UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Pedagogická fakulta

Katedra hudební výchovy

TEREZIE ODSTRČILOVÁ

III. ročník – prezenční studium

Obor: hudební výchova – český jazyk

KYTARA A MANDOLÍNA – SÓLOVĚ I V SOUBORECH

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Květuše Raueová-Fridrichová

OLOMOUC 2010

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a pouţila jsem jen

uvedených pramenů a literatury.

V Olomouci dne 15. dubna 2010

...............................................

Terezie Odstrčilová

Poděkování

Děkuji Mgr. Květuši Raueové-Fridrichové za odborné vedení bakalářské závěrečné

práce, dále Mgr. Zdeňce Fridrichové za rozhovor, ze kterého jsem získala informace

o mandolíně a paní učitelce Jolaně Paličkové za poskytnutí materiálů o kytaře.

OBSAH

Úvod ...................................................................................................................................... 6

1 KYTARA ...................................................................................................................... 7

1.1 Název ..................................................................................................................... 7

1.2 Historie a předchůdce ............................................................................................ 7

1.3 Typy kytar .............................................................................................................. 8

1.4 Popis nástroje ......................................................................................................... 9 1.4.1 Hlavice nástroje ......................................................................................................................... 9 1.4.2 Krk nástroje ................................................................................................................................ 9 1.4.3 Vrchní rezonanční deska .......................................................................................................... 10 1.4.4 Spodní rezonanční deska .......................................................................................................... 10 1.4.5 Luby ......................................................................................................................................... 10 1.4.6 Kobylka .................................................................................................................................... 11 1.4.7 Struny ....................................................................................................................................... 11 1.4.8 Drţení nástroje ......................................................................................................................... 11 1.4.9 Ladění ...................................................................................................................................... 12

1.5 Technika hry ........................................................................................................ 12 1.5.1 Úhozy pravé ruky ..................................................................................................................... 13 1.5.2 Nehty ........................................................................................................................................ 13

1.6 Dělení kytarové literatury .................................................................................... 13 1.6.1 Podle stylů ................................................................................................................................ 14 1.6.2 Podle původu ........................................................................................................................... 14 1.6.3 Podle charakteru pouţití ........................................................................................................... 14

1.7 Kytarové školy - výběr ........................................................................................ 14

1.8 Výběr nejznámějších skladatelů a interpretů kytarové hry .................................. 15 1.8.1 Světoví skladatelé a interpreti .................................................................................................. 15 1.8.2 Čeští skladatelé a interpreti ...................................................................................................... 18

1.9 Kytarové soubory ................................................................................................. 19

1.10 Kytarové festivaly v České republice .................................................................. 20

2 MANDOLÍNA ............................................................................................................ 21

2.1 Název ................................................................................................................... 21

2.2 Historie ................................................................................................................. 21

2.3 Druhy mandolín ................................................................................................... 22 2.3.1 Dělení v 19. století ................................................................................................................... 22 2.3.2 Dnešní dělení ........................................................................................................................... 22 2.3.3 Pro účely orchestru máme více typů mandolín ........................................................................ 22

2.4 Popis nástroje ....................................................................................................... 22 2.4.1 Hlavice nástroje ....................................................................................................................... 23 2.4.2 Krk nástroje .............................................................................................................................. 23 2.4.3 Vrchní rezonanční deska .......................................................................................................... 23 2.4.4 Spodní rezonanční deska .......................................................................................................... 23 2.4.5 Kobylka a struník ..................................................................................................................... 24 2.4.6 Struny ....................................................................................................................................... 24

2.5 Drţení nástroje ..................................................................................................... 24

2.6 Ladění .................................................................................................................. 24

2.7 Technika hry ........................................................................................................ 25 2.7.1 Plektrum ................................................................................................................................... 25

2.8 Hudební literatura ................................................................................................ 26

2.9 Mandolínové školy - výběr .................................................................................. 26

2.10 Hráči a skladatelé ................................................................................................. 27

2.11 Nejznámější interpreti bluegrassové mandlíny .................................................... 29

2.12 Klasický mandolínový soubor ............................................................................. 32

2.13 Bluegrassové dílny ............................................................................................... 33

2.14 Zajímavost ........................................................................................................... 33

3 Výrobci – nástrojáři ................................................................................................... 34

3.1 Antonio Stradivari (1644–1737) .......................................................................... 34

3.2 Luby u Chebu ....................................................................................................... 34

3.3 Firma Martin ........................................................................................................ 35

Závěr ................................................................................................................................... 36

Seznam použité literatury ................................................................................................. 37

Anotace bakalářské práce ................................................................................................. 41

Seznam příloh ..................................................................................................................... 42

Přílohy ................................................................................................................................. 43

- 6 -

Úvod

Pro svoji závěrečnou bakalářskou práci jsem si vybrala téma kytara a mandolína.

Toto téma vychází z mého dlouholetého zájmu o kytaru. Na tento nástroj jsem hrála

na Základní umělecké škole Zábřeh devět let a nyní jej studuji na Konzervatoři

Evangelické Akademie v Olomouci, ve třídě pana profesora Martina Maliny. Kromě toho

jsem měla moţnost kytaru učit a myslím, ţe mi to velmi rozšířilo obzory a ukázalo

moţnosti tohoto nástroje.

Mým cílem v této práci je podat základní a hlavně ucelené informace o historii

kytary i technice hry a především seznámit s vynikajícími interprety – ať uţ sólovými hráči

nebo soubory.

Jako kontrast k velmi rozšířené a oblíbené kytaře jsem zvolila téma mandolína.

S mandolínou se nelze setkat v České republice tak často jako s kytarou, coţ je myslím

škoda, a proto se snaţím v této práci podat základní informace o nástroji a jeho

interpretech. V českém prostředí není mandolína tak známá jako kytara, o čemţ svědčí

i výuka na uměleckých školách, která je nabízena jen v několika městech.

Kytara a mandolína jsou sice vzájemně docela vzdálené nástroje, ale přece jen se

spolu setkávají například v bluegrassových, folkových nebo country kapelách a klasických

souborech. Nyní se tyto dva chordofony objevují společně v mé práci.

Celá práce je dělena do dvou velkých kapitol – kytara a mandolína. Ke kaţdé je

přiřazena podkapitola o historickém vývoji, nechybí druhy a popis nástroje, technika hry,

hudební literatura a nejznámější interpreti. Přidala jsem také informace o festivalech

a bluegrassových dílnách.

V závěru práce jsem uvedla známé nástrojaře, výrobce kytar a mandolín.

- 7 -

1 KYTARA

1.1 Název

Kytara – řecky chitarra, anglicky guitar, německy die Gitarre, francouzsky guitare,

rusky gitara. Název kytara pochází z arabského kitára, a to zase z řeckého kithara (řecké

kithara vzniklo z chaldejského kethar).1

1.2 Historie a předchůdce

Kytara je nástroj drnkací s hmatníkem.

Nástroje podobné kytaře jsou známé z vyobrazení starých přes 6000 let. Předchůdce

kytary je loutna. Ta pochází původně z Orientu. Vznikla pravděpodobně v Mezopotámii

někdy kolem roku 2000 př. n. l. Odtud se potom šířila na východ do Indie a Číny. Postupně

také do Řecka a Říma a severní Afriky. Do Evropy se dostala díky Arabům v 8. století n. l.

Ze Španělska se rozšířila do Itálie, Francie, Německa a dál do ostatních zemí Evropy.

Na počátku středověku byla loutna velmi oblíbená a všeobecně známá. Slouţila

k sólové hře i k doprovodům. Jako notace slouţily tabulatury2. Zaujímala podobné

postavení jako v dnešní době klavír. Její největší rozkvět byl v 15. aţ 17. století.

Od poloviny 18. století o ni klesá zájem a na výsluní přichází modernější kytara. Kytara se

od loutny liší pouze tvarem korpusu a laděním.

Notový zápis pro loutnu se nazývá tabulatura. Je to notační systém, kde stačí jediný

znak a loutnista ví, na které struně a u kterého praţce hrát. V tabulaturách se píše pro

kytaru do současnosti, přetrvala tedy více jak 300 let.3

Na rozdíl od loutny se však kytara do ostatní Evropy nerozšířila tak rychle, ale

zůstala ve Španělsku (od 8. - 9. století), kde se stala národním nástrojem. V 16. století se

kytara dostává do Francie a Itálie. Aţ v 18. století přichází do Německa. V této době je

opatřena pouze pěti strunami.4 V 16. – 17. století měla kytara nádherně zdobený korpus a

v rezonančním otvoru byla vsazena růţice. Krk býval vykládán různými vzory. Mnohdy to

byly spíše předměty na okrasu neţ k provozování hudby.5

1 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 2 tabulatury viz dále a příloha č. 5 3 VÁŇA, Ferdinand. Notační principy loutnových památek v českých zemích. Praha: SPN, 1978. 4 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 5 srov. BACON, Tony. Všechno o kytarách. Praha: Svojtka a Vašut, 1996.

- 8 -

Na rozšíření kytary má prý zásluhu dvorní nástrojař Jakub August Otto z Výmaru.

Kněţna Amálie přivezla první kytaru do Itálie z Výmaru a podle ní potom Otto začal

vyrábět další kusy do všech větších měst (Dráţďan, Lipska, Berlína). Obliba nástroje rostla

a kytara se začala vyrábět v továrnách ve velkém. Otto se také zaslouţil o zavedení šesté

struny. Ke strunám A, d, g, h, e¹ přibyla nejhlubší E.

V 18. století byla převáţně určena k doprovodům písní při zpěvu, ale také vnikla

do komorní hudby a stala se důleţitým domácím nástrojem. V 19. století nástrojař Antonio

de Torres (1817–1892)6 přispěl k vývoj kytary do takové podoby jakou známe dnes. Přidal

šestou strunu a korpus je větší neţ dříve. Koncem 17. století byl vynalezen kladívkový

klavír, který kytaru zastínil a stal se velmi populárním. Její opětovné objevení přichází aţ

ve 20. století. Ovšem ve Španělsku byla kytara vţdy národním nástrojem a ţádný úpadek

nezaznamenala. Pouţívala se jak v hudbě lidové, tak i umělé.7

Ve 20. století je kytara oblíbená u mladých lidí díky snadné hře akordů a tudíţ

vhodná k doprovodu písní. O prosazení kytary jako nástroje sólového, koncertního se

zaslouţil Andrés Segovia8.

Kytara je pozoruhodná tím, kolik harmonických, melodických a rytmických

moţností skrývá. Nabízí nám harmonickou škálu tří oktáv a polyfonii, která je omezena jen

schopnostmi kytaristy. Aţ do roku 1985 byla kytara nejprodávanějším nástrojem

ve Spojených státech.9

1.3 Typy kytar

- Klasická španělská – v této práci se jí budu zabývat.

- Jumbo – akustická s uţším hmatníkem a větším korpusem.

- Elektroakustická – duté tělo s nízkými luby. Bez elektrického zesílení zní slabě.

- Elektrická (= fošna) – nemá duté tělo. Musí mít elektrické zesílení.

- Basová – má čtyři kovové struny (výjimečně i pět), delší krk, který je někdy

bezpraţcový. Musí být vţdy elektricky zesílena.10

6 srov. BACON, Tony. Všechno o kytarách. Praha: Svojtka a Vašut, 1996. 7 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 8 Andrés Segovia – viz dále. 9 srov. BACON, Tony. Všechno o kytarách. Praha: Svojtka a Vašut, 1996. 10 srov. BAREK, Stanislav. Kytara. Praha: Svojtka a co, 2003.

- 9 -

Kytara se stala velmi univerzálním nástrojem do řady hudebních stylů. Lze si bez ní jen

těţko představit rock, blues, jazz, pop, folk, heavy metal, reggae, country či punk. Ani

klavír nemá uplatnění v tak rozličné škále stylů a forem.11

Tyto styly se nám samozřejmě míchají i s klasickou hudbou. Například na konci

sedmdesátých let klasický kytarista John Williams zaloţil hudební skupinu Sky, se kterou

hrál v moderním zpracování klasické skladby.12

Moderní bluesrockový kytarista Eric Clapton vystupoval s velkým úspěchem

na koncertě pro elektrickou kytaru a orchestr, který pro něj v roce 1989 zkomponoval

Michael Kamen.13

1.4 Popis nástroje

Jednotlivé části kytary: hlavice, na ní ladící mechanika, krk s hmatníkem, malý

praţec a 19 kovových praţců, vrchní a spodní rezonanční deska s vnitřním ţebrováním,

zvukový otvor, luby, kobylka a šest strun.14

1.4.1 Hlavice nástroje

Na hlavici nástroje je umístěna ladicí mechanika. Po své délce má dvě oválná okna,

která jsou z boku provrtána třemi otvory pro umístění válečků ladicí mechaniky, ve které je

šest ladicích křidélek, z kaţdého boku tři.

Tvar hlavice a její propracování není nijak pevně stanoveno, naopak podle hlavice

lze identifikovat nástrojaře a nebo dobu vzniku nástroje.15

1.4.2 Krk nástroje

Krk nástroje je vyroben z jednoho kusu tvrdého dřeva, nejčastěji mahagonu. Tvrdé

musí být proto, ţe krk je vystaven velkému pnutí strun. Tvar krku v příčném průřezu je

čočkovitý nebo se podobá v průřezu písmenu u. Tvar, síla a šířka krku mají vliv

na techniku hry a samozřejmě i na zvuk.16

11 srov. SOMERVILL, Louisa a spol. Učíme se hrát na kytaru.Praha: Svojtka a co, 2000. 12 srov. BAREK, Stanislav. Kytara. Praha: Svojtka a co, 2003. 13 srov. BACON, Tony. Všechno o kytarách. Praha: Svojtka a Vašut, 1996. 14 obrázek viz příloha č.1 15 srov. KÖHLER, Jiří. Umění kytarové hry. Praha: Panton, 1984. 16 viz tamtéţ

- 10 -

Na krku je přiklíţen hmatník17

z jednoho kusu velmi tvrdého dřeva o síle 6 – 7 mm.

Do hmatníku je zapuštěno 19 kovových praţců. Praţce oddělují jednotlivá políčka

po půltónech. Hmatník bývá často označen malými znaménky pro lepší orientaci hráče.

Tato znaménka jsou v místech nejsilnějších přirozených flaţoletů, tj. ve 12., 9., 7. a 5.

políčku.

První praţec se nazývá malý praţec. Je vyroben z velmi tvrdého materiálu,

ze slonové kosti nebo z exotických dřev. V dnešní době se také pouţívá umělá hmota

(polymetal-metalacrylen). Funkce malého praţce je velmi důleţitá. Vymezuje výšku

dohmatu všech strun a také jejich rozpětí mezi sebou. Na povrchu je opatřen zářezy, které

svou hloubkou a průměrem odpovídají jednotlivým strunám.18

1.4.3 Vrchní rezonanční deska

Bývá vyrobena nejčastěji z rovného smrkového dřeva. Její tloušťka závisí na jakosti

materiálu. Čím tvrdší materiál je pouţit, tím slabší můţe být deska. Rozměry se pohybují

od 1,7 mm do 2,8 mm. Deska je sklíţena ze dvou sesterských polovic, které jsou naprosto

shodné tvarem i kresbou let.

Na rubu desky je naklíţeno ţebrování, které se paprskovitě rozbíhá od středu

zvukového otvoru do prostoru nejširší části desky. Obvykle se vyskytuje pět ţeber,

nejméně tři a nejvíce devět. Pro větší pevnost má ještě dvě aţ tři příčná ţebra. Ve středu

desky se nachází zvukový otvor.19

1.4.4 Spodní rezonanční deska

Spodní rezonanční deska se vyrábí z javoru, nebo nějaké exotické dřeviny

(palisandru či mahagonu). Její šířka je závislá na druhu materiálu a je mírně klenutá. Stejně

jako vrchní deska je i spodní lepená ze dvou sesterských polovin, jejichţ letokresba má

zrcadlovou podobu. Pro větší pevnost jsou přidána také tři aţ čtyři příčná ţebra.

Obě desky opisují tvar široké osmičky.20

1.4.5 Luby

Vrchní a spodní deska je spojena postraními stěnami, které se nazývají luby.

Vyrobeny jsou ze stejného materiálu jako deska spodní, mají také stejnou šířku a skládají

17 obrázek viz příloha č.2 18 srov. KÖHLER, Jiří. Umění kytarové hry. Praha: Panton, 1984. 19 viz tamtéţ 20 viz tamtéţ

- 11 -

se ze dvou polovin. Po obvodu je naklíţeno olubení, kterým se všechny desky spojí

dohromady a vznikne tak tělo nástroje, neboli ozvučná skříň.21

1.4.6 Kobylka

Kobylka slouţí k uchycení strun na ozvučné skříni. Je pevně spojena s vrchní

deskou. Zhotovuje se z tvrdých dřev (eben, palisandr nebo mahagon).

V její zadní části je vyvrtáno šest otvorů pro navlečení strun. Na povrchu má

proříznutou dráţku pro zalícování vyměnitelného praţce kobylky. Praţec kobylky, neboli

struník, bývá zhotoven z kosti, dnes také z umělých materiálů. Nejvýše je praţce v místě

basové struny a pozvolna klesá k melodickým strunám.22

1.4.7 Struny

Podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, rozlišujeme struny kovové a nylonové.

- Kovové – pouţívají se zejména ve folkové a bluesové hudbě, případně v jazzu nebo

rocku.

- Nylonové – určené především pro hru klasickou, ale díky plnému, sytému zvuku

jsou vhodné i pro jakýkoli jiný hudební styl.

Struny dělíme na melodické a basové. Melodické jsou vyrobeny z celistvého taţeného

materiálu a nebývají opředeny. Jádro basových strun se skládá z nylonových vláken nebo

čistého hedvábí a bývají opředeny slabým drátkem, bronzovým nebo mosazným, který

můţe být postříbřen nebo pozlacen.23

1.4.8 Držení nástroje

Na klasickou kytaru se hraje vsedě. Levá noha je postavena na pomocnou stoličku

Její výška se pohybuje od 15 cm do 20 cm, podle individuálních potřeb hráče. Stolička je

umístěna v takové vzdálenosti, aby dolní polovina levé nohy směřovala kolmo k zemi

a horní polovina mírně stoupala.

Stabilita nástroje je zajištěna čtyřmi opěrnými body. Prvním opěrným bodem je

zúţená část korpusu, která leţí na levé noze. Druhým opěrným bodem je hrana zadní desky

a lubu z boku nástroje, který se opírá o vnitřní stranu pravé nohy. Třetím opěrným bodem

je hrana zadní ozvučné desky a lubu horní části nástroje, který se opírá o horní polovinu

hráčova těla. Čtvrtým opěrným bodem je hrana přední ozvučné desky a lubu horní části

21 srov. KÖHLER, Jiří. Umění kytarové hry. Praha: Panton, 1984. 22 viz tamtéţ 23 viz tamtéţ

- 12 -

nástroje v místě, kde je nejširší část korpusu, se svým předloktím opírá pravá ruka a vlastní

vahou nástroj přidrţuje.24

Kytarová stolička bývá nahrazována podpěrkou. Podpěrka má trojúhelníkový tvar

v různých velikostech podle výrobce. Je opatřena přísavkami, kterými se připevní ve

spodní části lubu pod hmatníkem. Tím se kytara zvýší do poţadované polohy stejně jako

bychom měli nohu na stoličce. Výhodou ale je to, ţe v této poloze jsou naprosto rovná

záda a netrpí páteř.

Na našich základních uměleckých školách jsou zatím běţné pouze stoličky,

s podpěrkami se setkáme spíše na konzervatořích a nebo u profesionálních hráčů.25

1.4.9 Ladění

Ladění kytary je temperované, dáno vzdáleností kovových praţců. Notace kytary je

v houslovém klíči. Zvuk nástroje je proti notovému zápisu o oktávu niţší. Vzájemný

poměr dvou sousedních strun naladěné kytary je v intervalu čisté kvarty kromě strun g, h ,

které jsou laděny v intervalu velké tercie. Tomuto ladění se říká dvartoterciové.26

Kapodastr

Kapodastr je posuvný praţec. Pouţívá se, kdyţ potřebujeme zvýšit ladění všech strun

o stejný interval. Pomocí péra nebo šroubu se přichytí na hmatníku v ţádané poloze přesně

před kovový praţec. Připevněním kapodastru u prvního praţce se zvýší ladění o půl tónu

atd.27

1.5 Technika hry28

Prsty29

Označení prstů pravé ruky – písmeny (názvy ze španělštiny):

p – pulgar – palec

i – indice – ukazovák

m – medio – prostředník

a – anular – prsteník

24 srov. tamtéţ a JIRMAL, Jiří. Základy kytarové techniky. Praha: Panton, 1985. 25 osobní zkušenost, viz příloha č. 6 (Štěpán Rak hraje s podpěrkou) 26 srov. KÖHLER, Jiří. Umění kytarové hry. Praha: Panton, 1984. 27 viz tamtéţ 28 Poloha pravé a levé ruky při hře viz příloha č. 3 a č.4. 29 srov. JIRMAL, Jiří. Základy kytarové techniky. Praha: Panton, 1985.

- 13 -

Označení prstů levé ruky – číslicemi:

1 – ukazovák

2 – prostředník

3 – prsteník

4 – malík

1.5.1 Úhozy pravé ruky

- apoyando – dopadem (prst pravé ruky volně dopadne na sousední strunu)

- tirando – bez dopadu, volný úhoz (prst pravé ruky přejede strunu ve směru do dlaně

a sousední struny se nedotkne)

1.5.2 Nehty

Na pravé ruce jsou nehty velmi důleţité, na levé ruce je má hráč ostříhané. Nehty

na pravé ruce umoţňují přesnou a zcela zřetelnou techniku, jasný a zvučný tón a tvorbu

dynamického napětí. Příliš dlouhé nebo naopak moc krátké nehty jsou nevhodné. Délka

však závisí na individuální kvalitě, růstu a uloţení nehtů. Základní orientace v délce –

otočíme ruku dlaní k sobě, prsty dáme do výšky očí, nehty by měly přesahovat asi o jeden

milimetr.

Zvuková čistota a tónová kvalita závisí na dokonalé hladkosti. Nikdy nepouţíváme

nůţky nebo hrubý pilník. K úpravě je vhodný jemný pilník a na dohlazení nejjemnější

brusný papír. K dosaţení výborných výsledků je potřeba pravidelná a pečlivá péče.30

Špatná odolnost nehtů vůči námaze, která je na ně při hře kladena, můţe být

způsobena nedostatkem vitamínu A, vápníku a fosforu. Projevuje se to loupáním povrchu

nehtu, roztřepením konečku a celkovou křehkostí. Většinou bývá příčina v jednostranné

nevyváţené stravě.31

1.6 Dělení kytarové literatury

- podle stylů: hudba renesanční, barokní, klasická a hudba 20. století

- podle původu: originální, původní a transkribovaná, přepsaná z jiného nástroje

- podle charakteru pouţití: studijní a přednesová

30 srov. JIRMAL, Jiří. Základy kytarové techniky. Praha: Panton, 1985. 31 srov. KÖHLER, Jiří. Umění kytarové hry. Praha: Panton, 1984.

- 14 -

1.6.1 Podle stylů

Kaţdý hudební styl se vyznačuje charakteristickými přednesovými znaky, které je

nutné znát a zachovávat. Seznámit se s těmito znaky je moţno z literatury, nahrávek, ale

také návštěvou koncertů.

Například: Antonio Vivaldi – Koncert pro kytaru a orchestr e-moll, Koncert pro

kytaru a orchestr D dur. Johann Sebastian Bach – Koncert pro kytaru a orchestr d moll.

Další koncerty např. H. V. Lobos, L. Brouwer, M. C. Tedesco nebo J. Rodrigo.32

1.6.2 Podle původu

Do období klasicismu máme zachovanou literaturu v tabulaturách, která byla

určena převáţně pro loutnu a je nutno přepisovat ji do dnešní notace (transkribovat).

Nejvíce materiálu pro sólovou kytaru pochází z období klasicismu.

Z renesance a baroka přepisoval Emilio Pujol. U nás například Jiří Tichota nebo

Jaroslav Pohanka.

1.6.3 Podle charakteru použití

Studijní literatura neboli etudy se dělí na prvkové a koncertní. Prvkové řeší nějaký

problém technického rázu (druh úhozu, barré hmaty, výměnu poloh, flaţolety, tremola...).

Většinou nemají ţádnou hudební hloubku. Koncertní etudy, které hudební hloubku mají,

jsou vhodné i k přednesu na pódiu. Jsou to například etudy F. Carulliho, M. Gulianiho,

M. Carcasiho, F. Sora.

Pro přednesovou literaturu je důleţité mít zvládnutou techniku, aby se hráč mohl

zaměřit na dynamiku, harmonické cítění, změny taktů a celkový výraz a vyznění skladby.

Mezi velká přednesová díla patří suity, sonáty, variace, koncerty a delší jednověté skladby

se závaţným obsahem.33

1.7 Kytarové školy - výběr

Emma Danesová: Snadné skladby pro kytaru, Praha: Svojtka a Vašut, 1996.

- Tato škola hry na kytaru je určená především pro samouky. Kromě techniky

a samotné hry nás také seznámí s historií nástroje a některými slavnými skladbami.

32 srov. KARNETOVÁ, Helena. Hudební nástroje v souvislostech. Hradec Králové: Gaudeamus, 2008. 33 srov. KÖHLER, Jiří. Umění kytarové hry. Praha: Panton, 1984.

- 15 -

Jiří Jirmal: Škola hry na kytaru pro začátečníky, Praha: Editio Bärenreiter, 2000.

- Škola je určena pro ţáky klasické kytary na základních uměleckých školách. Začíná

s výukou hry na prázdných strunách, ale hlavně je zaměřena na stupnice (a to

i intervalové), k nim náleţící akordové kadence, technická cvičení a etudy.

Jiří Horáček: Kytara pro každého 1. – 4. díl.

– V prvním díle jsou písničky na třech melodických strunách. V rozsahu g¹ – g².

– Ve druhém díle se naučí ţáci doprovody písniček podle akordických značek.

– Ve třetím díle se seznámí s hrou na třech basových strunách.

– Ve čtvrtém díle jsou úpravy skladeb váţné hudby (např. Ludwig van Beethoven -

Óda na radost, Giuseppe Verdi – Pochod ze známé opery Aida, Carl Orff – Odi

et amo, Orlando di Lasso – Matona mia cara, Edvard Grieg – Solvejţina píseň).

Miroslav Kolba: Škola na kytaru hrou, Olomouc: Hanex, 1995.

- Škola hry na kytaru pro nejmenší. Seznámení s nástrojem, hra na prázdných

strunách, první cvičení, říkanky, úpravy lidových písní a jednoduché skladbičky.

Ctibor Süsser: Snadné skladby pro dvě kytary, Sokolov: Editio Süsser, 1998.

- Jednoduchá dua pro nejmenší s poutavými názvy jako Švihadlo, Pásovec dobře

lyţuje!, Medvěd na bruslích, Plochá noha atd.

Dalibor Kovář: Snadná kytarová dua I. díl, Písek: Andante, 1998.

- jedná se o dvojhlasé úpravy např. Johna Dowlanda, Roberta de Visée nebo Johana

Sebastiana Bacha.

1.8 Výběr nejznámějších skladatelů a interpretů kytarové hry

1.8.1 Světoví skladatelé a interpreti

John Dowland (1563–1626)

John Dowland byl anglický renesanční loutnista. V sedmnácti letech odešel

do Paříţe, kde načerpal hudební zkušenosti a vrátil se zpět do Anglie. Započal studia

na Oxfordské univerzitě a v roce 1595 publikoval svoji první knihu písní pro sólovou

loutnu. Celkem byly vydány tři díly této knihy. Později se dostal do sluţeb dánského krále

Christiana IV.

- 16 -

Dnes se skladby Johna Dowlanda hrají hojně i na kytaru, díky přepisu a úpravám

Stanislava Juřici. Ke hře je zapotřebí kapodastr34

a přeladěná struna, aby se zvuk co nejvíce

podobal loutně.35

Ferdinando Carulli (1770-1841)

Byl to výborný skladatel a pedagog. Narodil se v Neapoli. Učil se hrát

na violoncello, ke kytaře se dostal aţ později. Kytara byla v té době nedoceněným

nástrojem. Díky němu vzrostl zájem o hru. V roce 1810 vydal kytarovou školu.

Napsal na tři sta padesát skladeb pro sólovou kytaru, ale i dua, tria a koncerty

pro kytaru a malý orchestr.36

Ferdinando Sor (1778–1839)

Narodil se v Barceloně. V klášteře v Montserratu se mu dostalo hudebního

vzdělání. Naučil se hrát na housle a violoncello. Kytaře se začal věnovat aţ později a stal

se z něj kytarový virtuóz známý po celém světě.

Po smrti dcery ho začaly trápit i finanční problémy, následkem toho onemocněl

a v Paříţi zemřel. Je pochován v Montmartru.

Z jeho díla jsou velmi oblíbené variace na Mozartovo téma z Kouzelné flétny.

Sloţil také jednu operu Telemacco, která se uţ ale dnes nehraje.37

Mauro Guliani (1781–1829)

Narodil se v Itálii, ale působil ve Vídni. Díky němu se stala kytara nejoblíbenějším

nástrojem Vídně a pochvalně se o jeho umění vyjádřil i Beethoven.

Napsal přes dvě stě skladeb pro kytaru a tři koncerty pro kytaru a orchestr. Jeho

sonátu C dur proslavil ve 20. století Andrés Segovia.38

Nicolo Paganini (1782–1840)

Pocházel z Janova. Byl houslový virtuóz, koncertoval uţ od jedenácti let. Málokdo

ví, ţe se také zajímal o kytaru.

Napsal řadu skladeb pro sólovou kytaru, ale také dvanáct sonát pro housle a kytaru

a šest kvartet pro housle, violu, kytaru a violoncello.39

34 kapodastr viz kapitola o ladění. 35 srov. DOWLAND, John. The edition Guitar 10. Pardubice: H Music Publishing, 1999. 36 srov. CARULLI, Ferdinando. Edice Kytara – díl 4. Pardubice: H Music Publishing, 1996. 37 srov. SOR, Ferdinando. Edice Kytara – díl 1. Pardubice: H Music Publishing, 1994. 38 srov. GULIANI, Mauro. Edice Kytara – díl 7. Pardubice: H Music Publishing, 1996. 39 srov. PAGANINI, Nicolo. Edice Kytara – díl 6. Pardubice: H Music Publishing, 1996.

- 17 -

Matteo Carcassi (1792–1853)

Narodil se ve Florencii. Jiţ od mládí se zabýval studiem kytary. Koncertoval

po celém světě, coţ přispělo k popularizaci kytary.

Jeho dílo čítá šest opusů. Napsal třídílnou kytarovou školu (1838), mnoho etud

a šest capriccií.40

Johann Kaspar Mertz (1806–1856)

Původem sice z Bratislavy, ale záhy odešel do Vídně. Byl hráčem nejen na kytaru,

ale také flétnu, mandolínu, violoncello a citeru.

Jeho manţelka byla pianistka. Díky ní si oblíbil klavírní skladatele a to se odráţí

i v jeho tvorbě pro kytaru. Například pro sólovou kytaru upravil šest Schubertových písní.

Jeho dílo čítá přes 100 opusů.41

Francisco Tárrega (1854–1909)

Byl to kytarový virtuóz, skladatel a také pedagog. Narodil se ve Španělsku.

Studoval ve Valencii a Madridu. Celý ţivot proţil v Barceloně.

Zabýval se didaktickou prací. Poloţil základy moderní hry na kytaru. Změnil drţení

nástroje, postavení rukou a také údery prstů do strun. Jeho přínos je patrný do dneška.42

Andrés Segovia (1893–1986)

Na kytaru hrál od svých čtrnácti let aţ do své smrti. Byl výborným pedagogem

a virtuózem. Díky němu se z kytary stal koncertní nástroj rovný smyčcům a klavíru.

Z jeho pera pochází i transkripce Bacha. Například Bachova Chacona pro housle

d moll (BWV 1004).

Jeho ţivot a dílo je zachyceno na DVD: Andrés Segovia - in Portrait.43

Abel Carlevaro (1916–2001)

Byl to učitel, skladatel a virtuóz na kytaru. Narodil se v Montevideu, Uruguay. Je

zakladatelem nové techniky. Zavedl nový přístup k sezení i hraní na nástroj, vycházející

z přirozených anatomických principů. Tiskem vyšla celá řada jeho technických cvičení, jak

pro pravou, tak pro levou ruku. K dispozici jsou také DVD nebo CD nahrávky.

40 srov. CARCASSI, Matteo. Edice Kytara – díl 2. Pardubice: H Music Publishing, 1994. 41 srov. MERTZ, Johann Kaspar. The Guitar edition 12. Pardubice: H Music Publishing, 1999. 42 srov. TÁRREGA, Francicso. Edice Kytara – díl 3. Pardubice: H Music Publishing, 1996. 43 srov. BAREK, Stanislav. Kytara. Praha: Svojtka a co, 2003.

- 18 -

Jako virtuóz byl Carlevaro obdivován i Hectorem Villou Lobosem a André

Segoviou. Hrával v Evropě i v Americe, kde také pořádal kurzy pro mladé kytaristy.44

1.8.2 Čeští skladatelé a interpreti

Jiří Jirmal (1925)

Jiří Jirmal je český kytarista, skladatel a pedagog. Je profesorem na Praţské

konzervatoři, hostujícím profesorem Vysoké hudební školy v Saarbrückenu (Německo)

a členem mnoha zahraničních soutěţních porot. Vydal pět CD a nejznámější kytarovou

školu pouţívanou na uměleckých školách do dneška.

Na kytaru hrál od mládí, ale klasické hudební vzdělání získal aţ později na Státní

konzervatoři v Praze u Štěpána Urbana.45

Štěpán Urban (1913–1974)

Štěpán Urban měl nadání i výtvarné, ale nakonec zvítězila hudba. V otcově hudební

škole se učil hrát na trubku, housle, violoncello a harmoniku, na kytaru byl pouze samouk.

Po gymnáziu v Praze pokračoval ve studiu na konzervatoři v Praze. Začal psát školu pro

kytaru, transkripce starých autorů a ve 28 letech mu profesor Modr předal kytarovou třídu.

Antonín Modr byl ve své době první a jediný kytarista s absolutoriem kytary u nás.

Na konzervatoři v Praze zaloţil kytarovou třídu v roce 1928. Po roce 1945 se Urbanovi

povedlo prosadit kytaru jako hlavní obor na konzervatoři. Do té doby byla kytara pouze

jako vedlejší obor. Zahraniční studenti se jezdili učit k nám. Podle Prahy potom vznikla

na konzervatoři v Římě kytarová třída.

Z ţáků Štěpána Urbana můţeme jmenovat Milana Zelenku, Štěpána Raka nebo

Jiřího Jirmala. Urban se svými ţáky získává první místa v nejrůznějších mezinárodních

soutěţích ve hře na kytaru.46

Štěpán Rak (1945)47

Štěpán Rak je náš současný kytarový virtuóz, skladatel a profesor na Akademii

muzických umění v Praze. Vystudoval výtvarnou školu a aţ poté kytaru na Státní

konzervatoři v Praze u Štěpána Urbana.

44 více: http://en.wikipedia.org/wiki/Carlevaro 45 více: http://www.jirmal.com/index.php?lang=1&page=zivotopis-jiriho-jirmala. 46 srov. RAK, Štěpán. URBANOVÁ, Jaroslava. Kytara má láska. Praha: Eminent, 2003. 47 Obrázek Štěpán Rak viz příloha č.6.

- 19 -

Ve Finsku spoluzakládal kytarovou školu a po návratu domů zaloţil v roce 1982

obor kytara na Akademii muzických umění v Praze. Při svém koncertování projel zhruba

70 zemí světa. Vydal šest CD.48

Jeho dílo obsahuje sonáty, komorní skladby, písně a šansony pro kytaru, ale také

dvouvětou symfonii Hirošima (1973).

Zde uvádím některá jeho díla: Sonáta pro violoncello a kytaru Moravia (1981).

Cyklus Zvěrokruh na vlastní slova pro zpěv a kytaru. Dále např. koncert pro kytaru

a smyčcový orchestr op.12 (1971), Čtyři nálady pro tři kytary op.47 (1985), Toccata pro

čtyři kytary op.9 (1991), Suita pro kytaru op.23 (1974), Pláč kytary pro alt a kytaru op. 11

(1983)...

Píše také komponované pořady. Např. Hledání lásky – Pásmo hudby, melodramu a

poezie (1994), Máchovské nokturno – Melodramatické zpracování Máchovy Márinky

a Krkonošské pouti (1995).49

1.9 Kytarové soubory

Bohemia Guitar Orchestra

Tento kytarový orchestr vznikl v roce 2004 v Pardubicích. Jeho členové jsou z řad

studentů a absolventů konzervatoří (převáţně konzervatoře v Pardubicích), ale také ţáci

základních uměleckých škol.

Základní sestava je 28 hráčů, ale na některé projekty se schází aţ 60 hráčů.

Repertoár je sloţen ze skladeb napříč hudebními dějinami. Orchestr se nespecializuje

na ţádné konkrétní období.

Při hře vyuţívá klasické kytary i sopránové nástroje laděné o oktávu výše a basové

laděné o oktávu níţe neţ běţná kytara. V basové lince vypomáhá jeden kontrabas.

Zakladatel, vedoucí a dirigent souboru je pedagog Rostislav Coufal. Soubor

spolupracuje také se Štěpánem Rakem, který pro něj napsal několik skladeb.V roce 2007

vydala Bohemia Guitar Orchestra své první CD.50

48 více http://www.stepanrak.cz. 49 srov. SMOLKA, Jaroslav. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983. a více viz:

http://www.stepanrak.cz 50 více viz: www.bgo.cz

- 20 -

BRNKK

BRNKK je zkratka pro Brněnské kytarové kvarteto. Jedná se o čtyři hráče na

klasickou kytaru – Martin Lindner, Michal Hutyra, Michal Hrubý a Martin Wiesner.

V jejich programu lze slyšet skladby známých skladatelů z různých období

např.: Carl Ditters von Dittersdorf, Luigi Bocherini, Leo Brouwer, Maximo Diego Pujol,

Andrew York...51

1.10 Kytarové festivaly v České republice

Kytarový festival Mikulov

V roce 2010 proběhne o letních prázdninách v Mikulově jiţ 24. ročník kytarového

festivalu. Jeho organizátorem je profesor kytary Miloš Šír. Na této akci se konají

přednášky, semináře, koncerty a hlavně výuka hry na klasickou kytaru v mistrovských

dílnách světových pedagogů.

Cílem tohoto festivalu je podat nejnovější informace z oblasti tvorby a interpretace

klasické kytarové hudby. Vede k prohloubení vzdělání účastníků a rozšíření jejich

uměleckých rozhledů. Součástí výuky je také hra v kytarovém orchestru sloţeném právě

z účastníků. Tento kytarový orchestr má v závěru moţnost vystoupit na veřejném koncertě.

Kaţdoročně přijíţdí do Mikulova kolem 120 aktivních účastníků festivalu z řad

učitelů, studentů vysokých škol i konzervatoří a základních uměleckých škol, ale také hráči

amatéři, pro které je kytara koníček.

Pár čísel ze statistiky: za 23 let trvání festivalu na něm vystoupilo 115 sólistů z 28

zemí světa, 25 kytarových souborů a 34 komorních souborů různého obsazení.52

Kytarový festival Brno

V letošním roce proběhne o letních prázdninách 19. ročník tohoto festivalu.

Umělecký vedoucí je Vladislav Bláha, který vyučuje na konzervatoři v Brně.

Tento festival je stejně jako ten v Mikulově zaměřen na výuku klasické kytary pod

vedením pedagogů z celého světa. Během festivalu se konají také koncerty.53

51 informace z koncertu: Svébohov, 21. 2. 2010. 52 více viz: www.gfmikulov.com 53 více viz: www.guitarcz.com

- 21 -

2 MANDOLÍNA

2.1 Název

Mandolína – italsky mandolino, anglicky mandolin, německy die Mandoline,

francouzsky mandoline, rusky mandolina.

Její název nepochází od mandlového tvaru jejího trupu (coţ se italsky řekne

mandorla), ale je obměnou arabského kořene jmen nástrojů, které se podobaly loutně, jako

„ban-“, „pan-“, „tam-“ apod., odvozených od řeckého pandúra.54

2.2 Historie

Mandolína je nástroj sopránový drnkací s hmatníkem. Podle Antonína Modra se řadí

do skupiny mandolových nástrojů spolu s mandolou a mandolónou.55

Podle Alexandra

Buchnera je mandolína chordofon (strunný nástroj) trsací s hmatníkem.56

Předchůdci mandolíny jsou loutnové nástroje mandora a pandurína. Mandolína se

z těchto nástrojů vyvinula aţ v 16. a 17. století v Itálii. Je to v podstatě italský lidový

nástroj. O tom svědčí i mnoţství virtuózních hráčů pocházejících z této země (viz dále).

Hranice státu překročila výrazněji pouze v 18. století a potom aţ ve 20. století.

Mezi dvěma světovými válkami byla velmi oblíbená u mladých lidí. V této době

byla spjata hlavně s trampským hnutím, kdy se na ni hrálo společně s kytarou.57

Mandolína je nástroj melodický. Její tón je hudebně trvalý, protoţe rychlé trsání

udrţuje jeho nedoznívající kontinuitu.58

54 srov. KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. 55 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 56 srov. KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. 57 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982.

- 22 -

2.3 Druhy mandolín

2.3.1 Dělení v 19. století

V 19. století se mandolíny dělily podle oblastí, kde se nejhojněji vyuţívaly59

- Mandolína neapolská – nejrozšířenější a nejoblíbenější nástroj. Celá popsána dále.

- Mandolína milánská – má delší tvar neţ neapolská. Liší se taky počtem strun. Má jich

šest a jsou laděny o oktávu výše neţ struny kytary.

- Mandolína sicilská – od neapolské se liší pouze strunami. Má je taţeny trojmo.

- Mandolína florentská a janovská – tyto mandolíny jsou pětistrunné.

2.3.2 Dnešní dělení

Dnes dělíme mandolíny na srdcové, portugalské a italské.60

- Srdcová – jak uţ název napovídá, její tvar připomíná srdce.

- Portugalská mandolína – má dno z pěti aţ sedmi dílců a její víko je nelomené.

- Italská mandolína – ta nejznámější a nejrozšířenější. Má nejjemnější a nejměkčí zvuk

z těchto tří. Tykvovité dno je sloţeno z patnácti javorových nebo palisandrových dílců.

2.3.3 Pro účely orchestru máme více typů mandolín

Pro niţší polohy se pouţívá altová mandolína, která je laděna jako viola. Mandola,

která se ladí o oktávu níţ neţ mandolína (neboli o oktávu níţ neţ housle). Mandolóncello

s laděním violoncella (můţe mít také ještě přidanou jednu strunu naladěnou

na jednočárkované e). A mandolóna, která je basový nástroj této skupiny. Má ladění

i notaci jako kontrabas.

Mandolínové orchestry jsou hojné v Itálii, ale také v dalších zemích (viz dále). Mají

jasnější zvuk neţ příbuzné orchestry balalajkové nebo tamburašské.61

2.4 Popis nástroje

Jednotlivé části mandolíny: hlavice, na ní ladicí mechanika, krk s hmatníkem,

olubení, prstenec, vrchní a spodní rezonanční deska – trup (dno a víko), zvukový otvor,

ozvučná ţebra, kobylka, struník a čtyři struny vedeny dvojmo.62

58 srov. KURFÜRST, Pavel. Organologie. Hradec Králové: Georgius, 1998. 59 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 60 srov. KURFÜRST, Pavel. Organologie. Hradec Králové: Georgius, 1998. 61 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 62 Viz obrázek č. 7 v příloze.

- 23 -

2.4.1 Hlavice nástroje

Na hlavici je umístěna ladicí mechanika. Jsou v ní zasazeny válečky ladicí

mechaniky s osmi ladicími křidélky. Tento počet však není stálý, záleţí na typu mandolíny.

Podle typu má mandolína rozdílný počet strun. Vţdy jsou ale nataţeny po dvou,

tzv. napjaté dvousborově.

Hlavice není zalomena do pravého úhlu jako u loutny, ale jen mírně vychýlena jako

u kytary. Tvar a zdobení hlavice také nejsou pevně dány. Stejně jako u kytary podléhá toto

zdobení vkusu své doby a nápaditosti výrobce.63

2.4.2 Krk nástroje

Krk nástroje je vyroben z jednoho kusu tvrdého dřeva (stejně jako u kytary je

vystaven velkému pnutí strun) a je zcela rovný. V porovnání s kytarou je širší a kratší. Jeho

délka i s kolíčkovým rámem je asi 30 cm.

Na krku je přiklíţen hmatník64

opatřený kovovými praţci, kterými je rozdělen

na půltónové polohy.65

2.4.3 Vrchní rezonanční deska

Vrchní rezonanční deska neboli víko se vyrábí ze smrkového dřeva. Víko je zcela

rovné, jen v dolní části mírně skloněné, asi o 7 aţ 10 ° ve vzdálenosti 8 aţ 10 cm

od kobylky (důleţité je to pro zvýšení tlaku strun – čím větší tlak strun, tím větší hlasitost).

Uprostřed víka se nachází elipsovitý výřez, který nazýváme zvukový otvor. Pod

ním je štítek z tmavého dřeva, který chrání desku před poškozením trsátkem při hře.66

2.4.4 Spodní rezonanční deska

Spodní rezonanční deska neboli dno je asi 31 cm dlouhé. Je sloţeno z úzkých

javorových nebo palisandrových pásků a je tykvovitě vyklenuto (připomíná ţelví krunýř

nebo půlku dýně). Dno a víko jsou spojeny olubením a celý korpus je zesílen prstencem.

Uvnitř jsou ozvučná ţebra.

Mandolína je svou stavbou nejvíce podobna loutně. Liší se velikostí.67

63 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 64 Viz obrázek č. 8 v příloze. 65 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 66 tamtéţ 67 tamtéţ

- 24 -

2.4.5 Kobylka a struník

Kobylka je nízká, vyrobena z ebenu a pevně spojena s víkem nástroje. Struny přes

ni vedou ze struníku, který je připevněn na okraji klenuté části trupu, aţ nahoru přes krk

k hlavici.68

2.4.6 Struny

Struny jsou obyčejně kovové, nejhlubší opředené a jsou vedeny dvojitě. Vţdy dvě

a dvě laděny na stejný tón. Protoţe jsou kratší, mají těţší dohmat neţ tomu je u kytary.

Běţné označení tvrdosti strun pouţívané většinou firem, seřazeno od nejměkčích

po nejtvrdší, je následující: extra light, light, medium a heavy.69

2.5 Držení nástroje

Na mandolínu se hraje vsedě. Při hře s kapelou se ovšem stojí. Při hře vsedě je noha

přes nohu, při hře ve stoje je nástroj zavěšen přes rameno na popruhu. Čím je nástroj drţen

výše, tím lépe pro levou ruku, ale zhoršuje se tím uvolněnost a švih ruky pravé.

Zápěstí levé ruky není nikterak vybočené, ale přirozeně uvolněné. Ruka tvoří

od lokte aţ po klouby prstů přímku. Krk nástroje se musí při hře volně pohybovat

v prostoru mezi palcem a ukazováčkem, nesmí být zaklesnut v dlani.

Pravá ruka má dvě moţnosti, buď s malíčkem opřeným jako je tomu u kytary, nebo

volným, záleţí na hráči. V obou případech musí být ale zápěstí uvolněné. Nesmí dojít ke

ztuhnutí svalů a neefektivní nebo křečovité hře.70

2.6 Ladění

Ladění mandolíny je temperované, dáno vzdáleností kovových praţců. Notace je

v houslovém klíči.

Čtyři kovové struny napjaté dvojmo jsou laděny v kvintách stejně jako struny houslí.

Tedy tóny g, d¹, a¹, e². Její rozsah je g – a³.71

68 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. a KURFÜRST, Pavel. Organologie.

Hradec Králové: Georgius, 1998. 69 srov. PLOCEK, Jiří. Škola hry na mandolínu. Děčín, 1993. 70viz taméţ

- 25 -

2.7 Technika hry

Technika hraní trsátkem je trojí:

- Vybrnkávání – vybrnkávání jednotlivých tónů – jeden úhoz se rovná jeden tón. Sled

tónů můţeme vybrnkávat buď na jedné struně (to je běţný postup hraní sóla) a nebo

kaţdý tón na jiné struně (tzv. cross-picking).

- Tremolo – označuje hraní jednoho tónu rychlým kmitáním trsátka.

- Akordy – hra více tónů jedním úhozem je hra doprovodná, akordická.

Tyto tři způsoby úhozů se při hře samozřejmě kombinují.72

2.7.1 Plektrum

Z řeckého pléktron od pléttó – tluk, latinského plectum od plectó – být bitý. Česky

trsátko, téţ drsátko nebo tepátko.

Trsátko se pouţívalo jiţ ve starověku (moţná pravěku) téměř ve všech kulturách

celého světa. Protoţe je trsátko velmi malé, hráči ve středověku si ho přivazovali k zápěstí

nebo přímo k nástroji, aby ho neztratili. Tenkrát se ke hraní pouţíval seříznutý ptačí brk.

Počátkem 20. století se pouţívaly kousky ţelvích krunýřů, které se ale neosvědčily. Dnes

jsou trsátka vyrobena z umělých hmot, od celuloidových po teflonová.

Trsátka dělíme na vázaná a volná:

- Vázaná – sem se řadí především nehty hráče na klasickou kytaru. Potom také všechny

kovové, ţelvovinové a celuloidové „prstýnky“. „Prstýnky“ jsou uzpůsobené k trsání

a nejčastěji se připevňují na palec (v případě hry na citeru), ukazováček nebo

i na ostatní prsty (při hře na havajskou kytaru nebo banjo).

- Volná – sem patří taková trsátka, která se drţí mezi palcem a ukazováčkem. Mají

různý tvar i velikost. Nejčastěji je to tvar mandle, trojlístku, trojúhelníku nebo

podlouhlé destičky.73

Prodávají se lehká, střední a těţká (light, medium a heavy). Lehká vytvářejí tenký,

jasný tón, těţká pevný, znělý tón a střední něco mezi tím. Alternativní způsob udávání

tloušťky trsátka je v milimetrech. Zpravidla platí, ţe čím tvrdší trsátko, tím silnější

a razantnější zvuk a naopak.74

71srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha: Supraphon, 1982. 72 srov. PLOCEK, Jiří. Škola hry na mandolínu. Děčín, 1993. 33 s. 73 srov. KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. Praha: Togga, 2002. 74 srov. PLOCEK, Jiří. Škola hry na mandolínu. Děčín, 1993.

- 26 -

2.8 Hudební literatura

Skladby pro hru na klasickou mandolínu jsou nejčastěji písně, valčíky, polky nebo

menuety. Ale můţe se pouţít také široký repertoár houslových partů.75

Přímo

pro mandolínu píší někteří současní interpreti (viz dále).

2.9 Mandolínové školy - výběr

Jiří Plocek: Škola hry na mandolínu, Děčín, 1993.

- Tato škola je určena pro samouky. Seznámíme se s nástrojem, historií bluegrassu

a technikou hry. Od jednoduchých cvičení se propracováváme k hraní sól

a improvizaci.

Josef Kotík: Hrajeme na mandolínu, Praha: Bärenreiter, 2002.

- Od stručné historie a seznámení s hudební naukou po učení základních hmatů

a prvních písniček.

Vlastimil Sázavský: Škola na mandolínu, Praha Fr. A. Urbánek a Synové, rok

neuveden.

- Škola je určena pro ţáky klasické mandolíny. Začíná s výukou hry na prázdných

strunách, ale hlavně je zaměřena na stupnice (a to i intervalové), k nim náleţící

akordové kadence, technická cvičení a etudy.

Vojtěch Knypl: Praktická škola pre Mandolínu, Bratislava: SVKL, 1959.

- Praktická cvičení pro zdokonalení technického vybavení hráče.

Jan Máca: Bluegrassová mandolína – škola hry, Cheb: G+W, 2005.

- Seznámení s výraznými interprety bluegrassové mandolíny, technika hry a cvičení.

Josef Michálek: Stručná theoretická-praktická škola na mandolínu, Praha, 1923.

- Škola zaměřená na stupnice a etudy.

75srov. PLOCEK, Jiří. Škola hry na mandolínu. Děčín, 1993.

- 27 -

2.10 Hráči a skladatelé76

Antonio Vivaldi (1678–1741)

Známý je Vivaldi především jako houslista. Hrál v orchestru kostela sv. Marka

v Benátkách. Musel se vzdát dráhy kněze a zaloţil dívčí orchestr v sirotčinci, kde byly

i hráčky na mandolínu.

Pro dvě mandolíny a orchestr sloţil několik koncertů. A také koncert C dur

pro sólovou mandolínu, harfu a cembalo. Vivaldiho skladby se hrají dodnes.

Battista Giovanni Gervasio (hudebně činný v letech 1762–1784)

Gervasio byl neapolský virtuóz na mandolínu. Se svojí ţenou, zpěvačkou,

koncertoval po celé Evropě (Londýn, Frankfurt...).

Skládal pro dvě mandolíny, ale také pro mandolínu a kytaru. Napsal i školu hry

na mandolínu.

Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791)

O tomto výjimečném skladateli období klasicismu toho bylo napsáno mnoho.

Koncertoval a komponoval jiţ od raného mládí.

Málo kdo ale tuší, ţe Mozart skládal i pro mandolínu. Nejznámější je mandolínová

serenáda Deh, vieni alla finestra z opery Don Giovanni (1787).

Ludwig van Beethoven (1770–1827)

Německý skladatel, který je znám především svými devíti symfoniemi. Psal také

pro mandolínu a kytaru. Během svého pobytu v Praze (rok 1796) na pozvání kníţete

Lichnovského napsal několik skladeb pro mandolínu s klavírním doprovodem. Sonatinu

C dur věnoval budoucí hraběnce Josephině Claryové. Sonatinu c moll pravděpodobně

napsal pro mandolinistu českého původu Václava Krumpholze.

Pietro Vimercati (1779–1850)

Milánský mandolínový virtuóz, dirigent a pedagog. Hudebního vzdělání se mu

dostalo poměrně brzy, protoţe jeho otec byl hudebník.

Koncertoval po celé Evropě a byl nazýván „Mandolínový Paganini“. Vystupoval se

svojí ţenou, zpěvačkou, a také sám komponoval.

76 srov. BONE, Philip. The Guitar and Mandolin – Biography of Celebrated Players and Composers.

London, 1972.

- 28 -

Carlo Munier (1859–1911)

Italský skladatel a hráč na mandolínu. Jeho kvartety, koncerty a studie byly

základními kroky na cestě k zvládnutí technických a přednesových základů hry

na mandolínu.

Po koncertě v historickém zámku Sommariva-Perno mu přišel gratulovat sám král

Victor Emanuel III.

Raffaele Calace (1863–1934)

Otec byl výrobce neapolských mandolín, proto měl Raffaele k tomuto nástroji

velmi blízko. Stal se virtuózem a jeho vyspělé orchestrální a sólové kusy jsou základním

kamenem moderního mandolínového repertoáru.

Koncertoval například také v Japonsku před císařem. Výrobu nástrojů po otci

převzal se svým bratrem. Po jejich smrti se nástrojařské tradice chopila jeho dcera Maria,

která byla také výbornou hráčkou.

Napsal kolem 200 skladeb v romantickém stylu a učebnici mandolíny. Jeho

kompozice se objevují na pódiích i dnes.

Laurent Fantauzzi (1870–1941)

Od devíti let hrál na mandolínu a stal se významným hráčem a učitelem ve svém

rodišti, Marseilles.

Silvio Ranieri (1882–1956)

Narodil se v Římě. Poprvé koncertoval v šestnácti letech. Po odchodu do Bruselu se

stal vynikajícím pedagogem, v roce 1926 profesorem na konzervatoři. Své práce

publikoval ve čtyřech jazycích (anglicky, francouzsky, německy a italsky).

Maria Scivittaro (1891–1981)

Narodila se v Turíně. Jiţ v sedmi letech vyhrála soutěţ se sólovou mandolínou.

V devíti letech odjela na turné po Americe. V šestnácti letech projela Evropu a byla velmi

uznávanou hráčkou.

Díky těmto hráčům (uvedeným výše) se stávala mandolína velmi populární a všimli

si jí také velcí komponisté a skládali pro ni různé party. Zde uvádím pár příkladů:

Gustav Mahler (1860–1911)

- VIII. symfonie (1907) – part pro dvě mandolíny

- Píseň o zemi (1908) – symfonie pro orchestr, ve kterém je zastoupena i mandolína

- 29 -

Arnold Schönberg (1874–1951)

- Serenáda, Op. 24 (1923)

- opera Mojţíš a Áron (1932)

Igor Stravinskij (1882–1971)

- lyrická opera Le Rissignol (1908)

Z českých hráčů jmenujme Radima Zenkla, který v současné době ţije v Americe.

Radim Zenkl (1966)

Narodil se v Opavě, ale vyrůstal v Ostravě, kde jeho otec, Luděk Zenkl, vyučuje

na Ostravské univerzitě. Začínal klavírem a zpěvem, k mandolíně se dostal ve svých

třinácti letech. V sedmnácti se seznámil s bluegrassem a odstartoval svoji profesionální

hudební kariéru. Nezajímá se pouze o bluegrass, ale i řadu dalších stylů. Na jeho CD

Mandolin parade (1989) se mísí bluegrass s bluesem, stylem new age a klasickým rockem.

Klasickou mandolínu můţeme slyšet na CD Restless joy (1999).

Jeho specialita je „duo – style“, kdy hra na jeden nástroj vyznívá jako hra na dvě

mandolíny. Tento styl je zachycen na CD Czech it out (1994).

Po odchodu do Ameriky, kde se usadil v San Franciscu, vydal pět CD a koncertuje

s řadou dalších vynikajících mandolinistů jako Mike Marschall a David Grisman (viz

níţe).77

2.11 Nejznámější interpreti bluegrassové mandlíny

Ve 30. a 40. letech 20. století se začínají vytvářet základy nového stylu zvaného

bluegrass. Navazuje na hudební tradice bílého obyvatelstva Jihu USA. Velká část skladeb

má svůj původ v anglo-americkém folklóru i ve skladbách ostatních národů, přicházejících

do Ameriky. Zároveň byl ovlivněn některými prvky dobové populární hudby amerického

Severu a jazzu.

Tradiční sloţení hudební skupiny pouţívá pět základních akustických nástrojů:

pětistrunné banjo, mandolínu, kytaru, housle a kontrabas. Tento styl mandolínu opět vnesl

do podvědomí publika.

Duchovním otcem bluegrassu je mandolinista Bill Monroe se skupinou Blue Grass

Boys.78

77 více viz: http://www.zenkl.com/ 78 srov. PLOCEK, Jiří. Škola hry na mandolínu. Děčín, 1993.

- 30 -

Bill Monroe (1911–1996)

Narodil se v Kentucky. Je nazýván otcem hudebního stylu bluegrass. Na mandolínu

hrál uţ jako malý kluk. Společně se svými bratry zaloţil skupinu Monroe Brothers (trio)

a v roce 1939 zformoval kapelu Blue Grass Boys. Se skupinou koncertoval a stal se jedním

z nejlepších mandolinistů vůbec. V kapele se během jeho ţivota vystřídalo na 150

hudebníků. Monroe sloţil mnoho instrumentálních skladeb a písní.79

Po něm se v 50. a 60. letech objevila celá řada výborných mandolinistů, jako Jesse

McReynolds, Bobby Osborne, John Duffey.

Jesse McReynolds (1929)

Mandolinista, který se narodil v Coeburnu, Virginie. S bratrem zaloţil v roce 1947

skupinu Jim and Jesse. Je drţitel ceny Grammy80

. I přes svůj vysoký věk stále hraje

výborně na mandolínu a koncertuje.81

Bobby Osborne (1931)

Narozený v Leslie Country, Kentucky. S bratrem zaloţil skupinu The Osborne

Brothers. Je také výborným hráčem na mandolínu.82

John Duffey (1934–1996)

John Duffey se narodil ve Washingtonu. Zaloţil dvě skupiny, které později velmi

ovlivnily bluegrass. První z nich se jmenovala The country Gentlemen a druhá The Seldom

Scene. Jeho obohacení hudební scény v tomto směnu spočívalo v tom, ţe čerpal

z protestantských písní a přidal prvky rocku a jazzu.83

V 70. letech přichází newgrass, čili bluegrass s novými prvky, obohacený jinými

styly. S newgrassem jsou spojeny osobnosti Sam Bush, Andy Statman a David Grisman.

Sam Bush (1952)

Sam Bush se narodil v městě Bowling Green v americkém státě Kentucky. Svoji

první mandolínu dostal v 11 let. Začal hrát a v roce 1971 sestavil skupinu New Grass

79 srov. MÁCA, Jan. Bluegrassová mandolína – škola hry. Cheb, 2005 80 více viz příloha č. 9 81 srov. MÁCA, Jan. Bluegrassová mandolína – škola hry. Cheb, 2005. 82 srov. MÁCA, Jan. Bluegrassová mandolína – škola hry. Cheb, 2005. 83 MÁCA, Jan. Bluegrassová mandolína – škola hry. 1.vyd. Cheb, 2005.

- 31 -

Revival. Kapelou prošla řada hráčů a Sam byl jediný úplně původní člen aţ do jejího

zániku v roce 1989.

V současné době hraje sólově, spolupracuje s dalšími hudebníky a navštěvuje různé

festivaly. Jeho hudba je syntéza bluegrassu a rocku.84

Andy Statman (1950)

Ţije v Brooklynu, New York City. Kromě mandolíny hraje také na klarinet. Zaloţil

Andy Statman trio. Je ovlivněn ţidovskou hudbou.

Vydal celou řadu CD. Jeho prvním je Jewish Kletzmer Music z roku 1979,

na kterém spolupracoval se Zevem Feldmanem. Z roku 1986 jeho samostatné CD

Nashville Mornings.85

David Grisman (1945)

David Grisman se narodil v Hackensacku, Amerika. Jeho otec byl pozounista, takţe

vyrůstal v hudební rodině. Uţ jako malý hrál na klavír. Prošel spoustou kapel jako hráč

na mandolínu i mandolu, aţ v roce 1975 zaloţil svůj David Grisman Quintet.

Jeho přezdívka je Dawg a odtud také název jeho stylu – dawggrass, který spojuje

prvky bluegrassu, swingu a hudbu amerických indiánů.86

V Grismanově kvintetu se vypracoval Mike Marshall a Darol Anger.

Mike Marshall (1960)

Marshall vyrůstal na Floridě, nyní ţije v Kalifornii. Kromě mandolíny ovládá také

hru na kytaru a housle. Začínal ve skupině Montreux. Spolupracoval s Darolem Angerem

(viz níţe) a vydal řadu CD. Je to velmi jemný technický hráč. Kromě hudby se také věnuje

vaření přímo v televizním studiu.87

Darol Anger (1953)

Narodil v San Francisku a v současné době ţije ve státě Oregon. Začínal v David

Grisman Quintetu. S klavíristkou Barbarou Higbie a Miki Marshalem zaloţili kvintet

Montreux. Koncertuje a hostuje s různými kapelami a interprety. Vrcholem současné hry

na mandolínu jsou jeho dua s Davidem Grismanem.88

84 MÁCA, Jan. Bluegrassová mandolína – škola hry. 1.vyd. Cheb, 2005. 85 více viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Andy_Statman 86 srov. MÁCA, Jan. Bluegrassová mandolína – škola hry. 1.vyd. Cheb, 2005. 87 více viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Mike_Marshall 88 více viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Darol_Anger

- 32 -

Dave Apollon (1898–1972)

Tento americký mandolinista ruského původu hrál virtuózně velmi široký repertoár

od swingu přes folk aţ po svérázné úpravy váţné hudby.

Apollon se narodil v Kyjevě, v té době Rusko. Jako malý hrával na housle a potom

objevil mandolínu. Ve čtrnácti letech jiţ zaloţil první kapelu. V roce 1919 se přestěhoval

do New Yorku. Jeho hudba mísí jazz a lidové a cikánské prvky. Jeho kariéra

mandolínového virtuóze trvala více neţ padesát let.89

Jethro Burns (1920–1989)

Průkopník jazzové mandolíny. Hrál velmi jemně a k tomu měl vybroušený humor.

Spolupracoval s Henry Haynsem, společně byli známí jako „Homer a Jethro“. Burns

předělával známé pop a country písničky. Toto duo vydalo 35 alb a dostalo se jim ocenění

Grammy. V roce 1971 Haynsen zemřel. Burns začal učit a vydal tři knihy o hře

na mandolínu. Psal sloupky do měsíčníku „Mandolin World News“. V pouhých 49 letech

zemřel na rakovinu.90

Bluegrass se zrodil v Americe. Proto také nejzvučnější jména mandolinistů pochází

právě z Ameriky. Odtud se však styl pozvolna dostával do Francie, Holandska, Německa a

potom také k nám.

2.12 Klasický mandolínový soubor

Mandolínový orchestr Moravan

Tento orchestr vznikl v Brně v roce 1937 jako spolek mandolinistů. V současné

době se skládá z amatérských hráčů na mandolínové nástroje. Jejich dirigentem je

Bohuslav Konečný.

Repertoár orchestru jde napříč klasickou hudbou, nespecializují se na ţádné

konkrétní období. Koncertují zhruba dvakrát do roka.91

89 více viz: http://en.wikipedia.org/wiki/Dave_Apollon 90 více viz: http://www.dawgnet.com/acd_html/artists/burns.html 91 více viz: www.mandomoravan.czweb.org

- 33 -

2.13 Bluegrassové dílny

Letní bluegrassová dílna

Loni proběhl jiţ 20. ročník letní bluegrassové dílny v Hustopečích u Brna. Na této

dílně se vyučují klasické bluegrassové nástroje. Vedle mandolíny a kytary jsou to housle,

kontrabas, dobro, banjo, ale také zpěv.

Účastníci se zde mohou seznámit s novinkami v oblasti bluegrassu, poslechnout si

profesionální hráče a také se přiučit něco o údrţbě svého nástroje.92

Podzimní bluegrassová dílna

Podzimní obdoba letní bluegrassové dílny se koná kaţdoročně v Malých

Svatoňovicích. Organizátorem je Jindřich Hylmar.

V roce 2008 proběhl 14. ročník. Účastnilo se 129 ţáků a 14 lektorů.93

Zimní bluegrassová dílna

Tato dílna se koná kaţdoročně v Novém Jičíně. Organizátorem je Ing. Petr

Brandejs. Jedná se také o výuku na bluegrassové nástroje a koncerty bluegrassových

skupin.94

2.14 Zajímavost

Kutrovice

Tato obec se nachází v okrese Kladno v údolí Bakovského potoka, poblíţ Slaného.

První zmínka o ní je z roku 1360, kdy ji měli ve vlastnictví vladykové z Kutrovic.

Dnes zde nenajdeme ţádnou významnou památku, ale za povšimnutí stojí klub

mandolinistů, který byl činný na počátku 20. století.

Pokoušela jsem se o tomto klubu dozvědět více, ale odpovědí na mou otázku bylo

pouze oznámení, ţe všichni pamětníci jiţ zemřeli a na obci není nikdo, kdo by mi nějaké

informace poskytl.

Jako další zajímavost k mému tématu můţe poslouţit obrázek obecního erbu95

, kde

pod stromem se zlatými listy leţí v červeném poli právě mandolína.96

92 více viz: www.bgworkshop.com 93 více viz: www.malesvatonovice.cz 94 více viz: www.bgcz.net 95 viz obrázek č.10 v příloze 96 více viz: www.kutrovice.cz

- 34 -

3 Výrobci – nástrojáři

3.1 Antonio Stradivari (1644–1737)

Antonio Stradivari byl ţák proslulého mistra Nicoly Amatiho. Studoval v cremonské

škole. Za svého ţivota zhotovil na tisíc houslí, viol, violoncell, kontrabasů, louten a kytar.

Jejich cena, pokud se zachovaly do dnešní doby, je stále vyšší a vyšší. Kompletní kytary se

dochovaly pouze dvě, zbytek jen fragmenty.97

3.2 Luby u Chebu

Malé západočeské městečko poblíţ Chebu je proslavené jiţ přes 500 let výrobou

hudebních nástrojů. Vedle smyčcových nástrojů je v Lubech ţivá tradice stavby

mistrovských kytar. Z 18. a 19. století jsou známé nástrojařské rody Sandnerů a Shusterů.

Na podnět výrobců byla v roce 1873 zaloţena hudební škola. Nejprve slouţila jen k získání

základních hudebních a nástrojařských vědomostí aţ později byla rozšířena o dílnu.

V 1. polovině 20. století jsou známými nástrojaři bratři Antonín a Fratišek

Mettalové, později Ivan Rohoţka a Hugo Schneider a jeho syn Jan Schneider. Výroba

prudce vzrostla díky zavedení ţeleznice a elektřiny. Export do zahraničí zastavila aţ první

světová válka.

Po druhé světové válce byla výroba roztříštěna do více center, proto v roce 1945

sjednotilo jednotlivé podniky druţstvo Amati. V roce 1950 došlo k znárodnění a ke vzniku

závodu Cremona. A v roce 1958 byla Cremona zařazena pod Amati. Lubské hudební

nástroje opět nabývají dobrého jména po celém světě. V roce 1973 bylo vyrobeno 80 000

kytar.

Po roce 1990 dochází k privatizaci a závod Cremona získává v konkurzu společnost

Strunal s.r.o. Po počáteční zadluţenosti se závod opět vyšvihl na přední místa výrobců

nástrojů. V roce 2000 bylo vyrobeno 34 000 kytar, 19 000 houslí, 12 000 smyčců a 4 800

ostatních hudebních nástrojů.98

97 srov. MODR, Antonín. Hudební nástroje. Praha, 1982. 98 srov. Mistři strunných nástrojů Luby u Chebu – vydal odbor propagace a výstavnictví Československé

hudební nástroje Hradec Králové – víc jiná data neuvedena a více viz: http://www.itest.cz/hobby/strunal.htm.

- 35 -

3.3 Firma Martin

Firma Martin vyrábí akustické kytary více neţ sto padesát let.

Christian Frederic Martin

Christian Frederic Martin se narodil v Německu v roce 1976 a od mládí pracoval

v dílně svého otce nástrojaře. Záhy se odstěhoval do USA, kde si v roce 1833 otevřel

obchod s hudebními nástroji a poté zaloţil v Pensylvánii továrnu na výrobu kytar. Tato

společnost přechází z generace na generaci. Posledním z rodu je C. F. Martin IV., který se

stal předsedou správní rady v roce 1986.

Ve třicátých letech dvacátého století začali vyrábět také kytaru s kovovými

strunami. Na jednu z nich hrál i Elvis Presley.99

99 srov. BACON, Tony. Všechno o kytarách. Praha, 1996.

- 36 -

Závěr

Cílem mé práce bylo zpracovat uceleně a přehledně informace o dvou nástrojích –

mandolíně a kytaře. Při výběru tématu jsem ještě netušila jaký bude problém se sháněním

literatury a pramenů. O mandolíně toho v českém jazyce mnoho není. Naštěstí má znalost

angličtiny dovolovala studium i cizojazyčných textů. U kytary takové problémy nebyly.

O kytaře toho bylo jiţ napsáno hodně, jen nelze najít všechny základní informace

pohromadě. O to jsem se tedy pokusila v této práci.

Začala jsem stručnou historií a popisem nástrojů. Techniku hry jsem doplnila

o studijní literaturu a nechybí ani výčet nejznámějších skladatelů a interpretů. V závěru

práce jsem se zmínila o některých souborech a přidala jsem také informace o zajímavých

festivalech a bluegrassových dílnách.

V našich uměleckých školách se s kytarou běţně setkáme, vyučuje se

na konzervatořích i vysokých školách, v dnešní době je velmi oblíbená. S mandolínou je to

jiţ horší. Výuka na základních uměleckých školách je moţná jen v několika městech České

republiky. Drtivá většina mandolinistů jsou samouci. A své vzdělání rozšiřují návštěvami

festivalů nebo dílen, případně rovnou cestou do zahraničí, kde je mandolína populárnější

neţ u nás.

Mým cílem bylo podat základní informace o velmi známém nástroji a trochu oţivit

jeden nástroj, který aţ tak známý není. I přes všechny obtíţe, které mě při práci potkaly

věřím, ţe se mi úkol splnit podařilo.

- 37 -

Seznam použité literatury

BACON, Tony. Všechno o kytarách. 2.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1996. 192 s. ISBN 80-

7180-220-4.

BAREK, Stanislav. Kytara. 1. vyd. Praha: Svojtka a co, 2003. ISBN 80-7237-224-6.

BONE, Philip. The Guitar and Mandolin – Biography of Celebrated Players

and Composers. 3. vyd. London: Schott a co. LTD., 1972. 390 s. ISBN neuvedeno.

BRANDEJS, Petr. 5. zimní bluegrassová dílna Nový Jičín. (online) Stránky bluegrasscz,

9. 12. 2009. [cit. 3. března 2010]. Dostupné na internetu: www.bgcz.net.

BRETFELDOVÁ, Helena. XX. ročník letní bluegrassové dílny v Hustopečích u Brna.

(online) Oficiální stránky festivalu, 2009. [cit. 3. března 2010] Dostupné

na internetu: www.bgworkshop.com.

BURNS, Jethro. Biography. (online) Dawgnet, 2009. [cit. 4. února 2010]. Dostupné

na internetu: http://www.dawgnet.com/acd_html/artists/burns.html.

CARCASSI, Matteo. Edice Kytara – díl 2. K vyd. propr. Radovan Ryska. Pardubice:

H Music Publishing, 1994. 12 s. ISBN 80-901449-8-5.

CARULLI, Ferdinando. Edice Kytara – díl 4. K vyd. připr. Radovan Ryska. Pardubice:

H Music Publishing, 1996. 20 s. ISBN 80-85934-01-9.

ČÍŢEK, Bohuslav. Hudební nástroje evropské hudební kultury. 1.vyd. Praha: Aventinum,

2002. 255s. ISBN 80-7151-211-7.

DANESOVA, Emma. Snadné skladby pro kytaru. 1.vyd. Praha: Svojtka a Vašut, 1996.

64 s. ISBN 80-7180-075-9.

DOWLAND, John. The edition Guitar 10. K vyd. připr. Stanislav Juřica. Pardubice:

H Music Publishing, 1999. 20 s. ISBN neuvedeno.

GULIANI, Mauro. Edice Kytara – díl 7. K vyd. připr. Radovan Ryska. Pardubice:

H Music Publishing, 1996. 20 s. ISBN 80-85934-04-3.

HORÁČEK, Jiří. Kytara pro kaţdého - 1. díl. Mladá Boleslav: Tercie, 1995. 45 s. ISBN

80-901235-4-6.

HORÁČEK, Jiří. Kytara pro kaţdého – 2. díl. Mladá Boleslav: Tercie, 1996. 28 s. ISBN

80-901235-5-4.

HORÁČEK, Jiří. Kytara pro kaţdého – 3. díl. Mladá Boleslav: Tercie, 1997. 75 s.

ISMNM-706516-00-4.

HORÁČEK, Jiří. Kytara pro kaţdého – 4. díl. Mladá Boleslav. Tercie, 1999. 62 s.

ISMNM-706516-02-8.

- 38 -

JIRMAL, Jiří. Škola hry na kytaru pro začátečníky. 3.vyd. Praha: Editio Bärenreiter, 2000.

115 s. ISBN neuvedeno.

JIRMAL, Jiří. Základy kytarové techniky. 1. vyd. Praha: Panton, 1985. 173 s.

ISBN neuvedeno.

JIRMAL, Jiří. Ţivotopis. (online) Oficiální stránky jirmal, 2009 [cit. 5. února 2010].

Dostupné na internetu: http://www.jirmal.com/index.php?lang=1&page=zivotopis-

jiriho-jirmala.

KARNETOVÁ, Helena. Hudební nástroje v souvislostech. 1.vyd. Hradec Králové:

Gaudeamus, 2008. 150 s. ISBN 978-80-7041-250-3.

KNYPL, Vojtěch. Praktická škola pre Mandolínu. Bratislava: Slovenské vydavatelstvo

krásnej literatúry, 1959. ISBN neuvedeno.

KÖHLER, Jiří. Umění kytarové hry. 1.vyd. Praha: Panton, 1984. 305 s. ISBN neuvedeno.

Mistři strunných nástrojů Luby u Chebu – vydal odbor propagace a výstavnictví

Čs. hudební nástroje Hradec Králové – jiná data neuvedena.

KOLBA, Miroslav. Škola na kytaru hrou. 1.vyd. Olomouc: Hanex, 1995. 137 s. ISBN 80-

85783-08-8.

KOTÍK, Josef. Hrajeme na mandolínu. 7.vyd. Praha: Bärenreiter, 2002. 87 s. ISMN M-

2601-0147-0.

KOVÁŘ, Dalibor. Snadná kytarová dua I.díl. 1. vyd. písek: Andante, 1998. 20 s. ISBN

neuvedeno.

Kutrovice. Historie. (online) Rieger studio, 2007. [cit. 9. února 2010]. Dostupné

na internetu: www.kutrovice.cz.

KURFÜRST, Pavel. Hudební nástroje. 1.vyd. Praha: Togga, 2002. 1070 s. ISBN 80-

902912-1-X.

KURFÜRST, Pavel. Organologie. Hradec Králové: Georgius, 1998. 380 s. ISBN 80-

902548-02.

Luby u Chebu. iTest 2000 – 2009. Příloha Hobby – Kytary. (online) Podle materiálu Strunal,

2005. [cit. 5. března 2010]. Dostupné na internetu

http://www.itest.cz/hobby/strunal.htm.

MÁCA, Jan. Bluegrassová mandolína – škola hry. 1.vyd. Cheb: G+W, 2005.

ISBN neuvedeno.

MERTZ, Johann Kaspar. The Guitar edition 12. K vyd. připr. Radovan Ryska. Pardubice:

H Music Publishing, 1999. 20 s. ISBN neuvedeno.

- 39 -

MICHÁLEK, Josef. Stručná theoretická-praktická škola na mandolínu. Praha: Mojmír

Urbánek, 1923. ISBN neuvedeno.

MODR, Antonín. Hudební nástroje. 7.vyd. Praha: Supraphon, 1982.

312 s. ISBN neuvedeno.

NEČAS, Ondřej. Historie festivalu. (online) Oficiální stránky Kytarového festivalu

Mikulov, 2010. [cit. 3. března 2010]. Dostupné na internetu: www.gfmikulov.com.

PAGANINI, Nicolo. Edice Kytara – díl 6. K vyd. připr. Radovan Ryska. Pardubice:

H Music Publishing, 1996.15 s. ISBN 80-85934-03-5.

PAŘÍZEK, Petr. Bohemia guitar orchestra. (online) Oficiální stránky BGO, 2008-2010.

[cit. 5. března 2010]. Dostupné na internetu: www.bgo.cz.

PLOCEK, Jiří. Škola hry na mandolínu. 2.vyd. Děčín: nakladatelství neuvedeno, 1993.

33 s. ISBN neuvedeno.

Přispěvatelé Wikipedie. Abel Carlevaro. (online) Wikipedia: The Free Encyklopedia,

2009. [cit. 5. února 2010]. Dostupné na internetu:

http://en.wikipedia.org/wiki/Carlevaro.

Přispěvatelé Wikipedie. Andy Statman. (online) Wikipedia, The Free Encyclopedia, 2010.

[cit. 4. února 2010]. Dostupné na internetu:

http://en.wikipedia.org/wiki/Andy_Statman.

Přispěvatelé Wikipedie. Darol Anger. (online) Wikipedia: The Free Encyclopedia, 2009.

[cit. 4. února 2010]. Dostupené na internetu:

http://en.wikipedia.org/wiki/Darol_Anger.

Přispěvatelé Wikipedie. Dave Apollon.(online). Wikipedia: The Free Encyclopedia, 2009.

[cit. 4. února 2010]. Dostupné na interntu:

http://en.wikipedia.org/wiki/Dave_Apollon.

Přispěvatelé Wikipedie. Mike Marshall. (online) Wikipedia, The Free Encyclopedia, 2009.

[cit. 4. února 2010]. Dostupné na internetu:

http://en.wikipedia.org/wiki/Mike_Marshall.

Přispěvatelé Wikipedie. Sam Bush.(online) Wikipedia: The Free Encyclopedia, 2010.

[cit. 4. února 2010]. Dostupné na internetu: http://en.wikipedia.org/wiki/Sam_Bush.

RAK, Štěpán. URBANOVÁ, Jaroslava. Kytara má láska. Praha: Eminent, 2003. 130 s.

ISBN 80-7281-130-4.

RAK, Štěpán. Skladby. (online) Oficiální stránky stepanrak, 2009 [cit.5. února 2010].

Dostupné na internetu: http://www.stepanrak.cz.

- 40 -

RAK, Štěpán. Ţivotopis. (online) Oficiální stránky stepanrak, 2009 [cit. 5. února 2010].

Dostupné na internetu: http://www.stepanrak.cz.

SÁZAVSKÝ, Vlastimil. Škola na mandolínu. 6. vyd. Praha: Fr. A. Urbánek a Synové, rok

neuveden. ISBN neuvedeno.

SMOLKA, Jaroslav. Malá encyklopedie hudby. Praha: Supraphon, 1983.

657 s. ISBN neuvedeno.

SOMERVILL, Louisa a spol. Učíme se hrát na kytaru. 1. vyd. Praha: Svojtka a co, 2000.

64 s. ISBN 80-7237-151-7.

SOR, Ferdinando. Edice Kytara – díl 1. K vyd. připr. Radovan Ryska. Pardubice: H Music

Publishing, 1994. 12 s. ISBN 80-901449-7-7.

SÜSSER, Ctibor. Snadné skladby pro dvě kytary. 1.vyd. Sokolov: Editio Süsser, 1998.

58 s. ISBN neuvedeno.

TÁRREGA, Francicso. Edice Kytara – díl 3. K vyd. propr. Radovan Ryska. Pardubice:

H Music Publishing, 1996. 20s. ISBN 80-85934-00-0.

VÁŇA, Ferdinand. Notační principy loutnových památek v českých zemích. 1. vyd. Praha:

SPN, 1978. 183 s. ISBN neuvedeno.

VELEMÍNSKÝ, Marek. O kvartetu. Guitaar Prague Quartet. (online) Oficiální stránky

Praţského kytarového kvarteta. [cit. 5.února 2010]. Dostupné na internetu:

http://www.pgq.cz/index_cz.html.

ZENKL, Radim. Biography. (online) Zenkl´s home page, 2008. [cit. 5.února 2010].

Dostupné na internetu: http://www.zenkl.com.

ZENKL, Radim. Recordings. (online) Zenkl´s home page, 2008. [cit. 5.února 2010].

Dostupné na internetu: http://zenkl.com/recordings.htm.

- 41 -

Anotace bakalářské práce

Příjmení a jméno: Terezie Odstrčilová

Katedra: hudební výchovy PdF UP Olomouc

Název práce: Kytara a mandolína – sólově i v souborech

Vedoucí práce: Mgr. Květuše Raueová-Fridrichová

Počet stran: 51

Počet příloh: 10

Počet titulů pouţité literatury: 12

Počet pramenů: 44

Klíčová slova: Kytara – její historie, technika hry, skladatelé a interpreti.

Mandolína – její historie, technika hry, skladatelé a interpreti.

Hudební soubory a festivaly.

Výrobci nástrojů.

Resumé

Bakalářská práce je zaměřena na dva nástroje a to kytaru a mandolínu, z pohledu

historického i současného. Zmiňuji se o technice hry a nejznámějších skladatelích či

interpretech. Cílem bylo podat základní a ucelené informace o těchto dvou nástrojích.

- 42 -

Seznam příloh

Obrázek č.1: Části kytary

Obrázek č.2: Přehled not na hmatníku kytary

Obrázek č.3: Drţení kytary – pravá ruka

Obrázek č.4: Drţení kytary – levá ruka

Obrázek č.5: Tabulatura

Obrázek č.6: Štěpán Rak

Obrázek č.7: Části mandolíny

Obrázek č.8: Hmatník mandolíny

Obrázek č.9: Cena Grammy

Obrázek č.10: Erb obce Kutrovice

- 43 -

Přílohy

Obrázek č.1100

100 Obrázek z: HORÁČEK, Jiří. Kytara pro kaţdého. Mladá Boleslav: Tercie, 1995.

- 44 -

Obrázek č.2101

101 Obrázek z: HORÁČEK, Jiří. Kytara pro kaţdého. Mladá Boleslav: Tercie, 1995.

- 45 -

Drţení kytary

Obrázek č. 3

Pravá ruka

102

Obrázek č.4

Levá ruka

103

102 Obrázek z: JIRMAL, Jiří. Škola hry na kytaru. Praha: Editio Bärenreiter, 1999. 103 tamtéţ

- 46 -

Obrázek č.5

Příklad tabulatury z knihy "Orphenica Lyra" od Miguela de Fuenllana (1554). Červená

čísla označují vokální part.104

104 Staţeno z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Tabulatura

- 47 -

Obrázek č. 6105

105 Staţeno z: http://www.jednabasen.unas.cz/rak0412.jpg

- 48 -

Obrázek č.7106

106 Obrázek z: KNYPL, Vojtěch. Praktická škola pre Mandolínu. Bratislava: Slovenské vydavatelstvo

krásnej literatúry, 1959.

- 49 -

Obrázek č.8107

107 Obrázek z: PLOCEK, Jiří. Škola hry na mandolínu. Děčín: nakladatelství neuvedeno, 1993.

- 50 -

Obrázek č. 9108

Cena Grammy

Cena Grammy je kaţdoroční ocenění udělované Národní akademií hudebního umění a věd

ve Spojených státech za výjimečné úspěchy v hudebním průmyslu. Uděluje se od roku

1958 po dnešek. V současnosti ve 110 kategoriích napříč hudebními ţánry.109

108 staţeno z: http://blog.jiroshop.co.uk/2010/01/grammy-2010-nominations-preview.html. 109více viz: http://cs.wikipedia.org/wiki/Grammy

- 51 -

Obrázek č.10

Erb obce Kutrovice.

110

110 Staţeno z: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/6/6b/Kutrovice_CZ_CoA.jpg.