Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury · 2014-05-22 · 8 1 ÚVOD Téma...

Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

METODIKA VYBRANÝCH CVIČEBNÍCH TVARŮ NA AKROBACII

Bakalářská práce

Autor: Jana Truksová, učitelství pro střední školy,

tělesná výchova – geografie

Vedoucí práce: Mgr. Martina Poláková

Olomouc 2014

Bibliografická identifikace

Jméno a příjmení autora: Jana Truksová

Název bakalářské práce: Metodika vybraných cvičebních tvarů na akrobacii

Pracoviště: Katedra sportu

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martina Poláková

Rok obhajoby bakalářské práce: 2014

Abstrakt: V bakalářské práci uceleně zpracovávám, třídím a kriticky analyzuji metodiku vy-

braných akrobatických tvarů. Vybrala jsem akrobatické prvky bez letové fáze, které jsou zá-

kladní a stavební složkou pro obtížnější akrobacii. Práce pojímá akrobatická cvičení detailně.

Obsah práce je také zaměřen na didaktický proces učení a didaktické zásady. Použité zdroje

jsou převážně z konce dvacátého století, což je dáno tím, že gymnastika má sice bohatou his-

torii, ale v současné době se ji mnoho autorů nevěnuje. Čerpala jsem z české i zahraniční lite-

ratury a databází. Do bakalářské práce jsem zahrnula i poznatky ze školení trenérů sportovní

gymnastiky mužů a žen II. a III. třídy, kterého jsem se zúčastnila v březnu 2014.

Klíčová slova: metodika, didaktický proces, gymnastika, akrobatická cvičení, akrobacie,

prostná

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Bibliographical identification

Authorʼs first name and surname: Jana Truksová

Title of the bachelor thesis: The methodology of selected elements of on tumbling

Department: Department of Sport

Supervisor: Mgr. Martina Poláková

The years of presentation: 2014

Abstract: In my bachelor thesis I am sorting and critically analysing the methodology of se-

lected acrobatic formations. I chose acrobatic elements without a flight phase, which are an

essential ingredient for building more difficult acrobatic exercises. The work focuses on acro-

batic exercises in detail. The work also focuses on didactic learning and teaching principles.

Used resources are rather old. It is due to the fact that although gymnastics has a rich history,

there are not many authors writing about this topic nowadays. I drew from both Czech and

foreign literature and database. In the Bachelor's work I've included knowledge of the training

course for coaches of WAG (woman artistic gymnastics) and MAG (men artistic gymnastics),

which I attended in March 2014.

Keywords: methodology, didactics process, gymnastics, acrobatic exercises, acrobatics,

floor exercise

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Bakalářská práce byla vypracována v souladu s dlouhodobým záměrem Fakulty tělesné

kultury Univerzity Palackého v Olomouci.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně s odbornou pomocí

Mgr. Martiny Polákové, uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a řídila se zásadami

vědecké etiky.

V Olomouci dne 28. 4. 2014 …………………….........

Děkuji vedoucí bakalářské práce Mgr. Martině Polákové za konzultace, pomoc a cenné

rady, které mi poskytla při zpracování bakalářské práce. Také bych chtěla poděkovat své ro-

dině, která mne při studiích všestranně podporuje a oddílu sportovní gymnastiky SK UP Olo-

mouc za možnost získat osobní praktické zkušenosti v oblasti trenérské činnosti.

OBSAH

1 ÚVOD .................................................................................................................................8

2 PŘEHLED POZNATKŮ ................................................................................................... 10

2.1 Pojem gymnastika ....................................................................................................... 10

2.2 Historie sportovní gymnastiky ..................................................................................... 10

2.3 Dělení gymnastiky ...................................................................................................... 11

2.3.1 Současné dělení gymnastiky podle FIG a UEG ..................................................... 11

2.3.2 Dělení gymnastiky z hlediska charakteristiky obsahu ............................................ 12

2.4 Hodnocení sestav a pravidla sportovní gymnastiky podle FIG ..................................... 12

2.5 Cvičení na nářadí ........................................................................................................ 13

2.6 Teoretické základy gymnastických aktivit ................................................................... 13

2.7 Pohybové učení v gymnastice...................................................................................... 14

2.8 Didaktické přístupy k pohybovému učení .................................................................... 16

2.9 Biomechanika sportovní gymnastiky ........................................................................... 18

2.10 Anatomie a fyziologie sportovní gymnastiky ............................................................. 19

2.11 Akrobacie .................................................................................................................. 20

2.11.1 Materiálně technické vybavení ............................................................................ 20

2.11.2 Cvičení akrobatická ............................................................................................ 21

2.11.3 Akrobatická příprava .......................................................................................... 22

2.11.4 Akrobacie vs. prostná.......................................................................................... 24

2.11.5 Akrobatické úspěchy českých sportovců ............................................................. 25

3 CÍLE ................................................................................................................................. 26

3.1 Hlavní cíl .................................................................................................................... 26

3.2 Dílčí cíle ..................................................................................................................... 26

4 METODIKA ..................................................................................................................... 27

4.1 Analýza dokumentů .................................................................................................... 27

5 VÝSLEDKY A DISKUSE ................................................................................................ 28

5.1 Výsledky ..................................................................................................................... 28

5.1.1 Vybrané cvičební tvary ......................................................................................... 28

5.1.1.1 Kotoul vpřed ................................................................................................... 28

5.1.1.2 Kotoul vzad .................................................................................................... 32

5.1.1.3 Stoj na rukou ................................................................................................... 36

5.1.1.4 Přemet stranou ................................................................................................ 42

5.1.1.5 Rondát ............................................................................................................ 48

5.1.1.6 Přemet vpřed ................................................................................................... 52

5.2 Diskuse ....................................................................................................................... 58

6 ZÁVĚRY .......................................................................................................................... 59

7 SOUHRN .......................................................................................................................... 60

8 SUMMARY ...................................................................................................................... 61

9 REFERENČNÍ SEZNAM ................................................................................................. 62

10 PŘÍLOHY ....................................................................................................................... 65

8

1 ÚVOD

Téma sportovní gymnastika jsem si vybrala proto, že je mým velkým koníčkem již řadu

let. S gymnastikou jsem se seznámila, když mi bylo 7 let a věnuji se jí doteď, ačkoli nyní je

má role opačná, než tomu bylo před lety. Nyní se dětem věnuji z pozice trenéra. V mojí baka-

lářské práci se zabývám pouze jedním ze čtyř nářadí, které ženská sportovní gymnastika ob-

sahuje a tím nářadím je akrobacie. Akrobacii jsem si vybrala, protože je podle mého názoru

nejobsáhlejší co do počtu prvků, nejrůznorodější a nejatraktivnější nářadí sportovní gymnasti-

ky. Cvičení na prostných jsou kombinací pohybů moderní gymnastiky a akrobatických cviče-

ní. Součástí prostných je hudební doprovod, který zvyšuje estetický prožitek a je důležitou

emocionální složkou výchovy mládeže ve sportovní gymnastice (Janoušek, Pohnertová,

Šťastná, & Zámostná, 1971).

Sportovní gymnastika je sport, ale náleží ji i místo v našem systému tělesné výchovy,

jelikož obsahuje vysoké výchovné hodnoty a potrpí si na disciplínu cvičence. Sportovní gym-

nastika vyžaduje pohybové zvládnutí nesmírného množství cvičebních dovedností, jejichž

počet, složitost a obtížnost roste od nejnižší výkonnosti až k mistrovské. Tento náročný sport

vyžaduje zdravého cvičence s vysoce rozvinutými tělesnými i duševními schopnostmi. Spor-

tovní gymnastika patří mezi tzv. individuální sporty, ale kolektivní znaky výchovy jsou uplat-

ňovány i zde, především při soutěžích v družstvech nebo při vzájemné dopomoci a záchraně

(Janoušek et al., 1971).

Bakalářská práce se skládá ze tří částí, které se svým obsahem věnují nejprve základním

pojmům, akrobacii ve sportovní gymnastice a vybraným cvičebným tvarům na akrobacii.

Do přehledu poznatků jsem shrnula nejdůležitější základní informace o sportovní gymnastice

jako takové. Zaměřila jsem se také na učební procesy a zásady při výuce sportovní gymnast i-

ky. Biomechaniku, anatomii a fyziologii ve sportovní gymnastice jsem se rozhodla zařadit

po absolvování školení trenérů II. a III. třídy ve sportovní gymnastice mužů a žen, kterého

jsem se zúčastnila v březnu 2014. V akrobatické části jsem se zaměřila na seznámení

se s tímto nářadím. Dbala jsem i na vysvětlení rozdílu mezi akrobacií a prostnými, kde je vel-

ká tendence tyto dva pojmy zaměňovat. Ve výsledkové části moji bakalářské práce jsem po-

psala a porovnala metody nácviku vybraných cvičebních tvarů na akrobacii. Především proto,

že dnešní metody se nepatrně liší od metod dřívějších.

Hlavním cílem bakalářské práce bylo shromáždit veškeré informace (za využití aktuál-

ních dostupných primárních zdrojů) a vlastních zkušeností v oblasti tréninku sportovní gym-

nastiky (konkrétně akrobacie) a uceleně je zpracovat. K dalším úkolům práce patřilo mimo

9

jiné praktické využití metod nácviku vybraných cvičebních tvarů ve vlastních vyučovacích

jednotkách a zdokumentovat je.

10

2 PŘEHLED POZNATKŮ

Následující podkapitoly jsem do své bakalářské práce zařadila před hlavní problemati-

kou, protože bych chtěla čtenáře nejprve seznámit s termínem gymnastika. Jako základní zna-

lost pro zájemce o gymnastiku považuji: vymezení pojmu gymnastika, historii sportovní

gymnastiky, dělení gymnastiky, pravidla gymnastiky a seznámení se s jednotlivými typy

nářadí.

2.1 Pojem gymnastika

Název gymnastika pochází ze starořeckého slova „gymnazein“ to je cvičiti nahý

a „gymnastés“ označující bojovníka, cvičence nebo člověka, který se zabýval „vědou o těles-

ných cvičeních“ (Kos, 1990).

Po druhé světové válce u nás došlo k dělení tělesné výchovy na gymnastiku, sporty, hry

a turistiku. Z tohoto rozdělení vznikly názvy gymnastických sportovních odvětví a pojem

gymnastika se začal vnímat jako určitý druh cvičení (Krištofič et al., 2009). „Gymnastika je

individuální sport zaměřený na ovládnutí těla a na uvědomělou kultivaci pohybu. Vychází

především z obratnostních schopností, dalšími schopnostmi jsou pak dynamická síla a pohyb-

livost. Důležitou limitující složkou je i centrální nervový systém, který polohy těla řídí“ (Dvo-

řáková, 2009, 69). V nejširším pojetí je chápán pojem gymnastika jako otevřený systém uspo-

řádaných, přesně určených gymnastických činností s cílem pozitivně ovlivňovat

a rozvíjet pohybový projev cvičence, podílet se na pohybové, estetické a společenské stránce

osobnosti (Krištofič et al.).

2.2 Historie sportovní gymnastiky

Po svém zrození ve starověkém Řecku se gymnastika znovu objevila až na konci

18. století. V roce 1811 německý učitel Friedrich Ludwig Jahn otevřel Turnverein – tělocvič-

nu v přírodě a vynalezl některá nářadí, na kterých se cvičí dodnes. Gymnastické disciplíny se

objevily na prvních novodobých olympijských hrách v roce 1896. Sportovní gymnastika žen

byla poprvé na programu olympijských her v roce 1952. Ke sportovní gymnastice mužů a žen

se později na olympijských hrách připojila moderní gymnastika žen. Mistrovství světa

ve sportovní gymnastice se koná od roku 1903 (1934 pro ženy) a uskutečňuje se každé dva

roky (Hughes, 1999/1999). Sportovní gymnastika ve slovanských zemích začala v roce 1862

11

v rámci Sokola v Praze (Gajdoš, Provazniková, & Banjak, 2012). Český gymnastický oddíl

Sokol patřil k prvním gymnastickým oddílům na světě (Anonymous, 2009). Vedoucí Miro-

slav Tyrš vytvořil silnou organizaci v rámci Rakouska-Uherska, která se účastnila i olympij-

ských her pod názvem Bohemia. Čas mezi světovými válkami byl pro Československou re-

publiku ve sportovní gymnastice velice úspěšný. Československá republika vybojovala něko-

lik zlatých medailí na olympijských hrách i mistrovství světa. Nejúspěšnější byla gymnastka

Věra Čáslavská, která získala velké množství medailí. Po sametové revoluci se Českosloven-

ská republika rozdělila do dvou zemí, a tak vznikly dvě nové gymnastické federace (Česká

gymnastická federace a Slovenská gymnastická federace). Tradice Sokola však zůstává

v obou zemích a dodnes jsou obě země členem světové sokolské unie (Gajdoš et al.).

2.3 Dělení gymnastiky

Gymnastiku jako obor dělíme ze dvou pohledů. Prvním z nich je dělení podle meziná-

rodní gymnastické federace FIG (Fédération Internationale de Gymnastique), UEG (Union

Européenne de Gymnastique) a k tomu odpovídající příslušné národní svazy sportovních od-

větví a další organizace zabývající se gymnastikou. Druhým pohledem jsou přístupy k dělení

gymnastiky z hlediska charakteristiky obsahu, kde dochází k odlišnému dělení v pojetí struk-

tury zejména u jednotlivých autorů (Krištofič et al., 2003).

Světová gymnastická federace (FIG) byla založena v roce 1881 státy Belgie, Francie,

Itálie a Nizozemí. V současné době je členem FIG 129 národních gymnastických svazů, včet-

ně České republiky (Krištofič et al., 2009).

2.3.1 Současné dělení gymnastiky podle FIG a UEG

Sportovní gymnastika mužů (olympijské sportovní odvětví),

sportovní gymnastika žen (olympijské sportovní odvětví),

moderní gymnastika (olympijské sportovní odvětví),

skoky na trampolíně (olympijské sportovní odvětví),

všeobecná gymnastika (oblast sportu pro všechny),

neolympijská sportovní odvětví – sportovní akrobacie, gymnastický aerobik, akrobatický

rokenrol, Teamgym, Fitness, estetická gymnastika (Krištofič et al., 2003). A podle Čes-

ké gymnastické federace (2006) také olympijský šplh.

12

V České republice jsou sportovní odvětví řízena sportovními svazy zařazenými

pod ČUS – Českou unií sportu. ČUS vznikla 27. dubna 2013 formou transformace a změny

názvu Českého svazu tělesné výchovy (ČSTV). V České unii sportu jsou dobrovolně sdruže-

ny sportovní svazy, sportovní kluby a tělovýchovné jednoty (například ČGF – Česká gymnas-

tická federace) (Anonymous, 2013).

2.3.2 Dělení gymnastiky z hlediska charakteristiky obsahu

Jednotliví autoři udávají nespočetné množství dělení gymnastiky z hlediska charakteris-

tiky obsahu, já jsem si vybrala pro mě nejvíce přijatelné dělení a to podle Kose (1990, 12),

který definuje gymnastiku jako: „metodicky uspořádaná tělesná cvičení, zaměřená na rozvoj

těla a jeho pohybových schopností“. Metodika podle něj znamená účelné, pedagogické využití

systematiky s důrazem na pedagogický aspekt. Kde systematika obsahuje plánovité a promyš-

lené cvičební látky. Tělesná cvičení je veškerá tělesná činnost, jejímž hlavním a primárním

smyslem je vytváření osobnosti.

Kos (1990) ve svém systému tělesné výchovy dělí gymnastiku na:

základní gymnastiku,

aplikované druhy gymnastiky,

gymnastiky se sportovním zaměřením.

2.4 Hodnocení sestav a pravidla sportovní gymnastiky podle FIG

Pravidla pro hodnocení sestav jsou přesně určena v pravidlech mezinárodní gymnastic-

ké federace. Jejich součástí je i přehled prvků a vazeb na jednotlivých nářadích včetně jejich

bodového ohodnocení. Před rokem 2006 bylo možno získat nejvyšší známku 10,00 bodů.

To znamená, že nejobtížnější sestava provedená precizně a bez jakéhokoli zaváhání mohla být

ohodnocena maximálně touto známkou. Po roce 2006, kdy v platnost vešla nová závodní pra-

vidla, podle kterých se ohodnocení sestavy skládá ze součtu dvou samostatných známek,

tzv. známky D a známky E. Známka D se považuje za známku obtížnosti sestavy – čím vyšší

obtížnost, tím vyšší známka. Známka E vychází z hodnoty 10 bodů, od které se odečítají jed-

notlivé srážky za chyby estetické, technické a za chyby v provedení. Známka E odráží preciz-

nost provedení sestavy – čím více chyb, tím více srážek a menší výsledná známka. Známka D

a známka E se nakonec sčítají a tvoří konečné ohodnocení cvičence (Anonymous, 2009).

13

Současná a aktualizovaná pravidla sportovní gymnastiky mužů a žen jsou pravidla

pro rok 2013-2016, vydaná 1. 1. 2013 (Česká gymnastická federace, 2013)

V dnešní době, kdy jsou pravidla stále náročnější, jsou více ohodnoceny tzv. vazby,

to je, když cvičenec předvede více složitých prvků navázaných po sobě, než kdyby je předve-

dl samostatně.

2.5 Cvičení na nářadí

Soutěže sportovní gymnastiky mužů a žen jsou rozděleny do tří základních soutěží –

jednotlivá nářadí, víceboj jednotlivců a jednotlivkyň a víceboj družstev. Dle nářadí se pak dělí

sportovní gymnastika žen do čtyř disciplín – přeskok, bradla, kladina, prostná. A sportovní

gymnastika mužů do šesti disciplín – prostná, kůň na šíř, kruhy, přeskok, bradla a hrazda.

Další tři podkapitoly jsem zařadila do mé bakalářské práce, protože s mým tématem úz-

ce souvisí. Teoretické základy gymnastických aktivit a didaktické přístupy pohybového učení

jsou nenahraditelnou složkou, jelikož každý trenér by měl vědět, jak správně a efektivně cvi-

čence připravit a předávat mu své znalosti.

2.6 Teoretické základy gymnastických aktivit

Gymnastika patří mezi koordinačně-estetické sporty nebo také mezi technicko-estetické

sporty, u kterých je hodnocení projevu utvářeno v celém průběhu cvičení a bodové ohodnoce-

ní výkonu se vztahuje jak k obtížnosti prvků, tak ke způsobu jeho provedení se zřetelem

na technická a estetická kritéria. Gymnastická motorika je typická zpevněným držením těla,

lokomocí horních i dolních končetin, využíváním jak izometrického, tak izotonického režimu

práce, cvičením ve všech úrovních a především rozmanitostí a pohybovou pestrostí. Hlavním

kritériem pro uspořádání pohybového obsahu gymnastických cvičení jsou prostorové vztahy

těla jako celku k základně a prostorové vztahy částí těla navzájem. Dle stálosti nebo proměn-

livosti těchto parametrů lze vymezit dvě kategorie, kterými jsou polohy a pohyby. Hlavním

kritériem pro rozčlenění pohybového obsahu do základních strukturálních skupin je vzájemný

vztah vnitřních sil (svalové síly) a vnějších sil (především gravitace), které charakterizují ča-

soprostorové vztahy tělesných segmentů a dynamiku změn. Rozlišujeme statické, vedené

nebo švihové pohyby. Komplexní gymnastický pohyb se skládá ze všech zmíněných struktu-

rálních skupin. Střídají se činnosti fázické, pro které je charakteristická dynamická změna

14

úhlových vztahů mezi jednotlivými segmenty a činnosti tonické, pro které je charakteristická

fixace polohy sousedních tělesných segmentů (Krištofič et al., 2009).

2.7 Pohybové učení v gymnastice

Název „gymnastika“, který nahradil dříve používaný termín „tělocvik“ bývá často ne-

správně požíván pouze pro obsah sportovní gymnastiky (které reprezentují především přeme-

ty, salta apod.) V širších souvislostech lze gymnastiku chápat jako péči o tělo (tak byla gym-

nastika vnímána již v dávnověku např. Platónem) (Krištofič et al., 2009). Učení je proces,

v němž si člověk osvojuje nové poznatky, činnosti a rozvíjí své schopnosti (Jansa, Kocourek,

& Kovář, 2009). V procesu pohybového učení by měl být nadřazen přístup „učit cvičit“ pří-

stupu „učit cvikům“, od polohy k pohybu, od obecného ke speciálnímu, od profilujícího

ke strukturálně podobnému (Krištofič et al., 2003).

Pohybové učení v gymnastice zahrnuje rozvoj funkcí koordinačního a kondičního cha-

rakteru, které se vzájemně prolínají. Základním prvkem pohybového učení je opakování,

které má na vznik pohybového stereotypu a jeho kvalitu podstatně větší význam než verbální

instrukce. Důvod je kinestetická diferenciační schopnost, která se více uplatňuje až při opako-

vání. Představuje nutnou a trvalou kvalitu, kterou lze vnímat jako schopnost „prožití pohybu“.

V prvních fázích pohybového učení se uplatňují především exteroceptory (sluch, zrak)

až s přibývajícími pokusy se více uplatňuje interocepce (především propriocepce). Důležitou

součástí pohybového učení jsou zpětnovazebné informace, které jsou základním prvkem kon-

troly a korekcí pohybů. Mezi zpětnovazebnými informacemi a učením není přímá úměra

(Krištofič et al., 2003). Schmidt (1991) se domnívá, že čím méně zpětnovazebných informací,

tím více se vyprodukuje učení a to považuje z hlediska učení za nevhodné. Zpětnovazebné

informace podle něj vycházejí z exteroceptorů i interoceptorů. Každá chyba je pak zpracována

a uvědomována.

Základní pojmy v oblasti pohybového učení dle Krištofiče et al. (2003):

transfer je způsob, jak řešit pohybový úkol na základě praxe nebo zkušenosti

z jiné úlohy. Transfer je kritérium učení. Uplatňuje se na začátku učení a po-

stupně jeho účinek klesá,

reminiscence je produkt paměti, který se projevuje například po přestávce

v procesu pohybového učení (efekt může být kladný i záporný),

v procesu učení může dojít k paměťovým útlumům různého druhu,

15

v každém pohybu (cyklickém i acyklickém) lze vypozorovat pohybový rytmus,

který je charakteristický specifickou časovou posloupností pohybových aktů

a operací. Vhodným prostředkem pro rozvoj rytmických schopností je cvičení

s hudebním doprovodem, kdy pohyb musí korespondovat s hudbou.

Společným rysem gymnastických aktivit je cvičení s vlastní hmotností těla, vnímat

hmotu svého těla a s využitím nemaximální síly dosáhnout cílených poloh a pohybů.

Tyto činnosti kladou zvýšené nároky především na rovnovážné, kinesteticko-diferenciační

a orientační schopnosti (Krištofič et al., 2003).

Pohyb spouštěný a řízený – v gymnastických činnostech převládají pohyby spouštěné,

jejichž charakter vyžaduje dokonalé naučení pohybové struktury až do stavu automatizace

(případné přeučování zautomatizované pohybové struktury je velmi náročný proces). Použí-

vané průpravy v procesu pohybového učení by měly být svým pohybovým vzorcem co nejblí-

že závěrečné pohybové struktuře. Oba zmíněné pohyby spolu vzájemně souvisejí,

neboť schopnost zaujímat statickou polohu bývá předpokladem její aplikace v průběhu pohy-

bu. Pomalé pohyby nebo statické polohy dávají možnost jejich „procítění“, proto má

tzv. „pronášení pohybem“, které je mnohem pomalejší než rychlost reálného pohybu,

v procesu učení pozitivní význam (Krištofič et al., 2003).

Fáze motorického učení dle Choutky (2012):

hrubá motorika je seznámení se s novou pohybovou strukturou. Vznikají první

představy o pohybu a první pohybové zkušenosti. První pokusy jsou většinou

nedokonalé, nepřesné a vyskytují se v nich nadbytečné pohyby,

jemná motorika – pohybová dovednost se postupně zpevňuje především

ve standartním provedení (automatizace) a mizí větší nedostatky. Představa se

detailizuje a koordinace pohybů se zlepšuje. Celková účinnost pohybu dosahuje

vyšší úrovně než ve fázi hrubé motoriky,

ve fázi stabilizace se dosahuje zpevnění pohybových struktur v odpovídající di-

ferenciaci provedení (automatizace – variabilita). Technika se stabilizuje i v růz-

ných obměnách provedení,

variabilní tvořivost je komplexní zvládnutí cviku a osvojené dovednosti se

uplatňují i ve složitých proměnlivých podmínkách. Provedení charakterizuje

tvořivé řešení úkolu pod časovým tlakem, dokonalé zvládnutí techniky a vzá-

jemné propojování dovedností.

16

Pohybové učení je zvládnutí nejprve hrubé a posléze jemné koordinace. Je to proces

v čase, který kdybychom vyjádřili v grafu, neměl by lineární průběh (Krištofič et al., 2003).

Každá fáze na sebe plynule navazuje a každá se vyznačuje specifickými úkoly. Tyto fáze se

vyskytují vždy a nelze je vynechat nebo obejít (Choutka, 2012). Po sérii úspěšných pokusů

může dojít k výraznému zhoršení nebo stagnaci. V takovém případě je účelné využít jiné di-

daktické prostředky než doposud (nová průpravná cvičení, volit jiné slovní formulace,

nebo na nějaký čas tento prvek nezařazovat). Především by nemělo k tomuto případu dochá-

zet opakovaně a dlouhodobě, mohl by vzniknout psychický blok a v jeho důsledku nekoncen-

trovanost až nechuť k nácviku. Obsah učení a jeho načasování by mělo korespondovat

s biologickým vývojem jedince, to je především předpoklad pro předcházení zdravotních ri-

zik, která by mohla nastat jako možné důsledky rané specializace při nerespektování věko-

vých a biologických zákonitostí (Krištofič et al.).

2.8 Didaktické přístupy k pohybovému učení

Didaktický proces je interakce mezi učitelem a žáky, trenérem a sportovci a má i široký

výchovný význam. Ze strany cvičence se jedná o proces učení. Trenér nebo učitel učení cvi-

čence nebo žáka řídí a usměrňuje, z toho pohledu můžeme hovořit o procesu vyučování

(Choutka, 2012). Naučení nové pohybové dovednosti lze dosáhnout mnoha způsoby, jedním

z nich je učení metodou pokusu a omylu (činnost se opakuje tak dlouho, až se povede), dru-

hým způsobem je učení metodou vhledem do situace. Tento způsob už není založen pouze

na schopnosti řešit problémy cestou pokusů a omylů, ale také uvědomováním si zákonitostí.

To znamená, pokud chci dosáhnout daného cíle, jsem jako člověk schopen si uvědomit,

co všechno pro to musím udělat. Učení vhledem působí kladně na rozvoj osobnosti ve smyslu

rozvíjení poznávacích procesů. Tento způsob učení využívám spíše u dětí mladšího školního

věku (6-12 let), kdy je jejich myšlení ve stádiu konkrétních operací a kdy děti zvládají zá-

kladní myšlenkové operace. Další z mnoha metod je učení nápodobou. Tento proces učení

ve své praxi využívám asi nejčastěji. Jelikož u člověka je učení nápodobou typické zejména

v období dětství, především v předškolním věku. Dítě pozoruje svůj vzor a snaží se napodobit

své chování a jednání (Kotlán et al., 2011). To platí i v motorickém učení, kdy se dětem před-

vede prvek, jak má vypadat správně a posléze mu je předvedena i špatná ukázka cviku. Dítě

se pak snaží napodobit správnou verzi cviku.

17

Jednotlivé metody procesu učení podle Krištofiče et al. (2009) mají svá specifika a mě-

ly by být kombinovány, aby v komplexu bylo dosaženo:

popis a přiblížení nové dovednosti,

ukázka – přímá (učitel, cvičitel), nepřímá (videozáznam),

vysvětlení techniky.

Při volbě procesu učení by měly být dle Krištofiče et al. (2009) respektovány obecně

platné didaktické zásady:

zásada přiměřenosti,

zásada názornosti,

zásada systematičnosti a trvalosti,

zásada cykličnosti,

zásada pozitivní motivace.

Především poslední zásada je v dnešní době u dětí a zvláště v gymnastických sportech,

kdy cvičenci začínají již v raném dětství, velice důležitá. Za nejdůležitější úkol si u svých

svěřenců pokládám navození pozitivního vztahu ke sportu.

Při seznamování s učivem by měla být využívaná celá řada didaktických prostředků,

neboť ne každý stejně reaguje na daný podmět. Didaktický proces je ovlivněn mnoha faktory.

Podat jejich systematizovaný výčet a neopomenout přitom nějaký faktor je téměř nemožné.

Jansa, Kocourek a Kovář (2009) pokládají za základní faktory ovlivňující proces učení:

„náročnost“, osobnost sportovce, sociální klima, úroveň prostředí a osobnost trenéra.

Podle Krištofiče et al. (2003) je podstatný je především aktivní přístup cvičence, který celý

proces pohybového učení zefektivňuje na rozdíl od pasivního přístupu. Určitou roli zde hraje

i celková úroveň připravenosti cvičence, vrozené dispozice, učenlivost a míra talentu.

K subjektivním předpokladům patří i motivace sportovce, jeho trvalý vztah ke sportu a snaha

aktivně zvládat úkoly. Pokud jde o cvičitele, měl by se dokonale orientovat v problematice

vlastní specializace a v organizaci a řízení tréninku (Choutka, 2012).

Biomechanika, anatomie a fyziologie sportovní gymnastiky jsou do mé práce přidané,

protože sportovní gymnastika, jako jakýkoli jiný sport obsahuje fyzikální zákonitosti,

které souvisí s tělem. Mechaniku pohybu, anatomii a základy fyziologie lidského těla by měl

každý trenér bezpochybně znát, pro optimální a především zdravý rozvoj cvičence.

18

2.9 Biomechanika sportovní gymnastiky

Sportovní gymnastika přitahuje velké množství dětí a nabízí celou řadu úrovní. Gym-

nastika začíná pro mnohé již v mateřské škole, kde se rozvíjejí základní pohybové dovednosti

formou her. Většina dětí končí na rekreační úrovni, jen málo z nich pokračuje ve vysoké in-

tenzitě elitního tréninku. Akrobatickou gymnastiku řadíme mezi extrémní sporty a je zde vel-

ký výskyt úrazů. Dolní končetiny jsou v gymnastice nejpravděpodobnější část těla náchylná

ke zranění (až 72 %). Během dopadu vznikne až 48 % zranění v oblasti kotníku. Horní konče-

tiny, páteř a trup jsou další nejčastější místa poranění (Kirilanis et al., 2003). Nejdůležitější

test biomechanického výzkumu v gymnastice je, zda se v konečném důsledku zlepšuje výkon

a vlivy tréninku. Studie Bradshawa (2010), která dosáhla úspěchu v Austrálii, byla zaměřena

na skoky. Přesněji se zaměřovala na přizpůsobení kroků tlukotu desky s vysokou frekvencí.

Tedy pokud gymnasté, chtějí vykonávat obtížnější skoky, musí být schopni zaměřit a přizpů-

sobit své kroky tlukotu desky.

Fyzikální principy jsou jedním z východisek pro realizaci akrobatických cvičebních tva-

rů. Kinematický řetězec je pojem, který označuje pohyblivé spojení několika relativně pev-

ných segmentů. Za jednotlivé segmenty lidského těla považujeme: hlavu, trup, ruce, předloktí,

nadloktí, nohy, bérce a stehna. Lidské tělo je dynamické spojení jednotlivých segmentů,

které mohou vlivem vnitřních nebo vnějších sil měnit úhlové vztahy mezi sebou. Pohyb jed-

noho segmentu určitým způsobem vždy ovlivní i pohyb sousedního segmentu a tím i pohyb

celé pohybové soustavy. Vlastnosti kinematického řetězce jsou ovlivněny biologickými dis-

pozicemi jedince (rozsah pohybu v kloubech, svalová aktivita, řízení pohybu, aktuální psy-

chický stav apod.) (Zítko, 1998).

Zítko (1998) dále dělí podle vzájemných vztahů sousedních segmentů:

činnosti fázické – dynamické změny rychlostí segmentů a úhlových vztahů

mezi nimi (pokrčit nohu, švih paží),

činnosti tonické – izomentrickou svalovou činností se snažíme zpevnit soused-

ní segmenty a vytvořit relativně pevnou část kinematického řetězce (stoj na ru-

kou).

Síla je příčinou změny pohybového stavu těles. Síla je vektor, a proto veškeré síly mů-

žeme skládat a rozkládat pomocí metody vektorového rovnoběžníku. Síly dělíme na síly vněj-

ší (tíhová síla, reakce opory, tření, odpor prostředí, odstředivá a dostředivá síla) a síly vnější

neboli síly svalové (Zítko, 1998).

19

Hybnost získaná při odrazu zůstává po celou dobu letu stejná a nelze ji změnit. Lze jen

zvětšit hybnost jednoho segmentu na úkor druhého segmentu, ale celková hybnost zůstává.

Platí zde proto zákon o zachování hybnosti. Stejně tak zde působí i princip setrvačnosti,

kdy je účelem každého rozběhu získat rychlost, která působí setrvačně i během dalších pohy-

bových činností. Při odrazu dochází k vektorovému součtu horizontální a vertikální složky

odrazu, a tím je určena dráha letu těžiště těla. Platí zde i zákon o zachování dráhy těžiště těla,

kdy je za letu pohyb jednoho segmentu vždy spojen s pohybem jiného segmentu v opačném

smyslu, přičemž koordinačním bodem je těžiště těla. Proto po odrazu již nelze změnit vnitř-

ními silami dráhu letu těžiště těla (Zítko, 1998).

Zákon o zachování momentu hybnosti – v okamžiku, kdy se tělo odrazí z podložky, je

určena nejen jeho dráha letu těžiště těla, ale i točivost celého těla. Točivost nelze za letu mě-

nit, lze s ní jen pracovat na principu změny momentu setrvačnosti. Příkladem může být salto

vpřed skrčmo, kdy se cvičenec „sbalí“, čímž zmenší moment setrvačnosti těla, a tím se zvýší

úhlová rychlost (Zítko, 1998).

Třetí Newtonův pohybový zákon (zákon akce a reakce) – působíme-li na pružné těleso

(akrobatickou plošinu) silou, vznikne tvarová deformace, která při zpětném pohybu posílí

reakční účinek o složku elastické energie – zde se uplatňuje princip protipůsobení (Zítko,

1998).

Čtvrtý pohybový zákon – princip všeobecné gravitace je dalším z důležitých fyzikálních

zákonů využívaných v gymnastických sportech. „Dvě hmoty se navzájem přitahují silou,

která je přímo úměrná součinu velikostí těchto hmot a nepřímo úměrná čtverci vzdáleností

jejích těžišť“. Na gymnastu má tento zákon vliv v podobě gravitačního pole Země, který je

téměř 9,81 m/s-2

(na rovníku méně) (Krištofič et al., 2009).

2.10 Anatomie a fyziologie sportovní gymnastiky

Sportovní gymnastice je tvořena souborem acyklických a cyklických pohybů,

při kterých jsou aktivní především svaly pletence ramenního, trupu a dolních končetin. Tré-

ninkem se rozvíjí především pohybová koordinace a svalová síla. Je důležité střídat zatížení

různých svalových skupin a kombinovat dynamickou zátěž se statickou, aby nedocházelo

k lokální únavě (Máček, & Máčková, 1997).

Energetický výdej při měření sestav je poměrně nízký, rovná se výdeji asi jako při chůzi

rychlostí 4 až 5 km za hodinu. Náročnější forma je aerobní gymnastika, moderní forma kon-

dičního cvičení při hudbě, zaměřená na rozvoj funkce oběhové soustavy, na zvýšení vytrva-

20

losti a kondice. Cvičební jednotka trvá 40-60 minut, cvičí se v rychlém tempu a nepřerušova-

ně. Protože tento druh cvičení obsahuje různé poskoky a výskoky, klademe důraz na vhodnou

obuv s dostatečně silnou a přiměřenou podrážkou, zpevňující kotníky. Cvičení není vhodné

pro starší osoby, u kterých upřednostňujeme chůzi (Máček, & Máčková, 1997).

U sportovních gymnastů dochází k nárůstu kostní hmoty, a tím se snižuje riziko zlome-

nin. Jako pozitivní vliv na lidské tělo chápeme i menší výskyt osteoporózy u žen,

které v dospívání vykonávaly sportovní gymnastiku. Vedle pozitivních vlivů na lidské tělo

má sportovní gymnastika i negativní dopady. To je především kvůli těžkým dopadům v dět-

ství, kdy se u gymnastů uzavírají růstové štěrbiny dříve, jak u jiných sportovců. Největší tlak

při dopadu je v bederní části, proto dbáme na správné a optimálně měkké dopady (Bradshaw,

2010).

Ve sportovní gymnastice se využívá ve větší míře dynamické protahování v zahajovací

fázi tréninku. To vede ke zvýšení rozsahu v kloubech a zahřátí organismu před výkonem.

V menší míře se využívají i vedené pohyby se snahou setrvat v krajní poloze, které se však

nesmí provádět ve stavu únavy, kdy hrozí zranění.

Gymnastika je náročný sport nejen po fyzické stránce, ale i psychické. Proto je důležité,

každý sportovní výkon kompenzovat regenerací. S regenerací souvisí i proces superkompen-

zace, který v gymnastice není sice tak zřejmý, jako v jiných sportech, ale i zde má svá uplat-

nění.

2.11 Akrobacie

2.11.1 Materiálně technické vybavení

Podlaha pro akrobatická cvičení má tři základní vlastnosti – pružnost, měkkost a rozmě-

ry (Zítko, 1998).

Podle Zítka (1998) se cvičí na:

pásu hraněných žíněnek, překrytý gymnastickým běhounem,

pásu tuzemských nebo dovážených žíněnek, které jsou vyráběné z drceného

galaporu,

srolovatelném pásu, který je tvořen 3-4 cm vrstvou porézní gumy nebo podobného

materiálu s pevnější povrchovou úpravou.

Pro obtížnější saltové prvky je nutno zakoupit pružnou akrobatickou dráhu. Délka pruž-

né dráhy musí být 14 metrů, šířka 2 metry a výška v rozmezí 14-17 cm. Tato akrobatická drá-

21

ha musí být navíc kryta pásem, šiknou náběhovou rampou na jedné straně a bezpečnostními

žíněnkami po stranách a na straně druhé, podle mezinárodních pravidel Teamgymu. Další

pomocné nářadí pro nácvik akrobatických cvičení jsou malá trampolína, doskokové žíněnky,

odrazový můstek, lavičky, bedny, apod. Ve světě jsou pravidelně používána další nácvičná

zařízení, mezi ně patří: klasická velká trampolína, „Tumble Track“ (dlouhá trampolína), „Air

Track“ (nafukovací akrobatická dráha), jejíž délka bývá okolo 12-14 metrů (Zítko, 1998).

Svou tělocvičnu můžete také obohatit gymnastickým míčem, či nafukovací pneumat i-

kou, která slouží především pro nácvik statických rovnovážných poloh. Měkkým válcem

či šikmou žíněnkou, která má v nácviku akrobatických pohybových činností velmi široké

uplatnění. Dále různé stálky, expandery, šplhadla, žebřiny nebo jiné pomocné zařízení slouží-

cí ke zpevňovací přípravě.

2.11.2 Cvičení akrobatická

„Za akrobatická cvičení považujeme obtížná cvičení, která technikou provedení přesa-

hují obsah cvičení prostných zejména v požadavcích na úroveň speciálního rozvoje pohybo-

vých schopností – obratnosti, síly a pohyblivosti“ (Appelt, & Libra, 1987, 8). Akrobatická

cvičení byla do gymnastiky přenesena z profesionální artistiky a v dnešní době tvoří nejen

podstatnou část pohybového obsahu závodních cvičení prostných ve sportovní gymnastice,

ale jsou i neodmyslitelnou součástí pohybového programu České obce sokolské, České asoci-

ace Sport pro všechny a školní tělesné výchovy. Akrobatická cvičení se v posledních letech

také hojně využívají při tělesné přípravě ve většině sportovních odvětví (Zítko, 1998).

Pohyby celého těla podle Zítka (1998):

pády – hlavním znakem je přechod z vyšších poloh do nižších, způsobeny pů-

sobením tíhy těla (pády vpřed, vzad, prohnutě, vysazeně),

mety – hlavním znakem je přechod nohama nad základnou přes myšlenou

spojnici rukou spočívajících na základně (mety únožmo, přednožmo, zánožmo,

odbočmo, výšvihy, přešvihy, kola, stříže),

převraty – hlavním znakem je převrácení těla kolem pravolevé osy (kotouly,

překoty, přemety, salta),

akrobatické skoky – hlavním znakem je dočasné oddálení těla od základny.

22

Polohy celého těla podle Zítka (1998):

rovnovážné postoje a kleky – statické polohy celého těla ve stoji (výponu),

v podřepu, kleku či dřepu prováděné například jednonož (váha předklonmo,

váha úklonmo),

akrobatická cvičení v sedu a v lehu – polohy celého těla, při nichž tělo spočívá

na podložce hýžděmi nebo vnitřní či zadní stranou stehen, případně částí trupu

(rozštěp bočný, rozštěp čelný, leh vznesmo),

akrobatická cvičení v podporu – cvičení, při nichž tělo spočívá rukama nebo

částmi paží na podložce, případně i jinými částmi těla (stoj na rukou, stoj

na hlavě, most, váha vzporem.

Pojmem nízká akrobacie rozumíme pomocné označení pro pohybové struktury,

u nichž nedochází ke zřetelným letovým fázím. Do této skupiny prvků řadíme kotouly, pře-

mety, překoty, akrobatické skoky, rovnovážné postoje a akrobatická cvičení v sedu, lehu

a v podporu (Zítko, 1998).

Vysoká akrobacie je naopak označení pro pohybové struktury s letovou fází. Jsou

to například tyto prvky – salta, salta s obraty, tempová salta, dvojná salta a jejich vzájemné

kombinace a vazby. Realizace vysoké akrobacie vyžaduje speciální funkční přípravu hybného

systému cvičence, kvalitnější materiálně technické vybavení a vyšší stupeň zapojení trenérské

dopomoci (Zítko, 1998).

2.11.3 Akrobatická příprava

Akrobatická příprava je v systému sportovní přípravy gymnastů a jiných akrobatických

sportovců (viz dále) brána jako nezbytná část tréninku, která propojuje technickou a tělesnou

složku přípravy. Průpravná cvičení jsou nutným základem pro rychlejší a technicky správné

nacvičení obtížnějších cvičebních tvarů na akrobacii (Zítko, 1998). Je důležité,

aby žádná část nácviku nebyla vynechaná nebo podceněná trenérem. Cvičenec musí být

funkčně připravený, aby zvládnul náročnější cvičební tvary a nedošlo ke zranění. Popřípadě,

aby nedošlo k automatizaci špatně naučené dovednosti. Největší práce, jak pro trenéra,

tak svěřence, je odnaučit špatně navyklý pohyb.

Pohybové průpravy se podle Zítka (1998) dělí:

Zpevňovací průpravná cvičení jsou základní a nejdůležitější požadavek

na gymnasticky prováděný pohyb. Je to schopnost vědomého ovládání těla,

která zajišťuje estetiku pohybového projevu i výhody fyzikálních zákonitostí

23

realizovaných pohybů. Jsou různé typy zpevňovacích cvičení, můžeme rozvíjet

izometrickou kontrakci při nácviku statických poloh. Při zpevňovací přípravě

střídáme cviky v poloze na zádech s cviky, kdy k podložce směřuje břicho

nebo boky. Podstatou je zatěžovat svalstvo trupu a vytvořit tzv. „fyziologickou

dlahu“ trupu.

Odrazová příprava dolních končetin – odraz je rychlou extenzí v kyčelních, ko-

lenních a hlezenních kloubech. Funkčním předpokladem odrazu je koordinace

odrazové svalové smyčky – trojhlavý sval lýtkový, svaly kloubu kolenního

(s dominancí čtyřhlavého svalu stehenního) a skupina hýžďových svalů. Kro-

mě těchto svalů se odrazu účastní i další svalové skupiny, které mají především

stabilizační funkci (skupina vzpřimovačů trupu, čtyřhlavý sval bederní apod.).

Účinnost odrazu se zvětšuje švihovým pohybem paží a využitím konstrukce

pružné podlahy. V gymnastice se používají dva typy odrazu – úderný

a ztlumený. Odraz nelze chápat jako pouhé odpoutání se od podložky, je před-

pokladem pro výšku, délku a rotaci skoku. Podle tréninkového účinku dělíme

odrazová cvičení do čtyř skupin: cvičení na rozvoj odrazové vytrvalosti, cviče-

ní na rozvoj svalové síly, cvičení na rozvoj reaktivních schopností dolních

končetin a cvičení na rozvoj speciálních odrazových schopností.

Doskoková příprava – podstatou doskoku je ztlumit kinetickou energii letícího

těla. Hlavní úlohu zde hraje koordinovaná síla dolních končetin, orientace

v prostoru, rovnovážné schopnosti a v neposlední řadě také schopnost zpevnit

se, a tak využít již zmíněnou zpevňovací průpravu. Začátečníci často doskaku-

jí do hlubokého podřepu nebo naopak na napjaté nohy, to je ovšem velký nápor

pro meziobratlové ploténky a klouby dolních končetin, proto je důležité poučit

o správném doskoku všechny nové cvičence. Správný doskok je do mírného

podřepu. Při podceňování doskokových průprav dochází při nezvládnutých do-

skocích ke zbytečným úrazům.

Rotační příprava – veškerá část pohybových struktur v akrobacii je vázána

s rotací okolo různých os. Na prostorovou orientaci se podílí mnoho orgánů

lidského těla. Zatěžována je nejvíce centrální nervová soustava a smyslové or-

gány (vestibulární, zrakový, proprioceptivní, taktilní apod.). Při rotační přípra-

vě se rozvíjí především schopnost orientovat se v prostoru, rozvoj schopností

posoudit rychlost otáčení kolem os, rozvoj schopnosti udržet nejvýhodnější po-

stavení různých segmentů těla při rotacích ve styku s podložkou

24

i v bezoporovém stavu (letu), porozumět racionální technice otáčení apod.

Pro děti a začátečníky vybíráme například tyto cvičení: běh na místě

s rychlými obraty, válení sudů, opakované kotouly vpřed a vzad, opakované

rychlé výmyky na nízké hrazdě.

Podporová příprava je část akrobatické přípravy, která slouží k vytvoření před-

pokladů pro odraz paží. Jelikož je spojení paží s trupem poměrně slabé a znač-

ně pohyblivé, je nutné nejprve připravit svaly, které fixují lopatku a klíční kost

k hrudníku, a tak připravit oporu ostatním svalům, které se účastní odrazu. Od-

raz paží je dán explozivní silou svalových skupin, které ovládají klouby loket-

ní, ramenní, zápěstní a články prstů. U dětí a začátečníků pozvolna zatěžujeme

pletenec ramenní a paže nejprve v podporech.

Pohyblivostní příprava – gymnastika vyžaduje optimální kloubní pohyblivost

celého pohybového aparátu. Bez dostatečné kloubně svalové pohyblivosti je

provedení cviku málo estetické a často i obtížně proveditelné. Abychom zjistili

flexibilitu jedince, je třeba provést základní diagnostiku, neboli posouzení

kloubní pohyblivosti páteřního spojení (sed na židli a ohnutý předklon,

„most“), ramenního kloubu (leh na zádech – vzpažit, výkrut s tyčí vpřed

a vzad), kyčelního kloubu (leh – přednožit levou (pravou), sed roznožný), zá-

pěstního kloubu (vztyčit ruce a opřít je o sebe) a hlezenního kloubu (sed

a vztyčit chodidla). Pro rozvoj kloubní pohyblivosti používáme kombinaci me-

tod – aktivní dynamické (opakované hmity, švihy s postupným zvětšováním

rozsahu pohybu), aktivní statické (klasický strečink), pasivní dynamické (opa-

kovaní pomalé hmity s dopomocí trenéra), pasivní statické (metoda kontrakce

– relaxace – protažení, metoda „postizometrické relaxace“).

2.11.4 Akrobacie vs. prostná

Akrobacie a prostná jsou dva termíny, které bývají často nesprávně zaměňovány,

proto jsem se rozhodla tuto kapitolu přidat do mé bakalářské práce. Akrobatická cvičení jsou

součástí prostných. Pojem prostná definoval Dr. Miroslav Tyrš již v roce 1926. „Cvičeními

prostnými vyrozumíváme taková cvičení, jež každý jednotlivec na pouhé půdě a o sobě, beze

všeho přístrojí prováděti může, čímž nevyloučeno, aby při větším množství, již za příčinou

úhlednosti, soudobně a na velení se vykonávala“ (Tyrš, 1926, 9). Prostná jsou sportovní disci-

plínou mužské i ženské sportovní gymnastiky. Cvičení probíhá na vyznačeném čtverci

25

(12x12m) nebo na vyznačeném pásu (dlouhém 12m). Cvičí se sestava, která je omezená ča-

sem – u žen 70-90 sekund, u mužů 50-70 sekund. Tento rozdíl je dán tím, že ženy cvičí

za doprovodu hudby a kromě akrobatické obtížnosti se hodnotí i estetický projev a soulad

s hudbou. Celkové hodnocení pak vychází ještě z technického provedení, souladu (tj. návaz-

nost a plynulost přechodů jednotlivých prvků) a chyb, kterých se mohl cvičenec během

své sestavy dopustit. Tyto chyby jsou například přešlap z vymezeného prostoru, nebo nedodr-

ženého stanoveného času.

Slovem akrobacie označujeme souhrn tělesných dovedností, které jsou založené

na mimořádné tělesné zdatnosti, nadprůměrné obratnosti, na mimořádných schopnostech

ovládat své tělo a v neposlední řadě také odvaze. Akrobatické prvky se využívají nejen

ve sportovní gymnastice, ale i v jiných sportovních odvětvích, jako je akrobatická gymnasti-

ka, skoky na trampolíně, akrobatické lyžování, krasobruslení, akrobatický rokenrol, sportovní

aerobik, jezdectví, krasojízda na kole, parašutismus a létání, horolezectví a skálolezectví, par-

kour a freerunning. Akrobatické dovednosti a schopnosti vyžaduje například i skok o tyči

v lehké atletice a skoky do vody z věže (Petráčková, & Kraus et al., 1995).

2.11.5 Akrobatické úspěchy českých sportovců

Věra Čáslavská patří mezi nejznámější české sportovce. Je šestinásobná olympijská ví-

tězka, čtyřnásobná mistryně světa a jedenáctinásobná mistryně Evropy. V roce 1968 byla vy-

hlášena nejlepší sportovkyní světa. V dubnu 1990 se stala předsedkyní Československého

olympijského výboru. Dodnes drží rekord mezi gymnasty v absolutním počtu individuálních

zlatých olympijských medailí. Její zlatá olympijská éra začala v roce 1964 na letních olympij-

ských hrách v Tokiu, kde vyhrála 2 zlaté medaile (Bartoš, Kovářová, & Trapl, 1995).

V dnešní době se však cvičí zcela na jiné úrovni, než tomu bylo v šedesátých letech.

Akrobatická řada prvků se posunula o několik stupňů obtížnosti výše. Již dnes jsou některé

akrobatické prvky nebezpečné a především nesmírně fyzicky i psychicky náročné. Otázkou je,

kam až se hranice obtížnosti posunou? Vysoká je i konkurence mezi cvičenci, nejúspěšnější

jsou závodníci z Ruska, Japonska, Číny, Rumunska a v posledních letech i z USA (Hughes,

1999/1999).

Aleš Valenta – olympijský vítěz v akrobatických skocích na lyžích. Jako první na světě

skočil trojité salto s pěti vruty a zajistil si tak zlatou olympijskou medaili ze ZOH v Salt Lake

City v roce 2002. Vystavěl a provozuje akrobatický park ve Štítech u Šumperka (Valenta,

2008).

http://cs.wikipedia.org/wiki/Olympijské_hry

http://cs.wikipedia.org/wiki/Olympijské_hry

http://cs.wikipedia.org/wiki/Český_olympijský_výbor

http://cs.wikipedia.org/wiki/Český_olympijský_výbor

26

3 CÍLE

3.1 Hlavní cíl

Hlavním cílem bakalářské práce je shromáždit veškeré informace (za využití aktuálních

dostupných primárních zdrojů) a vlastních zkušeností v oblasti tréninku sportovní gymnastiky

(konkrétně akrobacie) a uceleně je zpracovat.

3.2 Dílčí cíle

1. Vybrat, utřídit a kriticky analyzovat postup nácviku u různých autorů.

2. Porovnat metody nácviku vybraných akrobatických tvarů na konci dvacátého století

a v současnosti.

3. Přispět vlastními zkušenostmi z praxe.

4. Účastnit se a přispět znalostmi ze školení trenérů II. a III. třídy ve sportovní gymnasti-

ce mužů a žen 2014.

5. Prakticky využít metody nácviku vybraných cvičebních tvarů.

6. Zdokumentovat metody nácviku vybraných cvičebních tvarů pomocí třech figurantek

SK UP oddílu sportovní gymnastiky.

27

4 METODIKA

4.1 Analýza dokumentů

Při sběru dat pro bakalářskou práci jsem čerpala převážně z naší domácí literatury.

Jak jsem již zmínila, historie sportovní gymnastiky v České republice je bohatá. Okrajově

jsou použity materiály ze zahraniční literatury a elektronických databází. Jak je patrné

z referenčního seznamu, některé materiály jsou již několik let staré. Avšak informace v nich

jsou stále aktuální a metody pro nácvik vybraných cvičebních tvarů se téměř neliší. Dále jsem

čerpala z přednášek konajících se na školení trenérů II. a III. třídy ve sportovní gymnastice

mužů a žen, kterého jsem se pro rozšíření informací k bakalářské práci, zúčastnila. Toto ško-

lení bylo pro mne i obsah bakalářské práce velkým přínosem. V neposlední řadě jsou

v bakalářské práci zahrnuty i moje vlastní zkušenosti, jak z pozice cvičence, tak cvičitele.

Pro bakalářskou práci bylo potřeba třech probandů. Probandy byly dívky, členky oddí-

lu gymnastiky SK UP Olomouc, ve věku 7-9 let. Souhlas probandů ke spolupráci byl pro-

střednictvím jejich zákonných zástupců (viz. Přílohy). Jejich spolupráce spočívala

ve vytvoření fotodokumentace potřebné k této práci. Fotodokumentace byla pořízena pro-

střednictvím fotoaparátu Nikon Dx 18-55mm a Nikon wide 5xZoom, 14.0 Megapixels. Poří-

zené fotografie byly dále zpracovány v programu Microsoft Office 2010.

28

5 VÝSLEDKY A DISKUSE

5.1 Výsledky

5.1.1 Vybrané cvičební tvary

Jestliže je cvičenec dostatečně pohybově připravený a zvládá veškeré pohybové průpra-

vy, můžeme se zaměřit na nácvik nejjednodušších cvičebních tvarů na akrobacii. Je nezbytné,

aby trenér postupoval krok po kroku a nehnal se za ranou specializací dítěte. Problém rané

specializace spočívá v přesycení sportem, syndromem vyhoření a frustrací. Ideální je trénink

přiměřený věku. Důležitý je elán, zájem, radost a prožitek dítěte (Buben, 2014). Následující

cvičební tvary jsem vybrala, protože se s nimi setkávám denně při práci s dětmi. Jsou to zá-

kladní prvky bez letové fáze (nízká akrobacie) – kotoul vpřed, kotoul vzad, stoj na rukou,

přemet stranou, rondát a přemet vpřed (poslední dva prvky již určitou letovou fázi obsahují).

5.1.1.1 Kotoul vpřed

Kotoul vpřed je základním rotačním pohybovým tvarem, který koordinačně schopné dě-

ti zvládají již v předškolním věku. Princip pohybu spočívá v dovednosti přenést hmotnost těla

nad ruce, podložit hlavu a plynule se překulit přes záda. Úspěšnost přechodu na chodidla je

v maximálním sbalení trupu před dokončením kotoulu. Biomechanicky lze říci, že důsledkem

sbalení, tedy zmenšením poloměru otáčení, dochází ke zmenšení momentu setrvačnosti

a tím dojde ke zrychlení rotace (Svatoň et al., 1997).

Nácvik kotoulu vpřed (Obrázek 1):

Obrázek 1. Nácvik kotoulu vpřed (Caha, 2012).

1. Nácvik správného sbalení v lehu na zádech.

V lehu skrčmo na zádech si děti obejmou svá kolena (Obrázek 2) a plynule se

kolébají. Hlava by měla být v předklonění. Postupně by se děti měly dostávat do kraj-

ních poloh a na konec až do dřepu. Důležité je především co největší sbalení, objetí

29

skrčených nohou a přitahování pat k hýždím (Šopková, Formánková, & Frömel,

2001). Pokud se dítě hýbe do stran, může upažit poníž, což by mělo převracení zabrá-

nit.

Obrázek 2. Nácvik správného sbalení v lehu na zádech.

Po zvládnutí jednoduchého kolébání ve sbalení, můžeme tento cvik obohatit ji-

nými způsoby – kolébání s pažemi v předpažení (popř. předpažit poníž),

nebo ve vzpažení ze sedu do lehu vznesmo, kolébání ze sedu do stoje na lopatkách

apod. Horní i dolní končetiny jsou propnuté.

2. Nácvik správného dokončení kotoulu po kolébce.

Z kolébání v lehu na zádech by děti měly pomalu přejít bez pomoci paží

do dřepu – předpažmo, následně do stoje – vzpažit zevnitř a nakonec až do výskoku

se vzpažením zevnitř. V této fázi učení je důležitý rychlý přechod do určené polohy

pomocí švihu paží. Cvičenci můžeme pomáhat slovním doprovodem: „rukama

před sebe!“ (Šopková et al., 2001).

Pro nácvik využíváme vyšší podložku, kdy cvičenec provede kolébku na vyvý-

šené podložce a dokončí cvik ve dřepu, předpažmo, nohama pod vyvýšenou podlož-

kou. Dále můžeme využít žebřiny, kterých se cvičenec po kolébce chytne

v předpažení. Pro zpestření můžeme také využít dopomoc druhého cvičence, kdy dva

cvičenci proti sobě provedou kolébku a poté se ve dřepu chytnou pažemi (Buben,

2013).

3. Nácvik kotoulu vpřed ze stoje rozkročného.

Podle Dvořákové (2009) dítě začíná ve stoji rozkročném, aby ze vzporu dřepmo

nemuselo překonávat odrazem svá kolena, která mu překážejí. Poloha stoje rozkroč-

ného cvičenci umožňuje velmi jednoduché překulení bez aktivního odrazu nohama.

Není nutné, aby dítě ve stoji rozkročném mělo propnuté nohy. Předkloní se a dlaně po-

30

loží vedle chodidel, nikoli před sebe (liší se od kotoulu vpřed ze vzporu dřepmo) – pak

by se stavělo na hlavu. Podívá se do „okénka“ z rozkročených nohou (Obrázek 3)

a překulí se do již naučené kolébky.

Obrázek 3. Nácvik kotoulu vpřed ze stoje rozkročného.

4. Nácvik správného přechodu ze dřepu do kotoulu ze šikmé plochy.

Ve dřepu na špičkách na začátku šikmé plochy se děti snaží dohmátnout

co nejdál před sebe, pomalu natáhnout nohy, složit hlavu a mírným odrazem přejít

do kolébky (Obrázek 4). Následně naváží správné dokončení po kotoulu,

které již mají zvládnuté z přechozí fáze nácviku. Dopomoc se poskytuje za stehna

a pod hlavu cvičence (Šopková et al., 2001).

Obrázek 4. Nácvik kotoulu vpřed s přímou a nepřímou dopomocí.

Po zvládnutí kotoulu vpřed se k šikmé ploše můžeme vrátit a nacvičovat odrazo-

vou fázi, tím, že oddálíme místo odrazu nebo snížíme místo odrazu. Cvičenec se odrá-

ží z podřepu. Nohy musí směřovat dozadu a vzhůru.

31

5. Nácvik kotoulu vpřed ze dřepu.

Ze dřepu ve vzpažení by měly děti udělat co nejdelší předklon s dohmatem

co nejdál před sebe (Obrázek 5). Poté napínáním nohou zvednout těžiště a po mírném

odrazu navázat kotoul s co největším sbalením těla. Ze dřepu předpažmo následuje

stoj, vzpažit zevnitř. Měli bychom se zaměřit na přesný počátek kotoulu a zvedání tě-

žiště těla se současným dohmatem rukama (Šopková et al., 2001). Důležité je také,

aby hlava po celou dobu pohybu byla přitažena s koleny k tělu. Pokud děti neudrží

samy hlavu v předklonění, pobídneme je, aby si pod ni něco vložily. Může to být šátek

přinesený z domova nebo molitan, pokud nám to podmínky dovolují. Důležité je,

aby byla pomůcka měkká a bezpečná.

Obrázek 5. Nácvik kotoulu vpřed ze dřepu.

6. Zvládnout kotoul ze stoje.

Zvládnutí kotoulu vpřed ze stoje lze podle Šopková et al., (2001) mnoha způso-

by. Vždy je ale důležité, aby pohyb začínal a končil ve stoji:

dřep, napínání kolenou v první polovině kotoulu,

podřep a napnutí kolenou v první polovině kotoulu,

hluboký předklon o napnutých nohách během první poloviny kotoulu.

Měli bychom se zaměřit především na napnuté nohy v první polovině kotoulu a plynulé

provedení cviku.

7. Vytvořit a zvládnout krátké sestavy s uplatněním kotoulu.

Zde se uplatňuje transfer motorického učení. Cvičenec již zvládá naučenou do-

vednost a jeho dalším úkolem je provést kotoul vpřed v kombinaci s jinými cvičební-

mi tvary na základě praxe a zkušeností.

Zvládnutí vazby s kotoulem je konečnou fází nauky kotoulu vpřed. Tato fáze

vyžaduje vyhledat co největší množství výchozích i konečných poloh a zvládnutých

32

cvičebních tvarů a poté je spojit s kotoulem do krátkých akrobatických sestav. Nejdů-

ležitější je plynulost a přesné provedení pohybu (Šopková et al., 2001).

Dětem vždy při nácviku nového prvku dopomáháme. Při provádění kotoulu vpřed

skrčmo je vhodné kombinovat přímou a nepřímou dopomoc. Nepřímou dopomocí rozumíme

již zmíněnou šikmou plochu, za přímou dopomoc považujeme dopomoc cvičitele, která se

soustředí na zajištění bezpečnosti cvičence. Přímá dopomoc se poskytuje tak, že cvičitel jed-

nou rukou pomáhá předklonit hlavu cvičence a druhou v ohbí kyčelního kloubu pomáhá na-

dlehčit tělo a uvést ho do rotace vpřed. Nakloněnou plochu si můžeme vytvořit několika způ-

soby – odrazový můstek překrytý žíněnkou, na žebřiny zavěsit dvě lavičky a překrýt je žíněn-

kou nebo si šikmou plochu přímo zakoupit (Zítko, 1998).

Před nácvikem kotoulu vpřed je důležité ujasnit si několik pravidel. Jedním z těchto

pravidel je i udržet v průběhu pohybu nohy u sebe. V tělocvičně, kde je například molitanová

jáma, můžeme jako pomůcku zvolit molitany. Jestliže jsme ale v prostorách, kde molitany

a nic podobného nemáme, snažíme se zvolit nejjednodušší metodu. Já ve své praxi používám

cvičky, které všechny děti na trénink nosí. Vyžaduji, aby si jednu cvičku daly mezi svá kolena

a snažily se udržet nohy u sebe po celou dobu pohybu. Cvička je měkká obuv, která je zcela

bezpečnou pomůckou při takovém prvku.

Po zvládnutí nácviku kotoulu vpřed můžeme používat různé obměny tohoto cviku,

např.: kotoul vpřed roznožný, kotoul vpřed schylmo nebo kotoul letmo. Kotoul letmo je vari-

antou kotoulů, ve které dochází ke zvýraznění letové fáze před dohmatem.

Při nácviku kotoulu vpřed nesmíme zapomínat také na fakt, že při učení kotoulu, učíme

i salto vpřed. To znamená, naučíme-li špatně kotoul vpřed, naučíme špatně i nácvik

na salto.

5.1.1.2 Kotoul vzad

Kotoul vzad je obtížnější převratový prvek (Svatoň et al., 1997). Patří sice mezi základ-

ní pohybové dovednosti, ale při jeho nácviku s mladšími dětmi musíme být obezřetní,

jelikož při špatné technice cviku by mohlo dojít k přetížení krční páteře (Zítko, 1998).

Provedení pohybu spočívá v převedení polohové energie výchozího postavení na rotační

pohyb vzad, zkoordinování skrčení nohou a vzpíravé práce paží. Proto je výhodné začínat

kotoul vzad ze stoje nebo z podřepu. Pád vzad přes kolébku musí zajistit tak velkou rotaci,

aby práce paží sloužila jen k nadlehčení těla při průchodu přes hlavu. Hlava je v průběhu ce-

lého pohybu v předklonu a při včasné opoře rukou o zem se téměř nedostává do kontaktu

33

s podložkou. Skrčení nohou při kolébce vzad zvýší rotaci a tím usnadní provedení celého prv-

ku. Nesmíme zapomínat na fakt, že při všech kotoulových prvcích (a ne jen při nich) je třeba

nejprve roztočit tělo a teprve potom vzpírat (Zítko, 1998).

Nácvik kotoulu vzad (Obrázek 6):

Obrázek 6. Nácvik kotoulu vzad (Caha, 2012).

1. Nácvik správného sbalení v lehu na zádech.

Obdobně jako u kotoulu vpřed začínáme nácvikem kolébek. V lehu na zádech si

děti přitáhnou kolena skrčených nohou až k hrudníku a plynule se kolébají. Důležité je

se zaměřit na co největší sbalení těla během kolébání (Šopková et al., 2001).

Po zopakování správného sbalení postupně měníme polohu paží a nohou tak,

aby byl cvičenec připraven na různé obměny kotoulu vzad. Například kolébka ze sedu

do lehu vznesmo roznožmo a dotknout se špičkami o zem.

2. Nácvik pádu vzad ze dřepu do lehu na zádech skrčmo.

Ve dřepu by si děti měly obejmout svá kolena a zpevněně padat měkce vzad

přes zakulacená záda. Současně by měly zvedat paže do opory dlaní rukou vedle hlavy

(Obrázek 7). Při zpětném pohyby by měly naznačit odraz rukama (Obrázek 8) a poté

přejít zpět do dřepu. Důležité v této fázi učení je udržet zakulacená záda a včasné po-

ložení rukou vedle hlavy (Šopková et al., 2001). Pro tento typ provedení je nezbytné

zařazení průpravných cvičení napodobujících vzpíravou práci paží. Průpravné cvičení

může být ze vzporu dřepmo, položit hlavu na zem mezi ruce a následně se vzepřít

na rukou. Nebo lze provádět opakované odskoky ze vzporu dřepmo dozadu do vzporu

dřepmo (Buben, 2013).

34

Obrázek 7 a 8. Nácvik pádu vzad ze dřepu do lehu na zádech skrčmo.

Avšak Buben (2013) doporučuje provádět kotoul vzad nejprve ze dřepu

nebo ze sedu s polohou paží – pokrčit vzpažmo zevnitř ruce na temeni, dlaně vzhůru,

do stoje rozkročného (průprava na obtížnější cvičební tvary (nejen) na akrobacii).

3. Nácvik kotoulu vzad ze šikmé plochy.

Ze dřepu na horním konci šikmé plochy by měly děti padat měkce vzad,

co nejrychleji položit ruce vedle hlavy a využít získanou energii k provedení celého

kotoulu. Děti bychom měli upozornit především na odtlačení rukou při přechodu boků

nad oporou. Nejprve děti učíme kotoul do stoje roznožného, pak teprve do vzporu

dřepmo a následně do stoje spojného (Šopková et al., 2001).

4. Nácvik kotoulu vzad ze dřepu do vzporu dřepmo.

Ze dřepu děti padají měkce vzad a po opoře rukou se vzpírají. V této fázi už lze

děti upozornit na dodržování gymnastického držení těla – udržení kolen a propnutých

špiček u sebe (Šopková et al., 2001). Kotoul vzad by měl vždy končit ve vzporu

dřepmo, kolena by se neměla dotknout podložky.

5. Nácvik kotoulu vzad ze stoje sedem skrčmo do stoje.

Ze stoje spojného, vzpažit zevnitř, mírný hrudní záklon, děti sednou těsně

za paty a plynule naváží kotoul vzad přes vzpor dřepmo do stejného základního posta-

vení ve stoji (Šopková et al., 2001).

Po naučení této dovednosti můžeme pokračovat v nácviku kotoulu vzad ze stoje

spojného do vzporu ležmo (na vyvýšenou plochu). Následně kotoul vzad ze stoje

spojného přes sed do stejného základního postavení ve stoji.

6. Vytvořit a nacvičit krátké sestavy s uplatněním kotoulu vzad.

Snažíme se pro děti vyhledat co největší počet vhodných výchozích i konečných

poloh a zvládnutých cvičebních tvarů a spojíme je s kotoulem vzad do krátkých akro-

batických sestav. Zaměříme se na plynulé spojení jednotlivých prvků (Šopková et al.,

2001).

35

Stejně jako u kotoulu vpřed vyžadujeme u dětí přesné gymnastické provedení – tj. udr-

žení kolen a propnutých špiček u sebe v průběhu celého pohybu. Můžeme použít molitan,

cvičku, či jinou pomůcku dle možnosti (Obrázek 9). Děti často zakončují kotoul vzad v kleku

sedmo, trváme na tom, aby cvik dokončily vždy až ve vzporu dřepmo. Docílí toho výrazněj-

ším odtlačením rukou od podložky.

Obrázek 9. Nácvik kotoulu vzad s pomůckou (cvičkou) pro udržení nohou u sebe v průběhu

pohybu.

Dopomoc bývá přímá i nepřímá. Za nepřímou dopomoc považujeme již zmíněnou šik-

mou podložku, která je pro nácvik převratových tvarů velkým pomocníkem. V přímé dopo-

moci stojí cvičitel v místě předpokládané opory rukama o zem a uchopením za boky pomáhá

nadlehčit tělo cvičence při přechodu přes hlavu (Zítko, 1998).

Po zvládnutí základního kotoulu vzad se můžeme zaměřit na jeho obměny. Existují tři

varianty v postavení rukou na opoře. Nejobvyklejší je již popsaný způsob postavení rukou

vedle uší těsně u ramen, tak že prsty směřují vzad a lokty jsou blízko u sebe. Gymnastickému

způsobu provedení se více blíží postavení rukou s prsty vtočenými dovnitř a pokrčenými pa-

žemi. Při této variantě se nejprve dotknou podložky malíkové hrany rukou. Třetí způsob je

přes napjaté paže (Obrázek 10), tento styl je používán až ve vrcholové gymnastice, kde jsou

předpokládány vyšší silové dispozice. Tato varianta je paradoxně nejjednodušší, neboť není

třeba změn v kloubech loketních. Prsty rukou směřují stejně jako u druhé varianty k sobě

(Zítko, 1998). Poslední způsob je i průpravou na veletoče na hrazdě či ženských bradlech.

36

Obrázek 10. Postavení rukou při kotoulu vzad s prsty vtočenými dovnitř a nataženými paže-

mi.

Další kotoulové převraty vzad jsou například kotoul vzad roznožný, kotoul vzad schyl-

mo, kotoul vzad do stoje na rukou, kotoul vzad do stoje na rukou s obraty.

Nejčastější chyby podle Bížové (2007) při nácviku kotoulu vpřed a vzad:

před zahájením cvičení není provedeno protažení a zpevnění dítěte,

u kotoulu vpřed jsou ruce položeny těsně před špičky cvičence (dítě se staví

na hlavu),

nedostatečné předklonění hlavy (dítě se staví na hlavu),

nedostatečně zakulacená záda (hrozí vyražení dechu),

při provádění cviku má cvičenec zavřené oči (ztráta orientace v prostoru),

nesoustředění se cvičence na cvik, zbrklost a nepozornost (hrozí zranění),

současné provádění kotoulů více dětmi v malé vzdálenosti od sebe (hrozí zra-

nění).

5.1.1.3 Stoj na rukou

Stoj na rukou je základní pohybovou strukturou pro sportovně gymnastické činnost,

která vychází z přípravné průpravy. Představuje statickou rovnovážnou polohu, jejíž obtížnost

je dána malou plochou opory, značnou vzdáleností těžiště od opory a postavením hlavou dolů.

K zachování rovnováhy je třeba zpevnit jednotlivé segmenty těla, udržet toporné držení trupu

a nohy propnout až do špiček. Finální podobou je stoj na rukou, který je charakteristický pří-

mým úhlem mezi pažemi a trupem, mírným záklonem hlavy (oči se dívají na konečky prstů),

vzorným držením propnutých dolních končetin, vytažením paží z ramen a podsazeným posta-

vením pánve (Zítko, 1998). Paže jsou od sebe na šíři ramen a prsty na rukou jsou rozevřené.

37

To je z důvodů zvětšení oporné plochy, jejímž středem by měla procházet těžnice těla (Svatoň

et al., 1997). Stoj na rukou je švihový prvek, ale pohyb je vedený.

Nácvik stoje na rukou:

1. Cvičenec zaujme polohu leh na břiše, vzpažit.

Mírný záklon hlavy a ruce překrývají uši cvičence. Břicho i záda jsou zpevněná.

Cvičenec zaujímá stejnou polohu, jako ve stoji na rukou a snaží se vydržet alespoň

10 sekund.

Tento nácvik můžeme provádět i v lehu na zádech nebo na pravém a levém boku

(Buben, 2013).

2. Nácvik postavení pánve.

Nácvik postavení pánve spočívá v tom, že cvičenec zaujme polohu – leh na zá-

dech pokrčmo a podsazuje pánev (lze provádět v postojích, klecích i podporech) (Bu-

ben, 2013).

3. Cvičenec zaujme polohu visu na žebřinách.

Vis na žebřinách se provádí čelem k žebřinám. Břicho ani pánev cvičence se

žebřin nedotýká, pouze špičkami cvičenec tlačí proti opoře.

4. Cvičenec zaujme polohu sed, vzpažit.

Trenér tlakem do rukou zatěžuje svalové skupiny zajišťující přímý uhel

mezi pažemi a trupem (Zítko, 1998).

5. Cvičenec zaujme polohu podpor ležmo.

Při podporu ležmo by tělo cvičence mělo být zpevněné, nevysazené a ramena by

měla být u hlavy. Cvičenec by v této poloze měl vydržet alespoň 2x10 sekund.

V této poloze můžeme posílit pletenec ramenního kloubu i tím způsobem,

že cvičenec „zapadne“ do ramen a „vytáhne se“ zpět. Nebo tak, že s dopomocí druhé-

ho cvičence nebo cvičitele zvedne nohy směrem do stoje na předloktí (Obrázek 11).

Cvičenec aktivuje břicho a vyvažuje v ramenech. Dalším způsobem může být podpor

na předloktí vzadu ležmo a další obměny podporů.

38

Obrázek 11. Posílení pletence ramenního kloubu s dopomocí cvičitele.

6. Cvičenec zaujme polohu vzpor ležmo.

Stejně jako u podporů může cvičenec posílit pletenec ramenního kloubu těmito

způsoby – výdrž ve vzporu ležmo, „zapadnutí“ a „vytažení“ z ramen (Obrázek 12 a

13), „hříbeček“ – tzn., že cvičenec drží vzpor na rukách a pokrčené nohy má opřené o

vyvýšenou plošinu, o žebřinu (Obrázek 17) nebo ho cvičitel drží. Cvičenec může také

zanožovat střídavě levou a pravou nohou ve vzporu ležmo tak, aby břicho bylo stále

aktivované a tělo zpevněné.

Obrázek 12. „Zapadnutí“ do ramen.

Obrázek 13. „Vytažení“ z ramen.

39

Trenér nebo další dva cvičenci přenesou cvičence do stoje na rukou, úchopem

za stehna nebo za stehno a pod ramenem. Po výdrži ve stoji na rukou (3-5 sekund)

stejným způsobem cvičence přeneseme zpět do vzporu ležmo. Důležité je zpevněné tě-

lo při přechodu do stoje na rukou i zpět. Častou chybou je prohnutí v bederní části pá-

teře.

Osobně bych dále nepokračovala v nácviku stoje na rukou, pokud cvičenec per-

fektně nezvládá podpory a vzpory na rukou. Stoj na rukou považuji za základní prvek,

na kterém se „staví“ a bez kterého nelze pokračovat v úspěšném tréninku.

7. Nácvik stoje na rukou s oporou o žebřiny.

Ze vzporu ležmo nohama k žebřinám cvičenec vystupuje nohama po příčkách

žebřin a současně se pažemi přibližuje k žebřinám až do polohy blízké stoji na rukou

(Obrázek 14) a po výdrži (3-5 sekund) podobným způsobem sestupuje zpět do vzporu

ležmo (Šopková et al., 2001). Jestliže se cvičenec začne prohýbat v bederní oblasti,

vrací se o pár příček na žebřinách zpět a drží „tunel“ (vzpor ležmo podle gymnastické-

ho názvosloví). Tělo by nemělo být vysazené a paže by měly být v prodloužení trupu.

Obrázek 14. Nácvik stoje na rukou s oporou o žebřiny.

8. Nácvik přechodu do stoje na rukou s dopomocí.

Ze vzporu dřepmo zánožného se děti aktivním zanožením švihové nohy a ná-

sledným odrazem druhé nohy dostanou s pomocí trenéra do stoje na rukou. Klademe

důraz na plynulý a nedotahovaný přechod do stoje na rukou. Dopomoc provádíme

na straně švihové nohy za stehno nad kolenem se snahou co nejdříve dostat švihovou

nohu do svislé polohy (Šopková et al., 2001).

40

9. Nácvik stoje na rukou s dopomocí ze vzpřímeného základního postavení.

Ze stoje přednožného (s odrazovou nohou vpředu), vzpažit, by měl cvičenec přes

pokrčenou odrazovou nohu dohmátnout asi 75 cm před sebe (Obrázek 15 a 16) a ak-

tivním zanožením švihové nohy a odrazem druhé nohy provede s dopomocí trenéra

stoj na rukou, výdrž (3-5 sekund) a zpět do základního postavení. Záchranu a dopo-

moc zajišťujeme, stejně jako u předchozího nácviku, na straně švihové nohy za stehno

nad kolenem při přechodu zpět a brzdíme dolní končetiny. Děti bychom měli upozor-

nit především na rychlý dohmat a udržení paží v prodloužení trupu (Šopková et al.,

2001).

V dnešních metodách se přechází do stoje na rukou přes pokrčenou odrazovou

nohu. V minulosti tomu tak však nebylo. Když jsem dělala sportovní gymnastiku já,

do stoje na rukou jsme byli učeni přecházet přes váhu předklonmo. Je to taky možnost,

ačkoli dnes už se tato metoda nepoužívá.

Obrázek 15 a 16. Nácvik přechodu do stoje na rukou přes pokrčenou odrazovou nohu

(Červená čára znázorňuje úhel 180° mezi trupem, horními a dolnímu končetinami).

10. Nácvik přechodu ze stoje na rukou do vzpřímeného základního postavení.

Ze stoje přednožného s odrazovou nohou vpředu a ze vzpažení cvičenec

s dopomocí provede stoj na rukou s výdrží 3-5 sekund. Při přechodu ze stoje na rukou

do základního postavení by děti měly provést dokrok odrazové nohy asi 75 cm od opo-

ry rukou. Aktivním odrazem rukou by se měly vrátit do základního výchozího posta-

vení. Dopomoc provádíme jako v předchozích cvičeních (na straně švihové nohy). Na-

še pozornost by měla směřovat hlavně k dokroku odrazové nohy asi 75 cm od opory

rukou, rychlému odrazu rukou a vzpřímení trupu do přesného výchozího postavení

(Šopková et al., 2001).

41

11. Nácvik stoje na rukou s oporou o žebřiny (stěnu).

Ze stoje přednožného, vzpažit, děti provedou stoj na rukou a oporou o žebřiny

(5-8 sekund výdrž). Při přechodu do stoje na rukou by měly dohmátnout špičkami prs-

tů asi 15 cm před příčkami žebřin a snaží se regulovat zanožení a odraz tak,

aby do žebřin prudce nenarazily. Po mírném odrazu nohama od žebřin by se děti měly

snažit o stoj na rukou bez opory. Kontrolujeme především, jestli se ramena nedotýkají

žebřin a naopak jestli jsou bedra přitištěná k opoře. Dopomoc zde už není nezbytná


12. Zlepšit rovnováhu ve stoji na rukou.

Rovnováhu ve stoji na rukou zlepšíme následujícími „vyvažovacími pohyby“:

vytažením z ramen co nejvýš a tlakem na prsty a zakloněním hlavy

a zpět (3x),

vychýlením ramen vzad se současným vytažením z ramen a prohnutím

těla (3x).

Rovnováha se reguluje především tlakem a napětím prstů a zápěstních kloubů


13. Nácvik samostatného stoje na rukou.

Úkolem je zvládnout stoj na rukou bez dopomoci a záchrany. Ve dvojici nebo

větším počtu cvičenců lze soutěžit, kdo vydrží delší dobu ve stoji na rukou. Děti by

neměly ručkovat, ale vyvažovat (Šopková et al., 2001).

14. Uplatnit stoj na rukou v kombinaci s dalšími naučenými cvičebními tvary

nebo v krátké sestavě.

Vyhledáváme možnosti spojení stoje na rukou s dalšími známými cvičebními

tvary, které děti zvládnou (Šopková et al., 2001).

Po zvládnutí stoje na rukou, můžeme tento cvik různě obměňovat, kombinovat a vklá-

dat do sestav cvičence.

Podle Šopkové et al. (2001) cvičenec může zvládnout stoj na rukou například těmito

způsoby:

z různého základního postavení (z dřepu odrazem snožmo do stoje na rukou,

ze stoje rozkročného do stoje na rukou, z kleku do stoje na rukou – také prů-

prava na přemet vpřed aj.),

s různými pohyby nohou (například roznožit – snožit, rychle nebo zvolna),

42

s přenášením hmotnosti (Přenášení váhy z levé ruky na pravou a naopak,

i se zvednutím od podložky),

různým hmatem (Široký nebo úzký hmat),

švihově – tahově (silově „špicar“).

Abychom tolik nezatěžovali zápěstí našich cvičenců, můžeme pro nácvik stoje na rukou

použít stálky (Obrázek 17). Jsou vhodné i jako průprava na stoj na rukou na bradlech.

Obrázek 17. Nácvik stoje na rukou na stálkách s oporou o žebřiny („hříbeček“).

Dopomoc při nácviku stoje na rukou se poskytuje uchopením za stehna nad koleny

pro úplné začátečníky. Za ramena a hrudník dopomáháme chlapcům a dívkám do určitého

věku. Za kotníky je dopomoc neúčelná, jelikož se cvičenec prohne v bedrech a dál již nejde

pokračovat ve správném provedení cviku. Za kotníky můžeme dopomáhat pouze u zkušených

závodníků, u kterých tato chyba nehrozí.

Velmi šikovným pomocníkem pro nácvik stoje na rukou je gymnastický míč nebo nafu-

kovací pneumatika. Děti tento způsob nácviku stoje na rukou baví a naučí se zároveň i vytla-

čit z ramen.

5.1.1.4 Přemet stranou

Přemet stranou, oblíbený také pod názvem „hvězda“, je jedním ze základních akroba-

tických cviků (Zítko, 1998). Nácvik přemetu stranou vychází buď z dobře provedeného stoje

na rukou (Svatoň et al., 1997) nebo cvičenec ještě stoj na rukou nemusí zcela ovládat (Buben,

2013). Impuls k točivosti získá cvičenec vychýlením trupu ze stoje rozkročného a přemeto-

43

vým poskokem (přemetový poskok je náročná dovednost, která se nacvičuje samostatně).

Tělo cvičence musí být nakloněno ve směru pohybu, aby mohlo dojít k dohmatu rukou

na podložku a aktivnímu zanožení švihové nohy. Rychlost švihové nohy a odraz z druhé pře-

táčí cvičence do stoje na rukou s čelným roznožením. Přitom se cvičenec odráží oběma paže-

mi od podložky (Svatoň et al., 1997).

Důležité upozornění podle Zítka (1998) před zahájením nácviku:

cvičenec začíná vždy z polohy stoj, vzpažit vpřed, aby získal velkou poloho-

vou energii nutnou pro další přetáčení,

špička nohy musí směřovat ve směru pohybu, jinak nenastane účinný odraz pro

správný pohyb (Obrázek 18). Špatně postavená noha neumožní cvičenci před-

klon trupu a dohmat v ose pohybu. Tato chyba se jeví, jako nepatrná,

ale má za následek časté pády,

první ruka musí být položena v dostatečné vzdálenosti a v ose pohybu. Ne pří-

liš daleko, aby nedošlo k naskočení na ruku, ale také ne příliš blízko, což by

automaticky vedlo k vychýlení ramen vpřed a vybočení celého těla z osy po-

hybu,

druhou ruku je vhodné opřít o zem v šíři ramen tak, aby prsty ruky směřovaly

téměř proti směru pohybu. Toto postavení nejvíce vyhovuje funkčně anatomic-

kému zapojení svalů paže pro odraz,

poslední hnací silou je odraz z druhé nohy,

přemet stranou v základním provedení učíme vždy do stoje rozkročného, vzpa-

žit zevnitř.

Obrázek 18. Nácvik správního zahájení pohybu přemetu stranou.

44

Nácvik přemetu stranou (Obrázek 19):

Obrázek 19. Nácvik přemetu stranou (Caha, 2012).

1. Nácvik přenášení hmotnosti těla ze strany na stranu.

Ve stoji rozkročném, upažit, cvičenec přenáší váhu z jedné nohy na druhou.

Hmotnost těla se přenáší přes pokrčenou nohu.

2. Nácvik přenášení hmotnosti těla přes švédskou bednu,

Ze stoje spojného, vzpažit, cvičenec z jedné strany bedny přenáší hmotnost těla

přes ruce na druhou stranu bedny. Dolní končetiny jsou u sebe (Buben, 2013).

3. Nácvik přenášení váhy těla ve stoji na rukou roznožmo.

Ve stoji na rukou roznožmo cvičenec přenáší hmotnost těla střídavě z jedné paže

na druhou. Cvičenec musí být zpevněný, musí mít široké čelní roznožení a dívat se

mezi ruce. Naše dopomoc je u tohoto nácviku nezbytná (Šopková et al., 2001).

Nácvik přenášení váhy ve stoji na rukou roznožmo provádíme jen s těmi cvičen-

ci, kteří již mají zvládnutý stoj na rukou.

4. Nácvik přechodu do stoje na rukou roznožmo s půlobratem.

Cvičenec zaujme základní polohu stoj přednožný, vzpažit a z této základní polo-

hy vykročí odrazovou nohou vpřed, současně provede předklonem, natočí trupu

a energicky zanoží švihovou nohu s maximálním roznožením. Trenér co nejdříve cvi-

čence uchopí zezadu v pase. V této fázi nácviku přemetu stranou se musíme zaměřit

na postupný dohmat rukama, na osu pohybu a na dynamický přechod do stoje na ru-

kou. Je zde taky velmi důležité, aby si dítě uvědomilo, na kterou stranu se mu přemet

stranou dělá nejlépe (Šopková et al., 2001). To neplatí v případě, pokud již cvičenec

umí stoj na rukou (odrazová a švihová noha zůstává stejná).

5. Nácvik druhé poloviny přemetu stranou ze zvýšené plochy.

Zvýšenou plochu můžeme vytvořit například přisunutím dvou laviček k sobě

nebo vhodně vysokou švédskou bednou. Cvičenec si stoupne tak, aby ruce v průběhu

cviku měl na konci vyvýšené plochy. Po dynamickém přechodu do stoje

na rukou roznožmo pokračuje v otáčivém pohybu zpevněného těla až na zem. Dopo-

45

moc je stejná jako v předchozím případě (zezadu v pase). Cvičenci zdůrazňujeme pře-

devším udržení napjatého rovného těla až do konce přemetu stranou (Šopková et al.,

2001).

6. Naučit se odraz rukou v druhé polovině přemetu stranou.

Po přechodu do stoje na rukou by měl cvičenec došlápnout na zpevněnou šviho-

vou nohu, vzpřímit rychle trup odrazem druhé paže a přenést hmotnost těla na odrazo-

vou nohu. Můžeme mírně dopomáhat přidržováním cvičence v pase. Zlepšením odra-

zu rukou docílíme změnou v dohmatu první ruky, která bude směřovat kolmo na osu

pohybu (Obrázek 20), druhá ruka by měla zůstat stejně položena, jako při nácviku

přemetu stranou bez odražení rukou (Šopková et al., 2001).

Obrázek 20. Postavení rukou pro zlepšení odrazu z rukou.

Odraz z rukou můžeme také trénovat přemetem stranou přes můstek. Tento ná-

cvik začíná z jedné strany můstku (Obrázek 21), ruce jsou položeny na odrazovou část

můstku a po odražení z napjatých paží cvičenec došlápne na druhou stranu od můstku

do stoje rozkročného, vzpažit (Obrázek 22). Břicho cvičence musí být vtažené a nohy

propnuté až do konečků prstů. Hlava je v mírném záklonu, oči sledují prsty na rukou.

Obrázek 21 a 22. Nácvik odrazu z rukou přes můstek.

46

7. Nácvik přemetu stranou v rovině.

Nácvik přemetu stranou v rovině se svými svěřenci nacvičujeme v uličce 50 cm

široké, vytvořené dvěma žíněnkami (Obrázek 23). Důležité je, aby tělo cvičence bylo

v průběhu celého pohybu zpevněné a rovné (Šopková et al., 2001; Zítko, 1998).

Obrázek 23. Nácvik přemetu stranou v rovině.

Dalším typem nácviku je namalovaný oblouček (posléze přímka) na zemi,

kde jsou znázorněny polohy rukou a nohou (Obrázek 24 a 25). Cvičenec se snaží cvi-

čit přesně po vyznačeném tvaru (Buben, 2013).

Obrázek 24. Nácvik přemetu sranou po obloučku.

Obrázek 25. Nácvik přemetu stranou po přímce.

47

8. Zvládnutí přemetu stranou po přemetovém poskoku.

Přemetový poskok je poskok, který se provádí před akrobatickou řadou začínají-

cí přemetem stranou, rondátem či přemetem vpřed. Jedná se o výskok s doskokem

na švihovou nohu a výkrokem na odrazovou nohu. Švihovou nohu zjistíme tak,

že ze stoje spatného, vzpažit, cvičenec provede pomalý stoj na rukou. Noha, která se

pohybuje jako první do stoje na rukou, je noha švihová, druhá noha je odrazová. Do-

hmat rukama po přemetovém poskoku musí být co nedál před sebe. Důležité je tento

poskok provádět dynamicky, aby cvik, který následuje, měl odpovídající rychlost.

Před přemetovým poskokem může cvičenec provést krok a následně teprve přemetový

poskok, kterým rychlost pohybu ještě zvětší. Paže by měly při výkroku odrazovou no-

hou zapažit a během poskoku na švihové noze prošvihnout zpevněné předpažením až

do vzpažení. Nakonec cvičence naučíme tento přemetový poskok i z rozběhu,

aby rychlost na následující prvky byla co největší (Šopková et al., 2001).

Cvičenec nejprve provede přemetový poskok na švihové noze se vzpažením

a mírným přepadáváním trupu vpřed. Po výkroku vpřed na odrazovou nohu naváže

přemet stranou. Přemetový poskok a přemet stranou by měl být dynamický a měl by

na sebe plynule navazovat (Šopková et al., 2001).

9. Uplatnit přemet stranou v kombinaci s jinými cvičebními tvary.

Za přemet stranou se snažíme vybrat další zvládnutý cvičební tvar tak, aby nepo-

rušil rytmus a směr cvičení. Nejvhodnější je cvičit tři spojené cviky za sebou (Šopko-

vá et al., 2001).

Po zvládnutí základního přemetu stranou můžeme podle Šopková, et al., (2001) vybrat

obtížnější obměny tohoto cviku pro zpestření, či další rozvoj našeho svěřence:

přemet stranou s půlobratem ke směru pohybu,

přemet stranou jednoruč (dohmat bližší ruky),

naskočený přemet stranou (po odraze před dohmatem krátký let).

Pro nácvik přemetu stranou můžeme využít již zmíněnou švédskou bednu, pro nácvik

druhé poloviny přemetu stranou nebo pro zdokonalení přemetu stranou dohmatem za překáž-

ku. Učíme tak cvičence dohmátnout co nejdál vpřed. Můžeme použít také držený motouz

či lavičku. Toto cvičení provádíme se zkušenými cvičenci, abychom předešli úrazu.

Případnou přímou dopomoc poskytujeme cvičenci zkříženým hmatem za pas,

při kterém cvičitel stojí za zády cvičence (Zítko, 1998).

48

Ve světové gymnastice se pokládají ruce při přemetu stranou rozdílně, než jak to učíme

malé děti. Druhá ruka se zapříčí za rameno, a tak dojde k lepšímu odrazu rukou (Obrázek 26).

Tento způsob je využíván především v mužské sportovní gymnastice. Trenér I. třídy ve spor-

tovní gymnastice Jiří Buben a Miloslav Musil (Školení trenérů II. a III. třídy ve sportovní

gymnastice mužů a žen, březen 2014).

Obrázek 26. Postavení rukou ve světové gymnastice pro lepší odraz.

Záleží však vždy na cvičenci, jaký způsob pokládání rukou si zvolí, který mu při odrazu

vyhovuje nejvíce.

5.1.1.5 Rondát

Je varianta přemetu stranou s obratem o 90 stupňů proti směru rozběhu a doskokem

snožmo. Tento cvik slouží ke změně směru před akrobatickými skoky vzad (přemet vzad,

salto vzad apod.). Základní požadavky na správné provedení pohybu jsou stejné jako u přeme-

tu stranou, ačkoli vyskytuje se zásadní odlišnost – druhou ruku je vhodné opřít o zem vně

mimo osu pohybu, asi na vzdálenost šíře boků a tak, aby prsty ruky směřovaly téměř proti

směru pohybu. Toto postavení rukou nejvíce vyhovuje funkčně anatomickému zapojení svalů

paže pro odraz. Obrat o 180 stupňů začíná v předklonu a pokračuje při oporné fázi první ruky

a je ukončen při dokončení odrazu paží. Po odrazu paží se tělo cvičence přetáčí v mírně povy-

sazené poloze (jakoby přes velký míč). Hlava směřuje rovně nebo je v mírném předklonu.

Zakončení před doskokem závisí na následujícím prvku. Jiné je pro salto vzad, přemet vzad,

flik nebo salto vpřed (Zítko, 1998).

49

Nácvik přemetu stranou s půlobratem (rondátu) (Obrázek 27):

Obrázek 27. Nácvik přemetu stranou s půlobratem (rondátu) (Caha, 2012).

1. Zopakovat stoj na rukou.

2. Zvládnout dynamické spojení přemetového poskoku a přemetu stranou.

3. Nácvik přechodu do stoje na rukou s obratem.

Děti by měly provést výkrokem vpřed stoj na rukou s dohmatem první paže

co nejdál před odrazovou nohu a druhou rukou mírně přes osu rozběhu s natočením

prstů směrem k první ruce (Obrázek 28). Důležité je se zaměřit na správné dohmátnutí

rukou (Šopková et al., 2001).

Obrázek 28. Postavení rukou v rondátu.

Lze nacvičovat i tak, že po přechodu do stoje na rukou s obratem následuje pád

břichem na žíněnku (Obrázek 29). Žíněnka musí být dostatečně velká a měkká,

aby nedošlo ke zranění. Tělo cvičence musí být propnuté a zpevněné.

50

Obrázek 29. Nácvik přechodu do stoje na rukou s obratem a následným pádem bři-

chem na žíněnku.

4. Nácvik přechodu do stoje na rukou s obratem po přemetovém poskoku.

Po přemetovém poskoku cvičenec provede stoj na rukou s obratem. Švihová no-

ha se zastaví ve stoji na rukou a odrazová noha se rychle připojí. Doskok na zem je

zády ke směru rozběhu (Šopková et al., 2001).

5. Nácvik stoje na rukou s obratem po přemetovém poskoku z rozběhu.

Z rozběhu po přemetovém poskoku by měl cvičenec provést stoj na rukou

a co nejdříve připojit odrazovou nohu, ve stoji na rukou by nemělo dojít k prohnutí tě-

la. Po obratu by měl cvičenec doskočit nohama na zem, zády ke směru rozběhu (Šop-

ková et al., 2001).

6. Nácvik doskoku ze stoje na rukou ze zvýšené podložky.

Cvičenec provede stoj na rukou na konci můstku (švédské bedny) mírně vysadí

(Obrázek 30) a po rychlém a pružném odrazu rukama doskočí se současným napřimo-

váním trupu (Šopková et al., 2001). Dopomoc u tohoto cviku poskytuje druhý cviče-

nec na druhém konci můstku (švédské bedny) chycením nohou ve stoji na rukou a tre-

nér držením za boky ze strany cvičence. Nejdůležitější v této fázi je energický odraz

rukama. Po odraze jsou paže ve vzpažení až do doskoku.

51

Obrázek 30. Nácvik doskoku ze stoje na rukou ze zvýšení podložky.

7. Nácvik letové fáze druhé poloviny rondátu ze zvýšené podložky.

Po přemetovém poskoku dohmatem na konec vyvýšené plochy cvičenec prove-

de rondát. Tímto průpravným cvičením procvičujeme dostatečný odraz rukama.

Jako vyvýšená plocha nám může posloužit švédská bedna nebo dvě lavičky, pokryté

žíněnkami u sebe (Šopková et al., 2001).

Tento nácvik můžeme provádět i z rozběhu, kdy se cvičenec rozběhne z 2-3 kro-

ků, ruce položí na vyšší konec můstku a odrazí se z nich (Obrázek 31 a 32). Opět je

zde procvičen dostatečný odraz rukama.

Obrázek 31 a 32. Nácvik letové fáze druhé poloviny rondátu ze zvýšené podložky.

8. Zvládnout spojit přemetový poskok a rondát.

Po přemetovém poskoku cvičenec provede rondát (stoj na rukou s obratem

a korbet). Po energickém odrazu rukama a krátkém letu by měl cvičenec doskočit zády

ke směru rozběhu. Můžeme použít slovní doprovod: „poskok, odraz a leť!“ (Šopková

et al., 2001).

52

9. Nácvik plynulého provedení rondátu s výskokem po přemetovém poskoku.

Z rozběhu cvičenec provede přemetový poskok a rondát s výskokem. Paže jdou

co nejrychleji do vzpažení a doskok je přes špičky na zpevněné dolní končetiny.

Dopomoc poskytujeme za zády cvičence při výskoku držením pod lopatkami (Šopko-

vá et al., 2001). Trenér si při dopomoci musí udržovat určitou vzdálenost, aby nebyl

od cvičence příliš daleko nebo naopak, aby ho cvičenec svými končetinami neuhodil

do obličeje.

10. Využít rondát s dalšími cvičebními tvary.

Hledáme možnosti spojení rondátu s jinými zvládnutými cvičebními tvary.

Např.: přemetový poskok, rondát – kotoul vzad aj. (Šopková et al., 2001).

Pro nácvik korbetu můžeme využít již zmíněného odrazového můstku či švédské bedny.

Ale také velké trampolíny, kde rozpohybujeme vzpor ležmo a střídavě se dotýkáme horních

a dolních končetin.

Nepřímá dopomoc u tohoto prvku je často doplněna přímou dopomocí, která se snaží

usnadnit odraz paží a dokončit rondát do žádané polohy. Cvičitel rukou bližší cvičenci pomá-

há tlakem za rameno do korbetu, druhá ruka se pokládá při dokončení rondátu na záda tak,

aby cvičitel jistil cvičence proti přepadnutí vzad (Zítko, 1998).

Stejně jako u nácviku přemetu stranou můžeme dětem na zem nakreslit čáru,

na které procvičí správné postavení rukou.

Nejčastější chyby při nácviku rondátu jsou:

při přemetovém poskoku se cvičenec prohne v bederní oblasti (položí si ruce

těsně před odrazovou nohu),

při přemetovém poskoku je propnutá odrazová noha,

obě ruce na čáře (druhá ruka musí být mimo osu),

naskočení na ruce,

kolena se dostanou před oporu (špatný rondát má za následek špatný flik)

Trenér I. třídy ve sportovní gymnastice Jiří Buben a Miloslav Musil (Školení

trenérů II. a III. třídy ve sportovní gymnastice mužů a žen, březen 2014).

5.1.1.6 Přemet vpřed

Přemet vpřed je dostupný pro koordinačně disponované cvičence. Je závislý na dokona-

lém zvládnutí stoje na rukou a přemetu stranou (Svatoň et al., 1997). Máme dva typy přemetu

vpřed – přemet vpřed s doskokem jednonož a přemet vpřed s doskokem snožmo. Přemet

53

vpřed řadíme mezi dynamické akrobatické cvičební tvary převratového charakteru.

Tento prvek se nejčastěji používá po přemetovém poskoku (Zítko, 1998).

Přemet vpřed je vhodné provádět z pohybu, který zabezpečí velkou vstupní energii. Ná-

sleduje rychlý předklon s pažemi v poloze, kdy úhel mezi pažemi a trupem je co nejvíce ote-

vřený (160-170 stupňů), nesmí však dojít k naskočení na ruce (Zítko, 1998). Hlavní fází pře-

metu vpřed je mohutné zanožení švihové nohy a současný pohyb trupu, které spolu s odrazem

druhé nohy způsobují po průchodu polohy stoje na rukou přenos hybnosti z nohou

na trup (Svatoň et al., 1997). V průchozí poloze ve stoji na rukou by hlava měla být v mírném

záklonu, z důvodu reflexního zapojení vzpřimovačů trupu, čímž vznikne prohnutí páteře.

Následuje odraz paží, který musí být rychlý a s pocitem napjatých paží. Začátečníkům neří-

káme „odraz se z rukou“, to by vedlo k nadměrnému krčení paží, časově dlouhému odrazu

a posunutí ramenní osy před místo dohmatu. Tělo cvičence se otáčí kolem pravolevé osy

procházející těžištěm těla v mírně prohnuté póze se zakloněnou hlavou. Mírné prohnutí

umožní zmenšit moment setrvačnosti a tím se zvýší úhlová rychlost. Doskok je tlumený zapo-

jením svalů všech kloubních spojení nohou. Správný doskok vypadá tak, že je cvičenec

ve výponu spojném, má mírný hrudní záklon se záklonem hlavy a vzpažené ruce (Zítko,

1998).

Nácvik přemetu vpřed (Obrázek 33):

Obrázek 33. Nácvik přemetu vpřed (Caha, 2012).

1. Zopakovat stoje na rukou.

2. Nácvik rychlého přechodu do stoje na rukou.

Ze stoje přednožného, vzpažit, se cvičenec snaží dohmátnout co nejdále

a co nejrychleji vpřed. Aktivním zanožením švihové a odrazové druhé nohy provede

co nejrychleji stoj a rukou. Dopomoc poskytujeme uchopením za stehno švihové nohy


54

3. Nácvik rychlého přechodu do stoje na rukou s oporou o žíněnku.

Cvičenec provádí rychlé stoje na rukou s dohmatem na zem asi 30cm od žíněnky

opřené o stěnu, nebo totéž s dopomocí cvičitele (Obrázek 34). Molitanové žíněnky se

smí dotknout pouze paty, dotyk hlavou nebo zády žíněnky znamená chybu (povolení

svalstva pletence ramenního a paží) (Zítko, 1998).

Obrázek 34. Nácvik rychlého přechodu do stoje na rukou na přemet vpřed.

4. Zvládnout poskok ve stoji na rukou jako předpoklad účinného odrazu pro přemet.

Cvičenec provede co nejrychleji stoj na rukou, ale ještě před dosažením svislé

polohy by se měl energicky odrazit rukama a poskočit vpřed. Důležité je, aby odraz

byl z napjatých paží a tělo bylo zpevněné (Šopková et al., 2001).

Poskok na rukách při přechodu do stoje na rukou můžeme cvičit i přes čáru, kte-

rá je nakreslená na žíněnce, ze zvýšené plochy nebo na zvýšenou plochu (Zítko,

1998).

5. Nácvik přemetu s pasivním přenesením ze zvýšené plochy.

Ze stoje na zvýšené ploše (vysoké asi 30cm) cvičenec provede dohmatem

na konec zvýšené plochy stoj na rukou a z něj přemet s dopomocí. Pohyb musí být

zcela pasivní, cvičenec se nechá „pronést“ pohybem. Paže jsou při doskoku ve vzpa-

žení a hlava v mírném záklonu. Nohy by měly být při dopadu u sebe. Dopomoc se

provádí bližší rukou pod lopatkami a vzdálenější pod bedra cvičence. Tělo by mělo

být zpevněné a mírně prohnuté v průběhu celého pasivního přenášení (Šopková et al.,

2001).

Při nácviku přemetu vpřed ze zvýšené plochy můžeme také dopomáhat tak,

že si klekneme před zvýšenou plochu čelem ke cvičenci. Cvičenec provede stoj

55

na rukou a my ho přes své rameno uchopením za boky přetočíme do stoje spojného

(Obrázek 35, 36, 37 a 38).

Obrázek 35, 36, 37 a 38. Nácvik dopomoci přemetu vpřed ze zvýšené podložky.

6. Nácvik plynulého zpomaleného provedení přemetu s dopomocí ze zvýšené plochy.

Ze stoje na zvýšené ploše (vysoké asi 30cm) cvičenec provede dohmatem

na konec zvýšené plochy stoj na rukou a plynule pokračuje s dopomocí do stoje spoj-

ného. Dopomoc musí být poskytnuta včas, aby se nenarušila plynulost zpomaleného

přemetu. Zpevněné tělo a mírně zakloněná hlava je podmínkou pro správné provedení

pohybu (Šopková et al., 2001).

7. Nácvik přemetu po přemetovém poskoku ze zvýšené plochy s dopomocí.

Po přemetovém poskoku na zvýšené ploše by měly děti dohmátnout daleko

před odrazovou nohu až na konec zvýšené plochy a provést přemet s dopomocí dvou

(později stačí jednoho) cvičitelů. V letové fázi je tělo mírně prohnuté. Dopomoc je po-

skytnuta ze strany uchopením bližší paže cvičence u ramene a druhou rukou pod bed-

ra. Pozornost musíme věnovat plynulému spojení přemetového poskoku s rychlým

přechodem do stoje na rukou bez předsunutí ramen (Šopková et al., 2001).

8. Nácvik přemetu s dopomocí dohmatem na můstek.

Po přemetovém poskoku cvičenec provede přemet s dopomocí dohmatem

na konec můstku. Odrazová noha dokročí těsně před můstek, po dohmatu na konec

56

můstku napjatými pažemi následuje dynamický odraz z rukou a letová fáze přemetu.

Špičky by měly směřovat do stropu, při odrazu z paží, aby letová fáze byla co nejdelší


9. Nácvik přemetu po přemetovém poskoku s dopomocí.

Po přemetovém poskoku se cvičenec natáhne co nejdále vpřed a provede s do-

pomocí dvou (později stačí jednoho) cvičitelů přemet do stoje spatného. Po rychlém

švihovém přechodu do stoje na rukou a spojení nohou by se měl cvičenec energicky

odrazit rukama. Závěrečná poloha je po letové fázi ve vzpřímeném stoji spatném,

vzpažit zevnitř (Šopková et al., 2001).

10. Nácvik přemetu vpřed samostatně bez dopomoci.

Po přemetovém poskoku cvičenec samostatně provede přemet, pouze

s nezbytnou záchranou. Přemet by měl být ukončen ve vzpřímeném postoji s mírným

hrudním záklonem, vzpažit zevnitř. Sledujeme všechny naučené dovednosti – švih no-

hou, zpevnění těla, odraz rukama a správné zakončení (Šopková et al., 2001).

11. Uplatnit přemet v kombinaci s jinými naučenými cvičebními tvary.

Je potřeba vyhledat všechny možnosti spojení přemetového poskoku a přemetu

s dalšími cvičebními tvary. Spojení vybraných cvičebních tvarů by mělo být plynulé

a přesné (Šopková et al., 2001).

Přemet vpřed můžeme spojovat s kotoulem vpřed (saltem vpřed), s přemetem

stranou, s rondátem apod.

Dopomoc poskytujeme nejčastěji nadlehčením těla cvičence a zamezením nadměrného

pohybu ramen vpřed. Provádíme tak, že ruka bližší cvičenci jej uchopí za paži co nejblíže

deltovému svalu a druhá ruka se položí pod bedra. Tímto úchopem držíme cvičence až

do doskoku (Zítko, 1998).

K novým metodám nácviku přemetu vpřed patří například převrat přes měkký válec,

pomocí kterého děti provedeme pohybem ještě před zahájením celého nácviku prvku. Cvičen-

cům to pomůže zorientovat se v prostoru a překonat případný strach. Nácvik vypadá tak,

že ze stoje přednožného, vzpažit, cvičenec vykročí s dohmatem těsně před měkký válec

a provede stoj na rukou. Tělo má zpevněné a mírně prohnuté. S dopomocí se následně pomalu

překulí přes měkký válec (Obrázek 39). Tato metoda je osvědčená a velmi účinná i při nácvi-

ku jiných převratů. Využití výrobků jako je měkký válec nebo šikmé plochy je mnohotvárné

a pro děti lákavé (Kittnerová, 2004).

57

Obrázek 39. Nácvik přemetu vpřed přes měkký válec.

Po zvládnutí přemetu vpřed jednonož můžeme přejít na obměny tohoto prvku,

kterým je například přemet vpřed odrazem snožmo (v gymnastické hantýrce také často ozna-

čován jako flik vpřed) (Zítko, 1998).

Přemet vpřed na akrobacii je základem pro přemet vpřed přes přeskokový stůl.

Proto dbáme na bezchybném provedení.

Obrázek 40. Nácvik přemetu vpřed na přeskoku.

58

5.2 Diskuse

Byla bych ráda, kdyby se práce stala příručkou pro učitele a začínající trenéry,

kteří chtějí své děti naučit základní prvky akrobacie. Práce může posloužit jako inspirace

při výuce gymnastiky ve školní tělesné výchově, jelikož jsou zde zastoupeny nejrůznější ob-

měny a nápady ke zpestření hodiny. Překvapující při psaní bakalářské práce pro mě bylo čer-

pání ze starších materiálů. V současné literatuře se neobjevují žádné výrazné změny

v metodice nácviku. Liší se hlavně rozsáhlejším zásobníkem cviků užitečným k nácviku vý-

sledné dovednosti. Autoři tedy kladou důraz především na obměnu nácviku za účelem děti

zaujmout. V gymnastice je proces učení běh na dlouhou trať. Dítěti může trvat až několik let,

než se naučí výslednou dovednost. Proto se snažíme ke cvičení přistupovat co nejatraktivněji.

Trénink sestavený pro děti, by měl být pestrý, mnohotvárný a měl by se pravidelně obměňo-

vat. Je důležité, aby se z tréninku nestával jen každodenní stereotyp, ale aby se pro děti stal

koníčkem. Různá průpravná cvičení a využití vedlejšího nářadí jsou pro děti zpestřením,

proto využíváme například u nácviku stoje na rukou stálky. Děti tento způsob nácviku baví

a nezatěžuje tolik jejich zápěstí. Někteří autoři předpokládají, že přemet stranou vychází

z dobře osvojeného stoje na rukou, což se v praxi většinou neděje. Nemalou roli zde sehrávají

rodiče, kteří chtějí vidět, že dítě už umí nějakou výslednou dovednost, a tak se do přemetu

stranou pouští i nepřipravení cvičenci. U kotoulů vzad se v současné době rozlišuje trojí po-

stavení rukou. Způsob nácviku si určuje cvičitel sám s ohledem na to, kam s dítětem směřuje.

Postavení rukou s prsty vtočenými dovnitř, je vhodné postavení pro nácvik obtížnějších cvi-

čebních tvarů (nejen na akrobacii). Naopak pokud trenér neplánuje s cvičencem pokračovat

v elitním tréninku, postačí nácvik kotoulu vzad s postavením rukou vedle uší tak, že prsty

směřují vzad a lokty jsou blízko u sebe. Přemet vpřed má v současnosti více variant dopomo-

ci. Za velmi zajímavé považuji pronesení cvičence přes rameno (obrázek 35, 36, 37 a 38).

Asi největším „pomocníkem“ při nácviku převratových tvarů je nácvik přes měkký válec,

pomocí kterého děti překonávají strach. Vyvíjet nové prostředky pro průpravu je také v zájmu

firem, které z nich mají zisk. V průběhu školení trenérů II. a III. třídy ve sportovní gymnastice

mužů a žen bylo představeno využití vedlejšího nářadí (žebřiny, stálky, apod.), netradičního

náčiní (molitany, cvičky) a názorné nákresy křídou, respektive magnéziem ke gymnastickému

nácviku jednotlivých cvičebních tvarů. Já osobně spatřuji zásadní rozdíl v metodice nácviku

v tom, že se nyní snažíme o co nejzáživnější formu tréninku pro děti.

59

6 ZÁVĚRY

V bakalářské práci se snažím uceleně zpracovat, utřídit a kriticky analyzovat přehled

poznatků z dostupných literatur v oblasti akrobacie. Díky využití těchto poznatků v praxi se

mi podařilo splnit i dílčí cíle bakalářské práce. Pomocí fotodokumentace postupného nácviku

základních cvičebních tvarů na akrobacii čtenářům ujasňuji, jak má nácvik těchto prvků vy-

padat. Mým dalším cílem bylo i zúčastnit se školení trenérů II. a III. třídy ve sportovní gym-

nastice mužů a žen, které se konalo v březnu 2014. Tento cíl se mi podařilo splnit, kurz jsem

úspěšně absolvovala a odnesla si z něj mnoho nových poznatků, které jsem dále interpretovala

v bakalářské práci. Nepodařilo se mi nalézt mnoho rozdílů v nácviku akrobatických prvků,

které se praktikovaly v minulosti a které jsou používány nyní. Předpokládám, že je to dáno

tím, že „staré“ metody jsou vhodné a proto není potřeba vytvářet nové.

Cíle bych proto hodnotila jako částečné splněné. Absolvovala jsem školení, které je su-

mářem toho nejaktuálnějšího od těch nejlepších odborníků (Dr. Buben – garant sportovní

gymnastiky (SG) na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci (FTK UP),

Mgr. Chrudimský – garant SG na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy

v Praze, Miloslav Musil – trenér české reprezentace ve SG) v dnešní době v České republice.

Věřím také, že jsem využila dostatečné množství dostupné primární literatury z fondů FTK,

z databází dostupných přes FTK české i zahraniční i výukové DVD (Dr. Buben).

Přínosem je bakalářská práce především pro mě. Jak jsem již zmínila v úvodu této prá-

ce, pracuji s dětmi, jako trenérka a ráda bych svou práci vykonávala lépe a efektivněji. Infor-

mace, které jsem se dozvěděla buď z dostupných literatur, školení trenérů nebo po konzulta-

cích s odborníky, jsou pro mě obohacující. Využila jsem je ve svých hodinách a byla jsem

mile překvapena, jak jsou účinné. Byla bych ráda, kdyby má práce posloužila i jako příručka

pro učitele základních a středních škol nebo pro studenty vysokých škol s tělovýchovným

zaměřením, kteří chtějí sebe nebo své svěřence naučit základní akrobatické prvky.

Metody nácviku obsažených v bakalářské práci nejsou zdaleka všechny. Záleží na krea-

tivitě a odbornosti každého cvičitele a dispozicích cvičence pro nejrůznější obměny těchto

nácviků.

Ráda bych bakalářskou práci doplnila výzkumem nebo ji obohatila o další akrobatické

tvary. Tentokrát bych se zaměřila na akrobatické cviky s letovou fází. Tento cíl si pokládám

pro svoji budoucí diplomovou práci.

60

7 SOUHRN

Bakalářská práce se zabývá metodikou vybraných cvičebních tvarů na akrobacii.

V úvodu se zamýšlím nad akrobacií v nejširším slova smyslu a seznamuji čtenáře

s významem sportovní gymnastiky. V následující části práce se zabývám vysvětlením pojmu

gymnastika, dělením gymnastiky, historií a hodnocením sportovní gymnastiky. Do přehledu

poznatků jsem zahrnula i teoretické základy gymnastických aktivit, pohybové učení

v gymnastice nebo fyziologii a anatomii sportovní gymnastiky, protože s tématem úzce souvi-

sí a každý, kdo chce učit své svěřence správně a bezpečně, by je měl znát. V neposlední řadě

v přehledu poznatků detailně popisuji akrobacii. Vysvětluji rozdíl mezi akrobacií a prostnými

a kladu důraz na akrobatickou přípravu, která je nezbytná pro nácvik i těch nejjednodušších

akrobatických tvarů.

Ve výsledkové části práce seznamuji čtenáře s jednotlivými cvičebními tvary na akro-

bacii. Snažím se uceleně zpracovat a popsat metody nácviku tak, aby nácvik jednotlivých bo-

dů byl zřejmý a postupný. Metody nácviku mají sloužit jako inspirace pro výuku vybraných

cvičebních tvarů na akrobacii, nebo pro zpestření jejích nácviku. Pro názornost doplňuji jed-

notlivé body nácviku vybraných cvičebních tvarů na akrobacii o fotodokumentaci a nákresy.

61

8 SUMMARY

The thesis deals with the methodology of selected acrobatic elements. In the introducti-

on, I am intending to cover the artistic gymnastics in the broadest sense of the term and I am

familiarising the reader with the importance of the sport of gymnastics. In the following part

of the work I am dealing with the explanation of the concept of gymnastics, history, division,

rules and the evaluation in artistic gymnastic. In the overview of knowledge I am including

both theoretical foundations of gymnastic activities, motor learning in gymnastics or physio-

logy and anatomy of the sports of gymnastics, because the topic is closely related and anyone

who wants to learn their wards properly and safely should know these. Last but not least is the

overview of findings, describing acrobatics in detail. I am explaining the difference between

the acrobatics and floor and I put emphasis on acrobatic preparation, which is necessary for

the training of even the simplest acrobatic shapes.

In the result part of the work I introduce reader to each exercise on acrobatics. I'm try-

ing to seamlessly process and describe the methods of training so that the practice of indivi-

dual points is obvious and gradual. Methods of training are to serve as an inspiration for the

teaching of the selected exercise shapes on acrobatics or for the diversification of its training.

For illustration, I am adding photos and drawings to individual points of methodology of se-

lected elements on the acrobatics.

62

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Anonymous. (2009). Historie sportovní gymnastiky. Retrieved 26. 2. 2014 from the World

Wide Web: http://www.gymnet.cz/sport.php

Anonymous. (2009). Hodnocení sestav. Retrieved 28. 2. 2014 from the World Wide Web:

http://www.gymnet.cz/sport.php

Anonymous. (2013). Co je ČUS? Retrieved 4. 4. 2014 from the World Wide Web:

http://www.cuscz.cz/o-nas/co-je-cus.html

Appelt, K., & Libra, M. (1987). Gymnastické názvosloví II. Názvosloví cvičení akrobatických

a cvičení na nářadí. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Bartoš, J., Kovářová, S., & Trapl, M. (1995). Osobnosti Českých dějin. Olomouc: Alda.

Bížová, T. (2007). Krok za krokem gymnastikou (kotoul vpřed). Retrieved 19. 3. 2014 from

the World Wide Web: http://clanky.rvp.cz/clanek/k/P/1094/krok-za-krokem-gymnastikou-

kotoul-vp%C5%99ed.html

Bradshaw, E. J. (2010). Performance and health concepts in artistic gymnastics. International

Symposium On Biomechanics in Sports, 28, 51-55.

Buben, J. (producent). (2013). Sportovní gymnastika (akrobacie) [DVD]. Olomouc:

Univerzita Palackého.

Buben, J. (2014, March). Sportovní trénink. Příspěvek na českém symposiu „Školení trenérů

II. a III. třídy ve sportovní gymnastice mužů a žen“, Prostějov, Česká republika.

Caha. (2012). Povinné prvky kategorií fitness – pravidla 2012. Retrieved 12. 3. 2014 from the

World Wide Web: http://www.aktin.cz/clanek/1500-povinne-prvky-kategorii-fitness-

pravidla-2012

Česká gymnastická federace. (2006). Olympijský šplh. Retrieved 10. 3. 2014 from the World

Wide Web: http://gymfed.cz/page/3410.olympijsky-splh

Česká gymnastická federace. (2013). Aktualizace pravidel FIG sportovní gymnastiky žen.

Retrieved 2. 2. 2014 from the World Wide Web:

http://gymnastika.cstv.cz/article/8734.aktualizace-mezinarodnich-pravidel-sportovni-

gymnastiky-zen/

Dvořáková, H. (2009). Pohybové činnosti pro předškolní vzdělávání (Rev. ed). Praha:

Dr. Josef Raabe, s. r. o.

Gajdoš, A., Provazníková, M., & Banjak, S. (2012). 150 years of The Sokol gymnastics in

Czechoslovakia, Czech and Slovak Republic. Science Of Gymnastics Journal, 4(2), 5-26.



http://www.cuscz.cz/o-nas/co-je-cus.html

http://www.aktin.cz/clanek/1500-povinne-prvky-kategorii-fitness-pravidla-2012

http://www.aktin.cz/clanek/1500-povinne-prvky-kategorii-fitness-pravidla-2012

http://gymfed.cz/page/3410.olympijsky-splh

http://gymnastika.cstv.cz/article/8734.aktualizace-mezinarodnich-pravidel-sportovni-%20gymnastiky-zen/

http://gymnastika.cstv.cz/article/8734.aktualizace-mezinarodnich-pravidel-sportovni-%20gymnastiky-zen/

63

Hughes, J. (1999). Velká obrázková všeobecná encyklopedie (Benda, P., Drápalík, V. (Eds.),

Trans.). Praha: Svojtka & Co. (Original work published 1999).

Choutka, M. (2012). Proces osvojování sportovních dovedností. In J. Dovalil et al. (Eds.),

Výkon a trénink ve sportu (pp. 174-175). Praha: Olympia.

Choutka, M. (2012). Sportovní trénink jako proces motorického učení. In J. Dovalil et al.

(Eds.), Výkon a trénink ve sportu (pp. 73-75). Praha: Olympia.

Janoušek, V., Pohnertová, Z., Šťastná, D., & Zámostná, A. (1971). Sportovní gymnastika

dívek. Praha: Olympia.

Jansa, P., Kocourek, J., & Kovář, K. (2009). Základy pedagogiky sportu. In P. Jansa

& J. Dovalil et al. (Eds.), Sportovní příprava (pp. 38-71). Praha: Q-art.

Kirialanis, P., Malliou, P., Beneka, A., & Giannakopoulos, K. (2003). Occurrence of acute

lower limb injuries in artistic gymnasts in relation to event and exercise phase. British

Journal of Sports Medicine, 37(2), 137-139.

Kittnerová, G. (2004). Šikmé plochy, válce, schůdky, kvádry [Metodická příloha č. 29].

Pohyb je život, 4, 1-9.

Kos, B. (1990). Gymnastické systémy. Historický vývoj a charakteristika. Praha: Univerzita

Karlova.

Kotlán, I., Kalabis, R., Kaštan, M., Kotlán, P., Kotlánová, E., Kuchařová, I., Petr, P., Petrová,

M., Pchálková, L., Skalková, J., Šmahaj, J., & Vittová, K. (2011). Základy společenských

věd I. shrnutí okruhů. Brno: SOKRATES.

Krištofič, J., Kubička, J., Novotná, V., Panská, Š., Skopová, M., & Svatoň, V. (2003).

Gymnastika. Praha: Univerzita Karlova.

Krištofič, J., Kubička, J., Novotná, V., Panská Š., Skopová, M., Svatoň, V., Šimůnková, I.,

Chrudimský, J., & Kolbová, K. (2009). Gymnastika (2nd ed.). Praha: Univerzita Karlova.

Máček, M., & Máčková, J. (1997). Fyziologie tělesných cvičení. Brno: Masarykova

univerzita.

Petráčková, V., & Kraus, J. (Eds.). (1995). Akademický slovník cizích slov A-K. Praha: Aca-

demia.

Schmidt, R. A. (1991). Motor learning and performance. From principles to practice. Los

Angeles: Human Kinetics Books.

Svatoň, V., Zámostná, A., Zítko, M., Vlasáková, N., Procházková, J., & Mazurovová, Z.

(1997). Gymnastika, Akrobacie a cvičení na nářadí. Praha: Svoboda.

Šopková, J., Formánková, S., & Frömel, K. (2001). Programované učební postupy

v akrobacii (2nd ed.). Olomouc: Univerzita Palackého.

64

Tyrš, M. (1926). Základové tělocviku. Praha: Matice Sokola Pražského.

Valenta, A. (2008). Aleš Valenta. Retrieved 20. 4. 2014 from the World Wide Web:

http://www.alesvalenta.cz/?menu=22

Zítko, M. (1998). Akrobacie. Praha: Česká asociace Sport pro všechny.

.

http://www.alesvalenta.cz/?menu=22

65

10 PŘÍLOHY

Příloha 1. Informovaný souhlas

Informovaný souhlas

Vážená paní, vážený pane, jmenuji se Jana Truksová a jsem studentkou 3. ročníku

prezenčního studia tělesné výchovy a geografie na Fakultě tělesné kultury Univerzity Palac-

kého v Olomouci.

Obracím se na Vás s žádostí o poskytnutí souhlasu s vytvořením fotodokumentace Va-

ší dcery jako figurantky, pro potřebu mé bakalářské práce. Cílem práce je popsat metody ná-

cviků nejzákladnějších cvičebních tvarů na akrobacii (tj. kotoul vpřed, kotoul vzad, stoj

na rukou, přemet stranou apod.). Fotodokumentace bude pořízena v průběhu měsíce března

v tělocvičně na Hynaisově 9 v Olomouci. Pokud souhlasíte, připojte svůj podpis, kterým vy-

slovujete souhlas s níže uvedeným prohlášením.

Prohlášení

Prohlašuji, že souhlasím s účastí mé dcery na pořízení fotodokumentace pro účely ba-

kalářské práce autorky, která mi předem předala veškeré informace. Měl/a jsem možnost do-

tázat se autorky na potřebné informace a vše si řádně zvážit.

Tento informovaný souhlas je vyhotoven ve dvou stejnopisech, každý s platností ori-

ginálu, z nichž jeden obdrží zákonný zástupce a druhý autorka práce.

Jméno a příjmení autorky práce:……………………………………………………………………….

Podpis: ……………………………………………….

V………………………….. dne: …………………….

Jméno a příjmení dcery……………………………………………………………………………….

Datum narození: ……………………………………..

Jméno a příjmení zákonného zástupce: ………………………………………………………………

Podpis: ……………………………………………….

V ………………………. dne: ………………………

Date post:	20-Jan-2020
Category:	Documents
Upload:	others
View:	0 times
Download:	0 times

Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta tělesné kultury · 2014-05-22 · 8 1 ÚVOD Téma...

Documents