Úmysly modlitby živého růžence:Říjen a listopad: za novokněze Josefa KubešeProsinec: za všechny, kteří hledají práci a za rodiny žijící v tíživých podmínkách

Časopis o životě Římskokatolické farnosti Slavkov u Brna

Ročník XV. www.farnostslavkov.cz Číslo 3/2012

Poslední dobou slýcháváme, jak ten časletí a jak nestíháme prožívat to, co právěprobíhá. Žít křesťanskou víru znamená pře-devším žít naplno přítomnost s Bohema lidmi, ale umět se také vracet do minu-losti a střízlivě hledět do budoucnosti.K tomu pohledu do minulosti patří vzpomí-nání s děkováním a zpytování svědomís lítostí, k výhledu do budoucna nesmíchybět zkušenost z prožitého a odvahapro nové věci.

V naší farnosti jsme prožili mnoho vzác-ných událostí, týkajících se víry. Primicinovokněze Martina Kohoutka v Hoději -cích, který nastoupil na kaplanské místodo Boskovic, a slavné sliby sestry TerezkyMarkéty Paterové v Praze na Karmelu.Obě události, na kterých jsme se podíleliúčastí i přípravami, v nás určitě zanechalymnoho dojemných zážitků, ale předevšímzkušenost, že si Bůh stále povolává svéučedníky ke službě víře.

V mnohých farnostech ubývá věřících nabohoslužbách. Mohli bychom hledat důvo-dy jako konzumní život, zaneprázdněnost,přednost jiným hodnotám, opuštění mod-litby a nedělní mše svaté. U nás je úbytektaké, je však maskovaný tím, že se k námdo Slavkova a obcí přistěhují nové rodiny.Přijímejme je a snažme se je oslovita pozvat na mši svatou nebo do společen-ství. Mohou občerstvit náš farní život. Propřistěhované rodiny je nebezpečí ztrátyvíry právě proto, že nejsou přijati místními,nebo že nenajdou cestu do nové farnosti.Vždyť osobní víra je postavena na víře círk-ve, tedy víře společné. A ta se uskutečňu-

je především v rodině a ve farnosti. Vás,nové rodiny s dětmi zvu na naše bohosluž-by, do náboženství a na různé aktivity.Nenechte si vzít to důležité pro víru a vzdá-lit se od církve.

Svatý otec zahájil 11. října 2012 Rok víryslovy: „Jestliže dnes Církev vyhlašuje novýrok víry a novou evangelizaci, pak ne pro-to, aby uctila nějaké výročí, nýbrž protože jipotřebuje ještě více než před padesátilety.“ A pokračuje: „Duchovní zpustošenív těchto desetiletích pokročilo. Co zname-nal život a svět bez Boha, bylo možnépoznat z některých tragických stránekdějin, ale nyní to vidíme kolem sebe každýden. Rozšířila se prázdnota. Avšak, právěvycházíme-li ze zkušenosti této pouště,této prázdnoty, můžeme nově objevitradost z víry a její životní význam pro sebe,muže i ženy. Na poušti se objevuje hodno-ta toho, co je pro život podstatné. V sou-časném světě tak existuje bezpočet zna-mení, která vyjadřují žízeň po Bohu, ponejzazším smyslu života. A na poušti jsouzapotřebí především lidé víry, kteří svýmvlastním životem ukazují cestu k zaslíbenézemi a tak udržují naději v bdělém stavu.Evangelizovat znamená dnes více než jindydosvědčovat nový život proměněnýBohem a tak ukazovat cestu.“

Máme víru v Krista, která je pro nás žijícív této době a na tomto místě šancí, jakproměňovat náš život a připravovat taklepší budoucnost další generaci. V našífarnosti je to místo, kde se o to v této doběmůžeme snažit.

o. Milan Vavro, farář

Rok víry

2 Urbánek 3/2012

SVĚCENÍ KOSTELA

Svěcení kostela a nového oltáře sv. Bartoloměje v Hodějicíchmučedníků: Redempta, Victoriana a Felixe.

Aby mohl být kostel posvěcen, má mítpevný oltář, zhotovený z kamene podlepravidel II. vatikánského koncilu. Hodě -jický kostel se 26. října 2012 zařadí mezinově konsekrované kostely naší farnosti:Heršpice (2. září 2000) a Němčany (29. říj-na 2011). Farní kostel konsekrován nebyl,avšak 16. října 1986 byl posvěcen novýoltář kapitulním vikářem LudvíkemHorkým. Všechny tyto kostely mají novépokoncilní uspořádání presbytáře (oltář,ambon, sedes) a může v nich být slavenaposlední neděli v říjnu Slavnost posvěceníkostela (lidově „posvícení“). Jako posledníje na řadě poutní kostel na Lutrštéku.

Historie hodějické kaple z kronikyRoku 1884 byla vystavena zdejší kaple

sv. Bartoloměje a dne 24. srpna téhož rokuv neděli na svátek sv. Bartoloměje byla d.p.Šubrtem z Lulče benedikována. Naprotid.p. děkanovi jelo banderium, mladíci nakoních až k němčanským hranicím. Když sed.p. děkan Šubrt a d.p. děkan ze Slavkovave zdejší škole sešli, kde byli slavnostněpřivítáni, šli průvodem hudbou a banderiemdoprovázeni, do nově vystavené kaple, kdeměl d.p. Svoboda, farář z Kobeřic kázání,po kterém byla kaple slavnostně požehná-na a potom byla sloužena slavná mše sva-tá. Odpoledne bylo svaté požehnánía k večeru, když se d.p. děkan odebíraldomů, byl opět provázen banderiem až nahranice. V roce 1969 byla provedena gene-rální oprava kaple a zároveň její rozšíření.Za vedení d.p. Fr. Cahy a za spoluprácemístních občanů byla oprava kaple v roce1970 dokončena. P. Milan Vavro

Zasvěcením oltáře a kostela je posvěcenBoží lid, který se v kostele schází k slaveníbohoslužby a svátostí. Chrám je viditelnýmznamením církve, putujícím na zemia obrazem duchovního chrámu, který tvo-říme skrze naše spojení s Kristem.

Otec biskup Vojtěch Cikrle posvětí (kon-sekruje) v pátek 26. října 2012 v 17,00hodin nový oltář a kostel v Hodějicích.Bývalá kaple r. 1884 byla pouze benediko-vána (požehnána) děkanem z Lulče. V roce1969 byla provedena generální opravakaple a zároveň její rozšíření. Za vedení P.Františka Cahy a za spolupráce místníchobčanů byla oprava kaple v roce 1970dokončena. Velkou opravou věže, střechya interiéru prošel kostel v roce 2002.

Nyní filiální kostel bude mít novou litur-gickou úpravu. Tvoří ji soubor novéhokamenného oltáře, svatostánku, ambonua sedadel kněze a ministrantů. Prostordoplňují vitrážová okna v kněžišti s deko-rativním motivem. Návrhy zpracovalvýtvarník Milivoj Husák z Lelekovic.Kamenný oltář a podstavce pro ambona svatostánek vytesal z pískovcových blo-ků sochař Milan Kupkár z Tasovicu Znojma. Dřevěné prvky, zvláště sva-tostánek, pult ambonu, lavice a sedalovyrobil stolař Josef Vašek z Brna. Oknazhotovil sklenář Zdeněk Svobodaz Bosonoh.

Do oltáře budou vloženy ostatky svatýchmučedníků z římských katakomb, kterébyly přivezeny do naší vlasti v době barok-ní, aby byly v každém oltáři ostatky sva-tých. Vyjmuli jsme je z ostatkových kame-nů starých oltářů. Na zapečetěnýchbalíčcích jsou napsána jména svatých

V sobotu 30. června 2012 v katedrálesv. Petra a Pavla v Brně přijal z rukoubrněnského biskupa Mons. VojtěchaCikrleho kněžské svěcení jáhen MartinKohoutek. Novokněze jsme tentýž denv podvečer přivítali v kostele v Hodějicích,

Kněžské svěcení a primice kde nám udělil novokněžské požehnání.Za dar kněžství poděkoval při primičnímši svaté v sobotu 7. července 2012.Slavnostní primice se konala na hřištimístní sokolovny. Přípravy probíhaly jižněkolik týdnů předem a účastnily se jich

3Urbánek 3/2012

KNĚŽSKÉ SVĚCENÍ / SLIBY

Onoho sobotního rána směřoval auto-bus ze Slavkova do Prahy. Přátelé a zná-mí sestry Terezky (Markéty Paterové),zvláště z Němčan, chtěli být v tentovýznamný den s ní. Sestru Terezku znám,a i když jsem s ní nebývala často v kon-taktu, chtěla jsem využít příležitost být při-tom. Celá slavnost věčných slibů působilana první pohled zvláštně, když nám bylořečeno, že sestru Terezku během mšeneuvidíme. A opravdu. Celou dobu bylaoddělená od lodi kostela mříží a mohlijsme ji pouze slyšet. Také blahopřání sedělo v jiném prostoru, ale opět mříž mezinámi. A možnost rozhovoru na dvoře kláš-tera znovu odděleně za hnědým plotem.Pro nás, kdo jsme zvyklí pohybovat sev jiném prostoru, situaci a čase, to bylomožná přísné, anebo alespoň zvláštní.A co sestra Terezka? Usmívala sea nezdálo se, že by litovala tohoto kroku.Zaujalo mne, když nám vyprávěla o tom,jak mají v klášteře rozdělenou modlitbu,práci i společný život. Většinu dne provázímlčení a společně sestry mluví jednuhodinu denně. Není to málo? Mohou si říctvšechno důležité? A co je vlastně důleži-té? Někdy se mi stává, že jsem samaa nemohu s nikým mluvit. Jsem v tichu, ve

Věčné sliby sestry Terezky aneb Stal jsem se bláznem pro tento svět, protože miluji Boha a člověka

kterém se mi srovnají myšlenky a také při-chází dobré podněty k tomu, co potřebujivyřešit. Po takových chvílích se snadnějidomluvím s druhými lidmi, nemluvímo zbytečnostech a k vysvětlení nějakézáležitosti nepotřebuji mnoho slov. Kdyžjsem si uvědomila tuto svoji zkušenost,pochopila jsem, proč v klášteře karmelitekmají tento způsob života a jak je plodný.Z pohledu člověka ze světa se to zdá bláz-novstvím, ale pro člověka, který je Bohempovolaný k tomuto životu, je zdrojem vel-kého pokoje, který svět dát nemůže. Kdyžjsem k tomuto dospěla, najednou mi mří-že v klášteře připadaly jako trny na růži.Růže je velice krásná a ušlechtilá a trny jichrání před ledabylým utrhnutím nezvaný-mi zahradníky. Zkrátka, trny k růži patřía je s nimi krásná. Stejně tak mříže chránísestry karmelitky před tím, co je můžeokrást o pokoj v duši. A my, kdo žijeme vesvětě, víme, že toho není málo. Bůh můžev nitru člověka dělat velké věci, ale je tře-ba mu připravit půdu – právě mlčením,určitým řádem. A to sestry karmelitkysvým způsobem života dělají. Podporujmeje svoji modlitbou, aby tomuto povolánízůstaly věrné.

Jana Lstibůrková

desítky občanů z Hodějic. K vyzdobenétribuně se připravovala místa k sezení,k občerstvení, prostory pro pěvecký sborGloria, hudebníky, slavkovskou scholumládeže a muzikanty ze Zámecké kapely.Připravil se také prostor pro zdravotnípomoc. Počasí však zahrozilo den předprimiční mší, když se připraveným areá-lem prohnala bouřka s průtrží mračen,a celodenní práci téměř zničila. Díkyšikovnosti místních se podařilo vše opra-vit a znovu přichystat. Velké díky patřítaké místním ministrantům a mládeži, kte-ří ochotně se vším pomáhali i při nároč-nějších pracích a celý areál také hlídali vedne i v noci. Poděkování patří všem, kteří

přiložili ruku k dobrému dílu. Vždyť primi-ce je velkou oslavou, která sev Hodějicích nekoná každý rok. Za zmín-ku také stojí primice otce AntonínaNěmčanského, od které letos v červenciuplynulo přesně 70 let. Dále také primiceotce Víta Rozkydala v roce 1999. Zavšechna tato duchovní povolání jsmevděční. Novoknězi Martinu Kohoutkovivyprošujeme Boží požehnání a děkujemeza primiční mši svatou, které se účastnilo35 kněží a asi 850 lidí z širokého okolí.Všichni účastníci primiční bohoslužby bylipohoštěni a mohli obdržet také novok-něžské požehnání. Bohu díky.

Kateřina Šujanová

4 Urbánek 3/2012

FARNÍ DEN

Po dvou letech se na žebříčku úspěš-ných akcí nepřekvapivě objevil farní den.Slunečná červnová neděle (a vůně klobása jiných dobrot) přilákala do zahradyu řádových sester čtyři stovky zájemců.Ti u vstupu obdrželi žlutého smajlíkaa slosovatelnou vstupenku, čemuž seněkteří mírně divili. Nově vycházejícímoderátorské hvězdy Evča a Jeňa vtipněprovázeli celým čtyřhodinovým progra-mem. Líbí se mi, že si ho my farníci tvoří-me sami, nečekáme, až nás někdo přijdepobavit. Jako první si podium vyzkoušelyděti z KMŠ Karolínka, na jejich vystoupe-ní navázaly ženy z KLASu s tanci vsedě.Divadlo s ukázkou nové hry „Poklad naostrově“ nalákalo na podzimní předsta-vení. A muži? Nezklamali! Přinutili násk smíchu nekonvenčním pojetím scénky,jak se zdárně ujmout chodu domácnosti.Chce to zkrátka systém (a úklidovou četuna odstranění následků). Děti se dočkalysvých soutěží, plná kapsa lízátek rovnáse výmluvný důkaz jejich úspěšnostia šikovnosti. Letošní novinka – soutěžrodin ve zpěvu. Sedm statečných seutkalo v lítém boji, nikdo soupeře rozhod-

Na Farním dnu bránicí hnu! ně nešetřil. Zapojeny byly zbraně těžkéhokalibru, viz bicí a saxofon rodiny Červin-kových, sladké mámení rodinyHlaváčkových a Frieso vých, či roztomi-lost malých zpěváků a zpěvaček. O vítězirozhodli svými hlasy diváci, ale dortema potleskem byli odměněni všichni.Dalším pomyslným vrcholem se stalatombola. Desítka šťastlivců si odneslahodnotné ceny v podobě výletu naVysočinu, přeletu přes Alpy, zlatéhodědictví či dokonce auta, byť v troškuzmenšené velikosti. Závěrečná veršova-ná děkovačka E. a J. měla jen tu chybu,že už jsme pak museli jít domů, jelikož bylprostě konec! Užili jsme si to báječně, zacož patří dík všem, kteří se jakkoliv zapo-jili. Adresně mi dovolte poděkovat paníMarušce Červinkové, protože celou akcizaštítila svým organizačním talentema seskládala tuto pestrou mozaiku zážit-ků a zábavy. A abych i já přidala svůj„talent“, končím článek tímto: „Na farnímdnu bránicí hnu, pýchou se dmu, že mezivás patřím. Za tohle setkání stojí, dva rokyčekání!“

Blanka Zbořilová

Na farním dni se sešlo mnoho výbornýchmoučníků a bylo přislíbeno, že poskytnutérecepty budou zveřejněny v našem farnímčasopise. První a zároveň jediný receptnám zaslala paní Marie Kudlová zeSlavkova. Srdečně děkujeme a všem, kdoho vyzkouší, přejeme mnoho úspěchů připečení a konzumaci!

Recept z Farního dne

Strouhaný tvarohový koláč Těsto: 400 g polohrubé mouky,

1 Hera, 0,5–1 prášek do pečiva, 1 vanil-kový cukr, 4 lžíce kakaa, 150 g cukru.

Náplň: 4 kostky tvarohu (ne z vanič-ky), 3 žloutky a 3 bílky – vyšlehat nasníh, 300 g moučkového cukru, rozinky,trochu rumu – dle chuti

Postup: Vypracujeme těsto a nechá-me zmrazit v mrazáku. Poté ho rozdělí-me na dvě části. Jednu část nastrouhá-me na vymazaný a vysypaný plech. Nato rozetřeme náplň a na to nastrouhá-me druhou část těsta. Dáme do troubya pečeme při 180 °C asi 35 minut.

Dobrou chut!

5Urbánek 3/2012

PRÁZDNINOVÉ AKCE

Účastnila jsem se Katolické charismatic-ké konference a přiznávám se, že poprvé.Vlastně jsem chtěla splatit dluh, který jsemměla u své celoživotní přítelkyně, paníZdeny Schneiderové. To ona mě několikroků přesvědčovala, abych na konferencejezdila. Měla jsem obavy z množství lidía z toho, že se nebudu umět soustředit.A také z toho, že jako zvědavá ženskábudu sledovat okolí a ne poslouchat před-nášky. A tak jsem si řekla, že letos budubojovat, a jela jsem aspoň na jeden den.A jak to dopadlo? Byla a jsem nadšená.Slovo nadšená vlastně není to správné slo-vo. Nadšení často rychle vyprchá. A jámám stále v sobě pocit klidu a duševnípohody.

Celé prostředí pavilonu F brněnskéhovýstaviště se čtyřmi tisíci účastníky vůbecnepůsobilo rušivě. Bylo tam mnoho mla-

Charismatická konference v Brně dých lidí a mnoho rodin s malými dětmi. Zacelý den snad ani jedno dítě nezaplakalo.Velké obrazovky umožnily sledovat pro-gram z blízka a přijímat myšlenky a síluz duchovního slova. Téma každé přednáš-ky vycházelo přímo ze života. Každý sev tom mohl poznat a zároveň najít pomoci radu, jak svoje starosti a problémy řešit.O přestávkách jsme nejen mohli protáh-nout bolavé klouby, občerstvit se či navá-zat přátelství, ale také hlavně prožít chvíles modlitbou v provizorní kapli nebo při-jmout svátost smíření. Omlouvám se, jest-li se nevyjádřím dost důstojně. Ale řeklabych: nemělo to chybu! Těším se, žev příštím roce najde víc farníků čas napotěšení srdce, prohloubení vědomostía upevnění víry svou účastí na Katolickécharismatické konferenci. Neváhejte. Stojíto za to. Eva Kubínková

Ve čtvrtek 23. srpna v 9 hodin jsem sedostavila ke kostelu ve Slavkově. S pře-kvapením jsem zjistila, že jsem zde já a nakole přijíždějící kamarádka, která chtěladoprovodit poutníky do Heršpic. Přišlai paní Lstibůrková s tím, že má na 15. hodi-nu odvézt poutníkům zavazadla do Žaro-šic. Tuto službu jsem odmítla a o odvozbatohu jsem se postarala sama. Šla jsemna autobus, jelikož jsem měla zakázánohrát si na červenou Karkulku a jít samak Bílému vlku. Odjela jsem směr Žarošice.V tu chvíli, co jsem přijela, přicházeli pout-níci z Vranova nad Dyjí v počtu 150 putují-cích. Jaké bylo jejich překvapení, že zeSlavkova jdu sama. Do Větéřova doputo-valo 169 poutníků. V pátek ráno se připoji-ly sestry Josefa, Gregorie a Pavlína z kláš-tera ve Slavkově. Při letošním 33 °C horkuse putovalo těžce, ale všichni poutnícinakonec k cíli – Velehradu – dorazili. NaKlimentku se připojil proud z VelkéhoMeziříčí s otcem Peňázem a proudz Prahy. Naše řady se konečně rozrostly.V sobotu jsme doputovali k bratřím

Moje cesta na Velehrad

Cyrilovi a Metodějovi a Panně MariiVelehradské. Bazilika je skvostná, dýchají-cí duchovním odkazem minulosti a žijícípřítomností věřících. S blížícím se 1150.výročím příchodu věrozvěstů Konstantinaa Metoděje se Velehrad oděl do slavnost-ního obleku. Mši svatou celebroval biskupVojtěch Cikrle. Škoda, že jsem totos nikým z vás nemohla prožít. Věřím, žepříští rok se na Velehradě potkáme.

Poutnice Klára

6 Urbánek 3/2012

MLÁDEŽ VE ŽĎÁRU

Den 1. - úterý Odjezd do Žďáru se neobešel bez tra-

dičního porovnávání velikosti zavazadela počtu paštik či řízků. Na místo jsmedorazili zhruba po dvouhodinové cestěa hned na nás dýchla „atmoška“ setkání.Všude lehce nervní pořadatelé s oranžo-vými vestami a lidé táhnoucí svůj skromnýmajeteček na ubytovnu. Po rozbalenínašich saků a paků v nedaleké škole bylvolnější program, většina využila nabídkymše svaté. V sedm jsme se ale museli pře-sunout. K naší obrovské radosti jsme zjis-tili, že ke hlavnímu pódiu to máme zasenejdál, stejně jako na předešlém setkánív Táboře. Na hlavním pódiu nás přivítalihymnou setkání a rozjel se program: uvítá-ní od moderátorů, scénka rodiny Žďár-ských, kteří nás provázeli celý týden svoupohostinností, ale hlavně Informace (mělje říkat Karel, ale ten den ho nemohli najít)a Žďářiny – zprávy, ve kterých byl vždyshrnut celý den - uváděli je skvělí moderá-toři Vasil Vazbič a Postelnikos - dále neš-pory a potom hajdy (my přes celé město)do spacáků.

Den 2. - středa Hlavní část dopoledního programu byla

katecheze Mons. Karla Herbsta a chráně-ní se před smažícím sluncem. Poté násle-dovala mše svatá s Mons. JiřímPaďourem. Obědy byly podávány ve škol-ních jídelnách. Kdo dřív přijde, ten u obě-da sedí... Ale vždycky se nakonec nějakéto místečko našlo. Odpolední program bylvelice bohatý. Byla možnost výtvarnýchdílen, byl otevřen pojízdný bar Barbar,sportovní aktivity. Další část dne tvořilypřednášky. Mohli jsme si podle libostivybrat z 33 přednášek z různých témata oblastí křesťanského života. Přednášelnapř. i režisér a herec Jiří Strach. Večerjsme se sešli opět u hlavního pódia, kdenásledovalo pásmo různých svědectví,Informace opět bez Karla (prý šel napohřeb babičky), Žďářiny a velmi oslovují-

cí modlitba růžence. Růženec byl dopro-vázen zpěvem a jednoduchou stínohrouzobrazující radostný růženec. Bylo to nád-herné a myslím, že nám modlitba celéhorůžence ještě nikdy neutekla tak rychle.

Den 3. - čtvrtek Dopoledne tvořilo setkání mladých po

diecézích, zahrnující katechezi a rannímodlitbu. Následovala mše svatá již opětdohromady se všemi účastníky. Dnešníden byl „zasvěcen“ kultuře. Po celémměstě probíhaly koncerty, divadelní před-stavení, možnost navštívit zámek. Skvělýbyl například koncert rockové skupinyMichael nebo následný koncert PragueCello Quartet. Čtyři violoncellisté ukázali,že vážná hudba se dá dělat i zábavnouformou. Jejich repertoár zahrnuje i jazznebo filmové melodie. Přišlo víc lidí, nežorganizátoři očekávali, takže jsme sedělina trávě na dvoře zámku a oni tam hrálijenom tak u zdi. Sami hudebníci říkali, žetakový koncert ještě nezažili, ale publikumbylo i přesto nadšeno a bylo ochotno sinechat ujít bagetovou večeři (někdo chtělstravenkami i uplácet pořadatele za přída-vek hudebníků). Informace opět bez Karla,prý je u zpovědi, protože lhal, že byl napohřbu babičky. Večer bylo připravenosvědectví o blahoslavené Chiaře LuceBadano. Byla to italská dívka, která umře-la na rakovinu. Bylo jí sedmnáct, kdyžumírala, ale i v těchto chvílích žila pevněs Bohem. Program obsahoval i překvape-ní. Svědectví přijeli podat samotní rodičeChiary až z Itálie. Postarší paní a pánvyprávěli o své dceři, která si svou pova-hou zasloužila přezdívku Luce – světlo.Vyprávěli, jak se dozvěděli o dceřiněnemoci, jak umírala, ale ona dokázalapovzbuzovat všechny kolem a nikdynepřestala důvěřovat Pánu. Byl to zvláštníokamžik, když matka vyprávěla o smrtisvé blahoslavené dcery, zvláště když pakna pódium přišli mladí, co si vybrali Chiaruza biřmovací patronku, a mohli se pozdra-

Duchu Boží, dej nám sílu růst! Šest dní – téměř šest tisíc účastníků – Žďár nad Sázavou 2012!

7Urbánek 3/2012

RODINY VE ŽĎÁRU

vit s jejími rodiči. Nastal asi pětiminutovýaplaus ve stoje.

Den 4. - pátek Ranní modlitba byla dělena tématicky.

Mohli jsme si vybrat z nabídky různýchmodlitebních skupin nebo „stylů“ modlit-by, podle toho, co každému vyhovuje.Pak byl opět blok přednášek, opět širokývýběr pro každého. Odpoledne opětnabídka dílen a různých volnočasovýchaktivit. Další blok přednášek byl zaměřenna modlitbu. Dnešní den zase uzavřelyInformace, bez Karla. Doslechl se, že siněkteří myslí, že neexistuje, a proto nepři-šel.

Mše svatá o smíření s kardinálemDominikem Dukou. Nezklamal. Tenzachmuřeně se tvářící pán si mladé získalsvým kázáním proloženým pár vtípkya jadrným projevem.

Den 5. - sobota Tento den byl věnován především Pouti

rodin, takže program byl o dost volnějšínež ostatní dny. Jako obvykle se začaloráno modlitbou, katechezemi a mší, tento-krát slouženou naším biskupem otcem

Vojtěchem (původně ho omlouvali, ženepřijede a někdo z naší skupiny prohodil,že asi ještě zpovídá Karla). Odpolednebyla možnost si vybrat z mnoha tras křížo-vých cest i v okolí Žďáru nebo napříkladnavštívit Zelenou horu. Večer následovalavigilie. Opět skvělé okamžiky. Všichnidostali svíčku, takže u hlavního pódiažhnulo několik tisíc plamínků. Biřmovaní siobnovili tuto svátost a potom se modlili zanebiřmované, kteří seděli například vedlenich. Modlit se za konkrétního, ale nezná-mého člověka, který si náhodou sedl ved-le vás, byla zajímavá zkušenost.

Den 6. - neděle To to ale rychle uteklo! Slavnostní neděl-

ní mše svatá je tu. Ráno jsme hodili bato-žiny do úschovy na školní chodbě a napo-sledy se plahočili na hlavní pódium přescelý Žďár. Při mši bylo biřmováno 7 šťast-livců - každý zástupce za svou diecézi.A jeli jsme domů. Spousta zážitků, setká-ní, zkušeností. Skvělých šest dnů podzáštitou Ducha Svatého. Amen.

Za Žďárem poznamenanou mládežMagdalena

O tomto setkání jsem slyšela, ale účastnikterak neplánovala. Při pátečním posle-chu křesťanského rádia jsem náhodněslyšela přímý přenos z tohoto setkání,kde bylo řečeno, jaké přednášky probíha-jí a kolik tisíc mladých se tohoto setkáníúčastní. Zatoužila jsem se také zúčastnit,neboť daná témata byla velmi inspirující.V sobotu mě se synem vzali autem přáte-lé, a tak jsme cestu trávili modlitboua sdílením se o dětech. Velké duchovníakce mají své nenahraditelné kouzlo.Účastnili jsme se mše svaté probíhající naZimním stadionu. Bylo příjemné pod stro-mem najít své místečko, kde se člověkmohl schovat před velikým slunečnímžárem. Otec biskup promluvil otevřeně kevšem mladým o svátosti manželství.Zdůraznil, že manželství není snadná

životní cesta, nikdo z nás neví, jaké život-ní kříže nás potkají, ale posilněni víroua nadějí v Krista je tato cesta darema radostí. Po skončení mše svaté bylamožnost vydat se na některou ze 14netradičních poutí na různá místa, děti simohly vyrobit nějaký malý dárek,… Měoslovila příjemná čajovna – ve stanu, kdesi hosté mohli zapůjčit k příjemnémuposezení i stolní hry. K využití byly taképoradny a svátost smíření. Setkání vidímjako velmi kladné. Bůh má plán s každýmz nás, volá nás na místa, kde se cítímedobře, kde jsme užiteční službou ostat-ním a zároveň obohaceni. Vždyť dávat jevíce obohacující než dostávat. Radujmese ze společného cíle, který je každýmdnem blíž.

Iveta Kučerňáková

Pouť rodin ve Žďáru

8 Urbánek 3/2012

MLÁDEŽ

Již jako třetí výprava z naší farnostio letošních prázdninách se naše spolčovydalo těsně po posledním srpnovémnedělním poledni do rakouských Tyrol.Naše očekávání z krás Rakouska se trochupozdržela, protože skládání 16 kol do dvoudevítimístných aut, kam se musel vejít ještěstejný počet lidí, bylo nemalým oříškem probudoucí techniky, ale vše se záhy dobřevyřešilo.

Po modlitbě za zdárnou cestu jsme vyra-zili k jihu, a jak tomu bývá na mnoha našichvýpravách, tak hned u cedule Slavkovu Brna „konec“ jsme začali dlábit prvníz mnoha řízků. Cesta rychle ubíhala a dlou-hé chvíle v autě nám projasňovaly zastávkyna protažení, kdy si i řidiči mohli oddech-nout. Lodivody našich autostrojů byli skvělímanželé Buchtovi z Jiříkovic a samozřejměi otec Milan Vavro, který se s námi vydal nasvou již několikanásobnou návštěvu stej-ných, ale pořád okouzlujících míst.

Do malebné vesničky Schwendt v poho-ří Kaiserwinkl mezi Salzburkem a Inns -brukem, která byla naším cílem a násled-ným základním táborem na celý týden,jsme dorazili již za tmy. Ubytovali jsme sev místní školní tělocvičně, která byla chytřeumístěna pod úroveň země a jen oknau stropu nám nabízela pohled do ztemnělékrajiny. Někteří jsme se ani nestihli plněvybalit a únavou jsme záhy po večeři usnu-li.

Jaký byl náš údiv, když jsme ráno vyšlipřed školu a uviděli nádherné horské masi-vy, které jsme předchozí noc vidět nemohli.Mnozí začali srovnávat (slavkovská scené-rie vs. tyrolští obři) právě tyto hory s našímUrbánkem, který však ztrácel na své kon-kurenty téměř 1000 m převýšení. První denjsme se vydali do pohoří Kaisergebirge(Císařské Alpy) s nejvyšší horou 2344 mv horách Wilder Kaiser (Divoký Císař), kamjsme přijeli autem a následně stoupali podélhorských bystřin a zbytků zmrzlého sněhuaž k chatě s hospůdkou v sedleStripsenjoch (1580 m). Zde jsme poobědva-li a také sledovali na stráních se pasoucí

kamzíky a úžasnou scenérii mnohá údolí,srázů a cestiček vedoucích na samé horskévrcholky, kde téměř na každém byl posta-vený kříž viditelný z mnoha kilometrů.

Myslím, že jak spolčo, tak i tři děvčataz Heršpic a manželé Buchtovi, jsmenásledně prožili nejkrásnější mši běhemnaší existence, protože jsme se uvelebilitěsně nad horskou chatou v 1600 metrecha mohli se modlit k nebi blíže, než se námspolečně kdy podařilo. Zbytek dne jsme šlipo hřebeni hor až do nejvyššího bodu tohodne v 1813 m a následně jsme procvičiliklouby při sestupování až do údolí k autům,která nás unavené dopravila zpět dopostelí.

Druhý den jsme vyrazili na kolech. ZeSchwendtu dolů z kopce a pak zase dokopce, kde se projevily zvláštnosti naněkterých kolech, jako např. pískavé zvukypři šlapání či špatně promazané řetězy.Nejdříve jsme obdivovali krásu kostelav nedalekém Kössenu a především jehodvoupatrový kůr (což bylo v tamních koste-lích k vidění téměř všude).

Následně jsme přejeli do blízkého poutní-ho místa na německých hranicích, kde jsmeprožili naši mši svatou a mohli obdivovatrakousko-německé kroje v přilehlém hos-tinci. Zbytek dne jsme prožili u jezeraWalchsee, kde jsme za krásného slunečné-ho počasí dováděli mezi mnoha turisty vevodě na nafukovací čtyřmetrové hoře,odkud jsme skákali do vody a na vodnítrampolíně, na které jsme vymýšleli překot-né karamboly se šťastným koncema následným rozplácnutím se o vodní hladi-nu. Cesta zpět byla pohodová, ale dvaz nás si chtěli vyzkoušet svoji výdrž a orien-taci a vydali se proto po kratší, ale o tokrkolomnější horské cestě.

Třetí den čekala nejen nás, ale i našeautovozy nejnáročnější výprava, protožejsme odsouhlasili, že vyrazíme k nejvyššíhoře Rakouska, Grossglockneru (3798 m)a k pod ním ležícímu ledovciPasterzengletscher, který rok od roku čímdál více taje a do 70 let má naprosto zmizet.

S.R.O. v Tyrolsku

9Urbánek 3/2012

MLÁDEŽ

Cesta tam nám trvala bezmála 4 hodiny, alepohled na téměř 30 třitisícových hor násnaplnil úžasem. Mohli jsme si sáhnout i nasamotný ledovec, ke kterému jsme sestou-pali z místní vyhlídky asi o 500 m. Z roz-hledny na vyhlídce jsme mohli sledovatdalekohledy i horolezce a dobyvatele hor,kteří jako malincí mravenečci v dáli sestu-povali z Grossglockneru, anebo se snažilidosáhnout jeho vrcholu, na kterém semajestátně tyčí obrovský kovový kříž. Tohodne jsme dosáhli nejvyššího bodu na našícestě po Rakousku. Bylo to celých2571 m n. m.

Ve čtvrtek už se obloha z části zatáhla,ale i přesto jsme vyjeli na kolech vstřícnovým krásám místních hor a měst.Navštívili jsme několik rodinných kapliček,kde byly na památku zemřelých jejich foto-grafie. Hlavním cílem bylo však malebnéměsto St. Johann in Tirol, které nás okouz-lilo svým historickým centrem s domymalovanými mnohdy i náboženskou tema-tikou. Při večerním návratu do Schwendtujsme byli někteří svědky toho, jak bača hnalsvoje krávy, které se napojily u tamní kaš-ny, přes náves a nikomu to nepřišlo zvlášt-ní. Po večeři, kdy jsme se seznámili s něko-lika tamními dětmi, jsme se vydaliv početném zastoupení na nedaleký sta-tek, kde žije paní, od které jsme měli každýden čerstvé kravské mléko. Připili jsme sis ní na její zdraví a obdivovali jsme i tři malátelátka v jednom z chlévů za domem.

V předposlední den jsme vyjeli auty jižv silném dešti do nedalekého Kufsteinu,

kde jsme si chtěli poslechnout tamní var-hany, které z hradební věže znějí dvakrátdenně do dalekého okolí. Prohlédli jsme sitéž i centrum města se starobylou uličkoua prošli se i kolem řeky Inn, jejíž hladina senebezpečně zvedala a vlny rozbíjející seo pilíř mostu dávaly najevo, že vydatnýdvoudenní déšť za sebou zanechal viditel-nou stopu.

Bohužel pršelo tak moc, že návštěva jes-kyní, která byla v plánu, se musela zrušita místo toho jsme si v restauraci pochutna-li na pravém jablečném štrůdlu se smeta-nou.

Ovšem sýrárna, ve které jsme si prohléd-li způsob výroby sýrů a také samotné zrají-cí pochoutky, se pro nás i s následnouochutnávkou stala dostatečnou náhradou.Ještě večer jsme zavítali na každopátečníkoncert ve Schwendtu, kde se sejde častocelá vesnice a naslouchá místní kapele, najejíž počest ovšem zrovna vystoupiladechová tyrolská vojenská hudba, díky nížjsme mohli přes hodinu naslouchat libýmtónům jednoho z nejlepších rakouskýchorchestrů. Rozloučili jsme se s naší„domovskou“ vesničkou a vydali sev sobotním ránu pomalu zpět k domovu.

V bavorském Garchingu jsme navštívilihrob kněze, emigranta, P. Josefa Kotulana,který se za totalitního režimu uchytil právěve Schwendtu a tamním knězem byl až doroku 2004, a také jsme pozdravili jehobývalou bavorskou hospodyni Katy. Ta náss úsměvem na tváři přivítala a my ji pozdra-vili typicky po rakousku: „Grüss Gott“.

Naše cesta přes největší německé pout-ní město Altötting vedla až k rodnémudomu papeže Benedikta XVI. ve vesniciMarktl am Inn, kde jsme zakončili naši ces-tu po Tyrolsku a Bavorsku. Šťastně jsme sevrátili domů 1. září asi půl hodiny před půl-nocí.

Za šťastnou cestu a krásné zážitky chce-me poděkovat otci Milanovi, který pro nástoto putování perfektně zorganizoval. Takéděkujeme za brilantní řízení auta našemudruhému řidiči panu Buchtovi a jeho man-želce – nejlepší navigátorce.

Spolčo S.R.O.

10 Urbánek 3/2012

MLÁDEŽ

Dne 19. srpna se skupina čtrnácti vyso-kohorských turistů, vedených již ostříle-ným horalem otcem Milanem, vydala natýdenní výpravu Tyrolskem, Švýcarskem,Německem a Lichtenštejnskem. Našeexpedice započala společným shledánímse, s účastníky setkání mládeže ve Žďárunad Sázavou, kam jsme se v neděli pomši svaté vypravili. Odtamtud po polednivyrazil náš konvoj směr rakouské hranice.Cesta byla středně dlouhá a úmornázvláště pro pasažéry bílé dodávky, kteroučást osazenstva blíže znala již z expediceItálie. Ve večerních hodinách jsmev pořádku dorazili do vesničky Schwendt,ukryté mezi tyrolskými pohořími. Po krát-ké večeři všichni s povděkem zalehlia tělocvičnou, která se nám stala útočiš-těm, se brzy ozývalo jen sborové pochru-pování.

V pozdních nočních hodinách, jak větši-na z nás zjistila až ráno, dorazila dalšískupina slavkovských horalů, se kterýmijsme sdíleli střechu nad hlavou, ovšemo jejichž osudech toho příliš nevíme, jeli-kož jsme je potkávali téměř jen u snídaněa u večeře.

Ovšem zpět k expedici. V ranních hodi-nách jsme se opět vydali na cestu a s pře-stávkami jsme přes rakouské vorarlber-sko docestovali až do hlavního městaLichtenštejnska zvaného Vaduz. Po krát-ké prohlídce moderního centra města a ažnás z neustálého kroucení hlavou boleloza krkem, vyjeli jsme nahoru nad městok místní dominantě, knížecímu zámku.

Dalším bodem programu po přejetí doŠvýcarska a zároveň první zkouškousprávného horského turisty se ukázalozdolat převýšení 300 metrů, cestou údo-lím mezi dvěma pohořími. Na plošiněmezi horami nás ale již čekala zaslouženáodměna. Alpské jezero doslova zvanéSeealpsee v celé své kráse. Mnozí z násse nedali odradit ani vražedně studenouvodou a v horkém letním odpoledni rádivyužili tuto nabídku ke zchlazení.

Odtud už zbýval jen kousek cesty do

švýcarského kláštera cisterciáckých ses-ter v Magdenau, kde žije několik sesterz naší vlasti. Sestry nás vskutku královskyubytovaly a nakrmily, a tak jsme opět spo-kojeně usínali v měkkých postelích, a pře-stože venku lilo jako z konve, spali jsmejak v bavlnce.

Ráno jsme společně se sestrami slaviliněmecky mši svatou a poté, opět vydat-ně, posnídali. Tak jsme posilněni na tělei na duchu vyrazili na další cestu. Nejelijsme věru daleko, a kde se vzala tu sevzala, stála před námi Maestraniho švý-carská čokoládovna. A tak jsme naladilisvoje chuťové buňky, prokoukli „jak toteda vlastně v té čokoládovně funguje“a se vzorky čokolády se spokojeně vyda-li dál podél Bodamského jezera.

Cestou na základnu, zpět do Tyrol, ten-tokrát přes Německo, jsme ještě stihli prohlídku hradů Neuschweinsteina Hohenschwangau a ve večerních hodi-nách ještě rychlý průlet soutěskou s dra-vou řekou v Garmisch-Partenkirchena s krátkým výstupem na místní lyžařskýskokanský můstek. Nutno podotknout, žepo takovém programu všichni uvítali denvolna, a tak jsme jej strávili lebeděním nabřehu jezera Walchsee, údajně na jednomz nejkrásnějších přírodních koupališťv Rakousku a psychicky se připravovalina celodenní výšlap na vrchol Feldberg,jež už klepal na dveře (výšlap, neFeldberg).

Abych vám o něm něco pověděl, a vyjste si mohli udělat obrázek, začnu tím, žepopíši, kam jsme se to vlastně vydali.Nedaleko naší vesničky Schwendt se roz-prostírá pohoří Wilder Kaiser se svýmivrcholy Stripsenkopf a Feldberg a mnohadalšími, o kterých teď bohužel nebudeřeč. Na první a zároveň nižší z nich(1807 m n. m.) jsme se po přestávces obědem v horské hospůdce a mši sva-té slavené nad srázem dolů do údolí,vyškrábali okolo druhé hodiny odpolední.Poté následovala cesta po hřebeni, vždyněkolik desítek metrů dolů a poté opět

Zápisky z Tyrol

11Urbánek 3/2012

MLÁDEŽ

Setkání mládeže ve Žďáru nad SázavouOd 14. do 19. srpna se po pěti letech

konalo ve Žďáru nad Sázavou 5. celo-státní setkání mládeže. Ždár hostil totosetkání již po druhé, poprvé se zde pořá-dalo v roce 2002. Motem letošního setká-ní bylo: „Ovocem ducha je láska, radost,pokoj...“ (Gal 5, 22).

Na setkání přijelo asi 5300 mladýchz celé České Republiky. Ze Slavkovaa okolních vesnic nás jelo celkem 30,z toho několik jedinců se angažovaloi v přípravných a organizačních týmech.Byli jsme ubytováni na školách, kde bylozajištěné také stravování. Hlavní programse odehrával v prostorách zimního stadi-onu, kousek od centra města. Každý denbyl pro nás připraven dopolední program,který zahrnoval společnou modlitbu, pro-mluvu některého z biskupů a mši svatou.Po obědě jsme se mohli věnovat sportu,nebo výtvarným a tvůrčím aktivitám,nebo se připojit k brigádě pro město. Ve

tři hodiny obvykle začínal odpolední pro-gram zahrnující přednášky na nejrůznějšítémata z oblastí víry, duchovního života,vztahů, médií, případně jsme se mohliúčastnit např. hudebních workshopů. Povečeři následoval večerní program, jehožsoučástí byla svědectví o obrácení, nale-zení životního povolání, či o svatosti.Závěr dne vždy završila společná modlit-ba nešpor, růžence, nebo adorace.

Ve čtvrtek odpoledne jsme měli mož-nost výběru z mnoha koncertů či před-stavení nejrůznějších žánrů od klasikypřes muzikál až k rockové hudbě.V sobotu se k našemu setkání připojilacelostátní pouť rodin a naše řady se roz-šířili o další 2000 účastníků.

Setkání nás všechny duchovněpovzbudilo, návazali jsme nová přátelstvía také nám dalo možnost zakusit jednotuvíry.

„slavkovská mládež“

nahoru, většinou o něco výš. Tímto způ-sobem jsme po čtvrté hodině odpolednestanuli na vrcholu Feldberg (1809 m n. m.)a po krátkém odpočinku zahájili dvouho-dinový sestup dolů.

Na druhý den jsme si vzali za cíl ledo-vec pod horou Grossglockner, mimo jinénejvyšší horou Rakouska. Po zhrubaosm desátikilometrové cestě na násčekalo dalších 48 kilometrů serpentinamivysokohorskou silnicí, kterými jsme zdo-lali převýšení 1748 metrů. Za to se nanáhorní plošině před námi rozložil ledo-vec Pasterze, který se bohužel jako větši-na ledovců rok od roku zmenšuje, alei tak se stále rozprostírá na délku desetikilometrů a to jej činí největšímv Rakousku. Bohužel pro velkou oblač-nost jsme nespatřili samotnou horuGlossglockner, která se před námimajestátně zvedala, ale jejíž vrchol seskrýval kdesi v oblacích.

Po dvou hodinách strávených v místnímstředisku, které spojuje poznávací, příro-

dovědné a další vědecké zájmy, nebo navýstavě historických automobilů a moto-rek, které k silnici Hochalpenstrasse, ježje opravdovým motoristickým zážitkem,neodmyslitelně patří, vydali jsme se ces-tou dolů, nazpět do naší tělocvičny. To užjsme všichni cítili, že se neodvratně blížínávrat domů.

Další den po cestě nazpět, jsme ještěshlédli město Salzburg, ve kterém semimo jiné v roce 1756 narodil známýhudební skladatel W. A. Mozart. A poněkolika dalších hodinách na cestě jsmeokolo desáté hodiny, unavení a rozespalí,dorazili zpět do Slavkova.

V návaznosti na tuto prázdninovouexpedici bych chtěl za všechny účastníkyještě jednou poděkovat otci Milanovi, zajeho obětavost, podporu, důvěru a zvláš-tě za jeho čas. Za to, že jsme mohli týdenprázdnin strávit smysluplně a objevit promnohé z nás neznámý, ale krásný horskýsvět. Díky.

Za Sardinky a spol. Vojtěch Lstibůrek

12 Urbánek 3/2012

FARNÍ TÁBORY

Stejně jako v posledních letech, taki letos jsme vyrazili na ministrantský tábor,který se konal od 4. do 11. srpna. Tentokrátjsme si vybrali tábořiště u malé vesničkyLučice nedaleko Havlíčkova Brodu.Celotáborové téma neslo název „ZeměVenden“.

Kluci se přenesli prostřednictvím staréhopříběhu do doby Vikingů. Ten začal poté, conás navštívil posel z dalekého severu – zezemě Venden. Přišel s naléhavou prosboukrálovny, která žádala o naši pomoc. Jejízemě byla neustále napadána zvláštnímibytostmi – Vendoly a nadále se již nedoká-zala sama bránit. Stará vědma rozdělilavšechny do tří vikingských rodů, v jejichžčele stáli tři hrdinové – Knut, Bjarnia Dalmund. První noc jsme přespali v lese,

Ministrantský tábor Lučice kousek od řeky Sázavy. Druhého dne ránojsme se okamžitě vydali na cestu do zeměVenden. Po příchodu do tábora jsme bylipřivítáni královnou, která nás už očekávala.Postupně jsme museli tábor obehnat opev-něním, vystavět pozorovatelny a připravit sena útok Vendolů. Ti na nás zaútočili upro-střed noci. Všechny vikingské rody dokáza-li společnými silami tábořiště ubránit.Dozvěděli jsme se, že Vendoly nedokážemeporazit, pokud nezničíme jejich „matku“. Tose nám nakonec podařilo, a osvobodili jsmezemi Venden od obávaného nepřítele. Za tobyli všichni nakonec odměněni poklademVendolů. Kluci přijeli domů unaveni, ale sespoustou zážitků. Doufám, že se všemletošní tábor líbil a že příští rok pojedemeznovu. Tomáš Fries

Farní tábor 2012 seuskutečnil již tradičněv Rakoveckém údolí.Statečný kmen Irokézůpřebýval v krajině svýchpraotců, v zemi, kterou

jim svěřil Manitou, aby užívali jejích darů.Žili klidně a pokojně, až do dne, kdy lid-ská chamtivost zatoužila po jejich dědic-tví. Bílí mužové byli neústupní a náčelníkDunivý hrom chtěl vykoupit mír pokla-dem. Byl však podveden. V bitvě, která sestrhla, padli téměř všichni jeho muži,a mezi nimi i sám Dunivý Hrom… Z kme-ne přežily jen ženy a děti. Neschopnybojovat, unikly na Sever. O neštěstíIrokézského kmene se doslechly okolníkmeny, vyslaly své nejlepší bojovníkya učitele, aby z mláďat vychovali statečnéa hrdé bojovníky a bojovnice. V zemi pré-rií, hustých lesů, medvědích skal, říčeka potoků oplývajících pstruhy, postavilivigvamy a začali s výcvikem. Když náčel-ník Moky Moata, syn zesnulého náčelníkaDunivého Hroma, uznal, že mladí bojovní-ci jsou připraveni, vydali se zachránit své

rudé bratry… Přestože nám počasí přílišnepřálo, věříme, že si děti tábor užily stej-ně jako my. Myslím, že všichni budemedlouho vzpomínat na deštivý lov bizonůa krocení mustangů. A jistě nesmímezapomenout na přátelské vztahy se sou-sedním kmenem Šošonů.

Velký dík patří našim squaw (paníPalečkové, panu Palečkovi a paníHrabovské) za přípravu výborných jídel,paní zdravotnici Aničce Kotvrdové za péčio naše zdraví, otci Marečkovi za péčio naše duše, vedoucím a asistentům(Yoky, Naiře, Ayashe, Akim, Amadey,Hawkeye, Elsu, Minganovi, Naghi Yuko,Tasavimu a Misae), dále Filipovi za výrobukrásného totemu, maminkám za napeče-ní buchet, po kterých se nestihlo anizaprášit, a také všem, kteří na nás mysle-li v modlitbě. A nakonec velký dík samot-nému velkému Moki Moatovi za opatrová-ní našeho kmene. Mladým bojovníkůmpřejeme, aby nově získané schopnostidobře využívali a nová přátelství utvrzova-li…a jednou slavně aby se nazpátek vráti-li!“ Mimitech a Winien Toto

Mezi řekou a horami v pláních prérií…

13Urbánek 3/2012

ROZHOVOR

Dovolenka v kláštoreMy, staršie sestry poznačené chorobou

a už nemáme tých najbližších príbuzných,tak naša skvelá dovolenka je v kláštore.Modlíme sa individuálne cez dovolenkua viacej odpočívame. Pripadá nám úkolmodliť sa za naše mladšie spolusestry, kto-ré navštevujú svojich príbuzných, aby sazotavily na duši a na tele a prišly osviežené,a mohly pokračovať v svojej službe, ktorú imPán určil. Modlíme sa za mnohých, ktorí súna dovolenke, aby nezabúdali na modlitbua tak plný elánu, šťastné sa vrátili k svojímnajmilším. Božie požehnanie sme zvolávali

na všetkých, ktorí boli na cestách. I to sastáva, že z dovolenky ich čakajú doma a onisa už nevrátia, lebo ich dovolenka mimodomu bola už poslednou. Poďakujme zavšetkých, ktorí sa šťastne vrátili. My ďakuje-me sestre predstavenej Vojtěche, že počasnašej dovolenky v kláštore sa o nás dobrestarala. Také ostatním sestričkám, ktorémaly spoluúčasť na našej tak vzácnej a dob-re využitej dovolenke. Poďakujme spoločnea chválme Pána, ktorý nás nesmierne milu-je. Veľký vďak patrí jeho matke Panne Marie,Matke našej kongregácie. Sr. M. Blanka

Mnozí z vás jste ji jistě během její-ho pobytu ve Slavkově poznali: malá,drobná, neuvěřitelně vitální, komuni-kativní a hlavně nesmírně lidská sest-ra Anička Rektorová. Původemvolyňská Češka, pátá z 12 dětí, jejížrodina přesídlila do Kanady ještěpřed jejím narozením. Je sestrouKongregace Chudých školských sester našíPaní v kanadském Kitcheneru. Osobně jsemsestru Aničku poznala na hodinách angličti-ny. O jejím duchovním mládí a spontánnostisvědčí vzpomínka, jak při první hodině v našískupině nepoznala mezi studenty otceMilana. Když zjistila svůj omyl, plácla se dočela, opřela hlavu o lavici a zvolala: „Ó fatherMilan….!“. Nebo když mu později při nácvi-ku výslovnosti složila poklonu: „Father Milan,ty moc dobže pusu otviraš!“. V červenci sesestra Annie vrátila do svého mateřskéhodomu v Kanadě. Pokud ji zde také postrá-dáte, potěšte se následujícími řádky.

Sestro Aničko, povězte nám, prosím,o svém narození.

Narodila jsem se 23. 3. 1935 – tři trojky micelý život připomínají Boží trojici – na Bílousobotu k ránu, maminka právě pekla kolá-če, ale nestihla to, mí čtyři starší sourozen-ci už spali. V domě byla také moje babička.

Jaká byla vaše babička?Babička byla velmi charismatická osob-

nost, často ji, společně s knězem, volalik umírajícím, měla zvláštní dar.

A short interview with sister Anne from CanadaKdo vás v životě nejvíce ovlivnil?Moje maminka.Jaký byl život dítěte „přistěhoval-

ců“?Naše rodina byla velmi chudá.

Doma jsme mluvili jenom česky, kdyžjsem šla do školy, téměř jsem nerozu-

měla. Počáteční jazyková bariéra vedlasamozřejmě k tomu, že jsem pomaleji chá-pala probíranou látku.

Setkala jste se jako dítě s řeholnímisestrami?

Setkala. Některé mě dokonce učily veškole, z jedné jsem měla docela velkýstrach. Vzpomínám si také dobře na dvěsestry, které nám velmi pomohly při nemo-ci mého bratra.

Kdy jste se vy sama stala sestrou?V roce 1952 – v necelých osmnácti letech

– jsem vstoupila do kláštera, v roce 1954jsem skládala první sliby, v roce 1960 slibyvěčné. Dá-li Bůh, poděkuji v roce 2014 za60 let uplynulých od prvních slibů.

Co je to podle vás Boží volání?To je něco, co vnímáte tady (ukazuje na

srdce).Prozradíte nám, jak se jmenuje váš

anděl strážný?Oh yes, iťs Gloria – she!Thank you for the interview and main-

ly: It was nice meeting you! Připravila Petra Šaňková

(věčný začátečník)

14 Urbánek 3/2012

VARHANÍCI

V neděli 17. června 2012 byl ve Slavkověu Brna zakončen tříletý kvalifikační varha-nický kurz jednoty Musica sacra. Slavnostzačala v 16 hod. v kostele Vzkříšení Páněvarhanním preludiem a pokračovala liturgiízpívaných nešpor Zdeňka Pololáníka (vizjednotný kancionál 084). PředzpěvujícímuPhDr. Willi Türkovi sekundovala čtyřčlennáschola ze Znojma (Natálie Türková, LenkaMolíková, Eliška Juhaňáková, SvatavaBaráková), na varhany doprovodil organo-log brněnské diecéze MgA. Ondřej Múčka.Na průběhu liturgie se aktivně podíleli nejenabsolventi kurzu, kteří tak zúročili několika-měsíční nácvik nešpor, ale i jejich rodiny,blízcí příbuzní, přátelé či místní hudbymilov-ní farníci. Hlavním celebrantem bylPhDr. Karel Cikrle, který ve své promluvěrozebral téma varhanické služby v několikarovinách: postavení varhaníka ve farnosti,poslání varhaníka, varhanická zbožnost,spolupráce varhaníka s knězem a s jinýmihudebníky, další vzdělávání, členství v jed-notě Musica sacra etc. Je škoda, že tutopromluvu slyšelo jen pět koncelebrujícíchkněží – právě rovina kněze a varhaníka,jakožto jeho nejbližšího a nejdůležitějšíhospolupracovníka, byla více než podnětná.

Poté následoval slavnostní akt předánídiplomů absolventům kurzu. Ze slavkovskéfarnosti získali osvědčení kvalifikace D:Veronika Andrlová, Eva Červinková, JanaDolečková, Elena Knotková a MarkétaŠemorová. Čestné uznání obdrželIng. Roman Zukal a Anežka Šujanováz Heršpic, která byla největším překvapenímu závěrečných zkoušek. Tato mladá, teprvedvanáctiletá slečna zaujala vyspělou koordi-nací hry na manuálu a pedálu. V jejím přípa-dě je sklouben talent s pílí a ryzím zájmemo varhanickou službu, což skýtá velkounaději do budoucna.

Na řadu přišla i slova díků, jež byla určenapředevším slavkovskému panu děkanoviMgr. Milanu Vavrovi, vedoucímu kurzuPhDr. Willi Türkovi, asistentce SvatavěBarákové, lektorům PhDr. Ing. KaroluFrydrychovi, MDDr. Olze Frydrychové, MgA.Davidu Postráneckému, Bc. Ivo Prchalovi,

absolventům kurzu, schole, ale i kuchařceMŠ Zvídálek paní Ludmile Outratové.

Nastoupivší nově graduovaní kantoři pakzazpívali tříhlasou sborovou skladbu Plnězvučně Bohuslava Korejse, provedení řídilWilli Türk. Krásnou tečkou za liturgií bylazávěrečná varhanní improvizace MgA.Davida Postráneckého vystavěná z výrazo-vých prostředků moderní hudební řeči.David Postránecký zde potvrdil renomé pro-fesora Církevní konzervatoře v Opavěa pedagoga Janáčkovy akademie múzic-kých umění v Brně především nevšedníhudební invencí. Sváteční nálada pak dozní-vala při příjemném agapé, jež nachystalislavkovští kursisté a které sponzorsky pod-pořil němčanský varhaník Oldřich Svoboda.

Jménem jednoty Musica sacra bych chtělpoděkovat P. Marku Slatinskému, P. KamiluSovadinovi a P. Milanu Vavrovi za to, že námnezištně umožnili výuku na kůrech v Šarati-cích, Křenovicích, Heršpicích a ve Slavkověu Brna, panu děkanu Milanu Vavrovi též zaochotu, maximální vstřícnost, výborné záze-mí, zapůjčení pomůcek pro hladký průběhvýuky (dataprojektor, CD přehrávač, kopír-ku) a za zajištění výtečných obědů a obslu-hu manželům Miroslavovi a ŠárceJeřábkovým s dětmi. Nutno dodat, že předkuchařským uměním Ludmily Outratovélektoři pravidelně smekali. Velkou zásluhuna bezproblémovém chodu kurzu má rov-něž Jana Lstibůrková, která roli manažerkyzvládla se ctí. Poděkování náleží taképrof. PhDr. Jiřímu Sehnalovi, CSc.a PhDr. Karlu Cikrlemu za dílčí přednáškya účast při závěrečných zkouškách,prof. Jiřímu Sehnalovi a MgA. OndřejiMúčkovi za účast při postupových zkouš-kách, kolegům lektorům, zvláště však před-sedovi jednoty Musica sacra PhDr. WilliTürkovi, který byl hlavním protagonistoutohoto projektu. V pořadí šestý kurz prochrámové varhaníky Jednoty na zvelebenícírkevní hudby na Moravě Musica sacra bylzakončen vskutku slavnostně, byl radostíi podnětem k dalšímu takovému počinu,jenž od října 2012 začne v Třebíči.

Karol Frydrych

Slavnostní zakončení kurzu pro chrámové varhaníky ve Slavkově

15Urbánek 3/2012

VARHANÍCI

Jsou tomu již 3 roky (přitom mám pocit,jako by to bylo nedávno) co nás při mši sv.ve slavkovském kostele oslovil pan děkan,zda by měl někdo zájem o varhanický kurz.Vždy jsem obdivovala varhanní hru, z jejížkrásy a vznešenosti mi naskakovala husíkůže. Brala jsem proto tuto příležitost jakovýzvu pro mne samotnou (mám totiž častotrému). Protože jsem měla dobrý základhry na klavír, myslela jsem si, že by toneměl být až takový problém a na kurzjsem se přihlásila. Postupem času jsemvšak zjistila, že hra na varhany je úplněněco jiného. Zvláště vzájemné provazová-ní a prolínání tónů při hře mi dělalo velképroblémy. A co teprve když se ke hřerukou měla přidat i hra nohou. Při všechzdarech i nezdarech nás svým laskavýmpřístupem provázeli obětaví a vstřícní lek-toři, kteří nás vzdělávali v oblasti hudebnínauky, liturgické hudby, liturgiky, naukyo varhanách, nástrojové hry. Zvláště panuPhDr. Willi Türkovi, který se ujal naší skupi-ny začátečníků, bych chtěla poděkovat zajeho chápavý, vstřícný a povzbudivý pří-stup, kterým nám dodával chuť a odvahudo další hry. Kurz mi otevřel brány dooblasti liturgiky a liturgické hudby, kteroujsem do té doby vnímala pouze okrajově.Post varhaníka je nelehké, ale krásnéposlání při službě Bohu a lidem. Odměnou

za všechna cvičení, snažení a někdy i pře-konání chuti všeho nechat, je nám mož-nost, hrát na královský nástroj, jehož zvukpovzbudí duši při všech životních situa-cích. Přeji všem lektorům v jejich bohulibéčinnosti hodně energie, síly a Božího pože-hnání. Elena Knotková

Skončil kurz varhaníků ve slavkovskémděkanství, a proto snad nebude na škodukrátké ohlédnutí za uplynulými třemi lety.První rok výuky se odehrál zejména vesmyslu sjednocení základní nauky o tech-nice hry jako doprovodu a rovněž proběhlařada přednášek související s hlavnímzaměřením kurzu. Časování jednotlivýchtémat bylo propracováno veskrze meto-dicky; nauka vybraných oblastí z katechis-mu postupně navázala a propojila význam-né dny liturgického kalendáře s výklademvhodnosti textů z Kancionálu, což senásledně ukázalo jako naprosto nezbytnáinformace pro praktikující varhaníky. Rokdruhý byl oproti prvnímu ovšem zaměřenvíce technicky. Hra na manuál byla jižnedostačující, pročež došlo postupněk doplňování pedálu u skladeb z cvičebni-ce (Škola na varhany, vyd. Musica sacra),následně i snadnějších doprovodů keKancionálu. Teoretická část výuky bylanesena zejména vynikajícími přednáškami

Ing. Karola Frydrycha, kteréprecizně zpracoval nejen codo fundovanosti, ale zejmé-na věcnosti, a jimiž skvěledoplnil praktickou část kur-zu. Třetí rok je potom shrnu-tím dvou předchozích leta také nahlédnutím, kam ažse kdo ve hře na varhanypropracoval. Byl takédokončen, bohužel velicekrátký, cyklus přednášeko registraci varhan. Snadbude příště tomuto mimo-řádně důležitému tématuvěnováno více času.

Ing. Martin Žilka

Ohlédnutí účastníků kurzu varhaníků

Svatava Baráková, MDDr. Olga Frydrychová, P. PhDr. Karel Cikrle,PhDr. Willi Türk, P. Mgr. Milan Vavro, MgA. David Postránecký, PhDr.Ing. Karol Frydrych

16 Urbánek 3/2012

VARHANÍCI – ROZHOVOR

Ve Slavkově u Brna bydlíte tři roky, jakse vám tu líbí?

Olga: Moc. Jednak je tu spousta krásnýchmíst, ale i po praktické stránce – např. vzdále-nost od Brna a celkově občanská vybavenostnám velmi vyhovuje. Rádi bychom zde zůsta-li, proto hledáme nějaký finančně dostupnýdomeček. Také díky farnímu společenství setu cítíme přijati. Je úžasné, že jsou zde dvakněží, z nichž každý dokáže oslovit jiným způ-sobem, také zastoupení všech věkovýchkategorií ve farnosti. A velmi oceňuji, že kdyžhraji, po mši sv. na mě jeden člověk pamatujea nezapomene mi podat svaté přijímání – kos-telník Mirek Lstibůrek.

Karol: Těší mě, že slavkovská farnost ježivým společenstvím. Na prvním místě bychzmínil duchovní pastýře: pana děkana MilanaVavra, který vedle svých nesporných spirituál-ních kvalit má renomé schopného budovatele,manažera, organizátora a diplomata s repre-zentativním vystupováním, ale také kaplanaPetra Marečka, jenž proslul akademicky poja-tými homiliemi. Nesmírně důležitá je práceřádových sester a formování dětí v KMŠKarolínka. Nelze rovněž neobdivovat skuteč-nost, že Pěvecký sbor Gloria pod vedenímPetra Hlaváčka interpretoval a capella osmi-hlasé skladby (G. P. da Palestrina, A. Lotti), cožje na poměry malého městečka impozantní!Přes výše uvedené, existenci KLASu a farníhodivadla je však nutno mít na zřeteli, že je na conavazovat – viz činnost Farní cyrilské jednoty.Také díky ní je zde to správné podhoubí.

Co nebo kdo vás přivedl ke hře na var-hany?

Karol: V mém případě se jednalo o přiroze-

ný hudební vývoj. Od útlého věku jsem bylvzděláván ve hře na flétnu. Pak následovalakytara, na kterou jsem doprovázel skupinukřesťanského folku, jež vznikla v Žarošicíchroku 1986 z podnětu mých rodičů a velképodpory P. Tomáše Ždánského – žarošickéhoděkana a arcikněze slavkovského. Kytarujsem poté předal kolegovi a ujal se hry na kon-trabas. Flétna je sólový instrument tvořícímelodie, kytara nástroj harmonický a basatvrdí muziku. A právě varhany umožňují hrátparalelně melodii, harmonii i bas (nohama napedál). Nejprve jsem na královském nástrojiinterpretoval doprovodné party artificiálníchsborových skladeb, teprve pak jsem se stalliturgickým varhaníkem v pravém slova smys-lu. Pro úplnost však nutno ještě dodat studi-um klavíru u Věry Gregerové v Brně a soukro-mé hodiny varhan u profesorky brněnskékonzervatoře Drahomíry Horákové.

Olga: Mě od mala fascinovaly klavír a var-hany pro krásu a elegantnost klaviatury a projejich harmonickou samostatnost. Kvůlinákladnosti nástroje jsem ale nejdříve hrálana zobcovou flétnu a teprve později na klavír.Velkou zásluhu na tom měl kněz z naší far-nosti, který mě zadarmo naučil základům hrya umožnil cvičit na klavír na faře. Později jsmeměli doma pianino z půjčovny. Již od devíti letjsem jednoduchým způsobem začala hrávatpři liturgii ve všední dny. Od 15 let jsem paknavštěvovala ZUŠ se zaměřením na církevníhudbu v Brně, kde jsem se již plně věnovalahře na varhany. Prvním cyklem mě provedlZdeněk Hatina, druhým Stanislava Syrková.Poté jsem ještě tři roky navštěvovala brněn-skou konzervatoř, kde jsem byla žákyní Petra

Rozhovor s varhaníky Olgou a Karolem FrydrychovýmiJsou spíše slyšet, než vidět – provázejí hudebním doprovodem naše bohoslužby – přesto

o nich nevíme téměř nic. Jací vlastně jsou? Částečnou odpověď přinese rozhovor s man-želi Frydrychovými. Karol (* 1975) pochází ze Žarošic, vystudoval: SPŠ stavební, Fakultu sta-vební VUT, jazykovou školu (angličtinu), ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu, doplňujícípedagogické studium na FAST VUT a Úvod do kompozice na Hudební fakultě Janáčkovyakademie múzických umění. Nyní studuje doktorský program Hudební věda a magisterskýprogram Učitelství estetické výchovy pro střední školy Filozofické fakulty Masarykovy uni-verzity. Pedagogicky působí na ZŠ Mutěnice a kurzech jednoty Musica sacra. Publikuje, pří-ležitostně se věnuje skladbě. Olga (* 1984) pochází z Drnovic u Lysic, vystudovalaArcibiskupské gymnázium v Kroměříži, ZUŠ se zaměřením na církevní hudbu a Lékařskoufakultu MU. Pracuje tři roky jako zubní lékařka. Zpívá v Dómském komorním sboru Brno.

17Urbánek 3/2012

VARHANÍCI – ROZHOVOR

Kolaře. Pro pracovní vytížení jsem však studi-um předčasně ukončila.

Jste manželé a oba varhaníci. Jsou var-hany příčinou vašeho seznámení?

Karol: Bingo! Olinka mně „padla do oka“ najednom žákovském koncertu konaném v sálebudovy Janáčkovy varhanické školy. Pamatujisi, že moc krásně hrála Brixiho Preludium Fdur. Tehdy jsem si řekl: „Musí být mou!“

Olga: Oba jsme byli žáky zábrdovickéhovarhaníka a ředitele kůru Zdeňka Hatiny naZUŠ se zaměřením na církevní hudbu v Brně.Seznámili jsme se právě díky povinným škol-ním koncertům.

Co vám varhanická služba přináší? Karol: Vyjádřeno matematickými mocnina-

mi: mluvená modlitba – na prvou, zpívanámodlitba – na druhou, kontemplace prostřed-nictvím zpěvu a hry – na třetí. To je úplně jinádimenze.

Olga: Hra při liturgii není jen nějaké brnkánísi pro radost. Hudba je její nedílnou a velmisilně působící součástí. Často se přede mšísv. modlím, aby se Bůh skrze moji hru nebozpěv dotkl aspoň jednoho člověka.

Jaký je rozdíl při prožívání mše svatév lavici a u varhan?

Karol: Zcela diametrální. Dokud jsemministroval, nevěděl jsem, co je to mít v kos-tele trému. To začalo až na kůru. S postupemčasu sice zvýšená psychická tenze z varhan-ní produkce opadla, ale vždy zůstala obava,zda nepřeskočí hlas při zpěvu žalmu či kterakdopadne účinkování pěveckého sboru.Varhaník si také nikdy nemůže být jist svýmnástrojem, zda bude fungovat tak, jak má.Takže s jistou nadsázkou se dá říct, že nejlé-pe jsou na tom hudebně a liturgicky nepou-čení farníci, kteří nevidí a neslyší chyby, v kli-du a pohodě slaví liturgii a pak jdouduchovně posilněni spokojeně domů.

Olga: Na odlišném prožívání se také podílívzdálenost varhaníka od oltáře, kdy se vevětším kostele může cítit odtržen od zbytkuspolečenství. Pozornost varhaníka je rozpty-lována chystáním na další části mše sv.a o velkých slavnostech, kdy se často přidái nervozita, se řádně soustředí jen skuteční„rutinéři“. Proto myslím, že je pro duchovníživot varhaníka důležité účastnit se pravidel-ně mše svaté mezi ovečkami v lavici.

Které liturgické období máte jako varha-níci nejraději?

Karol: Nejraději mám advent a půst – tedyztišení se a očekávání.

Olga: Já mám nejraději dobu adventní,postní a seslání Ducha svatého.

Co by se – z pohledu varhaníka – mohlozměnit?

Karol: V prvé řadě bych vyměnil varhany –ty stávající nemají ušlechtilý zvuk, zpožďujese u nich ozev tónu, etc.

Olga: Lidé by mohli víc zpívat. Máte nějakou hodně oblíbenou skladbu? Karol: Věru těžká otázka. Patrně překvapím,

ale na pomyslném vrcholu u mě nestojí hud-ba ryze varhanní, byť např. nesmírně obdivujiJ. S. Bacha. Mnohem raději mám gregorián-ský chorál či sborovou tvorbu vrcholné rene-sance. Dá se říct, že z každé hudební epochymě oslovila celá řada skladeb, z nichž ales-poň namátkou uvádím: Missa L’homme arméPiera de la Rue, Magnificat Jana DismaseZelenky, Requiem Wolfganga AmadeaMozarta, Vesperae Petra Ebena či Mši D durAntonína Dvořáka, kterou jsem slyšel více než100x. Z hudebních forem mám nejraději fugu,obdivuji melodiku Franze Schuberta a instru-mentaci Antonína Dvořáka.

Olga: S manželem máme velice podobnýhudební vkus. Vyrůstala jsem na hudběJohanna Sebastiana Bacha, WolfgangaAmadea Mozarta a Ludwiga van Beetho vena.Později jsem přilnula k hudbě AntonínaDvořáka. Skladbou mého srdce je druhá větajeho Koncertu pro housle a orchestr a moll.Celkově ale nejsem fixovaná jen na určitéobdobí nebo autora. V pokladnici paní Hudbyje nespočet šperků a každý je krásný jinýmzpůsobem. Pro odlehčení si také občasposlechnu lehce jazzovou a capellovou skupi-nu The Real Group.

A co nějaká vlastní veselá varhanickáhistorka?

Karol: Na jednu si vzpomínám. Odehrála sena Nový rok 2001 v Žarošicích. Zdejší půl-noční novoroční mši předcházely tradičněnemalé přípravy: kostel byl nazdobený, ukli-zený, vytemperovaný, na kůru připraven chrá-mový sbor s instrumentalisty, atd. S hlavnímcelebrantem – nejdůstojnějším otcem opa-tem kanonie premonstrátů v Nové Říši

18 Urbánek 3/2012

VARHANÍCI – ROZHOVOR

Marianem Rudolfem Kosíkem – bylo domlu-veno, že s ministranty a spolubratry v kněž-ské službě přijde na mši svatou středem kos-tela. Proto na úvod zaznělo slavnostnívarhanní preludium, během kteréhož otecopat žehnal na všechny strany. Lid Božíobecný, jenž zcela zaplnil interiér kostela,s chutí a vervou pěl, až se „okna kostelachvěla“. Taktéž srdečné uvítání otce opataproběhlo na výbornou. Pak se však staloněco, s čím nikdo nepočítal – při zpěvu Gloriain excelsis Deo vypnul elektrický proud.Pohled na asi třicetičlenný Žarošický chrámo-vý sbor, který pěl při šesti adventních svíč-kách, jistě evokoval úsměvy. To ale není vše!Jelikož varhany jsou nástroj dechový, bylotřeba šlapat měchy. Toho se ujal jistý členbasové sekce našeho ansámblu – v té doběfyzicky vitální padesátník. Šlapal dobře, lečv průběhu přijímání jsem několikrát uslyšelono pověstné: „Uf“. Proto jsem se otázal,jestli nechce, aby ho na závěr mše sv. někdovystřídal. I přes moje varování, že nás čekajíještě všechny čtyři sloky písně Narodil seKristus Pán a postludium, jsem dostal odpo-věď: „To přece zvládnu“. A tak po závěreč-ném požehnání všichni zúčastnění s chutípřevelikou pěli hymnu českých Vánoc. Hnedna začátku postludia v plenu se za mými zádyozvalo mohutné „Ufff“. Jelikož zástup ducho-venstva a ministrantů odcházel středem kos-tela, hrál jsem dál. Pak se ozvalo: „Nemámsil“. Přestat hrát však nešlo, protože průvodpokračoval – otec opat opět žehnal.Vzhledem k okolnostem jsem přešel postup-ně od hry v pětihlasu k dvojhlasu, čímž jsemzmenšil spotřebu vzduchu a kalkant nemuseltak rychle šlapat. Záhy se však ozvalo defini-tivní: „Už nemohu“. Načež varhany zaúpěly:„Húúúúúúúúúúú“. Zděšené pohledy účastní-ků bohoslužby na kůr byly více než výmluvné.

Olinka žádnou veselou varhanickou histor-ku neměla, zato nás pobavila vyprávěnímo hmyzu, který občas komplikuje práci zub-ním lékařům. Jednou prý pacientce, kteráseděla na zubařském křesle se zavřenýmaočima a otevřenými ústy, sedla na jazyk mou-cha „masařka“. Olinka zcela spontánněvykřikla: „Fuj, prase, vypadni!“…

Máte recept na to, jak vychovat dobréhovarhaníka?

Karol: Na to je možné pohlížet z několikarovin. Rozhodující je nejen míra obdařeníhudební hřivnou od Pána Boha, včasnostpodchytnutí od rodičů, úroveň absolvovanéškoly, erudice učitele, atd., ale především –a to zdůrazňuji – píle, cílevědomost a vnitřníkázeň jedince. Pokud se na to podívámz pozice pedagoga, primárním předpoklademk úspěchu je soustavná motivace eléva.Nesmírně důležité je estetické formování –budování hudebního vkusu, k čemuž můžepomoct poslech koncertů, hudebních nahrá-vek. Mnohé začínající varhaníky totiž determi-nuje malost prostředí, ve kterém působí –jejich předchůdce sice neměl, kvůli nábožen-ské nesvobodě, patřičné hudební vzdělání,ale přesto byl nesmírně hrdý na to, jak „velkoumuziku“ ve své dědince dělal. Žáci potřebujídobrý vzor a mít přehled, jak se kde hrajea zpívá. Proto s oblibou doporučuji návštěvubrněnského dómu, kde spolu s regenschorimPetrem Kolařem spolupracuje slavnostní var-haník a Mistr improvizace David Postránecký.Právě Petr Kolař by mohl být příkladem „ide-álního varhaníka“ – správně frázuje písně, přiimprovizaci čiší invencí, krásně zpívá a skvělediriguje. K tomu má reprezentativní vystupo-vání, dovede vtipně moderovat koncert či pře-hlídku sborů a je nekonfliktní povahy, což jepro fungování farnosti nesmírně důležité.Nezbytná je též znalost liturgiky.

Olga: Tento souhrn bych ještě doplnilao zbožnost. Hra na varhany není jen umělec-ké řemeslo, ale především služba. Myslím si,že jen věřící člověk má ten správný cit pro to,co se právě děje u oltáře.

Pro odlehčení od vážného tématu církevníhudby, přikládáme na závěr několik trochujiných otázek:

Čeho si u lidí nejvíce vážíte? Olga: Opravdovosti, obětavosti a milosr-

denství. Karol: Vzdělanosti ve spojitosti s pokorou. Jaký je váš oblíbený literární autor nebo

kniha? Olga: V dětství jsem četla hodně „foglarov-

ky“, později klasickou literaturu, jak jsme jiprobírali ve škole. Mojí nejoblíbenější knihouje Jméno růže od Umberta Eca, z duchovníliteratury mě oslovily úvahy Marka Váchy.

Karol: V útlém věku dominoval Jaroslav

19Urbánek 3/2012

ÚVAHA

Foglar a Karel May, nyní hlavně odborná lite-ratura.

Jakou historickou postavu byste rádipotkali?

Olga: Mého biřmovacího patrona Max -miliána Kolbeho.

Karol: Vlámského skladatele Josquina desPrés.

Která pohádka vám připadá nejmoudřejší? Oba: V každé pohádce je kus moudra, ale

naší nejoblíbenější je Anděl Páně režiséraJiřího Stracha.

Co se vám na tom druhém líbí? Karol: To by vydalo na samostatný článek.Olga: Nápodobně. Ale ve stručnosti: Kája je

spolehlivý, čestný, vyrovnaný, klidný, obětavý,starostlivý, vstřícný, chápavý, vzdělaný, pře-mýšlivý, výřečný, vtipný, pracovitý, šikovný,domácí kutil, skvělý řidič, zaujatý badatela muzikolog, imponující pedagog a v nepo-slední řadě vděčný strávník. Tento výčet je jenzlomkem, dalo by se pokračovat ještě několi-kanásobně.

Jak byste sami sebe charakterizovali? Olga: Empatická, obětavá, snaživá – pro

pochvalu bych se přetrhla.Karol: Mírně konzervativní a jsem na to hrdý. Děkujeme za rozhovor a přejeme vám obě-

ma do osobního života i varhanické službyBoží požehnání. Redakce

Často se zúčastňujeme pohřebního rozlou-čení s někým, kdo po sobě zanechává part-nera z manželství. Jsou to chvíle, kdy se vcí-tíme do situace pozůstalého. I my křesťanépřece prožíváme normální lidskou bolesta hoře, když nás opustí někdo, kdo nám bylvelmi blízký. I po odchodu partnera v man-želství musí ovšem ten, kdo zůstal sám, žítdál. Do dalších dnů života vstupuje oboha-cen zkušeností, která bude dlouho bolet.Slýcháváme, že ve chvílích loučení se zesnu-lým chce někdo zarmouceného potěšit slovy,že „čas každou bolest vyléčí“. Do jisté míryto může být pravda. Avšak zásadně platí, žeani čas neodstraní ze srdce hluboký pocitztráty. Čas pouze otupí ostří smutku. Léčitbolest a pocit osamocenosti může jen PánBůh sám. Dobrá biblická rada zní:Nezapomeň, že Pán Bůh je „Otcem milosr-denství a Bohem všelikého potěšení, kterýnás těší ve všelikém našem soužení“ (2K 1,3-4). Není to nikdy Boží vůle, abychom senadosmrti stali vězni svého smutku a svéosamocenosti. Nebudeme-li Bohu vyčítat, ženám vzal toho, koho jsme milovali, ani se pří-liš soustřeďovat na svůj zármutek, pak jedůležité, abychom obrátili svoji pozornostk druhým lidem, kteří potřebují naši pomoc.Tím nastoupíme nejosvědčenější cestu kezmírnění vlastní bolesti. Sloužíme-li druhým,dostáváme se tím do blízkosti svého Pána,a tím se pak každá opuštěnost a osamoce-

nost stává lehčí. Údělu ovdovělého či ovdo-vělé se nikdo z manželů nevyhne, leč bysnad oba zemřeli téhož dne. Jinak vždyjeden odchází dříve a druhý na čas ještězůstává a jde sám. Statistiky říkají, že jsou tovětšinou muži, kdo umírají dříve. Zásadněvšak platí, že ať už jsme se předem na to při-pravovali, anebo jsme na to namysleli, jedno-ho dne nadejde šok reality posledního roz-loučení. A jeho důsledky mohou být v prvníchvíli zdrcující. Nejednou se stává, že ovdo-věním ztrácí pozůstalý dokonce vůli k další-mu životu. Úděl ovdovělé(ho) je vždyckysnadnější, má-li kolem sebe dostatek přátel.Tak tomu může být především tehdy, kdyžovdoví někdo z členů farního sboru.Povinnost péče o vdovy připomínali novozá-konním křesťanům, a tím i nám, také apoštolPavel a Jakub (viz 1 Tm 5, 3-16; Jk 1, 27).V takovém případě můžeme aspoň částečněpomoci v prvních nejhorších dnech osamo-cení. Zvláště tehdy, kdy má ovdovělý neboovdovělá ještě v péči své nezletilé děti, neboje zdravotně postižený, případně si nedovedeporadit s důsledky, které ovdovění do běžné-ho života přináší. V takových případech bynikdy křesťanské společenství nemělo zůstatlhostejné a nečinné. Mělo by všemožněpodat ruce ku pomoci, aby tito naši bližníprožili, že ve své osamocenosti nejsou vlast-ně sami. Mysleme na to!

JUDr. Miloslav Honek

Úděl ovdovělých

20 Urbánek 3/2012

ČTENÁŘSKÉ TIPY

Ačkoliv nejsem ze Slavkova, občas rádanavštívím farní knihovnu. O tom, že zdev regálech stojí plno krásných a hodnotnýchknih, není pochyb. Proto jsem si na létovypůjčila hned šest z nich. Ráda bych vámpředstavila alespoň jednoho autora, kterýmě zaujal. Je jím Wilhelm Hünermann,německý kněz, žijící v letech 1900–1975v Essenu. První z jeho knih se jmenujeMnich mezi vlky a pojednává o životě sva-tého Jana Kapistrána, apoštola Evropy. Dějzavádí čtenáře do středoitalského městečkaCapestrano ve 14. století. Popisuje nelehký,o to však zajímavější úděl mladého Jana,

Knihy na mírukterý se zasvětil Pánu, a s Ním kráčí šťastena neohrožen celou Evropou. Druhou knihou,kterou jsem též přečetla jedním dechem, jeFarář světa. Tento román vypráví o životěmalého Angela Giuseppe Roncelliho –pozdějšího papeže Jana XXIII. Život Angelabyl chudý a mnohdy tvrdý, ale prostoupenýláskou a vírou v Trojjediného Boha, který bylhlavní oporou celého jeho žití.

A proto, vážení farníci, neseďte domaa navštivte co nejdříve farní knihovnu. PaníLstibůrková vám velice ráda pomůže vybrattu správnou knihu pro vás na míru!

Petra Pavlíková

Víte, co znamená postila? Dnes už mnozítento výraz neznají a musí sáhnout po slov-níku cizích slov (postila – kniha obsahujícívýklad a rozbor biblického textu čteného přimši), ale kdysi byly postily důvěrně známý-mi průvodci při studiu Bible. Velmi zajíma-vou postilu vydalo v roce 2005 nakladatel-ství Kalich pod názvem Jak orat s čertem.Jedná se soubor kázání profesora religio-nistiky a kazatele Jana Hellera z let1952–2005 na různá starozákonní i novozá-konní témata (namátkou: Boží „my“(Trojice); Solení obětí; Co s divy a zázraky;Tvoří Hospodin zlo?; Šimon, nosič kříže;Výměna za Barabáše (Velký pátek); Hra na

Jak orat s čertemslepou bábu aneb hledání Boha; Hněvnetvoří spravedlnost atd.). Jednotlivá kázá-ní mají stejnou strukturu: název, odkaz natext Písma související s tématem homilie,příslušný biblický úryvek v kralickém pře-kladu a českém ekumenickém překladua samotné kázání. Každá homilie je datová-na a doplněna krátkou navazující modlit-bou. Kniha Jak orat s čertem je další dob-rou pomůckou pro každodenní chvilkyztišení nad Písmem svatým. Můžete si jiobjednat v Karmelitánském nakladatelstvínebo půjčit ve slavkovské farní knihovně.

Heller, Jan: Jak orat s čertem. Kázání.Kalich 2005. Renáta Bláhová

Od května, kdy byla po třech setkáníchs rodiči nad návrhem projektu zahájenaobnova naší školní zahrady, se nám podaři-lo uspořádat celkem šest pracovních sobot,včetně dvou prázdninových. Díky ochotnýmtatínkům i dalším pomocníkům či firmámbyly odklizeny nebo přesunuty původní her-ní prvky, vydlážděn nový chodník, vykopánobudoucí pískoviště, zabudovány a zabeto-novány palisády z kůlů, umístěn několikatu-nový kámen, vyměřena a vybagrovánadopadová a herní plocha, obnovena příjez-dová cesta a plot. Vcházíme do druhé etapyobnovy, která bude pro svoji náročnost

Na skok do Josífkovy zahrady vyžadovat další odborný přístup firmy.Morušovník, strom zasazený jako symbolobnovy zahrady, je toho všeho svědkema roste dál s naším úsilím. To budeme mocizúročit při pletení vrbičkových chýšek, kteréje naplánováno na konec října. Děkuji toutocestou všem, kteří věnovali svůj volný časpracovním sobotám s velkým pracovnímzápalem, a také všem, kteří nás finančněpodpořili. Zvláštní dík patří panu Kudlovi,který věnoval svůj čas dumání a přemýšlenínad tím „jak na to“ a panu Šemorovi zapraktické rady, pomoc a odborný dohled přisobotních brigádách. S. Josefa

21Urbánek 3/2012

ZPRÁVY Z KAROLÍNKY

Roz-táh-ni křídla a leť, ……naplno roztáhni křídla a leť... Asi tu bobov-

ku neznáte, ale pokud přece jen, víte, že vlast-ně jeden má moc práce, druhý málo času, tře-tí rodinné důvody, další vyletěl od zkouškya docent mu přistřihl křidýlka..., ale přestovýzva roztáhni křídla a leť platí pro všechny.

Rozhodně mám občas k lítání blízko. Tohlezařídit, tam zaletět, a už v tom lítám. Jenžetohle lítání, to bylo něco jiného. Začalo tonenápadně. Naše poupě se rozvinulo vezdatného sokolíka a stalo se předškolákemv KMŠ Karolínka, kde uplatňují pedagogikuFranze Ketta. Netušila jsem, kdo je FranzKett zač, a přiznám se, že jsem ani nemělamoc času popovídat si o něm s Googlem,takže jsem uvítala, že nám chce Karolínka vespolupráci se Společností pro celistvou nasmysl zaměřenou pedagogikou Franze Kettatento výchovný směr představit.

Překvapilo mě, že šlo doopravdy o ukázku.Možná už tak dobře nečtu nebo naopak meziřádky vyčtu víc, než tam je. Žádná hora teo-rií, ale taneček na uvítanou. Žádné termíny,k nimž by mi chyběl výkladový slovník, alepříběh o orlíkovi, orlovi a orlici, podobenství.V souvislosti se začátkem docházky do MŠ

Vzdělávací seminář

pro mnohé z nás aktuální téma opouštěníhnízda a jak na ně. Příběhy a hry, čas kezklidnění a zamyšlení, to vše ve mně vyvola-lo představu opouštění hnízda nejen u ope-řenců, ale hlavně u lidí, jak to jistě bylo cílemukázky. Uvědomila jsem si, že je opouštěníhnízda záležitostí nikoli jednorázovou, kdyzkrátka jednou mládě opustí hnízdo, a jehotovo, ale kompletně celý život protkávající,nedílnou součástí lidského vývoje, a začínáuž narozením a přestřihnutím pupeční šňůry.Někdy musí být „výlet“ z hnízda takto radi-kální, protože zůstat by nebylo slučitelné seživotem, jindy je užitečnější nechat mládě,aby překonalo strach z hloubek a vzdušnýchproudů života samo a vrhlo se do nich, až sebude cítit připravené. A rozeznat míru naškále mezi těmito body, kde hraje důležitouroli řada proměnných, to je úkol, který jsmena sebe jako rodiče a vychovatelé vzali.

Pokud vám to připadá nad lidské síly, sou-hlasím s vámi. Bohu díky, sami na to nejsme.Bůh, jehož děti jsme všichni, nás s nepřed-stavitelnou láskou bere pod svá vlastní kříd-la a těší se, až jednou vylétneme z pozem-ského hnízda na úžasně dobrodružný let zaNím. Jana Cejpková

V sobotu 15. září odpoledne se uskutečnil v prostorách KMŠ pod vedením lektorů Ph.D.a Dr. Tomáše Cyrila Havla a Mgr. Evy Muroňové vzdělávácí seminář pro rodiče:

V minulosti jsem se již jednou seminářevedeného lektory paní Evou Muroňovoua otcem Cyrilem Havlem účastnila, protojsem tušila, že to asi nebude úplně můj šálekčaje (jsem spíš na kafe). Protože ale mámev Karolínce dvě děti a jsme zde spokojeni,rozhodla jsem se seminář svou účastí podpo-řit. Bohužel ani tentokrát mě příliš neoslovil,ba naopak, po návratu domů jsem se cítiladost rozladěná. Většinu času jsme strávili sta-věním hnízd z šátků a přírodních materiálů(nic proti nim), aby nám pak oba lektořidemonstrovali různé způsoby opouštěnítěchto hnízd mláďaty. Základní poselství při-tom bylo celkem banální: Je potřebné, aby seděti postupně a úměrně věku odpoutávaly od

domova. Každé dítě je jiné, proto se odpoutá-vá jiným způsobem. Dvě věty, ke kterým jsmese složitě dopracovávali 2,5 hodiny. Ná sle -dující neděli jsem se s dětmi vydala na škol-kou pořádanou pouť na Lutršték. Cestou měoslovila sestra Josefa, jestli bych o seminářinenapsala článek. Odmítla jsem s odůvodně-ním, že můj názor by nebyl kladný, a mohl byškolku zbytečně poškodit. Sestra Josefa měvšak překvapila odpovědí, že by naopakchtěla, aby zazněl i jiný názor než kladný, žev tom je to „tajemství jednoty v různosti“ tétoškolky: „Každý jsme jiný, ale přesto je možnése vzájemně respektovat a vycházet spolu.“A to byla asi nejlepší lekce zážitkového semi-náře pro mě. Petra Šaňková

Můj zážitkový seminář

22 Urbánek 3/2012

Jednou jsem byla se svojí biřmovacíkmotrou a jejím manželem na návštěvěu otce Ladislava Kubíčka, když ještě působilv Jizerských horách. Pamatuji si, jak vtipněpoznamenal, když mu na faru ženy přineslybuchty: „Já jsem rád, že jsem kněz a nejsemženatý. Tak mi na faru nosí stále různé dru-hy buchet. Kdybych byl ženatý, takovývýběr bych jistě neměl.“ Bylo to řečeno žer-tem, ale myslím, že je to pravda.

Proto se obracím s prosbou na všechnyženy a babičky, které rády pečou a mají svéosvědčené recepty. Od 7. října je opět obno-ven provoz farní kavárny a tam jsou buchtynebo nějaké jiné dobroty velmi vítanou sou-

částí občerstvení. Kdo můžete a chcetenabídnout službu v této aktivitě, bude toulehčením pro ty, kdo chod kavárny zajišťují.Také uvítáme nové ochotné provozovatele.

Druhá buchtová prosba se týká Adventu.Nebude trvat dlouho a děti budou vstávatna roráty. Po nich jim na faře dáváme teplýčaj. Minulý rok děti dostávaly k čaji perníč-ky. Letos bychom jim mohli dát také buch-tu. Snad by postačily dva plechy na každéúterý. Konkrétně bychom se domluvilipozději. Dále je možné se zapojit do rannípřípravy snídaně, ale to už je opravdu jenpro ty, kteří nemohou dospat.

S díky Jana Lstibůrková

FARNÍ KAVÁRNA / DIVADLO

Prosíme o službu

Neděle 21. 10. v 15.00 – premiéra – farní sál – vstupné 50,- Pondělí 22. 10. v 19.00 – 1. repríza – Katolický dům Bučovice

(v rámci Ochotnického festivalu) Sobota 3. 11. v 19.00 – 2. repríza - farní sál – vstupné 50,- Neděle 4. 11. v 15.00 – 3. repríza - farní sál – vstupné 50,- Sobota 17. 11. v 19.00 – 4. repríza - farní sál – vstupné 50,- Neděle 18. 11. v 15.00 – 5. repríza - farní sál – vstupné 50,-

Farní divadlo Simsala Bim zvena nové představení komedie Kostlivec ve skříni, kterou uvede v těchto termínech:

Osoby a obsazení: Leopold Packal – Milan Hrazdílek

jeho žena Leontýna – Elena Knotková jejich dcera Amálka – Magdalena Melicharová její manžel, stavitel Robert Bedla – Pavel Šujan

rodinný lékař dr. Bidlo – Štěpán Melichar služebná Andula – Petra Spálová

Líza alias Laura di Verde – Jana Šustková Archibald Mydlinka, holič-frizér – Pavel Hrazdil

Ferdinand Veverka, voják – Adam Šimoník Policista – Jaromír Rozsypal

Námět: na motivy hry R. Kneisela „Papageno v almaře“ Scénář: Ludmila Nosková

Technická režie: Miroslav Slováček Režie: Marek Kuchta

Představení této komedie ve Společenském centru Bonaparte předpokládáme příštírok na jaře v rámci 2. ročníku festivalu Slavkovské divadelní dny.

FARNÍ DIVADLO

23Urbánek 3/2012

Od loňského podzimu prošlo divadlo vel-kými změnami. První výraznou změnou jesložení členské základny souboru. Poodchodu 6 divadelníků ze staršíchSimsalabimáků bylo nutno doplnit stav,a tak díky otevřenému náboru do souborupřišla spousta nových a talentovaných tvá-ří, dokonce i z řad bývalých ochotníků, kte-ří ve Slavkově působili na konci 70. let min.stol. V současné době má soubor 40 členů,z toho 32 herců ve věku od 9 do 59 let.Další změnou je status občanského sdruže-ní, který soubor obdržel letos v červnua v jehož důsledku doznalo změnu i vedenídivadla, o které nyní pečuje pětičlennývýbor o. s. (předseda Marek Kuchta, jedna-tel Miroslav Slováček ml., dramaturgLudmila Nosková, hospodář Jana Šilerováa koordinátor akcí Adam Šimoník). Soubortaké úspěšně zahájil spolupráci s městemSlavkov u Brna a má již za sebou dva spo-lečné a úspěšné kulturní projekty. Prvnímbyly loňské Shakespearovské divadelnídny, kterými divadlo oslavilo 10. výročí své-ho vzniku. Druhým pak letos na jaře 1. roč-ník ochotnického festivalu Slavkovské diva-delní dny. Díky těmto dvěma akcímdivadelníci dostali příležitost poprvé hrát najevišti Společenského centra Bonaparte.

A co chystá divadlo pro vás, diváky? Nejbližší akcí bude 21. října premiéra

komedie Kostlivec ve skříni, se kterou sedivadlo hned následující den zúčastní 6.ročníku Ochotnického festivalu MiroslavaDoležala v Bučovicích. Tato komedie vászavede do doby našich prarodičů, kdy seještě nosila slušnost, čest nebylo prázdnéslovo a každý prohřešek proti morálce se narozdíl od dnešních způsobů nevystavoval naodiv, ale naopak „tutlal“, protože znamenal

nebetyčnou ostudu a skandál, který by otřá-sl nejednou pracně vydobytou kariérou.Pokud chcete vědět, co všechno může způ-sobit taková snaha ututlat „vyhozeníz kopýtka“ jinak bezúhonné hlavy rodinya váženého člena městské rady, přijďte napředstavení této úsměvné konverzačníkomedie, která je již druhým režijním poči-nem Marka Kuchty. Hlavní roli ztvární MilanHrazdílek, kterého jste mohli naposledyvidět jako nezapomenutelného otceKateřiny a Bianky ve Zkrocení zlé ženy.Předpokládáme, že vzhledem k tématu hrynenapadne zodpovědné rodiče bráts sebou na toto představení malé děti! Proty připravuje divadelní skupina Simsaláčatdobrodružnou hru na motivy románu LuiseStevensona Poklad na ostrově, kterouhodlá zahájit jarní sezonu r. 2013. Zbývajícídvě divadelní skupiny dospělých pro váschystají na leden obnovené představeníZkrocení zlé ženy, a to v novém obsazení.Na na příští podzim pak by vás chtěli pře-kvapit dvěma novými hrami. Dámskýmkrejčím od Georgese Feydeaua a komediíTruffaldino na motivy Goldoniho Sluhydvou pánů. A protože nás v příštím rocečeká 1150. výročí příchodu svatých Cyrilaa Metoděje na Moravu, pokusíme ses pomocí profesionálních filmařů natočithraný dokument s Cyrilometodějskou tema-tikou s názvem Srdce Evropy, který by mělmít premiéru v programu Noci kostelů 2013.

Jak vidíte, plánů má divadlo hodně, aletaké má hodně lidí, kteří chtějí dělat něcosmysluplného pro druhé. Držme jim tedynejen palce, ale ztraťme za ně i slovov našich modlitbách.

Za dramaturgii o. s. FDSBLudmila Nosková

Farní divadlo Simsala Bim (FDSB)

FARNÍ DIVADLO

Farní divadlo – prosbaDo divadelního šatníku nutně sháníme ramínka na šaty (stará dřevěná, plastová)

a v jakémkoliv množství. Pokud máte doma funkční stará ramínka, která byste už chtě-li vyhodit, můžete je věnovat do divadla. Kontakt na tel. 774 479 774, nebo je vezmětes sebou do kostela na páteční / nedělní mši p. Noskové.

Děkují divadelníci z FDSB

24 Urbánek 3/2012

Mnozí z vás, kteří navštěvujete představe-ní FDSB na jeho domovské scéně ve farnímsále, víte, že sál často praská ve švech a trpítím kultura představení, navíc někteří diváciruší svými příchody po začátku představení,což opět nepřispívá k pohodovému sledo-vání hry. Proto v rámci zlepšení úrovně sle-dování divadelních představení jsme zvolilinová opatření. Rušivým pozdním přícho-dům diváků bychom rádi předcházeli tím, žepět minut před představením bude uzavřenvchod do budovy.

Aby se zamezilo nekontrolovatelnému pře-plnění sálu, rozhodli jsme se redukovatpočet sedadel na únosnou míru cca 45–50míst a rozhodli jsme se vybírat řádné (lidové)vstupné. Náhradou za ubraná divácká místabychom chtěli odehrát minimálně jedno

Po dlouhých sedmnácti letech se do fináledostaly opravy farního kostela VzkříšeníPáně. Posledním velkým zásahem do interié-ru kostela byla oprava lavic a výměna podla-hy pod nimi, která už byla po víc jak stoletech poškozená červotočem a hnilobou.K určení stáří podlah nám pomohly i třebaručně vyráběné hřebíky v původních prknech.Dokonce jsme našli půlgroš z roku 1852, tak-že podlahy byly dělané po tomhle datu.

Peníze na opravy, které vyšly asi na dvěstě dvacet tisíc korun, farnost z polovinynaspořila z veřejných sbírek, ostatní je hra-zeno půjčkou. Nejprve jsme sejmuli lavicea podlahy pod nimi odstranili. Řešili jsme,jestli položíme po celé jejich ploše novouizolaci, nakonec jsme ji dali jen pod novénosné polštáře. Navíc celý prostor od cihel-né podlahy odvětrává mezera v krycí liště.

Stolařská firma nahradila původní modří-nová prkna smrkovými. „Smrkové deskyjsme nyní napustili olejovou barvou.Lemované jsou dubovými fošnami. Do novépodlahy jsme také zavedli elektrické vedenípro vytápění sedadel. Nakonec jsme opravi-li samotné lavice. Těm ale ještě zbývajídodělat klekátka, až zaplatíme podlahy. Nastavebních pracích se podíleli také přímo

Nové podlahy v lavicích lidé z farnosti. Ženy hlavně pomáhaly přiúklidech na bohoslužby, muži a mladí hošizase s rozebíráním podlah a hlavně přičastém přenášení lavic.

Poslední velká oprava je tak od roku1995, kdy se kostel začal opravovat od stře-chy, přes fasádu a výmalbu s elektroinstala-cí, téměř u konce. Už zbývá jen doladěníinteriéru, jako třeba doplnění laviček pro dětia pro zpěváky.

Dodávka materiálu na podlahy byla od fir-my Dřevo do domu v hodnotě 116 570 Kč,veškeré práce s dodávkou dubových fošenna prahy a opravou poškozených lavic pro-vedla firma Stolařství pana Jana Pavézkyz Křižanovic v hodnotě 97 200 Kč, stavebnímateriál na úpravu dlažeb, izolace a PVCtrubky na el. rozvody 7000 Kč. Celkem stá-ly podlahy 220 770 Kč, účelové sbírky byly80 058 Kč. Příští neděli bude opět účelovásbírka na podlahy.

Poděkování všem, kteří jste přispěli dosbírek a také vám, kteří jste se podíleli napřípravných pracech, vyklízení a stěhovánílavic a dláždění prostor. Velké poděkováníženám za častý úklid, aby mohla bývatv kostele během rekonstrukce mše svatá.

P. Milan Vavro, farář

Novinka – předprodej vstupenek představení každé hry ve Společenskémcentru Bonaparte, kde je místa dost. Navšechna představení konaná ve farním sálese budou vstupenky prodávat v předprodejina dvou místech: ve farní knihovně po ran-ní nedělní mši sv. a ve fotoateliéru Profotov Husově ulici ve Slavkově. Diváci si budoumoci podle rozpisu jednotlivých představenívybrat to své, zakoupit předem vstupenkua výběr vlastního místa v sále už bude jen nanich. Pokud se budou před představením vefarním sále prodávat vstupenky, pak jen ty,které zůstanou z předprodeje. Věříme, žediváci tato opatření pochopí, a že stoupnei kulturní pohoda divadelních představení.Prodej vstupenek na představení komedieKostlivec ve skříni bude na výše zmíněnýchmístech zahájen od 7. října.

FARNÍ DIVADLO / OPRAVY

25Urbánek 3/2012

Od 27. září 2012 se bude každý čtvrtýčtvrtek v měsíci konat v kostele Božíhomilosrdenství ve Slavkovicích u NovéhoMěsta na Moravě tzv. Nikodémova noc. Tatoakce vzniká jako iniciativa otců pallotinů,kteří působí v brněnské diecézi právě přikostele Božího milosrdenství ve Slavko -vicích. Setkání začíná každý čtvrtý čtvrtekv měsíci mši svatou ve 20 hodin. Po ní budenásledovat adorace do půlnoci, během kte-ré bude možné přijmout svátost smíření,nebo si popovídat s knězem. Název„Nikodémova noc“ navazuje na farizeje

POZVÁNÍ

Nikodémova noc – setkej se s Ježíšem v nociNikodéma, člena židovské rady, který přišelza Ježíšem v noci. Nápad uspořádat tutoakci souvisí také s projektem „Noci kostelů“a „Noci zpovědnic“. Je to další způsob jakhledat a nacházet cestu k Ježíši v dnešnímuspěchaném světě.

Termíny pro rok 2012: 27. září, 25. října,22. listopadu a 27. prosince. Pokud budezájem o tuto formu setkání s Pánem,Nikodémova noc bude trvale zařazena doprogramu poutního místa ve Slavkovicích.

Všechny zájemce srdečně zvouotcové pallotini

Iniciativa otců pallotinů působícíchv brněnské diecézi při kostele Božího milosr-denství ve Slavkovicích, nazvaná Nikodé mo -va noc, nachází odezvu také na dalších místech. Počínaje měsícem říjnem se Niko -démova noc uskuteční každý pátek v brněn-ské katedrále sv. Petra a Pavla od 20 do 22hodin. Nikodémovu noc se rozhodl po vzoruze Slavkovic realizovat v katedrále sv. Petraa Pavla v Brně její farář Petr Šikula. Prostorhlavního chrámu diecéze bude od 5. říjnanabízet každý pátek od 20 do 22 hodin příle-

Nikodémova noc také v katedrále na Petrověžitost k tiché adoraci, k modlitbě, k duchovní-mu rozhovoru či svátosti smíření. „Jak doklá-dá zkušenost zbožného a moudréhoNikodéma, který své zásadní životní otázkyprobírá s Ježíšem v tichu noci, je noční zklid-nění, které přichází po plném a aktivním dni,vhodným předpokladem pro duchovní rozho-vor. Pozdní večerní a noční doba může snázevyhovovat i těm, kdo jsou během celého dnezaměstnaní a vytížení a jen obtížně nacházejíčas k modlitbě a svátosti smíření,“ doplňujeP. Petr Šikula. Zdroj: www.biskupstvi.cz

Pro ŽENY všech věkových kategorií „Bůhje síla má“. O síle modlitby chval v radostechi těžkostech života. Sobota 10. 11. 2012,vede P. Adam Rucki.

Pro DĚVČATA A CHLAPCE od 17 let„I s Tebou Bůh počítá“. O rozpoznání životní-ho povolání u mladého člověka. Sobota 17.11. 2012, vede P. Adam Rucki.

Pro MUŽE všech věkových kategorií„Prohra nemusí být vždy prohrou“. Naše pro-hry ve světle příběhu Josefa egyptského.

Sobota 24. 11. 2012, vede P. Jan Szkan dera,spirituál Arcibiskupského kněžského semi-náře v Olomouci.

Program obnovy: přednášky, adorace,příležitost ke svátosti smíření a k duchovní-mu rozhovoru, mše svatá. Začátek vždy v 9,ukončení v 17 h. S sebou: přezůvky, finanč-ní příspěvek; oběd zajištěn. Příjezd ohlastenejpozději den před obnovou na tel.: 544 423241, nebo mailem: ssnd@seznam.cz (klášterŠkolských sester Naší Paní, Zahradní 1433).

Duchovní obnovyv Domě Svaté Rodiny ve Slavkově na Malinovského ul. 280

Setkávání maminek v Domě Svaté RodinyKaždé úterý od 8, 30 do 11, 30 se můžou maminky s malými dětmi scházet v Domě

Svaté Rodiny (vedle KMŠ Karolínka). Náplní času je hraní, popovídání si a kratší modlitba.Je možné se připojit kdykoliv během dopoledne.

26 Urbánek 3/2012

Pravidelné bohoslužby a aktivity farnosti:Adorace před Eucharistií (Svátostným Ježíšem) ve farním kostele bude každou neděli

večer od 19.00 do 20.00 hodin.Svátost smíření ve Slavkově přede mší sv. v úterý, pátek a v neděli ráno i večer.

Mimořádně na ohlášení ve středu v 19.00 v kostele.Kurz víry a společenství modlitby s katechezí pro dospělé, kteří mají zájem o poznání

víry, bude každou druhou neděli v 19,00 na faře (od 21.října). Příprava na biřmování pro mládež bude v pátek 12. a 19. října, 2., 16. a 30. listopadu

a 14. prosince ve Slavkově. Začátek mší svatou v 18,00. Náhradní setkání pro chybějí-cí je další pátek.

Modlitba mládeže a setkání společenství na faře každý pátek 19,00.Rozvrh náboženství žáků ZŠ je na farním webu.Náboženství předškoláků bude probíhat každé druhé a čtvrté pondělí v měsíci od 15.00

do 15.45 ve velké třídě Domu sv. Rodiny, děti s rodiči zve s. Josefa. Setkávání maminek s malými dětmi v Domě Svaté Rodiny (vedle KMŠ Karolínka) každé

úterý od 8,30 do 11,30 h. Náplní času je hraní, popovídání si a kratší modlitba. Je mož-né se připojit kdykoliv během dopoledne.

Ministrantské schůzky jsou každý pátek v 16.00 na faře.Scholička má zkoušku zpěvu v úterý od 17.00 na faře.Schola má zkoušku v pátek od 16.00 na faře.Pěvecký sbor Gloria má zkoušku v úterý v 19.00 na faře.Modlitby otců každé sudé pondělí 20.30–22.00 na faře.Modlitby matek každé liché pondělí 20.30–22.00 na faře.Setkání KLASu (Klub aktivních seniorů) se koná v pondělí za dva týdny (od 8. října)

v 18.00–19.30 na faře.Farní divadlo (mladší) zkouška středa 17.00 na faře.Farní divadlo (starší) zkouška středa 19.00 a čtvrtek 19.00 na faře.Farní kavárna ve Slavkově po ranní mši sv. na faře. Srdečně zvou pořadatelé.

AKTIVITY FARNOSTI / PRIMICE

Jáhen Josef Kubeš se stal v pátek 7. říj-na 2012 čtyřtisícím knězem vysvěcenýmv brněnské diecézi od jejího založenív roce 1777.

Kolik vysvětili biskupové v brněnské die-cézi kněží? V letech 1777 až 1914 jich bylo2849, od roku 1915 dalších 1150 kněží.Nejvíce, celkem 633 kněží, vysvětil osmýbiskup František Saleský Bauer v letech1882 – 1904. Další je šestý brněnský biskupAntonín Arnošt Schaffgotsche, který vysvě-til 477 kněží letech 1842 až 1870.

Náš otec biskup Vojtěch Cikrle vysvětilv letech 1990 až 2012 celkem 210 kněží, 39trvalých jáhnů a jednoho biskupa, Mons.Petra Esterku.

Otec Josef slavil první primiční mši sva-tou v rodné Budči před kostelem, v neděli14. října 2012 odpoledne v 15 hodin.

Kazatelem byl biskup Pavel Posád, který jerodákem z nedalekého Budkova.Koncelebrovalo téměř padesát kněží, mezinimi novoříšský opat Rudolf Marián Kosík,dřívější rektor semináře Mons. Vojtěch Šímaa faráři, u kterých sloužil o. Josef jako jáhenve Slavkově, Znojmě, Dolních Bojanovicícha Mikulově. Sešlo se více jak tisíc přátela věřících z Budče a okolí a farností, ve kte-rých o. Josef jako jáhen působil.

Primice byla radostným díkůvzdáním zadar kněžství i za vytrvalost na dlouhé cestěk uskutečnění povolání. Zpěvem provázelaschola z Dolních Bojanovic a závěr primicebyl korunován veselou písní k desetiletíjáhenství. Primice byla završená udělová-ním novokněžského požehnání a setkánímpřátel u bohatého stolu a ohňostroje.

o. Milan Vavro

Svěcení a primice novokněze Josefa Kubeše

27Urbánek 3/2012

Skrze svátost křtu se znovunarodili: Julie Matějíčková ze Slavkova

*2011, pokřtěna 8. 7. 2012

Stella Alžběta Florianová ze Slavkova*2012, pokřtěna 22. 7. 2012

Matěj Rybnikář ze Slavkova*2012, pokřtěn 22. 7. 2012

Johan Kurka z Heršpic*2012, pokřtěn 7. 10. 2012

Jan Heinz z Heršpic*2012, pokřtěn 7. 10. 2012

Štěpán Kočica ze Slavkova*2012, pokřtěn 7. 10. 2012

Petra Dominika Dolečková ze Slavkova*2012, pokřtěna 7. 10. 2012

Lionel John Herrera z Austrálie*2011, pokřtěn 7. 10. 2012

Do svátosti manželství vstoupili:Antonín Vrána z Němčana Michaela Sedláčková z Dražovic

oddáni: 14. 7. 2012

Jan Beránek z Brnaa Marianna Komárová z Přerova

oddáni: 11. 8. 2012

Lukáš Křivinka ze Slavkovaa Bohumila Bednaříková ze Slavkova

oddáni: 8. 9. 2012

Ve společenství víry a nadějejsme se rozloučili:Božena Galová z Hodějic

*1926, † 17. 6. 2012

Marie Láníčková ze Slavkova *1924, † 1. 7. 2012

Marie Vykouřilová z Hodějic *1930, † 6. 7. 2012

Anna Krutinová ze Slavkova *1926, † 8. 8. 2012

Růžena Lužová ze Slavkova *1943, † 1. 9. 2012

Aloisie Májková z Němčan *1950, † 2. 9. 2012

Vlastimil Zvonař ze Slavkova *1936, † 2. 9. 2012

Dobromila Pavézková z Němčan *1925, † 4. 9. 2012

Anděla Zemanová ze Slavkova *1939, † 4. 9. 2012

Jaromír Jelínek z Křenovic *1953, † 8. 9. 2012

Jindřiška Patíková ze Slavkova *1961, † 12. 9. 2012

Jaroslav Plachý ze Slavkova *1946, † 30. 9. 2012

Mária Kozáková ze Slavkova *1928, † 26. 9. 2012

MATRIKY

Dobrá knihaV tomto čísle vychází nabídka Karmelitánského

nakladatelství Dobrá kniha.Knihu, která vás zaujme si můžete objednat ve

farní knihovně. (oratoř vlevo pod kůrem)

28 Urbánek 3/2012

PROGRAM FARNOSTI

URBÁNEK Časopis farního společenství ve Slavkově u Brna, Němčanech, Hodějicích,Heršpicích. Ročník XV., číslo 3/2012. Vyšlo 21. října 2012.Pro vnitřní potřebu vydává Římskokatolická farnost Slavkov u Brna. Redakční rada: P. MilanVavro, Jana Lstibůrková, Petra Šaňková. Jazyková úprava: Marie Schwecová, Jana Cejpková.Pozn.: Ne všechny texty projdou jazykovou úpravou. Redakce si vyhrazuje v případě potřeby krá-

cení článků delších A5 strojopisem. Uzávěrka příštího čísla 15. ledna 2013. Příspěvky – nejlépe zašlete mailem: petrasankova@seznam.cz nebo na faru: rkf.slavkov@biskupstvi.czSponzorský tisk: OLPRINT, Jaroslav Olejko, Šlapanice

Úřední hodiny na faře: středa 9.30–12.00 a 15.30–16.30 pátek 9.30–12.00Kontakt: Tel.: 544 221 587, 604 280 160

rkf.slavkov@biskupstvi.cz www.farnostslavkov.cz

ŘÍJENZpovídání ve Slavkově přede mší sv. v úterý, pátek a v neděli ráno i večer. Mimořádně na

ohlášení ve středu 19–20 h. v kostele (24. 10. J. Hanák a M. Vavro, 31. 10. K. Sovadinaa P. Mareček).

26. 10. pátek Svěcení oltáře a kostela v Hodějicích v 17.00 h, biskup Vojtěch.28. 10. neděle Posvícení – slavnost výročí posvěcení kostela ve Slavkově a v Němča -

nech při mši sv.LISTOPADZpovídání ve Slavkově přede mší sv. v úterý, pátek a v neděli ráno i večer. Mimořádně na

ohlášení ve středu 19–20 h. v kostele (7. 11. P. Buchta a M. Vavro, další středy budeupřesněno).

1. a 2. 11. Návštěvy nemocných.1. 11. čtvrtek Mše sv. v penzionu v 8 h.1. 11. čtvrtek Slavnost všech svatých, mše sv. 18.00 Slavkov.2. 11. pátek Vzpomínka na věrné zemřelé. Mše svaté: Slavkov 8.00 na Špitálce, 18.00 ve farním kostele

Hodějice 17.00 s modlitbou na hřbitověHeršpice 16.30Němčany 18.30 s modlitbou na hřbitově

4. 11. neděle Pobožnost na hřbitově ve Slavkově a v Heršpicích ve 14,00 (neděle).Dušičkové mše sv. na Špitálce: sobota 3. 11. v 7.30, pondělí 5. 11. až čtvrtek 8.11. vždy

v 18.00.10. 11. sobota Obnova pro ženy všech věkových kategorií na téma: „Bůh je síla má“.

O síle modlitby chval v radostech i těžkostech života. Vede P. Adam Rucki.17. 11. sobota Obnova pro děvčata a chlapce od 17 let na téma: „I s Tebou Bůh počí-

tá“. O rozpoznání životního povolání u mladého člověka. (pro slavkovskou mládež sou-část přípravy na biřmování). Vede P. Adam Rucki.

18. 11. neděle Mše svaté s novoknězem Josefem Kubešem s průvodem k misijnímukříži 8.30 a 18.00 Slavkov, 9,45 Němčany, 11.00 Hodějice.

24. 11. sobota Obnova pro muže všech věkových kategorií na téma: „Prohra nemusí býtvždy prohrou“. Naše prohry ve světle příběhu Josefa egyptského. Vede P. JanSzkandera, spirituál Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci.

29. 11. čtvrtek Zádušní mše svatá za padlé v bitvě u Slavkova, farní kostel 18 h.PROSINECRoráty pro děti – od úterý od 4. 12. vždy v 6,45 ve Slavkově, průvod s lampičkami.6. a 7. 12. Návštěvy nemocných.6. 12. čtvrtek Mše sv. v penzionu v 8 h.8. 12. sobota Slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie, Slavkov, mše sv. v 8.30.17. a 18. 12. pondělí a úterý Zpovědní dny ve Slavkově před Vánocemi.