrálního atomu. Za ním následují vzorce ligandů. Je-li v koordinační částici více různých

ligandů, uvádějí se v abecedním pořadí podle začátečních písmen jejich názvů (nikoli vzorců)

bez přihlédnutí k jejich náboji a k číslovkovým předponám. Vzorce ligandů složené ze dvou

nebo více atomů (např. CN) se dávají do kulatých závorek, např. komplexní částice

[Fe(CO)(CN)6]3-

.

V názvu se nejprve uvádějí ligandy ve stejném pořadí jako ve vzorci. Názvy ligandů

se od sebe oddělují pomlčkou. Název centrálního atomu se uvádí až po názvech ligandů.

Název posledního ligandu se od názvu centrálního atomu neodděluje. Kladné oxidační číslo

centrálního atomu se vyjadřuje příslušným zakončením a příponou -ový.

Např. [Fe(CO)(CN)5]3-

je anion karbonyl-pentakyanoželeznatanový (3-). Je-li oxidační číslo

centrálního atomu záporné, je zakončení -id, bez ohledu na jeho hodnotu. Je-li oxidační číslo

centrálního atomu nula, nemá centrální atom žádné zakončení a používá se v 1. nebo v 2.

pádě.

Např. [Co(CO)4]- je anion tetrakarbonylkobaltidový (1-).

[Ni(CO)4] je tetrakarbonylnikl nebo tetrakarbonyl niklu

Názvy celých koordinačních sloučenin sestávají z podstatného a přídavného jména.

Pravidla pro názvosloví koordinačních sloučenin jsou obdobná jako pro názvosloví

anorganických solí.

a) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinačním kationtem a jednoduchým

aniontem, je podstatným jménem název aniontu. Přídavné jméno je vytvořeno

z názvu koordinační částice podle výše uvedených pravidel. Např. koordinační

sloučenina o vzorci [Co(NH3)6]Cl3 sestává z jednoduchých chloridových aniontů

Cl- a koordinační částice [Co(NH3)6]

3+,t.j. kationtu hexaamminko- baltitového.

Název sloučeniny je tedy chlorid hexaamminkobaltitý.

25

b) Je-li koordinační sloučenina tvořena jednoduchým kationtem a koordinační částicí

v aniontu, je podstatné jméno tvořeno názvem centrálního atomu se zakončením

odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a předponami určenými názvy ligandů

s udáním jejich počtu. Např. koordinační sloučenina K3[Co(NO2)6] je tvořena

jednoduchými kationty K+ a aniontem [Co(NO2)6]

3-, t.j. aniontem

hexanitrokobaltitanovým (3-). Název sloučeniny je potom hexanitrokobaltitan

draselný.

c) Je-li koordinační sloučenina tvořena koordinační částici v aniontu i v kationtu,

podstatné jméno je tvořeno aniontem, přídavné jméno kationtem. Např.

[FeII(NH3)6][Fe(CO)4] je koordinační sloučenina s názvem tetrakarbonylferrid (2-)

hexaamminželeznatý.

d) Je-li koordinační sloučenina tvořena elektroneutrální částicí, skládá se název

z přídavného jména, vytvořeného z názvu centrálního atomu se zakončením

odpovídajícím jeho oxidačnímu číslu a z předpon určenými názvy ligandů

s udáním jejich počtu, a z podstatného jména komplex. Např. koordinační

sloučenina [Co(NH3)3Cl3] je triammin-trichlorokobaltitý komplex.

Úlohy k části 1.2.11.

1) Pojmenujte látky: [Ag(NH3)2]Cl, [PtII(NH3)4][PtCl4], [Au(OH)4]

-, [PtCl6]

2-,

[Co(NH3)6]3+

, [Co(NH3)3Cl3], Na2[SiF6], [Co(NH3)5(H2O)]3+

, [Al(H2O)6]3+

, [CuCl4]2-

,

K3[Fe(CN)6].

2) Napište vzorce látek: pentakyano-nitrosylželezitan sodný, anion hexakyanoželezna-

tanový, anion hexakyanokobaltitanový, kation pentaaqua-hydroxohlinitý, kation

pentaammin-chlorokobaltitý, chloristan hexaaquanikelnatý, tetrakyanonikl draselný,

anion tetrahydroxohlinitanový, hexakyanoželeznatan draselný.


1) chlorid diamminstříbrný, tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý, anion tetrahydroxo-

zlatitanový, anion hexachloroplatičitanový, kation hexaamminkobaltitý, triammin-

trichlorokobaltitý komplex, hexafluorokřemičitan sodný, kation pentaamminaqua-

kobaltitý, kation hexaaquahlinitý, anion tetrachloroměďnatanový, hexakyanoželezitan

draselný.

2) Na2[Fe(CN)5(NO)], [Fe(CN)6]4-

, [Co(CN)6]3-

, [Al(H2O)5(OH)]2+

, [Co(NH3)5Cl]2+

,

[Ni(H2O)6](ClO4)2, K4[Ni(CN)4], [Al(OH)4]-, K4[Fe(CN)6]

1.3. Nové návrhy pro názvosloví koordinačních sloučenin

Názvosloví koordinačních sloučenin vytváří Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii

( IUPAC, zkratka pro – International Union of Pure and Applied chemistry). Poslední úprava

pochází z roku 2004 (IUPAC Provisional Recommendation – Nomenclature of Inorganic

Chemistry 2004). Tato doporučení byla zahrnuta do názvoslovných doporučení anorganické

chemie IUPAC 2005 (tzv. Red Book – Nomenclature of Inorganic Chemistry IUPAC

Recommendations 2005). Doporučené názvosloví koordinačních sloučenim je zde krátce

26

uvedeno tak, aby studentům univerzity byly zřejmé i doporučené změny v názvosloví

koordinačních sloučenin i když oficiálně změny vyhlášeny nebyly. V češtině tyto změny

nebyly dosud (leden 2014) oficiálně vydány. Jsou zde proto vysvětleny, nejsou ale dále

užívány.

Ligandy, které byly uvedeny v tabulce č. VII, jsou znovu uvedeny v následující tabulce

č. III, kde je vedle původního názvu uveden i název doporučený. Uvedené doporučení se týká

pouze aniontových ligandů. Neutrální ligandy zůstávají beze změny.

Tabulka č. VIIVII: Přehled názvů nejdůležitějších aniontových ligandů

Aniontové ligandy

vzorec původní název nově doporučený

název

F-

fluoro fluorido

Cl-

chloro chlorido

Br-

bromo bromido

I-

jodo jodido

NO2- nitro původní název se

nemění

NO3- nitrato původní název se

nemění

OH-

hydroxo hydroxido

CN-

kyano kyanido

SCN- thiokyanato

původní název se

nemění

V následující tabulce č. IX je pro ilustraci uvedeno několik příkladů.

Tabulka č. IX. Porovnání původních a nově doporučených názvů několika vybraných

koordinačních sloučenin.

vzorec původní název nově doporučený název

[Ag(NH3)2]Cl

chlorid diamminstříbrný beze změny

[Pt(NH3)4][PtCl4]

tetrachloroplatnatan

tetraamminplatnatý

tetrachloridoplatnatan

tetraamminplatnatý

[Au(OH)4]-

anion tetrahydroxozlatitanový anion tetrahydroxidozlatitanový

[PtCl6]2-

anion hexachloroplatičitanový anion hexachloridoplatičitanový

[Co(NH3)6]3+

kation hexaamminkobaltitý beze změny

27

[Co(NH3)3Cl3]

triammin-trichlorokobaltitý

komplex

triammin-trichloridokobaltitý

komplex

Na2[SiF6]

hexafluorokřemičitan sodný hexafluoridokřemičitan sodný

[Co(NH3)5(H2O)]3+

kation pentaammin-aquakobaltitý beze změny

[Al(H2O)6]3+

kation hexaaquahlinitý beze změny

[CuCl4]2-

anion tetrachloroměďnatanový anion tetrachloridoměďnatanový

K3[Fe(CN)6]

hexakyanoželezitan draselný hexakyanidoželezitan draselný

[Fe(CN)6]4-

anion hexakyanoželeznatanový anion hexakyanidoželeznatanový

Na2[Fe(CN)5(NO)] pentakyano-nitrosylželezitan sodný pentakyanido-nitrosylželezitan

sodný

[Co(CN)6]3-

anion hexakyanokobaltitanový anion hexakyanidokobaltitanový

[Al(H2O)5(OH)]2+

kation pentaaqua-hydroxohlinitý kation pentaaqua-hydroxidohlinitý

[Co(NH3)5Cl]2+

kation pentaammin-chlorokobaltitý kation pentaammin-

chloridokobaltitý

[Ni(H2O)6](ClO4)2 chloristan hexaaquanikelnatý beze změny

K4[Ni(CN)4] tetrakyanonikl draselný tetrakyanidonikl draselný

[Al(OH)4]- anion tetrahydroxohlinitanový anion tetrahydroxidohlinitanový

K4[Fe(CN)6] hexakyanoželeznatan draselný hexakyanidoželeznatan draselný

Fe4[Fe(CN)6]3 hexakyanoželeznatan železitý hexakyanidoželeznatan železitý

K3[Co(NO2)6]

hexanitrokobaltitan draselný beze změny

[Ni(CO)4] tetrakarbonylnikl nebo

tetrakarbonyl niklu

beze změny

[Pt(NH3)2Cl2] diammin-dichloroplatnatý komplex diammin-dichloridoplatnatý

komplex

[Co(NH3)3Cl3] triammin-trichlorokobaltitý

komplex

triammin-trichloridokobaltitý

komplex

[Co(NH3)5(H2O)]Cl3 chlorid pentaammin-aquakobaltitý beze změny

28

[Cr(NH3)4Cl2]Cl chlorid tetraammin-dichlorochromitý chlorid tetraammin-

dichloridochromitý

K3[CoI(CN)5] jodo-pentakyanokobaltitan draselný jodido-pentakyanidokobaltitan

draselný

NH4[Cr(NH3)2(SCN)4] diammin-tetrathiokynatochromitan

amonný

beze změny

K[AgF4] tetrafluorostříbřitan draselný tetrafluoridostříbřitan draselný

Cs[ICl4] tetrachlorojoditan cesný tetrachloridojoditan cesný

[Ni(H2O)6](ClO4)2 chloristan hexaaquanikelnatý beze změny

[Co(NH3)5I]Br2 bromid pentaammin-jodokobaltitý bromid pentaammin-jodidokobaltitý

Na[Ag(CN)2] dikyanostříbrnan sodný dikyanidostříbrnan sodný

[Pb(OH)4]2-

anion tetrahydroxoolovnatanový anion tetrahydroxidoolovnatanový

(NH4)2[PbCl6] hexachloroolovičitan amonný hexachloridoolovičitan amonný

Cu2[HgI4] tetrajodortuťnatan diměďný tetrajodidortuťnatan diměďný

K[BiI4] tetrajodobismutitan draselný tetrajodidobismutitan draselný

K2[TeBr6] hexabromoteluričitan draselný hexabromidoteluričitan draselný

K[CuCl3] trichloroměďnatan draselný trichloridoměďnatan draselný

[Cd(NH3)4](OH)2 hydroxid tetraamminkademnatý beze změny

Na[Cr(OH)4] tetrahydroxochromitan sodný tetrahydroxidochromitan sodný

[Al(H2O)5(OH)]2+

kation pentaaqua-hydroxohlinitý kation pentaaqua-hydroxidohlinitý

Na3[FeF6] hexafluoroželezitan sodný hexafluoridoželezitan trisodný

(NH4)2[SnCl6] hexachlorocíničitan amonný hexachloridocíničitan amonný

[Co(NH3)5Cl]Cl2 chlorid pentaammin-chlorokobaltitý chlorid pentaammin-

chloridokobaltitý

[Co(NH3)5(H2O)]Cl3 chlorid pentaammin-aquakobaltitý beze změny

K3[Cr(SCN)6].4H2O tetrahydrát

hexathiokyanatochromitanu

draselného

beze změny

Co[Hg(SCN)4] tetrathiokyanatortuťnatan

kobaltnatý

beze změny

Na3[Mn(CN)6] hexakyanomanganitan sodný hexakyanidomanganitan sodný

Na[Sb(OH)6] hexahydroxoantimoničnan sodný hexahydroxidoantimoničnan sodný

29

1.4 Příklady pro ověřování znalostí z racionálního chemického názvosloví

V následujících tabulkách jsou příklady na procvičování názvosloví ve dvou variantách.

První variantou je tabulka č. X kdy student doplňuje názvy sloučenin podle vzorců, druhou

variantou je tabulka č. XI, kdy student doplňuje vzorce podle názvu. Pro dané pořadové číslo

se vždy jedná o stejnou látku.

Tabulka č.X. Doplňte správný název sloučeniny Pořadí č. Vzorec Název sloučeniny

1 H2SO3S

2 H2S2O3

3 N2O3

4 H2SO4

5 Na2CS3

6 Na2CO3

7 Na2SO4

8 OF2

9 HNO3

10 ClO4-

11 BaO

12 Na2O

13 ClO2

14 MnO2

15 CO

16 CO2

17 V2O5

18 H2O2

19 BaO2

20 Na2O2

21 Na2S2O7

22 Na2S2O7

23 Na2H2P2O7

24 Na2H2P2O7

25 H2[PtCl6]

26 HCl

27 HI

28 HBr

29 H2S

30 HCN

31 BH3

32 B2H6

33 Si2H6

34 P2H4

35 H2S2

36 H2Sn

37 H2Se

30

38 H2Te

39 SiH2Cl2

40 As(C2H5)3

41 AlP

42 Fe3C

43 CaC2

44 NH3

45 NH2NH2

46 CdO

47 Fe2O3

48 CoCl2

49 PCl5

50 Kl

51 FeBr2

52 TiI3

53 EuCl3

54 MoCl3

55 YBr3

56 CaF2

57 Cu2O

58 Eu2O3

59 Sc2O3

60 BeO

61 SO3

62 NO2

63 Li2O

64 Na2S

65 CS2

66 Tl2Se3

67 SiS2

68 AlN

69 Mg3N2

70 ZrN

71 TiN

72 HfN

73 Mg3P2

74 GaAs

75 Th3P4

76 B4C

77 YC2

78 Co3C

79 SiC

80 NH4+

81 AsH4+

82 SCl3+

83 H3O+

84 Na+

31

85 Ce3+

86 Bi3+

87 Mg2+

88 Fe2+

89 Fe3+

90 Sn4+

91 Sb5+

92 Hg2+

93 Au3+

94 Ag+

95 Pt4+

96 Ru3+

97 Pd2+

98 PH4+

99 SbH4+

100 HCN

101 HNCO

102 HONC

103 HPO3

104 H3PO4

105 H2S2O7

106 H2S3O10

107 H2S3O10

108 H2SO5

109 H2CO5

110 H2CO4

111 H2S2O8

112 H2CO3

113 H2S2O2

114 H2SeO4

115 HMnO4

116 HReO3

117 H3IO5

118 H3IO5

119 HReO4

120 HBrO

121 H3ReO5

122 H3ReO5

123 H3ReO4

124 H4Si2O6

125 H6Si2O7

126 H6Si2O7

127 H4P2O7

128 H4P2O7

129 NO(OOH)

130 NO2(OOH)

131 CO(OOH)2

32

132 H4P2O8

133 H3PO5

134 UO2+

135 UO2+

136 UO22+

137 UO22+

138 NOHSO4

139 SO2(OH)Cl

140 HSO3Cl

141 SO2(OH)NH2

142 HSO3NH2

143 (HSO3)2NH

144 (HSO3)3N

145 SO2Cl2

146 SO2(NH2)2

147 PO(NH2)3

148 PO(NH2)3

149 CO(NH2)2

150 CO(NH2)2

151 HSO3F

152 UO2(NO3)2

153 SOBr2

154 F-

155 I-

156 S2-

157 OH-

158 HNO2

159 SO4 2-

160 S2O82-

161 CS32-

162 IO53-

163 H2PO4-

164 HPO42-

165 HSO4-

166 ClO3-

167 SeO42-

168 Br-

169 CO32-

170 BO33-

171 S2O52-

172 S2O32-

173 AsS33-

174 S2O22-

175 AsS43-

176 NaCl

177 KCN

33

178 HOCN

179 KOCN

180 HSCN

181 NH4SCN

182 LiNO3

183 KNO2

184 Fe2(SO4)3

185 (NH4)2SO3

186 KMnO4

187 K2CS3

188 KNO4

189 Na2S2O5

190 KHSO4

191 K2HPO4

192 KH2PO4

193 CuSO4.5H2O

194 K2S2O7

195 K3PO4

196 CaHPO4

197 Al2(SO4)3

198 NaB5O8

199 Na7HNb6O16.15H2O

200 LiH2PO4

201 K2H4TeO6

202 K2H4TeO6

203 K2Cr2O7

204 Al2(SiO3)3

205 Ba2Si2O6

206 PtCl4

207 AuCl3

208 KAl(SO4)2

209 CaMg(CO3)2

210 Fe(NH4)2(SO4)2

211 Ca5F(PO4)3

212 Na6ClF(SO4)2

213 PBrCl2

214 KMgF3

215 KNaCO3

216 Li2NiF4

217 NaNH4HPO4.4H2O

218 K2Cd(CN)4

219 FeTiO3

220 FeCr2O4

221 MgTiO3

222 Fe3O4

223 NaNbO3

224 KNbO3

34

225 Na2WO4

226 Mg2TiO4

227 Cu2Cl(OH)3

228 BiCl(O)

229 AlO(OH)

230 PCl3O

231 LaF(O)

232 CrCl2O2

233 MgCl(OH)

234 [Fe(CN)6]4-

235 [Fe(CO)(CN)5]3-

236 [Co(CO)4]-

237 K3[Co(NO2)6]

238 [Co(NO2)6]3-

239 [FeII(NH3)6][Fe(CO)4]

240 [Co(NH3)3Cl3]

241 [PtII(NH3)4][PtCl4]

242 [Au(OH)4]-

243 [PtCl6]2-

244 Na2[SiF6]

245 [Co(NH3)5(H2O)]3+

246 [Al(H2O)6]3+

247 [CuCl4]2-

248 HgO

249 Ru2O7

250 FeO

251 RuO4

252 Al2O3

253 SO2

254 OsO4

255 P2O5

256 Ga2O3

257 Re2S7

258 Sb2S3

259 Ag2S

260 SnS2

261 As2S5

262 Sb2S5

263 PbS

264 AlH3

265 SiH4

266 As2H4

267 SbH3

268 H2S

269 GeH4

270 BiH3

271 SiH3Br

35

272 GeH3Cl

273 Si2Cl6

274 KH

275 MgH2

276 LiH

277 CeC2

278 Cr3C2

279 Nb3B4

280 EuB6

281 Zn3N2

282 Ca3N2

283 FeP

284 W3P

285 Sr2+

286 Ce4+

287 K+

288 Sb3+

289 PCl4+

290 H2I+

291 HBrO2

292 HBrO3

293 HBrO4

294 H4SiO4

295 H6TeO6

296 HSCN

297 H3PO2S2

298 H3AsS3

299 H3AsS4

300 H2CS3

301 COCl2

302 NOS

303 NO2Cl

304 POCl3

305 SO2F2

306 Cl-

307 NO3-

308 NO2-

309 CO52-

310 HPO42-

311 SiO44-

312 FeO42-

313 S3O102-

314 Si3O84-

315 Na2B4O7

316 Ca3Mo7O24

317 NaHCO3

318 KHS

36

319 Na2Mo6O19

320 Ba(SCN)2

321 CaCS3

322 Na3SbOS3

323 (NH4)4SnS4

324 CaMoO2S2

325 SbCl2F

326 NaTl(NO3)2

327 MgNH4PO4.6H2O

328 Cu3(CO3)2F2

329 K2Zn(CN)4

330 KAlSi3O8

331 PCl3S

332 BaTiO3

333 PbTiO3

334 LiNbO3

335 PbFe2O4

336 Na2MoO4

337 UCl2O2

338 PF3O

339 Zr2Cl2O3

340 Sn4Cl2(OH)6

341 Na2[Fe(CN)5(NO)]

342 [Co(CN)6]3-

343 [Al(H2O)5(OH)]2+

344 [Co(NH3)5Cl]2+

345 [Ni(H2O)6](ClO4)2

346 K4[Ni(CN)4]

347 [Al(OH)4]-

348 K4[Fe(CN)6]

349 K3PO4

350 KBr

351 AgIO3

352 Hg(NO3)2

353 NH4Cl

354 K3[AgF4]

355 I2O5

356 MnO

357 K2[SnCl6]

358 KHCO3

359 HF

360 NaClO

361 HSbO3

362 AgClO2

363 SiF4

364 K3[AlI6]

365 Ca(HSO3)2

37

366 [Ni(NH3)4]SO4

367 Mg(CN)2

368 NaBr

369 AgBiO2

370 SCl2

371 HIO4

372 H2OsO5

373 NH4HMoO4

374 Fe[AlCl6]

375 [Al(NH3)2(H2O)4]PO4

376 U(SO4)2

377 ReF4

378 H2S2O7

379 CuSiO3

380 Mg(NO3)2

381 H5PO5

382 H4As2O7

383 H4SO4

384 Li2Cr2O7

385 NaHSO3

386 K[Ag(CN)2]

387 Au2S

388 Mg(HSO4)2

389 LiHS

390 H3AsO3

391 RbClO

392 Ba(ClO)2

393 Pb(OH)4

394 Na2HPO4

395 Fe(NO3)3

396 H3AlO3

397 Mn2O7

398 Fe2S3

399 [ThF3]OH

400 NH4SCN

401 B(PO2)3

402 K2S2O7

403 H6TeO6

404 H3 PO2

405 K3VO4

406 K3VO4

407 [Ti(NH3)4](NO3)3

408 Ag3AsO3

409 H5IO6

410 Zn(HSO3)2

411 SbCl5

412 NH4HCO3

38

413 Fe(ClO2)2

414 K3SbO4

415 K3SbO4

416 Mn(HSO3)2

417 Na2HBO3

418 Ti(OH)4

419 Ca(HS)2

420 Sn(OH)4

421 BaCl2

422 RbBr

423 Sb2S5

424 Rb2SO4

425 KBrO3

426 NH4OH

427 (NH4)2[PtCl6]

428 MnSiO3

429 H2SiO3

430 Ca(HCO3)2

431 H3PO4

432 H4SiO4

433 H4SiO4

434 Na3PO4

435 MgBr2

436 Ca(ClO)2

437 K2[PtCl6]

438 Zn2SiO4

439 Zn2SiO4

440 Bi2S3

441 PH3

442 CaMoO4

443 ZnSiO3

444 [Co(NH3)5Cl]Cl2

445 K2[CoNH3(NO2)5]

446 [ZnCl]NO3

447 SrCO3

448 SeCl4

449 CaC2

450 Sn(ClO4)2

451 Cs3SbO4

452 Na2CrO4

453 SnBr4

454 Al2S3

455 Br2O5

456 N2O

457 [Ag(H2O)4]NO3

458 Sr(OH)2

459 Mg(NO2)2

39

460 Fe(NbO3)2

461 MgCl2

462 PbS2O3

463 TeO3

464 MgCO3

465 Fe(HS)2

466 Mn2S7

467 PbCl4

468 H2Cr2O7

469 H2Cr2O7

470 Al(HS)3

471 K2SO3

472 Sr(TeO4)2

473 BCl3

474 H[AuCl4]

475 Ga[GaCl4]

476 K4[Ni(CN)6]

477 [Cr(H2O)6]Cl3

478 PdWO4

479 H4SO5

480 H4SO5

481 NiOsO4

482 ThF4

483 Ba(MoO4)2

484 [Ag(NH3)2]Cl

485 CaCO3

486 Fe(SCN)3

487 H5BO4

488 H5BO4

489 [Co(NH3)3I3]

490 H3BO3

491 AlPO4

492 Mo(CO3)2

493 LiI

494 H3NO3

495 Pb(SO4)2

496 MnS

497 Na2[AuCl5]

498 HBO2

499 (NH4)2S

500 Pb(VO3)2

501 NH4CN

502 Fe(HS)3

503 H2CrO4

504 CoCO3

505 K4Sb2O7

506 NaH2SbO3

40

507 CaHSbO4

508 Ta2O5

509 La(OH)3

510 Cs2TeO3

511 Be(BrO3)2

512 K4P2O7

513 K4P2O7

514 (NH4)2[ZrF6]

515 Ag2HPO3

516 Cs2[PdI4]

517 K2MnO4

518 AuBr3

519 NH4F

520 K2H2P2O7

521 MoS3

522 H2PbO3

523 Tb2O3

524 Cd(SCN)2

525 NH4NO2

526 Cl2O7

527 Ba(MnO4)2

528 Pb(HS)2

529 K4SiO4

530 Cl2O5

531 Na4[Fe(CN)6]

532 BaBr2

533 (NH4)2CrO4

534 CaHSbO3

535 Ag2O

536 H3PO3

537 CaHAsO4

538 [Pd(NH3)4](OH)2

539 NaHSeO3

540 ThO2

541 TlNO3

542 Yb(NO3)3

543 Se(NO3)4

544 SrWO4

545 Cr(IO2)3

546 Ti4[Fe(CN)6]3

547 Ca[AuCl4]2

548 Pb3[AlF6]4

549 (NH4)[IrCl5]

550 Ca(AsO3)2

551 MgMoO4

552 Ca3 (PO4)2

553 Y(PO3)3

41

554 ZnCrO4

555 TlBr3

556 (NH4)2MoO4

557 FeBr3

558 Co(NO3)2

559 K3[Fe(CN)6 ]

560 [Cr(NH3)6]2(SO4)3

561 H4Sb2O5

562 BaWO4

563 CdBr2

564 [Ag(NH3)4]Cl

565 MnSnO3

566 As(OH)3

567 NH4I

568 Fe3(PO4)2

569 CaSO4

570 [Ni(H2O)6]CO3

571 H4SnO4

572 H2S2O7

573 SnI4

574 [Co(NH3)5H2O]Cl3

575 NiS

576 HIO

577 Pb(HSO3)2

578 Na3[Co(NO2)6]

579 Rh2O7

580 TlI3

581 Zr(SiO3)2

582 Tb2(CrO4)3

583 (NH4)3AsO4

584 Pb2P2O7

585 Pb2P2O7

586 Ba[SiF6]

587 Li2[CdI4]

588 Fe2[SnCl6]3

589 Sb[Ni(NH3)3Cl3]3

590 SrTeO4

591 Ca(H2PO2)2

592 Hf(PO2)3

593 PtI4

594 RuO2

595 NaH3SiO4

596 CaHPO4

597 N2O5

598 Cu2SO4

599 Na2[Sn(OH)6]

600 H2O2

42

601 Fe(CN)3

602 H3ClO3

603 [Cu(H2O)4](NO3)2

604 FeI3

605 I2O7

606 LiTaO3

607 [Co(NH3)3Cl3 ]

608 Na2[SiF6]

609 K4[Ni(CN)4]

610 [Pt(NH3)2Cl2]

611 [Co(NH3)6]Cl3

612 Na[Sb(OH)6]

613 Na3[Mn(CN)6]

614 (NH4)2[SnCl6 ]

615 PO43-

616 PO43-

617 IO3-

618 [AgF4]3-

619 [SnCl6]2-

620 HCO3-

621 ClO-

622 SbO3-

623 [AlI6]3-

624 HSO3-

625 [Ni(NH3)4]2+

626 CN-

627 IO4-

628 OsO52-

629 HMoO4-

630 [AlCl6]3-

631 [Al(NH3)2(H2O)4]3+

632 S2O72-

633 SiO32-

634 PO55-

635 As2O74-

636 SO44-

637 Cr2O72-

638 HS-

639 [Ag(CN)2]-

640 AsO33-

641 HPO42-

642 AlO33-

643 [ThF3]+

644 SCN-

645 PO2-

646 TeO66-

43

647 PO23-

648 VO43-

649 [Ti(NH3)4]4+

650 IO65-

651 ClO2-

652 SbO43-

653 HBO32-

654 SiO44-

655 [Co(NH3)5Cl]2+

656 [CoNH3(NO2)5]2-

657 [ZnCl]+

658 [Ag(H2O)4]+

659 TeO4-

660 [GaCl4]-

661 [Ni(CN)6]4-

662 SO54-

663 OsO42-

664 MoO4-

665 [Ag(NH3)2]+

666 BO45-

667 BO45-

668 NO33-

669 [AuCl5]2-

670 Sb2O74-

671 H2SbO3-

672 HSbO42-

673 P2O74-

674 [ZrF6]2-

675 HPO32-

676 [PdI4]2-

677 H2P2O72-

678 PbO32-

679 HSbO32-

680 PO33-

681 [Pd(NH3)4]2+

682 HSeO3-

683 [AuCl4]-

684 [AlF6]3-

685 [IrCl5]-

686 [Cr(NH3)6]3+

687 Sb2O54-

688 [Ag(NH3)4]+

689 SnO44-

690 [Co(NH3)5H2O]3+

691 [Ni(NH3)3Cl3]-

44

692 ClO33-

693 [Cu(H2O)4]2+

694 [PtCl4]2-

695 [Pt(NH3)4]2+

Tabulka č.XI. Doplňte správný vzorec sloučeniny Pořadí č. Vzorec Název sloučeniny

1 kyselina thiosírová

2 kyselina thiosírová

3 oxid dusitý

4 kyselina sírová

5 trithiouhličitan sodný

6 uhličitan sodný

7 síran sodný

8 fluorid kyslíku

9 kyselina dusičná

10 anion chloristanový

11 oxid barnatý

12 oxid sodný

13 oxid chloričitý

14 oxid manganičitý

15 oxid uhelnatý

16 oxid uhličitý

17 oxid vanadičný

18 peroxid vodíku

19 peroxid barya

20 peroxid sodíku

21 disíran disodný

22 heptaoxodisíran sodný

23 dihydrogendifosforečnan disodný

24 dihydrogenheptaoxodifosforečnan sodný

25 kyselina hexachloroplatičitá

26 chlorovodík

27 jodovodík

28 bromovodík

29 sirovodík

30 kyanovodík

31 boran

32 diboran

33 disilan

34 difosfan

35 disulfan

36 polysulfan

37 selan

38 telan

39 dichlorsilan

40 triethylarsan

45

41 fosfid hlinitý

42 karbid triželeza

43 dikarbid vápníku

44 amoniak

45 hydrazin

46 oxid kademnatý

47 oxid železitý

48 chlorid kobaltnatý

49 chlorid fosforečný

50 jodid draselný

51 bromid železnatý

52 jodid titanitý

53 chlorid europitý

54 chlorid molybdenitý

55 bromid ytritý

56 fluorid vápenatý

57 oxid měďný

58 oxid europitý

59 oxid skanditý

60 oxid berylnatý

61 oxid sírový

62 oxid dusičitý

63 oxid lithný

64 sulfid sodný

65 sulfid uhličitý

66 selenid thalitý

67 sulfid křemičitý

68 nitrid hlinitý

69 nitrid hořečnatý

70 nitrid zirkonitý

71 nitrid titanitý

72 nitrid hafnitý

73 fosfid hořečnatý

74 arsenid galitý

75 fosfid thoričitý

76 karbid tetraboru

77 dikarbid ytria

78 karbid trikobaltu

79 karbid křemíku

80 amonium

81 arsonium

82 trichlorsulfonium

83 oxonium

84 kation sodný

85 kation ceritý

86 kation bismutitý

87 kation hořečnatý

88 kation železnatý

46

89 kation železitý

90 kation cíničitý

91 kation antimoničný

92 kation rtuťnatý

93 kation zlatitý

94 kation stříbrný

95 kation platičitý

96 kation ruthenitý

97 kation paladnatý

98 fosfonium

99 stibonium

100 kyselina kyanovodíková

101 kyselina isokyanatá

102 kyselina fulminová

103 kyselina fosforečná

104 kyselina tetraoxofosforečná

105 kyselina heptaoxodisírová

106 kyselina dihydrogentrisírová

107 kyselina dekaoxotrisírová

108 kyselina peroxosírová

109 kyselina diperoxouhličitá

110 kyselina peroxouhličitá

111 kyselina peroxodisírová

112 kyselina uhličitá

113 kyselina thiosiřičitá

114 kyselina selenová

115 kyselina manganistá

116 kyselina rheničná

117 kyselina trihydrogenjodistá

118 kyselina pentaoxojodistá

119 kyselina rhenistá

120 kyselina bromná

121 kyselina trihydrogenrhenistá

122 kyselina pentaoxorhenistá

123 kyselina trihydrogenrheničná

124 kyselina hexaoxodikřemičitá

125 kyselina hexahydrogendikřemičitá

126 kyselina heptaoxodikřemičitá

127 kyselina tetrahydrogendifosforečná

128 kyselina heptaoxodifosforečná

129 kyselina peroxodusitá

130 kyselina peroxodusičná

131 kyselina diperoxouhličitá

132 kyselina tetrahydrogenperoxodifosforečná

133 kyselina trihydrogenperoxofosforečná

134 uranyl (1+)

135 uranyl (V)

136 uranyl (2+)

47

137 uranyl (VI)

138 hydrogensíran nitrosylu

139 kyselina chlorosírová

140 kyselina chlorosírová

141 kyselina amidosírová

142 kyselina amidosírová

143 kyselina imido-bis(sírová)

144 kyselina nitrido-tris(sírová)

145 chlorid sulfurylu

146 amid sulfurylu

147 amid fosforylu (V)

148 triamid kyseliny fosforečné

149 amid karbonylu

150 diamid kyseliny uhličité

151 kyselina fluorosírová

152 dusičnan uranylu (VI)

153 bromid thionylu

154 anion fluoridový

155 anion jodidový

156 anion sulfidový

157 anion hydroxidový

158 kyselina dusitá

159 anion síranový

160 anion peroxodisíranový

161 anion trithiouhličitanový

162 anion jodistanový (3-)

163 anion dihydrogenfosforečnanový

164 anion hydrogenfosforečnanový

165 anion hydrogensíranový

166 anion chlorečnanový

167 anion selenanový

168 anion bromidový

169 anion uhličitanový

170 anion boritanový (3-)

171 anion disiřičitanový (2-)

172 anion thiosíranový

173 anion trithioarsenitanový (3-)

174 anion thiosiřičitanový (2-)

175 anion tetrathioarseničnanový (3-)

176 chlorid sodný

177 kyanid draselný

178 kyselina kyanatá

179 kyanatan draselný

180 kyselina thiokyanatá

181 thiokyanatan amonný

182 dusičnan lithný

183 dusitan draselný

184 síran železitý

48

185 siřičitan amonný

186 manganistan draselný

187 trithiouhličitan draselný

188 peroxodusičnan draselný

189 disiřičitan disodný

190 hydrogensíran draselný

191 hydrogenfosforečnan draselný

192 dihydrogenfosforečnan draselný

193 pentahydrát síranu mědnatého

194 disíran didraselný

195 fosforečnan tridraselný

196 hydrogenfosforečnan vápenatý

197 síran hlinitý

198 oktaoxopentaboritan sodný

199 pentadekahydrát

hydrogenhexaniobičitanuheptasodného

200 dihydrogenfosforečnan lithný

201 tetrahydrogenteluran didraselný

202 tetrahydrogenhexaoxoteluran draselný

203 dichroman didraselný

204 křemičitan hlinitý

205 dikřemičitan dibarnatý

206 chlorid platičitý

207 chlorid zlatitý

208 síran draselno-hlinitý

209 uhličitan vápenato-hořečnatý

210 síran železnato-amonný

211 fluorid-tris(fosforečnan) pentavápenatý

212 chlorid-fluorid-bis(síran) hexasodný

213 bromid-dichlorid fosforitý

214 trifluorid draselno-hořečnatý

215 uhličitan draselno-sodný

216 tetrafluorid dilithno-nikelnatý

217 tetrahydrát hydrogenfosforečnanu sodno-

amonného

218 tetrakyanid didraselno-kademnatý

219 trioxid železnato-titaničitý

220 tetraoxid železnato-dichromitý

221 trioxid hořečnato-titaničitý

222 tetraoxid železnato-diželezitý

223 trioxid sodno-niobičný

224 trioxid draselno-niobičný

225 tetraoxid disodno-wolframový

226 tetraoxid dihořečnato-titaničitý

227 chlorid-trihydroxid diměďnatý

228 chlorid-oxid bismutitý

229 oxid-hydroxid hlinitý

230 trichlorid-oxid fosforečný

49

231 fluorid-oxid lanthanitý

232 dichlorid-dioxid chromový

233 chlorid-hydroxid hořečnatý

234 anion hexakyanoželeznatanový

235 anion karbonyl-pentakyanoželeznatanový

236 anion tetrakarbonylkobaltidový (1-)

237 hexanitrokobaltitan draselný

238 anion hexanitrokobaltitanový (3-)

239 tetrakarbonylferrid (2-) hexaamminželeznatý

240 triammin-trichlorokobaltitý komplex

241 tetrachloroplatnatan tetraamminplatnatý

242 anion tetrahydroxozlatitanový

243 anion hexachloroplatičitanový

244 hexafluorokřemičitan sodný

245 kation pentaammin-aquakobaltitý

246 kation hexaaqua hlinitý

247 anion tetrachloroměďnatanový

248 oxid rtuťnatý

249 oxid ruthenistý

250 oxid železnatý

251 oxid rutheničelý

252 oxid hlinitý

253 oxid siřičitý

254 oxid osmičelý

255 oxid fosforečný

256 oxid galitý

257 sulfid rhenistý

258 sulfid antimonitý

259 sulfid stříbrný

260 sulfid cíničitý

261 sulfid arseničný

262 sulfid antimoničný

263 sulfid olovnatý

264 alan

265 silan

266 diarsan

267 stiban

268 sulfan

269 german

270 bismutan

271 bromsilan

272 chlorgerman

273 hexachlordisilan

274 hydrid draselný

275 hydrid hořečnatý

276 hydrid lithný

277 dikarbid ceru

278 dikarbid trichromu

50

279 tetraborid triniobu

280 hexaborid europia

281 nitrid zinečnatý

282 nitrid vápenatý

283 fosfid železitý

284 fosfid triwolframu

285 kation strontnatý

286 kation ceričitý

287 kation draselný

288 kation antimonitý

289 tetrachlorfosfonium

290 jodonium

291 kyselina bromitá

292 kyselina bromičná

293 kyselina bromistá

294 kyselina tetrahydrogenkřemičitá

295 kyselina hexahydrogentelurová

296 kyselina thiokyanatá

297 kyselina trihydrogendithiofosforečná

298 kyselina trithioarsenitá

299 kyselina tetrathioarseničná

300 kyselina trithiouhličitá

301 chlorid karbonylu

302 sulfid nitrosylu

303 chlorid nitrylu

304 chlorid fosforylu (V)

305 fluorid sulfurylu

306 anion chloridový

307 anion dusičnanový

308 anion dusitanový

309 anion diperoxouhličitanový (2-)

310 anion hydrogefosforečnanový

311 anion křemičitanový (4-)

312 anion železanový (2-)

313 anion trisíranový (2-)

314 anion trikřemičitanový (4-)

315 tetraboritan disodný

316 heptamolybdenan trivápenatý

317 hydrogenuhličitan sodný

318 hydrogensulfid draselný

319 hexamolybdenan disodný

320 thiokyanatan barnatý

321 trithiouhličitan vápenatý

322 trithioantimoničnan trisodný

323 tetrathiocíničitan tetraamonný

324 dithiomolybdenan vápenatý

325 dichlorid-fluorid antimonitý

326 dusičnan sodno-thalný

51

327 hexahydrát fosforečnanu hořečnato-amonného

328 bis(uhličitan)-difluorid triměďnatý

329 tetrakyanid didraselno-zinečnatý

330 trikřemičitan draselno-hlinitý

331 trichlorid-sulfid fosforečný

332 trioxid barnato-titaničitý

333 trioxid olovnato-titaničitý

334 trioxid lithno-niobičný

335 tetraoxid olovnato-diželezitý

336 tetraoxid disodno-molybdenový

337 dichlorid-dioxid uranový

338 trifluorid -oxid fosforečný

339 dichlorid-trioxid dizirkoničitý

340 dichlorid-hexahydroxid tetracínatý

341 pentakyano-nitrosylželezitan sodný

342 anion hexakyanokobaltitanový

343 kation pentaaqua-hydroxohlinitý

344 kation pentaammin-chlorokobaltitý

345 chloristan hexaaquanikelnatý

346 tetrakyanonikl draselný

347 anion tetrahydroxohlinitanový

348 hexakyanoželeznatan draselný

349 tetraoxofosforečnan draselný

350 bromid draselný

351 jodičnan stříbrný

352 dusičnan rtuťnatý

353 chlorid amonný

354 tetrafluorostříbrnan draselný

355 oxid jodičný

356 oxid manganatý

357 hexachlorocíničitan draselný

358 hydrogenuhličitan draselný

359 fluorovodík

360 chlornan sodný

361 kyselina antimoničná

362 chloritan stříbrný

363 fluorid křemičitý

364 hexajodohlinitan draselný

365 hydrogensiřičitan vápenatý

366 síran tetraamminnikelnatý

367 kyanid hořečnatý

368 bromid sodný

369 bismutitan stříbrný

370 chlorid sirnatý

371 kyselina jodistá

372 kyselina osmičelá

373 hydrogenmolybdenan amonný

374 hexachlorohlinitan železitý

52

375 tetraoxofosforečnan diammin-tetraaquahlinitý

376 síran uraničitý

377 fluorid rheničitý

378 kyselina disírová

379 křemičitan měďnatý

380 dusičnan hořečnatý

381 kyselina pentahydrogenfosforečná

382 kyselina tetrahydrogendiarseničná

383 kyselina tetrahydrogensiřičitá

384 dichroman dilithný

385 hydrogensiřičitan sodný

386 dikyanostříbrnan draselný

387 sulfid zlatný

388 hydrogensíran hořečnatý

389 hydrogensulfid lithný

390 kyselina trihydrogenarsenitá

391 chlornan rubidný

392 chlornan barnatý

393 hydroxid olovičitý

394 hydrogenfosforečnan sodný

395 dusičnan železitý

396 kyselina trihydrogenhlinitá

397 oxid manganistý

398 sulfid železitý

399 hydroxid trifluorothoričitý

400 thiokynatan amonný

401 fosforitan boritý

402 heptaoxodisíran draselný

403 kyselina hexaoxotelurová

404 kyselina trihydrogenfosforná

405 vanadičnan tridraselný

406 tetraoxovanadičnan draselný

407 dusičnan tetraammintitanitý

408 arsenitan tristříbrný

409 kyselina pentahydrogenjodistá

410 hydrogensiřičitan zinečnatý

411 chlorid antimoničný

412 hydrogenuhličitan amonný

413 chloritan železnatý

414 antimoničnan tridraselný

415 tetraoxoantimoničnan draselný

416 hydrogensiřičitan manganatý

417 hydrogenboritan disodný

418 hydroxid titaničitý

419 hydrogensulfid vápenatý

420 hydroxid cíničitý

421 chlorid barnatý

422 bromid rubidný

53

423 sulfid antimoničný

424 síran rubidný

425 bromičnan draselný

426 hydroxid amonný

427 hexachloroplatičitan amonný

428 křemičitan manganatý

429 kyselina křemičitá

430 hydrogenuhličitan vápenatý

431 kyselina trihydrogenfosforečná

432 kyselina tetrahydrogenkřemičitá

433 kyselina tetraoxokřemičitá

434 fosforečnan trisodný

435 bromid hořečnatý

436 chlornan vápenatý

437 hexachloroplatičitan draselný

438 křemičitan dizinečnatý

439 tetraoxokřemičitan zinečnatý

440 sulfid bismutitý

441 fosfan

442 molybdenan vápenatý

443 křemičitan zinečnatý

444 chlorid pentaammin-chlorokobaltitý

445 ammin-pentanitrokobaltitan draselný

446 dusičnan chlorozinečnatý

447 uhličitan strontnatý

448 chlorid seleničitý

449 dikarbid vápníku

450 chloristan cínatý

451 antimoničnan tricesný

452 chroman sodný

453 bromid cíničitý

454 sulfid hlinitý

455 oxid bromičný

456 oxid dusný

457 dusičnan tetraaquastříbrný

458 hydroxid strontnatý

459 dusitan hořečnatý

460 niobičnan železnatý

461 chlorid hořečnatý

462 thiosíran olovnatý

463 oxid telurový

464 uhličitan hořečnatý

465 hydrogensulfid železnatý

466 sulfid manganistý

467 chlorid olovičitý

468 kyselina dihydrogendichromová

469 kyselina heptaoxodichromová

470 hydrogensulfid hlinitý

54

471 siřičitan draselný

472 teluristan strontnatý

473 chlorid boritý

474 kyselina tetrachlorozlatitá

475 tetrachlorogalitan galný

476 hexakyanonikelnatan draselný

477 chlorid hexaaquachromitý

478 wolframan paladnatý

479 kyselina tetrahydrogensírová

480 kyselina pentaoxosírová

481 osman nikelnatý

482 fluorid thoričitý

483 molybdenistan barnatý

484 chlorid diamminstříbrný

485 uhličitan vápenatý

486 thiokyanatan železitý

487 kyselina pentahydrogenboritá

488 kyselina tetraoxoboritá

489 triammin-trijodokobaltitý komplex

490 kyselina trihydrogenboritá

491 tetraoxofosforečnan hlinitý

492 uhličitan molybdeničitý

493 jodid lithný

494 kyselina trihydrogendusitá

495 síran olovičitý

496 sulfid manganatý

497 pentachlorozlatitan sodný

498 kyselina boritá

499 sulfid amonný

500 vanadičnan olovnatý

501 kyanid amonný

502 hydrogensulfid železitý

503 kyselina chromová

504 uhličitan kobaltnatý

505 diantimoničnan tetradraselný

506 dihydrogenantimonitan sodný

507 hydrogenantimoničnan vápenatý

508 oxid tantaličný

509 hydroxid lantanitý

510 teluričitan cesný

511 bromičnan berylnatý

512 difosforečnan tetradraselný

513 heptaoxodifosforečnan draselný

514 hexafluorozirkoničitan amonný

515 hydrogenfosforitan distříbrný

516 tetrajodopaladnatan cesný

517 manganan draselný

518 bromid zlatitý

55

519 fluorid amonný

520 dihydrogendifosforečnan didraselný

521 sulfid molybdenový

522 kyselina olovičitá

523 oxid terbitý

524 thiokyanatan kademnatý

525 dusitan amonný

526 oxid chloristý

527 manganistan barnatý

528 hydrogensulfid olovnatý

529 křemičitan tetradraselný

530 oxid chlorečný

531 hexakyanoželeznatan sodný

532 bromid barnatý

533 chroman amonný

534 hydrogenantimonitan vápenatý

535 oxid stříbrný

536 kyselina trihydrogenfosforitá

537 hydrogenarseničnan vápenatý

538 hydroxid tetraamminpaladnatý

539 hydrogenseleničitan sodný

540 oxid thoričitý

541 dusičnan thalný

542 dusičnan yterbitý

543 dusičnan seleničitý

544 wolframan strontnatý

545 joditan chromitý

546 hexakyanoželeznatan titanitý

547 tetrachlorozlatitan vápenatý

548 hexafluorohlinitan olovičitý

549 pentachloroiridičitan amonný

550 arseničnan vápenatý

551 molybdenan hořečnatý

552 tetraoxofosforečnan vápenatý

553 fosforečnan ytritý

554 chroman zinečnatý

555 bromid thalitý

556 molybdenan amonný

557 bromid železitý

558 dusičnan kobaltnatý

559 hexakyanoželezitan draselný

560 síran hexaamminchromitý

561 kyselina tetrahydrogendiantimonitá

562 wolframan barnatý

563 bromid kademnatý

564 chlorid tetraamminstříbrný

565 cíničitan manganatý

566 hydroxid arsenitý

56

567 jodid amonný

568 tetraoxofosforečnan železnatý

569 síran vápenatý

570 uhličitan hexaaquanikelnatý

571 kyselina tetrahydrogencíničitá

572 kyselina dihydrogendisírová

573 jodid cíničitý

574 chlorid pentaammin-aquakobaltitý

575 sulfid nikelnatý

576 kyselina jodná

577 hydrogensiřičitan olovnatý

578 hexanitrokobaltitan sodný

579 oxid rhenistý

580 jodid thalitý

581 křemičitan zirkoničitý

582 chroman terbitý

583 arseničnan triamonný

584 difosforečnan diolovnatý

585 heptaoxodifosforečnan olovnatý

586 hexafluorokřemičitan barnatý

587 tetrajodokademnatan lithný

588 hexachlorocíničitan železitý

589 triammin-trichloronikelnatan antimonitý

590 teluran strontnatý

591 dihydrogenfosfornan vápenatý

592 fosforitan hafnitý

593 jodid platičitý

594 oxid rutheničitý

595 trihydrogenkřemičitan sodný

596 hydrogenfosforečnan vápenatý

597 oxid dusičný

598 síran měďný

599 hexahydroxocíničitan sodný

600 peroxid vodíku

601 kyanid železitý

602 kyselina trihydrogenchloritá

603 dusičnan tetraaquaměďnatý

604 jodid železitý

605 oxid jodistý

606 tantaličnan lithný

607 triammin-trichlorokobaltitý komplex

608 hexafluorokřemičitan sodný

609 tetrakyanonikl draselný

610 diammin-dichloroplatnatý komplex

611 chlorid hexaamminkobaltitý

612 hexahydroxoantimoničnan sodný

613 hexakyanomanganitan sodný

614 hexachlorocíničitan amonný

57

615 anion tetraoxofosforečnanový

616 anion fosforečnanový (3-)

617 anion jodičnanový

618 anion tetrafluorostříbrnanový

619 anion hexachlorocíničitanový

620 anion hydrogenuhličitanový

621 anion chlornanový

622 anion antimoničnanový

623 anion hexajodohlinitanový

624 anion hydrogensiřičitanový

625 kation tetraamminnikelnatý

626 anion kyanidový

627 anion jodistanový

628 anion osmičelanový

629 anion hydrogenmolybdenanový

630 anion hexachlorohlinitanový

631 kation diammin-tetraaquahlinitý

632 anion disíranový

633 anion křemičitanový

634 anion fosforečnanový (5-)

635 anion diarseničnanový (4-)

636 anion siřičitanový (4-)

637 anion dichromanový

638 anion hydrogensulfidový

639 anion dikyanostříbrnanový

640 anion arsenitanový (3-)

641 anion hydrogenfosforečnanový

642 anion hlinitanový (3-)

643 kation trifluorothoričitý

644 anion thiokynatanový

645 anion fosforitanový

646 anion teluranový (6-)

647 anion fosfornanový (3-)

648 anion vanadičnanový (3-)

649 kation tetraammintitaničitý

650 anion jodistanový (5-)

651 anion chloritanový

652 anion antimoničnanový (3-)

653 anion hydrogenboritanový

654 anion tetraoxokřemičitanový

655 kation pentaammin-chlorokobaltitý

656 anion ammin-pentanitrokobaltitanový

657 kation chlorozinečnatý

658 kation tetraaquastříbrný

659 anion teluristanový

660 anion tetrachlorogalitanový

661 anion hexakyanonikelnatanový

662 anion síranový (4-)

58

663 anion osmianový

664 anion molybdenistanový

665 kation diamminstříbrný

666 anion boritanový (5-)

667 anion tetraoxoboritanový

668 anion dusitanový (3-)

669 anion pentachlorozlatitanový

670 anion diantimoničnanový (4-)

671 anion dihydrogenantimonitanový

672 anion hydrogenantimoničnanový

673 anion difosforečnanový (4-)

674 anion hexafluorozirkoničitanový

675 anion hydrogenfosforitanový

676 anion tetrajodopaladnatanový

677 anion dihydrogendifosforečnanový

678 anion olovičitanový

679 anion hydrogenantimonitanový

680 anion fosforitanový (3-)

681 kation tetraamminpaladnatý

682 anion hydrogenseleničitanový

683 anion tetrachlorozlatitanový

684 anion hexafluorohlinitanový

685 anion pentachloroiridičitanový

686 kation hexaamminchromitý

687 anion diantimonitanový (4-)

688 kation tetraamminstříbrný

689 anion cíničitanový (4-)

690 kation pentaammin-aquakobaltitý

691 anion triammin-trichloronikelnatanový

692 anion chloritanový (3-)

693 kation tetraaquaměďnatý

694 anion tetrachloroplatnatanový

695 kation tetraamminplatnatý

59

2. Vyčíslování chemických rovnic

Chemická rovnice symbolicky znázorňuje chemickou reakci. Udává, které látky jsou

reaktanty (vstupují do reakce) a které produkty (výstupy) chemické reakce. Chemická rovnice

současně udává reakční stechiometrii, t.j. v jakém vzájemném molárním poměru reaktanty

do reakce vstupují a v jakém produkty vznikají. Např. rovnice

H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O (2.1)

vyjadřuje chemickou reakci neutralizace kyseliny sírové hydroxidem sodným za vzniku

síranu sodného a vody. Současně udává, že reaguje 1 molekula (látkové množství 1 mol)

kyseliny sírové se dvěma molekulami (s látkovým množstvím 2 moly) hydroxidu sodného

za vzniku 1 molekuly (látkového množství 1 mol) síranu sodného a 2 molekul (látkového

množství 2 moly) vody.

Uvedené informace ale podávají pouze chemické rovnice vyčíslené.

Rozlišujeme rovnice molekulové, v kterých jsou všechny zúčastněné látky uvedeny

ve formě molekul, a iontové, v kterých jsou některé nebo všechny zúčastněné látky uvedeny

ve formě iontů. Uvedená rovnice 2.1 je rovnicí molekulovou. Neutralizaci lze obecně popsat

iontovou rovnicí

H+ + OH

- = H2O (2.2).

Uvedené rovnice 2.1 a 2.2 jsou rovnice bez oxidačně redukční změny, neboť žádný

z prvků zúčastněných v reakcích nemění při reakci oxidační číslo. Při reakci

5 H2S + 2 HIO3 = 5 S + I2 + 6 H2O (2.3)

mění síra a jod své oxidační číslo. Síra mění své oxidační číslo z hodnoty -II na 0, jod

z V na 0. Síra v sirovodíku se oxiduje, jod v jodičnanu se redukuje. Jedná se tedy o redox

(redukčně-oxidační) reakci.

Správně vyčíslená chemická rovnice musí splňovat následující podmínky:

1) Počty atomů všech prvků, které se v rovnici vyskytují, musí být na obou stranách

rovnice stejné.

2) V případě iontové rovnice musí být na obou stranách rovnice stejný součet nábojů

iontů.

3) V případě redoxní rovnice musí být počet elektronů uvolněných redukčním činidlem

stejný jako počet elektronů spotřebovaných oxidačním činidlem.

Prvním krokem při vyčíslování chemické rovnice je rozhodnutí, zda se jedná o redox

reakci. K tomu je třeba určit oxidační čísla všech prvků na obou stranách rovnice. Pokud

žádný z prvků nemění při reakci oxidační číslo, jde o reakci bez oxidačně-redukční změny.

2.1 Vyčíslování chemických rovnic bez oxidačně-redukční změny

Vyčíslování chemických rovnic je založeno na výše uvedené první podmínce. Vysvětlení

bude předvedeno na reakci chloridu arsenitého, který reaguje s hydrogenuhličitanem

draselným za vzniku kyseliny trihydrogenarsenité, oxidu uhličitého a chloridu draselného.

Řešení spočívá v hledání stechiometrických koeficientů a, b, k, l, m podle rovnice

a AsCl3 + b KHCO3 = k H3AsO3 + l CO2 + m KCl (2.3).

60

Z výše uvedené první podmínky rovnosti počtu atomů na obou stranách platí rovnice

a = k udává rovnost atomů As na obou stranách rovnice

b = m K

b = l C

b = 3k H

3a = m Cl

3b = 3k + 2l O

Rovnic je vždy tolik, kolik druhů atomů se účastní reakce. V daném případě je rovnic šest.

Sestavování takové soustavy rovnic se většinou neprovádí. Stačí totiž zvolit se jeden

stechiometrický koeficient a ostatní koeficienty snadno dopočítat bilancováním jednotlivých

atomů, což není ve skutečnosti nic jiného než postupné řešení jednotlivých rovnic soustavy.

Zvolíme-li u uvedeného příkladu, že stechiometrický koeficient a=1, musí být počet atomů

arsenu na obou stranách rovnice stejný, proto je stechiometrický koeficient k rovněž roven

jedné:

1 AsCl3 + b KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + m KCl (2.4).

Porovnáním atomů vodíku na obou stranách je zřejmé, že koeficient b=3:

1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + m KCl (2.5).

Z porovnání atomů chloru na obou stranách plyne, že m = 3:

1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + l CO2 + 3 KCl (2.6)

a z porovnání atomů uhlíku na obou stranách rovnice plyne, že l=3:

1 AsCl3 + 3 KHCO3 = 1 H3AsO3 + 3 CO2 + 3 KCl (2.7).

Kontrolu lze provést bilancí atomů kyslíku na obou stranách rovnice:

3.3 = 3 + 3.2

9 = 9

V rovnici je při vyčíslování výhodné psát jednotkové stechiometrické koeficienty, i když

se ve výsledné formulaci rovnice vždy vynechávají.

Zjistíme-li v průběhu řešení, že volba prvního stechiometrického koeficientu s hodnotou

jedna nebyla vhodná, stačí většinou zvolit stechiometrický koeficient větší. Příkladem

je reakce chromanu draselného s kyselinou sírovou za vzniku dichromanu didraselného

a vody:

a K2CrO4 + b H2SO4 = k K2Cr2O7 + l K2SO4 + m H2O (2.8).

Pokud je zvolen stechiometrický koeficient a=1, musel by se stechiometrický koeficient

k rovnat jedné polovině. Protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, stačí zvolit

stechiometrický koeficient a=2 a potom platí:

2 K2CrO4 + b H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + l K2SO4 + m H2O (2.9).

Aby na pravé straně byly také celkem čtyři atomy draslíku, musí se stechiometrický

koeficient l=1:

2 K2CrO4 + b H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + 1 K2SO4 + m H2O (2.10).

61

Z porovnání atomů síry na obou stranách rovnice plyne pro b hodnota 1:

2 K2CrO4 + 1 H2SO4 = 1 K2Cr2O7 + 1 K2SO4 + m H2O (2.11)

a z porovnání atomů vodíku na obou stranách, že m = 1. Vyčíslená rovnice potom vypadá

následovně:

2 K2CrO4 + H2SO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O (2.12).

Kontrola pomocí atomů kyslíku vypadá takto:

2.4 + 4 = 7 + 4 + 1

12 = 12

Podobně se postupuje při řešení iontové rovnice, kdy je navíc třeba dodržet podmínku

stejného počtu celkových nábojů na obou stranách rovnice. Např. při reakci chromanu

v kyselém prostředí za vzniku dichromanu:

a CrO42-

+ b H+ = k Cr2O7

2- + (2.13).

Zvolíme stechiometrický koeficient a=2, potom se stechiometrický koeficient k=1:

2 CrO42-

+ b H+ = 1 Cr2O7

2- + (2.14).

Pro zachování rovnosti nábojů na obou stranách rovnice se musí b=2, protože celkový

počet nábojů na levé straně bude 2.(2-)+ 2.1= 2-, na pravé straně je celkový počet nábojů

rovněž 2-:

2 CrO42-

+ 2 H+ = Cr2O7

2- + (2.15).

Na levé straně rovnice nyní přebývají dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. Bilanci

rovnice lze vyrovnat doplněním jedné molekuly vody (bez náboje) na pravou stranu rovnice.

Konečná iontová rovnice má potom tvar:

2 CrO42-

+ 2 H+ = Cr2O7

2- + H2O (2.16).

2.2. Vyčíslování oxidačně-redukčních rovnic

Každá oxidačně-redukční rovnice sestává ze dvou dějů. Oxidující látka přibírá elektrony

a redukuje se, t.j. snižuje své oxidační číslo. Redukující látka uvolňuje elektrony a oxiduje se,

t.j. zvyšuje své oxidační číslo. Počet elektronů uvolněných při oxidaci se musí rovnat počtu

elektronů spotřebovaných při redukci. Tím je určen poměr látky redukované a látky

oxidované v rovnici.

A) Příkladem je reakce jodovodíku s kyselinou sírovou za vzniku síry a jodu:

a HI + b H2SO4 = k I2 + l S + (2.17).

Prvkem, který je oxidován, je jod, který přechází z oxidačního čísla -I na oxidační číslo 0.

Při oxidaci za vzniku jedné molekuly jodu se uvolní dva elektrony podle rovnice:

2 I- = I2 + 2 e

- (2.18).

Prvkem, který je redukován, je síra, která přechází z oxidačního čísla VI na oxidační číslo

0. K redukci potřebuje šest elektronů podle rovnice:

SVI

+ 6 e- = S

o (2.19).

62

K tomu, aby mohlo dojít k redukci jednoho atomu síry, je zapotřebí 6 elektronů, které lze

získat oxidací 6 molekul jodovodíku na 3 molekuly jodu podle rovnice 2.18 (vynásobením

rovnicemi třemi):

6 I- = 3 I2

o + 6 e

- (2.20).

Poměr atomů síry v molekule kyseliny sírové k atomům jodu v molekule jodovodíku musí

být proto 1:6, jinými slovy řečeno, poměr molekul kyseliny sírové k molekulám jodovodíku

musí být 1:6. Poměr molekul kyseliny sírové k molekulám jodu bude však 1:3:

6 HI + 1 H2SO4 = 3 I2 + 1 S + (2.21).

Z porovnání počtu atomů vodíku a kyslíku na levé a pravé stranš rovnice je zřejmé,

že na levé straně přebývá 8 atomů vodíku a čtyři atomy kyslíku. Bilanci lze vyrovnat

doplněním pravé strany rovnice o čtyři molekuly vody. Výsledná rovnice potom vypadá

takto:

6 HI + H2SO4 = 3 I2 + S + 4 H2O (2.22)

B) Jiným příkladem je reakce kobaltu s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu

kobaltnatého a oxidu dusnatého

a Co + b HNO3 = k Co(NO3)2 + l NO + (2.23).

Pří reakci dochází k oxidaci kobaltu za současného uvolnění dvou elektronů:

Co = Co2+

+ 2 e- (2.24).

a k redukci dusíku:

NV + 3 e

- = N

III (2.25).

Pro určení poměru atomů kobaltu a atomů redukovaného dusíku je v tomto případě nutné

nalézt nejmenší společný násobek elektronů uvolněných při oxidaci a elektronů

spotřebovaných při redukci, což je v uvedeném případě šest. Znamená to, že při oxidaci tří

atomů kobaltu se uvolní šest elektronů, které stačí zredukovat právě dva atom dusíku. Poměr

atomů kobaltu k atomům dusíku bude tedy 3:2. Popsaná úvaha se často znázoňuje

schematem:

Co = CoII + 2 e

- . 3 = 6 e

-

NV = N

III - 3 e

- . 2 = 6 e

-

Částečně vyčíslená rovnice potom vypadá takto:

3 Co + b HNO3 = k Co(NO3)2 + 2 NO + (2.26).

Při vyčíslování rovnice je nezbytné všimnout si skutečnosti, že pouze některé atomy

dusíku v kyselině dusičné podléhají redukci na oxid dusnatý. Ty atomy dusíku, které

přecházejí na dusičnan kobaltnatý, se neredukují. Vynásobení číslem dvě se tedy týká pouze

těch atomů, které se redukují na oxid dusnatý.

Z porovnání počtu atomů kobaltu na obou stranách rovnice je zřejmé, že stechiometrický

koeficient k=3:

3 Co + b HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO + (2.27).

Z porovnání počtu atomů dusíku na obou stranách rovnice plyne, že stechiometrický

koeficient b=8:

3 Co + 8 HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO + (2.28).

63

Porovnáním levé a pravé strany strany rovnice lze snadno zjistit přebytek osmi atomů

vodíku a čtyř atomů kyslíku. Bilance rovnice bude vyrovnána doplněním pravé strany rovnice

o čtyři molekuly vody. Konečné znění rovnice pak vypadá takto:

3 Co + 8 HNO3 = 3 Co(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O (2.29).

C) Příkladem, kdy se oxiduji současně dva druhy atomů, je reakce sulfidu arsenitého

s kyselinou dusičnou za vzniku síry, kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusnatého

podle rovnice:

a As2S3 + b HNO3 = k H3AsO4 + l S + m NO + (2.30).

V sulfidu arsenitém se oxiduje jak arsen, tak síra, přičemž poměr atomů síry a arsenu

je dán stechiometrickým složením sulfidu arsenitého. Schéma oxidace sulfidu arsenitého lze

znázornit: tímto schematem

2 AsIII

= 2 AsV + 4 e

-

As2S3 10 e-

3 S-II

= 3 S0 + 6 e

- .

Ve spojení s redukcí atomů dusíku vypadá oxidačně-redukční schéma takto:

As2S3 = 2 AsV + 3 S

0 + 10 e

-. 3 = 30 e

-

NV = N

II - 3 e

-.10 = 30 e

-

Pro částečné řešení rovnice 2.30 lze psát:

3 As2S3 + 10 HNO3 = k H3AsO4 + l S + m NO + (2.31).

Porovnáním počtu atomů síry, arsenu a dusíku na levé a pravé straně rovnice plyne pro

stechiometrické koeficienty, že k = 6,

l = 9 a m = 10

3 As2S3 + 10 HNO3 = 6 H3AsO4 + 9 S + 10 NO ... (2.32).

Porovnáním levé a pravé strany rovnice lze snadno spočítat, že na pravé straně přebývá

osm atomů vodíku a čtyři atomy kyslíku. Bilance bude vyrovnána připsáním čtyř molekul

vody na levou stranu rovnice. Výsledná rovnice bude vypadat takto:

3 As2S3 + 10 HNO3 + 4 H2O = 6 H3AsO4 + 9 S + 10 NO (2.33).

D) Příkladem oxidačně-redukční iontové rovnice je např. rozklad mangananových iontů

v kyselém prostředí na ionty manganistanové a oxid manganičitý:

a MnO42-

+ b H3O+ = k MnO4

- + l MnO2 + m H2O (2.34).

Jde o reakci označovanou jako disproporcionační, kdy se tatáž látka oxiduje i redukuje.

Schéma oxidace i redukce vypadá takto:

MnVI

= MnVII

+ e- .2 = 2e

-

MnVI

= MnIV

- 2e-. 1 = -2e

-

K tomu, aby proběhla redukce jedné molekuly mangananu na oxid manganičitý,

je zapotřebí dvou elektronů, které se získají oxidací dvou molekul mangananu

na manganistan. Celkem tedy reagují tři molekuly mangananu:

64

3 MnO42-

+ b H3O+ = 2 MnO4

- + 1 MnO2 + m H2O (2.35).

K zachování podmínky rovnosti nábojů na obou stranách rovnice musí platit:

3.(2-) + b.(1+) = 2- (2.36).

Řešení rovnice 2.36 je b = 4. Potom částečně vyčíslená rovnice 2.34 vypadá takto:

3 MnO42-

+ 4 H3O+ = 2 MnO4

- + 1 MnO2 + m H2O (2.37).

Z podmínky rovnosti atomů vodíku na obou stranách rovnice plyne, že stechiometrický

koeficient m je roven šesti a výsledná rovnice vypadá takto

3 MnO42-

+ 4 H3O+ = 2 MnO4

- + MnO2 + 6 H2O (2.38).

Kontrola provedená pomocí počtu atomů kyslíku:

3.4 + 4.1 = 2.4 + 2 + 6

16 = 16 (2.39).

2.3 Příklady pro ověřování znalostí vyčíslování chemických rovnic

V následujících tabulkách jsou příklady na procvičování vyčíslování chemických rovnic

ve dvou variantách. První variantou je tabulka č. XII kdy student sestavuje a vyčísluje rovnici

podle názvů reaktantů a produktů, druhou variantou je tabulka č. XIII, kdy student sestavuje

a vyčísluje rovnici podle vzorců reaktantů. Pro dané pořadové číslo se vždy jedná o tutéž

rovnici. Správné řešení je uvedeno v třetí tabulce č. XIV.

Tabulka č. XII. Vyčíslete rovnici podle zadání. Řešení je uvedeno v tabulce č. XI.

Pořadí č.

1 Amoniak reaguje s bromem za vzniku bromidu amonného a dusíku

2 Amoniak reaguje s hydrogensulfidem amonným a sulfidem arsenitým za vzniku trithioarsenitanu triamonného

3 Amoniak reaguje s oxidem seleničitým za vzniku selenu a dusíku

4 Amoniak reaguje s oxidem měďnatým za vzniku mědi a dusíku

5 Anion hydrogensiřičitanový reaguje s aniontem hydrogensulfidovým za vzniku

aniontu thiosíranového

6 Anion bismutičnanový reaguje s kationtem manganatým v kyselém prostředí za vzniku aniontu manganistanového a kationtu bismutitého

7 Anion bromičnanový reaguje s aniontem bromidovým v kyselém prostředí za vzniku

bromu

8 Anion bromidový reaguje s aniontem dichromanovým (2-) v kyselém prostředí za

vzniku bromu a chromité soli

9 Anion bromidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za

vzniku bromu a kationtu manganatého

10 Anion dichromanový (2-) a jodidový reagují v kyselém prostředí za vzniku jodu a

kationtu chromitého

11 Anion dichromanový (2-) reaguje s kationtem železnatým v kyselém prostředí za vzniku kationtu chromitého a kationtu železitého

12 Anion dichromanový (2-) reaguje s kyselinou sírovou za vzniku oxidu chromového a

aniontu hydrogensíranového

65

13 Anion dichromanový (2-) reaguje se sulfanem v kyselém prostředí za vzniku kationtu

chromitého a síry

14 Anion dusitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu dusičnanového a kationtu manganatého

15 Anion dusitanový reaguje s kationtem amonným za vzniku dusíku

16 Anion hexakyanoželeznatý (4-) reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu hexakynoželezitanového (3-) a kationtu manganatého

17 Anion hydrogenfosforečnanový (2-) reaguje s kationtem zinečnatým za vzniku tetraoxofosforečnanu zinečnatého a aniontu dihydrogenfosforečnanového

18 Anion hydroxidový reaguje a oxidem rutheničelým za vzniku aniontu ruthenanového

a kyslíku

19 Anion hydroxidový reaguje s kationtem stříbrným za vzniku oxidu stříbrného

20 Anion hydroxidový reaguje s kationtem železitým za vzniku hydroxidu železitého

21 Anion hydroxidový reaguje se sulfidem antimonitým za vzniku aniontu antimonitanového (3-) a aniontu trithioantimonitanového (3-)

22 Anion chromanový reaguje s peroxidem vodíku v kyselém prostředí za vzniku kyslíku

a kationtu chromitého

23 Anion chromanový reaguje v kyselém prostředí za vzniku aniontu dichromanového

(2-)

24 Anion jodičnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku jodu

25 Anion jodidový reaguje s aniontem manganistanovým za vzniku oxid-dihydroxidu manganičitého a aniontu jodičnanového

26 Anion manganistanový reaguje s arsenitanem trithallným v kyselém prostředí za vzniku kationtu manganatého a kationtu thallitého a tetraoxoarseničnanu thallitého

27 Anion manganistanový reaguje s bromidem železnatým v kyselém protředí za vzniku bromu a kationtu manganatého a kationtu železitého

28 Anion manganistanový reaguje s glycerolem (1,2,3-propantriol; C3H8O3) v alkalickém prostředí za vzniku aniontu mangananového a uhličitanového

29 Anion manganistanový reaguje s kationtem cínatým v kyselém prostředí za vzniku

kationtu cíničitého a manganatého

30 Anion manganistanový reaguje s kationtem železnatým v kyselém prostředí za vzniku kationtu manganatého a kationtu železitého

31 Anion manganistanový reaguje s peroxidem vodíku v kyselém prostředí za vzniku

kationtu manganatého a kyslíku

32 Anion manganistanový reaguje se sirovodíkem v kyselém prostředí za vzniku

kationtu manganatého a síry

33 Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem ceritým za vzniku aniontu

síranového a kationtu ceričitého

34 Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem chromitým za vzniku aniontu dichromanového (2-) a aniontu síranového

35 Anion peroxodisíranový (2-) reaguje s kationtem manganatým za vzniku aniontu

manganistanového a síranového

36 Anion thiosíranový reaguje s chlorem v alkalickém prostředí za vzniku aniontu

chloridového a síranového

37 Anion thiosíranový se v kyselém prostředí rozkládá za vzniku oxidu siřičitého a síry

38 Arsen reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu

dusnatého

66

39 Arseničnan tristříbrný reaguje s kyselinou sírovou a zinkem za vzniku arsanu, síranu

zinečnatého a stříbra

40 Arsenitan triměďný reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu měďnatého, kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusnatého

41 Bismut reaguje s kyselinou sírovou za vzniku oxidu siřičitého a síranu bismutitého

42 Brom reaguje s oxidem arsenitým za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a kyseliny

bromovodíkové

43 Bromid arsenitý reaguje s dichromanem didraselným a kyselinou sírovou za vzniku kyseliny bromičné, kyseliny tetrahydrogendiarseničné, síranu chromitého a síranu

draselného

44 Dichlorid-dioxid chromový reaguje s hydroxidem sodným za vzniku chromanu

sodného a chloridu sodného

45 Dichlorid-dioxid chromový reaguje s vodou za vzniku aniontu dichromanového (2-) a

aniontu chloridového

46 Dichroman didraselný reaguje s chloridem sodným a kyselinou sírovou za vzniku dichloridu-dioxidu chromového, hydrogensíranu draselného a hydrogensíranu

sodného

47 Dichroman didraselný reaguje s kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloru, chloridu

draselného a chloridu chromitého

48 Dichroman rtuťnatý reaguje s chloridem cínatým a kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloridu rtuťného (dimer), chloridu chromitého a chloridu cíničitého

49 Dichromitan železnatý reaguje s kyslíkem a uhličitanem draselným za vzniku chromanu draselného, oxidu uhličitého a oxidu železitého

50 Disulfid železa reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny sírové, oxidu

dusnatého a síranu železitého

51 Disulfid železa reaguje s kyslíkem za vzniku oxidu železitého a oxidu siřičitého

52 Dusičnan amonný reaguje s fosforečnanem trisodným, kyselinou dusičnou a wolframanem sodným za vzniku fosforečnano-dodekawolframanu triamonného (NH4)3PW12O40 a dusičnanu sodného

53 Dusičnan bismutitý reaguje s jodidem draselným za vzniku jodid-oxidu bismutitého, kyseliny dusičné a dusičnanu draselného

54 Dusičnan bismutitý reaguje s uhličitanem sodným za vzniku dusičnanu sodného, oxidu uhličitého a uhličitan-hydroxidu bismutitého

55 Dusičnan draselný reaguje s hydroxidem draselným a hliníkem za vzniku amoniaku a

tetrahydroxohlinitanu draselného

56 Dusičnan draselný reaguje s oxidem chromitým a uhličitanem draselným za vzniku dusitanu draselného, chromanu draselného a oxidu uhličitého

57 Dusičnan olovnatý reaguje s hydroxidem sodným za vzniku hydroxidu olovnatého a

dusičnanu sodného

58 Dusičnan olovnatý se rozkládá za vzniku kyslíku, oxidu dusičitého a olovnatého

59 Dusičnan rhoditý se rozkládá na kyslík, oxid dusičitý a oxid rhoditý

60 Dusičnan sodný reaguje se sodíkem za vzniku oxidu sodného a dusíku

61 Dusičnan uranylu (2+) reaguje s hydroxidem sodným za vzniku diurananu sodného a

dusičnanu sodného

62 Dusík reaguje s vodíkem za vzniku amoniaku

63 Dusitan draselný reaguje s hydroxidem draselným a se zinkem za vzniku amoniaku a tetrahydroxozinečnatanu draselného

64 Fluorid boritý reaguje s vodou za vzniku aniontu tetrafluoroboritanového a kyseliny

67

trihydrogenborité

65 Fluorid křemičitý reaguje s vodou za vzniku aniontu hexafluorokřemičitanového (2-)

a oxidu křemičitého

66 Fluorid rheniový reaguje s vodou za vzniku kyseliny rhenisté, oxidu rheničitého a

fluorovodíku

67 Fluorid-tris(fosforečnan)pentavápenatý reaguje s kyselinou sírovou za vzniku dihydrogenfosforečnanu vápenatého, síranu vápenatého a fluorovodíku

68 Fosfan reaguje s chlorem za vzniku chloridu fosforečného a chlorovodíku

69 Fosfid železnatý reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu železitého, oxidu dusnatého a tetraoxofosforečnanu železitého

70 Hliník reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a s thiosíranem sodným za vzniku chloridu hlinitého, chloridu sodného a sulfanu

71 Hliník reaguje s oxidem olovičitým za vzniku olova a oxidu hlinitého

72 Hydrogenuhličitan draselný reaguje s chloridem arsenitým za vzniku chloridu draselného, kyseliny trihydrogenarsenité a oxidu uhličitého

73 Hydroxid vápenatý reaguje s oxidem uhelnatým a síranem sodným za vzniku

mravenčanu sodného a síranu vápenatého

74 Hydroxid draselný a chlorid amonný reagují s tetrajodortuťnatanem didraselným za vzniku hydrátu jodid-nitridu dirtuťnatého, jodidu draselného a chloridu draselného

75 Hydroxid draselný reaguje s oxidem zinečnatýn za vzniku tetrahydroxozinečnatanu

draselného

76 Hydroxid olovnatý reaguje s chlorem a hydroxidem sodným za vzniku oxidu

olovičitého a chloridu sodného

77 Hydroxid sodný reaguje se síranem amonným za vzniku amoniaku a síranu sodného

78 Chlor reaguje s jodem za vzniku kyseliny jodičné a kyseliny chlorovodíkové

79 Chlor reaguje s oxidem boritým a uhlíkem za vzniku chloridu boritého a oxidu

uhelnatého

80 Chlor reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku chloridu titaničitého a oxidu

uhelnatého

81 Chlor reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku chloridu titaničitého a oxidu

uhličitého

82 Chlorečnan draselný reaguje s oxidem manganičitým a uhličitanem draselným za vzniku chloridu draselného, mangananu draselného a oxidu uhličitého

83 Chlorid rheničný reaguje s vodou za vzniku chlorovodíku, kyseliny rhenisté a oxidu

rheničitého

84 Chlornan vápenatý reaguje s chlorovodíkem za vzniku chloridu vápenatého a chloru

85 Chlornan vápenatý reaguje s peroxidem sodíku za vzniku hydroxidu vápenatého,

chloridu sodného a kyslíku

86 Jod reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny jodičné a oxidu dusnatého

87 Kadmium reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu amonného a dusičnanu

kademnatého

88 Karbid tetraboru reaguje s oxidem titaničitým a uhlíkem za vzniku diboridu titanu a

oxidu uhelnatého

89 Karbid triželeza reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu železitého, oxidu

dusičitého a oxidu uhličitého

90 Kation amonný reaguje s oxidem hořečnatým za vzniku amoniaku a kationtu

hořečnatého

91 Kation antimonitanový reaguje se sirovodíkem za vzniku sulfidu antimonitanového

68

92 Kation bismutitý reaguje s kationtem cínatým za vzniku bismutu a kationtu cíničitého

93 Kation bismutitý reaguje s vodným roztokem amoniaku za vzniku hydroxidu

bismutitého a kationtu amonného

94 Kation chromitý reaguje s peroxidem vodíku v alkalickém prostředí za vzniku aniontu

chromanového

95 Kyselina bromovodíková reaguje s kyselinou sírovou za vzniku bromu a oxidu

siřičitého

96 Kyselina dusičná reaguje s kyselinou sírovou a síranem železnatým za vzniku síranu

železitého a oxidu dusnatého

97 Kyselina dusičná reaguje s oxidem olovičitým a sulfidem molybdeničitým za vzniku dusičnanu olovnatého, kyseliny molybdenové a síranu olovnatého

98 Kyselina dusičná reaguje s trithioarsenitanem tridraselným za vzniku arseničnanu tridraselného, kyseliny sírové a oxidu dusnatého

99 Kyselina dusičná reaguje se rtutí za vzniku dusičnanu dirtuťného (dimer) a oxidu

dusnatého

100 Kyselina dusičná reaguje se rtutí za vzniku dusičnanu rtuťnatého a oxidu dusičitého

101 Kyselina dusičná reaguje se sírou za vzniku kyseliny sírové a oxidu dusičitého

102 Kyselina dusičná reaguje se sírou za vzniku oxidu siřičitého a oxidu dusnatého

103 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny sírové, kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu dusičitého

104 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny

trihydrogenarseničné, síry a oxidu dusnatého

105 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem bismutitým za vzniku dusičnanu bismutitého,

oxidu dusnatého a síry

106 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem cínatým za vzniku kyseliny dihydrogencíničité,

kyseliny sírové a oxidu dusičitého.

107 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem cínatým za vzniku kyseliny dihydrogencíničité,


108 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďným za vzniku dusičnanu měďnatého,


109 Kyselina dusičná rozpouští stříbro za vzniku dusičnanu stříbrného a oxidu dusnatého

110 Kyselina chloristá reaguje s oxidem fosforečným za vzniku oxidu chloristého a

kyseliny hydrogenfosforečné

111 Kyselina chlorovodíková reaguje s manganistanem draselným za vzniku chloru, chloridu draselného a chloridu manganatého

112 Kyselina chlorovodíková reaguje s oxidem manganičitým za vzniku chloru a chloridu

manganatého

113 Kyselina jodičná reaguje s peroxidem vodíku za vzniku kyslíku a jodu

114 Kyselina jodičná reaguje se sirovodíkem za vzniku síry, jodu a vody

115 Kyselina sírová reaguje s chromanem draselným za vzniku dichromanu didraselného

a síranu draselného

116 Kyselina sírová reaguje s manganistanem draselným za vzniku síranu draselného,

oxidu manganičitého a trikyslíku

117 Kyselina sírová reaguje s oxidem arsenitým a se zinkem za vzniku arsanu a síranu

zinečnatého

118 Kyselina sírová reaguje s oxidem chromovým za vzniku síranu chromitého a kyslíku

119 Kyselina sírová reaguje s oxidem stříbrnatým a síranem manganatým za vzniku manganistanu stříbrného a síranu stříbrného

69

120 Kyselina sírová reaguje s tetraoxofosforečnanem vápenatým za vzniku kyseliny trihydrogenfosforečné a síranu vápenatého

121 Kyselina sírová reaguje se rtutí za vzniku síranu rtuťnatého a oxidu siřičitého

122 Kyselina sírová reaguje se sulfidem sodným za vzniku síranu sodného a sulfanu

123 Kyselina šťavelová reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku kationtu manganatého a oxidu uhličitého

124 Kyselina trihydrogenarsenitá reaguje se sirovodíkem za vzniku sulfidu arsenitého

125 Kyselina trihydrogenboritá reaguje s uhličitanem sodným za vzniku tetraboritanu

disodného a oxidu uhličitého

126 Kyselina trihydrogenfosforečná reaguje s uhličitanovým aniontem za vzniku aniontu dihydrogenfosforečnanového a oxidu uhličitého

127 Kyslík reaguje s telanem za vzniku oxidu teluričitého

128 Kyslík reaguje se sulfidem molybdeničitým za vzniku oxidu molybdenového a oxidu

siřičitého

129 Oxid křemičitý reaguje s tetraoxofosforečnanem trivápenatýn a uhlíkem za vzniku fosforu, oxidu uhelnatého a křemičitanu vápenatého

130 Oxid sírový reaguje s oxidem vápenatým za vzniku síranu vápenatého

131 Oxid siřičitý reaguje s uhlíkem za vzniku sulfidu uhličitého a oxidu uhelnatého

132 Oxid uhelnatý reaguje se sulfidem nikelnatým v alkalickém prostředí za vzniku aniontu sulfidového, aniontu uhličitanového a tetrakarbonylniklu

133 Sulfid arsenitý reaguje s uhličitanem amonným za vzniku arsenitanu triamonného, trithioarsenitanu triamonného a hydrogenuhličitanu amonného

134 Trioxojodičnan barnatý se rozkládá na hexaoxojodistan barnatý, jod a kyslík

135 Dusičnan draselný reaguje s hydroxidem draselným a oxidem chromitým za vzniku chromanu draselného a dusitanu draselného

136 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďným za vzniku dusičnanu měďnatého,

kyseliny sírové a oxidu dusnatého

137 Kyselina šťavelová [ (COOH)2 ]reaguje s manganistanem draselným a kyselinou sírovou za vzniku síranu manganatého, síranu draselného a oxidu uhličitého

138 Kyselina dusičná reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a sulfidem rtuťnatým za vzniku chloridu rtuťnatého, oxidu dusnatého a síry

139 Chlor reaguje s hydroxidem sodným a síranem chromitým za vzniku chromanu sodného, chloridu sodného a síranu sodného

140 Jod reaguje s hydroxidem barnatým za vzniku jodidu barnatého a jodičnanu

barnatého

141 Kyselina dusičná reaguje s mědí za vzniku dusičnanu měďnatého a oxidu dusnatého

142 Hydrogenuhličitan draselný reaguje s oxidem arsenitým a jodem za vzniku oxidu arseničného, jodidu draselného a oxidu uhličitého

143 Dihydrogendiantimoničnan didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloridu antimonitého, chloridu draselného a jodu

144 Hořčík reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku dusičnanu hořečnatého a oxidu

dusnatého

145 Dichroman didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou sírovou za vzniku síranu draselného, síranu chromitého a jodu

70

146 Kyselina chloristá reaguje s kyselinou siřičitou za vzniku kyseliny chlorovodíkové a

kyseliny sírové

147 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem arsenitým za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné, kyseliny sírové a oxidu dusnatého

148 Arsan reaguje s kyselinou dusičnou za vzniku kyseliny trihydrogenarseničné a oxidu

dusičitého

149 Kyselina dusičná reaguje se sulfidem měďnatým za vzniku dusičnanu měďnatého,

kyseliny sírové a oxidu dusnatého

150 Dichroman didraselný reaguje s kyselinou sírovou a sulfanem za vzniku síranu

draselného, síranu chromitého a síry

151 Dichroman didraselný reaguje s jodidem draselným a kyselinou chlorovodíkovou za vzniku chloridu draselného, chloridu chromitého a jodu

152 Hydroxid draselný reaguje s chlorečnanem draselným a oxidem manganičitým za vzniku mangananu draselného a chloridu draselného

153 Chlorid antimonitý reaguje s kyselinou chlorovodíkovou a manganistanem draselným za vzniku chloridu manganatého, chloridu draselného a chloridu antimoničného

154 Hydrogenuhličitan sodný reaguje s chloridem fosforitým a jodem za vzniku difosforičitanu tetrasodného, jodidu sodného, chloridu sodného a oxidu uhličitého

155 Kyselina dusičná reaguje s oxidem olovičitým a síranem manganatým za vzniku kyseliny manganisté, síranu olovnatého a dusičnanu olovnatého

156 Dusitan sodný reaguje s jodidem draselným a kyselinou sírovou za vzniku jodu, oxidu dusnatého, síranu draselného a síranu sodného

157 Kyselina chlorovodíková reaguje s manganistanem draselným a siřičitanem draselným za vzniku chloridu draselného, chloridu manganatého a síranu draselného

158 Chlorid cínatý reaguje s chloridem zlatitým za vzniku kyseliny chlorovodíkové, oxidu

cíničitého a zlata

159 Dichroman didraselný reaguje s kyselinou dichromovou a thiokyanatanem draselným za vzniku oxidu chromitého, oxidu dusičitého, oxidu uhličitého a síranu draselného

160 Dusičnan draselný reaguje se sírou a uhlíkem za vzniku dusíku, oxidu uhličitého a

sulfidu draselného

161 Chlor reaguje s hydroxidem draselným za vzniku chlorečnanu draselného a chloridu

draselného.

162 Anion chlornanový reaguje s aniontem chromitanovým v alkalickém prostředí za vzniku aniontu chloridového a aniontu chromanového

163 Amoniak reaguje s kationtem tetraaquaměďnatým za vzniku kationtu

tetraamminměďnatého

164 Dusičnan amonný se rozpadá na dusík a kyslík

165 Dusičnan amonný se rozpadá na oxid dusný a vodu

166 Dusitan amonný se rozkládá na dusík

167 Amoniak reaguje s chloridem titaničitým za vzniku dusíku, chloridu amonného a

nitridu titanitého

168 Amoniak reaguje s kationtem amminstříbrným za vzniku kationtu diamminstříbrného

169 Síran barnatý reaguje s uhličitanem sodným a uhlíkem za vzniku oxidu uhelnatého, sulfidu sodného a uhličitanu barnatého

170 Anion cínatanový reaguje s hydroxidem bismutitým za vzniku aniontu cíničitanového

a bismutu

171 Anion tetrathioarseničnanový (3-) se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid arseničný

a sulfan

71

172 Anion tetrathioantimoničnanový (3-) se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid

antimoničný a sulfan

173 Anion trithiocíničitanový se v kyselém prostředí rozkládá na sulfid cíničitý a sirovodík

174 Kation manganatý reaguje s oxidem olovičitým v kyselém prostředí za vzniku aniontu manganistanového a kationtu olovnatého

175 Anion jodidový reaguje s jodidem bismutitým za vzniku aniontu

tetrajodobismutitanového

176 Anion hexakyanoželeznatanový reaguje s kationtem železitým za vzniku

hexakyanoželeznatanu železitého

177 Anion jodidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku

jodu a kationtu manganatého

178 Anion bromidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za

vzniku bromu a kationtu manganatého

179 Anion manganistanový reaguje s aniontem siřičitanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu síranového a kationtu manganatého

180 Anion tetrachloroantimonitanový reaguje se zinkem za vzniku aniontu chloridového,

antimonu a kationtu zinečnatého

181 Anion dusičnanový reaguje se zinkem v kyselém prostředí za vzniku amoniaku a

kationtu zinečnatého

182 Anion chlorečnanový reaguje se zinkem v kyselém prostředí za vzniku aniontu

chloridového a kationtu zinečnatého

183 Anion dusitanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředi za vzniku jodu a

oxidu dusnatého

184 Anion manganistanový reaguje s aniontem thiosíranovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu síranového a kationtu manganatého

185 Anion kyanidový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu kyanatanového a kationtu manganatého

186 Anion dusitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu dusičnanového a kationtu manganatého

187 Anion hydrogenfosforitanový(2-) reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu hydrogenfosforečnanového(2-) a kationtu manganatého

188 Anion dihydrogenarsenitanový reaguje s aniontem manganistanovým v kyselém prostředí za vzniku aniontu dihydrogenarseničnanového a kationtu manganatého

189 Anion siřičitanový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu

síranového

190 Anion thiosíranový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu

síranového

191 Anion hydrogenfosforitanový(2-) reaguje s jodem za vzniku aniontu hydrogenfosforečnanového(2-) a aniontu jodidového

192 Anion dihydrogenarsenitanový reaguje s jodem za vzniku aniontu

dihydrogenarseničnanového a aniontu jodidového

193 Anion sulfidový reaguje s jodem za vzniku aniontu síranového a aniontu jodidového

194 Anion hexaamminželeznatanový(4-) reaguje s jodem za vzniku aniontu hexaamminželezitanového(3-) a aniontu jodidového

195 Anion kyanidový reaguje s jodem za vzniku aniontu jodidového a aniontu

kyanatanového

196 Anion arseničnanový(3-) reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku

aniontu arsenitanového(3-) a jodu

72

197 Anion chlorečnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku

aniontu chloridového a jodu

198 Anion dusičnanový reaguje s aniontem jodidovým v kyselém prostředí za vzniku jodu

a oxidu dusičitého

199 Anion jodidový reaguje s kationtem měďnatým za vzniku jodidu měďného a jodu

200 Anion jodidový reaguje s kationtem železitým za vzniku jodu a kationtu železnatého

201 Anion dusičnanový se redukuje hliníkem v alkalickém prostředí za vzniku aniontu tetrahydroxohlinitanového a amoniaku

Tabulka č. XIII. Vyčíslete rovnici podle zadání. Řešení je uvedeno v tabulce č. XIV.

Číslo rovnice

1 NH3 + Br2 = NH4Br + N2

2 As2S3 + NH4HS + NH3 = (NH4)3AsS3

3 NH3 + SeO2 = Se + N2 + H2O

4 CuO + NH3 = Cu + N2 + H2O

5 HS- + HSO3- = S2O3

2- + H2O

6 BiO3- + Mn2+ + H+ = MnO4

- + Bi3+ + H2O

7 BrO3- + Br- + H+ = Br2 + H2O

8 Br- + Cr2O72- + H+ = Br2 + Cr3+ + H2O

9 Br- + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + H2O

10 Cr2O72- + I- + H+ = I2 + Cr3+ + H2O

11 Cr2O72- + Fe2+ + H+ = Fe3+ + Cr3+ + H2O

12 Cr2O72- + H2SO4 = CrO3 + HSO4

- + H2O

13 Cr2O72- + H2S + H+ = S + Cr3+ + H2O

14 NO2- + MnO4

- + H+ = NO3- + Mn2+ + H2O

15 NH4+ + NO2

- = N2 + H2O

16 [Fe(CN)6]4- + MnO4

- + H+ = [Fe(CN)6]3- + Mn2+ + H2O

17 HPO42- + Zn2+ = Zn3(PO4)2 + H2PO4

-

18 RuO4 + OH- = RuO42- + H2O + O2

19 Ag+ + OH- = Ag2O + H2O

20 Fe3+ + OH- = Fe(OH)3

21 OH- + Sb2S3 = SbO33- + SbS3

3- + H2O

22 CrO42- + H2O2 + H+ = Cr3+ + O2 + H2O

23 CrO42- + H+ = Cr2O7

2- + H2O

24 I- + IO3- + H+ = I2 + H2O

25 I- + MnO4- + H2O = IO3

- + MnO(OH)2 + OH-

26 MnO4- + Tl3AsO3 + H+ = Mn2+ + Tl3+ + TlAsO4 + H2O

27 FeBr2 + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + Fe3+ + H2O

73

28 C3H8O3 + MnO4- + OH- = CO3

2- + MnO42- + H2O

29 Sn2+ + MnO4- + H+ = Sn4+ + Mn2+ + H2O

30 MnO4- + Fe2+ + H+ = Mn2+ + Fe3+ + H2O

31 MnO4- + H2O2 + H+ = Mn2+ + O2 + H2O

32 MnO4- + H2S + H+ = Mn2+ + S + H2O

33 S2O82- + Ce3+ = Ce4+ + SO4

2-

34 S2O82- + Cr3+ + H2O = Cr2O7

2- + SO42- + H+

35 Mn2+ + S2O82- + H2O = MnO4

- + SO42- + H+

36 S2O32- + Cl2 + OH- = SO4

2- + Cl- + H2O

37 S2O32- + H+ = H2O + SO2 + S

38 As + HNO3 + H2O = H3AsO4 + NO

39 Ag3AsO4 + Zn + H2SO4 = Ag + AsH3 + ZnSO4 + H2O

40 Cu3AsO3 + HNO3 = Cu(NO3)2 + H3AsO4 + NO + H2O

41 Bi + H2SO4 = Bi2(SO4)3 + SO2 + H2O

42 Br2 + As2O3 + H2O = H3AsO4 + HBr

43 AsBr3 + H2SO4 + K2Cr2O7 = HBrO3 + H4As2O7 + Cr2(SO4)3 + K2SO4 + H2O

44 CrCl2O2 + NaOH = Na2CrO4 + NaCl + H2O

45 CrCl2O2 + H2O = Cr2O72- + Cl- + H+

46 K2Cr2O7 + NaCl + H2SO4 = CrCl2O2 + KHSO4 + NaHSO4 + H2O

47 K2Cr2O7 + HCl = Cl2 + CrCl3 + KCl + H2O

48 HgCr2O7 + SnCl2 + HCl = Hg2Cl2 + CrCl3 + SnCl4 + H2O

49 FeCr2O4 + O2 + K2CO3 = K2CrO4 + CO2 + Fe2O3

50 FeS2 + HNO3 = Fe2(SO4)3 + H2SO4 + NO + H2O

51 FeS2 + O2 = Fe2O3 + SO2

52 Na2WO4 + Na3PO4 + HNO3 + NH4NO3 = (NH4)3PW12O40 + NaNO3 + H2O

53 Bi(NO3)3 + KI + H2O = Bi(I)O + HNO3 + KNO3

54 Bi(NO3)3 + Na2CO3 + H2O = NaNO3 + BiCO3(OH) + CO2

55 KNO3 + Al + KOH + H2O = NH3 + K[Al(OH)4]

56 KNO3 + Cr2O3 + K2CO3 = KNO2 + K2CrO4 + CO2

57 Pb(NO3)2 + NaOH = Pb(OH)2 + NaNO3

58 Pb(NO3)2 = NO2 + PbO + O2

59 Rh(NO3)3 = Rh2O3 + NO2 + O2

60 NaNO3 + Na = Na2O + N2

61 NaOH + UO2(NO3)2 = Na2U2O7 + NaNO3 + H2O

62 N2 + H2 = NH3

63 KNO2 + Zn + KOH + H2O = NH3 + K2[Zn(OH)4]

64 BF3 + H2O = H+ + H3BO3 + [BF4]-

74

65 SiF4 + H2O = [SiF6]2- + SiO2 + H+

66 ReF6 + H2O = HReO4 + ReO2 + HF

67 Ca5F(PO4)3 + H2SO4 = Ca(H2PO4)2 + CaSO4 + HF

68 PH3 + Cl2 = PCl5 + HCl

69 Fe3P2 + HNO3 = FePO4 + Fe(NO3)3 + NO + H2O

70 Al + HCl + Na2S2O3 = AlCl3 + NaCl + H2S + H2O

71 Al + PbO2 = Pb + Al2O3

72 AsCl3 + KHCO3 = H3AsO3 + CO2 + KCl

73 CO + Ca(OH)2 + Na2SO4 = HCOONa + CaSO4

74 K2[HgI4] + NH4Cl + KOH = Hg2IN.H2O + KI + KCl + H2O

75 KOH + ZnO + H2O = K2[Zn(OH)4]

76 Cl2 + Pb(OH)2 + NaOH = PbO2 + NaCl + H2O

77 NaOH + (NH4)2 SO4 = NH3 + Na2SO4 + H2O

78 Cl2 + I2 + H2O = HCl + HIO3

79 Cl2 + C + B2O3 = CO + BCl3

80 Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO

81 Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO2

82 KClO3 + MnO2 + K2CO3 = KCl + K2MnO4 + CO2

83 ReCl5 + H2O = HReO4 + ReO2 + HCl

84 Ca(ClO)2 + HCl = CaCl2 + Cl2 + H2O

85 Na2O2 + Ca(ClO)2 + H2O = Ca(OH)2 + NaCl + O2

86 I2 + HNO3 = HIO3 + NO + H2O

87 Cd + HNO3 = Cd(NO3)2 + NH4NO3 + H2O

88 TiO2 + B4C + C = TiB2 + CO

89 Fe3C + HNO3 = Fe(NO3)3 + CO2 + NO2 + H2O

90 NH4+ + MgO = NH3 + Mg2+ + H2O

91 Sb3+ + H2S = Sb2S3 + H+

92 Bi3+ + Sn2+ = Sn4+ + Bi

93 Bi3+ + NH3 + H2O = Bi(OH)3 + NH4+

94 Cr3+ + H2O2 + OH- = CrO42- + H2O

95 HBr + H2SO4 = Br2 + SO2 + H2O

96 HNO3 + H2SO4 + FeSO4 = Fe2(SO4)3 + NO + H2O

97 HNO3 + PbO2 + MoS2 = Pb(NO3)2 + H2MoO4 + PbSO4 + H2O

98 K3AsS3 + HNO3 = K3AsO4 + H2SO4 + NO + H2O

99 Hg + HNO3 = Hg2(NO3)2 + NO + H2O

100 Hg + HNO3 = Hg(NO3)2 + NO2 + H2O

101 S + HNO3 = H2SO4 + NO2 + H2O

75

102 S + HNO3 = SO2 + NO + H2O

103 As2S3 + HNO3 = H2SO4 + H3AsO4 + NO2 + H2O

104 HNO3 + As2S3 + H2O = S + H3AsO4 + NO

105 Bi2S3 + HNO3 = Bi(NO3)3 + S + NO + H2O

106 SnS + HNO3 = H2SnO3 + H2SO4 + NO2 + H2O

107 SnS + HNO3 + H2O = H2SnO3 + S + NO

108 Cu2S + HNO3 = S + Cu(NO3)2 + NO + H2O

109 Ag + HNO3 = AgNO3 + NO + H2O

110 HClO4 + P2O5 = Cl2O7 + HPO3

111 KMnO4 + HCl = Cl2 + KCl + MnCl2 + H2O

112 HCl + MnO2 = Cl2 + MnCl2 + H2O

113 HIO3 + H2O2 = H2O + O2 + I2

114 H2S + HIO3 = S + I2 + H20

115 H2SO4 + K2CrO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O

116 H2SO4 + KMnO4 = K2SO4 + MnO2 + H2O + O3

117 H2SO4 + As2O3 + Zn = AsH3 + ZnSO4 + H2O

118 CrO3 + H2SO4 = Cr2(SO4)3 + H2O + O2

119 H2SO4 + AgO + MnSO4 = AgMnO4 + Ag2SO4 + H2O

120 H2SO4 + Ca3(PO4)2 = CaSO4 + H3PO4

121 Hg + H2SO4 = HgSO4 + SO2 + H2O

122 H2SO4 + Na2S = H2S + Na2SO4

123 H2C2O4 + MnO4- + H+ = CO2 + Mn2+ + H2O

124 H3AsO3 + H2S = As2S3 + H2O

125 H3BO3 + Na2CO3 = Na2B4O7 + CO2 + H2O

126 H3PO4 + CO32- = H2PO4

- + CO2 + H2O

127 H2Te + O2 = TeO2 + H2O

128 MoS2 + O2 = MoO3 + SO2

129 Ca3(PO4)2 + SiO2 + C = P + CO + CaSiO3

130 CaO + SO3 = CaSO4

131 SO2 + C = CS2 + CO

132 NiS + CO + OH- = Ni(CO)4 + S2- + CO32- + H2O

133 As2S3 + (NH4)2CO3 + H2O = (NH4)3AsO3 + (NH4)3AsS3 + NH4HCO3

134 Ba(IO3)2 = Ba5(IO6)2 + I2 + O2

135 KNO3 + KOH + Cr2O3 = K2CrO4 + KNO2 + H2O

136 HNO3 + Cu2S = Cu(NO3)2 + H2SO4 + NO + H2O

137 (COOH)2 + KMnO4 + H2SO4 = MnSO4 + K2SO4 + CO2 + H2O

138 HNO3 + HCl + HgS = HgCl2 + NO + S + H2O

76

139 Cl2 + NaOH + Cr2(SO4)3 = Na2CrO4 + NaCl + Na2SO4 + H2O

140 I2 + Ba(OH)2 = BaI2 + Ba(IO3)2 + H2O

141 Cu + HNO3 = Cu(NO3)2 + NO + H2O

142 As2O3 + KHCO3 + I2 = As2O5 + KI + CO2 + H2O

143 K2H2Sb2O7 + KI + HCl = SbCl3 + I2 + KCl + H2O

144 Mg + HNO3 = Mg(NO3)2 + NO + H2O

145 K2Cr2O7 + KI + H2SO4 = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + I2 + H2O

146 HClO4 + H2SO3 = HCl + H2SO4

147 HNO3 + As2S3 + H2O = H3AsO4 + H2SO4 + NO

148 AsH3 + HNO3 = H3AsO4 + NO2 + H2O

149 HNO3 + CuS = Cu(NO3)2 + H2SO4 + NO + H2O

150 K2Cr2O7 + H2SO4 + H2S = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + S + H2O

151 K2Cr2O7 + KI + HCl = KCl + CrCl3 + I2 + H2O

152 MnO2 + KClO3 + KOH = K2MnO4 + KCl + H2O

153 KMnO4 + SbCl3 + HCl = MnCl2 + KCl + SbCl5 + H2O

154 NaHCO3 + PCl3 + I2 = Na4P2O6 + NaI + NaCl + CO2 + H2O

155 MnSO4 + PbO2 + HNO3 = HMnO4 + PbSO4 + Pb(NO3)2 + H2O

156 NaNO2 + KI + H2SO4 = I2 + NO + K2SO4 + Na2SO4 + H2O

157 K2SO3 + KMnO4 + HCl = KCl + MnCl2 + K2SO4 + H2O

158 SnCl2 + AuCl3 + H2O = SnO2 + Au + HCl

159 K2Cr2O7 + H2Cr2O7 + KSCN = K2SO4 + CO2 + Cr2O3 + NO2 + H2O

160 KNO3 + S + C = K2S + N2 + CO2

161 Cl2 + KOH = KClO3 + KCl + H2O

162 ClO- + CrO2- + OH- = Cl- + CrO4

2- + H2O

163 [Cu(H2O)6]2+ + NH3 = [Cu(NH3)4]

2+ + H2O

164 NH4NO3 = N2 + O2 + H2O

165 NH4NO3 = N2O + H2O

166 NH4NO2 = N2 + H2O

167 NH3 + TiCl4 = N2 + NH4Cl + TiN

168 [Ag(NH3)]+ + NH3 = [Ag(NH3)2]

+

169 BaSO4 + Na2CO3 + C = CO + Na2S + BaCO3

170 SnO22- + Bi(OH)3 = SnO3

2- + Bi + H2O

171 AsS43- + H+ = As2S5 + H2S

172 SbS43- + H+ = Sb2S5 + H2S

173 SnS32- + H+ = SnS2 + H2S

174 Mn2+ + PbO2 + H+ = MnO4- + Pb2+ + H2O

175 BiI3 + I- = [BiI4]-

77

176 [Fe(CN)6]4- + Fe3+ = Fe4[Fe(CN)6]3

177 I- + MnO4- + H+ = I2 + Mn2+ + H2O

178 Br- + MnO4- + H+ = Br2 + Mn2+ + H2O

179 MnO4- + SO3

2- + H+ = SO42- + Mn2+ + H2O

180 [SbCl4]- + Zn = Sb + Zn2+ + Cl-

181 NO3- + Zn + H+ = NH3 + Zn2+ + H2O

182 ClO3- + Zn + H+ = Cl- + Zn2+ + H2O

183 NO2- + I- + H+ = I2 + NO + H2O

184 MnO4- + S2O3

2- + H+ = SO42- + Mn2+ + H2O

185 MnO4- + CN- + H+ = OCN- + Mn2+ + H2O

186 MnO4- + NO2

- + H+ = NO3- + Mn2+ + H2O

187 HPO32- + MnO4

- + H+ = HPO42- + Mn2+ + H2O

188 H2AsO3- + MnO4

- + H+ = H2AsO4- + Mn2+ + H2O

189 SO32- + I2 + H2O = I- + SO4

2- + H+

190 S2O32- + I2 + H2O = I- + SO4

2- + H+

191 HPO32- + I2 + H2O = HPO4

2- + I- + H+

192 H2AsO3- + I2 + H2O = H2AsO4

- + I- + H+

193 S2- + I2 + H2O = SO42- + I- + H+

194 [Fe(CN)6]4- + I2 = [Fe(CN)6]

3- + I-

195 CN- + I2 + H2O = OCN- + I- + H+

196 AsO43- + I- + H+ = AsO3

3- + I2 + H2O

197 ClO3- + I- + H+ = Cl- + I2 + H2O

198 NO3- + I- + H+ = I2 + NO2 + H2O

199 I- + Cu2+ = CuI + I2

200 I- + Fe3+ = Fe2+ + I2

201 NO3- + Al + OH- + H2O = [Al(OH)4]

- + NH3

Tabulka č. XIV. Řešení příkladů.

Číslo rovnice

1 8 NH3 + 3 Br2 = 6 NH4Br + N2

2 As2S3 + 3 NH4HS + 3 NH3 = 2 (NH4)3AsS3

3 4 NH3 + 3 SeO2 = 3 Se + 2 N2 + 6 H2O

4 3 CuO + 2 NH3 = 3 Cu + N2 + 3 H2O

5 2 HS- + 4 HSO3- = 3 S2O3

2- + 3 H2O

6 5 BiO3- + 2 Mn2+ + 14 H+ = 2 MnO4

- + 5 Bi3+ + 7 H2O

7 BrO3- + 5 Br- + 6 H+ = 3 Br2 + 3 H2O

8 6 Br- + Cr2O72- + 14 H+ = 3 Br2 + 2 Cr3+ + 7 H2O

9 10 Br- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Br2 + 2 Mn2+ + 8 H2O

78

10 Cr2O72- + 6 I- + 14 H+ = 3 I2 + 2 Cr3+ + 7 H2O

11 Cr2O72- + 6 Fe2+ + 14 H+ = 6 Fe3+ + 2 Cr3+ + 7 H2O

12 Cr2O72- + 2 H2SO4 = 2 CrO3 + 2 HSO4

- + H2O

13 Cr2O72- + 3 H2S + 8 H+ = 3 S + 2 Cr3+ + 7 H2O

14 5 NO2- + 2 MnO4

- + 6 H+ = 5 NO3- + 2 Mn2+ + 3 H2O

15 NH4+ + NO2

- = N2 + 2 H2O

16 5 [Fe(CN)6]4- + MnO4

- + 8 H+ = 5 [Fe(CN)6]3- + Mn2+ + 4 H2O

17 4 HPO42- + 3 Zn2+ = Zn3(PO4)2 + 2 H2PO4

-

18 2 RuO4 + 4 OH- = 2 RuO42- + 2 H2O + O2

19 2 Ag+ + 2 OH- = Ag2O + H2O

20 Fe3+ + 3 OH- = Fe(OH)3

21 6 OH- + Sb2S3 = SbO33- + SbS3

3- + 3 H2O

22 2 CrO42- + 3 H2O2 + 10 H+ = 2 Cr3+ + 3 O2 + 8 H2O

23 2 CrO42- + 2 H+ = Cr2O7

2- + H2O

24 5 I- + IO3- + 6 H+ = 3 I2 + 3 H2O

25 I- + 2 MnO4- + 3 H2O = IO3

- + 2 MnO(OH)2 + 2 OH-

26 8 MnO4- + 5 Tl3AsO3 + 54 H+ = 8 Mn2+ + 10 Tl3+ + 5 TlAsO4 + 27 H2O

27 5 FeBr2 + 3 MnO4- + 24 H+ = 5 Br2 + 3 Mn2+ + 5 Fe3+ + 12 H2O

28 C3H8O3 + 14 MnO4- + 20 OH- = 3 CO3

2- + 14 MnO42- + 14 H2O

29 5 Sn2+ + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Sn4+ + 2 Mn2+ + 8 H2O

30 MnO4- + 5 Fe2+ + 8 H+ = Mn2+ + 5 Fe3+ + 4 H2O

31 2 MnO4- + 5 H2O2 + 6 H+ = 2 Mn2+ + 5 O2 + 8 H2O

32 2 MnO4- + 5 H2S + 6 H+ = 2 Mn2+ + 5 S + 8 H2O

33 S2O82- + 2 Ce3+ = 2 Ce4+ + 2 SO4

2-

34 3 S2O82- + 2 Cr3+ + 7 H2O = Cr2O7

2- + 6 SO42- + 14 H+

35 2 Mn2+ + 5 S2O82- + 8 H2O = 2 MnO4

- + 10 SO42- + 16 H+

36 S2O32- + 4 Cl2 + 10 OH- = 2 SO4

2- + 8 Cl- + 5 H2O

37 S2O32- + 2 H+ = H2O + SO2 + S

38 3 As + 5 HNO3 + 2 H2O = 3 H3AsO4 + 5 NO

39 2 Ag3AsO4 + 11 Zn + 11 H2SO4 = 6 Ag + 2 AsH3 + 11 ZnSO4 + 8 H2O

40 3 Cu3AsO3 + 23 HNO3 = 9 Cu(NO3)2 + 3 H3AsO4 + 5 NO + 7 H2O

41 2 Bi + 6 H2SO4 = Bi2(SO4)3 + 3 SO2 + 6 H2O

42 2 Br2 + As2O3 + 5 H2O = 2 H3AsO4 + 4 HBr

43 6 AsBr3 + 80 H2SO4 + 20 K2Cr2O7 = 18 HBrO3 + 3 H4As2O7 + 20 Cr2(SO4)3 + 20

K2SO4 + 65 H2O

44 CrCl2O2 + 4 NaOH = Na2CrO4 + 2 NaCl + 2H2O

45 2 CrCl2O2 + 3 H2O = Cr2O72- + 4 Cl- + 6 H+

46 K2Cr2O7 + 4 NaCl + 6 H2SO4 = 2 CrCl2O2+ 2 KHSO4 + 4 NaHSO4 + 3 H2O

79

47 K2Cr2O7 + 14 HCl = 3 Cl2 + 2 CrCl3 + 2 KCl + 7 H2O

48 2 HgCr2O7 + 7 SnCl2 + 28 HCl = Hg2Cl2 + 4 CrCl3 + 7 SnCl4 + 14 H2O

49 4 FeCr2O4 + 7 O2 + 8 K2CO3 = 8 K2CrO4 + 8 CO2 + 2 Fe2O3

50 2 FeS2 + 10 HNO3 = Fe2(SO4)3 + H2SO4 + 10 NO + 4 H2O

51 4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2

52 12 Na2WO4 + Na3PO4 + 24 HNO3 + 3 NH4NO3 = (NH4)3PW12O40 + 27 NaNO3 + 12

H2O

53 Bi(NO3)3 + KI + H2O = Bi(I)O + 2 HNO3 + KNO3

54 2 Bi(NO3)3 + 3 Na2CO3 + H2O = 6 NaNO3 + 2 BiCO3(OH) + CO2

55 3 KNO3 + 8 Al + 5 KOH + 18 H2O = 3 NH3 + 8 K[Al(OH)4]

56 3 KNO3 + Cr2O3 + 2 K2CO3 = 3 KNO2 + 2 K2CrO4 + 2 CO2

57 Pb(NO3)2 + 2 NaOH = Pb(OH)2 + 2 NaNO3

58 2 Pb(NO3)2 = 4 NO2 + 2 PbO + O2

59 4 Rh(NO3)3 = 2 Rh2O3 + 12 NO2 + 3 O2

60 2 NaNO3 + 10 Na = 6 Na2O + N2

61 6 NaOH + 2 UO2(NO3)2 = Na2U2O7 + 4 NaNO3 + 3 H2O

62 N2 + 3 H2 = 2 NH3

63 KNO2 + 3 Zn + 5 KOH + 5 H2O = NH3 + 3 K2[Zn(OH)4]

64 4 BF3 + 3 H2O = 3 H+ + H3BO3 + 3 [BF4]-

65 3 SiF4 + 2 H2O = 2 [SiF6]2- + SiO2 + 4 H+

66 3 ReF6 + 10 H2O = 2 HReO4 + ReO2 + 18 HF

67 2 Ca5F(PO4)3 + 7 H2SO4 = 3 Ca(H2PO4)2 + 7 CaSO4 + 2 HF

68 PH3 + 4 Cl2 = PCl5 + 3 HCl

69 3 Fe3P2 + 28 HNO3 = 6 FePO4 + 3 Fe(NO3)3 + 19 NO + 14 H2O

70 8 Al + 30 HCl + 3 Na2S2O3 = 8 AlCl3 + 6 NaCl + 6 H2S + 9 H2O

71 4 Al + 3 PbO2 = 3 Pb + 2 Al2O3

72 AsCl3 + 3 KHCO3 = H3AsO3 + 3 CO2 + 3 KCl

73 2 CO + Ca(OH)2 + Na2SO4 = 2 HCOONa + CaSO4

74 2 K2[HgI4] + NH4Cl + 4 KOH = Hg2IN.H2O + 7 KI + KCl + 3H2O

75 2 KOH + ZnO + H2O = K2[Zn(OH)4]

76 Cl2 + Pb(OH)2 + 2 NaOH = PbO2 + 2 NaCl + 2 H2O

77 2 NaOH + (NH4)2 SO4 = 2 NH3 + Na2SO4 + 2 H2O

78 5 Cl2 + I2 + 6 H2O = 10 HCl + 2 HIO3

79 3 Cl2 + 3 C + B2O3 = 3 CO + 2 BCl3

80 2 Cl2 + TiO2 + 2C = TiCl4 + 2 CO

81 2 Cl2 + TiO2 + C = TiCl4 + CO2

82 KClO3 + 3 MnO2 + 3 K2CO3 = KCl + 3 K2MnO4 + 3 CO2

83 3 ReCl5 + 8 H2O = HReO4 + 2 ReO2 + 15 HCl

80

84 Ca(ClO)2 + 4 HCl = CaCl2 + 2 Cl2 + 2 H2O

85 2 Na2O2 + 2 Ca(ClO)2 + 2 H2O = 2 Ca(OH)2 + 4 NaCl + 3 O2

86 3 I2 + 10 HNO3 = 6 HIO3 + 10 NO + 2 H2O

87 4 Cd + 10 HNO3 = 4 Cd(NO3)2 + NH4NO3 + 3 H2O

88 2 TiO2 + B4C + 3 C = 2 TiB2 + 4 CO

89 Fe3C + 22 HNO3 = 3 Fe(NO3)3 + CO2 + 13 NO2 + 11 H2O

90 2 NH4+ + MgO = 2 NH3 + Mg2+ + H2O

91 2 Sb3+ + 3 H2S = Sb2S3 + 6 H+

92 2 Bi3+ + 3 Sn2+ = 3 Sn4+ + 2 Bi

93 Bi3+ + 3 NH3 + 3 H2O = Bi(OH)3 + 3 NH4+

94 2 Cr3+ + 3 H2O2 + 10 OH- = 2 CrO42- + 8H2O

95 2 HBr + H2SO4 = Br2 + SO2 + 2 H2O

96 2 HNO3 + 3 H2SO4 + 6 FeSO4 = 3 Fe2(SO4)3 + 2 NO + 4 H2O

97 14 HNO3 + 9 PbO2 + MoS2 = 7 Pb(NO3)2 + H2MoO4 + 2 PbSO4 + 6 H2O

98 3 K3AsS3 + 26 HNO3 = 3 K3AsO4 + 9 H2SO4 + 26 NO + 4 H2O

99 6 Hg + 8 HNO3 = 3 Hg2(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O

100 Hg + 4 HNO3 = Hg(NO3)2 + 2 NO2 + 2 H2O

101 S + 6 HNO3 = H2SO4 + 6 NO2 + 2 H2O

102 3 S + 4 HNO3 = 3 SO2 + 4 NO + 2 H2O

103 As2S3 + 28 HNO3 = 3 H2SO4 + 2 H3AsO4 + 28 NO2 + 8H2O

104 10 HNO3 + 3 As2S3 + 4 H2O = 9 S + 6 H3AsO4 + 10 NO

105 1 Bi2S3 + 8 HNO3 = 2 Bi(NO3)3 + 3 S + 2 NO + 4 H2O

106 SnS + 10 HNO3 = H2SnO3 + H2SO4 + 10 NO2 + 3 H2O

107 3 SnS + 4 HNO3 + H2O = 3 H2SnO3 + 3 S + 4 NO

108 3 Cu2S + 16 HNO3 = 3 S + 6 Cu(NO3)2 + 4 NO + 8 H2O

109 3 Ag + 4 HNO3 = 3 AgNO3 + NO + 2 H2O

110 2 HClO4 + P2O5 = Cl2O7 + 2 HPO3

111 2 KMnO4 + 16 HCl = 5 Cl2 + 2 KCl + 2 MnCl2 + 8 H2O

112 4 HCl + MnO2 = Cl2 + MnCl2 + 2 H2O

113 2 HIO3 + 5 H2O2 = 6 H2O + 5 O2 + I2

114 5 H2S + 2 HIO3 = 5 S + I2 + 6 H20

115 H2SO4 + 2 K2CrO4 = K2Cr2O7 + K2SO4 + H2O

116 H2SO4 + 2 KMnO4 = K2SO4 + 2 MnO2 + H2O + O3

117 6 H2SO4 + As2O3 + 6 Zn = 2 AsH3 + 6 ZnSO4 + 3 H2O

118 4 CrO3 + 6 H2SO4 = 2 Cr2(SO4)3 + 6 H2O + 3 O2

119 H2SO4 + 5 AgO + MnSO4 = AgMnO4 + 2 Ag2SO4 + H2O

120 3 H2SO4 + Ca3(PO4)2 = 3 CaSO4 + 2 H3PO4

81

121 Hg + 2 H2SO4 = HgSO4 + SO2 + 2 H2O

122 H2SO4 + Na2S = H2S + Na2SO4

123 5 H2C2O4 + 2 MnO4- + 6 H+ = 10 CO2 + 2 Mn2+ + 8H2O

124 2 H3AsO3 + 3 H2S = As2S3 + 6 H2O

125 4 H3BO3 + Na2CO3 = Na2B4O7 + CO2 + 6 H2O

126 2 H3PO4 + CO32- = 2 H2PO4

- + CO2 + H2O

127 2 H2Te + 3 O2 = 2 TeO2 + 2 H2O

128 2 MoS2 + 7 O2 = 2 MoO3 + 4 SO2

129 Ca3(PO4)2 + 3 SiO2 + 5 C = 2 P + 5 CO + 3 CaSiO3

130 CaO + SO3 = CaSO4

131 2 SO2 + 5 C = CS2 + 4 CO

132 NiS + 5 CO + 4 OH- = Ni(CO)4 + S2- + CO32- + 2H2O

133 As2S3 + 6 (NH4)2CO3 + 3 H2O = (NH4)3AsO3 + (NH4)3AsS3 + 6 NH4HCO3

134 5 Ba(IO3)2 = Ba5(IO6)2 + 4 I2 + 9 O2

135 3 KNO3 + 4 KOH + Cr2O3 = 2 K2CrO4 + 3 KNO2 + 2 H2O

136 22 HNO3 + 3 Cu2S = 6 Cu(NO3)2 + 3 H2SO4 + 10 NO + 8 H2O

137 5 (COOH)2 + 2 KMnO4 + 3 H2SO4 = 2 MnSO4 + K2SO4 + 10 CO2 + 8 H2O

138 2 HNO3 + 6 HCl + 3 HgS = 3 HgCl2 + 2 NO + 3 S + 4 H2O

139 3 Cl2 + 16 NaOH + Cr2(SO4)3 = 2 Na2CrO4 + 6 NaCl + 3 Na2SO4 + 8 H2O

140 6 I2 + 6 Ba(OH)2 = 5 BaI2 + Ba(IO3)2 + 6 H2O

141 3 Cu + 8 HNO3 = 3 Cu(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O

142 As2O3 + 4 KHCO3 + 2 I2 = As2O5 + 4 KI + 4 CO2 + 2 H2O

143 K2H2Sb2O7 + 4 KI + 12 HCl = 2 SbCl3 + 2 I2 + 6 KCl + 7 H2O

144 3 Mg + 8 HNO3 = 3 Mg(NO3)2 + 2 NO + 4 H2O

145 K2Cr2O7 + 6 KI + 7 H2SO4 = 4 K2SO4 + Cr2(SO4)3 + 3 I2 + 7 H2O

146 HClO4 + 4 H2SO3 = HCl + 4 H2SO4

147 28 HNO3 + 3 As2S3 + 4 H2O = 6 H3AsO4 + 9 H2SO4 + 28 NO

148 AsH3 + 8 HNO3 = H3AsO4 + 8 NO2 + 4 H2O

149 14 HNO3 + 3 CuS = 3 Cu(NO3)2 + 3 H2SO4 + 8 NO + 4 H2O

150 K2Cr2O7 + 4 H2SO4 + 3 H2S = K2SO4 + Cr2(SO4)3 + 3 S + 7 H2O

151 K2Cr2O7 + 6 KI + 14 HCl = 8 KCl + 2 CrCl3 + 3 I2 + 7 H2O

152 3 MnO2 + KClO3 + 6 KOH = 3K2MnO4 + KCl + 3 H2O

153 2 KMnO4 + 5 SbCl3 + 16 HCl = 2 MnCl2 + 2 KCl + 5 SbCl5 + 8 H2O

154 12 NaHCO3 + 2 PCl3 + I2 = Na4P2O6 + 2 NaI + 6 NaCl + 12 CO2 + 6 H2O

155 2 MnSO4 + 5 PbO2 + 6 HNO3 = 2 HMnO4 + 2 PbSO4 + 3 Pb(NO3)2 + 2 H2O

156 2 NaNO2 + 2 KI + 2 H2SO4 = I2 + 2 NO + K2SO4 + Na2SO4 + 2 H2O

157 5 K2SO3 + 2 KMnO4 + 6 HCl = 2 KCl + 2 MnCl2 + 5 K2SO4 + 3 H2O

82

158 3 SnCl2 + 2 AuCl3 + 6 H2O = 3 SnO2 + 2 Au + 12 HCl

159 K2Cr2O7 + 4 H2Cr2O7 + 2 KSCN = 2 K2SO4 + 2 CO2 + 5 Cr2O3 + 2 NO2 + 4 H2O

160 2 KNO3 + S + 3 C = K2S + N2 + 3 CO2

161 3 Cl2 + 6 KOH = KClO3 + 5 KCl + 3 H2O

162 3 ClO- + 2 CrO2- + 2 OH- = 3 Cl- + 2 CrO4

2- + H2O

163 [Cu(H2O)6]2+ + 4 NH3 = [Cu(NH3)4]

2+ + 6 H2O

164 2 NH4NO3 = 2 N2 + O2 + 4 H2O

165 NH4NO3 = N2O + 2 H2O

166 NH4NO2 = N2 + 2 H2O

167 32 NH3 + 6 TiCl4 = N2 + 24 NH4Cl + 6 TiN

168 [Ag(NH3)]+ + NH3 = [Ag(NH3)2]

+

169 BaSO4 + Na2CO3 + 4 C = 4 CO + Na2S + BaCO3

170 3 SnO22- + 2 Bi(OH)3 = 3 SnO3

2- + 2 Bi + 3 H2O

171 2 AsS43- + 6 H+ = As2S5 + 3 H2S

172 2 SbS43- + 6 H+ = Sb2S5 + 3 H2S

173 SnS32- + 2 H+ = SnS2 + H2S

174 2 Mn2+ + 5 PbO2 + 4 H+ = 2 MnO4- + 5 Pb2+ + 2 H2O

175 BiI3 + I- = [BiI4]-

176 3 [Fe(CN)6]4- + 4 Fe3+ = Fe4[Fe(CN)6]3

177 10 I- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 I2 + 2 Mn2+ + 8 H2O

178 10 Br- + 2 MnO4- + 16 H+ = 5 Br2 + 2 Mn2+ + 8 H2O

179 2 MnO4- + 5 SO3

2- + 6 H+ = 5 SO42- + 2 Mn2+ + 3 H2O

180 2 [SbCl4]- + 3 Zn = 2 Sb + 3 Zn2+ + 8 Cl-

181 NO3- + 4 Zn + 9 H+ = NH3 + 4 Zn2+ + 3 H2O

182 ClO3- + 3 Zn + 6 H+ = Cl- + 3 Zn2+ + 3 H2O

183 2 NO2- + 2 I- + 4 H+ = I2 + 2 NO + 2 H2O

184 8 MnO4- + 5 S2O3

2- + 14 H+ = 10 SO42- + 8 Mn2+ + 7 H2O

185 2 MnO4- + 5 CN- + 6 H+ = 5 OCN- + 2 Mn2+ + 3 H2O

186 2 MnO4- + 5 NO2

- + 6 H+ = 5 NO3- + 2 Mn2+ + 3 H2O

187 5 HPO32- + 2 MnO4

- + 6 H+ = 5 HPO42- + 2 Mn2+ + 3 H2O

188 5 H2AsO3- + 2 MnO4

- + 6 H+ = 5 H2AsO4- + 2 Mn2+ + 3 H2O

189 SO32- + I2 + H2O = 2 I- + SO4

2- + 2 H+

190 S2O32- + 4 I2 + 5 H2O = 8 I- + 2 SO4

2- + 10 H+

191 HPO32- + I2 + H2O = HPO4

2- + 2 I- + 2 H+

192 H2AsO3- + I2 + H2O = H2AsO4

- + 2 I- + 2 H+

193 S2- + 4 I2 + 4 H2O = SO42- + 8 I- + 8 H+

194 2 [Fe(CN)6]4- + I2 = 2 [Fe(CN)6]

3- + 2 I-

83

195 CN- + I2 + H2O = OCN- + 2 I- + 2 H+

196 AsO43- + 2 I- + 2 H+ = AsO3

3- + I2 + H2O

197 ClO3- + 6 I- + 6H+ = Cl- + 3 I2 + 3 H2O

198 2 NO3- + 2 I- + 4 H+ = I2 + 2 NO2 + 2 H2O

199 4 I- + 2 Cu2+ = 2 CuI + I2

200 2 I- + 2 Fe3+ = 2 Fe2+ + I2

201 3 NO3- + 8 Al + 5 OH- + 18 H2O = 8 [Al(OH)4]

- + 3 NH3

84

3. Stechiometrické výpočty

Vyčíslená chemická rovnice popisuje průběh chemické reakce po stránce kvalitativní

i kvantitativní. Podává informaci nejen o tom, které látky do reakce vstupují a nově vznikají,

ale současně udává, v jakém poměru spolu reagují a v jakém vznikají. Např. chemická reakce

neutralizace kyseliny fosforečné hydroxidem draselným, vyjádřená rovnicí

H3PO4 + 3 KOH = K3PO4 + 3 H2O (3.1),

popisuje děj, kdy látkové množství jednoho molu kyseliny fosforečné reaguje se třemi

moly hydroxidu draselného, a to za vzniku jednoho molu fosforečnanu draselného a tří molů

vody. Poměr zreagovaného látkového množství kyseliny fosforečné ke zreagovanému

látkovému množství hydroxidu draselného zůstává stejný, vždy 1:3 podle rovnice 3.1.

Látkové množství kyseliny fosforečné i hydroxidu draselného spolu může reagovat

v libovolných násobcích nebo zlomcích uvedených látkových množství, vždy však v poměru

1:3, např.

nH3PO4 0,1 10 106 1

------- = --- = --- = ------ = --- (3.2),

nKOH 0,3 30 3.106 3

kde nH3PO4 (resp. nKOH) značí změnu látkového množství kyseliny fosforečné

(resp. hydroxidu draselného). Stejné pravidlo platí i pro látky vznikající, což znamená,

že látkové množství vznikajícího fosforečnanu draselného k látkovému množství vznikající

vody je podle rovnice 3.1 vždy 1:3. Platí tedy např., že

nK3PO4 0,5 3 1 000 1

---------- = ----- = --- = ------ = ----- (3.3),

nH2O 1,5 9 3 000 3

kde nK3PO4 (resp. nH2O) znamená změnu látkového množství fosforečnanu draselného

(resp. vody).

Stechiometrické koeficienty vyčíslené chemické rovnice udávají poměry látkových

množství látek, které zreagovaly, a poměry látkových množství látek vznikajících. Chemická

rovnice však neudává, do jaké míry reakce proběhne. Probíhá-li např. chemická reakce mezi

dusíkem a vodíkem,

N2 + 3 H2 = 2 NH3 (3.4),

popisuje uvedená rovnice děj, při kterém reaguje látkové množství dusíku k látkovému

množství vodíku v poměru 1:3. Je-li při zahájení reakce přítomno látkové množství 1 molu

dusíku a 3 molů vodíku, neznamená to, že uvedená látková množství skutečně zreagují, např.

zreagují pouze 0,3 molu dusíku. K tomu, aby zreagovalo látkové množství 0,3 molu,

je zapotřebí látkové množství 0,9 molu vodíku. Poměr látkového množství dusíku

k látkovému množství vodíku 1:3 zůstane zachován. V uvedeném příkladě ale zůstane

nezreagováno 0,7 molu dusíku a 2,1 molu vodíku. Z rovnice 3.4 rovněž plyne, že z látkového

množství 1 molu dusíku (nebo 3 molů vodíku) vznikne látkové množství 2 molů amoniaku.

Pokud v uvedeném příkladu zreagovaly pouze 0,3 molu dusíku (a současně 0,9 molu vodíku),

vzniklo látkové množství 0,6 molu amoniaku.

Pokud potřebujeme zjistit hmotnost látek zreagovaných nebo vzniklých, je nutné použít

přepočtu látkového množství na hmotnost pomocí známého vztahu

85

n = m / M (3.5),

kde m je hmotnost a M molární hmotnost. Je nezbytné používat při výpočtu obě veličiny

ve stejných jednotkách, např. při použití molární hmotnosti v jednotkách gram na mol (g mol-

1) musí být jednotkou hmotnosti gram (g).

Příklad A

Určete, kolik kilogramů hydroxidu vápenatého (M = 74,09 g . mol-1

) je zapotřebí

ke zneutralizování 10 kg kyseliny dusičné (M= 63,013 g mol-1

)? Kolik kilogramů dusičnanu

vápenatého (M = 164,09 g . mol-1

) vznikne?

Neutralizace probíhá podle rovnice

2 HNO3 + Ca(OH)2 = Ca(NO3)2 + 2 H2O (3.6),

kde reagují dva moly kyseliny dusičné s jedním molem hydroxidu vápenatého. Je možné

také říci, že poměr zreagovaného látkového množství kyseliny dusičné k látkovému množství

zreagovaného hydroxidu vápenatého je 2:1. Dva moly kyseliny dusičné představují hmotnost

126,026 g, jeden mol hydroxidu vápenatého 74,09 g. Znamená to, že poměr hmotností

zreagované kyseliny dusičné ku hmotnosti zreagovaného hydroxidu vápenatého bude vždy

126,026 : 74,026. Pro výpočet hmotnosti hydroxidu vápenatého, potřebného

ke zneutralizování 10 kg kyseliny dusičné, platí úměra:

HNO3 ….. Ca(OH)2

2.M (HNO3) ….. M [Ca(OH)2]

126,026 kg ….. 74,09 kg

10 kg ….. x kg

---------------------------

74,09

x =10 . -------- = 5,88 kg Ca(OH)2

126,026

Při výpočtu vzniklého množství dusičnanu vápenatého se postupuje obdobně. Z látkového

množství 2 molů kyseliny dusičné (t.j. ze 126,026 g) vznikne 1 mol (t.j. 164,09 g) dusičnanu

vápenatého. Hmotnostní poměr spotřebované kyseliny dusičné a vzniklého dusičnanu

vápenatého je tedy vždy 126,026 : 164,09. Pro 10 kg kyseliny dusičné lze potom sestavit

následující úměru:

2 HNO3 ….. Ca(NO3)2

2.M (HNO3) ….. M [Ca(NO3)2]

126,026 kg ….. 164,09 kg

10 kg. ….. x kg

------------------------

164,09

x = 10 . --------- = 13,02 kg Ca(NO3)2

126,026

86

Příklad B

Určete, kolik dm3

CO2 (měřeno za normálních podmínek) vznikne tepelným rozkladem 25

g CaCO3. M (CaCO3) = 100 g . mol-1

. Tepelný rozklad uhličitanu vápenatého probíhá podle

rovnice

CaCO3 = CaO + CO2 (3.7),

z níž plyne, že rozkladem jednoho molu uhličitanu vápenatého, t.j. 100 g CaCO3, vznikne

jeden mol oxidu uhličitého. Vzhledem k tomu, že za normálních podmínek má objem jednoho

molu hodnotu 22,414 dm3, vznikne rozkladem 100 g CaCO3 22,414 dm

3 CO2. Pro daný

příklad stačí potom sestavit úměru:

CaCO3 ….. CO2

100 g ….. 22,414 dm3

25 g ….. x dm3

-------------------------------

25

x = 22,414 . ------------- = 5,6 dm3

100

Příklad C

Určete, zda při smíchání dvou roztoků, obsahujících 96 g kyseliny chlorovodíkové a 89 g

hydroxidu sodného, je výsledný roztok kyselý, nebo zásaditý. M (NaOH) = 40,0 g . mol-1

a M

(HCl) = 36,468 g . mol-1

. 96 g kyseliny chlorovodíkové odpovídá látkovému množství

nHCl = 96 / 36,468 = 2,632 molů HCl (3.8).

89 g hydroxidu sodného odpovídá látkovému množství

nNaOH = 89 / 40 = 2,225 molů NaOH (3.9).

Kyselina chlorovodíková a hydroxid sodný reagují podle rovnice

HCl + NaOH = NaCl + H2O (3.10),

což znamená, že reaguje látkové množství jednoho molu kyseliny chlovodíkové

s látkovým množstvím jednoho molu hydroxidu sodného. Je-li v roztoku přítomno látkové

množství 2,632 molu HCl a 2,225 molu NaOH, znamená to, že může reagovat pouze 2,225

molu NaOH s látkovým množstvím 2,225 molu kyseliny chlorovodíkové podle následujícího

schématu:

HCl ….. NaOH

1 mol ….. 1 mol

2,225 molů ….. 2,225 molu

Hydroxid sodný zreaguje všechen, z celkového množství 2,632 molu kyseliny

chlorovodíkové pouze 2,225 molu. Rozdíl 2,632 - 2,225 = 0,407 molu HCl zůstane v roztoku

nezreagován, a proto bude roztok reagovat kysele.

Příklad D

Při reakci plynné směsi, sestávající ze 20 dm3 dusíku a 57 dm

3 vodíku, vzniklo 12 dm

3

amoniaku. Určete, kolik dm3 vodíku a dusíku nezreagovalo. Při reakci plynných látek platí,

87

že objemové poměry plynů zúčastňujících se reakce jsou poměry malých celých čísel.

Při reakci vodíku a dusíku,

N2(g) + 3 H2(g) = 2 NH3(g) (3.11),

reaguje látkové množství jednoho molu dusíku (t.j. 22,4 dm3) s látkovým množstvím

tří molů vodíku (t.j. se 3.22,414 = 67,242 dm3). Reaguje tedy vždy jeden objemový díl dusíku

(např. 1 m3) se třemi objemovými díly vodíku (tedy 3 m

3). Vznikají současně dva objemové

díly amoniaku (tedy 2 m3). Reakci můžeme zachytit následovně:

N2 ….. 3 H2 ….. 2 NH3

1 mol ….. 3 moly …... 2 moly

22,414 dm3….. 3 . 22,414 dm

3….. 2 . 22,414 dm

3

např. 1 m3….. 3 m

3….. 2 m

3

K tomu, aby vzniklo 12 dm3 amoniaku, musí spolu zreagovat 6 dm

3 dusíku a 18 dm

3

vodíku podle schématu:

N2 ….. 3 H2 ….. 2 NH3

1 dm3

….. 3 dm3 ….. 2 dm

3

6 dm3

….. 18 dm3 ….. 12 dm

3

Z původních 20 dm3 dusíku zreagovalo pouze 6 dm

3, 14 dm

3 zůstalo nezreagováno.

Z původních 57 dm3 vodíku zreagovalo jen 18 dm

3, nezreagovalo 39 dm

3 vodíku.

88

3.1 Stechiometrické výpočty – příklady

1) Jaké látkové množství obsahuje 1,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83 g .

mol-1

.

2) Je zapotřebí navážit látkové množství 1,2 . 10-3

mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu

draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa. M (K2HPO4 .

10 H2O) = 358,141 g . mol-1

.

3) O jaké látkové množství se jedná, jestliže jsme do reakční směsi přidali 1,5 cm3 hexanu

s hustotou 0,6594 g . cm-3

? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1

.

4) V 0,5 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace kyseliny

dusičné vyjádřená v mol . dm-3

? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1

.

5) Roztok obsahuje látkové množství 0,36 mol hydroxidu sodného. Jaké látkové množství

kyseliny trihydrogenfosforečné je třeba k roztoku přidat, aby vznikl fosforečnan trisodný

Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1

, M(NaOH) = 40 g . mol-1

.

6) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 8,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-li

při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,086013, Ar (C) = 12,011.

7) Určete látkové množství vodíku a dusíku, které se sloučí za vzniku 500 g amoniaku.

M (NH3) = 17,030 g . mol-1

.

8) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě 10

dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol

-1.

9) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 3 g zaujímají za normálních podmínek objem

3 948 cm3?

10) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 10 m

3 methanu?

11) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 10 m

3 methanu, předpokládáme-li

spálení na oxid uhelnatý a vodu?

12) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 450g .

M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1

.

13) Vyjádřete obsah dusíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar (N) = 14,0067,

M ((NH4)2SO

4) = 132,194 g . mol

-1.

14) Určete hmotnostní procenta vápníku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g .

mol-1

, Ar (Ca) = 40,08.

15) Určete hmotnostní procenta fluoru a chloru v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar

(F) = 18,9984, Ar (Cl) = 35,453, M (C

2F

4Cl

2) = 170,91 g . mol

-1.

89

16) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v benzenu. M (C6H6) = 78,114 g . mol-1

,

Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011. Rovněž určete molární procenta uhlíku a vodíku

v molekule benzenu.

17) Jaká je relativní atomová hmotnost kovu, jestliže při rozpuštění jeho 58,34 g v kyselině

chlorovodíkové vzniklo 20 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních

podmínek; při rozpouštění vznikla sůl kovu s oxidačním číslem 2.

18) Kolik dm3 oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek, vznikne tepelným

rozkladem 250 g MgCO3? M (MgCO

3) = 84,31 g . mol

-1.

19) Jaká je hustota oxidu siřičitého za normálních podmínek? M (SO2) = 64,033 g . mol

-1.

20) Vypočítejte, kolik gramů kyseliny sírové je nutno použít k neutralizaci 25 g hydroxidu

sodného. M (NaOH) = 40 g . mol-1

, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.

21) Při vysušení pentahydrátu síranu měďnatého získáme bezvodý síran měďnatý. Kolik

hmotnostních procent vody obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik vody

odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H

2O)

= 249,68 g . mol-1

, M (CuSO4)= 159,604 g . mol

-1.

22) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 1 kg pentahydrátu síranu měďnatého po

jeho rozpuštění, vysrážení ve formě hydroxidu měďnatého, jeho izolaci a převedení

vyžíháním na oxid měďnatý? M (CuSO4 . 5 H

2O) = 249,680 g . mol

-1, M (CuO) = 79,539

g . mol-1

.

23) Kolik hmotnostních procent vody obsahuje dihydrát síranu vápenatého? M(CaSO4 .

2 H2O) = 172,174 g . mol

-1, M (CaSO

4) = 136,143 g . mol

-1.

24) Při dokonalém vysušení 150 g síranu vápenatého bylo získáno 140,69 g bezvodého

síranu vápenatého. Rozhodněte, zda původní sloučenina byla semihydrátem nebo

dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g . mol

-1, M (CaSO

4 . 0,5 H2O)

= 145,13 g . mol-1

, M (CaSO4 . 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1.

25) Kolik krychlových metrů kyslíku je zapotřebí ke spálení 12 m3 vodního plynu? Vodní

plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30 oC

a tlaku 200 kPa.

26) Kolik dm3 kyslíku je zapotřebí k úplné oxidaci 1 m

3 oxidu siřičitého?

27) K roztoku, který obsahuje 0,3 molu FeCl3, přidáme 0,24 molu NaOH. Kolik molů

Fe(OH)3 vzniklo a kolik molů FeCl

3 zbylo?

90

28) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 150 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g .

mol-1

.

29) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 1 tuny oxidu železitého? M (Fe2O

3) = 159,692 g

. mol-1

, Ar (Fe) = 55,847.

30) V původní směsi bylo 10 molů vodíku a 9 molů dusíku. Chemickou reakcí směsi byly

získány 2 moly amoniaku (reakce neprobíhá se 100 % výtěžkem). Kolik molů vodíku

a dusíku nezreagovalo?

31) K roztoku, který obsahuje 20 g H2SO

4, bylo přidáno 12 g NaOH. Určete, zda je vzniklý

roztok zásaditý, nebo kyselý. M (NaOH) = 40,00 g . mol-1

, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.

32) Směs plynů obsahuje 10 molů NO a 12 molů O2. Oxidační reakcí vznikne 6 molů NO

2.

Kolik molů NO a O2 se této rekce nezúčastní?

33) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 1 molu vody?

Třaskavý plyn je výbušná směs kyslíku a vodíku v objemových poměrech určených

složením vody.

34) Dvanáct dm3 vodíku ve směsi se třemi dm

3 kyslíku reagovalo za vzniku vody. Kterého

plynu byl přebytek a kolik dm3? Objemy plynů byly měřeny za normálních podmínek.

35) Do nádrže s 548 kg odpadní kyseliny sírové bylo přidáno 450 kg hydroxidu vápenatého.

Určete, zda množství hydroxidu vápenatého postačovalo k neutralizaci odpadní kyseliny

sírové. M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1, M (Ca(OH)

2) = 74,09 g . mol

-1.

36) Neutralizace 548 kg odpadní kyseliny sírové byla provedena přebytkem vápence. Jaký

objem oxidu uhličitého (měřeno za normálních podmínek) vznikl? Jaký objem oxidu

uhličitého vznikne, provede-li se neutralizace dolomitem? M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.

37) Jeden objemový díl oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku

oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20% obj. kyslíku a 80% obj. dusíku.

Oxid dusnatý zreaguje pouze ze 70 %. Jaké je výsledné složení směsi v objemových

procentech?

38) Vypočítejte objem vzduchu v m3, potřebný ke spálení 5 m

3 vodního plynu. Vodní plyn

má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5 % obj. CO

2, vzduch 20 % obj.

O2 a 80 % obj. N

2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.

39) Jaký objem vzduchu v m3 je potřebný ke spálení 3 m

3 svítiplynu o složení 50 % H

2, 30 %

CH4, 10 % CO, 2 % C

2H

4 a 8 % N2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte složení

vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2 . Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází

ke spalování dusíku.

91

40) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 1 m

3 kyslíku (měřeno za normálních

podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol

-1.

41) Kolik dm3 acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 1 kg

dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol-1

.

42) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 1 tuny hydrogenuhličitanu sodného?

M (NaHCO3) = 84,007 g . mol

-1.

43) Jaký objem plynů (po převedení na normální podmínky) vznikne dokonalým spálením

jedné tuny n – oktanu? M (C8H

18) = 114,233 g . mol

-1.

44) Máme připravit 35 g BaS redukcí BaSO4 uhlíkem. Vypočítejte potřebné množství síranu

barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije s desetiprocentním přebytkem. M (BaSO4)

= 233,4 g . mol-1

, M (BaS) = 169,4 g . mol-1

, Ar (C) = 12,011.

45) Hořením 5 gramů antracitu vzniklo 8,84 dm3 CO

2 (měřeno za normálních podmínek).

Kolik procent uhlíku antracit obsahuje? Ar (C) = 12,011.

46) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 12 g kovového draslíku s vodou? Ar (K) = 39,098?

47) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 1 g v kyselině chlorovodíkové vznikl objem

325,6 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině

chlorovodíkové nerozpouštějí za vzniku vodíku. Ar (Zn) = 65,39.

48) Při rozpouštění látkového množství 1 mol kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo

33,622 dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?

49) Uhlí s obsahem 80 % hmot. uhlíku a 2 % hmot. síry spalujeme s 90 % účinností. Kouřové

plyny podrobujeme odsiřování, při kterém se zachytí 66 % oxidu siřičitého ve formě

dihydrátu síranu vápenatého. Ročně spálíme 10 000 t uhlí. M (SO2) = 64,063 g . mol

-1,

M (CO2) = 44,010 g . mol

-1, A

r(C) = 12,011, M (CaSO

4 . 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1, A

r (S)

= 32,066.

Vypočtěte:

a) kolik m3 CO

2 se uvolní ročně,

b) kolik SO2 (v m

3) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování,

c) kolik dihydrátu síranu vápenatého ročně vznikne?

50) Jaká je hmotnost 10 dm3 chloru (měřeno za normálních podmínek)? A

r (Cl) = 35,453.

51) Spálením 0,4 g uhlovodíku, za normálních podmínek plynného, bylo získáno 639 cm3

CO2 (měřeno za normálních podmínek) a 0,514 g vody. 1 dm

3 uhlovodíku má za

92

normálních podmínek hmotnost 1,2516 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C)

= 12,011, Ar (H) = 1,008.

52) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,905 hm. % uhlíku a 16,095 hm. % vodíku.

Určete sumární vzorec uhlovodíku, je-li molární hmotnost uhlovodíku 100,205 g . mol-1

.

Ar (C) = 12,011, A

r (H) = 1,008.

53) Kolik dm3 fosfanu se uvolní hydrolýzou 17 g Ca

3P

2? M (Ca

3P

2) = 182,182 g . mol

-1.

54) Při hoření 1 kg uhlíku vzniklo nedokonalým spalováním 466,5 dm3 oxidu uhelnatého.

Kolik dm3 oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? A

r (C) = 12,011.

55) Cementací byla z roztoku síranu měďnatého získávána měď pomocí železných hřebíků.

Kolik mědi je možné získat při použití 25 g železných hřebíků? Ar (Fe) = 55,847, A

r (Cu)

= 63,546.

56) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 1 tuny

uhličitanu vápenatého? M (CaCO3) = 100,087 g . mol

-1, M (CO

2) = 44,01 g . mol

-1,

M (CaO) = 56,077 g . mol-1

.

57) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 20 dm

3 ethenu na ethan? Objemy vodíku

i ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.

58) Minerál beryl se skládá z 14 hm. % oxidu berylnatého, 19,1 hm. % oxidu hlinitého a 66,9

hm. % oxidu křemičitého. Vyjádřete vzorec berylu pomocí oxidů. M (Al2O

3) = 101,961 g

. mol-1

, M (SiO2) = 60,085 g . mol

-1, M (BeO) = 25,012 g . mol

-1.

59) Stanovte empirický vzorec sloučeniny, pokud bylo stanoveno složení 13,93 % hmot. Na,

0,61 % hmot. H, 18,77 % hmot. P, 33,94 % hmot. O a 32,75 % hmot. H2O. Ar (Na) =

22,9898, Ar (H) = 1,008, Ar (P) = 30,9738, Ar (O) = 16,0000, M (H2O) = 18,015 g . mol-1

.

60) Oxidačním žíháním byl 1 gram minerálu, sestávajícího z železa, mědi a síry převeden na

0,869 gramů oxidů Fe a Cu s obsahem 35,04 % hmot. Fe a 39,87 % hmot. Cu. Určete

empirický vzorec minerálu. Ar (Cu) = 63,55, Ar (Fe) = 55,85, Ar (S) = 32,06.

61) Organická sloučenina obsahuje uhlík, dusík a vodík v hmotnostním poměru C : N : H = 6

: 7 : 2. Určete molekulový vzorec této sloučeniny, jestliže její molární hmotnost je 60,100

g . mol-1

. Ar (C) = 12,011, Ar (N) = 14,0067, Ar (H) = 1,008.

62) Oxid olovičitý o počáteční hmotnosti 123,3 g byl po dobu jednoho roku vystaven

působení atmosféry. Hmotnost vlivem reakce s oxidem siřičitým, přítomným v atmosféře,

vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO2)

= 64,063 g . mol-1

, M (PbSO4) = 303,3 g . mol

-1.

93

63) V místnosti 9 x 14 x 2,5 m bylo spáleno 100 g disulfidu železa. M (FeS2) = 119,979 g .

mol-1

. Jaká je průměrná koncentrace oxidu siřičitého v objemových procentech za

předpokladu, že

a) místnost není větrána,

b) objem vybavení místnosti není brán v úvahu,

c) neprobíhá oxidace oxidu siřičitého na sírový?

64) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku H2O2. Obsahuje-li

vzduch 1 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku o koncentraci 10

% hmot. je zapotřebí k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol

-1.

65) Vypočítejte množství kyseliny chlorovodíkové potřebné k přípravě 30 g chloridu

zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku

v kyselině chlorovodíkové . M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1

, M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.

66) Sulfid železnatý s obsahem 82 % hmot. FeS je používán k přípravě sulfanu reakcí

s kyselinou chlorovodíkovou. Jaké množství takového sulfidu železnatého je zapotřebí

k přípravě 20 dm3 sulfanu za normálních podmínek? M (H2S) = 34,079 g . mol

-1, M (FeS)

= 87,911 g . mol-1

.

67) Jaký objem vzduchu (počítejte s obsahem O2 ve vzduchu 20,95 % obj.) je teoreticky

zapotřebí k oxidaci 50 m3 amoniaku na oxid dusnatý? Jaký objem oxidu dusnatého

vznikne?

68) Dusitan amonný se zahříváním rozkládá za vzniku dusíku. Reakční směs se připraví

z roztoků síranu amonného a dusitanu draselného. Jaké množství síranu amonného

a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 5 dm3 dusíku. M (KNO2)

= 85,104 g . mol-1

, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1

.

69) Jaký objem oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) je třeba použít k přípravě

40 g heptahydrátu siřičitanu sodného vznikajícího zaváděním SO2 do roztoku NaOH?

M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1

.

70) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké látkové

množství dusíku vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného? M ((NH4)2Cr2O7)

= 252,0652 g . mol-1

71) Při koksování 1 tuny černého uhlí vzniká amoniak. Jaký objem amoniaku vznikne za

normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1 % hmot. N, a když se dusík přemění na

amoniak z 20 %. Ar (N) = 14,0067.

94

72) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým za

vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku vznikne

ze 117 g peroxidu sodíku? M (Na2O2) = 77,9784 g . mol-1

.

73) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku nitridu trilithia Li3N. Jaké

množství Li je zapotřebí k přípravě 29 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g .

mol-1

.

74) Čistý kobalt byl připravován redukcí 28 g oxidu kobaltitého vodíkem při vysoké teplotě.

Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 98,73 % a nečistoty

se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1

.

75) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství

Al a bromu je zapotřebí k přípravě 160 g bezvodého AlBr3? Ar (Al ) = 26,981, M (AlBr3)

= 266,693 g . mol-1

, M (Br2) = 159,808 g . mol-1

.

76) Jaký objem sulfanu a oxidu siřičitého je zapotřebí k přípravě 50 g síry? Ar (S) = 32,066.

77) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 98 % obj.) a technického chloru (s čistotou 94

% obj.) je zapotřebí k výrobě 1 tuny HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.

78) Oxid uhličitý obsažený v 0,5 m3 vzduchu byl pohlcován v roztoku hydroxidu barnatého.

Reakcí vzniklo 1,321 g uhličitanu barnatého. Vypočtěte obsah oxidu uhličitého ve vzduchu

v objemových procentech.M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1

.

79) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 50 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079 g

. mol-1

, M (I2) = 253,803 g . mol-1

.

80) Dolomit s hmotnostním obsahem 43 % uhličitanu vápenatého a 40 % uhličitanu

hořečnatého byl rozložen žíháním. Jaké je složení výsledné směsi v hmotnostních

procentech za předpokladu, že příměsi obsažené v dolomitu se žíháním nemění? M (CaO)

= 56,08 g . mol-1

, M (MgO) = 40,311 g . mol-1

, M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1

, M (MgCO3)

= 84,316 g . mol-1

.

81) Jaký je úbytek hmotnosti 100 kg heptahydrátu síranu zinečnatého při ztrátě krystalické

vody a vzniku síranu zinečnatého? M (ZnSO4 . 7 H2O) = 287,54 g . mol-1

, M (ZnSO4)

= 161,433 g . mol-1

.

82) Kolik oxidu chromitého je obsaženo v 500 g síranu draselno-chromitého? M (Cr2O3)

= 151,990 g . mol-1

, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1

.

95

83) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-li

čistota boraxu 96 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1

.

84) Vyjádřete hmotnostní obsah hliníku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec

Al2(OH)4Si2O6. Ar (Al) = 26,981, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1

.

85) V přírodním dusičnanu sodném byl zjištěn obsah dusíku 14,0 % hmot. Jaký je obsah

nečistot v hmotnostních procentech za předpokladu, že nečistoty neobsahují dusík. Ar (N)

= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1

.

86) Při výrobě olova z galenitu (PbS) se vychází z koncentrátu o obsahu 90 % hmot. PbS.

Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 1 tuny olova, pokud se olovo

vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M (PbS) = 239,3 g . mol-1

.

87) Vypočítejte složení ekvimolární směsi dusíku a vodíku v hmotnostních procentech.

Ekvimolární směs znamená rovnost látkových množství, jinak řečeno poměr látkových

množství je 1 : 1. M (H2) = 2,016 g . mol-1

, M (N2) = 28, 0134 g . mol-1

.

88) Množství bromu ve formě bromidů v mořské vodě je 0,004 % hmot. V jakém množství

mořské vody je obsažen 1 kg bromu?

89) Mořská voda obsahuje 3,5 % hmot. chloridů. Z nich 75 % je chlorid sodný. V jakém

množství mořské vody je obsažena 1 tuna NaCl?

90) Dokonalým spálením 1 g koksu zbaveného vlhkosti bylo získáno 1,68 dm3 oxidu

uhličitého za normálních podmínek. Jaký je obsah nespalitelných látek v hmotnostních

procentech. Ar (C) = 12,011.

91) Objemové složení plynu je 50 % dusíku, 30 % NO a 20 % amoniaku. Jaká je hmotnost

dusíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (N) = 14,0067.

92) Vápenec s obsahem nečistot 8 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu, že

obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech ve

výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

93) Mastek je zásaditý křemičitan hořečnatý s hmotnostním složením 19,224 % hořčíku,

29,621% křemíku, 0,532 % vodíku, zbytek je kyslík. Určete vzorec minerálu. Ar (Mg)

= 24,305, Ar (Si) = 28,086, Ar (H) = 1,008, Ar (O) = 16,000.

94) Jaký je obsah oxidu fosforečného ve fluoroapatitu Ca5F(PO4)3, přesněji ve fluorid-

tris(fosforečnanu) pentavápenatém. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5)

= 141,9445 g . mol-1

, M (Ca5F(PO4)3) = 504,3121 g . mol-1

.

96

95) Složení sodnovápenatého skla lze vyjádřit vzorcem Na2O . CaO . 6 SiO2. Vypočítejte

teoretickou spotřebu surovin, uhličitanu sodného, vápence a oxidu křemičitého na 100 kg

skla. M (Na2O . CaO . 6 SiO2) = 478,549 g . mol-1

, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1

, M

(SiO2) = 60,085 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

96) Kolik mědi je obsaženo v 5 kg pentahydrátu síranu měďnatého s čistotou 95 % hmot ?

Ar(Cu) = 63,546 g . mol-1

, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1

.

97) Hmotnost čistého uhličitanu vápenatého při termickém zpracování poklesla o 11 %. Jaký

je molární poměr oxidu vápenatého a uhličitanu vápenatého ve směsi získané termickým

zpracováním? M (CO2) = 44,02 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

98) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 20 dm3 (za normálních

podmínek) a 1 kg kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1

.

99) Dokonalým spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 100 m3 (měřeno za

normálních podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g .

mol-1

.

100) Oxid dusičitý se skládá ze směsi monomeru a dimeru (N2O4). Jaký je molární poměr

monomeru a dimeru, když byla stanovena molární hmotnost 57,8 g . mol-1

. M (NO2) =

46,005 g . mol-1

.


mol-1

.


mol dodekahydrátu hydrogenfosfo-

rečnanu draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa.

M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1

.



? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1

)

104) V 0,25 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace

kyseliny dusičné vyjádřená v mol . dm-3

? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1

.



Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1

, M (NaOH) = 40 g . mol-1

.

106) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 10,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-

li při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.


M (NH3) = 17,030 g . mol-1

.

108) Vypočítejte hmotnost a látkové množství hydridu vápenatého potřebného k přípravě

9 dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol

-1.

97

109) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 2 g zaujímají za normálních podmínek

objem 2 632 cm3?

110) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 7,5 m

3 methanu?

111) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 7,5 m




M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1

.

113) Vyjádřete obsah kyslíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar(O) = 16,000,

M((NH4)2SO

4) = 132,194 g . mol

-1.

114) Určete hmotnostní procenta uhlíku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g .

mol-1

, Ar (C) = 12,011.

115) Určete hmotnostní procenta uhlíku v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar (C)= 12,011,

M (C2F

4Cl

2) = 170,91 g . mol

-1.

116) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v naftalenu. M (C10H8) = 128,174 g . mol-1

,

Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011.


chlorovodíkové vzniklo 6,67 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních



rozkladem 200 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol-1

.

119) Jaká je hustota oxidu uhličitého za normálních podmínek? M(CO2) = 44,01 g . mol

-1.



, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.


hmotnostních procent síranu měďnatého obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik

vody odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4

. 5 H2O)

= 249,68 g . mol-1

, M (CuSO4)= 159,604 g . mol

-1.

122) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 2,5 kg pentahydrátu síranu měďnatého po



2O) = 249,680 g.mol

-1, M (CuO) = 79,539

g . mol-1

).

98

123) Kolik hmotnostních procent síranu vápenatého obsahuje dihydrát síranu vápenatého?

M (CaSO4 . 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1, M (CaSO

4) = 136,143 g . mol

-1.



dihydrátem síranu vápenatého. M (CaSO4) = 136,14 g mol

-1, M (CaSO

4 . 0,5 H

2O)

= 145,13 g . mol-1

, M (CaSO4

. 2 H2O) = 172,174 g . mol

-1.


plyn je složen z 50 % obj. CO a 50 % obj. H2. Objem plynu se měří při teplotě 30

oC

a tlaku 200 kPa.



127) K roztoku, který obsahuje 0,4 mol FeCl3, přidáme 0,3 mol NaOH. Kolik molů Fe(OH)

3

vzniklo a kolik mol FeCl3 zbylo?

128) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 450 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g .

mol-1

.

129) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 0,75 tuny oxidu železitého? M (Fe2O

3)

= 159,692 g . mol-1

, Ar (Fe) = 55,847.







, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.


2.


133) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 5 molů vody?


složením vody.

134) Jedenáct dm3 vodíku ve směsi se čtyřmi dm





sírové. M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1, M (Ca(OH)

2) = 74,09 g . mol

-1.

99




4) = 98,08 g . mol

-1.

137) Dva objemové díly oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku

oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20 % obj. kyslíku a 80 % obj. dusíku.


procentech?



má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5% obj. CO

2, vzduch 20 % obj.

O2 a 80 % obj. N




2,

30% CH4, 10 % CO, 2 % C

2H

4 a 8 % N

2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte

složení vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy

nedochází ke spalování dusíku.

140) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 0,3 m

3 kyslíku (měřeno za

normálních podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol

-1.

141) Kolik litrů acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 50 g

dikarbidu vápníku? M (CaC2) = 64,1 g . mol

-1.

142) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 50 kg hydrogenuhličitanu sodného?

M (NaHCO3) = 84,007 g . mol

-1.


50 kg n – oktanu? M (C8H

18) = 114,233 g . mol

-1.

144) Máme připravit 55 g sulfidu barnatého redukcí síranu barnatého uhlíkem. Vypočítejte

potřebné množství síranu barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije

s dvacetiprocentním přebytkem. M (BaSO4) = 233,4 g . mol

-1, M (BaS) = 169,4 g . mol

-1,

Ar (C) = 12,011.

145) Hořením 4,8 gramů antracitu vzniklo 8,04 dm3 CO

2 ( měřeno za normálních podmínek).


146) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 18 g kovového sodíku s vodou? Ar (Na) = 22,989.

147) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 0,9 g v kyselině chlorovodíkové vznikl

objem 276,8 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině


100

148) Při rozpouštění látkového množství 1 molu kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo

11,207 dm3

vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?

149) Uhlí s obsahem 75 % hmot. uhlíku a 1,8 % síry spalujeme s 93 % účinností. Kouřové



-1,

M (CO2) = 44,010 g . mol

-1, A

r (C) = 12,011, M (CaSO

4. 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1,

Ar

(S) = 32,066.

Vypočtěte:

a) kolik m3 CO2 se uvolní ročně

b) kolik SO2 ( v m

3) se ročně uvolní do okolí, tedy není zachyceno při odsiřování


150) Jaká je hmotnost 10 dm3 fluoru (měřeno za normálních podmínek)? A

r (F) = 18,998.


CO2 (měřeno za normálních podmínek). 1 dm

3 uhlovodíku má za normálních podmínek

hmotnost 1,9673 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C) = 12,011, Ar (H) =

1,008.

152) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,625 % hmot. uhlíku a 16,375 % hmot. vodíku.


.

Ar(C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.


3P

2? M (Ca

3P

2) = 182,182 g . mol

-1.


Kolik litrů oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.



r (Cu)

= 63,546.

156) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 330 kg


-1, M (CO

2) = 44,01 g . mol

-1,

M (CaO) = 56,077 g . mol-1

.

157) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 13,8 dm

3 ethenu na etan? Objemy vodíku i

ethenu jsou měřeny za stejných podmínek.

158) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 38,65 % hmot. draslíku, 13,85 %

hmot. dusíku a 47,5 % hmot. kyslíku. Ar (K) = 39,102, Ar (N) = 14,0067, Ar (O) = 16,000.

101

159) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 11,2 % hmot. hliníku, 44,1 %

hmot. chloru a 44,7 % hmot. vody. Ar (Al) = 26,9815, Ar (Cl) = 35,453, M (H2O)

= 18,016 g . mol-1

.



vzrostla na 127,5 g. Kolik procent PbO2 se přeměnilo na síran olovnatý? M (SO

2)

= 64,063 g . mol-1

, M (PbSO4) = 303,3 g . mol

-1.

161) V místnosti 9 x 9 x 2,5 m bylo spáleno 33,3 g disulfidu železa, M( FeS2) = 119,979 g .

mol-1


předpokladu, že




162) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku peroxidu vodíku.

Obsahuje-li vzduch 2 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku

o koncentraci 5 % hmot. je třeba k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol

-1.



v kyselině chlorovodíkové. M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1

, M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.




-1, M (FeS)

= 87,911 g . mol-1

.



vznikne?



a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 7,5 dm3 dusíku. M (KNO2)

= 85,104 g . mol-1

, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1

.



M (Na2SO3 .7 H2O) = 252,144 g . mol-1

.

102

168) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké

látkové množství vody vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného?

M ((NH4)2Cr2O7) = 252,0652 g . mol-1

.


normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1,5 % hmot. N, a když se dusík přemění na

amoniak z 15 %. Ar (N) = 14,0067.


vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a objem kyslíku vznikne ze

58,5 g peroxidu sodíku? M (Na2 O2) = 77,9784 g . mol-1

.

171) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku Li3N. Jaké množství Li je

zapotřebí k přípravě 58 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g . mol-1

.


Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 95 % a přítomné

nečistoty se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1

.

173) Bezvodý bromid hlinitý se připravuje přímou syntézou obou prvků. Jaké množství Al

a bromu je zapotřebí k přípravě 40 g bezvodého bromidu hlinitého? Ar (Al) = 26,981,

M (AlBr3) = 266,693 g . mol-1

, M (Br2) = 159,808 g . mol-1

.


175) Jaký objem technického vodíku (s čistotou 95 % obj.) a technického chloru (s čistotou

94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 300 kg HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.



v objemových procentech. M (BaCO3) = 197,3392 g . mol-1

.

177) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 25 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079

g . mol-1

, M (I2) = 253,803 g . mol-1

.




= 56,08 g . mol-1

, M (MgO) = 40,311 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

, M (MgCO3)

= 84,316 g . mol-1

.

103



, M (ZnSO4)

= 161,433 g . mol-1

.


= 151,990 g . mol-1

, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1

.

181) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-

li čistota boraxu 86 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1

.

182) Vyjádřete hmotnostní obsah křemíku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec

Al2(OH)4Si2O6. Ar (Si) = 28,086, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1

.



= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1

.


Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 330 kg olova, pokud se olovo


.

185) Vypočítejte složení ekvimolární směsi kyslíku a vodíku v hmotnostních procentech.



, M (O2) = 32, 000 g . mol-1

.


mořské vody je obsažen 250 g bromu?


množství mořské vody je obsaženo 50 kg NaCl?





kyslíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (O) = 16,000.

190) Vápenec s obsahem nečistot 12 % hmot. byl vypálen na oxid vápenatý. Za předpokladu,

že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech ve

výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

104

191) Jaký je obsah oxidu fosforečného v hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém,

Ca5(OH)(PO4)3. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5) = 141,9445 g .

mol-1

, M (Ca5 (OH)(PO4)3) = 502,3221 g . mol-1

.




, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1

,

M (SiO2) = 60,085 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

193) Kolik mědi je obsaženo v 1 kg čistého pentahydrátu síranu měďnatého. Ar (Cu)

= 63,546, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1

.




, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

195)Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 10 dm3 (za normálních

podmínek) a 50 g kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1

.

196) Spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 33 m3 (měřeno za normálních

podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g . mol-1

.



. M (NO2)

= 46,005 g . mol-1

.

198) Jaké látkové množství Pb je obsaženo v 1 tuně galenitu (PbS) s obsahem sulfidu

olovnatého 54 % hmot. ? M (PbS) = 239,3 g . mol-1

.

199) Jaká je hmotnost chlorovodíku, který lze připravit ze 3 dm3 chloru a 2 dm

3 vodíku?

Objemy plynů jsou měřeny za normálních podmínek. M (HCl) = 36,468 g . mol-1

.

200) Kolik dm3 oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) lze získat spálením 10 g

síry? Ar (S) = 36,064.

105

3.2 Řešení stechiometrických příkladů


mol-1

.

M (AgNO3) = 169,83 g . mol-1

, tzn., že jeden mol váží 169,83 g.

1,25 kg = 1 250 g

1 250 : 169,83 = 7,36 mol AgNO3

Jedná se o látkové množství 7,36 mol AgNO3


mol dodekahydrátu hydrogenfosforečnanu

draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa. M (K2HPO4 .

10 H2O) = 358,141 g . mol-1

.

M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1

, tzn., že jeden mol váží 358,141 g

1,2 . 10-3

. 358,141 = 0,4298 g

Navážka je 0,4298 g K2HPO4 . 10 H2O



? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1

.

1,5 cm3 hexanu představuje 1,5 cm

3 . 0,6594 g . cm

-3 = 0,9891 g hexanu

0,9891 g hexanu představuje látkové množství 0,9891g /86,178 g . mol-1

= 0,01148 mol

Jedná se o látkové množství 0,01148 mol hexanu.

4) V 0,5 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace kyseliny

dusičné vyjádřená v mol . dm-3

? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1

.

6,3013 g kyseliny dusičné představuje látkové množství 0,1mol, protože M (HNO3)

= 63,013 g . mol-1

.

Je-li v 0,5 dm3 látkové množství 0,1 mol, je v 1 dm

3 látkové množství 0,2 mol.

Koncentrace je 0,2 mol . dm-3

.



Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1

, M(NaOH) = 40 g . mol-1

.

Reakce bude probíhat podle rovnice

3 NaOH + H3PO4 = Na3PO4 + 3 H2O ke zreagování látkového množství 3 molů NaOH je zapotřebí 1 mol H3PO4, na zreagování

látkového množství 0,36 mol NaOH je proto zapotřebí látkové množství 0,12 mol H3PO4

Je zapotřebí látkové množství 0,12 mol H3PO4.

106

6) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 8,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-li

při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.

Ze vzorce vyplývá, že při reakci reaguje vždy stejné látkové množství Si a C

8,1 g uhlíku (Ar (C) = 12,011) odpovídá 8,1/12,011 = 0,674 mol C

Látkové množství Si, kterého je zapotřebí, činí 0,674 mol.


M(NH3) = 17,030 g . mol-1

.

500 g amoniaku odpovídá látkovému množství 500/17,03 = 29,36 mol

amoniak vzniká podle rovnice

N2 + 3 H2 = 2 NH3 pro látková množství

platí poměr 1 : 3 = 2 tudíž pro látkové množství amoniaku 29,36 mol

platí poměr 14,68 : 44,04 = 29,36

Je zapotřebí látkové množství 14,68 mol dusíku a látkové množství 44,04 mol vodíku.


10 dm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol

-1.

Příprava vodíku z hydridu vápenatého probíhá podle rovnice

CaH2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + 2 H2

má-li vzniknout 10 dm3 vodíku, jedná se o látkové množství

10/22,414 = 0,446 mol vodíku

pro vznik látkového množství 0,446 mol vodíku je zapotřebí látkového množství 0,223 mol

hydridu vápenatého, což představuje

0,223 . 42,096 = 9,387 g hydridu vápenatého

Je zapotřebí látkové množství 0,223 mol hydridu vápenatého, což je 9,387 g.

9) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 3 g zaujímají za normálních podmínek objem

3 948 cm3?

Objem 3 948 cm3 představuje látkové množství 3,948 dm

3/22,414 dm

3 = 0,17614 mol

0,17614 mol ….. 3 g

1 mol x

x = (1/0,17614) . 3 = 17,032 g . mol-1

Molární hmotnost plynu je 17,032 g . mol-1

.

107

10) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 10 m

3 methanu?

Spalování probíhá podle rovnice

CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O

plyny reagují v objemových poměrech

1 objem CH4 + 2 objemy O2

10 m3 CH4 + 20 m

3 O2

Spotřebuje se 20 m3 O2.

11) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 10 m




2 CH4 + 3 O2 = 2 CO + 4 H2O


2 objemy CH4 + 3 objemy O2

10 m3 CH4 + 15 m

3 O2



M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1

.

450 g SiCl4 představuje látkové množství 450/169,898 = 2,649 mol

látkové množství Si je stejné, jako látkové množství SiCl4, látkové množství Cl je čtyřikrát

větší, tedy 10,595 mol.

Látkové množství Si je 2,649 mol a látkové množství Cl je 10,595 mol.

13) Vyjádřete obsah dusíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar (N) = 14,0067,

M ((NH4)2SO

4) = 132,194 g . mol

-1.

V jedné molekule síranu amonného (NH4)2SO4 jsou dva atomy dusíku

protože M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1

, je ve 132,194 g síranu amonného 2 . 14,0067 g

dusíku (Ar (N) = 14,0067)

hmotnostní procenta dusíku udávají, kolik gramů dusíku je ve 100 g síranu amonného.

potom platí

132,194 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. 28,0134 g N

100 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. x g N

x = (100/132,194) . 28,0134 = 21,19 % N

Obsah dusíku v (NH4)2SO4 je 21,19 % hmot.

108

14) Určete hmotnostní procenta vápníku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g.

mol-1

, Ar (Ca) = 40,08.

V jedné molekule uhličitanu vápenatého CaCO3 je jeden atom vápníku

protože M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

, je ve 100,09 g CaCO3 právě 40,08 g vápníku

(Ar (Ca) = 40,08)

hmotnostní procenta v tomto případě udávají, kolik gramů vápníku je ve 100 g uhličitanu

vápenatého

100,09 g CaCO3 obsahuje ….. 40,08 g Ca

100 g CaCO3 obsahuje ….. x g Ca

x = (100/100,09) . 40,08 = 40,04 % Ca

V uhličitanu vápenatém je 40,04 % hmot. Ca.

15) Určete hmotnostní procenta fluoru a chloru v 1,2 - dichlortetrafluorethanu.

Ar (F) = 18,9984, A

r (Cl) = 35,453, M (C2F

4Cl

2) = 170,91 g . mol

-1.

1,2 - dichlortetrafluorethan obsahuje dva atomy chloru a čtyři atomy fluoru v jedné

molekule 1,2 - dichlortetrafluorethanu

ve 170,91 gramech 1,2 - dichlortetrafluorethanu (M(C2Cl2F4) = 170,91 g.mol-1

) je proto

2 . 35,453 gramů chloru (Ar(Cl) = 35,453) a

4 . 18,9984 gramů fluoru (Ar(F) = 18,9984)

pro chlor platí

170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 70,906 gramů chloru

100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. x gramů chloru

x = (100/170,91) .70,906 = 41,49% hmot. Cl

pro fluor platí

170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 75,9936 gramů fluoru

100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. x gramů fluoru

x = (100/170,91) . 75 . 9936 = 44,46 % hmot. F

Obsah chloru je 41,49 % hmot., obsah fluoru je 44,46 % hmot.

16) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v benzenu. M (C6H6) = 78,114 g . mol-1

, Ar

(H) = 1,008, Ar (C) = 12,011. Rovněž určete molární procenta uhlíku a vodíku v molekule

benzenu.

V molekule benzenu je šest atomů uhlíku (6 . 12,011g = 72,066 g uhlíku) a

šest atomů vodíku (6. 1,008 g = 6,048 g vodíku)

v 78,114 g benzenu je tedy 72,066 g uhlíku, což představuje

(72,066/78,114) . 100 = 92,257 % hmot.

109

zbytek je obsah vodíku - 7,743% hmot.

obsah vodíku i uhlíku v benzenu je 50 % molárních

Benzen obsahuje 50 % molárních uhlíku a vodíku a 92,257 % hmot. uhlíku a 7,743 %

hmot. vodíku.


chlorovodíkové vzniklo 20 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních


Protože vzniká sůl kovu s oxidačním číslem 2, probíhá rozpouštění podle reakce

Me + 2 HCl = MeCl2 + H2

z této rovnice vyplývá, že látkovému množství 1 mol kovu odpovídá látkové množství

1 mol plynného vodíku, tj. za normálních podmínek 22,414 dm3

vodíku

vodíku vzniklo 20 dm3

(za normálních podmínek), což odpovídá látkovému množství

20/22,414 = 0,89229 mol vodíku

aby vzniklo 0,89229 molu vodíku, muselo dojít k rozpuštění 0,89229 molu kovu

mezi látkovým množstvím vodíku a kovu platí totiž podle výše uvedené rovnice poměr 1:1

množství rozpuštěného kovu 58,34 g odpovídá 0,89226 mol, takže platí

0,89229 molu ….. 58,34 g

1 mol ….. x g

x = (1/0,89229) . 58,34 = 65,38 g

Relativní atomová hmotnost kovu je 65,38.


rozkladem 250 g MgCO3? M (MgCO

3) = 84,31 g . mol

-1.

Tepelný rozklad probíhá podle rovnice

MgCO3 = MgO + CO2

z jednoho molu uhličitanu hořečnatého (tj. z 84,31 gramů) vznikne jeden mol oxidu

uhličitého, což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3

potom platí

84,31 g MgCO3 odpovídá ….. 22,414 dm3

250 g MgCO3 odpovídá ….. x dm3

x = (250/84,31) . 22,414 = 66,463 dm3 CO2

Vznikne 66,463 dm3 CO2.

19) Jaká je hustota oxidu siřičitého za normálních podmínek? M (SO2) = 64,033 g . mol

-1.

110

Za normálních podmínek představuje jeden mol oxidu siřičitého (tj. 64,033 g) objem

22,414 dm3

hustota je hmotnost jednotky objemu

ρ = m/V = 64,033 g/22,414 dm3 = 2,857 g . dm

-3

Hustota oxidu siřičitého je 2,857 g . dm-3

.



, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.

Neutralizace hydroxidu sodného probíhá podle rovnice

2 NaOH + H2SO4 = Na2SO4 + 2 H2O

na dva moly hydroxidu sodného (tj. na 2. 40 g) je zapotřebí jeden mol kyseliny sírové

(tj. 98,08 g).

platí tedy

na 80 g NaOH je zapotřebí ….. 98,08 g H2SO4

na 25 g NaOH je zapotřebí ….. x g H2SO4

x = (25/80) . 98,08 = 30,65 g H2SO4

Je zapotřebí 30,65 g H2SO4.


hmotnostních procent vody obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik vody

odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4 . 5 H

2O)

= 249,68 g . mol-1

, M (CuSO4)= 159,604 g . mol

-1.

Rozdíl molárních hmotností M (CuSO4 . 5 H2O) a M (CuSO4) udává molární hmotnost

M (5H2O)

M (5H2O) = M (CuSO4 . 5 H2O) - M (CuSO4) = 90,076 g . mol-1

procentický podíl vody spočítáme podle úměry

249,68 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. 90,076 g vody

100 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. x g vody

x = (100/249,68) . 90,076 = 36,08 % hmot. H2O

10 kg pentahydrátu s 36,08 % hmot. vody obsahuje 3,608 kg vody

Podíl vody v CuSO4. 5 H2O je 36,08 % hmot., v 10 kg CuSO4. 5 H2O je 3,608 kg

vody.

111

22) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 1 kg pentahydrátu síranu měďnatého po



2O) = 249,680 g . mol

-1, M (CuO) = 79,539

g . mol-1

.

Rovnice rozkladu pentahydrátu síranu měďnatého na oxid měďnatý není třeba vyčíslovat.

platí totiž, že z jedné molekuly CuSO4 . 5 H2O vznikne jedna molekula CuO

CuSO4 . 5 H2O CuO

z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného (M (CuSO4 . 5 H2O ) = 249,68 g.mol-1

) vznikne

79,539 g oxidu měďnatého (M (CuO) = 79,539 g . mol-1

)

platí proto

z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. 79,539 g oxidu měďnatého

z 1000 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. x g oxidu měďnatého

x = (1000/249,68) . 79,539 = 318,6 g CuO

Vznikne 318,6 g CuO.

23) Kolik hmotnostních procent vody obsahuje dihydrát síranu vápenatého? M ( CaSO4 .

2 H2O) = 172,174 g . mol

-1, M (CaSO

4) = 136,143 g . mol

-1.

Jeden mol dihydrátu síranu vápenatého (172,174 g) obsahuje 36,031 g vody (rozdíl mezi

M (CaSO4 . 2 H2O) a M (CaSO4))

potom platí

172,174 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. 36,031 g vody

100 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. x gramů vody

x = (100/172,174) . 36,031 = 20,93 % hmot. vody

CaSO4 . 2 H

2O obsahuje 20,93 % hmot. vody.




-1, M (CaSO

4 . 0,5 H2O)

= 145,13 g . mol-1

, M (CaSO4 . 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1.

Pokud je původní síran vápenatý dihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (172,174 g)

jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g, při vysušení 150 g by měla platit

úměra

172,174 g dihydrátu odpovídá ….. 136,16 gramů bezvodého síranu vápenatého

150 g dihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého

x = (150/172,174) . 136,16 = 118,6 g CaSO4

112

pokud je původní síran vápenatý semihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (145,13

g) jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g. Při vysušení 150 g by měla platit

úměra

145,13 g semihydrátu odpovídá ….. 136,16 gramů bezvodého síranu vápenatého

150 g semihydrátu odpovídá ….. x gramů bezvodého síranu vápenatého

x = (150/145,13) . 136,16 = 140,7 g CaSO4

Původní síran vápenatý je semihydrát.



oC

a tlaku 200 kPa.

Protože složení vodního planu je 50% objemových vodíku a 50% objemových oxidu

uhelnatého, je 12 m3 vodního plynu složeno z 6 m

3 vodíku a 6 m

3 oxidu uhelnatého

vodík je spalován podle rovnice

2 H2(g) + O2(g) = 2 H2O (g)

podle této rovnice reaguje jeden objemový díl kyslíku se dvěma objemovými díly vodíku,

znamená to, že ke spálení 6 m3

vodíku je zapotřebí 3 m3 kyslíku

oxid uhelnatý je spalován podle rovnice

2 CO(g) + O2(g) = 2 CO2(g)

podle této rovnice je zapotřebí na jeden objemový díl kyslíku dvou objemových dílů oxidu

uhelnatého a na 6 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 3 m

3 kyslíku

Celkem je zapotřebí 6 m3 kyslíku.

Údaj o teplotě a tlaku je zbytečný.



Oxid siřičitý se oxiduje podle rovnice

2 SO2 + O2 = 2 SO3

podle této rovnice je zapotřebí jeden objemový díl kyslíku na dva objemové díly oxidu

siřičitého

na 1 m3 oxidu siřičitého je proto zapotřebí 0,5 m

3 kyslíku, což je 500 dm

3

Je zapotřebí 500 dm3.

113

27) K roztoku, který obsahuje 0,3 molu FeCl3, přidáme 0,24 molu NaOH. Kolik molů

Fe(OH)3 vzniklo a kolik molů FeCl

3 zbylo?

V roztoku probíhá reakce

FeCl3 + 3 NaOH = Fe(OH)3 + 3 NaCl

podle této reakce reaguje látkové množství 1 mol FeCl3 se 3 moly NaOH

na 0,3 molů FeCl3 by proto bylo zapotřebí 0,9 molů NaOH, které však nejsou v roztoku

k dispozici

z toho plyne, že chlorid železitý je v přebytku vzhledem k hydroxidu sodnému

znamená to úměru

1 mol FeCl3 potřebuje ……………. 3 moly NaOH

x molů FeCl3 potřebuje ……………. 0,24 molů NaOH

je zřejmé, že při spotřebování veškerého množství NaOH (0,24 molů) se spotřebuje pouze

0,08 molů FeCl3

zbytek, tj. 0,22 molu (0,3 – 0,08) nezreaguje

vzhledem k tomu, že z jednoho molu FeCl3 vznikne 1 mol Fe(OH)3, vznikne z 0,08 molu

FeCl3 0,08 molu Fe(OH)3.

Vzniklo 0,08 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,22 mol FeCl3.

28) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 150 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g.

mol-1

.

Redukce probíhá podle rovnice

CuO + H2 = Cu + H2O

z jednoho molu CuO vznikne 1 mol vody

150 g CuO odpovídá látkovému množství150/79,54 = 1,886 mol CuO

z 1,886 mol CuO vznikne proto 1,886 mol vody.

Vznikne 1,886 mol vody.

29) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 1 tuny oxidu železitého? M (Fe2O

3) = 159,692 g

. mol-1

, Ar (Fe) = 55,847.

Redukce oxidu železitého probíhá bez ohledu na redukční činidlo tak, že z jedné molekuly

oxidu železitého mohou vzniknout dva atomy železa

platí proto

Fe2O3 ….. 2 . Fe

z 1 molu Fe2O3 tj. ze 159,692 g vzniknou ….. 2 moly Fe tj. 2 . 55,847 tj. 111,694 g

z 1 tuny (tj. 1 000 000 g) vznikne ….. x gramů Fe

x = (1 000 000/159,692) . 111,694 = 699 433,91 g tj. 699,434 kg Fe

Vznikne 699,434 kg Fe.

114




Reakce probíhá podle rovnice

N2 + 3 H2 = 2 NH3

podle této reakce je ke vzniku 2 molů amoniaku zapotřebí 3 molů vodíku a 1 mol dusíku

z 10 molů vodíku proto 3 moly zreagují a 7 molů zůstane nezreagováno

z 9 molů dusíku zreaguje jeden mol, zbude proto 8 molů dusíku

Nezreagovalo látkové množství 7 mol vodíku a látkové množství 8 mol dusíku.




, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.

Molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1

, takže 20 g odpovídá látkovému

množství 20/98,08 = 0,2039 molu kyseliny sírové

molární hmotnost hydroxidu sodného je 40,00 g . mol-1


množství12/40 = 0,3 molu hydroxidu sodného

reakce probíhá podle rovnice

H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O

podle této reakce je na jeden mol kyseliny sírové k úplné neutralizaci zapotřebí 2 molů

hydroxidu sodného

na neutralizaci 0,2039 molů kyseliny sírové by bylo zapotřebí 2 . 0,2039 = 0,4078 molů

hydroxidu sodného - toho je však k dispozici pouze 0,3 molu

kyseliny sírové je proto přebytek a roztok bud reagovat kysele

můžeme postupovat i obrácenou úvahou

ke zneutralizování 0,3 molů hydroxidu sodného je zapotřebí 0,15 molů kyseliny sírové

protože je přítomno větší množství (0,2039 molů) kyseliny sírové, bude v roztoku přebytek

kyseliny sírové a roztok bude reagovat kysele

Roztok bude reagovat kysele.

115


2.


Probíhá reakce

2 NO + O2 = 2 NO2

podle této reakce vzniknou ze dvou molů NO a jednoho molu kyslíku dva moly NO2

aby vzniklo 6 molů NO2, musí zreagovat 3 moly kyslíku a 6 molů NO, lze sestavit bilanci

2 NO O2 = 2 NO2

2 moly 1 mol = 2 moly

6 molů 3 moly = 6 molů

z původních 10 molů NO jich zreagovalo 6, zbyly tedy 4 moly NO

z původních 12 molů O2 zreagovaly 3 moly, zbylo tedy 9 molů kyslíku

Zbylo látkové množství 4 moly NO a 9 mol kyslíku.

33) Kolik dm3 třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 1 molu vody?


složením vody.

Třaskavý plyn vzniká reakcí

2 H2O = 2 H2 + O2

třaskavý plyn je směsí vodíku a kyslíku, podle výše uvedené reakce vzniknou ze dvou

molů vody tři moly plynu (dva moly vodíku a jeden mol kyslíku)

z jednoho molu vody vznikne 1,5 molu třaskavého plynu

za normálních podmínek zaujímá jeden mol plynu objem 22,414 dm3, potom 1,5 molu

odpovídá

1,5 . 22,414 = 33,621 dm3

Vznikne 33,621 dm3 třeskavého plynu.

34) Dvanáct dm3 vodíku ve směsi se třemi dm



Vodík s kyslíkem reaguje podle rovnice

2 H2 + O2 = 2 H2O

reagují tedy dva dm3 vodíku s jedním dm

3 kyslíku, na tři dm

3 kyslíku je proto zapotřebí

6 dm3 vodíku

2 dm3 vodíku + 1 dm

3 kyslíku


3 kyslíku

z dvanácti dm3

vodíku proto zreaguje pouze šest dm3, šest zbývajících dm

3 vodíku je

přebytečných

Přebytečným plynem je vodík, přebývá ho 6 dm3.

116



sírové. M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1, M (Ca(OH)

2) = 74,09 g . mol

-1.

Kyselina sírová reaguje s hydroxidem vápenatým podle rovnice

H2SO4 + Ca(OH)2 = CaSO4 + 2 H2O

protože molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1

a molární hmotnost hydroxidu

vápenatého je 74,09 g . mol-1

, reaguje 98,08 g kyseliny sírové se 74,09 g hydroxidu

vápenatého

množství hydroxidu vápenatého potřebného k neutralizaci 548 kg kyseliny sírové (548 000

g) spočítáme podle úměry

H2SO4 Ca(OH)2

98,08 g 74,09 g

548 000 g x g

x = (548 000/98,08) . 74,09 = 413 961 g hydroxidu vápenatého = 414,0 kg

vzhledem k tomu, že bylo použito 450 kg hydroxidu vápenatého, bylo množství hydroxidu

vápenatého pro neutralizaci dostatečné

Množství hydroxidu vápenatého bylo dostatečné.




4) = 98,08 g . mol

-1.

Neutralizace kyseliny sírové vápencem probíhá podle rovnice

CaCO3 + H2SO4 = CaSO4 + H2O + CO2

podle rovnice vzniká z jednoho molu kyseliny sírové jeden mol oxidu uhličitého, který za

normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3

548 kg (tj. 548 000 g) kyseliny sírové představuje látkové množství 548 000/98,08

= 5 587,27 molů

z 5 587,27 molů kyseliny sírové tak vznikne 5 587,27 molů oxidu uhličitého, které

zaujímají objem

5 587,27 . 22,414 = 125 233,2 dm3 = 125,23 m

3

dolomit lze chemicky považovat za uhličitan hořečnato-vápenatý MgCa(CO3)2, rozklad lze

popsat rovnicí

MgCa(CO3)2 + 2 H2SO4 = CaSO4 + MgSO4 + 2 H2O + 2 CO2

platí, že ze dvou molů kyseliny sírové vzniknou dva moly oxidu uhličitého

117

poměr molů kyseliny sírové a vzniklého oxidu je proto stejný, bez ohledu na skutečnost,

zda neutralizaci provádíme dolomitem nebo vápencem, proto vznikne stejný objem oxidu

uhličitého i při neutralizaci dolomitem

Vznikne125,23 m3 oxidu uhličitého, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem.

37) Jeden objemový díl oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku

oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20% obj. kyslíku a 80% obj. dusíku.


procentech?

5 objemových dílů vzduchu představuje 1 objemový díl (20 % obj.) kyslíku a 4 objemové

díly (80%) dusíku

původní složení směsi je potom následující

1 obj. díl NO

1 obj. díl O2

4 obj. díly N2

protože zreagoval oxid dusnatý ze 70 %, zreagovalo 0,7 obj. dílů NO, zbytek tj. 0,3 obj.

dílu NO nezreagovalo

oxidace probíhala podle rovnice

2 NO + O2 = 2 NO2

na zreagování 0,7 objemových dílů NO bylo zapotřebí 0,35 obj. dílu kyslíku

z jednoho objemového dílu kyslíku proto nezreagovalo 0,65 obj. dílů

konečné složení směsi vypadá takto

0,3 obj. dílů NO

0,65 obj. dílů O2

0,7 obj. dílů NO2

4 obj. díly N2

celkem 5,65 obj. dílů

objemová procenta NO (0,3/5,65 ) . 100 = 5,3 %

NO2 (0,7/5,65) . 100 = 12,4%

O2 (0,65/5,65) . 100 = 11,5%

N2 (4/5,65) . 100 = 70,8%

Složení výsledné směsi v objemových procentech bylo NO 5,3 %, NO2 12,4%,

O2 11,5%, N2 70,8%.



má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5 % obj. CO

2, vzduch 20 % obj.

O2 a 80 % obj. N


Vzhledem k uvedenému složení obsahuje 5 m3 vodního plynu

2,5 m3 vodíku ( 50% obj.),

2 m3 CO (40% obj.),

118

0,25 m3 N2 ( 5% obj.) a

0,25 m3 CO2 ( 5% obj.)

při spalování vodního plynu nedochází k oxidaci dusíku, nespaluje se rovněž oxid uhličitý.

vodík se spaluje podle rovnice

2 H2 + O2 = 2 H2O

podle této rovnice spolu reagují dva objemové díly vodíku a s jedním objemovým dílem

kyslíku - na spálení 2,5 m3 vodíku je proto zapotřebí 1,25 m

3 kyslíku.

oxid uhelnatý se spaluje podle rovnice

2 CO + O2 = 2 CO2

podle této rovnice reagují dva objemové díly oxidu uhelnatého s jedním objemovým dílem

kyslíku - na spálení 2 m3 CO je proto zapotřebí 1 m

3 kyslíku.

na spálení vodíku a CO přítomných v 5 m3 vodního plynu je celkem potřeba 2,25 m

3

kyslíku

spalování se však provádí vzduchem, který přibližně obsahuje 20 % kyslíku

v 1 m3 vzduchu je proto přítomno 0,2 m

3 kyslíku

platí úměra

1 m3 vzduchu obsahuje 0,2 m

3 kyslíku

x m3 vzduchu obsahuje 2,25 m

3 kyslíku

x = 2,25/0,2 = 11,25 m3 vzduchu

Je zapotřebí 11,25 m3 vzduchu.



2, 30 %

CH4, 10 % CO, 2 % C

2H

4 a 8 % N

2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte složení

vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2 . Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází

ke spalování dusíku.

Vzhledem ke složení svítiplynu obsahují 3 m3 svítiplynu

1,5 m3 vodíku (50% obj.),

0,9 m3 CH4 (30% obj.),

0,3 m3 CO (10% obj.),

0,06 m3 C2H4 (2% obj.),

objem dusíku není podstatný, protože nedochází k jeho spalování


2 H2 + O2 = 2 H2O

protože ke spálení 2 objemových dílů vodíku je zapotřebí jednoho objemového dílu

kyslíku, je ke spálení 1,5 m3 vodíku zapotřebí 0,75 m

3 kyslíku

119

methan se spaluje podle rovnice

CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O

podle této rovnice je zapotřebí dvou objemových jednotek kyslíku na jednu objemovou

jednotku methanu - na 0,9 m3 metanu je proto zapotřebí 1,8 m

3 kyslíku

ethylen (ethen) je spalován podle rovnice

C2H4 + 3 O2 = 2 CO2 + 2 H2O

podle této rovnice je na jeden objemový díl ethylenu zapotřebí tří objemových dílů kyslíku

- na 0,06 m3 ethylenu je proto zapotřebí 0,18 m

3 kyslíku


2 CO + O2 = 2 CO2


kyslíku - na spálení 0,3 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 0,15 m

3 kyslíku

celkem je zapotřebí 0,15 + 0,18 + 0,75 + 1,8 = 2,88 m3 kyslíku



3 kyslíku

platí úměra


3 kyslíku


3 kyslíku

x = 2,88/0,2 = 14,4 m3 vzduchu


40) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 1 m

3 kyslíku (měřeno za normálních

podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol

-1.

Rozklad chlorečnanu draselného probíhá podle reakce

2 KClO3 = 2 KCl + 3 O2

ze dvou molů chlorečnanu draselného ( tj. z 2 . 122,549 = 245,098 g) vzniknou tři moly

kyslíku, které za normálních podmínek představují objem 3 . 22,414 = 67,242 dm3

kyslíku

výpočet množství chlorečnanu draselného potřebného pro vznik 1 m3 (tj. 1000 dm

3)

kyslíku vypadá takto:

245,098 g KClO3 odpovídá 67,242 dm3 kyslíku

x g KClO3 odpovídá 1000 dm3 kyslíku

x = (1000/67,242) . 245,098 = 3 645,01 g = 3,645 kg KClO3

Je zapotřebí 3,645 kg KClO3.

120

41) Kolik dm3 acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 1 kg


-1.

Rozklad dikarbidu vápníku probíhá podle reakce

CaC2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + C2H2

podle této rovnice vznikne z jednoho molu dikarbidu vápníku tj. ze 64,1 g jeden mol

acetylénu, který za normálních podmínek představuje objem 22,414 dm3 C2H2

z jednoho kilogramu dikarbidu vápníku (tj. z 1000 g) se množství získaného acetylénu

získá podle úměry

64,1 g CaC2 uvolní 22,414 dm3 C2H2

1 000 g CaC2 uvolní x dm3 C2H2

x = (1000/64,1) . 22,414 = 349,7 dm3 C2H2

Získá se 349,7 dm3 C2H2.

42) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 1 tuny hydrogenuhličitanu sodného?

M (NaHCO3) = 84,007 g . mol

-1.

Kalcinace hydrogenuhličitanu sodného probíhá podle rovnice

2 NaHCO3 = Na2CO3 + H2O + CO2

podle této reakce se ze dvou molů hydrogenuhličitanu sodného ( tj. z 2 . 84,007 = 168,014

g) uvolní jeden mol oxidu uhličitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414

dm3

jedna tuna představuje 1 000 kg resp. 106 g

množství uvolněného oxidu uhličitého z jedné tuny hydrogenuhličitanu sodného získáme

z úměry

168,014 g NaHCO3 uvolní 22,414 dm3 CO2

1 000 000 g NaHCO3 uvolní x dm3 CO2

x = (1 000 000/168,014) . 22,414 = 133 405 dm3 = 133,4 m

3 CO2

Uvolní se 133,4 m3 CO2.


jedné tuny n – oktanu? M (C8H

18) = 114,233 g . mol

-1.

Po převedení na normální podmínky je vzniklá voda v kapalném stavu a spalování n-

oktanu bude probíhat podle rovnice

2 C8H18(l) + 25 O2(g) = 16 CO2(g) + 18 H2O(l)

podle této rovnice vznikne z jednoho molu n-oktanu tj. ze 114,233 g 8 molů oxidu

uhličitého, které představují za normálních podmínek objem 8 . 22,414 = 179,312 dm3

121

z jedné tuny oktanu, tj. 106 g se uvolní objem oxidu uhličitého, který vypočteme podle

úměry

z 114,233 g oktanu vznikne 179,312 dm3

z 1 000 000 g oktanu vznikne x dm3

x = (1 000 000/114,233) . 179,312 = 1 569 704 dm3 = 1 569,7 m

3 plynů

Uvolní se 1 569,7 m3

plynů.

44) Máme připravit 35 g BaS redukcí BaSO4 uhlíkem. Vypočítejte potřebné množství síranu

barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije s desetiprocentním přebytkem. M (BaSO4)

= 233,4 g . mol-1

, M (BaS) = 169,4 g . mol-1

, Ar (C) = 12,011.

Redukce síranu barnatého uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého probíhá podle rovnice

BaSO4 + 2 C = BaS + 2 CO2

ze 233,4 g síranu barnatého (M (BaSO4) = 233,4 g.mol-1

) vznikne podle této rovnice 169,4

g BaS (M (BaS) = 169,4 g.mol-1

). Množství síranu barnatého potřebného ke vzniku 35 g

BaS vypočteme podle úměry

z 233,4 g BaSO4 vznikne 169,4 g BaS

z x g BaSO4 vznikne 35 g BaS

x = (35/169,4) . 233,4 = 48,22 g BaSO4

na vznik 169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1

) je zapotřebí dvou molů uhlíku, tj.

2 . 12,011 = 24,022 g uhlíku

stechiometrické množství uhlíku potřebného pro vznik 35 g BaS získáme z úměry

na vznik 169,4 g BaS je potřeba 24,022 g uhlíku

na vznik 35 g BaS je potřeba x g uhlíku

x = (35/169,4) . 24,022 = 4,963 g uhlíku

máme-li k reakci použít desetiprocentní přebytek uhlíku, představuje vypočtené množství

100%, k reakci použijeme 110%.

100 % odpovídá 4,963 g uhlíku

110 % odpovídá x g uhlíku

x = (110/100) . 4,963 = 5,459 g uhlíku

Potřebné množství síranu barnatého je 48,22 g, potřebné množství uhlíku je 5,459 g.

45) Hořením 5 gramů antracitu vzniklo 8,84 dm3 CO

2 (měřeno za normálních podmínek).


Objem 8,84 dm3 oxidu uhličitého představuje za normálních podmínek

122

8,84/22,414 = 0,3944 molu

protože spalování uhlíku v antracitu probíhá podle rovnice

C + O2 = CO2

vznikne spálením jednoho molu uhlíku jeden mol oxidu uhličitého

protože vzniklo 0,394 molu oxidu uhličitého, musí 5 g antracitu obsahovat 0,394 molu

uhlíku

protože Ar(C) = 12,011 je množství uhlíku v 5 g antracitu rovno

0,3944 . 12,011 = 4,7371 g

toto množství představuje

(4,7371/5) . 100 = 94,74 % hmot.

Antracit obsahuje 94,74 % hmot. uhlíku.

46) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 12 g kovového draslíku s vodou? Ar (K) = 39,098.

Reakce draslíku s vodou probíhá podle reakce

2 K + 2 H2O = 2 KOH + H2

ze dvou molů draslíku tj. z 2 . 39,098 = 78,196 g vznikne jeden mol vodíku, který za

normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3 vodíku

pro výpočet množství vodíku vzniklého z 12 g draslíku platí úměra

ze 78,196 g draslíku vznikne 22,414 dm3 vodíku

z 12 g draslíku vznikne x dm3 vodíku

x = (12/78,196) . 22,414 = 3,44 dm3 vodíku

Vznikne 3,44 dm3 vodíku.

47) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 1 g v kyselině chlorovodíkové vznikl objem

325,6 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině


Zinek se v kyselině chlorovodíkové rozpouští podle reakce

Zn + 2 HCl = ZnCl2 + H2

podle této rovnice platí, že z jednoho molu zinku vznikne jeden mol vodíku

vodíku vznikl objem 0,3256 dm3, což za normálních podmínek odpovídá látkovému

množství 0,3256/22,414 = 0,014526 molu vodíku

toto množství vodíku muselo vzniknout z 0,014526 molu zinku

protože Ar (Zn) = 65, odpovídá toto látkové množství

0,014526 . 65,39 = 0,9499 g Zn

123

v jednom gramu je přítomno 0,9499 g Zn, což znamená, že obsah zinku je

(0,9499/1) . 100 = 94,99 % hmot.

Zinek obsahuje 94,99 % Zn.

48) Při rozpouštění látkového množství 1 mol kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo

33,622 dm3 vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?

Obecná rovnice pro rozpouštění kovu v kyselině chlorovodíkové může být napsána v této

podobě

Me + x HCl = MeClx + (x/2) H2

Me znamená kov, x znamená oxidační číslo kovu rozpuštěného ve formě chloridu

obecně platí, že při rozpouštění jednoho molu kovu vznikne x/2 molu vodíku v závislosti

na oxidačním čísle x vzniklého chloridu

množství 33,622 dm3 vodíku za normálních podmínek odpovídá

33,622/22,414 = 1,5 molu

znamená to, že rozpuštěním jednoho molu kovu vznikne 1,5 molu vodíku a protože x/2

= 1,5 platí, že oxidační číslo kovu je rovno třem

Oxidační číslo je rovno třem.

49) Uhlí s obsahem 80 % hmot. uhlíku a 2 % hmot. síry spalujeme s 90 % účinností. Kouřové



-1,

M (CO2) = 44,010 g . mol

-1, A

r (C) = 12,011, M (CaSO

4 . 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1,

Ar (S) = 32,066.

Vypočtěte:

a) kolik m3 CO

2 se uvolní ročně,

b) kolik SO2 (v m



49) a) 10 000 t uhlí obsahuje 8 000 t uhlíku

při spálení s 90% účinností se spálí z 8 000 t uhlíku pouze 7 200 t uhlíku

to je současně množství, které se ročně převede na oxid uhličitý

7 200 t uhlíku odpovídá 7,2 . 109 g uhlíku

spalování uhlíku probíhá podle reakce

C + O2 = CO2

124

protože Ar ( C) = 12,011, vznikne spálením 12,011 g uhlíku jeden mol oxidu uhličitého,

což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3

množství oxidu uhličitého uvolněného spálením 7,2 . 109 g uhlíku vypočteme pomocí

úměry

z 12,011 g uhlíku vznikne 22,414 dm3 CO2

ze 7,2 . 109 g uhlíku vznikne x dm

3 CO2

x = (7,2.109/12,011) . 22,414 = 1,34 . 10

10 dm

3 = 1,34.10

7 m

3

Ročně se uvolní 1,34.107 m

3 oxidu uhličitého

49) b) Je-li při odsiřování zachyceno 66 % oxidu siřičitého, znamená to, že 34 % oxidu

siřičitého odchází nezachyceno do atmosféry

10 000 t uhlí obsahuje 200 t síry

protože účinnost spalování je 90 %, dojde ke spálení pouze 180 t síry

34 % z tohoto množství přejde do atmosféry ve formě nezachyceného oxidu siřičitého

34 % ze 180 tun je

0,34 . 180 = 61,2 t síry

spalování síry v uhlí odpovídá rovnici

S + O2 = SO2

podle této rovnice vznikne při spálení jednoho molu síry (tj. 32,066 g) jeden mol oxidu

siřičitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3

objem oxidu siřičitého, který vznikne spálením 61,2 tun (tj. 61,2 . 106 g) síry spočteme

podle úměry

ze 32,066 g síry vznikne 22,414 dm3 SO2

ze 61,2 . 106 g síry vznikne x dm

3 SO2

x = (61,2 . 106/32,066) . 22,414 = 42,78 . 10

6 dm

3 = 42 780 m

3 SO2

Ročně se atmosféry uvolní 42 780 m3 SO2

49) c) 10 000 t uhlí obsahuje 200 t síry

z tohoto množství je 90 % spáleno, což představuje 180 t síry

66 % z tohoto množství je převedeno na dihydrát síranu vápenatého

125

66% ze 180 t představuje

0,66.180 = 118,8 t = 118,8 . 106 g síry

bez ohledu na reakce probíhající při odsiřování platí, že z jednoho atomu síry může

vzniknout jedna molekula dihydrátu síranu vápenatého, resp. z jednoho molu síry vznikne

jeden mol dihydrátu síranu vápenatého

ze 32,066 g síry tak vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O

množství CaSO4.2H2O vzniklého ze 118,8 . 106 g síry vypočteme podle úměry

ze 32,066 g síry vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O

ze 118,8 . 106 g síry vznikne x g CaSO4 . 2 H2O

x = (118,8 . 106/32,066) . 172,174 = 637,8 . 10

6 g CaSO4 . 2 H2O = 637,8 t CaSO4 . 2

H2O

Ročně vznikne 637,8 t CaSO4 . 2 H2O.

50) Jaká je hmotnost 10 dm3 chloru (měřeno za normálních podmínek)? A

r (Cl) = 35,453.

Plynný chlor představuje dvouatomovou molekulu s molární hmotností M (Cl2) = 70,906 g

. mol-1

znamená to, že za normálních podmínek představuje 70,906 g chloru objem 22,414 dm3

pro objem 10 dm3 vypočteme hmotnost z úměry

70,906 g Cl2 odpovídá 22,414 dm3

x g Cl2 10 dm3

x = (10/22,414) . 70,906 = 31,635 g

Hmotnost chloru je 31,635 g.


CO2 (měřeno za normálních podmínek) a 0,514 g vody. 1 dm

3 uhlovodíku

má za normálních podmínek hmotnost 1,2516 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku.

Ar (C) = 12,011, A

r (H) = 1,008.

Pokud 1 dm3 plynu za normálních podmínek váží 1,2516 g, odpovídá hmotnost 22,414 dm

3

molární hmotnosti

126

1,2516 . 22,414 = 28,0534 g . mol-1

hmotnost uhlovodíku 0,4 g potom představuje látkové množství

0,4/28,0546 = 0,014258 molu

objem vzniklého CO2 639 cm3 ( tj. 0,639 dm

3) odpovídá

0,639/22,414 = 0,028509 molu

je zřejmé, že počet molů vzniklého oxidu uhličitého je dvojnásobný než počet molů

spalovaného uhlovodíku

z toho je patrné, že uhlovodík obsahuje dva atomy uhlíku a spalování probíhá podle reakce

C2Hx + (2 + x/4) O2 = 2 CO2 + (x/2) H2O

pro molární hmotnost uhlovodíku C2Hx platí, že

M (C2Hx) = 2 . 12,011 + x . 1,008 = 28,0546

24,022 + x . 1,008 = 28,0546

x . 1,008 = 4,0326

x ≈ 4

Molekulový vzorec je C2H4.

52) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,905 hm. % uhlíku a 16,095 hm. % vodíku.


.

Ar (C) = 12,011, A

r (H) = 1,008.

Jeden mol má hmotnost 100,205 g, z toho připadá na uhlík

100,205 . 0,83905 = 84,077 g

a na vodík připadá

100,205 . 0,16095 = 16,128 g

množství uhlíku odpovídá

84,077/12,011 = 7 molům uhlíku

a množství vodíku odpovídá

16,128/1,008 = 16 molům vodíku

V jednom molu uhlovodíku je 7 molů uhlíku a 16 molů vodíku, sumární vzorec

uhlovodíku je proto C7H16.


3P

2? M (Ca

3P

2) = 182,182 g . mol

-1.

Hydrolýza fosfidu vápenatého s vodou probíhá podle reakce

Ca3P2 + 6 H2O = 3 Ca(OH)2 + 2 PH3

127

z jednoho molu fosfidu vápenatého (tj. ze 182,182 g) se uvolní 2 moly fosfanu, které

za normálních podmínek zaujímají objem 2 . 22,414 = 44,828 dm3

pro výpočet množství fosfanu uvolněného ze 17 g fosfidu vápenatého použijeme úměru

182,182 g fosfidu uvolní 44,828 dm3 fosfanu

17 g fosfidu uvolní x dm3 fosfanu

x = (17/182,182) . 44,828 = 4,18 dm3

fosfanu

Uvolní se 4,18 dm3

fosfanu.


Kolik dm3 oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? A

r (C) = 12,011.

Část 1 kg uhlíku se spaluje podle rovnice

C + O2 = CO2

zbytek se spaluje podle rovnice

2 C + O2 = 2 CO

pokud vzniklo 466,5 dm3 CO, odpovídá toto množství 466,5/22,414 = 20,813 molu

na vznik 20,813 molu oxidu uhelnatého bylo zapotřebí podle druhé rovnice 20,813 molu

uhlíku

20,813 molu uhlíku odpovídá 20,813 . 12,011 = 249,985 g uhlíku - tato část uhlíku byla

spálena na oxid uhelnatý

zbývající část z výchozího 1 kg (tj. 1000 g) byla spálena podle první reakce na oxid

uhličitý

na oxid uhličitý bylo spáleno 1 000 – 249,97293 = 750,015 g uhlíku - toto množství

odpovídá 62,444 molu uhlíku

protože z jednoho molu uhlíku podle první rovnice vznikne jeden mol oxidu uhličitého,

vznikne také 62,444 molu oxidu uhličitého - tomuto látkovému množství odpovídá

za normálních podmínek objem

62,4454 . 22,414 = 1 399,6 dm3 oxidu uhličitého

Vznikne 1 399,6 dm3 oxidu uhličitého.

128



r (Cu)

= 63,546.

Cementace probíhá podle rovnice

Fe + CuSO4 = Cu + FeSO4

podle relativních atomových hmotností Fe a Cu a s přihlédnutím k uvedené rovnici platí,

že z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu

pro výpočet množství Cu získané z 25 g železa použijeme úměru

z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu

z 25 g Fe získáme x g Cu

x = (25/55,847) . 63,546 = 28,45 g Cu

Získáme 28,45 g Cu.

56) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 1 tuny


-1, M (CO

2) = 44,01 g . mol

-1,

M (CaO) = 56,077 g . mol-1

.

Kalcinace uhličitanu vápenatého probíhá podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1

)

a molárního objemu plynu za normálních podmínek (22,414 dm3) vznikne ze 100,087 g

CaCO3 22,414 dm3 oxidu uhličitého

objem oxidu uhličitého získaný z jedné tuny (tj. z 1 000 000 g) získáme výpočtem z úměry

ze 100,087 g CaCO3 se uvolní 22,415 dm3 CO2

z 1000 000 g CaCO3 se uvolní x dm3 CO2

x = ( 1 000 000/100,087) . 22,414 = 223 945,2 dm3 = 223,95 m

3 CO2

podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M(CaCO3) = 100,087 g . mol-1

) a molární

hmotnosti oxidu vápenatého (M(CaO) = 56,077 g . mol-1

) vznikne ze 100,087 g uhličitanu

vápenatého 56,077 g oxidu vápenatého

množství oxidu vápenatého získaného z jedné tuny (tj. z 1 000 000 g) uhličitanu

vápenatého vypočteme podle úměry

129

ze 100,087 g CaCO3 získáme 56,077 g CaO

z 1 000 000 g CaCO3 získáme x g CaO

x = ( 1 000 000/100,087) . 56,077 = 560 282 g 560,3 kg CaO

Získáme 223,95 m3 CO2 a 560,3 kg CaO.

57) Kolik dm3 vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 20 dm

3 ethenu na ethan? Objemy vodíku


Hydrogenace probíhá podle rovnice

C2H4 + H2 = C2H6

podle této rovnice spolu reaguje jeden objemový díl ethenu s jedním dílem vodíku, na

20 dm3 ethenu je proto potřeba 20 dm

3 vodíku

Je potřeba 20 dm3 vodíku.

58) Minerál beryl se skládá z 14 hm. % oxidu berylnatého, 19,1 hm. % oxidu hlinitého a 66,9

hm. % oxidu křemičitého. Vyjádřete vzorec berylu pomocí oxidů. M (Al2O

3) = 101,961 g

. mol-1

, M (SiO2) = 60,085 g . mol

-1, M (BeO) = 25,012 g . mol

-1.

Zvolme si pro jednoduchost hmotnost 100 g berylu - toto množství bude obsahovat

14 g BeO,

19,1 g Al2O3 a

66,9 g SiO2

hmotnost jednotlivých oxidů přepočítáme na látkové množství

BeO 14/25,012 = 0,5597 molu

Al2O3 19,1/101,961 = 0,1873 molu

SiO2 66,9/60,085 = 1,1134 molu

poměr látkového množství BeO a Al2O3

0,5597/0,1873 = 2,988 3

znamená, že na jeden mol oxidu hlinitého připadají tři moly oxidu berylnatého

130

tuto skutečnost lze popsat částí vzorce 3 BeO . Al2O3 ….

poměr látkového množství SiO2 a Al2O3

1,1134/0,1873 = 5,94 6

znamená, že na jeden mol oxidu hlinitého připadá 6 molů oxidu křemičitého

Výsledný vzorec beryl je proto 3 BeO . Al2O3 . 6 SiO2.

59) Stanovte empirický vzorec sloučeniny, pokud bylo stanoveno složení 13,93 % hmot. Na,

0,61 % hmot. H, 18,77 % hmot. P, 33,94 % hmot. O a 32,75 % hmot. H2O. Ar (Na)

= 22,9898, Ar (H) = 1,008, Ar (P) = 30,9738, Ar (O) = 16,0000, M (H2O) = 18,015 g . mol-

1.

Ze složení vyplývá, že ve 100 g látky bude obsaženo

13,93 g Na, což představuje látkové 13,93/22,9898 = 0,6060 molů

0,61 g H, což představuje 0,61/1,008 = 0,6052 mol,

18,77 g P, což představuje 18,77/30,9738 = 0,6060 mol,

33,94 g O, což představuje 33,94/16 = 2,1213 mol a

32,75 g H2O, což představuje 32,75/18,015 = 1,8179 mol.

molární poměr Na : H : P : O : H2O je 0,6059 : 0,6052 : 0,0,6060 : 2,1213 : 1,8179

což je 1 : 0,9988 : 1 : 3,5010 : 3,009 po zaokrouhlení 1:1:1:3,5:3

protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, vynásobením dvěma získáme

poměr

2 : 2 : 2 : 7 : 6

Jedná se o sloučeninu Na2H2P2O7 . 6 H2O, tedy o hexahydrát dihydrogendifosfo-

rečnanu disodného.

60) Oxidačním žíháním byl 1 gram minerálu, sestávajícího z železa, mědi a síry převeden na

0,869 gramů oxidů Fe a Cu s obsahem 35,04 % hmot. Fe a 39,87 % hmot. Cu. Určete

empirický vzorec minerálu. Ar (Cu) = 63,55, Ar (Fe) = 55,85, Ar (S) = 32,06.

Ve zbytku po žíhání (0,869 g) je obsah

mědi 0,3987 . 0,869 = 0,3465 g a

železa 0,3504 . 0,869 = 0,3045 g.

vypočtená množství byla i v původním vzorku před žíháním, který kromě Cu a Fe

obsahoval již pouze síru.

protože hmotnost původního vzorku byla 1 g, bylo v původním vzorku

1 – 0,3465 – 0,3045 = 0,3490 g síry

v přepočtu na látková množství původní vzorek obsahoval

0,3465 g Cu, což odpovídá látkovému množství 0,3465/63,55 = 0,00545 mol,

0,3045 g Fe, což odpovídá látkovému množství 0,3045/55,85 = 0,00545 mol a

0,3490 g S, což odpovídá látkovému množství 0,3490/32,06 = 0,01089 mol

Poměr Cu : Fe : S je 1 : 1 : 2, minerál má empirický vzorec CuFeS2 (chalkopyrit).

131

61) Organická sloučenina obsahuje uhlík, dusík a vodík v hmotnostním poměru C : N : H

= 6 : 7 : 2. Určete molekulový vzorec této sloučeniny, jestliže její molární hmotnost je

60,100 g . mol-1

. Ar (C) = 12,011, Ar (N) = 14,0067, Ar (H) = 1,008.

Zvolme si hmotnostní poměr v gramech, potom

6 g C odpovídá látkovému množství 6/12,011 = 0,4995 mol, 7 g N odpovídá látkovému množství 7/14,0067 = 0,4997 mol a

2 g H odpovídají látkovému množství 2/1,008 = 1,9841 mol

molární poměr C : N : H je 0,4995: 0,4997 : 1,9841, což je poměr 1 : 1 : 4 a odpovídá to

stechiometrickému vzorci CNH4

takové sloučenině odpovídá molární hmotnost 12,011 + 14,0067 + 4. 1,008 = 30,05

g . mol-1

molární hmotnosti 60,100 g . mol-1

odpovídá molekulový vzorec C2N2H8

Jedná se o sloučeninu C2N2H8.




2)

= 64,063 g . mol-1

, M (PbSO4) = 303,3 g . mol

-1.

Oxid olovičitý reaguje s oxidem siřičitým podle reakce

PbO2 + SO2 = PbSO4

pokud došlo ke vzrůstu hmotnosti oxidu olovičitého ze 123,3 g na 127,5 g, znamená to, že

zreagovalo 127,5 – 123,3 = 4,2 g SO2

protože reaguje jeden mol oxidu olovičitého s jedním molem oxidu siřičitého, reaguje

239,237 g PbO2 s 64,063 g SO2

molární hmotnost oxidu olovičitého není sice v příkladu zadána, nicméně je dána rozdílem

molární hmotnosti PbSO4 a molární hmotnosti SO2.

M (PbO2) = M ( PbSO4) – M (SO2) = 303,3 - 64,063 = 239,237 g . mol-1

množství PbO2 spotřebovaného na reakci se 4,2 g SO2 vypočteme z úměry

na reakci 64,063 g SO2 je potřeba 239,237 g PbO2

na reakci 4,2 g SO2 je potřeba x g PbO2

x = ( 4,2/64,063) . 239,237 = 15,6845 g PbO2

Z původního množství 123,3 g PbO2 zreagovalo na síran olovnatý 15,6845 g což je

(15,6845/123,3 ) . 100 = 12,72 % hmot. PbO2

132

Zreagovalo 12,72% hmot. PbO2.

63) V místnosti 9 x 14 x 2,5 m bylo spáleno 100 g disulfidu železa. M (FeS2) = 119,979

g . mol-1


předpokladu, že




Spalování disulfidu železa probíhá podle rovnice

4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2

ze čtyř molů disulfidu železa (tj. ze 4 . M ( FeS2) = 4 . 119,979 = 479,916 g) vznikne 8.

22,414 = 179,312 dm3 SO2, množství oxidu siřičitého uvolněného ze 100 g disulfidu železa

spočítáme z úměry

ze 479,916 g FeS2 vznikne 179,312 dm3 SO2

ze 100 g FeS2 vznikne x dm3 SO2

x = ( 100/479,916) . 179,312 = 37,363 dm3 SO2

objem místnosti je 9 . 14 . 2,5 = 315 m3 = 315 000 dm

3

koncentrace SO2 vyjádřená v objemových procentech je proto

( 37,363/315 000) . 100 = 0,01186 %

Koncentrace oxidu siřičitého bude 0,01186 % obj.

64) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku H2O2. Obsahuje-li

vzduch 1 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku o koncentraci

10 % hmot. je zapotřebí k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol

-1.


SO2 + H2O2 = H2SO4

1 m3 vzduchu s obsahem 1 % obj. SO2 obsahuje 0,01 m

3, tedy 10 dm

3 SO2

objem 10 dm3 SO2 představuje látkové množství 10/22,414 = 0,4461 molu SO2

k odstranění 0,4461 molu SO2 je podle uvedené rovnice zapotřebí 0,4461 molu peroxidu

vodíku, což představuje 0,4461 . 34,016 = 15,175 g peroxidu vodíku

pokud je koncentrace roztoku peroxidu vodíku 10 % hmot., je tohoto roztoku zapotřebí

151,74 g.

Je zapotřebí 151,75 g peroxidu vodíku o koncentraci 10% hmot.

133


zinečnatého. Chlorid zinečnatý je možné připravit rozpouštěním kovového zinku v kyselině

chlorovodíkové . M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1

, M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.

Rozpuštění probíhá podle rovnice


z 2.36,461 g HCl vznikne 136,26 g ZnCl2

z x g HCl vznikne 30 g ZnCl2

(x/2) . 36,461 = 30/136,26 x = (2 . 36,461 . 30)/136,26 = 16,06 g HCl

Je zapotřebí 16,06 g HCl.




-1, M (FeS)

= 87,911 g . mol-1

.

Probíhá reakce

FeS + 2 HCl = FeCl2 + H2S (g)

z 87,911 g FeS vznikne ….. 22,414 dm3 H2S

z x ..… 20 dm3 H2S

x/87,911 = 20/22,414 x = 87,911 . 20/22,414 = 78,442 g FeS

100 g (obsah 82 % FeS) ….. obsahuje 82 g čistého FeS

x g ….. 78,442 g čistého FeS

x/100 = 78,442/82 x = 100 . 78,442/82 = 95,66 g

Je zapotřebí 95,66 g surového FeS.



vznikne?


4 NH3 + 5 O2 = 4 NO + 6 H2O plyny spolu reagují v objemových poměrech

4 díly 5 dílů 4 díly 6 dílů

50 m3 x m

3 y m

3

----------------------------------------

134

x/5 = 50/4 y/4 = 50/4

x = 5 . 50/4 =62,5 m3 O2 y = 4 . 50/4 = 50 m

3 NO

100 m3 vzduchu obsahuje …. 20,95 m

3 O2


3 O2

---------------------------------------------------

x/100 = 62,5/20,95 x = 100 . 62,5/20,95 = 298,33 m3 vzduchu

Je zapotřebí 298,33 m3 vzduchu a vznikne 50 m

3 NO.



a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 5 dm3 dusíku. M (KNO2)

= 85,104 g . mol-1

, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1

.

Jedná se o dvě reakce

(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = K2SO4 + 2 NH4NO2

2 NH4NO2 = 2 N2 + 4 H2O

souhrnná reakce (NH4)2SO4 + 2 KNO2 = 2 N2 + 4 H2O + K2SO4

ze 132,194 g a 2 . 85,104 g vznikne 2 . 22,414 dm3 dusíku

z x g a y g vznikne 5 dm3 dusíku

----------------------------------------------------------------

x/132,194 = 5/(2 . 22,414) y/(2 . 85,104) = 5/(2 . 22,414)

x = 132,194 . 5/44,828 y = (2 . 85,104 . 5)/(2 . 22,414)

x = 14,745 g (NH4)2SO4 y = 18,985 g KNO2

Je zapotřebí 14,745 g (NH4)2SO4 a 18,985 g KNO2.



M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1

.

Probíhá reakce

2 NaOH + SO2 = Na2SO3 + H2O

látkovému množství 1 mol Na2SO3 odpovídá 1 mol Na2SO3 . 7 H2O

z látkového množství 1 mol SO2 (22,414 dm3 za normálních podmínek) lze vyrobit

látkové množství 1 mol Na2SO3 . 7 H2O, tedy 252,144 g

platí úměra 22,414 dm3 SO2 .…. 252,144 g Na2SO3 . 7 H2O

x dm3 SO2 ..… 40 g Na2SO3 . 7 H2O

-------------------------------------------------------------------

x/22,414 = 40/252,144 x = 22,414 . 40/252,144 = 3,56 dm3

135

Je zapotřebí 3,56 dm3 SO2.

70) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké látkové

množství dusíku vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného? M ((NH4)2Cr2O7)

= 252,0652 g . mol-1

(NH4)2Cr2O7 = Cr2O3 + N2 + 4 H2O

z 252,0652 g …..1 mol dusíku

z 53 g ….. x mol dusíku

---------------------------------------------------------

x/1= 53/252,0652 x = 0,21mol

Vznikne látkové množství 0,21 mol dusíku.


normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1 % hmot. N, a když se dusík přemění na

amoniak z 20 %. Ar (N) = 14,0067.

1 tuna = 106g 100% ….. 10

6g

1 % ….. 104 g ….. množství dusíku v 1 t uhlí

20% z 104 g dusíku se převede na amoniak - to je 2.10

3 g dusíku

ze 14,0067 g dusíku vznikne látkové množství 1 mol NH3, což je 22,414 dm3 amoniaku

platí úměra ze 14,0065 g dusíku vznikne ….. 22,414 dm3 NH3

z 2000 g dusíku vznikne ….. x dm3

--------------------------------------------------------

x/22,414 = 2000/14,0067 x = 22,414 . 2000/14,0067 = 3 200 dm3

Vznikne 3,2 m3 amoniaku.


vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku vznikne

ze 117 g peroxidu sodíku? M (Na2O2) = 77,9784 g . mol-1

.

136

2 Na2O2 + 2 CO2 = 2 Na2CO3 + O2

látkové množství 2 mol Na2O2 vznikne 1 mol kyslíku

117 g Na2O2 je v přepočtu na látkové množství 117/77,9784 = 1,500 mol Na2O2

z látkového množství 1,5 mol Na2O2 vznikne látkové množství 0,75 mol O2

látkové množství 0,75 mol O2 představuje objem 0,75 . 22,414 = 16,82 dm3 kyslíku

Vznikne látkové množství 0,75 mol O2, což je 16,81 dm3 kyslíku.

73) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku nitridu trilithia Li3N. Jaké

množství Li je zapotřebí k přípravě 29 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297

g . mol-1

.

6 Li + N2 = 2 Li3N

látkové množství 3 mol 1 mol

3 . 6,941 g ….. 34,8297 g

x g ….. 29 g

-----------------------------

x/(3 . 6,941) = 29/34,8297 x = (3 . 6,941 . 29)/34,8297 = 17,34 g Li

Je zapotřebí 17,34 g Li.


Jaká je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 98,73 % a nečistoty

se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1

.

28 g obsahuje 2 . 0,9873 = 27,6444 g čistého Co2O3

Co2O3 + 3 H2 = 2 Co + 3 H2O

látkové množství 1 mol 3 moly

27,6444 g Co2O3 představuje látkové množství 27,6444/168,8868 = 0,1637 mol

je zapotřebí 3krát větší látkové množství vodíku – tedy 3 .0,1637 = 0,4911 mol

Je zapotřebí látkové množství 0,4911 mol vodíku.

137


a bromu je zapotřebí k přípravě 160 g bezvodého AlBr3? Ar (Al ) = 26,981, M (AlBr3)

= 266,693 g . mol-1

, M (Br2) = 159,808 g . mol-1

.

2 Al + 3 Br2 = 2 AlBr3

látkové množství 2 moly 3 moly 2 moly

2.26,981g 3 . 159,808 g 2 . 266,693

x g y g 160 g

---------------------------------------------

x/(2 . 26,982) = 160/(2 . 266,693) y/(3 . 159,808) = 160/(2 . 266,693)

x = (2 . 26,982 . 160)/(2 . 266,693) y = (3 . 159,808 . 160)/(2 . 266,693)

x = 16,187 g Al y = 143,813 g bromu

Je zapotřebí 16,187 g Al a 143,813 g bromu.


2 H2S + SO2 = 3 S + 2 H2O

látkové množství 2 mol 1 mol 3 mol 2 mol

2 . 22,414 dm3 22,414 dm

3 3 . 32,066 g

x dm3 y dm

3 50 g

---------------------------------------------------

x/(2 . 22,414) = 50/(3 . 32,066) y/22,414 = 50/(3 . 32,066)

x = (2 . 22,414 . 50)/(3 . 32,066) y = (22,414 . 50)/(3 . 32,066)

x = 23,3 dm3 H2S y = 11,65 dm

3 SO2

Je potřeba 23,3 dm3 H2S a 11,65 dm

3 SO2.


94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 1 tuny HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.

1 tuna je 106 g

přepočet na látkové množství HCl 106/36,461 je 27 426,6 mol

H2 + Cl2 = 2 HCl

na vznik látkového množství 27 426,6 mol HCl je třeba látkové 13 713,28 mol chloru

i vodíku

138

látkovému množství chloru i vodíku 13 710,28 mol odpovídá 13 710,65 . 22,414

= 307369,5 dm3 vodíku i chloru resp. 307,37 m

3

v technickém chloru je 94 % obj. chloru

ve 100 m3 technického chloru ….. 94 m

3 čistého chloru

v x m3

technického chloru ….. 307,37 m3 čistého chloru

-------------------------------------------------------------------------------

x = 100 . 307,31/94 = 327,0 m3 technického chloru

v technickém vodíku

ve 100 m3 technického vodíku ….. 98 m

3 čistého vodíku

v x m3 technického vodíku ….. 307,37 m

3 čistého vodíku

----------------------------------------------------------------------------------------------

x = 100 . 307,37/98 = 313,64 m3 technického vodíku

Je zapotřebí 327,0 m3 technického chloru a 313,64 m

3 technického vodíku.




.

Ba(OH)2 + CO2 = BaCO3 + H2O

z 22,414 dm3 vznikne 197,3392 g

z x dm3 vznikne 1,321 g

----------------------------------------------

x/22,414 = 1,321/197,3392

x = 22,414 . 1,321/197,3392 = 0,15004 dm3 CO2

0,5 m3 = 500 dm

3 0,15004 dm

3 ……. v 500 dm

3

x …….. ve 100 dm3

------------------------------------

x = 0,15004 . 100/500 = 0,03 % obj.

Vzduch obsahuje 0,03 % obj. CO2.

79) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 50 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079 g

. mol-1

, M (I2) = 253,803 g . mol-1

.

Reakce probíhá podle rovnice H2S + I2 = 2 HI + S

139

platí úměra na 253,803 g jodu je zapotřebí ….. 22,414 dm3 sulfanu

na 50 g jodu je zapotřebí ….. x dm3

sulfanu

---------------------------------------------------------------------

x/22,414 = 50/253,803 x = 22,414 . 50/253,803

x = 4,42 dm3 sulfanu

Je zapotřebí 4,42 dm3 sulfanu.




= 56,08 g . mol-1

, M (MgO) = 40,311 g . mol-1

, M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1

, M (MgCO3)

= 84,316 g . mol-1

.

zvolme 100 g dolomitu, sestávajícího ze 43 g uhličitanu vápenatého, 40 g uhličitanu

hořečnatého a 17 g příměsí

43 g CaCO3 se rozloží podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

platí úměra

100,09 g CaCO3 se rozloží na ….. 56,08 g CaO

43 g CaCO3 se rozloží na ….. x g CaO

-------------------------------------------------------------

43/100,09 = x/56,08 x = 56,08 . 43/100,09 = 24,09 g CaO

40 g MgCO3 se rozloží podle rovnice

MgCO3 = MgO + CO2

platí úměra

84,316 g MgCO3 se rozloží na …………………40,311 g MgO

40 g MgCO3 se rozloží na ………………………. x g MgO

---------------------------------------------------------------------------

x/40,311 = 40/84,316 x = 40,311 . 40/ 84,316 = 19,12 g MgO

výsledná směs bude obsahovat 19,12 g MgO, 24,09 g CaO a 17 g příměsí, celkem 60,21 g

obsah CaO bude (24,09/60,21).100 = 40,00 % hmot. CaO

140

obsah MgO bude (19,12/60,21) . 100 = 31,76 % hmot. MgO

zbytek je obsah nečistot (17/60,21) . 100 = 28,23 % hmot. příměsí

Výsledná směs bude obsahovat 40,00 % hmot. CaO, 31,76 % hmot. MgO a 28,23 %

hmot. příměsí.



, M (ZnSO4)

= 161,433 g . mol-1

.

úbytek vody odpovídající ztrátě krystalické vody pro látkové množství síranu zinečnatého

1 mol, je M (ZnSO4 . 7 H2O) - M (ZnSO4) = 126,107 g

platí úměra

287,54 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí …..126,107 g vody

100 000 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. x g vody

x/126,107 = 100 000/287,54

x = 126,107 . 100 000/287,54 = 43 857 g = 43,857 kg

Úbytek hmotnosti bude 43,857 kg.


= 151,990 g . mol-1

, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1

.

platí, že

1 molekula Cr2O3 vznikne ze dvou molekul KCr(SO4)2

151,99 g Cr2O3 vznikne z 2 . 233,2243 g KCr(SO4)2

x g Cr2O3 vznikne z 500 g

--------------------------------------------------------------------------

x/151,99 = 500/(2 . 233,2243) x = (151,99 . 500)/ (2 . 233,2243)

x = 162,923 g Cr2O3

Obsahuje162,923 g Cr2O3.

83) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-li

čistota boraxu 96 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1

.

Je-li čistota boraxu 96 % hmot., znamená to, že ve 100 g boraxu je přítomno 96 g čistého

Na2B4O7 . 10 H2O

141

platí úměra

4 . 10,811 g B je obsaženo v ….. 381,374 g Na2B4O7 . 10 H2O

x g B je obsaženo v ….. 96 g Na2B4O7 . 10 H2O

---------------------------------------------------------------------------------

x/(4 . 10,811) = 96/381,374 x = 4 . 10,811 . 96/381,374 = 10,89 g boru

100 g boraxu obsahuje 96 g čistého Na2B4O7 . 10 H2O, v kterých je 10,89 g boru

Borax obsahuje 10,89 % hmot. boru.

84) Vyjádřete hmotnostní obsah hliníku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec

Al2(OH)4Si2O6. Ar (Al) = 26,981, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1

.

platí úměra 2 . 26,981 g Al je obsaženo v ….. 274,166 g Al2(OH)4Si2O6

x g Al je obsaženo v ….. 100 g Al2(OH)4Si2O6

------------------------------------------------------------------------

x/(2 . 26,981) = 100/ 274,166 x = (2 . 26,981 . 100)/274,166

x = 19,68 % hmot.

Kaolinit obsahuje 19,68 % hmot. hliníku.



= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1

.

obsah 14,0 % hmot. znamená, že ve 100 g přírodního dusičnanu je 14 g dusíku

platí úměra

14,0067 g N je obsaženo v ….. 84,954 g dusičnanu sodného

14 g N je obsaženo v ….. x g dusičnanu sodného

----------------------------------------------------------------------------

x = 84,954 . (14/14,0067) = 84,914 g NaNO3

100 g přírodního dusičnanu sodného obsahuje 84,914 g čistého dusičnanu, zbytek do 100 g

jsou nečistoty – obsah nečistot je 15,086 % hmot.

Obsah nečistot v přírodním dusičnanu je 15,086 % hmot.

142

při zaokrouhlování lze bez výpočtu dospět k výsledku 15% hmot., pokud Ar(N) ≈ 14

a M (NaNO3) ≈ 85,0 g . mol-1

.


Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 1 tuny olova, pokud se olovo

vyrábí s 80 %ní účinností? Ar (Pb) = 207,2, M(PbS) = 239,3 g . mol-1

.

1 tuna je 106g

na výrobu 207,2 g Pb je zapotřebí ….. 239,3 g PbS

na výrobu 106 g Pb je zapotřebí ….. x g PbS

----------------------------------------------------------------------------

x/239,3 = 106/207,2 x = 239,3 . 10

6/207,2 = 1,155 . 10

6 g PbS tedy 1,155 tun PbS

vzhledem k tomu, že účinnost je 80% - je třeba 1,155/0,8 = 1,444 t PbS

vzhledem k tomu, že koncentrát je 90%ní, je třeba 1,444/0,9 = 1,604 t koncentrátu

K výrobě jedné tuny olova je zapotřebí 1,604 tun koncentrátu.

87) Vypočítejte složení ekvimolární směsi dusíku a vodíku v hmotnostních procentech.



, M (N2) = 28, 0134 g . mol-1

Směs obsahuje látkové množství 1 mol dusíku, tedy 28,0134 g dusíku a látkové množství

1 mol vodíku tedy 2,016 g vodíku

30,0294 g směsi tedy obsahuje 28,0134 g dusíku a 2,016 g vodíku

obsah dusíku je (28,0134/30,0294) . 100 = 93,287 % hmot.

obsah vodíku je (2,016/30,0294) . 100 = 6,713 % hmot.

Směs obsahuje 93,287 % hmot. dusíku a 6,713 % hmot. vodíku.


mořské vody je obsažen 1 kg bromu?

Obsah 0,004 % hmot. bromidů znamená, že

100 kg mořské vody obsahuje ….. 0,004 kg bromidů

x kg mořské vody obsahuje ….. 1 kg bromidů

---------------------------------------------------------------------

x/100 = 1/0,004

x = 25000 kg tedy 25 tun mořské vody

1 kg bromu je obsažen ve 25 tunách mořské vody.

143


množství mořské vody je obsažena 1 tuna NaCl?

Obsah NaCl v mořské vodě je

3,5 . 0,75 = 2,625 % hmot. NaCl

platí úměra 100 kg mořské vody obsahuje ….. 2,625 kg NaCl

x kg obsahuje ….. 1000 kg NaCl

-------------------------------------------------------------------------

x/100 = 1000/2,625

x = 100 . 1000/2,625 = 38 095 kg tedy 38,095 tun mořské vody

1 tuna NaCl je obsažena v 38,095 tunách mořské vody.




1,68 dm3 oxidu uhličitého za normálních podmínek odpovídá látkovému množství oxidu

uhličitého 1,68/22,414 = 0,07495 mol.

spalování koksu (uhlíku) probíhá podle rovnice

C + O2 = CO2 ,

takže vypočtené látkové množství 0,07495 mol oxidu uhličitého vzniklo spálením stejného

látkového množstvím uhlíku, tedy látkového množství 0,07495 mol

toto látkové množství odpovídá hmotnosti 0,07495 . 12,011 = 0,900 g uhlíku

původní 1 g tedy obsahuje 0,900 g uhlíku, zbytek (0,1 g) jsou nespalitelné látky

0,1 g z 1 g představuje 10 % hmot.

Obsah nespalitelných látek je 10 % hmot.


dusíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (N) = 14,0067.

Objemová procenta jsou současně procenta molární.

144

10 dm3

sestává z 5 dm3 N2, 3 dm

3 NO a 2 dm

3 NH3

5 dm3 N2, odpovídá látkovému množství molekulárního dusíku 5/22,414 = 0,223 mol, což

v přepočtu na hmotnost odpovídá 0,223 . 28,0134 = 6,249 g (ve vzduchu je dusík ve formě

dvouatomové molekuly!)

3 dm3 NO odpovídá látkovému množství NO 3/22,415 = 0,1338 což odpovídá v přepočtu

na hmotnost dusíku 0,1338 . 14,0067 = 1,875 g

2 dm3 NH3 odpovídá látkovému množství amoniaku 2/22,414 = 0,0892 mol, což odpovídá

v přepočtu na hmotnost dusíku 0,0892 . 14,0067 = 1,25 g

celkové množství dusíku je 6,249 + 1,875 + 1,25 = 9,374 g

Ve směsi je 9,374 g dusíku.


že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtěte obsah CaO v hmotnostních procentech

ve výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

Ve 100 g vápence je 92 g čistého vápence a 8 g nečistot

rozklad vápence probíhá podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

z 92 g vápence vznikne oxid vápenatý podle úměry

100,09 g vápence ….. vznikne 56,08 g CaO

92 g vápence ….. vznikne x

------------------------------------------

x = (56,08/100,09) . 92 = 51,547 g CaO

výsledná směs tak bude obsahovat 51,547 g CaO a 8 g nečistot, celkem 59,547 g

obsah CaO v hmotnostních procentech bude - (51,547/59,547) . 100 = 86,56 %

Obsah CaO v hmotnostních procentech bude 86,56 %.

93) Mastek je zásaditý křemičitan hořečnatý s hmotnostním složením 19,224 % hořčíku,

29,621% křemíku, 0,532 % vodíku, zbytek je kyslík. Určete vzorec minerálu. Ar (Mg)

= 24,305, Ar (Si) = 28,086, Ar (H) = 1,008, Ar (O) = 16,000.

ve 100 g mastku je

19,224 g Mg což odpovídá látkovému množství 19,224/24,305 = 0,7909 mol,

29,621 g Si což odpovídá látkovému množství 29,621/28,086 = 1,0547 mol

0,532 g H což odpovídá látkovému množství 0,532/1,008 = 0,5278 mol

100 - 19,224 – 29,621 – 0,532 = 50,623 g kyslíku což odpovídá látkovému množství

50,623/16 = 3,1639 mol

molární poměr Mg : Si : H : O je 0,7909 : 1,0547 : 0,5278 : 3,1639

resp. 1,4985 : 1,9982 : 1 : 5,9945 po zaokrouhlení 1,5 : 2 : 1 : 6

145

protože stechiometrické koeficienty musí být celá čísla, po vynásobení dvěma je molární

poměr Mg : Si : H : O roven 3 : 4 : 2 : 12

Vzorec je Mg3(OH)2Si4O10.

94) Jaký je obsah oxidu fosforečného ve fluoroapatitu Ca5F(PO4)3, přesněji ve fluorid-

tris(fosforečnanu) pentavápenatém. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5)

= 141,9445 g . mol-1

, M (Ca5F(PO4)3) = 504,3121 g . mol-1

.

Platí, že ve dvou molekulách fluorid-tris(fosforečnanu)pentavápenatého jsou tři molekuly

oxidu fosforečného

2 Ca5F(PO4)3 obsahují 3 P2O5

platí úměra

2 . 504,3121 g Ca5F(PO4)3 ….. obsahují 3 . 141,9445 g P2O5

ve 100 g ….. je x gramů

---------------------------------------

(3 . 141,9445)/(2 . 504,3121) . 100 = 42,22 % hmot. oxidu fosforečného

Ve fluoroapatitu je 42,22 % hmot. P2O5.




, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1

,

M (SiO2) = 60,085 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

100 kg sodnovápenatého skla představuje látkové množství 100 000/478,549 = 208,96 mol

protože látkové množství 1 mol Na2O lze získat z látkového množství 1 mol Na2CO3,

je na výrobu 208,96 mol sodnovápenatého skla třeba použít látkové množství 208,96 mol

uhličitanu sodného, což představuje hmotnost 208,96 . 105,989 = 22 148 g tedy 22,148

kg uhličitanu sodného

stejně tak je třeba použít látkové množství 208,96 mol CaCO3 což v přepočtu na hmotnost

je 208,96 . 100,09 = 20 915 g tedy 20,915 kg CaO

látkového množství oxidu křemičitého je třeba použít 6 . 208,96 = 1 253,76 mol,

což v přepočtu na hmotnost činí 1 253,76 . 60,085 = 75 332,17 g, tedy 75,33 kg SiO2.

Na přípravu 100 kg sodnovápenatého skla je třeba použít 22,148 kg uhličitanu

sodného, 75,33 kg SiO2 a 20,915 kg CaO.

146

96) Kolik mědi je obsaženo v 5 kg pentahydrátu síranu měďnatého s čistotou 95 % hmot.?

Ar(Cu) = 63,546 g . mol-1

, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1

.

V 5 kg surového pentahydrátu síranu měďnatého je 5 . 0,95 = 4,75 kg čistého pentahydrátu

síranu měďnatého

v látkovém množství pentahydrátu síranu měďnatého 1 mol je látkové množství mědi

1 mol

ve 249,680 g CuSO4 . 5 H2O je proto 63,546 g Cu

platí proto úměra

249,680 g CuSO4 . 5 H2O ….. 63,546 g Cu

4 750 g ….. x

-----------------------------------------------

x = (4 750/249,68) . 63,546 = 1 209 g Cu tedy 1,209 kg Cu

V 5 kg surového CuSO4.5H2O je obsaženo 1,209 kg Cu.




, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

Termické zpracování probíhá podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

pro jednoduchost vyjdeme ze 100 g uhličitanu vápenatého, potom hmotnost poklesla

o 11 g, na hmotnost 89 g

uvolnilo se tedy 11 g CO2, což představuje látkové množství 11/44,02 = 0,250 mol oxidu

uhličitého

původních 100 g CaCO3 představovalo látkové množství 100/100,09 = 0,999 mol

z tohoto množství se látkové množství 0,25 mol přeměnilo na oxid vápenatý (podle

uvedené rovnice) a látkové množství 0,749 mol uhličitanu zůstalo nepřeměněno

Molární poměr CaO : CaCO3 ve výsledné směsi byl 0,25 : 0,749, zaokrouhleně 1 : 3.

98) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 20 dm3 (za normálních

podmínek) a 1 kg kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,000 g . mol-1

.


2 H2 + O2 = 2 H2O

147

20 dm3 vodíku odpovídá látkovému množství 20/22,414 = 0,892 mol

podle uvedené rovnice vznikne látkové množství 0,892 mol vody

na reakci látkového množství 0,892 mol vodíku je zapotřebí látkové množství 0,446 mol

kyslíku, což představuje hmotnost 0,446 . 32 = 14,272 g kyslíku

Vznikne látkové množství 0,446 mol vody. Kyslík je v přebytku.

99) Dokonalým spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 100 m3 (měřeno

za normálních podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043

g . mol-1

.

Spalování methanu probíhá podle rovnice

CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O

vznikne 100 m3 CO2 (měřeno za normálních podmínek), přepočteno na látkové množství

jde o 100 000/22,414 = 4 461,5 mol

protože podle rovnice vznikne z látkového množství 1 molu methanu jeden mol oxidu

uhličitého, vzniklo 4 461,5 mol oxidu uhličitého ze 4 461,5 mol methanu

to představuje hmotnost 4 461,5 . 16,043 = 71 575,8 g tj. 71,6 kg CH4.

Hmotnost spáleného methanu je 71,6 kg CH4.



. M (NO2)

= 46,005 g . mol-1

.

Je-li M (NO2) = 46,005 g . mol-1

je M (N2O4) dvojnásobkem, tudíž 92,010 g . mol-1

průměrná molární hmotnost směsi je dána rovnicí

M(směsi) = x. M(NO2) + y . M(N2O4)

kde x a y jsou molární zlomky monomeru a dimeru, přičemž platí, že x + y = 1

po dosazení

57,8 = x . 46,005 + (1 – x) . 92,01

57,8 = 46,005x + 92,01 - 92,01x

-34,21 = -46,005x

x = 0,744 tudíž y = 0,256

Molární poměr NO2 : N2O4 je 0,744 : 0,256.

101) Jaké látkové množství obsahuje 0,25 kg dusičnanu stříbrného? M (AgNO3) = 169,83

g . mol-1

.

0,25 kg = 250 g

148

250 : 169,83 = 1,472 mol AgNO3

Jedná se o látkové množství 1,472 molu AgNO3.


mol dodekahydrátu hydrogenfosfo-

rečnanu draselného. Spočtěte navážku v gramech s přesností na čtyři desetinná místa.

M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1

.

M (K2HPO4 . 10 H2O) = 358,141 g . mol-1

, tzn., že jeden mol váží 358,141 g

1,8 . 10-3

. 358,141 = 0,6447 g

Navážka je 0,6447 g K2HPO4 . 10 H2O.



? M (C6H14) = 86,178 g . mol-1

)

0,75 cm3 hexanu představuje 0,75 cm

3 . 0,6594 g.cm

-3 = 0,49455 g hexanu

0,49455 g hexanu představuje látkové množství 0,49455 g / 86,178 g . mol-1

= 5,739 . 10-3

mol

Jedná se o látkové množství 5,739 . 10-3

mol hexanu.

104) V 0,25 dm3 roztoku je obsaženo 6,3013 g kyseliny dusičné. Jaká je koncentrace

kyseliny dusičné vyjádřená v mol.dm-3

? M (HNO3) = 63,013 g . mol-1

.

6,3013 g kyseliny dusičné představuje látkové množství 0,1mol, protože M (HNO3)

= 63,013 g . mol-1

.

je-li v 0,25 dm-3

látkové množství 0,1 mol, je v 1 dm-3

látkové množství 0,4 mol

Koncentrace je 0,4 mol . dm-3

.



Na3PO4? M (H3PO4) = 97,995 g . mol-1

, M (NaOH) = 40 g . mol-1

.

Reakce bude probíhat podle rovnice

3 NaOH + H3PO4 = Na3PO4 + 3 H2O

ke zreagování látkového množství 3 molůNaOH je zapotřebí 1 mol H3PO4, na zreagování

látkového množství 0,24 mol NaOH je proto zapotřebí látkové množství 0,08 mol H3PO4

Je zapotřebí látkové množství 0,08 mol H3PO4.

106) Jaké látkové množství křemíku je zapotřebí na reakci 10,1 g uhlíku s křemíkem, vzniká-

li při reakci sloučenina o vzorci SiC? Ar (Si) = 28,0860, Ar (C) = 12,011.

Ze vzorce vyplývá, že při reakci reaguje vždy stejné látkové množství Si a C

149

přitom 10,1 g uhlíku (Ar (C) = 12,011) odpovídá 10,1 : 12,011 = 0,841 mol C

Látkové množství Si, kterého je zapotřebí, činí 0,841 mol.


M (NH3) = 17,030 g . mol-1

.

600 g amoniaku odpovídá látkovému množství 600/17,03 = 35,232 mol

amoniak vzniká podle rovnice

N2 + 3 H2 = 2 NH3

pro látková množství

platí poměr 1 : 3 = 2

tudíž pro látkové množství amoniaku 35,232 mol

platí poměr 17,616 : 52,848 = 35,23

Je zapotřebí látkové množství 17,616 mol dusíku a látkové množství 52,848 mol vodíku.


9 dm3 vodíku, měřeno za standardních podmínek. M (CaH2) = 42,096 g . mol

-1.

Příprava vodíku z hydridu vápenatého probíhá podle rovnice

CaH2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + 2 H2

má-li vzniknout 9 dm3 vodíku, jedná se o látkové množství

9 : 22,414 = 0,4015 mol vodíku

pro vznik látkového množství 0,4015 mol vodíku je zapotřebí látkového množství 0,2008

mol hydridu vápenatého, což představuje

0,2008 . 42,096 = 8,453 g hydridu vápenatého

Je zapotřebí látkové množství 0,2008 mol hydridu vápenatého, což je 8,453 g.

109) Jaká je molární hmotnost plynu, jestliže jeho 2 g zaujímají za normálních podmínek

objem 2 632 cm3?

Objem 2 632 cm3 představuje látkové množství 2,632 dm

3/ 22,414 = 0,1174 mol

0,1174 mol ….. 2 g

1 mol x

x = (1/0,1174) . 2 = 17,036 g . mol-1

Molární hmotnost plynu je 17,036 g . mol-1

.

110) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na dokonalé spálení 7,5 m

3 methanu?


CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O

150


1 objem CH4 + 2 objemy O2

7,5 m3 CH4 + 15 m

3 O2


111) Kolik m3 kyslíku se spotřebuje na nedokonalé spálení 7,5 m




2 CH4 + 3 O2 = 2 CO + 4 H2O


2 objemy CH4 + 3 objemy O2

7,5 m3 CH4 + x m

3 O2

x/3 = 7,5/2 x = 3 . 7,5/2 = 11,25 m3

Spotřebuje se 11,25 m3 O2.

112) Vypočítejte látkové množství chloru a křemíku v chloridu křemičitém o hmotnosti 50g.

M (SiCl4) = 169,898 g . mol-1

.

50 g SiCl4 představuje látkové množství 50/169,898 = 0,2943 mol

látkové množství Si je stejné, jako látkové množství SiCl4, látkové množství Cl je čtyřikrát

větší tedy 1,177 mol.

Látkové množství Si je 0,2943 mol a látkové množství Cl je 1,177 mol.

113) Vyjádřete obsah kyslíku v síranu amonném v hmotnostních procentech. Ar(O) = 16,000,

M((NH4)2SO

4) = 132,194 g . mol

-1.

V jedné molekule síranu amonného (NH4)2SO4 jsou čtyři atomy kyslíku.

protože M((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1

, je ve 132,194 g síranu amonného 4 . 16,000 g

kyslíku (Ar(O) = 16,000)

hmotnostní procenta kyslíku udávají, kolik gramů kyslíku je ve 100 g síranu amonného.

potom platí

132,194 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. 4 . 16,000 g O

100 g (NH4)2SO4 obsahuje ….. x g O

x = (100/132,194) . 4 . 16,000 = 48,41 % O

Obsah kyslíku v (NH4)2SO4 je 48,41 % hmot.

151

114) Určete hmotnostní procenta uhlíku v uhličitanu vápenatém. M (CaCO3) = 100,09 g.

mol-1

, Ar (C) = 12,011.

V jedné molekule uhličitanu vápenatého CaCO3 je jeden atom uhlíku.

protože M(CaCO3) = 100,09 g . mol-1

, je ve 100,09 g CaCO3 právě 12,011 g uhlíku (Ar (C)

= 12,011).

hmotnostní procenta v tomto případě udávají, kolik gramů uhlíku je ve 100 g uhličitanu

vápenatého.

100,09 g CaCO3 obsahuje ….. 12,011 g C

100 g CaCO3 obsahuje ….. x g C

x = (100/100,09) . 12,011 = 12,00 % C

V uhličitanu vápenatém je 12,00 % hmot. C.

115) Určete hmotnostní procenta uhlíku v 1,2 - dichlortetrafluorethanu. Ar (C)= 12,011,

M (C2F

4Cl

2) = 170,91 g . mol

-1.

Ve 170,91 gramech 1,2 - dichlortetrafluorethanu (M (C2Cl2F4) = 170,91 g . mol-1

) je

2.12,011 gramů uhlíku (Ar (C) = 12,011)

platí

170,91 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. 24,022 gramů uhlíku

100 g 1,2 - dichlortetrafluorethanu obsahuje ….. x gramů uhlíku

x = (100/170,91).24,022 = 14,06% hmot. C

Obsah uhlíku je 14,06 % hmot.

116) Určete hmotnostní procenta uhlíku a vodíku v naftalenu. M (C10H8) = 128,174 g . mol-1

,

Ar (H) = 1,008, Ar (C) = 12,011.

V molekule benzenu je deset atomů uhlíku (10 . 12,011g = 120,11 g uhlíku) a

osm atomů vodíku (8 . 1,008 g = 8,064 g vodíku).

v 128,174 g naftalenu je tedy 120,11 g uhlíku, což představuje

(120,11/128,174) . 100 = 93,71 % hmot.

Zbytek je obsah vodíku - 6,29% hmot.

Naftalen obsahuje 93,71 % hmot. uhlíku a 6,29 % hmot. vodíku.

152


chlorovodíkové vzniklo 6,67 dm3 vodíku? Objem vodíku byl měřen za normálních


Protože vzniká sůl kovu s oxidačním číslem 2, probíhá rozpouštění podle reakce

Me + 2 HCl = MeCl2 + H2

z této rovnice vyplývá, že látkovému množství 1 mol kovu odpovídá látkové množství

1 mol plynného vodíku, tj. za normálních podmínek 22,414 dm3

vodíku.

vodíku vzniklo 6,67 dm3

(za normálních podmínek), což odpovídá látkovému množství

6,67/22,414 = 0,2976 molu vodíku.

aby vzniklo 0,2976 molu vodíku, muselo dojít k rozpuštění 0,2976 molu kovu

mezi látkovým množstvím vodíku a kovu platí totiž podle výše uvedené rovnice poměr 1:1

množství rozpuštěného kovu 19,457 g odpovídá 0,2976 molu, takže platí

0,2976 molu ….. 19,457 g

1 mol ….. x g

x = (1/0,2976) . 19,457 = 65,38 g

Relativní atomová hmotnost kovu je 65,38 g . mol-1

.

118) Kolik litrů oxidu uhličitého, měřeno za normálních podmínek, vznikne tepelným

rozkladem 200 g MgCO3? M (MgCO3) = 84,31 g . mol-1

.

Tepelný rozklad probíhá podle rovnice

MgCO3 = MgO + CO2

z jednoho molu uhličitanu hořečnatého (tj. z 84,31 gramů) vznikne jeden mol oxidu

uhličitého, což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3.

potom platí

84,31 g MgCO3 odpovídá ….. 22,414 dm3

200 g MgCO3 odpovídá ….. x dm3

x = (200/84,31) . 22,414 = 53,17 dm3 CO2

Vznikne 53,17 dm3 CO2.

119) Jaká je hustota oxidu uhličitého za normálních podmínek? M(CO2) = 44,01 g . mol

-1.

Za normálních podmínek představuje jeden mol oxidu uhličitého (tj. 44,01 g) objem

22,415 dm3

153

hustota je hmotnost jednotky objemu

ρ = m/V = 44,01 g/22,415 dm3 = 1,963 g . dm

-3

Hustota oxidu uhličitého je 1,963 g . dm-3

.



, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.

Neutralizace hydroxidu sodného probíhá podle rovnice

2 NaOH + H2SO4 = Na2SO4 + 2 H2O

na dva moly hydroxidu sodného (tj. na 2 . 40 g) je zapotřebí jeden mol kyseliny sírové

(tj. 98,08 g).

platí tedy

na 80 g NaOH je zapotřebí ….. 98,08 g H2SO4

na 5 g NaOH je zapotřebí ….. x g H2SO4

x = (5/80) . 98,08 = 6,13 g H2SO4

Je zapotřebí 6,13 g H2SO4.


hmotnostních procent síranu měďnatého obsahuje pentahydrát síranu měďnatého? Kolik

vody odpaříme při vysušení 10 kg pentahydrátu síranu měďnatého? M (CuSO4

. 5 H2O)

= 249,68 g . mol-1

, M (CuSO4)= 159,604 g . mol

-1.

Podíl síranu měďnatého v procentech spočítáme podle úměry

249,68 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. 159,604 g CuSO4

100 g CuSO4 . 5 H2O obsahuje ….. x g CuSO4

x = (100/249,68) . 159,604 = 63,92 % hmot. CuSO4

podíl vody v procentech je 100 – 63,92 = 36,08 % hmot.

10 kg pentahydrátu s 36,08 % hmot. vody obsahuje 3,608 kg vody

Podíl CuSO4 v CuSO4 . 5 H2O je 63,92 % hmot., v 10 kg CuSO4 . 5 H2O je 3,608 kg

vody.

154

122) Kolik oxidu měďnatého teoreticky vznikne z 2,5 kg pentahydrátu síranu měďnatého po



2O) = 249,680 g.mol

-1, M (CuO) = 79,539

g . mol-1

).

Rovnice rozkladu pentahydrátu síranu měďnatého na oxid měďnatý není třeba vyčíslovat,

platí totiž, že z jedné molekuly CuSO4 . 5 H2O vznikne jedna molekula CuO

CuSO4 . 5 H2O CuO

z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného (M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,68 g . mol-1

) vznikne

79,539 g oxidu měďnatého (M (CuO) = 79,539 g . mol-1

)

platí proto

z 249,68 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. 79,539 g oxidu měďnatého

z 2500 g pentahydrátu síranu amonného vznikne ….. x g oxidu měďnatého

x = (2500/249,68) . 79,539 = 796,41 g CuO

Vznikne 796,41 g CuO.

123) Kolik hmotnostních procent síranu vápenatého obsahuje dihydrát síranu vápenatého?

M (CaSO4 . 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1, M (CaSO

4) = 136,143 g . mol

-1.

Jeden mol dihydrátu síranu vápenatého (172,174 g) obsahuje 136,143 g CaSO4

potom platí

172,174 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. 136,143 g CaSO4

100 g dihydrátu síranu vápenatého obsahuje ….. x gramů CaSO4

x = (100/172,174) . 136,143 = 79,07 % hmot. CaSO4

CaSO4.2 H

2O obsahuje 79,07 % hmot. CaSO

4.




-1, M (CaSO

4 . 0,5 H

2O)

= 145,13 g . mol-1

, M (CaSO4

. 2H2O) = 172,174 g . mol

-1.

Pokud je původní síran vápenatý semihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (145,13

g) jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g. Při vysušení 150 g by měla platit

úměra



x = (150/145,13) . 136,14 = 140,7 g CaSO4

155

pokud je původní síran vápenatý dihydrát, vznikne při vysušení jednoho molu (172,174 g)

jeden mol bezvodého síranu vápenatého, tj. 136,14 g, při vysušení 150 g by měla platit

úměra



x = (150/172,174) . 136,14 = 118,6 g CaSO4

Původní síran vápenatý je dihydrát.



oC

a tlaku 200 kPa.

Protože složení vodního planu je 50% objemových vodíku a 50% objemových oxidu

uhelnatého, je 18 m3 vodního plynu složeno z 9 m

3 vodíku a 9 m

3 oxidu uhelnatého

vodík je spalován podle rovnice

2 H2(g) + O2(g) = 2 H2O (g)

podle této rovnice reaguje jeden objemový díl kyslíku se dvěma objemovými díly vodíku,

znamená to, že ke spálení 9 m3

vodíku je zapotřebí 4,5 m3 kyslíku.

oxid uhelnatý je spalován podle rovnice

2 CO(g) + O2(g) = 2 CO2(g)

podle této rovnice je zapotřebí na jeden objemový díl kyslíku dvou objemových dílů oxidu

uhelnatého a na 9 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 4,5 m

3 kyslíku

Celkem je zapotřebí 9 m3 kyslíku.

Údaj o teplotě a tlaku je zbytečný.



Oxid siřičitý se oxiduje podle rovnice

2 SO2 + O2 = 2 SO3

podle této rovnice je zapotřebí jeden objemový díl kyslíku na dva objemové díly oxidu

siřičitého

na 4 m3 oxidu siřičitého je proto zapotřebí 2 m

3 kyslíku, což je 2000 dm

3

Je zapotřebí 2000 dm3.

156

127) K roztoku, který obsahuje 0,4 mol FeCl3, přidáme 0,3 mol NaOH. Kolik molů Fe(OH)

3

vzniklo a kolik mol FeCl3 zbylo?

V roztoku probíhá reakce

FeCl3 + 3 NaOH = Fe(OH)3 + 3 NaCl

podle této reakce reaguje látkové množství 1 mol FeCl3 se 3 moly NaOH

na 0,4 mol FeCl3 by proto bylo zapotřebí 1,2 mol NaOH, které však nejsou v roztoku

k dispozici

z toho plyne, že chlorid železitý je v přebytku vzhledem k hydroxidu sodnému

znamená to úměru

1 mol FeCl3 potřebuje ….. 3 mol NaOH

x mol FeCl3 potřebuje ….. 0,3 mol NaOH

je zřejmé, že při spotřebování veškerého množství NaOH (0,3 molů) se spotřebuje pouze

0,1 mol FeCl3

zbytek, tj. 0,3 mol (0,4 – 0,1) nezreaguje

vzhledem k tomu, že z jednoho mol FeCl3 vznikne 1 mol Fe(OH)3, vznikne z 0,1 mol

FeCl3 0,1 mol Fe(OH)3.

Vzniklo 0,1 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,3 mol FeCl3.

128) Jaké látkové množství vody získáme redukcí 450 g CuO vodíkem? M (CuO) = 79,54 g.

mol-1

.

Redukce probíhá podle rovnice

CuO + H2 = Cu + H2O

z jednoho molu vznikne 1 mol vody

450 g CuO odpovídá látkovému množství450/79,54 = 5,658 mol CuO

z 5,658 mol CuO vznikne proto 5,658 mol vody.

Vznikne 5,658 mol vody.

129) Kolik kilogramů železa vznikne redukcí 0,75 tuny oxidu železitého? M (Fe2O

3)

= 159,692 g . mol-1

, Ar (Fe) = 55,847.

Redukce oxidu železitého probíhá bez ohledu na redukční činidlo tak, že z jedné molekuly

oxidu železitého mohou vzniknout dva atomy železa

157

platí proto

Fe2O3 2 . Fe

z 1 molu Fe2O3 tj. ze 159,692 g vzniknou 2 moly Fe tj. 2 . 55,847 t..j 111,694 g

z 0,75 tuny (tj. 750 000 g) vznikne x gramů Fe

x = (750 000/159,692) . 111,694 = 524 575,42 g tj. 524,57 kg Fe

Vznikne 524,57 kg Fe.



a dusíku nezareagovalo?


N2 + 3 H2 = 2 NH3

podle této reakce je ke vzniku 4 molů amoniaku zapotřebí 6 molů vodíku a 2 moly dusíku

z 9 molů vodíku proto 6 molů zreaguje a 3 moly zůstanou nezreagovány

z 8 molů dusíku zreagují dva moly, zbude proto 6 molů dusíku

Nezreagovalo látkové množství 3 moly vodíku a látkové množství 6 molů dusíku.




, M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1.

Molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1


množství 20/98,08 = 0,2039 molu kyseliny sírové

molární hmotnost hydroxidu sodného je 40,00 g . mol-1


množství 20/40 = 0,5 molu hydroxidu sodného

reakce probíhá podle rovnice

H2SO4 + 2 NaOH = Na2SO4 + 2 H2O

podle této reakce je na jeden mol kyseliny sírové k úplné neutralizaci zapotřebí 2 molů

hydroxidu sodného

na neutralizaci 0,2039 molů kyseliny sírové by bylo zapotřebí 2 . 0,2039 = 0,4078 molů

hydroxidu sodného - toho je k dispozici 0,5 molu

hydroxidu sodného je přebytek, roztok bude reagovat alkalicky

Roztok bude reagovat alkalicky.

158


2.


Probíhá reakce

2 NO + O2 = 2 NO2

podle této reakce vzniknou ze dvou molů NO a jednoho molu kyslíku dva moly NO2

aby vzniklo 8 molů NO2, musí zreagovat 4 moly kyslíku a 8 molů NO. Lze sestavit bilanci

NO O2 = NO2

2 moly 1 mol = 2 moly

8 molů 4 moly = 8 molů

z původních 11 molů NO jich zreagovalo 8, zbyly tedy 3 moly NO

z původních 13 molů O2 zreagovaly 4 moly, zbylo tedy 9 molů kyslíku

Zbylo látkové množství 3 moly NO a 9 molů kyslíku.

133) Kolik litrů třaskavého plynu se získá za normálních podmínek rozkladem 5 molů vody?


složením vody.

Třaskavý plyn vzniká reakcí

2 H2O = 2 H2 + O2

třaskavý plyn je směsí vodíku a kyslíku, podle výše uvedené reakce vzniknou ze dvou

molů vody tři moly plynu (dva moly vodíku a jeden mol kyslíku)

z jednoho molu vody vznikne 1,5 molu třaskavého plynu, z 5 molů vody vznikne 7,5 molů

třaskavého plynu

za normálních podmínek zaujímá jeden mol plynu objem 22,414 dm3, potom 7,5 molů

odpovídá

7,5 . 22,414 = 168,1 dm3

Vznikne 168,1 dm3 třeskavého plynu.

134) Jedenáct dm3 vodíku ve směsi se čtyřmi dm



Vodík s kyslíkem reaguje podle rovnice

2 H2 + O2 = 2 H2O

reagují tedy dva dm3

vodíku s jedním dm3 kyslíku, na 4 dm

3 kyslíku je proto zapotřebí

8 dm3 vodíku

159


3 kyslíku


3 kyslíku

z 11 dm3 vodíku proto zreaguje pouze 8 dm

3, tři zbývající dm

3 vodíku jsou přebytečné

Přebytečným plynem je vodík, přebývají ho 3 dm3.



sírové. M (H2SO

4) = 98,08 g . mol

-1, M (Ca(OH)

2) = 74,09 g . mol

-1.

Kyselina sírová reaguje s hydroxidem vápenatým podle rovnice

H2SO4 + Ca(OH)2 = CaSO4 + 2 H2O

protože molární hmotnost kyseliny sírové je 98,08 g . mol-1

a molární hmotnost hydroxidu

vápenatého je 74,09 g . mol-1

, reaguje 98,08 g kyseliny sírové se 74,09 g hydroxidu

vápenatého

množství hydroxidu vápenatého potřebného k neutralizaci 548 kg kyseliny sírové (548 000

g) spočítáme podle úměry

H2SO4 Ca(OH)2

98,08 g 74,09 g

548 000 g x g

x = (548 000/98,08) . 74,09 = 413 961 g hydroxidu vápenatého = 413, 9 kg

vzhledem k tomu, že bylo použito 400 kg hydroxidu vápenatého, nebylo množství

hydroxidu vápenatého pro neutralizaci dostatečné

Množství bylo nedostatečné.




4) = 98,08 g . mol

-1.

Neutralizace kyseliny sírové vápencem probíhá podle rovnice

CaCO3 + H2SO4 = CaSO4 + H2O + CO2

podle rovnice vzniká z jednoho molu kyseliny sírové jeden mol oxidu uhličitého, který za

normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3

48 kg (tj. 48 000 g) kyseliny sírové představuje látkové množství 48 000/98,08 = 489,4

molů

ze 489,4 molů kyseliny sírové tak vznikne 489,4 molů oxidu uhličitého, které zaujímají

objem

160

489,4 . 22,414 = 10 969 dm3 = 10,969 m

3

dolomit lze chemicky považovat za uhličitan hořečnato-vápenatý MgCa(CO3)2, rozklad lze

popsat rovnicí

MgCa(CO3)2 + 2 H2SO4 = CaSO4 + MgSO4 + 2 H2O + 2 CO2

platí, že ze dvou molů kyseliny sírové vzniknou dva moly oxidu uhličitého

poměr molů kyseliny sírové a vzniklého oxidu je proto stejný, bez ohledu na skutečnost,

zda neutralizaci provádíme dolomitem nebo vápencem, proto vznikne stejný objem oxidu

uhličitého i při neutralizaci dolomitem

Vznikne 10,969 m3 oxidu uhličitého, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem.

137) Dva objemové díly oxidu dusnatého a pět objemových dílů vzduchu reaguje za vzniku

oxidu dusičitého. Předpokládejme složení vzduchu 20 % obj. kyslíku a 80 % obj. dusíku.


procentech?

5 objemových dílů vzduchu představuje 1 objemový díl (20 % obj.) kyslíku a 4 objemové

díly (80%) dusíku

původní složení směsi je potom následující

2 obj. díly NO

1 obj. díl O2

4 obj. díly N2

protože zreagoval oxid dusnatý ze 70 %, zreagovalo 1,4 obj. dílů NO, zbytek tj. 0,6 obj.

dílu NO nezreagovalo

oxidace probíhala podle rovnice

2 NO + O2 = 2 NO2

na zreagování 1,4 objemových dílů NO bylo zapotřebí 0,7 obj. dílu kyslíku

z jednoho objemového dílu kyslíku proto nezreagovalo 0,3 obj. dílů.

konečné složení směsi vypadá takto

0,6 obj. dílů NO

0,3 obj. dílů O2

1,4 obj. dílů NO2

4 obj. díly N2

celkem 6,3 obj. dílů

objemová procenta NO (0,6/6,3 ) . 100 = 9,524 %

NO2 (1,4/6,3) . 100 = 22,222 %

O2 (0,3/6,3) . 100 = 4,762 %

161

N2 (4/6,3).100 = 63,492 %

Složení výsledné směsi v objemových procentech bylo NO 9,524 %, NO2 22,222%,

O2 4,762 %, N2 63,492%.



má složení 50 % obj. H2, 40 % obj. CO, 5 % obj. N2 a 5% obj. CO

2, vzduch 20 % obj.

O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy nedochází ke spalování dusíku.

Vzhledem ke složení obsahuje 6 m3 vodního plynu

3 m3 vodíku ( 50% obj.),

2,4 m3 CO (40% obj.),

0,3 m3 N2 ( 5% obj.) a

0,3 m3 CO2 ( 5% obj.)

při spalování vodního plynu nedochází k oxidaci dusíku, nespaluje se rovněž oxid uhličitý


2 H2 + O2 = 2 H2O

podle této rovnice spolu reagují dva objemové díly vodíku s jedním objemovým dílem

kyslíku - na spálení 3 m3 vodíku je proto zapotřebí 1,5 m

3 kyslíku.


2 CO + O2 = 2 CO2


kyslíku - na spálení 2,4 m3 CO je proto zapotřebí 1,2 m

3 kyslíku.

na spálení vodíku a CO přítomných v 6 m3 vodního plynu je celkem potřeba 2,7 m

3 kyslíku



3 kyslíku

platí úměra


3 kyslíku


3 kyslíku

x = 2,7/0,2 = 13,5 m3 vzduchu




2,

30% CH4, 10 % CO, 2 % C

2H

4 a 8 % N

2 (uvedeno v objemových procentech)? Uvažujte

složení vzduchu 20 % obj. O2 a 80 % obj. N2. Spalování se provádí za podmínek, kdy

nedochází ke spalování dusíku.

162

Vzhledem ke složení svítiplynu obsahuje 5 m3 svítiplynu

2,5 m3 vodíku (50% obj.),

1,5 m3 CH4 (30% obj.),

0,5 m3 CO (10% obj.),

0,1 m3 C2H4 (2% obj.),

objem dusíku není podstatný, protože nedochází k jeho spalování.


2 H2 + O2 = 2 H2O

protože ke spálení 2 objemových dílů vodíku je zapotřebí jednoho objemového dílu

kyslíku, je ke spálení 2,5 m3 vodíku zapotřebí 1,25 m

3 kyslíku.

methan se spaluje podle rovnice

CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O

podle této rovnice je zapotřebí dvou objemových jednotek kyslíku na jednu objemovou

jednotku methanu - na 1,5 m3 methanu je proto zapotřebí 3 m

3 kyslíku.

ethylen (ethen) je spalován podle rovnice

C2H4 + 3 O2 = 2 CO2 + 2 H2O

podle této rovnice je na jeden objemový díl ethylenu zapotřebí tří objemových dílů kyslíku

- na 0,1 m3 ethylenu je proto zapotřebí 0,3 m

3 kyslíku


2 CO + O2 = 2 CO2


kyslíku - na spálení 0,5 m3 oxidu uhelnatého je proto zapotřebí 0,25 m

3 kyslíku

celkem je zapotřebí 0,25 + 0,3 + 3 + 1,25 = 4,8 m3 kyslíku



3 kyslíku

platí úměra


3 kyslíku


3 kyslíku

x = 4,8/0,2 = 24 m3 vzduchu

Je zapotřebí 24 m3 vzduchu.

163

140) Kolik gramů KClO3 je třeba rozložit, aby se získal 0,3 m

3 kyslíku (měřeno za

normálních podmínek)? M (KClO3) = 122,549 g . mol

-1.

Rozklad chlorečnanu draselného probíhá podle reakce

2 KClO3 = 2 KCl + 3 O2

ze dvou molů chlorečnanů draselného (tj. z 2 . 122,549 = 245,098 g) vzniknou tři moly

kyslíku, které za normálních podmínek představují objem 3 . 22,414 = 67,242 dm3

kyslíku

úměra umožňující výpočet množství chlorečnanu draselného potřebného pro vznik 0,3 m3

(tj. 300 dm3) kyslíku vypadá takto:

245,098 g KClO3 odpovídá 67,242 dm3 kyslíku

x g KClO3 odpovídá 300 dm3 kyslíku

x = (300/67,242) . 245,098 = 1 093,5 g = 1,094 kg KClO3

Je zapotřebí 1,094 kg KClO3.

141) Kolik litrů acetylénu (správněji ethynu) se získá za normálních podmínek hašením 50 g


-1.

Rozklad dikarbidu vápníku probíhá podle reakce

CaC2 + 2 H2O = Ca(OH)2 + C2H2

podle této rovnice vznikne z jednoho molu dikarbidu vápníku, tj. ze 64,1 g jeden mol

acetylénu, který za normálních podmínek představuje objem 22,414 dm3 C2H2

z 50 g dikarbidu vápníku se množství získaného acetylénu získá podle úměry

64,1 g CaC2 uvolní 22,414 dm3 C2H2

50 g CaC2 uvolní x dm3 C2H2

x = (50/64,1) . 22,414 = 17,5 dm3 C2H2

Získá se 17,5 dm3 C2H2.

142) Kolik m3 oxidu uhličitého se uvolní při kalcinaci 50 kg hydrogenuhličitanu sodného?

M (NaHCO3) = 84,007 g . mol

-1.

Kalcinace hydrogenuhličitanu sodného probíhá podle rovnice

2 NaHCO3 = Na2CO3 + H2O + CO2

164

podle této reakce se ze dvou molů hydrogenuhličitanu sodného (tj. z 2 . 84,007 = 168,014

g) uvolní jeden mol oxidu uhličitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414

dm3

50 kg představuje 50 000 g

množství uvolněného oxidu uhličitého z 50 000 g hydrogenuhličitanu sodného získáme

z úměry

168,014 g NaHCO3 uvolní 22,414 dm3 CO2

50 000 g NaHCO3 uvolní x dm3 CO2

x = (50 000/168,014) . 22,414 = 6 670 dm3 = 6,67 m

3 CO2

Uvolní se 6,67 m3 CO2.


50 kg n – oktanu? M (C8H

18) = 114,233 g . mol

-1.

Po převedení na normální podmínky je vzniklá voda v kapalném stavu a spalování

n-oktanu bude probíhat podle rovnice

2 C8H18(l) + 25 O2(g) = 16 CO2(g) + 18 H2O(l)

podle této rovnice vznikne z jednoho molu n-oktanu tj. ze 114,233 g 8 molů oxidu

uhličitého, které představují za normálních podmínek objem 8 . 22,414 = 179,312 dm3

z 50 kg (tj. 50 000 g) oktanu, se uvolní objem oxidu uhličitého, který vypočteme podle

úměry

z 114,233 g oktanu vznikne 179,312 dm3

z 50 000 g oktanu vznikne x dm3

x = (50 000/114,233) . 179,312 = 78 485 dm3 = 78,485 m

3 plynu

Uvolní se 78,485 m3

plynu.

144) Máme připravit 55 g sulfidu barnatého redukcí síranu barnatého uhlíkem. Vypočítejte

potřebné množství síranu barnatého a spotřebu uhlíku, který se použije

s dvacetiprocentním přebytkem. M (BaSO4) = 233,4 g . mol

-1, M (BaS) = 169,4 g . mol

-1,

Ar (C) = 12,011.

Redukce síranu barnatého uhlíkem za vzniku sulfidu barnatého probíhá podle rovnice

BaSO4 + 2 C = BaS + 2 CO2

ze 233,4 g síranu barnatého (M (BaSO4) = 233,4 g . mol-1

) vznikne podle této rovnice

169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1

). Množství síranu barnatého potřebného ke vzniku

55 g BaS vypočteme podle úměry

165

z 233,4 g BaSO4 vznikne 169,4 g BaS

z x g BaSO4 vznikne 55 g BaS

x = (55/169,4) . 233,4 = 75,78 g BaSO4

na vznik 169,4 g BaS (M (BaS) = 169,4 g . mol-1

) je zapotřebí dvou molů uhlíku,

tj. 2 . 12,011 = 24,022 g uhlíku

stechiometrické množství uhlíku potřebného pro vznik 35 g BaS získáme z úměry

na vznik 169,4 g BaS je potřeba 24,022 g uhlíku

na vznik 55 g BaS je potřeba x g uhlíku

x = (55/169,4) . 24,022 =7,799 g uhlíku

máme-li k reakci použít dvacetiprocentní přebytek uhlíku, představuje vypočtené množství

100%, k reakci použijeme 120%

100 % odpovídá 7,799 g uhlíku

120 % odpovídá x g uhlíku

x = (120/100) . 7,799 = 9,358 g uhlíku

Potřebné množství síranu barnatého je 75,78 g, potřebné množství uhlíku je 9,358 g.

145) Hořením 4,8 gramů antracitu vzniklo 8,04 dm3 CO

2 ( měřeno za normálních podmínek).


Objem 8,04 dm3 oxidu uhličitého představuje za normálních podmínek

8,04/22,414 = 0,359 molu

protože spalování uhlíku v antracitu probíhá podle rovnice

C + O2 = CO2

vznikne spálením jednoho molu uhlíku jeden mol oxidu uhličitého

protože vzniklo 0,359 molu oxidu uhličitého, musí 4,8 g antracitu obsahovat 0,359 molu

uhlíku

protože Ar (C) = 12,01, je množství uhlíku v 4,8 g antracitu rovno

0,359 . 12,011 = 4,312 g

toto množství představuje

(4,312/4,8) . 100 = 89,83 % hmot.

Antracit obsahuje 89,83 % hmot. uhlíku.

166

146) Jaký objem vodíku vznikne reakcí 18 g kovového sodíku s vodou? Ar (Na) = 22,989.

Reakce sodíku s vodou probíhá podle reakce

2 Na + 2 H2O = 2 NaOH + H2

ze dvou molů sodíku tj. z 2 . 22,989 = 45,978 g vznikne jeden mol vodíku, který za

normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3 vodíku

pro výpočet množství vodíku vzniklého z 18 g sodíku platí úměra

z 45,978 g sodíku vznikne 22,414 dm3 vodíku

z 18 g sodíku vznikne x dm3 vodíku

x = (18/45,978) . 22,414 = 8,775 dm3 vodíku

Vznikne 8,775 dm3 vodíku.

147) Jaká byla čistota zinku, jestliže při rozpuštění 0,9 g v kyselině chlorovodíkové vznikl

objem 276,8 cm3 vodíku, měřeno za normálních podmínek? Nečistoty zinku se v kyselině


Zinek se v kyselině chlorovodíkové rozpouští podle reakce


podle této rovnice platí, že z jednoho molu zinku vznikne jeden mol vodíku

vodíku vznikl objem 0,2768 dm3, což za normálních podmínek odpovídá látkovému

množství 0,2768/22,414 = 0,01235 molu vodíku

toto množství vodíku muselo vzniknout z 0,01235 molu zinku

protože Ar(Zn) = 65,39, odpovídá toto látkové množství

0,01235 . 65,39 = 0,8076 g Zn

v 0,9 g je přítomno 0,8076 g Zn, což znamená, že obsah zinku je

(0,8076/0,9) . 100 = 89,73 % hmot.

Zinek obsahuje 89,73 % Zn.

148) Při rozpouštění látkového množství 1 molu kovu v kyselině chlorovodíkové vzniklo

11,207 l dm3

vodíku. Jaké je oxidační číslo kovu ve vzniklé soli?

Obecná rovnice pro rozpouštění kovu v kyselině chlorovodíkové může být napsána v této

podobě

Me + x HCl = MeClx + (x/2) H2

Me znamená kov, x znamená oxidační stupeň kovu rozpuštěného ve formě chloridu

167

obecně platí, že při rozpouštění jednoho molu kovu vznikne x/2 molu vodíku v závislosti

na oxidačním čísle x vzniklého chloridu

množství 11,207 dm3 vodíku za normálních podmínek odpovídá

11,207/22,414 = 0,5 molu

znamená to, že rozpuštěním jednoho molu kovu vznikne 0,5 molu vodíku a protože x/2

= 0,5 platí, že oxidační číslo kovu je rovno jedné.

Oxidační číslo kovu je rovno jedné.

149) Uhlí s obsahem 75 % hmot. uhlíku a 1,8 % síry spalujeme s 93 % účinností. Kouřové



-1,

M (CO2) = 44,010 g . mol

-1, A

r (C) = 12,011, M (CaSO

4. 2 H

2O) = 172,174 g . mol

-1,

Ar

(S) = 32,066.

Vypočtěte:

a) kolik m3 CO2 se uvolní ročně,

b) kolik SO2 ( v m



149) a) 10 000 t uhlí obsahuje 7 500 t uhlíku

při spálení s 93% účinností se spálí ze 7 500 t uhlíku pouze 7 500 . 0,93 = 6 975 t uhlíku

to je současně množství, které se ročně převede na oxid uhličitý

6 975 t uhlíku odpovídá 6,975 . 109 g uhlíku

spalování uhlíku probíhá podle reakce

C + O2 = CO2

protože Ar ( C) = 12,011 vznikne spálením 12,011 g uhlíku jeden mol oxidu uhličitého,

což představuje za normálních podmínek objem 22,414 dm3

množství oxidu uhličitého uvolněného spálením 6,975 . 109 g uhlíku vypočteme pomocí

úměry

z 12,011 g uhlíku vznikne 22,414 dm3 CO2

ze 6,975 . 109 g uhlíku vznikne x dm

3 CO2

x = (6,975 . 109/12,011) . 22,414 = 1,302 . 10

10 dm

3 = 1,302 . 10

7 m

3

Ročně se uvolní 1,302 . 107 m

3 oxidu uhličitého.

168

149) b) Je-li při odsiřování zachyceno 70 % oxidu siřičitého, znamená to, že 30 % oxidu

siřičitého odchází nezachyceno do atmosféry

10 000 t uhlí obsahuje 180 t síry

protože účinnost spalování je 93 %, dojde ke spálení pouze 180 . 0,93 = 167,4 t síry

30 % z tohoto množství přejde do atmosféry ve formě nezachyceného oxidu siřičitého

30 % ze 167,4 tun je

0,3 . 167,4 = 50,22 t síry

spalování síry v uhlí odpovídá rovnici

S + O2 = SO2

podle této rovnice vznikne při spálení jednoho molu síry (tj. 32,066 g) jeden mol oxidu

siřičitého, který za normálních podmínek zaujímá objem 22,414 dm3

objem oxidu siřičitého, který vznikne spálením 50,22 tun (tj. 50,22 . 106 g) síry spočteme

podle úměry

ze 32,066 g síry vznikne 22,414 dm3 SO2

z 50,22 . 106 g síry vznikne x dm

3 SO2

x = (50,22 . 106/32,066) . 22,414 = 35,103 . 10

6 dm

3 = 35 104 m

3 SO2

Ročně se atmosféry uvolní 35 104 m3 SO2.

149) c) 10 000 t uhlí obsahuje 180 t síry

z tohoto množství je 93 % spáleno, což představuje 167,4 t síry

70 % z tohoto množství je převedeno na dihydrát síranu vápenatého

70% ze 167,4 t představuje

0,7 . 167,4 = 117,18 t = 117,18 . 106 g síry

bez ohledu na reakce probíhající při odsiřování platí, že z jednoho atomu síry může

vzniknout jedna molekula dihydrátu síranu vápenatého, resp. z jednoho molu síry vznikne

jeden mol dihydrátu síranu vápenatého

ze 32,066 g síry tak vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O

169

množství CaSO4 . 2 H2O vzniklého ze 118,8 . 106 g síry vypočteme podle úměry

ze 32,066 g síry vznikne 172,174 g CaSO4 . 2 H2O

ze 117,18 . 106 g síry vznikne x g CaSO4 . 2 H2O

x = (117,18 . 106/32,066) . 172,174 = 629,18 . 10

6 g CaSO4 . 2 H2O = 629,18 t

CaSO4 . 2 H2O

Ročně vznikne 629,18 t CaSO4 . 2 H2O.

150) Jaká je hmotnost 10 dm3 fluoru (měřeno za normálních podmínek)? A

r (F) = 18,998.

Plynný fluor představuje dvouatomovou molekulu s molární hmotností M (F2) = 37,996 g.

mol-1

znamená to, že za normálních podmínek představuje 37,996 g fluoru objem 22,414 dm3

pro objem 10 dm3 vypočteme hmotnost z úměry

37,996 g F2 odpovídá 22,414 dm3

x g F2 10 dm3

x = (10/22,414) . 37,996 = 16,952 g

Hmotnost fluoru je 16,952 g.


CO2 (měřeno za normálních podmínek). 1 dm

3 uhlovodíku má za normálních podmínek

hmotnost 1,9673 g. Určete molekulový vzorec uhlovodíku. Ar (C) = 12,011, Ar (H)

= 1,008.

Pokud 1 dm3 plynu za normálních podmínek váží 1,9763 g, odpovídá hmotnost 22,414 dm

3

molární hmotnosti

1,9673 . 22,414 = 44,095 g . mol-1

hmotnost uhlovodíku 0,4 g potom představuje látkové množství

0,4/44,095 = 9,0713 . 10-3

molu

170

objem vzniklého CO2 609 cm3 (tj. 0,609 dm

3) odpovídá

0,609/22,414 = 0,02717 molu

je zřejmé, že počet molů vzniklého oxidu uhličitého je trojnásobný než počet molů

spalovaného uhlovodíku

z toho je patrné, že uhlovodík obsahuje tři atomy uhlíku a spalování probíhá podle reakce

C3Hx + (3 + x/4) O2 = 3 CO2 + (x/2) H2O

pro molární hmotnost uhlovodíku C3Hx platí, že

M (C3Hx) = 3 . 12,011 + x . 1,008 = 44,095

36,033 + x . 1,008 = 44,095

x. 1,008 = 8,062

x ≈ 8

Molekulový vzorec je C3H8.

152) Bylo zjištěno, že uhlovodík obsahuje 83,625 % hmot. uhlíku a 16,375 % hmot. vodíku.


.

Ar(C) = 12,011, Ar (H) = 1,008.

Jeden mol má hmotnost 86,178 g, z toho připadá na uhlík

86,178 . 0,83625 = 72,066 g

a na vodík připadá

86,178 . 0,16375 = 14,112 g

množství uhlíku odpovídá

72,066/12,011 = 6 molům uhlíku

a množství vodíku odpovídá

14,112/1,008 = 14 molům vodíku

V jednom molu uhlovodíku je 6 molů uhlíku a 14 molů vodíku, sumární vzorec

uhlovodíku je proto C6H14.


3P

2? M (Ca

3P

2) = 182,182 g . mol

-1.

171

Hydrolýza fosfidu vápenatého s vodou probíhá podle reakce

Ca3P2 + 6 H2O = 3 Ca(OH)2 + 2 PH3

z jednoho molu fosfidu vápenatého (tj. ze 182,182 g) se uvolní 2 moly fosfanu, které za

normálních podmínek zaujímají objem 2 . 22,414 = 44,828 dm3

pro výpočet množství fosfanu uvolněného ze 7 g fosfidu vápenatého použijeme úměru

182,182 g fosfidu uvolní 44,828 dm3 fosfanu

7 g fosfidu uvolní x dm3 fosfanu

x = (7/182,182) . 44,828 = 1,722 dm3

fosfanu

Uvolní se 1,722 dm3

fosfanu.


Kolik litrů oxidu uhličitého vzniklo, jestliže byl všechen uhlík spálen? Ar (C) = 12,011.

Část 1 kg uhlíku se spaluje podle rovnice

C + O2 = CO2

zbytek se spaluje podle rovnice

2 C + O2 = 2 CO

pokud vzniklo 266,5 dm3 CO, odpovídá toto množství 266,5/22,414 = 11,8899 molu

na vznik 11,8899 molu oxidu uhelnatého bylo zapotřebí podle druhé rovnice 11,8899 molu

uhlíku

11,8899 molu uhlíku odpovídá11,8899 . 12,011 = 142,809 g uhlíku - tato část uhlíku byla

spálena na oxid uhelnatý

zbývající část z výchozího 1 kg (tj. 1000 g) byla spálena podle první reakce na oxid

uhličitý

na oxid uhličitý bylo spáleno 1 000 – 142,809 = 857,191 g uhlíku - toto množství odpovídá

71,367 molu uhlíku

protože z jednoho molu uhlíku podle první rovnice vznikne jeden mol oxidu uhličitého,

vznikne také 71,367 molu oxidu uhličitého - tomuto látkovému množství odpovídá za

normálních podmínek objem

71,367 . 22,414 = 1 599,6 dm3 oxidu uhličitého

Vznikne 1 599,6 dm3 oxidu uhličitého.

172



r (Cu)

= 63,546.

Cementace probíhá podle rovnice

Fe + CuSO4 = Cu + FeSO4

podle relativních atomových hmotností Fe a Cu a s přihlédnutím k uvedené rovnici platí,

že z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu

pro výpočet množství Cu získané z 25 g železa použijeme úměru

z 55,847 g Fe získáme 63,546 g Cu

z 125 g Fe získáme x g Cu

x = (125/55,847) . 63,546 = 142,23 g Cu

Získáme 142,23 g Cu.

156) Kolik m3 oxidu uhličitého a kolik kilogramů oxidu vápenatého vznikne kalcinací 330 kg


-1, M (CO

2) = 44,01 g . mol

-1,

M (CaO) = 56,077 g . mol-1

.

Kalcinace uhličitanu vápenatého probíhá podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1)

a molárního objemu plynu za normálních podmínek (22,414 dm3) vznikne ze 100,087 g

CaCO3 22,414 dm3 oxidu uhličitého

množství oxidu uhličitého získané z 330 kg (tj. z 330 000 g) získáme výpočtem z úměry

ze 100,087 g CaCO3 se uvolní 22,414dm3 CO2

z 330 000 g CaCO3 se uvolní x dm3 CO2

x = ( 330 000/100,087) . 22,414 = 73 901,9 dm3 = 73,90 m

3 CO2

173

podle molární hmotnosti uhličitanu vápenatého (M (CaCO3) = 100,087 g . mol-1

) a molární

hmotnosti oxidu vápenatého (M (CaO) = 56,077 g . mol-1

) vznikne ze 100,087 g uhličitanu

vápenatého 56,077 g oxidu vápenatého

množství oxidu vápenatého získaného ze 330 kg (tj. z 330 000 g) uhličitanu vápenatého

vypočteme podle úměry

ze 100,087 g CaCO3 získáme 56,077 g CaO

z 330 000 g CaCO3 získáme x g CaO

x = ( 330 000/100,087) . 56,077 = 184 893 g 184,9 kg CaO

Získáme 73,9 m3 CO2 a 184,9 kg CaO.

157) Kolik litrů vodíku je zapotřebí k hydrogenaci 13,8 dm3 ethenu na ethan? Objemy vodíku


Hydrogenace probíhá podle rovnice

C2H4 + H2 = C2H6

podle této rovnice spolu reaguje jeden objemový díl ethenu s jedním dílem vodíku. Na 13,8

dm3 ethenu je proto potřeba 13,8 dm

3 vodíku

Je potřeba 13,8 dm3 vodíku.

158) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 38,65 % hmot. draslíku, 13,85 %

hmot. dusíku a 47,5 % hmot. kyslíku. Ar (K) = 39,102, Ar (N) = 14,0067, Ar (O) = 16,000.

Ve 100 g látky je

38,65 g draslíku, což představuje látkové množství 38,65/39,102 = 0,989 mol,

13,85 g dusíku, což představuje látkové množství 13,85/14,0067 = 0,989 mol a

47,5 g kyslíku, což představuje látkové množství 47,5/16,000 = 2,969 mol

látkový poměr K : N : 0 je 0,989 : 0,989 : 2 969 resp. 1 : 1 : 3

Látka je dusičnan draselný KNO3.

159) Určete sumární chemický vzorec látky, která obsahuje 11,2 % hmot. hliníku, 44,1 %

hmot. chloru a 44,7 % hmot. vody. Ar (Al) = 26,9815, Ar (Cl) = 35,453, M (H2O) = 18,016

g . mol-1

.

100 g látky obsahuje

11,2 g hliníku, což představuje látkové množství 11,2/26,9815 = 0,415 mol,

174

44,1 g chloru, což představuje látkové množství 44,1/35,453 = 1,244 mol a

44,7 g vody, což představuje látkové množství 44,7/18,016 = 2,481.

poměr Al : Cl : H2O je 0,415 : 1,244 : 2,481 resp. 1 : 3 : 6

Látka je hexahydrát chloridu hlinitého AlCl3 . 6 H2O.




2)

= 64,063 g . mol-1

, M (PbSO4) = 303,3 g . mol

-1.

Oxid olovičitý reaguje s oxidem siřičitým podle reakce

PbO2 + SO2 = PbSO4

pokud došlo ke vzrůstu hmotnosti oxidu olovičitého ze 103,3 g na 127,5 g, znamená to, že

zreagovalo 127,5 – 103,3 = 24,2 g SO2

protože reaguje jeden mol oxidu olovičitého s jedním molem oxidu siřičitého, reaguje

239,237 g PbO2 s 64,063 g SO2

molární hmotnost oxidu olovičitého není sice v příkladu zadána, nicméně je dána rozdílem

molární hmotnosti PbSO4 a molární hmotnosti SO2.

M (PbO2) = M ( PbSO4) – M (SO2) = 303,3 - 64,063 = 239,237 g . mol-1

množství PbO2 spotřebovaného na reakci se 24,2 g SO2 vypočteme z úměry

na reakci 64,063 g SO2 je potřeba 239,237 g PbO2

na reakci 24,2 g SO2 je potřeba x g PbO2

x = ( 24,2/64,063) . 239,237 = 90,373 g PbO2

z původního množství 103,3 g PbO2 zreagovalo na síran olovnatý 90,373 g což je

( 90,373/103,3 ) . 100 = 87,49 % hmot. PbO2.

Zreagovalo 87,49 % hmot. PbO2.

175

161) V místnosti 9 x 9 x 2,5 m bylo spáleno 33,3 g disulfidu železa, M( FeS2) = 119,979

g . mol-1


předpokladu, že




Spalování disulfidu železa probíhá podle rovnice

4 FeS2 + 11 O2 = 2 Fe2O3 + 8 SO2

ze čtyř molů disulfidu železa (tj. ze 4 . M ( FeS2) = 4 . 119,979 = 479,916 g) vznikne

8 . 22,414 = 179,312 dm3 SO2, množství oxidu siřičitého uvolněného ze 33,3 g disulfidu

železa spočítáme z úměry

ze 479,916 g FeS2 vznikne 179,312 dm3 SO2

ze 33,3 g FeS2 vznikne x dm3 SO2

x = ( 33,3/479,916) . 179,312 = 12,442 dm3 SO2

objem místnosti je 9 . 9 . 2,5 = 202,5 m3 = 202 500 dm

3

koncentrace SO2 vyjádřená v objemových procentech je proto

( 12,442/202 500) . 100 = 0,00614 %

Koncentrace oxidu siřičitého bude 0,00614 % obj.

162) Oxid siřičitý ve vzduchu byl odstraňován pohlcováním v roztoku peroxidu vodíku.

Obsahuje-li vzduch 2 % obj. SO2, jaké minimální množství roztoku peroxidu vodíku

o koncentraci 5 % hmot. je třeba k vyčištění 1 m3 vzduchu? M (H2O2) = 34,016 g . mol

-1.


SO2 + H2O2 = H2SO4

1 m3 vzduchu s obsahem 2 % obj. SO2 obsahuje 0,02 m

3, tedy 20 dm

3 SO2

objem 20 dm3 SO2 představuje látkové množství 20/22,414 = 0,8923 molu SO2

k odstranění 0,8923 molu SO2 je podle uvedené rovnice zapotřebí 0,8923 molu peroxidu

vodíku, což představuje 0,8923 . 34,016 = 30,352 g peroxidu vodíku

176

pokud je koncentrace roztoku peroxidu vodíku 5 %, je tohoto roztoku zapotřebí 607 g

Je zapotřebí 607 g peroxidu vodíku o koncentraci 5 % hmot.



v kyselině chlorovodíkové. M (ZnCl2) = 136,26 g . mol-1

, M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.


z 2.36,461 g HCl vznikne 136,26 g ZnCl2

z x g HCl vznikne 45 g ZnCl2

x/(2 . 36,461) = 45/136,26 x = 2 . 36,461 . 45/136,26 = 24,083 g HCl

Je zapotřebí 24,083 g HCl.




-1, M (FeS)

= 87,911 g . mol-1

.

FeS + 2 HCl = FeCl2 + H2S (g)

z 87,911 g FeS vznikne 22,414 dm3 H2S

z x g ….. 15 dm3 H2S

x/87,911 = 15/22,414 x = 87,911 . 15/22,414 = 58,832 g FeS

100 g (obsah 90 % FeS) ….. obsahuje 90 g čistého FeS

x g ….. 58,832 g čistého FeS

x/100 = 58,832/90 x = 100 . 58,832/90 = 65,369 g

Je zapotřebí 65,369 g surového FeS.



vznikne?

4 NH3 + 5 O2 = 4 NO + 6 H2O

plyny spolu reagují v objemových poměrech

177

4 díly 5 dílů 4 díly 6 dílů

35 m3 x m

3 y m

3

----------------------------------------

x/5 = 35/4 y/4 = 35/4

x = 5 . 35/4 =43,75 m3 O2 y = 4 . 35/4 = 35 m

3 NO

100 m3 vzduchu obsahuje ….. 20,95 m

3 O2


3 O2

---------------------------------------------------

x/100 = 43,75/20,95 x = 100 . 43,75/20,95 = 208,83 m3 vzduchu

Je zapotřebí 208,83 m3 vzduchu a vznikne 35 m

3 NO.



a dusitanu draselného musí být v roztoku, aby přesně vzniklo 7,5 dm3 dusíku. M (KNO2)

= 85,104 g . mol-1

, M ((NH4)2SO4) = 132,194 g . mol-1

.

Jedná se o dvě reakce

(NH4)2SO4 + 2 KNO2 = K2SO4 + 2 NH4NO2

2 NH4NO2 = 2 N2 + 4 H2O

------------------------------------------

souhrnná reakce (NH4)2SO4 + 2 KNO2 = 2 N2 + 4 H2O + K2SO4

ze 132,194 g a 2 . 85,104 g vznikne 2 . 22,414 dm3 dusíku

z x g a y g vznikne 7,5 dm3 dusíku

----------------------------------------------------------------

x/132,194 = 7,5/(2 . 22,414) y/(2 . 85,104) = 7,5/(2 .22,414)

x = 132,194 . 7,5/44,828 y = (2 . 85,104 . 7,5)/(2 .22,414)

x = 22,117 g (NH4)2SO4 y = 28,477 g KNO2

Je zapotřebí 22,117 g (NH4)2SO4 a 28,477 g KNO2.



M (Na2SO3 . 7 H2O) = 252,144 g . mol-1

.

2 NaOH + SO2 = Na2SO3 + H2O

178

látkovému množství 1 mol Na2SO3 odpovídá 1 mol Na2SO3 . 7 H2O

z látkového množství 1 mol SO2 (22,414 dm3 za normálních podmínek) lze vyrobit

látkové množství 1 mol Na2SO3 . 7 H2O, tedy 252,144 g

platí úměra 22,414 dm3 SO2 ….. 252,144 g Na2SO3 . 7 H2O

x dm3 ….. 15 g Na2SO3 . 7 H2O

-------------------------------------------------------------------

x/22,414 = 15/252,144 x = 22,414 . 15/252,144 = 1,33 dm3

Je zapotřebí 1,33 dm3 SO2.

168) Termickým rozkladem dichromanu amonného vzniká oxid chromitý a dusík. Jaké

látkové množství vody vznikne při rozkladu 53 g dichromanu amonného?

M ((NH4)2Cr2O7) = 252,0652 g . mol-1

.

(NH4)2Cr2O7 = Cr2O3 + N2 + 4 H2O

z 252,0652 g ….. 4 moly vody

z 53 g ….. x mol vody

---------------------------------------------------------

x/4 = 53/252,0652 x = 0,841mol

Vznikne látkové množství 0,841 mol vody.


normálních podmínek, pokud uhlí obsahuje 1,5 % hmot. N, a když se dusík přemění na

amoniak z 15 %. Ar (N) = 14,0067.

1 tuna = 106g 100% ….. 10

6g

1 % ….. 104 g ….. množství dusíku v 1 t uhlí

1,5 % ….. 1,5 . 104 g dusíku

15% z 1,5 . 104 g dusíku se převede na amoniak - to je 2,25 . 10

3 g dusíku

platí úměra ze 14,0067 g dusíku vznikne ….. 22,414 dm3 NH3

z 2250 g dusíku vznikne ….. x dm3

--------------------------------------------------------

x/22,414 = 2250/14,0067 x = 22,414 . 2250/14,0067 = 3 600 dm3

Vznikne 3,6 m3 amoniaku.

179

170) V dýchacích přístrojích se používá peroxid sodíku, který reaguje s oxidem uhličitým

za vzniku uhličitanu sodného a kyslíku. Jaké látkové množství a jaký objem kyslíku

vznikne ze 58,5 g peroxidu sodíku? M(Na2 O2) = 77,9784 g . mol-1

.

2 Na2O2 + 2 CO2 = 2 Na2CO3 + O2

látkové množství 2 mol Na2O2 vznikne 1 mol kyslíku

58,5 g Na2O2 je v přepočtu na látkové množství 58,5/77,9784 = 0,7500 mol Na2O2

z látkového množství 0,75 mol Na2O2 vznikne látkové množství 0,375 mol O2

látkové množství 0,375 mol O2 představuje objem 0,375 . 22,414 = 8,41 dm3 kyslíku

Vznikne látkové množství 0,375 mol O2, což je 8,41 dm3 kyslíku.

171) Lithium se při vysoké teplotě slučuje s dusíkem za vzniku Li3N. Jaké množství Li

je zapotřebí k přípravě 58 g Li3N? Ar (Li) = 6,941, M (Li3N) = 34,8297 g . mol-1

.

6 Li + N2 = 2 Li3N


3.6,941 g ….. 34,8297 g

x g ….. 58 g

-----------------------------

x/(3 . 6,941) = 58/34,8297 x = (3 . 6,941 . 58)/34,8297 = 34,68g Li

Je zapotřebí 34,68 g Li.


Jaké je teoretické látkové množství vodíku, jestliže čistota oxidu byla 95 % a přítomné

nečistoty se vodíkem neredukují? Ar (Co) = 58,9334, M (Co2O3) = 168,8868 g . mol-1

.

21 g oxidu obsahuje 21 . 0,95 = 19,95 g čistého Co2O3.

Co2O3 + 3 H2 = 2 Co + 3 H2O


19,95 g čistého Co2O3 představuje látkové množství 19,95/168,8868 = 0,1181 mol

je zapotřebí 3krát větší látkové množství vodíku – tedy 3 . 0,1181 = 0,3543 mol

Je zapotřebí látkové množství 0,3543 mol vodíku.

180


a bromu je zapotřebí k přípravě 40 g bezvodého bromidu hlinitého? Ar (Al) = 26,981,

M (AlBr3) = 266,693 g . mol-1

, M (Br2) = 159,808 g . mol-1

.

2 Al + 3 Br2 = 2 AlBr3

látkové množství 2 mol 3 mol 2 mol

2 . 26,981g 3 . 159,808 g 2 . 266,693 g

x g y g 40 g

------------------------------------------------------

x/(2 . 26,982) = 40/(2 . 266,693) y/(3 . 159,808) = 40/(2 . 266,693)

x = (2 . 26,982 . 40)/(2 . 266,693) y = (3 . 159,808 . 40)/(2 . 266,693)

x = 4,047 g Al y = 35,953 g bromu

Je zapotřebí 4,047 g Al a 35,953 g bromu.


2 H2S + SO2 = 3 S + 2 H2O

látkové množství 2 mol 1 mol 3 mol 2 mol

2 . 22,414 dm3

22,414 dm3 3 . 32,066 g

x dm3 y dm

3 150 g

------------------------------------------------------------------------

x/(2 . 22,414) = 150/(3 . 32,066) y/22,414 = 150/(3 . 32,066)

x = (2 . 22,414 . 150)/(3 . 32,066) y = (22,414 . 150)/(3 . 32,066)

x = 69,9 dm3 H2S y = 34,95 dm

3 SO2

Je potřeba 69,9 dm3 H2S a 34,95 dm

3 SO2.


94 % obj.) je zapotřebí k výrobě 300 kg HCl? M (HCl) = 36,461 g . mol-1

.

300 kg je 3.105 g

přepočet na látkové množství HCl 3.105/36,461 je 8 228 mol

H2 + Cl2 = 2 HCl

na vznik látkového množství 8 228 mol HCl je třeba látkové množství 4 114 mol chloru

i vodíku

181

látkovému množství chloru i vodíku 4 114 mol odpovídá. 4 114 . 22,414 = 92 211 dm3

vodíku i chloru resp. 92,211 m3

v technickém chloru je 94 % obj. chloru

ve 100 m3 technického chloru ….. 94 m

3 čistého chloru

v x m3

technického chloru ….. 92,211 m3 čistého chloru

-----------------------------------------------------------------------------

x = 100 . 92,211/94 = 98,1m3 technického chloru

v technickém vodíku je 95 % obj. vodíku

ve 100 m3 technického vodíku ….. 95 m

3 čistého vodíku

v x m3 technického vodíku ….. 92,211 m

3 čistého vodíku

----------------------------------------------------------------------------------------------

x = 100 . 92,211/95 = 97,06 m3 technického vodíku

Je zapotřebí 98,1m3 technického chloru a 97,06 m

3 technického vodíku.




.

Ba(OH)2 + CO2 = BaCO3 + H2O

z 22,414 dm3 vznikne 197,3392 g

z x dm3 vznikne 0,91 g

----------------------------------------------

x/22,414 = 0,91/197,3392

x = 22,414 . 0,91/197,3392 = 0,1034 dm3 CO2

0,3 m3 = 300 dm

3 0,1034 dm

3 ….. v 300 dm

3

x ….. ve 100 dm3

---------------------------------------------

x = 0,1034 . 100/300 = 0,034 % obj.

Vzduch obsahuje 0,034 % obj. CO2.

177) Jaký objem sulfanu je zapotřebí k převedení 25 g jodu na jodovodík? M (H2S) = 34,079

g . mol-1

, M (I2) = 253,803 g . mol-1

.

182


H2S + I2 = 2 HI + S

platí úměra na 253,803 g jodu je zapotřebí ….. 22,414 dm3 sulfanu

na 25 g jodu je zapotřebí ….. x dm3

sulfanu

---------------------------------------------------------------------

x/22,414 = 25/253,803 x = 22,414 . 25/253,803

x =2,21 dm3 sulfanu

Je zapotřebí 2,21 dm3 sulfanu.




= 56,08 g . mol-1

, M (MgO) = 40,311 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

, M (MgCO3)

= 84,316 g . mol-1

.

Zvolme 100 g dolomitu, sestávajícího ze 40 g uhličitanu vápenatého, 43 g uhličitanu

hořečnatého a 17 g příměsí.

40 g CaCO3 se rozloží podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

platí úměra

100,09 g CaCO3 se rozloží na ….. 56,08 g CaO

40 g CaCO3 se rozloží na ….. x g CaO

-------------------------------------------------------------

40/100,09 = x/56,08 x = 56,08 . 40/100,09 = 22,41 g CaO

43 g MgCO3 se rozloží podle rovnice

MgCO3 = MgO + CO2

platí úměra

84,316 g MgCO3 se rozloží na ….. 40,311 g MgO

43 g MgCO3 se rozloží na ….. x g MgO

---------------------------------------------------------------------------

x/40,311 = 43/84,316 x = 40,311 . 43/ 84,316 = 20,56 g MgO

výsledná směs bude obsahovat 20,56 g MgO, 22,41 g CaO a 17 g příměsí, celkem 59,97 g

183

obsah CaO bude (22,41/59,97) . 100 = 37,37 % hmot. CaO

obsah MgO bude (20,56/59,97) . 100 = 34,28 % hmot. MgO

zbytek je obsah nečistot (17/59,97) . 100 = 28,35 % hmot. příměsí

Výsledná směs bude obsahovat 37,37 % hmot. CaO, 34,28 % hmot. MgO a 28,35 %

hmot. příměsí.



, M (ZnSO4) =

161,433 g . mol-1

.

Úbytek vody odpovídající ztrátě krystalické vody pro látkové množství síranu zinečnatého

1 mol, je M (ZnSO4 . 7 H2O) - M (ZnSO4) = 126,107 g

platí úměra

287,54 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. 126,107 g vody

5 000 g ZnSO4 . 7 H2O ztratí ….. x g vody

x/126,107 = 5 000/287,54

x = 126,107 . 5 000/287,54 = 2 192,9 g = 2,193 kg

Úbytek hmotnosti bude 2,193 kg.


= 151,990 g . mol-1

, M (KCr(SO4)2) = 233,2243 g . mol-1

.

Platí, že

1 molekula Cr2O3 vznikne ze dvou molekul KCr(SO4)2

151,99 g Cr2O3 vznikne z 2 . 233,2243 g KCr(SO4)2

x g Cr2O3 vznikne z 200 g

--------------------------------------------------------------------------

x/151,99 = 200/(2 . 233,2243) x = (151,99 . 200)/ (2 . 233,2243)

x = 65,169 g Cr2O3

Obsahuje 65,169 g Cr2O3

184

181) Vyjádřete hmotnostní obsah boru v boraxu (dodekahydrátu tetraboritanu disodného), je-

li čistota boraxu 86 % hmot. Ar (B) = 10,811, M (Na2B4O7 . 10 H2O) = 381,374 g . mol-1

.

Je-li čistota boraxu 86 %, znamená to, že ve 100 g boraxu je obsaženo 86 g čistého

Na2B4O7 . 10 H2O

platí úměra

4 . 10,811 g B je obsaženo v ….. 381,374 g Na2B4O7 . 10 H2O

x g B je obsaženo v ….. 86 g Na2B4O7 . 10 H2O

---------------------------------------------------------------------------------

x/(4 . 10,811) = 86/381,374 x = 4 . 10,811 . 86/381,374 = 9,75 g B

Ve 100 g boraxu je tak přítomno 86 g čistého Na2B4O7 . 10 H2O, které obsahují 9,75 g

boru.

Borax obsahuje 9,75 % hmot. boru.

182) Vyjádřete hmotnostní obsah křemíku v minerálu kaolinitu, je-li jeho vzorec

Al2(OH)4Si2O6. Ar (Si) = 28,086, M (Al2(OH)4Si2O6) = 274,166 g . mol-1

.

Platí úměra 2.28,086 g Si je obsaženo v ….. 274,166 g Al2(OH)4Si2O6

x g Si je obsaženo v ….. 100 g Al2(OH)4Si2O6

------------------------------------------------------------------------

x/(2 . 28,086) = 100/ 274,166 x = (2 . 28,086. 100)/274,166

x = 20,49 % hmot.

Kaolinit obsahuje 20,49 % hmot. křemíku.



= 14,0067, M (NaNO3) = 84,954 g . mol-1

.

Obsah 12,0 % hmot. znamená, že ve 100 g přírodního dusičnanu je 12 g dusíku

platí úměra

14,0067 g N je obsaženo v ….. 84,954 g dusičnanu sodného

12 g N je obsaženo v ….. g dusičnanu sodného

------------------------------------------------------------------

x = 84,954 . (12/14,0067) = 72,78 g NaNO3

185

100 g přírodního dusičnanu sodného obsahuje 72,78 g čistého dusičnanu, zbytek do 100 g

jsou nečistoty – obsah nečistot je 27,22 % hmot.

Obsah nečistot v přírodním dusičnanu je 27,22 % hmot.


Jaké množství tohoto koncentrátu je zapotřebí k výrobě 330 kg olova, pokud se olovo


.

330 kg je 3,3.105g

na výrobu 207,2 g Pb je zapotřebí ….. 0239,3 g PbS

na výrobu 3,3 . 105 g Pb je zapotřebí ….. x g PbS

----------------------------------------------------------------------------

x/239,3 = 3,3 . 105/207,2 x = 239,3 . 3,3 . 10

5/207,2 = 3,811 . 10

5 g PbS tedy 0,3811 tun

PbS

vzhledem k tomu, že účinnost je 80% - je třeba 0,3811/0,8 = 0,4764 t PbS

vzhledem k tomu, že koncentrát je 80%ní, je třeba 0,4764/0,8 = 0,5955 t koncentrátu

K výrobě 330 kg olova je zapotřebí 0,5955 tun koncentrátu.

185) Vypočítejte složení ekvimolární směsi kyslíku a vodíku v hmotnostních procentech.



, M (O2) = 32, 000 g . mol-1

.

Směs obsahuje

látkové množství 1 mol kyslíku, tedy 32,000 g kyslíku a

látkové množství 1 mol vodíku tedy 2,016 g vodíku

34,016 g směsi tedy obsahuje 32,000 g kyslíku a 2,016 g vodíku

obsah dusíku je (32,000/34,016) . 100 = 94,073 % hmot.

obsah vodíku je (2,016/34,016) . 100 = 5,927 % hmot.

Směs obsahuje 94,073 % hmot. kyslíku a 5,927 % hmot. vodíku.

186


mořské vody je obsažen 250 g bromu?

Obsah 0,004 % hmot. bromidů znamená, že

100 kg mořské vody obsahuje ….. 0,004 kg bromidů

x kg mořské vody obsahuje ….. 0,25 kg bromidů

---------------------------------------------------------------------

x/100 = 0,25/0,004

x = 6 250 kg tedy 6,25 tun mořské vody

250 g bromu je obsaženo v 6,25 tunách mořské vody.


množství mořské vody je obsaženo 50 kg NaCl?

Obsah NaCl v mořské vodě je

3,5 . 0,75 = 2,625 % hmot. NaCl

platí úměra

100 kg mořské vody obsahuje ….. 2,625 kg NaCl

x kg obsahuje ….. 50 kg NaCl

------------------------------------------------------------------------

x/100 = 50/2,625

x = 100 . 50/2,625 = 1 905 kg tedy 1,905 tun mořské vody

50 kg NaCl je obsažena v 1,905 tunách mořské vody.



procentech? Ar (C) = 12,011.

1,48 dm3 oxidu uhličitého za normálních podmínek odpovídá látkovému množství oxidu

uhličitého 1,48/22,414 = 6,603 . 10-2

mol

spalování koksu (uhlíku) probíhá podle rovnice

C + O2 = CO2 ,

takže vypočtené látkové množství 0,06603 mol oxidu uhličitého vzniklo spálením stejného

látkového množstvím uhlíku, tedy látkového množství 0,06603 mol

toto látkové množství odpovídá hmotnosti 0,06603 . 12,011 = 0,7931 g uhlíku

187

původní 1 g tedy obsahuje 0,7931 g uhlíku, zbytek 0,2069 g představuje 20,69 % hmot.

nespalitelných látek

Obsah nespalitelných látek je 20,69 % hmot.


kyslíku obsažená v 10 dm3 této směsi? Ar (O) = 16,000.

Objemová procenta jsou současně procenta molární

10 dm3

sestává z 5 dm3 N2, 2 dm

3 NO a 3 dm

3 NH3

kyslík je obsažen pouze ve 2 dm3 NO

2 dm3 NO představují látkové množství 2/22,414 = 0,08923 mol,

v tomto množství je obsaženo látkové množství kyslíku 0,08923 mol, což představuje

hmotnost 0,08923 .16 = 1,4277 g

Ve směsi je 1,4277 g kyslíku.


že obsah nečistot se pálením nemění, vypočtete obsah CaO v hmotnostních procentech

ve výsledném produktu. M (CaO) = 56,08 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

Ve 100 g vápence je 88 g čistého vápence a 12 g nečistot

rozklad vápence probíhá podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

z 88 g vápence vznikne oxid vápenatý podle úměry

100,09 g vápence ….. vznikne 56,08 g CaO

88 g vápence vznikne x

------------------------------------------

x = (56,08/100,09) . 88 = 49,306g CaO

výsledná směs tak bude obsahovat 49,306 g CaO a 12 g nečistot, celkem 61,3060 g

obsah CaO v hmotnostních procentech bude - (49,306/61,3060) . 100 = 80,43 %

Obsah CaO v hmotnostních procentech bude 80,43 %.

191) Jaký je obsah oxidu fosforečného v hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém,

Ca5(OH)(PO4)3. Obsah vyjádřete v hmotnostních procentech. M (P2O5) = 141,9445

g . mol-1

, M (Ca5 (OH)(PO4)3 = 502,3221 g . mol-1

.

Platí, že ve dvou molekulách hydroxid-tris(fosforečnanu)pentavápenatého jsou

tři molekuly oxidu fosforečného

2 Ca5(OH)(PO4)3 obsahují 3 P2O5

platí úměra

188

2 . 502,3221 g Ca5F(PO4)3 ….. obsahují 3 . 141,9445 g P2O5

ve 100 g je x gramů

--------------------------------------------------------------------------------

(3 . 141,9445/2 . 502,3221) . 100 = 42,39 % hmot. oxidu fosforečného

V hydroxid-tris(fosforečnanu) pentavápenatém je 42,39 % hmot. P2O5.




, M (Na2CO3) = 105,989 g . mol-1

,

M (SiO2) = 60,085 g . mol-1

, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

30 kg sodnovápenatého skla představuje látkové množství 30 000/478,549 = 62,690 mol

protože látkové množství 1 mol Na2O lze získat z látkového množství 1 mol Na2CO3,

je na výrobu 62,690 mol sodnovápenatého skla třeba použít látkové množství 62,690 mol

uhličitanu sodného, což představuje hmotnost 62,690 . 105,989 = 6 644,45 g tedy 6,644

kg uhličitanu sodného

stejně tak je třeba použít látkové množství 62,690 mol CaCO3 což v přepočtu na hmotnost

je 62,690 . 100,09 = 6 274 g tedy 6,274 kg CaO

na látkové množství 62,69 mol sodnovápenatého skla je však třeba použít látkového

množství oxidu křemičitého 62,690 . 6 = 376,13 mol, což v přepočtu na hmotnost činí

376,13 . 60,085 = 22 600 g, tedy 22,6 kg SiO2

Na přípravu 30 kg sodnovápenatého skla je třeba použít 6,644 kg uhličitanu sodného,

22,6 kg SiO2. a 6,274 kg CaO.

193) Kolik mědi je obsaženo v 1 kg čistého pentahydrátu síranu měďnatého. Ar (Cu) =

63,546, M (CuSO4 . 5 H2O) = 249,680 g . mol-1

.

V látkovém množství pentahydrátu síranu měďnatého 1 mol je látkové množství mědi

1 mol

ve 249,680 g CuSO4 . 5 H2O je proto 63,546 g Cu

platí proto úměra

249,680 g CuSO4 . 5 H2O ….. 63,546 g Cu

1 000 g ….. x

---------------------------------------------------------

x = (1000/249,68).63,546 = 254,5 g Cu

V 1 kg CuSO4 . 5 H2O je obsaženo 254,5 g Cu.

189




, M (CaCO3) = 100,09 g . mol-1

.

Termické zpracování probíhá podle rovnice

CaCO3 = CaO + CO2

pro jednoduchost vyjdeme ze 100 g uhličitanu vápenatého, potom hmotnost poklesla o 17

g, na hmotnost 83 g

uvolnilo se tedy 17 g CO2, což představuje látkové množství 17/44,02 = 0,3862 mol oxidu

uhličitého

původních 100 g CaCO3 představovalo látkové množství 100/100,09 = 0,9991 mol

z tohoto množství se látkové množství 0,3862 mol přeměnilo na oxid vápenatý (podle

uvedené rovnice) a látkové množství 0,6129 mol uhličitanu zůstalo nepřeměněno (rozdíl

0,9991-0,3862)

molární poměr CaO : CaCO3 je 0,3862 : 0,6129

Molární poměr CaO : CaCO3 ve výsledné směsi byl 0,3862 : 0,6129.

195) Jaké látkové množství vody vznikne při sloučení vodíku o objemu 10 dm3 (za

normálních podmínek) a 50 g kyslíku? Který plyn je v přebytku? M (O2) = 32,00 g . mol-1

.


2 H2 + O2 = 2 H2O

10 dm3 vodíku odpovídá látkovému množství 10/22,414 = 0,446 mol

podle uvedené rovnice vznikne látkové množství 0,446 mol vody

na reakci látkového množství 0,446 mol vodíku je zapotřebí látkové množství 0,223 mol

kyslíku, což představuje hmotnost 0,223 . 32 = 7,136 g kyslíku

Vznikne látkové množství 0,446 mol vody. Kyslík je v přebytku.

196) Spálením methanu vznikl oxid uhličitý o objemu 33 m3 (měřeno za normálních

podmínek). Vypočítejte hmotnost spáleného methanu. M (CH4) = 16,043 g . mol-1

.

Spalování methanu probíhá podle rovnice

CH4 + 2 O2 = CO2 + 2 H2O

vznikne 33 m3 CO2 (měřeno za normálních podmínek)), přepočteno na látkové množství

jde o 33 000/22,414 = 1 472,3 mol

protože podle rovnice vznikne z látkového množství 1 molu methanu jeden mol oxidu

uhličitého, vzniklo 1 472,3 mol oxidu uhličitého z 1 472,3 mol methanu

to představuje hmotnost 1 472,3 . 16,043 = 23 620,1 g tj. 23,62 kg CH4

Hmotnost spáleného methanu je 23,62 kg CH4.

190



. M (NO2)

= 46,005 g . mol-1

.

Je-li M (NO2) = 46,005 g . mol-1

je M (N2O4) dvojnásobkem, tudíž 92,010 g . mol-1

průměrná molární hmotnost směsi je dána rovnicí

M(směsi) = x . M(NO2) + y . M(N2O4)

kde x a y jsou molární zlomky monomeru a dimeru, přičemž platí, že x + y = 1

po dosazení

67,8 = x . 46,005 + (1 – x) . 92,01

67,8 = 46,005x + 92,01 - 92,01x

-24,21 = -46,005x

x = 0,526 tudíž y = 0,474

Molární poměr NO2 : N2O4 je 0,526 : 0,474.

198) Jaké látkové množství Pb je obsaženo v 1 tuně galenitu (PbS) s obsahem sulfidu

olovnatého 54 % hmot.? M (PbS) = 239,3 g . mol-1

.

Pokud je obsah PbS v rudě 54 % hmot., znamená to, že jedna tuna (1000 kg) obsahuje 540

kg PbS, tedy 5,4 . 105

g PbS

toto množství představuje látkové množství 5,4 . 105/239,3 = 2 256,6 mol PbS tedy i

2 256,6 mol Pb.

1 tuna rudy obsahuje 2 256,6 mol Pb.

199) Jaká je hmotnost chlorovodíku, který lze připravit ze 3 dm3 chloru a 2 dm

3 vodíku?

Objemy plynů jsou měřeny za normálních podmínek. M (HCl) = 36,468 g . mol-1

.

Vodík reaguje s chlorem podle rovnice

H2 + Cl2 = 2 HCl

podle této rovnice zreagují 2 dm3 vodíku s 2 dm

3 chloru, za vzniku 4 dm

3 chlorovodíku

1 dm3 chloru je přebytečný

4 dm4 chlorovodíku představují látkové množství 4/22,414 = 0,1785 mol, což představuje

hmotnost 0,1785 . 36,468 = 6,508 g HCl

Vznikne 6,508 g HCl.

200) Kolik dm3 oxidu siřičitého (měřeno za normálních podmínek) lze získat spálením 10 g

síry? Ar (S) = 36,064.

10 g síry představuje látkové množství 10/36,064 = 0,2773 mol

191

spalování síry probíhá podle rovnice

S + O2 = SO2

vznikne proto 0,2773 molů oxidu siřičitého, což představuje objem 0,2773 . 22,414

= 6,215 dm3

Vznikne 6,215 dm3 oxidu siřičitého.

192

3.3 Shrnutí výsledků stechiometrických příkladů

1) 7,36 mol

2) 0,4298 g

3) 0,01148 mol

4) 0,2 mol . dm-3

5) 0,12 mol

6) 0,674 mol

7) 14,68 mol dusíku a 44,04 mol vodíku.

8) 0,223 mol tj. 9,387 g

9) 17,032 g . mol-1

10) 20 m3

11) 15 m3

12) 2,649 mol Si a 10,595 mol Cl

13) 21,19 %

14) 40,04 %

15) 41,49 % Cl a 44,46 % F

16) 50 % molárních uhlíku a vodíku a 92,257 % hmot. uhlíku a 7,743 % hmot. vodíku

17) 65,38 g . mol-1

18) 66,463 dm3

19) 2,857 g . dm-3

20) 30,65 g 21) 36,08 % a 3,608 kg

22) 318,6 g

23) 20,93 %

24) semihydrát

25) 6 m3

26) 500 dm3

27) vzniklo 0,08 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,22 mol FeCl3

28) 1,886 mol

29) 699,434 kg

30) nezreagovalo 7 mol vodíku a 8 mol dusíku

31) roztok bude reagovat kysele

32) zbyly 4 moly NO a 9 mol kyslíku

33) 33,621 dm3

34) přebývá 6 dm3 vodíku

35) množství bylo dostatečné

36) 125,23 m3 -

při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem

37) NO 5,3 %, NO2 12,4%, O2 11,5%, N2 70,8%

38) 11,25 m3

39) 14,4 m3

40) 3,645 kg 41) 349,7 dm

3

42) 133,4 m3

43) 1 569,7 m3

44) 48,22 g síranu barnatého a 5,459 g uhlíku

45 94,74 %

46) 3,44 dm3

47) 94,99 %

48) oxidační číslo je rovno třem

49) a) 1,34 . 107 m

3 CO2 b) 42 780 m

3 SO2 c) 637,8 t CaSO4 . 2 H2O

193

50) 31,635 g

51) C2H4

52) C7H16

53) 4,18 dm3

54) 1 399,6 dm3

55) 28,45 g

56) 223,95 m3 CO2 a 560,3 kg CaO

57) 20 dm3

58) 3 BeO . Al2O3 . 6 SiO2

59) Na2H2P2O7 . 6 H2O

60) CuFeS2 (chalkopyrit)

61) C2N2H8

62) 12,72% hmot.

63) 0,01186 %

64) 151,75 g

65) 16,06 g

66) 95,66 g

67) 298,33 m3 vzduchu, vznikne 50 m

3 NO

68) 14,745 g (NH4)2SO4 a 18,985 g KNO2

69) 3,56 dm3

70) 0,21 mol

71) 3,2 m3

72) 0,75 mol tj. 16,81 dm3

73) 17,34 g

74) 0,4911 mol

75) 16,187 g Al a 143,813 g bromu

76) 23,3 dm3 H2S a 11,65 dm

3 SO2

77) 327,0 m3 technického chloru a 313,64 m

3 technického vodíku

78) 0,03 % obj.

79) 4,42 dm3

80) 40,00 % hmot. CaO, 31,76 % hmot. MgO a 28,23 % hmot. příměsí

81) 43,857 kg

82) 162,923 g

83) 10,89 % hmot.

84) 19,68 % hmot.

85) 15,09 % hmot.

86) 1,604 t

87) 93,287 % hmot. dusíku a 6,713 % hmot. vodíku

88) 25 tun mořské vody

89) 38,095 tun mořské vody

90) 10 % hmot.

91) 9,374 g

92) 86,56 % hmot.

93) Mg3(OH)2Si4O10

94) 42,22 % hmot.

95) 22,148 kg uhličitanu sodného, 75,33 kg SiO2 a 20,915 kg CaO

96) 1,209 kg

97) molární poměr CaO : CaCO3 byl 0,25 : 0,749, zaokrouhleně 1 : 3

98) 0,446 mol, kyslík je v přebytku

99) 71,6 kg

194

100) molární poměr NO2 : N2O4 je 0,744 : 0,256

101) 1,472 molu

102) 0,6447 g

103) 5,739 . 10-3

mol

104) 0,4 mol . dm-3

105) 0,08 mol

106) 0,841 mol

107) 17,616 mol dusíku a 52,848 mol vodíku

108) 0,2008 mol, tj. 8,453 g

109) 17,036 g . mol-1

110) 15 m3

111) 11,25 m3

112) 0,2943 mol Si a 1,177 mol Cl

113) 48,41 % hmot.

114) 12,00 % hmot.

115) 14,06% hmot.

116) 93,71 % hmot. uhlíku a 6,29 % hmot. vodíku

117) 65,38 g . mol-1

118) 53,17 dm3

119) 1,963 g . dm-3

120) 6,13 g 121) 63,92 % hmot., 3,608 kg vody

122) 796,41 g

123) 79,07 % hmot.

124) dihydrát

125) 9 m3

126) 2000 dm3

127) vzniklo 0,1 mol Fe(OH)3 a nezreagovalo 0,3 mol FeCl3

128) 5,658 mol

129) 524,57 kg

130) nezreagovaly 3 moly vodíku a 6 molů dusíku

131) roztok bude reagovat alkalicky

132) 3 moly NO a 9 molů kyslíku

133) 168,1 dm3

134) přebývají 3 dm3 vodíku

135) 413, 9 kg - množství bylo nedostatečné

136) 10,969 m3, při neutralizaci dolomitem vznikne stejný objem

137) NO - 9,522 % obj., NO2 - 22,222 % obj., O2 - 4,762 % obj., N2 - 63,492 % obj.

138) 13,5 m3

139) 24 m3

140) 1,094 kg KClO3

141) 17,5 dm3

142) 6,67 m3

143) 78,485 m3

144) 75,78 g BaSO4 a 9,358 g C

145) 89,83 % hmot.

146) 8,775 dm3

147) 89,73 % hmot.

148) oxidační číslo je rovno jedné

149) a) 1,302 . 107 m

3 CO2 b) 35 104 m

3 SO2 c) 629,18 t CaSO4 . 2 H2O

195

150) 16,952 g 151) C3H8

152) C6H14 153) 1,722 dm

3

154) 1 599,6 dm3

155) 142,23 g 156) 73,9 m

3 CO2 a 184,9 kg CaO

157) 13,8 dm3

158) KNO3 159) AlCl3 . 6 H2O 160) 87,49 % hmot. 161) 0,00614 % obj. 162) 607 g 163) 24,083 g 164) 65,369 g 165) 208,83 m

3 vzduchu, vznikne 35 m

3 NO

166) 22,117 g (NH4)2SO4 a 28,477 g KNO2 167) 1,33 dm

3

168) 0,841 mol 169) 3,6 m

3

170) 0,375 mol , tj. 8,41 dm3

171) 34,68 g 172) 0,3543 mol 173) 4,047 g Al a 35,953 g bromu 174) 69,9 dm

3 H2S a 34,95 dm

3 SO2.

175) 98,1m3 technického chloru a 97,06 m

3 technického vodíku

176) 0,034 % obj. 177) 2,21 dm

3

178) 37,37 % hmot. CaO, 34,28 % hmot. MgO a 28,35 % hmot. příměsí 179) 2,193 kg 180) 65,169 g 181) 9,75 % hmot. 182) 20,49 % hmot. 183) 27,22 %hmot. 184) 0,5955 t 185) 94,073 % hmot. kyslíku a 5,927 % hmot. vodíku 186) 6,25 tun 187) 1,905 tun 188) 20,69 % hmot. 189) 1,4277 g 190) 80,43 % hmot. 191) 42,39 % hmot. 192) 6,644 kg uhličitanu sodného, 22,6 kg SiO2 a 6,274 kg CaO 193 254,5 g 194) molární poměr CaO : CaCO3 byl 0,3862 : 0,6129 195) 0,446 mol, kyslík je v přebytku 196) 23,62 kg 197) molární poměr NO2 : N2O4 je 0,526 : 0,474 198) 2 256,6 mol 199) 6,508 g 200) 6,215 dm

3

Date post:	02-Nov-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	4 times
Download:	0 times

Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Fakulta životního...

Documents